Přeprava nebezpečného zboží

Úvod

Tématické okruhy• Nebezpečné vlastnosti věcí - definice

– fyzikální a chemické vlastnosti nebezpečných látek a přípravků

– obecné základy toxikologie

Definice

právní předpisy• nakládání s NCHLP - zákon č. 157/98

Sb.• přeprava NZ - ADR, RID, zákon č.

111/94 Sb., o silniční dopravě• odpadové hospodářství - zákon č.

185/01 Sb.

Nebezpečné zboží je zboží, které má jednu nebo více nebezpečných vlastností.

Nebezpečné vlastnosti - zákon č. 157/98 Sb.

Nebezpečné látky a přípravky jsou látky a a přípravky, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností a pro tyto vlastnosti jsou klasifikovány za podmínek stanovených tímto zákonem jako:

• výbušné

• oxidující

• extrémně hořlavé

• vysoce hořlavé

• hořlavé

• vysoce toxické

• toxické

• zdraví škodlivé

• žíravé

• dráždivé

• senzibilizující

• karcinogenní

• mutagenní

• toxické pro reprodukci

• nebezpečné pro životní prostředí

Nebezpečné vlastnosti - ADR (RID)

• výbušnost

• plynné skupenství

• hořlavost

• samozápalnost

• vyvíjení zápalného plynu při styku s vodou

• vznětlivost

• organický peroxid

• jedovatost

• schopnost vzbudit odpor nebo vyvolat nákazu

• radioaktivita

• žíravost

• jiná nebezpečná vlastnost

Nebezpečné vlastnosti - zákon č. 185/01 Sb.

Nebezpečný odpad je odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č.2 zákona.

• H1 výbušnost

• H2 oxidační schopnost

• H3-A vysoká hořlavost

• H3-B hořlavost

• H4 dráždivost

• H5 škodlivost zdraví

• H6 toxicita

• H7 karcinogenita

• H8 žíravost

• H9 infekčnost

• H 10 teratogenita

• H11 mutagenita

• H12 schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami

• H13 schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí

• H14 ekotoxicita

Fyzikální vlastnosti

Jsou důležité pro chování látky v životním prostředí. Nejdůležitějšími jsou

• teplo a teplota

• hustota

• rozpustnost

• výbušné koncentrace

Teplo a teplota

Teplo je forma přenosu energie při vzájemném styku soustav s různou teplotou

Jednotka JOULE (J)

Teplota

je termodynamická stavová veličina.

Celsiovská teplota vyjadřuje stav soustavy teplotním rozdílem mezi soustavou a místem s teplotou 0°C

Teplota tání (tuhnutí)

je teplota, při níž tuhá látka přechází v kapalinu a naopak a tlak syté páry nad kapalnou a tuhou fází je stejný.

Teplota varu

je teplota, při níž se kapalná látka mění v páru a tlak syté páry nad kapalinou je roven vnějšímu tlaku.

je teplota, při níž se tuhá látka mění na plynnou a tlak syté páry nad tuhou látkou je roven vnějšímu tlaku.

Teplota sublimace

Teplota vzplanutí

je nejnižší teplota, při níž hořlavá látka vyvine tolik hořlavých par, že tyto páry ve směsi se vzduchem při přiblížení přesně definovaného otevřeného plamínku krátce vzplanou, ale dále nehoří.

Rozdělení hořlavých kapalin

Třída Bod vzplanutí (°C)I 21

II nad 21 do 55

III nad 55 do 100

IV nad 100 do 250

Teplota hoření

je nejnižší teplota hořlavé látky, při níž se tvoří tolik hořlavých par, že tyto páry se při přiblížení otevřeného plamínku vznítí a trvale hoří.

Teplota vznícení

je nejnižší teplota horkého vzduchu, při níž se hořlavý plyn nebo pára ve směsi se vzduchem vznítí následkem styku s tímto horkým vzduchem, tedy bez iniciace plamenem.

Hustota

je hmotnost látky jednotkového objemu definovaná vztahem

ρ = m.V-1 [kg.m-3]

Hustota je závislá na teplotě a tlaku

Relativní hustota

vztažená na vzduch nebo vodu

je poměrové číslo udávající hustotu vztaženou na příslušné prostředí za stejných podmínek.

Rozpustnost

udává množství tuhé látky, které se rozpustí v daném množství rozpouštědla za daných podmínek.

Roztoky

• homogenní (pravé)

• heterogenní (suspenze, emulze a koloidní gely)

Výbušné koncentrace plynů a par

Dolní mez výbušnosti

Horní mez výbušnosti

Meze výbušnosti par pohonných hmot

Množství par v mg.l -1Druh PH

Dolní mez Horní mez

Benzinyautomobilové

43 295

Benzinyletecké

45 300

Petrolej letecký 39 Nestanoveno

Radioaktivita

schopnost atomového jádra rozpadat se za emise záření

(dva protony, dva neutrony) (elektron nebo pozitron) (foton)

Chemické vlastnosti

• reaktivita látek

• samovznětlivost

• oxidace, redukce (hoření)

• reakce látek a s vodou

• kyselost a zásaditost

Reaktivita látek

charakterizuje míru schopnosti látek reagovat s látkami jinými za tvorby dalších sloučenin.

Měřítkem reaktivity je taktéž rychlost reakce.

