12. ENERGETICKÉ ROSTLINY

12.1. Energetické byliny

12.2. Energetické dřeviny

V současné době se začínají pěstovat rostliny za účelem produkce fytomasy - tzv.

energetické plantáže jednoletých nebo víceletých bylin nebo dřevin. Uvádí se kolem jednoho

sta rostlinných druhů rostoucích po celém světě, které byly vytipovány jako potenciální zdroj

pro energetické využití. Pro energetické plantáže je důležitá volba rostlin. Volba druhu

energetické rostliny je určována mnoha faktory jako např. druhem půdy, způsobem využití,

prostředky pro pěstování, sklizní a dopravou apod. Dále je nezbytné porovnání výnosů

s náklady na pěstování a výrobu energie.

Tab. 1 : Výnos fytomasy na plantážích různých druhů energetických rostlin

(Podle různých autorů)

___________________________________________________________________________

Jednoleté rostliny Místo pěstování Výnos sušiny (t.ha-1 za rok)

___________________________________________________________________________

Slunečnice SSSR 33

Andropogon festucoides USA 30

Kukuřice USA 15

Čirok USA 31

Kenaf (Ibišek konopný) USA 49

Cukrová řepa Nizozemí 22

Cukrová řepa USA 34

Brambory Nizozemí 22

Víceleté rostliny

___________________________________________________________________________

Pennisetum USA 48

Vodní hyacint USA 40

Cukrová třtina Havaj 64

Cukrová třtina (max. Výnosy) 124

1

Vojtěška USA 20

Bambus USA 12

Miscanthus SRN 30

Polygonum sachaliense Japonsko 22

___________________________________________________________________________

Dřeviny

___________________________________________________________________________

Buk Švýcarsko 10

Smrk Japonsko 14

Topol (hybrid) USA 20

Eukalyptus USA 59

Vrba Švédsko 52

Akát USA 10

___________________________________________________________________________

12.1. Energetické byliny

Přímo pro účely spalování se ve světě ověřuje několik desítek vybraných jednoletých

nebo vytrvalých druhů rostlin. Uvažuje se hlavně s využíváním druhů jako jsou ozdobnice

čínská (Miscanthus sinensis), Spartina pectinata, Arundo donax, rákos (Phragmites

australis), rdesno (Polygonum), vousatice (Andropogon gerardii), vousatec (Pennisetum

alopecurdides), milička (Eragnostis trichodes), třtinovec (Erianthus ravene), proso (Panicum

virgatum), konopí seté (Canabis sativa), artyčok (Cynara cardunculus) apod.

V podmínkách ČR se dále v polních pokusech ověřují další jednoleté nebo víceleté

rostliny jako např. šťovík krmný (Rumex tianshanicus x Rumex patientia), topolovka růžová

(Altea rosea), mužák prorostlý (Silphium perfoliatum), bělotrn modrý (Echinops ritro),

pelyněk černobýl (Arthemisia vulgaris), lebeda rozkladitá (Artiplex patula), chrastice

rákosovitá (Phalaris arundinacea), mračňák (Abutilon) apod.

Výše uvedené rostliny jsou převážně víceleté a u některých se prvním rokem musí

vynaložit značné náklady při zakládání porostu. Plné využití připadá v úvahu až druhým nebo

třetím rokem. Doba sklizně je obvykle v zimě, kdy mají uschlé rostliny nejmenší vlhkost

(kolem 15 až 22 %). U víceletých rostlin se předpokládá, že po fázi rozrůstání poskytnou

2

vyšší výnosy než rostliny jednoleté. Jednoleté rostliny mají tu přednost, že jsou určeny pro

rychlou produkci, jejich setí a sklizeň se provádí pomocí běžné zemědělské techniky.

V našich podmínkách připadají z jednoletých nebo víceletých do úvahy pro pěstování

Miscanthus, Reynoutria, Phalaris, Phragmites, Sorghum, Cannabis, Rumex apod.

Jednoleté byliny

Kromě víceletých plodin se uvažuje i o některých jednoletých plodinách jako

energetickém zdroji. Zde připadá do úvahy sláma obilnin (pšenice, ječmen, žito, triticale)

nebo celé rostliny obilnin, řepková sláma, čiroky, konopná sláma apod. Z čiroků se podle

hlavních směrů využití (obecný, technický, cukrový, sudánský) na spalování nejméně hodí

čirok cukrový, který si při porovnání s ostatními druhy čiroků i při sklizni po zimě (únor,

březen) uchovává značné množství vody v rostlinách (30 až 40 %).

Obilniny

Slámu je možno považovat za nejrozšířenější zdroj pro energetické využití pocházející

ze zemědělské produkce, který je možno přímo spalovat.

Sláma má při spalování vysoký podíl zplynovaných částí. Tomu také odpovídá

konstrukce kotlů na slámu. Sláma hoří vysokým plamenem proto je topeniště podstatně větší.

Odlišný je i způsob přikládání a prohořívání v porovnání s kotli na uhlí. Další nevýhodou je

nízká měrná hmotnost slámy a vysoké nároky na skladovací prostory.

3

Tab. 2: Vlastnosti slámy a dřeva jako energetického zdroje (upraveno podle Sladkého)

_________________________________________________________________________________________

Vlastnosti S l á m a D ř e v o

paliva hranolové válcové řezanka brikety polena štěpky piliny

balíky balíky

__________________________________________________________________________________________

Obsah popelovin

(%) 5 0,5

__________________________________________________________________________________________

Podíl těkavých

složek (%) 70-80 60

__________________________________________________________________________________________

Výhřevnost+ 30 25 14 145 140 100 50

__________________________________________________________________________________________

Vhodnost pro

dopravu++ střed. dobrá špatná dobrá střed. dobrá dobrá

__________________________________________________________________________________________

Přísun na

topeniště+++ 1)2) 1) 2) 1)2) 1) 1)2) 2)

__________________________________________________________________________________________

Regulace

výkonu střed. střed. dobrá dobrá střed. dobrá dobrá

__________________________________________________________________________________________

Objemová

hmotnost (kg.m3) 120 60-90 60 400-600 450-750 160-250 120-180

___________________________________________________________________________ Poznámky: + 1 m3 odpovídá n litrů topného oleje

++ pro dopravu od meziskladu ke kotli

+++ 1) - skládáním, 2) - kontinuálně

Obecně lze konstatovat, že 4 kg slámy nahradí 1 litr topného oleje. Sláma má výhodu

oproti uhlí, že má nízký obsah popelovin (kolem 5 %). V současné době se používá ke

spalování slámy kotlů s různými systémy. Pokusy se spalováním slámy probíhají více než

10 let. Sleduje se její výhřevnost, vlhkostní parametry, podmínky skladování, vhodnost slámy

jednotlivých druhů plodin apod. Bylo např. zjištěno, že nejvyšší výhřevnost má sláma při

4

vlhkosti kolem 20 %. Stanovují se také technické veličiny důležité pro spalování, jako např.

spotřeba vzduchu při spalování, objem kouřových plynů nebo podíl prchavých složek. Jsou

prováděny porovnávací pokusy se sklizní a spalováním slámy ve formě řezanky, hranolových

nebo válcových balíků, briket ale i jednotlivých systémů spalování.

Předpokladem úspěšného pěstování energetických plodin je dosažení dobrých výnosů

při relativně malých inputech. Za výhodné a konkurence schopné současným klasickým

surovinovým zdrojům se považují ty plodiny pěstované na biomasu, z kterých získáme

nejméně 10 jednotek energie na jednotku vloženou.

