2/2011 VÝROČNÍ VYDÁNÍ€¦ · Každý, koho nemoc skolí, pomůcky si různé volí....

2/ 2011

„Neslevit ze života“

VÝROČNÍVYDÁNÍSLAVÍME SPOLEČNĚ NĚKOLIK VÝROČÍ

JUBILEJNÍ

SETKÁNÍ JUBILANTŮS BORISEM HYBNEREM

ROZHOVOR

radim_00_15_osvit_01.qxd 4.12.2011 23:48 StrÆnka A

02/2011 z obsahuURČITĚ SI PŘEČTĚTE

3

4

9

20 Pohled tří stomiků na uplynulých 20 let

ohlédnutí

Někdo má stomii měsíc, někdo rok a někdo třeba 20 let. Co znamenáuplynulých 20 let pro Vás stomiky.

Tentokrát trochu jinak.Editorial

výroční rozmlouvání

Kromě kvalitních pomůcek Vám nabízíme i řadu doplňkových služebjako je StomaLinka®, Zásilková služba,časopis RADIM… Znáte je všechny a víte, jak dlouho jsou Vám již k dispozici?

27 VELKÉ NÁVRATY®

V říjnu proběhlo vůbec první vyhlášenívítěze a dvou laureátů programu VELKÉ NÁVRATY® v České republice.Jak to celé probíhalo a mnohem víc sedozvíte na následujících stránkách.

slavnostní vyhlášení

Na slovíčko s panem ředitelemJak uplynulých 20 let společnostiConvaTec na českém trhu vidí ředitel společnosti ConvaTec Ing. Tomáš Černohorský.

41

ConvaTec – představeníNové a staronové tváře v týmuSeznamte se s našimi třemi kolegy –Marcelou Rubinovou z ostravské vý-dejny, Martinou Roubalovou z kance-láře ConvaTec a Jaroslavem Skokanem, grafikem časopisu.

7

ConvaTecStomické pomůcky od roku1991 do roku 2011Rekapitulace toho, jak pomůcky vypadaly před 20 lety a jak jde vývojdopředu. Zavzpomínejte s námi.

Vývoj služeb během dvacetile-tého působení společnostiConvaTec na českém trhu

ConvaTec

24Slovo lékaře a stomasesterPráce lékařů i stomasester se za 20 let výrazně změnila. U lékařůjsou to např. operační techniky, u stomasester stomické pomůcky,které mají k dispozici. Zeptali jsme sečlenů redakční rady, jak to vidí oni.

jak to vidí...

16 Setkání jubilantů

Nejen společnost ConvaTec v letošním roce oslavila významné výročí. Boris Hybner oslavil 70 leta my Vám po 3 letech přinášíme rozhovor s mimem, profesorem, hudebníkem, ale i stomikem, kterému je optimismus vlastní.

rozhovorhlavní téma

2

48

České ILCOOslavy 20. výročí Letos oslavil 20. výročí i Slezský klubstomiků, jak oslavy probíhaly, nám napsal předseda klubu Pavel Kreml.

radim_00_15_osvit_01.qxd 4.12.2011 23:48 StrÆnka 2

editorialRadim tentokrát trochu jinak

3

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, milí přátelé,

právě listujete novým číslem časopisu RADIM. Jste zvyklí, že z těchto prvních stran k Vámpromlouvá náš pan ředitel. I tentokrát tomu nebude jinak, ale bude to v trochu jiné podobě.

Abych Vás uvedla do obrazu, dovolte mi těchto pár řádek. Titulní strana napovídá, že nepůjde o tradiční číslo časopisu RADIM, ale že jsme se rozhodli pojmout ho trochu jinak –slavnostně. Důvody jsou hned dva.

Za dveřmi jsou Vánoce, výjimečný čas v roce, kdy se všechno kolem nás zpomalí, svět sezahalí do bílého hávu a ze všech koutů na nás dýchá pohoda a klid. Lidé se k sobě chovajílépe a celý svět je najednou takový hezčí. Možná si říkáte: Vánoce tu jsou ale každý rok a zvláštní číslo nikdy nevyšlo. Ale proč ne?

Dalším a hlavním důvodem je výročí společnosti ConvaTec a my bychom ho rádi oslavili i s Vámi. Díky Vám, stomikům, lékařům, stomasestrám a mnoha dalším, působíme v Českérepublice již celých 20 let. Uznejte, že to je důvod k oslavě, rekapitulaci i poděkování.

Hezké „jubilejní“ čtení přeje

Bc. Jana Přikrylováredaktorka-koordinátorka časopisu

Náš pravidelný přispěvatel pan Miroslav Pařík složil k našemu výročí následující báseň:

ConvaTec má dvacet leta je mu co závidět:velká péče o stomiky-spokojené zákazníky.

Každý, koho nemoc skolí,pomůcky si různé volí.Naštěstí už není čas,Jánošíkův nosit pás.ConvaTec má výběr velký,pro všechny, i třeba selky.Můžeš u nich najít pomoc,pro stomiky dělají moc.

Třeba stomička je trochu smutná,měnit sáčky věc je nutná.Te� však úsměv může mít,s Vitalou je půl dne klid.

Stomalinku mají k ptaní,uslyšíte milé paní.Ty Vám řeknou všechno k tomu,služba Vám to pošle domů.

ConvaTec se snaží velmi,lépe nežli jiné firmy,usnadnit stomikům docela,žít znovu zas, jak Fénix, pták, vstát z popela.

K výročí sepsal bych petici,jenom tři slova,ta musím říci:Veni, vidi, vici!Děkují stomici.

Jsme rádi, že slavíte s námi.


4

Tome, když to vezmeme chronologicky, člověk se stane stomikem v okamžiku, kdy mu chirurg vyšije stomii. Možná by to měla být otázkaspíše na lékaře, ale Ty se v této oblasti pohybuješ již také řadu let. V čemvidíš největší pokrok za těch uplynulých 20 let – v oblasti vyšívání stomií?

Mám pocit, že v oblasti kolorektální chirurgie nebo obecně chirurgie nazažívacím traktu dosáhla moderní medicína poměrně výrazného vývoje.Má to samozřejmě několik rovin. V zásadě se dá říci, že mnohem méněoperací pro zhoubný nádor nebo pro chronické onemocnění končí sto-mií. Právě z důvodu vývoje operačních, ale také diagnostických technik.V dnešní době jsou zhoubná onemocnění i díky screeningovým progra-mům zachycena častěji v rannějším stádiu. Tedy ve stádiu, kdy lze tentoproblém řešit bez vyšití stomie. Dále došlo k výraznému posunu v poměruvyšívání dočasných a trvalých stomií ve prospěch dočasných stomií. V současné době se čím dál tím více přistupuje k takzvaným protektivníma odlehčujícím ileostomiím, které se v určitém časovém rozpětí od 6 týdnůdo 6 měsíců od první operace zanořují zpět. V neposlední řadě se změ-nila péče o stomické pacienty jak v té předoperační fázi, tak v obdobíkrátce po operaci před propuštěním z nemocničního zařízení. V mnohanemocnicích jsou dnes stomasestry, které pacienta už ve fázi před vlastníoperací edukují, připraví ho na to, co ho čeká po operaci, jak bude vypa-dat jeho život se stomií a také ve spolupráci s chirurgem vyberou opti-mální místo pro vyšití stomie. Tato skutečnost přispívá k tomu, že se v dal-ším životě stomika výrazně snižuje riziko následných komplikací se stomií.

V součanosti se o stomiky v nemocnici starají stomasestry. Považu-jeme to téměř za standard, že v každé nemocnici je minimálně jednastomasestra, která nového stomika edukuje. Řada z našich čtenářůměla ale úplně jiné zkušenosti.

Ano, to je pravda. To už jsem nakousl v předešlé odpovědi. I když dodneška není ustanovena oficiální specializace stomasestry, toto označeníse běžně používá. Nemocniční zařízení kladou čím dál větší důraz na to,aby sestra, která se věnuje stomikům, měla určité školení nebo stupeňvzdělání, který ji kvalifikuje k ošetřování stomiků. V oblasti postgraduálníhovzdělávání středního zdravotnického personálu se v poslední době obje-vují tendence vytvářet a akreditovat různé kurzy pro sestry, které se věnujípéči o stomické pacienty, ale tento trend je poměrně nedávný.

Společnost ConvaTec si toho byla vědoma velmi záhy potom, co začalapůsobit na českém trhu, a postupně jsme vypracovali systém vzdělávánítěch sester, které už se o stomické pacienty starají nebo o tom začalyuvažovat. Vytvořili jsme třístupňový systém vzdělávání těchto sester, kterýjsme nazvali ConvaTec Academy. První stupeň je určen pro všechny sestry,které by se rády staraly o stomické pacienty. Na tento stupeň navazuje 4denní kurz ConvaTec Academy II. Ten považuji za stěžejní, protože vyba-vuje sestry teoretickými znalostmi o produktech, chirurgických postupech,o ošetřovatelské péči, ale dává jim také možnost praktického nácviku v zavedených stomaporadnách ve fakultních nemocnicích pod vedenímzkušených stomasester s mnohaletou praxí. Třetím, posledním stupněmvzdělávání je ConvaTec Academy III, která se zaměřuje již na nadstavbovéobory, které s péčí o stomické pacienty souvisí, to znamená např. psycho-logické aspekty práce s onkologickým pacientem. Také jsme se věnovalisyndromu vyhoření a obecně se snažíme ve třetím stupni zaměřovat napsychologické stránky v péči o stomické pacienty.

Společnost ConvaTec nenabízí stomikům jen kvalitní pomůcky, ale i řadu služeb. Jak vnímáš posun v této oblasti?

Oblast služeb je samozřejmě významnou součástí naší práce. Kdyžjsme před 20 lety přišli na český trh, byli jsme jedinou společností, kteráse zabývala stomickými pomůckami. Vůbec příchod nových stomických

výroční rozmlouvání

Ing. Tomáš Černohorský,ředitel společnosti

ConvaTec Česká republika

RADIM, časopis pro stomiky č. 2/2011. Vychází dvakrát ročně v Praze. Šéfredaktorka:Ing. Martina MainzerováRedaktorka-koordinátorka: Bc. Jana PřikrylováRedakční rada:Předseda: Ing. Martina Mainzerová Členové: primář MUDr. TomášMrázek, PhD., MUDr. Petr Večeřa,Jana Hyklová, Milada Karlovská, Alice Křepínská, Bc. Jana Přikrylová,Jaroslav Skokan Jazyková korektura: Evžen DvořákVydavatel: ConvaTec ČR, s. r. o. Olivova 4/2096, 110 00 Praha 1 Tel.: 800 122 111, IČO: 28241711Evidenční číslo: MK ČR E 14040Fotografie: ilustrační foto, ilustrace(Photos.com, VectorStock.com,Sutterstock.com), archiv autorůDesign a realizace: ©Tandem studio

Ačkoliv vyvíjíme veškeré možné úsilí k tomu, aby informace v této publikaciobsažené byly přesné a úplné, obsahpříspěvků je pouze pro obecnou infor-movanost a ve specifických případechse na ně nedá odvolávat. ConvaTecneodpovídá za obsah příspěvků a zasprávnost informací ani za názory uve-dené v článcích přispěvatelů. Čtenáři,kteří využijí v publikaci obsažené infor-mace a jednají podle nich, tak činí zcelana vlastní riziko. Ve věcech, týkajících seVašeho zdravotního stavu, prosím, vždykontaktujte Vašeho lékaře nebo stoma-sestru. ConvaTec si vyhrazuje právo naúpravu obdržených článků z důvodůpotřeby optimalizace jejich rozsahu.

Na slovíčko s panem ředitelem


5

pomůcek v té době byl naprostou revoluční změnou,protože do té doby byly pomůcky víceméně jenom zá-kladní a zdaleka nesplňovaly potřeby zachování dosta-tečné hygieny a těsnosti pomůcky. Rozhodně nezabra-ňovaly vzniku zásadních komplikací. Docházelo k velmičastému podtékání, netěsnostem pomůcky, jejímu od-padávaní a mnoha dalším komplikacím, které vedly k tomu, že stomici byli handicapováni a řekněme diskva-lifikováni z mnoha činností. Nemohli se vrátit do práce,nemohli se účastnit společenských setkání, nemohli zakulturou, za zábavou. Příchod moderních pomůcek zna-menal velmi významné zlepšení.

Jak ovšem doba pokročila, tak jsme nezůstali jediní.Na trh přicházely další společnosti, které se zabývalystomickými pomůckami. V současné době nás působív České republice osm firem, které nabízejí stomicképomůcky. A samozřejmě, že i kvalita nabízených výrobkůse zlepšila a tudíž zásadním rozdílem v tom, jak je spo-lečnost vnímána a jakým způsobem může pomoci sto-mikům, je kromě kvalitních výrobků rozsah a kvalita služeb, které k distribuci svých pomůcek nabízejí. Myjsme od samého začátku přicházeli s doplňkovýmislužbami, které se za 20 let rozšířily. Snažíme se, abynaše služby byly zaměřeny na zlepšování kvality péče o stomické pacienty. Nechci tady vyjmenovávat všechnyslužby, které poskytujeme, ale zmínil bych aspoň něko-lik. Hlavním nástrojem, který umožňuje stomikům kon-takt s námi, je bezplatná StomaLinka® ConvaTec, kteráfunguje každý všední den. Vždy se snažíme stomikůmvyhovět a� už v rámci našich možností, nebo jsmeschopni zprostředkovat odbornou pomoc či radu odkvalifikovaných stomasester nebo lékařů. Dále již sed-mým rokem organizujeme Setkání stomiků®, která sekonají ve všech větších městech. Na těchto setkáníchnabízíme stomikům jednak aktuální informace o výrob-cích a službách, ale také jim zprostředkováváme mož-nost konzultací se stomasestrou, lékařem, či dalšímiodborníky. Poslední službou, kterou bych chtěl asizmínit, je Zásilková služba ConvaTec, v rámci kteréjsme schopni poslat po obdržení poukazu objednanépomůcky do 3 dnů na domácí adresu.

Tome, právě spolu děláme rozhovor do časopisuRADIM, který patří také mezi služby společnosti ConvaTec. Jsme jediní na trhu, kteří nabízí stomikůmtakovouto formu pomoci. Jak Ty osobně vnímáš tentočasopis?

Časopis RADIM vnímám jako příjemný a zajímavý infor-mační kanál, kterým jsme schopni poskytnout pacien-tům, ale i zdravotnickým odborníkům a všem ostatnímzájemcům informace o tom, jaké výrobky a služby jsou v dnešní době k dispozici, ale i spoustu dalších souvise-jících informací o správné výživě a zdravém životnímstylu. Zveřejňujeme Vaše dopisy a zkušenosti, kteréostatní stomiky velice zajímají a samozřejmě celou řadudalších informací. Časopis RADIM vnímám i trochu šířejijako určitou formu společného setkávání mezi námi –společností ConvaTec, stomiky a odbornou veřejnostíprávě na poli péče o stomiky. Každý, kdo přijde do ne-mocnice a byla mu vyšita stomie, má šanci si objednatbezplatné zasílání časopisu RADIM. Časopis je rozesíláni do všech zdravotnických zařízení, která se o stomikystarají a je tak bezplatně dostupný všem, kteří se toutoproblematikou zabývají.

Ty ses na konci srpna zúčastnil poprvé jako host re-dakční rady a mohl jsi tak nahlédnout do zákulisí pří-prav tohoto slavnostního čísla. Jak se Ti redakční radalíbila?

Byla to pro mě příjemná zkušenost, příjemný zážitek,protože redakční rada je tvořena skvělými lidmi – lékaři,stomasestrami a zaměstnanci společnosti ConvaTec.Celková atmosféra byla velmi milá. Bylo moc pěkné sle-dovat ohňostroj nápadů, který prýštil z úst našich kolegůlékařů či sester a vše bylo doprovázeno, jak jsem řekl,velmi příjemnou atmosférou a velmi pozitivním laděním.Musím říct, že jsem tomu rád, že jsem mohl být příto-men na redakční radě, podívat se na práci tohoto týmua jsem rád, že máme tu čest mít v redakční radě ta-kové odborníky a milé lidi.

Tome, dáme nakouknout čtenářům do zákulisí spo-lečnosti ConvaTec. Ty jsi ředitelem této společnosti 7. rokem. Řada lidí zde pracuje ještě déle. Nebude toklišé, když řeknu, že zaměstnance práce ve společ-nosti ConvaTec baví. Čím si myslíš, že to je? Co násdrží takovou dobu pohromadě?

To je skutečnost, na kterou jsem velmi hrdý a mám z ní radost. Společnost ConvaTec není svým rozměrempříliš velká, zaměstnáváme přibližně 30 lidí a i tato sku-tečnost možná napomáhá tomu, že se všichni velmidobře známe, že se často potkáváme a že o sobě po-měrně hodně víme. Mým cílem v řízení této společnostije vždy na prvním místě to, aby mí kolegové byli ve svépráci spokojeni, měli ji rádi a rádi do ní chodili. Myslímsi, že to je základ k tomu, abychom byli celkově jakospolečnost úspěšní a abychom byli i pozitivně vnímáninašimi zákazníky i našimi spolupracovníky. Tím, že spo-lečnost není příliš velká, máme šanci se občas setká-vat i při mimopracovních společenských aktivitách a i díky tomu jsme mnozí kolegové přáteli. To napomáhá


6

tomu, že celková atmosféra ve společnosti je velmimilá, přátelská a motivující k naší práci. Je nezbytnézmínit, že nás spojuje cíl naší práce, a tím je právě pomoc stomikům a zdravotnickému personálu v péči o pacienty.

Já bych to jenom chtěla potvrdit. Jako Ty tu pracujujiž sedmým rokem. Je to mé první zaměstnání a mys-lím, že jsem měla veliké štěstí, že jsem hned napoprvénašla práci, která mě naplňuje a že mám kolem sebelidi, kteří se stali mými přáteli a můžu s nimi pracovat.

Vím, že se pohybuješ v oblasti zdravotnictví již 17 let.Co Tebe samotného přivedlo do ConvaTecu, byla tonáhoda nebo sis ConvaTec vybral cíleně?

Jak jsi zmínila, tak se v prostředí zdravotnických pro-středků pohybuju už 17 let. Obecně mě na této pro-blematice lákalo to propojení mezi ekonomií nebo ob-chodem a zdravotnictvím a péčí o nemocné. Pro měosobně je velmi důležité, abych viděl, že má prácenebo práce mých kolegů ve společnosti má nějakýkonkrétní a pokud možno okamžitě viditelný efekt. To bylo důvodem, proč jsem si vybral ConvaTec. V ConvaTecu je velmi příjemné spojení spolupráce sezdravotnickými odborníky, kteří se zabývají péčí o sto-miky, ale současně i přímý kontakt se stomiky a mož-nost tak vnímat, hodnotit a okamžitě vidět efekt našípráce na kvalitě jejich života.

V tomto čísle čtenáři najdou rozhovor s mimem Borisem Hybnerem. Vypořádal se s nepřízní osudu a opět se vrátil do svého velmi aktivního života. Co si myslíš o naší spolupráci s ním, a� už na Setkáníchstomiků® či ve Velkých návratech®?

