1
DIPLOMKY.NETVývoj cestovního ruchu České republiky
2014
©2014 DIPLOMKY.NET
SouhrnCestovní ruch zaujímá v současnosti významné místo v životním stylu
obyvatelstva hospodářsky vyspělých států světa. Často bývá odborníky označován jako
fenomén 21. století. Význam cestovního ruchu pro ekonomiku každého státu nabývá na
rozměrech s dynamickým růstem tohoto odvětví. Obzvlášť to platí pro menší země,
které nedisponují množstvím nerostných surovin nebo jiných lehce zpeněžitelných
výstupů, ale mohou nabídnout přírodní, historické, kulturní a jiné zajímavosti. Česká
republika je jednou z nich.
Cílem této práce je statistická analýza příjezdového a výjezdového cestovního
ruchu z pohledu jeho sezonnost a vliv cestovního ruchu na ekonomiku státu. ČR
navštěvují zahraniční turisté, vyhledávající její nesčetné kulturní a historické památky,
ale i přijíždějící za sportovním vyžitím. Klimatické podmínky, ekonomická a politická
situace ve státu jsou tak největším faktorem ovlivňující příjmy z cestovního ruchu a
sezonní zaměstnanost.
Ve vývoji příjezdového i výjezdového cestovního ruchu se do budoucna počítá
s nárůstem a vstup ČR do Evropské unie otevřel spolu se státními hranicemi i nové
příležitosti pro odvětví cestovního ruchu ČR, což je zřejmé i na jeho ekonomických
přínosech.
Klíčová slova: cestovní ruch, sezonnost, zahraniční turista, platební bilance.
2
SummaryNowadays takes the tourism a great part in a life style of the people of every
economic advanced country in the world. It is often considered by experts as the
phenomena of the 21. century. As this sector dynamically grows, it raises the
importance of tourism to the economy of every particular state. This is particularly
significant in smaller countries, that do not have a great volume of raw materials or
other easily marketable outputs available, but on the other hand there is a wide-ranging
offer of natural, historical, cultural and other interests. The Czech Republic is one of
them.
The aim of this work is statistical analysis of the incoming and outcoming
tourism above its seasonality. The Czech Republic is visited by foreign tourists, who
search for its untold cultural and historic sights, as well as for sporting activities. The
climatic conditions, economic and political scene are thus of the biggest importance to
the income from the tourism and influence the rate of seasonal unemployment.
In the development of the incoming and outcoming tourism an increase in the
future is assumed and the membership of the Czech Republic in the European Union
opens in association with the borders new opportunities for the sector of tourism of the
Czech Republic.
Key words: tourism, seasonality, foreign tourist, balance of payments
3
1. Úvod ...................................................................................................................6
2. Literární rešerše..................................................................................................8
2.1. Cestovní ruch České republiky..........................................................................82.1.1. Historie a současnost cestovního ruchu v ČR...........................................82.1.2. Typologie cestovního ruchu......................................................................92.1.3. Účastník cestovního ruchu.........................................................................92.1.4. Pořadatelé cestovního ruchu....................................................................112.1.5. Mezinárodní organizace cestovního ruchu..............................................122.1.6. Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism.....................................13
2.2. Infrastruktury cestovního ruchu.......................................................................152.2.1. Ubytovací služby.....................................................................................17
2.3. Podíl cestovního ruchu na ekonomice.............................................................182.3.1. Postavení cestovního ruchu v národním hospodářství............................182.3.2. Platební bilance........................................................................................192.3.3. Mezinárodní cestovní ruch – ekonomický pohled...................................202.3.4. Podíl cestovního ruchu na ekonomice ČR...............................................20
2.4. Sociální aspekty...............................................................................................222.5. Marketing v cestovním ruchu..........................................................................242.6 Sezonnost.........................................................................................................262.6. Legislativa ČR a EU v oblasti cestovního ruchu.............................................27
3. Charakteristika ČR z pohledu cestovního ruchu...........................................29
3.1. Přírodní podmínky cestovního ruchu v ČR.....................................................293.2. Společenské a kulturní předpoklady cestovního ruchu ČR.............................30
3.2.1. Historické a kulturní památky ČR...........................................................303.2.2. Lázeňství ČR...........................................................................................323.2.3. Kongresová turistika ČR.........................................................................323.2.4. Pivní turistika ČR....................................................................................33
3.3. Sezonnost cestovního ruchu ČR......................................................................354. Cíl práce a metodika..........................................................................................36
4.1. Cíl práce...........................................................................................................364.2. Analýza časových řad......................................................................................364.3. Elementární charakteristiky.............................................................................374.4. Popis trendové složky......................................................................................384.5. Charakteristiky sezónního kolísání..................................................................39
5. Analýza dosažených výsledků...........................................................................40
5.1. Vývoj příjezdového cestovního ruchu ČR.......................................................405.1.1. Sezonnost příjezdového cestovního ruchu ČR........................................43
5.2. Vývoj výjezdového cestovního ruchu ČR.......................................................475.2.1. Sezonnost výjezdového cestovního ruchu ČR.........................................49
5.3. Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích.......526. Závěr .................................................................................................................56
7. Seznam literatury..............................................................................................59
4
8. Přílohy.................................................................................................................62
Příloha 1: Přehled mezinárodních organizacích..........................................................62Příloha 2: Podíl cestovního ruchu na ekonomice – grafy............................................67Příloha 3: Organizační struktura ČCCR......................................................................69Příloha 4: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1993 až 2005..............70Příloha 5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996-2005................................72Příloha 6: Podíl devizových příjmů cestovního ruchu na HDP...................................74Příloha č. 7: Hrady a zámky ČR..................................................................................76
5
1. Úvod
Cestovní ruch se stal pro dnešní generaci neodmyslitelnou a nepostradatelnou
součástí života moderní společnosti. Každoročně se tak dává na celém světě do pohybu
obrovská masa lidí, kteří většinou ve svém volném čase dočasně opouštějí místa svého
stálého bydliště a vydávají se na cesty. Základní rysy cestovního ruchu, jak je pro účely
statistiky formulovala Světová organizace cestovního ruchu (Word Tourism
Organization – dále jen WTO) na mezinárodní konferenci v Ottavě, jsou dočasnost
změny místa stálého bydliště a dočasnost pobytu mimo něj, nevýdělečný charakter cesty
a pobytu (jsou obvykle realizovány ve volném čase) a vztahy mezi lidmi, jež cestovní
ruch vyvolává. Hlavním motivem, proč lidé cestují, je záměrná změna prostředí a
uspokojení potřeb odpočinku, klidu, pohybu, poznání, kulturních a estetických zážitků,
změny místa, seberealizace a další.
V České republice je cestovní ruch odvětvím, které prošlo od přelomu let 1989–
1990 nejrychlejším růstem ve své historii. Otevření hranic, převratné politické,
ekonomické, ale i sociální změny v naší zemi vedly k obrovskému boomu v oblasti
cestovního ruchu. Cestovní ruch tak velice brzy zaujal významné postavení v naší
ekonomice.
Počty turistů přijíždějících do České republiky se po roce 1989 neustále
zvyšovaly, v posledních letech však dochází ke stagnaci. Nastává období, kdy postupně
opadá zcela mimořádný zájem zahraničních turistů o návštěvu ČR, motivovaný
především prvotní zvědavostí a touhou navštívit zemi, která byla po dlouhá léta světu
uzavřena. Po několika výjimečných letech, která zaznamenala obrovské přírůstky všech
ukazatelů intenzity cestovního ruchu, se situace stabilizuje a Česká republika se stává
regulérním a především rovnocenným účastníkem na konkurenčním poli mezinárodní
turistiky.
Velká poptávka po turistických službách měla a má za následek stále přibývající
počet podnikatelských subjektů na poli cestovního ruchu. Je však otázkou, kolik z nich
nabízí skutečně kvalitní, zajímavé, atraktivní a spolehlivé služby, které by mohly oblast
cestovního ruchu podpořit nebo dokonce rozšířit. Zahraniční, ale i domácí klienti jsou
stále náročnější a důslednější. Do popředí se dostává požadavek, aby poskytnutá služba
6
opravdu odpovídala ceně, kterou za ni klient zaplatí. Je samozřejmé, že se nejedná
pouze o služby, které s cestovním ruchem přímo souvisejí, jako jsou především služby
hotelů a všech ostatních ubytovacích zařízení, restaurací, cestovních kanceláří, správ
hradů a zámků, taxi-služby atd., ale v podstatě o všechny služby, které jsou nabízeny v
naší republice. Právě poměr úrovně kvality a ceny všech nabízených a poskytovaných
služeb rozhodne o tom, zda jsme schopni v mezinárodní konkurenci dlouhodobě obstát.
Cílem této diplomové práce analýza příjezdové a výjezdového cestovního ruchu
ČR, jeho sezonnost a vliv na ekonomiku státu.
7
2. Literární rešerše
2.1. Cestovní ruch České republiky
2.1.1. Historie a současnost cestovního ruchu v ČR
Jako počáteční fáze novodobého cestovního ruchu (který by splňoval všechny
rysy vytyčené WTO) je považováno až 19. století. V tomto období cestování jako forma
využití volného času přestává být výhradou majetných vrstev obyvatelstva a nabývá na
masovosti s vysokou dynamikou růstu počtu účastníků. Pro svůj rozvoj vyžaduje stále
specifičtější zařízení a dává tak prostor pro vznik samostatné materiálně technické
infrastruktury cestovního ruchu s důležitou oblastí podnikatelských a pracovních
příležitostí s odborným zaměřením. Teritoriálně se pak rozšiřuje prakticky po celém
území.
Předválečné Československo zaujímalo díky mimořádné vyspělosti služeb
spojených s cestovním ruchem solidní postavení mezi vyspělými zeměmi Evropy. Pro
toto období je charakteristická značná míra liberalismu ve volnosti cestování lidí mezi
jednotlivými státy. Vyhlášené byly především lázeňské oblasti, kulturní centra
(jmenovitě Praha), ale i horské oblasti s okouzlující krajinou. Materiálně technická
infrastruktura se rozvíjela nečekanou rychlostí, budovala se ubytovací, stravovací,
dopravní, sportovní a ostatní zařízení pro účastníky cestovního ruchu, především
v rekreačních a lázeňských oblastech.
Meziválečné období je poznamenáno zhoršením ekonomických a společenských
podmínek, přistupuje se ke zpřísnění celních, vízových a pasových opatření. Rozvoj
cestovního ruchu a s ním i rozvoj jeho materiálně technické základny pak podstatně
zmrazila světová hospodářská krize 30. let.
Po 2. světové válce nastal obrat. Cestovní ruch je poznamenán nutnou
rekonstrukcí válkou zničeného hospodářství a rozdělením Evropy. Nástupem
socialistické industrializace dostává přednost průmysl na úkor krajiny, řada stravovacích
a ubytovacích zařízení přechází ze soukromého vlastnictví do státního, budují se nová
komplexní, především podniková rekreační zařízení. [10], [7]
Společenské změny po listopadu 1989 připravily předpoklady a prostor pro
ohromující rozvoj cestovního ruchu. Otevření hranic představuje velký příliv
8
zahraničních turistů (ve srovnání s průměrem let 1985-8 představuje nárůst zahraničních
návštěvníků v letech 1991-3 přibližně o 343%). Většina zařízení přechází převážně do
soukromého vlastnictví, rozvíjí se konkurenční prostředí, propagace jednotlivých
regionů, služby, vznikají nová pracovní místa a další.
Ministerstvo pro místní rozvoj zanalyzovalo odvětví cestovního ruchu v březnu
2002 ve své Koncepci státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2002-2007.
2.1.2. Typologie cestovního ruchu
Odborná literatura nejčastěji člení cestovní ruch na formy cestovního ruchu,
které berou jako hlavní aspekt motivy účasti na cestovním ruchu, a druhy cestovního
ruchu, které zohledňují jevový průběh cestovního ruchu a způsob jeho realizace
s ohledem na geografické, ekonomické, společenské a jiné podmínky. V praxi se však
obě tato hlediska prolínají a navíc se řada autorů neshoduje v určení druhů a forem.
Tato nejednotnost vede v konkrétní obchodní, pracovní a propagační praxi ke
zjednodušení na společné kritérium typu cestovního ruchu jako vyjádření jeho jevové
formy. Cestovní ruch lze rozdělovat podle různých hledisek. Nejčastější jsou typy
cestovního ruchu dle převažující motivace účasti na cestovním ruchu, cestovní ruch dle
místa realizace, typy cestovního ruchu dle vztahu k platební bilanci státu, typy
cestovního ruchu podle délky pobytu, typy cestovního ruchu podle způsobu zabezpečení
cesty a pobytu, typy cestovního ruchu dle počtu účastníků, typy cestovního ruchu podle
způsobu financování, typy cestovního ruchu podle věku účastníků, typy cestovního
ruchu podle převažujícího prostředí pobytu a další kritéria. [9]
2.1.3. Účastník cestovního ruchu
WTO definuje (International Conference on Travel and Tourism Statistic.
Conference Resolutions WTO, Madrid, Juli 1991) několik kategorií účastníků
cestovního ruchu a pojmů s tímto souvisejících, vždy z pohledu mezinárodního a
domácího cestovního ruchu [12]:
Stálý obyvatel, rezident, je z pohledu mezinárodního cestovního ruchu osoba,
která žije v zemi alespoň jeden rok před příjezdem do jiné země na dobu kratší jednoho
9
roku. Terminologie domácího cestovního ruchu vychází ze vztahu k určitému místo (ne
již k celé zemi) a rezidenta definuje jako osobu, která v tomto místě žije alespoň šest po
sobě jdoucích měsíců před příjezdem do jiného místa na dobu kratší šesti měsíců.
Návštěvník, visitor, je v mezinárodním cestovním ruchu osoba, která cestuje do
jiné země, než v níž má své trvalé bydliště, na dobu nepřekračující jeden rok, přičemž
hlavní účel její cesty je jiný než vykonání výdělečné činnosti v navštívené zemi.
Z pohledu domácího cestovního ruchu je návštěvník osoba, která má trvalé bydliště
v dané zemi a která cestuje na jiné místo v zemi mimo své bydliště na dobu kratší než
šest měsíců, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávat výdělečné činnosti
v navštíveném místě.
Turista (turist) v mezinárodním cestovním ruchu je osoba, která cestuje do jiné
země, než v níž má své obvyklé bydliště, na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování,
avšak ne delší jednoho roku, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání
výdělečné činnosti v navštívené zemi. Domácí cestovní ruch za turistu považuje osobu
trvale usídlenou v zemi, která cestuje do jiného místa odlišného od jejího běžného
životního prostředí (v téže zemi), na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování, ale ne
na dobu delší šesti měsíců, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání
výdělečné činnosti v navštíveném místě.
Podle délky pobytu se tak rozlišují turisté na dovolené a krátkodobě pobývající
turisté. Turista na dovolené (holidaymaker) setrvává na daném místě více než určitý
počet nocí a dnů, krátkodobě pobývající turista (short-term-tourist) naopak cestuje na
dobu nepřekračující tento limit, ale trvající déle než 24 hodin a zahrnující pobyt alespoň
s jedním přenocováním.
Výletník (excursionist, sameday visitor) neboli jednodenní návštěvník je v pojetí
mezinárodního cestovního ruchu osoba, která cestuje do jiné země než v níž má své
trvalé bydliště a běžné životní prostředí na dobu kratší než 24 hodin, aniž by
v navštívené zemi přenocovala, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání
výdělečné činnosti v navštívené zemi. V domácím cestovním ruchu se za výletníka
považuje osoba trvale usídlená v dané zemi, která cestuje do místa odlišného od místa
jejího bydliště a běžného životního prostředí na dobu kratší 24 hodin, aniž by
10
v navštíveném místě přenocovala, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání
výdělečné činnosti v navštíveném místě.
2.1.4. Pořadatelé cestovního ruchu
Rychlý rozvoj cestovního ruchu během 20. století si vyžádal vznik cestovních
kanceláří jako základních provozních jednotek cestovního ruchu, které zabezpečují pro
účastníky cestovního ruchu soubor hlavních i vedlejších služeb poskytovaných nebo
nakupovaných cestovními kancelářemi.
Předmětem činnosti cestovní kanceláře je zprostředkování, organizování a
zabezpečení služeb souvisejících s účastí na cestovním ruchu. Cestovní kancelář
zprostředkovává služby, které jsou výsledkem činnosti jiných zařízení, ale jsou nutné
pro komplexní realizaci služeb cestovního ruchu (dopravní, ubytovací a stravovací
služby), poskytuje vlastní služby, které jsou výsledkem její činnosti (průvodcovské a
informační služby) a prodává vybraný sortiment zboží (turistické mapy, turistickou
literaturu, upomínkové předměty apod.).
