Cesta · 2010. 12. 9. · spolei.nosti vit$ soufasnP ji vSak jemnP, nicmenP zfetelnP vytkl jed-...

Cesta

Vznik a vydani teto knihy financovali Radim Galvanek, MiloS Palatka a Alena Palatkova.

OBSAH

Cesta svPtla 7

And61 miru 165

StPsti naroda 21 1

VPjerka moudrosti 257

Edicni poznamka 293

PodPkovani 295

OBSAH

VPnovani Cesty svPtla ............................................................... I. SvPt je Skolou Boii moudrosti ......................................

I . kola svPta je vinou lidi uvedena ve velky zmatek ....... 111. Jak byly rhznjhni zphsoby hledany leky na lidske

zmatky, ale iadny dosti ufinny nebyl dosud nalezen .. IV. Zda existuje lek na odstranPni

lidskych zmatkii a jaky ma byt ..................................... V. Na tmy lidskych zmatkii nemfiie byt

podan uEinnPjBi lkk nei nPjake obecne svPtlo ............. VI. NadPje na obecne svPtlo pEed koncem svPta

je nepochybna ............................................................ VII. VPfime-li, i e se bliii doba univerzalnilo

svPtla, jsme povinni take vyhledavat jeho cesty ........... VIII. CO je svPtlo a kolik je druhfi svPtla, tei

CO jsou tmy protikladne svPtlu a kolik jich je ............... IX. Boj svkla a tmy je ustavifny,

jednou pfib@a nebo ub@a toho, podruhe onoho a i do uplneho vitgzstvi svPtla ............

X. 0 cestach svPtla, jimii se pEirozenP rozleva a SiEi ........ XI. Jakjhni cestami se stavi tma proti svetlu .......................

XII. Jak se mohou a maji cesty svPtla spojovat a pouiivat k ufinnPjSimu a mocnPjBimu vyhanPni tmy odedad ...

XIII. Ai dosud by10 pozorovano Best cest, ukazanych Bohem, jak vSt6povat rozumove svPtlo do lidskych mysli; zb@a tedy sedma, zcela univerzalni ..........................................................

XIV. Plnilji se objasfiuje troji ufel univerzalnilo svPtla (aby v nGm vBichni mohli vidgt vgechno se vSi dhkladnosti') ................................

XV . ctyfi potfeby cesty univerzalniho svPtla: univerzalni knihy. univerzalni Skoly. univerzalni sbor. univerzalni jazyk .............................. 111

XVI . Smysl a metoda univerzalnich knih ............................. 115 .............................................. XVII . Pojeti univerzalnich Skol 124

....................................... XVIII . Ustaveni univerzalniho sboru 127 ......................................... XIX . Smysl univerzalniho jazyka 133

XX . Jaky stav svitta mGieme oc'ekavat po takovk upravP? ... 141 XXI . Sedm potfeb pro uskuteEn6ni vPci tak iadoucich ........ 148

XXII . Prosby k Otci sv6tel o posledni osviceni lidskeho rodu ............................................................... 159

Nagi starosti tedy budii zafidit vPc lepe, nei tomu by10 u ieckych filozofii,

kterym Origenes (6. kniha proti Celsovi) vytyka, i e pro pychu byli podobni onem lekai.iim,

kteEi nedbali o lid a letili jen zamoine. Ale CO jinkho d6laji take dnes ti,

ktef i se snaii svou praci prospPt toliko nPkter6 tasti lidi (bud' te skupine, ktera je pEijala do sveho sti.edu, nebo te, ktera si je najala za mzdu, nebo se chapou jinych

pi.ileiitosti, aby se snad nPkomu libili).

Cesta sv6tla, kap. XIV, 16

Cesta svGtla (v originale Via lucis)

Napsano 1641-1642, vydano 1668 v Amsterodamu. NovP vydano a i v Praze roku 1920 i S Ceskym pfekladem. Novy Cesky pfeklad Jaro- mira Kopeckeho vydan roku 1961 S doslovem Jana Patorky v Eesko- latinske edici Via lucis - Cesta svPtla. Pouze Zesky pfeklad Jaromira Kopeckeho vydan znovu roku 1992. Latinsky original S poznamka- mi a komentafem vydan v edici Dilo J. A. Komenskeho - Johannis Amos Comenii Opera omnia 14, Praha 1974, S. 281-370. Jeden z nejvyznamnPjSich a nejkrasn6jSich Komenskeho spisii, podle komenioloiky Jifiny Popelove ,,dite' pra've' tak Ceskych pokrokovych tradic, jako anglicke' revoluce", by1 napsan za Komenskeho londynskk- ho pobytu. Mimofadny vyznam tohoto spisu spoeiva v tom, i e zde Komensky poprve v ucelene a promySlene forme pfedloiil sve na- vrhy na vSenapravu lidstva, pozdPji rozpracovane a rozgifene v jeho monumentalnim a hlavnim, byt' nedokoneenem Sestidilnem pro- jektu De rerum humanarurn ernendatione consultatio catholica (Obecna' porada o na'prave' ve'cz' lidskych), zkracenP nazyvanem Konzultace Ci Porada. Proto byva Cesta sve'tla oznaeovana slovy filozofa Jana Pa- toeky i jako ,,Konzultace v kostce".

Vznik Cesty sve'tla je uzce spjat S Komenskeho anglickym poby- tem v letech 1641-1642, ktery - a6 pouze devitimPsiEni - mPl pro Ko- menskeho rny.5lenkove zrani zasadni diileiitost. Jan Amos by1 diky svym ueebnicim, ale take reformnimu spisu Prodrornus pansophiae (Pfedchzldce vs'eve'dy) v anglickem pfedrevoluCnim prostfedi konce 30. let 17. stoleti velmi znamy a cenPny. Proto by1 pozvan na podzim 1641 do Londyna, nikoliv pfimo na pozvani parlamentu (jak se myl- nP domnival), ale skupinou svych pfiznivcii, tzv. anglickych kome-

nianii, intelektualii, vPdcii i reformnil naladiinych vlivnych poslancii a politikii. Zajem o Komenskeho, spojeny moina a i S nekritickym pfecenPnim jeho osoby, by1 o to v6ti-i, i e jak Jan Amos, tak jeho ang- litti znami a pfiznivci povaiovali spoletnP anglickkho filozofa Fran- cise Bacona (1561-1626) za kliCovou, inspirujici osobnost vPdeckeho pokroku v duchu Baconovy zasady ,,ve ve'de'nije sila". Hlavni zasluhu na Komenskeho pf ijezdu miil nepochybng Samuel Hartlib, se kterym udrioval Komensky eily korespondencni styk od 30. let a i do Hartli- bovy smrti v roce 1662. Hartlibiiv diim na Dukes'Place poblii Towe- ru se stal na pfelomu 30. a 40. let vyznamnym centrem vPdeckeho a myglenkoveho kvasu. Hartlib sam nebyl vPdec, zato vSak schopny organizator, jehoi projekt Office of Addresses (o fad adres), zarodek za- mySlene mezinarodni agentury propagujici a uskutetfiujici vymenu uiitecnych vPdeckych a technologickych novinek, jistP Komenske- ho velmi inspiroval. Jii pocatkem sveho pobytu vypracoval Komen- sky sviij prvni ,,anglickyU reformni spisek, nazvany Consultationis brevissirna delineatio (Kraticky na'c'rt porady), v nPmi rozpoznavame bezpochyby jasne obrysy Cesty sve'tla. Autor zde navrhuje cestu ke svPtovemu miru prostfednictvim vychovy a na zakladii reforem Skol v Anglii, smifeni cirkvi a skutetneho poznani vPci. Komenskeho rukopis ziistal vSak nevydan tiskem a dlouho by1 povaiovan za ztrace- ny, objeven by1 teprve roku 1958 v zapomenutem archivu Samuela Hartliba, dnes uloienem v Univerzitni knihovnP v Sheffieldu. Tyto tzv. Hartlib Papers obsahuji mimochodem nejvPtSi sbirku komenian mimo 6zemi ~ e s k e republiky, a to vtetnii mnoha Komenskeho au- tografii.

Optimismus komenianii posilil i pfislib reformnP a i revoluenP naladeneho parlamentu, i e se jejich planem a konkretnii i Komen- skemu dostane StPdre statni podpory a i e jim bude dana k dispozici kolej v Chelsea i S diichody (dnes jihozapadni okraj Londyna). Rea- lizace mySlenky na zaloieni vgdeckeho kolegia, pracujiciho v duchu Komenskeho na fizeni reformy Skolstvi a vzdglanosti, se tak zdala byt na dosah ruky. 0 to vPtSi by10 zklamani, zpiisobene vyostfenim politicke situace a nadchazejici obc'anskou valkou mezi kralem Kar- lem I. Stuartem a parlamentem. Jak napsal sam Komensky: ,,Viechny naSe plany byly rozrnetany. Ztracena byla cela zirna a i nu to, i e jsem (chtije se zavdZCiti riiznyrn horlivciirn, dychtivym poznati naSe plany) napsal rozpravu pod nbzvern Cesta sve'tla."

Poslani vlastniho spisu o 22 kapitolach naznacuje jii jeho dlouhy

podtitul - v pfekladu ,,Cesta sve'tla dosud vyhledana' a vyhledavana, tj. promys'lene' patran( jak v bliiicim se soumraku sve'ta uspe's'ne' Sifit sve'tlo rozumu, moudrost, po vSech myslich lidi a po vSech na'rodech". Komen- sky tu velice piehlednP a pfesvPdEivP shrnul sve dosavadni nazory a program napravy spojeny S reformou vzdPlani. Mravni bidu svPta, nevPdomost, zmatky i valky miiie pfekonat podle autora pouze svet- 10 moudrosti. Lide jako spolupracovnici Boii jsou povinni je hledat a rozvijet k napravP vzdPlani, cirkevni%o i politickeho uspofadani, a pfipravit tak pfichod spravedliveho a dokonaleho vPku, ,,Kristova kralovstvi". Komensky nebyl iadny fatalista, naopak - jeho kiesfan- stvi by10 sice hluboke, ale aktivni: pevnP vPfil, i e ?lovPk jako ,,imago Dei" (obraz Boii) je nadan svobodnou tviir?i viili a zodpovPdny za osud sviij i celeho svPta. K nadchazejicimu osviceni svPta nabizi cestu Komenskeho pansofie (vSevPda Cili moudrost), ktera vyuiije vBech vynalezii a objevii, v?etnP mofeplavby a knihtisku. K mezinarodni vymPnP informaci bude nutne sestavit novP i svPtovy jazyk, doko- nalejBi a vBestrannPjSi nei latina. Na reformP tykajici se celeho svPta by se mPli podilet u?enci vBech narodii, jejich Cinnost by mPlo fi- dit a koordinovat Kolegiurn svztla (Collegium lucis) se sidlem v Lon- dynP. Komensky tak podstatnP rozvinul Baconovy uvahy o lidskem pokroku prostfednictvim vPdeckeho rozvoje. Velkolepa je zejmena Komenskeho vize miroveho svPta: ,,Spaseni lidstva pr'ijde S vepejnym pokojem a mirem, a i kaidy bude pokojne'iiti nu sve'm mist;. Moc pravdy vyzbrojena sve'tlem poznanijest nephkonatelnli, a pr'ijde S nim ;as, i e narodove' rozkujimeEe sve' v radlice a os'te'py sve' v srpy a dfevce v motyky a nepozdvihne se jii narod proti ndrodu a nebudou se vice uEiti boji ..."

Na jafe 1642 by10 jii jasne, i e se komenianske plany v Anglii uskutecni jen stPii'. Ac' zdriovan pfateli, rozhodl se Komensky posleze pfijmout velkoryse pozvani nizozemsko-Svedskeho obchodnila Ludvika de Geera do ~vedska, kam odcestoval z Anglie v den letni- ho slunovratu, 21. c'ervna 1621, pfes Nizozemi. Na palubP lodi vezl sebou i rukopis Cesty sve'tla.

Otazkou je, pro? Komensky sve dilko, dosud pe?livP utajovane, viibec vydal a navic a i po Sestadvaceti letech. PodnPtem k pozdni- mu vydani Cesty sve'tla by1 totii vznik Kralovske u?ene spole?nosti v LondynP (Royal Society, zaloiene roku 1660), za jeji%oi piedchiid- ce jsou dnes povaiovani i Komensky a jeho angli?ti pfatele, tzv. komeniani. Lze ale namitnout, i e Royal Society v dobP vytiStEni Cesty svPtla, tedy v roce 1668, jii uspPSnP existovala Sest let, coi muse10

byt Komenskemu v blizkem Amsterodamu dobfe zname. A tak bez- prostfednim podnPtem k vydani dila byla zfejmP Komenskeho reak- ce na knihu o dPjinach Kralovske spolernosti (The History of Royal Society), vydanou roku 1667 Thomasem Spratem, ktery se zfejmP z politickych diivodii viibec nezminil nejen o Komenskem, ale ani o Hartlibovi, jehoi nesporne zasluhy o organizovanivPdeckeho iivota byly v otich noveho monarchistickeho reiimu znevaieny revolutni minulosti v dobP anglicke republiky a za Cromwellova protektoratu. DalSim diivodem ke zvefejnPni mohla byt patrnit i pravP probihajici spojenecka jednani mezi Anglii a Francii, pii nichi Komensky dou- fa1 svoji knihou znovu obratit pozornost k nutnosti mezinarodniho feSeni otazek vzdPlanosti a tim i obecne napravy lidstva.

Proto by1 tento programovy spis o kultivaci lidstva prostfednictvim vzdPlani nyni doplnPn o aktualni pfedmluvu adresovanou Kralovske spolernosti, prvni moderni vPdecke akademii v EvropP. Ta vznikla sice a i roku 1660 po obnoveni stuartovske monarchie, ale jeji ustaveni pouze korunovalo jii delSi dobu probihajici sjedno- covaci usili nPkolika utenych spolkii a seskupeni, na nPmi se po- dileli te i anglirti komeniani a hartlibiani. V pfedmluvi., datovane 1.dubna 1668, pfipomina autor proto pravem sve piedchozi panso- ficke a vgenapravne usili a zejmena zdiirazfiuje svoji priikopnickou snahu o zfizeni ,,kolegia svPtla" v Londyni.. Vznik a Cinnost uCene spolei.nosti vit$ soufasnP ji vSak jemnP, nicmenP zfetelnP vytkl jed- nostrannou orientaci na exaktni a pfirodovPdne obory a maly zajem o reformu vPci lidskych. Tato jeho kritika ,,tisteho scientismu" bez moralnich a etickych dimenzi doSla rehabilitace a ocenPni a i v naSi sourasnosti, poznamenane diisledky piekotne industrializace a jed- nostranne technizace lidstva. ~ e s k j r reformator neopomni.1 upozor- nit ani na zajimavou mistni souvislost, nebof Karel 11. (syn revoluci popraveneho Karla I.) dal Kralovske spoletnosti nedavno k uiivani kolej v londynske etvrti Chelsea, ktera m61 byt jii roku 1641 parlamentem vPnovana komenianskemu stfedisku pansofickych studii. OstatnP k zakladateliim a pfednim Cleniim teto Royal Society patfili i ni.ktefi Komenskeho davni stoupenci, jako chemik Robert Boyle, matematik John Pell t i vSestrannP nadany nPmecky emigrant Teo- dor Haak. Sekretafem Kralovske spolernosti se stal dokonce Henry Oldenbourgh, zef Komenskeho vPrneho pfitele Johna Duryho. PravP Oldenbourghovi poslal Jan Amos na jafe 1668 osobni list se zasil- kou ttyf exemplafii Cesty sve'tla. jeden z tPchto ,,anglickych exem-

~ 1 6 % S vPnovacim pEipiskem by1 ziskan pocatkem 20. stoleti Vlasti- vGdnym ustavem v PEerovP, dnegnim Komenskeho muzeem (sign. 8253-K 475).

Z piivodniho rukopisu Cesty svPtla je znam jen opis XVIII. kapitoly (Collegii universalis forma) o organizaci mezinarodni vGdeck6 spoleCnosti, uloieny dnes ve zminPne HartlibovP pozfistalosti (Hart- lib Papers) v severoanglickem Sheffieldu. Do cegtiny by1 cely spis prv- nP pEeloien a vydan roku a2 roku 1920 Josefem Smahou (2. vydani 1961), anglicka verze byla vydana roku 1938 v LondynP.

Jan Arnos Kornensky

CESTA S V ~ T L A DOSUD VYHLEDANA

A I NADALE VYHLEDAVANA,

to jest promyglene patrani,

jak v bliiicim se soumraku svPta uspPSnP Sii.it sv6tlo rozumu,

moudrost, po vSech myslich vSech lidi

a po vSech narodech

Tato kniika byla napsana pFed Sestadvaceti letyl v Anglii, avSak teprve nyni, v r. 1668,

byla vytis'te'na a posla'na zpe't d o Anglie

VENOVANI CESTY SVETLA

S V E T L ~ M OSV~CENEHO STOLETI, KRALOVSKE LONDYNSKE SPOLECNOSTI,~

JEZ USPESNE POMAHA NA SVET RODIC~ SE VECNE FILOZOFII,

pozdrav a pFdni uspe'chu!

1. SLAVN~ MUZOVE, ne nepravem je posildna kniika o CestP svPtla vam, sluiebn~iiim svPtla (jejichi usili v eerpani svPtla pfirozene filozofie z hlubokych studnic pravdy poc'ina mit v Evrop6 znamenitou povPst). Take proto, i e tat0 kniika vznikla tam, kde nam slibovany obor c'innosti k dosaieni svPtla a pravdy pfeSel na vas podle onoho Kristova vyroku, ktereho lze podle smyslu pouiit zde: ,,Jini zac'a- li pracovat a vy jste pfevzali jejich praci." PfijmPte kniiku, jaka je, a k tomu uEelu, k nPmui se posila zpPt tam, odkud pfiSla.

2. Je tomu asi c'tyficet let, CO chtP1 Biih, aby se v mem srdci zrodila pfani podobna pfanim Davidovym, i e jsem volal: SeSli, Boie, sve svPtlo a svou pravdu, aby mne vedly a dovedly na tvou svatou horu, do tvych stankii ( ~ a l m 43,3). By10 to tehdy, kdyi byla zpustogena ma vlast, cirkev a gkoly. Kdyi pak brzy plameny valek zachvatily take sousedni EiSe a potom Evropu a hrozila zkaza viemu kfest'anstvu, nemohlo m6 nic vice utPSit, nei davne sliby Boii o poslednim svPtle, i e konec'nP pfece jen pfekona tmu. A tu jsem si myslil, i e bude-li poiadovana nPjaka uc'ast lidi, nebude to nic jineho, nei aby mladei, ktera ma byt vyproStPna z labyrintd svPta, byla Iepe o vSem pou- Covana (hned od prvnich zakladii). K tomu uc'elu bude tfeba sloiit nPjakou univerzalni knihu, ktera by pozvolna vedla mysli lidi ze tmy na svPtlo, z pEedeSlych nejistych domnPnek na jedinou prostou cestu vPEne pravdy.

