1

19. 4. 2017

1. PRO POVZBUZENÍ DUCHA Moji drazí, píše se 10. duben 2017. Je pondělí Svatého týdne. Tento den je zatím velice

silně zapsán v mé historii, protože je to den, kdy Pavla zatkli (jedná se o Pavla Kvapila, za-tčení proběhlo před několika lety – pozn. redakce). Pavel nese kříž křivého obvinění, pokořo-vání, ponížení, nepochopení... Velice dobře si pamatuji, když mi Marian volal, co se stalo, protože v té době Pavla zastupoval.

Je pondělí 10. dubna 2017. Marian je týden doma z nemocnice, kdy je po zákroku a čeká na další výsledky. Nese jiný kříž, fyzické bolesti, očekávání, co bude dál a jak se to bude dál vyvíjet.

Blížíme se k vrcholu každého roku – k Velikonocům. Každý z nás nese nějaký kříž, ale nejtěžší nesl náš Pán. Ale my víme, že na kříži neskončil, ale že přemohl smrt a daroval nám život. A tak vám přeji, ať kříž, který v životě nesete, i když pod ním někdy klesáte a je někdy dost těžký, ať vás pohled na prázdný hrob naplní velikou nadějí a pokojem, který dává sám Pán. Hanka, FMA

Výňatky z promluv hlavního představeného dona Ángela F. Artime

Rodina nikdy nevyjde z módy Drazí přátelé a přítelkyně Dona Boska a jeho děl v celém světě, milovaná salesiánská

rodino, tento rok je v souladu s apoštolskou exhortací Amoris laetitia papeže Františka. Tématem letošního hesla je rodina, všechny rodiny ve světě, pod názvem: „JSME RODINA. Každý dům je školou života a lásky.“ Právě tento název a všechno, co jsem na-psal jako komentář k heslu, mi umožňuje pozdravit vás s touto úvahou, ve které s úplnou upřímností opětovně zdůrazňuji, že rodiny nikdy nevyjdou z módy: vždy jsou aktuální, stále životaschopné a podstatné pro život lidí. Časy a kultury se mění, ale jak ukazují všechny studie a výzkumy, tato pravda zůstává nevyvratitelná.

V této oblasti máme všichni účinný „kompas srdce“: naši osobní zkušenost. Každý z nás musí uznat, že při omezeních a možných chybách, naše rodina z „masa a kostí“ – i přes nevyhnutelné nedokonalosti – je tou nejkrásnější a nejdůležitější skutečností v našem životě. Laické povolání mnohých z vás se zrodilo z tepla a spokojenosti vlastní zkušenosti rodiny. Byla skutečnou kolébkou života, hnízdem, ve kterém jsme se cítili milovaní, ve kte-rém se o nás starali, chránili nás a podporovali, dokud jsme nebyli schopni létat na vlastních křídlech. V naší rodině jsme se naučili abecedu lásky, zázračnou sílu vztahů a náklonnosti. Právě toto je oáza, ve které můžeme najít pokojnou radost, uspokojení a osobní harmonii.

143

2

Když jsem psal dopis salesiánské rodině ve světě, cítil jsem podmanivou a vzrušující radost při uvažovaní nad tím, že i Boží Syn, Ježíš z Nazareta, měl matku, kterou si vybral Bůh. A rodinu, která ho milovala a starala se o něj. Rodinu, ve které měl podobnou zkuše-nost, jakou jsme měli my. Během třiceti roků v Nazaretě se Ježíš naučil být člověkem.

Myslel jsem i na Dona Boska. On sám nám vyprávěl, co to znamená jako dvouletý ztra-tit otce a žít jako polosirotek. Ale též jakým velkým darem může být to, že člověk má rodi-nu s mimořádnou matkou, jakou byla matka Markéta.

Myslel jsem na Marii Dominiku Mazzarellovou (Main), šťastné děvčátko a dospívající děvče v náboženských a rolnických podmínkách tolik podobných podmínkám Dona Boska, přičemž radostně a pokojně vyrůstala ve své rodné vesnici v Mornese v početné rodině a pod vzácnou ochranou otce a matky.

A kolik jiných životních a rodinných příběhů bych vám mohl vyprávět! Cesty po celém světě mi pomohly pochopit, jak jsou rodiny důležité, i když jsou kultur-

ně a etnicky odlišné, ale stále jsou neodmyslitelným základem každé společnosti jako první a normální škola lidskosti.

Tím vším vás, milí čtenáři, vyzývám – jak to udělal papež František –, abyste vzali váž-ně hodnotu rodin a kontakt s nimi; ony jsou ohniskem, útočištěm a hnízdem pro všechny malé i větší děti na celém světě. Takže jakou odpověď můžeme dát na silnou výzvu pape-že? Co můžeme dělat pro rodiny, které každý den potkáváme nejvíce při našich výchov-ných dílech? Přichází mi na mysl několik „receptů“: Nakolik je možné, srdečně a s empatií provázet rodiny, které známe. Pomáhat rodičům vychovávat se „salesiánským“ srdcem. Vyhlásit, že jsme „otevřený dům“ a že jsme vždy připravení přijímat přátele a rodiny

s dětmi. Podporovat projekty mladých, kteří sní o manželském životě. Nemít strach předkládat našim mladým a jejich rodinám lidské, mravní a duchovní hod-

noty, jak po tom určitě oni sami touží (i když se to neodvažují vyslovit). Povzbuzovat rodiny našich adresátů, aby prožívali „radost“ lásky. Vykořenit všechny formy diskriminace děvčat a žen. Stále zachovávat postoj porozumění a sympatií, abychom byli schopni chápat situace –

často těžké –, ve kterých žijí mnohé rodiny, které jsou nám blízké. Všemi silami udržovat autentickou rodinnou atmosféru, kterou Don Bosco na Val-

doku tak velmi miloval. Kéž bychom mohli uskutečnit aspoň některé z těchto skutků. Ať nám svatá rodina z Na-

zareta dá sílu a ochranu, jak se na tento úmysl modlí papež František:

Jako papež František „Drazí moji mladí, plně vám důvěřuji a modlím se za vás. Mějte odvahu jít proti proudu.“ (Papež František)

Jen před krátkou dobou jsem se vrátil z Dominikánské republiky, Portorika a Kuby, kde jsme oslavili století první salesiánské přítomnosti a zároveň ten pokaždé zářivý a sr-dečný svátek Dona Boska. Jako vždy a všude jsem potkal obdivuhodnou a nadšenou sale-siánskou rodinu s mnoha laiky, kteří chovají nesmírnou lásku k Donu Boskovi, a též od-vážné mladé lidi, plné naděje. Potkal jsem aktivní a smělé mladé lidi, šťastné animátory dalších chlapců a děvčat; jsou nasazení, studují a pracují, aby pomohli doma a zároveň dosáhli větších příležitostí v životě. Říkám jim, že nás dospělých a starších bratrů, kteří

3

v nich máme naději, je mnoho; mnozí je povzbuzujeme, aby byli schopní a odvážní ve svém životě, přičemž připouštíme, že svět, který jim nabízíme, je náročný, nepříjemný a dává málo příležitostí. A to jistě není jejich vina. I my dospělí se musíme naučit spra-vedlivé sebekritice. A jako papež František je podporuji, aby našli sílu jít proti proudu.

Svět vás potřebuje Celý svět, na všech pěti kontinentech, víc než kdykoliv dříve, potřebuje mladé plné

naděje a síly, kteří nemají strach žít, snít, hledat hluboké a pravé štěstí, které ponechává v jejich srdcích místo Bohu. Ve světě, ve kterém je Bůh příliš často přinucený mlčet, zre-dukovaný na neužitečnou relikvii z minulosti, se stává absolutně potřebným svědectví mladých, pro které je Pán skutečně Pánem jejich života, zářící cestou štěstí a pravdy. Tento náš svět potřebuje mladé, kteří mají zálibu ve skutečné námaze, jsou schopni oběti a lásky, „která až bolí“, jak říkávala svatá Matka Tereza z Kalkaty. Žádám mnoho? Vě-řím, že ne. Je to vysoký cíl, jistě, ale je to to, co Don Bosco na Valdoku žádal od svých chlapců v jednoduché každodennosti a v hrdinské službě nemocným nakažených morem.

Uvěřit v Ježíše, který nepředává mlhu, ale nabízí život, pravý, svůj. Sebe samého, jak to říká jedna pěkná modlitba od Michaela Quoista: Milovat znamená setkat se, a aby-chom se uměli setkat, musíme vyjít ze sebe směrem k druhému. Milovat znamená komu-nikovat, a abychom uměli komunikovat, musíme zapomenout sami na sebe, musíme sami v sobě zemřít pro druhé. Milovat bolí. Protože poté, co jsme zhřešili, dobře mě poslou-chejte, milovat znamená ukřižovat se pro druhé.

