1

NA NÁVŠTĚVĚ ŠKOLY V MNICHOVICÍCH

Návštěva očima Moniky Jordánové Všechno začalo projektem, kterému se přisuzuje název „Návštěvy škol

v okolí“. Je to přesné a výstiţné, protoţe právě školy v okolí jsou naším terčem.

V posledním čísle našeho časopisu „Vzhůru ke hvězdám“ se na jeho předních

stránkách objevily zprávy z říčanského státního gymnázia, které bylo naším

prvním cílem. Jako druhou v pořadí jsme si vybrali právě mnichovickou ZŠ T. G.

Masaryka. Nebylo to

dlouhé rozmýšlení,

zkrátka se zrodil nápad a

zbývalo ho jiţ jen

zrealizovat.

I to se nakonec

povedlo a s emocemi

plnými radosti jsme se

mimo naše vyučování

vydali právě do školy

v Mnichovicích, ve které

probíhali klasické

vyučovací hodiny. Díky

projektu se můţeme

ČÍSLO

10

Na návštěvě Základní školy T.G. Masaryka v Mnichovicích

Jak probíhal zápis do první třídy

Jak jsme lyţovali – o lyţařských kurzech

Ohlédnutí za naším únorovým výjezdem

Zábava – vtipy, osmisměrka, kříţovky, duševní rozcvička

Mezi námi děvčaty

O ztracené ovečce – komiks na pokračování

Příběh na pokračování

ČASOPIS

ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATŘÍ FRIČŮ

ONDŘEJOV

10/3-4

BŘEZEN

DUBEN

2

zapojit do hodin naší přítomností, dělat rozhovory s ţáky, učiteli, natáčet či

fotografovat, ovšem vţdy za domluvy s panem ředitelem, popř. paní ředitelkou

příslušné školy. Jakmile jsme dorazili, tak v IX. A začínala hodina fyziky, kde si

ţáci na úvod napsali kontrolní test. Někteří byli ve stresu z toho, ţe se domácí

zadání liší od toho školního a výsledky se neshodují, jiní jen tak seděli, zkoumali

penál a vypadalo to, ţe ani nepřemýšlí. Po vyčerpávajícím testu, jak jsem usoudila

z mimiky přítomných ţáků, následovalo procvičování na téma elektřina.

K interaktivní tabuli byli vyvoláni ţáci a skládali příslušné komponenty do

obvodu. Na závěr nám paní učitelka blíţe představila interaktivní tabuli, kterou na

naší škole prozatím nemáme, a ukázala nám některé vychytávky tohoto přístroje.

Je tam jakýsi patent na rozpočítávání ţáků v seznamu, paní učitelka nás nejdříve

upozornila na to, ţe přístroj není tak spravedlivý, jak se můţe na první pohled

zdát. Rozpočítávadlo se ujalo provozu a „nečekaně“ zvolilo svého oblíbeného

ţáka. Třídou se ozval hlasitý smích.

Následovaly rozhovory a prohlídka školy s veškerými detaily. Neplánovaně

jsme se dostali i na vyučování chemie, protentokrát s IX. B. Nedokázali jsme

sedět s kamennou tváří, kdyţ paní učitelka vyvolala jistého Králíka a poté

Smrčka. Králík odešel od tabule s výbornou, ale Smrček nezvládl otázku - Z čeho

se získává ropa?, a s jistým zaváháním odpověděl: „Ze země“. Do příštího testu

drţíme Smrčkovi palce a vzkazujeme: „Bude to za jedna“. Tímto naše návštěva

skončila, velmi děkujeme ZŠ v Mnichovicích za vřelé přijetí, ochotu a spolupráci.

Casiopea

Návštěva očima Jirky Vosátky Jednoho dne v únoru paní učitelka Věra Hudcová a pár mých kolegů

z Redakční Rady navštívili ZŠ T. G. Masaryka v Mnichovicích. Po příjezdu jsme

se šli podívat na hodinu fyziky, kde nás přivítala paní učitelka Šalamová a ţáci

z 9a. Ve třídě nás nejvíce zaujala interaktivní tabule, která sama vybere ţáka na

vyzkoušení. Po hodině fyziky jsme se přesunuli za paní ředitelkou Marcelou

Erbekovou. Barbora Povýšilová s paní ředitelkou udělala krátký rozhovor a po té

jsme se vydali na průzkum školy. Paní ředitelka nám podrobně vyprávěla o všech

aktivitách školy. Je jich opravdu hodně i mezinárodních. Mají kontakty se

studenty ze škol v Itálii, Dánsku, Polsku a Turecku. Také se navštěvují se ţáky

z Francie. Občas mezi studenty přijíţdějí mladí lidé z Velké Británie, ţáci tak

mají moţnost se zdokonalit v mluvení anglicky. Dozvěděli jsme, ţe kaţdé

místečko je vyuţito, protoţe škola má málo místa, a tak dopoledne se ve třídě učí

a odpoledne je tam druţina. Moc se nám líbila počítačová učebna – byla pěkná

velká. Školní jídelna je mimo hlavní budovu a je opravdu malinká. Paní ředitelka

nám proto představila, jak by měl celý komplex školy vypadat v budoucnu. Kdyţ

jsme prošmejdili celou školu, vrátili jsme se k dalším rozhovorům. Udělali jsme

rozhovor s paní učitelkou Šalamovou, ţáky Patrikem Šafaříkem a Kristýnou

Šaldovou, ty vedly Monika Jordánová a Kristýna Čiháková společně se mnou. Po

3

rozhovorech jsme se šli podívat na hodinu chemie do 9b, tím jsme také ukončili

návštěvu školy v Mnichovicích.

