1

Obsah:

Haloween………………………………………………………………………..2

Divadlo…………………………………………………………………………..2

Rozhovor………………………………………………………………………..3

Školní parlament………………………………………………………………..4

Vánoční besídka………………………………………………………………..5

Lyžařské soustředění žáků sportovních tříd………………………………….6

Den otevřených dveří, Knihovna živých firem……..…………………………7

Anglická olympiáda, Anketa…………………………………………………….8

„Den blbec“……………………………………………………………………….9

Co pro mě znamená škola………………………………………………..……10

Lyžařský výcvik sedmých tříd…………………………………………………..11

Družina……………………………………………………………………………12

Jarní prázdniny…………………………………………………………………..13

Blížící se školní exkurze do Velké Británie……………………………………14

Můj kamarád ze třídy……………………………………………………………..15

Valentýn…………………………………………………………………………….16

Komiks………………………………………………………………………………17

2

Haloween

Dne 31. října 2016 byl haloween, který jsem strávila s kamarády ve škole. Když jsem

vyšla z domu, tak na mě před barákem čekali kamarádky jako každé ráno. Šly jsme

spolu do školy a ve škole jsme se rozhodli, že se nalíčíme. Nic originálního to nebylo,

jen jsme si na obličej daly umělou krev… Samozřejmě jsme se šly hned fotit…

Po škole jsme šly s kamarádkou do města, nikdo nechápal, proč jsme celé od krve,

tak jsme musely vysvětlovat, že jsem ve škole měli haloween, a je to jen umělá krev.

Jedna paní v obchodě se nás lekla, myslela si, že nás někdo zbil. Potkali nás také

postižení lidé, koukali na nás a usmívali se, ti hned věděli, že je haloween.

31. října jsem si moc užila, byl to ten nejlepší den roku 2016.

(Anička Koščáková, 8. B)

Divadlo

V listopadu jsme byli se školou v divadle. Byli jsme na divadelní hře Robinson

Crusoe. Já moc divadla nemusím, ale tohle mě bavilo a zasmála jsem se u toho.

Příběh mě bavil po celou dobu, co jsme tam byli. Trochu mě štvala ta paní, co tam u

mě seděla, nic jsem nemohla říct a tak. Po cestě zpátky jsme se stavili v pekárně,

abychom si mohli koupit nějakou tu svačinu do školy. Já samozřejmě jako vždycky

málo spala a byla unavená, tak jsem si bez přemýšlení objednala kafe. Nedošlo mi,

že to bude trvat čtvrt hodiny. Moje třída mě za to musí mít fakt ráda. Pak už jsme šli

do školy a učili se. Celý den jsem si užila a divadelní hra se mi líbila.

3

Rozhovor

Ahoj, dnes jsme si pro vás připravili rozhovor s paní učitelkou Vojtěchovou. Její

odpovědi byly docela vtipné a stručné.

1. Jaká je vaše oblíbená třída?

Moje (9.B)

2. Kde jste studovala střední a vysokou školu?

V Liberci, Gymnázium F.X. Šaldy a Technická univerzita Liberec

3. Kolik máte dětí?

Dvě

4. Máte ráda špagety?

ANO, povinně. :-P

5. Umíte standardní tance jako je polka a valčík?

ANO.

6. Hrajete na nějaký hudební nástroj?

ANO.

A na jaký?

Klavír a příčná flétna.

7. Chtěla jste být učitelkou už od mala?

ANO. Smích

8. Sportujete často?

Snažím se.

9. Jezdíte ráda na běžkách?

NE

10. A poslední otázka. Jaké je vaše oblíbené zvíře?

Moje děti… Smích

Lucie Strnádková a Denisa Ulrychová z 9.A

4

Školní parlament

PARLAMENT NA KRAJSKÉM ÚŘADĚ V LIBERCI

Ve čtvrtek 8. prosince 2016 se v multimediálním sálu Krajského úřadu Libereckého

kraje konalo setkání žákovských parlamentů Libereckého kraje. Setkání se účastnily

kompletní žákovské parlamenty. Kapacitu sálu tak hravě naplnilo 9 žákovských

parlamentů. Byly to parlamenty například ze ZŠ U Soudu Liberec, ZŠ Pasířské

Jablonec nad Nisou, ZŠ Ostašov atd. Hlavním tématem setkání bylo sdílení a

výměna zkušeností s fungováním žákovských parlamentů v základních školách z

pohledu žáků. (Karel Velička, 8. A)