Papež František v „Dopisu mladým“ celého světa, který přidal k Přípravnému doku-mentu před Synodou o mladých v roce 2018, píše: „Lepší svět se dá vybudovat i díky vám, vaší touze po změně a vaší velkodušnosti. Nemějte strach dělat odvážná rozhodnutí, neváhejte, když od vás svědomí žádá, abyste riskovali.“

Proto je toto moje poselství pozvánkou pro mnohé mladé po celém světě k velkoduš-nosti, obraceje se i na nás dospělé, abychom jim stáli po boku, poslouchali je, ukazovali na ně, věřili jim, měli k nim důvěru a modlili se za ně: za ty, kteří mají živou víru, a za ty, kteří hledají anebo se jednoduše ztratili. Bůh nikdy neztrácí ani jednoho ze svých synů a dcer. Buďte šťastní. Podle Il Bollettino Salesiano, přeložil Roman Farion

2. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu z 10. jednání provinciální rady Ostrava, 11. 3. 2017

Provinciální rada projednala: Setkání s aspiranty proběhne 21. – 23. 4. 2017 v Praze u kapucínů Setkání ČPR a SPR proběhne ve Fryštáku 26. – 28. 5. 2017 Další jednání PR: 27. 5. 2017 ve Fryštáku Formace PR schválila žádosti o vstup do Sdružení: Radovan Výsmek, Radka Výsmeková MS Fryšták (Zlín) PR bere na vědomí začátek předaspirantátu: formační společenství (MS Praha – Střed), datum zahájení 21. 2. 2017: Marek Cúth, Veronika Cúthová; Petr Hlaváček, Ma-rie Hlaváčková; Jaroslav Hůrka, Pavlína Hůrková; Ondřej Lednický, Marie Lednická; Jan Hloušek; Kateřina Mácová Úmysly modliteb Prosby najdete na poslední straně Zpravodaje. Zapsala Eva Bernardová

4

Jak to bude dál? Volby nové provinciální rady budou až v listopadu letošního roku, ale vidím jako potřebné

předložit vám několik témat k přemýšlení a debatě. Polovina členů stávající rady je ve službě druhé funkční období. S jistotou tedy víme, že bude končit koordinátor, správce webu a adre-sáře, všichni členové formační skupiny a „chalupář“. „Bitka“ o uvolněné pozice může odstar-tovat...

Možná nastane situace, kdy bude potřeba „najmout“ na práci okolo webu někoho ze spolu-pracovníků mimo volené členy PR, i když pro práci rady je vždy praktičtější, když je to přímo její člen. Dříve nebo později také bude potřeba hledat náhradu za Marušku Rezkovou, která řadu let vede účetnictví, přestože není členem rady. Dělá svou práci nenápadně, nezištně a velmi dobře. Je připravena pokračovat, dokud jí budou síly stačit, ale víte jak, časem si každý rád odpočine. Pokud jste v některé z výše zmíněných oblastí silní v kramflekách, přemýšlejte prosím, jestli ne-přichází vaše chvíle. Koordinátoři místních společenství budou v polovině roku hledat kandidáty do voleb … Nebo se ozvěte přímo mně.

A ještě jedna organizační informace. Provinciální rada se shodla na úpravě volebních obvo-dů pro podzimní kongres. Hlavním smyslem je definovat 12 obvodů, z nichž každý bude mít v nové provinciální radě jednoho zástupce. Při úpravách jsme přihlíželi k územnímu rozložení a ke změnám v počtu členů v jednotlivých společenstvích. Koordinátoři MR by se měli v kaž-dém obvodu shodnout alespoň na dvou kandidátech. Podrobnější info k volbám dostanete s do-statečným předstihem.

Přehled volebních obvodů:

Obvod Společenství členů Poznámka 1 České Budějovice, Písek, Podblanicko 41 beze změny 2 Severní Čechy, Praha Sever I 49 beze změny 3 Západní Čechy, Praha Střed 52 beze změny 4 Praha Sever II a III, Praha Počernice 54 beze změny 5 Praha Jih, Botič a Botička 56 beze změny 6 Podorlicko, Hradecko, Pardubicko, Český Ráj 43 ubylo Sebranicko 7 Sebranicko, Letovice 53 nový obvod 8 Moravské Budějovice, Rosice, Brno Západ 62 sloučení Jihlavy a MB 9 ŠOP 47 zrušeny Švábenice 10 Slovácko, Újezd u Brna, Brno Líšeň 68 nový obvod 11 Valašsko, Fryšták 72 nový obvod 12 Ostrava, Moravská Brána 57 nový obvod

Pavel Kvapil, provinciální koordinátor

Podpora misií v Bulharsku V minulém čísle Zpravodaje jsem vás informoval o hospodaření ASC. Při té příležitosti

jsem informoval o finanční podpoře misií v Bulharsku. Zmínil jsem se, že by pro naše vy-účtovávání bylo lepší zasílat případnou podporu přímo na účet ASC.

V posledním vyúčtování se „objevilo“ několik nových přispěvovatelů, kteří misie pod-porují. Díky – je vidět, že Zpravodaj má své čtenáře!

Požehnané Velikonoce vám všem přeje Karel Kroupa, hospodář ASC PS: Nezapomeňte, že termín odevzdání darů za člena ASC na příslušný rok je do konce

května.

5

3. FORMACE

Nová (a většinou mladá) krev! Máme radost, že naše společenství se rozrůstá a že je zájem o cestu salesiánů spolupracov-níků. Na posledním jednání rady byla schválena žádost o sliby manželů Výsmekových ze Zlína a v Praze se rozjelo formační společenství pod patronátem společenství Praha Střed (manželů Veselých a Böhmových). Jména členů tohoto společenství si přečtete výše v zá-pisu z jednání provinciální rady. Za všechny tyto naše nové přátele a za ty, kteří se jim vě-nují, se můžeme modlit, aby jejich cesta byla cestou Boží. Provinciální rada

4. TRVALÁ FORMACE

Exercicie Přihlašování na exercicie je již v plném proudu. V následující tabulce tedy uvádíme jen

ty termíny, na kterých jsou ještě volná místa. Neváhejte a přihlašujte se!

NÁZEV DATUM KONÁNÍ

ORGANIZÁTOŘI EXERCITÁTOR

CENA V KČ

MÍSTO KONÁNÍ

DC 7.6.– 11.6. Jan Málek

P. Petr Zelinka SDB 1 600,- Hoješín u Seče

DC 5.7.– 8.7. Antonín Fajstavr

P. Josef Šplíchal SDB 600,- + jídlo

Svoboda nad Úpou

DC jsou delší cena za 6 dnů

11.7.– 16.7. Jaroslav Podval P. Zdeněk Jančařík SDB

2 700,- Trapistický klášter

DC 12.7.– 16.7. Lukáš Bernard

P. Jan Komárek SDB 800,- Lipiny u Tožice

DC 16.7.– 20.7. Petr Kuřina

P. Karel Doležel SDB 1 500,- Kostelní Vydří

klášter

DC 19.7.– 23.7. Leo Žídek

P. Ladislav Hubáček SDB 1 600,- Český Těšín

DC 23.7.– 27.7. Lenka Jašková

P. Milan Mihulec SDB 1 300,- Rajhrad u Brna

DC s Písmem svatým

8.8.– 12.8. Hana Koudelková FMA P. Josef Žák

1 700,- Rokole

DC 16.8.– 20.8. Josef Němeček

P. Josef Brtník SDB 2 200,- DIS Fryšták

DC 16.8.– 20.8. Jan Koláčný

P. Pavel Kuchař SDB 650,- Lipiny u Tožice

DC 23.8.– 27.8. Ludmila Janžurová

P. Tomáš Rádl SDB 1 800,- Rodinné centrum

Smečno DC Blaze těm, kteří

slyší slovo Boží 6.9.– 10.9. Jana Vachulová

P. Evžen Rakovský SDB 800,- Zásmuky

u Kolína

DC 20.9.– 24.9. Jana Zuchnická

P. Radek Gottwald SDB cca 1 300,- Pstruží

Orlí hnízdo DC Zdrávas

hvězdo mořská 22.9.– 30.9. Vojtěch Moravec

P. Pavel Kuchař SDB 10 000,- Chorvatsko

DC 4.10.– 8.10. Jana Němcová

P. Jan Ihnát SDB 2 000,- Neratov

6

DC Velehrad

4.10.– 8.10. Vladimír Šopík P. Jan Žaluda SDB

cca 2 000,- Velehrad

DC 1.10.– 15.10. Lubomír Herman

P. Václav Čunek SDB 1 800,- Český Těšín

DC i pro přátele a pro členy SHM

25.10.– 29.10.

Petr Imlauf P. František Blaha SDB

2 000,- Neratov

DC 31.10.– 5.11. Petr Nečas

P. Jan M. Vianney Pa-vel Hanáček, O. Carm

1 900,- Kostelní Vydří klášter

DC 8.11.– 12.11. Helena Mrázková

P. Josef Mendel SDB 2 050,- Neratov

DC 15.11.– 19.11.

Petr Bechyňák P. Petr Zelinka SDB

2 050,- Rodinné centrum Smečno

DC 15.11.– 19.11.

Veronika Semerádová P. Pavel Ženíšek SDB

2 200,- Jiřetín pod Jedlovou

5. ZE ŽIVOTA ČESKÝCH SPOLUPRACOVNÍKŮ

Pozvánka na jubilejní 15. ročník „Dřeva“ u Pešatů Vydáno 25. 03. Milí přátelé, zveme vás na jubilejní 15. ročník tzv. „Dřeva“. Akce proběhne v pátek 5. 5. 2017 od 18 hod a v sobotu 6. 5. do 17 hod.

