Perla byla velmi drahocenná,

stejně jako dnes. Byla

atributem bohyně lásky

Venuše.

► Proč je právě perla

spojována s Venuší?

Při hledání odpovědi vám může

napovědět obraz slavného

renesančního malíře Sandra

Botticelliho Zrození Venuše.

► Které země v Evropě byly

kromě Itálie výhradně

katolické a které byly naproti

tomu protestantské?

► Které náboženství se v této

době prosadilo v Českém

království a proč?

Podle mnohých vyjadřovala

barokní díla i základní a

hluboký protiklad doby –

dočasné a nedokonalé lidské

žití na tomto světě ve srovnání

s věčným životem na nebesích.

► Vysvětlete, co bylo hlavním

důvodem této životní nejistoty

obyvatel Evropy v 2. polovině

17. století? A souvisí s tím

nějak všeobecný nárůst

religiozity, popřípadě jak?

11. Barokní kultura

Na konci 16. století vstoupila evropská kultura do nové epochy,

pro kterou se později vžil název baroko, zahrnuje celé 17. století a

první polovinu 18. století.

Původ slova baroko je nejasný. Mnozí uvádí, že pochází z portugalského slova

barroco, jež znamená perlu nepravidelného tvaru (viz na obr. vpravo). Někteří

historikové původ slova hledají v řeckém výrazu báros – přetížený, hojný, anebo

vychází z italského slova barocco, což lze přeložit jako „křivé“, „nepravidelné“ a

„dobrému vkusu odporující“. Poprvé se toto původně hanlivé označení „baroque“

jako název uznávaného uměleckého směru začalo používat až koncem 19. století.

Kolébkou nového uměleckého směru, který se brzy rozšířil po celé

Evropě i v Latinské Americe a ovládl nejen architekturu a výtvarné

umění, ale i literaturu, divadlo a hudbu, byla Itálie. Baroko se stalo

posledním opravdu světovým univerzálním uměleckým i

životním stylem.

Baroko cíleně působilo na smysly a city člověka jako žádný jiný

umělecký směr před ním. Barokní stavby a umělecká díla byla

především velkolepou podívanou, které se účastnily všechny smysly

člověka. Nový umělecký sloh neměl jen reprezentovat moc i

bohatství církve a šlechty, ale zároveň člověka povznést a uchvátit,

baroko navozovalo iluzi otevřeného prostoru, který vede mimo tento

svět, nutilo člověka k zamyšlení nad vlastním životem. Bylo

původně spjato s katolickou vírou, ale díky schopnosti působit na

lidské emoce, zachytit rozpor mezi smysly a rozumem, člověkem a

Bohem, ovládlo nejen katolické země Evropy, ale proniklo i do

zemí protestantských a nábožensky smíšených.

Katolická církev formulovala již na tridentském koncilu pravidla a zásady, jak

prostřednictvím umění působit na smyslovou stránku člověka. Výrazným prvkem

barokní kultury katolických zemí se stal mariánský kult. Byly stanoveny zásady,

jak má vypadat katolický kostel. Podle nového pojetí měl být chrám velkolepým

divadlem, v němž se vedle architektury a výtvarného umění výrazně uplatnila i

hudba. Velkolepé duchovní hudbě nejlépe vyhovoval zvuk varhan, varhanní

nástroje se staly důležitou součástí barokního chrámu – na fotografii jsou

zachyceny varhany v bazilice sv. Jakuba v Praze, které jsou se svými 4

manuály, 91 znějícími rejstříky (hlasy) a 8 277 píšťalami největší v Praze a druhé

největší v České republice.

Vliv španělské kultury byl u

nás velmi významný. Důkazem

toho je i vosková soška

Pražského Jezulátka, uložená

v pražském malostranském

kostele Panny Marie Vítězné,

jehož kult se odtud rozšířil

zpětně po celém tehdejším

křesťanském světě. Důkazem

toho jsou i tyto dvě fotografie,

na prvním z nich je Pražské

Jezulátko oblečené do šatů

darovaných čínskými

karmelitkami, na druhém

obrázku je chrám Pražského

Jezulátka v indickém městě

Mysore.