Výsledkem takové činností cestovní kanceláře je její produkt. Produkt neboli
nabídka cestovní kanceláře znamená balík (package, paket), který je nabízen
prostřednictvím médií, jako jsou katalogy, inzerce, a masmedií (televize, rozhlas) svým
budoucím možným klientům.
Každá nabídka zájezdu obsahuje typ zájezdu (šňůra: akce, která běží ve dnech
pátek – neděle, pásy: akce organizovaná ve dnech pondělí - neděle a v neděli navazuje
další akce, city break: jedná se o pobyty v délce trvání max. 4 dny, hvězdicové zájezdy:
akce, kdy z jednoho místa se vyjíždí každý den jiným směrem, G-tours: tzv.
garantovaná akce, která se uskutečňuje v každém případě i za účasti minimálního počtu
osob, R-tours: tzn. "on request", kdy obchodní partner si sám určí služby, které bude od
cestovní kanceláře vyžadovat, F-tours: služby pod tímto označením nejsou součástí
produktu, ale cestovní kancelář je nabízí jako doplatek k ceně nabídky (tzv. fakultativní
služby), a ad hoc: tzn. je-li něco ujednáno na objednávce v aktivním cestovním ruchu; v
pasivním cestovním ruchu se používá termín forfait), název zájezdu (trasa zájezdu),
termín konání zájezdu, program zájezdu, rozsah služeb musí odpovídat programu
zájezdu a ceně, za kterou je nabídka prodávána, cena zájezdu, která musí být
11
konkurenceschopná a zároveň musí přinést zisk, a termín konání zájezdu. [5]
Cestovní kanceláře se dělí:
a) podle předmětu činnosti na:
organizátory (wholesalery, touroperátory), kteří sestavují a vytvářejí jako svůj
produkt komplexní balíček turistických služeb pro zájezdy nebo pobyty (tzn.
doprava, ubytování, stravování a další související služby) a s ním vstupují na trh
cestovního ruchu, kde jej nabízí přímo účastníkům cestovního ruchu nebo
prodejcům,
zprostředkovatele (prodejce, retailery, dealery) nebo též agentury, prodávající
jen jednotlivé služby nebo produkty z nabídek organizátorů (předchozí skupiny),
b) z hlediska rozsahu činnosti lze cestovní kanceláře dělit na:
základní cestovní kanceláře, poskytující vedle hlavních služeb i specifické
služby cestovního ruchu (např.kongresová turistika),
specializované cestovní kanceláře, které mohou být zaměřeny např. na hlavní
služby (doprava) nebo specifický program (lázeňství),
c) z územního hlediska se rozlišují cestovní kanceláře:
vysílající, působící v místě bydliště účastníka cestovního ruchu,
přijímající, působící v místě pobytu účastníka cestovního ruchu,
d) z hlediska času se rozlišují cestovní kanceláře:
celoroční,
sezonní (letní nebo zimní sezona).
2.1.5. Mezinárodní organizace cestovního ruchu
Mezinárodní organizace plní významné úlohy v rozvoji mezinárodní spolupráce
v oblasti cestovního ruchu a jejich význam stále roste. Podle úrovně rozeznáváme
organizace vládní, jejichž členy jsou vlády nebo státy, vznikly podle mezinárodního
veřejného práva, a mimovládní, jejichž členy jsou fyzické nebo právnické osoby,
vznikly podle mezinárodního soukromého práva.
Ve vztahu k mezinárodnímu cestovnímu ruchu zajišťují mezinárodní organizace
usnadňování rozvoje mezinárodního cestovního ruchu na úrovni států a v oblasti
mezinárodního práva sjednocování předpisů, ustanovení, metod a postupů (např.
12
statistiky, klasifikace hotelů apod.), výměnu informací a zkušeností z nejrůznějších-
oblastí cestovního ruchu (např. o vstupních a celních podmínkách), a technickou pomoc
nejrůznějšího typu, zejména rozvojovým zemím.
Členství v různých mezinárodních organizacích cestovního ruchu má pro každý
zúčastněný stát odborný, profesionální, informační a propagační význam. Přehled
mezinárodních organizací viz příloha 1. [11]
2.1.6. Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism
Česká centrála cestovního ruchu
– CZECHTOURISM (dále jen ČCCR) je
státní příspěvkovou organizací, zřízenou
rozhodnutím ministra hospodářství č. 29
z 18.3.1993 podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými
prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky),
ve znění pozdějších předpisů (zákona č. 218/2000 Sb.) k plnění úkolů v oboru
cestovního ruchu (Příloha 2).
Zřizovatelem ČCCR je v souladu s ustanovením zákona 219/2000 Sb., o majetku
České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen
MMR), jakožto ústřední orgán státní správy ČR ve věcech cestovního ruchu.
ČCCR v rámci svého poslání koordinuje státní propagaci cestovního ruchu s
aktivitami prováděnými podnikatelskými subjekty a rozvíjí střednědobou a aktuální
strategii pro marketing produktů cestovního ruchu na domácím i zahraničním trhu.
ČCCR je členem Evropské komise cestovního ruchu (ETC) a podílí se tak společně s
ostatními evropskými zeměmi na marketingových aktivitách na zámořských trzích.
Zvláštní důraz klade ČCCR na společnou prezentaci středoevropských zemí na
vzdálených trzích.
Od roku 2003 byla zavedena zcela nová koncepce propagace České republiky:
byl zúžen počet komunikovaných témat (doposud byl rozpočet rozmělněn mezi více než
25 oblastí). Veškeré aktivity agentury CzechTourism jsou nyní soustředěny na podporu
těchto pěti hlavních témat:
13
Kouzlo hradů, zámků a historických měst,
Zdravá a aktivní dovolená,
Zlatá Praha (v trojím pojetí: historická, kulturní, pro mladé),
Lázně: místo pro odpočinek a potěšení,
Církevní památky a poutní místa.
CzechTourism pořádá „fam tripy“ pro incomingové cestovní kanceláře, „press
tripy“ pro zahraniční novináře, prezentuje Českou republiku na zahraničních i domácích
veletrzích, vydává a distribuuje obrovské množství prospektů a jiných propagačních
materiálů. Jedním z jeho důležitých úkolů je také podpora českých regionů (pořádání
seminářů, regionální prezentace, venkovská turistika, ad.). Dalším úkolem je analýza
trhu, statistická šetření na téma příjezdového cestovního ruchu, zjišťování motivace
příjezdu turistů a především důvodů, proč turisté nepřijeli - všechny tyto údaje potom
ovlivňují směřování aktivit CzechTourism. V nejobecnější rovině je naším cílem zvýšit
příjmy z cestovního ruchu, čehož lze dosáhnout několika způsoby:
zvýšením počtu zahraničních turistů,
prodloužením jejich pobytu v ČR,
opakováním jejich cest do ČR,
přilákáním movitější klientely.
Základním cílem ČCCR je propagace České republiky jako destinace cestovního
ruchu v zahraničí i v České republice. K dosažení tohoto cíle plní ČCCR následující
hlavní úkoly: zajišťování, podpora a koordinace marketingových aktivit na domácím a
zahraničním trhu, podpora všestranného rozvoje cestovního ruchu, spolupráce v oblasti
cestovního ruchu s orgány státní správy a samosprávy, profesními organizacemi,
peněžními ústavy, školami, výzkumnými a poradenskými institucemi a analogickými
zahraničními institucemi, vytváření příznivého image turistické destinace "Česká
republika" a její prosazování na domácím a zejména zahraničním trhu, stanovení a
rozpracování prioritních produktů, charakteristických pro destinaci Česká republika,
podpora tvorby produktů cestovního ruchu s šetrným přístupem k životnímu prostředí,
zabezpečování spolupráce s domácími i zahraničními novináři a médii, informační
servis pro odvětví průmyslu cestovního ruchu v České republice, zejména vydávání
odborných zpráv, jejichž náplní a obsahem budou především marketingové a regionální
14
informace, spolupráce při vytváření celostátního turistického informačního systému,
vydávání propagačních materiálů o České republice v příslušných jazykových verzích,
spolupráce s regiony v ČR, angažovanost při vzniku přirozených oblastí cestovního
ruchu, působení při jejich turistickém rozvoji a zatraktivnění působení na českou
veřejnost s cílem povzbudit vstřícné chování vůči zahraničním hostům a zdůraznění
významu cestovního ruchu pro Českou republiku a zakládání zastoupení v zahraničí s
cílem informovat zahraniční novináře, odbornou i nejširší veřejnost o nabídce
cestovního ruchu v České republice a všestranně podporovat prodej národních produktů
cestovního ruchu
Tyto úkoly uskutečňuje ČCCR formou propagační, reklamní, inzertní činnosti,
výstavnické činnosti, workshopy vydavatelské a nakladatelské činnosti neperiodických
tiskovin, překladatelskou činností, sběrem, zpracováním, analýzou, distribucí a
prezentací informací, zprostředkovatelskou činností v oblasti informatiky, obchodní
činností, přednáškovou a poradenskou činností a výroby obrázkových a zvukových
nosičů.
Czechtourism krom jiného také spravuje 26 zahraničních zastoupení (Almaty,
Amsterodam, Berlín, Bratislava, Brusel, Budapešť, Curych, Dublin, Helsinky, Kyjev,
Lisabon, Londýn, Madrid, Milán, Mnichov, Moskva, New York, Paříž, Peking, Rijád,
Taškent, Tel-Aviv, Tokio, Toronto, Varšava a Vídeň). Nepodstatná není ani její aktivita
na poli vzdělávání - Czechtourism pořádá četné exkurze pro studenty odborných škol i
semináře pro odbornou veřejnost.
2.2. Infrastruktury cestovního ruchu
Infrastruktura cestovního ruchu zahrnuje všechny pracovní prostředky, které se
používají při tvorbě a realizaci služeb s cestovním ruchem spojených a zabezpečující
komplexní přístup k řízení technické infrastruktury od přípravných etap, přes výstavbu
až po vlastní provoz. Dále pak umožňuje respektovat funkce cestovního ruchu
z hlediska mezinárodního, celostátního, regionálního i místního, přizpůsobuje svou
strukturu spotřebitelské poptávce po službách cestovního ruchu, vytváří speciální
nabídku jako impuls pro vznik poptávky, ovlivňuje formy a metody organizace a řízení
cestovního ruchu a vytváří speciální požadavky na rozvoj infrastruktury pro jiná odvětví
15
(stravování, ubytování, služby), které také produkují a realizují služby pro cestovní
ruch. [8]
Cestovní ruch je závislý na službách mnoha odvětví. Z tohoto hlediska se
rozlišuje vlastní materiálně technickou infrastruktura cestovního ruchu a materiálně
technická infrastruktura využívaná pro cestovní ruch. Vlastní materiálně technická
infrastruktura cestovního ruchu, která byla vybudována výlučně pro cestovní ruch,
svým rozsahem a úrovní je závisí na ekonomických výsledcích tohoto odvětví a
rozmístěním odpovídá potřebám cestovního ruchu. Materiálně technická infrastruktura
využívaná pro cestovní ruch zahrnuje zařízení původně svým hlavním účelem určené
pro jiná odvětví. Její rozsah a úroveň prvotně nerespektuje cestovní ruch a její
rozmístění a skladba je rovněž cestovnímu ruchu nepříznivá.
Materiálně technická infrastruktura je tvořena nezbytnými věcnými prostředky
pro zabezpečení služeb uspokojujících potřeby a přání účastníků cestovního ruchu. Její
význam spočívá ve funkčním využití potenciálu krajiny pro cestovní ruch, který je
cílem účasti na cestovním ruchu, a tvorbě a realizaci zboží a služeb pro účastníky.
Do materiálně technické struktury cestovního ruchu patří mimo vlastních
zařízení cestovního ruchu také částečně (nepřímo) materiálně technická infrastruktura
pohostinství, materiálně technická infrastruktura maloobchodu, materiálně technická
infrastruktura služeb a materiálně technická infrastruktura dopravy. [6]
Z věcného hlediska materiálně technická infrastruktura zahrnuje budovy a
stavby (hotely a jiná ubytovací zařízení, stravovací zařízení, sportovní zařízení,
parkoviště atd.), stroje a zařízení (energetické, hnací, technologická zařízení), dopravní
prostředky (pro dopravu účastníků a jejich zavazadel), a předměty postupné spotřeby
(předměty a inventář k zabezpečení zejména realizačních funkcí v cestovním ruchu). [8]
Materiálně technická infrastruktura cestovního ruchu se rozlišuje na jednotlivé
složky z hlediska druhů a významu zařízení.
Podle druhů služeb jednotlivých zařízení odborná literatura rozlišuje
zprostředkovací zařízení, dopravní zařízení, ubytovací zařízení, stravovací zařízení,
sportovně-rekreační zařízení, kulturně-společenská zařízení, obchodní zařízení, zařízení
komunikačních služeb a zařízení v rámci infrastruktury.
16
Podle významnosti je možné zařízení materiálně technické infrastruktury
cestovního ruchu rozdělit na zařízení základní, která jsou nevyhnutelnou podmínkou
realizace většiny druhů a forem cestovního ruchu (dopravní, ubytovací a stravovací
zařízení), a zařízení doplňková, která umožňují poskytovat komplexně služby a působí
na optimální využití rekreačního prostoru, ale i na zvyšování efektivnosti
poskytovaných služeb v cestovním ruchu. Patří sem všeobecně prospěšná a speciální
(např. kongresové haly) zařízení. [33]
2.2.1. Ubytovací služby
Ubytování je jednou ze základních podmínek pro rozvoj cestovního ruchu.
Umožňuje přechodné ubytování mimo místo trvalého bydliště.
Rozvoj ubytovacích služeb je spjat s politickým, hospodářským a sociálními
změnami společnosti, které zapříčinily pohyb obyvatelstva mimo místo trvalého
bydliště, a vzniká tak potřeba ubytovacích zařízení. První ubytovací služby poskytovaly
hostince, které vznikaly v souvislosti s cestováním za obchodem a rozvojem
dostavníkové dopravy, pošty a později železnice. Přelom 18. a 19. století přináší první
samostatné hotely. Éra cyklistiky a později automobilismu výrazně přispívá k rozvoji
dalších ubytovacích zařízení. Koncem 19. století vznikají první seznamy hotelů
sportovních klubů, které lze považovat za základ pozdější hotelové klasifikace. Velké
luxusní hotely se začínají objevovat na přelomu 19. a 20. století, vznikají první sdružení
hotelů v hotelové podniky. Koncentrace hotelů vrcholí po druhé světové válce. Tento
proces pokračuje do dnešní doby v charakteristickém mezinárodním aspektu.
Hotelnictví v současnosti nabývá takových rozměrů, že se hovoří o hotelovém
průmyslu. Předmětem jeho činnosti je výstavba, řízení a organizace hotelů i velkých
hotelových řetězců, zabezpečování jejich provozu a poskytování hotelových služeb.
S rozvojem cestovního ruchu dochází k postupné diferenciaci druhů ubytovacích
zařízení se službami na různé úrovni a v různém rozsahu. Člení se tak podle různých
kategorii: podle velikosti na malá (5-100 pokojů), střední (101-250 pokojů) a velká (od
251 pokoje výš); podle doby provozu na celoroční a sezonní; podle umístění na
městská, lázeňská a horská zařízení; podle převažující klientely na zařízení pro
obchodníky, rodiny s dětmi, pro sportovce, zařízení specializující se na kongresovou
17
turistiku apod.; podle druhu zařízení a jeho funkce při uspokojování potřeb cestující
veřejnosti na hotel, hotel garni, motel, botel, penzion, turistická ubytovna, chatová
osada a kemp.
Všechna tato hlediska mají vliv na vybavenost ubytovacích zařízení a úroveň
poskytovaných služeb a jsou základem kategorizace a klasifikace těchto zařízení.
Kategorizací se rozumí rozdělení ubytovacích zařízení podle druhů do kategorii,
klasifikací pak zařazení jednotlivých kategorií podle vybavení, úrovně a rozsahu služeb
do tříd.
2.3. Podíl cestovního ruchu na ekonomice
Cestovní ruch se od začátku 90. let minulého století zařadil mezi odvětví české
ekonomiky s aktivní platební bilancí (devizové příjmy z cestovního ruchu dosáhly v
roce 2004 celkem 4,2 mld. USD a tvořily tak 3,9% HDP) a s pozitivním vlivem na
investice.
2.3.1. Postavení cestovního ruchu v národním hospodářství
Názory na postavení cestovního ruchu v národním hospodářství z hlediska jeho
společensko-ekonomické podstaty se značně liší. Odborná literatura tento problém
spojuje s podílem vlivu zahraničního cestovního ruchu na platební bilanci a výdajů
obyvatelstva spojených s účastí na cestovním ruchu v osobní (konečné) spotřebě.