Na této škole nás nejvíce zaujalo zapojení do různých akcí nebo zajímavých

projektů. Mnichovické škole přejeme hodně nových zajímavých příleţitostí a

doufáme, ţe se jim podaří zrekonstruovat školu do jejich vysněné podoby...

Kentaur

ROZHOVORY S PEDAGOGY

Rozhovor s paní ředitelkou Marcelou Erbekovou Chtěla jste se jako dítě stát ředitelkou?

To úplně nevím, ale vţdycky, kdyţ jsme ve škole něco dělali, tak jsem byla spíše

takový organizátor.

Jak jste se stala ředitelkou mnichovické školy?

To si jednou člověk přečte inzerát v novinách a vypraví se podívat, kde jsou

Mnichovice. Poté dorazí na výběrové řízení a pak dostane zprávu, ţe vyhrál

konkurz.

Jakou profesi jste vykonávala před tím?

Jsem učitelka a mám vystudovaný první stupeň základní školy. Později jsem si

dodělala jazykový kurz.

Jak dlouho už vykonáváte tuto funkci?

7 let, od 1. července 2003

Jaké předměty vyučujete?

Moje kvalifikace je učení všech předmětů na 1. stupni. Momentálně učím ve

4. třídě anglický jazyk, jelikoţ musím učit. Jinak jsem spíše manaţer školy,

snaţím se tuto školu hlavně řídit.

Věnujete se nějaké mimoškolní aktivitě?

Nevedu ţádný krouţek, protoţe

tohle spíše patří do role učitelů.

Moje role je připravit učitelům

podmínky k vedení mimoškolních

aktivit, proto se snaţím přinést do

školy různé projekty, peníze,

abychom měli nějakou techniku,

snaţím se zapojovat i do věcí

mezinárodních.

Děkujeme za rozhovor

Rozhovor vedla Barbora

Povýšilová

4

Rozhovor s paní zástupkyní ředitelky Ildikó Šalamovou

Dobrý den, jak dlouho působíte na Základní škole T. G. Masaryka?

Myslím, ţe je to šestým rokem, co tu vyučuji.

Kdy jste se dostala k funkci zástupkyně?

Tak to máte těţké, ale bude to okolo 3 let, co tuto funkci vykonávám.

Máte zkušenosti i s jinými školami, nebo pouze s mnichovickou základní

školou?

Dříve jsem ve školství nepracovala, ale spoustu jsem toho od mnohých

v minulosti slyšela, a tak jsem se rozhodla, ţe si ověřím to, co se o tom povídá.

Jedním z důvodů také bylo, ţe jsem učitelům jaksi „trochu záviděla“ celé dva

měsíce prázdnin a k tomu i další přiráţky volna, ale musím Vám říci, ţe tyto

prázdniny jsou opravdu zaslouţené. Takoví „deváťáci“ Vás dokáţí pěkně

„vylifrovat“!

Které předměty vyučujete?

Matematiku, fyziku, semináře (9.tř.). Měla jsem i tu čest vyučovat právě

současnou 9. A počítače.

Děláte, zejména ve fyzice, pokusy?

Na pokusy nemáme právě nejvíce materiálů, spíše se snaţíme vyuţívat

interaktivní tabuli.

Takže u Vás ve škole neuslyšíme o nějaké katastrofě, co se týče pokusů?

Myslím, ţe ţádná natolik závaţná nehoda se nám nestala. Stává se, ţe sem a tam

se nám něco rozlije. Při jednom projektu, kdyţ k nám přijela zahraniční návštěva,

Italové, tak v rámci toho, abychom nemuseli příliš mluvit, tak jsme zorganizovali

pokus, kde jsme měřili vztlakovou sílu a hustotu v oleji. K měření vztlakové síly

jsme pouţili siloměry, nedopatřením nám spadly do oleje, a od té doby nejdou

vyčistit.

V čem si myslíte, že se tato škola liší od ostatních? Jaké jsou její kvality?

Myslím si, ţe v naší škole máme liberální přístup k dětem (deváťáci souhlasně

kývají). K výuce pouţíváme zejména interaktivní tabule. Pracovní činnosti jsou

téměř uţ jen počítačovou záleţitostí. Klademe velký důraz na angličtinu, o čem

svědčí spousta projektů s touto tematikou. Dále pak pořádáme různá setkání.

S čím nejste spokojena, co byste na této škole změnila?

Myslím, ţe „deváťáci“ by se mohli více učit... Co nás velmi trápí je jídelna,

kapacita je 40 ţidlí, počet ţáků je okolo 300 a téměř všichni chodí na oběd.

A na závěr, jaké jsou vaše metody vyučování?

Interaktivní tabuli občas kombinujeme s pokusy. Testy píšeme poměrně často.

Děkujeme za rozhovor

Rozhovor vedla Monika Jordánová, zvukový záznam Kristýna Čiháková

5

ROZHOVORY SE ŢÁKY

Rozhovor s Kristýnou Šaldovou a Patrikem Šafaříkem

Do jaké třídy chodíte?

Kristýna: 9a.

Patrik: 9b.

Který je váš oblíbený předmět a naopak který nemáte rádi?

Kristýna: Mám ráda fyziku a nemám ráda matematiku.

Patrik: Můj oblíbený předmět je fyzika a také nemám rád matematiku.

Co se vám na této škole líbí a nelíbí?

Kristýna: Moc se mi tu líbí interaktivní tabule a nelíbí se mi tu budova jídelny.

Patrik: Také se mi tu líbí interaktivní tabule a nelíbí vnitřní omítka školy.

Chtěli byste více výletů a exkursí nebo více učení?

Kristýna: Rozhodně více výletů a exkursí.

Patrik: Také více výletů.

Jaký je váš oblíbený učitel nebo učitelka?

Kristýna: Paní učitelka Šalamová

Patrik: Také paní učitelka Šalamová

Na jakou střední školu nebo obor chceš jít

až vyjdeš tuto školu?