Mikuláš ve škole

Dne 5. 12. 2016 k nám na školu přišli čerti, mikuláš a anděl . Obcházeli třídy a

hledali děti, které by mohli odnést do pekla, ale zároveň chválili ty, které byly celý rok

hodné, dobře se učily a měly dobré známky. Ty také dostaly od anděla malou

odměnu. Zlobivci naopak dostali od čertů vynadáno, a nebo si je chtěli odnést do

pekla, ale to se nikomu nelíbilo, a tak museli slíbit, že budou už hodní. Když čerti

odcházeli, byli zklamaní, že opět odchází sami a neberou nikoho do pekla. Tak snad

příští rok budou mít větší štěstí. (Kája Hloušková, 8. A)

5

Vánoční besídka

Dne 22. 12. 2016 jsme měli ve škole besídku. Nejprve jsme šli do kina Radnice na

film Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, který už jsem předtím viděla, ale

vůbec mi to nevadilo, protože je to úžasný film a taky trošku horor. Mohli jsme si

s sebou vzít také popcorn, ale já si ho nevzala, protože jsem si mohla brát od Kristy.

Byla jsem moc ráda, že jsem byla celá obklopená popcornem. Poté jsme se vrátili do

školy na besídku. Besídka byla pěkná, zpívali jsme koledy, což se nám popravdě

moc nechtělo, ale bylo to v pořádku. Pouštěli jsme lodičky a hráli na kytaru. Také

jsme požírali cukroví a rozdali si dárky. Nejlepší na tom bylo, že jsem si mohla

besídku užít se skvělými lidmi. Když už byl konec besídky, popřáli jsme si veselé

vánoce a odešli domů prožít pěkné vánoce.

Den před vánočními prázdninami jsme šli se školou do kina na Sirotčinec slečny

Peregrinové. Bylo to o Jakeovi, jemuž dědeček odmala vyprávěl příběh o podivných

dětech a paní Peregrinové, která je spolu s ním vychovávala v sirotčinci.

S dospíváním tomu Jake ale přestává věřit, jelikož mu jeho okolí vtlouká, že jde jen o

jeho dětskou představivost a dědovy povídačky. Když však Jakeův dědeček zemře,

vidí Jake příšeru, kterou mu dědeček mnohokrát popisoval a poté nachází dopis od

paní Peregrinové, která jej zve, aby přijel. Po dlouhém přemlouvání rodičů se

v doprovodu konečně ocitá v městečku, kde je sirotčinec umístěn, dozvídá se ale, že

byl za druhé světové války vybombardován a všichni jeho obyvatelé zemřeli.

Nakonec však pomocí časové smyčky opravdu nachází všechny děti spolu s jejich

vychovatelkou, tady ale jejich potíže teprve začínají. Vypořádat se musí

s přicházejícími netvory, i neustále se opakujícím bombardováním domu a také

možností úniku z časové smyčky. Únik ze smyčky se nakonec vydaří a netvory zabijí.

Po kině jsme se vrátili do školy na besídku. Zpívali jsme za doprovodu kytary, potom

jsme pouštěli lodičky za skořápek a nakonec si mezi sebou rozdávali dárky. Jít před

besídkou do kina bylo mnohem lepší, než se před ní učit. (Adéla Kobrová, 8. B)

6

Lyžařské soustředění sportovních tříd Letos jsme odjeli až 8. 1. 2017 a byli jsme tam do 13. 1. 2017. Každý den jsme jeli

ráno i odpoledne na běžky. První den jsme se rozdělili do skupin. Večer měla každá

třída program, kdy musela vymyslet nějaké hry. Jídlo tam bylo velmi dobré, nejlepší

byly borůvkové knedlíky. Na běžkách byla legrace, protože všichni padali, někdo na

tom stál poprvé a měli jsme si o čem povídat. Ve středu a ve čtvrtek jsme měli

závody, nejdříve jel každý sám za sebe a poté se jely štafety. Jedno odpoledne jsme

měli volno, šli jsme s holkami na pohár. Připadalo mi, že to nemohl být týden, uteklo

to hrozně rychle, bylo to super! (Jana Cvrčková, 8. A)

