1. Balancování (Nezmaři / Louis Capart) 1. K C omu tu ještě vůbec zp F ívat mám, kd G o z vás se chvíli zastav C í, refrén té písně zůstal n F edopsán, m G ožná ho lépe znáte v C y, možná je o tom, že nám sch F ází t G en kousek štěstí na vah C ách, když láska s rozumem se s F ází, kd G o překročí svůj vlastní pr C áh. R: C A v lásce se to někdy st B b ává, ž F e jeden zůstane tu st C át, [: zatímco dr F uhý z dálky m C ává, t G ak oba myslí na návr C at. :] 2. Kdo nikdy sám se sebou neprohrál, ten jenom těžko pochopí, že řeka života si plyne dál, že do ní dvakrát nevstoupí, a naše nesplněná přání jsou tím, čím nemůžeme být, a každé další jarní tání nám bere sílu znovu chtít. R: 3. Ráda vám ještě jednou zazpívám, když chvíli zůstanete stát, refrén té písně zůstal nedopsán, snad lépe budete ho znát, že naše nesplněná přání jsou tím, čím nemůžeme být, [: a každé další jarní tání nám bere sílu znovu chtít. :] 2. Bláznivej den (Nezmaři / Pepa Štross) 1. Bl D áznivej den se b F # mi atolí z plen, v D 7 ítr jak fén a p G ivo jako křen, zn Gmi áš pár pěknejch míst, že b D ys radostí p H 7 ísk’, já bl E 7 ázen A 7 . (D) 2. Sluneční zář mi rozjasní tvář, ale i šedivej mrak má svoje kouzlo a tak, dál šlapu světem, a pod námětem všedních dnů z maličkostí skládáš prostý štěstí. R: P G ozoruju děti v parku n Gmi ebo frontu na polárku D a ouřady, jak se zvolna b D 7 udí, t G o je recept, j Gmi ak se nuda n D udí D 7 . P G od pavučinou tr Gmi oleje zpívám si jen tak z v D oleje třeba o ničem ale s ch H 7 utí, já bl E 7 ázen A 7 . 3. Jseš bláznivej flink a mák makovej, život je swing - tvůj názor světovej, to nemá vadu, když náladu máš toulavou, z maličkostí skládáš prostý štěstí. R: 4. Bláznivej den se batolí z plen, vítr jak fén a pivo jako křen, znáš pár pěknejch míst, že bys radostí písk’, H 7 zm E 7 aličkostí skl A 7 ádáš pr D ostý štěstí, H 7 zm E 7 aličkostí skl A 7 ádáš pr D ostý štěstí, H 7 zm E 7 aličkostí skl A 7 ádáš pr D ostý štěstí. 1
Transcript
1. Balancování (Nezmaři / Louis Capart)
1. KC
omu tu ještě vůbec zpF
ívat mám,
kdG
o z vás se chvíli zastavC
í,
refrén té písně zůstal nF
edopsán,
mG
ožná ho lépe znáte vC
y,
možná je o tom, že nám schF
ází
tG
en kousek štěstí na vahC
ách,
když láska s rozumem se sF
ází,
kdG
o překročí svůj vlastní prC
áh.
R:
C
A v lásce se to někdy stBb
ává,
žF
e jeden zůstane tu stC
át,
[: zatímco drF
uhý z dálky mC
ává,
tG
ak oba myslí na návrC
at. :]
2. Kdo nikdy sám se sebou neprohrál,
ten jenom těžko pochopí,
že řeka života si plyne dál,
že do ní dvakrát nevstoupí,
a naše nesplněná přání
jsou tím, čím nemůžeme být,
a každé další jarní tání
nám bere sílu znovu chtít.
R:
3. Ráda vám ještě jednou zazpívám,
když chvíli zůstanete stát,
refrén té písně zůstal nedopsán,
snad lépe budete ho znát,
že naše nesplněná přání
jsou tím, čím nemůžeme být,
[: a každé další jarní tání
nám bere sílu znovu chtít. :]
2. Bláznivej den (Nezmaři / Pepa Štross)
1. BlD
áznivej den se bF#miatolí z plen,
vD7
ítr jak fén a pG
ivo jako křen,
znGmiáš pár pěknejch míst,
že bD
ys radostí pH7
ísk’,
já blE7
ázenA7
.(D)
2. Sluneční zář mi rozjasní tvář,
ale i šedivej mrak má svoje kouzlo a tak,
dál šlapu světem,
a pod námětem všedních dnů
z maličkostí skládáš prostý štěstí.
R: PG
ozoruju děti v parku nGmiebo frontu na polárku
D
a ouřady, jak se zvolna bD7
udí,
tG
o je recept, jGmiak se nuda n
D
udíD7
.
PG
od pavučinou trGmioleje zpívám si jen tak z v
D
oleje
třeba o ničem ale s chH7
utí,
já blE7
ázenA7
.
3. Jseš bláznivej flink a mák makovej,
život je swing - tvůj názor světovej,
to nemá vadu, když náladu máš toulavou,
z maličkostí skládáš prostý štěstí.
R:
4. Bláznivej den se batolí z plen,
vítr jak fén a pivo jako křen,
znáš pár pěknejch míst,
že bys radostí písk’,
H7
z mE7
aličkostí sklA7
ádáš prD
ostý štěstí,
H7
z mE7
aličkostí sklA7
ádáš prD
ostý štěstí,
H7
z mE7
aličkostí sklA7
ádáš prD
ostý štěstí.
1
3. Blues o nepodané ruce (Nezmaři)
1. Dneska mám chuť uzamknout dveře na kliku,
sednout si do knajpy s partou zedníků,
schovat se pod sukni svý mámy
a nepozdravit ani známý,
to žes’ mi nepodal ruku ani ze zvyku.
2. Neřek’ jsi cE
okoli, cG
okoli, cD
okolE
i,
lži, který nF#miebolí, n
C
ebolí, nebolA
í,
řek’ jsi, že zE
ášť má mojeC#mioči
a to je zřA
ejmě těžkej zlG
očinF#mi,
tak jsi mi nE
epodal rukuG
ani zA
e zvykE
u.
3. Bylo mi do pláče a z pláče do smíchu,
když se dá do deště, zmoknu bez deštníku,
chameleón zná barvy duhy,
urážkou častuje ty druhý,
taky jim nepodá ruku ani ze zvyku.
4. Příště si pamatuj, ty kluku z výlohy,
móda se mění jako školní úlohy,
užij si ve zdraví svý slávy,
tíží na rozbolení hlavy,
takže mi nepodáš ruku ani ze zvyku.
5. Budu stát na cestě, co nemá chodníky,
lidi se míjejí jako auta patníky,
to, že tě nepotkám, mě mrzí,
ale i v hrobě bude brzy,
[: tam už mi nepodáš ruku ani ze zvyku . . . :]
4. Barevnej svět (Nezmaři / P. Yarrow)
R: TG
ak se kolem dHmiívej
C
a pojď kousek blG
íž,
žC
e se tady dG
ějou vEmiěci, t
A
o se podivD
íš,
nG
o tak už se kHmioukej, b
C
arev je čím dál vG
íc,
mC
odrá louka, žlG
utá vEmioda, sl
A
unce zD
elenG
ý.D(D,D,−)
1. TG
o si jednou mHmialej kluk s
C
ám s barvama hrG
ál,
pC
ustil uzdu fG
antazEmiii, p
A
o zdi malovD
al,
pG
okoj měl hned nHmiebe a
C
u okna stál strG
om,
nC
a něm ptáci fG
ialEmioví, j
A
ak je vD
idělG
onD
.
R:
2. Svět barvama hýřil, jiný brejle měl
a na tý svý modrý louce spousty kytek chtěl,
nechyběl mu motýl, co módní proužky má,
žlutej potok podél stěny jak šála hřejivá.
R:
3. Kluk se jenom díval, velkou radost měl
a, když přišla máma domů, pochlubit se chtěl,
neřek’ ani slůvko a za ruku ji vzal,
ten svůj poklad pohádkovej hned jí ukázal.
R:
5. Bodláky ve vlasech (Nezmaři / Miki Ryvola)
1. Do vlasG
ů bláznivej klEmiuk mi b
Amiodláky d
D
ával,
zEmia tuhle k
C
ytku pak všF
echno chtěl mD
ít,
svatebnG
í menuD
et mi nAmia stýblo hr
H7
ával,
žC
e prej se mD
usíme vzG
ítD7(−).
2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
na tichou poštu si hrát.
R: BEmiez bolesti divný tr
D
ápení, sEmiuchej pramen těžko p
D
ít,
zbG
ytečně slC
ova do kEdimamení s
H7
ít,
G7
na košili našichC
zvyků vlF
ajou nitě od knoflBb
íků,
jD#
eden je MC
uset a drD#
uhej je ChtG
ítG7
.
3. Do vlasC
ů bláznivej klAmiuk ti b
Dmiodláky d
G
ával,
zAmia tuhle k
F
ytku pak všB
echno chtěl mG
ít,
svatebnC
í menuG
et ti nDmia stýblo hr
E
ával:
mF
y dva se mG
usíme vzC
ítG(D).
4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, že víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy
o tom že dál tě mám rád.
5. ZelenG
ý, voňavEmiý, dva p
Amirstýnky z tr
D
ávy,
cEmiopak si m
C
y dva víc mF
ůžeme přD
át,
dál nám znG
í menuD
et a tAmiím míň nás b
H7
aví
nC
a tichou poD
štu si hG
rátD7
.
*: ZelenG
ý, voňavEmiý . .
Ami.
D
PrstG
ýnky voňavEmiý . .
Ami.
