Britská polní opevnění dle ženijní příručky z roku 1939

Při tvorbě této práce bylo čerpáno z britské příručky „Field service pocket book, Pamphlet No. 4, Field Engineering“ vydané roku 1939. Kvalita elektronické kopie, kterou mám k dispozici, je bohužel velice špatná a text je většinou téměř nečitelný. V této práci tedy budou uvedeny především obrázky. Kvalita obrázků je také velmi špatná, pro základní přehled však dostačující. Materiály používané při stavbě polních opevnění

1) Řezivo – používají se: trámy o průřezu 3 x 4 palce pro stavbu úkrytů kulatina o průměru 3 – 5 palců pro obkládání a výstavbu překážek

2) Pytle s pískem – prázdné mají rozměr 33 x 14 palců, naplněné 20 x 10 palců a tloušťku 5 palců. Pytle se plní pouze do tří čtvrtin a hrdlo se sváže k tomu určeným provazem. Svázané hrdlo se při pokládání pytlů zahne dolů. Rohy pytlů se rovněž utlučou tak, aby byly zastrčené. Pytle se dodávají v baleních po 200 kusech a váze 84 liber

3) Tahokov – Používá se při obkládání. Dodává se ve formátu 6 stop a 6 palců x 3 stopy. V jednom balení je obvykle 20 kusů.

4) Vlnitý plech – Používá se k obkládání a stavbě stropů úkrytů. Pláty mají rozměry 6, 7 nebo 9 stop x 2 stopy a 2 palce. Pláty váží 16, 18 a 28 liber.

5) Hladký drát – Slouží ke kotvení kůlů přidržujících obložení a překážek. Pokud není k dispozici ostnatý drát, používá se při budování drátěných zátarasů. Dodává se v cívkách o váze 28 nebo 56 liber.

6) Plátno – Spolu s rámy ve kterých je napnut drát se používá k obkládání stěn. Dále se používá na výrobu maskovacích závěsů (např. ve střílnách).

7) Mul – Lehká, hrubá a řídká tkanina. 8) Fašiny – Jedná se o dlouhé svazky proutí. Používají se k budování cest v bažinatém terénu

nebo k budování schodů (např. východy ze zákopů). Vyrábí se na dřevěných „kozách“. Jednotlivé pruty jsou staženy speciálním stahovákem a v rozestupech 18-ti palců svázány drátem.

9) A – rámy – jedná se o speciální dřevěné rámy, určené k budování obložení zákopů a k jejich opravám. Používají se pouze u opevnění budovaných s velkým předstihem. Malý „A“ rám váží zhruba 30 liber.

10) Drátěné pletivo – Spolu s dřevěnými rámy a plátnem se používá k obkládání v písčitém terénu. Dále se používá při maskování a výstavbě cest v písčitém terénu. Dodává se v rolích o šířce 3 stopy a váze 80 liber. Na cívce je navinuto 50 yardů pletiva.

Postup výstavby polních opevnění

1) Překážky a palebná postavení (nebo prorážení střílen ve zdech). 2) Záložní palebná postavení, spojovací zákopy (průlezné zákopy). Při dostatku pracovních sil

(zálohy) jsou fáze 1 a 2 prováděny zároveň. 3) Zesilování překážek, prodlužování průlezných zákopů 4) Prohlubování zákopů na 3 stopy, odvodnění, malé úkryty (proti nepřízni počasí, proti

střepinám) V pozdějších fázích se provádí další prohlubování zákopů a palebných postavení a obkládání jejich stěn. Poznámky k provedení zákopů Aby byla zajištěna dostatečná ochrana, a to i v raných fázích budování zákopů, je třeba dodržet následující zásady:

a) Délka rovných úseků střeleckých a spojovacích zákopů by neměla překročit 10 yardů. b) Úhel, pod kterým se zákop zalamuje, by měl být v rozmezí 90 – 135°. c) Úseky zákopů vyhrazené pro vedení palby musí být odděleny traverzami (pokud nejsou

odděleny zalomením zákopu). Traverzy se budují 13 stop dlouhé a 12 stop silné.

