10 Pronominální klitika - Masaryk University · 2013. 3. 22. · Pavel Kosek Enklitika v...

Pavel Kosek Enklitika v češtině barokní doby

10 Slovosled pronominálních klitik

209

10 Pronominální klitika

V následující kapitole se věnuji popisu a výkladu slovosledu pronominálních klitik, která,

jak již bylo řečeno na začátku knihy, mají v současné češtině status tzv. stálých klitik: ho, mi,

mu, se, si, tě, ti.1 Soustřeďuji se pouze na krátké pronominální tvary, které mají své dlouhé

varianty (zpravidla dvouslabičné), jež jsou na rozdíl od krátkých forem nositeli slovního

přízvuku: jeho – ho, mi – mně, jemu – mu, se – sebe, si – sobě, tě – tebe, ti – tobě.

V předložené kapitole se slovosledem těchto pronominálních klitik zabývám odděleně, a to

podle gramatického statusu výrazu, který je dané pronominální formě syntakticky nadřazen:

analyzuji tedy odděleně klitika ve frázi verba finita, infinitivu, (dějového) adjektiva a

(dějového) substantiva.2 Jak jsem již zmínil v teoretické kapitole, klitika, která náleží do fráze

jiného výrazu než VF (dále nonVF), zpravidla nemohou hranice své fráze opustit (s výjimkou

tzv. clitic climbingu). Z tohoto důvodu by zkoumání klauzální pozice klitika ve frázi nonVF

mělo velmi nízkou výpovědní hodnotu, a tak v případě klitik ve frázi infinitivu, přechodníku,

(dějového) adjektiva a (dějového) substantiva analyzuji především postavení daného

pronominálního tvaru vůči jeho syntakticky nadřazenému výrazu, popř. v rámci fráze, v

případě infinitivu také přítomnost/nepřítomnost klitika uvnitř infinitivní fráze.

Svůj výklad zakládám na statistickém vyhodnocení zjištěných pozic pronominálních klitik ve

zkoumaných památkách. V případě ho, mi, mu, si, tě, ti statistiky provádím v celém korpusu

zkoumaných textů, v případě se, které se v analyzovaném korpusu vyznačuje mimořádně

vysokou frekvencí, jsem nucen rozsah zkoumaných textů omezit na menší sondy: v každé

analyzované památce jsem do statistiky zařadil prvních sedmdesát dokladů se.3 Zkoumané

pronominální formy posuzuji ve statistikách zvlášť.

1 Do analýzy nezahrnuji původně akuzativní formu mě (< *mę), která má v barokních památkách status klitika

nestálého (což je nutno chápat především jako výsledek procesu prolínání formy mě s původně dativní a

přízvučnou formou mně {*mъně}, který byl způsoben hláskovým vývojem obou etymologicky odlišných forem;

v moderní spisovné češtině a na velké části českého jazykového území mají obě pádové formy navzdory grafice

spisovné češtiny identickou zvukovou podobu /mňe/). 2 Případy typu Je mi líto, Je mi milý řadím mezi doklady klitik ve frázi verba finita.

3 Volba prvních sedmdesáti dokladů se v sobě ukrývá jisté nevýhody, jelikož jsou tímto způsobem do analýzy

zahrnuty stylově exponované části knih, jako jsou titul, dedikace a předmluva, tj. části knihy, na jejichž jazyk

jsou kladeny vysoké nároky, a které tak mohou podléhat jazykové stylizaci založené na záměrné volbě jazykově

neproduktivních forem.

I když jsem statistiku zúžil na prvních sedmdesát dokladů, prošel jsem také další části zkoumaných památek, a

tak případně cituji doklady zjištěné nad rámec sondy.



210

10.1 Vývojová východiska

Zkoumané enklitické formy se liší svým původem a funkcemi. Formy mi, tě, ti, se, si

představují pádové tvary osobních zájmen, která patří mezi tzv. bezrodá zájmena, jež z

hlediska původu tvoří nejstarší vrstvu českých zájmen. Jejich starobylost se projevuje

zejména ve formální morfologii, která se vyznačuje vlastnostmi pro českou deklinaci spíše

netypickými: 1. nevyjadřují gramatickou kategorii rodu, 2. deklinace zájmen 1. a 2. os. je

supletivní (jak ukazuje např. kontrast nominativu a akuzativu singuláru stč. osobního zájmena

jáz – mě, nebo nominativu a akuzativu 1. os. plurálu my – ny).

Podoby ho (< *jego), mu (< *jemu) jsou jiného původu: obě představují formy měkké

zájmenné rodové deklinace *jЬ, ja, je, které se vyvinuly až během historického vývoje

češtiny. Tato j-ová zájmena, která měla původně demonstrativní a relativní funkci, plnila v

psl. a stč. především anaforickou, resp. koreferenční funkci.4 Jejich nominativní podoba *jЬ,

ja, je, která není v anaforické formě doložena již ve stsl., zůstala v češtině zachována pouze v

paradigmatu relativního zájmena jenž, jež, jež, kdežto v nominativu anaforického zájmena 3.

os. byla nahrazena formami původního anaforického zájmena *onъ, ona, ono.

V této kapitole se však zkoumané formy ho, mi, mu, se, si, tě, ti mezi sebou liší nejen svým

původem či stářím, ale také dobou vzniku své klitičnosti. Enklitické formy bezrodých zájmen

mi, ti, si5 jsou původní praslovanská enklitika, kdežto formy tě, se jsou původně přízvučné

(ortotonické) formy, které enklitičnost získaly až během historického vývoje češtiny (Vondrák

19282: 350; Aitzetmüller – Sadnik – Weiher 1978: 108, 111, 113; ESSJ2: 599–560, 705–706,

Večerka 1989: 42, 2006: 217; Trávníček 1935: 236, 1956: 147; Šlosar 1967: 252). Proměnu

tě, se ve stálá enklitika umožnila řada morfologických procesů: nejprve těmto původním

akuzativním formám začaly na sklonku praslovanštiny konkurovat nepůvodní formy tebe,

sebe, které do akuzativu pronikly z genitivu; posléze po vzoru akuzativu, v němž se

vyskytovaly dvě formy tě – tebe, sě – sebe, pronikly krátké tvary tě, sě také do stč. genitivu

(Vážný 1964: 121; Komárek 1981: 92). Jakmile se v genitivu a akuzativu ustálily dvě formy,

z nichž jedna byla krátká a druhá dlouhá, byly vytvořeny předpoklady pro definitivní

proměnu sě, tě ve stálé klitikon. Tato změna započala již v období stč., neboť ještě v této

4 Původ tohoto zájmena je ovšem nejasný, většinou se uvádí, že vzniklo splynutím ukazovacího *i-s a vztažného

*ios, kterým bývá přisuzován společný základ s východiskem *e-, ei- a ia- (o jeho původu viz Kosek 2003: 66). 5 Na tomto místě je potřeba upozornit, že dativní forma si je ve stč. památkách velmi málo doložena, místo ní se

užívá podoba sobě: J. Gebauer formu si ve stč. vůbec nezná: „… pro dat. si nemám dokladů starých, bývá za něj

sobě…“ (Gebauer 19602: 527), B. Havránek (1928: 100) eviduje pouze dva stč. doklady si. Nízký počet stč.

dokladů dokonce vede některé autory k úvaze, že české si je nepůvodní forma vzniklá analogií podle mi, ti (viz

Vážný 1964: 121).



211

epoše se oba výrazy vyznačují vlastnostmi přízvučných tvarů (Trávníček 1935: 235–236;

Šlosar 1967: 2526). Enklitické formy rodových zájmen 3. osoby ho, mu vznikly v období stč.,

a to na základě redukce původně plných forem gen. sg. m. a n. jeho (< *jego) a dat. sg. m. a n.

jemu. Nejprve došlo k redukci prvního vokálu e a posléze k zániku iniciálního j, které po

redukci -e- získalo status tzv. pobočné slabiky. J. Gebauer (19632: 151) a M. Komárek (1981:

93) soudí, že k redukci mohlo dojít ještě v době, kdy nositelem přízvuku dvojslabičného tvaru

jego, jemu byla koncová slabika, tj. ještě v období před ustálením českého přízvuku na první

slabice. Vznik nových forem si lze představit následovně: jeho > jho > ho, jemu >

jmu > mu

(všechny uvedené formy jsou doloženy ve stč. – Gebauer 19602: 573–577; Vážný 1964: 124).

Pro vývoj moderní spisovné češtiny je příznačné pronikání formy ho do ak. sg. neuter (PMČ:

286; MSČ1: 212).

Mezi zkoumanými zájmennými formami zaujímají zvláštní místo reflexivní formy se, si, které

původně představují anaforické zájmenné formy koreferenční se subjektem. Pokud má

sloveso formu infinitivu, povrchové realizaci subjektu brání infinitivní flexe7 (ve větách typu

Petri sei hodlal oholit, Petri nutil Pavlaj oholit sej, Petr zakázal Pavlovii uvařit sii oběd).

Reflexivní zájmeno během historického vývoje expandovalo do dalších funkcí, v nichž se

proměnilo v diskrétní gramatický (eventuálně slovotvorný) morfém, příp. expandovalo do

funkcí, v nichž je jeho zájmenná funkce sporná: a) je součástí lexikální výbavy slovesa (tzv.

inherentně reflexivní varianta slovesa – Karlík 1999a: 47; ESČ, heslo Reflexivní sloveso),

které má svůj protějšek bez reflexiva, jak demonstrují nč. dvojice malovat – malovat se,

ohnout – ohnout se, rozbít – rozbít se; v této funkci se nejzřetelněji manifestuje postupný

proces proměny reflexiva v gramatický morfém (v některých případech se chová spíše jako

zájmeno, v jiných spíše jako morfém); b) je součástí lexikální výbavy slovesa, které musí být

nutně reflexivní (tzv. reflexiva tantum nebo inherentní reflexivní sloveso – ibid.), jak ilustrují

nč. příklady: bát se – *bát, smát se – *smát atd.; c) ve 3. os., ev. ve 2. os. je prostředkem

deagentizace, tj. slouží k zablokování realizace sémantické role s rysem +ANIM v pozici

podmětu (tzv. reflexivní slovesná forma – Karlík 1999a: 49; ESČ, heslo Reflexivní forma

slovesná), typ most se staví, zpívalo se do rána (o gramatickém, a nikoli „slovotvorném“

statusu se v těchto větách svědčí fakt, že se není součástí slovníkové výbavy takových sloves,

tzn. přísudku v nč. větě most se staví neodpovídá infinitiv *stavět se).