D
Z trG
ávy zelenEmiý . .
Ami.
D G Emi Ami D
2
6. Blázen za komínem (Nezmaři)
1.
EmiAsi na tom z
H7
áleží, vD
ím, kdy nA
euhýbám,
troEmichu jako z
H7
ávaží hlC
uchá místa jsH7
ou,
nEmia každičkým n
H7
ádraží slD
epá kA
olej bývá,Emiani stromy v
H7
alejích svým stC
ínem nepohnH7
ou.
R:
G
A já, blázen, pD
otají sEmiedám za kom
A7
íneD
m
s tG
emnou nocí nD
a dlani tC
ichu naslouchH7
ám,G
a když všichni rD
ozdají to, cEmio se léčí v
A7
íneD
m,
kG
aždé další vD
ítězství splC
ácí mlčenH7
ím.
2. Na cukrových homolích málo místa zbývá,
zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá,
zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá,
zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům.
*: NEmiataženým b
H7
udíkům hD
odně sA
íly schází,
dEmio děravých
H7
okapů drC
áty narážH7
í.
R: +G
a když všichni rD
ozdají to, cEmio se léčí v
A7
íneD
m,
kG
aždé další vD
ítězství splC
ácí mlčenH7
ím . . .
7. Cestám a stromům (Nezmaři)
1. ZdAmiálo, n
G
ěco se mi zdC
álE
o,
nAmieříkám, že b
G
ylo to mC
álE
o,
dC
o údolí drG
avý proud se vFmaj7
alí podle skE
al,
jFmaj7
akoby mu, jakoby mu nE
ěkdo zatleskAmial.
E(G)
2. Sbírám, zatím síly sbírám,
pořád ještě vodu nenabírám,
v peřejích mi do kamenů loďka naráží,
vypadá to, že mi v cestě něco překáží.
R: DC
ávnG
o, je to dD#dimávno,
G
tC
o nám každý slG
ovo v ústech slD#dimádlo,
G
jFmaj7
eštěže skC
ály tu zG
ůstanou stC
át,
vždFmaj7
yť každá pC
ýcha prý přG
edchází pC
ádG
,
trC
ávG
u mrazy spD#dimálí,
G
jC
ednou se zas vrG
átí slunce z dD#dimáli,
G
chlFmaj7
adivý vC
ítr přG
iletí k nC
ám,
pFmaj7
ořád něco čekám, ani nE
eusínFmaj7
ám.G(−)
3. Zdálo, něco se mi zdálo,
neříkám, že bylo to málo,
zůstanou jen prázdná hnízda stromům ve větvích
a já marně zprávu hledám ve tvých šlépějích.
R: + pFmaj7
ořád něco čekám .. .
8. Časy se mění (Nezmaři / Bob Dylan)
1. Svět mG
ění svou tvEmiář a d
C
en stíhá dG
en,
jenom blázenC
ostatním v cAmiestě by st
D
ál,
a rG
áno slEmiunce z
C
ahání sG
en,
jednou dokralujC
e i ten nAmiejvětší kr
D
ál.
R: Vždyť všD7
ichni, kdo v
D7
C
idí, jdou p
D7
H
o cestě d
D7
A
ál,
ztrácí krG
ok ten, který chvC
ílD
i stG
álC
.G D
2. A od města k městu ta cesta směr má
a v každým žije se o něco snáz
a poznání hořký nám tahle pouť dá,
ta hořkost teď zůstává navěky v nás.
R:
3. Kdo v čele šel, bouřlivě oslavoval,
zůstal stát a ostatním pyšně se smál,
však dřív, než se z oslavy vzpamatoval,
zase poslední na konci zástupu stál.
4. Na na na . . .
R:
9. Fénix (Nezmaři)
1. VlG
ak smutně z
D
F#
ahoukal, čas dC
o klusu se dG
ává,
Ami7
osud se rozběhnul a jD
á to nevědD7
ěl,
mG
arně jsem vD
okně čekal nC
a volání „sG
láva!ÿ,
v nádrAmi7
ažním bufetu pak jsem sD9
ám posedD7
ěl.
R: PosílG
ám ti pozdrav z dD
álky bláznivEmiý
C
a můj stHmiín o tebe zakop
Ami7
ává,D7
jsem tu sG
ám, nad hlavou mrD
aky šedivEmiý,
A7
a bC
ůhví, jestlD7
i se vrátím k vG
ám.
2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno,
sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží,
a nikdo neví, že je v předpovědi psáno,
že se i před večerem někdy sešeří.
R:
3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá,
i to, že naděje naposled umírá,
a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá,
ze svého popela jak Fénix posbírá.
R:
3
10. Hej, člověče Boží (Nezmaři)
1. HAmiej, člov
Emiěče Bož
Amií, z
C
ahodil jsG
i botC
y,
jAmiakpak bez n
Emiich půjdeš d
Amiál, t
F
ouhletou dG
obou sněžAmií,
nC
ehřeje tG
ě sluncC
e, mAmiám o t
Emiebe str
Amiach.
2. Hej, člověče Boží, zahodil jsi kabát,
jakpak bez něj půjdeš dál pár dní před Vánoci,
nehřeje tě slunce, mám o tebe strach.
3. Hej, člověče Boží, zahodils’ peníze,
jakpak bez nich půjdeš dál, nekoupíš si chleba,
nedají ti najíst, mám o tebe strach.
4. Hej, člověče Boží, zahodil jsi dřevo,
jakpak chceš v tý zimě spát, čas je o Vánocích,
světnici máš prázdnou, mám o tebe strach.
5. Hej, člověče Boží, koho jsi to vedeš,
dívka zatoulaná bez halíře v kapse,
cizí dítě porodí, mám o tebe strach.
6.=1.
*: HF
ej, človG
ěče BožA
í . . .
11. Hlídej (Nezmaři / Pepa Štross)
1. HlA
ídej, hlD
ídej si mA
ě pH
otichuD
a ochotnA
ě,
hlídej, hlD
ídej si mA
ě lH
íp než mlíkD
o na plotnA
ě.
Jsem nE
a bodě X, možnD
á na nultA
ém,
nE
ic novýho, láskD
o, pod pultE
em,
hlA
ídej, hlD
ídej si mA
ě pH
otichuD
a ochotnA
ě.
2. Hlídej, hlídej můj stín, slunce už má namále,
hlídej, hlídej můj splín, ať je fajn a tak dále.
Obloha má duhovej límec
z Heřmanova Městce po Hrochův Týnec,
hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně.
3. Líbej, líbej si mě, počti si mezi řádky,
líbej, líbej si mě, pak budu se držet zpátky.
Mám sto chutí říct doma pod kulmou,
že pusu dám všem, co neuhnou,
hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně,
12. Hvězdy nad tebou (nezmari)
1. JC
en mD#diměsíc sm
G#
utně svG
ítíC
a tmH
a je pBb
lná pA7
avoučích sítí
F
a světlo v dálce pFmiohasíná, já r
C
áno teprv vzpG#
omínG
ám.
2. Ty v snech se na mě díváš a v nich se jako za mlhou skrý-váš,
pF
ak s novým ránem krFmiutě zmizíš, já st
C
ále jenom vzpG#
omíG
náC
m.E
R: MA
ám přF#miání: jen d
Hmien prožít s t
E
ebou, svA
ůjF#miúsměv ti d
Hmiát,
E
mA
é zdF#miání, že j
Hmiiné tě sv
E
edou, mA
i nedá spG#
át.G
3. Jen hvězdy smutně září, já trhám další den v kalendáři,
tvF
á láska zvolna pFmiohasíná, já st
C
ále jenom vzpG#
omíG
náC
m.
R:
4. Jen měsíc smutně svítí, vítr vlét’ tam do pavoučích sítí,
už slunce hvězdám světlo jde brát, já k ránu teprv usínám.
5. Na na na . . .
13. Hned teď (Nezmaři)
1. JAmiestli chceš, st
D
áhnu tě z kC
ůže teď hnE
ed,
přAmiedvedu z
D
ázrak a hlC
eďE
,
nAmiatáhnu tě v t
D
obě a stC
ydne mi krE
ev
a mAmiám t
Emiě, m
Amiám t
Emiě, m
Amiám.
2. Potají stárnem, tak vyskoč a leť,
určitě přistaneš sám,
křídla na půjčku nám poskytne svět
teď hned, teď hned, teď hned.
R: Kdo se nebojí, slDmiyší trávu růst,
jen když neprší z nAmiebe zlatý déšť,
kdo je hladový, snDmiese dlouhý půst,
a já počítám dlC
uhy na halE
éř, co s tím?
3. Hodiny tikají tik-ťak a dost,
kdepak se zastavil čas,
zvoník to sbalil a vyhodil most,
ten v nás, ten v nás, ten v nás.
4. Od křídel ke snům je už jenom krok,
cupitám vesele dál,
zázrak se nestal a já jsem ten cvok
i král, i král, i král.
R:
5. Ohníček hasne, tak přilož a pojď,
křídla si dáš pod polštář,
ukaž mi cestu a po ní mě voď,
kam znáš, kam znáš, kam znáš,
[: kEmiam zn
Amiáš, k
Emiam zn
Amiáš, k
Emiam zn
Amiáš . . . :]
4
14. Jako když se valí kameny (Nezmaři)
1. JAmiako když se valí k
Dmiameny, j
Emiako když na zeď hážeš hr
Amiách,
jako stromy bleskem spDmiálený, j
Emiako smutek na mar
Ami(F )ách.
2. Jako měsíc ve svém zatmění ke mně zády točíš se,
milovali jsme se k zbláznění, čas však i tebe odnese.
