Canisterapie je způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka (pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice WHO jako stav psychické, fyzické a sociální pohody).

klade důraz na řešení problémů psychologických, citových a sociálně integračních

působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné

zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky

emocionálně poškozenými a citově deprivovanými dětmi

autistickými dětmi

mentálně postiženými

smyslově postiženými

u některých psychiatrických diagnóz (úzkost, deprese, fobie)

v logopedické a rehabilitační praxi

jako socioterapie a psychoterapie tělesně postižených či jinak handicapovaných

při výskytu apatie, naučené bezmocnosti

u chronicky nemocných a zdravotně postižených

u nemocných dětí (zejména dlouhodobě – neurologicky, onkologicky, po úrazech apod.)

jako komplexní terapie v geriatrii

Fobie ze psů- Canisterapie se dá využít jako metoda

behaviorální terapie (expozice in vivo): Fobie je odstraňována přímou konfrontací se psem – podnětem vzbuzujícím strach (pochopitelně neagresivním speciálně vycvičeným psem!). Tato konfrontace může být postupná nebo náhlá (tzv. zaplavení/flooding).

Metodu systematické desenzibilace a expozice pro léčení fobií vypracoval jihoafrický lékař a profesor psychiatrie Josef Wolpe (1915 – 1997)

Aktivity za pomoci psa (AAA = Animal Assisted Activities)

- poskytují příležitost pro motivační, výchovný, odpočinkový a/nebo terapeutický prospěch zaměřený na zvýšení kvality života klienta a obecnou aktivizaci (např. návštěvy v domově důchodců)- jsou vedeny speciálně vyškoleným profesionálním odborníkem nebo dobrovolníkem za účasti speciálně vycvičených zvířat

Terapie za pomoci psa (AAT = Animal Assisted Therapy)

- je cílená intervence, při které je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu- je poskytována a vedena zdravotnickým profesionálem se speciálními odbornými znalostmi

Výsledky AAA lze vyjádřit pouze v pojmech radosti, spokojenosti a štěstí.

Výsledky AAT jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné. Cílem AAT může být posílení žádoucího chování nebo utlumení nežádoucího chování (například léčení fobií nebo nácvik nových dovedností, jako mluvení a chůze).

Vzdělávání za pomoci zvířat (AAE = Animal Assisted Education)

- pedagogové využívají pozitivní vliv psů na žáky se specifickými potřebami nebo jako součást zážitkové výuky

Krizová intervence za pomoci psů (AACR = Animal Assisted Crisis Response)

- kontakt psa a člověka v krizové situaci nebo prostředí působí na odbourání stresu a napomáhá k celkovému zlepšení psychického a/nebo i fyzického stavu klienta

rozvíjí hrubou a jemnou motoriku

podněcuje verbální i neverbální komunikaci

pomáhá při nácviku koncentrace a paměti

rozvíjí sociální cítění, poznávání a citovou složku

- působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci

- na druhou stranu podněcují psi ke hře a k pohybu tam, kde je to třeba

nejde o plemeno, ale o jedince (je jedno, zda je to retrívr, voříšek nebo pitbull)

pes nesmí být nervózní, agresivní

nesmí mu vadit chycení za ucho nebo ocásek, napřaženou ruku nikdy nepovažuje za hrozbu nebo trest

musí bezmezně milovat lidi

nesmí to být pes, který má nějaký traumatický zážitek s člověkem (ale i jiným psem)

je zvyklý žít v domácnosti, nikoli v kotci na zahradě

ke svému majiteli má vybudovaný pevný vztah, aby spolu tvořili spolehlivý canisterapeutický tým

Zkoušky podléhají Zkušebnímu řádu pro canisterapii.Tak například:-  Podle zákona 246/1992 Sb., na ochranu zvířat

proti týrání, ve znění pozdějších předpisů se nesmí zkoušek zúčastnit psi s kupírovanýma ušima.