6 D. Šlosar (ibid.) na základě analýzy stč. textů tvrdí, že „nesporně enklitickou povahu“ má reflexivní sě u

sloves, kdežto „skutečný akuzativ sě“ by ve stč. mohl být přízvučný. 7 Realizace subjektu u infinitivu však v češtině zcela zakázána není, např. je možná v „polovětných“ infinitivních

frázích typu Já to vědět dřív, oholil bych se.



212

Jak plyne z předchozího výkladu, zvolená skupina klitik ho, mi, mu, se, si, tě, ti je z hlediska

původu a historického vývoje heterogenní. Tvoří ji totiž zájmenné formy, 1. které jsou plně

klitické již od praslovanského období (si, ti, mi), 2. které se ve stálá klitika proměnily až

během historického vývoje češtiny (se, ho, mu, tě) (Večerka 1989: 42; 2006: 217; Trávníček

1935: 236, 1956: 147; Šlosar 1967: 252). Jedním z cílů mé analýzy je tedy prozkoumat, jestli

si nepůvodní klitické formy zachovávají ve zkoumaném období zbytky své ortotoničnosti.

10.2 Formy a funkce pronominálních forem ve zkoumaných barokních textech

10.2.1 Analyzované zájmenné formy vystupují ve zkoumaných textech převážně ve formách,

v nichž jsou známy z nové češtiny. Starší podoby typu jho, jmu jsem ve zkoumaném korpusu

barokních textů nezaznamenal, rovněž jsem nezachytil variantu s iniciálním ň- typu do ňho,

známou ze staré češtiny a současných českých, resp. východomoravských dialektů (Gebauer

1960: 574; ČJA4: 350). Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole o slovosledu ť, některé

doložené případy s neslabičným enklitickým ť by snad bylo možno chápat jako formy

kontaktového (či etického) dativu. Nicméně tyto neslabičné formy jsem zahrnul do analýzy

slovosledu ť provedené v předchozí kapitole, a to proto, že jsou velmi obtížně odlišitelné od

částicového ť (z analýzy pronominálních klitik prováděné v této kapitole jsem je tedy

vyloučil).

Ve zkoumaném barokním materiále jsem se nesetkal s případy pádové synkreze dativní a

akuzativní formy bezrodých zájmen 2. os. typu já se tě divím, já ti obdivuju (ČJA4: 338).

Jedinou výjimku snad představuje apokopovaná forma akuzativu reflexiva zdámis, tj. zdá mi

se v Pamětech kutnohorských. Tato podoba, jejíž enklitičnost signalizuje fakt, že je vysázena

dohromady s opěrným slovem i enklitickým dativem mi, je doložena celkem čtyřikrát:

(1) Nebo zdá-mi-s, že bych takovým citováním hrubě listy těsnil a vycpával KořPam B3r (2) Tato a mnohá jiná těm podobná privilegia, schválně ode mě pominutá, když u sebe

rozvažuji, zdá-mi-s, jako bych na prsten onoho Pliniusa Mladšího, v Bithynii

někdy mistopurgmístra římského, patřil,… KořPam B3r

Podobu s by bylo možno chápat jako výsledek procesů morfologického a fonologického

charakteru: na začátku došlo k vzájemnému tvarovému ovlivňování dativu a akuzativu

bezrodých zájmen, tj. nejprve proběhla změna se → si, poté následovala apokopa koncového

vokálu, tj. změna si > s´. Apokopované podoby dativních forem m´, ť´, s´ jsou známy z

moravských dialektů (Gebauer 19602: 527; Bělič 1972: 248).



213

Distribuce barokních pronominálních enklitických forem v zásadě odpovídá novočeskému

stavu: zkoumané tvary se chovají jako krátké varianty svých dlouhých protějšků. Zejména to

platí pro klitické formy bezrodých zájmen (s výjimkou se – o tom níže), o čemž svědčí

dobové gramatiky. Jako příklad lze uvést paradigma singuláru osobních zájmen uvedené v

Čechořečnosti V. J. Rosy (RosaČech 123), kde klitické formy bezrodých zájmen figurují jako

varianty tvarů dlouhých (Rosa enklitické formy považuje za tvary stažené: in dat: & accus:

omnium trium personarum sit contractio):

nom. Gá/ ego ty/ tu

gen. mne/ teбe/ ſeбe/

dat. mně/ mi toбě/ ti/ ſoбě/ ſy/

ak. mne/ mě teбe/ tě/ ſeбe/ ſe/

vok. o ty/ o

instr. mnau teбau/ ſeбau/

lok.8 mně toбě/ ſoбě.

Tabulka č. 1 Deklinace singuláru bezrodých zájmen podle Rosovy Čechořečnosti

Z prezentované tabulky je zřejmé, že V. J. Rosa považuje krátké formy tě, se pouze za

akuzativní. Podobně tyto formy hodnotí i další gramatikáři: NudGram 34r–34v, DrachGram

75, KonstLim 67, JandGram 64–65, DolGram 67, PohlGram 65.9 Dativní pádové formy

reflexiva sobě, si citované v Rosově mluvnici svědčí o již zmíněném faktu, že krátká podoba

dativního reflexiva se začala šířit až v češtině 17. století: mluvnice vzniknuvší před polovinou

17. století (NudGram 34v; DrachGram 75) uvádějí pouze dlouhou formu sobě, kdežto Rosova

a také o něco mladší Konstancova mluvnice (KonstLim 67) uvádějí vedle dlouhé podoby sobě

také krátkou formu si. Rosa s Konstancem tak potvrzují již zmiňované pozorování B.

Havránka (1928: 100), že se forma si začala v češtině šířit až v průběhu 17. století.

Pro výzkum slovosledných vlastností daných forem je zvláště důležité Rosovo hodnocení

dlouhých a krátkých forem: dlouhé formy se mají užívat tehdy, jestliže jsou zdůrazněny,

zatímco jestliže je zdůrazněno sloveso, mají se používat formy krátké:

Sic in accusativo, vχodił mne/ vel mě/ „percussit me“, teбe vel tě/ ſeбe/ vel ſe: nisi esset emphasis in

pronomine tunc melius integro utimur. ut koχo vdeřił: „quem percussit?“ mne/ teбe/ ſeбe. Si autem emphasis

sit in verbo melius contracto, ut vχodił mě/ vχodił tě/ vχodił ſe. (RosaČech 123; podobný výklad také na s.

266)

8 V. J. Rosa (RosaČech 58) pro lokál používá označení „prepozitionál“ (casus prepositionalis).

9 V tomto případě jde o hodnocení, k němuž (jinými prostředky) dospívá i moderní jazykověda, např. K. Oliva

(2000: 170) tvrdí, že: „… klitický tvar v genitivu neexistuje.“



214

Deklinaci zájmena 3. osoby (demonstrovanou zde v tabulce č. 2) chápe V. J. Rosa jako

supletivní: v nominativu uvádí formy původně anaforického zájmena on, ona, ono,10

kdežto

ve zbývajících pádech formy zájmena j-ového. Této klasifikace si ještě někteří gramatikáři

nebyli vědomi, např. V. B. Nudožerský (NudGram 36r–36v) a J. Drachovský (DrachGram

79–80), kteří toto zájmeno považují za „relativní“, uvádějí paradigma zájmena 3. os. defektně,

tj. bez forem nominativu. Teprve J. Konstanc (KonstLim 68–69) si je vědom, že nominativ

zájmena on-ového a nepřímé pády j-ového zájmena tvoří přes rozdílnost kořene jednu funkční

třídu a řadí je do jednoho paradigmatu. V. J. Rosa dělí deklinaci tohoto zájmena do tří

sloupců:11

1. 2. 3.

nom. on/ Ille masc:

Ona/ illa fem.

Ono/ illud neut.

gen. geχo

gegj

geχo

χo

gj

χo

něho

nj

něχo

dat. gemu

gj

gemu

mu

gj

mu

němu

nj

němu

ak. geχo/ geg/

gj

ge

χo/ geg

gj

ge

něχo

nj

ně

instr.12

gjm

gj

gjm

gjm

gj

gjm

njm

nj

njm

lok. něm

nj

něm

něm

nj

něm

něm

nj

něm

Tabulka č. 2 Singulárová deklinace zájmena 3. os. podle Čechořečnosti

Z tabulky je zřejmé, že Rosa považuje genitivní tvar ho a dativní tvar mu za formy mužského

i středního rodu, kdežto akuzativní ho za formu mužského rodu – pro akuzativ neutra uvádí

formu je (podobně také NudGram 36r–36v, DrachGram 79–80, KonstLim 68–69, JandGram

65–66). Na jiném místě své gramatiky pak Rosa (RosaČech 271–272) vysvětluje, že

10

M. Nekula (1999) ukázal, že na jiném místě své gramatiky Rosa tyto zájmenné formy on, ona, ono chápe ještě

v původním anaforickém významu odpovídajícím novočeskému zájmenu ‚onen‘. 11

Podle něj také V. Jandit (JandGram 65). 12

Pro tuto deklinaci Rosa formu vokativu (ve shodě s funkcemi anaforického zájmena) neuvádí.



215

akuzativní forma jeho/ho je určena jen pro rod mužský životný, kdežto forma jej pro rod

mužský neživotný (podobně také zmíněné gramatiky). Z tabulky je také zřejmé, že Rosa

formu ho chápe jen jako akuzativní (a s ním také výše citovaní autoři). Teprve P. Doležal

(DolGram 67) a po něm J. V. Pohl (PohlGram 66) uvádějí formu ho také v genitivu (m. i n.).

Rosovo rozdělení deklinace zájmena 3. os. na tři sloupce je motivováno funkčně. Formy

uvedené v prvním a druhém sloupci s j-ovým kořenem jsou nepředložkové, kdežto formy

uvedené ve třetím sloupci s ň-ovou formou kořene jsou možné jen po předložkách. S dělením

deklinace j-ového zájmena podle toho, jestli má kořen j-ovou anebo ň-ovou formu se lze

setkat již u jmenovaných Rosových předchůdců. Avšak odlišováním zájmenných forem v

prvním a druhém sloupci Rosa své předchůdce výrazně překonává. Pronominální tvary

uvedené v prvním sloupci klasifikuje jako „demonstrativa“, kdežto formy uvedené ve druhém

sloupci jako „relativa a reflexiva“. Podle výkladu je však zřejmé, že rozdíl mezi nimi shledává

především v tom, jestli mají dané zájmenné formy status vlastního rématu či kontrastu –

formy zařazené do prvního sloupce, nebo naopak, jestli jsou součástí tematické části věty či

mají status známé informace – formy zařazené do druhého sloupce (Betts – Marvan 1991:

111):13

Pronomen in primo ordine vel specie, semper ponitur demonstrative, cum declaratione quadam. ut si te quis

interrogaret. Komu daſs dčeru (sic!) ſwau? monstrares Joannem, & diceres, gemu. Item si dicerem, da Petro

hunc librum, tu dare velles Jacobo, ego videns clamarem iterum, nedáweg gemu, scilicet Jacobo, ale tomuto/

nempe Petro, & hoc, si Petrus esset mihi proprior Jacobo: nam si Jacobus esset mihi proprior, quam Petrus,

dicerem nedáweg tomu, scilicet Jacobo, ałe gemu/ nempe Petro, qui distat a me. Item quando ille ł. ipse cum

aliqua emphasi, seu admiratione, pronunciandum esset, tunc utimur hoc pronomine: gá/ aбych ſe geχo

proſył? ego ut illum rogem? gemu? ipsi (cum admiratione) mám gá ſe kořiti! debeo ego me submittere?

