1

Literatura

I. díl

Literární teorie Báje a mýty, bible

Od českého národního obrození po realismus (konec 18. století – 2. polovina 19. století)

Gymnázium Velké Meziříčí 2018

2

Z katalogu požadavků pro maturitu z českého jazyka a literatury od r. 2018 A. didaktický test 1.8 orientuje se ve vývoji české a světové literatury

prokáže základní přehled o vývoji české a světové literatury;

rozezná podle charakteristických rysů základní literární směry a hnutí;

přiřadí text k příslušnému literárnímu směru. 1.9 aplikuje základní znalosti literární teorie na konkrétní text

rozliší prózu a poezii; lyrický, epický a dramatický text;

rozezná na základě textu charakteristické rysy literárních druhů a žánrů;

rozezná autora, vypravěče / lyrický subjekt, postavy; postihne vztah mezi nimi a způsob, jak jsou textem vytvářeny;

rozezná typy promluv (přímá řeč, nepřímá řeč, polopřímá řeč, neznačená přímá řeč);

rozezná vyprávěcí způsoby, rozliší dialog a monolog (včetně vnitřního monologu);

nalezne v textu motiv, téma;

orientuje se v principech kompoziční výstavby textu, rozezná kompoziční postupy (např. chronologický, retrospektivní);

analyzuje jazykové prostředky a jejich funkci v textu;

analyzuje zvukovou a grafickou stránku textu a jejich funkci v textu;

nalezne v textu tropy a figury (alegorie, aliterace, anafora, apostrofa, dysfemismus, elipsa, epifora, epizeuxis, eufemismus, gradace, hyperbola, inverze, metafora, metonymie, oxymóron, personifikace, přirovnání, řečnická otázka, symbol, synekdocha);

rozliší vázaný a volný verš;

určí typ rýmového schématu a jeho pojmenování (sdružený, střídavý, obkročný, přerývaný). B. ústní zkouška 3.1 analyzuje umělecký text

využije vědomosti získané přečtením celého díla, z něhož pochází výňatek;

zasadí výňatek do kontextu díla;

nalezne v textu motiv, téma;

charakterizuje vypravěče / lyrický subjekt, postavy;

rozezná vyprávěcí způsoby, rozliší dialog a monolog (včetně vnitřního monologu);

rozezná typy promluv (přímá řeč, nepřímá řeč, polopřímá řeč, neznačená přímá řeč);

orientuje se v časoprostoru díla i konkrétního výňatku;

charakterizuje kompoziční výstavbu díla i konkrétního výňatku;

analyzuje jazykové prostředky a jejich funkci v textu;

nalezne v textu tropy a figury (alegorie, aliterace, anafora, apostrofa, dysfemismus, elipsa, epifora, epizeuxis, eufemismus, gradace, hyperbola, inverze, metafora, metonymie, oxymóron, personifikace, přirovnání, řečnická otázka, symbol, synekdocha);

rozliší vázaný a volný verš;

určí typ rýmového schématu a jeho pojmenování (sdružený, střídavý, obkročný, přerývaný);

rozezná na základě textu charakteristické rysy literárních druhů a žánrů; 3.2 charakterizuje literárněhistorický kontext literárního díla

zařadí literární dílo do kontextu autorovy tvorby, do literárního / obecně kulturního kontextu;

3

Knihy pro 1. ročník vyššího gymnázia – vlastní četba + referáty Části bible Části ze Starého zákona: stvoření světa a člověka, vyhnání z ráje, Kain a Ábel, babylonská věž, potopa, Noe, Abraham + Sára, Sodoma a Gomora, obětování Izáka, Izák + Rebeka, Ezau, Jákob + Ráchel, příběh Josefův = 1. kniha Mojžíšova, Mojžíš vyvádí Židy z Egypta = úvod 2. knihy Mojžíšovy, Desatero, David a Goliáš, Šalamoun, část Píseň písní. Části z Nového zákona: Lukášovo evangelium, 1. Pavlův list Korintským. Nezapomenout na obecně kulturní přesahy – viz níže u tématu bible! Slovník biblické kultury (1992) Biblický slovník Adolfa Novotného (1956, 1992) – je dostupný i on-line

Části Starověkých bájí a pověstí od Rudolfa Mertlíka Oddíly a části: O bozích, Prométheus, Potopa, O nejkrásnějším z bohů, O nelaskavější bohyni a její dceři, královně podsvětí, Afrodíté, Faëthon, Hloupý král Midás, Perseus, Héraklés, Daidalos a Íkaros, Dobrodružná plavba Argonautů za zlatým rounem, Příhody Théseovy, Oidipús, Amor a Psýché, Orfeus a Eurydiké, Damoklův meč, Trojská válka + Odysseova dobrodružství, Aeneovo bloudění, Romulus a Remus. Nezapomenout na obecně kulturní přesahy – viz níže u tématu antická mytologie! V. Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí Slovník antické kultury 1. + 2. fáze ČNO 1. František Ladislav Čelakovský: Ohlas písní českých nebo Ohlas písní ruských

romantismus ve světové tvorbě

2. Jane Austenová: Pýcha a předsudek

3. Charlotte Brontëová: Jana Eyrová

4. Walter Scott: Ivanhoe

5. Edgar Allan Poe: povídky

6. Edgar Allan Poe: Havran

7. Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži

8. Victor Hugo: Bídníci

9. Stendhal: Červený a černý nebo Kartouza parmská

10. Alexandre Dumas: Tři mušketýři nebo titul dle domluvy

11. Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin

12. Alexandr Sergejevič Puškin: Piková dáma

romantismus v české tvorbě

13. Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák

14. Karel Hynek Mácha: Máj

15. Karel Jaromír Erben: Kytice

počátky realismu v české literatuře

16. Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie

17. Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra

18. Karel Havlíček Borovský: Epigramy

19. Karel Havlíček Borovský: Obrazy z Rus

4

20. Božena Němcová: Babička

21. Božena Němcová: Divá Bára nebo V zámku a podzámčí nebo povídka dle domluvy

realismus a naturalismus ve světové literatuře

22. Charles Dickens: Oliver Twist nebo David Copperfield

23. Honoré de Balzac: Otec Goriot

24. Honoré de Balzac: Evženie Grandetová nebo Gobseck

25. Guy de Maupassant: Miláček

26. Guy de Maupassant: povídky

27. Jules Verne: kniha dle domluvy

28. Gustav Flaubert: Paní Bovaryová

29. Émile Zola: Zabiják nebo Nana

30. Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor

31. Nikolaj Vasiljevič Gogol: Petrohradské povídky

32. Fjodor Michailovič Dostojevskij: Zločin a trest

33. Fjodor Michailovič Dostojevskij: Idiot

34. Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová I

35. Anton Pavlovič Čechov: povídky/humoresky

36. Henrik Ibsen: Nora

realismus a naturalismus v české tvorbě, májovci, ruchovci, lumírovci

37. Vítězslav Hálek: básně

38. Vítězslav Hálek: Muzikantská Liduška nebo Na statku a v chaloupce

39. Jan Neruda: Povídky malostranské

40. Jan Neruda: Balady a romance

41. Karolína Světlá: Vesnický román nebo Kříž u potoka

42. Jakub Arbes: Svatý Xaverius nebo romaneto dle domluvy

43. Josef Václav Sládek: rozbor 1 básnické sbírky (i určené dětem)

44. Svatopluk Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století

45. Jaroslav Vrchlický: básnická sbírka

46. Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně

47. Julius Zeyer: Radúz a Mahulena

48. Alois Jirásek: Filosofská historie

49. Alois Jirásek: F. L. Věk 1. díl

50. Karel Václav Rais: Kalibův zločin

51. Ladislav Stroupežnický: Naši furianti

52. Gabriela Preissová: Její pastorkyňa nebo Gazdina roba

53. Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsi

54. Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša

55. Toulky českou minulostí 8 - vznik a výzdoba ND

56. Josef Karel Šlejhar: Kuře melancholik

5

Zásady zpracování referátu o literárním díle: 1. v dostatečném časovém předstihu dílo pečlivě a poctivě přečíst, dělat si průběžně poznámky

2. najít v odborné (tedy primární, ne sekundární!) literatuře informace o díle (minimálně dva různé

zdroje informací, nepoužívat pochybné zdroje např. z internetu!!)