Druhý týden v lednu roku 2017 se atletické třídy naší školy zúčastnily lyžařského

výcviku na běžkách. Letošní rok byl vydařený, protože napadlo dost sněhu. Všichni

si, myslím, soustředění užili. Každý den byly dvě vyjížďky na běžkách po Jizerských

horách. Byli jsme ubytovaní na chalupě jménem Stará pila. Každý byl přidělen do

jedné z šesti skupin podle svých dovedností. Po večerech se odehrávaly zábavné

programy, které vymýšlely jednotlivé třídy, nebo se chodilo do sauny. Na Jizerce

samozřejmě hodně mrzlo, takže byl každý rád, když se vrátil z běžek zpátky do

chalupy. I přes to, že nebylo vše výborné, vydařilo se.

7

Den otevřených dveří (na zkoušku)

Jako každý rok i tento rok jsme se zúčastnili projektu. První den jsme se zúčastnili

různých zájmových aktivit. Druhý den jsme byli rozděleni do skupin a měli jsme tzv.

šichty, jak jsme tomu říkali. Když přišla na řadu naše skupina, dělali jsme si legraci,

že nikdo nepřijde. Ale karma se nám vymstila a jako jediní jsme museli provádět

rodiče. Mě osobně to bavilo. Třetí den jsme měli vytvořit reklamy. Když tento projekt

shrnu, tak je nejlepší, který jsem od šesté třídy dělal. Za tento projekt jsem velmi rád

a těším se na další takové zkoušky života. (Pavel Šubin, 9. B)

Mé dojmy z projektu jsou neutrální, bohužel k nám přišlo pouze pár lidí, myslím, že

nejsem jediná, která si myslí, že to bylo z důvodu, že informace o Dnu otevřených

dveří byly zveřejněny jenom na školních stránkách. Je škoda, že si jen pár lidí z nás

vyzkoušelo provést rodiče po škole, možná příště se provedeme po škole, ale

v pozici rodiče… (Denisa Severová, 9. B)

První den projektu se mi nelíbil. Obecně téma mi přišlo super, ale když mě skupin a

téměř nezapojovala, tak jak se mi to mohlo líbit? Téměř vůbec. Další den byl jako

každý jiný. Učila jsem se, na odpolední hodinu jsem přijela do školy a čekala

s dalšími lidmi na rodiče, kteří stále nepřicházeli. Ale bylo to víc fajn než den předtím.

Poslední den nebyl super jen proto, že byl konečně pátek, ale konečně jsem přispěla

naší skupině tvorbou prezentace (reklamy) a vypracováním výsledků dotazníku.

Celkově to špatné nebylo, ale přístup mojí skupiny nebyl zrovna nejlepší.

Knihovna živých firem

Ve středu 15. 2. 2017 jsme navštívili program Knihovna živých firem, který se konal

v jabloneckém Eurocentru. Všichni jsme se sešli před Eurocentrem a společně jsme

vešli dovnitř. Zbavili jsme se bund, čepic, šál a deštníků. Poté jsme šli hned na první

stanoviště. Tam jsme se dozvěděli, kolik lidí vychází každým rokem z daných

odborných škol a kolik je míst na zaměstnání. Postupně jsme prošli každé stanoviště

a pak následoval odchod domů. Akce byla vcelku super zpracovaná a hodně lidí se

už rozhodlo, kam by chtěli jít na střední školu. (Víťa Hušek, 8. A)

Ve středu 15. 2. 2017 jsme s celou třídou šli do Eurocentra na Knihovnu živých firem.

