PROC NE?! June 2012

transcript

proč ne?!P Ř Í L O H A H O S P O D Á Ř S K Ý C H N O V I N

č e r v e n / 2 0 1 2

ANGELIKA TASCHEN Německá kunsthistorička,

která z knih o umění udělala módní záležitost a celosvětový

byznys. A teď je znovu na začátku.

PN tit cerven 2012.indd Odd2:5 4.6.2012 18:33:47

PN001130

PN tit cerven 2012.indd Odd2:6 4.6.2012 18:33:57

STRANA 3 editorial proč ne?! – ČERVEN 2012

Od: Jan Babka, proč ne?! <jan.babka@economia.cz>Předmět: POSLEDNÍ EMAILPro: čtenáři @ proč ne?!Odesláno: 14. června 2012, 9:35Důležitost: Vysoká

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

je čas naplánovat letní odpočinek. Co nám doporučují slavní trendoví analytici?

Pasivní couch surfing se jistě bude hodit během EURO. Ale co na začátku července, až skončí?

Home trotting nebo-li sezonní návrat imigrantů do země svých předků se nás moc netýká. My Češi jsme samozřejmě rádi doma. Nakonec bývalí nomádi od Novomlýnských nádrží (str. 48) o tom vědí své.

Další trend? Groupxury – tedy skupinový luxus koupený za babku v hromadné akci na internetu by se nás týkat mohl. Ale spíš v té chvíli, kdy u bazénu svého oblíbeného hotýlku zjistíte, že je plný požitkářů s kuponkem ze slevomatu. To už je snad příjemnější prohlédnout si v klidu u kávy nejhezčí hotely v některé z knih od Angeliky Taschen (rozhovor najdete na straně 9).

Většinu z nás stejně čeká obligátní cesta z města. Pro ideální dovolenou zbývá tedy poslední volba – digitální detox. Zapomeňte na svůj oblíbený iPřístroj. Nekontrolujte pracovní e–mail každých pět minut. A zaručeně nejlepší místo letošního léta si objevte sami vlastní cestou, ne na webu.

Zkuste být letošní dovolenou off–line. Prostě úplně vypněte. proč ne?!

Letní digitální detox

PN 06leto_03_09.indd 3 7.6.2012 21:07:08

PN001118PN001073-1

PN 06leto_03_09.indd 4 7.6.2012 21:07:08

Šéfredaktor Hospodářských novin: Petr ŠABATA

Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!:Lucie TVARŮŽKOVÁ

Art director: Jan VYHNÁNEKVedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA

Grafik: Petr PUCHRedaktorka módy a kosmetiky:

Veronika MIŠKOVSKÁProdukce: Irena TESARČÍKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25170 55 Praha 7, IČO 00499153

tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce:Zuzana TYLČEROVÁ, Head of Magazine Sales,

mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz

Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795,mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700

hana.poludvorna@economia.cz

Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700

tomas.celer@economia.cz

Zuzana VLNASOVÁ, tel.: +420 233 071 707mobil: +420 733 616 944

zuzana.vlnasová@economia.cz

Jana HRYZÁKOVÁ, tel.: + 420 233 071 288mobil.: + 420 731 124 686

email: jana.hryzakova@economia.cz

Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715

rudolf.pavlicek@economia.cz

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Vydavatelka Angelika Taschen

na fotografii Anny Mrázek Kovačič.

Šéfredaktor Hospodářských no i

k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Rozhovor: Angelika Taschen – 9S tím, jaké je to začínat znovu od začátku a jak se propadá krásným knihám se známá vydavatelka svěřila Lucii Tvarůžkové.

Cesta: Prokletý čundr – 18Hudebník a spoluzakladatel skupiny Bonton Martin Kratochvíl se zamiloval do Himálaje. Jeho nejdobrodružnější cestu zachytila Veronika Miškovská.

Zblízka: Žádné lidské safari – 24Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein patnáct let mapují život domorodců na Nové Guinei. O svých zážitcích si povídali se Zdeňkem Janáčkem.

Příběh: Strom – 34Rok a půl trvalo než ze vzrostlého dubu vznikl stůl podle návrhu studia Olgoj Chorchoj. Jeho proměnu zaznamenal Jiří Macek z galerie Křehký.

Město zn. doporučeno: Karlovy Vary – 42Tak trochu netradiční průvodce festivalovým křepčením v lázeňském letovisku.

Léto: Modrý život – 48České nomády v jejich přirozeném prostředí zdokumentoval fotograf Evžen Sobek.

Storyboard: Saky paky – 54Naučte se osvědčené fígle na balení zavazadel a žádný kufr už vám nebude malý.

Autoview: Jaguár natotata – 56Automobilového krasavce Jaguara XJ otestoval ředitel privátního bankovnictví LBBW Bank Tomáš Zahálka.

Hodinky: Pro dobrodruhy – 60Šest spolehlivých společníků pro divokou dovolenou.

Parfémy: Voňavé letenky – 62I z domova se můžete přenést do exotických krajin. Stačí jen přivonět k letním novinkám.

Zoom – 64Výběr těch nejlepších doplňků, které zaručeně musíte mít.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na facebooku. Staňte se fanouškya sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

STRANA 5 obsah proč ne?! – ČERVEN 2012

PN 06leto_03_09.indd 5 7.6.2012 21:07:12

PN001111

PN 06leto_03_09.indd 6 7.6.2012 21:08:04

PN 06leto_03_09.indd 7 7.6.2012 21:08:07

PN 06leto_03_09.indd 8 7.6.2012 21:08:08

PN001134

PN 06leto_03_09.indd 9 7.6.2012 21:08:15

Extrovertka, která se rádá schovává

do příběhů knih.

je nesmírně úspěšná a nečekaně zranitelná. A celé to začalo díky starým mládencům

v Brémách.

Angelika Taschen

TEXT: Lucie TVARŮŽKOVÁ – FOTO: Anna MRÁZEK - KOVAČIČ

proč ne?! – ČERVEN 2012STRANA 10 rozhovor

PN 06leto_10_17 rozhovor.indd 10 7.6.2012 20:58:20

STRANA 11

Seděla na dětském hřišti a po oč-ku dohlížela na svou malou dce-ru. Prohlížela si italský časopis Casa Vogue, který se tehdy – na

počátku 90. let – jako jediný zabýval by-tovými interiéry. Napadla ji nenápadná myšlenka: Proč se vlastně o krásných by-tech a domech nevydávají knihy?

První interiérová kniha, kterou na-kladatelství Taschen pod jejím vedením vydalo, byla o pařížských bytech. Z kni-hy brzy byla série; každého dílu se do-dnes prodávají stovky tisíc kusů po ce-lém světě. Z nakladatelství Taschen se stala globální značka vydávající v maso-vém nákladu levné knihy o umění a v li-mitovaných edicích nejdražší knihy svě-ta. A z mladé německé kunsthistoričky byla globální „Lady Lifestyle“.

S manželem Benediktem Tasche-nem, druhou polovinou hlavy, duše a srdce nakladatelství, řídili z kanceláře v Kolíně nad Rýnem tichou „kulturní revoluci“. Knihy o umění, monografie významných malířů, sborníky zásadních architektonických stylů i retrospektivy skandálních fotografů, po staletí urče-né elitám, si najednou díky nim mohl dovolit každý. A oni si díky tomu moh-li dovolit skoro cokoliv, třeba Chemos-phere – slavný dům od Johna Lautnera připomínající létající talíř, který přistál uprostřed Hollywoodu na Mullholand Drive. Jednoho dne to skončilo. Na-před skončil jejich vztah. Pak práce pro Taschen. A její život začal znova od za-čátku.

Je brzy ráno. Angelika Taschen je na snídani v restauraci Buddha-Bar Hotelu v centru Prahy. Kolem ní sedí tři mladí muži a jeden přes druhého jí něco vyprá-vějí a extaticky ukazují v časopisech a kni-hách. Sedí mezi nimi, tiše a zdvořile všech-no vnímá a nevnímá. V předpokoji jejího pokoje je rozestlaná peřina. Včera byl večírek a někomu se nechtělo jít domů. Odklidí peřinu, sedne si na pohovku a prohrábne si vlasy. „Zapomněla jsem si hřeben a už dva dny jsem se nečesala.“

Svoji novou knihu – sérii zákulisních foto-grafií slavných modelek a návrhářů od foto-grafky Anny Bauer – jste postupně předsta-vila v Berlíně, Paříži, Londýně, New Yorku, Miláně a… Praze. Proč v Praze?To kvůli Jozefovi Pavleyemu a Milosho-vi Harajdovi z Pavleye Arts & Culture.

STRANA 12 proč ne?! – ČERVEN 2012rozhovor

Potkala jsem je právě díky Anně Bauer. Přijeli do Berlína na křest její knihy a mně se tak nějak líbili – to, co děla-jí, jak přistupují k lidem a věcem kolem sebe. Jsou inteligentní a nadšení a taky rozumějí umění.

Zdálo se mi, že by bylo skvělé, kdyby Praha a Berlín měly nějaké intenzivněj-ší kulturní propojení. Kniha měla křest v Miláně, v Paříži, v Berlíně, v New Yor-ku... jenže tam jsou lidé přesycení, roz-mazlení nabídkou... tak jsme si říkali, že Praha nebo Bratislava mohou být dale-ko zajímavější.

Takže jste potkala dva Slováky žijící v Praze a kvůli nim jste sem přijela pokřtít knihu? Dovedu si představit, že lidí, kteří se s vámi chtějí seznámit, pokouší si vás alespoň tro-chu na malou chvíli přivlastnit, musí být každý den spousta... Jak se rozhodujete, koho si pustíte k tělu?Intuitivně. Rozhodující je inteligence. Po těch letech snadno poznám, když jsou lidé inteligentní. Nemám problém s tím, že skoro každý chce ze vztahu se mnou získat něco pro sebe, že je to sko-ro vždycky svého druhu obchod. Neva-dí mi to, pokud „něco“ do toho vztahu dává i druhá strana. Někteří lidé se vás snaží jenom vysát. Snažím se jim vyhý-bat, ale ne vždycky se to daří...

Pamatujete si, kdy jste poprvé v životě četla knihu?Mám jednu pasivní vzpomínku. Moji ro-diče tehdy žili ve Stuttgartu a v místních novinách napsali článek o nové dětské knize. Doprovázela ho fotografie, na kte-ré si jakoby čtu knihu. To mi musely být tak dva nebo tři roky. Bylo to focené v jen-dom knihkupectví, kde tehdy moji rodiče pracovali.

Druhá vzpomínka je na to, jak jsem se sama učila číst. To mi bylo asi pět. Po-řád jsem se ptala rodičů, co znamenají ty divné čáry, které jsem viděla v novi-nách, nad obchody, na cedulích a sna-žila se všechno si zapamatovat. A úplně přesně si pamatuji na ten okamžik, kdy jsem seděla doma na podlaze, před se-bou měla nějakou knihu o psech a po půl hodině naprostého soustředění pře-četla svá první tři slova v životě.