Kristýna: Já chci jít na zdravotní školu do Prahy.

Patrik: Chtěl bych jít na elektronickou školu.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor vedl Jirka Vosátka

a částečný zápis Kristýna Čiháková

NOVÍ ŠKOLÁČCI U ZÁPISU

Jak většina z vás ví, proběhl 18. ledna 2010 zápis do první třídy. A tak se čtyři

členové naší rady vydali nahoru ke středisku, kde se zápis konal. Paní učitelka

Solarová nás přivítala s otázkou, jestli se jdeme také zapsat. Se smíchem jsme si

připravili foťáky, kameru, tuţku a papír. Zatímco Kristýna s Jirkou

dokumentovali, my jsme netrpělivě čekali na první děti, abychom jim poloţili pár

otázek.

6

Jaká je Tvá oblíbená hračka?

Anička Kandová auta

Jonatán Foltánek Spiderman

Honzík Kiefer auta

Honzík Koucký tak různě

Natálka Strnadová česací hlava,

kterou jsem dostala od Jeţíška

Jaká je Tvá oblíbená barva?

Eliška Kostelíková modrá

Sára Vorreiterová ţlutá

Patrik Kuvalský červená, černá a

modrá

Adélka Kubíčková růţová a modrá

Vanesa Pácová růţová

Těšíš se do školy?

Jonatán Foltánek No ještě nevím,

podle toho jak to tam bude vypadat.

Honzík Kiefer Trošičku se

bojím.

Sára Pejzlová Těším se dobře.

Vojta a Kuba Haisovi Jo, jo

Filip Bajcura Moc ne. Některé z kreseb budoucích prvňáčků

Líbil se ti zápis?

Patrik Kuvalský Moc.

Jiří Pavel Češka Moc hezky.

Honzík Koucký Jo, hodně.

Mateo Miceli Jo.

Jiviš Jo.

Kdyţ jsme měli chvíli čas, dívali jsme se, jak

samotný zápis probíhá. Zástupce ředitele, paní

Chaloupková, vyplňovala s rodiči nezbytné

formuláře. Paní učitelky Staňová, Solarová,

Sníţková a Horálková zadávaly budoucím

prvňáčkům různé úkoly. Děti určovaly barvy,

rozeznávaly zvířata, počítaly a malovaly obrázky.

Za odměnu pak dostaly bonbónek a školní pomůcky. Spokojeny, ţe uţ to mají za

sebou, pak odcházely domů.

,,Tak milí budoucí prvňáčci, v září naviděnou!!!“:-)

Rozhovor vedly Tereza Böhmová a Tereza Vorreiterová

7

LYŢAŘSKÉ VÝCVIKOVÉ KURZY

Deník běţkaře Chameleona (1. část)

Kaţdý první ročník na naší škole absolvuje lyţařský výcvik. Tak ani naše třída

nebyla výjimkou

Den první:

Kdyţ jsme dorazili do Harrachova, musíme popadnout bagáţ a dojít nějakých sto

metrů k chatkám, kde bylo ubytování. Pro začátek to bylo pěkné protaţení před

tím, co nás hned ten den ještě čekalo. Nejprve se ubytovaly holky, potom kluci.

My vyfasovali poměrně hezký pokojík, ale co bylo nejlepší, úplně na druhém

konci chaty. Krátké seznámení s interiérem, vybalení běţek a první projíţďka. Cíl

zněl: Krakonošova snídaně. Počítám s velkým stoupáním, a proto zuřivě maţu

lyţe voskem. Uprostřed stoupání bych si nejradši nafackoval. Zbytečně se dřu, ale

nejsem sám. Chvilku čekáme na ostatní, pak pokračujeme. Běţím pravidelným

tempem mezi prvními, vţdyť jde o rozřazení do jednotlivých skupin! Kdyţ vidím,

ţe další ukazatel hlásá uţ jen kilometr, zvedá se mi nálada a přidám na rychlosti.

Konečně to vidím, přede mnou se vynořila Krakonošova snídaně, cíl našeho

výletu. Krátkým výpočtem zjišťuji, ţe mám za sebou 6 km. Následuje oškrábání

sněhu ze skluznice a vysmrkání. To uţ se do mě dává zima, tak připínám své

plastové oře a chystám se na sjezd. Dolu to jede pomalu. To mě štve. Cestou

potkávám ostatní. Ptají se kolik, tak odpovídám: „Deset minut!“ Začínám střídavě

zabírat a zkouším trochu bruslit. No, a neţ se naději, tak se válím ve sněhu. Na

nic nedbám, a se zarputilostí pokračuji dál. Objedu zatáčku a v dálce vidím

Michala. Najednou mě popadne pocit ctiţádostivosti a snaţím se jej předjet.

Dostanu se na dosah a zařičím: „Stopa!“ Michal se tedy uhne a já začínám

provádět jinak primitivní manévr. Bohuţel zvolil jsem bruslení, a tak se opět

válím. Naštěstí moje nadávky ztlumil sníh.:-). No, nic, aspoň se tedy nenechám

předjet. Udrţuji odstup a dojíţdím pátý. Alespoň se umístím v první pětici. Kolem

šesté byla večeře. Něco tak perfektního jsme uţ dlouho neměli. Ale co víc, Robin

se domluvil s kuchařem, ţe si můţeme připravit jídelníček dle vlastní libosti. Po

večeři byl společenský večer. Obsahoval denní rozkaz pro následující den. Dále

se dozvídáme, ţe bude kaţdé ráno rozcvička ve sněhu. Reakce byly dle očekávání

velmi chladné. Celý výcvik bude vţdy po večeři společenský večer, v programu

budou různé přednášky, zpěv, scénky a hry. Večer příjemně utekl a v deset

uleháme s troubením našich trubačů do postelí. Zdánlivý klid uţ po třech

minutách naruší řev a bouchání na stěny, jenţ prostupuje celou chatou. Začal

noční ţivot! Přidáváme se. Kdyţ na nás v půl dvanáctý vlítl profesor a

vyhroţoval, ţe půjdeme běhat do sněhu, zanecháváme jen velmi neradi hrátek a

jdeme spát. Musíme si našetřit nějakou sílu na ten zítřek.