Bylo tam asi 12 různých stanovišť, které jsme prošli. Na stanovištích nám říkali různé

věci, jenomže kdo se nedostal blízko, nic neslyšel. Mohli jsme si vyzkoušet spoustu

věci a na některých stanovištích jsme dostali i nějakou odměnu. Knihovna živých

firem byla zajímavá, ale znovu bych jí asi zažít nechtěla. (Nicole Syřišťová, 8. A)

8

ENGLISH OLYMPICS - COMPETITION I was in Vikýř where there was the "English Olympics". But at first I did the English Olympics in our school and I won the first place and I was so happy. Then my teacher said "You are going to the district competition of English Olympics". I was so nervous when he said that. So he gave me information to prepare for the competition. So on February 13th my dad drove me to Vikýř. When I saw the building for the first time, it was so big and I was so nervous. When I got inside, there were so many people. We got time to prepare. Then they called the 6th and 7th graders to come with them. And then they called me. The thing is I was so nervous. Then I selected my topic. The topic was WEATHER, so they asked me questions regarding the topic. When I finished, my dad drove me home. But I missed one day of my skiing

course. After the spring holiday I found out that I finished at the 4th place .

Robin Kavur, 7.B

Anketa

Co jste dělali o jarních prázdninách? Jak jste si je užili?

Paní učitelka Machová: Byli jsme v Rokytnicích na lyžích. Bylo to tam krásné, ale

začalo pršet. Hlavně, že jsem nebyla v práci.

Lukáš Keil, 6. B: Byl jsem na Moravě. Dobrý.

Štěpánka Chloňová, 5. B: Všechno možný. Dobře.

Jak se Vám líbil Valentýn na škole? Kolik jste dostali valentýnek?

Paní učitelka Makuševová: Ale jo, líbil. Od prvňáčků hodně.

Eliška Keilová, 9. B: Nelíbil, dvě.

Paní učitelka Mužíčková: Bezvadný. Žádný, vlastně jeden.

Jak jste byli spokojeni s vysvědčením?

Tomáš Kocián, 2. A: Ani nevím.

Julie Štruplová, 6. A: Dobrý.

Anetka Dusilová, 7. A: Dobrý.

9

Den blbec

Den blbec byl ve středu 4. 1. 2017, když jsem měla odpolední vyučování). Měli jsme

půl hodiny na oběd, jelikož jí na oběd nechodím, tak jsme s kamarádkami šly do

pekárny. Než jsme vyšly ven, tak jsme se začaly oblékat. Já jsem kamarádkám řekla,

že když je to kousek, půjdu v bačkorách, ale pro jistotu jsem si vzala bundu, jelikož

byla zima. Když si kamarádky na sebe vzali bundu a boty, vyrazili jsme do pekárny.

Vyšli jsme a mně to začalo strašně klouzat, ale řekla jsem si, že se nebudu vracet.

Začala jsem na schválně klouzat, protože to krásně po těch bačkorech klouzalo.

Kamarádky z toho měly srandu a myslely si, že spadnu, tak mě začaly natáčet. První

video dopadlo tak, že jsem vůbec nespadla. Ale když jsem šla s kopečka dolů

k pekárně, tak jsem spadla, a zrovna ještě pětkrát. Holky z toho měli šílenou radost.

Když jsme vylezli z pekárny, tak jsme se šli ještě na chvilku projít, protože jsme měli

docela čas. Mně to zase začalo klouzat. Po chvilce jsem spadla na záda a na zadek.

Potom už byly jen malé pády a do školy jsem došla živá a bez úrazu, tedy až na ten

zadek, ten mě bolel ještě další den. Tu chvilku venku jsem si vážně s mými

kamarádkami užila!

Každý občas máme den, kdy se nám nic nedaří, kdy v jeden den dokážeme pokazit

hodně věcí. Například to může začít už ráno, můžeme zaspat, nestihnout autobus,

pokazit test a podobně. Každý tomu říká jinak, někdo „den blbec“, někdo zase „den

pod psa“. Jednoduše den, kdy se nám nic nedaří. Lidé to můžou zažít na pátek 13.,

ale také to může být klidně běžné nedělní ráno, nebo jakýkoliv den v týdnu. Myslím,

že tenhle den nemá nikdo rád, ani já ne, většinou se ten den píše hodně testů. Nikdy

nevíte, kdy ten den může přijít, a také nemusí začít už ráno. Zatím nevím, jak se

tomuto dni vyhnout, ale vždy se ten den dá nějak přečkat a může se z něho nakonec

stát dobrý den. (Monika Matoušková, 8. A)

Myslím, že „den blbec“ nemá nikdo rád. Dal by se popsat jako den, při kterém se vám

nic nedaří. Jsou lidi, kteří mají den blbec velmi často, možná dokonce i každý den.