Odvětví cestovního ruchu je možné označit za samostatné národohospodářské
odvětví, protože splňuje následující základní kritéria specializace ekonomických a
ostatních společenských funkcí, speciální kvalifikační úroveň pracovníků a specifický
charakter materiálně-technické infrastruktury. [10]
V odvětví cestovního ruchu se při zabezpečení služeb pro účastníky prolínají
činnosti několika různých odvětví a oborů národního hospodářství, proto přesně
vymezit jeho místo a postavení ve struktuře národní ekonomiky je obtížné. Hospodářská
činnost typická pro cestovní ruch se tak označuje jako „průmysl cestovního ruchu“ a
zahrnuje především hotelnictví, restaurační stravování, činnost cestovních kanceláří,
průvodcovskou činnost a další služby. Ve vztahu k těmto odvětvím je účelné rozlišovat
odvětví, která bezprostředně vytvářejí služby cestovního ruchu jako výlučnou nebo
18
alespoň převažující náplň své činnosti (stravovací, ubytovací a zprostředkovatelské
služby), a odvětví, která poskytují cestovnímu ruchu své služby, ale jako doplňující část
své hlavní činnosti (služby dopravy, lázní, obchodů, komunálních služeb apod.).
Co se týče oblastní ekonomiky, má cestovní ruch jedno z předních postavení,
zejména v podhorských a horských oblastech s vhodnými přírodními podmínkami. Vliv
cestovního na rozvoj těchto oblastí může mít dvě stránky – pozitivní, kdy cestovní ruch
vyvolává ekonomický růst daných oblastí vytvářením nových pracovních příležitostí,
koncentruje výrobu spojenou s cestovním ruchem apod., a negativní, kdy nadměrná
koncentrace cestovního ruchu má negativní dopad na životní prostředí těchto oblastí.
2.3.2. Platební bilance
Pohyb účastníků zahraničního cestovního uchu přes hranice uvažovaného státu
je doprovázen pohybem platebních prostředků, který se vyjadřuje v soustavě platebních
bilancí.
Platební bilance státu je vztah mezi součtem peněžních příjmů, které přicházejí
do určité národní ekonomiky ze zahraničí, a součtem peněžních výdajů do zahraničí.
[14]
Platební bilance zahraničního cestovního ruchu tvoří na straně aktiv příjmy
z aktivního cestovního ruchu a na straně pasiv výdaje na pasivní cestovní ruch. Rozdíl
obou stran pak tvoří aktivní, pasivní nebo vyrovnané saldo zahraničního cestovního
ruchu.
WTO definuje výdaje na cestovní druh jako celkové spotřební výdaje vynaložené
návštěvníkem nebo jménem návštěvníka pro účely pobytu a během pobytu na určitém
místě. [3]
Tyto výdaje se klasifikují jako organizované cestování, organizované dovolené,
organizované turistické zájezdy, ubytování, stravování, doprava, rekreace, kulturní a
sportovní aktivity, nákupy a ostatní.
Příjmy z cestovního ruchu WTO definuje jako výdaje návštěvníků vynaložené
v dané zemi včetně jejich plateb národním dopravcům zabývajícím se mezinárodní
dopravou. [3]
19
Mezinárodní měnový fond doporučuje příjmy z mezinárodní dopravy uvedené
v platební bilanci klasifikovat odděleně.
2.3.3. Mezinárodní cestovní ruch – ekonomický pohled
Cestovní ruch v obecném a širším pojetí, zahrnující dopravu, ubytování,
stravování, rekreaci a služby pro cestující, patří mezi největší a nejdynamičtější
ekonomické faktory, které svým rozsahem a progresivním růstem generují vysoký
objem produkce a celosvětově nejvíce pracovních příležitostí. Názorně to dokazují dále
uvedená fakta WTO.
Od roku 1989 se zvyšovala celosvětově hrubá tržní produkce (tržby) vyvolaná
cestovním ruchem v průměru ročně o 5,9 %, v současnosti se odhaduje v celkové
úhrnné výši 3 800 – 3 900 miliard USD. Ještě rychleji se zvyšoval počet pracovních
příležitostí, a to v průměru o 10 % ročně na současných více jak 230 milionů pracovních
míst. Prognózy světových organizací cestovního ruchu předpokládají další růst výkonů
cestovního ruchu v příštích deseti létech zhruba o 80 až 90 %, tj. ročně cca o 6 – 6,5 %.
Pro tvorbu nových pracovních míst se předpokládá do roku 2010 růst o 40 – 45 %, tj.
cca o 3,4 – 3,8 % ročně. Celkové investice vyvolané cestovním ruchem se odhadují v
ročním objemu 750 až 800 mld. USD.
2.3.4. Podíl cestovního ruchu na ekonomice ČR
Devizové příjmy z cestovního ruchu
Cestovní ruch v ČR se po roce 1989 vyvíjí v obdobných proporcích jako
mezinárodní cestovní ruch a jeho ekonomický přínos. Příjmy z cestovního ruchu v roce
1993 dosáhly v ČR 1,56 mld. USD (o 38% více než v r. 1992) a výdaje tuzemců
v zahraničí činily 525 mil (o 125% více než v roce 1992). Z aktivního devizového salda
je tedy vidět, že odvětví cestovního ruchu spolufinancuje přestavbu české ekonomiky.
Devizové příjmy ČR z cestovního ruchu rostou až do roku 1996, kdy dosahují
svého dosavadního maxima 4.1 mld. USD, následně došlo k mírnému poklesu, který
však Česká národní banka nepovažovala za radikální, až v roce 1999 a následně v v roce
2000 došlo k větším poklesům. V roce 2001 došlo k mírnému ozdravění o 4,2%,
20
následující rok opět pokles. V roce 2003 dosáhly devizové příjmy 3,6 mld. USD, tj.
nárůst o 20,8% oproti roku 2002. I v následujícím roce 2004 došlo ke zvýšení
devizových příjmů a zároveň k poklesu devizových výdajů cestovního ruchu a výše
salda cestovního ruchu se přibližuje k hranici 2 mld. úspěšného roku 1998 (viz tabulka
2-1 a příloha 2)).
Tabulka č. 2-1: Devizové příjmy a výdaje cestovního ruchu ČR 1992 – 2004 (v mld. USD)Ukazatel (v mld. USD) 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Devizové příjmy 1,1 1,6 2,2 2,9 4,1 3,6 3,9 3,2 3,0 3,1 2,9 3,6 4,2Devizové výdaje 0,5 0,5 1,6 1,6 3,0 2,4 1,9 1,5 1,3 1,4 1,6 1,9 1,3Bilance 0,6 1,1 0,6 1,3 1,1 1,2 2,0 1,7 1,7 1,7 1,4 1,6 1,9Zdroj: Česká národní banka [31]
Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích
Absolutní velikost devizových příjmů národního hospodářství z cestovního
ruchu umožňuje základní představu o přínosech tohoto odvětví, ale pro hodnocení
významu daného odvětví jsou názornější podílové ukazatele:
Tabulka č. 2-2: Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích ČR 1993 – 2004 (v %)
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004Podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP (v %)
5,0 5,6 5,5 7,1 6,9 6,8 5,8 5,9 5,5 4,2 4,2 3,9
Podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na export (v %)
11,0 14,0 13,4 18,6 16,3 15,0 12,0 10,3 9,3 7,7 7,3 6,3
Podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na devizových příjmech ze služeb celkem (v %)
33,0 43,2 42,8 49,8 50,9 50,6 44,8 43,5 43,8 41,7 45,8 43,1
Zdroj :Česká národní banka[31]
Postavení cestovního ruchu v zahraničním obchodě
Odvětví cestovního ruchu je hlavní složkou exportu. V roce 2002 dle WTO
dosáhly příjmy celosvětového cestovního ruchu 605 mld. Euro. Tato suma představuje
7,5% mezinárodního obchodu, což je srovnatelné z hlediska světového vývozu
s telekomunikacemi, ropným, chemickým a automobilovým průmyslem.
21
V českých podmínkách sice není cestovní ruch prvním exportním odvětvím, ale
v porovnání s jednotlivými skupinami zboží v komoditní struktuře českého
zahraničního obchodu (komoditní struktura SITC) zaujímá v uplynulých deseti letech
významné postavení na 3. až 4. místě (pro ilustraci tabulka 3).
Tabulka č. 2-3: Komoditní struktura zahraničního obchodu ČR 1993-2002 (v mil. Kč)Skupina zboží SITC 1993 1994 1995 1996 1997 1998
1999 2000 2001 2002
Stroje a dopravní prostředky (v mil. Kč) 106236 106263 174727 194582 272501 350820 385390 498402 601362 619968Průmyslové zboží tříděné podle druhu zboží (v mil. Kč) 115123 125065 185213 171278 193380 225033 236697 285140 309107 293288Různé hotové výrobky (v mil. Kč) 48953 58424 73413 87458 99176 112320 122982 140486 154882 149149Chemikálie a příbuzné výrobky jinde nespecifikované (v mil. Kč) 36496 41132 53428 53671 63593 65515 66917 79597 81679 74637Cestovní ruch (v mil. Kč) 45437 64170 76301 110620 115700 124902 109142 115071 118133 96289Zdroj: Český statistický úřad, Česká národní bankaPoznámka: V roce 1999 došlo ke změně metodiky.
[31]
2.4. Sociální aspekty
Dynamický rozvoj cestovního ruchu u nás i ve světě je podmíněn několika
faktory, působícími na účast obyvatelstva na cestovním ruchu. Každý z těchto faktorů
působí v různém směru a intenzitě, některé faktory účast na cestovním ruchu spíše
stimulují, jiné modifikují nebo až limitují [9].
Rozvoj výroby působí na růst účasti na cestovním ruchu dvěma způsoby:
a) zvyšuje nároky obyvatelstva na účast na cestovním ruchu a to především díky
růstu průmyslové výroby, přesunu pracujících z primární sféry do terciární, změně
charakteru práce její koncentrace a s tím související změně ve struktuře osídleni,
b) vytváří zároveň i předpoklady pro uspokojení těchto zvýšených nároků účasti
obyvatel na cestovním ruchu, a to zejména zvyšováním fondu volného času jako
hlavního předpokladu pro účast na cestovním ruchu, neustálým zvyšováním životního
22
standardu obyvatelstva, především růstem příjmů, změnami ve spotřebních zvyklostech
a celkovém způsobu života, a celkovým technickým rozvojem, jmenovitě dopravní
infrastruktury, nároků na vybavenost lokalit cestovního ruchu apod.
Urbanizace: s koncentrací výroby se pojí i koncentrace obyvatelstva do stále
větších sídelních celků. Tím se mění i životní styl obyvatelstva, které svůj volný čas
chce trávit mimo město.
Růst počtu obyvatelstva, jeho vzdělání a poznání: celosvětový růst
obyvatelstva (i když obyvatelstvo v ČR stárne) nutně vede i nárůstu účastníků na
cestovním ruchu. Obzvláště silně pak působí na růst účasti na cestovním ruchu i na její
diferenciaci dosažená úroveň vzdělání. Průzkumy WTO ukazují, že s rostoucí úrovní
vzdělání účastníků roste i účast na cestovním ruchu, její frekvence a vědomé rozdělení
do jednotlivých sezon během roku. Spolu s růstem vzdělání roste u účastníků i touha po
poznání. Oba faktory pak působí na změnu potřeb lidí, které se pomocí hledání nových
míst k poznání odvětví cestovního ruchu snaží uspokojovat.
Demografické faktory: tyto faktory se dělí na faktory související s osobou
účastníka jako jsou věk, pohlaví, rodinný stav, zdravotní stav, a faktory související
s charakterem jeho rodiny, tzn. počet členů domácnosti, počet nezaopatřených dětí a
další.
Sociální postavení obyvatelstva: Mezi faktory související se sociálním
postavením účastníka se zařazují ekonomické postavení, povolání, charakter povolání,
sociální skupina.
Ekonomické postavení obyvatelstva resp. účastníka cestovního ruchu
představuje finanční situace účastníka, tj. jeho příjem a výše příjmu připadající na
jednoho člena domácnosti, a materiální podmínky pro účast na cestovním ruchu, mezi
které patří vlastnictví osobního dopravního prostředku, vlastnictví rekreačních objektů a
jejich stupeň vybavení. Základním předpokladem pro účast na cestovním ruchu je
disponibilní část příjmu, kterou účastník může věnovat na úhradu nákladů spojených
s účastí na cestovním ruchu. Různá výše příjmu se projevuje jak v celkové účasti na
cestovním ruchu, v intenzitě využívání dovolené pro účely cestovního ruchu i ve výši a
struktuře výdajů věnovaných na cestovní ruch.
23
Ekologické faktory souvisejí především s místem trvalého pobytu účastníka.
Patří sem celý komplex faktorů jako stupeň urbanizace a industrializace oblasti, kde se
bydliště nachází, umístění bydliště v konkrétním geografickém prostředí, typ bydlení
(např.: rodinný dům, panelový dům), lokalizace bydliště (centrum, periferie, sídliště,
nová nebo stará zástavba), rekreační možnosti bydliště co do přírodních předpokladů,
sportovního a kulturního vyžití, a velikost a charakter sídlištního celku.
Fond volného času: z hlediska cestovního ruchu má význam především volný
čas o dovolené a prázdninách z pohledu dlouhodobé účasti a o víkendech pro
krátkodobou účast na cestovním ruchu. ČR stejně jako většina zemí bývalého
východního bloku si stále udržuje tradici chataření a chalupaření, v posledních letech
především pro víkendovou rekreaci.
Ostatní: z dalších faktorů se uvádí psychické faktory jako jsou zájmy a záliby,
charakterové vlastnosti, vlohy, schopnosti, způsob myšlení, aspirace apod. a jejich
projev v motivaci účasti na cestovním ruchu, vliv zdravotního stavu, způsob života a
faktory s ním související, jako spotřební zvyklosti, způsob využívání volného času,
charakter rodinného života, rodinné prostředí apod.
2.5. Marketing v cestovním ruchu
Stejně jako jiná odvětví i cestovní ruch potřebuje dobrý marketingový základ pro
svou činnost a kontakt s veřejností, tedy s potenciálními účastníky cestovního ruchu.
Marketing cestovního ruchu je součást marketingu služeb.
Marketing je plynulý proces probíhající v dílčích krocích, prostřednictvím něhož
management v odvětví pohostinství a cestovního ruchu plánuje, zkoumá, naplňuje,
kontroluje a vyhodnocuje činnosti navržené k zajištění jak zákazníkových potřeb a
skrytých přání, tak i cílů své vlastní organizace. [13]
Marketing služeb je koncepce založená na poznání jedinečnosti všech služeb; je
to obor marketingu modifikovaný pro obory služeb obyvatelstvu. [13]
Jeho odlišnost a specifičnost způsobuje především kratší expozice služeb,
výraznější vliv psychiky a emocí při nákupu služeb, větší význam vnější stránky
poskytovaných služeb, větší důraz na úroveň a image, složitější a proměnlivější
24
distribuční cesty, větší závislost na komplementárních firmách, snazší kopírovaní služeb
a větší důraz na propagaci mimo sezony.
Obdobně jako pro jiná odvětví i v cestovním ruchu je na začátku práce
marketingu marketingový plán, který stanovuje obecné cíle, na něj navazuje
marketingový průzkum trhu, podle jehož vyhodnocení se sestavuje marketingová
strategie. V konečné fázi pak dostává slovo (na rozdíl od marketingu výrobku)
z hlediska marketingového mixu nejen klasická čtveřice „4P“ (product, place,
promotion a price), ale i:
people, tedy výběr lidí, kteří se na poskytování služeb podílejí, jejich přístup
k zákazníkům, jejich vzhled a vystupování,
tvoření packagu a programování slouží k uspokojování rozdílných potřeb
zákazníka, včetně každodenních potřeb v rámci všezahrnujících packagů,
pomáhají firmám zvládnout problém vyrovnanosti nabídky a poptávky nebo
omezit neprodejnost zásob,
partnership je vzájemná spolupráce při marketingovém úsilí mezi
komplementárními organizacemi cestovního ruchu, tedy dodavateli,
zprostředkovateli a přepravci.
Marketing cestovního ruchu klade větší důraz na ústní reklamu (word-of-mouth
advertising). Možnost vyzkoušet služby předem (jako výrobek) je značně omezená.