R: CDmiopak jsem ti dala m
E
álo lásky,Dmiuž ti víc nemůžu d
E
át,
schAmiovám si naše př
Dmiedsmrtný masky
z dEmiob, kdy jsme se mohli sm
Amiát.
3. Toužila jsem ve svých životech vyhrát aspoň jednu z cen,
teď chodím jako kočka po plotech a zkouším seskočit na zem.
4. Chtěla bych říct, jak tě postrádám, snad jsi mi uměl něcodát,
ty hezký dny teď znova poskládám a zavřu do šanonu ztrát.
R: + [: schAmiovám si naše př
Dmiedsmrtný masky
z dEmiob, kdy jsme se mohli sm
Amiát . . . :]
15. Jedu sám (Nezmaři / Jim Webb)
1. Jedu sGmi7
ám, a den se končí barF 66evnou hrou,
s tajemnGmi7
ou pokorou světlo už mF 6
izí,
kdo mBb
á cestu dC
alekou v krajině cAmiizí,
Dmi
pozná cGmienu dlouhé samoty stář
D#
í.C7
2. Jedu sám, a slunce si dlouží můj šedej stín,
bůhví, proč ještě dnes zůstává se mnou,
už nám v zrcadlení tváře blednou
zdlouhavou cestou.
3. Jedu sGmi7
ám, v dálce město jak vF 6
elkej míč,
jGmi7
en dosáhnout očima a rF 6
ukou,
v duši mBb
ám, v dušiC7
mám prázdnAmio najedn
Dmiou,
dGmio rána vím, ž
C7
e se to nezměnF
í,Dmi7
po noci čGmiekám r
A
ozedněnD
í.
16. Jednou zrána (Nezmaři / Jim Groce)
1. Jednou k rE
ánu, jednou snad možná pA7
ochopíš, než půjdeš spF#7
át,
že tvE
ý starosti, brC#7
ácho, ty nF#7
espraví žH7
ádnej fláE
m.H7(E7)
2. Každej káru tlačí svou, někdo stát ji má před hospodou,
pak říká, že je volný, a neví, že ji táhne dál.
R: A lA7
odě plují po vlnách moří, vE
ezou náklad, maj’ svůj cíl,
když nA7
ejdou ke dnu za velkejch bouří, pak znF#7
ovu napnou plachty svH7
ý.
3. Nech drobný, dokud jsou, dokud neproměníš všechnu touhusvou
na laciný pití, ten tvůj drahej špás.
4. Na na na . . .
5.=4.
R:
6. Je těžký nocí plout, když plavci nevěří na modrý horizont
a mlhavý ráno jen vítr změní v novej denC#mi,
a mA
lhavý ráno jen vH7
ítr změní v novej dE
en . . .
17. Kladivo (Nezmaři / Pete Seeger)
1. Bylo by to krG
ásnHmiý, b
C
ejt blD
eskem nebo bG
ouřHmií,
bC
ejt vD
odou nebo trG
ávHmiou, b
C
ejt větrem, co vD
ál,
bejt kladivem v pG
ěsti, bejt jiskřičkou v kEmiouři
a kovadlinou bC
ejt a znG
ít aC
ocelově zvG
onit,C
ó,G D
to bych si tak přG
álHmi.
C D G Hmi C D
2. Bylo by to krásný, bejt v melodii tónem,
tím tónem, kterej hladí jak hedvábnej šál,
tím tónem, co ladí a zní pod balkónem,
bejt v melodii tón a znít a ocelově zvonit,
ó, to bych si tak přál.
3. Bylo by to krásný, bejt zvonem, kterej zpívá
a do nebe se dívá, a nebo i dál,
a zvoní, že svítá, a nebo, že se stmívá,
bejt obyčejnej zvon a znít a ocelově zvonit,
ó, to bych si tak přál.
4. Bylo by to krásný, bejt větrem nebo bouří
a kladivem i tónem a bůhvíčím dál
[: a zpívat, že svítá, a nebo, že se stmívá,
bejt obyčejnej zvon a znít a zpívat dobrým lidem,
ó, to bych si tak p(Gřál
Ami. :]
G)
5
18. Když nad ránem ozvou se kohouti (Nezmaři / Sam-son)
1. Když nEmiad ránem ozvou se k
Amiohouti,
tD7
o nemá už cenu jít spG
át,
vždH7
yť celou noc, tak jako nEmia pouti,
já slF#
yšela muziku hrHmiát,
H7
pEmiísnička běžela z
Amia písní
a kD7
ouřem mi načichly vlG
asy,
kdyžF
ubrus vE
ínem se pAmiotřísnil,
o nG
oty jsmeAmiodřeli hl
G
asy.
R:
AmiA přece jen pro to zp
D7
ívání
vrHmiacím se na různá m
E
ísta,
zAmiačínám, když zvoní kl
D7
ekání,
hlHmiava je jasná a č
E
istá,
nAmiaplno ve druhé p
D7
oledne,
šHmianson, když tma je jen st
E
ínem,
tAmio na dno sklínky se d
D7
ohlédne
a mC
ysl mám z
C
H
jitřenou vAmiínem
G
.C C
HAmi H7
2. Když nad ránem ozvou se kohouti
a nehlučně zhasínaj’ města,
je pryč další den, to mě nermoutí,
jen vím, že mě čeká zas cesta
domů, do malého podnájmu,
kde půjčenou mám i postel,
a když mám vztek, kleju potajmu
v garsonce tiché jak kostel.
R:
3. Když nad ránem ozvou se kohouti,
to si pak i lásku vysním,
návrhy milostný projdou ti,kdyžne že
nechci,
bych mitak
lovanaoko
t nechzpřísním,
těla,
ba ani z časové tísně,
když nad ránem ozvou se kohouti,
[: to pak mám nejradši písně. :]
19. Konvička (Nezmaři)
1. KdE6
o si to tu tD#mi7
ak po ránu pE6
ískáD#mi7
,
zE6
ase jenom kF#
onvičkG#
a na čE6
aj,F# G#
nE6
emá ponětF#
í, jak sG#
e mi stE6
ýskáF#
,G#
nE6
eví, po kom, pF#
o čemG#
a tak dE6
ál.F# G#
R1: THmio se ti to p
A
íská, jsi pod pE6
árouG#
,G F#
náladu máš stH7
álou, ne jako jE6
á.F# G#
R2: Dej si pozor ať tě nevypískám,
začnu třeba to svý Summertime.
2. Kdo se to tu tak po ránu kouká
zase jenom brouci z vitríny
takovej brouk nemá v hlavě brouka
šlápne-li vedle tak jen do hlíny
R3: Počkej brouku já tam pustím Beatles
budeš klopit krovky, to si piš.
*:
E E7 A
NěH7
kdy jE
e mi shE7
ůry dA
áno a nH7
ěkdy: bE
abo, rE7
aď,
řA
íkám sH7
i: no nE
evídE7
áno, lA
ásko, jsi pryč, hC#7
m, tak tedy aF#7
ť,
nH7
o takE
ať.
*:
3. Kdo si to tu tak po ránu píská,
zase jenom konvička na čaj,
až si najdu cestu ke svejm štístkám,
rozdám si to s tebou, na to mám.
R1:
E6 F#
+ nG#
e jako jE6
á,F#
neG#
jako jE6
á,F#
neG#
jako jE6
á .F#
. .G#
20. Kukačka (Nezmaři)
1. KDmiukačka kuká, h
C
oloubek vGmirká
nDmia zelen
A7
ej volšDmii,
cožpak si myslíš, mC
ůj znejmilA7
ejší,
žDmie jsem já n
A7
ejhorší, žDmie jsem já n
A7
ejhoršDmií.
2. Ach, nejsem, nejsem, šáteček dej sem,
já ti ho vyperu,
abys’ měl bílej, až půjdeš k jinej
v sobotu kvečeru, v sobotu kvečeru.
3. A když se vrátíš, můj znejmilejší,
šáteček rozvážu,
bude-li bílej jako sníh padlej,
zůstaneme spolu, zůstaneme spolu.
6
21. Léto (Nezmaři)
1. MAmiožná na mě léto p
Fmaj7
ůsobí, jeho vE
ůně, chuť i žAmiár,
že si chvFmaj7
ílemi jako blC
ázen čE
i jak dítě připadAmiám,
že si chvFmaj7
ílemi jako blC
ázen střG
ípky léta v sE
obě střAmiádám.
2. Provoněnými stráněmi chodím večer po špičkách,
hladím dlaněmi drsnou kůru, kapky rosy počítám,
hladím dlaněmi drsnou kůru, pod hvězdama hlavu skládám.
3. V horských tůních smejvám ulic prach, zkouším ptačí písněhrát,
i když nemají slova žádná, pokouším se tisíckrát,
i když nemají slova žádná, každá z nich svůj smysl skrývá.
4. Nedá se to říci básněmi, to samo léto píše v nás,
je jich stále víc - stránek bílých, i když se to divný zdá,
je jich stále víc - stránek bílých, které ještě popsat zbývá.
*: MAmiožná na mě léto p
Fmaj7
ůsobí, jeho vE
ůně, chuť i žAmiár,
že si chvFmaj7
ílemi jako blC
ázen střG
ípky léta v sE
obě střAmiádám.
22. Loď (Nezmaři / H. Gillespie, J. F. Coots)
1. Až hG
okynáři smC
ažou ti dluh,
přG
íměřím bouří prC
očistí vzduch
lG
oď, ktEmierá n
Amia dně m
D7
á šrG
ám.
2. Pak v kalendáři otočíš list
a nadějí svou si nebudeš jist,
plout proti proudu máš sám.
