Kanadstcý čechoslovák p/o Chartes St9iln (vtgvo)_na křídle je_dnoho z9 sgillů "třistatřináct_h/;.ši;í"ě;ě s-ním jeho $úuoo1ovníci'oxó špaček, Josef Stivar a Josef Maršk

mít s našim letectvem nic společného. Ne-bral také přfliš na vědomí vojenskéregule,a tak napřklad majorú Joseíu Dudovi,snad jako jediný ze všech čs. podřízenýchtykal:-,,Podilvej se majore, buď mě zařadšdo kursu pro piloty, anebo se rozloučíme,"Major Duda, ktený sivždycky potrpěl na t.o,

aOý no podřízení respektovali, byl podlesvéOXů z toho tak vyvedený z mlry, ževšech sedm kandidátů určených do kursustřelců poslal do pilotní školy. Jak se po-tom ukázalo, udělal dobře."

i v,|iném směru. S Karlem Kasalem jsmesi pro jistotu s sebou vzali několik lahvíwhisky. Jak se rozproudila zábava, takjsme ji přilévali místním stolovníkům dopiva. Nálada se dostala na patřičnou.úro-veň, zpívalo se a hrálo jen okna drnčela.Když nás hostinský upozornil že se zavirá, nikomu se ten večer domů nechtělo.Ale co naplat. Námořníci nás nechali od-vézt autem na základnu a starousedlícipo léta v hospůdce oprašovali vzpomín-ku na čs, letce, kteří si získali u nich ve-čer tolik sympatií...

Tam jsem několikrát létal i na stratosfé-rickém Spitíiru Hf. MK. Vll. S touto výš-kovou stíhačkou se člověk dostal přeshranici 14 000 metrů. Létalijsme rychlo-stí až 653 km, protože motor Merlin řady61 tehdy vybavili dvoustupňovým kom-presorem.

U ,,třistatřináctky" jsem objevil i svéhonového velkého kamaráda, cechokana-'ďana Charlese Stojana. Za války se dob-rovolně přihlásil k čs. letectvu v Kanadě,Avšak z nějakého důvodu, zřejmě proto,

že osádky bombardérů ztrátami znatelněprořídly, na lnspektorátě v Londýně roz-hodli, že z něho udělaií palubního střelce,S nim tam tehdy bylo ještě dalších šestbudoucích letců. Charles si však postavilh|avu - buď bude pilotem, anebo nechce

Charles s ,,lcíkem" si nějak padli dooka, a tak nejednu chvíli ve vzduchu i nazemi, trávívali spolu. Až do konce války,Když se rozloučili a Charles Stojan sevráiit do Kanady, nikdo z nich ani v ne-

|menším netušil, že to nebude dlouho tr-vat a jeiich cesty se opét zkříží.

ŠtaOni kapitán Otto Špaček musel poúnoru -1 948 opustit řady vojenských let-ců. Nejprve se dostal do uprchlického tá-bora walka nedaleko Norimberka. odtudho dostaly úřady RAF a záhy se ocitl zno-vu ve Velk8 Británii, Pak mu pomohl prá-vě kamarád Charles Stojan. Pozval ho doKanady, kde ve městě Sexsmith vlastnilbenzinovou pumpu a s velkou vášní sevěnoval rybařenía lovu. Konečně, kanad-ský sever a severozápad k tomu posky-toúaV ty nejlepší podmínky. Před vánoč-

ními svátky ,l950 ,,lcík" odletěl z Londýna

do Montrealu. Pak se vlakem přepravildo Edmontonu, odkud pokračoval užs Charlesem autem, přičemž od ranníhorozbřesku do půlnoci urazili lesnatoua zasněženou pustinou více než 240 mil,tedy zhruba 400 kilometrů. Nakonec seoostati do míst, jimž měl ,,lck" zasvětit pl-ných 43 let. Začal pracovat u benzinovéplmpy, později si udělal kurs pro karosá-ře, ale svoji kvalifikaci si rozšřil i o obory,o nichž někdetší čs. letci neměli ani potu-chy. Naučil se stavět speciální kanoe a lo-dě-s rovným dnem pro plavbu po kanad-ských řekách, upravovat a zkoušet jejich

motory, začal rybařit a lovit vysokou včet-ně sobů. Na jaře, a to tu začíná až někdykoncem května, jakmile řeky přichazejío svůj ledový krunýř a jsou jakžtakžsplavné, vydával se s Charlesem na tam-nítoky. A jednoho dne se rozhodli, že bu-dou hledat zlato...

Charles Stoian ještě jako kluk slýchávalod staryich prospektorů vyprávět o ,,bÉlých" místech kanadského severu a seve-rozápadu. O dosud neobjevených ložis-kách či opuštěných dolech, ale jistě stálebohatých na zlaté žíiy nebo písek. Za nej-atraktivnější už jako dospělý muž pak po-važoval severní oblasti od jezera TeslinLake v provincii Yukon. A tak si v létě1952 oblednali v Ottawě letoun, kteni jimpořídil letecké snímky rajonu, jež si hod-iali prohlédnout. Když se jim fotografiedostaly do rukou, měli pocit, že je toono... Byli tři. Téměř osm dní se prodíralipustinou a když dorazili na místo, hned)ačali kutat v zemi, věnovali se tomu aždo setmění a druhý den ráno pokračova-li. Očekávaný úspěch se však nedostavil,takže se odpoledne vydali na zpátečnícestu. Svým způsobem bohatší, než kdy-by zlato našli - bohatší o zkušenosti a ne-opakovatelné zážilky. A ty zůstaly.

Později se ,,lcík" proslavil i jako ,říčníkrysa" a pronikl na stránky kanadskéhotisku. S Charlesem a jeho bratrem siíždě-li řeky v provinciích Albeňa, Britská Ko-lumbíe, Yukon a dostali se do tehdy ještě

neprozkoumaného Cerného kaňonu řekyOmineca. Poznávali do té doby lidskýmočím skq7vané přírodní krásy v povodí řekParsnip, Sukunka, Kakwa, Mackenzie,Liard a Nahanni, kdy se plaviIi většinouproti proudu iejich toků a kde země ještě

byla doménou indiánů a traperů, Kdyžv roce 1963 Charles Stojan tragicky za-hynul při návratu z jednání válečných ve-tóránů v Edmontonu, stal se společníkemOtto Špačka při jeho plavbách a lovechCharles Livingstone Husel, jeden z pra-pravnuků legendárního cestovatele Li-vingstona.

Pan plk. v. v. Otto Špaček teď opět ži-je v zemi, pro níž nasazova| vše v ne|lep-'síctr

totecn svého života. Loni se natrvalovrátil do ,,Československa". Smutné všakie. že za normálních okolností by to u násiezxo tinane ně zvládal, neboť pobírá2370 korun českých měsíčně, A tak muluxus žít v rodné vlasti umožňuje starobnípenze z Kanady.. .

L+K 5/9549/385