MNOHO POVYKU PRO NICWilliam ShakespeareSlavná komedie o intrikách a pomluvě.

Šaldovo divadloUrčeno pro všechny ročníky STŘEDNÍCH ŠKOL a 8. a 9. ročníky ZÁKLADNÍCH ŠKOLVhodné k doplnění a prohloubení vědomostí z literatury: „povinná“ literatura tou nejpřitažlivější zábavnou formou, výborná příležitost k setkání s kouzlem divadla. O čem se dozvíte víc: klasika světové dramatiky. Díky bezprostřední oboustranné divadelní komunikaci a přesvědčivým hereckým výkonům studenti poznají klasickou literaturu zblízka a zjistí, že je živá a zábavná a dotýká se jejich dnešního života. Co vás bude bavit: trable zamilovaných, které všichni mladí dobře znají: tolik se mi líbí, ale kamarádi o ní říkají... čemu věřit? Aktuální břitká komedie se svěžím dechem, plnokrevné dnešní herectví s prvky akrobacie. V nejlepším slova smyslu rozvíjí tradiční shakespearovské divadlo, které dá vyniknout především hereckému umění. Nejslavnější dramatik oslavil v roce 2016 čtyřsté výročí své nesmrtelnosti. Přijďte se přesvědčit, že jeho dílo na jevišti opravdu stále žije, a jak čile! Na repertoáru žádného velkého divadla nesmí nikdy chybět klasická shakespearovská komedie. Režisérka Kateřina Dušková je umělecká šéfka Divadla Na Fidlovačce a v Liberci ji známe ze stále vyprodaného nastudování Královy řeči. Mnoho povyku se pochopitelně tropí kolem věčných milostných vztahů a kolem otázky „vzít se či nikoli“? Dva různé páry zamilovaných se jejich přátelé snaží spojit a nepřátelé rozdělit. Dva věční „singles“ Benedik a Beatricie Zdeňka Kupky a Veroniky Korytářové se nerozlučně hádají a přou, zatímco mladší pár, Héra s Claudiem Karolíny Baranové a Tomáše Váhaly, podléhá stejně lehce idylickému (sebe)klamu jako veřejně šířené pomluvě. I když ještě nebyl facebook, už byli mezi lidmi intrikáni a šířili pomluvy o tom, kdo s kým je tajně zapleten, aneb: lidská trápení se nemění. Vtipné je, že Povyk tropí intrikáni dva – a to je třetí pár, který svádí trošku jiný souboj: zatrpklý, ostře nabroušený drsňák Tomáše Impseila splétá pasti, a proti němu čestný přítel v podání Martina Polácha z přebytku činorodosti neúnavně páchá dobro. Rozruch kolem návratu vojska a čest a slávu renesančních rytířů přebírá v Šaldově divadle ostrá banda akčních hrdinů jako vystřižených z amerických filmů.

Kapacita dopoledních představení je omezená, ale skutečnou divadelní atmosféru zažijete jedině večer! Ptejte se na tel. 485 107 836 nebo e-mailem info@saldovo-divadlo.cz na výhody večerní

návštěvy divadla se studenty. Doprovodný program zdarma!

1

INSCENAČNÍ TÝM:

Překlad: Jiří JosekRežie: Kateřina Dušková Scéna: Pavel Kocych Kostýmy: Tomáš Kypta Hudba: Darek KrálDramaturgie: Martin Urban

OSOBY A OBSAZENÍ:

Don Pedro, aragonský princ………………………..…………………..…...Martin Polách Don Juan, jeho nevlastní bratr, intrikán………………………………..Tomáš Impseil Leonato, messinský vladař………………………...…………………....…..Václav Helšus Claudio, Florenťan…………………………………………………...…….......Tomáš Váhala Héra, Leonatova dcera……………………………………….………...........Karolína BaranováBenedik, Padovan……………………..………………………………............Zdeněk Kupka Beatricie, Leonatova neteř…………………....................................Veronika Korytářová Antonio..................………………………………..…………………..…........Ladislav DušekBoracio………………………………………………………...……….................Přemysl Houška Konrád………………………………………..…………………..……................Petr Hanák Dagobert, strážník…………………………...…………………….....…….....Jan Jedlinský Virgil, strážník…………………………………………...............................Jakub KabešOtec Francisco………………………………………………….....……….........Jaromír Tlalka Margareta………………………………………………………………...............Michaela Foitová Uršula………………………………………..………………………....................Štěpánka Prýmková

Délka představení 02:45 | přestávka po 01:10 | premiéra 16. 6. 2017

2

Metodický list pro pedagogyDíky divadelnímu zážitku se studenti přímo setkají s klasikou světové dramatiky a zjistí, že jim je blízká.