{…}

Pronomen in secundo ordine, ponitur relative & reciproce. ut dedit illi nomen, quod est super omne nomen.

dał mu/ (scilicet Jeſu, nam de illo S. Paulus fecit mentionem) Gméno, genž geſt nad každe Gméno. Rogavit

me Pater tuus, ut sibi darem hunc librum: proſył mne twůg Otec/ aбych mu dał tu knjχu. (RosaČech 270–

271)

Podobnou klasifikaci lze nalézt v gramatice J. V. Pohla:

Merke 1mo) Der Dativus und Akusativus dieser drey Pronominum wird zusammen gezogen, wenn mit

besondern Nachdruck geredet wird; und dieser bestehet in Verbo, als: Vdeřił mě? Vdeřił tě oder ſe; „er hat

mich, dich, sich geschlagen“; Wzał mi, ti oder ſy, „er hat mir, dir, sich genommen“. Wenn hingegen der

Nachdruck in dem Pronomine beruhet, wird selbes ohnverkürzet gelassen, als, wenn z. E. die Frag

geschehete, wen hat den N. geschlagen? und würde geantwortet: mně oder tebe oder ſebe vdeřił „mich oder

dich hat er geschlagen“, tobě oder ſobě wzal „dir hat er es genommen“. Es beruhet aber der Nachdruck in

dem Verbo dazumalen, wenn man hauptsächlich andeuten will, daß die That geschehe. In dem Pronomine

hingegen, wenn man hauptsächlich die Person andeuten will, an welcher sie verübet worden, wie aus den

gegeben Exempeln zu sehen. (PohlGram 66)

13

Stejným způsobem jako Rosa klasifikuje tyto formy také V. Jandit (JandGram 66).



216

10.2.2 Ve zkoumaném souboru textů je nápadná velmi nízká frekvence forem si, ti. Nízký

počet dokladů forem si lze chápat jako signál již zmiňovaného faktu, že v dativu reflexivního

zájmena se ve starších fázích vývoje češtiny vyskytovala pouze dlouhá forma sobě, zatímco

nízký počet dokladů dativu ti lze vysvětlit tím, že převážná část památek je konstruována

nedialogicky, a tudíž schází příležitost k tomu, aby autor tuto formu užil v případě, že se

obrací na svého komunikačního partnera.

Formy si jsou v několika případech doloženy s náslovným j-. Tyto případy je nutno chápat,

jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole o slovosledu auxiliáru préterita, jako chybné

ztotožnění homonymních forem auxiliáru préterita a dativního reflexiva:

(3) …podlé obyčeje tvého, nalej jsi vína dobrého, dej sobě, jakou chceš hráti, neb líbezně spívati,… MarTroj 18

(4) Od: Tak jest, obvzláštně těm, kteří mu pomocti nemohou, neb svět nyni divnej, a lidí v něm; mnohý kterému jsi stěžuje, okaže na tváři nejakou outrpnost, a na straně

se mu vysměje,… LibEd G11v

10.2.3 Pro zkoumání klitičnosti daných pronominálních forem je relevantní, že se jejich

syntax vyznačuje ve sledovaných textech následujícími vlastnostmi:14

1. nikdy nejsou

koordinovány, 2. nezávisí na nich žádný větný člen, včetně zanořené klauze, 3. klitické

zájmenné formy se nevyskytují v klauzích, v nichž je elidováno VF, 4. s výjimkou forem se,

tě žádná ze zkoumaných pronominálních forem nenásleduje po předložce. Výskyt se, tě po

předložkách lze chápat jako reziduum stč. stavu, kdy tyto formy mohly být ortotonické: o

tom, že výskyt se, tě v předložkových frázích lze chápat jako relikt předchozích vývojových

fází, svědčí to, že četnost takových dokladů je velmi nízká: z celkového počtu 1861 dokladů

reflexivního se pouze 11 následuje po předložce, z 230 dokladů tě následuje po předložce

pouze 13 dokladů. Na starobylost pozice se, tě po předložkách ukazuje to, 1. že téměř ve

všech případech následuje po předložce na (s jedinou výjimkou před se – viz doklad (7)), 2.

že se objevuje v idiomatizovaných kontextech typu přísloví (5), která tendují k petrifikaci

forem v jazyce zastaralých nebo již neživých, 3. že se vyskytuje v Bibli svatováclavské

(doklad (8)), tj. v typu památky, která inklinuje k uchovávání starobylých forem (toto tvrzení

však platí pouze pro zájmeno tě, zájmenná forma se je v Bibli svatováclavské po předložce

doložena pouze dvakrát):15

14

Uvedenými vlastnostmi se vyznačují zkoumaná klitika také v nové češtině (Uhlířová 2011–2012). 15

Ještě v jazyce J. A. Komenského je kombinovatelnost se s předložkami širší, H. Zedková (1932: 103–106)

zachytila v analýze Komenského textů následující kombinace: do se, na se, pod se, před se, v se.



217

(5) „Donec eris felix multos numerabis amicos, dum fortuna perit nullus amicus erit. Dokud jest při tobě štěstí, můžeš přátele čitati, jak na tě přijde neštěsti, žádný tě

nebude znáti“ BilPia 42

(6) Jestli ale koktavý, a breptavý, co tenkrát dělat? Od: Má málo rozprávěti, když ale přinucen je, nemá na se pospichati, sice s podkliskou se prozradí LibEd A12v

(7) Cís. vlastní lidé, nevykračovali, ruku ochrannou držeti poručiti chtíti ráčí, a Jeho Milosti královští místodržící, na to pozor dávati, nic takoveho nedopouštěti, byloli

by pak od toho co protí tomu před se bráno, o tom J. M. Cís. s jmenováním těch

officirův, ješto by tim vinní byli, i hned správu učiníti mají:… ArtČes 1663–1664,

s. 32

(8) Naučme se jeho pokoře, nasledújme tichosti, přijměme na se lásku, mějme oučastenství s utrpením jeho, umejme se v krvi jeho, obětújme jej slitováním za

hříchy naše, poněvádž k tomu narozen a dán jest nám BiblSvat Iz 9, komentář

10.2.4 Problém, který by si zasluhoval samostatnou analýzu, na niž není v této práci prostor,

představují funkce reflexivního se ve sledovaných památkách.16

Stručně je možno říci, že se

figuruje v těch případech, které lze pro tuto vývojovou epochu podle dosavadních znalostí o

původu a vývoji se předpokládat (ESSJ2, heslo sę; Šlosar 1981: 141–144). Jak již bylo

řečeno, pro vývoj reflexivního se je příznačná postupná ztráta jeho zájmenné funkce, která

způsobuje, že se je „polyfunkčním výrazem“, jehož funkce „jsou vymezeny dvěma krajními

póly: a) reflexivum je zájmeno, b) je nefunkční morfém“ (Karlík 1999a: 45). Tento stav

zkoumané barokní památky dobře reprezentují.

Zájmenná funkce se je zejména patrná v případech, v nichž je reflexivum, jak již bylo řečeno

výše, součástí předložkové fráze (doklady (6)–(8)):

Oslabený zájmenný význam lze pozorovat v těch klauzích, v nichž je se součástí původně

tranzitivního slovesa, v němž blokuje původní akuzativní rekci a způsobuje, že v pozici

subjektu se objeví argument mající ve významové struktuře slovesa roli patientu, jak ilustruje

následující doklad (9) (a) (o tom, že zájmenná platnost se je v této funkci oslabena, svědčí

fakt, že v německém pretextu (9) (b) mu odpovídá prosté sloveso ertrincken):

(9) (a) Tu viděl jeden přítel druhého, jeden soused svého bližního se topiti, a však jeden druhému pomoci nemohl MartŽiv 65 L

(b) Da sahe ein Freund den andern, und ein Nachbar den andern jämmerlich

ertrincken: und konte doch keiner dem andern helffen MartLeb 62 P

V těchto případech se ještě uchovávají zbytky jeho koreferenční funkce, avšak reflexivum se

v nich funkčně blíží slovotvorně motivovanému morfému, který je vůči slovesu v jistém

významovém vztahu: „Nejobecněji se dá říct, že vztah mezi podobou s reflexivem a podobou

16

V tomto výkladu se soustřeďuji především na reflexivní se. Druhé reflexivní zájmeno si je, jak již bylo řečeno,

doloženo v příliš nízkém počtu dokladů, aby mohlo být podrobeno seriózní analýze.



