Post on 28-Oct-2018
transcript
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou
Seminární práce z předmětu Lingvistická propedeutika
Dorina Mulla
1. ročník JVES Prosinec 2014
2
Obsah
ÚVOD ....................................................................................................................................................... 3
1 Albánština ....................................................................................................................................... 4
1.1 Původ ....................................................................................................................................... 5
1.2 Dialekty .................................................................................................................................... 6
1.3 Standardizace .......................................................................................................................... 8
1.4 Výpůjčky .................................................................................................................................. 8
2 Kosovská vs. Standartní albánština ................................................................................................ 9
ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 11
3
ÚVOD
Cílem této práce je uvést četné rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou. Na začátku
mé práce se budu zabývat albánským jazykem, původem Albánců, kde uvedu dvě hlavní
teorie. Neopomenu ani albánské dialekty a jejich charakteristiku a také slovní zásobu. Na
závěr jsem vytvořila dvě tabulky, kde jsou rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinu
vidět velmi zřetelně. Vybrala jsem si toto téma, protože mi je velmi blízké, sama hovořím
kosovskou albánštinou. Nejvíce jsem čerpala z knihy Dialektologjia (Gjinari, 2003) a také
z knihy Albánština: lingvistický pohled (Gramelová, 2014).
4
1 Albánština
Albánský jazyk neboli Gjuha shqipe je jazyk, kterým hovoří 5 414 3001 lidí na světě. Řadí se
mezi indoevropské jazyky, v nichž tvoří samostatnou větev. Hlavními oblastmi jsou Albánie
(cca 3,5 mil. obyvatel) a Kosovo (cca 2 mil. obyvatel). Pak tu jsou samozřejmě velmi staré
albánské menšiny žijící v Srbsku, Černé hoře, Makedonii, Řecku a v jižní Itálii. Dnešní
ekonomická situace, jak v Albánii tak i v Kosovu, zavedla Albánce i do Spojených států
amerických, Velké Británii, Německa, Švýcarska, Rakouska, Norska, Švédska a samozřejmě i
do České republiky atd. Oficiálním jazykem Albánie je albánština od roku 1912, kdy Albánie
získala nezávislost a u Kosova až od roku 2008.
Název, pod kterým jsou Albánci na světě známí – čes. Albánec, řec. Αλβανός, lat.
Albanus, angl. Albanian, něm. Albaner, fran. Albanais, turec. Arnavutlar apod. – pochází
z názvu ilyrského kmene Albanů, kteří sídlily na území dnešní Albánie. Byzantští Řekové
používali pro Albánii označení Arvanon, z něhož pochází i varianta albánského etnonyma
Arvanitas (řec. Αρβανίτης) označující autochtonní albánskou menšinu v Řecku. Turci tuto
variantu zkomolili na Arna(v)ut (را .přičemž pro Albánii používali slovo Arna(v)utluk ,(دوان
Samotní Albánci ještě na začátku minulého století vnímali toto slovo jako velmi urážlivé,
zatímco dnes je neutrální, bez negativních konotací. V jižních částech albánského jazykového
prostoru proběhla ještě rotacizace souhlásky n, a tak vznikla varianta arbër. Ve středověku
nazývali Albánci svou zemi Arbën/Arbër nebo Arbëni/Arbëri. Rozšířením původního Arbër
o sufix vyjadřující geografickou příslušnost vznikla varianta arbëresh, která se dodnes
zachovala u albánské menšiny v jižní Itálii, zatímco nerotacizovanou variantou arbënesh se
označuje albánská komunita v okolí chorvatského Zadaru (Surovčák, 2013, s. 38).
Později však, asi v 17. století, bylo toto slovo u Albánců nahrazeno výrazem shqip, což
v doslovném překladu znamená –„ srozumitelný“, „správně“ – a od něho jsou pak odvozeny
výrazy jako Shqipëtar („Albánec“), Shqipëria („Albánie“), Gjuha Shqipe („Albánský jazyk“).
S tímto výrazem se samozřejmě můžeme setkat i v jiných jazycích jako například v srbštině –
šiptar – Srbové takto označovali kosovské Albánce a je tedy tento výraz chápán jako urážka.
Chci se tu zmínit i o albánské menšině žijící v Itálii. Nazývají se Arbrešové (alb.