Pro dospívající generaci je důležité každé střetnutí s živou kulturou. Sami nejsou často ochotni číst, ale na jevišti díky přesvědčivosti hereckého umění literatura ožívá a lze si ji zblízka osahat. Nelze srovnávat s filmovými a televizními adaptacemi! Ty jsou uzavřené v jiném světě a nechávají diváka pohodlně pasivního. Naproti tomu divadlo svou bezprostřední přítomností nutí diváka k aktivnímu vnímání. Dnešní mladí lidé se proto v divadle mohou naučit skutečně vnímat. A nejde jen o vnímání, které jim umožní objevit svět literatury a pochopit hlubší smysl čtení. Nejde o nějakou prvoplánovou vzdělávací funkci nabízeného divadelního představení. Bez rozvíjení této základní lidské schopnosti – schopnosti vnímat – nelze studenty vůbec vzdělávat. A každý pedagog bezpochyby přivítá vnímavější, tedy kultivovanější publikum ve svých školních lavicích. Škola a divadlo jsou odjakživa úzce svázané kulturní instituce.

Téma hry: o čem to je?

DVA PÁRY ZAMILOVANÝCH A PŘEKÁŽKY NA CESTĚ K SVATBĚDo poklidného malého města se vrací vítězné vojsko a velitelé jsou na čas hosty místního vladaře Leonata, který má dceru i neteř na vdávání. Nejsme ovšem v žádném historickém dávnověku, spíš by se to mohlo stát v době dnešní. Čest a slávu renesančních rytířů přebírá v Šaldově divadle ostrá banda akčních hrdinů jako vystřižených z amerických filmů, kteří pochopitelně upoutají pozornost obou dívek. Děj se točí kolem dvou párů zamilovaných, které se jejich přátelé snaží spojit a nepřátelé rozdělit.

Mladší pár, Héra s Claudiem se zamilují na první pohled a jejich svatbě jako by všichni přáli a nic jim nestojí v cestě. Oni sami spolu ovšem vůbec nemluví! Všichni známe pocit ostychu, když se nám někdo velmi líbí – hůř se navazuje přímá komunikace, a tak se může zdát schůdnější nenápadně se vyptat kamarádů... jenomže každého člověka je možné vidět a soudit z různých úhlů pohledu a každý do svého posuzování vkládá své vlastní (po)city. Co všechno se tedy takhle nepřímo můžeme dozvědět? Jak říká Héra: „Kolikrát stačí ošklivé slovo, a láska je pryč.“ Sdílení či dokonce veřejné šíření pochval nebo pomluv je v dnešním světě až příliš snadné – díky „virtuálnímu světu“ „sociálních sítí“. Zapletený a napínavý příběh Héry s Claudiem proto dnešní nejmladší generace snadno pochopí. V liberecké inscenaci působí oba mladí lidé i svým hereckým ztvárněním naprosto současně. I když ještě nebyl facebook, už byli mezi lidmi intrikáni a šířili pomluvy o tom, kdo s kým je tajně zapleten, aneb: lidská trápení se nemění.

Zkušenější pár ostychem v rozhovoru ani trochu netrpí, přesto v jejich vztahu zásahy a manipulace angažovaných přátel i nepřátel sehrají významnou roli. Dva věční individualisté (dnes by se dalo říci „singles“) Benedik a Beatricie se

3

nerozlučně hádají a přou. Kdykoli se potkají, nemohou si pomoci a „rýpnou“ si a jejich hovor připomíná ostrou přestřelku ve věčné válce dvou pohlaví. Stačí ale, když jim přátelé rafinovaně vnuknou, že se jejich nenáviděný protějšek trápí tajnou láskou, a jejich přestřelky získají rázem rozměr milostného škádlení. Od vášnivého zápasení může být k lásce překvapivě blízko. Podobným tématem se Shakespeare zabýval už v komedii Zkrocení zlé ženy. Tady se ovšem přidává otázka zdání a skutečnosti, falešné a pravé identity, masky a tváře. Možná oba od začátku pod kousavým cynismem skrývají zranitelné a citlivé srdce?