3. NPktere napsane uvahy o teto vPci byly poslany do Anglie a vyda- ny tiskem pod nazvem Praeludia conatuum pansophicorum (PEedehra pansofickych snah) nejprve v Oxfordu, pak v LondynP. Ja pak jsem by1 r. 1641 povolan do Londyna na radu nPkterych zboinych teologd a biskupii (zboing pec'ujicich o Sifeni evangelia k narodiim svPta, kdyi tehdy v Anglii vznikla nova pfileiitost k Sfastnemu provedeni setby). Dostavil jsem se a byly zapoc'aty v tPchto vPcech porady, poii- vajici veEejne podpory. Ale protoie pravP v tPchto dnech vznikly ve- Eejne nepokojef3 ktere nedovolily dovest iadnou z porad ke konci, by1

jsem opPt propuStPn S podminkou, abych, obnovi-li Biih klid, neod- mitl se vratit. OdeSel jsem tedy, zanechav v LondynP Cast myglenek uvedenych ve spise S nazvem Cesta sve'tla dosud vyhledani a i nadale vyhledavana atd. Ale kdo z nas mohl tuSit, i e trest Boii bude trvat tak dlouho? BPda nam, protoie jsme hfeSili (P1aC Jer. 5, 16). ~ i j e efece dosud Hospodin, poiehnana skala naSe, Biih naSeho spaseni (Zalm 18, 47), k nPmui se maji obratit vgechny konriny zemP, aby se pfed nim sklanPly vSechny narody. PonPvadi Hospodinovo je kralovstvi, on sam bude vladnout narodiim (ialm 22, 28-29).

4. Tak jsem tehdy odegel z Anglie, ale moje nadPje, tkvici pevnP v Bohu, mne neopustila; naopak onen sladky sen JeremiaSiiv (o po- divuhodnem obnoveni cirkve i k viili svPtu samotnemu, Jer. 31, 26 a v celych kapitolach 31, 32, 33) mi ustaviCnP tanul na mysli, S usta- viCnou touhou, aby v teto vPci pomohla dobrotivost Boii. A postou- pily bPhem doby tyto svate touhy natolik, i e sotva jeStP zbyvalo kam dale postupovat po sepsani dila o sedmi Ca~tech;~ dotknout se zde jeho stPiejnich bodii pfijde vhod vam, ktefi jii mate vefejny souhlas k patrani po pravdach, a shledate-li, i e take naSe nove nalezy jsou pravdive, aby se poklad spojeny S pokladem (minim poklady svPtla a pravdy) stal bohatiim.

5. V prvni Casti naSeho dila je zcela novy univerzalni cil, naprava v6ci lidskych vSech, ve vSem, se vSi diikladnosti. Nebudeme-li toho dbat, CasteCne usili ukaie se vidy a v5ude marne.

6. V druhe Casti je nove, i e k onomu univerzalnimu cili se ukazuji nove cesty. Jestliie se osvPdei, stane se zfejmym, kam je moino dojit, ba kam nedojit je nemoino. Ukazuje se vSak, i e se osvPdCi: vSem jsou zajiste stejnP vrozeny principy trojiho druhu, stejnP potfebne pro veikerou Cinnost, ve'de't, chtit, moci. Rodi se totii S kaidym Clove- kem normy vSeho CO lze vPdPt, jei nazyvame obecnymi pojmy, dale popudy ke viemu, CO si lze pfat, jei jmenujeme obecnymi instinkty, a nastroje vSeho, CO lze dPlat, jei nazveme obecnymi schopnostmi. Hle, zde je to nove, tEidy obecnych instinktii a obecnych schopnosti! Nebof filozofove mluvili dosud jen o obecnych pojmech a ani ty nikdo z nich nevypoc'etl a neuvedl v fad; byly ponechany roztrouSeny, tak jak se kteremu ClovPku pfi te Ci one pfileiitosti namanou. My jsme mPli za to, i e je tEeba tyto zakladni potiiCky moudrosti nejprve

uvest zpPt k jejich prameniim a rozdPlit je podle tfid. Pokusili jsme se tedy roztfidit podle zcela nove soustavy do tabulek nejen pojmy, ale i instinkty a schopnosti tak, aby odtud by10 zfejme, i e je nemoine, aby se na tPchto zakladech vgeobecne lidske moudrosti nemohli shodnout vgichni lide.

7. PonPvadi jsme pak shledali, i e ony tfi vrozene pfedpoklady mohou stai-it k vyi-erpani vegkere rozmanitosti vPci (jakkoli rozsahle) a i e se jich miiie pouiit jako normy na vgechno, CO svPt obsahuje, a i e jestliie se nPco nPkdy odchyluje od pfedem stanovenych mPfi- tek Boiich (zjevenych slovem Boiim), mdie to byt napraveno, odvaiili jsme se sestavit ze vgech tPchto pfedpokladii jedinou osnovu vgeobecne lidskk moudrosti (tj. vgeho, CO ma i-lovPk na zemi vPdk, mluvit, konat) S nazvem p ~ n s o j i e . ~ Ta by jednou souvislou metodou (podobnou fetPzu) neporugitelnym pofadkem nikde nepferugenym vykladala vgechny v6ci tohoto i budouciho vPku, zjevne i tajnk, tak, aby nikdo, kdo je bude S pozornou mysli pfehliiet, nemohl nerozu- met vSemu a muse1 se vSim souhlasit.

8. A ponPvadi jsme shledali, i e ony tfi vPci, totii vPdPt, chtit a moci, vypadaji podobnP v celk lidske pfirozenosti, U vgech narodii, vPke a stavii, odvaiili jsme se rozgifit usili na vyhledavani cest a zpiisobii, jimii by se mohla tai obecna moudrost pfedkladat kaidemu, kdo se zrodil i.lovPkem, aby neziistalo iadne nadani nezuglechtPne, nebo se ponechalo v nesouladu S obecnou harmonii, nybri aby kaid6 nadani by10 osviceno tymi pansofickym jasem.

9. PonPvadi jsme konei-n6 shledali, i e v pronikani S timto svPtlem k narodiim je jedinou, ale velmi mocnou pfekaikou mnoistvi, rozmanitost a zmPf jazykii, odvaiili jsme se usilovat o odklizeni teto pfekaiky novymi radami o lepgim pPstovani vgech jazykd, o zjedno- dugeni mnohojazyi-nosti a konei.nP o vytvofeni jednoho uplnP noveho jazyka, zcela snadneho a zcela promy5leneho a filozofickeho, ba pansofickeho, jako prostfedku obecneho svPtla.

10. Jestliie bude prokazano, i e vgechny uvedene vPci, vSem iadouci, jii byly pfivedeny k potfebne moinosti a snadnosti (nebof byly vymezeny tak jistymi hranicemi, i e se ui-inek nemiiie nedostavit), od- vaiime se take jako na vefejnem shromaidPni svPta pronest nazor,

jak Ize pfivest podle danych pevnych zakladii do nejlepSiho stavu vzde'lanost, na'boienstvi a sta'tni ziizeni, aby vSude S ustupem nevPdo- mosti, pochybnosti, neshod, kfiku a hluku riiznic, hadek a valek se navratilo svPtu svPtlo, mir a spasa a vzegel onen od vPkii touiebn6 otekavany osviceny, pokojny a zboiny vPk. 11. Naposledy, kdyi se vysvPtlilo, E i peti tat0 vPc vyiaduje a ti pomoci se dovolava, neopomijime v posledni tasti povzbuzovat, aby vSich- ni, kdo spravuji lidske vPci nebo se jejich spravy utastni, pfiloiili ruku k dilu od vPkii touiebnP otekavanemu, dilu, ktere jii ukazuje odhalenou svou tvafi sve moinosti a snadnosti.

12. Je tedy podstatou naSeho pfedsevzeti ukazat lidem vSechno jejich dobro a neomylne cesty k nPmu, a radit, aby si je vSichni oblibili a pfali si a snaiili se stat se blaienymi. Jestliie totii vSichni byli stvofeni podle vzoru tehoi obrazu Boiiho, samou pfirozenosti lidskou vPdi, chtPji a mohou tote? a tymi zpiisobem. Jakkoli nyni (kdy pa- dem do hfichii si pfivodili zavraf, zblaznili se marnostmi a zapletli se do neslugnosti) nevPdi, i e vPdi, CO vPdi, i e chtPji, CO chtgji, i e mohou, CO mohou, protoie toho nedbaji. Jakmile pak toho potnou dbat, zamyglime jim poradit, aby po nitem nerozvainit netouiili, v nic ne- rozvainP nevgfili, nic nerozvainP nekonali, nybri toliko to, o tern bezpetn6 vPdi, i e to bude dobre a pravdive, aby nikdo nadarmo ne- plytval svymi touhami, svymi smysly a svymi silami, tim men6 aby se zatPioval sluibou cizim tuibam, podroboval cizim smysliim sve a nechal si poutat cizi silou sve schopnosti. 0 jak blaieni by byli lide, kdyby chapali, i e vSechno, CO je miiie utinit blaienymi, je v nich, a umPli toho uiivat k dosaieni danych cilii, totii aby kaidy chtP1, mohl a umitl byt sviij a radovat se z toho, CO ma. By10 by to skutetne obnoveni pfirozenosti lidske podle obrazu Boiiho, kdyby se niko- mu neporoutelo, aby chtPl nPco proti viili, vnimal bez smyslii, dPlal z pfinuceni, tj. chtPl, vnimal a dPlal nadarmo, S poruSenim obrazu Boiiho v sobit.

13. To byla naSe prace mimo Anglii! CO pak jste vykonali vy v Anglii, kdyi se vratil klid (myslim, kdyi pfestala boufe obtanske viilky)? SlavnostnP zaloiena Kralovska londynska spoletnost pro zkoumani tajemstvi vPci pfirozenych a zvefejnPne jii vysledky tolika podivu- hodnych pozorovani svPdti o tom, i e se take zde nPco vykonalo, a to slavnP. Bud'te pozdraveni za sve hrdinske tiny, muii znameniti!

Nezavidime vam to, spiSe vam blahopfejeme a chvalime vas a slibu- jeme vam pochvalu lidskeho rodu, kdekoli po narodech se bude roz- hlagovat, i e vy usilujete o to, aby lidska moudrost a panstvi lidskeho ducha nad vPcmi nezbstavalo providy neuplne a vratke. A i e od vaSi vynalezavosti lze jii oc'ekavat, i e filozofie pfivedena k dokonalosti ukaie prave rozdily, uc'ely, prostfedky a uiivani vPci k dosaieni a stale vPtSimu rozmnoiovani dobra duSe, tPla a StPsti (jak to nazyvaji). ZnamenitP! Ukaite svym pfikladem, i e je pravda, CO napsal slavny vaS Verulamsky6: VSechno je moine, CO mbie nPkdo vykonat, tfebaie ne kdokoli; CO mohou vykonat mnozi spolec'nk tfebaie ne jeden; CO mbie byt vykonano v prbbPhu staleti, tfebaie ne v jedne generaci; a konec'nP CO mbie byt vykonano vefejnou pec'i a nakla- dem, tfebaie ne prostfedky a pili jednotlivcb.

14. Poznaji ti, kdo budou prohliiet ony vase uvefejfiovane zkuSenosti a tuto naSi Cestu svPtla, i e vaSe slavne usili je krasnou c'asti snah, vyjadfenych zde v kap. XVI, § 12 atd. Ale poznate take vy sami, i e to jeSt6 neni vgechno, CO se zac'alo jm6nem lidskeho pokoleni iadat a c'eho je tfeba k dovrgeni StPsti posledniho vPku: i e je tfeba po vSech strankach smPfovat jeStP da1. Ac'koli o tom tat0 naSe kniika mluvi (od kap. XIV do XXI), toto misto, c'as a sama vPc vyiaduji, aby se o tom pfece jen otevf enPji utinila zminka.

15. Uvedl jsem na poc'atku teto kniiky (v I. kapitole), i e cely svPt je Skolou moudrosti Boii: zajiste je. Ale vidim, i e je tfeba dodat, i e tuto pozemskou Skolu (podfizenou nebeske akademii) je tfeba rozdPlit na tfi tfidy, podle trojich pfedmPtb a nastrojii, knih a uc'itelii nam zde danych. Kdyi to poc'inam vysvPtlovat, poiaduji od c'tenafii pozornost a laskavy usudek.

16. Skytaji se nam troji pfedmety: cely tento svPt, ze vSech stran nas obklopujici, plny rbznych tvorii rozmanitych podob, jeni je jako velika kniha Boii plna rbznych psanych znakii. K jejich poznavani jsou nam, jak znamo, dany nastroje, pPt smyslb. Je tedy sam svitt, v nPmi pfebyvame, prvni Skolou lidi, do ktere vstupuje kaidy, kdo se narodi. Proto nechf je nazvan Skolou pfirozenou neboli pfirodni (fy~ika)~. V ni jsou nam knihami a uciteli vSechny vytvory promygle- nP pozorovane, podle onoho vyroku Jobova: Zeptej se dobytc'at a pouc'i tP; zeptej se ptactva nebeskeho a da ti sdPleni; oslov zemi a odpo-

vi ti: i mofske ryby budou vypravPt. Kdo z toho vSeho nepozna, i e to udPlala ruka Hospodinova? (Job 12, 7-8.)

17. PO teto piirodni Skole (fyzice) nasleduje jina, vySSi Skola (meta- fyzika), zcela odliSna od one prvni. V ni totii naSe pfedmety, knihy a uzitele nejsou mimo nas jako tam, ale v nas: tof sama naSe mysl neboli naSi mysli vtiStPny obraz Boz'i, vymalovany nespoeetnymi psa- nymi znaky vrozenych pojmfi, instinktii a schopnosti. A ty kaidemu ZlovPku (ueenemu i neuzenemu, moudremu i nemoudremu, bdicimu i spicimu) vidy nPco fikaji, n6Zemu ho uei, nPco mu pfipominaji, nPjak jim hybaji, podnPcuji ho a pudi, tu spravnP, jsou-li spravns vymezeny, tu chybnP, maji-li moinost se odchylovat. K poznani a posouzeni tPch vPci nemohou nijak pEispPt smysly (vnPjSi Ei vnitfni): to miiie d in i t jeding rozum, vnitfni svPtlo neboli oko duSi.

18. Potom nasleduje tieti Skola, nazvPme ji hyperfyzika. V ni ani iadny tvor, ani iadny ElovPk nemiiie nikoho nPCemu ueit, nybri jen ten, ktery je nade vSim, BBh. Nebof pfedmky, jimi se zde vyucuje a jimi se ueime, jsou takove, jake oko iadneho 8ovPka nevidPlo ani ucho o nich neslygelo, ani nevstupuji do srdce lidskeho, toliko sam Biih je zjevuje svym duchem (1 Kor. 2, 9-10). Jako tomu by10 dfive, nei by1 svPt, a jak tomu bude, a i svPt nebude; nebo CO take nyni je mimo svPt. RovnPi jake zamPry S nami Biih ma, CO od nas vyiaduje, CO ustanovuje o lidech, konajicich nebo nekonajicich jeho viili atd. Nebof kterym smyslem ti jakou uvahou by kdo postihl takove vPci? Nikdo z lidi. Proto knihami vlastnimi teto Skole jsou vnuknuti patriarchii, prorokii a apogtolii, a dale knihy podnicene Bohem a napsane na rozkaz Boii pro potfebu cirkve. Ueitelem vSak ei diivPrnym t1umoi;nikem nebeskych vPSteb je sam duch Boii, podle onPch slov Petrovych: ~ a d n e proroctvi Pisma neni zaleiitosti naSeho vlastniho vykladu (1 Petr 3, 20-21). A podle Augustina: Stolici ma v nebi, kdo u?i srdce (1 Jan 3). Proto zde nejsou vhodnymi nastroji smysly nebo rozum, ale pokorna vira, vSemu Boiimu ~Pfici, v nitem nepochybu- jici. Slavou rozumu a smyslii, pravim, zde je podrobovat se sloviim Boiim; vgfit neuvPf itelnemu, kdyi je zjevovano, usilovat o nemoine, kdyi je pfikazovano, doufat v to, CO se nikde neukazuje, kdyi je to slibovano.

19. Je tfeba vygetfit, jak se tyto tfi pozemske Skoly mezi sebou shoduji a jak se liSi. Shoduji se pEedevSim v tom, i e vSechny jsou Skola- mi Boiimi, Bohem samym otevfenymi. 2. ~e byly otevfeny pro do- vPka, k jeho postupnemu zdokonalovani. 3. A to s jednim nejvySSim cilem, aby ve svem obrazu (nejdokonaleji zuSlechtPnem) se oslavil Biih. 4. VSechny jsou pro tento iivot, ktery iijeme na zemi, ne pro onen budouci, kde nas pi.enesene k sobP bude poucovat a sytit vP5- nymi rozkogemi, nikoli stiny a obrazy, ale sebou samym a divanim na svou podobu (kterou nemiiie iadny smrtelnik zaiiva spatfit - 1 Gen. 30, 20). 5. TPmito novymi Skolami maji prochazet vgichni: nebof kaidy, kdo vstoupil na svitt, ma vSude kolem sebe svPt, sebe celeho v sobe, sameho Boha v nejhlubSim vPdomi.

20. Ale je tfeba vSimnout si i rozdilu. 1. Vzhledem k piivodu, nakolik troji Skola odpovida trojjedinosti Boii, protoie stvofeni svPta se pfieita Bohu Otci, osviceni mysli Bohu Synovi a rozniceni srdci Bohu Duchu svatemu (1 Gen. 1 , l ; Jan 1,4, 9; 1 Kor. 2,lO-12 a 2 Petr 21 atd.). 2. Vzhledem k pofadi, jimi je tfeba postupovat, porinaje vidy prvni, nikoli druhou nebo tfeti. Nebof dit6 se nemiiie ucit naboienstvi nebo sylogismu, nybri musi obracet smysly k vPcem atd. 3. Vzhledem k rozsahu objektii, kde kaida pozdPjSi Skola ma menP objektfi, ale jsou vzacnPjSi. Nebof svPt poskytuje k spatfovani, slyie- nil c'ichani, chutnani a hmatani neszislne vPci; lidi je menP nei vPci, Bfih pak je jediny; ClovPk je vySe nei svPt, Biih tn i vysoko nad Clo- vPkem. 4. Vzhledem ke kniham a uEiteliim, jimii jsme vzdelavani: v prvni Skole to jsou vSechny vPci obracene k nam, v druhe i.lovPk sam sobP, ve tfeti Biih svym duchem. Z toho plyne, i e v prvni gkole se stavame ontodidaktoi, ve druhe autodidaktoi, ve tfeti theodidak- toi, to jest vzdPlani vPcmi, vzdPlani sebou, vzdPlani Bohem (Jan 6/46). Vzhledem k postupu k dokonalosti: PonPvadi totii ucit se znamena pfipodobfiovat se one vPci, jii se uzime, je tfeba, abychom se dobfe vycvieili v prvni Skole (tvorfi) a stali se tvorem dobfe vnimajicim, ve druhe Skole (ClovPka) tvorem vladnoucim a fidicim tvory, ve tEeti Skole (Boha) tvorem podobnym tviirci, vyproStPnym z moci tvorii a sebe sameho, navracenym studnici sve, Bohu a Sfastnemu klidu v nPm. A nebude kam jit vySe, nei abychom smrti pfeSli do iivota a vidPli svou slavu na vPky (1 Jan 3, 1-3). Tato troji pozemska Skola bude tedy opravdu onou Skolou Jakobovou, pojici zemi S nebem.