Ale jsou lidi, kteří den blbec zažili třeba jen jednou, nebo dokonce nikdy. Při tomto dni

se lidem stávají úrazy, například zlomená noha, zlomená ruka, ale i zlomený vaz. A

naopak z té lepší stránky se vám můžou stát jen vtipné trapasy, špatné poznámky

nebo vyloučení z práce a další. Den blbec nikdy nevěští nic dobrého a většinou se

pozná už ráno. Já osobně den blbec nemám moc často, většinou jednou do měsíce,

jak kdy. Opravdu ho nikomu nepřeji. (Karel Velička, 8. A)

10

Co pro mě znamená škola?

Škola pro mě znamená celý můj život. Od dobré práce po (snad) tučnou výplatu. Před námi

jsou pololetní testy, které rozhodují o známce na pololetním vysvědčení. Toto vysvědčení se

již píše na přihlášku na střední školu, proto se snažím mít co nejlepší známky. Rodiče jsou

zvyklí na to, že jsem každý rok měla samé jedničky. Bohužel kvůli přestupu na jinou školu a

mé občasné lenosti to tento rok asi dopadne s jednou dvojkou. Většina studentů by za to

byla ráda, ale já jsem naučená, že je to špatná známka. Moc lidí to nechápe. Příští rok

píšeme přijímací zkoušky. Hodně mi na nich záleží, protože se chci dostat na gymnázium,

kde to bude ještě složitější. Doufám, že se na školu bez problému dostanu. Musím se ale

pilně učit a věřit si. Po střední škole bych se chtěla dostat na vysokou školu ekonomickou.

Snad se mé plány vydaří. (Katzerová Kateřina, 8. B)

Co pro mě znamená škola? Asi nejvíc to, že se tu dá nebo vlastně musí učit novým věcem.

Ale také to, že si tu najdu nové kamarády, na které se vždy těším. Polovina mých kamarádů

si po ránu stěžuje, že se jim do školy nechce, ale mně celkem ano, i když se mi nelíbí to

učení, úkoly a podobné věci, vždy se těším na tu zábavu. Škola by se mi líbila milionkrát víc,

kdyby někteří učitelé nebyli tak nepříjemní. Je tu ale spousta učitelů, kteří nám vždy rozumí.

Občas si tu připadám jako obr, protože mi přijde, že do šestek nastupují čím dál tím menší

děti. Naše škola se mi líbí a asi bych ji neměnila. (Saša Gáborová, 8. A)

Škola je podle mě užitečná a dobrá, až na to, že většina dětí ji nemá ráda. Když jsem

nastoupil do první třídy, tak mě škola bavila. Ve druhé třídě jsem se začal učit násobilku,

čtení a už mě to nebavilo jako v první třídě. Do páté třídy to ale ještě nebylo tak strašné. Na

druhém stupni začalo přituhovat. Teď jsem v osmé třídě, která je celkem dost těžká, ale dá

se zvládnout také v pohodě. Od deváté třídy očekávám, že už bude snad lehčí. V devátém

ročníku už také musím přemýšlet, kam půjdu dále. Až se rozhodnu, kam půjdu, tak budu

doufat, že se dostanu. Podle mě je škola dobrá pro každého, kdo chce mít aspoň nějaké

vzdělání.

Škola pro mě znamená víc, než by kdo čekal, že osmák řekne. Znamená pro mě hodně.

Naučím se toho spoustu, každý den potkávám své kamarády, se kterými si toho vždy

spoustu řeknu. Občas mám ale chuť do té školy vůbec nechodit, protože vím, že dostanu,

nebo se stane něco špatného. Buď dostanu špatnou známku, nebo píšeme nečekaný test,

na který jsem se neučila. Občas si říkám, že škola je jen ztráta času a nejradši bych odtud

odešla, ale neudělám to, protože bych měla akorát problémy. Někdy škole říkám „ústav pro

hloupé děti“, protože to, co se tam někdy děje, je opravdu hrůza. Taky si někdy myslím, proč

se učíme takové hlouposti, kterým stejně nerozumím, ale pak mi dojde, že co nás škola

jednou naučí (a pokud se to i já naučím), už nezapomenu. Takže škola je docela dobré

místo, kde se toho za den spoustu stane a spoustu se toho naučím. Díky škole si najdu třeba

dobrou práci s dobrým platem. Takže škola je super místo, které pro mě znamená docela

dost.