Musím říct, že spolupráce s Borisem mě osobněobohatila v několik rovinách. Setkání s Borisem bylopro mne velice zásadní a jsem rád, že máme možnosts ním spolupracovat. Borisův životní příběh je pro sto-miky velmi zajímavý tím, že se Boris před tím, než one-mocněl, se věnoval řadě různých aktivit – herectví, pe-dagogické činnosti, hudbě, scenáristice, měl svévlastní divadlo, připravoval divadelní festival. Jeho životbyl skutečně velmi pestrý a vytížený do absolutníhomaxima. V tomto okamžiku ho zastihla choroba a dálse všechno odvíjelo v režii této choroby – přes chirur-gickou léčbu, onkologickou léčbu, rekonvalescenci až k postupnému navracení k normálnímu způsobu ži-vota, na který byl zvyklý. Myslím, že právě způsob, ja-kým se se svým osudem dokázal postupně vyrovnat a jak se po řadě měsíců dokázal navrátit ke všemua v plné míře, je velmi dobrým příkladem pro ostatnístomiky. Právě v tom vidím velký Borisův osobní přínosa přínos naší spolupráce. To, jakým způsobem dokážeotevřeně líčit svůj životní příběh ostatním, je promnohé velmi motivační a ukazuje jim cestu a možné

způsoby vyrovnání se s tím, s čím každý ve skrytu dušebojuje. Právě i proto je dobře, že Boris přijal naši na-bídku, aby se stal hlavní tváří nebo jak říkáme ambasa-dorem programu Velké návraty®.Velké návraty® nejsoujenom o tom, abychom se dovídali příběhy lidí, kteříjsou schopni se stomií vylézt na osmitisícovku, uběh-nout maraton nebo přejít pěšky napříč Evropou, ale je to právě o schopnosti se s novým životem vyrovnat a vrátit se ke každodenním aktivitám a ke všemu, na cobyl člověk zvyklý před operací nebo co si přál dělat a ještě na to nenašel čas. Tedy Velké návraty® jsou i o schopnosti vrátit se do práce, vrátit se do normálníhospolečenského života, k péči o vnoučata, o zahrádku,ke svým koníčkům. V neposlední řadě mě spolupráce s Borisem obohatila v osobní rovině, protože Boris jeskvělý člověk a jsem nesmírně rád, že jsem měl tu čestho poznat a troufám si říct, že za tu dobu naší spolu-práce jsme se stali dobrými kamarády.

Te jsme se bavili o spolupráci s Borisem. Spo-lečnost ConvaTec ale také dlouhodobě spolupra-cuje s pacientskou organizací stomiků ILCO. ILCObude slavit dvacetiny příští rok, což bude také velkáudálost. V čem vidíš důležitost této organizace?

Obecně pacientské organizace mají z mého pohleduvelký význam. Jakákoli organizace, která je schopnasdružovat a hájit zájmy a práva pacientů, má velký vý-znam. Specificky ILCO vnímám v poslední době jakovelmi aktivní a významným způsobem podporující zájmystomických pacientů. Koneckonců hmatatelným důka-zem může být formulace a schválení Charty práv sto-miků, tedy dokumentu, který poměrně jasným a kon-krétním způsobem shrnuje všechno to, na co mástomik nárok a právo.

Tome, stejně jako letošní rok, i náš rozhovor se blížíke konci. Pověz nám tedy, jak se Ty připravuješ na vá-noční svátky? Co Tvá rodina? A snad nakonec, co bysvzkázal našim čtenářům?

Pro mne je období Vánoc velmi významné. Vzhledemke svému velkému pracovnímu vytížení a častému cestování jsem se svými blízkými v průběhu roku velmimálo, a tak Vánoce pro mne představují i pár dnů volna,které vždy rád trávím se svými nejbližšími. Těším setedy na těch pár svátečních dní, které jsou pro mnevždy naplněny krásnou atmosférou a které budu mocistrávit se svou rodinou.

Vždy na konci svého předvánočního úvodníku přejivšem našim čtenářům a přátelům totéž a ani tento-krát neudělám výjimku. Přeji tedy všem, aby strávilisvátky vánoční v kruhu své rodiny a svých nejbližších,aby byli schopni prožít tyto dny v klidu, míru a po-hodě. A do nového roku přeji zejména pevné zdraví,štěstí a lásku.

Tomáši, moc děkuju za rozhovor a připojím se k Tvému přání. I já Vám všem přeji jen to nejlepší a to samé i společnosti ConvaTec do dalších 20 let.



1998

1999

2000

2001

20027

Společnost ConvaTec přinesla na trh výrobky jednodílného systému Stomadress®,Stomadress® Plus a zároveň i dvoudílný systém Combihesive® či inkontinenční pomůcky Urihesive. Nechybělo ani příslušenství – Stomahesive® pudr, Stomahesive®

ochranná a adhesivní pasta, těsnící vkládací kroužky a destičky, přídržný pásek.

20 let společnosti

ConvaTecna českém trhu

...začalo 1. listopadu 1991. V tento den byla společnost zapsána do Obchod-ního rejstříku a od té doby přináší nové a nové produkty, které zkvalitňují životVám, pacientům, a zároveň i pomáhají ošetřujícímu personálu v péči o Vašestomie. V neposlední řadě to byly zcela převratné produkty, např. podložky s Tvarovatelnou technologií® nebo pomůcka pro kontrolu kontinence VITALA®.Pojme ale pěkně popořádku začít od roku 1991 a připomenout si celou éru spo-lečnosti ConvaTec v produktech, které byly a jsou na českém trhu.

1992

1994

1996

1997

Bylo uděleno povolení na zásilkovouslužbu, vůbec první podobné povolenísubjektu zdravotní péče v tehdejšíČSFR, první výdejna s vlastními pro-dukty, stomické pomůcky ConvaTecbyly jako jediné zařazeny do historickyprvního číselníku VZP (září 1992)

ConvaCare® – odstraňovač náplastí i ochranný film, vydávání časopisu RADIM

bezplatná informační linka stomiků0606/22 111, pohlcovač zápachu Dignity (56 ml a 225 ml), kýlní pás,nové inkontinenční pomůcky PROSYSa prsní epitézy Gentle Care

Stomadress® velkoobjemový sáček kolostomický i výpustný, irigační souprava VISI-FLOW, krytky stomie

vylepšený systém Combihesive® 2S a uvedení konvexní podložky, malýileostomický sáček a dvoudílný dětskýsystém Little Ones™

nový jednodílný systém Naturess –uzavřený i výpustný (nahradil Stomadress®), gel Ile-Sorb (k zahuštění řídké stolice v sáčku)

rozšíření značky Radim – výdejny „U Radima“ v Praze a Ostravě

nový jednodílný systém Esteem®

uvedený na trh jak v uzavřené, tak i výpustné variantě (nahradil Naturess), bezplatná zákaznická Stomalinka® 0800/122 111

spuštění programu Gold Card Service

Péče o stomie, které můžete věřit


2003 2007

20082009

...

2010

2004

2005

2006

2007

8

ConvaTecuvedena na trh nová koncepce, spojující výhody jednodílného a dvou-dílného systému s názvem „adhesivecoupling technology“ (technologie samolepícího adhesivního spojení) Esteem synergy® včetně tvarovatelnékonvexní podložky, zahájení ConvaTecAcademy – víceúrovňový vzdělávacíprogram pro stomasestry

nový systém InvisiClose® – systém su-chých zipů na výpustných sáčcích

tvarovatelná konvexní podložka Combihesive® 2S, webové stránkywww.convatec.cz

ucelená a inovovaná řada dětskýchsystémů Little Ones™ – jednodílnýsystém Esteem® a dvoudílný systémEsteem synergy®

plochá podložka Combihesive®2S s inovovanou tvarovatelnou techno-logií™, ve velikostech malá, střední,velká a extra velká (70 mm), nový filtrvýpustných sáčků systémů Esteem®

a Esteem synergy®, příslušenstvíSensi-Care®: tělová čistící pěna, tělové čistící ubrousky a hydratačníkrém

pohlcovač pachu ALP

nový dvoudílný systém Natura®

s nižším profilem přírubovéhokroužku, plochá tvarovatelná podložkavelikosti 70 mm s novým vnitřním otvo-rem ve tvaru oválu, čistící pěna a čis-tící tělové ubrousky s obsahem aloevery pod názvem Aloe Vesta® (nahra-dily stejné výrobky řady Sensi-Care®)

pomůcka pro kontrolu kontinenceVITALA® umožňující kolostomikům život bez sáčku po dobu až 12 hodin,nízkotlaký adaptér NATURA®; zahájeníprogramu Velké návraty®

...inovace a vývoj produktů pokračujestále dál i v 21. století.

Martina Roubalová,Product Manager ConvaTec


služby

První kanceláře společnosti ConvaTec jsmeměli na Perštýně (naproti obchodnímu domu„Máj“, dnes „My“), další kancelář byla v uliciOmladinářů a později v Lazarské ulici v Praze2. Posledním sídlem společnosti je Olivovaulice v Praze 1. Z původních dvou zaměst-nanců jsme se rozrostli na současných 30členů týmu ConvaTec. Během dvaceti let sevystřídali čtyři ředitelé – Ing. Roman Stupka,Ing. Libor Urban, Augustin Bernát a současnýředitel Ing. Tomáš Černohorský.

Již od začátku jsme měli v sortimentu jedno-dílné i dvoudílné systémy stomických pomů-cek, příslušenství a výrobky pro vlhkou terapii.

ZÁSILKOVÁ SLUŽBA

Jednou z našich prvních služeb, kterou jsmenašim zákazníkům nabídli, bylo zasílání stomic-kých pomůcek zdarma – ZÁSILKOVÁ SLUŽBA.Psal se rok 1992. V té době sklad a distribucesídlily v Krči v Praze 4, pracovali zde dva za-městnanci a odeslali denně přibližně 40 zásilek.Denní objem balíků se stomickými pomůckamise navyšoval, a tak se sklad přestěhoval do vět-ších prostor do Prahy 6-Ruzyně. Toto místo sestalo na 10 let centrem naší zásilkové služby. V roce 2004 společnost ConvaTec přestala provozovat vlastní sklad. Distribuční centrum a tedy i zajištění zásilkové služby – expedicizboží – jsme začali provádět ve spolupráci s firmou Alliance Healthcare. Tak tomu je do-dnes. Své poukazy vyplněné od lékaře a Vámi podepsané nám zasíláte na adresu:Zásilková služba ConvaTec, Olivova 4/2096,110 00 Praha 1 a kolegyně Leona Kazmarová,Mirka Petříková, Kateřina Noháčková, MiladaČejkovská a Eva Motlová z distribučního oddě-lení se postarají o zbytek – vše připraví a předajík zabalení a odeslání do Alliance Healthcare.Do roku 2008 jsme balíky posílali prostřednic-tvím České pošty, nyní spolupracujeme se spo-lečností DPD a do dvou dnů máme úspěšnědoručeno 99% všech balíčků. Při odesílání ti-síců zásilek za měsíc je to určitě výborné skóre.Jsme rádi, že Zásilková služba funguje a žemáte svoje pomůcky diskrétně zabalené a do-ručované včas až na práh Vašeho domu.

Vývoj služeb během dvacetiletého působení společnosti ConvaTec na českém trhu

Společnost ConvaTec vznikla v České republice v roce 1991 a v té době měla pouze jed-noho zaměstnance, který měl za úkol sehnat prostory pro kancelář, sklad a najít párschopných lidí. To vše se podařilo zvládnout do roku 1992, kdy jsme měli dva zaměst-nance v kanceláři, včetně ředitele Ing. Romana Stupky. Dva lidi pracovali v distribučnímoddělení a dva zaměstnanci se starali o naše zákazníky v terénu. Společnost ConvaTecse v té době obešla bez mobilních telefonů, internetu a zpočátku i bez počítačů. Běhemdvacetiletého působení v České republice jsme poskočili mílovými kroky, formovali jsmenové a nové služby pro vás – naše zákazníky. Slýcháme od Vás, že veškerý náš servis,který je od roku 1991 stále bohatší, vždy vedl k Vaší spokojenosti. A to nás opravdu těší!

9

ilustrační foto


10

ConvaTecVÝDEJNY „U RADIMA“

V roce 1993 jsme otevřeli první výdejní místopro stomiky ve Spálené ulici. VÝDEJNA mělaprodejní plochu i se skladem celkem 10 m2.Později následovaly již reprezentativnější pro-story. Novou výdejnu zdravotnických potřeb „U Radima“ jsme otevřeli 27. 9. 1994 na nám.Jiřího z Poděbrad. U zrodu této výdejny bylakolegyně Jaroslava Heinová, která je dnesslužebně nejstarším zaměstnancem společ-nosti ConvaTec. Spolu s ní otevírali výdejnuSoňa Dušková a Viliam Nagy, se kterými sepotkáváte ve výdejně dodnes. Pražská vý-dejna nebyla naší jedinou, následovalo otev-ření zdravotnických potřeb v Masarykově uliciv Ústí nad Labem (výdejna bohužel v roce1998 zanikla) a slavnostního otevření se doč-kala i naše ostravská výdejna. U jejího otevřeníbyly kolegyně Mgr. Zuzana Matejová, RadmilaSerafinová a Alena Palátová, které jsou stálesoučástí týmu.

Ve výdejnách „U Radima“ nabízíme kroměcelého sortimentu výrobků ConvaTec i jinézboží pro stomiky, inkontinentní pacienty, ženypo ablaci prsu apod. Výdejny nejsou jenomprodejním místem pomůcek, ale i poradenskámísta a místa neformálního setkávání stomiků.Výdejny v Praze a Ostravě připravují pro našezákazníky akce jako jsou Dny otevřenýchdveří, kdy zákaznící mohou nahlédnout do

prostor výdejen (mimo jiné ve výdejnách mámei kabinky pro diskrétní zkoušení zdravotnickýchpomůcek), i dárkové akce pro stomiky. Zákaz-níci zde najdou i prospekty s kódy pojiš�ovennebo nabídkové katalogy rehabilitačních po-můcek. Výdejny jsou i místem, kam pravidelnědochází stomické sestry a vedou zde poradnupro stomiky.

Během roku 2009 se pražské i ostravskézdravotnické potřeby „U Radima“ představilyv novém kabátě.

Informace nad zlato! Ale jak Vám je poskyt-nout? Zpočátku jsme posílali dopisy s infor-macemi o novinkách našim stomikům. Infor-mací přibývalo a pouhý dopisní papír nestačil,proto jsme v červnu roku 1994 vydali prvníčíslo časopisu RADIM. Zpočátku vycházel čtyřikrát do roka jako černobílá brožura A5. Na jeho stránkách jsme Vám přinášeli zprávyo pomůckách a jejich kódech, informace o našich výdejnách a jejich aktivitách, i různésoutěže. Za náplň časopisu a tématický obsahbyla tenkrát zodpovědná Alžběta Houžvičková(asistentka ředitele). Postupně časopis RADIMměnil jak svoji formu, tak i rozsah, stal se regist-rovaným periodikem a nyní vychází 2x ročněvždy v červnu a v prosinci. Časopis má svouredakční radu, která se pravidelně schází a plá-nuje tématickou náplň každého nového čísla.Směle si troufáme říci, že RADIM se svou struk-turou vyrovná zahraničním časopisům. Stan-dardně má 48 stran (u tohoto slavnostníhočísla je tomu jinak). Přináší informace z domo-va, ze světa, rady stomasester, lékařů i psy-chologů. Radí Vám, jak využít volný čas, kamjet na dovolenou a nebát se cestování. V kaž-dém čísle přináší rozhovor s jedním z Vás,stomiků, a mnoho dopisů s Vašimi poutavýmipříběhy.

WEBOVÉ STRÁNKY

Tištěná podoba informací však časem nesta-čila, a proto jsme v roce 2005 uvedli do pro-vozu WEBOVÉ STRÁNKY www.convatec.cz.Stránky měly informativní charakter, poskyto-

ČASOPIS RADIM


11

valy informace stomikům a rodinným příslušní-kům o pomůckách včetně návodů k jejich pou-žívání. Představovali jsme zde i naše služby.Součástí našich webových stránek je Poradnapro stomiky – poskytuje nové možnosti v dota-zování přes web, kde se můžete ptát i anonym-ně. Na stránkách najdete i starší čísla časopisuRADIM, kde je spousta užitečných informací.

V druhé polovině roku 2005 jsme spustili nanašich webových stránkách objednávkový ka-talog, jehož prostřednictvím si mohly lékárnyči výdejny zdravotnických potřeb do svýchprodejen objednat jak naše stomické pomůcky,tak prostředky pro vlhké hojení ran. Tento ka-talog plnil také informační funkci pro volbu a objednávku správné stomické pomůcky

nebo přehled možností využití vlhké terapie.Podařilo se nám vedle spolehlivého distribuč-ního procesu stomických pomůcek a pro-středků pro vlhké hojení ran zlepšit i následnéslužby pro profesionály a pro všechny, kdozdravotnické prostředky ConvaTec potřebují a využívají. V měsíci říjnu 2009 jsme spustiliwebové stránky ConvaTec v novém vizuálu, a tak je otevřete i dnes.

Naše služby se rozvíjely, řekla bych expando-valy – zásilková služba, servis ve výdejnách.Poskytovali jsme čím dál víc informací v dopi-sech a později v časopisu RADIM. Začali jste sevíce zajímat a s informacemi pracovat. Množilyse Vaše dotazy. Své otázky jste posílali v pí-semné podobě. Abychom Vám mohli okamžitěodpovědět, založili jsme první bezplatnou infor-mační linku stomiků.

Vznikla na jaře 1996 a na druhém konci telefonní linky jste slýchali kolegyni AlžbětuHoužvičkovou. Dotazů přibývalo, a tak jsme v roce 2001 tuto službu oficiálně nazvali bez-platná STOMALINKA® CONVATEC. Prvním hlasem byla Ing. Marcela Urstová, na její prácinavázala v říjnu 2002 Zuzana Rybková a od září2003 na tři roky Zlata Kopecká. Přes telefonnísluchátko jsme Vám radili, jak správně používatstomické pomůcky, připomínali limity spotřeby,poskytovali informace kde a jak pomůcky získá-vat. Komplikovanější odborné dotazy jsme řešilis MUDr. Šlaufem z FN Na Bulovce. Od říjnaroku 2006 na StomaLince® ConvaTec slýcháteAlici Křepínskou. I StomaLinka® ConvaTec pro-cházela svým vývojem, Alice denně odpoví-dala na stále více Vašich dotazů a v roce 2008se začala aktivně zajímat i o Váš pooperačnístav – zavedla tzv. „Hovory nově operovanýmpacientům“. Snaží se poskytovat užitečné in-formace novým stomikům – nabízí produktovémožnosti na českém trhu a informuje o službách společnosti. Měsíčně vyřídíme při-bližně 400 příchozích a 250 odchozích hovorů.Není to málo, a tak jsme v prosinci 2009 proto„posílili“ hlas Alice o novou kolegyni MartinuSikovou Kultovou. Obě dámy jsou denně naStomaLince® ConvaTec mezi 8.–16. hodinou.Mimo tuto pracovní dobu a o víken-dech je funkčnízáznamník. Pokud zane-cháte kontakt,zavoláme Vámzpět.