Byl to jeden z nejšťastnějších okamži-ků v mém životě. Magická chvíle. Od té doby čtu v podstatě neustále.

novala jsem pracovat pro Taschen. Ne-plánovala jsem ten velký úspěch... Nikdy si nemůžete být jistí, že se věci vyvinou tak, jak jste si je vysnili. My měli pouhé štěstí, že jsme ve správnou dobu dostali správný nápad – vydávat ilustrované kni-hy za nízkou cenu ve spoustě kusů.

Stala jste se úspěšná a slavná díky knihám vycházejícím ve velkém nákladu za nízkou cenu, teď – pod vlastní značkou – to děláte přesně opačně. Jaké to je, mít vlastní firmu, ve srovnání s tím, řídit takovou korporaci, jíž se nakonec stal Taschen?To se nedá srovnávat! Jak byste srovnala meloun s rozinkou? Jak říkám, nemám žádné pořádné plány. Jediné, co vím, je, že moje nové vydavatelství bude malé a velmi osobní. Ve všech ohledech. A to z různých důvodů. Za prvé, doba je jiná, se vším tím internetem a virtuálním svě-tem. A já jsem jiná, v jiném věku – když je vám dvacet nebo třicet, máte před sebou spoustu času něco vybudovat. Já už ho nemám. Chci dělat velmi osobi-té knihy, vydávat je v malém nákladu a chci s každou knihou strávit spoustu času. Už nechci dělat jen série, kde stvo-říte jeden vzor, jeden design a pak už jen vyplňujete šablony...

Pro Benedikta Taschena, pro jeho naklada-telství, jste pracovala dvacet tři let. Jak jste tam vlastně dostala místo?Dokončila jsem doktorát v Heidelbergu, žila v Kolíně nad Rýnem a hledala prá-ci. Jsem z tradiční knihkupecké rodiny a ke knihám mě to vždycky táhlo. A tak jsem v roce 1986 vyrazila na knižní vele-trh do Frankfurtu. Mojí dceři bylo teh-dy sedm let a už dvakrát měnila školu, když jsme se z Heidelbergu přestěhovali napřed do Florencie a pak do Kolína. A já už ji nechtěla stěhovat nikam jinam a snažila jsem se najít si práci v Kolíně. Takže jsem měla vlastně jen dvě mož-nosti – buď jít pracovat pro umělecké nakladatelství DuMont, nebo pro Be-nedikta Taschena, který byl v té době známý zejména jako vydavatel komiksů. Jejich stánek ve Frankfurtu byl plný na-fukovacích krokodýlů a goril a taky plný mladých veselých lidí. „Tady bych moh-la pracovat,“ říkala jsem si a poslala jim životopis. V té době připravovali sérii knih o starých mládencích, takže se mě při vstupním pohovoru zeptali, jestli ne-

Pořád vás to baví? I když jsou knihy vaše práce?

Je to ten nejlepší únik. Od všeho a všech. Když čtu, nejsem v tomhle světě, ale daleko, pryč, ve světě knihy. Vlastně mám ráda ten minimalistický styl tvoření knihy: stačí kus papíru, tuž-ka a všechno ostatní je jen ve vaší hlavě. A přitom můžete vytvořit něco zásadní-ho, vlivného, věčného. Inspirovat gene-race, třeba jako Aristoteles.

Jak si vybíráte, o čem uděláte knihu? Chodí za vámi lidé s vlastními nápady, nebo vy za nimi?S posledními dvěma knihami, které jsem vydala pod vlastní značkou Angelika

Books (kniha snímků fotografky Anny Bauer a kniha parfumeristy Fredericka Malleho), to bylo tak, že myšlenka, kon-cept, vlastně i text, už byly hotové. Vlast-ně jsem je jen dodělávala – vybírala papír, vymýšlela titulní stranu, dohlížela na gra-fickou úpravu... Obyčejně to ale bývá na-opak, když jsem pracovala pro Taschen, bylo to tak, že jsme my měli nápad a pak hledali někoho, kdo ho realizuje.

Když jste začala přemýšlet o tom, že byste po dlouhých třiadvaceti letech opustila Ta-schen, věděla jste hned, že knihy opustit ne-chcete? A že to celé rozjedete znova, tentokrát sama za sebe?Neměla jsem žádný plán. Vlastně si ni-kdy nedělám pořádné plány, protože žiju v přesvědčení, že když si něco naplánuje-te, stane se většinou pravý opak. Neplá-

Moje knihy o interiérech

byly gigantický sólokapr. Dá se říct, že to byly asi vůbec první lifestylové knihy

v historii.

STRANA 13

Jen malý výběr knih, které s autory sestavovala Angelika Taschen.

naučíte, už není cesta zpátky. Takže jsem teď daleko víc pánovitá, než by se mi vlastně líbilo.

Jak těžké bylo opustit po dvaceti třech letech Taschen?Byl to dlouhý proces. K rozhodující-mu momentu jsem směřovala dlouho, krok za krokem. A když to přišlo, bylo to vlastně jednoduché a přirozené. Do té firmy jsem investovala tolik energie, lásky, kreativity. Věnovala jsem jí dvacet tři let. Ale na konci jsem cítila, že je úpl-ně správné všechno změnit a Taschen opustit.

Začal ten postupný proces vaším rozchodem s Benediktem Taschenem?Nakonec asi ano.

I po rozchodu jste spolu pracovali docela dlouho. Znamená to, že nakonec jste zjistili, že nejde spolu pracovat, když už spolu neži-jete?Ze začátku to vypadalo, že by to snad šlo, pořád jsme si docela rozuměli. Přestěho-vala jsem se z Kolína do Berlína, měla svou vlastní divizi, první roky to fungo-valo. Ale nakonec jsme se jeden druhé-mu vzdálili... Pořád Benedikta respek-tuji a obdivuji, ale oba jsme se změnili. Dohromady jsme se měli tím nejlepším možným způsobem. Je to jedinečné, na-jít někoho, s kým si úplně rozumíte, kdo kompletně sdílí vaše vize a sny. Něco ta-kového zažije každý maximálně jednou v životě. Jednoho dne to prostě skončilo.

Nebylo to tak, že se váš vztah stal obětí vaše-ho vlastního úspěchu?Já nevím, občas nad těmi důvody sama přemýšlím. Bylo to všechno tak složité, museli jsme najednou zvládnout tolik věcí...

Po tolika letech a tolika knihách, baví vás ještě vůbec vydávat další? Když jsem četla ten seznam knih, které jste editovala, přemýš-lela jsem o tom, jestli jste vůbec v té rychlosti stihla vnímat, o čem ty knihy jsou...

Myslím, že většina toho je pořád někde schovaná v mém mozku, i když možná už jen v jeho podvědomé čás-ti. Ale někde to je. Když vidím umění, architekturu, čtu knihy, cestuju a na-vštěvuji hotely, ty nabyté vědomosti se ozývají, umožňují mi věci vnímat rych-

znám nějaké staré mládence v Brémách nebo v Mnichově. A já na to: „Samo-zřejmě! Můj bratr žije v Brémách! Můj bratr je starý mládenec! Znám spoustu starých mládenců!“

V novinařině se všichni honíme za sólokapry, za něčím, co nikdo jiný nemá. Co byl v Ta-schen váš první sólokapr, čím jste prorazili?Moje knihy o interiérech byly gigantický sólokapr. První vyšla v roce 1992, tehdy žádné takové knihy a časopisy nebyly. Barevné fotografie ve velkém formátu byly velmi drahé, jejich vyvolávání ještě dražší, všechno se posílalo poštou nebo přes kurýra, časopisy tehdy měly daleko méně fotek než dnes a vůbec nebyly tak barevné. První interiérové knihy byly o Paříži a Maroku a dá se říct, že to by-ly první lifestylové knihy v historii. Byly superúspěšné, ať už vzhledem k proda-nému nákladu nebo vlivu, který měly – řada vydavatelství je kopírovala a řada lidí se díky tomu začala zabývat tím, jak předělat prostředí, ve kterém bydlí.

A na kterou knihu jste nejpyšnější?Asi na jednu z těch, co jsem dělala na úplném začátku, někdy v roce 1988, by-la o architektonickém směru Bauhaus. V té době nebyl Taschen žádný brand, jen vydavatelství komiksové literatury. A já přišla do toho velmi seriózního ar-chivu Bauhausu a přemluvila zástupky-ni ředitele, aby pro nás napsala knihu. Knížka je pořád – dvacet pět let poté – v prodeji a pořád vypadá moderně, ta léta na ní vůbec nejsou vidět. To je ně-co, na co asi člověk může být pyšný.

Ohromný úspěch vám přinesly knihy o interi-érech. Bylo vždycky ohromné být úspěšný?Prošla si tím spousta lidí. Založíte malou firmu a úspěch vás jednoho dne potká úplně nepřipravené. Přesně to se stalo Taschen. Najednou bylo tolik věcí zcela mimo naši kontrolu, dělali jsme chyby, najímali špatné lidi, kazili účetnictví, ale zvládli jsme to. Úspěch přišel hrozně brzo, byli jsme sotva třicátníci. Úspěch a každodenní nutnost řídit firmu, z níž se stala velká firma, to vás změní.

Jak?Vzalo mi to kus ženskosti. Zvykla jsem si být pánovitá, rozhodná, vždycky mít všechno pod kontrolou. Když se tohle

NA LINCE BERLÍN – PRAHANejznámější návrháři, modelky, investoři, kritici, stylisté. Celkem 250 velvyslanců módy na černo-bílých polaroidech představila berlínská vydavatelka Angelika Taschen i v Praze. Na místním uvedení knihy Anny Bauer nazvané Backstage se podíleli Jozef Pavleye a Milosh Haraj-da z agentury Pavleye Art and Culture. V interiérovém concept storu Oh So v Pařtå VNp� XOLF L� � � ��který provozuje Biljana Lazo-vić, pro tuto přtOHå LW RVW � Y ] Q LNOD �i speciální výloha, kterou navrhl módní návrhář Jakub Polanka. Jeho modré šaty pak Angelika Taschen oblékla i při focení na titulní stranu Proč ne?!

Na fotografii (zleva): Milosh Harajda, Biljana Lazovič, Angelika Taschen, Jakub Polanka a Jozef Pavleye

leji a v daleko větším kontextu. Je to asi, jako když stárnete. Mám výjimečnou paměť, na obrázky, na fotky. V Taschen si ze mě vždycky dělali legraci, že bych měla být v Guinnessově knize rekordů. Můžu vidět třeba čtyři tisíce diapoziti-vů a budu si pamatovat každý snímek. A řeknu vám, líbila se mi ta s tou oran-žovou v pozadí nebo ta samá horizon-tální, kterou jsme viděli před pár set kliky... Posledních deset let v Taschen jsem si všechny knihy sama editovala, to znamená sama jsem vybírala všechno – od zemí, do nichž pojedeme, bytů a ho-telů, které budeme fotit, přes design po korektury... Asi jsem workoholik. Byla jsem workoholik. Vlastně pořád jsem. Ale menší.