3. citace zdrojů na konci referátu – dle platné normy pro odborné práce; tedy využívat generátor údajů na www.citace.com a u zdrojů z internetových stránek je potřeba zkopírovat přesný odkaz

4. zpracovat vlastní referát: a) vhodné oslovení a vymezení tématu referátu b) autor, (popř. překladatel), název díla, vysvětlení názvu díla, základní bibliografické údaje

o vydání knihy, s nímž jste pracovali c) rozbor obsahu díla - jen ústně d) doba vzniku díla, vysvětlení dobového historického a literárního kontextu, zasazení do kontextu

celkové autorovy tvorby

e) literární druh, literární žánr a jejich vysvětlení, zařazení k literárnímu proudu a znaky tohoto

proudu v díle

f) forma, námět, tematika díla, prostředí, kam je děj zasazen

g) kompozice díla

h) výstavba děje, jeho spád, způsob vypravování děje, role vypravěče

i) postavy a jejich charakteristika, vztahy mezi nimi

j) u poezie role lyrického subjektu, rozbor formální a významový konkrétního textu nebo jeho části

k) slovní zásoba použitá v rovině vypravěče a jednotlivých postav

l) styl díla, rozbor uměleckých prostředků, myšlenkové stránky, vyznění díla (dobré je pracovat

s předmluvami a doslovy u děl, slovníky apod.)

m) zajímavosti o díle, adaptace apod.

n) vlastní zamyšlení nad textem, vlastní interpretace a hodnocení v konfrontaci s interpretací díla

uváděné v odborných zdrojích, vyznění díla, jeho význam

o) proložit vhodně vybranými ukázkami jak pro vysvětlení obsahu knihy, tak při jejím rozboru, pro

doložení tvrzení a poznatků, které se týkají bodů f) a g) (do hodiny je knihu třeba vzít, aby si ji

spolužáci mohli prohlédnout a aby bylo možno ukázky prezentovat)

p) časový rozsah: cca 15 - 20 minut, rozbor knihy by měl tvořit minimálně 50 % práce

5. přednes referátu:

a) pohlídat si jazykovou kulturu a kultivovanost projevu, spisovnost vyjadřování

b) pečlivá, srozumitelná, jasná výslovnost

c) dostatečná hlasitost

d) vhodné tempo

e) správné zacházení s pauzami, správné dýchání

f) přesvědčivost

g) kontakt s posluchači

h) fundovanost - vědět, o čem mluvím (znát význam použitých slov, hlavně cizích, odlišovat

myšlenky své a vyčtené, rozumět tématu)

http://www.citace.com/

6

6. dělat ostatním zápis na tabuli, popř. promítnout prezentaci na počítači, dle domluvy zpracovaný

sylabus dát k dispozici i ostatním v elektronické podobě

7. diskuse o díle a referátu, hodnocení prezentace

8. dodržet termín přednesu referátu!

Formální a obsahové náležitosti seminární práce, odborné práce, práce v rámci SOČ

1) Rozsah - 8 – 10 normostran textu, SOČ až třeba 50 stran 2) Formální a obsahová úprava

- titulní strana, obsah, úvod, vlastní text s poznámkovým aparátem, závěr, seznam použitých pramenů a literatury (zde rozlišit primární prameny, odbornou literaturu a internetové zdroje, neuvádět slovníky, …), popřípadě přílohy

- každá kapitola na novém listu papíru, názvy kapitol i podkapitol na samostatném řádku (bez tečky)

- úvod – stručné seznámení s problematikou, zdůvodnit volbu tématu, uvést cíl práce, stručná metodologie

- závěr – shrnutí; musí korespondovat s úvodem - číslování stran – až úvod (nezačíná však číslem 1) - citování použitých pramenů a literatury na základě jakékoliv normy platné v ČR, avšak jednotně

v celé seminární práci (možnost využít webový portál www.citace.com), citovat pod čarou - přímé citace – uvozovky či kurzíva - jako zdroj použít minimálně 3 odborné tituly - lze doplnit obrázky, tabulky, mapy a jiné přílohy – popis, též uvést zdroj - odborný styl

3) Závazná grafická úprava

Náležitosti titulní strany 1. název školy 2. název předmětu 3. název seminární práce 4. zadal/a 5. vypracoval/a 6. datum a místo

Další části práce

- max. 30 řádků/strana, na 1 řádku max. 60 znaků (tj. max. 1800 znaků/strana) - řádkování 1,5 - velikost písma 12 - členění do odstavců - zarovnat do bloku - horní okraj 20 – 25 mm, dolní okraj 15 – 20 mm - levý okraj 35 mm, pravý okraj 15 mm (doporučeno; nastavit dle používaného písma) - doporučené písmo – Arial, Tahoma, Times New Roman - tisknout vždy jednostranně

4) Další důležité informace - nutnost konzultovat zvolené téma s vyučujícím

http://www.citace.com/

7

- dodržet termín odevzdání seminární práce - hodnocení seminární práce vychází ze školního řádu Příklad citace odborné monografie v textu ŠÍP, Josef: Svědectví o statečnosti. Velkomeziříčsko a odboj v letech 1938-1945. Velké Meziříčí: Český svaz bojovníků za svobodu, 2005, s. 36-37. Tamtéž, s. 63. Příklad citace internetového zdroje v textu Školství, [online]. 1997÷2010, [cit. 2012-1-7]. Úryvek dostupný z WWW: . Příklad citace odborné monografie v seznamu pramenů a literatury ZÁMEČNÍK, Stanislav: Český odboj a národní povstání v květnu 1945. Praha: Naše vojsko, 2006, 293 s., ISBN 80-206-0812-5. Příklad citace internetového zdroje v seznamu pramenů a literatury http://www.mestovm.cz/cs/dalsi-instituce/skolstvi, poslední aktualizace 2010, [cit. 7.1. 2012].

Kulturní deníky - ručně či na počítači, zapisovat skutečně přečtené knihy z doporučené četby i dle vlastního výběru a vkusu, možno doplnit seriózními materiály a informacemi, kontrola 3-4x ročně

Náležitosti zápisu do KD u knih z četby, vlastní knihy zapisujte tak jako dosud.

1. citace bibliografických údajů o knize podle www.citace.com 2. záměr autora, námět 3. literární druh + žánr, hlavní motivy 4. doba, místo, prostředí 5. kompozice díla 6. přiřazení díla ke směru, konkrétní projevy směru v díle 7. charakteristika postav a vztahů mezi nimi 8. rozbor dobře vybrané a přiměřeně dlouhé konkrétní ukázky z díla (1/2 zápisu):

a) kompozice b) forma vypravování, role vypravěče//lyrický mluvčí c) postavy a jejich vztahy d) téma a motivy ukázky e) jazyková složka f) grafické a zvukové prostředky, tropy, figury g) projevy směru

9. dostatečně rozsáhlé a do hloubky jdoucí vlastní zamyšlení nad knihou, její interpretace – mělo by tvořit aspoň ¼ zápisu

Divadla

- název představení, režie, námět, popř. hudba, herecké obsazení - kdy a kde bylo zhlédnuto - stručný obsah - využité divadelní prostředky, herecké výkony - vlastní rozbor a hodnocení, popř. srovnání s kritikou

Filmy - název filmu, režie, kamera, námět, popř. hudba

http://www.mestovm.cz/cs/dalsi-instituce/skolstvihttp://www.citace.com/

8

- kdy a kde bylo zhlédnuto - stručný obsah - využité filmové prostředky - vlastní hodnocení, popř. srovnání s kritikou

Koncerty - o jaký program se jednalo, kdo vystupoval - kdy a kde se koncert odehrával - vlastní rozbor a hodnocení, popř. srovnání s kritikou

Výstavy - kdo vystavoval, o jakou výstavu se jednalo - kdy a kde bylo absolvováno - vlastní rozbor a hodnocení, popř. srovnání s kritikou

Další akce Kulturní aktuality ve třídě 1x týdně Dění v kultuře, pozvánky na celostátní i místní úrovni během následujícího týdne – 5 minut

Učebnice a sešity: Mluvnice a sloh Přehled středoškolského učiva českého jazyka (Didaktis, 4., přepracované vydání, Brno 2015) A4 velký linkovaný sešit na zápisy a cvičení Papírová složka a 4x linkovaný dvojlist A4 na slohové práce A4 tenký linkovaný na diktáty a cvičení - bude zůstávat ve škole Pravidla českého pravopisu + česká mluvnice (stačí stručná) (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost) Literatura Skripta I. díl – www.gvm.cz – Předmětová komise českého jazyka – výukové materiály DHN Složka A4 na materiály k literatuře + sešit či volné listy na zápisy Kulturní deník

http://www.gvm.cz/

9

PERIODIZACE UMĚLECKÝCH SLOHỦ V EVROPĚ A KLASICKÉ LITERÁRNÍ MOTIVY

ZÁKLADNÍ ORIENTACE – UMĚLECKÉ SLOHY Starověk

1. starověká orientální literatura – Indie, Čína, Persie, Egypt, Mezopotámie, Palestina (3. tis. př. n. l. – 7. stol. n. l.)

2. antická literatura - řecká (8. – 3. stol. př. n. l.) - římská (3. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l.)

Středověk 1. předrománské (6. – 9. stol.) a románské období (9. – 12. stol.) 2. gotické období (12. – 15. stol.)

Novověk 1. renesance (14. – 16. stol.) 2. baroko a klasicismus (16. – 18. stol.)

3. osvícenství (18. stol.) 4. preromantismus (18. stol.)