21. To jsem cht6l vyloiit o troji pozemske Skole vam, jimi posilam sve rozjimani o CestP svGtla, s dvojim umyslem: totii abyste mPli pfileiitost uvaiit pfedevsim, i e dosud konPe menSi dc i , nei jsou vaSe sliby, 2. i e piece jen vydatn6 pfipravujete cestu v6tSim vgcem, jestliie to, CO konate, konate opravdov6 a vain&

22. ~e 8ny, ktere jste se uvolili vykonat, jsou menSi nei sliby, snadno se pozna jak z pfehledu teto kniiky, tak ze samotne teto pfedmlu- vy, hldsajici toto troji: 1. ~e hmotny sv6t je zarodkem skutkii Boiich a prvnim pf illadem nestvofene moudrosti (pofadajici vSechno podle portu, mPr a vah). 2. ~e vSak vySSi divadlo moudrosti je vybudo- van0 ve stvofenem tlov6ku, jemui jako svemu obrazu (vtiskuje tytei potty, miry a vahy, podle nichi je udPlano viechno) vtiskl znaky nekonetnosti (k pfemygleni, iadani a konani v6ci nekonetnych). 3. Nejv6tSi pak tajemstvi moudrosti i e lze spatfovat v tlov6ku poru- Sen6m a zatracenem a zase se napravujicim. Tu teprve se otviraji, na podiv samych andglii, vSechny propasti moudrosti i hlouposti, spra- vedlnosti i hfichu, iivota i smrti, vgtneho spaseni i zatraceni (Efez. 3,lO; 1 Petr 1, 12).

23. Vy tedy, pilni zkoumatelk pfirody, a i si ji celou podmanite (abyste se Salomounem8 rozum6li stavb6 a moci iivlii, poratku, konci a prostFedku vPkii, promPnam slunetniho bPhu a rozdilnosti pora- si, priibPhu roku a poloze hvGzd, pfirozenk podstat6 iivo5ichii a du- Sevnimu iivotu zvifat, moci vPtrii, myglenkam lidi, rozdiliim mezi rostlinami a vlastnostem kofenii a konei.nP vSemu, CO kde je zjevne- ho, nebo tajneho, Sap. 7, 17 atd.), pak vPzte, i e jste si osvojili teprve abecedu Boii moudrosti tili, i e jste stanuli teprve na prahu chramu Boii moudrosti; jeji sin6 s vnitfnimi prostorami budou teprve pfed vami. Tak se na vas naplni slova bible: Kdyi dokona ClovPk, tehdy je zatiatek (Sir. 6).

24. V6zte (pravim), i e vy s celou onou vaSi pfipravou mate v rukou toliko potatky Boii moudrosti a i e kladete toliko zaklady lidske moudrosti, ktera ma jednou byt dovedena na vrchol; a jestliie na nich pfestanete a nehodlate nic dal budovat, budete na posmPch, jako v evangeliu ten, ktery zatal stavitt vPi a nedokontil ji (Luk. 14). ~ i k d m na posm6ch, ne-li lidem (nechtejicim rozumPt velikfm skut- kiim Boiim), tedy Bohu a andPlilm. VaSe dilo bude obracenym Baby-

lonem, nemificim k nebi, ale k zemi. Nebo aspofi dilem nedokona- lfm, jakym by by1 chram ~alomounfiv, kdyby by1 ~alomoun vystavPl vnPjSi sifi pro lid a nepfistavd svatyni pro knPze a svatyni svatych pro velekneze. Nebo konetnP setrvame na neduhu ~ e k b , ktery spo- Cival (podle Senecova9 svPdectvi) v moudrosti, vztahujici se k drob- nostem. Nebot' vSechny vPci smyslove vzhledem k rozumovym, tP- lesne vzhledem k duchovnim, pomijejici vzhledem k vPtnym, jsou drobnosti, protoie ony pomijeji, tyto trvaji. Zdali by tedy nebylo lepe (podle pfikladu Hieronymovalo) utit se na zemi tomu, Eeho znalost by vytrvala do nebe? A uiivat S apoStolem svPta tak, jako bychom ho neuiivali? Nebof tvafnost tohoto svPta pomiji (1 Kor. 7, 31). Bylo-li tomu tak jii tehdy, kdyi staleti pokrotila, jak by tomu tak nebylo nyni, kdyi se staleti konti?

25. PEesto vSak netupim dilo, ktere konate, naopak vynagim je nej- vySSimi pochvalami a pokornP prosim Boha, aby upevnil nadPji vlo- ienou do srdci (patrat po pravdP pfirodnich vPci). Cinim to proto, i e jako chyba v prvem zaiivani se nenapravuje (podle usudku lekafii) ve druhem nebo ve tfetim, nybri napravi-li se chyba v prvnim zaiivani, chybam zaiivani druheho nebo tfetiho se bud' pfedchazi nebo se snaze napravuji, tak take, jestliie se budou lidske chyby, jichi se dopouStime, napravovat v prvni Skole Boii, nepochybni! to velmi pomfiie napravovat chyby druhe a tfeti Skoly. PonPvadi nyni ma svPt ve statni spravP a v naboienstvi vSechno jen povrchnP stanove- no, spokojuje se vSude S domnPnkami misto pravdy. Vgichni chvali ctnost, stati jim vSak ukazovat misto ctnosti jmena a zevnPjSek ctnosti. VSichni maji Boha v ustech, maloktefi v srdci: misto Bohu se klanPji nPjakemu zlatemu teleti nebo nPjakemu podobnemu vy- myglenemu pfeludu. A i pfi opravach zaleiitosti svPtskych, o nPi by1 tolikrat utinPn pokus, se v6tSinou mPni jen jmena, nikoli vPci. Obhajuji se pak jako vPci opravdu napravene, atkoli by sotva ktera snesla pfisnou zkougku; chteji, aby se vSechno pfijimalo se slepym souhlasem, ba dokonce chvalilo, a pojimaji hned zlobu k tPm, kdo by chtPli o n6tem pochybovat. Proto pravda z V P C ~ lidskych odeSla do vyhnanstvi, a ti, ktef i ji marnP hledaji, nafikaji jsouce svazani pouty lidskych domnPnek a zvyklosti.

26. Protoie vSak vPtna pravda, Kristus, slibuje, i e poznate-li pravdu, pravda vas osvobodi (Jan 8, 31-32, 36), je zfejme, i e nejsvPtPjSi dilo

konaji ti, kdo vynakladaji horlive usili na vyhledavani pravdy vSe- ho druhu. StejnP tak je tomu ve Skole vPci smyslovych, rozumovych a duchovnich. A protoie prvni Skola pfipravuje cestu Skole druhe a druha tfeti, take pravdy pfirodni ji budou nepochybnP pfipravovat pravdam moralnim a duchovnim.

27. Vy tedy, zasvgceni zkoumatele pravd pfirodnich, konejte svou praci horlivP! Zpbsobte, aby lidsky rod nebyl stale klaman lichou, ku- sou, povrchni a nepravou filozofii bez patrneho uiitku. Nalezli jste krasny obor i-innosti, zuSlechtPte jeho krasu: pfisnym zkoumanim vPci a nazorb o nich davejte dobry pfiklad politiktim a teologbm. Nebof jak spravnP Eekl ten, kdo prohlasil, i e svarliva filozofie zrodila svarlivou teologii, tak 6plnP stejnP lze fici o spravP statu, i e zasady, podle nichi nyni politikove fidi svPt, jsou vratke a v nich je nejsku- tei-nPjSi pfii-ina celkho nejisteho (ba jii se hrouticilo) stavu. Ukai- te, i e nelze dale snaSet chyby, tfebaie maji zatatek v davne dobP, a i u Adama: i e vSechno ma byt uvedeno v urim a thumim (tj. ve svPtlo a pravdu), nejen teology, nybri i samotnymi politiky (2 Gen. 28, 30).

28. VaSe pfisna zkoumani pfirodnich vPci nechf jsou tak pevna a tak prosta jakehokoli vPdom6ho klamu, aby kaidy, kdo by chtPl vSechna vaSe pozorovani nejen jednoduSe (a jak dlouho by chtP1) prohliiet, nybri i zkouget nejpfisnPjSimi vlastnimi zkouikami pronikajicimi k pravdP, nikdy by neshledal vPc jinou, nei jaka je a jak ji vy ukazu- jete. Bude to velmi krasny pfiklad, aby take ti, kdo sedi u kormidel lidske spoletnosti ve spravP zemi a u kormidel svPdomi v cirkvi, se nestrachovali jednat podobnP, jako se nestrachovali apogtolove a ne- bali se podrobovat vSechna sva slova a konani jakemukoli lidskemu soudu (1 Kor. 4, 3-4).

29. Mimo to vas zapfisaham: jako jste se uspPgnP zai-ali vPnovat vyhledavani pravdy ve vPcech pfirodnich, tak pokrai-ujte, svPtu na db- kaz, aby se dosahlo i toho, je-li to moine, aby se lide poi-ali bat klamb a podvodb i ve vainPjSich vPcech a ve vPcech tykajicich se spaseni svPta. Diogenesll volal k soudu hudebniky, i e pfi upravi? strun k li- bozvutnosti neupravili k ni take mravy. Kristus pak pohnal k soudu Farizeje, ktefi i-istili povrch nadob, sami jsouce uvnitf plni nei-isto- ty (Mat. 23, 25). A zavola k soudu politiky, ktefi si S Pilatem myji

ruce od nevinne krve (Mat. 27, 24), nemyji si vSak ruce S Davidem v nevinnosti ( ~ a l m 26, 6). BPda naSi pogetilosti, kdyi terns? vSude pfijimame misto vPci klam a snaiime se klamat jedni druhe nebo i samotneho Boha, necitime vSak, i e sami sebe bidnP klameme; a za- sluhujeme si vPenou zahubu od samotne pravdy (ktera nakonec musi zvitPzit a triumfovat).

30. NejjasnPjSi krali Velke Britanie, narody i-tou v knihach vydanych Kralovskou londynskou spoleenosti jmeno Tveho Velicenstva jako zakladatele. ~ t o u , pravim, a ti, kdo vPci rozumPji, velebi a chvali ji S dobrou nadPji na dobry vysledek, jestliie kralove opusti tfesk a na- silnost zbrani, osnovani politickych uskokii a marnost nadhernych priivodii a poZnou vSude dbat hole a proste pravdy. JistP totii stale plati vyrok nejslavnPjSiho z kralii, Salomouna, i e slavou Boii je skrfvat tajemstvi vPci, slavou kralii zkoumat skryte vPci (Piisl. 25, 2). Salomoun pfedchazel pfikladem a Biih v jeho vladP, korunovane mirem a StPstim, ukazal kraliim a kralovstvim pi illad, jako zase (na- pfikladu neSt'astneho ~alomouna) ukazal boufe a neStPsti, jestliie se nPkdo odchyli od moudrosti k poSetilosti a od pravdy k marnosti. Davej tedy take ty, veliky krali, kraliim sveho vPku pfillad moudrosti a pfikai svym badateliim v pfirodnich pravdach, aby zdarng konali, CO konaji.

31. PonPvadi vSak my k obecnym zamPriim (jak pfibliiovat narody k spaseni) nepotfebujeme lod'ku, nybri lod', jii by se ke vSem svP- tadiliim a ostroviim rozvaielo plne svPtlo, mir a pravda, a nebude staeit zkoumani vPci, ktere jsou mimo nas, nybri bude tfeba hledat veci v kaidem ohledu vySSi, totii pravdu vPci v nas a pravdu kralovstvi Boiiho, vztahujici se k nam. Jestliie je nezname, pak i kdyby mimo nas byly tisice svPtii a my rozumPli vSem a mPli vSechny i S jejich poklady, nic nam to neprospPje, jak ui-il nejlepSi ui-itel (Mat. 16,26). Kei by byla slySena jeho rada dana kupciim: Aby hledaji-li perly, hledali perly dobre. A najdou-li jednu drahocennou, aby Sli, vSechno prodali a ji koupili. (Mat. 13, 45-46).

32. 0 tPchto vPcech by10 by ovSem tfeba Eici vice, aby se jasnPji od- halil lesk Boii moudrosti ve druhe a ve tfeti pozemske Skole, a aby se vysvPtlilo, jak by se dalo zafidit, aby vSichni mohli zfetelnP vi- dPt, i e nadegly cirkvi easy svPtla a i e slava Boii je nad ni (Iz. 60,

1 atd.). Protoie vSak tma dosud zahaluje zemi a temnota narody (v. 2), ditsi dosud hnPv Boii zemi, takie lid je jakoby pokrm ohnit, ani bratr bratra neSetEi, kaidy pojida maso sve paie (Iz. 9, 19 atd.) a dosud den Hospodiniiv je tmou a ne svPtlem (Am. 5,18), snad bude lepe vitc odloiit, a i pEijde Eas, v nPmi pEestane veliky vitr (vyvraceji- ci hory a rozraiejici skaly), zemPtfeseni a ohnit (v nichi neni Hospo- din) a bude slyget vat tichy vPtEi1, a i vyjdou zboini EliaSove ke dve- Eim jeskynP a budou rozmlouvat S Bohem synem o opraveni ziicenin (l Kral. 19, 11 atd.).

33. Vy zatim, nositelk svPtla, vydavejte zaEi, stezky vaSe nechf jsou jako jasne svittlo, vychazejici a rostouci a i do dne dokonaleho (PEisl. 4, 18).

Jeden z pokornych muiii tuieb,

KOMENSKY, staEec,

jehoi iivot uplynul v bolesti a leta v ialu ~ a l m 32,11.

VAmsterodamu 13. dubna 1668

1. Odtud zatiname, protoie se chystame pobidnout svPt, aby se sna- iil byt v souhlase se svym jmenem a vykonavat viili sveho Stvofitele, a dale chceme ukazat cesty k tomu jasnP vedouci, ktere zjevuje Biih.

2. ~e pak se svPt pravem nazyva Skolou, to ukazuje jednak vPc sama, jednak zjeveny nam Boii zamPr o jeho zaloieni, jednak konetnP sta- 1a Boii pec'e o jeho zuglecht6ni k moudrosti. Nebot' CO je Skola? Ob- jevuje se jako sbor vyutujicich a uticich se uiitetnym vPcem. Je-li to spravne, je tedy svPt Skolou, protoie se cely sklada z mnoistvi vyuc'ujicich, uc'icich se a z utiva.

3. Cokoli totii na svPtP existuje, bud' uti nebo se uti nebo kona stEi- dav6 oboji, a to riiznymi nalezy, jei slouii jako prostfedky, a jsou vSude zavedeny jednak k vzajemnemu poutovani, jednak k pEedava- ni a v5tPpovani svych nazorii, veEejnych nebo soukromych, jinym.

4. Vejdi do dilen Eemeslnikii, do selskych dvorii, do radnich a soud- nich domii, do kralovskych palacii, do kralovskych snPmii, do obydli roditii S dPtmi, vejdi kamkoli, kde jsou lide, spatfig, i e vSude, dokonce i na pougti, kde je tfeba i jediny c'lovPk, se vyutuje a uti. Odtud je patrne, i e ani k tPmto tinnostem (vyuc'ovat a utit se) nepfichazeji lide nahodou, ale rodi se k nim, protoie kaidemu tlovPku je vrozena touha vPdPt, patrat po tom, CO je tfeba vPdPt, a osvojene poznatky zase sdPlovat jinym, ba dokonce vabit a ziskavat pro sve nazory (jestliie druzi nechtPji znat, CO on vi nebo vPfi nebo se domniva vGdPt), nebo kdyby to nestatilo, nutit nasilim.

5. Z toho dfivodu je vSechno plne vzdelavani, tj. rfiznych nastrojfi k povzbuzovani, davani rad a pfinucovani, takie svPt miiie byt prB vem nazjkan domem vzdPlavani. Pfirozenost lidska si neuklada jinych cilii iiti nei vyui-ovat a ui-it se, protoie oko se, nenasyti divanim ani ucho slySenim (Kaz. 1).

6. To, CO vypravuji o Sol~novi'~, i e se totii chlubival, i e a i do stafi se kaidy den nPCemu ui-il, pi.ifk1 nPkdo z neznalosti samojedinemu Solonovi, ai-koli tu neSlo o usili jednoho ZlovPka, ale lidske pfirozenosti, i kdyi se nevyskytuje stejnP iivP a U vSech nebo se pfenagi jen na IepSi vPci (jak by mPlo). Pfirozenost lidska to je, ktera ukazuje onou nekonei-nosti svych tuieb a boiskou povahou vtigtPnou sve schopnosti k tomu cili, aby i-lovPk, nenalezaje ve vPcech konei-nych, kde by se zastavil, m51 pfileiitost vystupovat k samotne propasti nekonei-nosti, k Bohu, a nalezal nepfetriite podnPty k tomu usili. Vidyf pfece je take posilan na svPt proto, aby se uCil hledat Boha a poznavat tviirce podle skutkfi, dokud nepfijde i-as, kdy se mu samemu uzna za vhodno ukazat se mu nezastfenP tvaf i v tvaf.

7. Poui-uji nas zajiste posvatne vyroky o tom, i e svPt nebyl stvofen k jinemu S e l u nei aby by1 i-lovPku pfedehrou k samotne vGi-nosti. Kdyi se totii Biih, bydlici ve sve vPi-nosti a dostatei-n6 blaieny svymi vnitfnimi radostmi, pfece jen rozhodl vytvofit mimo sebe nPco, ?ernu by zjevoval svou velebnost, vytvofil zarovefi jakesi bytosti podle sveho obrazu (tj. rozumne, schopne uCasti v moudrosti a nesmrtel- nosti), ale S dvojim rozdilem. Na jedne stranP vytvofil bytosti jedno- duche, pouze duchovni, andPly. Ty jako jii dokonale, stvofil v plnem poi-tu, umistil je hned kolem trfinu slavy na vysostech a stanovil, aby se divali do jeho tvafe. Na druhe stranit vytvofil bytosti velmi sloiite, lidi, odPn6 masem. Ty nestvofil vSechny najednou (aby se ukazala mnohotvarnost jeho moudrosti), ale rozhodl, aby se rozmnoiovali plozenim. PonPvadi k tomu by10 tfeba Casu, odmPfil nPkolik tisic let. A protoie i-lovPk m61 byt tvorem tPlesnym, stvofil mu tPlesny pfi- bytek, tento viditelny svPt, opatfeny vSim, CO by mohlo slouiit jeho prospPchu, jak tPlesne, tak duSevni potfebP. PonPvadi totii m61 byt zatim vyloui-en z blaieneho pohledu na sveho Tvfirce a jen postupnP se k nPmu povznaget, rozestfel pfed jeho zrakem jakasi zrcadla sve nekonei-ne moci, moudrosti a dobroty, jimii jsou vgechna viditelna stvofeni Boii jaksi nekoneCna CO do sve rozmanitosti, na nPi by po- hliiel a vnimal tak viditelnou velebnost, krasu a libeznost Boii.

8. Tak podle samotneho zamPru StvoEitele neni svPt nii-im jinym nei pEedehrou vPi-nosti, tj. niiSi Skolou, do n i i jsme posilani dfive nei postoupime do nebeske akademie. Proto take Bbh tuto svou Skolu StPdEe opatEil svymi knihami. Protoie totii mPli jsme se zde ui-it, ale nemohli jsme se ui-it bez knih nebo bez iiveho slova, vyhradil iive slovo vPi-nosti a vzdPlava nas zatim knihami.