Co ve vašem případě znamená být workoholik?Vstanu a začnu pracovat. A pracuju do té doby, než zhasnu světlo. Dneska je to lepší, ještě mezi to dostanu jógu.

Trápí vás to?Ne. Pořád mě to baví, protože je to o krásných věcech, fotkách, lidech, mís-tech... Musím říct, že pořád trochu bo-juji s tím, abych našla rovnováhu mezi profesionálním a soukromým životem.

Dá se vůbec po tolika letech změnit?Je to nesmírně těžké. Pro mě práce by-la vždycky priorita a ne každý to dove-dl pochopit. Teď se zlepšuju. Snažím se hlídat, pořád si říkám sama pro sebe: „Teď se nesmíš cítit provinile, protože se flákáš. Není žádný důvod sedět u po-čítače a odpovídat na všechny ty e-maily, dá se to udělat později...“ Jestli je to pro mne přirozené? To určitě není.

V životě jste potkala tolik slavných, tolik im-pozantních lidí. Kdo mezi nimi vynikal?Těch bylo... Každého z nich obdivu-ji z úplně jiných důvodů, společná jim byla jen určitá genialita. Objevi-la jsem, že o geniálních lidech se sice říká, že jsou složití, ale ve skutečnosti bývají těmi nejjednoduššími, protože jenom dělají to, co cítí jako svoje po-slání, a mají odvahu to dělat naprosto bez kompromisů. Na první pohled se zdá, že je složité s nimi pracovat, ale já to absolutně miluju a doufám, že takoví lidé budou součástí mého živo-ta až do jeho konce.

ANGELIKA TASCHENVystudovaná kunsthistorička a germanistka z Porýní pochází z ro-diny knihovníků. Jako mladá se věnovala baletu a studiu umění, po osmi letech na univerzitě začala spolupracovat s Benediktem 7 D VF KHQ HP � � VY ê P � EXGRXF tP � P D Q å HOHP � � 6 SROHčně začali publi-kovat knihy o výtvarném umění, fotografi i, architektuře anebo designu. Kromě profi lových monografi í umělců, které se díky do-stupné ceně� VW D O\ � P D VRY RX� ] i OHå LW RVW t� � VH� ] D P ěřili také na výprav-né limitované edice v XXL formátu. Angelika působila v Taschen přes dvacet let jako editorka – k jejím nejznámějším titulům patří knihy Bauhaus, Africa fotografky Leni Riefenstahlové, Estetická chirurgie a mnoho výběrových sérií knih o interiérovém designu D � F HVW RY i Q t� D � å LY RW Q tP � VW \ OX� � 9 ORQ L� ] D ORå LOD � EXW LNRY p� Q D NOD GD W HOVW Y t�Angelika Books.

STRANA 17můj svět

Angelika TASCHEN

1. Spisovatel, jehož kniha mě zaručeně zaujme: Těch je tolik! Momentálně Hans Fallada a Joseph Roth. Miluji také Balzaka, Zolu, Dostojevského, ale také Houllebecqa či Frantzena.

2. Restaurace s neskutečně delikatesním jídlem: Lokal v Berlíně.

3. Nejoblíbenější artefakt: Můj lustr Panton a stříbrný příborník od Paula Evanse.

4. Úžasný hotel: The Bowery v NYC a pařížský The Ritz.

5. Metropole, kterou miluji: New York, hned za Berlínem.

6. Obchod, v němž nekoukám na utracené peníze: Záleží na městě, ale obecně Barney’s, Dover Street Market a Colette.

7. Fotografie, kterou nikdy nezapomenu: Je jich spousta, mnoho z nich nafotil Helmut Newton.

PN001077-2

Fotografie A. Taschen: Make-up: Kateřina Brans pro M.A.C. Cosmetics. Vlasy: Kateřina Brans pro Kevin Murphy.com. Šaty: Jakub Polanka. Za poskytnutí prostor k fotografování děkujeme Centru současného umění DOX, www.dox.cz, a sochaři Čestmíru Šuškovi.

INZERCE

STRANA 18 proč ne?! – ČERVEN 2012cestaSTRANA 18 proč ne?! – ČERVEN 2012cesta

PN 06leto_18_23_kratochvil.indd 18 7.6.2012 19:25:04

STRANA 19

„Cesta musí mít cíl, což je pro mě vždy to natočení dokumentu. Jen ty nejzají-mavější věci nejsou nahrané. Když vám jde o život, nemůžete v ruce držet kame-ru,“ říká trochu zklamaně.

Podnikání sice může být dobro-družství, ale ne oproti Kratochvílovým zážitkům z cest. Vyhoštění z Íránu? Vý-prava na konec světa alias Velikonoční ostrovy? Pokus o zdolání osmitisícovky Šiša Pangma končící strženou lavinou a bezvědomím? Nakonec vítězí expedi-ce k posvátné hoře Kailás.

V PASTI „Miluji Tibet a tato výprava byla moje třetí,“ začíná své vyprávění Kratochvíl. „Z čínského města Kašgar, křižovatky Hedvábné cesty, vede takzvaná Sin-ťiang Highway. Vine se severně kolem osmiti-sícovek a končí v pouštní oáze Ali. Má asi patnáct set kilometrů a je to nejvýše položená silnice na světě – její velká část vede ve výšce přes pět tisíc kilometrů. Pro cizince je zakázaná a i pro místní platí přísná omezení,“ líčí cestovatel. Kratochvíl se o ní dozvěděl od tibetolo-ga Lubomíra Sklenky, který mu řekl, že je i přes rozsáhlá bezpečnostní opatření

Výpravě na Everest říká čun-dr, jeden takový ho málem stál život, a až nebude moct chodit, tak se chystá na jach-

tě přes Tichý oceán. Martin Kratochvíl přitom na první pohled jako dobro-druh nevypadá. Světlý oblek, udržovaný knírek, prsty kultivovaného jazzmana běhající po klavíru. V květnu mu bylo šestašedesát, a kolik navštívil zemí se už ani spočítat nedá. „Já dělím svět na mís-ta, o kterých píše Lonely Planet a o kte-rých nepíše. Já jezdím na ta druhá,“ říká o sobě Kratochvíl.

Ještě jako student sjezdil Ameriku, na začátku 90. let se poprvé podíval do Himálaje a zamiloval se do něj. Nepřed-čily ho ani pobřeží Polynésie, nepro-stupné lesy Latinské Ameriky, rozlehlá Čína či arabské země. Loni se tam vydal už po osmatřicáté. „Jezdím jinam jen proto, abych si uvědomil, že v Himálaji je to nejlepší. Všechno je tam mnohem intenzivnější. Život je tam nesmírně těž-ký, neustále se pohybujete na hranici mezi životem a smrtí,“ vysvětluje Kra-tochvíl, proč ho to do Himálaje táhne. Místo suvenýrů si z cest vozí filmové do-kumenty, které sám produkuje a natáčí.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – ILUSTRACE: Sasanca

Pro Martina Kratochvíla, jazzmana a spoluzakladatele mediální skupiny

Bonton, není žádné místo příliš daleko. Ani nejvýše položená silnice na světě uprostřed Himálaje, jejíž zdolání skončilo na čínské

policejní stanici.

Prokletý čundr

STRANA 20 proč ne?! – ČERVEN 2012cesta

průjezdná. Pro partu čtyř zkušených ces-tovatelů to byla hozená rukavice. V létě 2001 ji zvedli.

Cílem bylo dojít k hoře Kailás, vzdá-lené zhruba tisíc kilometrů západně od Lhasy. Kamenný masiv v téměř dokona-lém tvaru pyramidy, tyčící se do výšky sedmi tisíc metrů, je pro východní ná-boženství tím, čím je pro západní Jeru-zalém. Každý Tibeťan by ho měl alespoň jednou v životě navštívit.

Po Sin-ťiang Highway nejezdí žádný pravidelný spoj. S dálnicí nemá nic spo-lečného. Je to prašná cesta ztrácející se v terénu. V posledním městě před začát-kem „highway“ se musí čekat na auta, která mají cestu kolem. „Za pár dní pro-jela možná tak tři a všechna mířila jen do malých osad, a ne až na konec celé cesty. Čtvrtý den přijel landrover, jehož řidič vezl své auto na opravu do oázy Ali. To byl náš člověk,“ vzpomíná Krato-chvíl. Kvůli četným čínským vojenským kontrolám se černí pasažéři leckdy mu-seli schovat pod náklad. Někdy jim hra na schovávanou nevyšla a pak přišly na řadu úplatky.

Už už byli v cíli cesty vedoucí opuš-těnou krajinou uprostřed hor. Radova-li se, ale to horší ještě mělo přijít. Řidič je v oáze Ali zavezl přímo na policejní stanici. Místo oslavy přišla studená spr-cha v podobě policejní cely. „Normálně nás udal. Zavřely se za námi dveře a byl konec. Neustále nás vodili na výslechy a ptali se pořád dokola na to samé: „Proč tam jsme a co tam děláme,“ vypráví. Cela jako taková prý nebyla tak strašná. „Nej-horší byl ten pocit bezmoci. V ten oka-mžik jsem si uvědomil, že kdyby si nás tam nechali, nikomu by to tam nevadilo. Byli jsme úplně odříznutí od civilizace, nejbližší město bylo vzdálené tři neděle pěšky.“ Hádat se a prosit nemělo cenu, pomohlo jen postupné uplácení. Po čty-řech dnech se ukázalo, že jeden z dozor-ců má známého, co provozuje cestovku. Ten byl ochoten vzít české cestovatele ke Kailásu, kde Kratochvíl natočil materiál pro svůj dokument.

Od hory Kailás chtěli pokračovat do západního Nepálu, ale cestu jim zkomplikovalo 11. září. „Hranice mezi Tibetem a Nepálem byla kvůli útokům uzavřená. Svého průvodce jsme muse-li dlouho uplácet, aby nás zavezl k hra-nicím a pak přimhouřil oko.“ Ocitli se

na nestabilním území na západě země, kde operují bojůvky nepálských maois-tů. I když bylo k nejbližšímu městu ješ-tě několik dní cesty, radovali se, že jsou z nejhoršího venku. Nebyli.