Arbëresh), zachovali si tedy starší etnonymum. Do Itálie uprchli v 15. st. před tureckou invazí
a dodnes žijí v jižní Itálii, konkrétně v Apulii, v Basilicatě, v Kalábrii a na Sicílii. Arbrešové
jsou na svůj původ velmi hrdí, zakládají si na dodržování tradic ale hlavně na zachování
svého jazyka, na jeho čistotě. Jejich jazyk pochází z toskského2 dialektu a standartní
albánštině není moc podobný, zachoval si totiž řadu archaismů a má mnoho italských
výpůjček, což je jasné. Jejich dnešní počet se odhaduje na 100 tisíc obyvatel3. Na webových
stránkách Roberta Elsieho4, známého albanisty, jsou nahrávky albánských mluvčích
z různých míst s různými dialekty. Jsou tam i nahrávky Arbrešů.
Je obecně známo, že Albánci jsou na svůj jazyk velmi hrdí. Vyplývá to už z názvu Gjuha
shqipe, což v doslovném překladu znamená – „srozumitelný jazyk“ – a shqipëtar je tedy „ten
1 http://www.ethnologue.com/language/sqi 2 Albánština má dva základní dialekty – gegský (gegë) a toskský (toskë). V češtině nejsou tyto výrazy zcela ustáleny. Odkazuju se tedy na významného českého albanistu Pavla Hradečného, který tyto dva dialekty v češtině používá s příponou –ský. 3 http://www.ethnologue.com/language/aae 4 http://www.albanianlanguage.net/dialects/HR-IT/index.html#bookmark1
5
co mluví srozumitelně“.
1.1 Původ
Původ albánského jazyka není zcela jasný. Existují proto různé teorie. Nejznámější a
nejoblíbenější teorií je, že albánština pochází z ilyrštiny. Ilyrové byli starověký národ, který
obýval území na západní části dnešního Balkánského poloostrova, tedy i na území dnešní
Albánie. Tuto teorii poprvé použil historik Johannes Thunmann (Thunmann, 1774). Dodnes je
toto téma velmi aktivní mezi historiky, jak zahraničními tak i albánskými.
Zabýval se jim také známý český albanista Pavel Hradečný, který ve své knize Dějiny
Albánie (Hradečný, 2008, 44) tvrdí: „Tezi o ilyrsko-albánské kontinuitě je možno označit za
zřejmě nejadekvátnější a nejvěrohodnější interpretaci procesu etnogeneze Albánců. Současně
je třeba mít trvale na zřeteli, že se jedná o hypotézu (byť nejpravděpodobnější), kterou nebude
možno s ohledem na absenci psaných dokumentů, nedostatečný stupeň poznání ilyrského
jazyka a omezenou vypovídací schopnost archeologického i etnografického materiálu
s definitivní platností a se stoprocentní jistotou nikdy dokázat.“ Zde je jasné, že tuto teorii
nijak nezpochybňoval.
Dále bych chtěla zmínit i teorii německého filologa Gustava Weiganda, který jako první
zavrhnul hypotézu o ilyrsko-albánské kontinuitě a namísto toho přišel s myšlenkou, že jsou
Albánci potomci Thráků. Thrákové byli skupinou kmenů, kteří obývali východní část
dnešního Balkánského poloostrova (část dnešního Bulharska, Řecka a Turecka). Svojí teorii
podporoval argumentem, že albánština nemá vlastní námořní terminologii a tudíž Albánci
nemohli žít v blízkosti moře jak je tomu u Ilyrů.
Albánci na celém světě nepřijímají jinou tezi než tu o Ilyrech. Tuto teorii podporuje fakt,
že své potomky pojmenovávají starými ilyrskými jmény – Teuta, Ilir, Iliriana, Agron, Arbër,
Albana, Taulant apod.
Obrázek 1 Zde na mapě je modře vyznačené území, kde se v předřímském období vyskytovali Ilyrové respektive jejich kmeny.