STOMALINKA® CONVATEC

Alice Křepínská a Martina Siková Kultová


12

službySETKÁNÍ STOMIKŮ®

Jaké byly začátky SETKÁNÍ STOMIKŮ®? Prvnípacientská setkání probíhala přímo v kancelá-řích naší firmy. Jednalo se o neformální setkání,při kterém jsme Vám představovali prostory, od-kud jsme vedli nákup a prodej stomických po-můcek. Představovali jsme Vám náš sortiment.A opět zájem o setkání s námi rostl, a protoprvní velké setkání se společností ConvaTecprobíhalo v muzeu Bedřicha Smetany na Novotného lávce u Karlova mostu. Setkání pro-

bíhalo dva dny. První den byl věnován novýmzákazníkům, kdy stomická sestra JaroslavaKrutinová vysvětlovala, jak správně ošetřovatstomii. Druhý den jsme se zabývali produktyspolečnosti ConvaTec a také jsme se bavili na téma stravování stomika. Setkání probí-hala 2x do roka a vždy jste za námi přijíždělido Prahy. V roce 2005 jsme uspořádali tři Setkání stomiků®, která jsme pojali jako akcepro velký počet stomiků. Konaly se v největ-ších městech České republiky (Praze, Brně a Ostravě) a účastníci na ně byli sváženi něko-lika autobusy z různých míst. V roce 2006jsme zvolili opačnou cestu. Rozhodli jsme seuspořádat čtrnáct menších regionálních set-kání blíže domovům stomiků. Města jsme vy-bírali tak, aby byla co nejlépe dostupná našimzákazníkům. V roce 2007 proběhlo již 16 set-kání a od roku 2009 organizujeme 17 Setkánístomiků® pro kolo a ileostomiky, v Praze a Brněpak 2 setkání pro urostomiky. Kromě zástupcůConvaTec se na nich setkáváte s lékaři, sto-mickými sestrami, nutričními terapeuty a po-slední tři roky je naším stálým hostem i herec,mim, klaun a stomik v jedné osobě pan BorisHybner. Váš zájem o tento druh služby je emi-nentní. Ročně se setkáme s více než tisícovkoustomiků. Přinášíme Vám rady v oblasti ošetřenístomií, představujeme naše služby. Snažíme se

vracet Vám zpět chu� do života. Na setkáníchzjiš�ujete, že „v tom“ nejste sami a je tu mnoholidí, kteří Vám chtějí pomoci.

GOLD CARD SERVICEPostupně jsme Vám přinášeli nové a nové

služby a zájem z Vaší strany narůstal. Vznikltzv. GOLD CARD SERVICE. Je to program zahrnující služby a výhody pro své členy, stomiky a stomasestry. Společnost ConvaTecspustila program již v roce 2002. Původně bylvytvořen hlavně pro lepší orientaci nově ope-rovaných pacientů v nové situaci. V roce 2006byl rozšířen, a tak mohou řadu výhod čerpat i ostatní stomici bez ohledu na to, jak dlouhojsou po operaci či jaké stomické pomůckypoužívají. Členství v programu je dobrovolné a bezplatné, a je možné jej kdykoliv na požá-dání zrušit. Vzniká na základě vyplnění Re-gistračního formuláře GOLD CARD SERVICE a jeho odeslání na adresu společnosti Conva-Tec. Následně každý nový člen obdrží uvítacíbalíček, členskou kartu a praktický dárek.

Od té chvíle může využívat všech služeb,které program nabízí:

Dvakrát ročně obdrží bezplatně časopispro stomiky RADIM.

Má možnost položit dotaz na bezplatnéStomaLince® ConvaTec 800 122 111.


13

historieMá možnost konzultovat složitější zdravotníproblém s lékařem Fakultní nemocnice naBulovce (zajiš�uje operátorka prostřednic-tvím e-mailu)Má možnost potkávat se na Setkáních sto-miků s odborníky (stomasestrami, lékaři, nutričními terapeuty, psychology, fyziotera-peuty apod.).

Gold Card Service zahrnuje také úzkou spo-lupráci se stomasestrami, které jsou stejnějako stomici členkami programu.

CONVATEC ACADEMY

Společnost ConvaTec myslí i na stomickésestřičky. Je významným pomocníkem vevzdělávání zdravotníků. Vzdělávací programCONVATEC ACADEMY umožňuje zdravotnímsestrám získat nové zkušenosti v oblasti péče o nemocného se stomií. Aktivity ve vzděláváníjsme zahájili již v roce 1991. Tehdy jsme ve spo-lupráci s Institutem pro další vzdělávání zdra-votnických pracovníků v Brně (dnes NCO NZO)jsme uspořádali setkání sester s mezinárodníúčastí. Měly zde možnost získat nejnovějšízkušenosti z oboru chirurgie. Další účinnoupomocí ke zkvalitnění péče o stomie u násbylo uskutečnění týdenního soustředění naNCO NZO v Brně a zajištění lektorek z VelkéBritánie. Svým podílem jsme významně při-spěli k proškolení prvních stomasester v ČR.Tato podpora vzdělávání pokračuje i dnes. Za uplynulá léta měly sestry možnost se prů-běžně vzdělávat na seminářích a setkáníchstomasester, kde získaly aktuální informace

o novinkách v oblasti stomických pomůcek a měly možnost si vzájemně vyměnit zkuše-nosti. V praxi se ale ukázalo, že to bohužel ne-stačí. Sjednocením všech vzdělávacích aktivitse podařilo vytvořit ucelený víceúrovňovýsystém vzdělávání pod značkou ConvaTecAcademy. Díky spolupráci s Fakultní nemoc-nicí v Ostravě a s Fakultní nemocnicí Motol v Praze a také díky bohatým zkušenostempřednášejících lze zaručit vysokou úroveň

tohoto programu. ConvaTec Academy je roz-dělena do tří úrovní. Stomik není jen pacientemstomasestry, proto je ConvaTec Academy I –jednodenní tématický kurz s názvem „Kom-plexní ošetřovatelská péče o nemocného sestomií“ – určen všem sestrám z chirurgického,onkologického, urologického oddělení i se-strám z domácí péče. Sestry zde získávají základní znalosti nejen o stomických pomůc-kách a jejich použití v praxi, ale také o ope-račních technikách, životě a potřebách stomiků


14

v průběhu hospitalizace, ambulantní a domácípéči. ConvaTec Academy II představuje na-vazující specializovanou část ke ConvaTecAcademy I. Zpočátku byla nastavena jako pě-timodulový (pětidenní kurz). Nyní semestrálníkurz ConvaTec Academy II (2x dva dny včetněpůlroční intenzivní spolupráce sester a spol.ConvaTec) navazuje na teoretickou základníčást ConvaTec Academy I a umožňuje získáníhlubších vědomostí, např. v ošetřování stomiípři výskytu komplikací, ve vedení dokumentace a organizaci práce stomasester, v sociální pro-blematice, onkoterapii, ve způsobu stravovánístomiků, ošetřování dětských stomií. ConvaTecAcademy III je určená pro stomické sestry,které se denně starají o stomiky. Hlavním té-matem tohoto nadstavbového kurzu je psy-chologie pacienta. Sestry se učí jak zvládatnapř. agresivní chování v ošetřovatelské praxi,učí se asertivní techniky.

TAŠTIČKY PRO STOMIKY

Již v roce 1998 jsme Vám prostřednictvímstomických sester nabídli taštičku pro nověoperované stomiky. S postupem let se měnildesign taštičky i její obsah. V taštičce byly zá-kladní informace – kolostomický, ileostomickýči urostomický leták, aktuální vydání časopisuRADIM, přihláška k jeho odběru, Průvodce živo-tem stomika, brožura Jak zůstat fit v novýchpodmínkách, odpovědní obálka a nůžky na vy-střihování pomůcek. V roce 2007 jsme rozšířili

náš sortiment v oblasti příslušenství o řaduSensi-Care®, a proto jsme vydali samostatný leták se seznamem veškerého příslušenství. V roce 2008 jsme vydali Jídelníček, kde najdeterady, jak se stravovat krátce po operaci i v ná-sledujícím období. V roce 2010 jsme začali při-dávat do taštiček i DVD s návodem jak ošetřo-vat kolostomie, ileostomie a urostomie a kdy a jak používat příslušenství. Poslední částí to-hoto DVD je rozhovor s Borisem Hybnerem –ambasadorem programu Velké návraty®.

Během dvacetiletého působení společnostiConvaTec na českém trhu jsme se snažili spo-lupracovat vždy se stomiky i profesionály (sto-mickými sestřičkami a lékaři). Jsme rádi, žetady s Vámi můžeme být a podporovat našimislužbami Váš návrat do života.

Ing. Martina Mainzerová,šéfredaktorka časopisu


15

Nechce se mi ani věřit, že ConvaTec působí v České republice již 20 let. Pamatuji si přesněna dobu, kdy jsme začínali v roce 2007 spolupracovat v oblasti distribuce našich Pohlcovačůpachu ALP. Od této doby jsme společně urazili cestu, kdy se z obchodního partnera stal přítel a kamarád. Díky společnosti ConvaTec jsme se mohli setkávat i s Vámi, stomiky, a také poznatpartu báječných lidí z týmu ConvaTec.

Dnes nemůže nikdo zpochybnit zásluhy této společnosti v oblasti rozvoje péče o stomie v České republice a já jsem upřímně rád, že spolupracujeme právě s nimi. Dnes po čtyřech le-tech spolupráce se opravdu cítíme jako ConvaTec B-team :) Alpíků.

Milá společnosti ConvaTec, přejeme Ti do dalších let mnoho spokojených klientů, obchod-ních úspěchů a také spousty nápadů a inovací pro zlepšení kvality života stomiků.

Ing. David Rašmadžian, A.L.P. ecology, s. r. o.

Každý A-TEAMpotřebuje svůj B-TEAM


Borisi, od našeho prvního rozhovoru v ča-sopisu RADIM uplynuly již tři roky. Po celoututo dobu jsi s námi pravidelně putoval pocelé České republice a svými životními pří-běhy a moudrostmi povzbuzoval ostatnístomiky. Měl jsi možnost poznat hodně hez-kých i smutných životních osudů. Co Ti tatopravidelná setkání se stomiky přinesla?

Těch věcí je několik. Moje účast na více než50 setkáních v průběhu tří let prohloubila pocitsmysluplnosti této mise, do které jste mě při-zvali a kterou pokládám za cennější než výukustudentů na akademii. Poznal jsem, že stomi-ci, jak já říkám „kolegové v tísni“, jsoumnohdy velmi osamělí, někdy až zoufalí.Je samozřejmé, že naše mise nictak zásadního během jednohodne neodstraní, ale je alespoňtakovým majákem, světlem na-děje, že ještě existují lidi, kte-rých je možno se dovolat a odkterých je možno očekávat vše-strannou pomoc, jak praktickou, tak psychic-kou. Hodně mně moje účast pomohla i jakopacientovi stomikovi. Přesvědčil jsem se, ženejsem sám. Také mě to přivedlo k zásadnímúvahám o moderní společnosti, zda umí neboneumí zacházet se svými slabšími nebo po-třebnějšími. Tušil jsem, že tyto věci existují, ale

nevěděl jsem, jak to v praxi vypadá. S většinoustomiků, kteří přišli na naše setkání, mě spo-juje generační příbuznost. Patříme do válečnégenerace dětí z baby boomu, které dnes po-malu stárnou a odcházejí z aktivního života,

a je třeba mírnit a rozptylovat případnépocity osamění. Mezi samotou

a osaměním je velký roz-díl. Samotu starší člověkvyhledává a potřebuje,osamění je opuštění, a�

už rodinou či přáteli. Proto považuji Setkání stomiků®

za velký přínos a musím říct, že jsem se pře-svědčil, že i pro všechny zaměstnance spo-lečnosti ConvaTec, kteří se na přípravě Setkánípodílejí, je to velice osobní záležitost a jsou sivědomi důležitosti této akce, a to mě s nimispojuje. V neposlední řadě mě osobně oboha-tila příležitost poznat všechny třeskuté osudy,

Setkání jubilantů

Muž mnoha uměleckých profesí, stáleusměvavý a v dobré náladě, vždy při-pravený si s Vámi popovídat o Vašichradostech a strastech – tak všichniznáme Borise Hybnera, který s námipo tři roky putoval po vlastech čes-kých, moravských a slezských jakohost našich Setkáních stomiků®

ConvaTec. Letos v létě oslavil Borissvé životní jubileum – 70. narozeni-ny. Zeptali jsme se, zda se v jeho ži-votě za poslední tři roky něco změ-nilo, jak se ohlíží zpět a co plánujedo budoucna.

16

„... naše mise je takovým majákem,

světlem naděje...“


které mi ukazují, že starý člověk je člověk silný a umí překonávat překážky. Ví už, co má v ži-votě hodnotu a co ne, a nikdo mu jen taksnadno něco nenakuká.

Když jsme spolu před třemi lety dělalirozhovor, byl jsi teprve o něco déle než je-den rok po operaci. Velmi jsem na Toběoceňovala (a oceňuji stále), že se netajíš s faktem, že jsi stomik a o stomii otevřeněhovoříš. To je velkým povzbuzením provšechny současné i budoucí pacienty a zároveň i dobrou osvětou pro zdravélidi, pro které je téma stomie stále tabuizo-vané. Jaké jsou Tvoje osobní zkušenosti s tím, jak Tě po operaci přijímalo Tvé okolí,přátelé a známí? Neměli strach nebo obavys Tebou o stomii hovořit?

Jako herec se dostanu do různého prostředí.Když stojím na jevišti Národního divadla, uvě-domuji si, že o mé stomii vědí nejen zaměst-nanci divadla, technici, moji kolegové herci,ale i hodně diváků, kteří si tuto informaci dávajík lepšímu a šíří ji dál jako kruhy na vodě, takžese celá záležitost jakoby normalizuje a mámdokonce pocit, že některé lidi to činí lepšími a citlivějšími. A mně se najednou zdá, jakokdybych ve svém okolí cítil více účasti, chovajíse ke mně citlivěji. I mí studenti se ke mněchovají jinak. Nejsem už pro ně jenom obá-vaná autorita, kterou je třeba obejít, ale oni

v mém zdravotním handicapu vidí jakousistopu lidskosti a tím jsem jim bližší, protožejsem se potkal s touto zkušeností, nejen s bo-lestí, ale i úvahami o konci života. Ty první mě-síce po návratu z nemocnice je člověk v emo-

tivním slova smyslu doslova stažený z kůže,celý svět ho zraňuje a dotýká se ho, ale pakpostupně obrůstá novými schopnostmi a no-vou identitou. Staré stereotypy jsou k smíchu,na co byl dřív háklivý, to mu najednou pře-stává vadit. Zjistil jsem, že stomici jsou lidi sezvláštním světlem, uvolněním, ohromně po-zorní k tomu, co jim jednou za rok přinášíme.

V dohledné době se bude točit celove-černí film, jehož scénáře jsi spoluautorem.Film je o třech kamarádech, z nichž jedenonemocní a stane se z něj stomik. Jednáse o Tvůj osobní příběh?

Ano. S režisérem Viktorem Taušem jsmechtěli udělat působivý film o lidech, kteří pro-cházejí nějakým velikým trápením. Chcemevarovat před povrchností konzumní společ-nosti a sníženým prahem citlivosti vůči bliž-nímu. A protože jsem účastníkem Setkání stomiků®, jak já říkám, „ConvaTecové mise“,začal jsem brzy hledat, v čem bych mohl při-spět ke zlepšení kvality života nás stomikův tom smyslu, jak by se stomik mohl bezbo-lestně vrátit do společnosti se svým novýmúdělem. Samozřejmě ho musí nejprve on sámpřijmout a pojmout moudrým, zdravým způ-sobem, spojeným s humorem, protože moud-rost a humor mají k sobě blízko, vzpomeňmetřeba Jana Wericha. Myslel jsem si, že by bylodobré, kdybych ručil za ten film tím, že tam je-den z našich aktuálních problémů včlením. A tak vznikla idea příběhu tří přátel, z nichžkaždý má některé rysy autobiografické. Jedenz hrdinů – klaun, kterého bude hrát OldřichKaiser, ztvární tedy částečně můj vlastní pří-běh. Chtěl jsem, aby scénář byl pravdivý, proto

1717

rozhovor


jsem do něj vložil reálie a zachytil konkrétníobraty tak, jak se udály. Doufám, že nejen sto-mici, ale i zdraví lidé budou mít před očimazpůsob, jakým se postava, kterou Olda Kaiserhraje, vypořádává s celou situací a že jim tobude v mnoha ohledech příkladem. Diváci takuvidí působivým způsobem ztvárněné trápenív reálu, včetně těžkého vyrovnávání se se sto-mií, a tím budou mít větší pochopení pro sto-miky. To je důležité, protože společnost a celácivilizace, která je neustále v pohybu, býváněkdy velmi necitlivá vůči nestandardním vě-cem a novotám a stomici by se mohli setká-vat s nepřízní, která je způsobena neinformo-vaností.

V loňském roce jsi na Setkáních stomiků®

odpovídal na dotazy zúčastněných. Kterýdotaz Tě nejvíce pobavil a který Tě nejvícezaujal?

Nejvíc mě zaujal a pobavil naráz dotaz, kterýse týkal intimity. Jako jeden z mnoha jsem pod-lehl té představě a rozšířenému názoru, že kestáří intimita nepatří, že je to cosi vyhaslého,překonaného, již umrtveného, a tak mě poprvéšokovalo, když se mně úplně přímočaře jakostomik stomika, bez jakýchkoliv předsudků a konvencí, účastníci Setkání ptali na stav méintimity. Myslím že šlo hlavně o otázky z muž-ské části publika. Taky si asi chtěli prověřit,jestli jenom „nedělám ramena“ a jestli dokážuudržet i v tak prekérní situaci rovnováhu. Jábych takovou otázku očekával třeba v ragby-ové šatně, ale bylo to nesmírně osvěžující a je to nezapomenutelné. Tyto takřka totožnéotázky se ale vyskytovaly na mnoha místech,čili to nebyl jedinec, koho to zajímalo. Otázkase týkala schopnosti erekce a byla formulo-vána tak, jako si to puber�áci dokážou říct mezisebou. Já si vzpomínám, že při mně stáli

všichni svatí, kdyžjsem odpovídal.Otázku jsem měl nalístečku (otázky vklá-dali stomici Borisovi písemně a anonymně,do připravené nádoby,pozn. red.), nebyl jsemna ni připravený, od-kládal jsem ji až na ko-nec a vzpomínám, žejsem na ni odpověděl:

„Stojí mi to za to se s vámi i nadále setkávat“.Všichni ocenili vtipnost, s jakou jsem se vyhnulstejně drsné odpovědi, ale vlastně jsem odpo-věděl. Po tři roky jsem na všech setkáních do-poručoval, aby se lidi přihlásili k humoru jako kespásnému náboženství, a když se mi to v tétopodobě vrátilo, tak jsem pochopil, že tuto drs-nou otázku někdo vypustil s dobrým a bodrýmpocitem a potěšilo mě to. Otázek byla strašnáspousta, ale byla tam i např. jedna dáma, kterámi místo dotazu napsala: „Bu�te takový, jakýjste, můj dobrý člověče“. Je to pro mě o to cen-nější, že to nebylo ocenění nějakého méhouměleckého výkonu, ale mého vystupování natěchto setkáních, a já si toho velice vážím.