ZÁCHRANA SHŮRYTřetí den cesty narazili na vojenskou posádku. „Vojáci řekli, že nás nepustí dál, protože nemáme průvodce.“ Při-pravené zásoby úplatků se kvůli pobytu v policejní cele povážlivě ztenčily. „Našli jsme naštěstí ještě nějaká zrcátka a je-den porno časopis, který se ukázal jako nejlepší forma úplatku. Díky tomu jsme se dohodli, že nás jeden z nich dovede do města Simikot, vzdáleného další tři dny cesty, odkud létají jednou týdně le-tadla do větších měst.“ Jenže jakmile se ztratili z dohledu posádky, přišlo další překvapení. Novopečený průvodce na ně namířil samopal. Chtěl cigarety. „Je-den člen výpravy vzal krabičku marlbo-rek a hodil mu ji vzteky do obličeje Pak se otočil a šel dál. Ten voják nás klidně mohl na místě zastřelit a nikdo by se to nedozvěděl. Čekal jsem, kdy štěkne dáv-ka, ale voják si to naštěstí rozmyslel. Ten kamarád je už po smrti, zemřel předloni na mozkový nádor, ale za to, co udělal, ho budu pořád obdivovat.“

Do Simikotu ale dorazili zrovna v do-bě svátků Dasain, jedněch z nejdůležitěj-ších hinduistických oslav, a všechna le-tadla byla beznadějně obsazená. Město totálně odřízlé v horách jinou možnost úniku nenabízelo. Pokud by se jim ne-podařilo dostat se z hor včas, museli by v zaostalé vísce zůstat dalších devět mě-síců, než by bylo letiště opět přístupné. Postavili si stan na runwayi, aby žádný náhodný stroj nepromeškali. Jednou už to vypadalo, že se na cestovatele usmálo štěstí. Přiletěla helikoptéra, ale svážela z hor mrtvého horolezce. A s mrtvými živí necestují. „Tehdy jsme si skutečně sáhli na dno. Nakonec jsem přemluvil kluka z letiště, aby nám v každém leta-dle přenechal jedno místo, které mají vždy rezervované pro naléhavé případy. Večer jsme pak tahali slámky, kdo poletí jako první. Měl jsem letět až jako třetí, tedy předposlední. Kamarád, který měl odjíždět poslední, neuměl ani slovo an-glicky. Rozplakal se.“

Nakonec se ale skupina přátel dělit nemusela. Otevřelo se nebe a objevi-

Našli jsme naštěstí ještě nějaká

zrcátka a jeden porno časopis, který se ukázal jako nejlepší

forma úplatku.

PN001127

STRANA 22 proč ne?! – ČERVEN 2012cesta

la se ruská helikoptéra s potravinovou pomocí. „Bylo to jako ve snu. Ze stro-je vylezli dva Rusové, kteří byli ještě víc překvapení než my, že vidí mezi samými Nepálci čtyři bílé. A navíc v místě, kam nevede žádná cesta. Nechápali, jak jsme se tam dostali. Mezitím se do stroje hr-nuli místní i s ovcemi, kozami a jaky. Vy-táhli jsme poslední peníze, co jsme měli schované. Ti dva se podívali na peníze, pak na sebe a jeden křikl: „Serjožo, za-krývaj“. Dveře se zavřely, nás naložili a letěli jsme konečně pryč.“ Po více než měsíci stráveném na cestě se konečně blížili k domovu.

PUTOVÁNÍ BEZ KYSLÍKUKratochvíl si o podobná dobrodružství, na kterých ho částo doprovází jeho že-na Markéta, přímo koleduje. Když se někam nesmí, najust se tam vypraví. Před čtyřmi lety se mu podařilo zdolat i Snowman trek v Bhútánu, jednu z nej-obtížnějších horských cest na světě. „Je tam čtrnáct sedel přes pět tisíc metrů, která jsou pod sněhem. Na rozdíl od Hi-málaje tam ale pořád prší, takže cesta je bahnitá a dost fyzicky náročná. V té do-bě jsme byli jediní Češi, kteří tudy pro-šli.“ Když už se vydává do velehor, tak zá-sadně bez kyslíkových zásob. S kyslíkem se to prý nepočítá. „Po fyzické stránce taková výprava není tak náročná, nej-horší je právě nedostatek kyslíku. Zažil jsem i halucinace, kdy se mi zdálo, že je vrcholek hory ze dřeva. Proto je dobré mozek pořád udržovat v pohybu. Třeba si počítat násobilku,“ radí zkušeně.

Nedávno se vrátil z Ománu, kde to-čil poslední záběry pro svůj nový do-kument Země kadidlové stezky. A brzy se chystá na další odvážný projekt. Se svojí malou cessnou chce letět až do Káthmandú, což už je sám o sobě dost odvážný podnik, a v horách natočit do-kument o pilotech záchranářských vr-tulníků. „Párkrát už jsem je navigoval ke kamarádům, kteří měli nahoře potíže. Ti piloti suplují pánaboha – rozhodují o životě a smrti. Kvůli tomu vypětí ale hodně pijí a někdy jsou zpití tak, že je musejí do kokpitu prakticky odnést.“ Už má i název – Létání o život. Snad ne o ten Kratochvílův, říkám si.

„Nejste nejmladší,“ ptám se drze, „jak dlouho ještě chcete takhle pokoušet štěstí“? Hory vám vzaly už několik přá-

tel.“ „Co to půjde. Že bych se o sebe víc bál, to si nemyslím. Možná jsem měl vět-ší strach, když jsem byl mladší. A až mne nohy neponesou, tak se vydám na jach-tě kolem světa. Jachta – to je nuda, stačí jen kroutit kormidlem,“ plánuje věčný cestovatel Martin Kratochvíl.

Fotografie z cest manželů Kratochvílových budete moci vidět v září v pražském hotelu Buddha-Bar (a následně na Letišti Praha) v rámci výstavního fotografického cyklu Vý-chod očima západu. V červnu je zde k vidě-ní výstava majitele cestovní kanceláře Siam Travel Marka Němce.

A až mne nohy neponesou,

vydám se na jachtě kolem světa.

Jachta je nuda, stačí jen kroutit

kormidlem.

STRANA 24 proč ne?! – ČERVEN 2012zblízka

Žádné lidské safari

PN 06leto_24_33 kanibal.indd 24 7.6.2012 21:40:27

STRANA 25

TEXT: Zdeněk JANÁČEK – FOTO: Barbora ŠLAPETOVÁ, Lukáš RITTSTEIN

Fotografka Barbora Šlapetová a sochař Lukáš Rittstein už patnáct let sledují život nomádů z Nové Guiney a jejich setkávání s naší civilizací, která podle nich létá do vesmíru docela bezdůvodně.

Proměnu ostrova Nová Gui-nea sledují dva čeští „avataři“, umělci Barbora Šlapetová a Lu-káš Rittstein, už patnáct let. Ve

svých dílech zaznamenávají duševní svět lidí, jejichž život na hraně existence prožívá tvrdý střet s byznysplány nerost-ných magnátů a s tisíci přistěhovalců, kteří sem míří za lepším živobytím.

Do Papuy Nové Guiney jezdíte pravidelně patnáct let. Před měsícem jste se vrátili z po-slední výpravy. Jak rychle proniká civilizace na kdysi nedotčený ostrov?To, co v západním světě trvalo tisíc let, se na Papui mění během desetiletí. Lidé, kteří byli dosud lovci a sběrači, jsou najednou postaveni před obchody s mobilními telefony.

Přijíždějí sem Indonésani, Asiati i bě-loši za zbohatnutím, za mědí, za zlatem, těžit dřevo, založit farmy. Ale přijíždějí i za obyčejným životem. Z přelidněné Jávy a Sumatry sem míří celé rodiny. Usadí se, dostanou pole, budou pěsto-

vat rýži, otevřou tisíce obchodů a jejich děti budou mít příležitost zde chodit do školy. A samozřejmě nechybějí ani agresivní spekulanti se zájmem o pů-du a s nimi i lidé z okraje společnosti. Vznikají gangy. Kvete korupce.

Jak se vyrovnávají původní obyvatelé s tak silným náporem civilizace? Zvědavost je silnější než strach. Nelze zastavit zvídavého ani obchodního du-cha, natož touhu po lepším životě. Když je něco nové, tak se očekává, že to bude lepší. Žádné lidi na světě nelze držet v něčem jako lidském „safari“.

Původní přírodní kmeny nejsou ne-dotčeným rájem na zemi. Tito lidé ži-jí v extrémních podmínkách a denně v džungli bojují o přežití. Civilizace se šíří nejdříve prostřednictvím okolních kmenů. Vidíte, že soused má něco, co zlepšuje život, a chcete to taky.

Velkou roli zde sehrávají ženy, proto-že chtějí pro své děti lepší budoucnost. Vzhledem k tomu, že je to extrémně

Zvědavost je silnější než strach.

Nelze zastavit zvídavého ani obchodního ducha, natož

touhu po lepším životě.

Ženy kojí děti, prasata, obdělávají políčka. Jdou z jed-noho těhotenství do druhého s tím, že další porod už nemusí zvládnout.

GIRARD-PERREGAUX 1966Annual Calendar and Equation of Time.Pouzdro z růžového zlata, safírová zadní strana pouzdra.

Mechanický automatický strojek Girard-Perregaux.

Roční kalendář, rovnice času, datum, malá vteřinová ručička.

Domorodci nikdy v životě neviděli fotoaparát. Proto Barbora Šlapetová musela svůj přístroj skrývat.

Náčelník kmene nazývaný „Nepři-stupuj blíž“

STRANA 31

Jakou formu kanibalismu ještě praktikují?Jsou různé formy kanibalismu. V níži-ně je temný. Kanibalismus tam má ritu-ální charakter. Domorodci nemají vy-světlení pro nemoc, takže když někdo onemocní a je těsně před smrtí, označí toho, kdo mu jeho fatální stav způsobil pomocí černé magie. Dotyčný musí být následně zabit, rozdělen do šesti dílů a sněden, aby byla černá magie zniče-na, což logicky způsobuje řetězovou re-akci pomsty. Proto v nížinách lidé bydlí na stromech. V horách je to jiné. Fun-govalo to víc ve smyslu válečné pomsty. Když někdo ukradne ženu, prase nebo tabák a věc není vysvětlena či splacena prasaty, musí následovat pomsta, což znamená, že musí být zabit a sněden viník. Často proces zabíjení pokraču-je tak, že spřátelený kmen zabitého pomstí jeho smrt tak, že zabije přesně stejně velkého muže z kmene viníka. Tím se předpokládá, že dojde ke smí-ru. Oběť musí být stejně společensky významná a i fyzicky stejně disponova-ná. Jiné parametry se nepočítají…

Z jakého důvodu tam ženy vstupují do mno-hoženství?Každý porod znamená smrtelné ne-bezpečí. Všechny slabší ženy vlastně umřou u prvních porodů. Ze sedmi dětí přežijí tři. Ženy kojí děti, prasa-ta, obdělávají políčka. Jdou z jednoho těhotenství do druhého s tím, že další porod už nemusí zvládnout. Muže si žena bere ve dvanácti, první porod má ve třinácti, v pětadvaceti sama začne manžela vybízet k tomu, aby do rodiny přibral mladší kamarádku s nadějí, že se jí uleví v práci, sex začne být orien-tovaný i jinam, tudíž jí nezačne hned zase růst břicho. Náš přítel, který má dvě ženy a tlumočí nám, tvrdí, že zákla-dem úspěchu v mnohoženství je sdílet jedno lože. Být v jedné chatrči na jed-nom loži u jednoho ohně, protože tím se eliminuje pletichaření. Druhá žena se ani v intimních chvílích těch dru-hých dvou nevzdaluje z chatrče. Je to transparentní koexistence.