R: Do tG7
ýhle lodi tC
eče,
nám šplG7
ouchá na majC
ák,
my nA7
ečekáme vklD7
eče,
až zahalA7
í nás černej mrD7
ak.D+
3. Kormidelník si říká Noe
a plachty jsou holky povětrné,
k nám na palubu jsi zván.
4. Už začali hrát, je nejvyšší čas
v gumovkách tančit poslední waltz,
loď, která na dně má šrám.
5. Bere nás proud a kocovina,
v plachtoví hvízdá meluzína,
mýlil se v mýlích náš plán.
R:
R:
6. Jen za kormidlo s nadějí ber,
k pevnině vždycky najde si směr
loď, která na dne má šrám,
lG
oď, ktEmierá n
Amia dně m
D7
á šrG
ám,
k nG
ám nEmia pal
Amiubu js
D7
i zvG
án!
23. Maják (Nezmaři)
1. ČG
ím dál vC
íc je někde v nG
ás,
čHmiím dál v
C
íc nás pronikD
á,(A7 D)
že jG
ednou prC
olomí se hrG
áz
sA7
amých frází, mC
aják nadějD
e až zablikG
á.
2. Schází nám poctivej prám,
ztrácí vítr z plachtoví,
jak starej Bludnej Holanďan
stále čekám, na otázky kdo mi odpoví.
R: Kde je sC
ílD7
a lG
idí,
kde je vC
írD7
a v nG
ás,
kolikrC
át prD7
avdou zbG
itíEmi
nA7
astavíme jD7
eště druhou tvG
ář?
3. Každý má svou malou loď,
svoji vlajku vztyčenou,
a každý z nás je lodivod,
který nemá v žádných mapách cestu značenou.
R:
4. Možná, že se potkají,
až nový vítr začne vát,
k otázkám, co se šeptají,
na týhle lodi odpovědi dávno budem znát.
R: Kde je síla lidí,
kde je víra v nás,
kde je víra lidí,
kde je síla v nás?
7
24. Malíř (Nezmaři / Gordon Lightfoot)
1. KdD
yž se tak zpátky dívám nC
a začátek všech svých let,
prD
ach ze vzpomínek smývám,C
otvírám barevný svět,
tD
ak tady jsD7
ou, už si vzpG
omínám
na tvA
áře časů tHmiěch, kdy n
G
eznala jsem spD
ěch.
2. Přišel jsi s duhou v dlani, na plátnech byl tvůj svět,maloval jsi usínání, dokonce i motýlí let,tak tady jsou, už si vzpomínámna tváře přátel tvých, tam věčně byl jen smích,
a jG
ak za týdnem t
G
F#
ýden šel, mně zEmie světa se p
A
ořád tajil dD
ech.
*: JD
á chtěla řD7
íct: tohle nG
ení fér,
brát si lA
ásku na úvHmiěr, já n
G
echci druhá bD
ýt,
coG
ode mě jsi z l
G
F#
ásky vzal,
to dEmio studených pl
A
áten hned jsi dHmial, já n
G
echci druhá bD
ýt.
R: Chci zG
ase slyšet h
G
F#
ezká slova, hEmiebká, krásně s
A
ametová,
pG
onořit se d
G
F#
o těch tónů, nEmiechci, já už n
A
echci sama bD
ýt.
3. Na plochách plakátových ve stínu reklamních větje o výstavách nových prý krásný malířů svět,tak tady jsou, už si vzpomínámna barvy z rukou tvých, na horko v závějích,
od mG
alovaných kr
G
F#
ásných stromů chcEmie se mi zas j
A
ednou domů jHmiít,
mG
usí to tak bD
ýt.
R:
25. Mamuti (Nezmaři / Žalman)
1. PřD
išel pravěk zas o něco dřD7
íve,
a s ním vG
ítr přines’ mamutD
y,
jejich dHmiusot už je slyšet z d
F#miálky,
bude žrG
ádlo na tutD
y.
2. Celej měsíc kopali jsme jámu,pak přišel očekávanej den,bylo slyšet těžkou tupou ránu,už je tam, nemůže ven.
R: MamutHmii, mamut
F#mii, na koř
G
ínky, na bobule seru tD
i,
kolem bG
ěhá hora masa, jF#mió, to bude kr
Hmiása,
přG
ežerem se zase k prasknutD
í.
3. Mamut zmizel skoro celej v díře,kouká mu jen špička chobotu,chytrou lstí my přemohli jsme zvířečasně ráno v sobotu.
4. Celej tejden ležíme a žerem,nemáme už na nic náladu,mastný brady tiše svítí šerema já toužím zase po hladu.
R:
26. Modravý dým (Nezmaři)
1. Modravý dF
ým z cigaret stC
oupá,
za oknem mF
ým nebe se hC
oupá,
z plakátů cG
ár po dešti zbF
yl,
pomalu svC
ítá, pomalu svG
ítC
á.
R: MAmiísto l
D7
ampy večernG
í
čAmiekám,
D7
až se rozednG
í
dDmien l
G
oučenE
í.
2. Čaj poslední v hrníčku míchám,
na stěně stín, dnes nepospíchám,
snad je to tím, že dnešní den
pomalu svítá, pomalu svítá.
R:
R:
27. Musíš jít dál (Nezmaři)
1. Když ti nC
ohy už nějak nF
esloužC
í, musíš jít, jG
ít dC
ál,
a když občas šlápneš dF
o loužC
í, musíš jít, jF
ít dG
ál,
když už nC
emáš střechu nC7
ad hlavou a jF
enom kapsu dFmiěravou,
musíš jC
ít, jF
ít, cC
íl tvůj je zG
e dne na den blC
íž.F C G
2. Když tě přítel tvůj někdy oklamal, musíš jít, jít dál,
jenom rukou mávni, čert to vzal, musíš jít, jít dál,
jenom na sebe se spoléhej, štěstí u druhých nehledej,
musíš jít, jít, cíl tvůj je ze dne na den blíž.
3. Když boj svůj předem prohráváš, musíš jít, jít dál,
a když ruce do klína pokládáš, musíš jít, jít dál,
jenom nevěš hlavu, to chce klid, uvidíš, zas bude líp,
musíš jít, jít, cíl tvůj je ze dne na den blíž.
4. Když tě smůla někdy provází, musíš jít, jít dál,
anebo když máš spoustu nesnází, musíš jít, jít dál,
jen lidem zlým se vyhýbej, názor svůj si uhlídej,
musíš jít, jít, cíl tvůj je ze dne na den blíž.
5.=1. + musíš jC
ít, jF
ít dC
ál . . . .
8
28. Mary Lou (Nezmaři)
1. SlC
yšíš, co zvon zpF
ívá, malá Mary LC
ou,
slyšíš, co zvon zpívá, malEmiá Mary Lou,
jeho tF
óny slG
adce znAmií, zpívá p
C
íseň svatebnAmií,
slF
yšíš, co zvon zpívá, malá Mary LC
ou.
2. Tvá matka slzy stírá, malá Mary Lou,
tvá matka slzy stírá, malá Mary Lou,
tvý šaty jsou jak sníh, jak jsou hebké na dlaních,
tvá matka slzy stírá, malá Mary Lou.
3. Ženich vozem jede, malá Mary Lou,
ženich vozem jede, malá Mary Lou,
z plání vřesových už je slyšet jeho smích,
ženich vozem jede, malá Mary Lou.
4. Proč najednou je ticho, malá Mary Lou,
proč najednou je ticho, malá Mary Lou,
co se stalo, kdo to ví, na pláni vřesový,
proč najednou je ticho, malá Mary Lou.
5. Tam za velkou skálou, malá Mary Lou,
tam za velkou skálou, malá Mary Lou,
vůz najel na kámen, Billy spad’ na černou zem
tam za velkou skálou, malá Mary Lou.
6. Slyšíš, co zvon zpívá, malá Mary Lou,
slyšíš, co zvon zpívá, malá Mary Lou,
jeho tóny hořce zní, zpívá píseň pohřební,
29. Mosty (Nezmaři)
1. TAmiahle první zkouška našich m
C
ostů společných
zDmiáklady má slabý, jak se zd
Amiá,
F G
dAmio trávy tě unýst společn
C
ostí báječných,
pDmiovodeň v nás zhasí oheň dř
Amiív.
G
R: Tak žijem dC
álG
, ať tráva hF
oří,
semínka zEmie tvých snů teď sbírám potaj
F
í,G
slunce ať dC
álG
stíráš z tvF
áří,
než rEmiampouchy v nás zmrznou, roztaj
F
í.Ami C G Ami C G Ami
2. U Zdi nářků půlnoc klade věnce pohřební,
stébla duší nechaj’ trávu růst,
z mostů zbyla lávka, z řeky potok za pár dní,
drželi jsme, budem držet půst.
R:
3. Stébla trávy staví naše mosty společný,
z břehu na břeh musíš přejít sám,
převozník se opil létem, čas je zbytečný,
potají tě přes most vodívám.
R:
30. Mám rád to krásné děvče za řekou (Nezmaři / JiříVoldán)
1. ZG
a noci střC
íbří se řG
eka, vD
lny za vlnama jdG
ouD
G
a tam na lC
odičce čG
eká tD
ulák na dívenku svG
ouG7
,
z lC
odičky skryté tam vG
olšC
ovG
í kC
ouzelná píseň zA7
a noci znD7
í:
R: JG
á mám rád to krD7
ásné děvče zG
a řC
ekG
ou,
vždy, když měsíc plD7
á, sedím u veslG
a,
G7
[:C
a když její hlCmias zaslechnu v d
G
alekEmiu,
plG
uji tiše zD7
a řekG(Cu. :
Cmi]
G D G) D(−)
2. Olše se nad vodou sklání a smáčí v ní větve své,
na lukách v podzimní záři kvetou ocúny mámivé,
a chlapec dívá se na měsíc, jako by celému světu chtěl říct:
R:
31. Neuhádneš (Nezmaři / Miki Ryvola)
1. NHmi7
euhádBbmi7
neš, hAmi7
olka, kdD7
e se ti chlap ve snu tHmioulá
Ami,
mC
apy v očích spD7
ánkem přikrejvG#dimá,
jC
enom on to vD
í, ptHmi7
ej se, nepovE7
í,
vC
edle tebe v nD7
oci nebejvG
á.