► Zjistěte, jak se Pražské

Jezulátko dostalo do Prahy.

Proč jej dodnes katoličtí věřící

navštěvují?

Jedním z četných mott

v baroku bylo: „Omnia est

vanitas“ (Všechno je marnost).

► Jak se právě v tomto rčení

odráží barokní vidění světa a

vnímání života?

V protestantském prostředí se více sázelo na umění slovesné a hudební, samy

církevní stavby jsou velmi strohé a nezdobené, ale i tady hraje důležitou roli hra

se světlem a iluzí.

O co usiloval tridentský koncil?

Proč v protestantském kostele najdeme jen málo obrazů a soch?

Architektura a výtvarné umění Barokní architektura a výtvarné umění se od počátku se rozvíjí

dvěma směry. Tzv. uměřené baroko přímo navazuje na renesanci,

je typické pro rané italské baroko, které se později rozšířilo zejména

v protestantských zemích a v podobě tzv. klasicizujícího baroka ve

Francii za Ludvíka XIV. Druhý směr představuje tzv. baroko

dynamické, které se ve své vrcholné podobě rozšířilo z Itálie

především do Španělska a do katolických zemí střední Evropy,

včetně Čech a Moravy. Dynamickému baroku vládne neklid, napětí,

snaží se zachytit pohyb. V pohybu jsou nejen sochy a světci na

obrazech, ale prohýbají se a vlní i stěny.

V architektuře jednoduchou přímou linii nahradily rozevláté

křivky, pravý úhel vystřídal oblouk, čtverce a trojúhelníky kruh

nebo ovál.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na

Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou se stal

díky své jedinečné architektuře – tzv.

gotizujícímu baroku Jana Blažeje Santiniho –

roku 1994 jednou z českých památek na

Seznamu dědictví UNESCO.

Které typicky barokní prvky se na této

stavbě uplatnily?

Proč se stal sv. Jan Nepomucký

nejoblíbenějším českým barokním

světcem?

Architekti využívali kupolí i oken k rafinovanému přivádění světla do

chrámových prostorů s cílem osvětlit určitý prostor podobně jako na divadle.

Tomu záměrně napomáhají rozsáhlé fresky, které iluzivně rozšiřují prostor,

otvírají pohledy do oblačného nebe. Nechybějí ani příklady, kdy pro zvýšení

efektu z malované scény vystupují do prostoru trojrozměrné nohy a ruce osob,

část berly apod. Dojem ještě podtrhuje zlato a pestrobarevné – růžové, zelenavé,

nahnědlé – i šedé umělé mramory. Jde především o vnější dojem, a proto i

dřevěné oltáře a kazatelny dostávají nátěry, jako by byly z barevných mramorů,

podobně se na stěny malují celé iluzivní oltáře. Rovněž řada kleneb je ve

skutečnosti nepravých, bedněných z prken a navenek pokrytých omítkou, štukem

a malbami.

Vidění sv. Terezie patří

k nejvýznamnějším dílům

barokního sochařství. Toto 3,5

metru vysoké sousoší je

umístěno v římském chrámu

Panny Marie Vítězné.

Bernini se inspiroval popisem

vidění sv. Terezy, které

zachytila ve svém životopise.

Podle jejích slov ji zasáhly a

osvítily božské paprsky.

Bernini ve snaze zachytit tento

okamžik vede okénkem

skrytým za oltářem přímé

světlo dopadající na postavu

světice. Architektura tu

zastupuje osvětlovače, jejím

úkolem je ukázat na boží

zázrak.

Autor se snaží zachytit

dramaticky vypjatý okamžik –

K nejvýznamnějším barokním stavitelům i sochařům patřil Ital Gian

Lorenzo Bernini [džan lorenco bernýny] (žil v letech 1598–1680),

zároveň malíř i sochař, který v barokním duchu dokončil velkolepý

chrám sv. Petra v Římě. V jeho díle dosáhlo italské baroko svého

vrcholu, právě jeho práce výrazně ovlivnila architekturu i

dynamický sochařský styl střední Evropy.