8

Den druhý:

Ze sladkého spánku nás vyburcovalo troubení. Do pěti minut musím být před

chatou. Během toho shonu velmi sprostě uvaţuji, zda-li budu na konci týdne

pokládat toho, co troubí budíčky za kamaráda. Venku čeká profík a hned nám

dává běh k popelnicím a zpátky. Potom nějaké kliky a takové pitomosti a zpátky

do chaty. Šok byl obrovský. Ale teď uţ musíme být slušní, protoţe je nablízku

profesor. Večer se totiţ řeklo, ţe se za kaţdé sprosté slovo dá deset korun do

kasičky. Tak se jdu obléknout, umýt a na snídani. Byla nádherná. Švédské stoly a

k pití dle libosti mléko, čaj čokoláda, káva.... co kdo chce. Beru vrchovatý talíř,

snad aby si to nerozmysleli, a my nedostali chleba s marmeládou. Po snídani si

připravuji věci na běţky. V devět se scházíme před chatou. Dozvídáme se

rozdělení do skupin. K mé velké radosti jsem v první. No, jak taky jinak.:-) První

skupina tedy pod vedením profesora Nývlta vyráţí. Je to mladý muţ, sice učí

tělocvik, ale tempu se přizpůsobuji. Jedeme krásnou přírodou Krkonoš, kolem

skokanských můstků. Celé dopoledne běţkujeme ve svazích Čertovy hory. Kolem

poledního se vyřítíme v půlce sjezdovky a řítíme se dolů. Němci na nás koukají

s otevřenou pusou. Bez jakéhokoliv úrazu se opět scházíme pod můstky. Jedeme

na oběd. Při jídle o mou pozornost zápasila houbovka a řízek. Vyhrála obě jídla.

Do dvou se válíme, potom zas odjíţdíme do zasněţeného okolí. Večer se vracím

příjemně unaven a propukám

v nadšení nad večeří. Od sedmi byla

přednáška od Ing. Kadlečka

o Krkonoších. Při tomto poutavém

vyprávění jsem nestačil hltat mnoţství

informací, na konci jsem si jist tím, ţe

tento příjemný stařík umí krásně

vyprávět. Kdyţ se sprchuji, tak si

naivně myslím, jak půjdu brzy spát.

Zase nic, ponořuji se do nočního dění

se stejným ukončením, jako předchozí

den. Nad námi se vznáší hrozba běhu

ve sněhu.

Den třetí:

Na dnešek byl vyhlášený výlet do města. Nejprve do Šindelky, kde byla umístěná

expozice lesnictví a myslivosti na Krkonošsku. Velmi „zaţraný“ postupuji

prohlídkou. Nejvíce se mi líbí nástavec na motorovku, na odkorňování kulatiny a

svoz dřeva pomocí vrtulníku a vyváţečky. Ta je jako malý tank, díky pásům se

dostane takřka všude a uveze spoustu dřeva. Dále zde mají model na splavování

dřeva vodními koryty. Nahoře ve svahu se naplní nádrţ. Ta se potom vypustí do

koryt, kam se mezitím navozí dřevo. Aţ po zásahu pana profesora Jiřišty si

přestáváme hrát. Nahoře v patře je výstava s mysliveckou tématikou. Obdivuji

9

shozy z jelena. Od nejmladších kusů, aţ po nejstarší. Celé stěně vévodí rytba

s mohutnou trofejí jelena, který byl sloven v oblasti Horního Maršova. Je zde i

model malé přezimovací obůrky. Nejvíce mě udivuje srnec, který je podle stavby

těla v první věkové skupině a má parůţky srnce třetí skupiny. Pak se trochu

divím, kdyţ se podívám do krmelce. V korýtku jsou nasypané ţaludy a kaštany.

Tak takhle to nesmí vypadat. Ţaludy a kaštany patří pouze na zem, protoţe tam

změknou a zvěř je můţe sníst. Kdyţ by byly v korýtku, tak zůstanou tvrdé a zvěř

si jich ani nevšimne. To by bylo asi jediné, co bych vytkl. Jinak tu je ještě panel

se střelectvím, kynologií (o loveckých psech) a o trubačství. Po skončení

prohlídky si všichni nakoupili suvenýry. Další zastávka, pivovar a sklárny. Do

pivovaru nás k našemu velkému zklamání profesoři nepustili, ale nedalo se nic

dělat. Tak jsme si alespoň s kamarádem pobrečeli u skladu, kde bylo naše tekuté

zlato uschováno. Při odchodu se ohlédnu dotčeně na pana Jiřištu a řeknu mu, ţe

jsme skoro byli v nebi. Při prohlídce sklárny se dozvídáme něco o zpracování

skla, jeho broušení a vyuţití. Opět následují bouřlivé nákupy. Na odpoledne je

naplánováno osobní volno. Mně to nedá a dobrovolně se přihlašuji do skupiny,

která vyráţí na Voseckou boudu. Hned od začátku si s Robinem a Markem

udáváme tempo a zastavujeme jen, kdyţ je to nezbytně nutné. Míjíme

Krakonošovu snídani s vědomím, ţe máme velmi slušný náskok. Asi kilometr

před chatou se dostavuje velký problém. Vidíme profesora Nývlta, jak si

s neotřesitelnou jistotou zkracuje vzdálenost mezi námi. Začíná zběsilý závod.