2. Neuhádneš, holka, odkud se před ránem vrací,
zbytečný je všechno pátrání,
marně se ho ptáš, málo, málo znáš
cesty, který končí svítáním.
R: KCmi7
aždej dnešní dF 7
en míval svý včBbmaj7
era,
vBbmi7
oda stojD#7
atá bejvala prG#
oud,
hDmi7
ádej,G
hEmi7
ádej,A7
kF
am může tenhle chlap
bC#maj7
ez tebe každou noc plG
out.
3. Neuhádneš, samá voda, dej se poddat,
zbytečně a marně voláš „stůj!ÿ,
[: mC
álo o něm vCmi7
íš, zG
atímco ty spHmi7
íš,Bmi7
Ami7
od večera k rD7
ánu není tvG#dim(G)ůj. :]
9
32. Na nejtenčí nitce (Nezmaři)
1. Na nEmiejtenčí nitce mě př
Emi
D#
ivedeš zpátky,
jestli bAmiudeš o to jenom trochu st
H7
át,C7 H7
až z pEmioslední síly v
Emi
D#
yrovnám splátky,
potom dAmioufám, že mě ještě budeš zn
H7
át,
nehledC
ám znamenG
í tam, kde nD#dimepíšou „zde hrozí p
Emiádÿ.
D Emi C D D#dim
2. Do nejhlubších studní budem kameny házet
a čekat, jestli vůbec doletí,
až srdce všech zvonů jednou podlehnou zkáze,
pak naše kroky stříbrem posvětí,
nehledám znamení tam, kde nepíšou „zde hrozí pádÿ.
R: V prG
ázdných oknech věžáků teď hlD
edám aspoň stD#dimín něčím zn
C
ámD
ý,Emi
jsme jak pyšní spáči, co prH7
oti své vůli
se jC
enom občas ze sna probudH7
í,C7 H7
a tEmiy můžeš ptát se, jestli k
H7
ousek té smůly
mě jC
ednou za čas trochu povzbudH7
í,
nehledC
ám znamenG
í tam, kde nD#dimepíšou „zde hrozí p
Emiádÿ.
D Emi C D D#dim
33. Noc (Nezmaři)
1. BAmiarvím si k
F
aždý večer vlD7
asy černým flG
órem
C
a místo br
C
H
iliantů hvA7
ězdy navlékDmiám,
[: pG
evný bodC
osamělých, bA7
ez ohně jsem dDmiýmem,
všC
ude vG
ítanC
á. :]
Emi7
H
2. Pro všechny nevěřící jejich pevnou vírou
a v každém zrození jsem navždy svobodná,
[: odcházím bez ovací, vždycky dluhy splácím,
slibům vzdálená. :]
3. Zvědavým milencům jsem jejich dobrou vílou
a jiný rozměr dávím věcem zbytečným,
[: matkou jsem opuštěných, nadějí i sílou,
ve snech zůstávám. :]
4.=1. + bAmiarvím si k
F
aždý večer vlD7
asy černým flG
órem . . .
34. Novoroční (Nezmaři)
1. BC
yl to sm
C
H
utnej rAmiok, no k
AmiG
oukej, jF
ak se všichni tvC
áří,
o slep
C
H
ičí krAmiok n
AmiG
ejsou lEmiisty v k
G
alendC
áři,
[: dv(C)acetikorunovým v
F
ínem zvrhlí a laskavC
í,
skrytí před vl
C
H
astním stAmiínem
AmiG
pF
ijeme na zdravC
í. :]
2. Je tu nový rok, z koberce sbíráš zbytky přání,
popsaný má blok, zatím nevinně se tváří,
[: na dveře pokoje zavěsí cedulku „nerušitÿ,
dny jako myšlenky běží, sotva je stihnem žít. :]
3. Kdepak je náš host, v podloubí nestačí mu chodník,
asi už má dost, teď si staví vlastní pomník,
[: slaboučký jde si zimním ránem jak žíznivý na poušti
a my zaspali jsme málem, že rok nás opouští, :]
žF
e rok nás opouštC
í . . .
35. Orel (Nezmaři)
1. TEmiam v d
C
álce jAmieho h
G
ora ční,
kC
de mlha sAmikály s
C
máG
čí,
tam jC
eho cEmiíl j
Amie svátečn
Emií,
tamD
navzdory všem kC
ráčí,
chce být blD
íž, jen blíž svým snG
ůmC
.G D
2. Tisíckrát lidským světem zklamaný,
stokrát z vrcholků se dívá,
tak nespoutaný tak svobodný,
o dnešním dni jen sníval,
až bude blíž, jen blíž svým snům.
3. Tam, kde orel křídly vrhá stín,
kde se čas jen slovem stává,
lidská touha kráčí slunci vstříc
a je stále blíž těm břehům,
břehům světů svobodných.
4. Člověk uzavřený v klínu skal
vzhůru nese svoji víru,
co všechno ztratil, to dneska dal
své skále, svým rukám, svou sílu
žene dál, jen blíž svým snům.
5. On život horám odkázal,
k slunci obracel se tváří,
jak ten orel našel svůj klid a dál
mu z očí svítí a září
touha jít výš, jen blíž svým snům.
6.=3.
7. Každé vítězství má svou vlastní tvář,
každý člověk svůj boj svádí,
ať nosí v srdci zlobu či snář,
vždy k výšinám nás vábí
touha jít výš, jen blíž svým snům.
10
36. O stavbě světa (Nezmaři / Peter Yarrow)
1. HC
ospodin-stavitel nE
akreslil kruh,
dAmiole buď voda, no a n
E(C7)ad ní vzduch,
fF
ortel měl a k tomu pC
íli i fA
ór,
„glD
ory-halelujaÿ zapělG
andělskej chór.
2. (Vzal) hřebíků pár a trámů,
hřebíků pár a trámů,
víte už, jak příběh začíná,
každej to kdysi čet’ v dějinách.
3. Když Noe viděl, že se kaboní,
pár zeber sehnal a pár pakoní,
přitesal trámy, pak vystužil kýl,
klidně mohlo tehdy pršet o pár let dýl.
4.=2.
5. Tak běžel čas a vývoj šel dál,
Šalamoun král zem spravoval,
vousy si pohladil, řek’: povídám,
teď hned tady postavte chrám!
6.=2.
7. Sám ďábel se smál, ví asi svý,
někdo má konečný řešení,
máš-li dost kuráže, tak můžeš jít blíž,
nevinnému staví kříž, staví kříž.
8.=2.
9.=2.
10.=2.
11.=2.
37. Pavučina (Nezmaři / Dick Smith, Felix Bernard)
*: DlA
ouho se zdHmi7
á, že to bC#mi7
ývám jen jD
á,
kdo spC#mi7
álil se pD
ostý a nC#mi7
eví, jak dHmi7
ál,
a mC#mi7
ožná se mF#mi7
ýlím, když prH7
ávě v té chvE7
íli
si zpívA
ámHmi7
.E7 A Hmi7
1. SplE7
étám dA
ál svoje sítě,
uvidHmiíš, polap
E7
ím tě,
klidně braň se, jak chcD
eš,
mně stejně nC#dimeunikn
E7
eš,
dH9
ávno už jeE7
upředen můj plA
án.
2. Jen já vím, jak to bude,
omotám si tě všude,
v mých pavučinách
tě opustí strach,
až zatáhnu síť a budu jen tvá.
R: VC#
ystoupíme k nG#
ebetyčným vC#
ýškám,
na vrcholu bG#
udem spolu stC#
át,
E
uhádneš-li, pH7
o čem se mi stE
ýskC#miá,
zhF#mioupneme se l
H7
ásce na vlnE
áchE+.
3. Jen já vím, jak ti bude
po těle, zkrátka všude,
v mých pavučinách
tě opustí strach,
až zatáhnu síť a budu je tvá.
*: Ničíš mé sítě, ničíš můj klid,
všechno je jinak, než mělo by být,
v tvých pevných poutech mě sám klidně houpeš
a já zpívám.
4. Naučím tě jiným trikům
proti tvým stálým zvykům,
teď necháš se vést, jak já umím plést,
mně se líbí hlaď mě-obrať mě.
R:
5.=4. + teď nE7
echáš se vD
ést, jak jC#dimá umím pl
E7
ést,
mnH9
ě se líbí hlE7
aď mě-obrať mA
ě.
11
38. Příště beze slov (Nezmaři)
1.
Ami7
Od jisté chvíle jsem nD
ejistotou v chůzi vCmaj7
íc než těžká,
dvAmi7
a hebké tóny už nC
eslyší láska v nD
ás,
nAmi7
eznělé tóny bloudD
í nocí po stěnách, kdCmaj7
o by je hrál,
nAmi7
ení to jisté, že kC
oncert se dává jen vD
e dvou flétnách,
a je to stCmaj7
ejné - zase řH7
íkáš: nech mě spCmaj7
át.