5. romantismus (1. pol. 19. stol.) 6. realismus (2. pol. 19. stol)

7. impresionismus, symbolismus, dekadence, secese (přelom 19. a 20. století) 8. dadaismus, kubismus, futurismus, kubofuturismus, expresionismus, surrealismus, proudy

ve světové próze, proletářské umění, poetismus, proudy v české meziválečné próze

9. existencionalismus, neorealismus, literatura s válečnou tematikou, beat generation, rozhněvaní mladí muži, univerzitní román, nový román, absurdní literatura, magický realismus, postmodernismus, humanistická próza, …

VZNIK LITERATURY

1. Proč a jak se vyvinula u lidí schopnost řeči?

2. K čemu řeč sloužila a slouží? Jak souvisí řeč s myšlením?

3. Co znamená, že řeč má magickou funkci? Jak se to projevovalo v životě lidí?

10

4. Jaké zkušenosti zejména si lidé začali předávat z generace na generaci?

5. Co je to ústní lidová slovesnost, jaké jsou její znaky a dokdy trvá její tradice?

6. Jaké byly nejstarší žánry orální tradice?

7. Kde bylo vynalezeno písmo, jaké jeho druhy znáte a na jaké materiály se psalo?

8. Co znamená pojem literatura, jak ji dělíme?

9. Jakým způsobem vznikly nejstarší literární památky světa?

Lidová slovesnost Ústní lidová slovesnost (folklor) - venkovský (původní), městský - primární slovesné umění, existovala před vynalezením písma a vedle psané literatury existuje dosud - vyjadřuje lidový názor na život, optimismus, … - znaky: ústní tradování (forma jen zčásti fixovaná => variabilita), anonymita autora, kolektivnost

(vyjadřuje myšlení i cítění kolektivu), improvizovanost, funkčnost, spojování žánrových postupů - druhy: lyrika - písně - milostné, k obřadům, vojenské, ukolébavky, pracovní, …

epika - balady báje pověsti pohádky anekdoty přísloví, pranostiky, rčení

drama (obchůzkové, zpěvohra), loutkové divadlo

11

- na tzv. vysokou literaturu působila poetika lidové slovesnosti jako inspirační zdroj hlavně v historických situacích národního ohrožení, ve chvílích vystupňovaného pocitu národní sounáležitosti

- ovlivnila zejména období po Bílé hoře - baroko, preromantismus a romantismus, 30. léta 20. stol. Rozlišujte!!! ústní lidová slovesnost – viz výše lidová slovesnost sekundárně zapsaná sběrateli – folkloristy zafixovaná autentická lidová slovesnost, někdy v jedné verzi textu, někdy variace, někdy cenzurní zásahy sběratele tvorba umělá v duchu lidové slovesnosti = ohlasy – lidová slovesnost inspirací pro vlastní autorovu tvorbu tvorba zlidovělá – jedná se o umělý text, který se ale časem stal natolik populárním, že ho znají široké vrstvy, aniž vědí, kdo je autorem textu tvorba pololidová – známe autora textu, ten ale pochází z lidových vrstev a odráží lidový pohled na svět

KLASICKÉ LITERÁRNÍ MOTIVY

Bible – zdroj evropské kultury, jako literární památku by měl znát každý Evropan - bible (τα βιβλία = knihy), Písmo svaté, Písmo, kniha knih (SZ 1200-200 př. n. l., NZ 50-120 n. l.)

= soubor historických, právnických, liturgických a literárních textů, které považuje za posvátné křesťanství (a judaismus), původně psáno na papyrových svitcích

- nejčtenější, nejpřekládanější a nejinterpretovanější dílo světa, dodnes má obrovský vliv na duchovní a literární vývoj

- obrovské množství loci communes, tedy motivů, frazeologismů, témat, metafor ovlivnilo světovou i českou literaturu, ale i umění obecně, proto je třeba se s biblí seznámit

- ovlivnila hagiografii, legendistiku, alegorické putování, duchovní epos, biblické drama, mystérium, „karnevalová literatura“, barokní literatura, romantismus, symbolismus, katolicky orientovaná literatura, adaptace, filosofické romány, eseje, …

- kompozice 1) Starý zákon (12. – 2. st. př. n. l.)

- napsán hebrejsky (a aramejsky) - Pentateuch = 5 knih Mojžíšových = tóra (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri,

Deuteronomium) - historické knihy, královské knihy (David, Goliáš, Šalomoun) - Žalmy, Přísloví, Píseň písní, Proroci - stvoření světa a člověka, vyhnání z Edenu, Kain a Ábel, Noe a archa, Abrahám, Lot, Izák,

Jákob, Ezau, příběh o Josefovi, Mojžíš, 7 ran egyptských, 40 let na poušti, Desatero, pád Jericha

- Ivan Olbracht: Biblické příběhy, John Steinbeck: Na východ od ráje, Roark Bradford: Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti, film Stvoření světa, muzikál Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, píseň Řek jednou Mojžíš lidu svému, Stará archa, píseň David a Goliáš ze hry Těžká Barbora V+W, spirituály, …

2) Nový zákon (50 – 120 n. l.) - napsáno řecky - 4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan) – pojednávají o životě, učení, smrti a vzkříšení Ježíše

Krista - Skutky apoštolů – vznik prvotní křesťanské církve, Listy (Epištoly) – 21, nejstarší část NZ,

základy křesťanské věrouky, Apokalypsa (Zjevení sv. Jana) – poslední dny světa

12

- K. Čapek: Apokryfy, M. A. Bulgakov: Mistr a Markétka, písně K. Kryla, muzikál Jesus Christ Superstar, gospel, …

- dějiny Izraele podány jako události řízené Bohem (Hospodinem, Jahvem, Jehovou), nejde o pouhou historickou zprávu, ale i její etický a nábožensko-výchovný výklad

- text umožňuje množství nejrůznějších interpretací a pohledů - množství nejrůznějších žánrových postupů - myšlenkový a kulturní vliv okolních kultur – mezopotamské, babylonské, egyptské aj. - jednotlivé části se též odlišují individuálním autorským stylem - 3. st. – Septuaginta (překlad do řečtiny) - 4. st. – sv. Hieronymus (Jeroným) – Vulgáta (překlad do latiny) - apokryfy - biblický kánon, křesťanský kánon = „kánon alexandrijský“, katolický – 1546 na tridentském koncilu

(řešil mj. katolictví a protestantismus) - nejstarším překlad některých částí bible pořídili do staroslověnštiny Cyril a Metoděj (9. stol.),

nejdůležitější pak je Bible kralická (1576 – 1594) – členové zakázané jednoty bratrské, kompletní překlad bible z originálních jazyků s komentářem, 6 knih (Šestidílka, „Jednodílka“), vysoký typografická úroveň, vytříbený jazyk, základ pro novodobou normu českého jazyka vzniklou za obrození (konec 18. stol., J. Dobrovský)

- český ekumenický překlad (1961 – 1979) - dělení na knihy, kapitoly + verše (od 13. – 16. stol.) - ukázky: viz samostatný papír

Bible – opakování

1. Jak se to má s pravopisem slova?

2. Co znamená slovo „bible“?

3. V čem tkví její význam obzvlášť pro Evropany?

4. Z kterých základních částí se bible skládá, kdy tyto části vznikly a jakým jazykem byly napsány?

5. Jak dále „vnitřně“ tyto celky dělíme?

6. Co znamená, že text bible byl kanonizován, a kdy se tak stalo?

7. Jak je edičně umožněna snadná orientace v textu bible?

8. Která část bible je zároveň nejposvátnějším textem judaismu?

9. Jaké žánry v bibli najdeme?

10. Kde se ve starověku nacházela oblast Judska a kde (Severního) Izraele?

11. Kde se podle tradice narodil Ježíš Kristus? Uveďte též tradiční datum jeho narození.

12. V kterém městě, posvátném pro všechna tři monoteistická náboženství, byl Ježíš přítomen

o velikonočním týdnu a také zde zemřel? Který den v týdnu byl Ježíš vzkříšen?

13. Slovník pojmů:

Starý zákon - stvoření světa a člověka, začít od Adama, ráj/eden, strom poznání, prvotní hřích,

vyhnání z ráje, Kain a Ábel, Kainovo znamení, Metuzalém, nimrod, potopa světa, archa Noemova,

babylonská věž a zmatení jazyků, Abraham a Sára, Sodoma a Gomora, sodoma a gomora, Lot a jeho

13

rodina, zůstat jako solný sloup/Lotova žena, Izák a Rebeka, Jákob a Ráchel, Jákobův žebřík, být

zarostlý jako Ezau, Josef a jeho bratři, benjamínek, putifarka, Mojžíš a Áron, deset ran egyptských,

přechod přes Rudé moře, mana nebeská, archa úmluvy, Desatero božích přikázání, země zaslíbená,

Jericho, David a Goliáš, goliáš, Šalamoun, šalamounské rozhodnutí, stavba chrámu v Jeruzalémě,

Jób, trpět jako Job, babylonské zajetí Židů, Daniel v jámě lvové, Judita a Holofernes, Jonáš v břiše

velryby, žalmy, přísloví, Píseň písní, prorok

Nový zákon - evangelium, evangelista, Alžběta, Jan Křtitel, Betlém, Josef a Marie, Ježíš, Anna

a Jáchym, Herodes a vraždění neviňátek, herodes, Salome, útěk do Egypta, počet učedníků, apoštol,

podobenství, návrat ztraceného syna, kázání, ležet jako lazar, farizej, samaritán, poslední večeře

Páně, modlitba Páně, Jidáš, jidáš, Petr, Pilát, dostat s někam jako Pilát do Kréda, mýt si nad někým

ruce, ukřižování, vzkříšení, letnice (naplnění Duchem svatým), jak se ze Šavla stal Pavel, epištoly,