218

bez reflexiva je v širokém smyslu postižitelný jako vztah různého způsobu slovesného děje“

(Karlík 1999a: 47). Taková slovotvorná funkce se je především patrná v případech, kdy se

reflexivum objevuje pouze po slovese v prefigované podobě, což ilustruje následující příklad

(10) (a):

(10) (a) Natrefilli někdy na cestě na čerstvé a čisté studánky, posadíval se sice u nich s svými tovaryši, ale když oni pili, on sám, ani ve psí dni, když to největší parno

bylo, nic se napíti nechtěl, až u večír v hospodě koupív svému pacholeti, a někdy

také jiným tovaryšům, dobrého nápoje, sám toliko trochu studené vody se napil

TanMuž 49

(b) Si in limpidos us piam fonticulos, incideret, assidebat, quidem cum suis

comitibus, sed ipsis bibentibus, nihil ille, etiam in ferventissimis caniculae

aestibus attingebat, donec sub noctem in diversorio, rursus puero, quin & aliis

subinde comitibus empto potu, ipse solam modicam frigida uteretur TanVir 44–45

Jak již bylo řečeno výše, během historického vývoje češtiny se původně reflexivní zájmeno se

proměnilo v prostředek, který zcela ztratil svou zájmennou funkci a který má status

diskrétního morfému:

a) Stalo se součástí lexikální výbavy sloves (tzv. zvratných sloves neboli reflexiv tantum). V

jejich rámci lze odlišovat skupinu sloves, která mají se jako nutnou součást svého tvaru

(doklad (11)), dále skupinu sloves, která pomocí se odlišují dva rozdílné významy, jako např.

učit ‚teach‘ – učit se ‚learn‘ (doklad (12)), a nakonec skupinu sloves, která ve své sémantické

struktuře implikují účast minimálně dvou aktérů děje, tzv. reciproční slovesa (doklad (13)):

(11) Po třetí: radovávali se horníci i s touto svobodou, že když se cizopanští lide k horám oddali (však nebylili zločinci neb zlopověstní), žádný pán nemohl a nesměl jich

odtud vyzdvíhnouti KořPam 133

(12) Slušili s každým upřimně, a důvěrně jednati? Od: Sluši s dobře znamým a povědomým, neznamyho musí se učiti, dřívé znáti, co v něm vězí, a čeho milovník

je LibEd D12v

(13) Spal tedy Syn Boží, a v lodičce spal, ale na čem spal, o to se hádají, tázají, a rozličně smejšlejí Učitelové, a svatí Otcové MarTroj 193

b) Stalo se gramatickým prostředkem, který se používá pouze ve 3. os. sg.17

V těchto

případech plní funkci: i) pasiva (doklad (14) (a)), ii) prostředku deagentizace (doklad (15)

(a)):

(14) (a) Seje se hrách nejvíce do strniště ječného, jakž sem svrchu ponavrhl, to jest, do pole před dvěma lety pro pšenici dobře vyhnojeného:… FišKnih 25

(b) Seminantur ut plurimum pisa in stipulam hordeaceam, uti supra insinuatum, id

est, in agrum duobus abhinc annis pro tritico bene fimatum…FišOper 25

17

V nové češtině také ve 2. os., a to u performativních sloves typu A odsuzujete se…



219

(15) (a) Od těch studnic jde se přímo po straně toho červeného moře po samým horkým písku, cestou velmi skalnatou a kopcovitou, od které cesty půl druhý hodiny zdýli,

vždy to moře před očima jest, až se přijde do jednoho oudolí, jenž se Pouště Sin

jmenuje,… MartŽiv 81 L

(b) Von diesen Brunnen reyset man als noch fort an der Seythen des rothen Meers,

durch lauterer hiβigen Sand, in eine stehts abhangenden, bergigten üblen Weeg,

da man das rothe anderhalb Stund auff der rechten Hand, und immerdar im

Gesicht hat, biβ man kombt in einen Thal, die Wüsten Sin genendt,… MartLeb 75

L

Tomu, aby formu se bylo v této funkci možno považovat za skutečný morf, však brání

následující vlastnosti:

1. Není součástí vnitřní struktury lexikální jednotky a může se v klauzi objevit nezávisle na

svém slovese (obvykle se proto charakterizuje jako se-mobile, srov. ESČ, heslo Sloveso

reflexivní).

2. Je-li v klauzi (souvětí) společné více slovesům, může být elidováno, což pro barokní

období potvrzuje gramatika V. Jandita:

Particula ſe, quae verbis neutro & passivo additur, si sequantur plura verba similia tantum uni additur primo,

vel ultimo. Primo pulcrius, ut budau ſe weſeliti a radowati národowé. (JandGram 136)

3. V případě, že se v klauzi objeví dvě se, může dojít k jejich splynutí (Avgustinova – Oliva

1995; Hana 2007: 124), jak ukazuje následující příklad (16) z Trojího chlébu nebeského, v

němž je reflexivum součástí fráze slovesa se subjektovou kontrolou osměliti se a zároveň jeho

pravého argumentu hádati se:

(16) Tomu bezbožníkův štěstí nemálo se divil Prorok Páně Jeremiáš, tak že se osmělil s Pánem Bohem, jako řka hádati, a ptáti:… MarTroj 114

Pokud se v klauzi vyskytují dvě reflexivní formy, jejichž subjekt (levý argument) není

identický, toto splynutí dvou reflexiv není možné, jak ukazuje následující příklad (17):

(17) (a) Kterak z toho v ustech matky, neb materníku se vyskytlého dílu dítěte věděti se může, jak dítě v životě máteře leží? CranVýb a4r

(b) Wie man aus dem in dem Muttermunde vorkommenden Theile des Kindes die

Lage desselben im Mutterleibe selbst wissen könne CranEin *2v

10.3 Slovosled pronominálních forem syntakticky závislých na VF ve zkoumaných

barokních textech

10.3.1 Slovosledné pozice pronominálních forem

Ve zkoumaném souboru barokních textů zaujímají sledované pronominální formy především

postiniciální klauzální pozici, což lze chápat jako jasný signál jejich klitičnosti. Tu ostatně

naznačují výše zmíněné syntaktické vlastnosti sledovaných výrazů a dále ji dosvědčuje



220

skutečnost, že některé zájmenné formy (ti, ho, si) se vůbec nevyskytují v iniciální klauzální

pozici, jiné (tě, mi, mu, se) se v této pozici vyskytují v nepočetných dokladech řádu jednotek.

Je ovšem sporné, zda je nutné jejich přítomnost v iniciální pozici považovat za symptom

přízvučnosti (o tom více níže).18

Celkový přehled frekvence jednotlivých klauzálních pozic

pronominálních klitik ve zkoumaných památkách ilustrují následující tabulky 3–9:

iniciální postiniciální mediální prefinální finální po

předložce

∑

absolutně 8 155 14 10 30 13 230

percentuálně 3,5 67,4 6,1 4,3 13 5,7

Tabulka č. 3 Slovosledné pozice tě v klauzi


předložce

∑

absolutně 0 62 4 1 0 0 66

percentuálně

Tabulka č. 4 Slovosledné pozice ti v klauzi19


předložce

∑

absolutně 1 309 31 14 25 0 380

percentuálně 0,3 81,3 8,2 3,7 6,6

Tabulka č. 5 Slovosledné pozice mi v klauzi


předložce

∑

absolutně 0 748 91 47 63 0 949

percentuálně 78,8 9,6 5 6,6

Tabulka č. 6 Slovosledné pozice ho v klauzi

iniciální postiniciální mediální prefinální finální po ∑

18

Jak to již bylo řečeno v teoretické kapitole, nová čeština ukazuje, že i klitika se mohou objevovat v iniciální

části klauze, srov. Gebauerovy (1929: 89) doklady z dialektů, nebo doklady Tomanovy (2004) či Jandové (2006)

ze současné (běžně mluvené) češtiny. 19

Vzhledem k nízkému počtu dokladů, a tudíž jejich nedostatečné reprezentativnosti neuvádím procenta.



221

předložce

absolutně 0 835 99 57 8 0 999

percentuálně 0 83,6 9,9 5,7 0,8

Tabulka č. 7 Slovosledné pozice mu v klauzi


předložce

∑

absolutně 3 1108 253 451 36 10 1861

percentuálně 0,2 59,5 13,6 24,2 1,9 0,5

Tabulka č. 8 Slovosledné pozice se v klauzi


předložce

∑

absolutně 0 15 4 7 0 0 26

percentuálně

Tabulka č. 9 Slovosledné pozice si v klauzi20

Proti klitičnosti se, tě hovoří fakt, že mohou následovat po předložkách, avšak, jak již bylo

uvedeno výše, tyto nemnohé doklady tě, se po předložkách jsou patrně frazeologizované

a/nebo stylově motivované.

Podobně jako auxiliární enklitické formy také pronominální formy nejsou nutně spjaty se

slovesnými tvary, jež jim jsou syntakticky nadřazeny. O této skutečnosti se lze přesvědčit v

následujících tabulkách 10–16. Z nich plyne, že počet dokladů pronominálních forem v klauzi

bez kontaktu se svou nadřazenou slovesnou formou se pohybuje v rozmezí cca 16 % (mi) –

cca 36 % (mu).

preverbální postverbální izolované ∑

absolutně 73 109 48 230

percentuálně 32 47 21

Tabulka č. 10 Pozice tě vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru


20




222

absolutně 32 14 20 66

percentuálně

Tabulka č. 11 Pozice ti vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru21


absolutně 98 221 62 381


Tabulka č. 12 Pozice mi vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru


absolutně 269 365 315 949


Tabulka č. 13 Pozice ho vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru


absolutně 309 326 364 999


Tabulka č. 14 Pozice mu vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru


absolutně 844 594 423 1861


Tabulka č. 15 Pozice se vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru


absolutně 10 5 11 26

percentuálně

Tabulka č. 16 Pozice si vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru

V tomto případě se opět projevují jisté rozdíly mezi jednotlivými památkami, zejména

nápadná je dominace postverbální pozice v Bibli svatováclavské:22

21




223

všechny prameny

mimo BiblSvat

BiblSvat

vlastní

BiblSvat

komentář

∑ % ∑ % ∑ %

preverbální 23 37 29 24 21 49

postverbální 11 18 83 67 15 35

izolováno 29 46 12 10 7 16

∑ 63 124 43

Tabulka č. 17 Pozice tě vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru v BiblSvat a

ostatních památkách

všechny prameny

mimo BiblSvat

BiblSvat

vlastní

BiblSvat

komentář

∑ % ∑ % ∑ %

preverbální 36 23 51 27 11 34

postverbální 80 50 122 64 19 59

izolováno 43 27 17 9 2 6

∑ 159 190 32

Tabulka č. 18 Pozice mi vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru v BiblSvat a


všechny prameny

mimo BiblSvat

BiblSvat

vlastní

BiblSvat

komentář

∑ % ∑ % ∑ %

preverbální 170 31,8 40 15,3 59 38,6

postverbální 156 29,2 149 57,1 60 39,2

izolováno 209 39,1 72 27,6 34 22,2

∑ 535 261 153

Tabulka č. 19 Pozice ho vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru v BiblSvat a


všechny prameny

mimo BiblSvat

BiblSvat

vlastní

BiblSvat

komentář

∑ % ∑ % ∑ %

preverbální 223 31 33 23 53 41

postverbální 177 24 103 73 46 36

izolováno 330 45 5 4 29 23

∑ 730 141 128

22

Nezařazuji srovnání frekvence jednotlivých pozic ti a si, neboť je počet jejich dokladů pro takové srovnání

příliš nízký.