RŮŽOVÉ BRÝLE A POMLUVA, MASKA A TVÁŘJak vidíme zamilovanýma očima? A který pohled víc odpovídá skutečnosti: nepřátelsky opovržlivý, nebo růžově idealizovaný? Co si o nás myslí druzí? Jak nás soudí přátelé, známí či ne-přátelé? Jak moc nám záleží na tom, jaký „děláme dojem“ a jakými způsoby se snažíme dojem vzbuzovat? Zůstáváme přitom ještě sami sebou? Na „sociálních sítích“ dnes lidé věnují mnoho času a energie vytváření dojmu o tom, jak žijí, jací jsou, a jejich veřejně sdílená podoba už často vůbec neodpovídá skutečnosti. Nejsme přece pořád učesaní a upravení jako „filtrovaná“ fotografie z mobilu! Mnoho lidí dnes samo sebe inscenuje, tedy předvádí jako vlastní „scénický výtvor“! A když nás někdo má rád takové „dokonalé“, když se tak sami rádi vidíme, máme se vůbec doopravdy rádi? A jak my sami soudíme druhé? Z toho, jak se projevují a jednají ve skutečnosti, nebo z toho, „co se o nich říká“? Trocha vzájemné laskavosti a upřímnosti dělá divy, dnes jako kdysi.

Shakespeare možná naznačoval toto téma již v názvu Much Ado About Nothing, ve kterém se slovo „nothing“ (nic) v alžbětinské angličtině vyslovovalo jako „noting“, tedy „pozorování“, „sledování“ (nebo také „notový záznam“). Chování jedněch pozorované a hodnocené jinými se skutečně zdá být středem celé hry. Konvenčně rozvíjený milostný příběh Claudia a Héry je postaven proti extravagantní lásce

4

Beatricie a Benedika. A proti těmto pak Shakespeare staví rovinu strážníků, kteří přece už z definice své profese „sledují“ chování svých spoluobčanů a sami se rovněž ze všech svých ubohých sil, a přece marně, snaží vypadat před světem co nejlépe (a nebýt za blbce). Že to jsou nakonec oni, které autor nechává odhalit intriku a napravit stav věcí veřejných, je jedním z kouzelných paradoxů, v jejichž vytváření je William Shakespeare mistrem nad mistry.

INTRIKÁN: ZLODUCH NEBO NENAPRAVITELNÝ DOBRÁK?Kola příběhu a zápletky klasických komedií často uvádí do pohybu intrikán, čili pletichář. A protože v téhle komedii se všechno páruje, intrikánů je také roztomilý párek, i když spolu svádí trošku jiný souboj: zatrpklý, ostře nabroušený drsňák Tomáše Impseila splétá pasti, a proti němu čestný přítel v podání Martina Polácha z přebytku činorodosti neúnavně páchá dobro. Ke všemu jsou bratři, a ne náhodou. Když někdo chce druhým záměrně uškodit, je to samozřejmě zlé. A můžeme vždycky tušit, že takový zloduch nebývá nijak šťastný, spíš naopak. Jenomže pachatel dobra se také pohybuje na nebezpečné hraně – a výsledek takových zásahů do životů a vztahů jiných lidí není nikdy jistý! Znáte ten pocit, jak těžko můžeme vynadat někomu, kdo nám chtěl upřímně pomoci, a přitom nám výrazně zkomplikoval život?

NESMRTELNÉ KOUZLO DIVADLA – NIKDY NEVÍME, JAK TO DOPADNE!Tomáš Váhala, Karolína Baranová, Zdeněk Kupka a Veronika Korytářová dávají zamilované čtveřici svým hereckým uměním nový život a pokaždé budete trnout, jak jejich vzájemná vzplanutí dopadnou. V divadle přece není nic jisté! Dokonce ani to, že herci příběh dohrají zdárně až do konce. Vše visí do posledního okamžiku na vlásku! Platilo to v dobách Shakespearových stejně jako v dnešním divadle. Pocítíte na vlastní kůži, co to znamená, že divadlo se děje vždy tady a teď, a bez toho to prostě nejde. Díky tomu vás také vždy znovu vtáhne do svého příběhu.

5

Jeden z osvědčených způsobů, jak nás Shakespeare vtáhne do svého příběhu, je to, že v jistých napjatých okamžicích víte vždy o něco víc, než vědí postavy na jevišti . A pochopitelně je to něco zásadního, co by změnilo jejich jednání a rozhodování. Nejraději byste jim řekli, co mají dělat. A to je právě to: prožívám jejich situaci s nimi a rozhoduji se s nimi, jak z toho ven, jak nesnesitelnou situaci změnit k lepšímu. To znamená, že situaci prožiju na vlastní kůži, ovšem bez rizika, že u toho přijdu k úrazu nebo dokonce o život. Shakespearovská komedie totiž nemá příliš daleko k tragédii. Jak málo chybí, aby to s Hérou dopadlo skutečně špatně?