Jedno z nejslavnějších náměstí na světě – Piazza S. Pietro, náměstí sv. Petra, ve

Vatikánu. Toto náměstí je výmluvnou ukázkou barokní architektury, geometrická

podoba náměstí založená na přesných matematických výpočtech vznikla v době

baroka v mnoha evropských městech, k nejznámějším patří Place Vendôme a

Plaza Mayor. Ve kterých evropských městech byste mohli tato náměstí

navštívit?

Na svatopetrském náměstí pracoval Gian Lorenzo Bernini v letech 1656–1667,

tvoří jej dvě propojená náměstí zarámovaná sloupovými podloubími, tzv.

kolonádami. Větší z náměstí má tvar oválu o rozloze 142 m2. Na horní římse

kolonády je umístěno 140 soch svatých. K západní straně velkého oválného

náměstí přiléhá menší náměstí ve tvaru lichoběžníku, které se rozprostírá přímo

před kostelem. Náměstí má kapacitu zhruba 400 000 lidí.

Zjistěte, k čemu bývá náměstí sv. Petra nejčastěji přirovnáváno, a posuďte

sami, zda s touto představou souhlasíte.

Podobu dynamického baroka za Alpami, zvláště ve střední Evropě

s významným ohniskem v Čechách, svou tvorbou výrazně ovlivnil

Iluzivní malby – z doby baroka (na první fotografii kopule kostela sv. Ignáce z Loyoly v Římě) a ze současnosti (Kurt

Wenner se začal zabývat „street artem“ v římských ulicích už v roce 1982 – jeho technika, pomocí níž dokáže vytvořit

iluzi horizontální roviny na vodorovné ploše, označovaná jako „3D street painting“ se stala světovým fenoménem).

Co je podle vás cílem iluzivní malby, proč nás přitahují i dnes?

Terezie má zavřené oči, mírně

pootevřená ústa, levá noha visí

jako bez života, je citově

rozrušená.

Anděl se něžně usmívá, lehce

bere mezi ukazováček a palec

látku rozevlátého Terezina

oděvu. Stejně jemně drží

v pravé ruce zlatý šíp, hořící

šíp, „oheň“, jak jej popsala

Tereza ve svém životopise.

► Popište podobným

způsobem dramatické napětí

Berniniho sousoší Pluto a

Proserpina.

Autor vycházel tentokrát

z řecké mytologie.

► Který příběh sousoší

zachycuje? Jak se jmenuje pes

sedící u Plutových nohou?

► Zjistěte, které nové hlavní

město ruské říše bylo v této

době založeno a které carské

sídlo tu vzniklo?

další italský architekt Francesco

Borromini [frančesko boromíny] (žil

v letech 1599–1667).

V případě kostela Sv. Karla u čtyř fontán

Borromini věnoval velkou pozornost

zvlněnému průčelí.

Vliv římského stavitelství se projevil výrazně i v protestantské

Anglii. Po velkém požáru Londýna v roce 1666 byla podle projektu

Christophera Wrena [kristofr ren] (žil v letech 1632–1723)

postavena monumentální katedrála sv. Pavla.

Na rozdíl od Říma, kde byla hlavním zadavatelem barokních

staveb církev, ve Francii převzal tuto úlohu král. Ve Francii se

barokní styl rozvinul ve své uměřené – klasicistní podobě zejména

v době vlády Ludvíka XIV., který dal ve 2. polovině 17. století

přestavět lovecký zámeček ve Versailles ve velkolepé panovnické

sídlo. Zámek ve Versailles se stal prototypem barokního zámku,

podle jehož vzoru vznikla celá řada panovnických a šlechtických

sídel v celé Evropě, včetně východní Evropy, kde za vlády Petra I.

Velikého vznikla celá řada výjimečných barokních staveb.