Robin odpadl, jako první. Má lyţe na bruslení, ale trasa je moc úzká a nemůţe

vyuţít všechnu sílu. Já jedu na klasiku. Lyţe mi opět podkluzují, proto pouštím

Marka dopředu. Za malou chvíli odpadám i já. Tak se rozhodnu kochat se

výhledem a při tom čekat na Robina. Naštěstí Marek nezklamal. Drţel si malý

náskok a uţ si nikoho nepustil před sebe. Zachránil studentskou čest. Před chatou

děláme vrcholové foto. Chvilku se zdrţíme vevnitř, a pak sjíţdíme nazpět. O sto

metrů níţe potkáváme Medika a Šerifa (Tomáše a Radka). Chvilku klábosíme,

pak pokračujeme dál. Domů dorazíme za šera. Cítím, ţe mám puchýře. To

nevypadá dobře. Večer máme přednášku od člena horské sluţby. Později

oslavujeme Verčiny narozeniny. Spát jdu, uţ jako obvykle kolem půlnoci.

Adéla o lyţáku osmáků a sedmáků naší základky

Po naloţení zavazadel jsme odjeli od školy. Jízda autobusem byla docela

únavná a dlouhá nakonec jsme dojeli kolem jedné hodiny. Vyndávali jsme

zavazadla a odnášeli jsme je do chaty, poté jsme měli čas na vybalování.

Odpoledne jsme šli na lyţe. Já lyţuju moc ráda, ale my jsme šli za chatu a tam

jsme šlapali kopec. Byla to docela dřina, ale za tu jízdu to stálo. Rozdělili nás do

tří skupin, já jsem byla ve druhé a myslím, ţe to tam bylo fajn. Chata byla docela

hezká. Náš dívčí pokoj měl rozbité dveře, pokaţdé jsme je musely nadzvednout.

Večeře začínala v 18:00 ve vedlejší budově. Jednou jsme my holky na ni

zapomněly, četly jsme časopisy a povídaly. Zapomněly jsme přitom na čas a

10

ostatní odešli na večeři, zamkli nás na chatě. Chvilku jsme se trochu bály, ale na

konec jsme našly u našeho klíče od pokoje ještě jeden klíč. Ten byl naštěstí od

vstupních dveří. Tak jsme rychle utíkaly na večeři. Naštěstí si toho nikdo nevšiml,

ale stejně jsme to paní učitelce řekly, aby věděla.

Druhý den jsme vyrazili na lyţe, tentokrát uţ na skutečnou sjezdovku.

Jmenovalo se to tam U poštáka. Jednou jsem spadla, ale zrovna tak špatně, ţe

jsem spadla zadkem do díry, která tam byla, a nemohla jsem se vyhrabat ven.

Odpoledne jsme šli na běţky. Stála jsem na běţkách poprvé a moc mi to nešlo.

Kdyţ jsme jeli do kopce, tak to ještě šlo, ale kdyţ jsme jeli s kopce, tak sem pořád

padala a měla jsem s toho tak trochu naraţený zadek. Večer jsme měli kaţdý den

program, někdy jsme hráli hry, někdy jsme řešili různá pravidla, většinou to byla

zábava.

Další den jsme byli dopoledne na běţkách, ale byla velká zima, tak jsme nejeli

aţ tak dlouhou túru. Odpoledne jsme byli na sjezdovce zase U poštáka. Den poté

jsme dopoledne lyţovali, odpoledne jsme jeli na výlet do Vrchlabí. Tam jsme šli

do Vrchlabského muzea. Bylo to hezké malé

muzeum. Vedle byly informace, kde jsme

mohli poslat pohled a pak jsme měli

rozchod. Ve středu jsme jeli na velkou

sjezdovku, kde byla třísedačka a kotva,

jmenovalo se to Kněţický Vrch. Poslední

den lyţování jsme jeli znova na Kněţický

Vrch. Paní učitelka poprosila pracovníky

areálu, jestli by nám nepostavili slalom.

Jezdili jsme slalom na docela ujeţděném

sněhu, proto hodně dětí spadlo a zhoršil se

jim čas. Večer byly vyhlášeny výsledky.

Úplně poslední den jsme dobalovali a po

desáté jsme odjeli. Moc se mi na lyţáku

líbilo a klidně bych jela znovu.

Adéla Vodičková

ÚNOROVÝ PRACOVNÍ VÝJEZD RR

V pátek 26.2 si Redakční rada vyrazila v tomto školním roce na druhý výjezd

do Soběhrd. Kdyţ jsme nastoupili do autobusu, tak se téměř všichni zeptali

Pegase, zda má přenosné DVD a nějaké ty filmy, aby bylo na co koukat pozdě

večer. S překvapením nám Pegas řekl, ţe má pouze 3 filmy. Cesta docela rychle

ubíhala a najednou jsme se ocitli v Mnichovicích na autobusové zastávce.

Následovala cesta na nádraţí. Byla sice krátká, ale místní kopec na nádraţí

některé docela zmohl. Za chvilku nám jel vlak, do kterého jsme nastoupili a jeli

směr Mrač. Z Mrače jsme šli směr Soběhrdy. Cesta byla velmi náročná a

11

krkolomná (bláto, kopce, chůze po ledu).

Asi po čtyřiceti minutách jsme dorazili na

nám jiţ známé místo (na faru). Předháněli

jsme se, kdo bude mít nejlepší místo

v pokojích. Začali jsme se zabydlovat. Po

večeři byl čas na hry. Her byla spousta a

čas rychle plynul. Někteří začali být ospalí.

Rozešli jsme se do pokojů a Pegas pustil

filmy. Bylo jiţ dost po půlnoci, kdyţ si ti

poslední šli lehnout také. Budíček byl

v 8:00. Ráno kdyţ jsme se probudili, byla

dobrá snídaně. Následovala hra – detektivka – někdo ukradl klíček od

šperkovnice, tak si stěţovala ţena a měla podezření na podivného muţe v kápi.