Řada účastníků cestovního ruchu tak dává přednost službám, které již odzkoušel někdo
z jejich blízkého okolí. Proto je důležité na zákazníka udělat trvalý dojem, že našel
kvalitní službu, který si po zakoupení služby trvale odnáší. S tím úzce souvisí kvalita
propagačního materiálu, který by měl působit co nejemotivněji. Důležité je podrobný
popis služeb a názornost fotografií.
Nejúčinnější a nejpronikavější z hlediska propagace je reklama. Může být
mimořádně úspěšná, pokud je podložena průzkumem trhu, pečlivým plánováním a
tvůrčí realizací. Odvětví cestovního ruchu a pohostinství se v tomto směru nijak
neodlišuje od jiných odvětví.
25
2.6 SezonnostNepravidelnost a nerovnost vývoje sociálně ekonomických jevů vlivem vnějších
příčin v průběhu roku nazýváme sezonnost. Sezóna je období roku, které je pro určitou
činnost vhodné. [15]
Cestovní ruch a jeho intenzita se během roku vlivem vnějších činitelů mění, a to
několikrát do roka. Tato nepravidelnost a nerovnoměrnost se projevuje i v kratších
časových intervalech než je rok, například v měsíčních intervalech, respektive v rámci
týdne a dne. V takových případech se nejedná o sezonnost, ale o změny intenzity
spotřebitelské poptávky.
Sezonnost v cestovním ruchu je výsledkem působení [15]:
a) přírodních činitelů, kteří mají vliv na střídání ročních období. Patří sem zejména
klimatické a povětrnostní změny, které určují příznivost resp. nepříznivost daného
období pro cestovní ruch, a délka dne. Přírodní činitelé působí objektivně a jejich vliv
nelze omezit,
b) sociálních činitelů, zejména zvyklostí, jako tradiční čerpání dovolené během školních
prázdnin. Působení sociálních faktorů je částečně ovlivněno přírodními činiteli, ale je i
subjektivně podmíněno účastníkem, proto se působení těchto vlivů může cílevědomě
využívat a usměrňovat je.
Sezonnost má objektivní vliv na cestovní ruch a projevuje se v účasti na
cestovním ruchu a v hospodářské činnosti podniků cestovního ruchu. Lze ji do jisté
míry zmírnit, ale nelze ji úplně odstranit. Projevuje se v jednotlivých obdobích roku, a
to ve střediscích cestovního ruchu a v jednotlivých zařízeních.
Přírodní podmínky určují časové využití rekreačního potenciálu, a tím i
sezonnost účasti obyvatelstva na cestovním ruchu. Dlouhodobý i krátkodobý cestovní
ruch se koncentruje do letních měsíců a od 90. let 20. století se zvyšuje podíl účasti na
cestovním ruchu v zimní sezoně.
Sezonnost účasti na cestovním ruchu ovlivňuje využívání kapacity zařízení
cestovního ruchu a jejich ekonomickou činnost jako tržby, náklady, rentabilitu atd.
Sezonnost je charakteristická pro všechny infrastruktury cestovního ruchu.
Zkoumání sezonních výkyvů v cestovním ruchu pomáhá odhalit a rozpoznat
zákonitosti vývoje sezony a cílevědomě je usměrňovat. V oblasti cestovního ruchu je
26
třeba zejména uspokojovat dočasně a prudce vzrůstající spotřebitelskou poptávku
v době sezony a odsunout její část do mimosezonního období.
Nabízí se dvě řešení, a to buď pozastavit činnost zařízení cestovního ruchu
v mimosezonním období nebo prodloužit sezonu především pomocí propagace,
cenových zvýhodnění, aktivní nabídky základních a doplňkových služeb a hledat
alternativní nabídky služeb pro mimosezónní období (např.: cykloturistika na horách po
hlavní lyžařské sezóně).
V ČR se odvětví cestovního ruchu připravuje především na dvě sezony a to letní
od konce června do začátku září a zimní od začátku prosince do konce března.
2.6. Legislativa ČR a EU v oblasti cestovního ruchu
Podnikání v oblasti cestovního ruchu v ČR upravuje zákon ze dne 30. června
1999 o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Tyto zákony definují základní pojmy v oblasti cestovního ruchu, podmínky
vydání koncesní listiny pro provozování cestovní kanceláře, povinné smluvní pojištění
proti úpadku, povinnosti cestovních kanceláří a upravují živnostenská oprávnění
v oblasti cestovního ruchu s účinností od 1, října 2000.
Na cestovní ruch se po vstupu ČR do Evropské unie vztahuje celá řada obecně
platných norem (směrnic, nařízení a doporučení), ale i velni specifických norem, které
uplatňují podmínky a podnikání v oblasti cestovního ruchu. Za sbližování legislativy
ČR s EU odpovídá Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Podle odpovědnosti lze normy
EU rozdělit na normu a dokumenty, kde MMR ČR je gestorem za přibližování EU,
normy a dokumenty, kde MMR ČR spolupracuje na přibližování EU, a normy a
dokumenty, které souvisejí s gescí MMR ČR.
Za nejdůležitější dokumenty EU v oblasti cestovního ruchu lze považovat:
směrnici Rady z 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a
zájezdy,
rozhodnutí Rady z 22. prosince 1986 o ustavení postupu konzultací a spolupráce
v oblasti cestovního ruchu,
27
doporučení Rady z 22. prosince 1986 o jednotlivých informacích ve stávajících
hotelích,
rezoluci Rady z 22. prosince 1986 o lepším sezonním a geografickém rozložení
cestovního ruchu,
směrnici Rady z 29. června 1982 o opatření k účinnému uplatňování svobodného
podnikání a svobodného poskytování služeb, pokud jde o činnost samostatně
výdělečně činných osob v určitých službách souvisejících s dopravními a cestovními
kancelářemi a ve skladování a skladovém hospodaření.
U všech výše uvedených právních norem a dokumentů je MMR ČR gestorem za
přibližování EU. Vycházejí z různých předpokladů a stanovují různou míru závazných
požadavků na členské země EU v oblasti cestovního ruchu. Členské země mají obvykle
minimální dvouletou lhůtu na zavedení těchto norem do své legislativy.
Vstup ČR do EU stejně jako v jiných oblastech i v cestovním ruchu přinesl ČR
řadu závazků. Patří sem zejména povinnost sbližování práva i v oblasti cestovního
ruchu, změření se na zvyšování a rozvoj vzájemné spolupráce v oblasti cestovního uchu
a ochrana spotřebitele. [11]
28
3. Charakteristika ČR z pohledu cestovního ruchu
3.1. Přírodní podmínky cestovního ruchu v ČR Česká republika zaujímá svou rozlohou téměř 79 000 km2 i počtem obyvatel cca
10,3 mil. obyvatel v Evropě 14.-16. místo z více než 40 státních celků. Hranice jsou
většinou historické a neměnné (vůči Slovenské republice byly s konečnou platností
stanoveny) a sledují hřebeny hor a vrchovin, přes moravsko-slezské pomezí vůči Polsku
a na jihomoravském pomezí vůči Rakousku probíhají otevřenou krajinou.
Povrch České republiky je výsledkem složitého geografického vývoje, do
kterého vstoupil ve čtvrtohorách jako nový činitel člověk. Území ČR vyplňují dvě
horské soustavy - Český masiv a Karpaty. Hranice mezi nimi probíhá zhruba mezi
Znojem, Přerovem a Bohumínem. Povrch ČR modelovaly proudící voda, srážky a
vzdušné proudění, řeky rozčlenily povrch na doliny a na říčních terasách vyrostla
většina měst. Ve vápencových oblastech vznikly krasové útvary a jeskyně, např.: Český
kras, Koněpruské jeskyně a Moravský kras. Výrazné byly i antropomorfní formy
reliéfu vytvořené soustavnou hospodářskou činností člověka v podobě těžby nerostných
surovin.
29
Česká republika je země s nadprůměrnou nadmořskou výškou 465 m nad mořem
(Evropský průměr je 315 m nad mořem) a s převahou středních výšek do 600 m (což je
78% rozlohy ČR). V nadmořských výškách nad 700 m žije jen zlomek obyvatelstva, ale
mají stále větší význam pro cestovní ruch. Pro cestovní ruch je ideální velké výškové
rozpětí, tedy rozdíl mezi vrcholovými a údolními polohami, na pokud možno malém
území s notnou členitostí terénu. Vzhledem k tomu, že asi většinu území ČR vyplňují
pahorkatiny a vrchoviny s oblými a mírně členitými tvary s výškovým rozpětím ( u 69%
procent rozlohy mezi 70 – 300 m, nad 600 m pak pouze Krkonoše a Šumava), je naše
republika z tohoto pohledu pro cestovní ruch ideální.
Další pozitivum ČR jsou četné minerální prameny, které jsou k dispozici
cestovnímu ruchu v 35 lázeňských střediscích. Určující část je soustředěna podél
krušnohorského zlomu a karpatského oblouku.
3.2. Společenské a kulturní předpoklady cestovního ruchu ČR Česká republika jako nepřímořský stát může jak tuzemským tak především
zahraničním turistům nabídnout jak své přírodní krásy, tak především bohatství kulturně
historických památek. Podle Ministerstva pro místní rozvoj je Česká republika
vyhledávanou lokalitou především pro odpočinek, zábavu a poznání. Výzkumy České
centrály cestovního ruchu CzechTourism ukázaly, že ČR je vnímána turisty jako
přátelská a vyspělá země se vstřícnými a tolerantními obyvateli. Navštěvována je
především "běžným typem turisty," který hledá co největší změnu oproti dennímu
životnímu stereotypu a má více různých zájmů. V souhrnu je obraz ČR pozitivní, ale
poměrně konzervativní; ČR je zemí minulosti, památek a kultury; zaostává či zcela
postrádá aspekty odvozené od přírody a intenzivněji prožívaných aktivnějších a
"dobrodružnějších" činností. Pokud se řekne v zahraničí "Česká republika" nejvíce se
lidem vybaví Praha, český hokej a pivo.
3.2.1. Historické a kulturní památky ČR
V ČR je celkově evidováno kolem 36 000 objektů kulturně historických
památek, z toho 2 200 zámků a hradů. Podstatná část zájmu cestovního ruchu je
věnována veřejnosti přístupným 200 hradům, 60 zámkům, 100 zříceninám hradů a
30
zámků a 35 městským památkovým rezervacím. 67 z nich bylo vyhlášeno Národní
kulturní památkou.
V četných oblastech se dochovaly národopisné památky. Jejich hlavním
posláním je představit návštěvníkům tradiční architekturu a folklorní hodnoty daného
území. Typickou takovou prezentací jsou muzea v přírodě a skanzeny. Nejznámější jsou
oblasti Chodsko, Haná, Moravské Slovácko, Valašsko a Horácko (oblast
Českomoravské vysočiny).
ČR je bohatá na památkové rezervace. Z nejnavštěvovanějších lze je to na
prvním místě Praha (Staré Město, Malá Strana, Hradčany), Kutná Hora, Tábor, Třeboň,
České Budějovice, Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Prachatice, Cheb, Domažlice,
Horšovský Týn, Pardubice, Nové Město nad Metují, Litomyšl na Moravě, Telč,
Slavonice, Znojmo, Mikulov, Jihlava, Olomouc, Kroměříž, Štramberk a Nový Jičín.
Totalitní systém se v souhrnu negativně projevil na stavu historických památek.
Řada z nich byla znárodněna původním majitelům a řada z nich (především ty
sakrálního charakteru) bezohledně užívána a přestavována pro jiné účely (sklady,
internáty, ubytovny, statky, továrny apod.) Odhaduje se, že nejméně jedna třetina jich
byla zcela zdevastována. I přesto jsou Praha, Český Krumlov, Telč a Kutná Hora
zařazené organizací UNESCO mezi světově významné kulturně historické památky a
přírodní zajímavosti (příloha č.7)
ČR je často navštěvována i díky řadě kulturních akcí s tradicí a mezinárodním
významem. Příkladem je Pražské jaro, Karlovarský filmový festival, Jiráskův Hronov
(přehlídka amatérských divadelních souborů), a Kmochův Kolín (festival dechovky).
Folkový festival ve Strážnici je dokonce zařazen na seznam těchto akcí WTO. Velkému
zájmu nejen u odborné veřejnosti se těší výstavy a veletrhy jako Flóra Olomouc,
Liberecké výstavní trhy, Mezinárodní strojírenské i jiné veletrhy v Brně a další.
Za sportovní akce mezinárodního charakteru je množné uvést Velkou
Pardubickou (nejstarší dostihy v Evropě), Velká cena ČR (motocyklové závody) a
soutěže ve skocích na lyžích ve Frenštátě pod Radhoštěm a v Harrachově. [16]
31
3.2.2. Lázeňství ČR
Jinou oblastí cestovního ruchu ČR, která má velké předpoklady uspět
v zahraniční konkurenci, je lázeňství s dlouholetou tradicí sahající do konce 18. století.
Největších rozměrů dosahovalo v období konce 19. a počátku 20. století.
Cílem lázeňské péče je léčit nemoci pomocí přírodních léčivých zdrojů a
dosáhnout tak nižšího zatížení organismu farmakoterapií, zabránit zhoršení zdravotního
stavu pacienta, napomáhat zmírňování zdravotních problémů, prevence vzniku nemocí a
dokončení doléčovacího procesu s rehabilitací. Cestovní ruch v tomto směru staví
především na obnově organismu, upevnění tělesného zdraví a duševní rovnováhy a za
tímto účelem nabízí v ČR buď tradiční léčebné lázeňství se silným medicínským
zázemím (podobně jako v Německu, Rakousku, Slovensku a Polsku) nebo v současném
trendu wellness a zdravotní cestovní ruch (jako ve Španělsku, Itálii a Francii). Jedna
varianta představuje alespoň třítýdenní léčebné pobyty s medicínským zázemím, na
druhé straně stále sílící zájem o pobyty rekondiční a regeneračně-relaxační, které jsou
desetidenní, týdenní a nejčastěji poptávané víkendové.
Lázeňství je jeden z nejefektivnějších druhů cestovního ruchu ČR a zároveň
stále nejatraktivnějším pro zahraniční klientelu. Z tohoto důvodu Ministerstvo pro
místní rozvoj ČR zahrnulo lázeňství do zpracované strategie rozvoje cestovního ruchu
v ČR jako prioritu své činnosti. Podnikatelské subjekty tak v tomto směru přistoupily
k analýze své konkurenceschopnosti, k hledání konkurenční výhody lázeňství ČR a
většina z nich přistoupila k certifikaci normou kvality ISO 9001-2000. K této aktivitě se
připojilo i Ministerstvo zdravotnictví, které hledá optimální způsob financování
lázeňské péče.
3.2.3. Kongresová turistika ČR
Kongresová turistika je specifická forma cestovního ruchu, která v posledních
letech zažívá v České republice velký rozmach. Hlavním motivem účasti je předávání
nových poznatků, navázání obchodních kontaktů, nalezení řešení problémů v daném
oboru nebo setkání s odborníky v dané oblasti.
32
Na infrastruktury cestovního ruchu však tato forma klade vysoké nároky na
úroveň a komplexnost služeb, odbornost akcí, společenské a representativní aspekty
akcí a na druhou stranu představuje velké finanční přínosy, přispívající k propagaci
politických a ekonomických zájmů pořádajícího města i státu a při standardním
naprogramování těchto akcí (jaro nebo podzim) i mimosezonní aktivitu v rámci
cestovního ruchu. Tyto akce jsou realizovány v ubytovacích zařízeních nejvyšší a vyšší
kategorie a jejich součástí bývá často široká nabídka turistických služeb jako ubytování,
stravování, doprava, výlety, kulturní a společenské akce aj. Na jejich kvalitě závisí
výsledný dojem účastníků z místa konání a samotné akce vytváří image destinace.
Dlouhodobou image pozitivního charakteru představuje politická stabilita a ekonomická
vyspělost země, její kulturní a historická tradice, tradice úrovně služeb a opakovaná
organizace významných politických, profesních, kulturních, sportovních a dalších akcí.
Sezonní image představuje právě období po takové konkrétní akci (např. Světová
výstava, Olympijské hry aj.).
V tomto směru vzniká mimořádně příznivá situace pro Českou republiku,
především pro Prahu jako kongresové město. Praha nabízí kapacitně dostatečné
Kongresové centrum a řadu dalších prostor v rámci hotelů, vysokých škol a
specifických míst, jako jsou interiéry Pražského hradu, Obecní dům, Výstaviště Praha
aj. Dále pak Praha má mezinárodní letiště, dostatečné množství ubytovacích kapacit
v pětihvězdičkových hotelech a velkou škálu vyžití v rámci doprovodných akcí.