2. Představy spřádají dny, které bývají neskutečné,
a mně se zdává, že jeden sen splnit se má,
stačí se dotknout jak pavučinou, je to vyjímečné
a mám tu žízeň, co je plná vláhy, když nechci se vzdát,
a je to stejné, zas mě spánkem probouzíš.
3. Chci se ti líbit, chci spolykat lítost, je na mých víčkách,
kolik je lásky a naděje v pláči, už víš,
a chci mít trému, chci vrátit se zpátky, chci teď jedenkrát,
pak zmizí trýzeň, rty zbavené žízně snad budou chtít spát,
a je to stejné, zase vstávám s bolestí,
a je to stD
ejné, zase snH7
ídám s bolestCmaj7
í . . .E
39. Písek (Nezmaři)
1. Jako pAmiísek
D
přG
esíváš mě mE7
ezi prsty,
stDmiejně ti dl
E7
aně prázdný zAmiůsta
G
noC
u,
[: ani vDmiodu nepřeliješ s
G
ítem,
někdy je strC
ašně m
C
H
álo chtAmiít,
jDmiá nejsem z těch, co po t
E7
ěžký ráně nAmievst
G(E7)anou.
C(Ami):]
2. Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš,
zdá se, že nemíníš mě vážně brát.
[: kolik času nám to ještě schází,
nebo je všechen dávno pryč,
a za čím se to vlastně máme stále h(F )nát? :]
3. Jako kámen najednou mi v cestě stojíš,
vím, že se leccos těžko obchází,
[: radši zkusím někde jiný příběh,
který bude lepší konec mít,
ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. :]
4. Jako písek přesíváš mě mezi prsty,
stejně ti dlaně prázdný zůstanou,
ani vodu nepřeliješ sítem,
někdy je strašně málo chtít,
já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou . . .
40. Praštěná láska (Nezmaři / Miki Ryvola)
1. MF
ám z tebe hlDmiavu jako kl
Bbmiícku pr
C
o ptáčkyGmia věř mi, j
C
sou toF
muka,Gmia když se
C
na časF
ptávám kDmiukačky,
tak mA
lčíAdim, n
Gmiezak
C
uká.
2. Mám z tebe hlavu jako kouli skleněnou,že unesu jí stěží,a když se k tobě, lásko, nakloním,tak mi v tý hlavě smutně a tichounce sněží.
R: Má prAmaj7
aštěná lC#dimásko, p
D
ůjdeme spDmi7
át,
vAmaj7
ečer už přC#dimichází z p
D
olíD#dim,
bAmaj7
udeš zas cFmaj7
elou noc nAmaj7
ádherně lhF#7
át,
pH
otom za svHmi7
ítání hlF
ava mě bE7
olí.
ŘAmaj7
eči máš krC#dimásný a sl
D
ibů jDmi7
ezero,
sAmaj7
ám věříš vlC#dimastnímu lh
D
aníD#dim,
stC#miejně tě r
F#miáda moc p
Hmioslouchám, m
Bb
izero,
k rAmaj7
ánu, když mluvíš ze spC7
aní.
3. Mám z tebe hlavu jako vázu hliněnoua s prasklinou jak nitka,až skončí tvoje věčný toulání,možná zas ve váze rozkvete barevná kytka.
4.=1.
R:
41. Pramen lásky (Nezmaři / Denis Pépin)
1. Když pD
otkal jsem tě tenkrát zmáčenou
a rC
anní tramvaj odzváněla pG
átou,
nad horkým čajem nEmiaslouchal tvým sn
Hmiům,
přálG
jsem si být ránem všech tvých dnA7
ů.
R: Jako prD(E)outku mávnut
G(A)í sílu m
D(E)ít,
z dlaní smůlou pálenG(A)ých vodu p
D(E)ít,
živou vodu v pohádkG(A)ách jen dávají,
pramen lásky hledám dEmi(F#mi)ál potají.
Hmi(C#mi) D7(E7)
2. Časem splnily se všechny přání tvý:velký auto, velkej dům a spousta známých,zážitky z míst, který jsem z knížek znal,prostě život dával víc a míň si bral.
R:
3. Kolem míhají se stíny všedních dnůa místo barevnejch snů prázdný rámy,i plány, o který jsem kdysi stál,vzal strejda Čas a odnesl je v dál.
R:
R:
12
42. Pocity (Nezmaři / Joan Baez)
1. Jen vEmiítr zp
D
ívá si, kdC
yž hvězdy blG
ednou,
pEmio nitích tma se r
D
ozpárá,
Emia v hlavě prázdno, snad ch
D
uť, touha bAmiýt,
dC
uše mG
á se už bH7
ytí vzdEmiává.
2. Tak jak loňský sníh má den barvu šedou,
bláznů smích denně potkávám
a sama bloudím po zrcadle hrůz,
trápení se v bílém vdává.
3. Já chtěla jsem poslat jenom pár řádků,
papír má slova utopí,
obálka rozfoukla schránku jak dým,
známku spolyká pošťák hloupý.
4. Pak chtěla jsem za tebou do dálky přijít,
každá z cest se mi vyhýbá,
rozcestí spletla svůj směr do uzlů,
takové to už prý bývá.
5. A město mě zoufale za vlasy drží,
podloubí můj stín roztírá,
a jak ten stín ztrácím tvar také já,
poslední kapka černou smývá.
6. Tak chtěla bych utíkat tam, kde se bloudí,
kde jen pláž nohy zastaví,
a vidět nebe, jak moře políbí,
špína, hluk a lidi mě dáví.
7. A do noci sama sobě se ztrácím,
zůstávám stát i odcházím,
něco se láme a trhá, zbude spleen,
obětní kámen bohům vrátím.
43. Píseň o větě (Nezmaři)
1. RG
ozečtenou knížku třímám,
jC
ako by to byl ochrannej štít,
všG
echný vostrý slova pěkně vodráží,
jC
á se můžu mezi řádky skrýt,
nG
a křídovým pD
apíru nEmiajdu jen tak z pl
A
ezíru
vG
ětu, která hlD
asem zvonů chtěla znG
ítC
.D (G7)
2. Potom pěkně do poslední čárky
opíšu ji aspoň tisíckrát,
počítám, že stejně těžko vystačím,
jak se budou lidi o ni prát,
nakonec ji jen tak z lehu pustím rovnou do oběhu,
větu, která hlasem zvonů chtěla znít.
R:
C
Až se ušmudlaná pěkně sama vrátí k nG
ám,
nC
ejprve ji pošlu umejt a pak obojek jí dD
ám.
3. Uvařím jí nejdřív silnou kávu
a pak bude nejspíš zralá spát,
až se vzbudí, tak jí možná vysvětlím,
že si se slovíčky nesmí hrát,
u okna jí nenápadně zašeptám, že není na dně,
věta, která hlasem zvonů chtěla znít.
4. Pochopí, že měla prostě smůlu,
za chviličku zkrotne, to já znám,
jenom doufám, že mi aspoň uvěří,
že ji ani za nic neprodám,
až přebolí ten pád z výšky, zaženu ji zpět do knížky,
větu, která hlasem zvonů chtěla znEmiít,
A
vG
ětu, která hlD
asem zvonů chtěla znC
ítD#
.G
13
44. Poznání (Nezmaři)
1. Kolik mC
ilionů let ten náš stG
arej dobrej svět
kolem vlF
astní osyDmiotáčí se d
C
ál,
za tu dlouhou řádku dní, dřív, než přG
ijde poslední,
každej hlF
edá ten svůj pDmievnej bod a c
C
íl.
R: Kolik nF
ových lásek pozná, neví sC
ám,
ještě nF
ezná, co jeDmiupřímnost a l
C
est,
ještě dlF
ouhou dobu bude kráčet k vC
ám,
nedovF
í se, kolik mDmi(Dmi, Fmi)ine správnejch c
C
est.
2. Zdálo by se, že se dá tahle cesta klikatá
pěkně natáhnout a zbavit se malérů,
jednou na to přijdeš sám, že je život krátkej flám,
je to jenom půjčka dnů bez úvěrů.
3. Je to přece jenom v nás, aby ten propůjčenej čas
nebyl prázdnej jako bez myšlenky rým,
až budou nám to účtovat, na straně dal a má ti dát
bude sláva jako polní trávy dým.
R: S poslední svou láskou budem o kus dál,
snad poznáme upřímnost a lest,
za tu dlouhou dobu došli jsme až k vám,
[: po tý správný cestě nechali se vést. :]
45. Přicházíš (Nezmaři / Peter, Paul & Mary)
1. PřC
icházíš cBb
estou dobře známou po špičkAmiách
a dBb
obře vF
íš, že čGmiekám jako t
F
olikrát,
ve snech svG#
ých s věčnou tF
ouhG
ou(F.
G)
2. Stále víc já musela sama sobě lhát
a věřila jsem, že se jednou vrátíš rád,
přijdeš sám zpátky k nám.
R: SC
en je pryč, dlouhý čEmiekání
na jAmiedinej den, co mi př
F
inese klG
id
a dF
o mých očí zpDmiátky světlo vr
Gsus4átí,
G
ptC
át se „proč?ÿ je teď zbEmiytečný,
stejněAmiodpověď nikdo n
F
ebude znG
át,
prF
oč si tedy se slDmiovíčky hr
Gsus4át,
G
to už znC
ámEmi, to už zn
F
ámG
,
to už znF
ámDmi, to dobře zn
Gsus4ám.
G
3. Lásko má, stokrát díky za to, že tě mám,
ty plníš duši mou, jak plní víno džbán,
slyším zas známý tón.
R:
46. Padly vody (Nezmaři)
1. PEmiadly vody hlubok
Amiý, p
Emiadly vody hlubok
D
ý,
pobralEmiy louky š
Hmiirok
Emiý.