11

Lyžařský výcvik sedmých tříd

Dne 13. – 17. 2. 2017 proběhl lyžařský výcvik. Já jsem jezdil na snowboardu. Často

jsem padal. Nejtěžší na snowboardu je jezdit na vleku. Hodně jsem padal na kolena

a to dost bolí. Díky paní učitelce Správkové jsem se naučil dobře jezdit na

snowboardu. Lyžařský výcvik jsem si užil, klidně bych jel znovu. (Šimon Matějka)

V pondělí jsem přišel před školu, kde na nás čekal autobus. Naskládali jsme všechny

lyže, běžky a snowboardy do úložného prostoru, sedli jsme si a jeli. Když jsme dojeli

na místo, odkud jsme vyjeli, bál jsem se, že se ztrapním nebo se nebudu mít s kým

bavit. Nakonec jsem byl překvapený chováním holek ze 7. A, a to mile. Bavili jsme se

všichni spolu a byla sranda. Nevěděl jsem, jestli nebude nuda, ale opravdu mě to

nesmírně bavilo. Pořád jsme byli první, pokud se nám tedy zrovna chtělo. První den

se nic moc nedělo, jen učitelé koukali, jak nám to jde a nejde. Další dny jsme už

jezdili dál a dál. Bylo to opravdu hrozně fajn. Na závěr vám řeknu jednu historku.

Jedna nejmenovaná holka začala všechny pomlouvat a špinit. Potom další

nejmenovaná holka na ni začala řvát a ona ta první holka tu druhou holku začala

tahat za vlasy. Oh, můj bože, to bylo tak vtipné a komické! (Filip Cee)

V pondělí 13. 2. jsme vyrazili na lyžařský výcvik. Jeli jsme autobusem na Bedřichov.

Celkem jsem měla strach, že budu pořád padat, protože jsem si na běžky měla

stoupnout poprvé. Když jsem tam přijeli, nandali jsme si běžky a jezdili po okruhu.

Potom nás pan učitel učil, jak se brzdí, jezdí do kopce atd. Celý týden jsme potom

jezdili např. na Královku a dělali různé výlety po okolí. Ve čtvrtek jsme jeli nejdelší

trasu 17 km. Hrozně se mi to líbilo, byla i sranda. (Verča Stöckelová)

12

Vánoční dílna v družině: 21.12.2016 proběhla ve školní družině akce

,,Vánoční dílna''. Děti si mohly celé odpoledne vyrábět malé dárečky, dekorace,

přání, ozdoby, svícny...

13

Jarní prázdniny (20. – 24. 2. 2017)

Byl pátek a já jsem šla ze školy. Po cestě na autobusové nádraží jsem poslouchala

písničky. Jela jsem autobusem do Prahy, pak jsem šla do metra až na zastávku až

na zastávku Anděl. Když jsem vylezla z metra ven, čekala tam na mě sestra s jejím

přítelem a pak už jsme všichni nastoupili do autobusu na Příbram. Každý den chodila

sestra do školy, tak jsem si užívala přítomnost táty. Občas jsme hráli karty, koukali na

film, nebo jsme chodili plavat. S taťkou to byla suprové prázdniny. (Týna Tomanová,

7. B)

V sobotu 25. 2. jsme jeli do divadla Karlín na americký muzikál Adams family.

Muzikál začínal v 15:00 h a končil v 17:00 h. Muzikál byl zábavný a moc se mi líbil.