Ještě nemají mobilní telefony, že ne?Mobily jsou největším hitem. Domo-rodci přijdou z džungle do města, pro-dají brambory a mají mobil. A to tam skoro nikde, kromě pár městeček, není

rychlý obrat, často se domorodci ocita-jí v duchovním vzduchoprázdnu mezi dobou kamennou a 21. stoletím. Změ-ny, které se odehrávají po staletí, se zde stanou během jednoho lidského života.

Oni civilizaci vítají?Civilizace se šíří, protože ji každý chce. Každý chce mít jídlo a neriskovat kvůli tomu vlastní život. Když totiž v té kra-jině lovec loví zvíře, nemá vůbec zaru-čené, že ho najde, pak zasáhne šípem a donese domů, i jestli se vůbec z lo-vu vrátí. Nikdy není jistota, že se ne-zřítí do rokle či nebude napaden ne-přítelem. Přírodní lidé jsou neustále v ohrožení života, jsou hladoví, často nemocní, přežívají jen ti nejsilnější. V momentě, kdy tam přichází civiliza-ce, křesťanství, je to pro ně zpočátku možnost snadnějšího přežití. Jdou ke kostelu a pomodlí se. Nechají se obda-rovat léky a přijmou víru, která zakazu-je zabíjení a pojídání souseda a záro-veň nasytí a vyléčí.

Dá se to vybalancovat? Uvědomují si, co tím ztrácí?A uvědomujeme si my, co jsme ztratili s příchodem luxusu západního světa? Chceme mít na zahradě kadibudku a hnojit si půdu vlastními výkaly? To už nechceme, chceme žít pohodlněji, a proto máme WC a hnojivo ze super-marketu. Ale kdybychom ji měli, tak ráno v zimě hezky promrzneme a pak jdeme domů, kde je teplo, které si na-před musíme sami vyrobit tím, že za-topíme, a hned máme zdravou duši. Místo toho ráno hodinu telefonujeme, z toho jsme vystresovaní a duše je rá-zem otrávená. A míříme autem k psy-chologovi, aby pomohl. Máme stres z civilizace, oni mají stres vskutku exis-tenční. Ráj nedotčené džungle s „divo-chy“ je klišé pohledu člověka žijícího v luxusu. Lidé zde zápasí se strašnými nemocemi, které způsobí, že třeba na těle začnou narůstat obrovské novotva-ry. Tak se projevuje zlý duch a člověk je vyřazen z lidské společnosti. Zároveň mají strach, že jim soused roztříští leb-ku. Nyní už to není tak, že přijde pří-mo běloch a zničí jejich svět. Civilizace je už globální – tedy původně západní, přetavená asijským progresem – a šíří se sama. Domorodci jí jdou naproti.

Když někdo ukradne ženu,

prase nebo tabák a věc není

vysvětlena či splacena prasaty, musí následovat pomsta. Viník musí být zabit

a sněden.

signál. Ale mobil svítí, můžou tam mít obrázky, fotky. Většinou je to ale bohu-žel předstupeň vstupu do místního gan-gu, protože mobilem to jenom začíná… Člověk pak chce víc a víc. Postupně se tito lidé přestanou vracet do svých ves-nic a zůstávají ve městě, kde pro ně ale není uplatnění. Začnou si tedy ty věci, které chtějí, brát. My tu proměnu kul-tury sledujeme už patnáct let. Jsou jen dvě možnosti: buď u toho být, anebo nebýt. Z hlediska filozofie poznání a ko-munikace je lepší u toho být, i když ví-te, že to není možné zastavit.

Vstoupili jste do oblastí, kam nikdo před vá-mi nevstoupil. Jezdíte tam opakovaně, a pře-sto se vždycky vrátíte. Jaký je klíč k přežití mezi kanibaly v krajině, která je plná duchů a která je extrémně fyzicky náročná?Respekt a pokora jak ke krajině, tak k je-jím obyvatelům. Nebereme jako samo-zřejmost, že jsme se dostali až k „papu-ánské duši“. Oboustranně jsme byli po-ctiví k sobě navzájem a ten proces trval

léta. Není možné skočit z civilizace 21. století do pravěku, aniž byste se k tomu složitě dostávali. Přírodní člověk pozná okamžitě, jak daleko jste skutečně.

Vydali jste dvě knihy a třetí připravujete. Budete je překládat i do indonéského jazyka, aby se potomci původních obyvatel dozvěděli o své zaniklé kultuře?Jsme na to připraveni a uděláme to. Všechny kultury, které se spojují s naší globální civilizací, později hledají ko-řeny své identity a naše svědectví bude i pro ně unikátní. My jsme pro ně cizin-ci, kteří mají z nějakého důvodu zájem o jejich původní kulturu v současné do-bě větší než oni samotní. Mapovali jsme jejich příběhy a v průběhu cest zjišťo-vali, že už si je i sami přestávají pama-tovat. To, co jsme zachytili před deseti lety, včetně spiritů, skladby světa i ka-nibalismu, ví dnes ve vesnici už jen pár významných starších mužů, kteří poví-dané příběhy často zažili. Paměť kmene je verbální. Nic se nezapisuje.

Mladší generace, která je už bizarně ob-lečená do splašků civilizace, řeší úplně jiné věci. Je samozřejmě v okouzlení vším novým. Dříve celou noc řešili, přes jakou osobu udobřit příslušného ducha a co mu obětovat. Dnes se baví o tom, jak a přes koho se dostat do misijní ne-mocnice či na trh do města. Právě pro-to zapomínají.

Chápou, že naše civilizace létá do vesmíru? Jak rozumí slovu astronaut?Nechápou, že se u nás cestuje do nebe proto, abyste se tam nakonec nepotka-li s jinými lidmi. Divili se, že tam není pevná zem. Nechápou, proč se vynaklá-dá tolik úsilí, když si tam musíte vzít vo-du, jídlo, a dokonce i vzduch… Protože oni cestují do nebe taky – ale dýmem a proto, aby se tam nahoře po-tkali s dalšími lidmi horního patra světa a vyměnili si vzájemně banány a prasa-ta… Astronaut je náčelník cestující do nebe, jako bývali místní kouzelníci – to není nepochopitelné…

Porcování prasete. Každý chce mít jídlo a neriskovat kvůli tomu vlastní život. Když muž loví zvíře, nemá vůbec zaručené, že ho najde, donese domů, ani jestli se vůbec z lovu vrátí.

PN001098-

STRANA 34 proč ne?! – ČERVEN 2012příběh

„Hledáme výraz vlastní skutečnosti, náš vlastní příběh. Jak silný ale musí být příběh, aby nechal padnout strom?“

KONCEPT, KURÁTOŘI: Jana ZIELINSKI a Jiří MACEK, Křehký FOTO: Václav JIRÁSEK

DESIGN STOLU: Olgoj Chorchoj

proč ne?! – ČERVEN 2012STRANA 34

PN 06leto_34_41_strom.indd 34 7.6.2012 20:47:05

„V současném designu jako by vše již bylo navr-ženo, a to ve všech možných dokonalých formách. Málokdy se před námi objeví tvar, který by nás za-sáhl svou formou či otevřel lepší možnosti použití. Ale neubráníme se touze po něčem novém i u tak obyčejných věcí, jako jsou židle, stoly nebo vázy.

Když jsme přemýšleli, jaký by měl být stůl navr-žený pro Křehký, věděli jsme, že nesmí být jen další věcí a že musí být ze dřeva. Zároveň jsme nechtěli,

aby vznikl jen další stůl, kterých jsou na světě tisíce. Chtěli jsme stůl, který dá stromu šanci na další život.

Stůl je srdcem každého prostoru. U něj se se-tkáváme při společném jídle, u něj plánujeme, jakým směrem se vydáme. Stůl je pamětí života, stejně jako odrazištěm k jeho budoucnosti, i pro-to jsme chtěli, aby se život našeho stolu už od po-čátku protnul s životem konkrétního místa, aby na něj navázal.

STRANA 37

Dřevorubec,Kinského lesy

Ze stromů, které se měly v zimě 2010/11 v Kinském polesí zámku Chlumec nad Cidlinou pokácet, jsme si pro náš stůl vybrali vlastně nenápad-ný dub, ale pro nás nepřehlédnutelný – klidný a pevný, jako les, ve kterém více než sto let rostl. Společně s foto-grafem Václavem Jiráskem jsme pak sledovali, jak jeho listy zlátnou, vidě-li dopadat sníh na jeho již holé větve a byli jsme i u toho, když padl k zemi. Chtěli jsme vzít na sebe zodpovědnost za jeho konec. Byli jsme i u každého dalšího kroku, který následoval. Na pi-le, v sušičce, v truhlárně. A zatímco byl rozřezáván na jednotlivá prkna, sušil se a truhláři mu dávali navržený tvar stolu, jezdili jsme dál i do lesa, ze kte-rého pocházel.

Truhlář, Bohemian Works

STRANA 39

Am ip el utatio con elisci et, conulluptat luptat. Tum diamcon henit utat. Duip ea alit praesent lum do core dolortie diam, quat ulputpatum zzriure feugait at in henisit vel ing eugait adio odip eu facin vulput vullandipit augait aliquamet nonsequamcon exerilisi.Sustrud tat lore modolore magnibh eugue vel ute digna faccum eummolent aliquam etuerosto dolorem vel in henit autat. Ut nos amet, commole ssectem augait ad modit, sequis ad magnim zzriure e

INZERCE

abb inz 212x90 mesto.indd 1 22.3.12 11:08PN 06leto_34_41_strom.indd 39 7.6.2012 20:51:54

STRANA 40 proč ne?! – ČERVEN 2012příběhSTRANA 40 proč ne?! – ČERVEN 2012

STRANA 41

INZERCE

Celá výroba stolu trvala rok a půl. Bylo zvláštní žít měsíce s představou, že máme stůl, ale teprve jako by pomalu rostl. Čekat v čase, když můžete mít všechno hned, jako by se nehodilo. Navíc čekat na něco, o čem přesně nevíte, jak bude vypadat. Kdykoliv jsme mohli vstoupit do procesu, začít mě-nit tvar, upravovat nebo se vzdát konceptu. Neudě-lali jsme to. Stále více než o stole bylo vše o místě a čase, o společné cestě, o lese a také o ohni, jehož funkci v západní kultuře stoly už dávno převzaly. Nakonec přestal být důležitý i tvar stolu. A když se pak objevil, znovu jsme jej objevovali a měli radost, že není jen tak „ze dřeva“, ale z dubu, který rostl v lese, který už tak dobře známe.

Viděli jsme, jak mýtina sama silou svého života opět zarůstá, jak se nové duby samy derou ze ze-

mě, viděli jsme, jak přichází další jaro. Stůl jsme nazvali Strom, neboť pro nás je stále tím stromem od Chlumce, který zažil dvě války, politické revo-luce i tu vědecko-technickou, lesy bohaté vysokou zvěří i ty dnešní, kdy vysoké zvěři panují původně asijští jeleni sika a na zajíce téměř nenarazíte.