V neposlední řadě je nutné zajistit bezpečnost účastníků kongresové turistiky, kterou
Česká republika prokázala například v roce 2000 při zasedání Rad guvernérů
Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky. Byla schopna zajistit
bezpečnost i v náročných podmínkách, jakou nesporně byly četné demonstrace a útoky
extrémistických skupin na Kongresové centrum, kdy účastníci kongresu byli bezpečně
odvezeni z místa konání metrem.
3.2.4. Pivní turistika ČR
Většina turistů navštíví památky ČR při své první návštěvě naší země, kdy
samozřejmě ochutná vyhlášené české pivo, a podle výzkumu Ministerstva pro místní
33
rozvoj 90% z těch, kteří se do ČR vrací nejpozději při třetí návštěvě ČR absolvuje
program v rámci tzv. pivní turistiky.
V roce 2001 začal fungovat projekt Pivní cesty (stezky) Českého svazu malých
nezávislých pivovarů (ČSMNP) s mottem: „Pivovarnictví je součástí naší kultury a její
prezentace je důležitá pro každý národ“. Jako první se k projektu připojil Svaz
německých soukromých pivovarů, který zastřešuje přes 800 pivovarů v celém
Německu. Postupem času projevují zájem i další země (Rakousko, Anglie, Polsko,
Japonsko). Pivní stezky jsou jedním ze způsobů, jak vejít ve známost i s regionálními
značkami. Jde hlavně o to, aby se malé pivovary zviditelnily a mohly konkurovat
částkám, které na propagaci dávají nadnárodní pivovarské společnosti. Stezky nejsou
určeny pouze tuzemským turistům, ale díky mezinárodní spolupráci se nabízí
zahraničním cestovním kancelářím, které tak mohou obohatit zaměření svých tras a v
řadě případů nabídnout svým zákazníkům nová, zajímavá místa. Pivní turistika od
pivovaru vyžaduje, aby měl mimo jiné zmapováno své okolí, nabízel prohlídku
provozu, ochutnávku a měl třeba vlastní restauraci. Český svaz malých nezávislých
pivovarů razí heslo: „Základem je dobré pivo“.
Zájem o pivovarskou historii, ale především světoznámé české pivo láká ročně k
návštěvě Česka tisíce zahraničních turistů. Pivovary očekávají, že jejich prohlídkové
trasy, pivovarské slavnosti, dny otevřených dveří, ale hlavně možnost ochutnávky piva
přímo v pivovaru přilákají až milion návštěvníků. Podle promoterských agentur, které
se věnují těmto aktivitám, prodělaly pivní slavnosti v posledních pěti letech velkou
změnu, zaměřily se především na mladší cílovou skupinu návštěvníků, kterým
samozřejmě i nabízejí jiný doprovodný, především hudební program.
Nejčastějšími zahraničními „pivními turisty“ jsou tradičně Němci, v závěsu však
Angličané a Skandinávci. Důvodem jsou samozřejmě vedle vyhlášené kvality piva i
jeho v porovnání se zahraničím nízké ceny a následně v posledních letech i levná
letecká doprava. Letecké společnosti využily pivní turistiky a nabízí levné letenky.
Počty „pivních turistů“, kteří ČR ročně navštíví, jsou statisticky těžko
dohledatelné. CzechTourism používá k podobným statistikám přibližné odhady na
základě informací o návštěvnosti jednotlivých muzeí pivovarnictví a cestovních
kanceláří, které u nás podobné programy nabízejí. Např.: Plzeňský Prazdroj a zdejší
34
proslulé pivovarské muzeum si každoročně prohlédne 150 tisíc návštěvníků. Z cizinců
přijíždějí hlavně Němci, Skandinávci a Britové a rok od roku roste počet návštěvníků
z asijských zemí. Do pražského Staropramenu zavítá asi třicet tisíc návštěvníků, z velké
části cizinců, mezi nimiž jsou vedle Němců, Angličanů a Skandinávců například
Japonci, Korejci nebo Albánci. Velký zájem je rovněž o prohlídku ostravského
Ostravaru. Denně provedou varnou a muzeem tři až čtyři skupiny turistů, ročně to činí
přibližně dvacet tisíc návštěvníků.
3.3. Sezonnost cestovního ruchu ČR Využití oblastí cestovního ruchu v ČR významně ovlivňují klimatické
podmínky. Podnebí mírného pásma přináší čtyři roční období a s tím možnost využívat
pro cestovní ruch minimálně dvě sezony, a to letní a zimní s výrazně odlišnými
formami. Letní sezóna cestovního ruchu ČR se podobně jako v celé Evropě omezuje na
letní měsíce červenec a srpen, tedy letní školní prázdniny. Zimní sezóna je pro komerční
účely od poloviny prosince do poloviny března.Zimní sezona je dána především
kvalitou sněhové pokrývky. Pro statistické účely se tak za zimní sezónu považuje
období prosinec až březen a pokrývá tak i termíny dva týdny před a dva týdny po hlavní
sezóně často vyhledávané především z finančních důvodů, kdy především sníh je již
nebo ještě na kvalitní úrovni a veškeré služby (vleky, půjčovny lyží, lyžařské školy,
ubytování, restaurace apod.) jsou za nižší ceny než v hlavní sezóně.
Nad územím ČR se střetávají oceánské a kontinentální vlivy. Spolu
s nadmořskou výškou a morfologií terénu vytvářejí klimatická specifika ČR. Průměrná
roční teplota klesá na 100 m výšky o 0,6o C , v zimě jen o 0,33o C, v létě o 0,76o C.
Roční průměrná teplota na vrcholech Krkonoš se tak dá srovnat s průměrnou teplotou
severního Švédska. Nejteplejším měsícem v ČR je červenec s průměrnou teplotou 19 -
29o C v Polabí a Dolnomoravském úvalu, ve vyšších polohách nad 800 m nad mořem je
to 13 - 18o C. Zimy jsou v dlouhodobém průměru poměrně mírné ( s výjimkou několika
posledních let s extrémně nízkými teplotami pod bodem mrazu), v nižších polohách
teplota neklesá pod -2o C. Z pohledu sezónnosti tak dává podnebí ČR cestovnímu ruchu
k dispozici 50 – 60 tzv. letních dní s teplotou nad 25o C (především v nejteplejších
oblastech Polabí a Dolnomoravském úvalu) a 150 – 160 tzv. mrazových dní
s průměrnou denní teplotou pod 0o C (typický počet pro Jeseníky a Krkonoše).
35
4. Cíl práce a metodika
4.1. Cíl práce
Cílem této diplomové práce je pomocí analýzy časových řad zmapovat vývoj
cestovního ruchu České republiky, především pak příjezdový a výjezdový cestovní
ruch, jeho hlavní dvě sezóny (letní a zimní), vliv a podíl na ekonomice státu.
4.2. Analýza časových řad
Časovou řadou rozumíme posloupnost věcně a prostorově srovnatelných
pozorování (dat), která jsou jednoznačně uspořádána z hlediska času ve směru minulost
– přítomnost. Analýzou (a podle potřeby případně i prognózou) časových řad se pak
rozumí soubor metod, které slouží k popisu těchto řad ( a případně k předvídání jejich
budoucího chování). [2]
Časové řady se dělí z hlediska času na intervalové, kde hodnota znaku je měřena
za časový interval, a okamžikové, kde hodnota znaku je měřena k časovému okamžiku.
Častěji se používá dělení z hlediska způsobu statistického zpracovaní rozlišující
časové řady neperiodické, nejčastěji s časovým intervalem měření 1 rok, a časové řady
periodické, nejčastěji s časovým intervalem měření hodnot znaku kratší než 1 rok
(čtvrtletí, měsíc, den apod.).
U neperiodických časových řad je nejpodstatnější změření a vyjádření složky
dlouhodobého vývoje hodnot znaku, tzv. trendu, který se vyjadřuje výpočtem trendové
funkce. U periodických časových řad se pozornost soustředí na změření složky tzv.
krátkodobého cyklického kolísání, nazývané sezonní složka. Absolutně ji v jednotkách
sledovaného znaku časové řady vyjadřuje sezonní odchylka (pro sezónu h) a relativně
úroveň sezonního kolísání vyjadřuje sezónní index .
Obecně se rozlišují čtyři zdroje kolísání hodnot znaku časové řady (v čase
měření ti) okolo celkového průměru , které uvádí rozklad hodnoty ve vzorci
pro tzv. aditivní typ rozkladu , kde je složka dlouhodobého vývoje (trendová),
složka krátkodobého cyklického kolísání (sezónní), složka dlouhodobého
36
(víceletého) kolísání a složka náhodného kolísání (okolo hodnoty
). [1]
4.3. Elementární charakteristiky
Kromě trendové a sezónní složky se hodnotí i absolutní a relativní změny hodnot
znaku Y v obdobích po sobě následujících, tj. období i oproti období (i - 1). K tomu
slouží hodnoty elementárních charakteristik pro hodnocení změn hodnot
sledovaného znaku Y. Hlavní podmínkou je shodnost délky časových intervalů
v intervalových časových řadách nebo vzdáleností mezi okamžiky zjišťování
v okamžikových časových řadách. Do této kategorie charakteristik patří:
První absolutní diference d1i (přírůstky), kde
pro období i = 2, 3, … , n
udává absolutní změnu hodnoty znaku Y oproti předcházejícímu období. Průměrný
absolutní přírůstek za jedno období sledované časové řady je stanoven jako aritmetický
průměr z hodnot d1i.
Druhá absolutní diference d2i, kde
pro období i = 3, 4, … , n
udává absolutní změnu rychlosti dynamiky vývoje hodnot znaku Y (při „záporné d2i“
zpomalení, při „kladné d2i“ zrychlení hodnot y).
První relativní diference r1i, kde
pro období i = 2, 3, … , n
udává relativní změnu hodnoty znaku Y oproti jeho hodnotě v předchozím období.
Řetězové indexy k1i (koeficienty růstu), kde
pro období i = 2, 3, … , n
udávají jiným způsobem vyjádřenou relativní změnu jako první relativní diference r1i
(poskytují shodnou informaci). Průměrná hodnota řetězového indexu (většinou
průměrná relativní roční změna hodnoty znaku Y) se stanoví jako geometrický průměr.
Bazické indexy z1i, kde
37
pro období i = 1, 2, … , n
udávají stejným způsobem vyjádřenou relativní změnu hodnot znaku jako řetězové
indexy, měřenou ale v rozdílných obdobích „i“ a vztaženou vždy k úrovni výchozího
bazického období „0“ (k hodnotě y0). [1], [2]
4.4. Popis trendové složky
Trendová funkce je specifickou regresní úlohou typu , ve které závisle
proměnnou jsou hodnoty sledovaného znaku Y časové řady a nezávisle proměnnou
hodnoty proměnné času (nejčastěji roky ti).
V této diplomové práci se používají trendové funkce tvaru:
přímky lineární trendová funkce,
paraboly kvadratická trendová funkce,
exponenciály exponenciální trendová funkce,
inverzní exponenciály logaritmická trendová funkce.
Při volbě vhodného modelu trendu se vychází z předpokládaných vlastností
trendové funkce vyplývajících z teoretického rozboru. Výběr usnadní grafické
znázornění časové řady, testy založené na jednoduchých charakteristikách časové řady
(lineární trendovou funkci charakterizují relativně stálé hodnoty první absolutní
diference v časové řadě, kvadratickou přibližně konstantní hodnoty druhé diference a
exponenciální stálé hodnoty první relativní diference), hodnoty příslušné korelační
charakteristiky (čím vyšší index korelace, resp. determinace, tím je funkce z hlediska
popisu vývoje vhodnější) a charakteristiky aplikačního statistického softwaru,
porovnávající skutečné a vyrovnané hodnoty (střední chyba odhadu, střední kvadratická
chyba odhadu, střední absolutní chyba odhadu, střední absolutní procentní chyba
odhadu, střední procentní chyba odhadu), u kterých platí, že čím jsou menší, tím je
model vhodnější. [1]
38
4.5. Charakteristiky sezónního kolísání
Charakteristiky sezónního kolísání hodnot sledovaného znaku lze nejsnadněji
stanovit porovnáním sezónního průměru (např. měsíce h) s celkovým průměrem
znaku v periodické časové řadě . Sezónní odchylka je definovaná jako
kde je průměr hodnoty sledovaného znaku v sezoně h (např. v měsíci měření
hodnoty sledované znaku Y) a je celkový průměr hodnoty znaku v celé časové
řadě.
Relativní sezónní kolísání hodnot sledovaného znaku v sezoně h vyjadřuje
sezónní index definovaný jako
kde n je počet sezón v základním období. [1]
39
5. Analýza dosažených výsledků
K analýze následujících časových řad byl použit program Statistica a data ze
zdrojů Českého statistického úřadu.
5.1. Vývoj příjezdového cestovního ruchu ČR Příjezdový cestovní ruch zaznamenal po otevření hranic ke sklonku roku 1989
velký nárůst. V roce 1990 navštívilo o 57% více zahraničních turistů než v předchozím
roce a v následujícím roce 1991 o 39%, tedy o 118% oproti revolučnímu roku 1989. Do
tehdejšího Československa proudily davy zahraničních návštěvníků, kterým se otevřel
„východní blok“ a tím nepoznané atraktivní oblasti a pro turisty západní Evropy
především cenově lákavé. Do své vlasti se vraceli na dlouho odepřenou návštěvu svých
blízkých emigranti. Tato situace byla nesmírně příznivá pro vývoj infrastruktur
cestovního ruchu, zejména soukromých ubytovacích zařízení, restaurací apod.
Další zlomový rok 1993 přinesl po rozdělení federace na Českou a Slovenskou
republiku z pohledu cestovního ruchu pouze 3% nárůst počtu zahraničních návštěvníků
ČR. Toto číslo je ale zkresleno tím, že rok 1993 byl pro Statistický úřad přechodným
obdobím a nesledoval se pohyb osob přes státní hranice se Slovenskem. Tento efekt se
dá tedy pozorovat až od roku 1994, kdy příjezdový cestovní ruch zaznamenal 41%
nárůst. S ohledem na vývoj následujících let je zřejmé, že toto číslo bylo způsobeno
pohybem slovenských občanů, kteří často dojíždějí především s příhraničních oblastí za
prací do České republiky, popřípadě příbuzenskou provázaností mezi občany české a
slovenské republiky. Do srpna 1995 je ale i toto číslo zkreslené, protože metodika
Statistického ruchu nesledovala železniční hraniční přechody se Slovenskou republikou.
Pro další analýzu jsou v tabulce 5-1 uvedeny celkové počty příjezdů
zahraničních turistů do ČR a z výše uvedených důvodů od roku 1996 do 2005, kdy se
metodika sběru dat ustálila a data jsou očištěna od zkreslení. Pro ilustraci vývoje počtu
příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR je tabulka 5-1 doplněna grafickým
znázorněním 5-1.
Z hodnot počtu příjezdů zahraničních návštěvníků celkem je ve sledovaném
období z pohledu cestovního ruchu nejúspěšnější rok 1996 a naopak nejslabší rok 2003.
40
Tabulka č.5-1.: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996 až 2005 (v milionech osob)
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Celkem 109,4 107,88 102,84 100,83 104,25 103,1 97,59 94,98 98,9 100,5
První absolutní diference - -1,52 -5,04 -2,01 3,42 -1,15 -5,51 -2,61 3,92 1,6
Druhá absolutní diference - - -3,52 3,03 5,43 -4,57 -4,36 2,90 6,53 -2,32
První relativní diference - -0,014 -0,047 -0,020 0,034 -0,011 -0,053 -0,027 0,041 0,016
Řetězový index - 0,986 0,953 0,980 1,034 0,989 0,947 0,973 1,041 1,016
Bazický index - 0,986 0,940 0,922 0,953 0,942 0,892 0,868 0,904 0,919
Graf č. 5-1: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996 – 2005 (v mil. osob)
První absolutní diference představuje absolutní změnu, tedy přírůstek nebo
úbytek počtu příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. První relativní diference tuto
změnu uvádí v procentech. Shodnou informaci vyjadřuje řetězový index, který je jiné
vyjádření relativní změny. Největší meziroční nárůst zaznamenal rok 2004 o 3,92 mil.
osob, tedy o 4,1% a naopak největší meziroční pokles rok 1998, když do ČR přijelo o
5,04 mil (o 4,7%) zahraničních turistů méně. Řetězový index ukazuje na roky 2000,
2004 a 2005, které byly úspěšnější než předchozí rok. Index je zde > 1.
41
Druhá absolutní diference udává absolutní změnu rychlosti dynamiky vývoje
počtu příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. Nejdynamičtější vývoj tak opět
zaznamenal rok 2004 a nejpomalejší rok 2001. Tento jev je patrný z grafu 5-1, kdy
křivka v úseku 2003-2004 je nestrmější, s rostoucí tendencí a naopak v useku 2000-
2001 nejplošší, klesající.