TRAGÉDIE A KOMEDIE | ROMEO A JULIE A MNOHO POVYKU Komedie Mnoho povyku pro nic je rozverná, jasná a optimistická, ale nechybí jí zneklidňující přesah a otázky bez odpovědí. Má více vrstev. Válečné a temné pozadí, hrozby, stálé vymýšlení toho jak na někoho něco zahrát, jak někoho intrikou k něčemu přivést (ať dobrému či špatnému), jak někoho manipulovat, jak dobře vypadat, dává komedii tajemství, které se pokoušíme rozlousknout stále znovu a dodnes. Končí svatbami. Ale skutečně je nechá autor proběhnout? Uvidíte sami. A co je to vlastně šťastný konec? Neznamená to otevřený konec?

Karolína Baranová a Tomáš Váhala, kteří vytvořili Héru s Claudiem, dvojici naivních milenců, rozdělených pomluvou, nedávno v libereckém Šaldově divadle ztvárnili jinou shakespearovskou mileneckou dvojici – tu nejslavnější: Romea a Julii. Héra s Claudiem je lecčím připomenou: třeba krajně riskantním trikem s mrtvou nevěstou, tentokrát se šťastným rozuzlením. Je to ale o vlásek. Zauvažujte sami, co by stačilo, aby všechno dopadlo jinak a z komedie byla tragédie? A jaký podíl na tom má povaha postav? Nezpůsobuje tragédii jistý typ hrdiny, který se jistým způsobem radikálně rozhoduje?

ŽIVÉ SOUČASNÉ DIVADLO JAKO POKRAČOVÁNÍ SHAKESPEAROVSKÉ TRADICE Především se ovšem na vlastní kůži zblízka setkáte se současným živým divadlem a herectvím v jeho nejčistší, živelně komediantské podobě, i s jeho vyzývavým přesahem k vážným otázkám lidské existence. A to je koneckonců to nejživější, to skutečně nesmrtelné ze slavné shakespearovské tradice.

6

Kontext hry – kdo je autor?

WILLIAM SHAKESPEARE (1564 – 1616) Básník, dramatik a herec. Ani po 400 letech od jeho smrti jeho hry nestárnou a stále se hrají po celém světě. Každá nová generace divadelníků má své nové Hamlety. Pro mnoho autorů je znepokojivou inspirací. Nechceme o něm ale vést učené a poučné přednášky, chceme ho přivést živého tam, kam odjakživa patří: mezi komedianty na jeviště. Shakespeare sám divadlo hrál a psal sobě i svým kolegům hercům role přímo na tělo.

Much Ado About Nothing (Mnoho povyku pro nic) je komedie napsaná s největší pravděpodobností v roce 1598. Napsal ji tehdy již zkušený autor, herec a spolupodílník herecké společnosti na podkladě mnohokrát do té doby literárně zpracovaného příběhu o dívce, kterou její nápadník vinou zlé pomluvy zavrhne, ale nakonec si ji přeci jen šťastně vezme. Ten příběh byl známý již od antiky. Renesance ho znovuobjevila a ještě před Shakespearovým zpracováním přetvořila údajně až do sedmnácti nových poetických, prozaických i dramatických verzí v několika evropských jazycích. Shakespeare sám čerpal pravděpodobně z italské básně Lodovica Ariosta Zuřivý Roland (Orlando Furioso) přeložené v roce 1516 do angličtiny. Snad nejvíc však Shakespeara ovlivnila novela Mattea Bandella z roku 1554, kterou do svých Tragických historií (Histoires Tragiques, 1574) z italštiny do francouzštiny přeložil, upravil a vtělil Francois de Bellforest. Komedie Mnoho povyku pro nic se hraje po celém světě dodnes a byla od roku 1967 celkem pětkrát zfilmována kromě jiných i takovými režiséry jako jsou Franco Zeffireli nebo Keneth Branagh.

Náměty v Shakespearově době se velmi svobodně „recyklovaly“, tedy si je autoři volně přebírali. Klasické i soudobé, ve své době známé a často populární příběhy, novely, básně, kroniky, náměty a jejich zpracování v mnoha podobách i jazycích byly

7

v alžbětinské Anglii podkladem zřejmě každé Shakespearovy hry. Stejně pracovali i ostatní dramatici. Nicméně nejslavnější alžbětinský autor příběh vždy pojal naprosto svébytně, volně a zcela jinak než jeho současníci.

ALŽBĚTINSKÉ DIVADLO A HERECTVÍPrvní přímá zmínka o Williamu Shakespearovi v londýnském divadle se nám dochovala z roku 1594. Tehdy vystupuje jako herec a jeden z podílníků (těch bylo proměnlivě mezi šesti a osmi) společně s divadelním podnikatelem Jamesem Burbagem a jeho syny Cuthbertem a Richardem, který byl hlavním tragédem divadla. Richard Burbage hrál v Shakespearových hrách zřejmě všechny hlavní role a přímo pro něho byly psány (ostatně protagonisté spolu s Burbagem pozvolna stárnou – od mladistvého Hamleta přes Othella k Learovi, monarchovi v důchodu).