Katedrála sv. Pavla

v Londýně – tato stavba

byla ovlivněna zejména

tvorbou Berniniho.

Se kterou

monumentální

katolickou církevní

stavbou měla tato

katedrála

pravděpodobně

soupeřit?

Zjistěte, v jakém další

oboru kromě

stavitelství vynikl ještě

Christopher Wren.

Apollónova kašna v zámeckém parku ve Versailles [versaj] –

bůh Apollón řídí pevnou rukou čtyřspřeží slunečních ořů,

vynořujících se z vody a mířících směrem k zámku. Za nádrží se

rozprostírá vodní kanál, na kterém dvorská společnost mohla

pořádat zábavné projížďky na gondolách, nebo na

napodobeninách válečných lodí.

Z parku se v době vrcholného baroka stala divadelní kulisa, která

se využívala pro pořádání různých výstředních slavností.

S čím bychom mohli zábavu francouzské šlechty srovnat

v dnešní době?

► Zjistěte, které stavby

v Čechách a na Moravě

projektovali Johann Bernardt

Fischer z Erlachu a Johann

Lukas Hildebrandt.

Kladení do hrobu – obraz je

ukázkou temnosvitu.

Caravaggio pracuje

s kontrastem prudkého světla a

temných stínů, postavy tvořil

podle prostých lidí, které

vyhledával na římských

ulicích.

► Odkud přichází světlo na

obraze? Jak na vás technika

temnosvitu působí?

► Proč je malíř tohoto obrazu

považován za zakladatele

barokního realismu?

Smějící se kavalír je název

obrazu od Franse Halse,

jednoho z představitelů

vynikající nizozemské portrétní

školy.

Ve střední Evropě patřili k nejvyhledávanějším architektům

rakouští stavitelé Johann Bernardt Fischer z Erlachu [fišer] (žil

v letech 1656–1723), který navrhl zámek Schönbrunn [šebrun] –

letní sídlo rakouských císařů či kostel sv. Karla Boromejského ve

Vídni, jeho dílo se přiklánělo spíše k umírněnému baroku, naproti

tomu architekt Johann Lukas Hildebrandt (žil v letech 1668–

1745) patřil za Alpami mezi hlavní tvůrce dynamického baroka.

Jeho stěžejním dílem je vídeňský palác Belveder s rozsáhlým

parkem. Oba zámky dokládají, že barokní architekti uměli

jedinečným způsobem využívat a přetvářet krajinu, stavby jsou

promyšleně umístěné do krajiny, celkový vzhled dotváří umělecky

upravený zámecký park, umně propojený s jezírky, fontánami a

sochařskou výzdobou.

Stejně jako v architektuře a sochařství stáli i u zrodu barokního

malířství italští umělci. Jedním z nich byl Michelangelo Merisi

zvaný Caravaggio [mikelandželo merizi karavadžo] (žil v letech

1575–1610), tvůrce monumentálních obrazů pro římské kostely,

který byl především zakladatelem barokního realismu,

ozvláštněného použitím prudkého světla, které však osvětluje pouze

dějově významnou část obrazu, tato temnosvitná metoda zásadně

ovlivnila vývoj barokního malířství.

V dílech barokních malířů nacházíme především náboženská

témata. Kromě nich se hojně objevují ale i výjevy z antických dějin,

lovecké scény a jiné žánrové výjevy, velké oblibě se postupně těšily

i stylizované krajinky, zátiší, či portréty.

Výjimečné barokní obrazy vznikaly i v přísně katolickém

Španělsku, kde myšlenky baroka nalezly plnou odezvu. Za jednoho

z nejvýznamnějších španělských malířů je považován Diego

Velázquez [velaskes] (žil v letech 1599–1660), který se proslavil

zejména svými dokonalými portréty.