Apokalypsa (Zjevení Janovo), apokalypsa, Armaggedon, armagedon, sedmá pečeť

14. Jak se nazývá překlad bible do řečtiny a latiny? Kdo přeložil bibli do latiny?

15. Kdo a kdy pořídil první překlad bible do slovanského jazyka?

16. Který český překlad bible měl kulturně a společensky největší význam? Proč, čím?

17. Co je to apokryf?

18. Co znamená slovo ekumenický?

19. Koho a jak inspirovala bible ve světové literatuře? V české? A v dalších druzích umění?

Antická mytologie - báje starého Řecka a Říma - základ evropské kultury a vzdělanosti (myšlenkové a etické principy, společenské instituce, vědní

a umělecké obory) - zdroje informací o antické mytologii:

Robert Graves: Řecké mýty I a II Rudolf Mertlík: Starověké báje a pověsti Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí (Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti) Slovník antické kultury

Slovník pojmů:

roh hojnosti, olympijské hry, Olymp(os), Tantalova muka, sisyfovská práce, odysea, Achillova pata, jablko

sváru, Paridův soud, pythijská/pythická odpověď, danajský dar, trojský kůň, osedlat Pegasa, Damoklův

meč, panický strach, Ikarův pád, Ariadnina nit, Pandořina skříňka, oidipovský komplex, herojský/heroický

výkon, deus ex machina, Augiášův chlév, Thespidova kára, Pyrrhovo vítězství, hérostratovský syndrom,

drakonické zákony, platonická láska, lesbická láska, gordický uzel, překročit Rubikon, Elektřin komplex,

lukulské hody, lakonická odpověď, maraton, slavit triumf, ovace, nektar, ambrózie, herkules, hektor,

14

múza, Léthé, lyra, Hellén, bakchantky, bakchanálie, Roma, nymfy, věštírna, podsvětí, Cháronův peníz,

fúrie, venuše, amazonky, narcis(ismus), Adónis

Přehled základních řeckých a římských bohů a hrdinů

řecky latinsky (atribut), „resort“

Afrodite Venus bohyně krásy a lásky

Apollon Apollo (slunce), bůh umění, věštectví, lékařství, vůdce Múz

Ares Mars bůh války a válečného vraždění

Artemis Diana (měsíc), panenská bohyně lovu, ochranitelka lesů a zvěře

Athéna Minerva panenská bohyně moudrosti, řemesel, umění, rozvážně vedeného boje, ochránkyně práva, statečnosti a spravedlnosti

Bakchos, Dionýsos

Bakchus, Liber (thyrsos + břečťan), bůh vína a nevázaného veselí

Demeter Ceres bohyně plodnosti země, úrody

Persefone Proserpina manželka Hádova, vládkyně podsvětí

Erinye Furiae 3 bohyně pomsty a kletby (špatného svědomí)

Eros Amor, Cupido (luk a šípy), okřídlený bůh lásky

Hades Pluto vládce podsvětní říše mrtvých, bratr Diův

Helios Sol (zlatý vůz), bůh životodárného slunce

Hera Iuno manželka a sestra Diova, bohyně manželství

Hermes Mercurius okřídlený posel bohů, patron obchodníků, pocestných, zlodějů a podvodníků, průvodce zemřelých do podsvětí

Múzy Musae 9 bohyň umění

Poseidon Neptunus vládce všeho vodstva

Zeus, gen. Dia Iuppiter, gen. Iova

nejvyšší bůh, vládce bohů a lidí, dárce života a lidských osudů, vládce hromu a blesku, ochránce pohostinství, státu a rodiny

Aineias Aeneas Trójan, který po mnoha peripetiích doplul do Latia a stal se praotcem Římanů

Agamemnon řecký vojevůdce, který stál v čele vojsk x Tróji, manžel Klytaimnestry, bratr Menelaa, švagr Heleny, otec Ifigenie, Elektry a Oresta

Achilleus Achilles největší řecký hrdina u Tróje, zranitelný na patě

Antigone dcera Oidipova, tragická hrdinka, která se vzepřela svému strýci Kreontovi a proti jeho zákazu vedena morálkou pohřbila bratra, potrestána zemřela

Argonauté skupina řeckých hrdinů vedená Iasonem plavící se na lodi Argo za zlatým rounem do Kolchidy

Ariadne věnovala Theseovi klubko s nití, které mu pomohlo najít cestu z labyrintu, opuštěna Theseem na ostrově Naxu

Daidalos athénský řemeslník, vynálezce, který se pokusil uprchnout z Kréty pomocí křídel, otec nešťastného Ikara

Elektra dcera Agamemnonova a Klytaimnestry, sestra Orestova, která jej přiměla zavraždit matku

Eurydike partnerka Orfeova, uštknutá hadem, Orfeus se ji neúspěšně snažil vyvést z podsvětí

Gorgony 3, ošklivé obludy, nejznámější Gorgona Medúza, pohled na ni měnil v kámen

Hektor nejslavnější trojský hrdina v trojské válce, syn Priamův

Helena manželka Menelaova, švagrová Agamemnona, sestra Klytaimnestry, unesena Paridem, příčina trojské války

Herakles Hercules nejslavnější řecký hrdina, musel splnit 12 úkolů

Iason vůdce Argonautů, řecký hrdina s osudem „jednou dole, jednou nahoře“

15

Ifigeneia Ifigenia dcera Agamemnona a Klytaimnestry, obětovaná před vyplutím řeckých lodí do Tróje

Iokaste matka a manželka Oidipova

Ikaros syn Daidalův, zřítil se do moře, protože se mu rozpustil vosk na křídlech, na nichž se pokoušeli prchnout z Kréty

Klytaimnestra manželka Agamemnona

Kreon bratr Iokasty, tyran v Thébách

Laios manžel Iokasty, otec Oidipův

Medeia Médea zhrzená manželka Iasonova

Minos krétský král

Minotaurus syn Pasifae (manželky Minoa) a býka, netvor v labyrintu

Odysseus Ulixes lstivý bojovník u Tróje, složitý návrat domů

Oidipus tragický hrdina marně prchající před strašným osudem

Orestes bratr Elektry, syn Agamemnona a Klytaimnestry, pronásledován Erinyemi

Orfeus geniální hráč na lyru, partner Eurydiky

Paris únosce Heleny, trojský princ, původce války, „Paridův soud“

Patroklos věrný druh Achillův, padl v trojské válce

Penelope věrná Odysseova manželka

Perseus Zeus + Danae, výrazně kladný hrdina, měl donést hlavu Medusy, + Andromeda

Priamos starý trojský král, otec Parida, Hektora,…

Prométheus Titán, který měl rád lidi, donesl jim oheň, a proto byl potrestán

Romulus zakladatel Říma

Remus zakladatel Říma

Teiresias slepý věštec v Thébách

Telemachos syn Odysseův

Theseus athénský hrdina (porazil Minotaura, zradil Ariadnu, několik manželek, vláda v Athénách)

Romeo a Julie – motiv tragické lásky mezi mladými lidmi, jimž v naplnění jejich milostných tužeb brání nějaké vnější okolnosti Don Quijote, donkichotství - kontrast směšného zevnějšku i jednání a opravdové a idealistické touhy po lásce, dobru, ušlechtilosti, svobodě, které u ostatních naráží na nepochopení a přináší neúspěch faustovský motiv – motiv pokoušení vzdělaného a po poznání toužícího člověka „ďáblem“, tedy něčím, co je pro běžné smrtelníky nepřijatelné, za hranicí morálky, ale zároveň neodolatelné; motiv tragické lásky, kdy nad obětavostí vítězí individualismus; boj mezi dobrem a zlem v člověku

16

ZÁKLADY TEORIE LITERATURY

Vymezení pojmu literatura, funkce literatury, věda o literatuře

Literatura = písemnictví, veškeré písemné záznamy, zvláště společensky významné texty

- výrazový prostředek - jazyk 1. umělecká = krásná, beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost 2. odborná = vědecká (nauková a populárně naučná) – zaměřená na poznání, poučení, založená na

faktech, věcná 3. administrativní = jednací – zaměřená na styk mezi institucemi a veřejností 4. publicistická – zaměřená nejen na informace, ale i subjektivní hodnocení 5. náboženská Lidová slovesnost x umělá literatura Funkce umělecké literatury: a) estetická – tlumočí určité pojetí krásy b) citová – působí na emoce c) informativní – rozvíjí schopnosti myšlení a vyjadřování, může zprostředkovávat určité poznatky d) formativní – výchovná, pomáhá utvářet morální a estetické hodnoty, literatura může mít zpětně vliv

na náš život e) společenská – upozorňuje na závažné společenské problémy, zachycuje mezilidské vztahy apod. f) relaxační – poskytuje pobavení, oddych, zklidnění Literatura podle vztahu k určitému společenství: - světová - národní - regionální Věda o literatuře: 1. literární teorie - podstata literatury, obecné zákonitosti vzniku literárního díla, struktura díla,

literární druhy, žánry, útvary, umělecké prostředky 2. literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů 3. literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl

Vymezení pojmu próza a poezie

Próza - v popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická

pravidla, připomíná přirozenou formu běžné řeči - základní stavební jednotka – věta zapisovaná do řádek; text členěn do odstavců, kapitol - uplatňuje se částečně v epice a dramatu

Poezie

- v popředí rytmicko-melodické členění promluvy a zvláštní grafické uspořádání textu - psána ve verších, které se sdružují do strof (slok)

17

Literární druhy a žánry (výběr) Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu/má děj

- jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč

a) malá

bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …) aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti hádanka = zašifrované sdělení; určeno k zábavě

b) střední báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi

- sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm

pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly

- x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické

legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti

světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů

bohatýrský zpěv (bylina) = zpracovává událost, čin ruského bohatýra pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží

- hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna

- ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici

povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují

- může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek

novela = žánr prozaické epiky se zajímavým a napínavým příběhem přehledně komponovaným - rychlým spádem děje často směřuje k výrazné pointě - postavy se nevyvíjejí, děj nebývá zpomalován odbočkami

18

romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka

c) velká epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními

- hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, … román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami

- zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod

- obrovské množství druhů: psychologický, společenský, milostný, sci-fi, fantasy, pikareskní, historický, venkovský, městský, realistický, humoristický, satirický, utopický, filosofický, detektivní, biografický, román v dopisech, román-řeka, román-deník, román-kronika, …

Lyrickoepické žánry balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením

- hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)

romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění poema (básnická povídka, byronská povídka) = rozsáhlá báseň s dějem jen naznačeným, v popředí city, dojmy, nálady, úvahy lyrického mluvčího Lyrika

- literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního vztahu lyrického subjektu ke skutečnosti

- lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky

píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou

- spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt sonet = 14veršová lyrická báseň (4+4+3+3); 1. kvartet = teze, myšlenka, 2. kvartet = antiteze nebo rozvíjení myšlenky, 2 terceta = syntéza, pointa, často rýmový vzorec abba, abba, cac, ede nebo variace u tercet; často milostná tematika balada francouzská (villonská) = lyrická skladba s třemi strofami (7-12 veršů), závěrečným posláním (4-6 veršů) a vždy opakovaným posledním veršem (refrénem) elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod. epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný) óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu

- vznešenost, nadnesenost stylu satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky, ale zároveň humorně nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám

19

epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu Drama

- literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav

- popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách

- určeno ke scénickému provedení tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích

- dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie

- drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …

Hudebně-dramatické žánry melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem opera = hudebně-dramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu opereta = hudebně-dramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět Žánry literatury faktu (věcné literatury)

- leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení

reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí

- pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma

- existuje i fiktivní cestopis románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled

- sloupek, kurzívka

20

interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám)

- oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla

memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma

- osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, …

- nevyčerpává tematiku v celé její šíři přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa

- o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, … pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací rčení = obrazné ustálené spojení slov pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání

- skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi

Struktura literárního díla

Literární dílo má - obsah

- formu

Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)

Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno

Složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké 1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje,

prostředí apod. Celkové téma – námět

- např. hovoříme o díle z venkovského prostředí, ze studentského prostředí, o námětu historickém, současném, vědecko-fantastickém, dobrodružném, milostném apod.

Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek, osobitě zpracovaný námět Hlavní téma – nejdůležitější téma v literárním díle, v knize mohou být i dvě nebo více hlavních témat Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech

21

Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby Děj = vše, co se odehrává v díle, hlavní a vedlejší děj Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Čas – chronologický x retrospektivní; reálný čas lze zkracovat (zrychlené tempo) nebo zpomalovat (retardovat) pomocí, detailů, odboček, úvah Postava – aktér, hlavní x vedlejší, kladná x záporná, uvedena popisem a charakteristikou přímou a nepřímou, titulní postava = postava uvedená v titulu díla, nemusí být hlavní postavou Literární typ – postava shrnující vlastnosti určité skupiny lidí týchž zkušeností, společenského postavení, charakteru Vypravěč = mluvčí epického, popř. dramatického díla

1. vypravěč v autorské vyprávěcí situaci = „vševědoucí“ – stojí mimo svět ostatních postav, nazírá vypravované události a děje zvenčí, nezúčastněně, objektivně; vytváří tzv. promluvové pásmo vypravěče odlišující se od pásma postav (čas od času však na sebe může vypravěč upozornit ich-formou, např. při rozmluvě se čtenářem apod., např. v prózách Vančurových)

2. vypravěč ve vyprávěcí situaci ich-formy (1. os. sg.) – poživatel, přímý účastník děje, jedna z jeho postav, ten, který příběh vypravuje a zároveň prožívá, ruší se protikladnost promluvového pásma vypravěče a postav

3. vypravěč personální vyprávěcí situace = „reflektor“, „snímající oko kamery“ – ten, který vyvolává zdání bezprostřednosti probíhajících dějů a procesů jejich niterného prožívání; čtenáři se jeví zobrazovaná skutečnost jako obsah vypravěčova vědomí (např. v prózách Proustových, Joycových, Woolfové)

Lyrický subjekt = mluvčí v lyrickém díle Vypravěčské postupy:

1. pásmo vypravěče x pásmo postav 2. er-forma x ich-forma x wir-forma, … 3. monolog/vnitřní monolog x dialog 4. přímá řeč (v uvozovkách) x nepřímá řeč (reprodukce něčí výpovědi; Tvrdil, že se právě vrátil

z Měsíce) x neznačená přímá řeč (projev postavy vnímám skrze autora, gramaticky shodné s přímou řečí, ale bez uvozovek, vnitřní monolog postavy; Hordubal se dívá na ten rozžhavený kousek železa. Něco ti přinesu, Polano, něco do domácnosti. (Čapek)) x polopřímá řeč (postava promlouvá nepřímo, jakoby z odstupu, promluva není doslovný citát, gramaticky ve 3. osobě, projev uveden vypravěčem; Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má Eržika … nějaké kožešiny. (Olbracht))

Prostředí = vnější svět, v kterém se rozvíjí děj a který obklopuje postavy Titul = nadpis díla; má funkci estetickou, uměleckou a pojmenovávací Autor = původce díla

- anonym, pseudonym, autorská šifra

22

2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků, uspořádání obsahových

a jazykových složek ve vyšší celek - kompoziční schémata založena na dějovém napětí a časových vazbách Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje

- fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu

Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla

- konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru

a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).

Uspořádání témat: 1. v čase - princip:

a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) paralelní (prolínavý) – souběžně několik dějových linií, které se propojují d) řetězový – sled samostatných příhod spjatých jednou postavou e) rámcový - odvíjí příběhy z jednoho úvodního f) „in medias res“ – čtenář vtažen přímo doprostřed děje bez úvodu; porušení logického časového

sledu, začátek se čtenář většinou dozví retrospektivně 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích Prostředky kompoziční výstavby: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe 5. montáž – celek vzniká sestavováním částí jiných celků; technika střihu, často kombinace literárních žánrů 6. báseň x básnická skladba x básnická sbírka

3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …) 2. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy,

archaismy, historismy, neologismy, poetismy, …) 3. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled,

souřadnost a podřadnost 4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská

řeč, řeč postav (přímá, nepřímá, polopřímá, neznačená přímá) 5. zvukové prostředky:

rytmus, rým, asonance eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu x kakofonie (nelibozvučnost)

23

V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh (Toman) x Nesnese se se sestrou. onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy Na topole podle skal zelený mužík zatleskal (Erben), Řinčí řetězů hřmot (Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu Slavme slavně slávu Slávů slavných (Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně (Biebl)

6. pojmenování obrazná (tropy)

a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (stálé; označuje stálou, očekávanou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobné; vyjadřuje subjektivní hodnocení) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty)

b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti bledá tvář luny (Mácha), v mrazivé chýši tam ptáčata (=děti) zbyla (Bezruč) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty o lásce šeptal tichý mech (Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) (Nezval) přijali ho pod rodnou střechu perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) (Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) dysfemismus – vyjádření směřující k zápornému hodnocení (objevil se tam jakýsi čokl) hyperbola - nadsázka, zveličení jevu, zvýšení expresivity Stokrát jsem tě prosila, na kolena klekla (Erben) litotes – opak hyperboly, zjemnění výrazu, vyjádření kladu dvěma zápory, popření opačného významu mne ona nemá nerada (Villon) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost chodí jako živá mrtvola mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón (Mácha) ironie – záměrné užití slov v opačném významu oslí uši právě dobře ke koruně sluší (Havlíček) Ta písemka se vám opravdu povedla! sarkasmus - zesílená ironie a tak dostal Halfar místo (= hrob sebevraha) (Bezruč) alegorie (jinotaj) – obrazné vyjádření dějů kvůli utajení skutečného obsahu kontrast – protiklad, záměrné spojení protikladných slov a myšlenek; vyhrocený paralelismus Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal (Mácha) symbol – znak, který zastupuje obecný pojem; mnohoznačnost kříž = symbol křesťanství, kominík = symbol štěstí

c) figury - zvláštní obraty větné stavby zdůrazňující myšlenku 1) zvukové

24

opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis Utichly továrny, utichly ulice (Wolker) na začátku veršů = anafora Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva (Nezval) na konci veršů = epifora Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? (Erben) na konci jednoho a začátku druhého verše = epanastrofa Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína (Čelakovský) aliterace – náslovný rým; opakování stejné hlásky na začátku sousedních slov/vět Plyne peníz po penízku (středověká žákovská poezie)

2) syntaktické asyndeton – vynechání spojovacích výrazů, zhuštěné sdělení Dělník je smrtelný, práce je živá – chybí ale (Wolker) polysyndeton – užití více spojovacích výrazů Je tráva vysoká a laskavá a živá (Neumann)