Podle hodnot bazického indexu, který udává relativní změnu hodnoty příjezdů
zahraničních návštěvníků do ČR vztaženou k výchozímu roku 1996, by bylo nasnaze
označit příjezdový cestovní ruch za stále klesající. Rok 1996 byl ovšem pro většinu
vyspělých států a jejich ekonomiky nad míru úspěšný. Odrazilo se to i na příjmech
obyvatelstva těchto států. Lidé tak vydávají větší peněžní prostředky na cestování.
Tento fakt potvrzuje i ukazatel podíl cestovního ruchu na HDP (viz kapitola 5.3.)
Protože tento rok byl ve sledovaném období z pohledu sledované problematiky
nejúspěšnější, všechny hodnoty jsou < 1. Nejnižší hodnotu má rok 2003, který na
počáteční rok sledovaného období ztrácí 13,2%.
Z analýzy časových řad (viz příloha 4) je k popisu a prognóze příjezdu
zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996-2005 nejvhodnější kvadratická trendová
funkce. V tabulce 5-2 jsou uvedeny 4 trendové funkce a jejich indexy korelace, které
slouží jako měřítko jejich vhodnosti. Nejvyšší je právě u kvadratické funkce, která
popisuje vývoj dané problematiky s 74,23% přesností. Pro výstižnější popsání vývoje
by byla vhodnější polynomická funkce vyššího stupně a větším koeficientem korelace,
která ovšem není vhodná pro dlouhodobou prognózu trendu dalších let.
Tabulka 5-2: Trendové funkceTrendová funkce rovnice I2
Lineární y= 108,4647 – 1,1705x 0,6341Kvadratická y= 112,6713 – 3,2738x + 0,1912x2 0,7423Logaritmická y= 109,7991 - 11,8481*log10 (x) 0,7183Exponenciální Y= 108,5278-0,0114x 0,6275
Použije-li se trendová funkce pro prognózu příjezdů zahraničních návštěvníků
do ČR pro následující roky, může ČR v roce 2006 očekávat 99,79 mil. zahraničních
návštěvníků, v roce 2007 100,92 mil., v následujícím roce 2008 už 102,42 mil., v roce
2009 104,31 mil a v roce 2010 103,58 mil. (vše s max. odchylkou 25,77%). Pozitivní
42
(rostoucí) vývoj příjezdového cestovního ruchu do roku 2009 by měl být podpořen
zejména čerpáním financí z fondů EU na podporu jednotlivých regionu. Jde o
financování jednotlivých projektů v oblasti infrastruktur cestovního ruchu, zdroje pro
rekonstrukci historických a kulturních památek a financování mezinárodních kulturních
a společenských akcí. Zkvalitnění podmínek pro trávení volného času spolu
s medializací a propagací ČR, postavenou na image klidné a bezpečné destinace,
pravděpodobně povede k nárůstu příjezdovosti. Pokles v roce 2010 předznamenává
cenové změny (růst nepřímých daní) jako přechodné období pro přijetí eura.
5.1.1. Sezonnost příjezdového cestovního ruchu ČR
V tabulce č. 5-3 jsou uvedeny absolutní a procentuální hodnoty příjezdů
zahraničních turistů do ČR v letech 1996 až 2005 podle jednotlivých měsíců. Modře
jsou zvýrazněné zimní sezóny, žlutě letní. Z uvedených hodnot je zřejmé, že letní
sezóna je pro Českou republiku výraznější. Turisté do ČR nejčastěji přijíždí kvůli
historickým a kulturním památkám, lázním, zábavě a v posledních letech se dostávají ke
slovu i tzv. kongresoví turisté.
Graf 5-2: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR 1996 – 2005 podle měsíců (v mil. osob)
43
Sezónní charakteristiky přesně popisují průběh příjezdovosti do ČR v průběhu
průměrného roku. Sezónní průměr ukazuje na srpen jako na nejproduktivnější měsíc
cestovního ruchu ČR a naopak na leden jako na nejslabší měsíc. Sezónní odchylka
udává rozdíl sezónního průměru od celkového průměru. Období květen až říjen je tedy
pro odvětví cestovního ruch ČR nadprůměrné, listopad až březen jsou co se tyče počtu
příjezdů zahraničních návštěvníků ČR naopak pod průměrem roku. Je to dané
především klimatickými podmínkami ČR, kdy počasí dovoluje návštěvníkům
kvalitnější využití v ČR stráveného času jak už pro prohlídku nesčetných historických
památek, tak pro sport a další. Leden je z tohoto hlediska o 1,9 mil osob pod ročním
průměrem a naopak srpen o 2,4 mil osob nad ročním průměrem. V srpnu je to
způsobeno tím, že Němci (nejčetnější návštěvníci) mají letní školní prázdniny rozložené
od června do září podle jednotlivých spolkových zemí a během první poloviny srpna má
prázdniny celé Německo. Mezi prosincem a lednem způsobují velký rozdíl především
příjezdy zahraničních návštěvníků ČR za účelem vánočních společenských akcí (jako
jsou tradiční vánoční trhy a adventní koncerty) nebo zahraničními návštěvníky oblíbená
oslava příchodu nového roku na horách. Sezónní index tato čísla pak udává
v procentech a říká, že leden představuje pouhých 77,6% ročního průměru a nejsilnější
srpen 128,3 % ročního průměru.
Tabulka č.5-3 : Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1996 až 2005 podle měsíců (v milionech osob)
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Sezó
nní
prům
ěrSe
zónn
í od
chyl
kaSe
zónn
í in
dex
Leden 6,18 6,39 6,93 6,45 6,69 7,07 6,52 6,29 6,40 6,886,58 -1,90 0,776
% 5,65 5,92 6,74 76,40 6,42 6,87 6,68 6,62 6,67 6,85
Únor 6,51 6,80 6,85 5,70 7,03 6,89 6,91 6,42 6,69 6,416,62 -1,86 0,781
% 5,95 6,30 6,66 5,65 6,74 6,69 7,08 6,76 6,98 6,38
Březen 7,49 8,61 7,36 7,27 7,47 7,34 8,14 7,16 7,18 7,637,57 -0,91 0,893
% 6,84 7,98 7,16 7,21 7,47 7,13 8,34 7,54 7,49 7,59
Duben 8,65 7,97 8,38 8,16 8,78 8,20 8,10 7,34 7,94 8,028,15 -0,32 0,962
% 7,90 7,39 8,15 8,09 8,42 7,96 8,30 7,73 8,28 7,98
Květen 9,39 10,03 9,46 8,99 8,76 8,86 9,15 8,08 8,33 8,728,98 0,50 1,059
% 8,58 9,30 9,20 8,92 8,40 8,60 9,38 8,51 8,69 8,68
Červen 9,51 9,50 9,18 8,51 9,33 9,22 8,64 8,23 8,34 8,57 8,90 0,43 1,050
44
% 8,69 8,81 8,93 8,44 8,95 8,95 8,85 8,66 8,70 8,53
Červenec 11,70 10,03 10,56 10,37 10,88 10,85 10,29 9,51 9,41 9,9610,36 1,88 1,222
% 10,69 9,30 10,27 10,28 10,44 10,54 10,54 10,01 9,81 9,91
Srpen 12,42 12,05 11,17 11,19 11,11 11,19 9,49 10,11 9,62 10,4310,88 2,40 1,283
% 11,35 11,17 10,86 11,10 10,66 10,87 9,72 10,64 10,03 10,38
Září 9,91 9,49 8,68 9,12 9,05 8,82 8,42 8,75 8,37 9,128,97 0,50 1,059
% 9,06 8,80 8,44 9,04 8,68 8,57 8,63 9,21 8,73 9,08
Říjen 10,30 9,87 9,02 9,19 8,86 9,17 8,15 8,44 8,73 9,189,09 0,61 1,073
% 9,41 9,15 8,77 9,11 8,50 8,91 8,35 8,89 9,10 9,14
Listopad 8,99 8,54 7,52 7,92 7,86 7,63 7,02 7,34 7,39 7,877,81 -0,67 0,921
% 8,22 7,92 7,31 7,85 7,54 7,41 7,19 7,73 7,71 7,83
Prosinec 8,38 8,60 7,73 7,96 8,43 7,73 6,77 7,31 7,49 7,687,81 -0,67 0,921
% 7,66 7,97 7,52 7,89 8,09 7,51 6,94 7,70 7,81 7,64
celkem 109,4 107,9 102,8 100,8 104,25 103,0 97,6 94,98 95,89 100,47 - 0,000 12
Celkový průměr 8,47616667
Zimní sezona - 30,18 30,00 27,15 29,15 29,73 29,30 26,64 27,58 28,41
% - 27,97 27,83 26,93 27,96 28,86 30,02 27,89 28,76 28,28
Letní sezona - 22,08 21,73 21,56 21,99 22,04 19,78 19,62 19,03 20,39
% - 20,46 20,16 21,39 21,09 21,40 20,27 20,66 19,85 20,29
Poznámka: Do celkového součtu „zimní sezona“ je vždy započten prosinec předchozího roku.
Z grafického znázornění 5-2 je ale zřejmé, že v časovém úseku 1996-2005 má
letní sezona tendence útlumu a naopak zimní ve svých počtech narůstá. Je to
zapříčiněno tím, že ČR je zahraničním turistům už šestnáct let otevřená a řada z nich se
sem vrací a vyhledávají nová místa a aktivity pro svůj pobyt na území ČR. V zimním
období se v posledních několika letech stala ČR cílem nizozemských turistů, pro které
dovolena v českých horách představuje i s náklady na dopravu menší finanční zátěž, než
např. Alpy.
Graf 5-3: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR 1996– 2005 letní a zimní sezony (v mil. osob)
45
Na příjezdovém cestovním ruchu se nejvíce podepisuje politická, ekonomická
situace a počasí (tabulka 5-3). Příkladem může být květen 1997, kdy do ČR přijelo
10,03 mil. osob, tedy stejně jako v červenci toho roku. Příčinou byla vládní krize a
propad kurzu koruny, čehož využili turisté ze sousedních států a přijeli do ČR nejčastěji
na nákupy. Příkladem působení počasí na příjezdový cestovní ruch je srpen 2002, kdy
ČR zasáhly povodně. Zasaženo bylo i hlavní město Praha a jeho dopravní infrastruktura
a na rozdíl od ničivých povodní v červnu 1997 na Moravě, byly tyto povodně sledovány
zahraničními medii a řada zahraničních návštěvníků svou cestu do ČR odložila.
Oproti přímořským oblastem a naopak zemím s vysokými horami nejsou zimní a
letní sezona ČR tak výrazné. Jejich součet (6 měsíců) činí přibližně polovinu z příjezdů
celkem. V letních měsících do ČR zavítá přibližně jedna pětina z celkového počtu
zahraničních návštěvníků. Z grafu 5-3 je patrný od roku 1996 až 2001 konstantní vývoj
příjezdového cestovního ruchu ČR v letní sezoně, propad v roce 2002 (povodně), mírný
pokles roku 2004 a následné zlepšení roku 2005. Zimní sezona od roku 1996 klesá,
zlom nastává v roce 2000, rok 2001 zaznamenává mírného zlepšení, následující dva
roky křivka opět klesá a od roku 2004 zimní sezona nabývá na rozměrech.
5.2. Vývoj výjezdového cestovního ruchu ČR Stejně jako pro příjezdový cestovní ruch, tak i pro výjezdový cestovní ruch
znamenal rok 1989 otevření hranic a velký boom. Pro občany ČR otevření hranic
znamenalo opětovně nabytou svobodu, která se odrazila i ve statistikách. V roce 1990
46
vycestovalo o 141% více občanů ČR než v předchozím roce a v následujícím roce 1991
o 91,8% více, tedy o 362% oproti zlomovému roku 1989.
Po rozpadu ČSFR v roce 1993 až do roku 1995 jsou opět statistiky zkreslené
metodikou Statistického úřady, která nesledovala hranice se Slovenskou republikou. Pro
další analýzu jsou v tabulce 5-5 uvedené celkové počty výjezdů občanů ČR do zahraničí
z výše uvedených důvodů od roku 1996 do 2005, kdy se metodika sběru dat ustálila a
data jsou očištěná od zkreslení. Pro ilustraci je tabulka doplněna grafickým znázorněním
5-4.
Tabulka č.5-5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996 až 2005 (v milionech osob)Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Celkem 48,61 46,07 43,61 39,98 38,18 36,22 34,3 36,07 36,65 36,19
První absolutní diference - -2,54 -2,46 -3,63 -1,8 -1,96 -1,92 1,77 0,58 -0,46
Druhá absolutní diference - - 0,08 -1,17 1,83 -0,16 0,04 3,69 -1,19 -1,04
První relativní diference - -0,052 -0,053 -0,083 -0,045 -0,051 -0,053 0,052 0,016 -0,013
Řetězový index - 0,948 0,947 0,917 0,955 0,949 0,947 1,052 1,016 0,987
Bazický index - 0,948 0,897 0,822 0,785 0,745 0,706 0,742 0,754 0,744
Ve sledovaném období 1996-2005 nejvíc občanů ČR vycestovalo do zahraničí
v roce 1996 a naopak nejslabší byl rok 2002. Zlepšení ekonomické situace vyspělých
států v roce 1996 se týkalo i ČR (růst HDP o 13%) a i občané ČR vložili větší podíl
svých příjmů do cestování a poznávání cizích zemí.
První absolutní diference představuje absolutní změnu, tedy přírůstek nebo
úbytek příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. První relativní diference tuto změnu
uvádí v procentech. Shodnou informaci vyjadřuje řetězový index, který je jiným
vyjádřením relativní změny. Největší meziroční nárůst zaznamenal rok 2003 o 1,77 mil.
osob, tedy o 5,2% a naopak největší meziroční pokles rok 1999, když vycestovalo o
3,63 mil občanů ČR míň (o 8,3%). Řetězový index ukazuje na roky 2003, 2004 a 2005,
které byly úspěšnější než předchozí. Index je zde > 1. Z grafu 5-4 jsou tyto roky zřejmé
jako rostoucí část křivky.
47
Druhá absolutní diference udává absolutní změnu rychlosti dynamiky vývoje
počtu příjezdů zahraničních návštěvníků do ČR. Nejdynamičtější vývoj tak opět
zaznamenal rok 2004 a nejpomalejší rok 2001. Tento jev je patrný z grafu 5-1, kdy
křivka v úseku 2003-2004 je nestrmější, s rostoucí tendencí, a naopak v useku 2000-
2001 nejplošší, klesající.
Bazický index udává relativní změnu hodnoty výjezdů občanů ČR do zahraničí
vztaženou k výchozímu roku 1996. Protože tento rok byl ve sledovaném období
z pohledu sledované problematiky nejúspěšnější, všechny hodnoty jsou < 1. Nejnižší
hodnotu má rok 2002, který na počáteční rok sledovaného období ztrácí 29,4%.
Graf č. 5-4: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996-2005 (v mil. osob)
Jako nejvhodnější trendová funkce byla opět použita kvadratická funkce
s nejvyšším indexem korelace (jednotlivé funkce viz příloha 5). Tabulka 5-6 uvádí
jednotlivé trendové funkce a jejich hodnost.
Tabulka 5-6: Trendové funkceTrendová funkce rovnice I2
Lineární y = 47,402 – 1,4207x 0,7036Kvadratická y = 53,5787 – 4,5091x + 0,2808x2 0,9675Logaritmická y = 49,1864 – 14,6322 log10(x) 0,8832Exponenciální y = 47,591-0,0347x 0,7034
48
Prognóza podle vybrané trendové funkce je optimistická a předpokládá
s přesností na 96,75%, že v roce 2006 vyjede 37,96 mil. občanů ČR do zahraničí, v roce
2007 39,90 mil občanů, v následujícím roce vzroste tento počet na 42,42 mil, v roce
2008 45,49 mil a v roce 2009 za podmínky stále stejných předpokladů roku 2005 49,12
mil občanů ČR. Zapříčinění růstu výjezdového cestovního ruchu lze hledat ve zlepšení
ekonomické situace obyvatelstva, otevření trhu práce v rámci EU, volného pohybu osob
a zboží v rámci EU a s tím spojené snižující se náklady na dopravu (nízkonákladové
lety, dotace železniční dopravy aj.). Přechod na jednotnou měnu euro by pak mohl vést
(obdobně jako v sousedním Německu) v následujících letech k poklesu výjezdové
cestovního ruchu.
5.2.1. Sezonnost výjezdového cestovního ruchu ČR
Tabulka 5-7 představuje rozložení počtu výjezdů občanů ČR do zahraničí
v letech 1996 až 2005 do jednotlivých měsíců spolu s procentním podílem každého
měsíce na celkovém ročním úhrnu výjezdů občanů ČR do zahraničí. Graf 5-5 ilustruje
problematiku graficky.