I když se Shakespearovy uvádějí s velkou oblibou dodnes, divadlo, pro které je psal, bylo od toho dnešního velmi odlišné. V Shakespearově společnosti (stejně jako v ostatních) bylo kolem pěti až šesti hlavních herců, a ti si rozdělovali mezi sebe hlavní role. Hry byly proto psány tak, aby takový personál stačil. Hlavní herci k sobě měli dva až šest chlapců. Podle všeho to byli někdejší zpěváci chrámových sborů, kteří buď v konkurenci neobstáli, nebo neměli nejlahodnější hlas. Ty si herci odkoupili jako své osobní sluhy a vychovávali si je pro ženské role. Mladší a nekomické dámy hrávali chlapci ve věku od třinácti až do dvaceti pěti let. Komické figury, jako je například Juliina chůva, hráli samozřejmě dospělí muži. (Herečky se do anglického divadla dostaly až po roce 1660 vlivem francouzské divadelní kultury.) Vedle hlavních herců a chlapců ve hrách vystupovali další členové společnosti a drobné a epizodní postavy hráli nájemní herci, kteří byli najímáni od představení k představení. Bylo také dobovou konvencí, že se menší role spojovaly, tak například většinu různých poslů mohl hrát jeden herec. Bylo obvyklé, že herec v nové roli oznamoval smrt své předchozí postavy.

A jak se zkoušela hra? Především hru jako celek znali jen hlavní herci a členové společnosti – slyšeli ji od autora, než ji dali rozepsat do jednotlivých partů. Tyto party byly napsány na srolovaných pruzích papíru, zvaných role (od těchto rolí se také dnešní pojem role v divadle odvozuje) a obsahovaly pouze promluvy dotyčné postavy a k nim několik málo slov předcházející promluvy, takzvané narážky. Dochované herecké party dokonce ani neuvádějí, kdo narážku vysloví. Herec tedy musel sledovat veškeré dění na scéně, protože nevěděl, ze které strany se jeho narážka ozve. Svou roli – případně své role, pokud jich hrál víc, jak bylo obvyklé – se herec ve vlastním čase naučil, aby byl perfect (či word perfect), jak se tehdy říkalo. Zkušení herci se role učili patrně zčásti se svými učedníky – ostatně často měli společné scény. V den premiéry pak proběhla dopoledne hlavní a jediná společná zkouška – technicky projít velké scény, souboje, podstatné příchody na scény a odchody ze scény. A odpoledne od dvou nebo půl třetí se hrálo naostro.(Ze statě Pavla Drábka „Alžbětinské divadlo“, ND 2008)

8

HRY WILLIAMA SHAKESPEARAJindřich VI. (3 díly) Richard III. Komedie omylů Titus Andronicus Zkrocení zlé ženy Dva veronští páni Marná lásky snaha Romeo a Julie Richard II.Sen noci svatojánské Král JanKupec benátský Jindřich IV. (2 díly) Mnoho povyku pro nic Jindřich V.Julius CaesarJak se vám líbíVečer tříkrálovýHamletVeselé paničky windsorskéTroilus a KressidaKonec vše napravíOko za okoOthelloKrál LearMacbethAntonius a KleopatraCoriolanusTimon athénskýPeriklesCymbelínZimní pohádkaBouřeDva vznešení příbuzní (spoluautor J. Fletcher) Jindřich VIII. (spoluautor J. Fletcher)

Pracovní listy pro studenty –> návod k použití: doporučujeme vybrat si, co Vás zaujme, rozdat otázky (přiměřeně složité pro Vaši třídu) den před představením, nechat studenty samostatně zpracovat a odpovědi diskutovat den po představení. Nejedná se o test ani o rychlostní či jinou soutěž. Předkládáme náměty pro přemýšlení a diskusi. Podstatné je samostatné vnímání a uvažování. Pokud máte na zpracování nebo závěrečnou diskusi málo času, můžete úkoly studentům rozdělit.

9

Pracovní list pro studenty Pokuste se samostatně odpovědět na otázky, zapište si odpovědi a potom sdílejte a diskutujte se svým pedagogem a se skupinou.

1. Vyberte si jednu Shakespearovu hru, kterou znáte (ze čtení, z divadla nebo filmové adaptace) a považujete ji osobně za nejzajímavější. Zapište si název, ústřední postavu (nebo dvě) a téma, jaké vás nejvíc zaujalo. Sestavte s celou skupinou ze svých favoritů seznam a vzájemně si svůj výběr představte a zdůvodněte. Pokuste se shrnout své obavy z „klasiky“, co vám je zatěžko vnímat, případně své spolužáky přesvědčte, proč vás zajímá. Proč se tyto hry stále znovu vracejí na jeviště?