Jak to všechno začalo? Naši kamarádi Lenka a Pepa Pešatovi s dětmi Jendou, Evčou, Jozífkem a Zdíšou se do Loužnice v Jizerských horách přestěhovali na začátku tohoto tisíciletí. Pepova roztroušená skleróza byla na postupu a tak nabídnutou pomoc s přípravou dřeva uvítali. Od začátku jezdila poměrně velká parta spolupracovníků a je-jich přátel. Bylo postaráno vždy o vše. Dře-vo daroval Jirka Pastorek, výbornou zelňačku připravila paní hraběnka z Brodu, skvostný guláš a koláče Lenka Pešatová. I duchovní pokrm byl. Zakončovalo se bohoslužbou, kterou nejčastěji sloužil vytrvalý Janko Ihnát. I bylo počasí vždy skvostné. A to prosím vše ve stejném duchu, tempu, chuti i radosti po 15 roků. Není pochyb, že za tím vším může být pouze milosrdná láska našeho Otce a mocná přímluva Panny Marie Pomocnice.

V prvních letech jsme pilně pracovali a přitom dávali pozor, aby se našim malým dětem nic nestalo. Jak postupoval čas, role se začaly pozvolna měnit. S pilami a kalači (klínové sekery na štípání velkých špalků) teď pracují naše již dospělé děti a my starší pomáháme. Před prací i po práci nechyběla vytrvalá a věrná modlitba Pepy. S každým se pomodlil zdrávas nebo alespoň udělal křížek na čelo.

Myslím, že tohle vše působilo, že jsme se každý rok těšili na začátek května do Loužni-ce. A každý rok jsme odjížděli utahaní, ale plní radosti a zážitků z milého společenství u Pešatů. Že to zní jako pohádka (nebo agitka) ….?

Přijeďte. Těšíme se vás. Pepa Pešata a Petr Janžura

7

Program: Pátek 5. 5. od 18 hodin – vzpomín-kový večer u piva a buřtů. U Pastor-ků, Jílové u Držkova č.p. 1, 46822 Jílové u Držkova (50.669770, 15.294131). Můžete přespat u Pas-torků v penzionu, u Pešatů v Loužnici nebo třeba pod širákem.... Sobota 6. 5. od 8:30 – brigáda jako vždy začátek v Loužnici 91 (GPS 50.683994, 15.268134). Kácení a ře-zání dřeva podobně jako v posledních letech ve farním lese. Štípání a uklá-dání dřeva v Loužnici. Bohoslužba

přibližně v 16 hodin. Jídlo a ubytování je zajištěné. Pokud se rozhodnete přijet, napište prosím na petr@janzura.com nebo na pe-

pa.pesata@seznam.cz tel. Petr 777558782, Pepa 728 874194

Pozvánka na 7. pouť salesiánské rodiny se Strennou Vydáno 29. 03. na poutní místa Jižní Moravy – za věrnost v povolání a za nová povolání – 20. – 23. 7. 2017

Cyklopouť i pěší pouť: Tentokrát je zajištěný společný nocleh v Perné pod Pálavou,

odtud budeme vyjíždět a vycházet na jednodenní putování. V plánu je Mikulov-Loreta + Sv. Kopeček, Valtice – chrám P. Marie, Lednice, přechod Pálavy, na kole i Dolní Kounice – klášter Rosa Coeli. Podrobný program budeme vytvářet při pro-jíždění a procházení trasy. Přihlašování do 30. 6. 2017

Pěší pouť připravuje Jana Stará, anezkasta@seznam.cz, tel. 605 412 587. Cyklopouť připravují Palečkovi a Anna Kotvr-dová, akotvrdova@seznam.cz, tel. 608 577 100.

Podrobnější informace budou zaslány přihlášeným. Doprovodné vozidlo je zajištěno, službu řidiče ochotně přijal Jenda Dvořák.

6. KDOPAK JSOU TI NAŠI RADNÍ? Tentokrát nám bude představen náš hospodář Karel Kroupa prostřednictvím jeho že-

ny Hanky: Naše rodina žije v Domašíně u Vlašimi v rodinném domku společně s Kájovými ro-

diči (dnes už jen s maminkou). Máme čtyři děti – tři syny a dceru. Tomáš a Kája jsou že-natí a oba se svou rodinou a každý s třemi dcerami žijí rovněž v Domašíně, kde si posta-vili rodinné domy. Hanka je provdaná v nedalekých Čechticích a má jednu dceru. Nejmladší Dominik studuje druhým rokem v Brně a pátým rokem chodí s prima slečnou. Vypadá to tedy tak, že jsme v našem domě minimálně přes týden skoro sami. Opak je ale pravdou. Jak říká Kája – holky jsou u nás zhruba dvanáctkrát za týden a máme doma stá-le veselo. Ale my jsme rádi.

8

Kája pracuje patnáctým rokem na vlašimské radnici jako uvolněný místostarosta. Práce ho baví a naplňuje. Myslím, že je to jeho koníček a zároveň vášeň. Rád pracuje s lidmi, organizuje, zařizuje a vytváří stále něco nového. Má radost, když se jim daří tvo-řit nové smysluplné věci; má prima sehraný kolektiv v práci a to je fajn. Štve ho lhostej-nost a nezájem.

Naše vnučky nás naplňují radostí a dávají nám sílu a elán. Se všemi dětmi a jejich partnery máme prima vztahy a často jsme všichni spolu. A je nás celkem 18. Rovněž zá-jmy máme s dětmi podobné a trávíme společně mnoho volných chvil. A když je Bůh

uprostřed nás, tak to ani nemůže být jinak.

V provinciální radě zastává Kája funkci hospodáře a zástupce koordinátora. Své po-slání a povinnosti v PR a ve své práci bere vážně a snaží se je plnit, jak nejlépe umí.

Patříme do společenství

Podblanicko, kde nás je 19 spolu-pracovníků. Naším

delegátem je Johny Komárek. Myslím, že jsme prima stmelené společenství, kde se mů-žeme spolehnout jeden na druhého jak po duchovní (modlitební), tak i pracovní stránce.

Ve svém „volnu“ se Kája věnuje práci ve farnosti, kde působí v pastorační a ekonomické radě. Pomáhá s jednotlivými pracemi kolem kostela v Domašíně a rovněž ve Vlašimi, kam farností patříme. Společně se svými kolegyněmi v zaměstnání již pat-náct let spolupracují s dětským domovem Racek. Pro děti organizují výlety a jednou roč-ně zorganizují víkendový pobyt ve Vlašimi. Aby si od všeho odpočinul, rád jezdí na kole, má rád hory (v létě i v zimě) a moře. Ale jak sám říká; není důležité kde je, ale s kým je.

Večer před spaním (někdy před půlnocí) si rád vezme knihu a čte (ale nikdy u toho neusne ). Čte vše, co mu přijde pod ruku: cestopisy, detektivky, životopisy svatých apod. Při čtení nebo sledování zpráv se často rozčiluje a je naštvaný, jak média většinu informací zkreslují a předkládají nám samá negativa.

Jeho oblíbený verš z Bible je: „Svůj osud hoď na Hospodina, v něho důvěřuj; On sám bude jednat“ (a nosí ho v peněžence …) Hanka Kroupová

7. OSOBNÍ ZPRÁVY

Zemřel tatínek Jendy Šerého Přátelé, kamarádi, ve středu 23. února, v odpoledních hodinách, si Hospodin povolal našeho tatínka k sobě. Byl to člověk velkého srdce i ducha. Odešel den po svých 80-tých narozeninách. Kdo můžete, prosím, vzpomeňte v modlitbě. Jan a Alena Šeří

9

Jak se náš Maxmilián třikrát narodil Vydáno dne 15. 03

S vděčností všem, kteří se za nás modlili a modlí, píšu následující řádky: Náš Maxík se poprvé narodil 17. ledna 2017. Porod proběhl v podstatě bez komplikací,

Maxmilián dostal Apgar skóre 10-10-10, měl krásných 3800 gramů a ještě na porodním sá-le se krásně přisál. Narodilo se nám krásné zdravé miminko. Aspoň jsme si to mysleli…

První komplikace přišly již v porodnici. Maxík jevil o mléko čím dál tím menší zájem, až se přestával přisávat úplně. Postupně lékaři zjistili, že je to tím, že má plná střeva a po-mohli mu klystýrem. Maxík se poté ještě několikrát sám vykakal a do druhého dne trošku přibral, takže nás s klidným srdcem pustili domů.