9. Dal nam tEi knihy, vSechny ony knihy sve vPEnosti, tj. sebe sameho, jako nakresy praobrazu, ukazujici jeho velebnost, rnoc, moudrost a dobrotu a take vfili, CO chce, abychom dPlali, a CO uloiil, aby se S nami stalo, jestliie tak jedname nebo nejedname.

10. Prvni a nejvPtSi knihou Boii je viditelny svPt, popsany tolika pis- meny, kolik je v nPm vidPt Boiich vytvorb.

11. Druhou knihou je i-lovPk sam, stvofeny k obrazu Boiimu. Jemu je vdechnut dech Boiiho iivota, tj. rozumna duSe, ktera se stala mP- Eitkem vSech v6ci. Nebof ona svymi vrozenymi pojmy mPfi vSech- no. I samotneho Boha, sviij pkdobraz, poznava lepe ze sebe same nei z nPjake jine vPci, soudic, i e je takovy jako ona sama, nebo aspofi jakou se tajnymi pfanimi snaii stat. Protoie totii vSechno, CO

existuje, se pEirozenP vraci ke svym poi-atkiim, take i-lovPk se vraci k Bohu a k tomu, CO je v Bohu. Je pfitom nesen jakymsi pfirozenym puzenim tuieb a ze samotnych tuieb se ui-i, CO je Biih a jaky je. Na- pEiklad: protoie kaidy i-lovPk lpi na iivotP, smrti pak a zahuby se hrozi, neomylnP z toho usuzuje, i e ten, k jehoi obrazu je stvoEen, je nesmrtelny a vPi-ny. Touii take, aby se mu v iivotg CO nejlepe vedlo a pei-liv6 se vyhyba bolestem a jakemukoli utrpeni. Z toho i-ini zavPr, i e tedy ten, jemui se chce podobat, je blaieny. Pfeje si byt moudry a vPdPt CO nejvice (jak jsme poznamenali vySe a jak lze vidPt ve spo- rech svPtskych mudrcb). Z toho tedy usuzuje, i e Bbh, jeho pEedob- raz, je nejmoudfejgi. PEeje si dale, aby by1 mocny, aby jeho rozkazu byly podrobeny jine vPci (jak vysvita ze sraiek EiSi a z ustavii-nych svarb smrtelnikii o vPtgi rnoc). Odtud tedy vyvozuje, i e jeho StvoEitel je neskonale mocny. PEeje si konei-nP, aby kaidy i-lovPk by1 (nebo se alespofi zdal byt) dobry, jeden viii-i druhemu. Z toho se neomylng pEesvPdi-uje, i e Biih je svrchovan6 dobry. A tak se i-lovPk mbie stale pfiutovat ze sebe sameho o svem Stvofiteli vice, nei ze vSech ostatnich vytvorb. Pravem je tedy Boii kniha dana i-lovPku ne pfed oi-i, jako ona velka kniha svPta, nybri do samotneho srdce.

12. PEidal pak Biih do jeho ruky tieti knihu jako komentai. knihy vnPjSiho svPta, jako voditko vnitfniho svPta, svPdomi - Pismo svate. Jim zde i tam osvPtluje nPktere skryte vPci a vysvPtluje prave cile a uiitek vSech vPci.

13. V teto troji knize Boii je zahrnuto a jasnP pfedloieno k uiitku vSech vgechno, CO my lid6 potfebujeme bud' vPdPt, nebo neznat, protoie v nich Biih vypravuje vSem se vSi neomylnosti o vSem potEeb- nem. Neni Eec'i ani slov, kde by nebylo slyget jejich hlasy atd. ( ~ a l m 19,3). VSichni maji prvni knihu na oc'ich, druhou v srdci. Kei by take vSichni radi brali do rukou tieti knihu, prohliieli ji oc'ima a nosili v srdci! Kei by radi ze vSech tPchto knih c'erpali prave svPtlo prave moudrosti! 14. Aby nic nechybPlo, pEidal Biih kvfili lidem prostym nebo nedavno pEiSlym na svPt uc'itele, vykladac'e svych knih, tim, i e naEidi1, aby rodic'e sve dPti, cirkevni pastyfi sve sbory, svPtske vrchnosti sve pod- dane a konec'nP kdokoli kohokoli by mohl, pouc'ovali o vSem potEeb- nem: vSechno S tim cilem, aby vgichni konali, CO maji vSichni konat.

15. Je tedy Skola svPta bohatP vybavena a jistP mfiie Bith Eici, CO Eekl kdysi: CO jest& jsem mP1 uc'init a neuc'inil jsem? (Iz. 5,4.)

SKOLA SVETA JE VINOU LID^ UVEDENA VE VELKY ZMATEK

1. ~ e l , i e tat0 Hkola svPta se tak velice odchylila od limyslu Stvofi- tele!

2. PfednP totii jen maloktefi dbaji na to, kviili ?emu jsou sem posilani! VPtiina jako by sem pfiila bydlet, nemysli na nic jineho ne? aby zde byla jak jen dlouho miiie: je si vP?nosti tak jista jako pouzi omezenci.

3. Dale protoie tat0 vPtSina zapomina, i e je sem poslana do Skoly, a ani nedba o sve vzdglavani. Odtud plyne, i e velka tast lidi, ne-li vgtiina, travi iivot jako dobytek ve velke nevPdomosti jak pokud jde o Boha, tak pokud jde o sebe a vSechny vPci. Nejen totii ve Skythii13 nebo mezi Kafry14 a podobnymi narody bez vzdPlanosti, ale i mezi samotnym kfest'anstvem lze nalezt lidi, ve kterych kromP podoby nenalezneS nic lidskeho, protoie se nezuglecht'uji iadnym vzdPlava- nim.

4. Ti pak, ktefi se zuilecht'uji, se vgtSinou zuSlecht'uji jen tak, i e to nic nenapomaha hlavnimu cili, hledani a nalezeni sve blaienosti v Bohu. Slouiit bfichu, shrabovat bohatstvi, pachtit se po marnych poctach a vynikajici nadani davat do sluieb zv6davosti je pfiznaz- ne dokonce i pro samotne utence. TPmito hranicemi, tak uzkymi a tak marnymi, omezujeme vgechno.

5. I ti, ktefi usiluji o opravdove dobro, Casto dosahuji toho vysledku, o nPmi mluvi apogtol, kdyi pravi: Stale se uCime a nikdy nedochazi- me k poznani pravdy. Ukazuje to stejnP v cirkvi jako mimo ni jednak tak hruba nevPdomost i ve vPcech potfebnych, vyskytujici se vSu- de, jednak tak Caste obavy a pochybnosti i ve vPcech nepochybnych, jednak tak tvrdogijne obhajoby domnPnek, nejistych ba i zjevnP ne- spravnych. Konei-nP stejnP jsou v tPch i onPch riiznice, svary, bitvy, valky a vraidy. Na celem svPtP je vidPt tfenice mezi naboienskymi vyznanimi, politickymi spravami, rodinami a sektami, vSude i jed- notlive hlavy jsou plny rozpornych domnPnek. Tak se ze Skoly moudrosti stal svPt cviCiStPm hlouposti a zufivosti a z velke Casti shromai- diStPm Satanovym, jak pravi Kristus ve Zjeveni (Zjev. 2, 9).

6. Nechybiiji koneCnP ani ti, kdo si zogklivili svary a vSechno zavr- huji jako stejnl? nejiste, i samotneho Boha, svPtlo v nejhlubSich temnotach, klid mysli v samotne tuposti hledajice. Tato neSfastna oblu- da, atheismus, vSude jii bud' zjevnP vladnouci nebo tajnlt se plazici, je pfesvPdCivym svPdectvim toho, jak SpatnP prospiva Skola svPta. StejnP jako vSude existujici velke zastupy epikurejcfil" ktere se z lidi staly zvifaty.

7. Hledame-li pfiCiny tak velikeho zla, vidime, i e hlavni pfiCinou je sam kniie temnot, Satan. Ten, kdyi odeSel ze svPtla, aby si vybu- doval FiSi v temnotach, svedl take c'loviika k hfichu odpadnuti a za- pletl ho do temnot zmatkfi tak, i e se z nich nemfiie vyprostit. AvSak vSevPdouci Biih pfipisuje i samotnym lidem vinu, a to jak tPm, ktere v teto Skole ustanovil za uCitele, tak i ostatnimu zastupu. Nebof na uc'itele lidu si zfetelnP stPiuje U proroka, i e neumPji ui-it (Iz. 56, 11). A jinde fika: Ztracenym stadem se stal miij lid, pastyfi jeho jej svedli. Nebo, jak jini naopak ii'kaji: Pastyfi jejich zpfisobuji, i e bloudi (Jer. 50, 6). Protoie totii bud' neuc'i, nebo ui-i jinym vPcem nei tPm, ktere jsou vhodne pro lidi pfipravujici se k vPCnosti, vPcem marnym, vSe- tei-nym a sviidnym; nebo uCi chladnit a jalov6 a nijak neodstraiiuji nezfizenost. Proto lid, ktery pfivykl takovym uCiteliim, ma v nich zalibu, a ai-koli Bfih posila jine, nechtiiji tyto, ale ony, jak dosviidCuje onen Boii naFek: VPc hodna uiasu a hrfizy se diije na zemi! Proroci prorokuji lei a knitii tomu tleskaji svyma rukama a lid miij miluje takove vPci! CO se nakonec stane? (Jer. 5,30-31.)

8. Vskutku tedy tmy zahaluji zemi a mrakota lid (Iz. 60, 2). Vskut- ku lide hmataji jako slepci po zdi a jako bez oEi tapou: naraieji za sameho poledne jako v nejhlubSi noci (Iz. 59, 60), protoie krai-eji v temnotach a nevPdi, kam jdou (Jan, 12, 35). A naraieji stale jak na vPci, tak na sebe navzajem a na samotneho Boha a piisobi si riizne zmatky a zahubu, jak je napsano: Lid nerozumny bude zkormoucen (Oz. 4,14). Tei: Jako zajatec bude veden miij lid, protoie je bez vPdPni (Iz. 5,13). Bude vyhlazen miij lid, protoie nema vPd6ni; protoie ty jsi pohrdl vPdPnim, pohrdnu i ja tebou, pravil Biih (Oz. 4,6). KoneEnP: ~lovPk uchylujici se z cesty vPdPni bude odporivat v shromaideni mrtvych (PEisl. 21, 16).

9. Nelze tedy lidskemu rodu pEat nic prosp6SnPjSiho ani nelze nic vzneSenPjSiho projednavat na radach moudrych, nei aby by10 moine nalezt (za pomoci Boha, ktery nas jii lituje) nPjakou uEinnou cestu, jak odstranit z lidskych duSi onu odpornou tmu nevPdomosti a rGz- nic a uvest na svPt jas moudrosti. Hodlajice vySetEit, jaka se miiie v teto vPci skryvat nadPje, pohled'me nejprve, oE by10 v teto vPci usi- lovano a S jakym zdarem.

JAK BYLY R ~ N Y M I ZPUSOBY

HLEDANY LEKY NA LIDSKE

ZMATKY, ALE ZADNY DOSTI UCINNY

NEBYL DOSUD NALEZEN

1. Ani Biih, aEkoli by1 z rozmanitych diivodii rozhnevan, nikdy neza- nedbaval vPci lidske, ale ani lide sami je nezanedbavali.

2. A Biih nejprve riiznymi napomenutimi, potom podivuhodnP vole- nymi prostf edky, bud' zazraky, nebo lidmi obdafenymi neobyeejnym nadanim, vytyka lidem hloupost, i e nejdou ani za svPtlem rozumu, ktere rozngcuje v jejich srdci, ale konaji vgechny sve vPci lehkomy- slnP a nerozumnP (Zalm 94, 8; 49, 12 atd.), ani nepozoruji svPt, aby ze skutkii Boiich poznavali Boha, bud z vySin nebe nebo ze zakladfi zemP (Iz. 5/12; 40,21,26 atd.). A naposledy, i e velmi i-etna poueeni, ktera jim dal ve svem zakonu, povaiuji za vPc cizi (Oz. 8, 12) a i e kdyi ucitele ui-i nepravostem, lidu se to libi (Jer. 5, 3) a podobnP.

3. Kdyi Biih vidi, i e napomenuti nejsou nic platna, tresta lidi morem, hladem, valkou, zemgtfesenimi, potopami, poiary a jinymi hrozny- mi zpiisoby, pfiEemi nPktere hubi, aby se ostatni bali. Take kdysi pouiil rozdPleni jazykii a narodii a tak Eelil tomu, aby se jii vice navzajem nekazili.

4. KoneEnP pak po kaidem trestu podava pomoc k novemu svPt- lu napf. tim, i e misto zabitych nebo zavrienych svych sluiebnikii povolava jine proroky, apogtoly, ueitele, i samotneho jednorozeneho

syna a take tim, i e misto zmateni poslal dar rbznych jazykb. A jeS- tP vice podobnych vPci dP1a jeho dobrota, vidy i-elici naSi Spatnosti a vitPzici nad ni.

5. Pokud jde o lidi, neklesl lidsky rod nikdy tak hluboko, aby aspori nPktefi nepoznavali obecnou zkazu, neui-ili ji poznavat jine a nesta- rali se take o Ieky, pokud to by10 moine. Mbj nazor je tento: kdyby nitkdo mohl nahlednout do myglenek, slySet fei-i, i-ist spisy a uvaio- vat o Einech vSech moudrych lidi, ktefi od poEatku svPta iili, sotva by naSel nPco jineho nei zkoumani neduhfi lidskeho rodu a hledani rGznych lekb proti nemocem, ai-koli se to dosud dalo vidy S men- Sim uspPchem, nei bychom si pfali. To dosvPdEuji nafky mudrcfi i VPC sama. Nebof vPtSinP lidi, kvfili nimi se oni rozumnPjSi trapi, vzdychaji a poti, jsou jejich snahy lhostejne; ba dokonce ani nechtPji poskytnout pomoc tPm, ktefi ji hledaji.

6. DosvPdEuje to Cicero16 tPmito slovy: Jii davno se hledalo umPni, jak peeovat o tPlo a chranit je. A toto umPni by10 pfipsano vynalezavosti nesmrtelnych bohb. AvSak lek duSe pfed svym objevenim ani nebyl postradan a kdyi by1 poznan, nebyl zuSlechtbvan, a jen malo- kterym by1 mily a pfijemnSi, vice lidem by1 podezfely a odporny. PO pfiEinP teto hlouposti Cicero hned patra a dodava: Je to snad proto, i e nemoc a bolest tPla posuzujeme duchem, ale nemoc ducha tPlem necitime. Kdyi tedy duch soudi sam o sobP, stava se, i e onemoc- ni tim, CO posuzuje, a pronagi o sobP mene spravny usudek (Tusc. Quaest. 3).

7. ~e se to fikd pravem a i e pfemybleni o lidskych neduzich svPt nenavidi, a proto i e je vPtSinou marne, zpozorovali nejen ti, ktefi pod vedenim pfirozeneho svPtla marnP se pokouSeli o napravu, ale rovnPi i ti, ktere svym duchem ovanul a povzbudil Bbh, patriarcho- ve, proroci, apoStolov6 a jini svati; ba dokonce sam svaty svatfch to dostateEnP dosvPdCi1 svymi stiinostmi, i e od propasti zkazy, do ni i se vSichni ienou, odvraceji se jen maloktefi, jei zvlagtnimi cestami odvadi milosrdenstvi Boii. LeEili jsme Babylon, a neuzdravil se, vola JeremiaS. Kdo uvPfil naSemu kazani a komu se zjevilo ram6 Boii, taie se IzaiaS. Zvracenost nelze napravit a nedostatky nelze setist, nafikb po vSech pokusech ~alomoun.

8. Dale to dosvPdCuje sama moudrost Boii: Hle, posilam k vam proroky a mudrce! Vy vSak je vraidite a bieujete. KoneCnP Jan: Cely svPt spoeiva na zlobP. Nebof trvaji ve vSech spolecenskych tiidach a stavech lidskych, ve vSech narodech a jazycich neskonale zmatky, zemi dosud zcela zahaluji mraky (jak pravi Biih) a mrakota narody: tak nevylecitelne jsou naSe neduhy.

9. Pohled'me vSak na ony lidske pokusy, jichi je sedm druhii, jake byly a pro6 zfistaly bez 6spPchu. NejobvyklejSi, jak se zda, byly stes- ky a nafky, kterymi se snaiili oni moudiejgi vytykat obecnemu lidu jeho poSetilost, zahanbit jej a pohnout k nPjakemu sebepoznani. Pro- to chodil Diogenes za praveho poledne s roziatou svitilnou uprostfed zastupu lidi a fikal, i e hleda lidi. Proto Herakleitos17 neustalymi vzdechy, slzami a naiky oplakaval lidskou pogetilost. Naproti tomu Demokritos18 se smal pfi pohledu na kterehokoli Clov6ka a tvrdil, i e vgichni jsou prazdni a hodnivysmPchu. Jini konali v temi duchu jine vgci. Sama vPc vSak ukazala, i e zmatky se neodstrani ani nafky, ani smichem i.i plazem (jestliie se nepfistoupi k lekfim), zejmena kdyi vPtSina lidi se pro svou pogetilost posmiva stejnP plati jako smichu onPch moudrych. To dosvPdCil i Kristus tPmito svymi slovy: Zpivali jsme vam a netaneili jste, nafikali jsme a nebili jste se v prsa (Mat. 11, 17).

10. Byla potom snaha pomahat lidem dobrymi radami. Z ni se zrodila filozofie (patrajici po cilech v6ci a ureujici prostfedky k jejich dosaieni). AvSak pfesto, i e filozofie dosahla velke chvaly, i e je lekem ducha, vfidkyniiivota, vyhledavatelkou ctnosti, zahanPtkou nefesti, svPtlem blaienosti, i e Cini ClovPka rovnym Bohu, prospPlo to ma- lokterym a malo. VPtSina ani tyto hlasy neposlouchala ani jim ne- rozumPla, zvlaStP kdyi pohanska filozofie byla pfilig kusa, neznala vSechny zakladni vPci, tykajici se ClovPka, a to proto, i e ji chybPla tEeti kniha, kniha vyrokii Boiich.

11. Potom se poealy davat lidem zakony, aby se utili spravnPji iit podle toho, CO by10 piedepsano. Aekoli to je vhodny prostiedek pro zachovavani vnPjSiho fadu, nema to iadnou moc k odstranPni vnitfniho neladu, ponPvadi pfirozenost lidska, jsouc pamPtliva vrozene svobody, stPii se da poutat zakony. To jistit zpiisobuje, i e take samot- ny zakon Boii, nefku-li zakony lidske, hfich a hnPv spiSe rozmnoiu-

ji, protoie draidi, protoie vidycky stojime o to, CO je nam zakazano a touiime po tom, CO se ndm odpira ( ~ i m . 4/15; 5/13; 7, 7-9).

12. Pfistoupily tresty pro ruSitele zakonfi, ale jen S tim vysledkem, i e se ponPkud tlumi vnPj8i nasili. Nemfiie totii byt uplnP odstranPno, coi dostatec'n6 dosvgdi-uji ialafe, kfily, Sibenice, jei sotvakdy zaha- leji.