Obr. 1: Řez střeleckým postavením

Obr. 2: Řez průlezným zákopem

Obr. 3: Grafické znázornění jednotlivých fází výstavby střeleckého zákopu

Po tom, co se jednotlivá střelecká postavení spojí průlezným zákopem, je třeba je prohloubit tak, aby velitelé a ostatní mohli procházet za střelci. Zadní násep by měl být vždy vyšší než násep čelní. Díky tomu se siluety hlav střelců nebudou rýsovat na pozadí a nebudou tak tvořit cíl pro nepřítele.

Obr. 4: Grafické znázornění jednotlivých fází výstavby spojovacího zákopu

Obr. 5: Schéma střeleckého zákopu opatřeného traverzami. Šrafovaně jsou vyznačeny střelecké stupně

Spojovací zákopy ústí do střeleckých zákopů v místech, kde jsou vybudovány traverzy. Spojovací zákop je na střelecký zákop napojen zešikma, ne rovně. Střelecká postavení tvořená násypy (obr. 6) se budují v místech, kde není možné vyhloubit zákop (skalnaté podloží, vysoká hladina spodní vody).

Obr. 6: Střelecké postavení vybudované v terénu s vysokou hladinou spodní vody. Dle pokynů na

obrázku se přední stěna „zákopu“ zpevňuje tahokovem nebo gabiony. U přední stěny příkopu (úplně vpravo) je vybudována překážka z ostnatého drátu.

Kotvení kůlů, které přidržují obložení stěn zákopů, se provádí pomocí hladkého drátu a kotevních kolíků (obr. 7). Ke kotvení se použije minimálně 5 samostatných drátů, které se navzájem spletou (zkroutí). Kotevní kolíky musí být zatlučeny do země ještě před tím, než se zasypou zeminou. Pro drát se v předprsni vynechá žlábek, který se později zahrne.

Obr. 7: Schéma kotvení materiálu, kterým je zpevněna stěna zákopu (palebného postavení). Horní hrana předprsně je lemována pytli s pískem.

Obr. 8: Schéma okopu pro minomet. Šipka označuje směr, kde se nachází nepřítel (směr palby minometu).

Obr. 9: Palebné postavení kulometu určené ke střelbě do předem vytyčeného směru (vyznačeno

kolíky). Určeno pro flankovací palbu.

Obr. 10: Postavení kulometné čety

Obr. 11: Zákopy určené k uskladnění dělostřelecké munice (Pravděpodobně. Popiska obrázku je

téměř nečitelná)

Obr. 12: Okop pro velitele dělostřelecké baterie. Součástí okopu je úkryt a pracovní stoly (viz.

půdorys a řez).

Obr. 13: Pozorovatelna (Pokud je dostatek času a materiálu, úkryt se zastřeší. Naznačeno v řezu)

Dělostřelecká postavení Detailní informace pro výstavbu okopů pro polní a protitanková děla budou vydány později (Pozn.: Myšleno v dalších vydáních příručky). Lehké úkryty Lehké úkryty odolné proti střepinám (obr. 14) lze vybudovat bez potřeby velkého počtu pracovních sil a materiálu. Strop úkrytu je zahrnut vrstvou zeminy o síle 12 palců až 2 stopy a 6 palců. Aby dělostřelecký projektil explodoval ještě před tím, než pronikne do vrstvy zeminy, pokrývá se povrch vrstvou úlomků cihel nebo kamení o síle 9 palců. Celková síla nakrytí by neměla překročit 2 stopy a 6 palců. Nosná konstrukce úkrytu je dřevěná. Strop úkrytu může tvořen segmentem vlnitého plechu, prkny, košinami apod. Stropní konstrukce se v podstatě jen osadí na vydřevenou část zákopu. Vydřeven musí být také přístupový zákop. Úkryt se staví v otevřeném výkopu. Po dokončení nosné konstrukce a stropu se zahrne zeminou. Je třeba mít na paměti, že jakkoliv odolný může být strop, celková odolnost úkrytu závisí také na tom, jak silná je jeho nosná konstrukce. Důležité poznámky:

a) Konstrukce stropu a stěn musí být dostatečně tuhá. b) Boční stěny nesmí mít snahu bortit se směrem dovnitř úkrytu. Proto se musí dole a nahoře

rozepřít. c) Celá konstrukce musí být vzpěrami zabezpečena tak, aby se nehroutila v diagonálním

směru. d) Svislé sloupky musí být podloženy, aby se nebořily do země. e) Úkryt je třeba zabezpečit proti pronikání vody. K tomuto účelu dobře poslouží vlnitý plech.

Strop z plechu musí být vyspádován. K upevnění vlnitého plechu k nosné konstrukci se nesmí používat hřebíky zatlučené na vrcholech „vln“ nebo do úžlabí mezi nimi. Voda, která je odvedena ze stropu nesmí prosakovat dovnitř úkrytu.

Pronikání vody ze zákopu do prostoru úkrytu lze zabránit tak, že se v prostoru vstupu zhotoví práh o výšce 6 palců.

Poznámky k práci se dřevem:

a) Položením trámů na hranu dosáhneme nejvyšší pevnosti. b) Nosníky se umísťují tak, aby mezi podpěrami byla co možná nejmenší vzdálenost. c) Nosníky se pokládají tak, aby byly větší suky nahoře. Nikdy ne naopak. d) U silného zemního nakrytí nesmí být nosníky spojovány hřebíky nebo pokládány na zídku

tvořenou pytli s pískem. e) Svislé sloupky by měli mít, pokud možno, kruhový průřez. Pokud není k dispozici potřebná

kulatina, použijí materiál s průřezem, který se co nejvíce blíží čtverci. Jedna ze stran průřezu nesmí být nikdy kratší než 5/8 délky některé z dalších stran.

f) Je třeba zabránit tomu, aby byly svislé sloupky bočně namáhány, například tlakem zeminy nebo blízkého výbuchu. Spodní a horní konce je třeba zajistit proti pohybu. K tomuto účelu se používají klasické tesařské spoje.

g) Řezivo o malém průřezu, například 5 x 1 nebo 3 x 3 palce lze použít pouze k výstavbě lehkých úkrytů.

h) Pro konstrukci lehkých úkrytů nesmí být, z ekonomických důvodů, používány trámy zbytečně velkého průřezu.

Obr. 14: Řez lehkým úkrytem

Obr. 15: Obkládání stěn pomocí pytlů s pískem (úplně nahoře – správný způsob, ostatní způsoby

jsou chybné)

Příprava budov, zdí, živých plotů apod. k obraně

1) Vyčištění palebných sektorů. To může zahrnovat demolici zdí a menších budov. Všechny ruiny musí být odklizeny, aby útočníkovi neposkytovaly úkryt.

2) Zabarikádování dveří a oken v přízemí (obr. 16). 3) Zhotovení střílen ve dveřích, oknech a zdech. Je třeba také vytipovat a patřičně upravit

místo, které bude určeno k vrhání ručních granátů. 4) Kolem budovy a v její těsné blízkosti se vybudují překážky. Existující překážky se zesílí. 5) Vybourání dodatečných průchodů mezi jednotlivými místnostmi. 6) Opatření proti plynovému útoku. 7) Vyhrazení a úprava prostor určených ke skladování munice, vody a potravin. 8) Sanitární a zdravotnické zařízení. 9) Voda a zemina určená k hašení požárů.

Obr. 16: Příprava budovy k obraně

10) Okna a dveře mohou být zabarikádována přitlučením prken nebo vlnitého plechu z obou stran okenního otvoru. Takto ohraničený prostor (odpovídající rozměrům okna event. dveří a síle zdi) se vyplní úlomky kamení. Tloušťka výplně by měla být minimálně 9 palců. Okna a dveře lze také zabarikádovat pytli naplněnými kamením. Pokud je toto řešení použito v patře domu, je třeba jeho podlahu ze spodního patra (přízemí) podepřít.