224

Tabulka č. 20 Pozice mu vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru v BiblSvat a


všechny prameny

mimo BiblSvat

BiblSvat

vlastní

BiblSvat

komentář

∑ % ∑ % ∑ %

preverbální 602 52 124 38 118 31

postverbální 201 18 138 42 255 66

izolováno 345 30 67 20 11 3

∑ 1148 329 384

Tabulka č. 21 Pozice se vůči syntakticky nadřazenému slovesnému tvaru v BiblSvat a


Z předložených tabulek je zřejmé, že 1. četnost adverbální pozice je v biblickém jazyce

výrazně vyšší než v jazyce ostatních zkoumaných památek, 2. v rámci adverbální pozice

převažuje v biblickém jazyce pozice postverbální, 3. s výjimkou se převažuje také počet

dokladů adverbální (a také postverbální) pozice pronominálních klitik v jazyce vlastního

biblického textu nad počtem jejich dokladů v jazyce komentářů. V tomto ohledu se

pronominální klitika opět chovají velmi podobně jako auxiliární klitika. Vyšší frekvence

adverbální pozice, resp. postverbální pozice je spjata s biblickým jazykem, tj. jazykem

vysokého stylu, a lze se tudíž domnívat, že je motivována stylově, tj. jako prostředek cizí

mluvenému jazyku a/nebo jako prostředek v mluveném jazyce již velmi neobvyklý. Pak by

bylo možno chápat toto stylově podmíněné využití adverbální, resp. postverbální pozice jako

nepřímé svědectví skutečnosti, že představuje vývojově neproduktivní slovosledný model. Ve

frekvenci pozice pronominálních enklitik vůči slovesné formě se většina památek mírně liší,

větší rozdíly lze najít výjimečně: např. ve Štejerově Žáčkovi výrazně dominuje adverbální

pozice (87 %) nad pozicí izolovanou, v sněmovních artikulech zase výrazně převažuje pozice

preverbální (54 %) nad postverbální (3 %). Tyto rozdíly nemusejí být vždy nutně způsobeny

úsilím autora o vyšší styl, nýbrž mohou plynout: a) v Žáčkovi z kompozice výkladu jazykové

příručky, která se vyznačuje vyšší frekvencí formulací typu Po XX píše se YY (doklad (18)), b)

ve sněmovních artikulech výrazně vyšší frekvencí prefinální pozice reflexiva se, která je

striktně vázána na koncovou pozici syntakticky nadřazené slovesné formy (viz oddíl

prefinální pozice):

(18) V dotčené Biblí po zavřeném „ł“ také se klade toliko točené „y“ vždycky, jako „małý, miłý“ ŠtejŽáč 3



225

Pronominální klitika si podobně jako jiná klitika nevybírají slovní druh svého opěrného slova.

Následují téměř po všech slovních druzích, což dokumentují následující tabulky 22–28:

Levá doména % Levá doména %

substantivum 8 3,5 participium minulé pasivní

adjektivum 0 adverbium 10 4,3

zájmeno 16 7 předložka 13 5,7

číslovka 0 subjunktor 49 21,3

sloveso koordinátor 1 0,4

VF 66 28,7 částice 7 3

infinitiv 11 4,8 citoslovce 0

participium minulé aktivní 40 17,4 pauza 9 3,9

∑ 230

Tabulka č. 22 Gramatický status levé domény tě


substantivum 0 participium minulé pasivní 0

adjektivum 3 adverbium 10

zájmeno 7 předložka 0

číslovka 0 subjunktor 24

sloveso koordinátor 0

VF 14 částice 8

infinitiv 0 citoslovce 0

participium minulé aktivní 0 pauza 0

∑ 66

Tabulka č. 23 Gramatický status levé domény ti23


substantivum 54 5,7 participium minulé pasivní 0

adjektivum 5 0,5 adverbium 71 7,5

zájmeno 43 4,5 předložka 0

číslovka 2 0,2 subjunktor 320 33,7


VF 140 14,8 částice 24 2,5


participium minulé aktivní 286 30,1 pauza 0

∑ 949

Tabulka č. 24 Gramatický status levé domény ho

23




226


substantivum 86 8,6 participium minulé pasivní 12 1,2





VF 83 8,3 částice 19 1,9


participium minulé aktivní 243 24,3 po pauze 5 0,5

∑ 999

Tabulka č. 25 Gramatický status levé domény mu


substantivum 14 3,7 participium minulé pasivní 2 0,5



číslovka 3 0,8 po subjunktoru 84 22,1


VF 159 41,7 částice 11 2,9


participium minulé aktivní 61 16 po pauze 1 0,3

∑ 381

Tabulka č. 26 Gramatický status levé domény mi


substantivum 296 15,9 participium minulé pasivní 0


zájmeno 101 5,4 předložka 11 0,6



VF 316 17 částice 39 2,1


participium minulé aktivní 227 12,2 pauza 34 1,8

∑ 1861

Tabulka č. 27 Gramatický status levé domény se


substantivum 5 participium minulé pasivní 0

adjektivum 1 adverbium 2

zájmeno 2 předložka 0

číslovka 0 subjunktor 11



227

sloveso koordinátor 0

VF 5 částice 0

infinitiv 0 citoslovce 0

participium minulé aktivní 0 pauza 0

∑ 26

Tabulka č. 28 Gramatický status levé domény si24

Následující příklady dokumentují doložené pozice zkoumaných enklitik po rozdílných

slovních druzích: po substantivu (10) (a), (17) (a), (19), po adjektivu (9) (a), (20), po zájmenu

(10) (a), (13) a (21), po číslovce (22) (a), po VF (1)–(3), (12), (14) (a), (15) (b), (23) (a), po

infinitivu (24), po participiu l-ovém (25), po participiu pasivním (26), po adverbiu (23) (a),

(27) (a), po subjunktoru (29), po koordinátoru (30):

(19) „Eadem caro immolatur, & sumitur in missa, que pependit in cruce, též to Tělo, a ta Krev se obětuje od kněze, které Tělo na kříži pnělo,…“ BilPia 3

(20) Dobrá ti padla, a velmi dobrá ti padla, dnes na hoře Thabor milý Petře; dobrá ti padla: … BilPia 12

(21) A Jeremiáš v kapit: 1. píše jak mu Pán Bůh poroučel, aby šel k lidu od víry pravé, a od zákona Božího, i od Pána Boha samého odvrácenému, a aby jej učil, a z

hříchův trestal, a aby se nic hněvu jejích, ani lání, ani pohrůžek nebál, [že on mu

k tomu smělosti, síly i vejmluvnosti přidá] JestřVid 140–141

(22) (a) aneb že kachny, přeplnivše vole jikrami štičími, ještě syrové je vracují, a do rybníků vypouštějí, kdežto potom štiky žíti počínají podle obecního lidu domnění?

Ani jedno, ani druhé se mi nelíbí FišKnih 47

(b) …: an quia „anates“, ingluvie a semine lucioru turgidae, adhuc cruda &

indigesta ova evomant, & in piscinas exonerent, unde lucii animantur, juxta

opinionem vulgarem? Neutrum placet FišOper 57

(23) (a) …; takové poděkování chceš prokázat za dobrodiní a lásku tobě učiněnou; pravím ti nečiň se více tak smělým, a takovými věcmi mně nepřicházej, sice ti

spůsobím, že to tvé bláznoství lítovati budeš Jenov A4r

(b) Ist dann diß die Treu, so du deinem Herrn versprochen hast, und ist diß der

Danck so du ihm für seine Lieb erweisest. Sey nur nicht so keck dergleichen mir

mehr zuzumuthen, sonsten wil ich gewiß machen, daß dich deine Torheit gereuen

solle MartHist 211 L

(24) „id est angelicae potestates trement ad adventum Iudicis, to jest mocí anjelské v příchodu Soudce třásti se budou“ MarTroj 6

(25) A vstoupiv na lodičku, přeplavil se, a přišel do města svého. A aj přinesli mu šlakem

poraženého ležícího na loži BiblSvat Mt 9,2

(26) I dána bude kniha neznajícímu Písmo, a řečeno mu bude BiblSvat Iz 29,12 (27) (a) Odkudž tak velice se jeho čest mezi lidem rozmohla, že ačkoli od svaté

Apoštolské Stolice {…} ještě není za svatého vyhlášen, a přes dvě stě let svatá

katolická víra v Čechách, jako zatemněná byla, nic méně katoličtí vždycky ho za

svatého a za pravého mučedlníka měli,… TanMuž 11–12

24




228

(b) Quare populi in eum veneratio ita crevit, ut tametsi a S. Sede Apostolica {…}

nulla accesserit Authoritas tantaeque ab haeresi per duo saecula intercurrerint in

Boemia tenebrae; pro Sancto tamen & vero Martyre sit semper habitus cultu

publico, & appensis ad eius sepulchrum anathematis,… TanVir 19

(28) … poněvádž v mladosti své zvyklá musela býti před zrcadlem se líčiti, shejbla se, jak mohla svým rancem, a hrbem k zemi, ten kus zrcadla pozdvíhla, do něho se

zhlídla, a vidíce, že není ta která před časy byla, náramně se rozlobila, s velikým

hněvem to zrcadlo na zem hodila, a reptajíce pravila: „Bodejž tě mrcho kat

roztlouk:…“ MarTroj 53

(29) Nač má pozor dáti kašlající? Od: 1. Nemá zvučně kašlatí, aby ho po celým kostele, neb domě slyšeti bylo LibEd C2v

(30) Kdy pak papež římský za mesiáše držán býti chtěl? a kdy za takového od Židů přijat jest? Jistě nikdý. Nýbrž ho jak kacíři, tak Židé jakožto hlavu Katolické církve

nenávidí BiblSvat 13, komentář

Předložené tabulky také dokumentují, že sledované formy nenásledují po citoslovcích

(doklady (25) a (31)) a předložkách, což lze opět chápat jako symptom jejich klitičnosti (s již

několikrát opakovanou výjimkou se, tě, které se po předložkách klást mohou). Pokud se

některá ze sledovaných pronominálních forem vyskytuje po výrazu citoslovečného původu, je

to symptomem změny slovnědruhové příslušnosti této původně citoslovečné formy, jak

svědčí následující doklad (32) (a), v němž má hle funkci identifikačního postfixu:

(31) Již jsem chtěl k pátému handštánu sáhnouti, a hle, připadlo mi na mysl, abych těm královským slavíčkům na poděkování {…} dedikoval KořPam 58