Z procentního podílu jednotlivých měsíců je patrné, že Češi nejvíce cestují
v červenci a nejméně opouští republiku v únoru. Výjezdový cestovní ruch má mírně
klesající tendenci, celkový úbytek je rovnoměrně rozložen mezi jednotlivé měsíce
(procentní podíly jednotlivých měsíců se nijak dramaticky nemění).
Sezónní charakteristiky ukazují na schodu měsíčních proporcí příjezdového a
výjezdového cestovního ruchu. V období 1996 až 2005 průměrně za měsíc vycestovalo
3,24 mil. občanů ČR do zahraničí. Sezónní odchylka říká, že v období červen až říjen
Češi cestují nadprůměrně a naopak v listopadu až květnu své cesty omezují pod roční
průměr. Občané ČR opouští svou zem nejméně v lednu, kdy vycestuje o 890 tis. osob
méně než ukazuje roční průměr, čili pouze 72,5% z průměru. Nejvíc cest Češi realizují
v červenci, kdy vyjede za hranice ČR o 970 tis. osob více, tedy o 30% procent nad
průměrem. Červencem začínají v ČR letní školní prázdniny a většina rodin s dětmi
odjíždí na letní dovolenou.
49
Graf 5-5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí 1996 – 2005 podle měsíců (v mil osob)
Tabulka č.5-7: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996 až 2005 podle měsíců (v milionech osob)
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Sezó
nní
prům
ěr
Sezó
nní
odch
ylka
Sezó
nní
inde
x
Leden 2,62 2,56 2,72 2,43 2,25 2,36 2,13 2,12 2,09 2,192,35 -0,89 0,725
% 5,40 5,57 6,24 6,08 5,89 6,52 6,21 5,88 6,29 6,73
Únor 2,87 2,74 2,82 2,24 2,46 2,36 2,24 2,19 2,18 2,012,41 -0,83 0,744
% 5,91 5,96 6,46 5,60 6,44 2,36 6,53 6,07 6,56 6,18
Březen 3,58 3,6 3,29 3,14 2,95 2,63 2,64 2,62 2,44 2,432,93 -0,31 0,905
% 7,38 7,83 7,54 7,86 7,72 7,26 7,69 7,26 7,34 7,47
Duben 3,66 3,6 3,55 3,22 3 2,68 2,61 2,63 2,67 2,483,01 -0,23 0,929
% 7,54 7,83 8,14 8,06 7,86 7,40 7,61 7,29 8,04 7,63
Květen 3,96 4,05 3,75 3,37 3,09 3,13 2,86 2,86 2,68 2,583,23 -0,01 0,998
% 8,16 8,81 8,60 8,43 8,09 8,64 8,34 7,93 8,07 7,93
Červen 4,33 4,13 3,82 3,47 3,43 3,34 3,17 3,3 2,9 2,873,48 0,24 1,073
% 8,92 8,99 8,76 8,68 8,98 9,22 9,24 9,15 8,73 8,83
Červenec 5,3 4,26 4,63 4,41 4,28 4,04 3,9 4,01 3,69 3,594,21 0,97 1,300
% 10,92 9,27 10,61 11,03 11,21 11,16 11,37 11,11 11,11 11,04
Srpen 5,24 4,94 4,52 4,34 4,02 3,97 3,6 3,93 3,47 3,44,14 0,90 1,279
% 10,80 10,75 10,36 10,86 10,53 10,96 10,49 10,89 10,45 10,46
Září 4,34 4,03 3,68 3,61 3,45 3,26 3,03 3,36 3 2,93,47 0,23 1,070
% 8,94 8,77 8,44 9,03 9,03 9,00 8,83 9,31 9,03 8,92
Říjen 4,79 4,66 4,18 3,65 3,24 3,17 3,08 3,36 3 33,61 0,37 1,116
% 9,87 10,14 9,58 9,13 8,48 8,75 8,98 9,31 9,03 9,23
Listopad 4,21 3,82 3,44 3,07 3,08 2,7 2,62 2,97 2,58 2,613,11 -0,13 0,960
% 8,68 8,31 7,89 7,68 8,06 7,46 7,64 8,23 7,77 8,03
50
Prosinec 3,63 3,57 3,22 3,02 2,94 2,57 2,43 2,73 2,52 2,462,91 -0,33 0,898
% 7,48 7,77 7,38 7,56 7,70 7,10 7,08 7,57 7,59 7,56
celkem 48,53 45,96 43,62 39,97 38,19 36,2 34,31 36,08 33,22 32,52 0,000 12
Celkový průměr 3,23841667
Letní sezona - 9,2 9,15 8,75 8,3 8,01 7,5 7,94 7,16 6,99
% - 20,02 20,98 21,89 21,73 22,13 21,86 22,01 21,55 21,49
Zimní sezona - 12,53 12,4 11,03 10,68 10,29 9,58 9,36 9,44 9,15
% - 27,26 28,43 27,60 27,97 28,43 27,92 25,94 28,42 28,14
Poznámka: Do celkového součtu „zimní sezona“ je vždy započten prosinec předchozího roku.
Hlavní dvě sezony (6 měsíců) výjezdového cestovního ruchu ve svém součtu
tvoří přibližně polovinu celkového počtu výjezdů občanů ČR do zahraničí. Letní sezona
(2 měsíce) představuje v dlouhodobém průměru přibližně jednu pětinu celkového počtu
výjezdů. Je to způsobeno především letními dovolenými v přímořských oblastech. Češi
však tradičně věnují svou dovolenou chataření a chalupaření a republiku neopouští.
Stejně tak zimní sezona nenabývá velkých rozměrů, protože řada občanů ČR si šetří
dovolenou na léto nebo ji tráví nejčastěji v tuzemských zimních letoviscích.
Z grafického znázornění 5-6 je patrný klesající trend výjezdů občanů ČR do
zahraničí v hlavních dvou sezonách.
Graf 5-6: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1997-2006 podle sezon (v mil.
osob)
51
5.3. Podíl cestovního ruchu na základních makroekonomických ukazatelích
V tabulka 5-8 je sestaven přehled makroekonomických ukazatelů let 1995 –
2004 (v mld. Kč), který je stěžejní pro další analýzu podílu cestovního ruchu na
ekonomice ČR v následující kapitole, konkrétně hrubý domácí produkt, devizové
příjmy z cestovního ruchu, devizové výdaje cestovního ruchu a saldo cestovního ruchu.
Tabulka č.5-8: Přehled vybraných makroekonomických ukazatelů ČR 1995-2004 (v mld. Kč)
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
HDP 1466,7 1660,6 1785,1 1962,5 2041,4 2150,1 2315,3 2414,7 2767,7 2931,1
Devizové příjmy z cestovního ruchu
76,3013 110,62 115,700 124,902 109,142 115,071 118,133 96,2892 100,3101 107,1298
Devizové výdaje z cestovního ruchu
43,3303 80,17 75,5 61,121 51,76 49,37 52,802 51,5493 54,4192 58,3628
Saldo cestovního ruchu
32,971 30,45 40,2 63,781 57,382 65,701 65,331 44,7399 45,8909 48,767
52
Na ukazateli saldo cestovního ruchu je zřejmý stále pozitivní přínos cestovního
ruchu ekonomice ČR. Míra tohoto přínosu se měří nejčastěji podílovým ukazatelem
podíl cestovního ruchu na HDP
Tabulka č.5-9: Podíl cestovního ruchu na HDP 1995-2004 (v %)
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Podíl devizových příjmů cestovního ruchu na HDP
5,7 7,3 6,9 6,8 5,7 5,8 5,4 4,2 4,2 3,9
Podíl salda cestovního ruchu na HDP 2,2 1,7 2,3 3,2 2,8 3,1 2,8 1,9 1,7 1,7
Rozdíl 3,5 5,6 4,6 3,6 2,9 2,7 2,6 2,3 2,5 2,2Poznámka: „rozdíl“ nemá žádnou vypovídací hodnotu z hlediska sledované problematiky a je pouze pro ilustrativní účely průběhu funkcí v grafu č. 5-7
Ukazatel podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP představuje
procento příjmů ze zahraničí přivezených zahraničními návštěvníky v rámci cestovního
ruchu do ČR z HDP. Výpočet je proveden podle vzorce:
devizové příjmy z cestovního ruchu * 100%
HDP
I s ohledem na definici HDP (celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená
za dané období na určitém území) tento ukazatel zkresluje skutečný přínos cestovního
ruchu do ekonomiky státu a nezohledňuje devizové výdaje občanů ČR, které naopak
vyvezou a utratí v zahraničí. Saldo cestovního ruchu je rozdíl devizových příjmů a
devizových výdajů z cestovního ruchu. Za tímto účelem byl zkonstruován ukazatel
podíl salda cestovního ruchu na HDP, který odráží skutečný čistý přínos cestovního
ruchu do ekonomiky ČR. Výpočet je proveden podle vzorce:
saldo cestovního ruchu * 100%
HDP
53
Graf 5-7 :Podíl cestovního ruchu na HDP 1995-2004 (v %)
Výsledky obou ukazatelů pro roky 1995 až 2004 jsou uvedeny n tabulce č. 5-9 a
následně znárodněny v grafu č. 5-7. Z grafu je patrné, že ukazatel podílu salda
cestovního ruchu na HDP zahrnuje i devizové výdaje cestovního ruchu a
vedle ukazatele podílu devizových příjmů cestovního ruchu na HDP podává doplňující
informace k vývoji ekonomické stránky cestovního ruchu. Jako příklad lze uvést již
zmiňovaný rok 1996, kdy podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP dosahuje
ve sledovaném období svého maxima. Příznivý vývoj jak světové tak české ekonomiky
v tomto roce se ovšem odrazil i na výjezdovém cestovním ruchu a tedy devizových
výdajích a doplňující ukazatel podílu salda cestovního ruchu na HDP naopak dosahuje
svého minima a rozdíl mezi těmito hodnotami je největší. Tento efekt je ještě patrný
v následujícím roce 1997, ale už ne tak markantně, a od roku 1999 obě křivky mají
přibližně stejný průběh.
Pro popis vývoje podílu devizových příjmů cestovního ruchu na HDP se při
porovnání regresních koeficientů jednotlivých trendových funkcí v tabulce 5-10 jeví
54
jako nejvhodnější kvadratická funkce (viz příloha 6). Pro prognózu vývoje podílu
devizových příjmů na HDP je však použita lineární trendová funkce, protože
kvadratická funkce nabývá v průběhu dalších tří let záporných hodnot, což je
nepravděpodobné.
Tabulka č.5-10: Trendové funkceTrendová funkce Rovnice I2
Lineární y = 7,44 – 0,3364x 0,7219Kvadratická y = 6,3483 + 0,2095x – 0,0496x2 0,8225Logaritmická y = 7,2612 – 2,5476 log10(x) 0,4579Exponenciální y = 7,747 -0,0633x 0,7413
Prognóza podle výše uvedené lineární trendové funkce s 72,19%
pravděpodobností říká, že v roce 2005 činí podíl devizových příjmů cestovního ruchu
na HDP 3,74%, v roce 2006 3,40%, v roce 2007 klesne na 3,07%, rok 2008 přinese
pokles na 2,73% a rok 2009 dokonce 2,39%. Tento vývoj je ovšem pouze za
předpokladu stále stejných stávajících podmínek roku 2004, což je nepravděpodobné.
Podíl cestovního ruchu na HDP je klesající i přes to, že příjezdový cestovní ruch
má pozitivní prognózu. Podíl cestovního ruchu na HDP je podílový ukazatel a pokles
v příštích letech může zapříčinit rychlejší růst HDP než růst devizových příjmů
cestovního ruchu. Vzhledem ke konstrukci HDP sestaveného především z vládních
výdajů, investic, čistého exportu a výdajů domácností, odrážejí v růstu HDP se částečně
i výdaje občanů ČR na cestovní ruch, které jsou součástí výdajů domácností. Pozvolně
klesající trend tohoto ukazatele tedy není v tomto případě nikterak znepokojivý jev.
55
6. Závěr Cestování je neodmyslitelnou součástí života obyvatelstva ekonomicky
vyspělých států. Cestovní ruch se označuje jako dynamicky se rozvijící „průmysl“,
odvětví, které je významnou součástí sektoru služeb a značně ovlivňuje národní
hospodářství většiny především menších států. I pro Českou republiku je odvětví
cestovního ruchu ekonomicky perspektivní oblastí s nedoceněným významem. ČR
nabízí zahraničním návštěvníkům širokou škálu atraktivních míst.
Z pohledu sezonnosti ČR, jako malého středoevropského státu bez moře a
vysokých hor, neprochází cestovní ruch tak razantními změnami v příjezdovosti
zahraničních turistů v průběhu roku jako například u přímořských a alpských států, ale
v domácím měřítku jsou značně citelné. Odráží se především v rekreačních oblastech na
sezonní zaměstnanosti a celkovém přílivu kapitálu do jednotlivých regionů. V zimním
období odvětví cestovního ruchu tak ovlivňuje především horské oblasti s možností
sportovního vyžití turistů. V letních měsících se stávají turistickým centrem města
s historickými a kulturními památkami a lázeňská města. Z hlediska sezonnosti je jak
výjezdový tak příjezdový cestovní ruch zaměřen na letní sezonu, tedy na červenec a
srpen - dobu letních školních prázdnin. Zimní sezona je z pohledu příjezdového
cestovního ruchu pouze lokální záležitosti jednotlivých regionů. Z hlediska výjezdového
cestovního ruchu je orientovaná pouze na určitý segment občanů ČR.
Z výše uvedené analýzy v kapitole 5 je patrný optimistický trend příjezdového
cestovního ruchu, který očekává pomalý nárůst. Vše závisí především na
konkurenceschopnosti ČR ve srovnání s nabídkou služeb v této oblasti u okolních států,
jmenovitě Slovenska, Rakouska, Švýcarska, Itálie a Francie, které mají v zimní sezoně
velký potenciál ve vysokých pohořích (Tatry a Alpy), v letní nabízí především krásnou
přírodu pro sportovní vyžití i kulturní a historické památky.
Výjezdový cestovní ruch v posledních letech zaznamenává mírný nárůst, který
bude podle provedené analýzy pokračovat. Výjezdový cestovní ruch závisí především
na stabilitě ekonomiky ČR, sociálních podmínkách a úrovni životního standardu
obyvatelstva, především jejich příjmu. Občané ČR jsou specifičtí svou zálibou
v chataření a chalupaření a ve vybírání dlouhodobé letní dovolené za tímto účelem.
Pokud opouštějí ČR v zimně, vyjíždějí na kratší dobu nejčastěji do Alpských zemí za
56
lyžováním nebo na krátkodobý pobyt u moře, v létě převládají delší pobyty především
v přímořských oblastech. Poznávací cesty nechávají na mimosezonní období.
Příjezdový cestovní ruch znamená především devizové příjmy pro ČR a naopak
výjezdový cestovní ruch odliv deviz do zahraničí. Spolu s optimistickým předpokladem
růstu HDP České republiky podporuje tento trend i provedená analýza, která
předpokládá klesající tendenci podílu cestovního ruchu na ekonomice ČR. Vzhledem
k tomu, že jde o podílový ukazatel, konkrétně podíl devizových příjmů cestovního
ruchu na HDP, neznamená to zhoršení situace cestovního ruchu, pouze rychlejší růst
ekonomiky než infrastruktur cestovního ruchu, které jsou v současné době v útlumu.
Po vstupu České republiky do Evropské unie se otevřely hranice a s nimi i velké
možnosti pro cestovní ruch, který se tak stal „bezbariérovým“ odvětvím. V přístupové
fázi ČR, jako každý nový členský stát EU, jedná o možnosti využití financí ze
strukturálních fondů. Pro rozvoj cestovního ruchu připadají v úvahu Evropský fond
regionálního rozvoje (podpora malého a středního podnikání, zlepšování infrastruktur,
prosazování produktivních investic a pokračování místního rozvoje) a Evropský sociální
fond (aktualizace a modernizace dovedností pracovní síly a pěstování podnikatelské
iniciativy).