Mezi nejslavnějšími barokními mistry se od 17. století objevují i

jména dvou nizozemských rodáků. Jedním z nich byl Pieter Paul

Rubens (žil v letech 1577–1640), představitel vlámského

katolického baroka, který v Antverpách vedl velkou malířskou

dílnu, která se zaměřovala především na malbu obrazů

s náboženskými náměty. Jeho tvorba bývá označována za

nejtypičtější barokní malbu vůbec. Poněkud jiný ráz mělo baroko

v protestantském Severním Nizozemí. Umění tu nesloužilo k

výzdobě kostelů ani k reprezentaci moci panovníka a šlechty, ale ke

zkrášlení měšťanských příbytků nebo veřejných budov či úřadů.

Právě proto se zde nejvíce rozšířilo žánrové malířství a krajinářství,

které se v 17. století definitivně osamostatnily jako svébytný

malířský obor. Svého vrcholu dosáhla nizozemská malba v tvorbě

Rembrandta van Rijna [fan rejn] (žil v letech 1606–1669).

Rembrandt zdokonalil italský temnosvit a soustředil se zejména na

psychologii postav. Proslavil se zejména svými originálními

skupinovými portréty.

V baroku vrcholí tvorba

v národních jazycích, která

započala již v době renesance.

Ve Španělsku vychází na

přelomu renesance a baroka

v roce 1605 první díl slavného

románu o smutném rytíři donu

Quijotovi – na obraze z roku

1868 od Honoré Daumiera,

který se stal jedním z

nejvýznamnějších novověkých

románů vůbec.

Literatura a dramatické umění Barokní styl pronikl i do literatury. Také zde se projevil jak

náboženskými tématy, tak bohatým a rozvitým stylem, slovními

hříčkami, novotvary i složitou stavbou vět. K nejvýznamnějším

barokním spisovatelům patří bezesporu Miguel de Cervantes

[migel de servanes] (žil v letech 1547–1616), tvůrce nesmrtelného

dona Quijota [kichota]. Barokní literatura je především dobou lyriky

v mnoha podobách, mezi lyrickými autory vynikl zejména Angličan

John Donne (žil v letech 1572–1631)

Nejpříznačnější formou pro barokní umění bylo divadlo. Divadlo

zasáhlo všechny společenské vrstvy, od panovnických a

šlechtických dvorů, přes církevní řády, měšťanskou společnost i

venkovské vrstvy. Na počátku 17. století vznikají v Anglii pozdní

díla Williama Shakespeara, která jsou svým pojetím člověka a

života již velmi blízká baroknímu pohledu na svět. Barokní divadlo

se snaží všemožně zaútočit na smysly diváka, mění se i prostorové

uspořádání divadel, jejich architektura a dekorace – přibližně do

dnešní podoby. Jedním z nejvýznamnějších dramatiků baroka byl

Španěl Pedro Calderón de la Barca [kalderon de la barka] (žil

v letech 1600–1681), velký význam mělo i dílo jeho krajana Tirso

de Moliny [tyrzo dmoliny] (žil v letech 1584–1648), který jako

◄ Vztyčení kříže ▲ Hodina anatomie doktora Tulpa

Porovnejte oba obrazy, v čem se tyto obrazy liší a v čem si jsou

podobné? Vysvětlete, proč jeden z autorů je představitelem

katolického baroka a druhý protestantského baroka?

S jakými nizozemskými městy jsou spojeni Rubens a Rembrandt?

Kde na současné mapě Evropy bychom našli Vlámsko?

Noční hlídka je nejslavnější a zároveň velmi moderní

skupinový portrét. Rembrandt obraz dokončil v roce 1642.

Obraz připomíná fotografický snímek okamžiku, postavy

nestojí v řadě vedle sebe, ale pohybují se, jsou dramaticky

osvětleny a zachyceny jako zcela individuální osoby.

Kdo je podle vás klíčovou postavou tohoto obrazu?

Pro zvídavé: Zjistěte, jaký měl tento obraz osud a jak

ovlivnil životní příběh samotného autora?

► Které z Moliérových her se

hrají i v současnosti?