3) slovosledné a syntakticko-významové inverze – změna pořádku slov kvůli zdůraznění příznakového místa v próze, v poezii funkce rytmická Čas nový nové chce mít činy (Neruda) anastrofa – druh inverze, obrácení slovosledu dvouslovného spojení Noc šeredná se po předměstí sráží (Zahradníček) paralelismus – bohatě rozvinutý příměr; přirovnávané jevy jsou položeny volně vedle sebe Eržika ptáček, Eržika rybka (Olbracht) antiteze - přirovnání protikladem teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský) gradace (stupňování) – uspořádání slov podle jejich významu a účinku směrem vzestupným – klimax kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější (Nezval) směrem sestupným – antiklimax Rozmarný zlatník listy vytepal ze zlata, bronzu, ze zamžené mědi (Toman)

4) eliptické elipsa (výpustka) – vynechání části textu, kterou lze domyslet z kontextu Malá, hnědá, tváře divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba (Erben) apoziopeze – nedokončená výpověď; ukončena pomlčkou nebo trojtečkou „Co já jsem všechno… a proč?“ (Mikulášek)

5) myšlenkové, hodnotící, řečnické apostrofa – básnické oslovení neživého objektu Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak (Borovský)

25

řečnická otázka – nevyžaduje odpověď, oživuje text smí si vzít sirotek do klínu drva, co pravíš, Maryčko Magdónova?(Bezruč) pleonasmus – nadbytečné hromadění slov souznačných kvůli zpomalení výpovědi nebo k zvýraznění skutečnosti Po modrém blankytu bělavé páry hynou (Mácha) tautologie – rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy Nevesely, truchlivy jsou ty kraje vodní, v polotmě a polosvětle mine tu den po dni (Erben)

7. grafické prostředky

- verš, strofa, typy písma, interpunkce - básně – obrazy (kaligramy) - akrostich = báseň, v níž začáteční nebo koncová písmena/slabiky dávají svisle slovo/větu, často

jméno člověka, jemuž je báseň věnována

Teorie verše

Verš = základní stavební jednotka poezie, intonační a rytmický celek, 1 „řádek“ básně - pravidelný (tradiční, vázaný) – výraznost textu způsobena rytmem, popř. rýmem; pravidelné

střídání důrazů (přízvučných a nepřízvučných nebo dlouhých a krátkých slabik) - volný – má minimum metrického impulzu, odlišuje se graficky rozdílnou délkou veršů, rým bývá

nepravidelný nebo úplně chybí, často texty bez interpunkce - bezrozměrný – má nestejný počet slabik, většinou rýmovaný

Strofa (sloka) = skupina veršů, celek spjatý rytmicky, rýmově, zpravidla i obsahově Stichická báseň = báseň bez strofického členění, verše v nepřetržitém sledu Přesah (enjambement) = větný úsek přesahuje do dalšího verše Někde v noci mezi topoly zvoní zvonky, křupe koní klus. (Hora) Metrum = schéma pravidelného opakování stop, rytmus je jeho realizací Stopa = nejmenší rytmická jednotka vázaného verše; skládá se z dob těžkých či přízvučných a dob lehkých či nepřízvučných Druhy stop (výběr): trochej Velké, širé, rodné lány (Sládek)

daktyl Stříhali dohola malého chlapečka (Kainar)

jamb Byl pozdní večer, první máj (Mácha)

daktylotrochej Letní ty noci zářivá (Neruda) Rytmus = pravidelné opakování zvukových schémat, stop

26

Prozodické systémy verše: 1. vázaný

a) sylabický (sylaba = slabika) - každý verš má shodný počet slabik + rým

b) tónický - verše mají shodný počet přízvučných slabik

c) sylabotónický - střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, stejný počet slabik ve verších, rým

d) časoměrný - střídání krátkých a dlouhých slabik ve verši (nejznámější hexametr, pentametr,

elegické distichon)

2. volný verš - není dán počtem slabik ani přízvuků, základem verše je intonace

Rým = zvuková shoda na konci veršů (souhl. + samohl.) (lány - strany) Rýmová schémata:

1. rým sdružený a a b b c c

2. rým střídavý a b a b

3. rým obkročný a b b a

4. rým přerývaný a b c a, a b c b

5. rým postupný a b c a b c

6. rým tirádový a a a a

Asonance = shoda jen samohlásky na konci veršů (parohy - do vody)

Úkol

1. Napište z vašeho pohledu několik nejdůležitějších důvodů, proč je důležité se učit literaturu a o literatuře:

2. Uveďte v bodech několik důvodů, proč je dobré číst i kvalitní, náročnější literaturu:

3. Kdybyste si s sebou na pustý ostrov směli vzít jen 5 knih, které by to byly a proč?

27

Teorie literatury v praxi

1. Stopa Jiří Suchý Marnivá sestřenice Měla vlasy samou loknu Ráno přistoupila k oknu Vlasy samou loknu měla a na nic víc nemyslela Nutno ještě podotknouti Že si vlasy kulmou kroutí Nesuší si vlasy fénem Nýbrž jen tak nad plamenem

Josef Kainar Stříhali dohola malého chlapečka Stříhali dohola malého chlapečka Kadeře padaly na zem a zmíraly Kadeře padaly jak růže do hrobu Železná židle se otáčela Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn Jenom se dívali Jenom se dívali Že už je chlapeček chycen a obelstěn V té bílé zástěře kolem krku

2. Rým Při jedné dolině vítr pofukuje, při druhé dolině snížek poletuje Rukama lomila, žalostně plakala. Co je ti, Kačenko, přepěkná švadlenko?

Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde? Která má milého k sobě upřímného, ta naříkat bude. Mateři děkuju za dobré chování, ale tatíčkovi za to zlé vdávání

3. Akrostich Přemysl Rut Méně než vzpomínka: márnice kabinetu A busty klasiků jako hlavy uťaté Rouhavým jazykem kantora. Stokráte Kamenem knihy jsem rozbíjel okna světu. Éra těch letoucích moudrostí gymnázia Trvala den a noc. Den zval se Neděle A jméno noci vám nepovím, přátelé.

4. Refrén Jiří Suchý Calypso o šťastné zemi Já znám jeden šťastný kraj Tak zvednem se a půjdem tam Lidi se tam dobře maj Tak zvednem se a půjdem tam Nevědí co je zlost a hádky Nemají ve všem nepořádky Tak zvednem se a půjdem tam Tak zvednem se a půjdem tam

28

5. Stopa Vítězslav Hálek Myšlenky jako jiskry skáčí a duše velikosti dokořán přede mnou krás, div srdce stačí, svět starý za mnou mládím obetkán. … … Dech jara sezval přátele, a jakby neznal hrází, i té mé duši pokynul, že do všech růží vchází. 6. Určete stavbu sloky, druh rýmu a metrum: a) Tři jezdci vyjeli úsvitem, kdes každý z mlhavé strany, sjeli se pod modrým blankytem a na mžik rozbili stany.

Každého jara kmeny rév přehořké slzy lijou,

že těch tak málo ve světě

již jenom víno pijou.

b)Po mém pohřbu křepčili, hudba skočnou hrála, matka jídlem, nápojem hosti častovala.

I jedou spolu jako o závod a chřípě divokých koní, jak větřily by jiný vzduch, se dmou a podkovy zvoní.

29

Literární druhy a žánry – cvičení 1

1. Proveďte metrický rozbor následujících veršů a uveďte typ rýmu:

Navečer včera tvá tři políbení přivedla všecku krev mou do varu. Snažím se darmo nalézt zapomnění pohledem dlouhým na dno poháru.

(F. Gellner) 2. Charakterizujte následující literární druhy a žánry:

epika – bajka – román – pověst – komedie –

3. O jaký literární žánr se jedná?

lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění, její děj směřuje rychlým spádem k tragickému závěru –

žánr věcné literatury, který popisuje autorovo putování, nejčastěji do cizích zemí – žánr prozaické epiky středního rozsahu, obsahuje příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami, které se během děje nevyvíjejí –

4. Ukázku si pozorně přečtěte a pak uveďte, k jakému žánru byste ji zařadili a proč jste se tak rozhodli:

I seslal Bůh takovou milost na knížete Václava, že počal rozuměti knihám latinským jako dobrý biskup nebo kněz, a vzal-li řecké knihy nebo slovanské, předčítal je zřetelně bez chyby. Avšak nejen knihám rozuměl, nýbrž plnil víru, všem chudým dobře činil, bídné krmil a odíval podle učení evangelia, nemocné sluhy živil, vdovám nedával ubližovat, všechny lidi, bohaté i chudé, miloval, kostely všechny okrášlil zlatem. Věřil v Boha celým srdcem, vše dobré konal v životě svém.

30

Literární druhy a žánry – cvičení 2

1. Proveďte metrický rozbor následujících veršů a uveďte typ rýmu:

V městě teď bouří karneval, a já bych slzy proléval. K úpadku spěje moje firma. Pánbu mne pere všema čtyrma.

(F. Gellner) 2. Charakterizujte následující literární druhy a žánry:

anekdota – tragédie – kronika – memoáry - lyrika –

3. O jaký literární žánr se jedná?

žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup –

žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy, event. refrénem, bývá spjat s hudbou – prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku líčí život a skutky, často i mučednickou smrt světců –

4. Ukázku si pozorně přečtěte a pak uveďte, k jakému žánru byste ji zařadili a proč jste se tak rozhodli:

Voli táhli vůz, náprava skřípala, voli se obrátili a řekli jí: „Ty jedna, my táhneme celý náklad a ty naříkáš?“ Tak je to i mezi lidmi, někteří lidé dělají, jako by umdlévali, zatímco druzí se dřou.