Jenţe to byla úplně falešná stopa, postupně jsme odhalovali jednotlivé indicie,

které nás dovedly, ţe ukradený klíček zastíral vraţdu. První odhalila a usvědčila

vraha Monika se svou skupinkou, některým se to nepovedlo. Hra nám trvala

skoro aţ do oběda. Ráno se nám stala nepříjemná věc s kamerou (hráli jsme si na

detektivy a přitom nám ve skutečnosti byla ukradena kamera a nějaké jídlo). To

nás všechny zesmutnělo. Odpoledne proto musel být nastolen náhradní plán.

Orion nám vybral hraní divadel. Po dvojicích jsme si vybrali jednu bajku, kterou

jsme si připravili jako divadlo. Všem se představení moc povedla, ale podle mě

nejlepší divadlo měla dvojice Labuť a Sagittarií s jejich bajkou Jak se liška

napálila. Po divadlech následovalo uklízení a balení věcí. Stihli jsme to velmi

rychle, tak zbyl čas na hru „Tichá pošta“, ale ani jednou se nám nepodařilo, aby

zpráva došla v původním stavu. Blíţil se okamţik, kdy faru opustíme, ale v tom

se našemu Orionu se ztratila bunda. Skoro všichni hledali jako mourovatí a asi po

10 minutách se Pegasovi podařilo bundu najít. Bylo to citelné zdrţení, všichni

jsme věděli, ţe na vlak to budeme mít jen tak tak. Cesta byla o trochu lepší,

protoţe led částečně roztál a navíc to bylo z kopce. Přicházeli jsme ke stanici

Mrač, v tom někteří zbystřili, protoţe vlak přijíţděl do stanice. Všichni jsme

běţeli, co jsme mohli, vlak jsme nakonec stihli. Po chvilce jsme dorazili do

Mnichovic, kde si nás rozebrali rodiče.

Rys

12

ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT

A TROCHU SE POBAVIT

ze školy Školní rada se sejde v tomto sloţení:

Starý Zajíc, Vyskočil Tvrdý, Bobek

Vytlačil.

U maturity: "Jak se jmenujete?",

"Ferdinand Kropáček."

"A čemu se smějete?"

"Mám radost, ţe jsem hned první

otázku zodpověděl tak dobře."

Volající: "Dobrý den, omluvte,

prosím, dnes Honzu z výuky. Je

trochu nachlazený."

"A kdo volá?"

"Můj táta."

o Pepíčkovi Pepíček se ptá maminky: "Táta mi

říkal, ţe pocházíme z opice, je to

pravda?"

"Nevím Pepíčku, já všechny

příbuzné z tátovy strany neznám!"

"Mamíííííí, mamíííííííí, mě opuchl

prst!"

"A jak jsi to poznal, Pepíčku?"

"Nevejde se mi do nosu."

"Mami, dáš mi dvě koruny na

lízátko?"

"Ale Pepo, vţdyť uţ jsi velký kluk!"

"Tak mi dej dvacku na pivo!"

Pepíček: "Tati, je inkoust drahý?"

"Ne, levný."

"Tak nevím, proč maminka tak

nadává, kdyţ se mi vylil na tu novou

sedací soupravu!"

Vtipy zpracoval Perseus

Osmisměrka, hádanka

a ilustrace v celém časopise

od Sagittarii

13

VYLUŠTI SI

KŘÍŢOVKU

PRVNÍ LÁSKA Ahoj, jmenuji se Kristýna. Abych řekla pravdu, nikdy jsem moc nepřemýšlela,

jestli LÁSKA a existuje nebo jestli ţijeme v domnění, ţe můţe být. Přesto

kaţdý z nás něčemu věří, někteří v boha, jiní v lásku a další zas ve štěstí. Kaţdý

má svůj názor a svou hlavu; nikdo nám to nemůţe brát. Chtěla bych se s vámi

tedy podělit o jednu z mých vlastních zkušeností o lásce!

Je mi 14 let, moc ráda sportuji, tančím a zpívám, ale největší zálibou je pro mě

fotbal. Hrála jsem za naše městečko se svými nejlepšími kamarády, ale v září se

nám bohuţel rozpadl tým. Pro některé z nás to bylo velké zklamání. Moc jsme

chtěli hrát. Ti, co zůstali, to buď vzdali, nebo šli svou vlastní cestou. Náš trenér

věděl, ţe já a mé dvě nejlepší kámošky máme zájem hrát dál, proto pro nás

vymyslel, abychom šli hostovat do jiných vesnic. Jedna z nich (tedy skoro město)

nás ráda přijala. Byly jsme velmi šťastné, dokonce jsme tam měly i kamarády, co

dlouho známe. Bylo to pro nás splnění snu. Kdyţ jsme nastoupily, nechodila jsem

moc na tréninky, protoţe jsem měla zánět dutin. Začala jsem hrát aţ první zápas.

V tu dobu jsme také dostali naše první dresy s čísly, mě stavěli pořád do útoku

nebo do zálohy ...

První zápas začal. Byla jsem tak šťastná, ţe mi bylo úplně všechno jedno, jen

jsem se soustředila na hru. Chtěla jsem vyhrát. To se moc líbilo jednomu klukovi

od nás z fotbalu. Kdyţ jsem hrála, stále se na mě smál, byl hodný a moc milý a

Kdyţ šla Anička ze

školy,

tak uviděla

ve sněhu………….

(viz tajenka)

Lev

14

vţdycky mě pochválil, kdyţ sem zahrála

něco dobře. Velice jsme si rozuměli. Kdyţ

jsme zápas vyhráli, tak jsme všichni dostali

zmrzlinu za odměnu. Zaslouţili jsme si ji.

