[1]

Typografiehttp://petr.olsak.net/bi-typo.html

[2]

Co je typografie?

Forma informací zaznamenaných pomocí písma zejména v případětisku a při prezentaci na počítačích.

Jiné vymezení: Typografie = grafická úprava tiskovin.

Slovo je odvozeno z řeckého typós (znaky) + graphein (psát). Znakybyly za rozkvětu říše Římské tesány do kamene. Slovo typos má itento význam.

[3]

Dobrá typografie?

Není vidět.

Je nerušivým nástrojem ke sdělení obsahu informace.

Ctí nejdůležitější pravidlo: čitelnost. Čtenář nesmí být unavovánani rušen.

Podřizuje se staletým tradicím.

Jen u některých akcidenčních tiskovin může v rozumné mířetypografie „vyčnívat“. Pak se blíží užitnému umění.

[4]

Rámcová pravidla pro knihu

Levá, pravá stráka, dvoustrana.

Stránkový rejstřík.

Titulky kapitol, sekcí, . . .

Členění textu na odstavce (vdovy, sirotci).

Patitul, protitul, titul, vydavatelský záznam, předmluva/úvod, ob-sah, tiráž.

Stránkové číslice, záhlaví.

Seznam literatury, seznam zkratek, rejstřík.

[5]

Mikrotypografická pravidla

Dříve byla tato pravidla zahrnuta do ON 88 2503, ta přestala platitv roce 1994.

• Spojovník (-)

Propan-butan, dělení slov, zvádne-li to sám, ISBN 80-7302-007-6,slovník česko-anglický.

• Pomlčka na čtverčík (—) a na půlčtverčík (–)

Chceme-li oddělit části věty — od jiné části věty. Kratší pomlčkave významu „až“, nebo dálnice Praha–Brno. V těchto případechbez mezer kolem.

• Další „vodorovné čárky“: mínus a podtržítko.

Třeba ve vzorci −a2−b2 je první minus unární (bez mezery) a druhéminus binární (s malými mezerami z obou stran). Podtržítko senepoužívá.

[6]

• Tečky čárky, středníky.

Nemají před sebou mezeru, za sebou mezeru mají. Otazník, vy-křičník, dvojtečka mají před sebou vlasovou mezeru (nedělitelnou)nebo (není-li k dispozici) nemají před sebou mezeru žádnou. Zá-vorky nemají zevnitř mezeru, z vnějšku ano. Sazba data 23. 5.1983 nebo 23. května 1983. (Všimněte si mezer za tečkami, lidéje tam často nedávají!) Interpunkce pro konec věty je v závorce,pokud je v závorce celá věta (viz předchozí závorka), jinak je čárkaa tečka až za závorkou (jako zde). I ve zkratce s. r. o. jsou mezeryza tečkami, ale zúžené.

• Výpustka neboli elipsa (. . . )

má často ve fontu svůj obraz, když ne, pak musí být vhodněvzdušná. . . Samotné tři tečky vedle sebe jsou často nevhodně na-tlačeny na sebe..., takže to by se vyskytovat nemělo. Výpustka nakonci věty nemá za sebou čtvrtou tečku.

[7]

• Uvozovky

V českém jazyce se používají „takovéto“ uvozovky, velmi výjimečnětéž »takové« uvozovky. Ačkoli jsme si je vypůjčili od francouzů,používáme je opačně než oni. Uvozovky uvnitř uvozovek mohubýt ,jednoduché‘. Je diletantismus používat symbol ”palce” místouvozovek! V angličtině se používají “takovéto” uvozovky.

• Stupeň (◦), procento (%), jednotky

Stupeň se sází s malou nedělitelnou mezerou za číslovkou: 10 ◦.Symbol se přilepí na písmeno C, jedná-li se o stupně celsia: 10 ◦C.Procento ve výzmanu „čtyřprocentní“ se váže na číslovku (4%), aleve významu „čtyři procenta“ musí mít mezi číslovkou a procentemnedělitelnou mezeru (4 %). Jednotky měr a vah mají mezi číslovkoua jednotkou nedělitelnou třetinovou mezeru (15 km).

[8]

• Mezery

Mezi slovy jsou mezery mírně pružné (pro možnou adjustaci textudo bloku) se základní velikostí kolem třetiny čtverčíku. Pružnosti velikost navrhuje autor písma). Za tečkami za větou mají ame-ričani zvětšenou mezeru, my naopak mezeru mírně menší neboaspoň stejnou jako mezislovní. Mezery dělíme na pružné a ne-pružné a na mezery umožňujicí dělení a nedělitelné. Nepružnémezery vkládáme např. mezi odrážku a začátek textu ve výčtu.