11) K vybudování střílen se pokud možno využijí upravená okna (viz. bod. 10) nebo dveře, aby se zbytečně nezeslabovaly obvodové zdi domu.

12) Sklepy je třeba maximálně využít. Strop je nutno podepřít, jelikož na podlaze patra může být, za účelem zesílení položena vrstva zeminy. Je třeba také počítat s vahou trosek, které se na strop sklepa mohou zřítit. Sklepy by měly mít minimálně dva vchody, které jsou jsou chráněny protiplynovými závěsy.

13) Betonové nebo cihlové střechy odolávají střepinám. Obyčejné střechy však musí být dodatečně zesíleny.

14) Úkryt odolný proti dělostřeleckým projektilům lze vybudovat tak, že obvodové zdi domu se zdemolují. Získaný materiál se použije k zesílení stropu sklepa. Aby se ušetřila práce, zdi se strhnou tak, aby se materiál po jejich pádu, automaticky rozprostřel na podlahu přízemí. Sklepní větrací okénko lze upravit tak, aby sloužilo jako kulometná střílna.

15) Živé ploty nebo řady keřů lze s výhodou použít jako základ pro střelecká postavení, jelikož

před zraky nepřítele skrývají zemní předprsně. Nepřítel je pak nucen ostřelovat živý plot po celé jeho délce. Nejdůležitější je zamaskovat postavení tak, aby nejevilo známky používání. Zadní strana keřů se proklestí jen tak, aby bylo postavení shora kryto před leteckým pozorováním. Přední strana se pročistí tak, aby skrz ni obránce viděl a dokázal střílet, ale aby zároveň nemohl být spatřen útočníkem. Přední stěna okopu nebo zákopu musí být co nejblíže středu živého plotu. Pokud se na straně útočníka nachází podél plotu příkop, lze do něj naházet vykopanou zeminu a tu pak zamaskovat odřezanými větvemi. Živý plot tvoří dobrý cíl. Častěji je výhodnější nebránit samotný plot, ale vyhloubit zákopy za ním nebo před ním. Takovéto zákopy musí být perfektně zamaskovány.

16) Při obraně zdí se nevede palba přes jejich korunu. Lepší je v nich prorazit střílny. Z vnitřní strany je vhodné zeď doplnit stříškou, která chrání střelce před padajícími cihlami a jejich úlomky (obr. 17).

Obr. 17: Úprava živého plotu (v tomto případě spíše stromořadí) a zdí na střelecká postavení.

Vpravo dole – stříška chránící střelce před padající sutí.

Protitankové překážky Všechny překážky musí být chráněny palbou. Již při výběru místa pro obranné postavení je třeba zvážit možnosti pro vybudování protitankových překážek. Nejlepším řešením je využít přirozené překážky, které se upraví. Překážky se rozmísťují tak, aby byl jejich existencí nepřítel zaskočen. Při zahájení boje to poskytne obránci počáteční výhodu. V terénu se překážky rozmístí tak, aby nepřítele navedly do prostorů pokrytých palbou. Příklady umělých protitankových překážek jsou uvedeny na obr. 18 a 19. Do mezer mezi překážky se umísťují protitankové miny. Miny se ukládají do takové hloubky, aby nebyly zničeny při nepřátelské dělostřelecké přípravě. Miny se nejlépe maskují ve vysoké trávě. Minová pole musí být postřelována. Pokud se počítá s tím, že skrz překážky budou projíždět i vlastní vozidla, rozmístí se střídavě přes šířku komunikace. Průchody v překážce se pak zatarasí materiálem uskladněným přímo na místě. Silniční zátarasy musí být rovněž bráněny palbou. Příklady silničních zátarasů jsou uvedeny na obr. 20, 21 a 22.