Při dosažení hranice 15 t.ha-1 sušiny rostlinné biomasy lze již plodiny považovat za

„energeticky“ významné. Pokud jde o pěstování tzv. „energetických plodin“ je třeba také

klást důraz na splnění kvalitativních norem požadovaných průmyslem, ale i na to, zda se dají

dobře zpracovat odpady, jak to činí např. v SRN.

Konopí seté (Canabis sativa L.)

Původ, rozšíření a využití

Střední Asie. Latinské rodové jméno pochází z předoasijského jazyka. Podle Herodota

znali konopí Trákové a Skytové. Řecko-latinského jména kannabis užívali již Dioskurides a

zná je i Plinius. V celosvětovém měřítku je produkce konopí relativně bezvýznamná. Výměra

konopí dosahuje dnes cca 280 000 ha, z toho v západní Evropě 17 800 ha (především

Francie). Ve Velké Británii bylo v roce 1997 konopí pěstováno na 2 500 ha, v Nizozemí na

6 000 ha, v Německu na 1 200 ha, Rakousku na 670 ha. Ve východní Evropě (Polsku,

Maďarsku, bývalé Jugoslávii, Ukrajině, Rumunsku) se konopí pěstuje na 50 000 ha.

Významná produkce průmyslového konopí je také v Austrálii a Kanadě. Na základě zákona

o omamných látkách je v některých zemích produkce konopí zakázána (např. USA) nebo

alespoň podléhá povolení.

Konopí je v současné době u nás problematickou rostlinou. Do roku 1996 se mohlo bez

rozporu s naší legislativou normálně pěstovat. Situace se zkomplikovala přijetím zákona

č. 92/1996 Sb. o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, který nepřímo do jisté míry

znemožňuje pěstování konopí tím, že stanoví požadavky na rozmnožovací materiál uváděný

do oběhu. V současné době existuje od 1. 1. 1999 nový zákon č. 167/98 zákon

„O návykových látkách“, který upravuje pěstování máku a konopí. § 24a zákona zakazuje

pěstovat druhy a odrůdy konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek

ze skupiny THC (tetrahydrokanabinolů). § 29 nařizuje ohlašovací povinnost osob pěstujících

5

mák nebo konopí. Osoby pěstující mák nebo konopí na celkové ploše větší než 100 m2 jsou

povinny nahlásit místně příslušnému územnímu odboru MZe.

Konopí seté obsahuje v semenech až 35 % mastného oleje, asi 25 % bílkovin a mimo

jiné také vitamin K. Nať hlavně narkotického konopí indického obsahuje kannabinol,

kannabidiol a kannin a dále tetrahydrokannabinol. Jsou to látky obsažené v pryskyřici

vylučované samičími rostlinami žlázkami zejména v květenstvích, dále na listech a rozpustné

v oleji. Konopí dále obsahuje cholin, trigonelin a asi 0,3 % silice.

Průměrná produkce vlákna je kolem 1,4 t.ha-1, špičkové výnosy dosahují až 5 t.ha-1.

Výnos semene se při dvojím užitku pohybuje kolem 1 t.ha-1. Registrované odrůdy: Juso-11,

Beniko. Dříve povolené: Rastislavické, Uniko B. Naše dříve povolené odrůdy nevyhovují

přísným normám EU, které stanovují, že pro pěstování konopí mohou být použity pouze

odrůdy, které mají obsah omamných látek pod 0,3 % v jakékoli části rostliny.

Některé odrůdy povolené k pěstování v zemích EU mající obsah THC pod 0,3 %:

Carmagola, CS, Delta 405, Delta Lolsa, Epsilon 68, Fedora 19, Fedrina 74, Felina 34,

Ferimon, Fibranova, Fibrimon 24, Fibrimon 56, Futura, Santhica 23. Nově povolené odrůdy

v EU (asi od r. 1996) - Německá Fasamo (raně zrající), Maďarská Kompolti (pozdě zrající,

vysoký výnos stonků). V listinách odrůd je ve východní a západní Evropě zaneseno 44

průmyslových odrůd.

V Rusku jsou v severních oblastech převážně pěstovány na vlákno odrůdy US-1, US-6,

US-9, glukhovskaya 1, glukhovskaya 10, v lesostepních zónách Uzhnaya, Cherkasskaya,

v oblasti jižní Ukrajiny a severního Kavkazu Dneprovskaya 4, Uzhnaya, Krasnodarskaya,

Krasnodarskaya 35. (V Rusku se v roce 1994 pěstovalo celkem kolem 4 000 ha konopí na

vlákno.)

Využití produktu:

Semeno - potravinářský průmysl - rybí konzervy, výroba tuků

- chemický průmysl - mýdlo, olejové barvy (náhrada lněné fermeže)

- osivo

- lékařství (fytin - chudokrevnost atd.)

Konopná semena jsou výborným zdrojem bílkovin. 65 % bílkovin z obsahu konopného

semene je ve formě globulínu Edestinu. Výjimečně vysoký obsah Edestinu kombinovaný

s Albuminem (další kompletní bílkovina obsažená v semenech) znamená, že konopné

bílkoviny jsou k dispozici ve formě, která byla objevena v lidské krevní plazmě - tekuté části

krve, která dodává tkáním živiny. Vylisovaná konopná semena, stejně jako sójová, mohou být

6

okořeněna a chuťově připravena podobně jako kuře, biftek nebo vepřové maso, nebo mohou

být použita k výrobě tvarohu nebo margarinu. Konopné semeno může být naklíčeno a použito

jako kterékoliv jiné klíčky na salát nebo k vaření. Konopná semena obsahují pouze nepatrné

množství THC. Semeny, bílkovinami nebo tuky (olejem) extrahovanými ze semen mohou být

krmena všechna domácí zvířata: kočky, psi, dobytek, drůbež. Semena je možno používat do

ptačího zobu nebo směsí pro zvířata jako jsou morčata nebo křečci. Ze spektra semen

v ptačím zobu nebo ze směsí sežerou ptáci nebo zvířata nejdříve konopná semena. Uvádí se,

že s konopnými semeny v potravě žijí ptáci o 10-20 % déle.

Sláma - spalování (spalné teplo slámy: 18,06 kJ.g-1, semene: 22,85 kJ.g-1)

Vlákna - lana, provazy, sítě, vázací provázky, nitě, popruhy

- plachty, plátno, nábytkové látky, tkaniny (látková obuv, tašky)

- stavební hmoty (cemento vláknité desky, pokrývací materiál, izolanty)

- lisované součástky (dveřní výplně u automobilů)

- speciální papír

Pazdeří - podestýlka, spalování

Plevy - obsahují kys. kanabidiovou (silný baktericidní účinek - antibiotikum)

Konopí je možný zdroj rostlinné buničiny pro výrobu benzínu, dřevěného uhlí,

methanolu, plynu, elektřiny. V roce 1938 se uvádí, že z konopného vlákna lze vyrábět více

než 5 000 textilních produktů od lana po jemné krajky. Z pazdeří, které zbyde ze stonků po

odstranění vlákna a obsahuje více než 77 % celulózy, je možné vyrábět více než 25 000

produktů od dynamitu po celofán.

Tab. 3: Kvalitativní složení oleje konopí (vysychavý)

___________________________________________________________________________

Obsah oleje Procentický obsah jednotlivých mastných kyselin v oleji

v semeni

___________________________________________________________________________

Palmitová Stearová Olejová Linolová Linolenová

( % ) 16:0 18:0 18:1 18:2 18:3

___________________________________________________________________________

35 6,6 2,6 14,9 56,7 19,2

___________________________________________________________________________

7

Botanická charakteristika

Čeleď konopovité (Cannabaceae). Konopí je jednoletá dvoudomá rostlina. Samčí

rostliny jsou vyšší a štíhlejší, mají světlejší listy a šedozelený vrchol. Dozrávají o 4 - 6 týdnů

dříve než samičí rostliny. Samičí rostliny jsou nižší, silnější, více olistěné a tmavší.