2. Jak vypadalo Shakespearovo divadlo Globe (Svět), alžbětinské jeviště, a čím se vyznačovalo herectví té doby? Zapište si, co Vám připadá důležité a navzájem své vědomosti doplňte.

3. Pokuste se popsat co nejvýstižněji scénu ze shlédnuté inscenace (jak vypadalo jeviště, a jak scénografické prvky fungovaly k rozehrání scén) a kostýmy (vyberte si takový, co vás nejvíc zaujal – jak určoval postoj, pohyb a povahu postavy). Vyzkoušejte vzájemným srovnáním, jak jste vnímaví a jaké detaily si pamatujete.

4. Která postava komedie Vás nejvíc zaujala – a čím? Kdo je podle Vás hrdina hry? Který pár zamilovaných je důležitější? Proč k němu asi autor ve hře vymyslel i druhý pár? Diskutujte o svých názorech s ostatními.

5. Který příběh vás víc zaujal? Milostné peripetie dvou zamilovaných párů, nebo souboj intrikána-zloducha s intrikánem-pachatelem dobra? Kdo z nich je víc nebezpečný? Sdílejte své pocity se skupinou a pokuste se najít nějaké společné zobecnění. Jak by padouch Don Juan anebo dobrák Don Pedro mohli využít ke svému pletichaření sílu facebooku, kdyby ji měli po ruce?

6. Který z herců Vás nejvíc rozesmál a čím přesně? Jak pojal svou postavu? Popište srozumitelně ostatním, buďte co nejvíc konkrétní a sdílejte svůj zážitek se skupinou. Pokud jste již stejného herce viděl/a, srovnejte jeho výtvory s tím, co vytvořil zde.

7. Co jsou to „růžové brýle zamilovaných“? Vidíme jimi lépe nebo hůř? Jak nás ovlivňuje, co si o nás myslí ostatní? Jak nás soudí přátelé, známí či ne-přátelé? Jak moc nám záleží na tom, jaký „děláme dojem“ a jakými způsoby se snažíme dojem vzbuzovat? Zůstáváme přitom ještě sami sebou? Na „sociálních sítích“ dnes lidé věnují mnoho času a energie vytváření dojmu o tom, jak žijí, jací jsou, a jejich veřejně sdílená podoba už často vůbec neodpovídá skutečnosti. Nejsme přece pořád učesaní a upravení jako „filtrovaná“ fotografie z mobilu! Mnoho lidí dnes samo sebe inscenuje, tedy předvádí jako vlastní „scénický výtvor“! Dokážeme se vůbec mít rádi takoví, jací jsme, když nám třeba není nejlíp? A jak sami soudíme druhé? Z toho, jak se projevují a jednají ve skutečnosti, nebo z toho, „co se o nich říká“? Povídejte si o

10

svých zkušenostech s ukvapenými soudy o někom, koho dobře neznáme, nebo o ničivé moci zveřejněné pomluvy.

8. Mohlo to celé dopadnout špatně? Co zachránilo šťastný konec? Vymyslete společně klíčová, rozhodující místa, kde postavy jednaly komediálně. Jak by se ve stejné situaci rozhodl hrdina tragédie? Sestrojte ze stejné zápletky děj tragédie. Zdá se vám ten rozdíl velký nebo malý? V čem to je?

9. Víte, že William Shakespeare byl sám také herec – komediant? A že své postavy psal svým kolegům přímo na tělo? Jak to podle Vás ovlivnilo jejich podobu? Z ukázky přečtěte kousek nahlas. Na první pohled je to těžké: i když není všude verš (blankvers), myšlenky ve větách nejsou jednoduché a každé slovo má význam, nebo dokonce významů víc – tedy je to samý dvojsmysl. A přece všichni v divadle víme, že herce Shakespearovy hry moc baví. Scény jsou napsané komediálně, ve slovech je zřetelné jednání a nutí herce scénu rozehrát s partnerem v prostoru. Zkuste si vybrat libovolný kousek (nejlépe jeden dialog) z komedie Mnoho povyku pro nic nebo použijte vybranou ukázku a přečtěte scénu nahlas, třeba se spolužákem jako partnerem v dialogu. A pokuste se stejné místo vyjádřit svými slovy: co se tam děje? O co komu jde a jak se toho snaží dosáhnout?

10. Něco navíc – POUZE pro ZLOBIVÉ a TVOŘIVÉ! – pokud máte ve skupině odvážné komedianty a šašky, předveďte svou vlastní verzi libovolné scény z komedie Mnoho povyku pro nic. Nemusíte se držet přesného znění textu, může to být i parodie, ale pozor! Pro parodování je třeba scénu lépe znát – děj by měl být jasně čitelný. Zkuste si prohodit role tak, aby dámy hrály pánské role a opačně. K jakému efektu podle Vás tato proměna vede?