Chlapec, co se mi tak líbil, se šel

převléknout do šaten. Jmenoval se David.

Potom jsme se všichni rozloučili. Kaţdý šel

domů. Jakmile jsem přišla, okamţitě jsem

vystartovala na počítač psát si s kamarády.

Najednou mi začal počítač hlásit, ţe si vás

do přátel přidal David. Chtěla jsem mu

napsat, ale on byl rychlejší. Stále jsme si psali a psali a psali .. a asi tak po dvou

hodinách mi napsal, jestli bych nechtěla být jeho slečna. Vţdycky ráda ocením,

kdyţ se mě někdo zeptá do očí, ale v tu chvíli mi to bylo nějak jedno. Odpověděla

jsem samozřejmě ano. Bylo vidět, ţe má o mě opravdu zájem. Po dobu, co jsme

spolu byli, jsme vypadali, jak nerozlučná dvojka. Měli jsme se moc rádi a nikdy

jsme se spolu nenudili. Stále mi něco kupoval, i kdyţ jsem nechtěla, vyznával mi

lásku, byl milý, hodný a kaţdému mě představoval. Připadala jsem si jak

nejšťastnější holka na světě. Byla jsem přesvědčena, ţe první láska existuje! ..

Jednoho deštivého večera jsem ale měla sen. Zdálo se mi, ţe mi David řekl, ţe

se se mnou rozchází a o dva dny později začal chodit s mojí kámoškou. Okamţitě

jsem se probudila a říkala si, to byl jen sen, jen hloupý sen. Po týdnu se ale sen

opravdu vyplnil. David mi řekl, ţe mě bere jen za kmošku. Nechápala jsem to, po

nocích jsem plakala a byla moc smutná. Pak jsem dostala úplnou kudlu do srdce,

kdyţ začal chodit s mojí kámoškou. Všichni se ho ptali, proč to udělal a on prý, ţe

chození se mnou bylo krásné a nikdy se se mnou nenudil, ale ţe chce vyzkoušet

něco jiného. Kámoška pro mě přestala být nejlepší a hrozně jsem ji nesnášela.

Věděla, jak moc ho miluji, ale nakukala mu o mě hrozné věci, protoţe mi tu lásku

záviděla. Kdyţ sem je spolu viděla, jak se objímají, vytryskly mi slzy. Kdyţ jsem

přišla domů, plakala jsem a plakala, aby mě neviděli. Pukala jsem ţárlivostí,

rozbila jsem si v pokoji postel, dvě skříně, v tělocvičně málem okno, nedokázala

jsem to překousnout. Nakonec jsem to dokázala díky lidičkám, co mě drţeli a

chápali, pomáhali mi a brali mě na různé akce, abych na to nemyslela. Také mi

moc pomohla rodina; nebýt jich, tak mě to ještě dnes trápí.

Po čase David zjistil, ţe jeho přítelkyně není taková, jak si myslel. Přestal ji

mít rád a sprostě ji odkopl. Dokonce začal chodit s druhou mojí kámoškou

z fotbalu, ale to uţ se mě netýká. Povaţuji jo za bezcharakterního a laciného

kluka. I kdyţ jsem na něj byla naštvaná, byla jsem ráda, ţe jsem poznala jaké to

je, kdyţ se člověk zamiluje, ucítí pocit štěstí, radosti, smutku i ţárlivosti. Kaţdý

z nás to jednou pozná. A do té doby vám radím, ti kteří jste to ještě nikdy nezaţili,

abyste lásku vybírali srdcem i hlavou! Blíženci

15

MEZI NÁMI DĚVČATY

Pozor na slunce! Japonky uţ vůbec nevycházejí ven bez slunečníku, který je chrání před

ultrafialovým zářením: v Asii je v módě světlá pleť. Ne jako u nás, kde se naopak

snaţíme opálit se co nejvíce do bronzova.

Chemická reakce:

Omyl! Tvoje pokoţka nehnědne proto, abys byla co nejhezčí, ale pouze proto, aby

tě chránila. V okamţiku, kdy tě pošimrají první sluneční paprsky, začnou buňky

sídlící hned pod povrchem pokoţky vytvářet tmavou látku – melanin. Melanin má

pohlcovat sluneční paprsky a zabránit jim proniknout hlouběji do pokoţky. A

právě v tomto okamţiku dodává melanin tvé pleti tu krásnou medovou barvu.

Ke kterému typu patříš?

Pokud si chceš správně vybrat opalovací krém se správným faktorem (OF), musíš

znát svůj fototyp.

Pozor na oči:

Sluneční brýle dodávají vzhledu na zajímavosti. Ale především jsou velmi

uţitečné! Slunce je totiţ pro naše oči obávaný nepřítel: jeho paprsky spálí oční

víčka, ničí buňky oční rohovky a urychlují stárnutí čočky. Pokud jde o písek, ten

je velmi dráţdivý, kdyţ fouká vítr. Dětská víčka jsou mnohem zranitelnější neţ u

dospělého člověka, protoţe jejich dosud průhledná oční

čočka nedokáţe zachycovat UV záření!

Rada: nepouţívej příliš tmavé brýle: pokud je sluneční svit

mírnější, zornice se více otevře a propustí tak více

neviditelných paprsků, které poškozují sítnici.

Kvíz:

1) Můţeš se při plavání spálit?

A) ano B) ne

2) Kdyţ pouţíváš krém s faktorem 60, můţeš být celý

den úplně v klidu: stačí se namazat jen jednou.

A) ano B) ne

3) Špatní přátelé: kteří to jsou?

A) slunečník B) úplný stín C) mraky

4) V kterou denní dobu si musíš dát pozor a

neopalovat se?