V srpnu jsi oslavil 70. narozeniny, což jevěk, při kterém se obvykle bilancuje. KteréTvoje životní období bylo pro Tebe nejhezčía na které bys raději zapomněl?

Všechny slepé uličky a dramatické křižovatkypatří k životu, je to jako ve filmovém thrilleru.Myslím, že takových věcí můj život obsahujedost. Jedna z těch nejtřeskutějších je, kdyžjsem kdysi skoro umrznul v Beskydech. Jeljsem jednou večer po představení za svými rodiči do Beskyd. Bylo to před Vánoci, vánice,mrzlo, ztratil jsem ve tmě cestu a bloudil v mra-zu. Tam jsem si sáhl na dno. Všechny věci,které jsem vezl, jsem zahodil, šlo o holý život.Nakonec to dobře dopadlo. Nejlepší životní ob-dobí je asi to poslední, v manželství s Lucií, sekterou máme devítiletého Maxe a sedmiletouŽofinku. Přitom cítím trochu nespravedlnostvůči oběma předchozím manželkám, i když i s nimi jsem vstupoval do manželství z velkélásky a chtěl jsem pro ně udělat cokoliv. To, žese věci pak vyvíjely mimo naše vzájemné oče-kávání, je jiná věc, ale vztahy s matkami mýchdětí byly na vysoké úrovni, protože jsme si vždyoba připustili omyl. Te�, do třetice, jako staršíčlověk, vidím ten zázrak zrození dětí a prožívámjejich dětství daleko intenzivněji. Beru už s re-zervou svoje povolání a výchova dětí a bytí

rozhovor

18


19

rozhovor

s nimi se stala pro mne daleko více naplňující.Je to takový vztah dědečků a dětí, kteří v uvol-něné hravosti už nejsou spoutáni žádnými kon-vencemi středního věku, jsou osvobozeni odvážnosti a profese, a tak taková dětská hra,společné čtení pohádek, nebo kočkování v po-steli ráno o víkendu, kdy oba dva za námi při-jdou, přijde i kocour a pes, a všechno to tamvrčí, vrní, kňourá a chichotá se, to je skutečnýdar. Ale takovým darem jsou i jiné věci – třebazahrádka, procházka, vyluštěná křížovka, do-brý oběd, prima knížka, milá návštěva – oby-čejné lidské dary.

Jaké jsou Tvé plány v nejbližší budouc-nosti – a� pracovní nebo rodinné?

Letos o prázdninách jsme si řekli, že nepoje-deme nikam do zahraničí, ale budeme objevo-vat naši zem. Syn Max objevil úžasnou spoustuřek a říček a nutí nás hledat jejich prameny, bylijsme třeba u pramene řeky Popelky a bylo toúžasné, protože cesta tam vede českou kraji-nou, která je překrásná. Učíme naše děti takéužívat si společnou přítomnost nás všech. Rádio víkendu společně stolujeme, děti už se těší,jak prostřou stůl, slavnostně se oblékneme,máme dobrou náladu, posloucháme Mozarta a konverzujeme, a my si s Lucií připadámekrásně pošetilí a jsme š�astní, že to děti baví.Letošní Vánoce ale strávíme v cizině. Ozval semůj kolega a žák Sláva Polunin, který jezdí posvětě s klaunskou Snow Show a pozval mě,abych si vybral, jestli s nimi budu v prosinci hrátv Paříži nebo v Londýně. Je na našich dětech,aby rozhodly, chceme z nich s Lucií vychovatmladé sebevědomé Evropany, kteří si uvědo-mují, že ve všech evropských zemích žijou lidijako jsme my, jen se tam jinak mluví. V poslednídobě se mi zdá, že Češi se moc nezajímají o své sousedy z okolních zemí a to mi připadázápecnické. Já jsem Evropu poznal jako kašpá-rek, komik, klaun, který mlčí, ale dokáže roze-smát. Kromě Norska a Rumunska jsem hrál ve všech evropských zemích a všude jsem měl pocit Evropana. Zjistil jsem, že lidské srdce, smysl pro humor, hravost, schopnostlásky, tvořivost, to všechno máme společné.Bohužel jsme často xenofobní, ale to je myslím

pouze z lenosti a s tím je třeba něco udělat, nenad tím mávnout rukou.

Máš nějaké přání nebo sen, který by sischtěl v životě ještě splnit?

Chtěl bych dokončit knížku pro stomiky. Pakbych chtěl napsat knížku pro komiky – takovémimicko-komické know-how o tom, jak myslígagman, klaun, jak tvoří, jak vymýšlí a proč. Chtěl bych ještě připravit několik hezkých před-stavení a taky jsem našel námět na televizní seriál. Bude se jmenovat Návrat strašidel a je o tom, jak v technokratické společnosti se na-jednou někteří lidé začnou divně chovat a mě-nit. Jeden pan profesor pak zjistí, že v lokali-tách, kde se to děje, kdysi strašilo. Na jednéšachtě najednou horníci začnou zarůstat buj-ným porostem a na hlavě jim bují rohy. Pak chcidál hrát na kytaru, napsat písničky. Když se po-díváte na osmdesátníka Jiřího Suchého, kterýletos ve svém věku napsal hru, složil k ní písně,navrhl dekorace i kostýmy, celé představení na-režíroval a hraje v něm hlavní roli, poslyšte, přá-telé, to je úctyhodný výkon. Nakonec ale nemu-síme brát schody po dvou, stačí jeden schod a odpočinout, ale jít nezadržitelně a stále, pro-tože lidský život se díky civilizaci dostává i vevysokém věku k velkým možnostem a šancím.

Děkuji mnohokrát za rozhovor i za ta pra-videlná potkávání během posledních tří letna Setkáních stomiků® ConvaTec. Přeji celé Tvé rodině i všem čtenářům časopisu RADIM krásné Vánoce a š�astný rok 2012.

Alice Křepínská, StomaLinka® ConvaTec

„...nemusíme brát schody po dvou, stačí jeden a odpočinout,

ale jít nezadržitelně a stále...“


20

ohlédnutíPohled tří stomiků na uplynulých 20 let

PRÝ SE „S TÍM“ DÁ DOCELA DOBŘE ŽÍT

V lednu 1977 jsem se stala kolostomičkou.Mezi prvním vyšetřením u praktického lékaře a operací uplynuly sotva 2 týdny. Dva dny předoperací mě mladý chirurg informoval, že mibude proveden vývod tlustého střeva. Mělajsem tehdy jen mlhavou představu, co to zna-mená, a nezmohla jsem se ani na pořádné do-tazy. Jak ten vývod střeva bude vypadat, jak sebude ošetřovat, mi lékař nevysvětlil. Ujistil mějen, že se „s tím“ dá docela dobře žít a dokoncetřeba i hrát tenis (!). Po odstranění pooperač-ního krytí mi sestra na pokoji přilepila první sá-ček a informovala mě, že po návratu domů mitakové pomůcky bude předepisovat praktickýlékař. Tedy žádné speciální poučení, žádnástomasestra. Ve Zdravotnických potřebáchjsem tenkrát dostala na poukaz od praktic-kého lékaře velmi jednoduché malé igelitovésáčky se čtvercovou lepící plochou, s malýmkulatým otvorem, který se vystřihoval na patřič-nou velikost stomie bez šablony.

Prádlo a šatstvo v příslušné oblasti těla jsemmusela velmi často měnit, igelit propouštěl zá-pach a sáček se plnil plyny, které neměly kudyunikat. To bylo největší omezení pro pobyt mezilidmi. Když byla pokožka okolo stomie podráž-děná (zvláště v teplém počasí se sáček obtížněa často dost bolestivě strhával), nebo když ne-hrozil únik stolice, byl k dispozici tzv. francouz-ský pás: igelitový sáček upevněný na gumovémklínu a připevněný kolem pasu širokým gumo-vým pásem. S tím jsem si však vyjít z domu ne-troufala. Stávalo se také (poprvé jsem to zažila

hned v létě 1977), že ve Zdravotnických potře-bách nedostali včas objednané sáčky. Manželmi tenkrát zhotovil několik „pomůcek“ z oby-čejných igelitových sáčků a náplasti na rány.Teprve po roce 1989 se začaly dovážet sto-mické pomůcky – nejprve myslím z Dánska. A brzy jsme si mohli vybírat. Sáčky ConvaTecjsem začala používat hned, jakmile se obje-vily a zůstala jsem u jednodílného systémuStomadress® do dneška. Vyzkoušela jsem i dvoudílný systém a pár vzorků jiných firem, ale vždy jsem se rychle vrátila k jednodílnémusystému ConvaTec, který mi plně vyhovuje dodnes.

Také velmi oceňuji vstřícný a laskavý přístupke všem stomikům ze strany pracovníků spo-lečnosti ConvaTec, upřímně jim děkuji za jejichochotu, péči a vlídnost a přeji jim hodně úspě-chů v jejich záslužné práci.

stomička Jana P.

JAK SE ŽILO STOMIKŮM PŘED 50 LETY

Mám stomii od roku 1958. Obávám se, žejsem se tak dostal do kategorie pamětníků –dnes žije na světě jen málo stomiků, kteří tutodobu pamatují. Na druhé straně je dnes velmimnoho stomiků, pro něž nejsou moderní sto-mické pomůcky dostupné a ošetřují si i dnesstomii způsobem, který byl před padesáti letystandardem. Na začátku roku 1957, krátce podokončení vysokoškolských studií, jsem one-mocněl těžkou formou ulcerózní kolitidy. Kon-zervativní léčba byla zcela neúčinná a lékaři seproto rozhodli snížit zatížení tlustého střeva vy-tvořením dočasné caecostomie. Operace bylajednoduchá: do otvoru vytvořeného v břišnístěně přišili střevo, do kterého po dvou dnechpropálili otvor. Očekával jsem, že následující rokse můj život značně zkomplikuje, ovšem realitabyla mnohem horší. Zájem lékaře skončil pro-vedením operace a sestry mi o ošetřování sto-mie nedokázaly říci vůbec nic. Nemocnici jsem

Dvacet let na českém trhu, to už jste s námi prožili pěknou řádku let. Proto jsmese zeptali tří stomiků, jak vnímají oni společnost ConvaTec a vývoj pomůcek načeském trhu.


21

stomikůopouštěl zabalen do plínek s poukazem na sto-mickou pomůcku – gumový pytlík, kolem jehožotvoru bylo nafukovací kolečko, kterým měl pyt-lík přiléhat k břišní stěně. Chyběly však jakékolivúchytky pro přidržení sáčku. Nezbylo než „po-můcku“ dotvořit, aby aspoň zčásti mohla plnitsvoji úlohu. S rodinnou pomocí jsem vyrobil z podvazkového pásu široký pásek s otvorempro pytlík, který přitlačoval nafouknuté kolečkoke kůži. Jako těsnicí materiál jsem použil zinko-vou mast, která také kryla nechráněné okolístomie, a to vše jsem oblepil leukoplastí, obložilbuničitou vatou a opět oblepil. Zařízení netěs-nilo, obsah se musel často vyprazdňovat a čis-tit. Největší problémy bylyse spaním. Občas jsemmusel spát vkleče, s hla-vou opřenou o postel.Trávil jsem také celé ho-diny ve vaně, když mněstomie nedopřála dosta-tek času na údržbu. Zatěchto podmínek se můjspolečenský život zredu-koval na minimum, prácijsem ale nepřerušil. Po-něvadž zavedení stomienepřineslo očekávané vý-sledky a střevo stále silněkrvácelo, bylo nutné s in-tenzivní léčbou pokračo-vat. Potíže byly rovněž s caecostomií, která často prolabovala, a bylaproto po roce nahrazena ileostomií. V roce1960 došlo k nepatrnému zlepšení při ošetřo-vání stomií. Na trhu se objevily stomické pásy,které byly primitivním předchůdcem tzv. Jánoší-kových pásů. Byly to dvě kovové příruby, mezikteré se zacvakl obyčejný polyethylenový sá-ček. Hlavní výhodou bylo, že se sáčky dalyrychle vyměnit, nemusely se prát a bylo jemožno lépe utěsnit. Krátkodobě se mi podařiloutěsnění zlepšit tak, že jsem břicho přes stomiistáhl širokým gumovým pásem. Mohl jsem takabsolvovat obhajobu disertační práce bez ne-hod a občas si zaplavat nebo zalyžovat. Můjstav se však stále zhoršoval. Rentgenoskopickévyšetření ukázalo, že tlusté střevo zcela atrofo-valo – jediným řešením bylo jeho úplné odstra-nění. Po několika odkladech mě začátkem roku1961 operoval prof. Podlaha v brněnské FN u Sv. Anny. Podařilo se mu zkonstruovat ileo-rektální anastomozu s malým rezervoárem před

rektem. Bylo to řešení zcela nové, kterým před-běhl konstrukce J-pouchů o více než 10 let. Příznivý účinek odstranění nekrotizované tkáněbyl téměř okamžitý. Za dva měsíce jsem byl v naprosto dokonalém fyzickém stavu a mohljsem se vrátit ke způsobu života jako před one-mocněním. Anastomoza nepředstavovalažádné větší komplikace. Pouze frekvence vy-prazdňování byla častější a stolice byla řídká.Nevyžadoval jsem prakticky žádnou lékařskoupéči, absolvoval tak dva roční pobyty na univer-sitě ve Spojených státech a pracoval bez ome-zení. Koncem roku 1970 se vrátily podobné po-tíže jako na počátku onemocnění. Ke zhoršení

mého zdravotního stavupravděpodobně přispělstres během prověrek nazačátku normalizace. Bylyse mnou uzavírány krátko-dobé, jen dvouměsíční pra-covní smlouvy, bylo mi za-kázáno publikovat výsledkymé vědecké práce i udržo-vat kontakty se spolupra-covníky v zahraničí. Začaljsem docházet do kolo-proktologické poradny přibrněnské FN. V roce 1973mně byl diagnostikovánadenokarcinom v rektu.Anastomozu se nepodařilozachovat a byla mi prove-

dena terminální ileostomie. Pooperační obdobíbylo asi nejhorší období, které jsem zažil. Proošetřování stomie byly k disposici francouzsképásy (tzv. Jánošíkovy), založené na stejnémprincipu jako kovové pásy, které jsem znal,pouze příruby byly z měkké umělé hmoty. Ileo-stomie se s nimi ošetřit nedala, zvláště v mémpřípadě, kdy byla založena na stejném místě již počtvrté a její okolí bylo značně zjizvené. Po-mohl mně až přítel, chirurg, který v roce 1968emigroval do Dánska. Poslal mi několik vzorkůstomických sáčků – vesměs jednodílnýchsáčků, které se lepily na břišní stěnu. Výjimkupředstavovala souprava, jejíž sáček byl dopl-něn kroužkem z přírodního latexu. Vytvarovanýkroužek přilnul ke kůži a utěsnil stomii proti pod-tékání. Podložka se sáčkem se pak přilepila nabřišní stěnu přes kroužek. Tyto soupravy bylyjako jediné dodávány s výpustnými sáčky a vesvé době představovaly optimální řešení proošetřování ileostomie. Při jejich aplikaci se mi


22

ohlédnutíkůže v okolí stomie brzo vyhojila, absolvovaljsem léčbu cytostatiky a za deset měsíců na-stoupil na plný úvazek do práce. Nemohl jsemsi dovolit delší pracovní neschopnost nebo po-žádat o invalidní důchod, stále hrozilo propu-štění. Naštěstí rozvázat tenkrát pracovní poměrse zaměstnancem se změněnou pracovníschopností nebylo jednoduché. Nakonec jsemzískal jednoroční a posléze pětiletý pracovníúvazek. Občasné zasílání pomůcek z Dánskanebylo dostatečné. Snažil jsem se proto nosit je co nejdéle, prakticky do podtečení neboodlepení sáčku. Koncem80. let začalo zdravotnickézásobování dodávat dvou-dílné stomické pomůckyfirmy Squibb-ConvaTec.Výměnné sáčky, uzavřenénebo výpustné, se připo-jovaly na podložku a bylyopatřeny hydrokoloidnívrstvou, která dobře při-lnula na kůži. Zdravotnickézásobování ovšem dová-želo stomické pomůckyjen pokud mělo k dispozicivolné devizové prostředky.Získat pomůcky z dovozu tak bylo značně kompliko-vané. Stomici stejně nebylivětšinou informováni a přiodchodu z nemocnice do-stávali primitivní francouzské pásy. Poukazy po-depisoval krajský chirurg a vyzvednout si jebylo možné jen v lékárnách fakultních nemoc-nic. Limitujícím faktorem byly skladové zásobylékárny. Pomůcky se dovážely nepravidelně a počty jednotlivých typů byly určovány zcelanahodile.Tyto neutěšené poměry přispěly kevzniku organizací pacientů, jejichž cílem bylopřispět ke zlepšení životních podmínek sto-miků, což znamenalo především zlepšit jejichvybavení kompenzačními pomůckami. Prvníkluby stomiků před rokem 1989 vznikly v Praze,Brně a Bratislavě. V dalších městech vznikalyaž po změně režimu. Od začátku jsem byl čle-nem brněnského klubu s působností na JižníMoravě. Šlo především o výměnu zkušeností a informací a posléze i o praktickou pomoc,kdy na schůzích klubu bylo možné získat pod-pis krajského chirurga na poukaz na stomicképomůcky. Po roce 1989 došlo k výrazné změně.Zlepšila se dostupnost stomických pomůcek

pro každého (vznikl zákonný nárok na po-třebné množství kompenzačních pomůceknebo léků, hrazené ze zdravotního pojištění),zkvalitnila se předoperační i pooperační zdravotnípéče. Vznikla specializace stomasester, dnesneocenitelných pomocnic stomiků při jejichzdravotní i sociální rehabilitaci. Na podzim1993, u příležitosti 1. Světového dne stomiků,založili zástupci 13 regionálních klubů dobro-volné sdružení stomiků ČR, České ILCO sesídlem v Brně. Byl jsem zvolen prvním předse-dou a ve funkci jsem zůstal po tři období, tj. do

roku 2001. Rok po registraciMinisterstvem vnitra bylosdružení přijato do Meziná-rodní asociace stomiků (IOA)a současně i do regionálníorganizace, Evropské asoci-ace stomiků (EOA). Na nej-bližším kongresu EOA jsembyl zvolen členem koordinač-ního výboru EOA a v tříletýchintervalech pak postupně viceprezidentem a preziden-tem EOA. Z titulu této funkcejsem se stal členem exeku-tivy IOA. V roce 2004 jsembyl zvolen víceprezidentem a o tři roky později preziden-tem IOA. České ILCO při-spělo svou činností k tomu,že limity určené zákonem

z roku 1997 potřebám stomiků až na mimo-řádné výjimky vyhovují. Zůstává ovšem stáleotevřená otázka, jak se situace změní po za-vedení připravované reformy zdravotnictví.

Já osobně jsem žil s moderními stomickýmipomůckami mnoho let bez jakýchkoliv problé-mů. Vrátil jsem se ke svým oblíbeným spor-tům, po roce 1989 i k cestování, mohl jsem i vědecky pracovat bez omezení až do od-chodu do důchodu. Bohužel jsem kvůli zdra-votním problémům v loňském roce ukončil aktivní činnost v IOA i v EOA. Stomie pro mneznamenala vždycky určitou výzvu jak vyřešitproblémy, před které jsem byl postaven. Snadse mně to podaří i te�. Kdysi mi jeden kolegastomik řekl, že je nakonec rád, že má stomii,že tak poznal spoustu báječných lidí, se kte-rými by se jinak nesetkal. Jeho slova mohupotvrdit i já.

doc. RNDr. Vladimír Kleinwächter, CSc.