Když jej k nám pak do galerie po více než roce od prvního setkání přivezli, ticho holešovického dvora se spojilo s tichem lesa a s jeho zpěvem. Zvuk i čas se změnily. Začala další etapa života stromu, která se sice již nezapíše do jeho letokruhů navždy vložených do středu stolu, doufáme však, že přesto i pro něj bude bohatá a neméně důležitá. Jsou mís-ta, kterými prochází čas a od kterých se odvíjí děj. Louky, prameny, zálivy, hory, zahrady, náměstí… Stromy. A stoly. Ne všechny.“

INZERCE

STRANA 42 proč ne?! – ČERVEN 2012město: zn. doporučeno

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Benedikt RENČ – STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

Můžete klidně zůstat doma a strávit víkend předstírá-ním, že v Karlových Varech jste. Ale pokud jste tu už

byli alespoň jednou, moc dobře víte, že když se všechno dobře sejde, dějou se v těchhle západočeských lázních věci. A to nejen v kině. Musíte být ale vždycky ve správný čas na správném místě.

PÁTEK 29. 6.14:00Do Varů se hodí přijet nejen reprezenta-tivním přibližovadlem, ale hlavně rych-lým. Cesta autem utíká pár dálničních kilometrů celkem svižně, ale pak už je to spíš výlet českou krajinkou za zadkem žlutých autobusů plných baťůžkářů. Když k tomu ještě připočtete kolony svižných

festivalových audin s hereckými celebri-tami, které vás budou tak jako tak před-jíždět, stálo by snad i za to uvažovat o le-tadlu. Jenže to míří do západočeských lázní jen z Moskvy a Petrohradu. Spasí-ba. Sedněte prostě do auta (na střechu přibalte kolo favorit, to bude letos ve Va-rech díky Polskimu filmu in) a upalujte, ať jste včas u okýnka s akreditacemi.

18:40Jakmile jednou dorazíte k Thermalu, už od něj jen tak neodejdete. Největší diva-dlo se bude odehrávat na červeném ko-berci, na kterém se budou promenovat české i zahraniční celebrity. Můžete tak rovnou okouknout poslední kolekce Pra-dy, Dioru nebo Dolce & Gabbana, které české hvězdy rády oblékají. Nemusíte

jim ale závidět, šaty mají většinou stejně jenom půjčené.

22:45Nenechte si ujít zahajovací ohňostroj, který se tradičně odehrává opět u Ther-malu. Buď na těch pár minut můžete zvrátit hlavu jako všichni ostatní, nebo se vypravte do stanu Jameson Festival Lounge hned vedle. Sice nic neuvidíte, ale zase budete mít možná jedinou šanci probít se (nebo propít?) k baru.

24:00Půlnoční filmy patří ve Varech k nej-oblíbenějším. Pamětníci vzpomínají zejména na legendární snímek Černé ovce s vraždícím geneticky modifikova-ným ovcodlakem. Připravte se tedy na

K VMilujete je, nebo vás až tak nezajímají. Festivalové Karlovy Vary

se každopádně stanou první červencový víkend hlavním městem české kultury, módy ale i high snobiety.

Co všechno vás tam čeká?

PN 06leto_42_47KV.indd 42 7.6.2012 21:30:56

STRANA 43

INZERCE

pořádnou „úchylárnu“, po které si bu-dete muset dát minimálně jednoho pa-náka a noční procházku na uklidnění. Rozjitřenou mysl uklidněte v non–stop okénku zvaném Dobrotky, kde dělají fantastické francouzské palačinky, které zaženou i ty nejděsivější myšlenky.

2:30Už je dost pozdě. Ale zahajovací večírky karlovarských barů v tu chvíli jsou v pl-ném proudu. Zavrťte se v rytmu salsy na terase bazénu hotelu Thermal, zůstaňte venku a sledujte donekonečna se opa-kující smyčku upoutávek na obří televizi před Thermalem. Možná tu vydržíte až do rána.

SOBOTA 30.6.7:00Po páteční divoké noci je nejlepší začít opatrnou snídaní. Můžete do sebe po-

malu soukat lázeňskou oplatku a pomr-kávat, jak zahradníci časně ráno vymě-ňují květinové datum v parku před Alž-bětinými lázněmi. Anebo zapadnout do některé z restaurací na kolonádě a zna-vený výraz maskovat tmavými brýlemi. Nebojte se, ostatní na tom ale budou ještě hůř než vy a baťůžkáři ze stanového městečka budou teprve rozmrzat, takže se nemusíte nic řešit.

10:00Nesehnali jste lístky na odpolední svě-tovou premiéru digitálně zrestaurované verze filmu Hoří, má panenko? Tři ho-diny na projekci íránského experimen-tálního snímku už vaše hlava nezvládne? Spravte si náladu tím, že začnete svými lístky mávat nad hloučkem čekajících baťůžkářů posedávajících před vstupem do sálu. Rozdrážděná mládež vám jistě radostí utrhá ruce.

Těšte se na světovou premiéru digitálně

zrestaurované verze filmu Hoří,

má panenko.

PN001068

PN 06leto_42_47KV.indd 43 7.6.2012 21:30:56

STRANA 44 proč ne?! – ČERVEN 2012město: zn. doporučenoD

proč ne?! – ČERVEN 2012STRANA 44

PN 06leto_42_47KV.indd 44 7.6.2012 21:30:57

STRANA 45

INZERCE

11:00Kino jste zavrhli a můžete vyrazit na ná-kupy. Ty nejluxusnější obchody najdete na kolonádě, ale nabídka je uzpůsobená turistům z východu. (Jen se nedělejte, jestli nejste z Chebu, jste i vy z východu.) Osvěžte si ruštinu. Pokud vám extrava-gantní modely lezou krkem, můžete objevit obchůdek Madeleine kousek od Vřídla, plné parfémů exkluzivních par-fumérských domů od Penhaligon’s až po Annick Goutal. Navonění se můžete ukázat v jedné z nejfajnovějších restau-rací ve městě. V hotelu Embassy můžete pozorovat celebrity promenádující se ko-lem říčky Teplé, jen si dejte pozor, vedle koho sedíte, ať se druhý den neobjevíte na titulní straně Blesku.

13:00Pokud jste s sebou do Varů táhli i gol-fovou výbavu, budete trochu zklamáni.

Hlavní karlovarské hřiště bude téměř jistě obsazeno Jiřím Bartoškou (slušný handicap 20) a jeho filmařskou suitou. Můžete se tak přesunout na hřiště Golf & Racing Clubu obklopené dostihovou dráhou přímo ve městě, přístupné bu-de i hřiště v resortu Astoria v Cihelnách a devítijamkové hřiště v Hájích kousek od Varů. Marka Ebena tu ale nepotkáte.

15:00Až si budete chtít odpočinout od davů lidí s povlávajícími akreditacemi na kr-ku spěchajících po kolonádě na další film, zamiřte do karlovarské Galerie umění schované ještě kousek za hote-lem Pupp. Ve stálé expozici tu mají díla od Zdeňka Sýkory, Josefa Čapka nebo Emila Filly. Otevřeno mají i v neděli a na filmové fanoušky s krhavýma oči-ma tu zaručeně nenarazíte. Můžete tam dojet třeba na kolech, která budou bě-

Ve Varech jsou „všichni“. Potkáte tu lidi, které jste celý rok neviděli. A třeba ani vidět

nechtěli.

PN 06leto_42_47KV.indd 45 7.6.2012 21:31:16

STRANA 46 proč ne?! – ČERVEN 2012město: zn. doporučeno

Cestovní taška na kolečkách Eole 50, Louis Vuitton, 39 000 Kč; pohlednice Franz Kafka a jiné, Muchovo Muzeum Praha, cena od 25 Kč; tropická přilba, Tonak, 615 Kč; staré cestovní kufry, stylistčiny vlastní; pánská taška Cabas V Nomade, Louis Vuitton, 81 500 Kč; cestovní kufr Pégase 55, Louis Vuitton, info o ceně v obchodě.

Sklenice na šampaňské Vega Champagne Rouge a Vega Champagne Clair, Baccarat, 3 600 Kč; sklenice Mille Nuits, Champagne Rouge, Baccarat, 3 600 Kč; Moet & Chandon Impérial Mathusalem (6l), od 17 000 Kč; láhev Moet & Chandon Impérial „Be Fabulous“ (3l) zdobená krystaly Swarovski, 8500 Kč; Moet & Chandon Impérial mini (20 cl), 390 Kč, prodává Gurmetum, Kratochvílovci nebo Café Café; kniha Anna Bauer Backstage, Angelika Books, prodává Dream House, 3 000 Kč; slaměný klobouk, Max Mara, 3 000 Kč; kufr, stylistčin vlastní.

Kašmírové šátky, Ex Libris, 21 200 Kč; hedvábný šátek Reves D’Escargots, 90 x 90 cm, 7 700 Kč; ručník, 3 Chaines Epong, 10 400 Kč; vše Hermes.

PN 06leto_42_47KV.indd 46 7.6.2012 21:31:16

hem festivalu návštěvníkům k dispozici. Jestli vám výtvarné umění nic neříká, zamiřte do Poštovního dvora na kon-certy českých kapel. Od jedné hodiny odpolední do hluboké noci tam bude hrát David Koller, Meky Žbirka, Anna K, nebo Support Lesbiens. Sílu na další filmovou porci můžete rovnou nasbírat v přilehlé restauraci. Jako specialita se tu podává kachna nadívaná jablky ne-bo do sebe můžete preventivně loup-nout další becherovku.

19:00Třeba nebude pršet. Letní večer vybízí k návštěvě zrekonstruovaného letního kina, které se do festivalového dění zařadilo letos teprve podruhé. Kromě teplé deky se ale raději vybavte i pláš-těnkou – karlovarské nebe je v průběhu festivalu nevyzpytatelné a žádný ročník neproběhl bez pořádné bouřky. Jestli ve Varech vydržíte až do středy, můžete na barevných sesličkách letního kina shléd-nout projekci klasického hororu Upír Nosferatu za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru.

21:00Máte-li ještě energii, zamiřte do někte-rého z karlovarských klubů. Největší mejdany se vždy odehrávají v Lázních III., Becher’s Bar v Puppu bude v oble-žení celebrit. Vstup povolen jen s VIP akreditací. Koktejl bar Barracuda nabí-zí trochu úchylné prostředí Karibiku, takže vás čekají slušné koktejly, barmani s náhrdelníky z umělohmotných květin a osmdesátkové hity. Sázkou na jistotu bude dočasná festivalová vinárna Bo-kovka sídlící u divadla Husovka. Pokud v sobě najdete dost síly, abyste se vyšpl-hali do toho pekelně příkrého kopce, bude celá vaše. 22:00Firemní večírky patří ke společenským událostem, které vás ve Varech určitě neminou. Pokud se ve Varech neza-seknete o pár dní déle, jeden z nejho-nosnější večírků bohužel nestihnete. Tradiční párty značky šampaňského Moet&Chandon se koná až ve čtvrtek a speciální lahev šampaňského zdobe-nou rubíny na něm budou podepisovat všechny top filmové hvězdy, co ve Va-rech budou.