31

Literární druhy a žánry – cvičení 3

1. Proveďte metrický rozbor následujících veršů a uveďte typ rýmu: V panácích jsou už všude snopy a svatý Jiří zvedá kopí, aby je vrazil ve chřtán dračí, a motýl spěchá po bodláčí.

(J. Seifert)

2. Charakterizujte následující literární druhy a žánry:

romance – mýtus – muzikál – kronika – drama -

3. O jaký literární žánr se jedná? žánr věcné literatury, kde se střídají otázky a odpovědi, dialog mezi autorem a osobou známou, zajímavou – žánr vysmívající se nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským chybám, tvorba vyostřeně kriticky hodnotící a odsuzující – stručné, vtipné, duchaplné vyjádření myšlenky, které staví na zjevném nebo skrytém protikladu –

4. Ukázku si pozorně přečtěte a pak uveďte, k jakému žánru byste ji zařadili a proč jste se tak rozhodli:

Jan Skácel: Co zbylo z anděla

Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá.

Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla.

32

Komplexní analýza uměleckého textu – cvičení 4 1. František Gellner: Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na té naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví. (Po nás potopa)

2. Petr Šabach: Hovno hoří

Jednoho dne přišel můj otec domů. Tajnůstkářsky se na nás usmíval. Vítězoslavně uvítal hlavně mého bratra. Bylo vidět, že míní definitivně zvrátit průběh jejich ideologického boje ve svůj prospěch. „Tady už přestává legrace, hoši!“ oznámil nám a ukázal záhadný balíček, který držel v pravé ruce. Stáli jsme v předsíni. Máma, bratr a já. „Tak podívej, posměváčku,“ zabodl bratrovi prst do hrudi, „doufám, že teď už mi konečně dáš za pravdu.“ Bratr mlčel a díval se na otce zničujícím způsobem. „Peru,“ oznámila máma. Otec se otočil na mě: „Pionýre, co se stane se skleničkou, když s ní praštím o zem?“ „Já nevím,“ řekl jsem, „asi se rozbije.“ „Rozbije?“ zvedl otec komediantsky obočí. „Že se rozbije?“ Šťastně se usmál a vzápětí zvážněl. „Ano, tak tomu dřív skutečně bylo. Neškleb se!“ okřikl bratra. „Jenže...,“ v tu chvíli si dal na čas, „pak se dalo dohromady pár chytrých hlav a ty si řekly: Dost! A není náhoda,“ obrátil se na bratra a pečlivě artikulovat každé slovo, „že těch pár chytrých hlav se sešlo v Polské lidové republice! V socialistickém Polsku!“ Pokýval hlavou a slavnostně prohlásil: „Nerozbitná sklenička!“

33

3. Cimrman / Smoljak / Svěrák: Dlouhý, Široký a Krátkozraký (Pohádka, která u dětí propadla) 3. obraz Na královském zámku

ZLATOVLÁSKA (po chvíli ticha): Překvapuje mne, že tě neodpuzuje můj zevnějšek, princi. JASOŇ (vyhlíží princeznu, netuše, že stojí vedle ní): Eh! Sjezdil jsem světa kraj a hned tak se něčeho neleknu. ZLATOVLÁSKA: Ani ti nevadí, že mám vousy? JASOŇ: Ech! To já jsem se na cestě k vám setkal s všelijakou cháskou. Tuhle jsem dokonce spal v hospodě s jedním a ten měl ve vousech, nelžu ti, i blechy. ZLATOVLÁSKA: To já mám vousy čisté. Denně si je myji. JASOŇ: U nás na hradě se taky mejeme. ZLATOVLÁSKA: Takže, princi, abychom si to ujasnili, moje vousy ti v zásadě nevadí? JASOŇ: Vůbec ne. ZLATOVLÁSKA: Ach, princi, já mám takovou radost! (Vezme Jasoně do náruče, zvedne ho jako dítě a zatočí s ním.) KRÁL (vejde): Děti zlaté! Vidím, že jste v sobě našli zalíbení. ZLATOVLÁSKA: Tatínku, vousy mu nevadí!

KRÁL: To rád slyším. Opravdu je tomu tak, princi? JASOŇ: Pročpak by mi měly vadit? Můj královský otec je má také. A mnohem delší. KRÁL: Copak u otce se to snese. ZLATOVLÁSKA: Horší je to u nevěsty. KRÁL: No hlavně že se máte rádi. Tak už ho pusť, dítě, ať si ho neumačkáš. ZLATOVLÁSKA (postaví prince na nohy): A svatbu vystrojíme hned zítra! KRÁL: Jak si přejete, děti. JASOŇ: Vaše královská Výsosti, nebylo by vhodné, abych pohovořil také s princeznou? KRÁL: Vy jste spolu nehovořili? ZLATOVLÁSKA: Hovořili. JASOŇ: Nehovořili. ZLATOVLÁSKA: Ale hovořili! JASOŇ: Ale nehovořili! KRÁL: Tak co jste tu, u všech všudy, celou tu dobu dělali? JASOŇ: My jsme tu, u všech všudy, hovořili.

4. Potkal potkan potkana pod kamenem, pod kamenem stíny modra nebe v očích krásné ženy stíny stínů hvězd v zrcadle vodní pěny stíny citů jež jsou beze jména Chuť měla podzimkovou a něhu měla podzimkovou a úzkost měla podzimkovou Byl čas přišitých hvězd Mařenek zmařených rozkopaných dětí Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, v vlasť jedinou i dědictví mi danou, v šírou tu zemi, zemi jedinou.

Chlapecké srdce je písnička na začátku, plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal

k svátku Svítání na západě (titul sb. O. Březiny) „Pfff,“ prskala přitom a syčela: „Zasssolím ti, usssmrtím tě, nasssekám ti, rozsssápu tě na kusssy.“ Jak lvové bijem o mříže jak lvové v kleci jatí Vyletěla holubička ze skály, probudila modré oči ze spaní. Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.

34

ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ

(80. léta 18. stol. - 40. léta 19. stol.)

1. fáze českého národního obrození (ČNO) (přibližně 80. léta 18. stol. - poč. 19. stol.)

Myšlenkový, historický a umělecký kontext doby Klasicismus —> v Evropě v 17. stol. - utužení feudalismu, —> absolutismu, nejvyšší autoritou ne Bůh, ale panovník, který dává státu řád (Ludvík XIV: „Stát jsem já.“) - —> ve Francii za vlády Ludvíka XIV. - rysy:

1. racionalismus (filosof R. Descartes: „Myslím, tedy jsem.“) 2. kritériem krásy pravdivost, střídmost, uměřenost 3. zájem o antiku - studium antických uměleckých pravidel, antika - závazným uměleckým vzorem

=> přísná nápodoba 4. řád - je třeba podrobit se normám 5. přísné druhové a žánrové rozdělení literatury (Aristoteles: Poetika)

- klasicistní umění: 1. fáze = klasicismus (architektura: Versailles, zahradní architektura - „francouzský park“, hudba: Franz Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven), 2. fáze = empír - sloh období Napoleonovy vlády, zdobnější než klasicismus (užité umění), termín novoklasicismus pro umění let 1800 - 1830 (sochařství: Antonio Canova, Jacques Louis David)

Evropa v 2. pol. 18. stol. - —> občanská společnost, v l. 1789 - 1793 —> Velká francouzská revoluce

- osvícenství, preromantismus - zrod nového pojetí národa (národ - ne spjat pouze s územím, ale i historií, tradicemi, kulturou

a zejména národním jazykem) Osvícenství —> ve Francii v 18. stol., projevuje se ve filosofii, politice, literatuře, … - rysy:

1. důraz na lidský rozum (vzdělání činí člověka lepším, brání manipulaci s ním) 2. optimismus vyplývající z víry, že věci je možno poznat rozumem 3. důvěra ve společenský pokrok 4. humanita 5. společenská kritičnost (x církvi, x absolutismu, x společenským špičkám, …) 6. osvícenec je schopen obsáhnout filosofii, literaturu, vědu, politiku 7. myšlenky se šířily prostřednictvím divadla, publicistiky, v literárních salonech

KLASICISMUS

17. století

umělecký směr

navazuje na antiku

rozumová kázeň

cit podřízen rozumu a povinnosti

krása je v pravdě a obrazu přírody

umění se přizpůsobuje absolutistickému státu

loajální vůči církvi

vyhovuje šlechtě

OSVÍCENSTVÍ

18. století

myšlenkový proud

navazuje na renesanci (rozvíjí tradice racionalismu, optimismu)

důvěra v „osvícený“ rozum

svoboda myšlení a rovnost

poznaná pravda

umění míří proti feudálně absolut. státu

kritický vůči církvi

vyhovuje měšťanstvu

Habsburská monarchie - osvícenské reformy Marie Terezie (1740 - 1780) a Josefa II. (1780 - 1790):

povinná školní docházka

35

zrušení nevolnictví (1781) => umožnění pohybu venkovského obyvatelstva (stěhování do měst)

toleranční patent (1781)

zrušení jezuitského řádu, rušení klášterů, škol - centralizace státní správy pomocí byrokratického aparátu - úředním, univerzitním a středoškolským jazykem němčina => germanizace vyšších vrstev