13. Mocni poi-ali lei-it lidske neshody jinym zpfisobem: napadali valkou cele narody, ujafmovali je, podrobili sve vfili a snaiili se zavest jakysi jediny fad (bud' ve vefejne spravit nebo v naboienstvi), pouta- jici vgechny, ale vidy S v6tSim nezdarem (jak ukazuje neustala zku- Senost a i po naSe dny) nei S nPjakym uiitkem. Protoie lidske mysli vrozenou lasku ke svobodP (k ni i se citi byt stvofena) nelze natolik vymytit, aby se ji znemoinilo hledat vychodisko a osvobodit se dfi- vtipem nebo silou, kdekoli a jakymikoli prostfedky se citi byt obkli- i-ena a spoutana. Z toho nezbytnP plyne odpor, zapoleni a odboje, kdekoli se do vlady nad lidmi pEimPSuje nPco nasili.

14. PfijatelnPjSi cestou je ustanoveni sekt, kde jiste mnoistvi lidi bud' ze stavu politickeho, naboienskeho nebo filozofickeho se shoduje na n6jakem spolei-nem dobru, kdyi mezi sebou sjednali uri-ite umluvy a k nPmu spoleCn6 (bud' aby je hledali nebo chranili) spojuji rady a svltdomi. Zde totii, protoie se vPci konaji dobrovolnP, je vSech- no pevnitjgi, jen jestliie to, k i-emu se sjednocuji, neni opravdu nic jineho nei spolei-ne blaho a je-li zpfisob jeho hledani naleiity. Ale protoie v tom obojim namnoze byva lidska moudrost slepa, stava se, i e take tat0 cesta k odstranPni zmatkfi byva neui-inna: i-astPji zlo zv6tSuje. Zakladaji se totii sekty proti sektam a zatvrzuji se jedni proti druhym tim vice. Dejme tomu, i e n6jaka sekta usiluje o skutee- nou pravdu a dobro, pfesto tim nepei-uje o spolei-ne blaho, protoie z ui-astenstvi na pravdP a dobru jsou jini vylui-ovani. Vylui-uji se totii, kdyi se nPktefi uzaviraji ohradou, protoie podle jejich pfikladu se hned jini od onPch odlui-uji a oddPluji. A tak dobro pfestava byt k obecnemu uiitku, protoie se stalo majetkem jen nPkterych.

15. Z toho vysvita, i e nepofadek se mnohem men6 odstrafiuje, jestliie ti, kterym se nepofadek hnusi, opouSt6ji lidskou spolei-nost a ukryvaji se na pouStich nebo jinych samotach. Timto zpfisobem se

totii staraji o sebe, ne o spoleenost. SvPt zhtava zahalen temnotou: ale na to pravP naiikame a na toto tak velike zlo (vefejnou temnotu) hledame Ieky.

1. NaSe neduhy se tak rozmohly, i e sotva lze nalezt lkk a i e ztros- kotavaji temPE vSechny pokusy o obecne blaho. Proto jsme vSichni zarmouceni. Sloiime vSak proto take vSichni ruce v klin? Nikoli. Neni spravne upouStPt od podavani lekii, dokud nemoc neslabne, nybri je tEeba vytrvavat a mPnit lkky podle slov basnika:

K d y i se tak nernoci rne'ni, buderne i le'teni rntnit; fisic-li druhii je zla, tisic i le'kii se da.

2. NPkdy ma lekaE StPsti a pEijde na ustupujici nemoc, ktera diive vzdorovala ucinnym lekiim, ale pak ustoupi i lekiim men5 ucinnym. Kdo tedy vi, zda proti naSim neduhiim, tak dlouho trvajicim, ne- pEinese ;as nPjakou pomoc? JistP na nPktere nemoci mladi je lekem samo staEi. Zejmena, kdyby se objevila nPjaka rada, jak vPc vyzkou- Set dosud nevyzkougenymi cestami, je tEeba se o to pokusit, aby se nezdalo, i e jsme v tak velikych vPcech nPco opomenuli.

3. Stava se totii, i e lekafi ziskavaji ze svych i cizich omylii. Kdyi vidi, i e se leceni nedaii tou i-i onou cestou, pokougeji se o totki jinymi, i protichiidnymi cestami. A tu ;asto objevi velmi prospPSne lkky, jimii vyhanPji i beznadgjne neduhy.

4. Abychom v to mohli S pomoci Boii doufat i my v nagem pEed- sevzeti, promysleme, CO podle vSeho chybPlo onPm cestam, kterk dosud lide zkougeli, aby byla pfileiitost doplnit to nebo i nahradit opakem.

5. Zda se, i e chyba je ve tfech vPcech:

I. ~e na obecny neduh byly obyCejn6 hledany CasteCne leky (jak totii 1ze odpomoci tomuto, onomu, tomuhle nepofadku, v tom- to, onom, tomhle narodP, jazyku, naboienstvi, sektP), nedbalo se toho, i e Boii rady smPfuji vidy k obecne napravit.

11. ~e se uiiva prostfedku nasilnych, odporujicich lidske pfirozenosti, jak je uvedeno v 3., 4. a 5. kapitole teto Cesty.

111. Nebo aspofi slabych, nevedoucich k odstranPni choroby, jako je Cesta 1, 2, 6, 7.

6. Kdyby se tedy na lidske zmatky, ktere je nutno uvest v fad, nalezly a pouiily obecne prostfedky, ktere by musely proniknout ke kaidemu ClovPku a v kaidem narodP, jazyku a rodinP; a kdyby byly mirne, takie by iadny ClovPk nemPl chuf odporovat; a kdyby byly mocne, takie by nikdo nemohl odporovat, i kdyby chtPl, proC bychom nemP- li mit nadPji, i e pak bude vSechno snadne, nebo alespofi snazgi nei dosud.

7. Sam rozum totii zajiste ukazuje, i e ma byt vgeobecne, CO se tyka vSech. Nebof kdyi cele tPlo je plne vEedu, souchotin, nebo vodnatel- nosti nebo trpi zimnici, nepfikladame naplasti na nos nebo na nohy, nybri vpravujeme lek do tPla, odkud se jeho sila rozleva do vSech Casti tPla a odeviad zahani Skodlive vlhkosti. A tak pfisobi, i e iivotni schopnosti zbavene timto zpiisobem pout se vgude vzpamatuji a sily se obnovi. PodobnP tedy kdyi strada cele tPlo lidske spoletnosti, nadarmo bys doufal v zlepSeni, bude-li napravena jen nPktera Cast, protoie ani 1ei;eni nepostupuje, jestliie okolni udy stale pfilevaji novy jed nakazy. A i kdyby se zdalo, i e nastava uzdraveni, nemuie to byt nadlouho, jestliie se iiva tPla misi S mrtvymi (iive udy S udy mrtvymi).

8. Proto jako Biih na poi-atku vytvoEil vSechno v uplnosti, tak poskytuje vidy plnP prostfedky k tomu, aby se porugene vPci mohly plnP napravit. Nebof jednak pfikazuje, aby se vSichni lide, ktefi se maji narodit, narodili, a posila je do teto niiSi gkoly, jednak ony obecne knihy, kdysi dank, zachovava vSechny v uplnosti, jednak napomi-

na riiznymi mimofadnymi prostiedky vSechny lidi, tresta vSechny a zase vSechny ziskava i-asto novymi dobrodinimi, protoie nechce, aby nPkdo zahynul, nybri aby se vSichni navratili k pokani (2 Petr 219).

9. Nebot' sve knihy (abych o teto pomoci Eekl nPco zvlaStP) nejen po- nechava pfedloieny tak, jak byly od poi-atku, nybri vyklada je den po dni pfistupnPji. Vidyf kniha svPta je tymi zpiisobem pfistupna po vSech krajich svGta a po vSechna staleti vSem: tutei zemi, tote? nebe, tytei hvPzdy vidPli ti, ktefi byli pfed nami, i ti, ktefi budou po nas, dobfi i zli. Ale pfesto mnohe vPci pozorujeme zfetelnPji my nei naSi pfedkove; a zEetelnPji zase potomci nei my.

10. PodobnP ony obecne pojmy (prvni a vrozene, jeStP neporugene nepfirozenymi formulacemi, zaklady to naSich usudkfi, dane Bo- hem) ziistavaji tytei pro muie i ienu, chlapce i starce, ~ e k a i Araba, kfest'ana i mohamedana, zboineho i bezboineho. Z nich se take do- byvaji den po dni bohatSi poklady.

11. Konei-nP slovo psane proti vSem zamPriim svPta a peke1 zachovava se neporugene, odkryva vidy hojnPjSi tajemstvi tPm, ktefi je zboinP zkoumaji ke spolei-nemu uiitku vSech a vola vSechny narody a lid (jako v ~ a l m u 49 i jinde). Nebof ai-koli se Bfih kdysi rozhnPval na lidskou zvracenost a dal psany zakon toliko jedinemu sob5 milemu narodu ( ~ a l m 147, 20), piece znovu piipravuje polnici sveho hlasu a porui-il ji znit a i k hranicim zemP (Rim. 10, 12). Pfikazuje hlasat evangelium vSem tvoriim (Mat. 28), protoie tyi Biih je panem vSech ( ~ i m . 10,12). Jestliie se tedy dosud jeStP mnozi na tomto pro- spPSnem pravidle nepodileji, ned6je se tak z viile, Boii, nybri proto, i e lide proti vfili Boii pohrdaji sami sebou (Luk. 7/30).

12. Jako je Biih svou povahou Bohem vSech, tak to, CO kona a mluvi ke spase sveho tvorstva, je vPci spolei-neho prava a uiitku. AvSak opuS- tPni spolei-neho dobra stejnP jako pfisvojeni majetku (bez ohledu na to, CO se dPje jinym) pochazi od d'abla a Adama: odtud je vBechno rozervano. Nebof d'abel, protoie vidi, i e je odtrien od Boha, odtrhu- je a rozlui-uje rovnPi vgechno, CO mfiie. Naproti tomu Biih, protoie je Biih a nemPni se (je totii studnici, poi-atkem, koncem a prostfed- kem vSeho dobra), vSechno spojuje a vaie, nebe a zemi, andPly a lidi,

vgechny narody, vSechny vPci, vgechna poiehnani a vgechny easy se samotnou vgtnosti. Nebof nekonecna bytost obsahuje v sobe vSech- ny konetne vPci: protoie jestliie jsou v ni a s nil budou jedno; jestliie ne, zaniknou. Jako se totii zachranili vSichni pozemSti iivotichove, ktefi vstoupili do archy Noemovy, a vgichni, ktefi do ni nevstoupili, zahynuli, tak vSechno, CO se ma zachranit v potopP lidskych zmatkii, musi se vratit k fadu ustanoven4mu Bohem, anebo zahyne.

13. Proto Bfih chce, abyvSechno by10 jedno na nebi i na zemi, a pro- to poslal sveho syna, aby jim a v nem znovu shromaidil vSechno (Kol. 1, 20). Ten proved1 usmifeni svou krvi, poslal poselstvi ke vSem narodiim a pfikazal tuto milost vSemu stvofenemu (Mat. 28). ApoStole mPli pfikazano vykonavat tuto viili sveho pana a rozeSli se po cele zemi ( ~ i m . 10). Vynaloiili svrchovanou peti na to, aby napominali vgechny lidi, vzdelavali je vegkerou moudrosti a utini- li vSechny dokonalymi v Kristu JeiiSi (Kol. 1, 27-29).

14. Na tento pfikaz a pfiklad kiesfane pozdPji zapomnPli, neSifili ono spoletne svPtlo k jinym, ale kaidy si ho vice pro sebe pfivlast- fioval, jedni proti druhym se zatali nadouvat pychou a vzajemnP se potirat. Proto take mezi nimi pohasl nejprve plamen lasky a brzy take viry, nebo se zatemnil a piegel v jakasi oblaka dymu. Ale Biih ma moc, aby i naSe oblaka dymu znovu roznitil ve svPtlo a plameny, jestliie se vratime k nasledovani viidce naSeho spaseni, ktery je dan za svPtlo narodiim a i k hranicim zemP (Iz. 49,6). OsvPcuje kaideho tlovPka pfichazejicilo na tento svPt, a sviti i v temnotach, tfebaie temnoty ono svPtlo neobsahuji (Jan 1). Zkratka tedy je tfeba pfede- vSim usilovat o to, aby kterykoli z lekii vyhledavanych na lidske vPci by1 obecny.

15. Af vSak bude timto lekem cokoli, bude tfeba, aby to nebylo na- silnk, nybri pokud moino mirne. ~e se nasilim nic nepoiidi, toho svPdectvim jsou vSechny dosud marnP pouiivane donucovaci cesty, valky, hadky, nasilna vySetfovani, ialafe, provazy, mete a hranice. VSechno, CO je panovahe a utoi.n6, je vhodne k draidPni mysli, ne k jejich uklidnPni; k vytvafeni sekt, ne k jejich odstrafiovani; k zha- sinani svCtla, ne k jeho rozmnoiovani. Bfih Stvofitel stvoiil naprosto svobodneho tloveka k svemu obrazu s tak pevnym umyslem, i e ani s6m mu necini nasili Nebof vgechno, CO od nPho iada, neiada nasi-

lim, ale poutuje, radi, povzbuzuje, zapfisaha, slibuje odmPny a ozna- muje tresty, a to ne, aby nutil nechtPjiciho, nybri aby dosahl toho, i e sam bude chtit. To je jadro celeho Pisma a vgeho Boiiho zfizeni vbti tlovPku. Jestliie se tlovPk vSemoinP zdraha byt toho poslugen, opouSti ho, avgak truchli nad jeho zkazou. To dosvPdtuji slzy Kris- ta a jeho svatych, tolikrat prolevane, a bolest Boiiho srdce, tolikrat vyjadEena v Pismu. Kdyi tedy Bbh sam nezachazi S c'lovPkem jako S kamenem nebo Spalkem, tj. nedP1a z ClovPka neClovPka, pro5 my se pokougime o vPc tak nevhodnou, tak zcela neprospPSnou? Hledejme radPji na zlepgeni lidi takove prostfedky, ktere by se nebal nikdo pfijmout, a kaidy se radoval, i e je pfijal.

16. Ale za tfeti bude take tfeba, aby ony prostfedky byly pbsobive, aby mocnP podmaiiovaly smysly, a proto ostEe pronikaly do duSe; aby silnP pbsobily na rozum a podmaiiovaly vbli. Dbvodem toho je, i e Spatne, dlouhym uiivanim zakofenPne zvyky se pEiliS houiev- natP drii, a nemohou byt vyrvany jinak nei nPjakou mocnou ctnosti. Proto Kristus, jak pravi apogtol (2 Kor. 10), vysilaje apogtoly, aby si podmanil svPt, vyzbrojil je mocnymi zbranPmi k rozrugeni vSech protichbdnych zamPrb a k potlateni vegkere povygenosti zdvihajici se proti Kristu. Je tedy tfeba, aby podobnymi vlastnostmi byla na- dana ona univerzalnost, aby byla sama o sob$ mirna a mila. Takovy bude muset byt lek, aby obmPkCil a k lepSimu napravil svPt, tak po- ruSeny a zatvrzely ve zlu.

1. Ji i jsme videli, i e na obecne pfetvofeni lidskych duSi se hleda nPjaky obecny, utiSujici a uc'inny lek. Nyni je tfeba se podivat, lze-li nPco takoveho nalezt. Budeme-li tuto vPc zkoumat jistym zp6- sobem, ukaie se, i e to ma byt nPco podobneho svPtlu. Ve svPtP totii nelze nalezt nic stejnP spolec'neho vSem, vSechny a vSechno obvese- lujiciho, utvafejiciho a pfetvafejiciho, kromP samotneho nebeskeho svPtla, slunce, pfed jehoi zafi a teplem se nemfiie nic ukryt, jak se pravi v ~ a l m u 19. A nic se nechce skryt, protoie jeho svetlo je oc'im pfijemne a mile (Kaz. 11, 7). Jeho oiivujicim a vSechno pronikajicim vlivem se iivi a zachovava vgechno, takie se vPfi, i e samo slunce je v6dcem a kralem jako nositel iivota a vSeho rozeni a obrozovani v celem svPtP.

2. Podobny nPjaky uc'inek v celem svPtP lidskych srdci bude moino oc'ekavat, jestliie se bude moci svPtlo moudrosti dovest k n6jake podobne jasnosti, ktera by totii stac'ila osvPcovat vSechny lidi, zaha- nPt S oc'i vSechny tmy omylii a odhalovat vSechnu zakladni pravdu a dobrotu vPci. Tak tomu bude, jestliie se vSechny vPci, ktere B6h ve svych knihach vyloiil a zjevil lidem, shrnou vjedno a uvedou v takovy fad, aby se mohly pfedloiit vSem lidem, aby je kaidy jasnP vnimal a chapal a kaidy take pfijimal a miloval.

3. Bude-li moine rozsvitit takove svPtlo obecne moudrosti, bude se moci jednak Sifit po celem svPti? lidskeho rozumu (jako zaEe slunce vidycky, kdyi vyjde, saha od vychodu a i k zapadu), jednak vzbu- zovat v lidech radost a konei-nP pfetvafet viili. Jestliie lide budou v tomto znamenitem svPtle vidPt pfed sebou jasnP sve cile i cile vPci, a budou-li umPt neomylnP uiivat prostfedkii k dosaieni dobrych cilii, proi- by jich take neuiivali?

4. My lide totii milujeme sv6 dobro natolik, nakolik je poznavame, protoie viile, kralovna i-inii, zvykla nasledovat vSude sveho domaci- ho radce, rozum, pfikazuje, aby sily vykonavaly vSechno to, CO vidi nebo o i-em se domniva, i e je podle jeho usudku dobre nebo uiitee- ne. A ani tomu jinak nemiiie byt, protoie je-li utvofena k obrazu dobreho Boha, nemiiie lasku k dobru (bud' pravemu nebo pf edstira- nemu, jestliie se klame) odloiit.

5. Jestliie se tedy poskytne myslim obecny jas, v nPmi vSichni sprav- nP uvidi prava dobra a poznaji, i e vgechno, CO je pod nebem, je, nebo ma byt, podfizeno nebi (nemBli to zmizet a zaniknout), vzbudi se v nich opravdu snaha o ona prava dobra take usilovat a vyhybat se protichiidnym zliim.

6. 0 jak je proto ti-eba si pfat, jak vzhledem k Bohu, tak i vzhledem k lidem, aby vzeSel takovy jas! Vzhledem k Bohu, aby tolik a tak velikych dP1 a dobrodini, jichi je plny svPt, v tolika pfipadech nehynulo nebo aspoii nebylo bez uiitku. Aby se ve vSech posvPcovalo jeho jmeno, ke viem pf ichazelo jeho kralovstvi; aby vSichni na zemi jako na nebi plnili jeho viili; a aby vSichni vSude byli svPdky, i e jeho je kralovstvi, moc a slava, na vPky vPkii, amen!