První porcelán přivezl z Číny

do Evropy slavný benátský

cestovatel Marco Polo roku

1292. V Evropě byl velmi

vyhledávaným zbožím, jeho

cena však byla nesmírně

vysoká, tajemství jeho výroby

se podařilo odhalit až v roce

1709 zásluhou alchymisty,

šikovného lékárníka a

dobrodruha J. F. Böttgera

[betgera]. Ten pod hrozbou

vězení pro podvody vyrobil pro

saského kurfiřta a polského

krále Augusta Silného první

porcelán v Evropě.

Následně byla založena

v Míšni (Meiβen) první

porcelánka, která již od 30. let

vyráběla první rokokové

figurky a zásobovala královské

dvory i zámecká sídla řadou

porcelánových souprav.

K nejslavnějším bezesporu

patří soubor zdobený tzv.

cibulovým vzorem. Výroba

porcelánu se postupně rozšířila

do mnoha dalších zemí, což

umožnilo, že se objevil i ve

vrstvách, které si porcelán

původně dovážený z Číny

nemohly kvůli vysoké ceně

dovolit.

► Z čeho se vyrábí porcelán a

kterými vlastnostmi se liší od

první pod názvem Sevillský svůdce uvedl hru o donu Juanovi.

Zcela odlišné bylo divadlo francouzské, úzce spjaté s dvorem krále

Ludvíka XIV. Výjimečným autorem francouzského divadla této

doby byl dramatik, který pod jménem Molièr vytvořil celou řadu

dodnes známých komedií.

Hudba Se všeobecnou zálibou v divadle souvisí i vznik nové umělecké

hudebně dramatické formy – opery, která se během 17. století stala

nejtypičtějším barokním uměním vůbec. Jejím zakladatelem byl

italský hudební skladatel Claudio Monteverdi (žil v letech 1567–

1643). Z pozdějších barokních tvůrců vynikají vedle italských

skladatelů, jako byl například Antonio Vivaldi [antónjo vivaldy]

(žil v letech 1678–1741), zejména němečtí hudebníci. V Anglii

působil Georg Fridrich Händel [hendl] (žil v letech 1685–1759)

autor mnoha oper, oratorií. Za vrcholného mistra barokní hudby je

pokládán lipský varhaník a kantor Johann Sebastian Bach (žil

v letech 1685–1750), který patří bezesporu mezi nejslavnější

hudební skladatele všech dob.

Barokní hudba byla velmi vznešená, majestátní. Vedle opery

vznikaly další nové hudební formy – například sonáta, fuga,

oratorium. Italská opera se stala brzy nepostradatelnou kulturní

součástí všech evropských panovnických a šlechtických dvorů.

Oblíben byl zejména její výrazný prvek – árie. Objevují se i nové,

dokonaleji znějící hudební nástroje. V chrámové hudbě dominují

samozřejmě varhany.

Hudba stejně jako divadlo se rozšířila do všech vrstev společnosti,

s tím souvisí i vznik koncertního života tak, jak jej známe dnes.

Byly založeny první koncertní sály, do nichž měl za vstupné

přístup každý.

Rokoko Za vlády Ludvíka XV. (1715–1774) se ve Francii objevil nový

umělecký sloh – rokoko, který svou lehkostí a dekorativností více

odpovídal zálibám urozené společnosti. Nový galantní styl, který

přinášel i vtip, hravost, fantazii, zjemnělost, si brzy našel příznivce

v celé Evropě, vedle německých zemí, v Rakousku, v českých

zemích i v Rusku.

Na rozdíl od baroka nevytvářel nový sloh velká monumentální

díla, zaměřoval se především na soukromý život jednotlivce, na

výzdobu a vnitřní vybavení interiérů, a také na módu, způsob

odívání a nejrůznější doplňky. Snad nejcharakterističtějšími jsou pro

rokoko výrobky z porcelánu. Drobné umělecké i užitkové předměty

(např. miniatury) a nábytek byly přístupné nejen bohaté šlechtě, ale

pronikaly i do většiny měšťanských, a dokonce i zámožnějších

selských domácností.