Čechy a Morava - neexistoval samostatný státní útvar, Češi součástí rakouské habsburské monarchie

- malý počet ekonomicky silnější šlechty a měšťanstva - zemské vlastenectví přechází v jazykové vlastenectví - užívání češtiny se omezovalo takřka výhradně na venkovské prostředí (kde ovšem žily 4/5

obyvatelstva) - —> české národní obrození = společenský proces (časově vymezovaný od poslední třetiny 18.

stol. do r. 1848) probíhající v českých zemích jako součásti habsburské monarchie a vedoucí k pozvednutí českého jazyka a literatury k intelektuálním funkcím a posléze v rovině politické k národní emancipaci, feudální společnost se zároveň změnila v občanskou; nositelé procesu = obrozenci

- umění: pozdní rokoko (letohrádek Mitrovských v Brně), klasicismus (Stavovské divadlo v Praze, Jan Jakub Ryba), empír (zámek Kačina, Antonín Machek)

Obecná charakteristika období 1. fáze ČNO: obranné období, cílem zachování existence češtiny => vydávání existujících i nových „obran českého jazyka“, v myšlenkové sféře osvícenství, v literatuře klasicismus, obrození nebylo spontánním procesem, ale nastartováno skupinami národně uvědomělých intelektuálů (kněží, soukromí badatelé apod.) Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí 5, 6 Alois Jirásek: F. L. Věk

I. Počátky novočeské vědy - r. 1774 osvícensky orientovaní vědci —> Soukromou společnost nauk, od r. 1790 přejmenovanou na Královskou českou

společnost nauk (vědecká činnost má sloužit lidem, svoboda vědeckého bádání)

- důležitá aktivita v oblasti zkoumání literární historie, historie a jazykovědy - vědeckým jazykem němčina, (okrajově latina), nikoli čeština, které chybělo stylové rozrůznění

a prostředky pro vyšší, tj. umělecký a odborný styl - stav češtiny na počátku NO:

1. rozkolísaná jazyková norma, chybějící spisovná norma 2. rozkolísaný pravopis 3. ve slovní zásobě mnoho dialektismů, germanismů, latinismů 4. chybějící vyšší slovní vrstva jazyka, neexistuje odborný styl,

čtenářsky náročnější literatura - obrodné snahy byly zaměřeny na jazyk, studium historie, literatury

Josef Dobrovský (1753 - 1829)

- filolog, zakladatel slavistiky, vědec osvícenského typu - psal německy a latinsky - filologická díla: Zevrubná mluvnice jazyka českého (1809) - německy

- základy novodobé spisovné češtiny, určující se stala norma jazyka Bible kralické

36

- pochybnosti, že by čeština mohla plnit náročné funkce (věda, literatura, hl. poezie, …) Německo-český slovník (1. díl 1802, 2. díl 1821)

- literárněhistorická díla: Dějiny českého jazyka a literatury (1792, 1818) - německy

- dějiny české literatury podává souběžně s vývojem jazyka - za vrchol považuje jazyk a literaturu doby Veleslavínovy - pro české básnictví doporučoval používat přízvučnou prozódii

Rozbor textů – 1. fáze ČNO

Karel Ignác Thám (1763 – 1816): Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům (1783)

(…) Ó jak truchlou (truchlivou) probůh za dnů našich jazyk český vzal proměnu! Nevypravitelná zajisté jest nevážnost a bezsmyslnost jazyka, v němž zplozeni jsme, kteréhož předci chtíce zachovati válečným před nepřáteli hájili ramenem, lehce sobě vážiti, zavrci (zavrhnout), a dokona (dokonce) z vlasti své vyhlazovati! Ó kdyby nyní ožili milí předkové naši, kdyby procitl M. Jan Hus z Husince, Bohuslav Lobkovic z Hasenštejnu, Karel Žerotín, Jan Hodějovský, Daniel z Veleslavína, Jan Amos Komenský, Bohuslav Balbín a jiní, ó jak by se mutili (rmoutili), jak by žalostili, vidouce, že jazyk jich milostný, od nich vždy velebený, za dnů nynějších od samých vlastenců hanebně zanedbán a potupen jest, přeušlechtilý, pak jich spisy a práce onde onde porůznu rozmetané práchnivějí, nastojte, a červivějí! 1. Kdy byl text vydán? 2. Co znamená značka (…) použitá na začátku textu? 3. Proč jsou v textu použita slova napsaná kurzivou v závorce? 4. Jak se nazývá tvar použitý u slov chtíce, vidouce? 5. Uveďte příklady slov, na nichž budete dokumentovat, že je pro nás dnes text archaický (jsou v něm

užity dnes již zastaralé výrazy). 6. Co znamená značka M. před jménem Jana Husa? 7. Kdo jsou:

Jan Hus – Jan Amos Komenský – Daniel Adam z Veleslavína – Karel Žerotín – Bohuslav Balbín –

37

8. Jakým slovem byste nahradili podtržený výraz, aby byl jasně zřejmý jeho význam?

9. Jak K. I. Thám hodnotí stav českého jazyka ve své době? 10. Text K. I. Tháma vyznívá:

a) objektivně b) emocionálně c) kriticky

Josef Dobrovský (1753 – 1829): Geschichte der bömischen Sprache und Literatur (Dějiny českého jazyka a literatury) (1792)

Čtvrté údobí, které bychom mohli nazvat vládnoucím českým údobím. Památky z tohoto údobí. Českým reformátorem Husem začíná nová epocha v dějinách českého národa a jeho kultury, tedy také jeho řeči. Všechno nalézá nyní veliký zájem v zkoumání starých teologických nauk, poměrů duchovné moci, jejích hranic a jejího zneužití. (…). Od této doby jsou nyní velmi často opisovány české bible, které se ještě ve velkém množství zachovaly až do našich časů. (…). Při své bohoslužbě zavedli /táboři/ češtinu již před r. 1423. (…). Zákony, listiny a jiné spisy duchovního a světského obsahu jsou nyní stále častěji psány v češtině. Němci jsou ze všech úřadů vyloučeni (…) Cizím kupcům bylo papežskými bulami zakázáno českým kacířům přivážeti zboží! Tak začali nyní Čechové, aniž byli cizí silou určováni nebo zahraničním příkladem lákáni, po předchozích již prvních pokusech napínati své vlastní síly.

Překlad Benjamin Jedlička

1. O jaký se jedná literární žánr? 2. V jakém jazyce byl text původně napsán a proč? 3. Jakým obdobím české historie se z hlediska jazyka a literatury autor v ukázce zabývá? 4. Jak toto období po stránce jazykové a literární autor hodnotí? 5. K čemu Čechy přivedlo to, že papež svými bulami zakázal do Čech přivážet cizí zboží? 6. Proč v očích papeže byli Češi kacíři? 7. Jak měl patrně tento text na čtenáře v době obrození působit?

8. Proč je slovo /táboři/ uvedeno v takovéto grafické podobě?

38

II. Počátky moderní publicistiky - významná role při rozvoji ČNO v mimopražských centrech

Václav Matěj Kramerius (1753 - 1808)

- novinář, vydavatel a nakladatel - pochopil význam novin, propagace NO - —> nakladatelství a knihkupectví Česká expedice (1791), vydával hlavně památky starší české literatury => zvýšení

úrovně česky psané literatury a čtenářstva, centrum obrozenecké Prahy III. Počátky divadla a divadelnictví

- r. 1738 —> německé divadlo (činohra, opera) - r. 1783 —> Stavovské divadlo - málo českých představení - r. 1771 v divadle v Kotcích (1738) - v l. 1786 - 1789 na Václavském náměstí (tehdy Koňském trhu) —> divadlo Bouda

- vlastenecké divadlo, dřevěné - repertoár: historické hry, Shakespearova dramata - velké finanční problémy - kolem divadla —> skupina divadelních pracovníků, překladatelů, herců, dramatických autorů (Václav

Thám (1765 - asi 1816) - herec, režisér, spisovatel, novinář)

IV. Počátky novočeské poezie - snaha o povznesení české poezie - —> Básně v řeči vázané (vydán V. Thámem, 1785)

- 2dílný sborník starších českých básní, překladů i původní tvorby ovlivněné anakreontskou poezií - —> básnická skupina v čele s Antonínem Jaroslavem Puchmajerem (1769 - 1820) —> v l. 1795 - 1814 5 básnických

almanachů - rozmanité žánry evropského klasicismu (óda, balada, hrdinský epos, komický epos, didaktické básně), vyšší úroveň než Thámův sborník, vyšší podíl původní tvorby

2. fáze českého národního obrození

(přibližně od r. 1815 do konce 20. let 19. stol.)

Obecná charakteristika období 2. fáze ČNO: útočné období, objev RKZ, —> prozódie, v umění preromantismus, v ideologii – silný nacionalismus a slovanské cítění, v literatuře kladeny náročné cíle, vlastní doba ČNO (rozšíření obrozeneckých snah a vlivů) Preromantismus —> v polovině 18. století v Anglii jako reakce na klasicismus - znaky:

1. zdůraznění citu pro lidský život, základ morálky, x chladnému rozumu => zobrazování ideálního světa a prostředí lišícího se od současnosti => inspirace dávnověkem, exotickými prostředími, k