- V den zkoušek musí pes dosáhnout věku nejméně: 12 měsíců - „malý“(cca do 35 cm), 15 měsíců - „střední“ (cca do 60 cm) a 18 měsíců - „velký“ (cca nad 60 cm). Výška je uvedena v kohoutku.

Zkoušky podléhají Zkušebnímu řádu pro canisterapii.Tak například:-  V den zkoušek se pes podrobí vstupní

prohlídce u veterináře. - Psovod se prokáže očkovacím průkazem

psa potvrzujícím pravidelnou veterinární péči - Zkoušek se nesmí zúčastnit feny v době

hárání, kojící feny a feny v druhé polovině březosti.

- Atd.

zkouší se sáhnout psovi do misky s jídlem a odebrat mu ji

podávají se pamlsky, pes si je musí odebrat velmi jemně

psa hladí např. lidé na invalidním vozíku

prochází se skupinou lidí dělajících velký rámus – pes musí zůstat klidný, neútočit a působit vyrovnaně

psa odvede asistent, kterého pes nikdy neviděl

pes si musí přilehnout ke křičícímu dítěti a neublížit mu

Práce s dospělými (např. v domovech důchodců): Sami si řeknou, jestli po psovi chtějí podat

pac, hladit ho , někteří se na něj chtějí jen dívat.

Pak jsou klienti, kteří se nemohou hýbat a je nutné jim pomoci, aby se psa mohli dotknout. Pes musí zůstat klidný a ve vhodné poloze.

Často se lidé rozpovídají o svých zážitcích, i negativních, kde hrál pes hlavní úlohu. Takové rozhovory bývají velmi emotivní.

Zpočátku odmítavý postoj klienta se mnohdy mění ve váhavý a nakonec pozitivní.

Práce s dětmi: Např. v dětských domovech jsou děti, které se

špatně vyrovnávají s životem bez rodičů – psa berou jako kamaráda, který je má rád takové jaké jsou.

Hrají si s ním, mazlí se, pomáhají s péčí o pejska – to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení sebevědomí.

Canisterapeuti připravují různé hry, aby tyto děti co nejvíce poznaly psy a věděly, jak se o ně starat a jak se k nim chovat.

FEJKUSOVÁ,Helena. Canisterapeutický víkend Podaných rukou. Pes přítel člověka, 2009, roč. 54, č. 12, s. 56. ISSN 0231-5424.

GALAJDOVÁ, Lenka. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. Praha: Grada Publishing, 1999. 160 s. ISBN 80-7169-789-3.

HORÁKOVÁ, Hedvika. Zkušební řád pro canisterapii [online]. Dostupné: http://www.canisterapie.info/o-canisterapii/zkusebni-rad/. [cit. 25. 4. 2011]

KOLEKTIV AUTORŮ. Povídání o canisterapii. Vyškov: Sdružení PIAFA, rok neuved., 46 s., ISBN neuved.

KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. vydání, Praha: Portál, 2006. 384 s. ISBN 80-7367-122-0.

MYNÁŘOVÁ, Jana. Canisterapie u seniorů. Pes přítel člověka, 2009, roč. 54, č. 10, s. 52 – 53. ISSN 0231-5424.

NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. Praha: Albatros, 2006. 160 s. ISBN: 80-00-01809-8

RŮŽIČKA, Josef. Canisterapeutické kurzy trochu jinak. Pes přítel člověka, 2010, roč. 55, č. 2, s. 48. ISSN 0231-5424.

WEIDNEROVÁ, Michaela. Rotvajler v roli anděla. Pes přítel člověka, 2011, roč. 56, č. 3, s. 56. ISSN 0231-5424.

Bc. Adéla Nerglová, A10205Univerzita J. E. PurkyněFilozofická fakulta, katedra germanistikyStudijní obor: Učitelství pro základní školy – německý jazyk, navazující studiumPVK – Somatopedie (KPG/6046)