Doma se situace vyvíjela jako na sinusoidě. Chvíli jsme měli zdravé miminko, poté pře-stalo kakat, a tím i pít, pomohli jsme mu rektální rourkou, mlíčko mu začalo chutnat a tak pořád dál. S manželem se nám to pořád nějak nezdálo, a když jsme 27. ledna na kontrole u obvodní lékařky zjistili, že stále hubne, byli jsme odesláni situaci řešit do nemocnice. To-ho dne se náš Maxík narodil podruhé, a to z vody a Ducha Svatého. Manžel odhadl závaž-nost situace a cestou do nemocnice jsme v Kobylisích u salesiánů nechali Maxmiliána po-křtít a udělit mu svátost nemocných. V nemocnici se na nás zpočátku dívali dost nedůvěřivě. Nechápali, co se nám na tom krásném, růžovém, spokojeném a (stále ještě) tro-chu buclatém miminku nezdá. Situaci chtěli nejprve vyřešit ambulantně, ovšem po jednom z rentgenů nám najednou Maxíka odvezli na jednotku intenzivní a resuscitační péče a nás poslali domů. Nastal dlouhý kolotoč různých vyšetření, Maxík stále vypadal jako zdravé miminko, takže se příliš nespěchalo. Díky tomu se střevo zanítilo a na silných antibiotikách nás s diagnózou Morbus Hirschprung (chybějící inervace části tlustého střeva – stolice pak neodchází a střevo nad tímto úsekem se přeplňuje a může prasknout) přeložili do Motola. Tam jsem konečně alespoň mohla být hospitalizována s ním.

V tu dobu jsme vaši podporu cítili doslova hmatatelně. Neustále nám chodily zprávy o vašich modlitbách, mších svatých obětovaných za Maxíka, dveře s tetami a strejdy hlída-cími i tetami, které navařily oběd a napekly dobrůtky, se u nás nezavřely. Drželo nás to nad vodou a moc vám za to děkujeme!

Dne 2. února 2017 se pak náš Maxík narodil potřetí. Průběh operace překvapil i samotné operatéry. Dle rentgenových snímků to vypadalo, že budou muset Maxíkovi udělat vývod střeva na bříško. Nakonec nejen že se podařilo střevo přišít na konečník, ale anatomické poměry uvnitř břicha byly tak příznivé, že ani nebylo nutno bříško otevřít za účelem přešití cév a střevních úponů. Celý výkon se tak provedl konečníkem. Když uvážíme, že Maxíkovi vzali 14 cm střeva, myslím, že to lze právem považovat za zázrak!

Po operaci ještě přišly drobné komplikace, ty se ale podařilo překonat a osm dní po zá-kroku jsme si Maxíka odvezli domů. Dlouho to vypadalo, že je všechno v pořádku a že už budeme doma mít zdravé miminko. Poté však pil čím dál tím méně a byl znovu hodně spa-vý. Nakonec jsme ho tři týdny od operace znovu akutně vezli do Motola, kde znovu konsta-tovali ileus (neprůchodnost střeva). Situaci ale stačilo vyřešit klystýrem a infuzemi. Poté nám znovu udělali důkladné rentgenové vyšetření a konstatovali, že střevo bylo v místě se-šití oteklé, a proto stolice neodcházela tak, jak má. Od propuštění Maxík stále krásně přibý-vá a je z něj šikovné děťátko, sourozenci si jej užívají a máme se krásně. Na Maxíkovi bys-te na první pohled (a ani na druhý) vůbec nepoznali, že je po operaci…

Ještě však stále nemáme vyhráno. Na poslední kontrole se paní doktorce moc nelíbila jizva na střevě, která se začíná stahovat a mohla by postupně střevo znovu zaškrtit.

10

Dostali jsme proto želízko a musíme pravidelně jizvu roztahovat. Pokud se tedy za nás bu-dete modlit i nadále, vůbec nám to neuškodí.

Ještě jednou moc děkujeme vám všem, kteří jste se za nás modlili a kteří jste nám po-máhali. Bez vás bychom to nezvládli. Na oslavě narozenin Jožky Šplíchala jsem byla až dojatá, jak nám spousta lidí, které známe jen od vidění z větších salesiánských akcí, říkali, že se za nás modlí. Spolupracovníci jsou opravdu velká rodina, ve které se cítíme dobře!

Veronika a Petr, Sever II

Spolupracovnický vnouček Chceme se s vámi podělit o naši velikou radost z narození našeho společného vnoučka! Timotej se narodil v neděli 5. 3. 2017 našim dětem Dominikovi a Markétě Matulovým.

Šťastní prarodiče Lída a Honza Obručovi a Věra a Bohouš Matulovi

Je tomu rok, co Vláďa cestou na obřady Květné neděle zemřel…Vím, že se mnou (s námi všemi) po-

řád je. Ostatně, i těchto pár řádků píšu z jeho počítače. Vždycky, když ho chci otevřít, musím prokliknout okénko „Mirek“ (tak jsme mu říkali doma). Věřím ale, že s námi je dooprav-dy…

Děkuju za vaše modlitby. Pozůstalost po Vláďově smrti ještě zdaleka nemám všechnu dořešenou. Peru se s tím, jak to jde a jak mi to čas dovoluje. Sama mám docela náročnou práci v neziskovce. Podstatné pro mě ale je, že jako rodina, byť hodně různorodá, držíme docela hezky pohromadě. I když jsme každý jinde. Za to jsem vděčná asi nejvíc. Koncem října jsme byli na pouti k Božímu milosrdenství v Římě. Byla jsem tam s nejstarší dcerou Klárou a její rodinou a nejmladším synem Janem. Vláďa tam moc chtěl jet a i když tam ne-byl fyzicky, určitě i zde byl s námi. Plnili jsme tak vlastně poslední Vláďovo přání. Ten den, co zemřel, si tuhle cestu slavnostně napsal do diáře. Klárka zřejmě právě zde otěhotněla (mají už dvě dospívající holky). Čekají další holčičku v červenci – dá-li Pán Bůh.

Důvodů k vděčnosti je stále dost: 1. dubna jsme měli v Pardubicích duchovní obnovu. Přátelům ze společenství se podařilo dokonale utajit, že mše sv. bude obětována za Vláďu. Vůbec jsme na něj tak nějak na tomto setkání vzpomínali… Děkuju za to. Děkuju i za těch několik sms, které jsem kolem ročního výročí od vás dostala – moc si jich vážím. Tím spíš, že vím, že byly od lidí, kteří mají „sami dost naloženo“.

11

Děkuju za modlitby, kterými jste nás celý rok provázeli! Nevím, jak bych vše bez nich zvládala. Jsem za ně moc vděčná a chci povzbudit k otevřenosti i další lidičky, kteří mají třeba nějaké trápení. Na ty, o kterých to vím nebo kteří jsou v našich úmyslech modliteb, se snažím taky myslet. Modlitba má svou sílu, tak se ji nebojme využívat! Požehnané Velikonoce! Monika Peterková

Rozhovor s Marianem Cúthem Na otázky Pavla Kvapila odpovídá Marian Cúth:

PQ: Mariane, proslýchá se, že máš nějaké zdravotní potíže. Můžeš nám je prosím struč-ně přiblížit? Marian: 21. února jsem byl na urologickém vyšetření (krev v moči). Pan doktor u sonografu se rozzářil: „No to je nádhera, už nemusíme nic hledat. Tady jsou krásně vidět vaše nádory v močovém měchýři. To je váš problém.“ 31. března jsem byl operován. 11. dubna jsme byli s Maruškou seznámeni s výsledky z histologie – nádor byl vysoce agresivní a vysoce zhoubný. PQ: Jaká další léčba tě čeká? Marian: Pan doktor navrhuje jako jedinou cestu, která by mohla vést k uzdravení, úplné odstra-nění močového měchýře a některých dalších orgánů. Velká operace břicha. Tuto složitou operaci provádí jenom několik pracovišť. Je třeba se na vybrané pracoviště nějak zarezervovat, konzul-tovat a být schopen operace. Vzhledem k tomu, že nyní se pomalu zotavuji po první operaci, na-stávají poměrně klidné dny. Koncem měsíce bych se vrátil do práce s vyloučením fyzické náma-hy a zároveň – pokud možno – se připravoval na druhou operaci. PQ: Měly poslední týdny nějaký vliv na tvůj vztah s Bohem? Marian: Z této otázky jsem měl vždy strach. Každý den prožívám s Bohem tolik nových věcí, jak to popsat, jak to smysluplně uchopit a předat. Na Popeleční středu jsem si přečetl biblický verš pro den: „Smiřte se s Bohem“. Přišlo to okamžitě. Po letech bojů s Bohem, kterému často nerozumím, přišlo smíření. Jako Jákob – už s Bohem nebojuji (Jákob byl poznamenán v kyčli, u mě je to kousek vedle). Naše každodenní modlitba s Maruškou je – abychom mohli zakou-šet, že Bůh stojí u nás. Jsem chráněn pokušení a neřeším smysl nemoci, Boží dopuštění či vlastní podcenění prvních příznaků. Za to vděčíme letním exerciciím s Láďou Heryánem a zamýšlení se nad jeho knihou „Exotem na této zemi“. Bůh řekl, že v těžkých chvílích je u nás, nic víc – a nic víc nepotřebujeme... Mnoho dalších zkušeností si nosíme v srdci. Přede-vším děkujeme a moc si vážíme všech modliteb. Člověk v bolesti může mít v duši temnotu nebo sílu. Nevím, kde je hranice proměnění, věříme však v sílu modlitby.