Moc jsem si to užila a tento muzikál doporučuji. (Viktorie Pavlíčková, 6. A)

O jarních prázdninách jsme byly v Rakousku na lyžích. Bydleli jsme ve městečku

Goilling, kde každou hodinu zvonil kostel. Každý den jsme jezdili na lyže na různé

sjezdovky. První dva dny jsme měli hezké počasí, třetí den nám na horách nasněžilo

asi 20 cm sněhu. Čtvrtý den jsme měli zase velké horko. (Jonáš Štancl, 6. A)

Já jsem byla na prázdninách v Rejdicích na lyžařském táboře. Bydleli jsme na chatě,

která byla hned vedle sjezdovky. Od pondělí do pátka jsme lyžovali a ve středu jsme

byli na kozí farmě v Pěnčíně, tam jsme si vyráběli náramky a nakupovali kozí

výrobky. Byli jsme rozděleni do tří týmů, ve kterých jsme hráli velmi zábavné hry,

např. jsme nosili 10,- mezi půlkama. Náš tým se jmenoval pandy a skončili jsme na

druhém místě. V pátek jsme měli super diskotéku na zakončení pobytu. (Zuzka

Kovářová, 6. A)

Celý týden o jarních prázdninách jsem byl na křesťanském táboře. Celý tábor se

odehrával na faře v Janově nad Nisou. Nebylo moc příjemné počasí, ale bylo nám

dobře. Hráli jsme spoustu her, např. Janov má talent, Janovský milionář…Nejlepší

vedoucí byl můj bratr Kjůba. Šli jsme i na celodenní výlet s Polámaným

mravenečkem (jeden z vedoucích s rozdrcenou nohou). Moje máma byla úžasná

kuchařka. Tábor mě moc bavil. (Štěpán Horák, 6. A)

Jarní prázdniny byly super. Užil jsem si je, byly jsme na Vysočině a v Rakousku. Do

Rakouska jsme se jeli vykoupat do bazénu. Na Vysočině jsme byli na chatě. Byl jsem

se svým bratrancem na zmrzlinové předváděčce a ochutnával jsem zmrzlinové

novinky 2017 v Brně. Prostě jsem si to užil. (Adam Duben, 6. A)

14

Školní výlet do Velké Británie

Divoká příroda a hrady jižního Walesu, Oxford, Londýn

V květnu 2017 se naše škola chystá ve spolupráci s CK Teeway uspořádat

šestidenní exkurzi do Anglie (pro 5.-9. ročníky). Naše škola má dle odevzdaných

přihlášek k dispozici 28 míst a doplní nás děti ze ZŠ v Železném Brodě. Pokud by

měl ještě někdo zájem o místo náhradníka, kontaktujte paní učitelku Radku

Chvátalovou.

Na programu je návštěva Oxfordu, kde mimo jiné děti uvidí Christ Church College a

New College, kde se natáčel Harry Potter, dále pak divoká příroda jižního Walesu v

podobě poloostrova Gower, Rhossili Beach a zátoky Tree Cliffs Bay. Nebude chybět

ani hlavní město Walesu Cardiff. Vše zakončí návštěva hlavního města Velké

Británie Londýna a jeho památek.

Školní výlet do Velké Británie by se měl uskutečnit na začátku května tohoto roku. Do

Velké Británie se dost těším, protože jsem tam nikdy nebyl a nikdy jsem nebyl na

ostrově a podle mě je Londýn nejhezčí město v Evropě, a dost mě zajímají

dvoupatrové autobusy a různé kulturní památky ve Velké Británii.

Z mé třídy jede pět lidí: Veronika, Týna, Adéla, Andrea, Ondra, tak myslím, že máme

docela dobrou sestavu. Já budu hlavně s 8. A, jelikož tam mám kamarády ještě

z prvního stupně. Tenhle výlet není jen tak, mělo by se platit asi 12 000 Kč, nevím

kolik přesně, ale do těchto věcí mi nic není, to by měli řešit rodiče. Do Velké Británie

si jedu trošku procvičit angličtinu a hlavně vyfotit různé památky pro rodinu.

Už se nemohu dočkat Britských ostrovů. (Ondra Okál, 8. B)