6
1.2 Dialekty
Albánština má spoustu dialektů. Pojedete-li napříč celou Albánii, tak zjistíte, že co město to
jiný dialekt. To samé platí i pro Kosovo. Přesto však existují dva základní dialekty. Na severu
od řeky Shkumbin je to gegský dialekt (alb. gegë) a na jihu toskský (alb. toskë ). Tudíž
hranicí těchto dvou základních dialektů je řeka Shkumbin, která protéká horizontálně střední
Albánií.
Tyto dialekty se dále dělí na subdialekty: gegský severovýchodní, gegský severozápadní,
gegský jižní; toskický severní a toskický jižní subdialekt (Gramelová, 2014, s. 15).
Rozdíly mezi gegštinou (dále jen G) a toskštinou (dále jen T) je hlavně ve fonetice,
morfologii a v lexiku. Pro G jsou charakteristické nosové samohlásky (nazály- â, ê, î, ô, ŷ, û ),
kdežto u T jsou jen samohlásky ústní (Gjinari, 2003, s. 157). Hned uvedu pár příkladů:
T G česky
hiri hîni popel
zëri zâni hlas
syri syni oko
Obrázek 2 Gegským dialektem se hovoří v Kosovu, v Makedonii, v Černé hoře a na severu Albánie. Toskským na jihu Albánie a v části Řecka.
7
Rozdíl je i v používání hlásky / ë /. Oblíbená je velmi u T, kdežto G jí velmi často nahrazuje
nosovou samohláskou / â /. Zde je pár příkladů:
T G česky
bëj bâj dělám
lëm lâm nechat
hënë hân měsíc
T je velmi charakteristická v rotacismu. G ne, ta si zachovala souhlásku / n / mezi
samohláskami (Gjinari, 2003, s. 153).
Skupinové souhlásky / mb /, / nd /, / ng / v G chybí. Místo toho to zkrátili na / m / a / n /.
Jako například u těchto slov:
T G česky
rëra râna písek
bëra bâna udělal
dimri dimni zima
T G česky
vendi vêni místo
mbeta mêta zůstal
ndalu nâlu zastav se
8
1.3 Standardizace
Albánština má dva základní dialekty, které jsou si v mnohém odlišné. Proto bylo nezbytné
vytvořit tzv. jednotný jazyk, který by národ využíval například ve školství, v literatuře nebo
na úřadech apod.
Standartní albánština je používána od roku 1972 a jejím základem je převážně toskský
dialekt. Na začátku, kdy se hovořilo o standardizaci tak byl jako základ vzat gegský dialekt
ale později (za vlády Envera Hoxhi) se to změnilo a za základ by vzat toskský dialekt. Bylo to
tím, že komise, která o tom rozhodovala, byla složena převážně z mluvčích toskského
dialektu.
1.4 Výpůjčky
Jako každý jiný jazyk, i albánština byla ovlivněna řadou jazyků a má mnoho přejatých slov.
Přejatá slovní zásoba pochází z jazyků, se kterými byla albánština v kontaktu. Samozřejmě
tyto jazyky neovlivnily albánštinu rovnoměrně. Míra vlivu je dána nejen intenzitou a délkou
trvání kontaktu, ale také prestiží kontaktního jazyka (Gramelová, 2014, s. 75).
Latinismy – pronikly v 1. st. n. l., kdy latina byla velmi používaným jazykem,
zejména v administrativě, architektuře, medicíně (trup, faqe, flokë, lepur, qytet, këmbë,
mjek, shok, qepa, varfër, mbret/ „tělo, tvář, vlasy, zajíc, město, nohy, lékař, přítel,
cibule, chudý, král“).
Grecismy – pronikly v 8. st a dodnes si zachovali názvy zemědělských plodin (qershi,
pjepen, laken, portokall/ „třešeň, žlutý meloun, zelí, pomeranč“), a další názvy
například z řemesel (fis, lajm, flamur, pronar, i pastër/ „kmen, zpráva, vlajka, majitel,
čistotný“).
Slavismy – pocházejí ze srbštiny a bulharštiny. V kosovské albánštině jich najdeme
mnoho a je jasné proč (Srbové dodnes tvrdí, že Kosovo je součást Srbska). Jsou to
převážně výrazy v domácnostech, zemědělství, společenství (qekiq, gozdha, macë,
obori/ „kladivo, hřebík, kočka, zahrada).