S velkou vděčností Marian a Maruška

12

8. SALESIÁNSKÁ RODINA

Salesiánští svatí v následujícím období Janko Ihnát

6. května – svatý Dominik Savio (* S. Giovanni di Riva, 2. dubna 1842; + Mondonio – Castelnuovo d'Asti, 9. března 1857) Když slyším Dominikovo jméno, vzpomenu si na vyprávění o jedné boromejce, která

za totality jezdila domů v civilu, aby neprovokovala. Jednou se ji její spolužačka zeptala: „Máš kluka?“ Ona odpověděla: „Ano.“ A ukázala jí obrázek Dominika Savia. Ta odpo-věděla: „Hezký, ale moc kouká do nebe.“ Kdo chce svědčit o nebi, asi by tam měl moc koukat.

Dominik, druhý z deseti dětí kováře, se narodil v Riva di Chieri, dnešní farnosti Cas-telnuovo Don Bosco. Poprvé potkal Dona Boska v osadě Morialdo roku 1854. Ten ho vzal do Turína studovat. Na otázku, co má dělat, dostal radu: stát se svatým.

24. června měl Don Bosco svátek. V oratoři se každý snažil projevit mu svou lásku a Don Bosco to velkodušně opětoval. Večer 23. června 1855 řekl s úsměvem svým chlapcům: „Zítra mi chcete připravit slavnost a já vám za to děkuji. Chtěl bych vám da-rovat to, co si nejvíce přejete: Každý ať na lístek napíše dárek, který si přeje.“ Když četl lístky, našel tam vážná i podivná přání. Jeden malý chlapec ho například žádal o „sto kilo tureckého medu, aby mu to vydrželo po celý rok“.

Na lístku Dominika Savia bylo pět slov: „Pomozte mi, abych se stal svatým.“ Don Bosco vzal vážně prosby, zvláště prosbu Dominika Savia. Zavolal ho a řekl mu: „Když tvoje maminka peče dort, používá recept. Já ti chci darovat recept, jak se stát svatým. Obsahuje tři prvky, které je třeba smíchat. První: Veselost. To, co zneklidňuje a bere ti pokoj, odstraň. Druhý: tvoje povinnosti ve studiu a v modlitbě. Buď pozorný ve škole, snaž se modlit, když jsi vyzván, abys to dělal. Třetí: Konej dobro druhým lidem, i když s tím máš nějaké těžkosti.“ Chlapec od toho okamžiku recept zkoušel.

Dominik zemřel v Castelnuovo Don Bosco 9. března 1857. Byl blahořečen 5. března 1950 a svatořečen 12. června 1954 papežem Piem XII.

8. června – blahoslavený István Sándor (čti ištván šándor) (* 26. října 1914; + 8. června 1953) Pokud si pamatuji, v salesiánských kruzích se v době totality vykládalo, že sa-

lesiáni v Maďarsku se moc řídili předpisy, a když nemohli veřejně působit, tak nedělali nic. Po revoluci se však najednou dovídáme o nezměrné aktivitě salesián-ského koadjutora, jehož stála život jeho rozsáhlá katechetická činnost. Jak člověk musí být opatrný v posuzování!

István Sándor se narodil se 26. října 1914 v Szolnoku v rodině železni-čáře. Jeho rodiče byli hluboce praktikující katolíci pevných morálních zá-sad. V roce 1936 vstupuje do aspirantátu v tiskařské škole v Budapešti. Salesiáni ho nadchli tak, že po měsíci byl připuštěn do noviciátu. Nad jeho vlastí se však kupily mraky. Podařilo se mu ještě ukončit noviciát, potom byl povolán do armády. 13. února 1945 sovětská vojska osvobozují Budapešť a Maďarsko přechází pod sovětskou sféru vlivu.

Přestože ve volbách komunisté získali jenom 17% hlasů, s podporou sovětských vojsk za-číná kontrola státního aparátu. V červenci 1946 ministr vnitra Ladislav Rajk rozpouští všech-na náboženská sdružení. Ještě v roce 1948 se salesiánům podařilo vytisknout v malém nákla-du překlad preventivního systému do maďarštiny a v červnu 1948 je provoz tiskárny zastaven. 16. června 1948 maďarský parlament zestátňuje všechny školy. Stát zabírá celou síť

13

salesiánských škol. V červnu 1950 byly rozpuštěny všechny řády a kongregace a řeholníci jsou exportováni do soustřeďovacích klášterů. Inspektor páter Vincent Sellye je odsouzen na 33 let. Mladí salesiáni, klerici a novici jsou posláni domů. Komunisté považovali 30 000 sirotků, kteří byli v Maďarsku, za vlastnictví státu. Chtěli z nich vychovat lidi oddané straně. Po tříměsíčním školení se stali stranickými funkcionáři, služebníky strany. Avšak někteří z těchto mladých, kteří kdysi prožili část života v církevních zařízeních, nadále udržovali tajné styky se svými představe-nými a hlavně s Istvánem, který mezi nimi tajně působil. Policie na to přišla, a to samozřejmě Ist-vánovi nemohla odpustit, protože ovlivňovat nábožensky policisty byl v tehdejší době veliký zlo-čin. Po krutých výsleších byli označeni za protistátní skupinu. 28. října 1952 začal tajný proces, před soudem se octlo devět členů speciálních policejních jednotek, pět mladých salesiánů, jeden student a jedna studentka. Všechno proběhlo za zavřenými dveřmi a během jednoho stání. Trest byl rozhodnutý předem. Salesián István a tři mladí policisté byli za zločin spiknutí proti lidově demokratickému státu odsouzení k smrti. István byl oběšen večer 8. června 1953.

Až po pádu komunismu mohli promluvit ti, kteří dosud museli mlčet. Dokázalo se, že Ist-ván Sándor byl mučedník z nenávisti vůči víře. Blahořečen byl 19. října 2013 v Budapešti.

14. května – svatá Maria Domenica Mazzarello (* Mornese, 9. května 1837; + Nizza Monferrato, 14. května 1881) Narodila se jako první ze sedmi dětí. V létě roku 1860 vypukl na kopečkách Mornese

tyfus. Rodiny nemocné tyfem všichni opustili. Zdraví lidé se zabarikádovali doma. Rodi-na s příjmením Mazzarello byla postižena jako první. Don Pestarino šel navštívit tuto nemocnou rodinu. Šel pak do domu jejich příbuzných a zavolal jejich dceru Marii, stat-nou dívku ve věku 23 let. „V domě tvého strýce dva lidé umírají. Cítíš se na to, abys tam šla pomoci?“ Dlouhá pauza. Marie má strach jako všichni. Nakonec zamumlá: „Když mi to otec dovolí, půjdu.“. Marie šla do zasaženého domu a rychle se sem vrátil pořádek a čistota. Zatímco příbuzní se uzdravili, Marie dostala tyfus. Lékař přišel a jen kroutil hlavou. Smrt je tu. Předepisuje jiné léky. Ale najednou je Marie bez horečky, do obličeje se jí vrací zdravá barva. Nemoc však zanechá důsledky na jejím zdraví.

Roku 1855 Don Pestarino založil první „Zbožné sdružení dcer Neposkvrněné Panny Marie“ v Mornese. Začal s pěti děvčaty, z nichž nejmladší byla Marie Mazzarello. Jed-nou Marie řekla své přítelkyní: „Rozhodla jsem se, že se vyučím švadlenou. Pokud budu dobře ovládat svoje řemeslo, otevřu si malou školu pro švadleny a budu učit chudá děv-čata šít.“ Tato skupina se později stala základem „Dcer Panny Marie Pomocnice křesťa-nů“.

V květnu roku 1871 Don Bosco svolal „radu“ salesiánské kongregace. Předložil jim tento návrh: „Mnozí mě opakovaně povzbuzovali, abych i pro děvčata udělal trochu dob-ra, jak to s Boží pomocí děláme pro chlapce. Zdá se mi, že bych se protivil Boží Prozře-telnosti, kdybych to nebral vážně. Předkládám vám to k zvážení.“ Hned na dalším setkání dávají „rádcové“ pozitivní mínění. Don Bosco se tedy rozhodl založit Institut Dcer Marie Pomocnice. Základním jádrem byla skupina děvčat, která byla v Mornese v čele s Marií Mazzarello. Jako každé Boží dílo i toto mělo hodně těžkostí a překážek. Protože je z Bo-ha a důvěřuje Bohu, rychle všechno překonalo a rostlo.

Marie umírá 14. května 1881 v Nizza Monferrato. Blahořečená je 20. listopadu 1938, svatořečená 24. června 1951.

14

9. SALESIÁN P. JOSEF KUBÍN

P. Josef Kubín – kněz pro těžké doby (*13. 12. 1912 – + 22. 3. 1992) Nikdo z jeho známých mu neřekl jinak, než „pan Kubín”.