(32) (a) Tak hle ho Bůh netoliko k snášení křížů a pohanění, a všelijakých jiných protivenství hotovil, ale také od lidských umění, a všech jiných zaměstknání,

k samým Apoštolským prácem odvozoval TanMuž 2

(b) Ita nimirum eum DEUS non tantum ad cruces & ignominias & adversa

quaeque parabat, sed ab humanis disciplinis aliisque omnibus negotiis ad sola

studia Apostolica segregabat TanVir 30

Prezentované tabulky ukazují, že pronominální formy tě, mu, mi, se mohou následovat po

pauze. Pominu-li iniciální pozice těchto výrazů, jimiž se budu zabývat v následujícím oddíle,

jde o případy, v nichž zkoumané formy následují: a) po vsuvce (doklad (33)), b) po apozici

(doklad (34)), c) po anteponované zanořené klauzi (v dokladu (35) popisně jmenovací

klauze), d) po interponované zanořené klauzi (doklady (36) a (37) (a)), e) po interponované

přechodníkové konstrukci (doklad (38)):

(33) Nebo hned jak přišli na pole: tak se zapalil stary hněv Kajina, že povstal proti bratru svému, a cokoliv mu do ruky přišlo (nebo ještě tenkrát, ani rúčnic, ani

švaňcar nebylo) cokoliv, pravim, mu do ruky přišlo, to popadl, zdaliž byl kamen,

neb kůl z plotu, nebo od pluhu botka? BilPas 17



229

(34) Germanské havířstvo, patříce na jeho obzvláštní položení, na kheně rud a klufet složení, na skal sacunky a převržení, Thawrgang, to jest Trvanlivý pramen, mu

převzděli KořPam 154

(35) Za druhé: k konci tomu žádám poníženě, aby kdo čeho znamenitějšího dříve než já se doví, a to skrz obecné noviny k rozhlášení hodné uzná, mi čim dříve, tim lípé též

oznámil PošNov 25. leden 1719

(36) Z kterýchžto svolených contributi, toliko to samé, co na tu před rokem anticipirovanou remontu, jednomu neb druhemu z obyvatelův, se ještě restiruje,…

ArtČes 1650, s. 27

(37) (a) Potom začastý se děje, [že naděje dobré plodu, [jehož douffáš od souseda dosáhnouti], tě docela oklamá], a tak chtěj nechtěj zbaven budeš ročního

rybničního užitku FišKnih 44

(b) Deinde non raro contingere assolet, ut spes justi foetus, apud vicinum

comparandi, omnino fallat, & ita cum spe falsa, nolenti volenti, tibi interdicetur

annua piscinae utilitate FišOper 53

(38) Aniž dívu není, že lidé hříšný, a bezbožný před prchlivou tváři Soudce přísného se lekli, a báli, poněvadž i Svatí, a věrní služebnící Boží [rozjímajíce sobě ten

přehrozný soud], se třásli, a trnuli;… MarTroj 6

V případě tě je pozice po pauze nejspíš reliktem jeho původní přízvučnosti (viz výše i níže). V

případě ostatních pronominálních forem lze postavení po pauze chápat jako symptom jejich

potenciální proklitičnosti.

10.3.1.1 Iniciální pozice

V předešlém oddíle bylo zmíněno, že ve zkoumaném materiálu se ve velmi nízkém počtu

vyskytují případy iniciální pozice analyzovaných zájmen. Pouze v případě tě lze doložené

případy iniciální pozice chápat jako projev jeho (někdejší) přízvučnosti, neboť tě se v nich

nachází na začátku v pramenech citované písně Tě Boha chválíme, jak ilustrují příklady (39) a

(40). Iniciální poloha klitika v této písni je zejména ovlivněna latinskou předlohou, která

koresponduje s faktem, že ve starších vývojových stádiích češtiny mělo tě status potenciálně

přízvučného slova (jak již bylo zmíněno, D. Šlosar {1967: 253} konstatuje, že ještě v češtině

14. století si výraz tě uchovává status nestálého klitika):25

(39) … v novém pravených velebných pánův paterův školarův piarův vyzdvíženém farním kostele, Zasnoubení Blahoslavené Panny Marie, ambrozianský zpěv: Tě Boha

chválíme slavně zpíván byl PošNov 3. únor 1720

(40) … ti ale bezbožní žháří hned klášter i kostel zapálili a ty duchovní muže (kteří jedním hlasem Te Deum laudamus, Tě Boha chválíme zpívati začali) všechny,

jichž bylo 46, do toho ohně vházeli,… Země 233

25

Iniciální pozice tě by snad mohla plynout z rytmických důvodů (umístění nepřízvučného slova na začátek

verše umožňuje změnu rytmického spádu verše tak, aby vyhovoval nápěvu), ale to se v tomto případě jeví jako

nepravděpodobné.



230

Kromě těchto případů jsem v excerpované sondě zaznamenal iniciální pozici pouze čtyřikrát:

jedenkrát u formy mi a třikrát u formy se. Iniciální pozice mi představená ve výše citovaném

dokladu (35) reprezentuje pozici mi po anteponované zanořené klauzi popisně jmenovací, a

jak již bylo řečeno výše, zájmeno mi by v ní mohlo mít status proklitika. Tento doklad by

však bylo možno interpretovat také tak, že mi má v této klauzi status kontrastu a jako takové

je nositelem větného přízvuku (pak by tato klauze byla interpretovatelná ve smyslu aby

oznámil to mi {= tj. mně}, a nikomu jinému).26

Zbývající doklady pocházející ze sněmovních artikulů jsou z hlediska vývoje češtiny

neobvyklé, neboť: a) v dokladu (41) a (42) se reflexivum ocitá v pozici po dvojtečce, jíž je

uvozena jedna položka výčtu, b) v dokladu (43) je reflexivum umístěno po anteponované

adjunkční klauzi:

(41) Přitom take za šesté: se pozustavovati nebudou, obyčejné příročí, však s vejmínkou vdov a syrotků, tež jiných pobožných odkazů, pro který na rok 1772hý opět 10000

zl. se odhodlává, ještě dáleji prodloužiti ArtČes 1771–1772, s. 7

(42) Ad secundum: se stavové z povinné, a věrnonejvěrnější vroucnosti k Její Císařské Královské Apoštolské Majestatnosti vše nejmocněji přičinějí, jak mnoho žalostné

okolostojičnosti tohoto Království českého jenom dopustějí, s nejmilostivěji

požádanou částkou vojenskou, a komorní v skutku, a v čase dodržeti mocti ArtČes

1771–1772, s. 17

(43) … toho ale i nejmilostivěji svoliti ráčí: [že [kdyby in casum nejakýho nepřátelskýho vpádu, neb dálši všeobecné neourody, moru, pádu dobytčího, loupeže, neb ohňů, a

těm podobných nenadálých osudů (které všemohoucí Bůh vesměs nejmilostivěji

odvrátiti rač) stavové k zemské, a k své vlastní bezpečnosti tak násobných

nápomocných prostředků sami potřebovati měli], se napotom Její Císařské

Královské Apoštolské Majestatnosti nejvyšší zemské ochrany sice ovšem

důvěřují], však k odvodu těch tuto objednaných všeobecných daní a náloh

nikterakž držáni, přes to pak všecko jednou za vždycky zavázáni býti nechtějí,…

ArtČes 1771–1772, s. 28

Vzhledem k tomu, že všechny tři doklady pocházejí z artikulů, bylo by snad možno

předpokládat, že tato slovosledná pozice je způsobena celkově velmi špatnou jazykovou

úrovní sněmovních tisků. Všechny doklady pocházejí z artikulních usnesení ze sedmdesátých

let 18. století, tj. z období, kdy čeština v oblasti administrativní komunikace trpěla značnou

zaostalostí, jak ostatně svědčí velmi krkolomná stylizace obou dokladů. Snad by v tomto

26

Jako velmi málo pravděpodobné se jeví ta možnost, že by iniciální pozice zájmena mi byla nářečního původu:

ve slezských dialektech a přilehlých částech dialektů východomoravských má sice forma mi status přízvučného

zájmena (ČJA4: 342), avšak pro přijetí takové možnosti schází souvislost mezi Pražskými poštovskými novinami

a jazykovou situací ve Slezsku.



231

případě bylo možno uvažovat vliv němčiny, ale k tomu schází srovnání s případnou

německou předlohou.

Kromě toho jsem však nad rámec excerpce zjistil ještě další doklady ((44)–(46)) s iniciální

pozicí reflexiva. Dva doklady ((44) a (45)) pocházejí z učebnice správného chování De

Educatione a jsou motivovány elipsou subjunktoru v koordinovaném spojení dvou

zanořených klauzí. Třetí doklad (46) pochází z Bilovského homiletické sbírky a je patrně také

motivován elipsou subjunktoru. Na rozdíl od předchozích dokladů však v dokladu (46)

reflexivu předchází anteponovaná zanořená klauze, a tak by tento doklad bylo možno

považovat za svědectví slovosledného modelu známého z nové češtiny, tj. těsné postpozice

klitik po anteponovaných kompletivních klauzích. Proti tomtuto hodnocení však hovoří

skutečnost, že v ostatních doložených barokních případech je klitikon po anteponované

zanořené klauzi kladeno až za první frázi klauze (viz oddíl 10.3.1.2.3):

(44) Čeho se má varováti? Od: Aby nekrchal hřmotně, se nevrtěl, neb cokoliv takového dělal,… LibEd D3v–D4r (získáno mimo sondu)

(45) Slušili aby jen vždycky komplementy dělal, se klaněl, ponížoval,…? LibEd F11v (získáno mimo sondu)

(46) Když jej bratři těšili, páni rozliční navštěvovali, co by se mu líbilo, se tázali? BilPas 181 (získáno mimo sondu)

I když jsou všechny zmíněné případy iniciální pozice se svým způsobem neobvyklé, lze je

patrně považovat za proklitické. V žádném ze sledovaných dokladů reflexivum se nemá status

zájmena, o jehož přízvučnosti ve stč. podává svědectví D. Šlosar (1967: 252). O jejich možné

proklitičnosti také svědčí – pominu-li již zmíněné analogické projevy proklitizace v jiných

klauzálních pozicích – to, že se tyto pronominální formy nacházejí po nekoncové pauze na

vnitřní syntaktické hranici: a) mezi anteponovanou zanořenou klauzí a její klauzí maticovou

(doklad (35)), b) mezi koordinačně spojenými zanořenými klauzemi: tyto doklady lze

považovat za projev elipsy spojky (44) a (45).