NEDĚLE 1. 7.9:00Ve Varech vždy platí, že tu potkáte li-di, které jste zaručeně celý rok neviděli a třeba ani vidět nechtěli. Ze všeho spo-lečenského ruchu se ukliďte někam do ústraní. Nejlepší volbou je bazén hotelu Thermal, ze kterého můžete přímo sle-dovat cvrkot pod vámi. Voda ze třetiny tvořená karlovarskými prameny má oko-lo třiceti stupňů, což má filmový mozek jistě velmi blahodárné účinky.

11:00Jestli je vám bazén málo, zamiřte rov-nou na nějaké kosmetické ošetření, aby vás přísně dotěrní obchodní partneři nepoznali. Můžete se tu nechat napus-tit botoxem nebo dysportem, ošetřit pulzním světlem, okysličit, hydratovat, revitalizovat, odsát či přifouknout a na obličej si plácnout zlatou masku. A až budete nejkrásnější na celém světě, nechte se ve své nové podobě zvěčnit některým z pouličních malířů posedá-vajících v parku hned vedle Thermalu. Garantujeme vám, že se nepoznáte.

17:00Je konec. Na vyčerpávající cestu k do-movu se pořádně posilněte. Zajděte si třeba na pořádný steak do restaurace Charleston a nakupte dostatečné záso-by lázeňských oplatek, ať si máte čím zaneřádit auto. A těšte se, že za rok tenhle lázeňský filmový cirkus vypuk-ne znovu.

INZERCE

V letním kině dávají

Upíra Nosferatu za doprovoduKarlovarského symfonického

orchestru.

PN 06leto_42_47KV.indd 47 7.6.2012 21:32:06

STRANA 48 proč ne?! – ČERVEN 2012léto

Modrý život

FOTO: Evžen SOBEK

Ina Moravě žijí nomádi. Evžen Sobek fotí ty, kteří za socialismu aktivně kočovali se svými karavany

a dnes víkend co víkend přijíždějí na svá oblíbená místa u Novomlýnských nádrží.

PN 06leto_48_53_foto.indd 48 7.6.2012 19:19:41

STRANA 49

PN 06leto_48_53_foto.indd 49 7.6.2012 19:19:53

PN 06leto_48_53_foto.indd 50 7.6.2012 19:20:49

STRANA 51STRANA 51

PN 06leto_48_53_foto.indd 51 7.6.2012 19:20:58

PN 06leto_48_53_foto.indd 52 7.6.2012 19:21:41

PN001114

PN 06leto_48_53_foto.indd 53 7.6.2012 19:21:53

STRANA 54 proč ne?! – ČERVEN 2012storyboardSTRANA 54 proč ne?! – ! ČERVEN 20storyboardyy

Zabalit kopu věcí do titěrného kufru je umění. U značky

Louis Vuitton ho zdokonalují již přes sto padesát let.

Stačí zvládnout pár jednoduchých triků a žádné zavazadlo už nikdy nebude

příliš malé.

STRANA 54

Saky paky

TEXT: Veronika MIŠKOVSKA – FOTO: Ondřej KOŠÍK – STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

PN 06leto_54_55_kufr.indd 54 7.6.2012 19:43:55

STRANA 55

STRTRANAANAA 55

Drobné věci jako spodní prádlo, ponožky, šály či pásek stočte a složte do bot. Ušetříte tím spoustu místa.

Boty zabalte každou zvlášť do speciálních pytlíčků. Zabráníte tím umázání oblečení od podrážek. Umístěte je do spodní části kufru ke kolečkům, aby při zvednutí kufru nesesunuly a nezmuchlaly vše kolem.

Kalhoty či svetry pečlivě stočte do ruličky. I když to tak nevypadá, zabráníte tím jejich pomačkání. Kolem takových ruliček můžete „navíjet“ oblečení z choulostivějších látek.

Ruličky vložte do kufru a respektujte přitom jeho kovovou konstrukci. Kravaty a hodinky pak vložte do speciálního pouzdra a vsuňte mezi ruličky.

Košile složte a propleťte do dvojic tak, aby záda vrchní košile překrývala přední část té spodní. Límečky zvedněte a srovnejte. Jedině tak je nezlámete a nezmuchláte.

Pokud máte v košili manžetové knoflíčky, vyndejte je. Při zvlhnutí by mohly pustit barvu. Kosmetickou taštičku nechte kvůli bezpečnostním prohlídkám navrchu kufru v části u koleček.

Naučte se speciální fígl na skládání kalhot. Navlékněte je na cestovní ramínko vzhůru nohama a jednu nohavici přes něj přeložte tak, aby její konec sahal k rozkroku kalhot. Druhou pak volně složte přes ramínko.

Sako na ramínku zapněte na všechny knoflíky a rukávy složte volně křížem dopředu. Klopy nezvedejte.

Ploché věci jako diáře, DVD či průvodce umístěte do plochých kapes na víku kufru či po stranách.

PN 06leto_54_55_kufr.indd 55 7.6.2012 19:44:40

STRANA 56 proč ne?! – ČERVEN 2012autoview

TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: Alexander Dobrovodský

Z klasické limuzíny je moderní vůz na dálnice. Jaguar XJ se v majetku indické automobilky

Tata zajímavě proměnil, říká ředitel privátního bankovnictví LBBW Tomáš Zahálka.

PN 06leto_56_59_auto.indd 56 7.6.2012 20:36:10

Jaguar XJ se vůbec nepodobá svým předchůdcům. Charakterizuje ho mohutná příď, doplněná o dravě vyhlížející světlomety. Kabina li-

muzíny volně přechází do zádi, jako by chtěla evokovat dynamiku kupé. „Sám jsem spíše konzervativní, přesto jsem si nový design oblíbil,“ hodnotí své dojmy Tomáš Zahálka. Jenže o Jaguar vždy mě-li zájem hlavně konzervativní zákazníci. Není proto odvážný design spíše nebez-

pečným krokem stranou? „To je slovo do pranice. Osobně Jaguaru držím pal-ce, protože si myslím, že auto má nadča-sový design,“ míní manažer.

Uvnitř vozu pokračuje hra na mo-derní notu. Klasické ručičkové budíky nahradil LCD displej. Kabina je i přes veškeré technické vybavení útulná. „Ne-jen já, ale i přátelé hodnotili interiér v superlativech. Měl jsem obavy z dis-pleje nahrazujícího budíky, ale oceňuji

INZERCE

PN 06leto_56_59_auto.indd 57 7.6.2012 20:36:34

STRANA 58 proč ne?! – ČERVEN 2012autoview

auto:Jaguar XJ 3.0D Premium LuxuryMotor: 4,8litrový přeplňovaný šestiválecVýkon: 275 koníMaximální rychlost: 250 km/hZrychlení 0–100 km/h: 6,4 sekundyKombinovaná spotřeba: 7,0 l/100 kmCena: od 2 479 085 Kč včetně DPH v základní výbavě

variabilitu. Pohodlné sedačky, příjemná kůže všude kolem. V takovém autě má-te pocit, že jste doslova obalen hmotou, která vám poskytuje pohodlí a hlavně vás ochrání,“ vysvětluje muž, který vede privátní bankovnictví LBBW.

Testované auto nebylo takzvaně „all-inclusive“, Tomáš Zahálka tak při svých cestách postrádal aktivní tempomat nebo možnost nastavení vlastností pod-vozku. Naopak pochválil navigaci. I přes její pomalejší odezvu ho vždy navedla přesně na místo určení.

Manažer ale ve voze narazil se svou vysokou postavou. „Pohodlí je v takovém autě standard, proto mne překvapilo, že jsem měl problém s prostorem. Auto se střešním oknem prostě není pro lidi nad 193 centimetrů. Moje zkušenost se bohužel neomezuje jen na Jaguar,“ vši-ml si Zahálka a dodal: „Přední sedadla jsou prostorná, ale díky tomu vás moc nepodrží. Za sedadlem řidiče při mém nastavení již moc místa nezbývalo a já bych se tam rozhodně pohodlně nepo-sadil. Kufr byl vyhovující, to je dáno ty-pem karoserie.“

Tomáš Zahálka během týdne s autem najel skoro tisíc kilometrů. Jezdil s ním do práce, na rodinný výlet i za přáteli. Při tak velkém nájezdu se hodil naftový

šestiválec, který měl britský luxusní vůz pod kapotou. „Motor mne velmi mile překvapil dynamikou a kultivovaností chodu.

Auto je tak dobře odhlučněno, že si ani ve sportovním režimu moc sportu neužijete. Je faktem, že majitelé takto velkých aut už o spotřebě moc neuva-žují, v případě XJ je ovšem velmi přátel-ská. „Dá se jezdit za 7 litrů a jízda pro zábavu si řekne o 2 až 3 litry víc. To je skvělé číslo,“ hodnotí automobil Tomáš Zahálka.

Jasným zjištěním ale bylo, že jde o au-to určené především na dálnici. Na kli-katých okreskách mu logicky nesvědčila délka přesahující pět metrů. Podle Za-hálky by mohlo být při ovládání v zimě také znát, že disponuje pohonem zad-ních kol.

Ředitel privátního bankovnictví LBBW Tomáš Zahálka už pro Proč ne?! před lety testoval limuzínu Audi A8, te-dy vůz stejné kategorie, jako je Jaguar XJ. „Před dvěma roky byla A8 skokem v designu Audi, nyní už ‚zapadla‘ mezi ostatní modely. To se vám nemůže s XJ stát. Jsem si jistý, že řada potenciálních zákazníků, kteří se chtějí odlišit, nebýt uniformovaní, zvolí třeba Jaguar a chy-bu neudělají,“ uzavírá Zahálka.

řidič:Jméno: Tomáš ZahálkaFunkce: ředitel privátního bankovnictví LBBW Bank CZ Věk: 39 Koníčky: příroda, golf, dům a zahrada, moje práce První auto: dědova modrá Škoda 1000 MB Současné auto: služební Škoda Octavia, doma Mercedes A 200 CDI automat Auto snů: vrtulník (neřešit silnice, zácpy) Řídím od: od 15 let motorku, od 18 let auto Jaký jsem řidič: zodpovědný (na tom se nic nezměnilo)

PN 06leto_56_59_auto.indd 58 7.6.2012 20:36:55

PN001121-1

PN 06leto_56_59_auto.indd 59 7.6.2012 20:37:15

STRANA 60 proč ne?! – ČERVEN 2012hodinky

Ať už milujete potápění nebo divoké přelety hor, toto můžou být nejspolehlivější společníci vašich extrémních zážitků.

Pro dobrodruhy

1 GIRARD-PERREGAUXww.tc Financial ChronographTyto hodinky Girard-Perregaux zobrazují nejen čas ve všech 24 časových zónách naší zeměkoule, ale jsou to i první hodinky na světě ukazující otvírací doby světových burz. V oceli stojí 376 000 Kč.