2323

stomikůPRVNÍ SETKÁNÍ S CONVATECEM

Bylo jaro roku 1989. Měl jsem drobné pro-blémy, kterým jsem nevěnoval velkou pozor-nost, protože jsem intenzivně pracoval na svékandidátské práci. Po kontrolní rektoskopii tošlo rychle a do měsíce jsem se stal stomikem.Vůbec jsem netušil, co to bude obnášet. Měljsem naivní představu, že stomii přelepím ná-plastí a budu dále pracovat. Prvního stomikajsem potkal po příchodu do nemocnice. Byl na kontrolním vyšetření, protože trpěl úpornýmiprůjmy. Používal tenkrát běžný „Jánošíkův“ pás

a vždy, když proběhl na záchod, zbylých šestpacientů na pokoji padalo do mdlob, jaký puchse kolem něj šířil. To mi prvně zatrnulo. Takhleby to nešlo! První tři dny po operaci jsem chtělzemřít, abych se zbavil bolesti. Jakmile jsemvlezl i s hadičkami pod sprchu, začal mě životzase bavit. Po operaci jsem měl přes stomii kusbuničiny přichycený pružnou bandáží. Po něko-lika dnech jsem postupně začal dostávat běž-nou stravu a tím také začalo fungovat vyměšo-vání. Ležím na posteli a tu „prrrc“. Na břiše serozlilo teplo. Vstávám, jdu na toaletu a do kou-pelky, očistím se, vyměním buničinu a zasespokojeně uléhám. „Prrrc!“ Vstávám, jdu na to-aletu a do koupelky… Jsem plně zaměstnanýod rána do večera. Tak to je konec! Vždy� ne-jsem schopen se vzdálit dále než pár kroků odzáchodu. Asi po týdnu mě zavolal asistent naošetřovnu: „Mám pro Vás řešení“. Nalepil mipodložku ConvaTec a na ni nasadil igelitový sáček. To je ono! V tu chvíli jsem věděl, že tozvládnu. Nová pomůcka pro mne opravdu zna-

menala návrat zpět do života. Tak úplně jedno-duché to sice nebylo, nebo� pomůcky se dová-žely za devizy a těch se v minulém režimu ne-dostávalo. Nikdo nedovedl říci, kdy se nějaképomůcky zase dovezou. S pomůckami bylonutno šetřit. Podložka musela vydržet aspoň tý-den, raději o něco déle. Tak jsme podložku ob-lepovali širokou páskou na koberce. Sáčkyjsme opakovaně prali. Měl jsem však štěstí, že můj operatér byl krajský odborník, který jediný mohl takový luxus napsat. Po pokusu s licenční výrobou pomůcek firmou Ergonvstoupila v roce 1991 společnost ConvaTec nanáš trh. Postupně přicházely i další firmy a situ-ace stomiků se začala podstatně zlepšovat.Asi po 15 letech se objevila konvexní tvarova-telná pomůcka a to je konečně to pravé, co mázanořená stomie potřebovala. Díky pomůckámspolečnosti ConvaTec jsem se brzy po operacimohl vrátit ke své práci, mohl jsem poznatmnoho zajímavých lidí, cestovat, bavit se a žít naplno.

Přeji vám všem, aby se vám co nejdříve po-dařilo nalézt pomůcku, která vám bude vyho-vovat, na kterou se můžete plně spolehnout a umožní vám vrátit se ke všemu, co máte rádia co vás bude naplňovat. Vím, že to mnohdynení vůbec lehké. Dnes je však tak široký vý-běr pomůcek, že se vám to s pomocí stoma-sester, lékařů a zástupců firem určitě podaří.

doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc.

Jánošíkův pás

Sáčky ConvaTec


24

jak to vidí...

Mých 18 let se společností ConvaTec

Členové redakční rady nejsou žádnými nováčky na poli ošetřo-vání stomií. I oni mají za sebou celou řadu let práce se stomiky.Poprosili jsme je tedy, zda by i oni mohli zavzpomínat…

Asi v polovině tohoto roku jsem zjistil, že ConvaTec připravuje akci u příležitosti 20 letsvé činnosti v ČR. V proudu ubíhajícího času sičlověk jen těžko uvědomuje, jakých proměn bylvlastně svědkem. Dvacet let fungování společ-nosti ConvaTec v prostředí českého zdravotnic-tví se tak pro mne stalo vítanou možností aspoňna chvíli se pozastavit a zavzpomínat na mýchosmnáct let spolupráce.

Všechny vzpomínky starší než sedm let bývajísentimentální, a tak jsem i já začal nostalgickyvzpomínat na dobu před osmnácti lety, kdyjsem jako mladý chirurg měl tu možnost stát u zrodu zcela nové koncepce péče o stomika,která díky zavedení nových stomických pomů-cek změnila jeho postavení ve společnosti, psy-chologické prožívání nemoci i postoje ke všemživotním aktivitám.

V roce 1993 jsem se seznámil se skupinoumladých managerů, kteří pod hlavičkou společ-nosti ConvaTec otevřeli nový obzor a perspek-tivu pro pacienty se střevním vývodem. Již tenkrát jsem měl jako lékař pocit, že se jedná o něco víc než pouhý obchodní vztah. A jsemmoc rád, že po osmnácti letech spoluprácejsem si jist, že tomu tak bylo a je. Kromě zbožítotiž nabídl ConvaTec i nadstavbu, kterou jevztah, empatie a podpora.

S odstupem času je víc než zajímavé hodno-tit, jak se na tomto úzkém segmentu zdravotnípéče, péče o stomie, odráží probíhající změny v českém zdravotnictví. Došlo k překotnémurozvoji a proměnám operačních postupů, tech-nologií, erudici lékařů, sester i způsobů financo-vání zdravotní péče. To, co zůstalo, je pacientse svým trápením a střevním vývodem.

Když jsem se v 90. letech seznamoval se„svými“ prvními stomiky, setkával jsem se s lidmi, kteří byli ochuzeni o mnoho svých spo-lečenských rolí. Jejich jedinou výbavou tenkrátbyl Jánošíkův pás, igelitový sáček a neurčitádoporučení od ošetřujícího lékaře a zdravotnísestry. Naprostou většinu z těchto pacientů pakpředstavovali ti s terminálním vývodem esovitékličky a zašitým konečníkem po amputačním

výkonu, který byl nejčastějším operačním řeše-ním onemocnění v oblasti konečníku.

I při střízlivém pohledu je třeba říct, že sezměnilo všechno. A ConvaTec stál u zrodu.Přišly generace nových pomůcek, na scéně seobjevily stomasestry, došlo k výraznému po-sunu v operačních postupech a technikách,firmy přišly s novými technologiemi (harmo-nický nůž, staplery, apod.).

Změnil se i stomik. Z hendikepovaného sestal sebevědomý člověk s nesrovnatelně vyššíkvalitou života, který se ocitl v centru zájmu lé-kařů, sester i výrobců stomických pomůcek.

A jaké bylo mé osmnáctileté partnerství se společností ConvaTec? Za sebe mohu říci,že bylo korektní, smysluplné a progresivní.Těmito frázovými adjektivy však jistě neob-sáhnu to hezké, lidské, co naši spolupráci ce-lých osmnáct let provázelo. Měl jsem to štěstí,že jsem již jako mladý chirurg mohl být svěd-kem radosti stomiků z prvních generací nových pomůcek, vyškolení prvních stoma-sester, rekondičních pobytů, snižování počtu trvalých stomií. To vše systémově a plánovaněsměřovalo ke zvyšování kvality života, na cožprávě ConvaTec kladl vždy důraz. Důkazem je letošní dotazníková akce směřující právě k měření kvality života.

A tak jsme se přes Stomadress®, odstra-ňovače náplastí, lepení na lepení, Vitalu®,ConvaTec Academy a měření kvality životadostali až na konec našeho vzpomínání. Po celých dvacet let svého účinkování je ConvaTec produktovým, ideovým i logistic-kým leadrem na trhu stomických pomůcek v ČR. Důležitější je však fakt, že zůstal jako v dobách svých začátků empatickým, chápa-vým a stmelujícím partnerem pro ty, kteří jejpotřebují.

Jsem rád, že jsem tu dobu mohl být partne-rem a pomocníkem.

MUDr. Tomáš Mrázek,primář chirurgického oddělení

Městské nemocnice Ostrava


jak to vidí...

25

Ošetřování urostomie předpříchodem společnosti ConvaTec a současnost

První pomůckou, se kterou jsme pracovali,byl uzavřený a po naplnění vyměnitelný sáček(cca 6x denně – kapacita 200 ml). Sáček všakneměl lepící plochu přívětivou k pokožce a prozlepšení lepivosti se používalo tekuté lepidloMastizol, které se nanášelo štětičkou na po-kožku. Jediná možnost odstranění Mastizolubyl benzín. V sáčku chyběla chlopeň protizpětnému toku moči – při ležení byla stomie ponořena v moči.

V dalším období se začalo s výrobou vypou-štěcích sáčků pro urostomie na jednorázovépoužití, které měly lepivou manžetu z náplasti.Lepivá hmota byla agresivní, velmi často po-škozovala okolí stomie. K ošetření pokožky sepoužívala Schmiedenova pasta, Genciánová viole�, běžný dětský zásyp apod.

Příchodem společnosti ConvaTec do ČR v roce 1991 nastala zcela revoluční doba a jed-noznačně podstatné zlepšení péče o pacientys urostomií. ConvaTec také významně posunulkvalitu života všech urostomiků. Dvoudílnýsystém pro ošetřování urostomií, hmota Stoma-hesive®, hydrokoloidní, velmi dobře lepící, k po-kožce přívětivá, peristomální pokožku šetřící.Urostomické sáčky vypouštěcí, s chlopní,která zabraňuje zpětnému toku moči, nočníurinální sáčky pro uzavřenou cestu – prostěsplněný sen. Tento produkt jistě znáte pod ná-zvem Combihesive® 2S.

Společnost ConvaTec působila ve světě již od r. 1978, a tak bylo jednoduché přijmoutvšechny běžně používané prostředky pro ošetřování stomií – Odstraňovač náplastí,Ochranný film, Stomahesive® zásyp, Ochran-nou pastu, Adhezivní pastu. Nové pro nás bylo i to, že obchodní zástupkyně Ing. Martina Hamrová za námi docházela od začátku přímona oddělení. Nabízela novinky pro ošetřováníperistomální pokožky, přinášela poznatky odostatních sester. Spolupráce našeho urologic-kého oddělení s ní trvá dodnes.

Od r. 2002 je možno používat konvexní pod-ložku pro vpadlé stomie, od r. 2007 Combihe-sive® 2S tvarovatelnou podložku – jedinečnou

a vynikající pro aplikaci na urostomie. Další vy-lepšení nastalo v r. 2010 – Natura® – nižší příru-bový kroužek, tvarovatelná hmota, jedno-dušší spojení se sáčkem, diskrétnější, možnostpoužít Nízkotlaký adaptér Natura® pro nověoperované. Výzkum neustále zlepšuje produktya přináší zlepšení pro stomiky i stomasestry.Společnost pamatuje i na vzdělávání perso-nálu, pořádá ConvaTec Academy pro sestry,které získávají znalosti i praktické dovednostipři ošetřování stomií.

Pro urologické oddělení má spolupráce velkývýznam. 6 let jsme pořádali tzv. Přátelské set-kání – 2x ročně jsme se scházeli a společnědiskutovali nad novinkami, nad drobnými a pře-sto důležitými problémy při ošetřování urosto-mií a díky Ing. M. Hamrové, která zajiš�ovalaprezentaci novinek firmy ConvaTec, jsme bylizapojeni do studií těchto novinek přicházejícíchna český trh – Studie ploché tvarovatelné pod-ložky Combihesive® 2S, Studie Natura® a Níz-kotlakého adaptéru Natura®. Od r. 2010 jsoupořádána Setkání klientů s urostomií, tak našesoukromé posezení již není potřeba. Na urolo-gickém oddělení FNB pracuji od roku 1968, takmohu opravdu posoudit a vyzvednout přínos,který nastal příchodem společnosti ConvaTecdo ČR.

Milada Karlovská,stomasestra na urologickém oddělení

FN Na Bulovce

Druhy nalepovacích sáčků (historické foto z knihy M. Staňkové:Teorie ošetřování nemocných)


26

Moje první setkání se stomií...Vážení a milí čtenáři, dovolte mi, abych se

s Vámi podělila o úplně první setkání a zkuše-nosti se stomií. Jelikož jsem původní profesídětská sestra, s prvním stomikem jsem se set-kala až v 90. letech, kdy jsem začala pracovatna chirurgickém oddělení s dospělými pacienty.První pohled na stomii byl trošku šok. Stomiepo operaci vypadala trochu jinak, než jak jiznáme dnes. Byla často velkých rozměrů,střevo nebylo otevřené, byly oteklé, vždy pod-vlečené pojistným kolíkem, který mnohdy na-hrazoval profilový drén (gumová hadice), kterýměl na koncích zavírací špendlík. Často byl pro-filový drén přišit ke kůži, takže prakticky zne-možňoval řádné ošetření peristomálního okolí a přiložení stomické pomůcky bez bolesti paci-enta. Nekrózy a poškození peristomální kůževedly často k vleklému hojení poškozenýchmíst a stomik trpěl bolestí při každém kontaktumacerované peristomální kůže se stolicí či mo-čí. Stomie se tehdy snášela a vyšívala ke kůžiaž 12. operační den. Postupně se snášela za-kratší dobu. Dnes, i když je pojistný kolík v některých případech nutný, se stomie otevíráa vyšívá hned v den operace. Průměr stomie sepohybuje již okolo 35–50 mm. Tehdy mě všaknejvíce šokovaly stomické pomůcky bez kvalitní

kosmetiky, které pacienti používali. Byly to tzv.Jánošíkovy pásy, které se nedaly příliš dlouhoudržet v čistotě. Pacient si ošetřil okolí stomieSchmiedenovou pastou, aby co nejvíce chránilkůži od výměšků. Okolí stomie obložil buniči-nou, přiložil si a upevnil pás.Toto byl stomik nucen opakovat mnohokrát denně, nebo� vý-měšky se vsákly do buničiny. Stolice byla nejencítit, ale mnohdy ztrpčovala život i tím, že pro-sákla přes oděv. Buničina nasáklá výměšky sedrolila a dráždila kůži v okolí stomie. O diskrét-nosti a bezpečnosti pomůcky se tenkrát ne-dalo vůbec mluvit. Stomik byl v té době téměřvyloučen ze společenského života.

Pokusila jsem se trochu přiblížit dlouhou a mnohdy trnitou cestu, kterou musel ConvaTecujít, aby mohl současným stomikům poskytnoutkvalitní, bezpečné, ale i diskrétní pomůcky. Po-žádala jsem svého stomického pacienta, kterýbyl tak hodný a nechal se pro ilustraci vyfoto-grafovat, aby předvedl, jak se nosil kdysi Jáno-šíkův pás. Je to bez komentáře malé, ale snadnázorné srovnání s komfortem současných sto-mických pomůcek.

Přeji Vám, aby Vaše stomické pomůcky vždysplnily očekávání a usnadnily Vám každodenníživot v pohodě a radosti s Vašimi blízkými.

Jana Hyklová,staniční sestra – stomatherapeutka, chirurgické odd. KZ, a. s. Ústí n. L.,

nemocnice v Mostě o. z.

Dlouhá cesta od Jánošíkova pásu...

... ke komfortním, bezpečným stomickým pomůckám a dokonce až k systému VITALA®!

jak to vidí...


2727ilustrační foto

Program Velké návraty® jsme Vám předsta-vili v minulých číslech časopisu RADIM. TakéBoris Hybner o něm mluvil na našich Setká-ních stomiků®, a tak se jistě dostal do Vašehopovědomí. Nejprve přicházely Vaše příspěvkyvelmi pomalounku, ale postupem času jste seosmělili a roztrhl se s nimi pytel. Vaše příběhykolovaly u nás po kanceláři, každý si je chtělpřečíst a nahlédnout tak do Vašich životů.

I když nejsme stomiky, i my máme nějaká trá-pení a i pro nás jsou Vaše příběhy inspirující a posilující. Vždy si člověk na konci příběhuřekne: Neházej flintu do žita a jdi dál!

Letošní uzávěrka přihlášek byla 30. září. Pakjsme si všechny příběhy znova přečetli a vy-brali finálních devět. Tyto vybrané příběhy se-psali pan Jiří Matucha, Petr Reitinger, Karel Laštovička, Ing. František Martinec, MiroslavPařík a paní Věra Lammrová, Jitka Čerstvá,Růžena Antlová a Anna Švábová. Všechnypříběhy spojuje jejich osobitost, síla, emoce,na druhé straně jsou každý úplně jiný a origi-nální. Některé příběhy byly tragikomické, ně-které vyloženě komické a jiné naopak smutné,ale všechny končily optimisticky a s dobrýmivyhlídkami do budoucna. Nikdo z Vás nezů-

stal stát na místě a každý jeden si žije svůj ži-vot dál a naplno.

Vítěze a laureáty vybírala redakční rada ča-sopisu RADIM, která je složená z lékařů, sto-masester, stomičky a zaměstnanců společ-nosti ConvaTec. Do hlasování se zapojil i ambasador programu Boris Hybner. Jsemráda, že právě redakční rada rozhodovala o vítězích, protože je složena z lidí, kteří majírůzné zaměření, mají na věc různý pohled a přitom je úzce spojuje téma stomie. Hlaso-vání probíhalo anonymně, až do posledníchvíle tak nebylo jasné, kdo se stane vítězem.

Vyhlášení vítězů probíhalo u příležitosti oslav20 let společnosti Convatec v České repub-lice. Vyhlášení se konalo v Praze za účasti stomasester, lékařů i předsedů klubů stomiků z celé České republiky. Měla jsem tu mož-nost moderovat předávání ocenění spolu s Borisem Hybnerem a nasát tak slavnostní atmosféru celého programu. Cenou pro vítězea laureáty byla keramická soška bájného Fénixe, dalších šest oceněných dostalo kera-mické vejce, ve kterém je také ukryt velký ná-vrat. Ceny vyrobila manželka našeho grafika,který stojí za podo-bou RADIMA, paníIsabela Skokanová (o panu Skokanovi se dočtete v před-stavení). Za to jí patří zaslouženýdík, protože cenyjsou opravdu pove-dené a jak onasama říkala, i pro ni byla osobní zále-žitost a velká česttyto ceny vyrábět.

Bu�te inspirací pro ostatní!

1. ročník programu Velké návraty® je za námi

Velké návraty®

Motto programu Velké návraty® „Bu�te inspirací pro ostatní!“ není jen prázdné heslo.Vaše příběhy jsou opravdovou inspirací a velkou pomocí pro ostatní stomiky. Letos pro-běhlo historicky první vyhlášení vítěze a dvou laureátů v tomto programu v České republice a zařadili jsme se tak po bok ostatních států jako jsou např. USA, Polsko, Kanada, Švédsko či Itálie. Vždycky, když je něco poprvé, tak je vše plné očekávání. Ta naše očekávání se naplnila a možná byla i překonána.