7. Pokud jde o lidi, proi- by nebylo iadouci, aby kaidy, kdo ma oi-i k vidPni, mohl vidPt, kdo ma uSi k slygeni, mohl slyget, kdo ma srdce k vnimani, mohl vnimat, kdo ma jazyk k chvaleni Boha, mohl Boha vyznavat? Aby jii nikdo v jasnem svPtle nemohl nevidi?t, aby nikdo nemohl na rovne cestP bloudit, aby nikdo nemohl minout cil blaienosti pfed nim postaveny, aby nemohl zcela pozbyt sve nadPje? Kei by vSechen lid Hospodiniiv prorokoval, pravi MojiiS! (4 Gen. 11, 29). Kei by rozumPli a chapali posledni sve vPci, pravi sam Biih (5 Gen. 32, 29).

8. Nemfiie tedy byt ppEelem lidskeho rodu ten, kdo si nepieje takovou obecnou cestu obecneho svPtla: Proto snad nikdo nebude hanPt vyslovena piani. Odsuzovat totii smPle podniky jako nerozvaine je piilig nasnadP, jestliie neni iadna nadgje v moinost uskuteEnPni tak velike vPci. Piistupme proto jii k jejimu vyhledavani.

1. At' pozorujeme Boii nebo lidskou piirozenost a skutky, jak jsou dosud spatiovany ve svem postupu, af sledujeme i piedpovPdi Boii o poslednim stavu svPta pEed vstupem do vPCnosti, vgechno nam pFikazuje doufat ve vPci vPtSi a lepSi vPci minulych.

2. PEednP totii stavba a sprava samotneho svPta je velmi podobna divadelni hie, ba dokonce je hrou, kterou na zemi hraje moudrost Boii se syny lidskymi (Piisl. 8). Hie vSak nic neni vice vlastniho nei i e divaky, kteii na poc'atku malo rozumPji, kam dPj smPEuje, po po- divnych zmatcich a zapletkach posleze usmPrni tak, i e kdyi se hra chyli ke konci, vSechno dEivPjSi i piitomne, i to, CO by10 ponechano na zavPr, vic a vice se odhaluje jejich pochopeni. Herec si teprve tehdy ziska potlesk, jestliie vSem se stane jasnym, i e vSechny zapletky dogly k Stbstnemu konci. Zdalipak se sluSi oeekavat od nebeskeho umPlce nPco meniiho?

3. Za druhe vSechen vPk svPta, zobrazujicivPk jednoho c'lovPka, musi koneenP pFece stanout na nPjakem nejvySSim stupni. Jako totii prvni utvaieni c'lovPka zacina udy, jako svym poeatkem, potom smysly nalezaji pEedmPty, na nit2 by se upiraly, dale rozum zkouma piiciny vPci, a z toho nakonec pochazi CistSi porozumivani vPcem, nejZistSi pak v samotnem staii, tak take jistP bude udPlem svgta, jeni prose1 nejprve vyvojem mechanickym, pak smyslovym, a potom rozumovym, a dosti se a i dosud v tPchto strankach zdokonalil, aby se nPkdy povznesl k CistSi a abstraktni moudrosti. Aby to jasnP vysvitlo, ukai- me si to plnPji.

4. V prvnim vPku svPta kvetla zamestnani potfebna k iivotu, rolnic- tvi, pastyfstvi, kreji-ovstvi, stavitelstvi atd., protoie i-lovPk vyhnany z raje muse1 hledat ochranu proti nahotP, hladu a nepohodP. Kdyi se zvPtSil potet lidi bydlicich poriiznu v rodinach, dolehla na nP pei-e o hospodafske zaleiitosti. PO potopP za Nimroda zatala politi- ka a brzy nato, za i-asii Abrahamovych, um6ni valei-ne. Pak za Moj- iiSe vyvstal vPk pisma, jei se rozgifilo od Egypt'anii k Foinitaniim, Chaldeiim a PerSaniim a znamenitP rozkvetlo. AvSak magove sva tajemstvi petlivP skryvali v tajnosti, nezjevovali je obecnemu lidu. U ~ e k i i se koneEnP vSechno zai-a10 stavat vefejnym, protoie ve vefej- nych Skolach se vyui-ova10 pisemnictvi a filozofii. Kdyi pak za valek Alexandra Velikeho19 vzaly vPdecke snahy skoro uplnP za sve, pocala se u ~ i m a n i i pPstovat nejprve vymluvnost a po ni filozofie.

5. Potom kazani evangelia pfivedlo na svPt naboienskou horlivost a vyvolalo nesmirne spory (nebof by1 dan Kristus na znameni, temu se ma odporovat, Luk. 2), ze kterych vzeSly v cirkvi i mimo ni roz- triky, sekty, kacifstvi a nova naboienstvi. Nasledoval vPk barbarsky, trvajici nPkolik stoleti. Ale po vyvraceni Konstantinopole zaiehlo nPkolik jisker z knihoven v Italii, Francii, NPmecku a v jinych ze- mich evropskych svPtlo nejprve i-istgich jazykii, pak filozofie a ko- net@ i naboienstvi, ne vSak bez odporu tmy a ostre sraiky a zase S rozmanitym rozStPpenim na sekty.

6. PEi tomto boji se kaidy snaii svgdectvim minulosti dokazat, i e pravda je na jeho stranP. K tomuto ui-elu se hledalo vgechno, CO by10 kde moino nalezt (vydatnou pomoci k tomu by1 v te dobP vynalezeny knihtisk). Tak by10 uspPSnP objeveno ze vSech staroiitnych pamatek, ze samotnych pokladii slova Boiiho i z dilny lidskeho pfemyileni mnoho vPci, ktere znamenit6 proklestily cestu urtitemu obecnemu svPtlu, ba nPktefi se dokonce domnivaji, i e je to jii ono nejvySSi svPt- 10. Protoie se vSak zaroveii mnohe, kdyi ho riizni lide riiznP pou- iivali, poruSilo a pokfivilo a riiznice se nezmirnily, ale rozmnoiily, musi nutnP byt jeStP jiny vySSi stupeii, na nPmi by konei-nP sama tis- ta, jasnP objevena pravda, ukazujici vSem tutei svou podobu, skon- covala S nejistotou a spory.

7. Zda se, i e toto po stupnich jdouci rozmnoiovani svPtla pfedem ukazal Biih jii pfi samem stvofeni svPtla. Stvofil je sice hned prvni-

ho dne, ale v jakesi nespoiiidane hmotP. i'tvrtf den, uprostfed sveho dila, je rozvedl v nPkolik kouli, vPtSich i mengich, a rozmistil je v uri-ite vzajemne vzdalenosti po obloze. Teprve posledni den vytvofil svPtlo rozumove, lidskeho ducha, ktery je nazyvan svitilnou Boii (Pfisl. 20,27). A stvoieni ostatnich vPci je lii-eno tak, i e se postupova- 10 od nejmenSich pfes vPtSi k nejvgtiim, od niiSich pfes vySSi k nej- vySSim, od dobrych pies lepSi k nejlepgim. Odtud onen Boii dovPtek, Sestkrat opakovany: A uvidPl Biih, CO ui-inil, a hle, by10 to dobre! Na- konec jako vyvrcholeni by10 fec'eno, i e by10 velmi dobre, CO uCinil(1 Gen. 1,31). Vidyf svrchovanP dobry Bdh si miiie odpoc'inout jen pfi svrchovanit dobrem dokonc'eni vPci. Mame se tedy bat, i e pfi spravg toho, CO stvoiil, nebude si Biih podoben? RozhodnP nerozumPji postupu Boiich skutkii ti, kdo pod koncem svPta si nic jineho nepied- stavuji, neoi-ekavaji a nepfedpovidaji nei nejhorSi kal, zmatek, tmu a vgelijake smutne vPci, jakoby Biih by1 vskutku podoben lidem, ktefi nejprve podavaji dobre vino, potom horSi, a jakoby radPji neuchoval dokonale vPci na konec, aby jeho moudrost mPla vidy odkud brat nove rozmnoieni obdivu a dobrota rozmnoieni chvaly.

8. Ale miiie se mi namitnout, i e je tu Danielovo proroctvi o i-ty- Eech monarchiich, prvni zlate, druhe stfibrne, tfeti mPdPne a konei-nP i-tvrte ielezne a hlinPne. Odpovidam: Proi- se vSak nei-tou take nasledujici slova o obecne EiSi, ktera bude Kristovou, a i onen kamen z hory rozdrti tyrany, ktefi naplnili svPt nasilnostmi? (Dan. 2, 44-45.) A kralovstvi i moc a diistojnost kralovska pod veikerym nebem budou dany lidu vznegenych svatych (Dan. 7, 17), a i Kristus bude kralovat ne jako dosud uprostied svych nepfatel nybri tak, i e nepfdtele mu budou slouiit za podnoi jeho nohou ( ~ a l m 110; 2 id. 10,23; Kor. 15/25-26). Avgak pfedpovPdi brzy uvidime.

9. Povaha synteticke metody (j i i Biih uiiva ve vSech svfch skutcich) slibuje posledni stupeii svPtla vSestrannP dokonaly. Jeho metoda ma vSak takovou povahu, i e vSechno i-astei-ne se spojuje v nPjaky souhrn a menSi souhrny v souhrn vPtSi a konei-nP vSechny souhrny v souhrn souhrnii. Kdyi tedy dobrodini Boii a vynalezy lidske, a;- koli se poriiznu nahodnP vyskytuji a vznikaji, vzrostly pfece v hro- madu, pro6 bychom nedoufali ve vrchol cele hromady? ZvlaStP kdyi sebrana pozorovani o teto vPci tvoii poui-ku. A souhrn podobnych pouc'ek tvoii umPni nebo vPdu nebo zkuienost. A konei-n6 tvoii-li

soubor umPni a v6d soustavu (filozofie, teologie atd.), pro? by nakonec nebylo moine doufat v soust.avu soustav, tj. v nPjake umPni vSech umPni, vPdu vPd, zkuSenost zkuSenosti, svPtlo svPtel?

10. Doufat v to nam vskutku pfikazuje ona touha u?it se a vPdPt, zamPstnavajici i mysli lidske, mifici pfirozenym pudem vidy vySe, doiadujici se vaSnivP nP?eho vPtSiho, nei je vSechno to, CO jii ma. To se ukazuje jak v kaidem ElovPku, iivem obrazu vSevPdouciho Boha, tak zejmena zjevnP to vystupuje jak u spisovatelfi tak u Ctenaffi no- vych knih. Coi oni, kdyi piSi pro vefejnost (mluvime o tPch, ktefi piSi, ne ktefi opisuji, jsouce neschopni uiitetne prace) vefejnP podle svkho svgdomi nepfiznavaji, i e to, CO jii existuje, nestati, a i e je nutno vSemoinP hledat nPco vyhodnPjSiho? Proto totii i sami po jinych (nPkdy i sami po sobP Zasto s velkym svym nepohodlim a velkou unavou ducha) piSi, ponPvadi ta nebo ona vPc jeStP nebyla zpraco- vana nebo jeStP ne dosti vhodnP; avSak bud' tuSi nebo aspofi maji nadPji, i e se mfiie zpracovat lepe nebo spravnPji, nebo snaze, tak ?i onak, a proto se o to pokouSeji a podavaji to k posouzeni jinym. RovnPi ti, ktefi dychti po novfch knihach, odhaluji vnitfni poznani nPjake mezery, kterou by radi vyplnili. Nebof kdyby se domnivali, i e je jii vgechno v pofadku, jistP by se s tim spokojili a nepfisobili by si novou namahu a praci nove obtiie.

11. Hleda tedy svPt a hledanim vyznav& i e touii po plnPjSi cestP plneho svPtla. Jestliie tat0 touha je nagemu srdci vStipena bez nadeje na splnPni, bude tfeba zahladit tento vyrok: Bfih a pfiroda nedPla- ji nic nadarmo. A jestliie je nezahladitelny, pak touha nebyla nam dana nadarmo a je splnitelna.

12. Vim, CO by se zde mohlo odpovPdPt: i e nejlepSi nag StvoEitel ony touhy po stale vPtSich a lepSich vPcech proto vStipil lidskym myslim, aby smrtelnici vidPli, i e se zde nedostava dokonaleho vidPni oku ani dokonaleho slySeni uchu, ani nedochazi k uplnemu splnPni nasich tuieb, a jaksi se sami od sebe pobizeli obracet touhy k samot- n6 vPtnosti (kde vSechno je pospolu a kde je proto naplnPni a konec vgeho). Je vSak pravdPpodobne, i e i v tomto iivotP po celou dobu, CO

prodlevame na zemi, skytaji se nam stale moinosti, abychom hoj- nPji splfiovali sve tuiby, a i dospPjeme k nejvySSi hranici, jii moino zde dosahnout, po n i i u i nezbyva nic nei vrchol vP?nosti. Nebof

takove naplngni stupfiii po vSech strankach vyiaduje nejdokonalej- Si moudrosti naSeho Boha. Jako tedy v pfirodP nemoinost prazdna dala moinost vynalezt velmi krasna umPni, tak nadarmo spoleha- me, i e onen utPk lidskeho ducha pfed prazdnem a ustavitna touha nPjak je vyplnit bude pfileiitosti, aby nam Biih daval vidy vPtSi vPci a my abychom je hledali a nalezali. Jestliie vSak je tomu tak, pro; nemame postupovat a i k jakesi vSevPdoucnosti? Minim tim vPdPni svrchovane plne vSeho, CO se zde pod nebem pfedklada k uteni, vy- loiene v one troji knize nam zde dane.

13. A ponPvadi d'abel hned zpotatku zneuiil one lidske touhy vSech- no vPdPt, vrhl tlovPka za jeho zvPdavost do tmy a dosud ji ustavitnP a zuEivP rozmnoiuje (k pohanP Boha a prostfedkii, ktere poskytuje k obnoveni svPtla), mohli bychom vPfit, i e i BGh nerozmnoii sv6 svPtlo tak, aby vSechen sbor tvorii vidPl, i e vitPzstvi a slava nenaleii kniieti tmy, ale Stvofiteli svPtla? Nejen na vPtnosti, ale zde na samotnem jeviSti, kde se bojuje proti Bohu, bude tfeba udolat tohoto nepfitele, ma-li byt triumf naSeho Boha a jeho Krista uplny. Dojde-li k tomu, nastane jistP opatny stav svPta nei onen, ktery je nyni, protoie to, CO d'abel uvedl ve zmatek, bude tfeba opPt uvest v soulad. Nebof dobrota a moudrost naSeho Boha mohou napravit to, CO d'abel poruSuje; CO faleSnP slibuje, miiie Biih dat opravdu svym tvoriim (vysvobozenym z d'ablovy moci) a ve sve ~Semohoucnosti to jii od potatku zatal. Kdyi totii d'abel tlovPku sliboval iivot a uvrhl jej do smrti, Biih prav6 pfi teto pfileiitosti pfivedenou smrt zmPnil ve vs;- ny iivot. Sliboval d'abel spojeni s Bohem a odtrhl nas od Boha, Biih vSak nas odtriene tim pevnPji s sebou opPt spojil a na vPky se CO do podstaty stal s nami jedno. Sliboval, i e budeme podobni Bohu tim, i e budeme znat dobro a zlo, ale utinil nas podobnymi sobP, takie povaiujeme dobro za zlo a zlo za dobro. Biih naproti tomu nas opravdu tini sob6 podobnymi, takie zname dobro jako dobro a zlo jako zlo, i e zlo prokliname a z dobra se radujeme, dobro vyhledavame a dobreho na vPky uiivame. A ponPvadi nakonec d'abel zarputile nepfestava lidi svadPt, nepfestane ani Biih stale lidi osvobozovat, dokud ti se nebudou citit osvobozeni, a on ve sve nestoudnosti se nebude citit zcela zahanben.

14. ~e tomu tak urtitP bude, davaji nam konetne jii plnou diivPru

piesladke sliby Boha, slitovnika nageho. Pfedpovidaji totii Boii vPSt- by, i e se rozsviti v podveeer svltta nPjake svlttlo, jei vzhledem k dEi- vltjiimu svPtlu dosud nejistemu (ktere pro pfimiSeni tmy nezasluho- valo byt nazvano ani dnem ani noci) bude tEeba nazyvat skutetnym svlttlem. Jako jeho vysledek se slibuje obraceni viech narodd k cirkvi, aby Hospodin by1 kralem cele zemP, jedinym Hospodinem, a aby jeho jmeno by10 jedno (Zach. 14, 7-9). Totei se pfedpovida U jineho proroka jest6 vyraznPjSimi slovy: Bude v poslednich dnech piichysti- na hora domu Hospodinova na vrcholku jinych hor a bude vyvySena nad pahorky, aby se k n i hrnuly vSechny narody a Sly zastupy lidu se slovy: Pojd'te a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jako- bova a bude nas uzit cestam svym. Pojd'te a prochazejme se ve svlttle Boha naieho (Iz. 2, 2; 3, 5). Tei jinde popisuje nejobecnltjgi obraceni narodd tPmito slovy: Povstaii a zastkvPj se, Jeruzaleme, ponltvadi piichazi svPtlo tv6 a slava Hospodinova vzeila nad tebou. Nebof hle, tmy zahaluji zemi a mrakota narody! Nad tebou vSak vzejde Hospo- din a jeho slava bude vidPna v tobP! A budou chodit narody v tvem svlttle a kralove v zaEi, jei vzejde nad tebou atd. Nebude ti vice svi- tit slunce za dne a nebude tP ozaiovat zaE luny, ale Hospodin bude tvym svPtlem vPi.nym a tviij Biih slavou tvou (Iz. 60,l-3,19,20). Tei: Bude svPtlo mPsice jako svlttlo slunce, avSak svlttlo slunce bude sed- meronasobne, a i Hospodin obvaie ranu lidu sveho a utrpPnou jeho ranu uzdravi (Iz. 30, 26). A i rozptyleny Izrael sdruii se vSemi narody a jazyky, aby p?iSly a vidPly jeho slavu a pfivedly vgechny naSe bratry atd. (Iz. 66, 18-20). A i bude kazano evangelium kralovstvi po celem svPtP na diikaz vSem narodiim, d?ive nei p?ijde konec (Mat. 24/24). Nebof evangelium je vPi.ne a bude hlasano obyvateldm zemP a vSem naroddm, kmeniim, jazykiim a lidu, aby se vSichni bali Boha, vzdavali mu poctu a klanPli se tomu, kdo stvofil nebe, zemi, moie a prameny vod (Zjev. 14, 6-7). A i naplni se zemP poznanim Hospo- dina jako mo?e je zalito vodami (Iz. 11, 9). A i Biih da vSem jedno srdce a jednu cestu (Jer. 32, 39) a zmPni rty narodd, aby byly Ciste, aby vSichni vzyvali jmeno Hospodinovo a svornlt mu slouiili (Sofon. 3, 9). A i se stanou vSechna kralovstvi svPta EiSi Pana naSeho a jeho Krista (Zjev. 11,15), aby by1 jeden oveinec a jeden pasty? (Jan 10). A i kniie tmy, d'abel, bude svazan EetPzem a zavEen v propasti, aby jii nemohl svadPt narody (Zjev. 20). A Pismo piedpovida pordznu vice dalgich vPci o slavnem stavu cirkve na zemi.

15. Dosud vSak nevidime takovy stav svPta a cirkve, takovou zaEi

svPtla obracejici vgechny k sobP, a spoutanou moc kniiete tmy. Zby- va tedy aby nastal, protoie je tfeba, aby se vrchovatP naplnilo viechno, CO je pfeduri-eno umyslem Boiim a pfedpovPdPno usty Boiimi.