V normálním porostu je asi 53 % samčích a 47 % samičích rostlin. Konopí má kůlovitý kořen

sahající do hloubky 0,30 - 0,40 m, na hlubokých půdách až do 2 metrů. Stonek dorůstá

průměrně kolem 2 m výšky (ale i 4 m). V prvních fázích růstu je měkký, dužnatý, později

odspodu dřevnatí. Obsahuje 13,5 - 19,5 % vlákna. Listy jsou střídavé, dlanité tří až

třináctičetné a krátkými stopkami. Plod je vejčitá jednosemenná nažka s HTS od 8 do 26 g

(v průměru 20 g). Semena brzy ztrácí klíčivost (třetím rokem o 30 - 40 %). Konopí je

cizosprašné (větrosnubné). Kvete v červnu až srpnu, plody dozrávají v září až říjnu.

Vyskytují se tři druhy konopí:

1) indické (C. indica Lm.) - kde všechny zelené části rostliny a zvláště květenství obsahují

značné množství (nad 10 %) tetrahydrocannabinolu (THC) - zdroj marihuany

2) plané (C. ruderalis) - je jednoletý plevel

3) seté (C. sativa L.) - je nejrozšířenější druh konopí, kde rozeznáváme tři formy:

a) severní: je nízké v průměru 0,6 - 0,8 m vysoké. Je rané, dozrává za 60 - 70 dní. Dává

malý výnos stonků i semen, která jsou drobná. U nás se nepěstuje.

b) jižní (typ vegetativní): 3 - 4 m vysoké. Dozrává za 130 - 180 dní. Dává velký výnos

vláken, malý výnos semen. Vlákna jsou dlouhá a jemná.

c) přechodný typ: je 1,70 - 2,50 m vysoké. Má prostřední vlastnosti obou předchozích

forem. Dozrává za 90 - 120 dní. Dává dobrý výnos vláken i semen.

Požadavky na prostředí

Konopí je plodinou teplejších oblastí. Jižní forma pěstovaná na semeno potřebuje sumu

teplot 2200 - 2800 °C. Na mráz je citlivější než len, mladé rostliny však snášejí slabší

mrazíky. V první době růstu vyžaduje konopí dosti vody, později je schopné odolávat

přechodnému suchu. Na půdu má značné nároky. Nejvhodnější jsou úrodné, hluboké a

zpracovatelné půdy hlinité a písčitohlinité s nízkou spodní vodou, dobře vyhnojené a bohatě

zásobené humusem.

Konopí lze sít na zúrodněných slatinách, rozoraných loukách nebo vysušených

rybnících. Nesnáší kyselé půdy a nejlépe se mu daří na půdách neutrálních až slabě

8

zásaditých. Nevhodné jsou půdy mělké, kamenité, písčité, ulehlé, jílovité, vysychavé. Konopí

je náročné na vodu - na vytvoření jednotky sušiny potřebuje 1,5 až 2,0krát více vody než

pšenice nebo oves.

Agrotechnika konopí

Nejvhodnější předplodinou pro konopí jsou plodiny, které zanechají půdu v dobrém

strukturním stavu, pokud možno nezaplevelenou jako jsou okopaniny, kukuřice, luskoviny,

jetel, vojtěška. Konopí je možné pěstovat i po obilninách. Snáší i pěstování po sobě. Je dobrou

předplodinou i pro náročné polní plodiny, protože zanechává půdu v dobrém stavu. Kromě

možnosti pěstovat konopí na vlákno nebo na semeno se v poslední době uvažuje o jeho

pěstování na hmotu pro energetické účely. Podle toho se řídí i způsob pěstování.

Konopí vyžaduje velké množství živin. Nejlepší je když je půda dobře vyhnojena

statkovými hnojivy. Při hnojení hnojem se aplikuje 30 t.ha-1 i více. Dobře působí i zelené

hnojení. Průmyslová P a K hnojiva se zapravují podle půdní úrodnosti již při orbě do větší

hloubky, z části do menší hloubky před setím. Není-li dostatek Ca, zaorají se na podzim

i vápenatá hnojiva, neboť konopí odnímá značné množství vápníku a vyžaduje neutrální až

zásaditou půdní reakci. Je možno dávat ledek vápenatý na list, dříve než rostliny dosáhnou

výšky 0,10 - 0,15 m.

Tab. 4: Průměrný odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg)

___________________________________________________________________________

N P K Ca Mg

___________________________________________________________________________

zrno 43,8 9,9 10,7 1,1 2,2

sláma 8,3 2,1 9,1 10,2 1,5

___________________________________________________________________________

Na podzim oráme do hloubky 0,25 - 0,30 m. Před setím povrch půdy pečlivě urovnáme.

Sejeme v druhé polovině dubna nebo začátkem května. Konopí pěstované na hmotu sejeme

do řádků 200 - 250 mm širokých. Hloubka setí 20 - 30 mm s výsevkem 100 kg.ha-1 semene.

9

Ošetření během vegetace

Po zasetí válíme. Konopí roste zpočátku rychle, brzy je silně olistěno a při hustějším

výsevu potlačuje plevele. V případech, kdy pěstujeme konopí na semeno, je minimální

izolační vzdálenost 1000 m.

Konopí nepoléhá a je poměrně odolné proti chorobám a škůdcům. Konopí může škodit

dřepčík chmelový (Psylliodes attenuata Koch.), housenky můry gama (Autographa gamma

L.), mšice konopná (Phorodon cannabis Pass.), zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis Hübn.),

pidikřísek zelenavý (Empoasoa flavescens F.), listohlodka konopáčová (Liriomyza eupatorii

Kattenbach). Ve starší literatuře se uvádí poškození hmyzem, především moly Ostrinia

nuabilis a Grapholita delinenana, zvláště v oblastech s vysokým zastoupením kukuřice.

Z chorob se nejčastěji vyskytuje plíseň šedá (Botrytis cinerea Pers.) fusariosa (Giberella

pulicaris (Fr.) Sacc.), septoriosa (Septoria cannabis), hnědá skvrnitost listů (Stephylium

botryosum), rakovina a některé choroby virového původu. Nejnebezpečnější chorobou je asi

bílá (sklerociová) hniloba, jejíž původcem je hlízenka obecná (Sclerotinia sclerotiorum (Lib.)

Masse). Někdy porosty na semeno při dozrávání navštěvuje ptactvo.

Sklizeň

Konopí na produkci stonků (vlákna) je obecně sklízeno v okamžiku, kdy jsou samčí

rostliny v plném květu a zbavují se pylu nebo po pylovém spadu, když začnou opadávat listy.

Konopí se nedá sklízet, pro své houževnaté stonky běžnými sklízecími mechanizmy. Většinou

typů sklizňových řezaček, hlavně bubnových, se konopí pro technické a energetické účely

nedá sklízet (namotávání stébel na ústrojí). Z u nás vyrobených sklízecích řezaček se

osvědčila při sklizni konopí pouze řezačka SŘ 01 z Agrostroje Pelhřimov. Pro průmyslové

využití vláken byly vyvinuty kombinované stroje, které oddělují semeno a stonky spolu

s listím vracejí na pole k doschnutí. Oddělené vlákno se potom lisuje do balíků. V Nizozemí

se sklízí konopí upravenou sklízecí řezačkou na kukuřici firmy KEMPER. Původní řezačkou

se pokosené konopí nedalo obracet ani sklízet z důvodů příliš dlouhých stébel (až 4 m).