10.3.1.2 Postiniciální pozice

Ve zkoumaných barokních památkách dominuje postiniciální pozice sledovaných

pronominálních tvarů (u reflexivního se je frekvence postiniciální pozice nejnižší – 59,5 %, u

mu je nejvyšší – 83,6 %). Postiniciální pozice dominuje jak v zanořených, tak nezanořených

klauzích. Tato pozice je slovosledně zcela nezávislá na slovosledné pozici syntakticky

nadřazeného slovesného tvaru, jak dokumentují doklady (30), (47)–(49), v nichž je enklitikon

umístěno v postiniciální klauzální pozici bez kontaktu se slovesným tvarem:



232

(47) Řekl Anjel k Sedláčkovi: „Již jsem tě Sedláčku na několik míst přivedl, a málo jsi ještě ve světě viděl, co by se Pánu Bohu líbilo, i dobrým lidém, i tobě samému, a

co bys chválil…“ JestřVid 177

(48) (a) O jak veliká mi hanba bude, že té veliké milosti, kterou jsi nám skrze tvé svaté Vtělení přinesl, tak málo jsem sobě vážil,… MartŽiv 212 P

(b) O was für eine Schand wird mirs seyn, daß ich die grosse Gnad, so du uns durch

deine Menschenwerdung mitgebracht hast, so wenig geacht und so übel angelegt

hab:… MartLeb 211–212

(49) Tys můj soudce od Boha nařízený, ty mi za spravedlivé učiň JestřVid 226

V zanořených klauzích dominuje pozice klitika bezprostředně po subjunktoru, jak demonstrují

doklady (29), (50), což signalizuje, že subjunktor zaujímá v zanořených klauzích iniciální

pozici:

(50) (a) Milostivý Kníže, již déleji mlčeti nemohu, ale musím sobě při Vaší Královské Milosti stěžovati, že mi se veliká škoda skrz někoho děje v dříví, které sem pro

dvůr Vaší Královské Milosti přichystal,… TanŽiv 49

(b) O Dux Excellentissime, amplius non valens silere, Vestrae cogor querulari

Clementia, quod per virum quendam incerdibila in lignis, quae pro Curiae

Vestrae praeparo indigentiis, percipio detrimenta TanTroph H2r

10.3.1.2.1 Podobně jako u auxiliárních klitik také v případě zájmenných klitik dokumentují

sledované památky soupeření 2W a 2D pozice. I když takových dokladů není mnoho, zdá se,

že v dobovém úzu převažují případy 2D pozice reprezentované zde doklady (19), (20) a (22)

(a). Enklitikon v nich následuje po rozvité nominální frázi (51), po adjektivní frázi, jejíž

součástí je tázací výraz ve funkci subjunktoru (48) (a), po koordinační skupině (19) a (52) a

po adverbiální frázi (53) (a):

(51) Léta 1422 císař Zigmund zase u Německýho Brodu byl od Čechův poražen a [450 vozův naložených] mu odňato bylo Země 134

(52) Císař pak, jakožto moudrý pán, přívětivě se k němu měl, a [k stolu a k obědu] ho posadil JestřVid 171

(53) (a) …: země pak pro hrách ani příliš vlhká, ani příliš suchá býti nemá; [mnohem pak méně] mu svědčí v nově vyhnojená:… FišKnih 25

(b) Gleba pro pisis nec nimium humida, nec sicca nimium, multo minus recenter

pinguis convenit;… FišOper 25

Doložené případy 2W a 2D pozice demonstrují následující tabulky (schází tabulka s doklady

na reflexivní si a ti, protože se takové případy ve zkoumaném korpusu nevyskytují, a tě, které

je doloženo jen v jednom případě 2D pozice):

Mart

Živ

Beck

Pos

Bibl

Svat

∑

2W 0 1 0 1



233

2D 1 0 1 2

∑ 1 1 2 3

Tabulka č. 29 Doložené případy 2W a 2D pozice mi ve zkoumaných textech

Tan

Muž

Jestř

Vid

Mart

Živ

Beck

Pos

Země Fiš

Knih

Bibl

Svat

∑

2W 0 0 0 0 0 0 0 0

2D 2 2 1 1 2 1 2 11

∑ 2 2 1 1 2 1 2 11

Tabulka č. 30 Doložené případy 2W a 2D pozice ho ve zkoumaných textech

Tan

Muž

Jestř

Vid

Mart

Živ

Beck

Pos

Země Fiš

Knih

Lib

Ed

Bibl

Svat

Bibl

Svat

kom

∑

2W 0 0 0 0 0 0 1 0 1 2

2D 3 3 1 3 3 1 1 0 4 19

∑ 3 3 1 4 3 1 2 0 5 22

Tabulka č. 31 Doložené případy 2W a 2D pozice mu ve zkoumaných textech

Bil

Pia

Bil

Pas

Mar

Troj

Tan

Muž

Jestř

Vid

Koř

Pam

Země Fiš

Knih

2W 0 0 0 0 1 0 0 0

2D 2 5 8 2 1 3 3 4

∑ 2 5 8 2 2 3 3 4

Cran

Výb

Jenov Poš

Nov

Art

Čes

Bibl

Svat

BiblSvat

kom

∑

2W 0 0 0 0 0 0 1

2D 2 2 2 2 1 3 40

∑ 2 2 2 2 1 3 41

Tabulka č. 32 Doložené případy 2W a 2D pozice se ve zkoumaných textech

Statistická převaha 2D pozice by mohla být poněkud zkreslena ambigními doklady typu (20),

(22) (a), (52), (54) (a) a (55), které jsou tvořeny pouze rozvinutou iniciální frází a finálně

umístěným slovesem a které hodnotím jako postiniciální: zájmeno se v nich tudíž nachází v

pozici, která by mohla být klasifikována také jako prefinální:



234

(54) (a) Ano i když bydlil v Dožicích, a s pacholaty chodil do okolních blízkých vesnic na křesťanské učení, brával ji s sebou, aby pacholata a děvčata křesťanským věcem

učila, a [v jeho duchovní práci] mu pomáhala TanMuž 97

(b) Quin & cum Dožicii maneret, eam cum pueris accipiebat in comitem per pagos

proximos pueris, puellisque catechisandis adiutricem TanVir 128

(55) Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: „Doufej dcero, [víra tvá] tě uzdravila“ BiblSvat Mt 9,22

Ve zkoumaném materiálu jsem zachytil pouze tři doklady ((56)–(58)) 2W pozice

pronominálních klitik (nadto ještě další dva případy interpozice klitika uvnitř rozvinuté fráze

v mediální části klauze – viz níže). Toto slovosledné postavení je (údajně) poměrně časté27

ve

staročeských památkách (Gebauer 1929: 91; Trávníček 1956: 147) a také je dobře doloženo

v humanistické češtině (Trávníček 1956: 148; Ertl 1924: 259, 266). Nízký počet dokladů 2W

pozice by pak mohl svědčit o tom, že se tato slovosledná pozice enklitik nachází v zánikovém

stádiu. To ostatně naznačují kontexty, v nichž se vyskytuje: dva doklady jsou s největší

pravděpodobností motivovány stylem: doklad (56) je reprodukcí slov knížete Přemysla v

Beckovského Poselkyni, doklad (57) pochází z komentáře k jedné z kapitol Eklesiastika z

Bible svatováclavské:

(56) Přemysl kníže o tom, co se děje od svých věrných správu maje všechny Čechy k sobě na sněm povolal, a jim tu neřest, která se v jeho zemi páše, všem oznámil i doložil,

že z toho má přijíti všem té země obyvatelům veliké nebezpečenství, řka: „Viděl

jsem ve spaní, kterak dívka jedna z těch přede mnou stála, a [krvavého]1 mi

[nápoje]1 píti v kofliku podávala“ BeckPos 49

(57) Jak kdo se na službu Boží oddá, tak hned na něho pokušení dorážeti budou ze všech stran, kteréžto aby přemoci mohl, [tři]1 mu [tuto]1 prostředky proti ním poskytuje

Syrach BiblSvat Ecc 2, komentář

(58) Co po spovědí? Od: Má hříchův svých proto že svého Boha rozhněval litovati, znamení zevnitřní, uhodíce se na srdce, dáti. 2. Bedlivě poslouchati [jaké]1 mu

[pokání duchovní]1 nařizuje, a naučení dává LibEd D5v

Podobně jako v případě auxiliárních klitik i zde by 2W pozice pronominálního klitika mohla

být motivována informační strukturou klauze, jelikož ve všech citovaných dokladech je touto

pozicí aktualizována ta část klauze, která má status nové informace a která je důležitá z

hlediska obsahové výstavby daného úryvku: v dokladu (56) je akcentována právě krvavá

barva nápoje, protože je to ústřední motiv Přemyslova prorockého snu, v dokladu (57)

číslovka tři anticipuje bezprostředně následující výčet, v dokladu (58) se tázacím zájmenem

jakého zvýrazňuje očekávaná povaha výzvy k pokání.

27

Toto frekvenční hodnocení postiniciální pozice stč. verbálních enklitik bude potřeba podrobit revizi: např. L.

Prejzová (2011) ve své bakalářské práci věnované analýze pronominálních klitik v Tkadlečkovi (tj. v památce z

konce 14. století) nezjistila žádný doklad 2W pozice.



235

10.3.1.2.2 Pronominální klitika se ve sledovaném materiálu obvykle nenacházejí

bezprostředně za koordinátory a, i, ale. Ty ho od sebe odpuzují, a tak jsou obvykle umístěna

až za první větnou frází následující po těchto konektorech, jak ilustrují doklady (59), (60) a

(61):

(59) …; mnohý kterému jsi stěžuje, okaže na tváři nejakou outrpnost, a na straně se mu vysměje, že tomu žaluje, kteří mu nahrady dáti nemůže,… LibEd G11v

(60) (a) Jedním časem šel na pout k Boží Krví do Bavor: kamž také tim časem několik urozených paní spolu putovalo. I prosily ho za to velice, aby na cestě s nimi šel;

ale vždycky samotný podál od nich chodil, řka: že tim způsobem, jak on tak ony,

budou se moci volněji Pánu Bohu modliti TanMuž 32

(b) Ibat quodam tempore cum pluribus faeminis nobilibus peregrinus ad

Beatissimae Virginis miraculosam in Bavaria imaginem dictam: ad „Sanctum

Cruorem,“ noluitque, quamvis multum rogatus, nisi seorsim ab illis ambulare,

causam afferens, quod sic & illae separatim esset commodius precibus vacaturae

TanVir 22

(61) Když se v kostele mše svatá dokonala, {…} chtěl také Sedláček odjíti; nebo myslil, že se již v tom kostele nic více konati nebude: ale Anjel Páně ho pozdržel, a

napomenul, aby neodcházel,… JestřVid 137

V několika případech se ve sledovaných památkách vyskytuje pozice pronominálních enklitik

po koordinátorech a, ale. Většinu z nich představují doklady nerozvitých klauzí, které jsou

tvořeny jen slovesnou formou, zájmenným tvarem a koordinátorem: pozice po koordinátoru

by tak mohla být interpretována jako výsledek snahy vyhnout se finální pozici, tj. mohla by

být motivována dalším Ertlovým (op. cit.: 309) rytmickým pravidlem, podle něhož je klitikon

odstraňováno z koncové pozice (viz více oddíl 4):