11

WILLIAM SHAKESPEARE: MNOHO POVYKU PRO NIC(ukázka pro studijní účely z inscenační úpravy DFXŠ 2017)

BEATRICIE Nechápu, proč mluví ten, koho stejně nikdo neposlouchá.BENEDIK Ale! Slečna Hubatá! Vy ještě žijete?BEATRICIE Slečna Hubatá ožije vždycky, když jí padne do rány takový hulvát jako vy. BENEDIK Mě normálně ženy zbožňují – když jsou normální, a ne jako vy. Rád bych měl

některou rád, ale přiznávám, ten cit já neznám. BEATRICIE To tedy mají štěstí! Ještě aby jim pletl hlavu takový necita. Mě, chválabohu,

nechávají tyhle věci taky naprosto chladnou. BENEDIK Doufám, že se toho přesvědčení budete držet. Od vás by se mužský nadál leda

tak škrábanců ve tváři.BEATRICIE Vaší tváři bych uškodit nemohla. Ta už ani horší být nemůže.BENEDIK Vy máte ale ostrý jazyk.BEATRICIE To proto, že si vtip brousím na vás.BENEDIK Víte, kdo je rychlejší než můj kůň? Vaše vyřídilka. Ale spánembohem, já toho

rajtování mám už dost.BEATRICIE To proto, že jsem vás vyhodila ze sedla. Jako obvykle.---CLAUDIO Všiml sis Héry, dcery siňora Leonata?BENEDIK Já si jí nevšímal. Ale viděl jsem ji.CLAUDIO Není kouzelná?BENEDIK Podle mě je na vynášení do nebe moc těžká, na velkou chválu moc malá a pro

tebe málo dobrá. Ale jinak musím připustit, že kdyby byla jiná, než jaká je, byla by ošklivá.

CLAUDIO Přestaň si dělat legraci a řekni mi pravdu. Jaká je? BENEDIK Chceš si ji koupit, že se o ni tak zajímáš?CLAUDIO Za celý svět bys nekoupil takový klenot.BENEDIK Včetně futrálu, nebo bez? Tuhle písničku jsem od tebe ještě neslyšel. O co jde? CLAUDIO V mých očích je to nejkrásnější dívka, co jsem kdy viděl.BENEDIK Doufám, že se nechceš ženit?CLAUDIO Přísahal jsem, že nechci – a teď bych odpřísáhl opak, jen kdybych si mohl vzít

Héru.BENEDIK Bože můj! Copak každý chlap na světě touží být mermomocí paroháč? Chceš strčit hlavu do chomoutu a nechat se dřít z kůže svátek nesvátek? --- Že mě žena porodila, jsem jí vděčný; že mě vychovala, i za to jí moc pěkně děkuju, ale u všech rohatých a parohatých, ať se na mě dámy nezlobí. Radši než křivdit nedůvěrou jedné ponechávám si právo nevěřit žádné. Díky čemuž jsem stále svobodný. --- Neručím za to, že i ze mě láska jednou neudělá troubu. Ale můžu přísahat, že dokud mám všech pět pohromadě, nebudu sám ze sebe dělat pitomce. Jedna žena je hezká – mně je to málo. Jiná chytrá – to nestačí. Další ctnostná – no a co? Dokud všechny ctnosti nemá jedna žena, žádná žena nebude mít tu čest mít mě. Musí být bohatá, to je jisté, chytrá, jinou nechci, poctivá, jinak nemá nárok, krásná, jinak ať mi nechodí na oči, milá, jinak se mi nelíbí, navíc musí být z dobré rodiny, umět mluvit, hrát na hudební nástroj, a vlasy může mít – jaké chce.---LEONATO A já bych se chtěl dožít toho, až ty budeš pod čepcem.BEATRICIE To by se muži museli dělat z lepšího materiálu, než je prach. Není to pokořující,

aby hrouda bláta měla nad ženou všechnu moc? Aby žena tomu kousku jalové hlíny odevzdala vše, co má? Ne, strýčku. Tohle pro mě není.

---CLAUDIO Podle Héry Beatricie umře v každém případě. Když mu to řekne, umře proto, že

on ji nechce. Nebo umře z toho, že mu to neřekne. A umře, i kdyby ji chtěl, protože pak by na něho musela být milá, a to by nepřežila.

DON PEDRO Svatá pravda. Kdyby mu otevřela své srdce, je pravděpodobné, že se jí vysměje, neboť jak víme, ten pán je velice uštěpačný. Když si vzpomenu na některé jeho cynické vtípky... Je mi líto vaší neteře.