Upravená řezačka konopí odřezává a zároveň je řeže patentovým způsobem na délku 500 -

600 mm a odkládá je na strniště do řádku, který se po třech dnech po dobu 14 dní obrací

obracečem, který obrací najednou 3 řádky. V důsledku pomačkání stébla rychle zasychají na

vlhkost do 20 %. Uschlá hmota se sbírá sběracím lisem na obří balíky. Výnosy v našich

podmínkách u nadzemní fytomasy se pohybují kolem 5,0 - 7,0 t.ha-1 (13,0 t.ha-1).

10

Výnosy dosažené v pokusech VÚRV Praha-Ruzyně v závislosti na podmínkách

pěstování kolísaly v rozmezí 2,5 - 13,0 t.ha-1 sušiny.

Vytrvalé byliny

Ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis Anderss.)

Původ, rozšíření a využití

Pochází z východní Asie (jižní Kurily, Tchaiwan, Korea, Thajsko, Polynézie).

Využívá se při výrobě buničiny (vysoký obsah celulózy kolem 40 %), na stavební materiál

(dřevovláknité desky, rohože apod.), snadno likvidovatelné obaly a pro spalování (spalné

teplo celých rostlin = 19,06 kJ.kg-1. V seznamu povolených odrůd zapsaných ve státní

odrůdové knize k 1. 8. 1998 není uvedena žádná odrůda. Ze zahraničí jsou k dispozici

výkonné formy gigantheus, goliath, Sirene apod. Jejich nevýhoda je, že jsou sterilní. Tyto

formy se množí rhizomy (kořenovými oddenky).

Botanická charakteristika

Čeleď lipnicovité (Poaceae), tribus vousatkovité (Andropogoneae). Je to vytrvalá

rostlina. Lata je široká, okolíkatě patrovitá, větévky odvislé. Oddenek dřevnatý. Počet

chromozomů: 2n = 38.

Požadavky na prostředí

Ozdobnici se nejlépe daří na lehčích strukturních půdách, spíše v teplejších oblastech

s vyšším množstvím srážek. Doporučují se humózní písčité půdy s vysokou hladinou

podzemní vody (ne více než 600 mm) a pokud možno s malým zaplevelením vytrvalými

plevely (pýr, šťovíky). Půdy s nižší hladinou podzemní vody vyžadují závlahu. Půdní kyselost

je optimální v rozmezí 5,5 až 6,5, nad pH 7,0 byly pozorovány deprese výnosu. Plodina

značně šetří s vodou, neboť její koeficient transpirace je kolem 250 litrů na kg sušiny, což ji

řádí mezi čiroky (200 l.kg-1) a kukuřicí (300 l.kg-1). Přesto při dosahování 40 tun sušiny

fytomasy z hektaru je teoreticky třeba 1 000 mm srážek.

11

Agrotechnika ozdobnice

Sazenice je nejlepší sázet po dobrých předplodinách. Ozdobnici je možno pěstovat po

okopaninách (cukrovka, brambory), luskovinách a obilninách. V SRN se doporučuje sázet po

tritikale, řepce, čiroku, (kukuřici). Jako vytrvalá rostlina by měla ozdobnice být založena

minimálně na 10 až 15 let.

Podmítka s rozmělněním posklizňových zbytků, hluboká orba, příprava seťového lůžka,

rozmělnění půdy do 0,10 m (pro mechanické vysazování), mechanické hubení plevelů před

sázením, chemické hubení plevelů.

Vysazují se sazenice z odkopků, nebo vypěstované in vitro, nejlépe takové, které

přečkaly již jednu zimu. Ozdobnice je v prvém roce výsadby náchylná k vymrzání, proto se

někdy doporučuje založený porost přikrýt na zimu např. slámou ve vrstvě 100 - 150 mm, což

odpovídá množství slámy cca 3 t.ha-1. Podstatně levnější a snáze proveditelný je výsev např.

hořčice bílé do meziřádků koncem července nebo začátkem srpna v roce výsadby, který je

údajně stejně účinný jako přikrytí slámou.

Sází se v době, kdy je teplota půdy vyšší než 10 °C, tj. od poloviny května do poloviny

července a to 10 000 ks.ha-1 (do 20 000 ks.ha-1). Při výsadbě se doporučuje kořenové baly

sazenic navlhčit a vysazený porost pokud je možnost zavlažovat. Je možno sázet

modifikovanými sazeči na cibuli, nebo stroji na výsadbu lesních stromků.

Pro výsadbu z rhizomů je možno také použít mechanizace. Tyto rhizomy se nejlépe

vybírají na jaře, kdy je půda vlivem mrazů méně kompaktní a rhizomy se nemusí skladovat,

sklízečem brambor. Potom se musí vybrané rhizomy ručně krájet a třídit.

Na dobře zásobených půdách se obejde ozdobnice prvním rokem bez hnojení. Na

půdách s menší zásobou živin se doporučuje hnojit prvním rokem do poloviny června

jednorázově do 50 kg.ha-1 N kvůli vymrzání. V dalších letech se velikost dávky má

přizpůsobit zásobám živin v půdě a dosahovaným výnosům. Druhým rokem je třeba při

hnojení vycházet ze zásobení půd živinami. V průměru se doporučuje hnojit druhým rokem

a další léta 70 kg.ha-1 N, 40 kg.ha-1 P a 50 - 100 kg.ha-1 K, P a K nejlépe na jaře a dusík od

jara do poloviny července. Doporučuje se podle zásobení půd hnojit i mikroelementy Cu, Zn,

B, Mn. V Rakousku bylo s úspěchem použito i hnojení kejdou skotu v dávce 30 m3.ha-1.

12

Tab. 5: Odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg)

___________________________________________________________________________

N P K Ca Mg

___________________________________________________________________________

Celá rostlina 6,5 1,3 6,2 8,5 1,4

___________________________________________________________________________

Ošetřování porostu během vegetace

První rok po vysazení, než se porost zapojí, je možno používat mechanickou regulaci

plevelů (např. prutové brány) nebo aplikovat herbicidy. Druhým, většinou však třetím rokem

není třeba používat prostředky na ochranu rostlin, protože opadávající listová hmota vytváří

vrstvu mulče, která potlačuje růst plevelů. Kromě toho dochází k neustálému rozšiřování

oddenků, ze kterých ozdobnice každoročně vyrůstá.

Druhým rokem se používá plečkování pouze při pozdním termínu sázení v předešlém

roce nebo při silném výskytu plevelů. Sazenice, které se neujaly, je možné druhým rokem

nahradit vlastními sazenicemi z odkopků. Pokud je k dispozici závlaha doporučují se 2 až 3

dávky kolem 15 mm. Porosty ozdobnice nejsou v současné době výrazněji napadány

chorobami nebo škůdci, proto není třeba chemické ochrany. V Evropě bylo v některých

oblastech zjištěno napadení stonků houbou Rhizoctonia sp. a dále hniloba kořenů způsobená

houbou Pythium sp. Při velké půdní vlhkosti a déle trvajícím zamokření se vyskytuje

napadení houbami ze skupiny bazidiomycet.

Použití herbicidů je možné na podzim před výsadbou, případně v druhém roce před

vyrašením ozdobnice (přípravek ROUNDUP). V SRN použili s úspěchem do porostu

ozdobnice proti heřmánku a merlíkům CENTROL B (Bromoxynil-Mittel).