(62) Račtež tedy jej k sobě laskavě přijíti, nad ním svou ochrannou ruku držeti, a k tomu napomáhati, aby skrze tu jiskru veliký oheň Božího milování, k dobrému celého

Českého království, vznikl, a se rozmnožil TanMuž *4r–*4v

(63) (a) Co Pán Bůh Adamovi zaslíbil, a mu hrozil, to nám všem hrozí, a zaslibuje;… MartŽiv 55 L

(b) Eben das jenige, was Gott dem Adam versprochen und geträut, das hat er uns

auch verschprochen und geträuet:… MartLeb 48 L

(64) Zdeť jest viděti, kterak křesťanská církev působením svatého Ducha skrze kázaní svatých Apoštolů, obzvláštně pak SS. Petra a Pavla {…} od svého počátku, až do

vzrostu se vzdělávala: a že s Kristem neumřela, ani pohřbena byla; nýbrž proti vší

naději zlobivých židů, v krátkém času nad míru vzešla, a se rozšířila BiblSvat Sk,

předmluva

(65) Podlé kterého přikázaní má komplementa dělati? Od: {…}: slovem jakož jsem vejšejí napověděl aby neseznali že mu takové jednání přirozené není, ale se nutí

LibEd F 11v (získáno mimo sondu)



236

Avšak proti této klasifikaci hovoří další zjištěná fakta: 1. finální pozice klitika je v barokní

době možná, 2. ve sledovaných památkách jsem zaznamenal také dva doklady pozice klitika

bezprostředně po koordinátoru a v rozvitých klauzích, jak se lze přesvědčit v následujících

dokladech (66) a (67) (zde klauze a se v nebezpečenství vydal):

(66) Přijmi tehdy duchovní, a spolu chudobný tyto {…} sebrané drobty, mých {…} kázaní, s vděčnosti; a jináč se nedomnívej, nežli že všeckna tato má práce, i

unavení, jedině čelí, a cíli na spasení tvé ubohé duše, totiž: abys se varoval

hříšných zlosti, a se přidržel milosrdných skutkův, též mravných svatých ctnosti

MarTroj 1

(67) (a) Nicméně prvé než se tam vypravil, a se v nebezpečenství vydal, umínil sobě k Páterovi Chanovskému, jehožto svátost jemu známa byla, přistoupiti, a ho za

přímluvu u Pána Boha prositi TanMuž 155 (získáno mimo sondu)

(b) …, prius quam se periculo huic committeret, Patris Chanovský, cuius sanctitas

sibi erat perspecta, apud DEUM patrocinium censuit implorandum TanVir 187

Kladení enklitik bezprostředně za tyto spojovací výrazy se objevuje také ve staré češtině, i

když podle F. Trávníčka (1956: 150) bylo už tehdy poměrně řídké. Toto tvrzení potvrzuje

Staročeská textová banka (k 15. 9. 2012), která eviduje pouze 10 dokladů a sě, 4 doklady i sě,

2 doklady a jmu, 1 doklad a jho. Vyšší četnost kombinace těchto koordinátorů s tě (59

dokladů a tě, 7 dokladů i tě, 8 dokladů ale tě) svědčí patrně o původní přízvučnosti formy tě

(podobným způsobem by bylo možno interpretovat formy sě). Ze zjištěného barokního stavu

tedy plyne, že ještě v tomto období se uchovávají zbytky původního staročeského kolísání v

slovosledu enklitik po konektorech a, ale. Kladení se bezprostředně za tyto konektory bylo

odstraněno až v moderní češtině. Tento historicky dlouhý proces konkurence slovosledu typu

a se bál X a bál se souvisí jednak s tím, že tyto konektory ztratily schopnost nést přízvuk

(Trávníček 1951: 867), jednak s tím, že jako konjunktory nepatří do syntaktického rámce

spojovaných klauzí, a tudíž nemohou v klauzi zaujímat pozici první fráze.

10.3.1.2.3 Klitická zájmena jsou podobně jako v nové češtině umístěna v postiniciální pozici

za první frází po anteponované zanořené klauzi či přechodníkové konstrukci, a dokonce také

po kompletivních klauzích: v nové češtině je v takových případech klitikon umístěno těsně za

anteponovanou kompletivní klauzi (Toman 1999; Lenertová 2004): po zanořené klauzi

kompletivní v dokladech (68)–(74),28

popisně jmenovací (75), adjunkční (76) a (77), po

přechodníkové frázi v dokladech (78) a (79):

28

Až na jedinou výjimku (46) citovanou výše v oddíle 10.2.1, kde je reflexivum umístěno za postponovanou

kompletivní větu patrně z jiných důvodů (elipsa subjunktoru).



237

(68) Každá věc, spíše nežli ji kdo vymysli a zhotoví, těžká jest, ale když ona zhotovená jest, každý chce jejím místrem býti, každý jí za lehkou drží její nedostatky vykládá,

a [že dokonalejší spůsobiti umí], honosi se BeckPos b1v

(69) [Že by Špaňhelský prync Pyo sedm francouských batalionův zajiti byl měl], dáleji se nic neslyší… PošNov 6. únor 1720 (získáno mimo sondu)

(70) [Že pak Matka Boží vždycky Pannou zůstala], dokazuje se z Luká: I. 34. Ezech: 44. 2. a z jednosvorného smyslu Církve svaté, též oustně podaného Apoštolského

učení BiblSvat Mt 1, komentář

(71) [Že by pak v tom verši byla řeč o velebné Svátosti], dokazuje se z slova lámání, kteréž svatý Pavel nazývá oučastností Těla Kristova BiblSvat Sk 2, komentář

(72) (a) [Že jest pak za cisařování Otona Prvního již na světě byl], dosti se dovádí z Naukléra, který v svých letopisích (Generatione 32) takto dokládá:… TanŽiv

A3v

(b) Deinde vero imperium Ottonis Primi attigisse, etiam satis constat ex Nauclero,

qui Chronographiae suae generatione 32. ait:… TanTroph B1r

(73) Když se dále chtěl podivati Sedláček, nepovolil mu Anjel: ale co se mu o tom, co již tam viděl, zdá, [aby směle pověděl], povolil mu JestřVid 108

(74) Nacházím také v knize Ezechiele Proroka v kapit: 2. a 3. [[jak Pán Bůh tomu Prorokovi poručil kázati Slovo Boží:] a [jak u vidění podal mu knihu, a [aby ji

snědl] poroučel mu]]:… JestřVid 141

(75) „Qui tetigerit picem, inquinabitur ab ea: & qui communicaverit superbo, induet superbiam, [kdo se dotkne smoly], zmažeť se od ni, a když obcuje s pýšným,

oblečeť se v pejchu“ MarTroj 204

(76) A [jestli se Pánu Bohu nelíbi pyšný a nádherný oděv], mnohém více se mu nelíbi ženského těla obnažování po předu i po zadu,… JestřVid 87

(77) „… si consentias, jam tua te premunt, non alterius, [jestliže svolíš, a prohlížíš], již tě tvoje hříchy tlačí, ne druhého“ MarTroj 214

(78) Tedy [vyňav Samuel nádobu s olejem], pomazal ho u prostřed Bratří jeho… MarTroj 239

(79) …a [on do arrestu vzát jsa], všechno se vyznal, na to i hned k té vdově která sice ještě živa jest, však ale sotva z toho vyjde, přiveden, a [s ní confrontirován byvše],

ke všemu se znal,… PošNov 12. červen 1723

Jak již bylo zmíněno v oddíle věnovaném levé doméně zkoumaných zájmenných forem, jejich

pozice těsně za zanořenou klauzí nebo přechodníkovou frází není v dobovém jazyce

zakázaná. Avšak realizuje se převážně tehdy, je-li zanořená klauze nebo přechodníková fráze

do své maticové klauze interponována a je-li zájmeno umístěno do prefinální pozice (tzn.

klitikon se vyhýbá finální pozici), jak svědčí následující doklady (80), (81) a (82):

(80) [Kdyby se přihodílo, [že ta osoba, [která s ním jde], se zastavila?]] LibEd G2v (81) (a) Odkudž také tim potřebnější jest, [[aby bába takové ruční sáhání skrz pilné

cvíčení sobě známé učinila], a [chyb přitom, [jenž sice snadně přihoditi se mohou,

však ale zlých následků jsou], se vystříhala]] CranVýb 70

(b) Es ist daher um desto nöthiger, daß eine Hebamme sich dieselben durch fleißige

Uebung bekannt machen, und die Fehler dabey, welche zwar leicht zu begehen,

aber von schädlichen Folgen sind, vermeiden soll CranEin 69



238

(82) Když tedy ono tak sevřené se vynajde; [tedy do toho pytliku tolik prstů, [co možné jest], se vpraví], a ty se od sebe roztáhnou, aby vchod téhož pytliku neb měchýře

se rozšířil,… CranVýb 157

(b) Wird er nun so eingeschlossen gefunden; so bringt man in diesen Beutel so viel

Finger hinein, als man kann, dehnet die Finger auseinander, um den Eingang des

Beutels zu erweitern,… CranEin 69

(83) (a) Nicméně Bůh Všemohoucí tak šťastné vítězství propůjčiti ráčil, že sto a sedumdesáte tisíc mouřenínův na place zůstalo, naproti tomu ale křesťanů nic

více, než patnácte set zahynulo, [pak mouřenínové s svým králem [utíkajíc do

města Avinion] se salvírovali], a tak se v něm bránili, že jsou křesťané to město

dlouhý čas dobývati museli,… Jenov A3v

(b) Die überbliebene Mohren aber sampt ihrem König flohen in die Stadt Avinion,

und wehreten sich darinn so dapffer, daß die Christen diese Stadt lange Zeit

belägern musten MartHist 210 P

Těsná postpozice klitik je běžná také po vsuvkách, ale opět jen v případě prefinální pozice

pronominálního tvaru:

(84) A sotva v korábu, [jak říkáme], se ohřil, všeckny plavce zbouřil:… MarTroj 203 (získáno mimo sondu)

(85) Toho učitele zdání, na tom, [jak myslím], se zakládá, co čteme v první Epištole svatého Pavla k Koryn

Date post:	21-Oct-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

10 Pronominální klitika - Masaryk University · 2013. 3. 22. · Pavel Kosek Enklitika v...

Documents