Narodil se 13. prosince 1912. Pocházel z Nového Města nad Metují, kde provozovali jeho rodiče kino Oko, protože tatí-nek byl válečný invalida. Měl devět sourozenců, jednoho bratra a osm sester. Díky nim se naučil rozumět světu žen. „Já vím, jak holky pomlouvají kluky: jednomu smrdí nohy, druhý má veliké uši,“ říkával. Když člověk vyrůstá mezi de-seti sourozenci, na které musí brát ohled, jimž se musí přizpůsobovat, je na leccos do budoucna připraven, schopen něco vydržet. Šest dětí se narodilo před první světovou vál-

kou a pět po první světové válce. Během první světové války v listopadu roku 1915 otec narukoval a bojoval na ruské a italské frontě. 11. července 1916 byl raněn a vrátil se domů jako stoprocentní válečný invalida, protože mu výbuch způsobil úraz obou rukou. Se smrtí zápasil v nemocnicích v Innsbrucku a ve Vídni. Sám své zranění popsal ve stížnosti proti zamítnutí nároku na takzvaný ošetřovací přídavek pro bezmocné z 16. března 1943 takto: „Moje zranění, válkou způsobené, spočívá v tom, že levá ruka jest amputována a pravá ruka četnými zraněními tak zkomolena, že se rovná amputaci, a následkem toho jsem úplně bezmocným a potřebuji k úkonům denního života stále pomocnou sílu.“ Když se chtěl na-jíst, museli mu lžíci připnout.

Přizpůsobovat se, to pan Kubín potřeboval po celý život. Před vstupem k salesiánům procestoval celou Evropu. Vystudoval obchodní akademii v Náchodě. Vzhledově i povaho-vě byl velice jemný, byl však také zbožný. Některé učitele jeho zbožnost dráždila, snažili se ho zesměšňovat, říkali mu „svatý Alois”. Nebylo nijak lehké podobné konflikty snášet. Je-ho tatínek však byl poslancem za Lidovou stranu, uměl se pohybovat mezi lidmi, a tak s jeho pomocí našel místo bankovního úředníka. V roce 1934 jim ředitel zaplatil zájezd do Říma a na svatořečení Dona Boska. Na mladého Josefa Kubína to udělalo takový dojem, že se rozhodl změnit svůj život.

Ve třiadvaceti letech odchází Josef Kubín do Fryštáku, aby zde studoval klasické gym-názium. Poté nastupuje do noviciátu v Hronskom svätom Beňadiku na Slovensku a 30. 10. 1937 je slavnostně oblečen do kleriky. Nastupuje jako sekretář ředitele ústavu pátera Štěpá-na Trochty.

27. května 1942 skupina vycvičená v Anglii zaútočila na vozidlo zastupujícího říšského protektora Heydricha poblíž salesiánského ústavu. Nastaly těžké časy. Pan Kubín byl svěd-kem zatčení ředitele ústavu pátera Štěpána Trochty gestapem a prožíval těžké chvíle stra-chu, kdy si pro něj jako sekretáře také přijdou. Tenkrát ještě zatčení unikl. Nástupcem páte-ra Trochty se stal páter Novosad. Ten na Kubína z tohoto období vzpomínal asi takto: „Víš, Kubínovi se člověk musí dostat pod kůži. On někdy vypadá jako komediant, ale kdykoliv jsem v noci přišel do kaple, vždycky jsem ho tam našel.” 2. srpna 1944 se Josef Kubín za-svěcuje věčnými sliby ve Fryštáku Bohu navždy.

Po válce, 20. června 1948, byl vysvěcen v Litoměřicích na kněze. Doma měl velice slavnou primici. Průvod družiček byl asi dva kilometry dlouhý. Byl ustanoven ekonomem nově otevřeného ústavu pro pozdní povolání v Trmicích. Když se mu podařilo za dva roky ze zpustlého domu vybudovat slušný ústav, odvezli ho v noci ze 13. na 14. března 1950

15

spolu s ostatními salesiány do Oseka u Duchcova. Poznal i prostředí nechvalně známého Hájku u Prahy a Želivy. Po třech letech převýchovy v internaci byl díky jedné ze svých sester propuštěn. Poučili ho, aby ve vlastním zájmu neobnovil řeholní život a zařadil se me-zi vládnoucí pracující třídu. Zařadil se. Prošel několik zaměstnání, mimo jiné pracoval také u velice slavného parapsychologa pana Kafky v Červeném Kostelci, až skončil u podniku „Vodní stavby“ na stavbě Křímovské přehrady u Chomutova. Pracovali zde již někteří spo-lubratři a řeholníci jiných řeholí, převážně laici. Páter Josef se rychle zorientoval. V krát-kém čase, se stal sociálním referentem, který měl na starosti ubytování dělníků, a mohl pro-to zařídit, že nejen spolubratři, ale i ostatní řeholníci měli možnost bydlet spolu. Když se mu podařilo vytvořit takové zázemí, mohli přijít na přehradu pracovat další mladí spo-lubratři. Společně bydleli, po práci studovali a pokračovali ve formaci. Tak bylo zachráně-no mnoho povolání těch, kteří zůstali sami a rozptýleni. V té době se také páter Kubín nau-čil docela dobře vařit, což umožňovalo určitou nezávislost na závodní kuchyni, zejména o svátcích.

V letech 1956 až 1957, po potlačení kontrarevoluce v Maďarsku, se ve svém tažení za-měřila Státní bezpečnost i na salesiány. Postiženi byli i spolubratři na Křímovské přehradě v čele s páterem Kubínem. 27. ledna 1958 proběhlo hlavní líčení městského soudu v Ústí nad Labem, kde obžalovaní popřeli vznesená obvinění, zvláště pak, že jejich duchovní čin-nost, mše a modlitby měly politický obsah. Všichni byli obviněni z trestného činu podvra-cení republiky a odsouzeni, Kubín na dva a půl roku, Zerzán na patnáct měsíců, Vitásek na jeden a Kopecký na dva roky. Jejich celý majetek byl zabaven, ačkoli k jeho ztrátě nebyli odsouzeni. Kubín se octl ve Valdicích u Jičína. S ostatními vězněnými kněžími zde brousil sklo na lustry.

Když líčil zážitky z vězení, měli posluchači dojem, že to byla jedna veliká legrace. Po-chopitelně tomu tak nebylo. „Jednou mi bylo těžko, vzpomínal, „trochu jsem svou situaci Bo-hu vyčítal. Náhle mě však zaplavila taková radost a útěcha, že už jsem se nikdy neodvážil reptat.” „Jednou mě chtěl velitel strčit na samotku. Já jsem vždy těžko snášel samotu. Říkal jsem si: tady pomůže jenom lest. Odpověděl jsem mu. Pán Bůh vám to odplať, pane veliteli. Já už jsem tolik potřeboval udělat si duchovní cvičení. Ani hodinu jsem nebyl sám.”

Páter Kubín uměl velice hezky a dramaticky vyprávět. Tato schopnost se mu ve vězení velice hodila. „Nikdy jsem nikomu neříkal, že jsem kněz. Často jsem však vyprávěl. Přeče-tl jsem mnoho knih, doma jsme měli kino, a tak jsem měl bohatou zásobu námětů. Mám pocit, že některým spoluvězňům se mi podařilo pomoci. Jeden spolubratr přišel na celu, a hned spustil, že je kněz, řeholník. Spoluvězni ho dráždili, mluvili sprostě a dělali mu jiné naschvály. Byl z toho velice nešťastný.” Po propuštění se páter Kubín vrátil k Vodním stavbám a po čase se stal laborantem ve stavební laboratoři. V té době mnoha spolubratřím zprostředkoval vysvěcení na kněze.

V období „Pražského jara” v roce 1968 dostali salesiáni zpátky kostel svatého Kříže Na Příkopě a páter Josef Kubín se stal rektorem. Začal zde nový život. Rytmická skupina „Gi-ovani” a čtvrteční bohoslužby slova s hudbou a promítáním diapozitivů přitahovaly tolik lidí, že kostel návalu leckdy nestačil. Tím se stal „trnem v oku” normalizátorům, a tak byl páter Josef přeložen ke svatému Rochu na Olšany. Když i tam začalo být živo, jednoduše mu odebrali v roce 1973 státní souhlas. Páter Kubín se opět vrátil k civilnímu zaměstnání. V té době mu bylo šedesát, ale jak sám říkal, nevydržel by nebýt mezi lidmi. Našel si práci u Metrostavu ve skladu dílů k výstavbě tunelu metra. Koupil si malou chatu blízko Prahy, celá léta pak sloužila k setkávání spolubratří nejrůznějších společenství. Po „sametové re-voluci” v roce 1989 mohou salesiáni opět veřejně působit. Páter Kubín se vrací ke sv. Kříži,

16

a tak má možnost zde uvítat hlavního představeného salesiánů Don Egidia Vigana, který v roce 1991 zavítal do Československa.

Hlásí se však léta. Páter Josef stárne, ale věrně slouží. Myslím si, že za posledních deset let jsem ho znal ze spolubratří asi nejlépe. Jeho věrnost byla obdivuhodná. Pokaždé byl v kostele dlouho před jeho otevřením. Pán ho povolal náhle v roce nedožitých osmdesátých narozenin. Páter Kubín prožil složitou a těžkou dobu. Ze 44 let kněžství mohl pouhých 8 let veřejně působit. Přesto zůstal věrný svému povolání v době, kdy ho mnozí opouštěli. Byl za ně Bohu vděčný. Prožil i mnohá jiná utrpení, o kterých se možná nikdy nedozví, ani jeho nejbližší. Janko Ihnát

Vzpomínka na otce Josefa Kubína SDB 22. března si připomínáme, že uplynulo 25 let, co nás opustil a na nebeskou bránu za-

klepal „člověk v nesprávné době na správném místě“, salesián Josef Kubín, rodák našeho krásného Nového Města nad Metují.