JSME POVINNI TAKE

1. Takove mocne svPtlo po tak velkych temnotach mbie roznitit jedine ten, kdo jako na poeatku svPta porutil vnPjSimu svPtlu, aby za- zaEilo z temnot, tak ke konci svPta zpbsobi, aby zaEilo svPtlo vPdPni a slavy Boii v podobP JeiiSe Krista (2 Kor. 4,6). Nyni je tEeba ukazat, i e nicmenP neni nehodne synb svPtla, aby i oni sami ve svych tou- hhch a snahach pEemitali o vychodu onoho svPtla a vyhledavali jeho cesty a podoby v5im moinym zpbsobem. ~ f e l e m tu bude, abychom se do vPci pustili S tim vPtSi dfivProu, ukaie-li se, i e nam naSe svPdo- mi nedovoli odvratit se od takovych podnikb. ZavdPCime se v te vPci pomocnou sluibou Bohu, bude-li snad ji chtit uiit, aby tim rychleji nam vySlo ono posledni svPtlo cestami, ktere ukaie jeho moudrost a uzini schfidnymi jeho v5emohoucnost.

2. To nas utvrzuje v tom, i e smime patrat po cestach pEiStiho svPtla nejen S dobrym svPdomim, nybri i e svPdomi nas dokonce k tomu nuti.

3. Kaide dobro, ktere si kfest'ane smPji pEat a od Boha iadat, to take smPji hledat, ponPvadi prav6 ten, kdo Zekl iadejte, Eekl take klepejte a hledejte (Mat. 7, 7). Neni tedy vfili Boii, kdyi od nGho iadame vy- touiena dobra nebo jii slibena oeekavame, abychom je iadali nebo oeekavali v necinnosti, nybri abychom zarovefi Zinili to, CO je tEe-

ba dPlat a tak dokazali, i e si to opravdu pfejeme, opravdu klepeme, opravdu oeekavame, tj. i e jdeme Bohu vstfic a i e vztahujeme ruku, abychom pfijali dary, ktere pfinagi. Jinak, kdybychom odtrhovali od sebe, CO je tfeba spojovat, tj. kdybychom sice iadali, ale zaroveii ne- hledali a neklepali, feklo by se, i e pokougime Boha. OsvPtleme to pfiklady. Nai Hospodin nas uc'il modlit se: OtcVe nag, posvPf se jmeno tve. Kdyby se vSak nPkdo jen modlil a nechtPl soui.asnP i opravdu dbat, aby take sam posvPcoval Boii jmeno a aby jini vgemoinym zpiisobem je posvPcovali, feklo by se, i e se posmiva Bohu. Tak tedy, kdyi se narn uklada, abychom se modlili Pfijd' kralovstvi tve, uklada se narn zaroveii, abychom sami hledali kralovstvi Boii (Mat. 6, 33). Kdyi se modlime Bud' viile tva, neminime tim, aby ji Bbh bez naSeho vPdomi v nas konal, ale aby narn dal vfili konat viechny jeho zamPry. 0 to jsme povinni tak opravdovP usilovat, jak opravdovP se modlime. Kdyi Eiiame Chleb nag vezdejgi dej narn dnes, nema to ten smysl, abychom v nerinnosti oCekavali, a i narn bude z nebe seslan chleb, ale aby Biih pfipojil sve poiehnani, kdyi kaidy svou praci si hledi dobyt chleb a pak jej v potu tvaEe pojida. Tak kdyi se modlime Odpusf narn naSe viny, zavazujeme se zaroveii nedopoug- tPt se hEichii, nebo, kdyby se narn to vinou nagi kEehkosti pfihodilo, hned opustit cestu hfichu a navratit se k pfedsevzeti nehfeiit. Kdyi Eikame Neuved' nas v pokugeni, zavazujeme se tim, i e se nebudeme sami do pokugeni vrhat a pokouiet Boha. Kdyi koneEnP fikame Zbav nas ode zleho zaroveii se ui-ime a zavazujeme, i e se budeme zlu vyhybat a dame si pozor, abychom do nPho neupadli. Jak bychom tedy stejnP nepochopili, i e kdyi S pfichodem onoho vytouieneho osviceneho stoleti mame nadPji na napravu pokaienych vPci a iadame si ji od Boha, i e se zaroveii take zavazujeme ji napomahat?

4. Mimoto, ma-li se nPco dPlat, je tfeba zarovefi pochopit zpiisoby, jak se to dPla, a zkoumat, jsou-li pochopeny, protoie Biih, jako narn nepEikazuje konat nic nerozumneho, tak neiada, ba nechce, abychom nPco dPlali nerozumnP. Naopak je jiste, i e se narn nezabraiiuje zkoumat a chapat zpiisoby vSeho toho, CO zvlagtP nyni ma kaidy konat. Je tedy take jiste, i e se narn nezabraiiuje chapat smysl sem patficich vPci. Nap?. jii nyni jsme povinni kaidy urit kaideho pravdivemu a dobremu, odnaurovat nepravemu a zlemu a znat jiste pfileiitosti te vPci. CO tedy brani hledat zpiisob, kterym bychom mohli vSichni vSem pfi kaide pfileiitosti ukazovat pravdive a dobre

a odvracet vSi silou od nepraveho a zleho? Jako kfest'ane jsme jii nyni povinni, aby kaidf podle svych sil rozgifoval kralovstvi Kristovo, nii-il d'ablovo. Pro; tedy nemame take hledat cestu, jak bychom pie- svPdi-ili vgechny, aby tote? dPlali spolu S nami? Jsme povinni usilovat o mir se vSemi. Proi- tedy, jestliie miiieme, nemame ukazovat cesty miru i jinym, a to vgichni vSem? A jestliie se dosud mohli Slechetni duchove vPnovat dobyvani pravdy z temnot nebo jeji obhajob6 pied namitkami, pro; by se nemohli venovat tomu, aby pravda jii vydo- byta a obhajena se take rozgifovala na vSechny strany? Jestliie je to dovoleno se souhlasem Boha (ktery je pravda a chce, aby kaidy znal pravdu), proi- nehledat cesty, jimii by se pravda stala zfejmou vSem? Oboji zavisi na sob6 navzajem a nelze je od sebe odtrhnout.

5 . Konei-nP vidy by10 dovoleno v bazni Boii hledat dobre piileiitosti k dobrym vPcem, jei Biih poskytuje, a piisluSi to moudremu, podle tPchto slov: Dej moudremu pfileiitost a bude mu pfidana moudrost (Piisl. 9, 9). Budeme tedy nemoudfi, nebudeme-li dbat, abychom si pfileiitosti, ktere Boii dobrota k rozmnoieni moudrosti poskytuje, vgimali, chapali je a sledovali. Dava nam totii moinost, abychom vidPli, CO bude, a poi-ina tim, i e zjevuje zjevne cesty svPtla, abychom chapali, jak to bude. Musime tedy jit po stopach Boiich bezpei-nP tudy, kudy jde Biih pied nami, a piemySlet, jak odevSad vyzafujici paprsky svPtla by se mohly shromaidit v svPtlo jedine. Dik vlidne blahoviili Otce svPtel, ktery vidy, kdyi zaiehuje pochodnP, nezaie- huje je proto, aby byly schovany pod kbelec, nybri se postavily na svicen a slouiily vSem, ktefi jsou v domP. DPla tedy dilo mile Bohu ten, kdo si v Boiim domP bere za povinnost rozsvPcovat a otist'ovat svPtla: i-im jsou poc'etnPjSi a vPtSi, tim vice ma zasluh.

6. Je tedy tieba piistoupit S diivProu k dilu, Bohu milemu, a svPtu prospPSnemu, a nedbat StPkotu tPch, kdo jsouce zvykli odsuzovat nezvykle vPci hned na prvni pohled, a i zde nepochybng feknou: Na vas tedy i-ekala moudrost? Musime jim totii odpovPdPt: Moudrost vidy i-eka od poeatku do konce (Piisl. 1/20 a jinde). Ale my jsme lik- navi: kei bychom si jii konec'n6, a i se vysvPtli spletitost omylii vSude, kde se jen rozSiiily, poueili se ze vSech zpiisobii naiich poblouzeni a stanovili si pevne zasady, abychom se u i nadale nemylili.

7. Namitne-li nPkdo, zda bude v lidskych silach zamPfit paprsky pravdy k osviceni a obraceni srdci, odpovime: JedinP Otci sviltel naleii osvPcovat srdce. Mame vSak proto Cekat, a i se to stane zazra- kem? Coi nemame zaroveii chapat se prostfedkii, ktere poskytuje Biih, a horlivg je vyhledavat? Vime, i e lidska pile je bez Boha naprosto marna, nikoli vSak v tom pfipadP, kdyi slouii Bohu. Neustalym konanim Boiich dPl jsme se totii pouCili, i e Biih ma ve zvyku sve vnitfni praci pfedesilat vnPjSi prost?edky, a i e si pfipravuje svymi posly cestu tam, kam se chysta sam jit.

8. Nezbyva tedy, nei aby nikdo neodpiral Bohu sve pfispPni tam, kde se domniv& i e miiie vykonat nPco vefejnP prospPin6ho. Pro- to take hned pfistupujeme k hledani podstaty svPtla, hodlajice pomahat Otci svPtel proti temnotam, ktere jsou mu odporne, abychom mGli pfileiitost nepoznavat cesty svPtla odjinud nei ze samotnych cest svPtla.

1. ObecnP vzato je svPtlo zaf, ktera se rozleva po vPcech, ukazuje a odkryva je, aby tPm, kdo se divaji, byly patrny tvary, poloha a pohyb veci, vzdalenost mezi nimi a rovnPi i jejich vzajemne pomPry.

2. Naproti tomu tmy jsou mrak, obklopujici a zakryvajici vPci, aby nebylo moine vidPt jakost a mnoistvi toho, CO je kolem nas, a jeStP men6 to, jak se vPci maji k sobe navzajem.

3. Z toho vyplyv& i e tyto dvP vPci jsou protikladne a maji protikladne vlastnosti a ucinky. SvPtlo totii sebe a S sebou zarovefi vPci objasiiuje, obraci navenek, dP1a je pfistupnymi a stavi je na oci. Tmy naproti tomu sebe a S sebou zarovefi vPci obraceji dovnitf, tini je nejasny- mi, zaviraji je a skryvaji ve skrySich. Proto od svPtla pfichazi poznani vPci, od tmy jejich neznalost. SvPtlo dava vPcem a dugim pocit libosti a radost, tma zarmutek a nelibost. KoneenP svPtlo ma podobu iivota, tma podobu smrti. Odtud je v Pismu: Pfijemne je svklo a mile je oi-im vidPt Slunce (Kaz. 11, 7).

4. SvPtlo a tma vSak nejsou jednoho druhu. Boiivyroky hovofi nejvice o trojim svPtle, jei je take stejnym poetem druhG tmy poskvrnPno, neni-li osvPtleni, totii svPtlo vPCne, vnPjSi a vnitfni.

5. VPtne svgtlo je ona lidskym smysliim nepfistupna zafe, v n i i pfe- byva Bfih (1 Tim. 6,16) a v ni i pozoruje jednak sebe sama jako pra- men veSkere blaienosti, jednak vSechny zpiisoby vgeho, CO je a miiie byt mimo nPho a uiiva iivota a blaienosti od vPk6 do vPkii. Na tom- to svPtle se podileji tvorove obdafeni tviircovou spoletnosti, ktefi ziraji blaienym pohledem na Boha a bohatP v nPm proiivaji radosti bez konce. Opakem tohoto vPtneho svPtla jsou vPtne tmy, ktere v Bohu, prameni svPtla, nemaji iadne misto (Biih je totii svPtlo a tma v nPm iadna neni, 1 Jan 1. 5). Ale jsou ve stvofenich ustanovenych ke spoletenstvi se Stvofitelem, jsou-li ze zirani ve svkho Stvofitele vyloutena, takie na vPky nevidi iadneho paprsku jeho blaieneho svlttla, ba ani jiskerku; a to je propast hriiz a vPm3jch iizkosti (ialm 49, 20; Mat. 25, 30).

6. VnPjgi svPtlo je ona zafe vnimatelna tPlesnyma otima, kterou Biih osvlttlil toto sve viditelne jeviStP tPlesneho svPta. Jeho nositelem jsou nebeske hvPzdy, pfedevSim slunce. Dfive nei Stvofitel tyto pochod- nP zaiehl, nebylo nic krom6 nekonetne prazdnoty, nesmirne a puste propasti bez iivota, pohybu a jakychkoli tvarii, Ale i nyni, jestliie nP- kam ono svPtlo nepronika, zahaluji vSechno terne tmy, jako je tomu v hlubokych utrobach zemP a v noci i na jejim vnPjSim povrchu. Tu se odnima piivab vgem vPcem.

7. KonetnP vnitfni svlttlo je zafe zaiehnuta v mysli rozumneho tvo- ra, osvPcujici a fidici ji na jejich cestach. A toto svlttlo je zase troji, osvPcuje troje vnitfni nastroje tlovPka: rozum, viili a cit.

8. SvPtlo v rozumu je rozumova znalost vPci, jii tlovPk postihuje pravdu vPci, uvaiuje o jejich nejvnitfnltjgich vztazich a pfijemnP za- mPstnava ducha. Kdyi je toto svPtlo zaEici, nazyva se moudrost, to- t i i prava znalost toho, CO je, a rozvaink a prospPSne uiivani vgeho. Tma, jei je tomuto svPtlu protikladni, je neznalost vPci: skutetna a opravdova tma, z n i i pochazi malatnost a tupost mysli. Nebo jestliie se mysl vrozenym nutkanim zmita sem a tam a pfesto chce nlt- kam dospet, naraii nejen na ustavitne pfekaiky domnPnek, nybri upada i do jam omylii, stoji jako na jakychsi svazich, kde je ohroiena sklouznutim a zficenim, a i konetnP upada v zahubu.

9. Druhy stupefi vnitiniho svPtla je ve vfili. Ji tlovPk usiluje o dosaieni dobrych vPci, okouSi jejich sladkost a tPSi se jen z vPci svatych a c'istfch. Tma protikladna tomuto svPtlu je nec'istota mysli. Lid6 po- skvrnPni touto netistotou se nazyvaji v Pismu syny tmy, protoie se tP5i z dP1 tmy.

10. Tieti stupefi vnitiniho svPtla je ve svPdomi neboli citu. Nebof jasnost a radost srdce vznikly z pravdy poznane smysly a z utasti na svatosti. 0 tom pravi Pismo: SvPtlo vychazi spravedlivemu a radost lidem upiimneho srdce ( ~ a l m 97, 11). Tomuto svPtlu protikladnou tmou je sklitenost mysli, ktera je si vedoma nepravosti a Spatnosti. Tato sklitenost je piedehrou vgc'ne tmy pekel.

11. Abychom nauc'ili lidi znat vSechny tyto temnoty a vystiihat se jich, budeme zkoumat pfedevgim cesty rozumoveho svPtla, protoie je-li ono c'iste a zaiici a ukazuje-li svou zaii spravnou cestu viili, tini tak viili ochotnou nasledovat svPtlo a pfisobi, i e city jsou plny svPtla, podle znameho vyroku Kristova: Svitilnou tPla tveho je oko tve; bude-li oko tve proste, bude cele tv6 tPlo svPtle (Luk. l l , 34).

12. Budeme tedy zkoumat cesty rozumoveho svPtla, dopadajiciho pod vedenim vnPjSiho svPtla (k nPmui ono vnitini je GmPrne) na smysly. VPc'ne svPtlo ponechame stranou teto uvahy, protoie je nam zatim nepf istupne.

13. Zatim zaznamenejme zasady z teto kapitoly:

I. Jako velky svPt vybavil Otec svPtel svym viditelnym svPtlem, tak i maly svPt, tlovPk, je vybaven svym.

11. Jako svPtlo svPta ma sviij protiklad, tmy, tak i svPtlo mysli ma sve.

111. Jako svPtlo svPta vynika mezi vSim, CO se pfedklada smyslfim, tak svPtlo mysli vynika mezi vSemi ostatnimi dary ducha. Nebof jakoby bez vnPjSiho svPtla svPta nebylo iadne krasy svPta, tak bez svPtla mysli by iadnou krasu nebylo moino chapat, a tak zna- menita dila Boii by byla bez sv6dka. Odstrafi ze svPta svPtlo, odstranil jsi teplo a S teplem pohyb a s pohybem vgechno, CO vznika

z pohybu, napfiklad vznik vgci a rozmanitost podob a iivot, ktery z toho pochazi. Tak kdybys z mysli odstranil rozum, odstranil jsi samu mysl, protoie jsi ji zbavil obrazfi a podob vgci. Jestliie ko- net@ odejmeg vPdomi dobra a radosti srdce, uvidig, i e nezbyva nic kromg nejhrozngjgi zmgti zmatkfi.

1. Protoie svPtlo a tma jsou protiklady a protichiidnP na sebe piisobi, nemfiie se stat, aby se vzajemnil nepotiraly, aEkoli silnPjSi nabyva vrchu nad slabgim, totii svPtlo nad tmou. Nebof svPtlo je cosi klad- neho, odkryva prave a skuteEne Einnosti a mocnP rozSifuje svou silu. Tma sama o sob$ neni nic nei stav bez sviltla. Ponilvadi pak tento stav ma podobu bytosti, napodobuje take pfirozenou povahu bytosti pokud mfiie, tj. miluje sama sebe, chrani se, brani, zachovava se a haji, sveho protivnika nenavidi a vyhyba se mu, nebo nemiiie-li se mu docela vyhnout, zapasi S nim a pfimigenim sebe zatemfiuje zafi sviltla nakolik mfiie.

2. Odtud ustavic'ne boje sviltla a tmy, protoie oboje se snaii vytvofit si pro sebe vlastni kralovstvi. Pohled'me, jak se to dPje U vnPjSi- ho svPtla a tmy, abychom podle toho snaze a spravnPji mohli soudit o vnitfnim svPtle a tmP.

3. DZve nei Biih zaiehl na svPtil prvotni sviltlo, tma zaujimala vSechno, aEkoli duch iivota (a brzy S nim jakoito tvircem zarodky vgech vPci) by1 jii vStipen svetove hmotP (1 Gen. 1-2). Ale sviltlo roz- iehnute v onPch temnotach a toc'ici se po obvodu propasti, mocnil zaEalo v onPch tmavych parach a dymech propasti pfisobit a Eistit je, takie brzy po prvnim obPhu svPtelne spousty vzeSla druheho

dne jemna a priisvitna prostorna podoba (kterou nazyvame nebem a vzduchem), ono rozsahle sidlo svPtla. Tmy ustupujici pfed nim zaCaly se na svem utPku shlukovat a zfizovat si take sidlo na stra- nP protilehle svPtlu, totii v hustPjSich Castech svPtove hmoty a za nimi. Nebot' voda a pak zemP, vznikle z prvotni hmoty nakupene do oblouku, nakolik nabyly hustoty, natolik take poskytly temnotam skrySe v sobP a za sebou, coi sama skuteCnost posud ukazuje.