2. I to drobné kamení, i to drobné kamení,
na kterým sedá labuti.
3. Ptám já se tě, labutě, ptám já se tě, labutě,
těžko-li plynout po vodě.
4. Ne tak těžko plynouti, ne tak těžko plynouti,
jak po někom toužiti.
5. Toužení je velká moc, toužení je velká moc,
ještě horší nad nemoc.
6. Pro nemoc je bylinka, pro nemoc je bylinka,
pro toužení panenka.
7. Pro nemoc je koření, pro nemoc je koření,
pro toužení nic není . . .
47. Ráno bylo stejný (Nezmaři / Žalman)
1. StG
ál na zastávce s vypůjčHmienou kytar
D
ou,
v drAmiuhý ruce holku, t
D
o zavazadlo svG
ý,Emia tý holce v sáčku řek’:„D
D
obrýtro, miláčku,
pC
odívej se dG
o dáli,E7
uvidíš dvě smutný kolejAmie n
D7
a silnicG
i.ÿ
2. Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný blues,
ospalí a nudní byli po flámu,
kouřili partyzánku, dým foukali do vánku,
dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje na silnici.
R: RD
áno bylo stejný, nC
esvátečnG
í,C G
nD
a tvářích počasí prC
oměnlivG
ý,C G
rD
ádio hlásilo: nC
a blatech svG
ítá,
kE7
aždej byl tak trochu sAmi7
ám, hD7
m.G
3. Holka, zvedej kotvy, nikdo nás už nebere,
pojedeme po svejch do podnájmu žít,
koupíme na splátky jízdenku tam a zpátky,
až omrzí nás dálky, budem jak dvě smutný koleje na sil-nici.
R:
14
48. Řeka (Nezmaři / Gordon Lightfoot)
1. Zase dC
ál j
C
H
ako dřAmiív,
G
tF
o vážně se nC
edáF
,C
koho z vás z
C
H
ajímAmiá,
G
cF
o tak bídně se hlC
edáF
,C
jak jen mám v kl
C
H
idu řAmiíct, že jsem d
Dmiávno
C
svG
á,
podobných na tisG7
íc jen se dC
íváF
.C
2. Ani já nechci víc, zase tím, kdo jen platí,
u dveří postávám, jako stín se pak ztratím,
pramení v žilách mých řeka pálivá
a svůj žár po nocích těžko skrývám.
3. Přibitá na polštář, do očí světlo bodá,
napořád v zajetí, než mi klíč někdo podá,
odejít po špičkách, dokud mám chuť vstát,
zanechám na stěnách otisk dlaní.
49. Růže (Nezmaři)
1. Z p(G)rošlých br
C
an mám ztvrdlou kG
ůži, z pokánF
í mám ztG
ichlý hlC
as,G
usínC
ám, na prsou rG
ůži, kráčím tF
am, kam pG
outník ČC
as,
v myšlenkEmiách se potká s p
Amiýchou a
F
úctu obcházG
el,
poznánC
í, den ze dne vzrG
ůstej, varuj nF
ás všech přG
íštích zC
el.
2. Z písní znám, že lidé selžou, v očích strach a příkoří,
zabíjí své vlastní stíny, v touze mít jdou pokořit,
lhostejní jsou k trnům zvůle, když lásku potřísní,
poselstvím být, čistým štítem, modlitbou, jak přežít s ní.
3. KA
aždý z nD
ás se z bídy schA
oulí k výmluvG
ám aA
ústupkD
ům,
pA
oskládD
á si vůli z bA
oulí, sladí stG
yl a fA
aleš strD
un,
[: každý z nF#miás už cítil l
Hmiítost a s
G
ílu smířenA
í,
hledat rD
áj je lidskýA
úděl, víra v nG
ěj nás nA
ezměnD
í. :]
50. Sen, co si dám pod polštář (Nezmaři)
1. JG
ako by se zdHmiálo, že ty sl
C
ova dobře znám,
zAmiůstaly mi v p
Emiaměti,
C
už si vzpomínD
ám,
rG
áno bylo stHmiejný jako vš
C
echny předešlý,
řAmiíkal jsi, že m
Emiusíš jít j
D
enom na pár dnG
í.
R: RC
áda vracím zpG
átky věty, cHmios’ mi říkáv
C
al,
dAmien zatáhnem r
Emioletou a b
C
ude nocí dD
ál,
jsi jC
ako básník, ktG
erý právě nHmiašel volný r
C
ým,
schAmiováš mi ho p
Emiod polštář, n
D
ež se probudG
ím.
2. Občas se mi taky stává že nic neslyším
procházím se ulicí a lidi nevidím
připadá mi nějak zvláštní ta má nálada
chvíli se s ní nadnáším a chvíli propadám
R:
3. Na notovým papíře jsi nechal krátkej vzkaz
že ti se mnou bylo fajn a že se vrátíš zas
vrátíš se i s kytarou a než se probudím
sám si dveře odemkneš klíčem houslovým.
51. Světlo v tmách (Nezmaři / Laurie Lewis)
1. Jdou nC
íž mraky čBb
erný a stín na očích mC
ám,
už svý doktory nBb
evolej, ty já nepostrádG
ám,
a vC
ůbec neplakej, že dBb
o tmy odcházC
ím,
jen si sedni vedle mě blBb
íž a jG
á ti řeknu, co vC
ím.
R: VC
idím světlo v tmách, jak mě vBb
olá dolů k nC
ám,
paže přátel jsou vztažené ke mně, jBb
á se jich dotýkG
ám,
vC
idím světlo v tmách, bude stBb
ále při mně stC
át,
šťastná budu a vBb
íc nemusG
íš se o mě bC
át.
2. Mně stýská se po bouřkách a od blesků mám půst,
moje tvář, sežehlá od slunce, už cítí trávu růst,
to víš, že mi nejvíc schází tvý pohlazení,
víc prozradit nesmím, Pán dal mi znamení.
R:
R: + šťC
astná budu a vBb
íc nemusG
íš se o mě bC
át . . .
15
52. Ukolébavka (Nezmaři)
1. MAmiáš už sp
C
át, klG
idně spDmiát,
sC
en ti vrE7
átka otevAmiírá,
mAmiáš už sp
C
át, klG
idně spDmiát,
křC
ídlem nE7
oc únavu stAmiírá.
R: UžC
ovečky jdou tFmaj7
ajemnou tmou,
flC
étna jE7
im tichounce zpAmiívá,
máš už spC
át, klG
idně spDmiát,
sC
en ti vrE7
átka otevAmiírá.
2. Vím, právě vyplouváš na jezero snů,
mírný vánek loďku hýčká,
snad v dálce uvidíš křišťálový klíč,
tím ti den odemkne víčka.
R: + mAmiáš už sp
C
át, klG
idně spDmiát,
sC
en ti vrE7
átka otevAmiírá . . .
53. Vím, co smím (Nezmaři)
1. VD
ím, co smG
ím, když se večer přiblížD
í,
vím, co smG
ím, bez nějakých potížD
í,
dobře vA
ím, co mít rád, abych mHmiohl, jak chci, hr
G
át,
vD
ím, co smG
ím, a vím, co může stD
át.
R: MC
inuty jdou, krD
átí se den,
kdC
o pospíchá, jdD
e z kola ven,
pC
omalu jítD
ale nebaví,
s nC
apětím čekám, kdy čas se zastavA7
í
2. Ten, kdo má času míň, než by si přál,
ten, kdo má vůli, co ho táhne dál,
měl by mít i cit, jak rychle a kudy jít,
to mu dává šanci mezi námi dlouho být.
R:
3. Každej z vás je strůjcem štěstí, co ho provází,
každej z vás je strůjcem veškerých svých nesnází,
a tak dál chci hrát a tom, co mám a nemám rád,
každej z vás mě může až do rána poslouchat.
R:
54. Vichřice P. (Nezmaři)
1. Tady mě mG
áš, taková jsem,
tak se s tím smD
iř a zahoď rC
anec iluzG
í,
tady mě máš, tak si mě vem,
a dej si pD
ozor, možná tC
ě to zamrzG
í.
R1: Já nejsem plD
áž, ale ani skEmiála,
rodokmen mD
ůj začAmiíná vichřic
G
í,
tys ještě snD
il, já už tu stEmiála,
vítr vF
e vlasech aC
oči dychtícG
í.
2. Málo mě znáš, jsem jak zlej sen,
a možná bude líp, když půjdeš o dům dál,
tak proč se ptáš, jakej byl den,
když teď je noc a já už rozepínám šál.
R2: Už tisíc let trofeje sbírám
a zbírku mou mi bouře rozmetá,
svý tělo zničím, to nepopírám,
a svobodná duše s větrem odlétá.
R1:
R1:
3. Tak to jsem já, ty už máš strach,
tohle já poznám - koukni se mi do očí,
ale je pozdě, zvedá se prach,
obejmi mě a svět se s náma roztočí.
R3: Ztrácíme dech v labyrintu tónů
a smysly proplétaj’ se hořkou závratí,
opadá rez na srdcích zvonů,
tahle noc už se ti nikdy nevrátí.
R1: + vítr vF
e vlasech aC
oči dychtícG
í . . .
16
55. Věcí půl (Nezmaři)
1. ChtG
ěl jsem jen řD
íct: nG
ebudu jak ty vC
ůbec konvenčnG
í,
že tvý chA
yby nevnímD
ám,
snG
ad jsi chtD
ěl víc a zG
e všech přání jC
edno zůstávG
á,
i když hvA
ězda nepadD
á.