Samovznětlivost

podmínka - kumulace tepla

Iniciace

• reakce se vzdušným kyslíkem

• polymerizační schopnost

• schopnost adsorbovat vzdušný kyslík

• bioreaktivita

Oxidace, redukce (hoření)

• Oxidace - odevzdávání elektronů (zvyšování kladného mocenství)

• Redukce - přijímání elektronů

• Hoření - oxidačně redukční reakce doprovázená světelným a tepelným zářením a uvolňováním tepla

Reakce látek s vodou

reakce nebezpečné

• alkalické kovy

• slitiny Mg, Al, Ti

• některé soli (např. dusičnany)

• silné anorganické kyseliny

Kyselost a zásaditost

charakterizuje obsah disociovaných vodíkových kationtů nebo hydroxoniových aniontů

Míra kyselosti

pH = - log aH+

čistá voda při 25°C má

aktivitu H+ = 10-7 mol-1, tedy pH = 7

zásady pH > 7, kyseliny pH < 7

OBECNÁ TOXIKOLOGIE

Toxikologie - nauka o škodlivých účincích látek na živé organismy a ekosystémy.

Obecná toxikologie

Experimentání toxikologie

Klinická toxikologie

Speciální toxikologie

Ekotoxikologie

ŠKODLIVINY

Chemická škodlivina - látka schopná zapříčinit poškození zdraví

Cizorodé látky - xenobiotika

Působení látek

Účinek - biologická změna vyvolaná nebo souvisící s působením škodliviny

Expozice - proces vystavení organismu účinkům škodliviny

Nebezpečnost škodliviny - potenciální schopnost vyvolat poškození

Riziko - pravděpodobnost poškození

Škodliviny s místním účinkem

dráždivé

žíravé

Škodliviny s celkovým účinkem

vyvolávají poškození poté, co proniknou do krve (systémová toxicita)

Otrava

(intoxikace)

Příznak - symptom

Skupina příznaků - syndrom

Akutní otrava - jednorázová expozice s klinickými příznaky

Chronická otrava - dlouhodobá expozice

Subchronická otrava - několikrát opakovaná expozice

Toxicita

Míra závažnosti škodlivého působení.

Střední smrtelná dávka (dosis letalis) LD50 - množství škodliviny, která způsobí úhyn 50% pokusných zvířat ve standardní skupině

Střední smrtelná koncentrace (concentracio letalis) LC50 - koncentrace škodliviny, která způsobí úhyn 50% pokusných zvířat po 4 hodinové inhalaci

Škodliviny s pozdními účinky

účinek se projeví• s velkým zpožděním,• po velmi dlouhé expozici,• po skončení expozice a vyloučení látky z

organismu,• u následující generace

(mutageny, karcinogeny, teratogeny, alergeny)

Mutageny

látky schopné vyvolat změnu dědičných vlastností, genetického materiálu buňky

Mutace• genové• chromozomové• genomové

Karcinogeny

Látky, které mohou vyvolat zhoubné bujení tkání

genetická teorie karcinogeneze

bezpečnostní limity - tzv. referenční riziko

10-5 - zvýšení počtu případů nádorového onemocnění v důsledku příjmu škodliviny po celý život (70 roků) o 1 případ na 100 000 obyvatel

• prokázané chemické karcinogeny

podezřelé chemické karcinogeny

Škodliviny s reprodukční a vývojovou toxicitou

Škodliviny, jejichž expozice před početím (u kteréhokoliv z rodičů), během prenatálního vývoje nebo po narození, až do doby pohlavní zralosti může mít za následek prenatální nebo časné postnatální úmrtí, výskyt strukturálních odchylek nebo funkční defekty

Embryotoxické látky teratogeny

Alergeny

látky, které zvyšují aktivitu organismu změnou imunitní odpovědi.

senzibilizující expozice

výbavná expozice

hapteny - nízkomolekulární alergeny

(sloučeniny Be, Cr, Ni, Co, formaldehyd, terpentýn, ropné látky, apod.)

Faktory ovlivňující účinek škodlivin

• chemická struktura látky• cesta vstupu do organismu• dávky (koncentrace)• stav a vlastnosti organismu

Látka a její forma

Fyzikální a chemické vlastnosti závisí na chemické struktuře.

Hodnocení vztahů mezi strukturou a biologickou aktivitou látky

QSAR analýza (Quantitative Structure-Activity Relationships)

Rozdíly polohových izomerů (2-naftylamin (karcinogen) a 1-naftylamin (neúčinný))

FORMA - kapalné, plynné, pevné látky

Dávka

Množství látky přijaté do organismu (mg/kg)

Prahová dávka

Podprahová dávka (nezpůsobuje pozorovatelnou změnu)

Nadprahová dávka - efektivní - účinná

Maximální dávka - zvýšení již nemá za následek změnu účinku

Přípustné dávky a koncentrace škodlivin

Nejvyšší přípustné koncentrace škodlivn - NPK

průměrné denní - Kd

krátkodobé (30 minutové) - Kmax

Organismus

Významné mezidruhové rozdíly - důsledek anatomických a funkčních rozdílů (biotransformace, imunita,...)

Individuální rozdíly - v rámci druhu

Další faktory

cesta vstupu

opakované působení

kumulace látek

návyk (tolerance)

Synergismus - antagonismus

Interakce škodlivin s organismem

toxikokinetika - působení organismu na látku

toxikodynamika - působení škodliviny na organismus

Vstup škodliviny do organismu

enterální - perorální, perrektální

parenterální - inhalačně, dermálně, intravenosně, subkutánně, intramuskulárně

Vstupy

dýchacím ústrojím

zažívacím ústrojím

Distribuce látky

Působení škodlivin

molekulární úroveň

buněčná úroveň

orgánové působení

Biotransformace - metabolická přeměna látky v organismu

Vylučování

ledvinami - pasivne hydrofilní

játry - lipofilní

plícemi - málo polární těkavé látky (organická rozpouštědla)