ZLÍNSKÝ KRAJKONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ

DĚJINY HUDBYNázev školy Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0433Autor Mgr. Miloslav BubeníčekNázev šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICTNázev DUMu VY_32_INOVACE_DEH_0303Stupeň a typ vzdělávání Střední odborné vzdělání v konzervatořiVzdělávací oblast Společný odborný základVzdělávací obor 82-44-P/01 Hudba, 82-45-P/01 ZpěvTematický okruh 3. Christoph Willibald GluckDruh učebního materiálu Výukový materiálCílová skupina Žák, 16 – 19 letAnotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit

výkladem.

Vybavení, pomůcky DataprojektorKlíčová slova Gluck, operní reforma, PrahaDatum 18. listopadu 2013– datum ověření ve výuce

Christoph Willibald Gluck

(2. července 1714, Erasbach – 15. listopadu 1787, Vídeň)

Anotace

Text s názvem Christoph Willibald Gluck slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.

V roce, kdy se Christoph Willibald Gluck narodil, měla již opera za sebou více než stoletou existenci. Od prvopočátků, spjatých s Monteverdiho Orfeem a přes jeho Korunovaci Poppeinu, přes vývojové etapy opery římské, benátské a neapolské, se tato populární forma dostala na rozcestí, jež nutně přijít muselo. Převaha virtuozity nad dramatičností dostala jak operu buffu, tak operu serii, dva hlavní proudy v opeře mimo ideál operního divadelního představení. V díle Chr. W. Glucka se objevila možnost, jak znovu dostat do rovnováhy text a hudbu.

1. Christoph Willibald Gluck

Chistoph Willibald Gluck se narodil 2. července 1714 v Erasbachu v Horní Falci, dnes je to čtvrť města Berching. Jeho dědeček i otec pracovali ve službách Lobkowiců, v rodině se dědilo lesnické povolání z generace na generaci. V roce 1717 se přestěhovali do severních Čech, kde byl otec přijat jako lesník do služeb velkovévodkyně Anny Marie Toskánské, v letech 1722 – 1727 byl ve službě u hrabat Kinských v Horní Chřibské a pak opět u Lobkowiců v Jezeří u Mostu.

Studia- první vážnější kontakt s hudbou a základy hudebního vzdělání

získal Chr. W. Gluck pravděpodobně na zámku v Jezeří- ve svém životopise píše, že odmítl pokračovat podle přání

svého otce v rodinné tradici a odešel tajně z domova- vydělával si zpěvem a hrou na varhany v kostelích na venkově

o nedělních bohoslužbách- první zastávkou byla Praha, zapsal se na studia filozofie,

studoval asi do roku 1735 a studia pravděpodobně nedokončil- není vyloučeno ani potvrzeno, že byl v kontaktu s Bohuslavem

Matějem Černohorským

- vydal se na cestu do Vídně- po asi ročním pobytu ve Vídni byl roku 1736 angažován do

orchestru v Miláně- stal se žákem Giovanniho Battisty Sammartiniho

2. Giovanni Battista Sammartini ( asi 1700 – 1775 )

Kariéra operního skladatele- 1741 byla v Miláně provedena první Gluckova opera Artaserse- byl úspěšný, získal další objednávky na operu seria pro Milano,

Benátky a Turín- 1745 dostal objednávky na operu pro londýnské královské divadlo

Covent Garden, kde před tím působil G. Fr. Händel, s ním se také v Londýně setkal

- 1746 uspořádali v Londýně společný koncert- v Londýně provedl opery Artemene a La caduta de´giganti a vydal

šest triových sonát- 1746 se přidal k italské operní společnosti Pietra Mingottiho a

vystupovali v evropských městech, kde stálá opera nebyla

Chr. W. Gluck a Praha

- v roce 1746 uvedla Mingottiho společnost v Praze v Divadle v Kotcích Gluckovu operu - pasticcio La Finta schiava

- v roce 1749 přijel do Prahy jako kapelník operní společnosti Giovanniho Battisty Locatelliho, pro pražskou sezónu 1750 napsal operu Ezio, tu také při premiéře dirigoval

- úspěch byl mimořádný, v archivu katedrály sv. Víta je dodnes opis sedmi árií a tercetu, pro potřeby kostela jsou melodie podloženy odpovídající textem

- v Praze roku 1750 provedl Gluck také další svoji operu - Impermestra

- v roce 1750 se Chr. W. Gluck ve Vídni v kostele sv. Ulrycha oženil

- roku 1751 se vrátil do Prahy, kde připravil k premiéře novou operu Issipile.