A) před polednem B) od 12 do 16 hod.

C) od 16 do 18 hod

Podle knížky Nápadník pro šikovné holky zpracovala

LaBuŤ

16

17

18

19

PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ ???

Díl čtvrtý

Kdyţ se někdy u nás podíváte z okna a vidíte pořádnou chumelenici, tak ve

Smíškově tomu nebylo jinak. Sněhu kaţdý den přibývalo, proto neměla Sandra

moc času chodit za svými malými kamarádíčky. Musela kaţdý den pomáhat

rodičům odhazovat sníh.

Ten večer, o kterém vám budu vyprávět, se Mishel se svým bráškou

povalovala u jejich mini krbu a dívala se na mini televizi. Museli ji dostat nejspíš

od známých, protoţe jsem takovou maličkou televizi opravdu ještě v ţádném

elektru neviděla:-D. Byla jim docela velká zima, tak kaţdých pět minut museli

přikládat a byli nabalení jako Eskymáci od hlavy aţ k patě. Tom nemohl najít

rukavice, tak vyhrabal aspoň ponoţky, které si nandal na ruce. Vypadal dost

legračně, protoţe ty ponoţky byly ještě ke všemu děravé. Bylo uţ docela pozdě,

tak si šli oba lehnout... V tom Mishel nadskočila a zeptala se Toma: ,,Slyšel si

to?“ Tomík, který uţ byl rozespalý, nabručeně odpověděl: ,,A co jako? Nech mě

spát.“ ,,Tu ránu přece, něco uhodilo do střechy. ,,Ale prosím tě, to je zase nějakej

výplod tvojí fantazie, jdi spát Míšo.“ Mishel si lehla a chvíli byl klid...A najednou

se celá chaloupka otřásla a zazněla rána jako z děla. ,,Jestli si to ani teď neslyšel,

tak seš fakt nahluchlej!“ ,,No jo, to asi veverce spadl oříšek, ona má přece děravý

ruce, vlastně tlapky.“ Mishel na to naštvaně odsekla: ,,To nebyl vtip, začíná sem

kapat, za chvilku budu mít v posteli rybník!“ ,,No dobře tak já se tam podívám, co

se děje, ovšem jestli ti náhodou nekape jen na maják:-D. “Tomík se loudavým

rozespalým pohybem odplahočil z postele, vylezl na ţidli a otevřel střešní okno.

To ale neměl dělat, protoţe přímo na něj se vysypala obrovská halda sněhu. Teda

jim to připadalo jako halda, protoţe uţ kdyby na ně někdo hodil pouhou sněhovou

kouli, odlítli by nejmíň dva metry daleko... Za chvilku uţ v chaloupce nebylo

k hnutí, tak si vzali s sebou jídlo a pití, které ještě nebylo zavalené sněhem nebo

zmrzlé a otevřeli dvířka. Venku byla strašná zima, ale nic jiného jim nezbývalo,

kdyţ měli chaloupku zavalenou. Kaţdou chvíli by jim mohla spadnout střecha

nad hlavou, tou tíhou sněhu. Rozmýšleli se, kam půjdou. ,,Měli bychom se vydat

za Sandrou,“ navrhl Tomík. ,,No, to jo, ale je to hrozně daleko a nevím, jestli tam

trefíme, kdyţ nevidíme na krok.“ ,,Nebuď srababa, je to naše jediná naděje a

moţná najdeme naší kámošku vlaštovku, která nás tam určitě hodí. Mishel zvedla

oči v sloup a odpověděla: ,,Jenomţe je zima a to uţ se vlaštovky dávno vyhřívají

někde v teploučku.“ ,,No jo, to mě nenapadlo, tak půjdem prostě po svejch.“ A

tak šlapali, byli unavení, ale nezastavovali a najednou se jim začala propadat zem

pod nohama a propadli někam do podzemí. ,,No, to chci vidět, jak se odsud

dostaneme, “ dodala Mishel. Na to Tom optimisticky odpověděl: „Aspoň, ţe je tu

teplo.“

Pokračování příště

Delfín

20

VELIKONOČNÍ KOLEDY

Hody, hody doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody,

nesl košík vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka

a já říkal: Ne, ne, ne.

Na remízku mezi poli,

mám já strýčka králíčka,

tomu nosím každým rokem,

malovaná vajíčka.

Přišlo jaro, slunce svítí,

v zahradách je plno kvítí.

Co to ptáci štěbetají?

Že mi tady rádi dají,

malovaná vajíčka,

co jim snesla slepička.

Pani kmotra, slyšte chásku,

přicházíme na pomlázku,

opentlené žilky máme,

kdo nám nedá uhlídáme!

Pani kmotra, nemeškejte

barevná vajíčka dejte.

Hvězdný tým (redakční rada časopisu): (Katka Böhmová), Ţirafa (Tereza

Böhmová), Delfín (Eva Budská), Lev (Kristýna Budská), Blíţenci (Kristýna

Čiháková), Drak (Patricie Hejmová), Rys (Eda Horák), Labuť (Pavla

Hudcová), Havran (Petr Jordán), Cefeus (Monika Jordánová), Sagittarii

(Tereza Kalibová), Fénix (Jana Modráčková), Chameleon (Jan Pangrác),

Casiopea (Barbora Povýšilová), Lištička (Jakub Vaněk), (Adéla Vodičková),

Ještěrka (Tereza Vorreiterová), Kentaur (Jiří Vosátka), Pegas (Jan Vránek),

Perseus (Gabriela Wustingerová) pod vedením Oriona (Věry Hudcové).

Uzávěrka čísla 10 – březen/duben: 15. března 2010

Uzávěrka čísla 11 - květen/červen: 15. května 2010.

Pokud chcete přispět do našeho časopisu, stačí se domluvit s libovolným

členem redakční rady.