Jsou významným svátkem křesťanů,

kteří oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista,

k němuž došlo podle víry křesťanů

třetího dne po ukřižování.

Velikonoce se slaví každým rokem jindy, jelikož svátek připadá na neděli

po prvním jarním úplňku.

Velikonoční oslavy jsou také jakýmsi

přivítáním jara.

V letošním roce začíná velikonoční půst 26. února Popeleční středou.

V kostelech dostávají věřící na čelo kříž popelem z loňských kočiček.

První postní neděle se nazývá liščí.

Hospodyně pekly v noci svým dětem preclíky a věšely je na vrby.

Ráno řekly dětem, že je tam nechala liška.

Druhá postní neděle se nazývá pražná.

Název dostala podle jídla, které se dělalo

z praženého obilí.

Třetí postní neděle se nazývá kýchavá.

Je to vzpomínka na smrtelnou nemoc –mor,

která začínala kýcháním.

Čtvrtá postní neděle se nazývá družebná.

V tento den se navštěvovali přátelé a chodilo se na námluvy. Ženich chodil do rodiny nevěsty žádat o její ruku.

Pátá postní neděle se nazývá smrtná.

V tento den se vynášela bohyně smrti

Morana, která se pak házela do potoka.

Poté se nazdobilo léto – smrček zdobený mašlemi a vejci.

S ním se pak chodilo koledovat.

Šestá postní neděle se nazývá květná.

Toho dne se trhají „kočičky“, které se pak světí v kostele.

Za Velikonoční symbol je považován beránek, který v židovské tradici představoval Boží stádo, které vede Hospodin.

V dnešní době beránka můžeme vidět především jako pečeného sladkého,

který se jí na Velikonoce.

Dalším symbolem Velikonoc je kříž, jelikož Kristus byl odsouzen k smrti

ukřižováním.

Nejčastěji objevovaný motiv Velikonoc je vajíčko. Je to symbol nového života,

plodnosti a vzkříšení.

Moravské vyškrabávané kraslice.

Hanácké kraslice zdobené slámou.

Velikonoční vajíčka malovaná barevným voskem z jižních Čech.

KRASLICE batikované

Velikonoční vajíčka dírkovaná

Týden před velikonočním pondělím se nazývá Pašijový (pašije – vyprávění o utrpení

Ježíše Krista Dny před Velikonocemi mají vlastní názvy.

Modré pondělí, Šedivé úterý, Sazometná středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek,

Bílá sobota Boží hod velikonoční

jsou nedílnou součástí Velikonočních svátků.

Podle křesťanských tradic je prvním dnem

ze svatého týdne Sazometná středa. Podle

lidového obyčeje se lidé v tento den nesmí škaredit a mračit, jinak to budou dělat

každou středu po celý rok. Středa dostala

svoje jméno podle činnosti, která se v tu

dobu dělávala - vymetaly se komíny.

O den později přichází Zelený čtvrtek.

Původ tohoto názvu není přesně znám, ale usuzuje se, že je asi odvozen od zeleného

mešního roucha, který nosili ten den faráři. Ve čtvrtek bychom měli jíst samou zelenou stravu, jako například zelí, špenát a podobně. Člověk by potom měl být silný a zdravý. Zajímavostí je, že právě v tento

den uslyšíme naposled kostelní zvony. Když při jejich zvuku zacinkáme mincemi,

pranostika praví, že jich potom v následujícím roce budeme mít hodně.

Na Veliký pátek se můžeme ochránit

před nemocemi, pokud časně ráno skočíme do potoka. Pokud máte v rodině chlapce, který se nebojí potápět, řekněte mu,

ať vyloví ze dna pusou kamínek a hodí ho

levou rukou za sebe. Prý ho potom nebudou bolet zuby. Protože nemůžeme slyšet zvonit

zvony, mají děti řehtat řehtačkami.

Známá je také pověra, že v tento den

se země otevírá a vydává poklady.

Tato místa můžete najít podle modravého

světýlka nebo kvetoucího kapradí. Když se vydáte poklady hledat, nezapomeňte

na posvěcené vajíčko, kterým musíte třikrát poklepat na zem, aby se otevřela.

Bílá sobota je dnem úklidu. Každá hospodyňka uklízela světnici

a celý dům, bílily se stěny pokojů a domů. Sobota byla zároveň i příprava

na Boží Hod Velikonoční v neděli. Chlapci pletli pomlázky, děvčata zdobila

vajíčka. V ten den také skončil dlouhý půst a večer se v kostelech se zapáleným

posvěceným ohněm před vchodem či uvnitř

konala mše.

Nedělní Boží Hod Velikonoční byl vyvrcholením svátků.

Světily se posvátné pokrmy jako beránci, mazance, chleba, víno a vejce. Děvčata už

byla připravená na pondělní výprask a chlapci si naposledy přeříkávali koledu

na pondělí.

Jako poslední následovalo Velikonoční pondělí, kdy kluci šlehali dívky proutěnou pomlázkou,

často vyrobenou z vrbového proutí. Dělalo se tomu proto, aby ženy byly příští rok silné a zdravé. Odměnou za výprask

jsou malovaná vajíčka. V některých oblastech ale naopak děvčata

chodila s pomlázkou či polévala muže studenou vodou.

Pomlázka sice není úplně náboženskou tradicí, přesto se v Čechách usadila a stala se neodlučitelnou součástí

velikonočních oslav.

Podle tradice ze 14. století manželé a milenci šlehali

své milé manželky a milenky.

Ten kdo časně ráno nevstal, byl polit studenou vodou v posteli.

Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku,

všechny holky, které znám,

navštívím a vymrskám, než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko.

Hody, hody

Hody, hody, doprovody,

dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný,

dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.

Za kamny v koutku na vrbovým proutku, proutek se ohýbá,

vajíčko se kolíbá, proutek se zláme, slepička z něj spadne.

Vajíčko se odkulí do strejčkovy stodoly,

vajíčko křáp, slepička kdák, panímámo, máte mi ho dát!

Malý koledníček

Já jsem malý koledníček, tetičko přišel jsem si pro červený vajíčko.

Pro vajíčko červený, pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko,

koledníček milý?

Kropenatá slepička snesla bílá vajíčka,

obarvím je, vymaluji, všechny chlapce podaruji, pentličky si nastříhám,

na pomlázku jim je dám.

Koleda

Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka. Nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do horního rybníčka

a z rybníčka do louže, kdo jí odtud pomůže?

08:15 Eva

Macháčková