Sklizeň

Sklizeň je možno provádět pojízdnými samochodnými řezačkami, s kterými se sklízí

kukuřice, od listopadu do března. Ze sklizené slámy je možno lisovat pelety (hmotnost cca

500 kg.m-3), balíky, nebo jí pro stavební účely sklízet celou (stavební materiál). Ozdobnice se

v roce výsadby nesklízí, v druhém roce dává výnos sušiny do 10 t.ha-1, ve třetím roce a

dalších letech 20 - 25 t.ha-1 sušiny fytomasy, při intenzivním pěstování i více než 30 t.ha-1.

Většinou převažuje sklizeň po zimě (únor, březen), neboť odpadnou starosti s případným

dosoušením. Při sklizni po zimě je však třeba počítat se ztrátami sušiny i více než 30 %.

13

Při likvidaci porostu je možno použít několika metod. Jednou je chemická likvidace

nově rašících výhonků, která se používá na jaře. Potom se mohou vyskytnout potíže při

zakládání nové plodiny. Dále např. vyorání rhizomů (např. rotačním kultivátorem) na povrch

půdy na podzim, kde rhizomy přes zimní období zmrznou.

Křídlatka (Reynoutria)

Původ, rozšíření a využití

Křídlatka pochází z mírného pásma Asie. Zvláštní pozornost si zasluhuje schopnost

těchto rostlin akumulovat těžké kovy (kadmium, olovo). Listový extrakt je účinný proti

různým druhům padlí. V poslední době, s ohledem na vysoké výnosy sušiny fytomasy

z plochy, se uvažuje s křídlatkou jako alternativním obnovitelným zdrojem energie. Vedle

energetického využití lze křídlatku využít jako krmivo pro hospodářská zvířata, vysokou zvěř.

Používá se ke zpevnění a ochraně břehů řek, písečných dun. Může sloužit jako medonosná

rostlina, poskytuje úkryt pro menší savce a některé ptáky. Oddenky se využívají v tradiční

čínské a japonské medicíně pro léčení hnisavých zánětů kůže, chronických onemocnění a

kapavky. Listy lze využít jako náhražky za tabák, mladé výhonky lze využívat k přípravě

salátů. Listový extrakt je účinný proti různým druhům padlí. Rostliny mohou být v parcích

použity jako dekorativní trvalky.

Křídlatka je v současné době diskutovanou problematickou plodinou. Vzhledem

k častému zplaňování a schopnostem nekontrolovaně se šířit patří v současné době mezi

několik nejobtížnějších invazních plevelných druhů v Evropě. V některých státech Evropy je

křídlatka na listině karanténních druhů plevelů. Proto i přes vysoké výnosy fytomasy, bude

nutné odpovědně zvažovat její pěstování pro energetické využití, zejména pokud se potvrdí

skutečnost, že křídlatka je schopna v našich podmínkách se šířit semeny.

Botanická charakteristika

Křídlatky jsou vytrvalé dvoudomé byliny patřící do čeledi rdesnovité (Polygonaceae)

s bohatě rozvětvenými a silnými dlouhými oddenky. Lodyhy jsou statné, přímé, větvené,

silné, duté. Listy řapíkaté, celistvé, celokrajné, dvouřadě do plochy rozložené, nejčastěji

podlouhle vejčité až široce vejčité, botky v mládí bylinné, s vyniklou žilnatinou, záhy

rozdřípené. Květenství úžlabní nebo koncové, laty složené z různě dlouhých lichoklasů.

Květy funkčně jednopohlavné, v samčích květech jsou dlouhé tyčinky a krátké pestíky,

v samičích krátké tyčinky a výrazné pestíky; okvětí na bázi srostlé, s pěti bělavě až zelenavě

14

zbarvenými cípy; samčí květy s 8 tyčinkami, samičí s 3 čnělkami zakončenými třásnitými

bliznami, vnější okvětní lístky na plodu výrazně křídlaté. Plod je 3hranná nažka zcela

uzavřená ve zveličelém okvětí.

Z křídlatek jsou v naší květeně zastoupeny např. Polygonum sachalinense - Syn.:

Reynoutria sachalinensis (F.Schmidt) Nakai - křídlatka sachalinská, Reynoutria japonica

Houtt. - křídlatka japonská. Vyskytuje se i kříženec předešlých druhů Reynoutria x bohemica

Chrtek et Chrtková, který byl popsán v roce 1983 z lokality nedaleko lázní Běloves

u Náchoda. V podmínkách střední Evropy dosahují tyto rostliny výšky až 3 m. Z Japonska

jsou hlášeny výnosy sušiny 12 až 27 t.ha-1. Podobných výnosů lze dosáhnout i u nás.

Požadavky na prostředí

Křídlatka planě roste od nížin až do podhorské oblasti na rumištích, v křovinách, podle

vod, hlavně na mokré, živné, nevápenité, kamenité půdě. Nejlepší podmínky pro růst jsou na

stanovištích s dobrou zásobou vody. Zvláštní pozornost si zasluhuje schopnost těchto rostlin

akumulovat těžké kovy, zvláště kadmium a olovo. Mladé rostliny křídlatky jsou citlivé na

pozdní jarní nebo časné podzimní mrazy případně letní sucho. Délka vegetační doby trvá asi

8 měsíců. Prýty vyrážejí nad zem koncem dubna. Růst prýtů je v květnu velice rychlý. Udává

se, že se stonky v tomto období prodlužují v průměru o 46 mm za den, což lze srovnat

s rychlostí růstu výhonku bambusu. Křídlatka kvete od července do října. Udává se, že

křídlatka většinou v našich podmínkách nevytváří zralá klíčivá semena. V poslední době byl

však výskyt zralých a klíčivých nažek křídlatky japonské zjištěn na některých místech jižní

Moravy. Toto zjištění dává nové možnosti pro případné zakládání porostů křídlatky ze semen.

Vývojová perioda je většinou ukončena prvními mrazíky, kdy uhynou nadzemní části

polykorrmonu. Zimu přežívá prostřednictvím podzemního systému oddenků sahajících do

hloubky i přes 2 metry, z něhož na jaře raší nové prýty.

Agrotechnika

Agrotechnika křídlatky je obdobná jako u ozdobnice. Vysazují se 1 až 3 odkopky na

1 m2. Plantáž křídlatky lze založit jako u ozdobnice z oddenků. Semeny se množí velmi

obtížně. Na podzim nebo lépe na jaře v době, kdy křídlatka začíná rašit, vyrýpneme

a zasadíme odkopky do odplevelené a dobře připravené půdy. Zpracování půdy je obdobné

jako u ozdobnice. Rostliny je možné přihnojovat, nejlépe na jaře před vyrašením nových

výhonků. Dávky živin přizpůsobujeme odběru živin sklizní. Sklizeň pro energetické využití je

15

nejlépe provádět, obdobně jako u ozdobnice, v únoru nebo v březnu, kdy je nejnižší obsah

vody v rostlinách. Na rozdíl od ozdobnice se křídlatce daří i v chladnějších oblastech.

Tab. 6: Odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny nadzemní fytomasy (kg)

___________________________________________________________________________

N P K Ca Mg

Celá rostlina 6,00 0,66 6,68 7,27 0,86

___________________________________________________________________________

Choroby a škůdci se u křídlatky vyskytují v zanedbatelném rozsahu.

Chrastice rákosovitá (Baldingera arundinacea (L.) Dumort. syn. Digraphis arundinacea

Trin., Phalaris arundinacea L.)

Původ, historie pěstování, rozšíření

Autochtonní druh, který je přirozeně rozšířen na celém území našeho státu, všude tam,

kde je dostatek půdní vláhy. Chrastice rákosovitá je rozšířena téměř po celé Evropě, Asii

(kromě jižní části), Severní Americe. Běžně se pěstuje jako pícnina (čerstvá píce, seno, siláž).