4. Zevnitf totii z utrob vegkere huste hmoty svPtlo se zcela vyluCu- je a nemfiie pronikat temnotu. To je vlastng, CO nazyvame tmou: uplna nepfitomnost svPtla. Jestliie vSak kolem takoveho tmaveho Mesa neseS svPtlo, osviti sice povrch tPlesa, ale jen na te stranP, na ni i zasviti svPtlo, na protilehlou stranu si cini narok tma, jei se neda zcela vypudit z pfirozenosti vPci. V tomto stavu se nazyva trna zvlaStnim nazvem stin. Jestliie take odtud jej hodlaS vypudit a pfibliiiS svPtlo, take on se zase vzdaluje na protilehlou stranu, mPni vSak toliko misto, ale nemizi.

5. Tak je nemoine odstranit ze svPta stin a tmu: stfidaji se toliko vzajemnP se svPtlem. VSude, kde vznika svPtlo, tam ustupuje tma; a kde svPtlo zanika, tam hned misto nPho trna nastupuje. Ani nic jineho nepfichazi a nemiiie pfijit kromP sousedstvi obojiho, kteremu fikame ranni a veCerni soumrak. Tak svPtlo ve svem stEedu jako centru je nejzafivPjSi; podobnP trna je ve svem stfedu nejhustgi, na rozmezi je smPs obojiho a jakoby souboj; bud' nabyva pfevahy tma, jestliie svPtlo ustupuje, nebo nabyva pfevahy svPtlo, jestliie prudeeji utoCi na tmu. Tma totii nemiiie odolat svPtlu, BtoCi-li na ni; na mis- to svPtla mtiie trna nastoupit tehdy, jestliie svlitlo ustoupi z mista. Z pravidelneho stfidani dni a noci je patrne, i e se tak dPje jakoby v6Cnym zakonem.

6. Podobn6 je tomu se svPtlem a tmou lidske mysli. Biih, kdyi byla stvofena, osel ji semeny vSemoineho poznani. Tato semena nazyvame vrozenymi pojmy a ohniCky pfirody nebo take troudem piiroze- neho svPtla. AvSak dfive nei se tento troud miiie vznitit v ohefi, ne- vyhnutelnP ovlada propast mysli trna (jak je zfejme U dPti, neznalych vSech vPci); ktera se rozhani teprve potom vznikem ucinneho svPtla. Kdyi totii pomoci smyslti dochazi k pozorovani, jei se tyka riiznych vPci (podobnP jako kdyi se kfesa oceli o kfemen), kde jiskra po jis-

kEe vykiesana a ponenahlu zvPtgena v plameny odstraiiuje onu tmu mysli, ne ovgem zcela najednou, ale po Zastech a postupnP, protoie je mnoho vilci, ktere se nedaji hned proniknout.

7. Odtud plyne, i e take v naSi mysli tma nevedomosti klade odpor poznani svPtla, kdyi na jedne stranP kidne a Zisti se, na druhe naproti tomu se shromaiduje, houstne a zatemiiuje svgtlo. Z toho plyne, i e vidycky Ize v naSi mysli stejnP jako ve svPtil nalezt n6co osviltle- neho a nPco temneho, dokud nepEijde ;as, kdy Biih vyiene ze sv6ta i z mysli vgechny temnoty a uzini zemi stejnP jasnou jako nebe a od- strani kaidou zaclonu pied zrakem mysli s e c h vyvolenych. PEesva- te vPgtby naSeho Boha pfedvidaji, i e k obojimu v budoucim iivotP dojde.

8. Zatim budii z teto kapitoly ziejme:

I. ~e stav lidske mysli je podobny one podmince, ktere podleha sam svPt, totii i e zaZina tmou a konZi svPtlem. (Protoie Bdh vPci, ktere chce obdafit vPCnosti, vede z propasti nicoty v stalost podstaty.)

11. ~e vSak vgechno, CO se rozklada mezi tPmito mezemi (totii mezi prvotni tmou a poslednim svPtlem) je smigeno z obojiho a i e svPtlo S tmou vidy se potyka a bude potykat, dokud svPtlo tmu nepEekona.

111. ~e sv6tlo m5 moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totii vzcha- zi svPtlo, tam tma brzy bud' iidne nebo mizi. A naopak tma nema sil, aby odstranila svPtlo.

IV. Nasledkem toho, jestliie se kdy tma ve svilt6 nebo v mysli vzmaha, nedilje se to jinou silou, nei ustupovanim svetla a jakoby S jeho dovolenim nebo aspoii pro jeho ochabovani.

V. Odtud plyne, i e pfitka sv6tla S tmou je vidy vit6zna a i e kaidy omyl piinaSi p? ileiitost k odhaleni niljake pravdy, jak o tom svPdZi zkugenost.

VI. Je tedy jiste, i e jestliie svPtlo nepiestane phobit a stale se roz- SiFovat, nenajde tma nikde skryBe, z nichi by nebyla vypuzena.

VII. ~e proto nic nezbyva, nei abychom nepiestali zkoumat, a pokud jsme S to, upravovat cesty svPtla, jimii by se mohlo mocnPji Siiit, vchazet a vnikat take do kterychkoli skrytych jeskyni a za- roveft jednou cele kralovstvi tmy napadnout, oblehnout a S Boii pomoci dobyt.

l. ,,VG, jakou cestou se iiii svPtlo?" pta se Joba Bfih, ne proto, aby vzbudil beznadPji, i e se toho nedopatra, ale aby vyvolal touhu do- patrat se toho. JistP totii tim, CO tam fika Bfih o nemoinosti lovu velryb, jinde pak o hlubinach zemP, do nichi lidsky rozum nemfiie proniknout, jinde zase o nespotitatelnosti hvezd a o podobnych v;- cech, mini nesnadnost a nikoli nemoinost, i-ehoi je dfikazem, i e do vieho toho jii do jiste miry proniklo lidske usili. Nebof naii seveia- ne se jii naui-ili vrhat harpuny na velryby, kosmografove se nauzili podle obvodu zeme mPfit jeji hloubku a hvgzdafi uvest v pozet hvPz- dy rozeznatelne lidskym zrakem (neviditelne ani Bfih neukazoval Abrahamovi). Neni bezvyznamne ani to, CO dosud optikove zjistili o cestach svPtla. Ukazuji totii S matematickou jistotou vie, CO se dPje kolem svPtla, svPtlem a ve svPtle (bezmala i to, CO je samo svPtlo svou podstatou), takie nezbyva mista pro pochybnosti o pravdivosti vPdy.

2. Zkoumejme tedy, zda z poznanych cest tohoto vnPjSiho svPtla a z porovnani jich s cestami vnitiniho svPtla Ize vypatrat zaklady toho, ot usilujeme, aby vpravdP sama piiroda nam oznatila stezky k dovednosti, dovednost pak nas vedla k provadPni toho, CO hledame. Nebudeme vSak vykladat viechno, CO naleii k podstatP svPtla (to totii sem nepatfi), ale CO nejstrutneji vyloiime poutky a ukaieme po pfikladu rnatematikfi to, CO se zda, i e patii k nagemu ukolu. ~ e k n e - me-li viak piece o nPco vice, stoji jistP tat0 uvaha o svPtle za to, aby se jasne mysli ani nemrzely, ani neznechucovaly, vynaloii-li na to nPjaky tas a praci.

3. SvPtlo ma svfij subjekt, z nPhoi vyzafuje, objekt, ktery ozafuje, a prostfedi, jimi prochazi. (Jako denni svetlo vyzafuje ze slunce na zemi vzduchem. A kterekoli jine svPtlo vyzafuje z nPjakeho svPtelne- ho tPlesa na nPjake tmave tPleso nPjakym tPlesem priizratnym nebo prfihlednym.) PodobnP rozumov6 svPtlo, tj. poznani, piichazi z vPci pfes smyslove organy do mysli.

4. Dodatek I. Proto v hmotnem svPtle jsou a pozoruji se tfi hmotne sloiky, svPtla, priihledna a tmava. (Odejmi svPtlou, nebude iadne vyzafovani; odejmi prfihlednou, nebude iadne pronikani; odejmi tmavou, nebude ozafovani, tj. nebude zcela iadny tok, iadne svPtlo.) PodobnP nemfiie byt iadne svPtlo poznani tam, kde chybi bud' vPc nebo smyslovy organ nebo mysl.

Dodatek 11. Cela pfirozenost svPtla zaleii v toku, tj. v pohybu. (Prochazi totii nPco z nPCeho nPCim do nPCeho.) Tak take poznB vani vPci je jakymsi pfechodem, kterym mysl pfechazi od nPZeho znameho k nPZemu neznamemu prostfednictvim nPCeho Castetnii znameho, CasteCnP neznameho.

Dodatek 111. Cela podstata svPtla je v jeho uloze, slouii ke spo- jovani vzajemnP od sebe oddglenych vPci a smyslfi (aby se mohlo posoudit, zda o nP mame stat Ci se jim vyhfbat). PodobnP poznavani vPci neni samouCelne, nybri slouii k tomu, abychom si je vybirali a uiivali jich.

5. Ve svPtle tedy, protoie jde o tok, je nPco, CO plyne, a dale meze odkud, kudy a kam plyne, a jsou jiste zpiisoby onoho plynuti. Vysviit- leni: To, CO plyne, je svPtelny paprsek. Misto, odkud plyne, je samo svPtelne tPleso; kudy plyne, to je priihledne prostf edi; kam plyne, to je objekt bud' priihledny nebo hladky nebo tmavf. Zpiisob plynuti je pfimy nebo Sikmy. StejnP pfi poznavani vPci to, CO pfechazi, jsou podoby nebo vzhled viici, odkud pfichazeji, jsou samotne vPci, kudy prochazeji, jsou vnPj8i smysly, kam pfechazeji, je mysl. Jeji jista Cast je propustnii, propouStPjici svPtlo, tj. nerozvainost, jista hladka, odraiejici svPtlo, totii pozornost , a soudnost, jista tmava, rozptyluji-

ci svPtlo, tj. rozum, jeni svPtlo, ktere naCerpa1, hned si rozmnoiuje uvaiovanim.

6. DEFINICE

1. Paprsek je jakysi tvar nebo podoba svPtla. (SpatiiS jej, postaviS-li zrcadlo proti Zemukoli svPtlemu, jako proti Slunci, MPsici, svici; ihned totii uvidii jeho podobu vyobrazenou v zrcadle. Odkud vSak je ne i od dopadleho paprsku?) Tak cokoli se vnaSi do mysli, aby za uc'elem poznani obraielo se v' mysli, jsou podoby nebo obrazy vPci.

2. SvPtelne je to, CO ze sebe vyzaiuje paprsky, jako Slunce, MP- sic, hvPzdy, svice atd. Nevysila vSak ze sebe paprsky jen to, CO je svPtelne, ale i CO je svlttle nebo osvPtlene, a to moci svPtla, jimi je osvetleno. Vidime totii, i e se v zrcadle zobrazuji vSechna tPle- sa proti nPmu postavena, je-li svPtlo; nic se vSak neodraii, neni-li svPtlo. Pro? je tomu tak? Proto, i e tPlesa osvPtlena svPtlem vysilaji paprsky, neosvPtlena nikoli.

3. Priihledne je to, CO propouSti paprsky neporugene. (Jako vzduch, voda, sklo, rohovina, nPktere drahokamy atd. Jinak se jim iika transparentni.)

4. Hladke je to, CO paprsky neporuSene odraii a posila jinam. (Tak to dPlaji viechny zrcadlovP hladke vPci, jako voda, olej, vylei- tPny kov, sklo, jemui je odiiata priihlednost atd.)

5. Nepriihledne je to, CO paprsky neporuiene odraii zpPt (Ei spiie rozraii) a rozptyluje po sousednich tPlesech (jako to Cini vPci, ktere maji drsny a hruby povrch, napi. zemP, kamen, die- vo atd.). ~ ? i n e k tohoto trojiho svPtla na piedmPtu (priihlednem, hladkem a tmavem) miiie vidPt kaidy, kdo chce, jestliie pusti do tmave mistnosti, uplnP uzavfene, otvorem sluneeni paprsek. Jest- liie totii dopadne onen paprsek na nPjaky otvor v protPjSi stPnP, vzduch obsaieny v onom otvoru necha svou priihlednosti paprsek proniknout a pusti jej ven, anii po nPm ztistane v mistnosti stopa, tj. anii byla rozptylena jeji tma. Jestliie paprsek dopadne na zrcadlo, spatfig odraieny obraz Slunce na protPjSi stPnP, a ko- ne?nP jestliie tyi paprsek dopadne na samotnou stPnu nebo na nPco jineho, CO je drsne, odrazi se a osvPtli celou mistnost. A tak se take nestejnP chovaji lidske duge k paprskiim pravdy. NPktere

jsou lenive a malatne, temPi nic nezachycuji, vSechno propouStPji bez uiitku, jine S dobrou pamPti davaji dal jedinP to, CO pfijimaji. KoneCnP jine vSechno pfijimaji, rozebiraji, tj. vyvozuji zavPry a uvaiovanim smPle rozmnoiuji vPdu; jsou to lide usuzujici.

6. Piimy paprsek je ten, ktery dopada kolmo na povrch nasta- veneho tPlesa. Sikmy je ten, ktery dopada z boku. Na ty, ktefi maji poledni slunce nad hlavou, dopadaji paprsky piimo; ktefi pak je vidi nad obzorem, tPch se dotyka jen gikmymi paprsky.

7. ZASADY 0 SVETELNEM ZDROJI A 0 PAPRSKU

1. SvPtelne zdroje, z nichi vyzafuje svPtlo, jsou bud' Bohem umistPny na obloze, jako Slunce, MPsic a hvPzdy; nebo jsou zho- toveny umPle, jako svice, pochodnP atd. PodobnP pfedmPty, jei poskytuji svPtlo myslim, jsou bud' dany Bohem, nebo je pofizuji lide. PfedmPty, jei dava Bdh a poskytuje nagemu rozumu jako svPtla jsou: I. sam svPt, plny vPci; 11. lidsky duch, zafici vrozenymi pojmy. ~alomoun jej proto nazyva svitilnou Boii (Piisl. 20, 17). 111. K tomu je pfidan psany zakon, o nPmi tyi ~alomoun fekl, i e zakon je svPtlem (Piisl. 6, 23). SvPtelnymi zdroji, ktere vynalezli lide, jsou umPlecka dila a knihy napsane lidskym nadanim. AvSak nakolik se naSe svitilny nevyrovnaji nebeskemu svPtlu, natolik se lidske spisy nevyrovnaji Boiim.

2. VSe, CO je ve svPtelnem zdroji jako jeho Cast, stava se svPtel- nfm, i kdyi nPkdy vice, jindy menP. Zaf i cele slunce, cely plamen sviCky, a to vSemi i nejmengimi svymi CasteCkami, azkoli i na samotnem Slunci lze zjistit nPktere skvrny. Ne i e by nPktere jeho Casti byly temne, ale proto, i e men6 zafi nei jine. Tak vgechno, CO

Bdh na svPtP, v mysli, v Pismu urinil, Eekl a podnitil, je pravda, aCkoli nPkde je jasnPjSi nei jinde. Vezmou-li se vSak vSechny Cast- ky dohromady, osvPtluji vSechno a vytvafeji jedno cele opravdu zaf ici svPtlo.

3. Kaidy svPtelny zdroj vydava zaf. (Vypljka to z vymPru svP- telneho zdroje.) Tak kaida pravda ma svdj pratvar nebo podobu, kterou ze sebe vydava nebo podle ni i je poznatelna.

4. Kaidy svPtelny zdroj zafi stale (nebo jinak EeCeno paprsky ze svPtelneho zdroje se linou neustale, bez jakehokoli pferugeni, at' to nPkdo pozoruje nebo ne. Tak Slunce, pokud je Sluncem a kaidy

plamen, pokud hofi, nemfiie nevydavat zafi). Tak pravda vPci se neustale projevuje svymi vlastnostmi, Einnostmi a stavy.

5. Kaidy svPtelny zdroj zafi na vgechny strany. (Protoie totii kaidy bod svPtelneho zdroje je svPtelny, podle zas. 2. Nevychazi tedy ze svPtelneho zdroje, nap?. ze Slunce, jeden paprsek, ale jakoby nekoneEny potet.) Tak kaida pravda neni pravdou jen vcelku, ale i ve vSech nejmengich Eastkach a jako pravda se projevuje.

6. SilnPjSi svPtelny zdroj zafi vice (jako Slunce zafivice nei MP- sic, protoie ma vPtSi zafivost; MPsic zaEi vice nei hvPzdy, protoie je bliie a ma vice paprskfi. Zafi totii vice to, CO vysila bud' EetnPjSi nebo silngjgi paprsky). Tak pravda se vStPpuje v mysl bud' proto, i e sama je vPtgi pravdou, jako jsou obecne pojmy, nebo proto, i e se EastPji naskytuje smysliim jako jejich zkugenost.

7. Kaidy paprsek pronika pfimym smPrem. (A proto postavi-li se mu do cesty jakekoli temne tPleso, zcela se pEeruSi. Je to zfejme na kaidem stinu, ktery je zachycenim paprsku nebo paprskii. SvPtelne tPleso, ktere vysila paprsek, tmave tPleso, ktere paprsek pfejima, a tPleso zastinPne, k nPmui paprsky nedogly, nalezaji se totii vidy v teie pfimce.) Tak paprsek pravdy dopada piimo na mysl, do ktere se vtiskuje. Vstoupi-li mu vSak do cesty nPco nepra- vkho, piedem pojateho, je pEeruSen.

8. Zadny paprsek nejde do nekonecna, nybri jen tam, kam mfiie. (Ukazuje se to na onPch hvPzdach, ktere pro nepatrnost vysilaji paprsky pEiliB slabe, takie je Ize spatfit jen optickymi pfi- stroji. A svice roziata v noci v SiroSirem poli zaEi dost tPm, kte- f i stoji blizko, vzdalenym men6, velmi vzdalenym zanika, tj. a i k nim svymi paprsky nedosahuje.) Tak take pfilig vzdalene paprsky pravdy zanikaji jak by totii na mne mohlo mit vliv to, CO je od mfch smyslfi tak vzdaleno, i e to ke mnP nijak nepronika?

9. Cim je paprsek svPteln6mu zdroji bliie, tim je silnPjSi; i-im je vzdaleniljii, tim je slabgi, a to GmPrnP ke vzdalenosti. (Vyplea to z nejbliigi pfedegle zasady; nebof svPtlo je nejjasnPjgi ve svem zdroji; odtud se jeho paprsky rozptyluji a slabnou. Z toho plyne, i e ti, kdo pEi svici Etou knihu v rfiznk vzdalenosti od svPtla, riiznP se take podileji na svPtle. Nebof ten, kdo stavi knihu na svPtlo ve vzdalenosti jednoho lokte, ma dvakrat tolik svPtla nei ten, kdo je od nPho vzdalen dva lokte; a tfikrat tolik nei ten, kdo je vzdalen tEi lokte; a Ctyfikrat tolik nei ten, kdo je od nPho vzdalen i-tyfi lokte atd.) Tak z i-im vPtSi blizkosti se divame na pravdu vPci, tim jasnPji se ukazuje.

Date post:	23-Jan-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Cesta · 2010. 12. 9. · spolei.nosti vit$ soufasnP ji vSak jemnP, nicmenP zfetelnP vytkl jed-...

Documents