Vídeň, Řím a Paříž

- roku 1746 napsal Gluck operu Semiramide riconoscuita, určenou k oslavám narozenin Marie Terezie

- další provedení při příležitosti znovuotevření dvorního divadla znamenalo otevřenou cestu ke dvoru

- ke čtyřicátým narozeninám byl jmenován kapelníkem dvorní opery a dvorním skladatelem komorní a operní hudby

- roku 1756 byla uvedena v Římě jeho opera Antigono a byl mu udělen papežský Řád zlaté ostruhy

- význam francouzské opery comique rostl, Gluck začal psát tyto opery na francouzské texty

- bývalá Gluckova žačka Marie Antoinetta, manželka francouzského krále Ludvíka XIV., jej pozvala do Paříže

- v roce 1774 podepsal smlouvu na šest oper pro Paříž - vytvořil model heroické opery- roku 1774 přepracoval operu Orfeo, hlavní roli už nezpíval

kastrát, ale tenor- spor s Niccolo Piccinim, který zhudebnil stejný námět jako Gluck- 1777 byly provedeny v Paříži dvě opery - Picciniho Roland a

Gluckovo drama héroique - Armida, zvítězil Gluck- kvůli zdravotním problémům se vrátil do Vídně, v Paříži jej

zastoupil Antonio Salieri

3. Niccolo Piccini (1728 – 1800)

- roku 1728 byla v Paříži provedena opera Les danaides jako společné dílo Glucka a Salieriho, tím Gluck Paříži představil svého nástupce, v rozhovoru pak uvedl, že celé dílo napsal Salieri

- ve Vídni pracoval méně hekticky, přesto znovu onemocněl a dne 15. 11. 1787 zemřel

- slavnostní mše za skladatele byla v dubnu 1788, jeho žák Ant. Salieri dirigoval Gluckovo De profundis a Jommelliho Rekviem.

Dílo

Chr. W. Gluck je autorem množství instrumentálních skladeb a baletů, ale především napsal 35 oper, jež ovlivnily tvorbu dalších autorů od W. A. Mozartem až po R. Wagnera. I když nenapsal žádnou německou operu, byl příkladem právě pro německé skladatele Webera a Wagnera. U nich dochází k naplnění principů operního dramatu, jimž dal Gluck základ.

Opery (výběr)

- neapolská tradice: Ezio (1750), La clemenza di Tito (1752)

- opera comique: La Cythere assiégée (1759), Le Rencontre imprévue (1764)

- reformní opery: Orfeo (1762), Alceste (1767), Ifigenie v Aulidě (1774), Ifigenie na Tauridě (1779), Armida (1777)

Gluckova operní reforma- italská opera buffa a opera seria ztrácí dramatičnost,

převažuje virtuozita, forma má přednost před obsahem- je třeba vrátit operu divadlu- text má být rovnocenný hudbě- pozornost na city a osudy- hudba má podporovat báseň, podporovat city, podporovat děj

v jeho různých fázích- proto je třeba omezit koloraturu, používat sbory, zavést

„vzpomínkové motivy“, recitativ secco nahradit accompagnato.

Seznam vyobrazení

1. Christoph Willibald Gluck, http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8e/Christoph_Willibald_Gluck_painted_by_Joseph_Duplessis.jpg 18. 11. 2013

2. Giovanni Battista Sammartini ( asi 1700 – 1775 ), http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/83/Giovanni_Battista_Sammartini.gif 18. 11. 2013

3. Niccolo Piccini (1728 – 1800), http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f9/Piccinni%2C_Niccol%C3%B2_1.JPG 18. 11. 2013

Doporučený poslech

1. Ukázky oper Ifigenie v Aulidě, Ifigenie na Tauridě

Otázky k ověření znalostí

1. V čem spočívá Gluckova operní reforma?

2. Jaké názvy mají Gluckovy reformní opery.

3. Byl Gluck v Čechách?

Doporučená literatura

1. Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Praha 2001

2. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia 2002

3. Šišková, Ingeborg: Dějiny hudby IV Klasicismus, Euromedia Group - Ikar, Praha 2012