28

2. laureátem pro rok 2011 se stal, a tedyjak říkal Boris – bronzovou medaili získal –pan Miroslav Pařík. Pana Paříka možná řadaz Vás zná. Je pravidelným přispěvatelem dočasopisu, a� už nějakým povídáním či básní.Kromě jeho příběhu Vám zde uveřejníme i báseň, kterou složil na téma Velké návraty®.

Příběh, který nám do Velkých návratů®

zaslal pan Pařík:

PROČ JSEM SE STAL STOMIKEM?

To je to první, co člověka napadne ve chvíli,kdy mu oznámí tu krutou skutečnost, že se muve střevě usídlil ráček. Začne kalvárie s léče-ním. Fyzická bolest je polovinou trápení. Tadruhá půlka je trápení duševní. A o tom se užtolik nepíše. Tak se pokusím sám. Sám nasvém případu a tedy subjektivně. Bylo mně 53 let, kdy jsem začal chodit často na WC. Výsledek mého snažení byl podezřele červený.Obvodní lékař - nemocnice. Když mi primář chirurgie oznámil, že musí odebrat vzorek, lekljsem se poprvé. Pracoval jsem v potravinářství,kde se vzorky odebíraly průběžně, ale když se„musel odebrat vzorek“, nevěstilo to nic dob-rého. A také že ne! Primář si mne pozval do svékanceláře a řekl mi to, co jsem slyšet nechtěl:operace je nutná, bude předcházet ozařování.Co te�? Celou noc jsem prochodil po nemoc-niční chodbě. Co bude, když…? Hlava k prask-nutí! Bude to umělý vývod. Jak to vlastně budevypadat? To ze mě bude trčet nějaká hadička,skřípnutá kolíčkem a já si na záchodě kleknu...Ale jak to schovám?

Z okresní nemocnice mě denně vozili doPrahy. Sanitka 1203 držela jen silou vůle a ná-těrem. Nejprve posbírala pacienty po okrese a pak je rozvážela po pražských nemocnicích.Strávil jsem na té sedačce z „vikslajvantu“dlouhé hodiny a zadek pálil. První den v oza-řovně byl šok. Položili mě na stůl a nade mnouvisela „lokomotiva“. Trpím klaustrofobií a leh-nout si 23x pod to monstrum mě stálo hodněpřemáhání. To nutně spadne! Po prvním týdnu

jsem přišel o ochlupení, hýždě jsem měl spá-lené a pak zase zpátky v sanitce na té kožence.Ke konci jsem už obvykle klečel a doma si se-dal do hypermanganu.

Přišel čas operace. Měl jsem nastoupit v neděli ráno, ale už odpoledne jsem byl zasedoma. Nebyla postel, potřebovali ji pro paci-enta po autohavárii. Po týdnu jsem vydržel dopondělí. To předoperační vyšetření zjistilo an-gínu. Za dalších 14 dnů na mne konečně do-šla řada, ale až ve středu. V úterý byl operačnísál plný členů ruské mafie, která se v Prazevzájemně střílela. A já stále čekal, co bude? V 17 hodin mě odvezli. Když jsem se probíralz narkózy, zdálo se mi, že jsem v zoo. Byl jsemna JIP, kde byl každý pacient napojen na ně-jaké přístroje, ty vydávaly různé zvuky, kterémi připomínaly zvířecí hlasy. Pak jsem „to“uviděl poprvé: byl to nějaký sáček, dole nazavírací patent. Připomínalo mi to ten kolíček.Sebemenší pohyb bolel, v ruce kanyly od ka-paček, ty už jsem později ani necítil. V ne-mocnici měly zrovna praxi žákyňky, to jsemměl štěstí. Pod dozorem vrchní sestry jsemměl tu nejlepší péči. I staniční sestry bylyskvělé, stále mě ubezpečovaly: „Až přijdetedomů, všichni vás budou opečovávat, za chvíli budete fit“.

Těšil jsem se domů. Cesta autem byla utr-pení, cítil jsem každý kamínek. Co bude dál?Budu moci fungovat jako manžel? Žena ale trvala na tom, že se musím dokonale doléčit.Když se mi ji nakonec podařilo přemluvit,podle zákona schválnosti se sáček uvolnil a obě postele se musely přestlat. A bylo poerotice a nastálo! Přes den jsem byl sám,stále jsem musel myslet na to, co se to vlastněděje. Nakonec jsem se nechal odvézt na chalupu, vyrobil si klekátko, chodil po čtyřecha staral se o kytičky. Po 4 měsících rekonva-lescence mě uschopnili. Dodržoval jsempřísně pracovní dobu, odpoledne dal dětemsvačinu, uvařil večeři. Žena dojížděla do za-městnání, vracela se pozdě, někdy si přineslapráci domů. Pokud se mnou vůbec promlu-vila, byly to malicherné výtky. Tak jsem navští-vil manželskou poradnu: jsem po operaci, potřebuju klid a rodinnou pohodu. Sociálnípracovnice mne vyslechla, pak si pozvalamanželku a zase mne. Dozvěděl jsem se, žeženu 20 let utiskuji a měl bych jít do sebe! Tojsem se divil! Z původního dětského pokojejsem si udělal noclehárnu a zavíral se tam.


29

velké návratyBlížily se Vánoce, žena odjela s dětmi

k tchýni a já dostal nápad pomoci manželceúklidem a na Štědrý den se vše změní! To bylachyba. Nejdřív jsem nablýskal koupelnu a pakse dal do luxování. Pečlivě každý koutek, ažjsem nasál nějaký papír. Jen abych nevyhodilněco důležitého! Byl to ženin dopis od „přítele“.Celý svět se zhroutil. Začal jsem zvracet, dostaljsem průjem. V té době jsem zrovna zkoušeljednodílné sáčky. Nemohl jsem se strefit, sáčeknedržel, vycíděná vana se plnila potřísněnýmprádlem. Co te�?

Vánoce se obešly tentokrát bez koled, i kdyžoba synové chodili do „lidušky“. Nastal novýrok, v práci nastoupil nový ředitel. Zavolal simne a sdělil mi, že při mém postižení budutěžko plnit jeho příkazy, a proto mi „umožní“zažádat si o změnu pracovního zařazení. Cozbývalo? Byl jsem přeřazen do administrativy.Neuplynul ani týden, mrzlo, chci jít do práce a auto nikde. Ukradeno! Jak tohle vydržet? Hle-dal jsem pomoc, nějakou „vrbu“. K sestře ne-můžu, měla samovolný potrat a tolik se na dítětěšila. Bratr měl úraz, sám leží v nemocnici. Ma-minka měla už druhý infarkt. Tak kdo? Pomohlami psycholožka na místní poliklinice. Dokázalamě z toho dostat. Bydlel jsem v 6. patře a mělčerné myšlenky: zdraví, žena, práce, auto, do-mov, všechno pryč! Nikdy jí nebudu dost vděč-ný. Te� se těším každý šestý týden na hodinovýpohovor, ale ta hodina je tak krátká! Ani se jí ne-stačím pochlubit, co jsem všechno za tu dobustihnul. Upnul jsem se na svou práci a oklikouse vracel k vlastní výrobě. Ta byla vždycky mýmkoníčkem. Údržba je kontinuální, je potřeba i mimořádných kontrol i v mimopracovní době,a tak jsem měl v kanceláři válendu.

Kluci odmaturovali, nastoupili na VŠ a odstě-hovali se na koleje. Já do kanceláře. Přestaljsem chodit domů a s tichým vědomím vedenínocoval v kanceláři. A zbyl mi čas za cestu dopráce. Tak jsem mistroval na druhé směně. Střídal jsem dovolené a nemoce kolegů, na tojsem si bral vlastní dovolenou. Ale jen půlku.Druhou jsem věnoval přestavbě chalupy, kdenebyla koupelna a bez vody to nejde, nám ob-zvláš�. Pokud byly inventury nebo jiné práce, za které bylo náhradní volno, vybral jsem si ho v pátek. Zas byly tři dny na stavbu. A za „vedlej-šák“ peníze na cihly, na písek...

To byly poslední čtyři roky před důchodem.Musel jsem pořád něco dělat, ale nesměl jsemse ze svého „bytu“ dívat z okna. Bylo vidět jen

kus asfaltu a šedá tovární še�. Výhled jako z vězení. Ale za vězněm přece jezdí rodina, as-poň někdy. A já byl sám. Synové dostudovali s červeným diplomem. To byl pro mne ten nej-lepší lék. Mají povolání, která je baví a dál stu-dují při zaměstnání. Dostali stáž v USA. Jejichúspěchy vyvážily všechny trable, které jsem siprožil. Těším se, kdy přijedou na návštěvu. Nachalupě je pořád co dělat a kluci pomůžou. A já jim připravím nějakou tu dobrotu.

Na otázku z nadpisu není odpově�. Jsmezemě, která je na 1. místě ve výskytu karcinomutlustého střeva. To je fakt. Jsem vznětlivý. Sebe-menší nespravedlnost mě rozčiluje. Na tom sepodílí i nesčíslné problémy v zaměstnání, dokterého tenkrát zasahovala i politika. Samo-zřejmě negativně. Pak jsme si zacinkali klíči a nic se nezměnilo. Raději jsem odešel do dů-chodu o 16 měsíců dřív. Mám te� starosti běž-ného osamělého člověka, navíc stomika. Abyse mi v noci neuvolnil sáček, abych si nezpůso-bil úraz, nešlápl na hřebík, nesnědl něco špat-ného. Mám strach z krvácení stomie, i kdyžjsem ubezpečován, že o nic nejde. Jenže tím toprávě všechno začalo...

Ale objevil jsem klub stomiků, kde „to žije“.Heslo: Neslevit ze života! A stará lidová moud-rost: co Tě nezabije, to Tě posílí! A moje radastejně postiženým? Starostí jsi měl už dosti, te�mysli i na hlouposti. Aby se ti zlepšil spánek,zkus se dát do veršovánek.

Tak jako Fénix – bájný ptákz vlastního zrodil se popela,tak každý stomik zrovna tak chce začít znovu a zvesela.

Někdo má oporu ve vlastní rodině,jiný se snaží sám a v každé hodině.Perou se s osudem, zas chtějí žít líp,a to je ten velký návrat, to není žádný vtip.

Pan Hybner Boris, pražský herec a komik,to je náš přítel, však je také stomik.Však také jemu osud šlápnul na paty,arbitrem je v akci Velké návraty.


30

1. laureátem pro rok 2011 – tedy stříbrnoumedaili – získala paní Jitka Čerstvá. Onasama se do programu nepřihlásila, ale přihlá-sila ji předsedkyně brněnského klubu stomikůIng. Jana Strnadová. Za tuto aktivitu velice dě-kujeme. Paní Strnadová napsala:

Jitka Čerstvá se narodila 6. 9. 1965, vystudo-vala Střední pedagogickou školu v Kroměříži.Rok po maturitě začalo její martyrium se zdra-vím. Byla několikrát hospitalizovaná v různýchnemocnicích, kde hledali diagnózu. Teprve podvou letech jí byla zjištěna Crohnova nemoc.Měla obrovské problémy, které se stupňovaly –píštěle, abscesy, prodělala několik operačníchzákroků. Nakonec vše skončilo velkou operacíve FN na Karlově náměstí v Praze a byla jí vy-šita stomie z tlustého střeva dne 21. 10. 1991,tzn. ve 26 letech. Tam také k MUDr. Lukášovijezdila na konzultace. Její nový stav ji psychickyzatížil, ale zdravotně se jí ulevilo, konečně mo-hla normálně žít. Její teta, žijící v Praze, hledalakontakty na Moravě a našla spojení na brněn-ský Klub stomiků, kam jí doporučila se zapojit.Půl roku po operaci už přijela na setkání doKlubu. Zúčastnila se prvního rekondičního po-bytu Klubu v Češkovicích nedaleko Blanska. V Klubu poznala hodně lidí, kteří jí byli oporou,radili jí a mezi nimi byly i mladé dívky a ženy,které měly velké zásluhy na její rekonvales-cenci a ozdravění názoru na svůj stav. Daly jívelkou školu – zjistila, že může nosit rifle, dvou-dílné plavky, že může prakticky všechno, comladé zajímá a nemusí se cítit vyřazená zespolečnosti. Také jí hodně pomohl i primářMUDr. Josef Všetíček, který je odborným zdra-votním patronem v Klubu, zúčastňuje se re-kondic a stará se o edukaci stomiků a jejichsprávný zdravotní vývoj. Také stomasestraDragica Křenková Jitce velice pomohla v ošet-řování, v aplikaci a jí děkuje za zapojení a do-brý pocit. V Klubu poznala muže, za kteréhose 26. 2. 1994 provdala a mají spolu dceruŠárku, jež se narodila zcela přirozenou cestouv roce 1995. Těhotenství zvládala velmi dobře,i když své neblahé důsledky to mělo a brzy se projevily. Crohnova nemoc se opět ozvala a musela podstoupit další dvě operace s ko-nečným řešením odstranění celého tlustéhostřeva, a tak se z ní stala v roce 2002 ileosto-mička. Brzy po operaci se vrátila do zaměst-nání jako učitelka mateřské školy v UherskémHradišti, kde pracuje dosud. V letošním roce

byla dokonce oceněna Radou města UherskéHradiště jako vynikající a zasloužilý pedago-gický pracovník. Práce v MŠ zanechala pouzepo dobu pooperační rekonvalescence, pře-stože byla upozorněna na to, že její stav odpo-vídá plnému invalidnímu důchodu. Protože jipráce s dětmi naplňuje a baví, neustala ve svépráci a naopak ji ještě rozšířila o aktivitu vesvém volném čase. Již 12 let vede dětský folk-lórní kroužek Hradiš�ánek, který úspěšně vy-stupuje na folklorních festivalech ve Strážnici,na Slovensku, v Ma�arsku, na mezinárodnímfestivalu Tradice a na Kunovském létě. Hradiš-�ánek také vystupoval na Pražském hradě veVladislavském sále a v katedrále sv. Víta. Jsouto náročná vystoupení, vyžadující maximálnínasazení jí samotné a prakticky celé její rodiny.Sama zpívá v ženském sboru při různých ak-cích. Díky moderním stomickým pomůckám semůže kdekoliv pohybovat, bez stresů a obav, a to jí umožňuje plnohodnotný život. S celourodinou hodně cestuje, projeli spoustu zemínejen v Evropě, ale také v Africe. Kromě hudbya četby, především z historie, je jejím velkýmkoníčkem cestování. Jediné co ji mrzí, že senemůže vzhledem ke svému pracovnímu i hu-debnímu zatížení více zúčastňovat akcí Klubuv Brně. Největším přáním Jitky je co nejdelšízdraví celé její rodiny. Te� vidí vše s nadhle-dem, spousta věcí se jí jeví nedůležitými. Do-poručuje stomikům, aby si uvědomili, že životnekončí stomií a neuzavírali se do sebe. Díkypomůckám je možné se zapojit do běžnéhoživota, kontakt se stejně postiženými lidmi jevelmi prospěšný, je to velice důležité nejen prosamotného stomika, ale i pro jeho blízké! Pro-tože ji uchvátila historie starověkého Egypta,

velké návraty


zajímavá pro ni byla plavba po Nilu, poznalaoázy na Sahaře, ale také viděla Skandinávii zapolárním kruhem. Chtěla by ještě někam vyjet a dál poznávat. Mají s celou rodinou procesto-vanou ČR – hory, hrady a zámky, podnikajívýšlapy, kde si všichni řádně vyčistí hlavy. Berou s sebou psa, který je jejich potěšením.Závěr: bojujte s neblahými zdravotními okol-nostmi a určitě nad nimi zvítězíte!!

Vítězem programu Velké návraty® pro rok2011 se stala paní Věra Lammrová. Pokud si říkáte, že i toto jméno Vám něco říká, mátepravdu. Paní Lammrová nám napsala svůj pří-běh v minulém časopisu RADIM. Přesto Vámji představíme.

U paní Věry Lammrové se zdravotní potížeobjevily krátce po odchodu do důchodu, nakterý se velmi těšila. Bohužel, pozitivní nález vy-žadoval okamžité řešení, a tak se z ní stala ko-lostomička (rok 1994). Zpočátku stomii odmí-tala, ale starost a péče její rodiny jí dodala síluse se změnou, jakou stomie v životě člověka je,vyrovnat. Naneštěstí se po založení stomie ob-jevil další nádor, tentokrát v ledvině a v roce2000 v páteři. Po operaci páteře se VěraLammrová učila znovu chodit, nejprve s po-mocí chodítka, pak holí a nakonec i ty odlo-žila. Do dneška ráda jezdí na kole. V současnédobě pracuje jako pokladní na zámku Hrádek

u Nechanic. Paní Lammrová má řadu koníčků –pletení, výrobu novoročenek s verši a ráda po-sedí s kamarádkami nad skleničkou dobréhovína. Řadu let také vedla stomický klub v HradciKrálové, kde mnoha pacientům dodávala svýmpříkladem energii a chu� do života.

Paní Lammrová je ztělesněním pozitiv-ního myšlení a my jí děkujeme za její elán a entuziasmus, který rozdává všude kolemsebe.

Uznejte, že výše uvedené příběhy jsoukrásné a hlavně ti lidé jsou skvělí. V tomto programu nerozdělujeme účastníky na vítězea poražené. Všichni, kteří přispěli svými pří-běhy, jsou vítězi. Překonali svou nemoc, smí-řili se se svou novou situací, naučili se s ní žíta dokonce se umí o své niterní pocity podělits ostatními. Všem Vám velký dík a kloboukdolů. Věřím, že i Vy ostatní, kteří jste nám ještěnenapsali, byste mohli být vítězi, a proto ne-váhejte, napište nám SVŮJ příběh. Staňte se i Vy inspirací pro ostatní a třeba i vítězi v příš-tím roce 2012. Jednou z těchto příběhů budetřeba celá kniha a dostaneme ji jako dárekpod stromeček.

Na závěr si neodpustím další báseň odpana Miroslava Paříka o tom, jak probíhaloslavnostní předání cen.


20 let je ConvaTecu,z té oslavy neuteku!Jistě i Ty zůstal bys,začátek – jak soutěž Miss.

Na podiu krásné dámy,jedna z nich pak cenu dá mi.Nejdřív ředitel má proslov,potom Boris mluví bez slov.

Z jeho rukou letí motýl,klobouček si šoupne za týl.Pak stomikům dává rady,je moc dobře, že je tady.

I když máme stejný osud,neznáme se všichni dosud.Není dobře uzavřít se za vraty,líp je popsat svoje Velké návraty.