Cestovní ruch ČR těží především z výhodné geografické polohy ČR v centrální
Evropě, z bohatství kulturních, historických a technických památek a dalších kulturních
a folklorních atraktivit, z tradice lázeňství, přírodní atraktivity a sportovních areálů, z
husté a dokonale značené sítě turistických stezek a tras, z kvantitativně dostačující
ubytovací kapacity a z adaptabilní pracovní síly. Naopak nedostačující jsou kvality
infrastruktur cestovního ruchu, základních a doplňkových služeb cestovního ruchu,
nízký je podíl produktů šetrných forem turistiky, schází koncepční řízení cestovního
ruchu ve velkoplošných chráněných územích, existuje nerovnováha mezi poptávkou a
nabídkou kvalitních pracovníků, je nedostatečná údržba a obnova historických objektů a
kulturně historického dědictví, zejména památek zapsaných do seznamu UNESCO,
nedostatečná je možnost propagace republiky a regionů v zahraničí a regionů i v rámci
republiky, vysoká je koncentrace návštěvníků a turistů do hlavního města Prahy,
nedostatečné jsou i statistické informace o cestovním ruchu se značnými metodickými
nedostatky.
57
Výhledově oblast cestovního ruchu má na trhu EU široké možnosti především
v oblastech moderních produktů cestovního ruchu, jako je venkovská turistika,
ekologická turistika, cykloturistika, městský, kongresový a incentivní cestovní ruch,
kulturní cestovní ruch, využití technických památek pro cestovní ruch, rozšiřování
spolupráce regionů se zahraničními partnery v oblasti cestovního ruchu, rozvoj
tradičního lázeňství a pověst ČR v EU jako bezpečná destinace.
Záleží tak už jen na přístupu státu, jeho daňové a tím i cenové politice, na
dostatečné propagaci v zahraničí, srovnatelné kvalitě služeb s konkurenčními státy a
především přístupu poskytovatelů služeb, kteří musí stále nabízet nové, kvalitnější a
v porovnání se státy EU, které již přistoupili na euro, i levnější služby na srovnatelné
konkurenční úrovni s okolními evropskými státy.
58
7. Seznam literatury
1. Brabenec, V., Šařecová, P., Ladýřová, R., Hošková, P.: Cvičení a přednášky
z biometriky s řešenými příklady pro AF a ITSZ. Provozně ekonomická fakulta
ČZU v Praze ve vydavatelství CREDIT, Praha, 2000. ISBN 80-213-0635-1
2. Hindls, R., Hronová, S., Seger, J.: Statistika pro ekonomy. Professional
Publishing, Praha, 2002. ISBN 80-86419-30-4.
3. Čech, J.: Malá encyklopedie cestovního ruchu. Idea servis, Praha, 1998. ISBN 80-
8597-01-98.
4. Foret, M.: Jak rozvíjet cestovní ruch. Grada, Praha, 2001. ISBN 80-2470-207-X.
5. Hes, A., Regnerová, M., Hrubá, D., Kroc, S.: Obchodní nauka. Provozně
ekonomická fakulta ČZU, Praha, 2003.
6. Hladká, J.: Technika cestovního ruchu. Grada, Praha, 1997. ISBN 80-7169-47-2.
7. Hrala, V.: Geografie cestovního ruchu. Vysoká škola ekonomická, Praha, 2000.
ISBN 80-24500-99X.
8. Horner, S., Swarbrooke, J.: Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného
času. Professional Publishing, Praha, 2002. ISBN 80-8641-92-66.
9. Kašpar, J.: Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. Státní pedagogické
nakladatelství, Praha, 1986.
10. Malá, V.: Cestovní ruch: vybrané kapitoly. Vysoká škola ekonomická, Praha,
1999. ISBN 80-7079-44-37.
11. Malá, V.: Cestovní ruch a Evropská unie: vybrané kapitoly. Vysoká škola
ekonomická, Praha, 2001. ISBN 80-24500-84-1.
12. Malá, V.: Základy cestovního ruchu. Vysoká škola ekonomická, Praha, 2002.
ISBN 80-24504-39-1.
13. Morrison, A.: Marketing pohostinství a cestovního ruchu. Grada, Praha, 2001.
ISBN 80-8560-590-2.
14. Petrů, Z., Holubová, J.: Ekonomika cestovního ruchu. Idea servis, Praha, 1994.
ISBN 80-9014-62-52.
59
15. Poláček, M.: Ekonomika cestovního ruchu: pro 2. ročník pomaturitního
kvalifikačního studia absolventů středních škol ve studijním osobu cestovní ruch.
Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1990. ISBN 80-0423-40-11.
16. Rusková, D., Štýrský, J.: Geografie cestovního ruchu a dějiny kultury pro cestovní
ruch. Gaudeamus, Hradec Králové, 1997. ISBN 80-70412-5-42.
17. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990. SNTL, Praha,
1990. ISBN 80-0300-51-67.
18. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1991. SEVT, Praha,
1991. ISBN 80-7049-01-60.
19. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1992. SEVT, Praha,
1992. ISBN 80-704904-11.
20. Statistická ročenka České republiky 1993. Český spisovatel, Praha, 1993. ISBN
80-2020-45-39.
21. Statistická ročenka České republiky 1994. Český spisovatel, Praha, 1994. ISBN
80-2020-52-41.
22. Statistická ročenka České republiky 1995. Český statistický úřad, Praha, 1995.
ISBN 80-2020-56-83.
23. Statistická ročenka České republiky 1996. Český statistický úřad, Praha, 1996.
ISBN 80-7183-06-15.
24. Statistická ročenka České republiky 1997. Scientia, Praha, 1997. ISBN 80-7183-
10-50.
25. Statistická ročenka České republiky 1998. Český statistický úřad, Scientia, Praha,
1998. ISBN 80-7223-09-72.
26. Statistická ročenka České republiky 1999. Český statistický úřad, Praha, 1999.
ISBN 80-7223-18-20.
27. Statistická ročenka České republiky 2000. Scientia, Praha, 2000. ISBN 80-7183-
24-89.
28. Statistická ročenka České republiky 2001. Český statistický úřad, Praha, 2001.
ISBN 80-7223-61-48.
29. Statistická ročenka České republiky 2002. Český statistický úřad, Scientia, Praha,
2002. ISBN 80-7223-76-08.
60
30. Statistická ročenka České republiky 2003. Scientia, Praha, 2003.
31. Analýza příjezdového cestovního ruchu 1992-2003. CzechTourism, 2004.
32. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2002-2007.
Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002.
33. Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR: kategorie hotel, hotel
garni, penzion a motel. HO.RE.KA ČR, Sdružení podnikatelů v pohostinství a
cestovním ruchu, NFHR ČR, Národní federace hotelů a restaurací ČR,
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Česká centrála cestovního ruchu, 2003.
34. Kompendium statistik cestovního ruchu České republiky 2003. CzechTourism,
2004.
35. Motivace k návštěvě turistických regionů v České republice. STEM/MARK, 2004.
36. http:// www.cccr-info.cz /
37. http:// www.czechtourism.com /
38. http:// www.mmr.cz /
39. http:// www.ttg-czech.cz /
40. http:// www.visitzcech.cz /
41. www.hrady-zamky.cz
61
8. Přílohy
Příloha 1: Přehled mezinárodních organizacích
a) vládní organizace:
WTO - Word Tourism Organization - Světová organizace cestovního ruchu. Je
vládní organizací se statutem organizace OSN. Byla založena 1. 11. 1974.
Jejím předchůdcem byla organizace JUOTO mezivládního charakteru
(International Union of Official Travel Organisations). WTO sdružuje 115
řádných členů, vlád členských států, kromě nich i několik členů připojených
(bez úplných práv) a značný počet členů přidružených včetně podnikatelských
subjektů. Sídlem WTO je Madrid. Nejvyšším orgánem WTO je valné
shromáždění, které se schází každé 2 roky. V obdobích mezi jeho zasedáními
řídí činnost WTO výkonný výbor. Ten tvoří volení členové z řádných členů.
Řídícími orgány jsou i regionální komise - evropská, africká, pro Střední
Východ, pro Severní a Jižní Ameriku, pro Tichomoří a Východní a Jižní Asii.
Výkonným orgánem WTO je sekretariát v čele s generálním tajemníkem,
kterého volí valné shromáždění.
ITC - Inter-American Travel Congresses - Mezinárodní kongresy cestovního
ruchu - jejímiž členy jsou členské státy Organizace amerických států, její sídlo
je ve Washingtonu. ITC organizuje pravidelná střetnutí odborníků cestovního
ruchu členských států, podporuje rozvoj cestovního ruchu v amerických
státech, koordinuje činnost cestovních kanceláří členských států.
ODTA - Organization pour le Développement du Tourisme Mricain - jejímiž
členy jsou africké státy, má sídlo v Paříži. Propaguje možnosti cestovního
ruchu členských států a zabezpečuje kolektivní reprezentaci v jiných
mezinárodních organizacích. ODTA je přidruženým členem WTO.
b) mimovládní organizace se všeobecnou působností:
AIEST - Association Internationale d'Experts Scientifiques du Tourisme -
Mezinárodní sdružení vědeckých pracovníků v cestovním ruchu. Vzniklo v r.
1949 a má sídlo v Bernu. Sdružuje fyzické osoby- odborníky cestovního ruchu
ze speciálních vysokých škol a vědeckých pracovišť, specializovaných
62
středních škol a představitelů vrcholných národních orgánů cestovního ruchu.
Každoročně organizuje kongres věnovaný aktuálním problémům cestovního
ruchu.
IAT - International Academy of Tourism - Mezinárodní akademie cestovního
ruchu. Vznikla v r. 1951, má sídlo v Monte Carlu,jejími členy jsou i fyzické
osoby. Činnost akademie se zaměřuje na rozvoj kulturních a humanitních
aspektů mezinárodního cestovního ruchu a na empirický výzkum cestovního
ruchu.
FIJET - Féderation Internationale des Journalistes et Ecrivains du Tourisme -
Mezinárodní sdružení novinářů a spisovatelů cestovního ruchu. Vzniklo v r.
1954, sídlo má v Paříži. Jeho cílem je propagovat rozvoj cestovního ruchu
publikační činností svých členů.
WTTC - World Travel and Tourism Council - Světová rada pro cestování a
cestovní ruch. Sídlo má v Londýně. Její činnost je zaměřena na podporu
rozvoj_ cestovního ruchu a odstraňování bariér pro rozvoj cestovního ruchu.
CR se na činnosti organizace podílí.
COTAL - Confederatión de Organizaciones Turisticas de la América Latina -
Konfederace organizací cestovního ruchu Latinské Ameriky. Sídlo má v
Buenos Aires. Sdružuje národní sdružení cestovních kanceláří
latinskoamerických států.
PATA - Pacific Area Travel Association - Sdružení cestovního ruchu
v_tichomořské oblasti. Sídlo má v San Francisku, členy jsou národní sdružení
cestovních kanceláří, letecké a plavební společnosti, správy železnic a hotely
ze 60 zemí, zejména rozvojových, ale i několika západoevropských.
a) mimovládní specializované organizace:
Organizace cestovních kanceláří:
UFTAA - Universal Federation of Travel Agents Associations - Světová
federace národních asociací cestovních kanceláří. Má sídlo v Bruselu,
chrání zájmy svých Členů z právního, profesního, materiálního a
morálního hlediska, pomáhá agentům cestovních kanceláří. CR je členem
63
organizace.
WATA - World Association of Travel Agencies - Světová asociace
cestovních kanceláří. Má sídlo v Ženevě. Sdružuje fyzické osoby,
společnosti a instituce, které profesionálně vykonávají činnost cestovních
kanceláří. Organizuje výměnu obchodních a technických informací,
informuje o cenách služeb cestovního ruchu i o spojení cestovních
kanceláří s hotely a dopravními společnostmi. Zajišťuje propagační
činnost a zabývá se unifikací dokumentů cestovního ruchu. CR je členem
organizace.
ISTA - International Sight-seeing and Tours Association - Mezinárodní
sdružení pro okružní jízdy. Sdružuje cestovní kanceláře specializující se
na organizování okružních jízd, zájezdů a garantovaných tras. ČR je
členem. Od počátku roku 1994 není činná.
BITEJ - Bureau Intemational pour le Tourisme et les Echanges de la
Jeunesse - Mezinárodní úřad pro cestovní ruch a výměny mládeže. Sídlo
má v Budapešti. Sdružuje organizace cestovního ruchu mládeže na celém
světě. CR je členem organizace.
ASTA - American Society of Travel Agents - Společnost amerických
cestovních kanceláří. Je nejvyšší regionální organizace cestovních kance-
láří pro oblast USA a Kanady. Umožňuje také členství zástupcům
cestovních kanceláří dalších zemí. Svou činnost zaměřuje na zastupování
svých členů, především vůči IATA (v otázkách provize a speciálních
tarifů) a na vztahy mezi cestovními kancelářemi a hotely (v otázkách
zavádění elektronických systémů rezervací). Je to nejdůležitější
organizace severoamerického trhu cestovního ruchu.
ICCA - Intemational Congress and Convention Association - Mezi-
národní sdružení kongresů a sympózií. Členy jsou cestovní kanceláře a
organizace, které v rámci své činnosti organizují mezinárodní kongresy a
sympózia. Cílem je jejich koordinace, prosazování unifikace podmínek a
výše provize za zprostředkovatelské služby.
Organizace hotelových a restauračních podniků
64
IHA - Intemational Hotel Association - Mezinárodní sdružení hotelů.
Sídlo má v Paříži. Jeho členy jsou národní hotelová sdružení. Zkoumá
problémy hotelnictví a mezinárodního cestovního ruchu, chrání zájmy
vlastníků hotelů. ČR je členem.
HoReCa - Intemational Union of National Association of Hotel,
Restaurant and Café Keepers - Mezinárodní svaz národních asociací
majitelů hotelů, restaurací a kaváren. Sídlo má v Curychu. Chrání zájmy
majitelův hotelů, restaurací a podporuje rozvoj hotelových a
restauračních služeb. ČR má zastoupení.
IYHP - Intemational Youth Hostel Federation - Mezinárodní federace
mládežnických ubytoven. Sídlo má v Londýně. Zabezpečuje mladým
turistům, kteří cestují individuálně nebo ve skupinách, levný pobyt v
jednoduše zařízených ubytovnách s přísným jednotným vnitřním
pořádkem. Českou republiku zastupuje CKM.
Organizace lázeňských podniků
FITEC - Fédération Internationale du Thermalisme et Climatisme -
Mezinárodní federace pro termální a klimatickou léčbu. Sdružuje národní
organizace lázní, zastupuje zájmy svých členů v mezinárodních
organizacích cestovního ruchu. CR má zastoupení.
Organizace dopravních podniků ve vztahu k cestovnímu ruchu
CEH - Conférence Européenne des Horaires des Trains de Voyageurs -
Evropská konference jízdních řádů vlaků osobní přepravy.
ICAO – International Civil Aviation Organization – Mezinárodní
organizace pro civilní letectví.
IATA - International Air Transport Association - Mezinárodní sdružení
leteckých dopravců. Je sdružením národních leteckých společností z 90
zemí.
Další specializované organizace ve vztahu k cestovnímu ruchu
AIT - Alliance Internationale de Tourisme - Mezinárodní turistické
sdružení. Členy jsou národní turistické, mototuristické a cyklistické
organizace a turistické kluby. ČR má zastoupení.
65
FICC - Fédération Intemationale de Camping et Caravaning Mezinárodní
federace pro turistiku a táboření. Sdružuje národní federace a sdružení
pro turistiku, popularizuje a ulehčuje kempinkovou turistiku. ČR má
zastoupení.
OTA - Organization Mondiale du Tourisme et de l'Automobile Světová
organizace turistiky a automobilismu. V roce 1994 není činná.
66
Příloha 2: Podíl cestovního ruchu na ekonomice – grafy
Graf 7: Vývoj devizových příjmů a devizových výdajů cestovního ruchu v letech
1992 - 2004
Graf 8: Vývoj podílu devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP v letech 1993
– 2004 (v%)
67
Graf 9: Vývoj podílu devizových příjmů z cestovního ruchu na export v letech 1993 –
2004 (v%)
Graf 10: Vývoj podílu devizových příjmů z cestovního ruchu na devizových
příjmech ze služeb celkem v letech 1993 – 2004 (v %)
68
Příloha 3: Organizační struktura ČCCR
69
Příloha 4: Příjezdy zahraničních návštěvníků do ČR v letech 1993 až 2005
1. Lineární trendová funkce
2. Kvadratická trendová funkce
70
3. Logaritmická trendová funkce
4. Exponenciální trendová funkce
71
Příloha 5: Výjezdy občanů ČR do zahraničí v letech 1996-2005
1. Lineární trendová funkce
2. Kvadratická trendová funkce
72
3. Logaritmická trendová funkce
4. Exponenciální trendová funkce
73
Příloha 6: Podíl devizových příjmů cestovního ruchu na HDP
1. Lineární trendová funkce
2. Kvadratická trendová funkce
74
3. Logaritmická trendová funkce
4. Exponenciální trendová funkce
75
Příloha č. 7: Hrady a zámky ČR
[41]
76