---HÉRA Chraň pánbůh. Tenhle kavalír je hoden

nejlepší dámy, jakou lze si přát.

12

Jemu bych ale nepřála mít ženutak pyšnou jako Beatricie. Ta milovat?Nad to je povznesená. Milujejen sebe.

URŠULA Ano. Máte pravdu, slečno.Neměla by se nikdy dozvěděto jeho lásce. Vysmála by se mu.

HÉRA Ta? Ne! Spíš půjdu za Benedikema řeknu mu, ať na ni zapomene.A v dobré víře vymyslím si na ninějakou pomluvu. Kolikrát stačíošklivé slovo, a láska je pryč.

---BENEDIK Prosím tě, řekni mi, do které z mých špatných stránek ses nejdřív zamilovala?BEATRICIE Do všech najednou. Je to takový výkvět špatností, že se mezi nimi nenajde místo

pro nic dobrého. A pro které mé dobré stránky ses roznemohl ty láskou ke mně?BENEDIK Roznemohl láskou? Skvěle řečeno! Roznemohl jsem se láskou, protože jsem se

zamilovat nechtěl.BEATRICIE Tak proč si děláš násilí? Chudáčku malý! Jestli se kvůli mně přetvařuješ, tak já se

z lásky k tobě přetvařovat nebudu a mileráda tě budu nenávidět.BENEDIK My dva jsme na obyčejné námluvy moc chytří.---BENEDIK Vy mě nemilujete, že?BEATRICIE To jste uhád. Mám přece rozum.BENEDIK Pak hrabě Claudio, váš strýc i princ

někomu naletěli. Tvrdili mi opak.BEATRICIE A vy mě milujete?BENEDIK Ne. Mám rozum.BEATRICIE Pak Héra, Uršula a Margareta

někomu naletěly. Tvrdily mi opak.BENEDIK Povídali, že láskou stůněte.BEATRICIE O vás tvrdily, že jste přímo na smrt.BENEDIK Spletly se. Takže vy mě nemilujete.BEATRICIE Ne, ale nic proti vám nemám.LEONATO Neteři, jsem si jist, že ho máš ráda.CLAUDIO A já mám důkaz, že on má rád ji.

Tady je sonet psaný jeho rukou,v němž kostrbatě, ale ze srdcevelebí Beatricii.

HÉRA Tady je jiný,psala ho sestřenka, já jí ho štípla,v něm Benedikovi vyznává lásku.

BENEDIK Zázrak! Vlastnoruční důkazy usvědčují naše srdce. Tak já si tě teda vezmu, ale – když tohle vidím – hlavně z útrpnosti.

BEATRICIE Tak já ti teda nedám košem. Ale musím ti říct, dělám to jen pod velkým nátlakem. Vlastně ti zachraňuju život. Říkali totiž, že jsi na mrtvici.

BENEDIK Musím ti zacpat pusu. (Políbí ji)---DON JUAN (Ke Claudiovi) Hodláte se zítra ráno oženit?DON PEDRO Vždyť víš, že ano.DON JUAN Nevím, dokud on neví to, co vím já.CLAUDIO Jestli svatbě něco brání, řekněte mi to, prosím.DON JUAN Myslíte si, že vás nemám rád, ale opravíte si svůj názor, až vám řeknu, co byste

měl vědět. Můj bratr, který z náklonnosti k vám a v nejlepším úmyslu sjednal ten sňatek, svou námahu vynaložil na špatné adrese.

DON PEDRO O čem to mluvíš?DON JUAN Řeknu to krátce, i když by se dalo dlouze povídat. Slečna je záletná.CLAUDIO Kdo? Héra?

13

DON JUAN Právě ta. Leonatova Héra, vaše Héra, všech Héra.CLAUDIO Záletná?DON JUAN Zvolil jsem to nejslušnější slovo. Řekněte to nejhorší a budete mít pravdu.

Můžete se sám přesvědčit. Pojďte se mnou dnes v noci a uvidíte, jak k sobě oknem do ložnice pouští milence, a to dokonce v předvečer své svatby. Jestli vám to nevadí, zítra si ji vemte.

CLAUDIO Je to možné?DON PEDRO Já tomu nevěřím.DON JUAN Kdo nevěří tomu, co vidí, je na tom hůř než slepec. Pojďte se mnou, a až na

vlastní oči uvidíte a na vlastní uši uslyšíte to, o čem tu mluvím, suďte podle svého..

CLAUDIO Jestli je tohle pravda, tak zítra místo svatby ji v kostele před knězem navěky zostudím.

DON PEDRO A já, že jsem ji pro tebe získával, ji zostudím přede všemi s tebou.

14