Svůj název získalo rokoko podle francouzského slova rocaille [rokaj], kterým se

označovali oblíbené ornamenty napodobující tvar mušle, připomíná tvar ušního

boltce. Na více jak 40 let se stalo vyhledávaným slohem v úpravě a výzdobě

interiérů a životním stylem šlechty 18. století. V rokokově zařízeném pokoji

nesměl chybět zdobený nábytek, broušená zrcadla, luxusní tapety, či drobné

porcelánové sošky, které zobrazovaly eleganci bezstarostných galantních her.

Milostná dobrodružství, hravé špásování dam s jejich kavalíry byly nejčastějším

běžné keramiky?

► Kterou barvou se vyznačuje

cibulový vzor?

► Zjistěte, která francouzská

porcelánka je nejstarší a kde

byla v českých zemích

založena první porcelánka.

► Vysvětlete, proč

porcelánová plastika je

typickou ukázkou rokokové

tvorby.

Slovníček pojmů:

religiozita – zbožnost

Knihovnička:

Thomas R. Hoffmann: Jak

poznáme? Umění baroka Bohumil Mráz, Marcela

Mrázová: Encyklopedie

světového malířství

Filmotéka:

Nebezpečné známosti, režie:

Stephen Frears (1988)

Rembrandt, režie: Charles

Matton (1999)

Valmont, režie: Miloš Forman

(1989)

tématem i rokokového malířství (viz níže obraz s názvem „Houpačka“).

Oblíbenou technikou se v tomto období stal pastel. Rokoková hravost a záliba

v galantnosti ovlivnila i literaturu, vedle galantního eposu se pěstovala zejména

milostná lyrika.

Zjistěte, kteří malíři patří mezi rokokové tvůrce, čím se vyznačuje jejich

malba?

Rokokový styl se uplatnil také v oblékání, šlo o velmi nákladnou módu, kterou si

mohla dovolit jen bohatá dvorní šlechta. Součástí dámského šatníku se stala vedle

korzetu široká krinolína, nezbytným doplňkem byly i střevíčky na vysokém

podpatku zdobené krajkou. Dámy ani jejich kavalíři se neobešli bez pudru, paruky

a parfémů, které měly zakrýt nepříjemný tělesný zápach. Voda byla obecně

považována za nebezpečnou, hygiena se v době baroka ani rokoka příliš

nepěstovala. Ozdobou rokokových krasavic byl účes, složité často až metrové

umělecké dílo zůstávalo beze změny na hlavě i více jak týden, dámy proto musely

spát vsedě, ale jejich nezbytným módním doplňkem byla i drbátka na vši, kterým

se ve složitých nečesaných účesech velmi dařilo.

K čemu sloužila krinolína?

Zjistěte, odkud vzal svůj název pomáda.

Od 60. let 18. století byl však pro svou bezstarostnost a

myšlenkovou prázdnotu a povrchnost ostře kritizován, asymetrické

dekorativní rokoko vystřídal v umění rozvážný klasicismus, myšlení

18. století ovládli osvícení filosofové.

Otázky a úkoly:

1. Proč je baroko považováno za první světový univerzální životní

styl? Vyhledejte stavby, které dokazují, že baroko se rozvíjelo i

mimo Evropu.

2. Jaké byly charakteristické rysy baroka v architektuře?

3. Vyjmenujte nejznámější barokní tvůrce 17. století mezi

architekty, sochaři, malíři a hudebníky.

4. Jak se projevovalo baroko v divadle a hudbě?

5. Co se označuje jako rokoko?

6. Vyznačte na mapě Evropy hlavní města zemí, v nichž se nejvíce

rozvíjelo baroko. Připravte si ve dvojicích obrazového průvodce po

těchto městech s popisem nejvýznamnějších barokních památek,

které v nich lze navštívit.

7. Ve skupinách si připravte medailon významné osobnosti

barokního umění a předveďte jej formou divadelního představení,

nezapomeňte přitom ani na kulisy a hudbu.