Obr. 18: Různé typy protitankových překážek (shora – protitankový příkop, barikáda z kolejnic a

dřevěných trámů nebo železničních pražců, překážka ze zapuštěných kolejnic)

Obr. 19: Protitankové překážky z kmenů stromů

Obr. 20: Silniční zátaras z válců z roztahovatelných válců ostnatého drátu

Obr. 21: Silniční zátaras z poraženého stromu

Obr. 22: Silniční zátaras z poražených stromů

Úvozy a silniční zářezy mohou také posloužit jako překážka. Při ostřelování dělostřelectvem vytvoří smrtelnou past. Do svahů se mohou vyhloubit střelecká postavení ve tvaru T nebo D. Překážky proti pěchotě Nejlepší překážkou proti pěchotě je ostnatý drát. Drátěné překážky staví jednotky, které obsazují dané obranné postavení. Při nedostatku času se napne alespoň jeden ostnatý drát. U prozatímních obranných postavení se za účelem maskování vybuduje pouze nízká (klopýtací) překážka. Výhodné je také překážku vybudovat ve vysoké trávě nebo v keřích. Využijí se také existující ploty z ostnatého drátu. Všichni vojáci musí být v budování překážek náležitě vycvičeni. Používá se několik druhů překážek. Nejběžnější jsou však dva typy:

1) Trojitá překážka z roztahovacích drátěných válců (concertina). 2) Dvojřadá překážka na kůlech.

Výstavba překážky z drátěných válců probíhá ve třech fázích, které jsou vyobrazeny na obr. 23 a 24. Válce se kotví k ocelovým překážkovým kolíkům. Základnu překážky tvoří dvě řady válců. Třetí řada je položena nahoře. Jistou překážku už tvoří jedna řada concertiny. Překážka však není příliš silná. Dvě a tři řady concertiny již tvoří mnohem lepší překážku. K vybudování překážky o délce 30 yardů je zapotřebí: 9 válců concertiny, 26 dlouhých ocelových kolíků, 1 cívka ostnatého drátu, vytyčovací pásku a nůžky na drát.

Obr. 23: Spojení dvou concertin

Obr. 24: Stavba překážky ze tří concertin

Jedna stěna dvojřadé překážky z ostnatého drátu na překážkových kolících je tvořena třemi vodorovnými dráty a diagonálními dráty. Dráty jsou připevněny k dřevěným nebo ocelovým kolíkům. Kůly jsou kotveny pomocí drátu a kotvících kolíků. Dvojřadá překážka je jedna z nejlepších. Nedá se snadno přestříhat nebo přelézt. Překážku lze kombinovat s válci concertiny. Tzv. pavoučí síť je tvořena plůtky, které vedou různými směry. Horizontální dráty nejsou vyztuženy diagonálně. Překážka je velmi odolná proti dělostřeleckému bombardování. Překážka se používá za nebo v mezerách mezi dvěma dvojřadými překážkami. Přenosné překážky (španělští jezdci) tvoří dřevěné nebo ocelové kozy, na kterých je napnut ostnatý drát. Nosná konstrukce je tvořena dvěma kříži a příčkou, která je spojuje (obr. 25). Používají se k zatarasení průchodů v drátěných překážkách, k zatarasení úseků zákopů a komunikací. Francouzská drátěná překážka je podobná concertině. Na její výrobu se však používá hladký drát. Ve složeném stavu se velice snadno přenáší a její rozvinutí je také časově nenáročné. Hodí se k rychlému budování překážek na právě dobytém území. Většinou se buduje ve dvou řadách, které jsou od sebe vzdáleny 1 yard. Nevýhodou francouzské překážky je, že se dá poměrně snadno překonat. Proto se co nejdříve nahrazuje lepší překážkou. Překážku lze zesílit tak, že se do ní horizontálně připevní ostnatý drát. Do mezery mezi válce se dá také pohodit ostnatý drát bez kotvení.

Autor: Ing. Vladimír Polášek Web: www.polni-opevneni.websnadno.cz E-mail: vladimir.polasek@atlas.cz Použité prameny a literatura: Field service pocket book, pamphlet No. 4, 1939, Field engineering Elektronická kopie dostupná na: www.vickersmachinegun.org.uk