Turcismy – pronikly v 15. století spolu s Turky na Balkán. Turcismy se netýkají
jenom albánštiny ale i například srbštiny, bulharštiny, chorvatštiny a dalších
balkánských zemí. Výrazy, které se dodnes zachovali, jsou z oblasti domácnosti,
administrativy, kuchyně apod. (jastek, çarshaf, baba, xhaxha, inati, pengjere sahati,
tepsi, xhepi, xhezva, llokum, muhabet, serm, mëhallë/ „polštář, matrace, táta, strýc (z
tátovi strany), vztek, okno, hodiny, velký plech, kapsa, džezva (nádoba, pomocí níž se
vaří kafe), lokum (sladkost), rozhovor, stříbro, čtvrť“).
9
2 Kosovská vs. Standartní albánština
Kosovská albánština je velmi odlišná od standartní, je to dáno samozřejmě tím, že je rozdíl
v dialektu (Kosovská má G zatímco standartní T), tudíž mluvčí kosovské alb. používají hodně
nosových samohlásek, nepoužívají skoro vůbec hlásku /ë/ a také nemají v oblibě /r/ jak je
tomu u standartní albánštiny. Ba naopak, kosovští Albánci si jazyk velmi zjednodušují,
zkracují slova anebo si vytvářejí úplně novou slovní zásobu. Vytvořila jsem takovou tabulku,
kde tyto rozdíly budou vidět.
Standartní albánština Kosovská albánština překlad
dushi tushi sprcha
viza vija čára
embëlsira âmelsina dezert
ka rënë shiu ka ra shi pršelo
do të bëj kam me bâ udělám to
është âsht, osht je
Si je? Qysh je? Jak se máš?
Çfarë bën? Çka po bon? Co děláš?
luleshtrydhe dredhza jahoda
gjalpë tlyn, margarin máslo
patate kompir brambora
qumësht tombël, tâml mléko
akoma hala ještě
xhaxha axha strýc
lartë nalt nahoře
tomate patligjon rajče
10
Standartní albánština Kosovská albánština překlad
dhoma soba pokoj
sobë shporeti trouba
vajza goca, qika dívka
dyzet kâtêrdhjet čtyřicet
mur zid zeď
punoja punojsha pracoval jsem
shifemi shihemi uvidíme se
unë une já
blerë ble koupit
këndoj knoj zpívám
hapur hap otevřený
emër emën jméno
gjë gjâ věc
asgjë kurgjo nic
pastaj mandej potom
gjel deti çuran krocan
zog zok pták
vaj voj olej
var vor hrob
grua grue manželka
mua Mu mě
mbret Mret král
ndryshim Nryshim změna
11
ZÁVĚR
12
BIBLIOGRAFIE
DEMIRAJ, Shaban. Gjuha shqipe dhe historia e saj. Tiranë: Shtëpia Botuese e Librit Uni- versitar, 1988.
GJINARI, Jorgji a Gjovalin SHKURTAJ. Dialektologjia. Tiranë: Shtěpia Botuese e Librit Universitar, 2003.
ISBN 99927-0-267-2.
GRAMELOVÁ, Lucie. Mluvnice albánštiny. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008, 78 s.
Knihovnicka.cz. ISB
GRAMELOVÁ, Lucie. Albánština: lingvtistický pohled. Praha: Jaroslav Gramel, 2014. ISBN 978-80-
904744-9-9.
HRADEČNÝ, Pavel, Ladislav HLADKÝ, Virgjil MONARI, František ŠÍSTEK a Pavla
HRADEČNÁ. Dějiny Albánie. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 716 s. Dějiny států.
ISBN 978-807-1069-393.
SUROVČÁK, Martin. Základy albanistiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6588-
8.
http://www.albanianlanguage.net/dialects/index_al.html
http://sq.wikipedia.org/wiki/Gjuha_shqipe
http://en.wikipedia.org/wiki/Arb%C3%ABresh_language
http://cs.wikipedia.org/wiki/Il%C3%BDrie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Thr%C3%A1kov%C3%A9
Obrázky:
1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Il%C3%BDrie#mediaviewer/File:Illyrians.jpg
2)http://cs.wikipedia.org/wiki/Alb%C3%A1n%C5%A1tina#mediaviewer/File:Distribution_map_of_the
_Albanian_language.jpg