Chrastice je jednou z alternativních plodin, o jejímž rozšířeném pěstování pro

průmyslové využití se uvažuje, a to hlavně v SRN, Dánsku ale i severských evropských

státech jako je Finsko, Švédsko. Např. ve Švédsku mají oseto více než 1000 ha chrasticí

rákosovitou. Zcela nově se začíná zavádět i v pobaltských zemích, kde jí dávají přednost před

rychle rostoucími dřevinami. Tato plodina má sloužit jako zdroj pro výrobu buničiny (obsah

ligninu je kolem 14 %, obsah celulosy 30 - 36 %) nebo jako potenciální energetický zdroj

(spalné teplo sušiny celé plodiny je v průměru podle našich měření 17,52 MJ.kg-1).

V seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize k 1. 8. 1998 není uvedena žádná

odrůda.

V zemích EU se považuje za standard odrůda Palaton (USA). Některé další zahraniční

odrůdy: Luba syn. Motycka (POL), Motterwizer (D), Pervenec (SUN), Peti, Szarvasi 50,

Szarvasi 60, Keszthelyi 52 (H), Lara (NOR), Vantage, Venture (USA), Belevue, Rival

(Canada).

Šlechtí se nové odrůdy pro průmyslové využití, které by se měly lišit od krmných tím,

že mají vysoký poměr stonků oproti listům, nízký obsah popele a prvků jako jsou křemík,

16

draslík a chlór. Chlór při spalování způsobuje korozi spalovacích zařízení a popel se při

vysokém obsahu ostatních uvedených prvků a při nízkých teplotách taví a spéká. Ekonomika

chrastice rákosovité (ceny roku 1995) je následovná (upraveno podle V. Sladkého - SI 3/95).

Přímé náklady na orbu a předseťovou přípravu představují cca 1 500 Kč.ha-1. Případné

hnojení 100 kg.ha-1 NPK včetně aplikace představuje 680 Kč.ha-1. Přímé náklady na 1 ha pro

zasetí porostu představují 350 Kč. Do nákladů jsou zahrnuty provoz traktoru včetně PHM,

náklady na mechanizaci, náklady na osivo, náklady na pracovní síly. Při předpokládaném

pěstování chrastice na 5 let činí rozpočet 506 Kč.ha-1.rok-1. Pro jednu tunu při výnosu 5 t.ha-1

jsou přímé náklady 101 Kč. Měrný náklad na založení porostu tedy celkem představuje

101 Kč.t-1. Další položky představují přímé náklady na posečení porostu (28 Kč.t-1), na sběr

a lisování (150 Kč.t-1), na dopravu a uskladnění (70 Kč.t-1) a manipulaci ze skladu a v kotelně

(50 Kč.t-1). Přímé náklady budou navýšeny režijními položkami, daněmi, úroky, případnými

náklady na ochranu rostlin. Přesto odhadnutá cena přímých nákladů při současných cenách

pro rok 1998 cca 400 Kč.t-1 je výrazně nižší, než cena stejně výhřevného uhlí včetně

případných poplatků vztažených na jeho spalování.

Botanická charakteristika

Čeleď lipnicovité (Poaceae). Chrastice rákosovitá je vytrvalá výběžkatá tráva. Patří

mezi naše nejvyšší trávy. Výška stébel často přesahuje přes 2 m. Mohutná přímá stébla jsou

zakončena dlouhou jednostrannou latou. Sterilní výhony jsou stébelné, hustě olistěné. Listy

jsou dlouhé a široké.

Chrastice rákosovitá vytváří dlouhé podzemní oddenky, které jsou rozprostřeny těsně

pod povrchem půdy. Kořenový systém je mohutný, jdoucí do značné hloubky. Plodem je

vejčitá nahá obilka asi 1,5 až 4 mm dlouhá a 1 mm široká s HTS kolem 0,8 g.

Požadavky na prostředí

V přirozených travních porostech se chrastice rákosovitá nejvíce vyskytuje v okolí

vodních toků. Její rozšíření vysoko do hor upozorňuje na její velkou odolnost vůči drsným

klimatickým podmínkám. Nejlépe se jí daří na těžších půdách s bohatou zásobou živin. Na

půdní reakci není zvláště citlivá. Snáší půdní reakci v rozmezí pH od 4,0 do 7,5 s optimem

kolem pH 5,0. Po zakořenění jí neškodí ani delší přísušek. Holomrazy ani pozdní jarní

mrazíky ji neškodí. Také zastínění nebo krátkodobé zavodnění snáší dobře. Chrastice je

cizosprašný alotetraploidní druh (2n = 28).

17

Agrotechnika chrastice

Je dobré zařadit chrastici na nezaplevelený pozemek. Vhodnou předplodinou jsou

luskoobilní směsky a obilniny, které následují buď po pícnině nebo po ozimé řepce.

V literatuře se uvádí, že je chrastice značně náročná na živiny. Ve Švédsku uvádějí

průměrné dávky živin při pěstování chrastice sklízené na jaře 80 kg.ha-1 N, 30 kg.ha-1 K a

10 kg.ha-1 P. Ve Švédsku bylo použito s úspěchem také přihnojování čistírenským kalem. Ve

Finsku používali v polních pokusech prvním rokem 40 - 70 kg.ha-1 N a později 70 -

100 kg.ha-1 N. Z našich pokusů můžeme doporučit k chrastici od druhého roku pěstování

v závislosti na půdních podmínkách dávku 50 - 80 kg.ha-1 N.

Tab. 7: Odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg)

___________________________________________________________________________

N P K Ca Mg

___________________________________________________________________________

Celá rostlina 7,63 2,57 6,55 6,11 1,44

___________________________________________________________________________

Agrotechnika záleží na tom, za jakým účelem se chrastice pěstuje. Chrastici je možno

pěstovat na semeno, píci nebo průmyslové využití. Na semeno se seje na přiměřeně vlhký

pozemek s těžší půdou s dostatkem živin do širších řádků (500 - 750 mm). Výsevek na

semeno činí 8 - 10 kg.ha-1. Výsev je možno provádět na podzim nebo časně z jara zároveň

s krycí plodinou nebo bez krycí plodiny časně na jaře. Chrastice dozrává ke konci července.

Chrastici na semeno je třeba sklízet opatrně, neboť obilky dozrávají značně nestejnoměrně

a snadno vypadávají. Výnosy semene se udávají 0,2 - 0,4 t.ha-1.

Při pěstování chrastice na píci (hmotu) se seje do užších řádků na vzdálenost 125 až

500 mm podle využití. Výsevek v čisté kultuře činí 20 - 25 kg.ha-1 semene. Aby se zajistila

dobrá kvalita píce, je třeba její porosty sklízet ještě před metáním, kdy seno má vysoký obsah

bílkovin. Po vymetání se rychle snižuje její stravitelnost. Obecně se uvádí, že chrastice

rákosovitá má průměrný obsah živin a horší stravitelnost než ostatní pícní trávy. Při pozdější

sklizni se doporučuje zesilážovat. Obvyklé jsou dvě až tři seče za rok.

Porosty chrastice určené pro energetické využití se zakládají obdobně jako na píci.

Dobře založené porosty vydrží několik let. Doporučují se však sklízet po zimě brzy na jaře,

18

kdy mají rostliny nízký obsah vody (12 - 20 %). Jako druhý důvod výhody sklizně po zimě se

uvádí, že množství živin obsažených rostlinách je na jaře poloviční v porovnání s rostlinami

sklizenými např. v srpnu. Jako důvod se uvádí translokace živin do kořenové části a jejich

vyluhování během zimy. Také na podzim některá stébla u některých populací mají tendenci

tvořit zelené větve z paždí na listových pochvách. Porosty je možné každoročně přihnojovat

nejlépe na jaře před vegetační sezónou.