Věnováno panu Borisi Hybnerovi v hluboké úctě – Miroslav Pařík.

velké návraty

31


DÁREK K VÁNOCŮM R. 2010

Řadu let jsem si léčil hemeroidy. Pak jsemzjistil, že krvácím více a trvale. Ztratil jsem naváze, cítil slabost. Následovala okamžitá ná-vštěva lékaře, rekto i kolonoskopie a pak ver-dikt – karcinom rekta. Rychlá operace vhod-ná, ba spíše nutná. To vše 14 dnů před Váno-cemi. Zpopelavěl jsem, protože endochirurgMUDr. Libor Man mne začal uklidňovat: „Jeto onemocnění nemilé, ale řešitelné“. Vy-světlil mi charakter operace a velmi opatrněnaznačil, že se patrně nevyhnu trvalé stomii.Nemusím se obávat, i s ní se budu moci vě-novat většině svých aktivit a koníčků. Objed-nal mne do zlínské Ba�ovy nemocnice, infor-moval o předoperačních vyšetřeních. Jsemdiabetik, kardiak i astmatik s CHOPN. Kvůlipočtu chorob bývá v mých lékařských zprá-vách často výraz „multimorbidní“ nebo „po-lymorbidní“ ne proto, že bych byl marodujícíhypochondr, ale že jsem jich nasbíral za ži-vot hezkou řádku. Bylo nutné spolehlivě za-bezpečit anestezii při operaci. Netvrdím, žejsem neměl strach, i když operace pro mnepředstavovala jednu v řadě minulých. Ane-steziologovi i chirurgům již léta před ope-rací říkám, že záleží na nich, zda se probu-dím, ale že já jsem k tomu odhodlaný. Strachmi však naháněla diagnóza – karcinom a představa trvalé stomie. Lékaři, rodina a blízcí přátelé mne povzbuzovali a dodávaliodvahu. Na internetu jsem si prostudovalvšecky dostupné informace o nemoci, ope-raci, chemoterapii i radioterapii, seznámil ses dietou pro stomiky po operaci, předemjsem si ji vytiskl atd. Rád se jako bývalý skautřídím heslem „bu� připraven“. Po konzultacichirurgů s onkology jsem v lednu 2011 pod-stoupil operaci a stal se natrvalo stomikem.Lékaři říkali, že operace dopadla „per pri-mam“. Já zase prohlašuji, že chirurgové i sestry na oddělení si zaslouží totéž hodno-cení. Ihned jsem také poznal péči stomickésestry Marie Pláškové. Klidná a uklidňující,

s citem ošetřovala a trpělivě mne učila, jakmám stomii ošetřit sám. Vybavila mne po-třebnými radami a prvními pomůckami spo-lečnosti ConvaTec. Následnou chemotera-pii jsem musel v polovině ukončit, protože sineporozuměla s mým srdcem, ale radiotera-pii jsem absolvoval bez potíží. Primář MUDr.Milan Kohoutek, moje lékařka MUDr. Mar-kéta Pospíšková i ostatní lékaři onkologic-kého oddělení jsou nesmírně trpěliví a věcným přístupem i citlivým a ohledupl-ným poučením pracují individuálně s kaž-dým pacientem a každému dodávají chu�,sílu i odvahu léčit se. Pro sestry na chemote-rapii a pracovníky na radioterapii mám jenslova poděkování. Vždy mne přijali s úsmě-vem, i když poznali mé obavy z neznalostinové léčby, nebo když se nedařilo, praskalymi žíly apod. To již pooperační stav mojí sto-mie zkontroloval i chirurg MUDr. Duša a kon-taktovaly mne pracovnice ze společnostiConvaTec. Chtěly vědět, jak mi vyhovují sto-mické pomůcky a jak jsem zvládl jejich uží-vání, daly mi další potřebné rady. Vzápětíjsem se seznámil i s členy zlínského klubustomiků, poznal nové přátele i jejich osudy.Na fňukání a sebelítost mi nezbývá čas.Denní program jsem musel pochopitelně tro-chu přeorganizovat. Našel jsem však již dostisebevědomí a opět chodím do kina, na vý-stavy i přednášky, s úspěchem jsem absol-voval celý týden zlínské mezinárodní diva-delní přehlídky a těším se, že v nové sezóněbudu s divadlem opět odborně spolupraco-vat. Doufám, že se budu moci opět věnovatsvým zájmům – regionálním dějinám Luha-čovicka, lingvistickým záhadám v názvechpolí, lesů, kopců, potoků nebo obcí a městvýchodní Moravy apod. Trochu pocvičím ne-jen hlavu, ale i nohy a poznám nová zákoutírodného kraje, na která jsem kdysi při za-městnání neměl čas. Že mne bude limitovatnemoc? Bude. Nechci velkohubě prohlašo-vat – já tě, ty potvorná rakovino, nakonecporazím! Na Boha ani bůžka si nikdy hrát

32

z Vašich dopisůVšem přispěvatelům děkujeme za zaslané dopisy, kterénás velice těší a ze kterých budeme čerpat i v dalšímčísle časopisu RADIM.


33

z Vašich dopisůnechci. Při vědomí, že lidské vědomosti jsoustále nedokonalé, je to zbytečně sebevě-domé gesto. Nechci však, aby mne one-mocnění despoticky svazovalo. Budu hlídatsvé zdravotní, fyzické i duševní možnosti,abychom si – choroby i já – aspoň vzájemněrozuměli. Při vší úctě k jejich závažnosti i zá-ludnosti. Kvůli operaci jsem v minulém rocenemohl jet do lázní. Potřeboval bych je a tě-ším se na ně, protože např. v Karlově Stu-dánce nebo v Luhačovicích mohu léčit oběsvé závažné nemoci a mám úmysl vyzkou-šet funkčnost a spolehlivost setu VITALA® jakv bazénu, vířivce i v přírodních koupalištích.Život se stomií je sice jiný než bez ní, ale díkypokroku v lékařství a vývoji zdravotních po-

můcek rozhodně není k zatracení. Použijinyní trochu za vlasy přitažené srovnání, ale:na protézu, sluchadla, kardiostimulátor, in-validní vozík nebo jiné pomůcky si pacientimusí také zvyknout a nepoddávat se mar-nosti a bezmoci. Ba jsou za ně velmi vděční.Jsou nás stomiků desetitisíce, ale jen ti velmimalověrní se vzdávají. Vždycky se najdoupřátelé, kteří mají více (dobrých) zkušenos-tí, rádi poradí i povzbudí. Takže si toho vá-nočního dárečku sice nadšeně neužívám,ale když už mi byl nadělen, přijal jsem jej s pokorou, ale i jako novou životní zkušenost.

PhDr. Josef Kolařík, CSc., Klub stomiků Zlín

ZAČALO TO O PŮLNOCI

Mám to před očima, jako by to bylo včera.Je noc ze 7. 9. na 8. 9. 2009. Spím a jako vesnu vnímám, že Karel jde na záchod. Nevní-mám jeho návrat, ale on mě budí a říká hroz-nou větu: „Já potřebuju odvézt do nemoc-nice“. Leknu se, myslím si, že se něco stalodědovi, ale můj muž mě ujiš�uje, že do ne-mocnice potřebuje on.„Krvácím“, říká. Začínámzjiš�ovat vážnost situace:„Zvracíš krev?“„Ne, mámkrev ve stolici“, odpovímanžel. „Tmavou?“ „Ne,světlou....“ Úleva trvá jenchvilku, říkám si, „vředyto nejsou…“, rychlou vo-lat nebudeme. Oblékámse a moje myšlenky si vtu chvílí víří naprosto posvém. Praskl mu heme-roid... utěšuji sebe a pochvíli i Karla. Jenže jak se ho tak vyptávám,podvědomě mě začíná mrazit v zádech.RAKOVINA! Nikdy jsem se s ní ještě neset-kala. Přijíždíme do Písku do okresní nemoc-nice. Jdeme na internu, tam nás hned odesí-lají na chirurgii. Pan doktor byl vtipný: „Který�as nám to tady po nocích studuje zácho-dové mísy?“ Oba jsme se zasmáli. Karel jdedo ordinace a já tuhnu hrůzou na chodbě.

Za chvíli vychází z ordinace manžel a sestrami ho odvádí na pokoj. Loučíme se, pusa,objetí... A už jdu k autu, bohužel sama...Cestou pláču, už je mi jasné, že si ho v ne-mocnici nenechali kvůli hemeroidům. Důmje ve tmě, všichni spí. Pláču dlouho a od tédoby ještě mnohokrát. Mám zrovna dovole-nou, a tak na to myslím tím intenzivněji. Mojeprvní utkvělá myšlenka byla, že už se mi

domů nikdy nevrátí. Bylato tak hrozná bolest, žejsem si myslela, že umí-rám, že mi praskne srd-ce. Hledám pomoc, kon-čím u kartářky. Šokujemne, říká, že už ty po-tíže měl delší dobu, aleujiš�uje mne, že to budeurčitě OK. Samozřejměse nevyhne operaci, anichemoterapii, ale vyjde z toho vítězně. Jak rádají uvěřím... Kartářka se

jmenuje Míša a staly se z nás přítelkyně. Při-vedla mě k reiky, pomohla mi psychicky a tím jsem mohla já zase pomoci věřit svémuKájovi. Čtrnáct dní si prožíváme maratón vyšetření, manžel bohužel i fyzicky a já v duchu s ním. Denně za ním jezdím do ne-mocnice, chodíme ven, povídáme si spolu.Doma prázdná postel, děti, hlavně ta mladšími vlčí, nezbývá mi na ně čas a energie. Po

ilustrační foto


34

z Vašich dopisů14 dnech jede domů na propustku. Je námkrásně, milujeme se a vážíme si toho, žejsme spolu. V neděli večer ho vracím nemoc-nici. Je mi těžko, ale už je to trochu lepší nežpoprvé. Ve volných chvilkách hledám na in-ternetu informace o rakovině konečníku, o možném vývodu, o pomůckách a začínámse smiřovat se skutečností. Už jsme si vy-slechli od lékařky ortel, známe následujícípostup léčby. Už známe nepřítele, se kterýmmusíme bojovat a nad kterým musíme vy-hrát. Máme děti, Karel jistě ještě nechceodejít a já tu nechci zůstat sama. Bez něj...Nastává kolotoč léčby. Ozařování, nějaká tachemoška. Pobyt v krajské nemocnici v Č.Budějovicích. Karel byl zoufalý, jelikož to užbylo pro mne nemožné, abych za nímdenně jezdila. Vezla jsem ho ráno do ne-mocnice a měla jsem štěstí, že jsem zasti-hla jeho lékařku. Domluvili jsme se na to,že by mohl na ozařování dojíždět ambu-lantně, pokud mu jeho praktický lékař na-píše sanitku. A jelikož pro milující ženu nenínic dost těžké, vyřídila jsem to během jed-noho dne. HURÁ!!! Mám ho doma. Obje-vuje se spálenina. Napřed si myslíme, že jeto opruzenina, jenže je to stokrát horší. Anejvíc to pálí v noci. Spím napůl, slyším, jakse obrací, vzdychá, jde do sprchy. Mažumu prdelku vším možným i nemožným. Ko-nečně je ozařování u konce a zadeček sezahojil. Nastává den D. Je 11. 1. 2010, ve-čer při koupeli jsem mu oholila zbytečekochlupení, které nevypadalo při ozařování.Zvládli jsme i milování. Ráno ho odvážím donemocnice, je 12. 1. 2010 a nastupuje naoperaci. Druhý den ho operují. Sakra je 13. 1. 2011. Třináctého!!! A v tu chvíli serozhoduji, že 13 je pro něj jistě š�astnéčíslo. Je po operaci, odpoledne mi volá zesvého mobilu, že se probudil. Slibuji mu, ževečer zavolám a zítra na chvilku přijdu. Ano,je to tak, jsem u něj, je rád, že mne vidí, jennám tu radost kalí bolesti, které má. Bojímse, zda je vše v pořádku, ale bříško máměkké, tak snad ano. Z těla koukají ha-dičky. Ze zadu, z břicha, z močového mě-chýře a port ze zad, kanyla na ruce... Nedo-kážu si představit, jak těžká to je operace.Předávám mu trochu reiky energie, bolestmalinko ustoupí, ale jen trošku. Už víme, že

má vývod. Říkám mu: „Budu tě milovat i s dvěma pytlíky. To zase každá ženskánemá“. Dostává injekci do portu. Usíná a jáodcházím. Den ode dne je jeho stav lepší.Denně mizí nějaká hadička. Upravili mu vý-vod a dostal svůj první sáček. Chce, abychbyla u toho, až ho bude sestra učit, jak má o sebe pečovat, jak měnit sáček. Jsem mocráda, vážím si toho, že se za to nestydí a máke mně důvěru. Po deseti dnech, když mástehy venku (až na jeden, ten jsem mu vyn-dala doma), jedeme domů. Domů za dětmi,které také ví, že táta má vývod, ale to je ma-ličkost, hlavně, že se nám vrací domů. A pereme se statečně. Občas sáček nedrží,vystřihuji otvor jako když držím nůžky prvně v ruce. Hledám radu na internetu a dostá-vám od paní Ředinové, předsedkyně sdru-žení České ILCO, kontakt na stomika z Mi-levska. Pomáhá malou, ale cennou radou.Ohřát sáček, lépe se přizpůsobí. Bohužel sehojí tak dobře, že mu zarůstá stomie. Takještě jedna malá operace, lehký zákrok a hlí-dat! Po zhojení čekají manžela ještě chemo-terapie, reikujeme, vlasy nepadají, nezvrací,přibírá na váze. Dnes je 16. 7. 2011, rok a měsíc po skončení veškeré léčby. V květnubyl na kontrole, vše je beze změn. Sáček užumí vyměnit sám a dost rychle. Zvykl si. I mně začíná připadat, jako by měl vývodvždy, a tak nějak už k němu patří. A mně jehezky, že mám zase vedle koho usínat a když se něco děje, mám vedle sebe po-mocnou a láskyplnou náruč. Napsala jsemtento článek za nás, kteří jsme na druhéstraně barikády. Přihlížíme, snažíme se po-moci v rámci svých možnosti, bojíme se o své drahé. Jak jsem napsala na začátku:Nevím nic o Karlových nejniternějších poci-tech, znám ty své. Jak se říká, všechno zlé jepro něco dobré, jen jsme na začátku nevě-děli pro co. Dnes si užíváme chvilky spolu,chvilky každý zvláš�, manžel začal chytatryby a je nám dobře, slovo rakovina už sepro nás nerovná slovu smrt!

Přeji všem, kteří mají podobný osud, a�se nevzdávají!! Vždycky je důvod k radosti a i malý úspěch se dá oslavit!

Zdena P., Milevsko


3535

z Vašich dopisůVážení čtenáři,

Můj život byl úplně normální. Kromě na-chlazení a nějaké rýmy jsem nemocný nikdynebyl. Jak vypadá nemocnice jsem pomaluani nevěděl. Až před 6 lety. Objevil jsem v moči pár kapek krve bez jakékoli bolesti.Můj obvo�ák mě poslal „pro jistotu“ na uro-logické vyšetření. Tam jsem šel s úsmě-vem, domů už to bylo horší. Výsledek: ná-dor v močovém měchýři. Zatmělo se mi před

očima a neviděl jsem nic než ta čtyři slova.Nešlo spát, nešlo soustředit se na práci a slovo rakovina mně vzalo všechen elán.Proč právě já? Vždy� mně nikdy nic nebylo.Tisíc otázek a žádná odpově�!

V Praze na urologické klinice Ke Karlovumne přijali velice hezky. Vysvětlili, co měčeká a jaké mám možnosti. Nádor se sna-žili odstranit, ale po roce tam byl znovu.Nezbývalo, než odstranit celý měchýř a udě-lat stomii. A tak se ze mě stal urostomik.Když člověk leží v nemocnici a dívá se do

stropu, zjistí, jak malicherné jsou všechnystarosti a nejsou vůbec nic proti slovíčkuzdraví. Pan profesor Dvořáček a jeho týmmě dali dohromady a podpořili psychicky.Sestřičky léčily s úsměvem a ochotou. Per-sonálu všechna čest, patří jim mé poděko-vání. Začátky doma nebyly jednoduché, aleživot jde dál a člověk se s ním musí dokázatpoprat. Naučil jsem se měnit si podložky,někdy potvory nedržely a bralo mně to chu�do života, ale vše je překonáno. Zavřít semezi čtyři stěny – to nejde. Volný čas jsemtrávil ve své dílně a napadlo mě, že si zre-novuji starou motorku tak, jak to dělá můjkamarád. Svůj čas te� věnuji starým motor-kám. On je to takový malý zázrak, když mátebednu rezavých plechů a po stovkách hodinpráce stojí před Vámi motorka jak z výroby a ještě je po tátovi, takže je to i srdeční zále-žitost. A nezůstalo u jedné. Už mám čtyřitakové. Chce to trpělivost, spoustu práce,ale stojí to za to. A v tom zápalu práce člo-věk zapomene na svůj handicap. Proto jedobré mít nějakého koníčka. Zdravotní stavse mně natolik zlepšil, že jsem začal opětjezdit na veteránské srazy. Získal jsemspoustu kamarádů bez rozdílu věku. Vž-dycky se sejde správná parta chlapů, kte-rou spojuje stejná láska, láska ke starýmmotorkám. Jakmile vysvitne sluníčko, už měsvrbí ruce a přemýšlím, na které motorcevyrazím.

Všem, co prožívají právě te� to, co předpěti lety já, vzkazuji: „Neklesejte na mysli,život je krásný i s tím pytlíkem na břiše. Jento nevzdat a poprat se s tím“.

Václav Š., Chrudimsko

Vážený pane inženýre Černohorský,

ráda bych Vám poděkovala za slova v úvodním článku časopisu RADIM 1/2011. Stomiimám od roku 1981. Tehdy bych potřebovala si alespoň přečíst Vaše povzbudivá slova. Kde-pak stomasestra! Žádné nebyly. Plácala jsem se v tom úplně sama. Takže i te�, po tolika le-tech, za Vaše slova srdečně děkuji. Promiňte, že jsem Vás s tím obtěžovala. Ale muselajsem Vám za ta povzbudivá slova poděkovat.

Srdečně Vás zdravím i všechny Vaše spolupracovníky. Děkuji.Emilie K., Ostrov


36

z Vašich dopisůKDE A KOHO SE MŮŽU ZEPTAT?

To byla otázka, která se mi v hlavě „za-hnízdila“ v momentě, kdy mi chirurg – panprimář sdělil: „Budete mít vývod." Napa-daly mne myšlenky, jak „TO“ bude vypa-dat, počínaje představou vodovodního ko-houtku nebo kolíčku na prádlo. Vzpomínaljsem, jak jsme ve škole při chemii přeru-šovali průtok v gumové hadičce pérovoutlačkou. Tak asi takhle? Byl rok 1996.

Po operaci jsem měl patentní sáček,který sestra po vizitě vždy vypouštěla. Gu-mové rukavice, příšerná barva, hrozný zá-pach... a ten kolíček. Když jsem začal jístkašovitou stravu, dali mi sáček uzavřený,sestra mně ukázala, jak se na podložkupřicvakne sáček a poslala mě na WC,abych se to naučil. Zkoušel jsem to bezzrcadla – nemohl jsem se strefit, nechtěloto zaklapnout... Pomůcky jsem si fasoval v nemocnici při kontrolách. Už tím jsemsestry zdržoval, na nějaké otázky nebyl čas.

Doma jsem si pořídil velké zrcadlo a za-čal stomii zkoumat. Hrůza: teče mi z tohokrev! Díra do těla, krev a stolice – to je přecehrozné nebezpečí.

Po čase jsem zjistil, že existuje klub sto-miků vstoupil, jsem tam a začal se dělit s kolegy o své trápení. Účastnil jsem se i zájezdů, které byly vždy zpestřeny před-náškou nějaké stomasestry. Na můj dotazmi bylo vždy odpovězeno, že „je to zcelanormální“. Ale to mě neuklidnilo.