15

Můj kamarád ze třídy

Vendy

Čas plyne, my dospíváme a začínáme si hledat naše pravé přátele. K jedné z mých

kamarádů patří Vendy. Známe se už od školky, to je možná důvod, proč si tak

rozumíme. Vždy ji poznám podle její štíhlé a dlouhé postavy. Bílé oblečení vždy září

díky její snědé pleti. Vendy si přeje mít dlouhé vlasy jako já, a proto společně

čekáme. V tuhle dobu je má pod ramena. Někdy jí závidím její hubeňoučký nosánek

a pěkné hnědozelené oči. Na rozdíl ode mě je Vendy tichá, ale když jsme spolu jen

my dvě, chová se jinak než před našimi přáteli. Já mám problém, když mám mluvit

s cizími lidmi, ale v tom je Vendy přesný opak. Vendy myslí také na ostatní, umí

leccos obětovat pro radost ostatních, povzbuzuje a umí vyslechnout. Vendy ráda

poslouchá hudbu, miluje jídlo a stále po něčem šplhá, ať je to strom, skála, palanda a

nebo já. Vendy působí pro ostatní nevinně, tiše a klidně, ale jen málokdo ví, že je

přesný opak. Jsem moc ráda, že můžu být Vendy kamarádka, máme spolu moc

krásných vzpomínek. (Verča Posnerová, 7. B)

Petr

Vybral jsem si Petra Tuliu, abych se neupsal, ale také proto, že je to můj nejlepší

kamarád. Chodíme spolu do stejné třídy a známe se odmala. Má hubenou vyšší

postavu a dlouhé černé vlasy. Nejraději nosí tepláky a mikinu a občas nějaké kalhoty.

Petr je klidný a není agresivní. Nevystartuje kvůli maličkostem, a když se mu řekne,

že někdo potřebuje pomoc, rád pomáhá. Ve volném čase se věnuje kamarádům a

nebo svému počítači. Také rád pomáhá lidem, ale některé věci u něj nemám rád,

například když mu něco vysvětlím, odkýve to, ale nechápe. A nebo mě nevnímá, to je

u něj normální, nevnímá spoustu věcí. Ničemu nerozumí a některé věci si

neuvědomuje, ale zato se s ním dá povídat o všem. Vztah ke škole, si myslím, že

moc dobrý nemá, neučí se, pak se všech ptá, co máme dělat. Spíše se věnuje svým

kamarádům – nám. (Robin Kavur, 7. B)

Šimon

Dobrý den, chtěl bych vás přivítat u dnešní charakteristiky, budu popisovat mého

kamaráda Šimona. Nosí oblečení na ven, protože má u sebe vždy nějaké věci do

přírody. Proto je také skaut, ale o tom až později. Šimon má povahu skákavou,

protože je někdy zlý a někdy hodný. Teď k tomu skautu, má ho rád a baví ho, chodí

na něj vždy ve čtvrtek. Ale myslím si, že normální skauti u sebe do školy nenosí

olovnici, kleště, kompas a uzlovačku. Protože je skaut a skaut by měl být ke všem

cizím lidem hodný, takže povahu k lidem má přímo super a rád se baví s kamarády.

(Adam Charvát, 7. B)

16

Valentýn

Každý určitě ví, v čem je speciální datum 14. února. Ano, na tento den každoročně

připadá svátek sv. Valentýna, den, kdy by si měl každý, kdo je v partnerském vztahu,

vzpomenout na svoji drahou polovičku a připravit pro ni nějaký pěkný zážitek,

popřípadě alespoň koupit tu jednu růži za 90 Kč. Kde se ale tato tradice (povinnost?)

vzala? Historie: O vzniku tohoto svátku se táhnout dlouhé diskuze a teorie. Jedna

tvrdí, že svátek sv. Valentýna se vyvinul od svátku Lupercalia, dříve Februa (odtud

February – únor), ze starověkého Říma. Tato událost připadala právě na únor,

většinou okolo 14. dne tohoto měsíce. Svátek měl město vyčistit od zlých duchů a

zajistit zdraví na další rok. Vše začínalo rituálním obětováním zvířat, jejichž krví se

potřely biče, kterými následně muži bičovali mladé ženy. Že to nezní moc

láskyplně? To máte možná pravdu

Zajímavost: Svátek takový, jak ho známe dnes, se začal slavit až od 20. století. Do

té doby bylo nějaké datum 14. února opomíjeno a málokdo věděl o svatém

Valentýnovi. Za obnovením, řekněme spíše rozšířením, této tradice nestál žádný

kněz či papež, nýbrž pouhý podnikatel (v té době na pokraji bankrotu) – Američan

Walter Scott. Svoji firmu na vánoční přáníčka rozšířil i na ta valentýnská a započal

tak novodobou formu tohoto svátku.

17