R: ZnEmiáš a máš jen lež a r
Hmiadost z výmluvy,
snEmiaž se zapomen
Hmiout,
smEmiaž ty hořký dny, už n
C
ejsou námluvy,
jA
e čas na rozmyšlenD
ou,
vrEmiátit zpátky sen j
C
en o jeden den
dřA
ív, než určí nám sD
oud.
2. Kdo co má mít, úřady za nás lehce rozdělí,
všechno se na půl nedává,
zůstal ti byt, mně zase párek starejch postelí,
ve kterejch nikdo nespává.
R: Znám ty nálady, kdy nikdo nepřijde,
čekám zazvonění,
další návštěvě, který to nevyjde,
píšu do rozednění
o tom, že tenhle krok moh’ snad počkat rok,
dát čas na usmíření.
3. Teď každej má půl, půl věcí, který smysl nedávaj’,
jsou jako domy bez dveří,
jak bez židle stůl, jak víra v lásku, která zůstává,
když už se slovům nevěří.
R: Ptát se budem, proč to nešlo beze lží,
kdo z nás pravdu teď má,
chtít a vědět, na čem hlavně záleží,
ta lež i pravda se zná,
není to žádnej pech, chytíme druhej dech,
zkusíme znovu jít dál.
56. Září (Nezmaři / Miki Ryvola)
1. V zářCmaj7
íC#dim
lDmi7
ásceC#maj7
už se nedařCmaj7
í,
pCdimodzim zle mě napad
Dmi7
á,
jáBbmi7
uvadámCmaj7
.G74 G
2. V září babí léto na tváři,
nechce se mi do psaní,
je svítáníCmaj7
.C#maj7 Dmaj7 D#maj7 Emaj7
R: Jó, hFmaj7
olka, to víš,
sF#dime mnou vždycky byl kř
Emi7
íž,
tD#maj7
enhleten list pEdimo sobě nechci č
Dmi7
íst,
nC#maj7
ěkdy slova jsDdimou jako z olov
Cmi7
a,
nC#maj7
ěkdy i med chutná jak jG74ed.
G+
3. V září dopisům se nedaří,
každý jdem svou pěšinou
vlastní vinou.
R:
4.=3.
17
57. Žárlím (Nezmaři)
1. ŽG
árlím, já si žE7
árlím,
vím, že se to nAmi7
emá, mně to nD7
edá, nedá spG
átEmi,
Ami7 D7
žG
árlím, já si žE7
árlím,
řekni, proč, řAmi7
ekni, na všechno pD7
ěkný, i na to tvG
ý.G7
R: ŽAmi7
árlím si jen tD7
ak
třeba nAmi7
a bouřkovej mrD7
ak,
žHmiárlím na chvíl
G7
iF#7 F 7
nE7
a křAmi7
ídla motýlD7
í,
žAmi7
árlím na déšť,D7
i když studí,
žAmi7
árlím na slunce, jD7
ak se nudí,
žHmiárlím na svěžest letních v
G7
ánkF#7
ů,
žF 7
árlE7
ím na dAmi7
opis pro cizí schrD7
ánku.
2. Žárlím, já si žárlím,
je mi to líto, vždyť zabolí to akorát,
žárlím, já si žárlím,
řekni, proč, řekni, na všechno pěkný, i na to tvý.
R:
R: Žárlím na světlo i tmu tmoucí,
žárlím na smích kolemjdoucích,
žárlím na nekonečno světů,
žárlím na každou milou větu,
já žárlím, i když se to nemá,
žárlím zkrátka, mně to neva,
žárlím, řekni, proč, řekni,
na všechno pAmi7
ěkný, na všechno pD7
ěkný, i to tvG
ý . . .
58. Zamkni dům (Nezmaři / Randy Stonehill)
R: ZC
amkni dům, nech ďábla noci,
zamkni dům, ať se nF
edostane k nC
ám,
zamkni dům, nech ďábla noci,
[: zF
apal svC
íci, ať je ďG
ábel sC
ám. :]
1. Já kdC
yž jsem byla ještě malá,
zamkni dům, nech ďábla noci,
s dobrým i zlým jsem si hrála,
zamkni dům, ať se nF
edostane k nC
ám,
mnoho let a mnoho smutků,
zamkni dům, nech ďábla noci,
mně dává účet ze zlých skutků,
zamkni dům, ať se nF
edostane k nC
ám.
R:
2. Slyš dobrou radu, než tě zmámí,
zamkni dům, nech ďábla noci,
vždyť ďábel chce být stále s námi,
zamkni dům, ať se nedostane k nám,
láskou sílu Pán ti dává,
zamkni dům, nech ďábla noci,
když zlost v díle neustává,
zamkni dům, ať se nedostane k nám.
R:
*: HC
ej, hej, hej, zF
amkni dC
ům,
hej, hej, hej, zF
amkni dC
ům,
hej, hej, hej, mF
odlitbC
ou,
ďF
ábel nC
epřijde už zG
a tebC
ou.
3. Má máma mi tak zpívávala,
zamkni dům, nech ďábla noci,
i od táty jsem slýchávala,
zamkni dům, ať se nedostane k nám,
vzhůru k sobě vzal je Pán,
zamkni dům, nech ďábla noci,
teď sama tobě zazpívám,
zamkni dům, ať se nedostane k nám.
R: + zF
apal svC
íci, ať je ďG#
ábeBb
l sC
ám .. .
18
59. Zpověď (Nezmaři)
R: PG
ane můj, cesta k tobě je krátká, nC
oc a dG
en, nC
oc a dG
en,
pane můj, cesta k tobě je krátká, noc a dD
en, nA
oc a dD
en,
za noci vG
ídám Velkej vG7
ůz, co mi zpC
ívá smutný blA7
ues,
hřG
íšná je dC
uše mG
á a peklo tD
emná slG
ujC
.G D
1. Řekni mý mG
ámě tam na nebesích,
ať mi kC
oupel připravG
í, koupel připraví,
umejvám z těla každej šrám a svý nD
ohy bA
olavD
ý,
dG
oufám, dG7
oufám já, až zC
azpívám poslední tA7
ón,
že mi nG
a nebi hřC
íchy sG
ečtou a zD
azní zvG
onC
.G D (−)
2. A co můj táta s mámou přestal žít,
že měl jen šaty děravý, šaty děravý,
jistě si přál, aby mi život dal chlapa, co na nohy mě po-staví,
doufám, doufám já, až zazpívám poslední tón,
že mi na nebi hříchy sečtou a zazní zvon.
R:
3. A je mi líto nocí probdělých
s chlapama za pár šestáků, za pár šestáků,
měla jsem jít radši po lesích než sklízet rána plný bodláků,
doufám, doufám já, až zazpívám poslední tón,
že mi na nebi hříchy sečtou a zazní zvon.
*: PG
ane můj, cesta k tobě je krátká, nC
oc a dG
en, nC
oc a dG
en . . .
60. Zobák ptačí (Nezmaři)
1. ŽC
ivot jak obrázekA7
od Lady dDmiávno skončil, už jsem v
G
elká holkaG+,
nC
atrpklá jak víno z MA7
oravy, kdDmiyž mě občas někdo n
G
epofoukáG+,
zpC
ívám, a to mi stačí, zpF
ívám jak zFmiobák ptačí,
prC
ej kdo zpívá, tA7
en se nebojí, tDmiak vzhůru n
G
a refrC
énG+ (−).
2. Stále držet krok mě nebaví, do svejch snů se tiše vkrádám,pořád dívat se ti do hlavy přešlo, už nestrádám,zpívám, a to mi stačí, zpívám jak zobák ptačí,prej kdo zpívá, ten se nebojí, tak vzhůru na refrén.
R: I skřDmiivan přestal zp
G
ívat, tEmiiše k
A
ouk’,
a dDmiatel, zd
G
álo by se, v rEmiytmu tl
A
ouk’,
a nDmia rybníce p
G
árek labutEmií
A
poslDmiouchá, k
G
rky k prFmaj7
asknutíFmi.
3. Vlak mi ujel, jizvy srůstalyněkdy rovně, jindy šejdrem,koleje po něm zůstaly,ale o ty přece vůbec nejde,zpívám, a to mi stačí, zpívám jak zobák ptačí,prej kdo zpívá, ten se nebojí, tak vzhůru na refrén.
R: Na obloze hejno vrabčákůvyvádí jak já po jabčákua nad topolem podle skaljakoby někdo zatleskal.
*: ZpC
ívám, a to mi stačí, zpF
ívám jak zFmiobák ptačí,
prC
ej kdo zpívá, tA7
en se nebojí, tDmiak vzhůru n
G
a refrC
én.R: Zpívám beze slov, vítr je sfouk’,
slavík se přidal, předtím špačky tlouk’,a na rybníce párek labutíposlouchá, krky k prasknutí.
4.=1. + tDmien se n
G
ebojC
í,A7
tDmi
en se nG
ebojC
í . . .
61. Zvláštní rána (Nezmaři / Jim Croce)
1. Když je pAmaj7
ůlnoc vzpomínkC#miou,
k ránuHmiuž jen chvíle zb
E7
ývá,
najednAmaj7
ou se nechce spC#miát
a s divnou lHmiehkostí se zp
E7
ívá.
R: VšD
ichni, kteří vG#7
e svý krvi stC#7
ejnej bacil mF#miaj’,
D
tak se v tA
ěchhle zvláštních rE
ánech potkávD
ajA
’.2. Víno zvláštní kouzlo má,
v duších přehrady se hroutí,pak se snadno vzpomínána zámek z vrbovýho proutí.
R:
3. A když za oknem je den,lampy dohasínaj’,barman dávno šel už spát,venku ptáci forte zpívaj’.