Byl to muž obětavý, skromný, měl široké srdce, dokázal pomoci každému, kdo pomoc potřeboval, dokázal přežít různá osobní zranění a bolesti, uměl odpouštět, zkrátka byl vel-korysý. Tak o něm svědčí ti, kdo od Pána obdrželi milost příležitosti s tímto člověkem spo-lupracovat nebo se jím nechat vést. Kromě toho byl i velmi statečný. V dobách největšího pronásledování církve a jejich služebníků úzce spolupracoval s panem biskupem Trochtou.

Osobně v šedesátých letech připravoval tajně mladé muže na kněžská svěcení a doporu-čoval mu je. Biskup Trochta mu v této činnosti plně důvěřoval. Je doloženo 29 případů. By-la to činnost pro oba aktéry i všechny adepty svěcení i další zapojené osoby krajně nebez-pečná. V době normalizace se opět ujal tajné přípravy adeptů ke svěcení jako vikář kongregace. V té době šlo údajně asi o čtyřicet případů.

My si rádi připomínáme také jeho výraznou vlastnost: umění humoru, jehož význam vskutku pochopil a uměl geniálně používat.

V předvečer tohoto výročí do jeho rodiště, našeho krásného města, zavítal náš milý pří-tel, otec Jan Ihnát, který v kostele Narození Panny Marie odsloužil spolu s místním kapla-nem Mariuszem Łuczyszynem mši svatou, obětovanou památce Josefa Kubína a za duše v očistci, a svou vzpomínkovou a procítěnou promluvou, doplněnou citací Kubínových

průpovídek, dojal přítomné farníky a Kubínovy příbuzné, kteří jej pak po mši svaté před chrámem Božím obklopili a projevovali své dojmy, že jsme museli toto společenství násilně ukončit, abychom otce Jana včas odvezli na nádraží.

Náš Pane a Bože, děkujeme ti, že jsi nám dal otce Josefa Kubína, který nám je příkladem zbož-ného, ve víře i přes všechna protivenství vytrvalé-ho, statečného a radostného salesiána, kterého mů-žeme jako dobrého průvodce do Kristova Králov-ství následovat. Hana & Milan Jandáčci

Svědectví P. Jaroslava Mikeše Miloval salesiánské dílo, byl rád salesiánem. Žil pro ně a dokázal se úplně obětovat. Je-

ho zbožnost byla neotřelá. Pamatuji si, jak mi říkal: „Jaroslave, je lehké sklouznout k prů-měrnosti. Dnes sloužím mši svatou doma sám, mohl bych ji mít klidně za čtvrt hodiny od-bytou, klidně bych ji mohl sloužit v civilu, ale já se vždycky obléknu do alby, vezmu si

17

štolu, aby mě moje služba nezevšedněla. Když v tomhle člověk přestane mít vůči sobě ná-roky, lehce sklouzne do všednosti.“ Vídal jsem ho modlit se breviář. Často jsem ho viděl modlit se růženec. Ve chvílích volna chodíval podél řeky a modlil se. Zakládal si na včas-nosti, nesnášel, když někdo zahajoval mši pozdě. Komentoval to: „Nerespektuje čas dru-hých.“ Nesnesl, když byl někdo liknavý ve věcech, které měl dělat. „Je to úcta k člověku i k Bohu, když začínáš přesně,“ říkával. K jeho postojům patřilo i toto: „Jsou-li tvoje dlaně otevřené, máš je otevřené k darování, ale také k požehnání Božímu. Když je máš zavřené, nemůžeš obdarovávat a nemůžeš být ani požehnáním Božím obdarován, protože máš dlaně zavřené.“ Jeho velkorysost byla veliká. Z jeho úst často znělo: „Pán Bůh je grand! Pamatuj si, Pán Bůh je grand!“ To opravdu často opakoval a podle toho žil. Říkával mi často různé poučky a rady do života, které si do dneška pamatuji. Například: „Když k tobě někdy někdo přijde, nezapomeň, abys měl něco v ledničce. Vytvářej domov, ne ústav. To je salesiánské. Don Bosco nechtěl ústavy, budoval domovy.“

Vzpomínám také na jeho vztah k salesiánům. Nesnesl povrchnost, nesnesl faleš. Když vycítil u některých kněží nebo salesiánů jakýsi náznak něčeho takového, byl vůči tomu velmi tvrdý. Je třeba se také zmínit o jedné velmi citlivé věci. Otec Josef velmi trpěl poci-tem určitého neuznání ze strany spolubratří salesiánů. Těžce nesl, že v tomto ohledu není uznaný, že zůstává jakoby v pozadí. A moje zkušenost je v tom, že tímto pocitem trpěl. Za-žil jsem to několikrát v konkrétních situacích. Byl to člověk, který, když byl přesvědčený o správnosti čehokoliv, dovedl jít proti proudu. Pamatuji si, týkalo se to mne a ještě jedno-ho spolubratra, Jana Ihnáta, když jsme chtěli vstoupit k salesiánům, tak někteří bratři tím nebyli nadšeni, ale díky otci Josefovi jsme se salesiány stali, protože nás právě on zaštítil a zaručil se za nás.

Zažil jsem s ním, jak šel proti proudu i v jiných směrech. Tehdy byl propuštěn z vězení otec Petr Baran a on se ho ujal a ubytovával ho u řádových sestřiček v Opočně, na takové chalupě v oboře. Sestřičky tam nosily jídlo. My jsme tam s otcem Kubínem o něho pečova-li, protože na tom byl po propuštění z vězení velmi špatně fyzicky i psychicky.

Také si vzpomínám na jeho návštěvy u mě na Novém Hrádku, když jsem tam sloužil jako farář. Přicházel na Štědrý den a spolu jsme slavili štědrovečerní večeři. Nikdy mě tu nenechal samotného, vždycky na Nový Hrádek přijel. V době, kdy působil u Svatého Kříže, říkával, že je velmi důležité, aby tam byla stálá služba ve zpovědnici. Sám byl neúnavným zpovědníkem. Ve svátosti smíření byl velmi něžný a velmi milý a vůdcovský.

Josef měl rád dějiny. Velmi rád vyučoval dějepis, vypravoval dějiny světové, církevní. Vždycky to dovedl zahrát, takže jsme si to dobře zapamatovali a on měl radost z toho, že se taky dokážeme zasmát, protože v tom viděl možnost, jak předávat radost, kterou měl ve svém srdci, jak předávat své znalosti a jak je předávat tak, abychom si to zachovali v paměti.

Sám sebe oslovoval Jedovatý Dědek. Rád vypravoval různé příběhy a pohádky, díval se na filmy, pak je vypravoval a předváděl ostatním. Jednou si domů z kostela Svatého Kříže přivedl mladou rodinu. Paní připravovala oběd a on dětem vypravoval pohádku. Seděl v křesle a při tom vypravování si ho Pán povolal na věčnost. On se dlouhá léta modlil mod-litbu za šťastnou hodinku smrti. Jsou lidé, na které se nezapomíná. V mém životě on je ten člověk a neváhám říci, že se k němu také obracím s prosbou o přímluvu.

Pavel Messany – varhaník od Svatého Kříže Mé seznámení s páterem Kubínem bylo velice spontánní. Přivítal mě na jaře 1969 jako

samozřejmou součást pracovního týmu vznikajícího společenství ve farnosti u Svatého Kří-že. Vyzařovala z něj jistota doslova taková, jakou cítí ovce u dobrého pastýře.

18

Jeho gesta byla charakteristická a vždy podtrhávala pravdivost jeho sdělení. Kázání byla krátká a vždy nesla jasnou myšlenku. Dovedl se vcítit do druhého člověka, ale nenechal se ošálit falešným sentimentem. Když vyprávěl svoje zážitky z komunistických vězení, nevy-stupoval v nich jako hrdina, ale jako člověk, jehož síla tkví v důvěře v Boha. Protože vždy převyšoval své věznitele a vyšetřovatele, kteří to podvědomě cítili, oni zuřili. O Bohu říkal, že je grand, nikoliv nemilosrdný šafář, který trestá lidi za každou maličkost. Věřím, že tuto představu si dodnes nese mnoho jeho farníků. Měl lásku k dětem a projevoval vůči nim velkou trpělivost. Děti jeho vyprávění napjatě poslouchaly. Proto si ho asi Bůh povolal prá-vě ve chvíli, kdy vypravoval dětem pohádky.