2 HUBLOT – King Power Usain BoltLimitovaná edice inspirovaná nadpozemskými výkony sprintera Usaina Bolta z keramiky a zlata má jednu za-jímavost: pásek je vyrobený ze stejného materiálu jako běžecké boty, ve kterých Bolt zaběhl světový rekord na 100 metrů. Cena v butiku Hublot: 20 900 eur.

3 ROLEX – Oyster Perpetual SubmarinerPotápěčský Rolex Submariner má ručky pokryté vrstvou luminiscenčního chromalightu pro perfektní čitelnost i ve tmě. Lze je komfortně nosit i přes neo-pren. Submariner stojí v butiku Rolex 153 000 Kč.

4 PANERAI – Radomir S.L.C. 3 DaysVychází z prototypu, vytvořeného v roce 1936 pro italské královské námořnictvo. Název odkazuje na pomalu plovoucí živé torpédo, které italští námořníci používali na svých hrdinských podvodních misích. V butiku Carollinum je pořídíte za 161 000 Kč.

5 IWC – Pilot’s Watch Chronograph Top Gun Pilotská kolekce IWC je charakteristická černým čísel-níkem s 60minutovým sčítačem, který je inspirovaný designem kokpitu. Datumovka zase vzhledem připo-míná výškoměr. Prodává Carollinum za 293 800 Kč.

6 BREITLING – Navitimer CosmonauteNový Navitimer Cosmonaute s manufakturním kalib-rem je vyroben v limitované sérii v počtu 1962 kusů. Breitling jako první chronograf ve vesmíru připomí-nají i vesmírné symboly na spodní straně pouzdra. S koženým řemínkem stojí 181 740 Kč.

PN 06leto_60_61_hodinky.indd 60 7.6.2012 19:09:28

PN 06leto_60_61_hodinky.indd 61 7.6.2012 19:10:11

STRANA 62 proč ne?! – ČERVEN 2012parfémy

Parfémy jsou vynikajícím dopravním prostředkem. Kancelář se rázem promění v pláž v Karibiku nebo rozkvetlou zahradu

v Indii. Stačí udělat jediné – přičichnout a zavřít oči.

LETNÍ LILIUMVŮNĚ: Guerlain Aqua Allegoria Lys SoleiaPARFUMÉR: Thierry WasserHLAVA: bergamot, citron, palmové lístky SRDCE: lilie, ylang-ylang, exotické ovoce ZÁKLAD: stonek růže, vanilka, bílé pižmo

Řečí parfémové terminologie je přírůs-tek do řady Aqua Allegoria květinově svěží vůně. Řečí barev je světle žlutá ja-ko vychladlý vanilkový pudink. Řečí oka-mžiků je chvilkou, kdy ležíte v houpací síti někde hodně daleko od všech po-vinností, v ruce vás chladí nasládlý kok-tejl a skrze řasy vám prosvítají paprsky letního slunce. Dominantní jsou tu kvě-tiny, hlavně lilie. Osobně je miluji pro jejich něžný vzhled, ale nemůžu s nimi být v jedné místnosti, protože mě z nich bolí hlava. V tomto parfému jsou ovšem rozjasněné citrusovými a ovocnými tóny, ale i tak dávají vůni trochu ospalé těž-kosti. Sladká vanilka, z počátku hodně výrazná, po chvíli odezní, a tak vám na zápěstí zbyde lehká, květinová vůně. Možná bude na léto příliš těžká, ale až si budu chtít v zimě připomenout prázd-niny, sáhnu právě po ní.

Voňavé letenky

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ

přičichnout a zavřít oči.

MIŠKOVSKÁ

TNÍ LILIUM

NÁRAMEK Z KVĚTINÁŘSTVÍVŮNĚ: Boucheron Jaipur BraceletPARFUMÉR: neznámýHLAVA: bazalka, verbena, listy fialekSRDCE: hyacint, konvalinkaZÁKLAD: iris, cypřiš

Parfémy inspirované orientálními vůně-mi, nesoucí jméno šperkařského domu Boucheron patří k těm, které na něko-ho mohou působit staromódně. Typově si nezadají s „pětkou“ od Chanelu – jsou to legendy, ale málokdo je opravdu no-sí. Jaipur Bracelet se pokouší tento stav zvrátit. Původní verze Jaipur z roku 1994 voněla po ovoci a kouřovém benzoinu, její nová verze voní jako květinářství na počátku jara. Hlavní roli hrají kosatce a hyacinty, které projasňuje verbena vo-nící po citronech. Někde vzadu se skrý-vá cypřiš, díky němuž má celý parfém krásnou sametovou strukturu. Krásně vás hladí v nose. Jaipur Bracelet je hez-ký parfém. Není krásný, na to mu chybí trocha tajemnosti. Je prostě sympatický. Vhodný třeba pro věrné fanynky původ-ního Jaipuru nebo pro jejich dcery.

STYDLIVÁ GARDÉNIEVŮNĚ: Gucci Flora Garden Collection Gorgeous Gardenia PARFUMÉR: neznámýHLAVA: červené ovoce, hruškaSRDCE: gardénie, plumérieZÁKLAD: pačuli, hnědý cukr

Parfémy z nové kolekce značky Gucci vzdávají hold květinám, které se objevily na potisku šátku věnovaného monacké kněžně Grace. Vyzkoušela jsem pouze jednu z nich – Gorgeous Gardenia ne-boli úchvatnou gardénii – a výsledek byl rozpačitý. Parfém totiž napovídá, že bu-de bombastický. Nádherná kampaň s La-rou Stone, krásný šestistranný flakonek s decentní černou mašličkou. Paráda, řekla jsem si. Obsah ale za formou tro-chu zaostává. Dominantní je na první vjem hruška a esence vonící jako různé druhy červeného bobulovitého ovoce. Je to ale vůně evidentně syntetická, jako ta, která se přidává do ovocných bonbonů. Květiny a zvlášť gardénie, která by měla hrát hlavní roli, jsou trochu upozaděné, jako by se styděly a odmítly zazářit napl-no. Gorgeous Gardenia rozhodně není protivná vůně – je milá, svěží a mladistvá. Své fanoušky si určitě najde.

PN 06leto_62_63_parf.indd 62 7.6.2012 19:06:38

PN 06leto_62_63_parf.indd 63 7.6.2012 19:06:55

proč ne?! – ČERVEN 2012zoomzoo

Do města i na pláž. Zde je výběr novinek, které voní létem a cestami

do exotických končin.

Plavky Missoni s jemnou háčkovanou aplikací.Cena 7 350 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 17.

Retro kufr značky Rimowa z kolekce Classic Flight. Na vnitřním vypolstrovaném potahu je znázorněn

letoun Junkers 52, podle kterého vznikly typické drážky na hliníkovém obalu kufru.

Cena 8 390 Kč, prodává RIMOWA.

Christian Louboutin letos slaví dvacet let na vrcholu obuvnické branže. Jeho tyrkysové sandálky Djaldos s dvanácticentimetrovým

podpatkem se výborně hodí na party u bazénu.Cena 15 500 Kč, prodává SIMPLE

CAROLLINUM CONCEPT STORE.

Voděodolné oční stíny Aqua Cream od značky Make up for ever vydrží všechno.

Cena 690 Kč, prodává exkluzivně SEPHORA.

PN 06leto_64_66_ZOOM.indd 64 7.6.2012 22:40:53

STRANA 65STRANA 65

INZERCEINZERCE

Kožená placka s několika cvočky se snadno promění v pánské sandály. Ideální do

přecpaného kufru.Cena 15 700 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

„Námořnická“ kabelka z letní kolekce značky FENDI se dá nosit na rameni i v ruce.

Cena 55 950 Kč, prodává FENDI.

PN 06leto_64_66_ZOOM.indd 65 7.6.2012 22:41:17

STRANA 66 proč ne?! – ČERVEN 2012zoom

PN001041

BACCARAT, U Prašné brány 2, Praha 1, tel.: 734 595 685; BOUCHERON, hotel Four Seasons,

Křížovnická 3, Praha 1, tel.: 222 318 262; CAFÉ-CAFÉ, Rytířská 10, Praha 1, tel.: 224 210 597;

CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CONCEPT STORE QUBUS x

DENIM HEADS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 777 179 297; DREAM HOUSE, www.dreamhouse.cz;

ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha 1, tel.: 224 210 083; FENDI, Pařížská 12, Praha 1,

tel.: 226 216 570; FLAMANT, Design interior, Slovanský dům, Na Příkopě 22, Praha 1,

tel.: 221 451 790; GIRARD-PERREGAUX, Staroměstské náměstí 16, Praha 1, tel.: 222 312 535;

HERMES, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1, tel.: 222 310

907; KRATOCHVÍLOVCI, www.kratochvilovci.cz; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1,

tel.: 224 812 774; MAX MARA, Havířská 1, Praha 1, tel.: 224 212 454; OFFICE SHOES, Palladium,

Náměstí Republiky 1, Praha 1, tel.: 606 689 716; OMEGA, Staroměstské náměstí 6, Praha 1,

tel.: 222 318 862; PAŘÍŽSKÁ 17, Praha 1, tel.: 222 320 260; RIMOWA, Pařížská 26, Praha 1,

tel.: 777 997 886; REPORT‘S, V Kolkovně 5, Praha 1, tel.: 224 813 948; ROLEX, Pařížská 14,

Praha 1, tel.: 224 817 060; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1,

tel.: 221 771 677; SEPHORA, seznam prodejen na www.sephora.cz; TONAK, Palác Koruna,

Václavské náměstí 1, Praha 1, tel.: 224 218 506

adresář

INZERCE

el.: 734 595 685; BOUCHERON, hotel Four Seasons,

CAFÉ-CAFÉ, Rytířská 10, Praha 1, tel.: 224 210 597;

907; KRATOCHVÍLOVCI, www.kratochvilovci.cz; LOUIS VUITTON Pařížsk

tel.: 224 812 774; MAX MARA H í

adresářř

proč ne?! – ! ČERVEN 2012zoom

Rozkládací sluneční brýle Sunpocket II se již třicet let vyrábějí na ostrově Mauricius. Po složení do pevného pouzdra nezaberou více

místa než krabička cigaret.Cena 1 200 Kč, prodává CONCEPT STORE

QUBUS x DENIM HEADS.

Hodinky Boucheron Crazy Jungle Seahorse z růžového zlata a páskem z bílého saténu.

Mořský koník a korály jsou zdobené diamanty, granáty, safíry a onyxem. Na perleťovém

číselníku v rytmu vteřin proplouvají rybky umístěné na otáčejícím se disku.

Cena 1 501 600 Kč, prodává BOUCHERON.

Pánský klobouk HERMES ochrání před sluncem a z každého chlapa udělá štramáka.Info o ceně v obchodě, prodává HERMES.

S N 66

Hodinky Boucheron Crazy Junngle Seahorse z růžového zlata a páskem z bíllého saténu.

PN 06leto_64_66_ZOOM.indd 66 7.6.2012 22:41:31

PROC NE?! June 2012

Documents