Choroby ani škůdci obvykle u chrastice nezpůsobují problémy. Za určitých podmínek se

mohou vyskytnout listové choroby (Stagonospora, Helminthosporium). Proti plevelům je

možno aplikovat herbicidy, které se používají do jarních obilnin a to nejlépe ve fázi 2 - 5 listů

chrastice.

Sklizeň

Chrastice určená pro průmyslové využití na buničinu se v roce výsevu většinou nesklízí.

Sklízí se v drtivé většině až na jaře, kdy se poseká na řádek a potom se lisuje do balíků. Dá se

sklízet různými typy sběracích lisů. V zahraničí převažuje sběr lisy na obří balíky. Vzhledem

k pevnosti strniště a rychlému doschnutí se většinou nemusí obracet ani shrnovat. Za určitých

podmínek lze sklízet chrastici v suchém stavu sklízecí řezačkou, v budoucnosti i sklízecím

žacím lisem. Sklízecí mechanizmy se někdy upravují tak, že se sníží otáčky bubnu a zvětší se

průchodnost sklízecího ústrojí. Při těchto opatřeních je snižován odrol listů. Při energetickém

využití se dají též lisovat brikety nebo pelety. Pokud jde o výnosy, potom např. Ve Švédsku se

uvádějí průměrné výnosy sušiny za 5 let pěstování (od druhého roku) při dávce

100 kg.ha-1 N 9 t.ha-1 na konci vegetační sezóny a 7,5 t.ha-1 na jaře. Ztráty sušiny přes zimní

období se uvádějí kolem 25 %. Průměrné výnosy sušiny v okolních státech se pohybují

v rozmezí 4,5 až 9,0 t.ha-1.

V polních pokusech VÚRV Praha-Ruzyně jsme dosáhli v závislosti na agrotechnických

opatřeních a půdně klimatických podmínkách u tříletých porostů výnosů sušiny nadzemní

fytomasy v rozmezí od 5,3 do 12,6 t.ha-1.

Rákos obecný (Phragmites australis)

Původ, rozšíření a využití

Kosmopolitní druh, který je roz-šířen na zamokřených stanovištích u dol-ních toků řek.

Využívá se extenzivním způsobem jako stelivo nebo palivo, popř. výrobu rohoží a dalších

výrobků.

19

Botanická charakteristika

Čeleď lipnicovité (Poaceae). Rákos obecný je řazen do tribu Arundineae. Je to velmi

statná vytrvalá bylina. Stébla jsou 1 - 4 m dlouhá, přímá, nevětvená, 2řadě listnatá, dole široká

až 2 cm, dutá, dole drsně chlupatá, nahoře lysá, někdy polé-havá, kořenující, větvená; pochvy

listů přitisklé, drsné, bradavičnatě chlupaté, zakrývající kolénka, jazýček v podobě bělavých

chloupků pod příčným tmavým proužkem, čepele až 0,50 x 0,05 m, čárkovitě kopinaté,

šedozelené, znenáhla dlouze a jemně zašpičatělé, narubu drsné. Lata dlouhá 0,20 - 0,30 m,

podlouhle vejčitá, za květu rozestálá, větévky tenké, slabě drsné, dolní se 4 příosními

větvičkami. Klásky 10 - 15 mm dlouhé, kopinaté, plevy kopinaté, špičaté, nestejné, dolní o

1/3 až 1/2 kratší než horní pleva, plucha úzce kopinatá, bezosinná, lysá, obilky neokoralé.

Požadavky na prostředí

U nás roste celkem hojně na březích vod, bažinatých mokrých loukách, rašelinách,

vlhkých polích, lužních lesích. Dobrý růst je zajištěn na vlhkých půdách, roste dobře bez

výraznější péče. Roční výnosy se pohybují mezi 5 až 43 t.ha-1 (špičkový výnos), v průměru

10 - 15 t.ha-1. Jako možné stanoviště mohou sloužit odvodněné zemědělské půdy, kde drenáže

jsou již nefunkční. Agrotechnická opatření jsou obdobná jako u křídlatky.

12.2. Energetické dřeviny

Hlavní rozdíl při pěstování energetických dřevin na plantážích oproti běžnému způsobu

je v době mezi sázením stromů a těžbou dřeva, která je u energetických plantáží kratší (2 -

8 let). Pro zřizování plantáží rychle rostoucích dřevin se nejlépe hodí eukalypty, platany,

topoly, akáty, vrby, olše. Pro naše podmínky nejlépe vyhovuje pěstování topolů (nej-

významnější jsou topol černý - Populus nigra L., topol balzámový - Populus balsamifera L. a

dále kříženci mezi topolem černým a bavlníkovým - Populus x euroamerikana Dode Guinier.)

a vrb. Z ostatních druhů, které jsou však málo výkonné, je možno uvažovat o akátu, bříze,

olši, osice. Zakládáním plantáží rychle rostoucích dřevin (RRD) je možno účelně využít

uvolněnou zemědělskou půdu, nebo nevyužívanou půdu např. kolem dálnic, silnic, na důlních

výsypkách nebo složištích popele, lokalitách ohrožených imisemi apod.

20

Pěstování rychle rostoucích dřevin

Zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin

Pěstování rychle rostoucích dřevin se uplatní zejména v oblastech s mírným podnebím

a na půdách s dobrou zásobou vody a živin. Vyžaduje se hloubka ornice min. 0,30 m, hodnota

pH min. 5,5. Výška hladiny spodní vody nesmí klesnout pod 2 m (optimum 0,60 - 0,20 m)

a pozemek musí být vhodný k využití mechanizačních prostředků.

V horších půdních a klimatických podmínkách není zaručen dobrý výnos a tím dosažení

efektivnosti pěstování. Neméně významný je i výběr klonů, od kterých se vyžaduje vysoký

vzrůst v mládí, výborné obrůstací schopnosti po obmýtí, snášenlivost, konkurence, schopnost

a odolnost proti chorobám a škůdcům.

Podle délky obmýtí rychle rostoucích dřevin rozeznáváme tři způsoby pěstování:

Minirotace

Při tomto způsobu je délka trvání obmýtí do 5 let, kdy se při tloušťce rostlin asi 100 mm

docílí průměrný roční výnos 10 - 20 t.ha-1 sušiny fytomasy. Počet řízků se pohybuje od 3 do

30 tis. (dle druhu dřeviny a sponu). Pařezy se po sklizni nechávají obrazit a cyklus se opakuje

3 - 4x.

Midirotace

Při tomto způsobu se použije kolem 5 tis. řízků, případně se provede prořezávka.

Tloušťka mlází se při sklizni pohybuje kolem 120 mm a průměrný výnos činí asi 8-14 t.ha-1

za rok v suché hmotě. Sklízí se po 10-ti letech a pařezy se nechávají obrůstat.

Maxirotace

Sází se asi 4 tis. řízků na 1 ha a sklízí se po 20-ti letech. Kmeny dorůstají tloušťky 200 -

300 mm s průměrným výnosem 8 - 12 t.ha-1 za rok. Pařezy se pak dále nechávají obrůst.

Z uvedených způsobů pěstování najde v našich současných podmínkách největší

uplatnění minirotace a to hlavně z důvodů vyššího výnosu sušiny.

Příprava půdy

Před výsadbou řízků je nutné provést na podzim hlubokou orbu (0,35 m). Pro jarní

přípravu je možné využít kombinované smyky s branami, kultivátory, rotavátory.

Při zakládání plantáží se zaměřujeme dále na regulaci plevelů jak mechanickou, tak

chemickou cestou. Chemické hubení plevelů je významné u vytrvalých plevelů, které se

21

mechanickými zásahy obtížně odstraňují, a to zvláště na pozemcích, které nebyly obdělávány

a jsou silně zaplevelené.