MUDr. Ludmila Kopecká Pana Kubína jsem poznala při jedné návštěvě u mého bratra Jaroslava v Jirkově. Praco-

vali tam spolu a ještě s dalšími salesiány na jakémsi vodním díle. Při prvním setkání mi připadal hodně vznešený, že jsem se ho až bála. Při jednom z dalších setkání jsem ho požá-dala, zda by mě mohl vyzpovídat. Měli jsme se setkat v Praze na nádraží. Já jsem se toho setkání dost bála a přála jsem si, aby nepřišel. Hlídala jsem hodiny a chtěla hned odejít, jakmile uplyne domluvený čas. Ale on přišel přesně a já jsem byla potom ráda. Za čas se stal mým stálým zpovědníkem. Setkávali jsme se někde na ulici, když přijel do Prahy za svou sestrou, potom v kostele Svatého Kříže Na Příkopech. Dovedla jsem k němu i některé známé a scházeli jsme se různě v bytech. Nikdy nepřišel pozdě, byl velmi dochvilný za všech okolností. Líbila se mi jeho noblesa, ušlechtilost, obětavost, zbožnost, vlastně sva-tost. Nikdy jsem ho neslyšela, že by řekl nějaké neslušné slovo, nikdy o nikom nemluvil špatně, i když jsem věděla, že se mu někteří lidé nelíbí. Byl velmi obětavý, rád dělal dru-hým radost, v tom byl velice velkorysý. Když jsem se mnohdy cítila vůči němu zavázána, jen řekl, že to mám vynahradit u někoho dalšího. Někdy se zdálo, že je vůči druhým až marnotratný, ale na sobě šetřil. Jednou jsem ho navštívila bez ohlášení, on právě večeřel. Jedl čaj se suchým chlebem, ale hned obojí uklidil. Velmi často jsem ho viděla s růžencem v ruce, nebo před svatostánkem. O Pánu Bohu říkával, že je grand, že si Jeho lásku a štěd-rost vůbec nedokážeme představit. Když sloužil mši svatou nebo při svátostech, se mi zdál ještě vznešenější. Byl takový důstojný, že jsem cítila velikost a svatost nadcházející chvíle. Byl velmi vzdělaný a sečtělý. Uměl nádherně a velmi zajímavě a často napínavě vyprávět. Když jsem si knihu, o které vyprávěl, koupila, tak to v ní nebylo zdaleka tak napínavé a krásné jako v jeho vyprávění. Měl úžasný dar humoru. S ním se nikdo nemohl nudit, byl ohromný vypravěč.

Nabídka tábora INLINE Jako každoročně hledáme mládež (především kluky) na anglický tábor INLINE. Je or-

ganizovaný salesiánskou organizací SADBA. Na táboře si děti procvičí angličtinu v přá-telském prostředí a poznají mládež z celé ČR a vedoucí z různých zemí EU. Detaily: – akce se koná od 27. července do 5. srpna 2017 – cena: 2500,- – účastníci z ČR, vedoucí z ČR i z EU (například z Itálie nebo z Rakouska) – konec přihlašování: 30. dubna 2017 – více informací na stránce http://www.sadba.org/inline Kontakt: Marek Jílek, hl. vedoucí INLINE, 731 254 518, jilekmarek@gmail.com Marek Jílek

19

10. RŮZNÉ

Novinka ke stažení - Společné modlitby ASC Vydáno 16. 02. Zdravím všechny uživatele „chytréch pléšků“, jak by se řeklo u nás na Moravě dotyko-

vému mobilu. Protože více a více lidí používá k modlitbě breviáře mobil a zachytil jsem podnět, že nám chybí vždy „zelené zalaminované“ přímluvy, tak jsem na našem webu při-pravil alespoň nějakou pomůcku v PDF (to otevře snad každý chytrý mobil). Najdete ji vždy vpravo nahoře v bloku MODLITBY. Soubor ke stažení se jmenuje web ASC – modlitby.pdf

Nabídka volných termínů na Borku Drazí přátelé, již mnoho let funguje spolupracovnická chalupa Borek v Budislavi u Li-

tomyšle. V posledních letech zde byla realizována mnohá vylepšení, a tak i pobyt zde je o něco příjemnější a pohodovější. Vytkli jsme si starost o provoz této chalupy jako společ-ný apoštolát společenství Sebranicko a myslím, že se nám to i docela daří. Jistě se nesejde-me při práci na chalupě všichni, ale s velkou většinou se zde setkáváme při práci i zábavě. Osvědčily se nám pravidelné jarní a podzimní brigády, kdy se provede generální úklid, opraví, co je potřebné, prořežou se stromy na zahradě a jiné. Taková brigáda právě proběhla tuto sobotu a nebyla to jenom povinnost nebo nutnost, ale i krásně strávený den při společ-né práci. Velmi potěšitelná byla hojná účast našich dětí a v některých případech již i vnou-čat. Tak máme společně radost z toho, že je za námi vidět kus dobrého díla a chalupa bude opět celou sezonu sloužit těm, kteří sem zavítají. Díky všem, kdo se na brigádě podíleli.

Rádi bychom vás k nám také pozvali, proto se podívejte na naše webové stránky www.chalupaborek.cz. Zde se dozvíte mnoho dalších informací o chalupě i o tom, kdy je zde volno. V tomto směru vás chceme upozornit na některé volné termíny o letních prázd-ninách (nebývá to celkem běžné, a tak neváhejte). Jedná se o termíny: 15. – 22. 7.; 5. – 12. 8. a 12. – 16. 8. 2017.

Na viděnou se za společenství Sebranicko těší Václav Nádvorník, tel. 777 775 807 Václav Nádvorník

Snoubenecká setkání v rodině – Kurz pro nové vedoucí páry Milí přátelé, v březnu jsme zahájili další Výcvikový kurz pro nové vedoucí manželské

páry v programu Snoubenecká setkání v rodině. Manželské páry se zájmem o tento apošto-lát se budou po dobu jednoho kalendářního roku (celkem 6 sobot) scházet, aby se na tuto službu připravily. Je pro nás velkou radostí, že většina zájemců jsou naši „bývalí snouben-ci“, kteří se pro tuto službu nadchli. Možná, že někteří z nich se postupně nadchnou také pro salesiánskou formaci. Opakovaně totiž tuto zkušenost máme, že pozváním ke konkrét-nímu apoštolátu vykročíme společně s nimi také na cestu hledání jejich salesiánského po-volání. Hana a Petr Imlaufovi, Praha Botič

11. NAŠI OSLAVENCI V následujících dnech oslaví svá (většinou kulatější) jubilea tito naši přátelé:

Láska Vojtěch 23. 4. 74 Rezek Jiří 26. 4. 70 Hesová Anežka 27. 4. 30 Lexmaul Pavel 27. 4. 55

Samec Pavel 28. 4. 55 Reumann Pavel 29. 4. 50 Chromják Martin 30. 4. 50 Máca Jiří 1. 5. 60

20

Marková Stanislava 7. 5. 73 Mikota Václav 8. 5. 73 Šmídová Jaroslava 11. 5. 75 Vančura Jiří 11. 5. 81 Gut Josef 12. 5. 60 Málek Miroslav 14. 5. 71 Bláha Zdeněk 16. 5. 50 Novotný Vladimír 16. 5. 70 Havránková Miriam 20. 5. 60 Hampl Jiří 25. 5. 55 Novotná Blanka 26. 5. 65

Bartošová Libuše 27. 5. 60 Palečková Ludmila 27. 5. 60 Rybová Pavla 28. 5. 60 Solovská Hana 31. 5. 60 Šablaturová Věra 5. 6. 55 Tomiga Jan 7. 6. 50 Šablatura Pavel 13. 6. 60 Lovečková Marie 16. 6. 78 Pospíšil Pavel 18. 6. 60 Jaša Antonín 17. 4. 76

12. KALENDÁŘ AKCÍ 21.–23. 4. 2017 setkání PR s aspiranty 13. 5. 2017 Festival SHM léto 2017 exercicie 28. 9.–1. 10. 2017, zvláště 30. 9. Don Artime v ČR

Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902,

Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 5x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831

Změny adres: adresar@ascczech.cz. Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu: zpravodaj@ascczech.cz.

Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu: web@ascczech.cz. Počítačová sazba: Klára Novotná Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz.

Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 144 bude 10. června 2017, dá-li Bůh… : - )

----------------------------------------------------------Můžete si odstřihnout a používat…:---------------------------------------------------------------

Úmysly modliteb Vzkříšený Ježíši, se srdcem plným velikonoční radosti a naděje se k tobě obracíme: – Prosíme za všechny trpící na celém světě, aby byli naplněni radostí ze Zmrtvýchvstání. – Prosíme za ty, kdo se v našich společenstvích seznamují se salesiánskou rodinou a kdo se připravují na život s Donem Boskem, a za nás, abychom jim byli věrohodnými svědky. Prosíme za tyto bratry a sestry z našeho společenství: – za posilu pro Mariana Cútha a jeho rodinu při prožívání onkologické nemoci – za duchovní posilu pro Marušku Stodolovou, která prožívá těžce své neštěstí, a sílu pro za Honzu a jejich děti – za Jana Kuchaře, aby úspěšně zvládl léčbu, a za dar síly a naděje pro něj i celou rodinu – za bratrance Majky Čurdové, který ztrácí sluch, za posilu pro něj a rodinu – za Boží pomoc a dary Ducha svatého pro Madlenku Větrovskou a za další zvládání nemoci – za posilu pro rodinu Husákovu po odchodu Dáši do nebeské náruče – za zemřelého Stanislava Mareše a posilu pro jeho ženu Marii a celou rodinu – za uzdravení Oldy Malého a dobrý průběh léčby onkologického onemocnění Na přímluvu Ignáce Stuchlého prosíme: – za malého Marka Vondřejce a jeho dlouhodobou léčbu očí – za neslyšícího Michaela Kamaráda