• Předložky, spojky

Za předložky K, k, S, s, V, v, Z, z, O, o, U, u a za spojky I, i, A,se vkládá pružná nedělitelná mezislovní mezera. Tato písmenacoby samotná slova nesmějí zůstat na konci řádku. Spojku „a“ lzerozdělit zprava zleva.

[9]

• Dělení slov

Dělíme podle slabik. Ovšem nedělíme tak, aby na konci řádkuzůstalo jediné písmeno (o-/hmatat) a pokud to je možné, nene-cháváme ani na dalším řádku dvě a méně písmen (odva-/ha). Takénedělíme tak, aby vznikla slova vulgární nebo vyvolávající nevhod-nou asociaci (sle-/pička, kni-/hovna, tele-/vize, tlu-/močím).

• Dělení v mezerách

Dělit implicitně lze v každé mezeře. Výjimku tvoří mezery za před-ložkami (viz výše) a dále na mnoha dalších místech: za tečkouv datu, v mezeře mezi číslovkami a jednotkami, mezi trojcifernýmiúseky delšího čísla, před pomlčkou, za tečkami ve víceznakovýchzkratkách (s. r. o.), před výpustkou (. . . ). Korektor vždy přejedezrakem pravou hranu textu a během chviličky rozpozná chybnádělení.

[10]

Vyznačování

Zdůraznění v textu děláme kurzívou, která nekřičí, ale je vidět,že je slovo zvýrazněno. Ve speciálních případech, nebo z dobrýchtypografických důvodů můžeme použít tučnou variantu stejnéhořezu písma, ale ta nám rozbourá jinak jednotnou šeď odstavce. Jenutné se vyhnout vyznačení prostrkáním (čtenáře to ruší) a užvůbec není vhodné něco podtrhávat.

[11]

Korektury

• podle důležitosti dokumentu

• profesionální korektoři a korektorské značky

• autor může dělat korektury svého textu až několik dní po na-psání

• často pomůže vytisknout si dokument a odpočinout si od počíta-čového monitoru

• u důležitějších dokumentů nechá autor zkorikovat text někýmjiným (nemusí se nutně jednat o profesionálního korektora).

[12]

[13]

Zalomení odstavce

• Pravý praporek nebo adjustace do bloku

• Volba odstavcové zarážky a řešení východové řádky

• Vertikální mezery mezi odstavci

Při adjustaci do bloku pružíme v mezislovních mezerách, spíšestlačujeme než roztahujeme. Je krajně nevhodné pružit v meze-rách mezi písmeny uvnitř slova, vypadá to jako slovo zdůrazněnéprostrkáním a navíc to ruší čtenáře. Lepší systémy dovolí mírnoudeformaci písmen (rozšíření, zúžení), které musí mít meze nasta-veny tak, aby to oko čtenáře nepostřehlo.

Někdy je možné nastavit zlom do režimu „visící interpunkce“ (jakov předchozím odstavci). Vyvolá se tím lepší pocit kompaktníhobloku, protože spojovníky uvnitř bloku narušují pravou hranusazby.

[14]

Matematická sazba

Proměnné (a obecně označení matematických objektů) sázíme vý-hradně kurzívou, nic dalšího není skloněno: číslice (pořadové), zá-vorky a další symboly, ustálené znaky pro funkce, limity, fyzikálníjednotky atd., vše je vzpřímeno.

Dojde-li matematikům abeceda (což je velmi časté), mají dále řeckápísmena (mínusky kurzívou, verzálky vzpřímené), zdvojené tahy,skripty, frakturu.

Vektory: podtržení nebo šipka nebo bold sans serif skloněný.

Osa matematické sazby, tečka na ose, tři tečky dle kontextu.

Mezery kolem binárních operací a relací, rozlišovat < a ⟨.

Indexy, exponenty (100, 70, 50).

Vzorec v odstavci a na samostatném řádku.

[15]

Zdroje informací o typografii

• Pavel Kočička, Filip Blažek: Praktická typografie, Computer-Press 2000

• Bohuslav Blažej: Grafická úprava tiskovin, SNP, Praha 1990

• Vladimír Beran: Typografický manuál, Náchod 1994

• Oldřich Hlavsa, Karel Wick: Typographia 1, 2, 3, SNTL, Praha1976, 1981, 1986

• ČSN 01 6910 Úprava písemností psaných strojem nebo zpraco-vaných textovými editory. Praha 1997

• Eduard Polách: Pravidla sazby diplomových prací. JČU, ČeskéBudějovice 1998

• Internet . . .