Nejlepších výsledků při aplikaci herbicidů se dosahuje v termínu od začátku září do

konce října za předpokladu dostatečné půdní vlhkosti a teploty vzduchu umožňující růst

plevelů. Pro zimní aplikaci jsou vhodné neselektivní systemické herbicidy, mající široké

spektrum záběru na jednoleté a vytrvalé plevele.

Pro jarní aplikaci herbicidů před výsadbou řízků se používají přípravky, které se do

půdy zapravují nebo se provádí preemergentní či postemergentní postřik (např. Synfloran

48 EC nebo Gesatop 90 WG).

Sázení

Jako sadbový materiál se používají řízky dlouhé 0,18 - 0,22 m s tloušťkou od 8 do

20 mm, které se získávají z jednoročního obrostu rozmnožovací matečnice. Letorosty se sklízí

od poloviny ledna do března a skladují se ve svislé poloze s cílem koncentrace růstových látek

ve spodní části řízku, buď v krechtech, sklepích nebo klimaboxech při skladovací teplotě -

4 °C a přirozené vlhkosti. Řízky připravíme pomocí zahradnických nebo pneumatických

nůžek, přičemž v zahraničí se používají ještě speciální řízkovače, někdy i umístěné na

sázecím stroji.

Řízky se sází kolmo do úrovně povrchu půdy, mírné zapuštění není na závadu, ale

důležité je utužení půdy kolem řízku. Sázení je třeba provést brzy na jaře, aby se zachytilo co

nejvíce vláhy potřebné k obrůstání a zakořenění řízků. Pozdější sázení je možné, není však

zaručena potřebná ujímavost ani výška vzrůstu. Meziřádková vzdálenost od 1,5 do 3 m

koresponduje s šířkou kultivačních strojů. V případě menší meziřádkové vzdálenosti je

kultivace pomocí mechanizačních prostředků možná pouze v počáteční fázi růstu. Vzdálenost

rostlin v řádku je nutno přizpůsobit místním podmínkám, druhu dřeviny a době, za kterou

chceme porost sklízet. Pohybuje se od 0,2 - 0,8 m. Někdy se používá způsob výsadby do

dvouřádku (např. 2,5-3 x 0,7 x 0,7 x 2,5-3 m). Pro zvýšení odolnosti proti chorobám

a škůdcům se doporučuje vysazovat více klonů. Počet řízků na 1 ha se pohybuje u topolu

v rozmezí od 5 tis. do 33 tis. a u vrb až do 80 tis. při menších meziřádkových vzdálenostech.

Je možné sázet ručně do naznačených řad pomocí ručního vpichovacího bodce nebo

mechanizovaného sázení (např. jednořádkový stroj RL 019 používaný k výsadbě sazenic

v lesnictví).

22

Matečnice se zakládají z jednoletých sazenic nebo řízků. Sazenice se po výsadbě

seříznou na výšku 600 - 800 mm, (tzv. vysoké hlavy) nebo 100 mm nad zemí (tzv. hlavy

nízké). Matečnice založené na vysokou hlavu se lépe ošetřují a to jak mechanicky, tak

i chemicky. Produkční schopnost matečnic při sponu 3 x 0,4 m je při započtení 10 % ztrát

prvním rokem po výsadbě asi 112 tis., druhým rokem asi 412 tis. a třetím rokem 940 tis. řízků

na 1 ha.

Ošetřování rychle rostoucích dřevin během vegetace a hnojení

Vzhledem k značné citlivosti mladých výhonků dřevin k zaplevelení a hospodaření

s vláhou je velmi nutné, zvláště v počáteční fázi růstu, zajistit meziřádkovou kultivaci

s ručním okopáváním v bezprostřední blízkosti rostliny.

Pro mechanické ošetřování porostu během vegetace jsou vhodné radličkové kypřiče

s šípovými pracovními orgány, kombinované kypřiče, rotační mulčovací stroje.

Kultivace se provádí do 2. až 3. roku po výsadbě. V dalších letech dochází vzrůstem

dřevin do meziřádkového porostu k zastínění, které spolu se spadem listí omezí růst plevelů

natolik, že je další kultivace zbytečná. Mechanické ničení plevelů má své opodstatnění

i v provzdušňování povrchové vrstvy, což příznivě působí na růst rostlin a zamezuje ztrátám

vody z hlubších vrstev půdy.

Herbicidy použité v jarním období působí zhruba do poloviny vegetačního období, tzn.

že se musí provádět další regulaci plevelů chemickou nebo mechanickou cestou. Při

meziřádkovém ošetření proti plevelům během vegetace totálními herbicidy je nutno použít

postřikovače opatřené ochrannými kryty zabraňujícími zasažení dřevin.

Ze škodlivých činitelů hraje nejdůležitější roli poškození způsobené hmyzem a částečně

také houbovými chorobami. Ochranu mladých rostlin proti okusu zvěří je možné provést

oplocením, případně speciálními repelentními přípravky (např. Nivus). Oba způsoby ochrany

jsou však nákladné. Ve stádiu ověřování je tzv. opláštění plantáže jinými rostlinami.

Zakládáme-li plantáže na zemědělské půdě, která byla intenzivně obhospodařována,

není třeba ve většině případů provádět hnojení. Přihnojování se provádí po sklizni, přičemž

potřeba živin se řídí dle výsledků rozborů půdy.

23

Sklizeň rychle rostoucích dřevin

Sklizeň rychle rostoucích dřevin se provádí v zimních měsících, kdy je půda zmrzlá,

stromy jsou bez listů a sušina dřevin je nejvyšší (kolem 50 %). Ke kácení je možné využít

současný způsob těžby v lesích. Pro sklizeň rychle rostoucích dřevin pěstovaných na

plantážích je možné navrhnout mechanizované způsoby sklizně, reprezentované technologií

s vázáním do otepí nebo kontinuální sklizeň se štěpkováním.

Technologie sklizně s vázáním otepí

Uvedená technologie představuje odříznutí dřevin, jejich zhutnění, svázání do otepí

a naložení do vedle jedoucího dopravního prostředku s přímým odvozem k místu zpracování

nebo skladování.

Sklízecí linka pracuje přerušovaně - cyklicky, vyznačuje se vysokou náročností na

organizaci práce a potřebu dopravních prostředků. Technologie sklizně s vázáním otepí se

vyznačuje značnou potřebou manipulace, vysokou potřebou přepravních prostředků

a pracovních sil. Spotřeba energie u sklizňového stroje není vysoká, ale celková spotřeba

energie se zvyšuje další manipulací, dopravou a zpracováním dřevin.

Nedoporučuje se ponechání otepí na sklizené plantáži z důvodu poškození pařízků

dalším pojížděním. Při přepravě otepí do větších vzdáleností je výhodné zřídit překladiště,

které umožní použití velkoobjemových přepravníků. Překladiště však vyžaduje nákladnou

jeřábovou techniku, která je nutná též při stohování otepí i při pozdějším vyskladňování pro

potřeby štěpkování nebo hrubého krácení.

Technologie sklizně se štěpkováním

Tato technologie představuje odříznutí dřevin, jejich podání do štěpkovacího zařízení,

naštěpkování a naložení do vedle jedoucího velkoobjemového přívěsu (analogie řezačkové

sklizně). Štěpky jsou odváženy na určené místo ke skladování. V zemědělských závodech lze

s výhodou využít v době sklizně rychle rostoucích dřevin již částečně vyprázdněné seníky

vybavené manipulačním a dosoušecím zařízením.

24