Časopis RADIM radí stomikům ve všem, a tak jsem čekal, zda vyjde nějaký článekfundovaného lékaře, který se tímto problé-mem bude zabývat. A přece jsem se dočkal!V čísle 1/2011 MUDr. Petr Večeřa krváceníze stomie podrobně vysvětluje a hlavnězbavuje stomiky traumatizujících myšlenek.Moc děkuji panu doktorovi i paní Bc. JaněPřikrylové, autorce článku, ze kterého jsemsi vypůjčil otázku do nadpisu.

Miroslav Pařík, Mcely

Milý Radime!

Již 6 let jsem kolostomička, bydlím v Do-mově Na zámku. Jsem zde mezi ostatními je-diná s tímto postižením. Zdejší lékař je dobrý,ale nemá ve své oblasti kromě mě jiného klienta a zdravotní sestry, co tady slouží, se o tom učily, ale nemají praxi. Mohu poděko-vat tomuto časopisu, kde čtu mezi jiným i rady a osvědčené zkušenosti. V čísle 1/2011

jsem se např. dočetla, že stačí do sáčku na-kapat pár kapek oleje. Osvědčilo se. I kdyžjsem se sama snažila vychytat mouchy, Váščasopis mi hodně a často pomohl. Přijměteproto moje vřelé díky za uveřejnění rad, kterévyužívám. Jsem ročník 1921, chodící, soběs-tačná.

Marie K., Domov Na zámku


37

z Vašich dopisůVážení,

nedá mi to, abych nereagoval na novéčíslo časopisu RADIM 1/2011. I když jejodebírám již několik roků, je stále lepší a lepší, zajímavější, podnětnější. I když jsemurostomikem od roku 2007, tak v něm stálenacházím nové a nové informace. Napříkladtentokrát, mimo mnoha jiných věcí, mě zau-jal vtipný, k zamyšlení podnětný a povzbuzu-jící příspěvek pana doc. RNDr. Pavla Kremla„Volný s řetězem“. To je člověk, který byl u mých počátků s urostomií, kdy jsem hledalmnohé informace, které tehdy v takovémrozsahu jako nyní nebyly. Jako tehdy Vašepaní Alice Křepínská. Hodně podnětný člá-nek pro mě je od staniční sestry paní JanyHyklové „Jak pracovat s kýlním pásem“, kekterému se ještě samostatně vrátím, protožeto je jeden z mých problémů, který řeším

stále. Taky článek od paní Milady Karlovskéz urologické ambulance FN Na Bulovce„Ošetřování urostomie“ mě hodně zaujal,hodně mě poučil a taky se k němu ještě sa-mostatně vrátím. Jinak hodně povzbuzujícípro nové stomiky jsou i rozhovory a příběhystomiků „z Vašich dopisů“ a spousta dalšíchinformací. Opravdu je v časopise RADIMmnoho zajímavých informací ke čtení, zapře-mýšlení a reagování. Přijměte moje osobnípoděkování za příspěvky, kterými se o násstomiky staráte, kolik nových informací a podnětů nám nabízíte. Je to v našich pro-blémech velká podpora a je fakt, že někdo z nás stomiků je na tom lépe a jiný hůř.Často nás provází i další zdravotní problémy,ale žijeme, jsme s našimi rodinami, a to jedůležité. Tak ještě jednou, díky Vám.

Miroslav H., Semily

Vážení přátelé,

jsem urostomikem již dvě desítky let a oce-ňuji výsledky společnosti ConvaTec z hle-diska užitnosti vyráběných pomůcek. Dnesjsem dostal číslo 1/2011 časopisu RADIMa jeho výtečný obsah mne přímo zavazuje,

abych redakci poděkoval za všestrannost,vstřícnost a jedním slovem řečeno věcnost,s jakou je toto číslo připraveno s ohledem na„obec stomiků“. S díky

Miroslav K., Praha

Vážená paní Přikrylová,

předem děkuji za rady, které jste mi ohledně mé urostomie dala. Sice to ještě nemám v normálu, ale dělám všechno možné i nemožné a snad se z toho vyhrabu. Díky tedy i Vašíspolečnosti za to, že mohu jezdit i s tou stomií na motocyklu jak doma tak v cizině. Proto tyfotografie.

Karel M., Liberec


38

z Vašich dopisůMilí čtenáři,

ráda bych se s Vámi podělila o příhodu,která změnila můj život. Členka týmu Conva-Tec Janeta Rumlová je toho příčinou. V mi-nulém roce jsem byla na rekondičním po-bytu stomiků na Modrokamenné boudě v Janských lázních. Tato bouda je z centra

Janských Lázní dosti vzdálená a vysvětlovatcestu kudy tam, je dost složité. Nyní ne-chám vyprávět svého přítele, který bydlí veSvobodě nad Úpou a krkonošské boudyzná snad všechny ze svých kondičních ob-chůzek a proto, že miluje Krkonoše.

Jeho vyprávění: Šel jsem jako obvykle naobchůzku, počasí nic moc. Zastavilo vedlemne osobní auto, z něho vystoupila mladápaní a ptala se po nějaké modré restauraci.Popsal jsem jí restauraci Modrá řeka. Ale tonení ono, povídá. Vzpomněl jsem si naModrokamenku v Janských Lázních. Vyn-dala mobil, někam volala a hned říká anoto je ono, tam se potřebuji dostat. Vysvět-lovat cestu by bylo dost složité, a tak mnepaní pozvala do auta s tím, že jí cestu ukáži.Po příjezdu na chatu začínalo pršet a já ne-měl deštník. Nabídla se, že mne odveze doSvobody a vrátí se zpět na chatu. Mnedoma nikdo nečekal, a tak jsme se dohodli,

že na ni počkám, než si vyřídí své záležitosti.A� si dám kávu nebo čaj. O přestávce kemně přistoupí paní, ve které jsem poznaldlouholetou známou kolegyni z bývaléhopodniku, kde jsme pracovali přes 40 let.Slovo dalo slovo, a tak jsme si měli co poví-dat. Bylo toho tolik, že jsme byli napomenutipaní Rumlovou, a� nevyrušujeme, že poskončení nám dá ještě čas na povídání.Druhý den jsem se tam přišel opět podívat a trochu si zavzpomínat. Já jsem byl 7 rokůvdovec a ta známá 3 roky vdovou. Dohodlijsme se, že se za ní přijedu podívat na jejízahrádku. Přinesla nějaké fotografie, nadkterými jsme si zavzpomínali a při tom zjis-tili, že máme hodně společných zájmů. Začali jsme se navštěvovat a navázali přá-telství. Letos v září je to již rok, co jsme setéměř po 20 letech znovu potkali. Pro mnese život změnil na 100 % a nyní žijemespolu. Máme společné zájmy – cestování,hudbu. Za to, že náš osamělý život dos-tal úplně jiný smysl, děkujeme paní JanetěRumlové. Jejím prostřednictvím nás osudsvedl znovu dohromady. Od jara do pod-zimu jsme na zahradě, pěstujeme jahody,rajčata, okurky a květiny. Také pro naševnoučata a pravnoučata. Byli jsme na ně-kolika zájezdech v zahraničí. Já jsem přes15 let dělal externě průvodce v Čedoku a jezdil o prázdninách jako vedoucí na dět-ské tábory. Nyní, když jsme spolu, je námdobře a zatím toho nelitujeme. Již nejsmenejmladší a určité neduhy máme oba dva.Hlavně si přejeme, aby nás nepotkaly žádnévážné nemoci. Léta přibývají, ale s tím senedá nic dělat. Přáli bychom si, aby nášzdravotní stav v tomto stavu vydržel ně-kolik let.

V+Z, Trutnov

Modrokamenná bouda

Vážená redakce,

velmi děkuji za poslední číslo časopisuRADIM. Je nabité informacemi, radami, zprá-vami, odbornými články a hlavně to nabádák napsání dalších statí. Jsem ráda, že se to-lik lidí zapojuje a sděluje své názory, pocity,zážitky. Všechno toto slouží k poučení ostat-

ních. Proto se nebojte, pište! Je mezi námihodně lidí, kteří by měli být alespoň v tomtočasopise vyzvednuti. V našem brněnskémklubu vím o 2 aktivních ženách a ráda bych,kdyby s nimi udělala Alice Křepínská roz-hovor.

Jana S., Brno


z Vašich dopisů

39

Vážená redakce časopisu RADIM!

Letos na jaře jsme absolvovali zájezd doPeru s názvem „Peruánská odyssea“. Letělijsme z Prahy do Amsterdamu a pak 12 ho-din do Limy. Hlavního město Peru nabízíplno kontrastů. Staré centrum krášlí histo-rické domy s vyřezávánými balkony z cedro-vého dřeva, se sgrafity nebo pestrými mo-zaikami. Velkým zážitkem byla návštěvaMuzea zlata, plného předmětů nalezených v pradávných hrobkách. Asi 200 km od hlav-ního města jsme na rychločlunech vyjeli k ostrovům Ballestas potkávat hejna tuč-ňáků, racků, pelikánů, kormoránů a terejů.Dalším nevšedním zážitkem byl let nad vícenež 32 gigantickými kresbami – geoglyfy –na planině Nazca. Návštěva „Bílého města“Arequipa (2 350 m) nás čekala až po dlou-hých 700 km jízdy autobusem. Dálnice Pan-americana zde většinou kopíruje pobřeží,všude kolem vysoké strže a cesta samé za-táčky. Arequipa je druhým největším měs-tem Peru se skvělou architekturou ze sillaru,bělostného kamene vulkanického původu.Nezapomenutelná byla i návštěva klášter-ního komplexu sv. Cataliny, který je vlastněměstem ve městě. K orientaci tu slouží po-jmenování uliček po španělských městech.Další zastávkou byl průsmyk Patapampa(4900 m). I když se špatně dýchalo, snažili

jsme se zdokumentovat toto krásné místo,protože tak vysoko jsme ještě nebyli. Popřekonání průsmyku jsme přijeli do vesničkyChivay nedaleko kaňonu Colca, kde sevznášejí kondoři ve výškách až 6 000 m. Pakjsme měli před sebou ještě městečko Puno,jezero Titicaca s pozoruhodnou pestrostíoděvní kultury, Uros a hlavní město InkůCuzco, tehdejší „pupek světa“, postavené z mohutných, geniálně otesaných kamenů.To nejlepší nás ale čekalo nakonec – ná-vštěva Machu Picchu. Už se o této lokalitěnapsalo mnoho, ale vidět ji na vlastní oči jevelký zážitek. Tato krásná dovolená trvala14 dnů a zvládl jsem ji jako 73letý urosto-mik BEZ PROBLÉMU díky pomůckám spo-lečnosti ConvaTec. Děkuji a zdravím.

Machu Picchu

Milí čtenáři,navrátili jsme se domů, a tak bych se rád

podělil o několik zážitků z oslavy 20. výročítrvání Vaší společnosti, které jsem měl mož-nost se zúčastnit. Předně bych chtěl podě-kovat za to, že mi bylo umožněno se těchtooslav zúčastnit. Díky programu Velké ná-vraty® jsem byl nominován pro vyhodno-cení, které proběhlo právě při oslavách 20.výročí společnosti ConvaTec. Když jsem sle-doval jednotlivé medailonky, které byly pre-zentovány při programu oslav a následně i vyhodnocení, mohl jsem konstatovat, že:1. Porota při vyhodnocení byla naprosto ob-jektivní a pořadí určila správně. 2. U všechnominovaných se jako zlatá nitka prolíná to,že hnacím motorem nás stomiků je opti-

mismus a pevná vůle v pokračování životajako dříve. Dále bych chtěl vyzvednout vy-stoupení ambasadora Borise Hybnera, kterývyužil přítomnosti mnoha sester a lékařů a vyzval je k pokračování programu Velkénávraty®, nebo� právě oni jistě znají nemáloživotních příběhů nás stomiků. Závěrem minezbývá než poděkovat všem, kteří celý pro-gram oslav pečlivě připravili a v průběhuprogramu se o nás dokonale starali a po-přát jim do dalších let alespoň takový zá-jem o nás stomiky a starost o vývoj všechdostupných pomůcek jako dosud. Ještějednou velký dík za všechno celému týmu ConvaTec a zdravím.

Ing. František M., Nové Město na Moravě

Bohumil K., Klatovy


40

V srpnu oslavil svoje významné životní jubileum doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc.,

dlouholetý stomik, předseda Slezského klubu stomiků v Ostravě, místopředseda Českého ILCO a náš přítel.

Přejeme do dalších let hodně štěstí, zdraví, spokojenosti a děkujeme za jeho obětavou práci pro stomiky.

Tým ConvaTec Česká republika

55letý stomik rád pozná ženu stejného osudu pro vzájemnou oporu a třeba i štěstí. Okres Trutnov není podmínkou.Vojta Tel.: 724 304 226

spřízněné duše

ilustrační foto


ConvaTec

41

MARCELA RUBINOVÁ

Vážení a milí, jsem ráda, že mám tu čest Vámv tomto posledním čísle letošního roku napsat o sobě pár slov.

Jmenuji se Marcela Rubinová a do společ-nosti ConvaTec jsem nastoupila v dubnu letoš-ního roku. Setkávat se můžeme ve zdravotnic-kých potřebách „U Radima“ v Ostravě.

Než jsem nastoupila do společnosti Conva-Tec, pracovala jsem v administrativní oblasti v distribuci tisku. Musím ale přiznat, že práce ve zdravotnictví bylo to, co mě vždy lákalo.Proto, když jsem si hledala nové zaměstnání,nezaváhala jsem a odpověděla na pracovní nabídku volného místa v naší výdejně. Lidimám ráda a chtěla bych jim pomáhat, protodoufám, že budu prospěšná aspoň radou, informacemi a pro některé budu i pozor-ným posluchačem při jejich problémech a trápeních. Zatím se ale pořád mám co učit a získávat poznatky od mých kolegyň Radky a Aleny, kterým tímto děkuji za pomoc a vstříc-

nost, kterou mi věnovaly a nadále věnují. Jižpřes 20 let bydlím v Ostravě, ale vyrůstala jsemve vesnici Petřvald na Moravě, kde mám stálesvou blízkou rodinu.

Mám dva syny, Roberta (22 let), který se jižsnaží postavit na vlastní nohy a Patrika (16 let),který je studentem prvního ročníku středníškoly. Manžel je báňský záchranář. Před dvěmalety jsme si pořídili dalšího člena rodiny, men-šího jezevčíka, který se stal naším mazlíčkem.Taky díky němu jsme si oblíbili dlouhé pro-cházky v parku v centru města anebo si vyje-deme mimo Ostravu někam do lesů, kde rela-xujeme, povídáme si a nabíráme energii. Rádasi také zajdu do kina, někdy i zacvičit nebo siněco přečtu. Ráda trávím čas s rodinou a přá-teli a taky nedám dopustit na kvalitní lenošení,kdy si jen tak sednu, uvařím si kafe a pustím si nějaký dobrý film nebo poslouchám hudbu.

A protože zanedlouho končí rok 2011, chtělabych vám všem ze srdce popřát krásné prožitívánočních svátků, hezké chvíle s vašimi blíz-kými a pevné vykročení do roku 2012.

NOVÉ A STARONOVÉ TVÁŘE V TÝMUI když je toto číslo slavnostní, rádi bychom Vám představili naše nové či staro-nové spolupracovníky. Seznamte se tedy s naší kolegyní z ostravské výdejny „U Radima“ paní Marcelou Rubinovou, novou kolegyní v kanceláři MartinouRoubalovou a naším grafikem, který vytváří časopis RADIM, panem JaroslavemSkokanem.


MARTINA ROUBALOVÁ

Milí čtenáři, je mi velkým potěšením, že právěv tomto slavnostním čísle časopisu RADIM seVám mohu představit. Jmenuji se Martina Roubalová, do společnosti ConvaTec ČR jsemnastoupila 1. 8. 2011 na pozici manažerky pro-duktů péče o stomie. Tím začala moje druhákapitola v této společnosti. Proč druhá? Ve spo-lečnosti ConvaTec jsem pracovala od r. 2004 napozici asistentky a později koordinátorky pro-jektů pro zahraniční trhy regionu střední a vý-chodní Evropy. Vzhledem k regionální reorgani-zaci bylo moje místo v srpnu 2010 zrušeno.Během 11 měsíců, které jsem strávila v jinéfirmě, jsem měla šanci si uvědomit, co mě napl-ňuje a dává smysl mému pracovnímu zaměření.Proto jsem ani na minutu nezaváhala, kdyžjsem dostala nabídku vrátit se zpět. Podílet sena pomoci Vám, pacientům, zvládat život sestomií a naopak čerpat od Vás energii a sílu poprat se se životními překážkami a v nepo-slední řadě mít kolem sebe bezvadné kolegy je to, čeho si velice cením. Na sebe prozradím,že ve volném čase je mi báječně s mojí rodin-kou, a� už v přírodě nebo při cestování a pozná-vání nových míst. Mám jednu dceru, díky její-

muž koníčku jsme za poslední dva roky projeličeské kraje snad křížem krážem a navštívilispoustu krásných míst. Sára jezdí závodně nakoni a moc jí to jde. Má raději parkur než dre-zuru, a to vždy okomentuji tím, že než zdolajívšechny překážky, já mám za sebou masážsrdce. Když skončí závodní sezona a víkendybývají volnější, rádi zajdeme do divadla, kinanebo na koncert, ale především si hodně poví-dáme a užíváme si legrace a veselých chvilek.

Vám všem přeji, abyste měli vždy kolem sebehodně prima lidiček, se kterými se nebudetenudit a případné překážky zdolávali stejně tak,jako moje Sára s koníkem. Ráda bych Vám téžpopřála krásné Vánoce prožité v pohodě, spo-kojenosti a kruhu Vašich nejmilejších!

MUŽ V POZADÍ JAROSLAV SKOKAN

S Radimem jsem se setkal již před 14 lety. Já už byl zkušený grafik a on ještě časopis v plenkách. Vzájemné přátelství vzniklo až o párlet později. Pravidelně dvakrát ročně po dobu několika týdnů se scházíme od roku 2004. On mi přináší nové informace a dojemné příběhystatečných lidí, já se mu na oplátku snažímvylepšovat „kabát“ a společným cílem jsouspokojení čtenáři. On na tom pracuje aktivněa já v pozadí.

Grafika je moje velká láska již od středníškoly. Po maturitě na SPŠ grafické a vystudo-vání VŠE to sice nějakou dobu vypadalo, že sestanu obchodníkem. S obuvnickými kůžemijsem se dostal několikrát až do Mongolska. Leč přišla revoluce a s ní příležitost vyjít na trh s vlastní kůží. Začalo to pár vizitkami pro kama-rády a skončilo vlastní firmou. Tak jsem se vrátilke své staré lásce a moje práce se stala mýmkoníčkem. Když jsme v Graphicu začali praco-vat pro ConvaTec, o problematice stomií jsemnevěděl téměř nic. Maminka sice celý život bo-jovala s Crohnovou nemocí, ale bez zavedenístomie. Když pak moje druhá žena onemocnělavelmi rizikovou aktinomykózou, byl jsem dalekozkušenější a mohl ji trochu uklidňovat. Dnes užse přece stomikům žije daleko lépe. Vše ale na-konec dopadlo dobře – žena se uzdravila, já sevěnuji stomiím pouze „graficky“ a my si mohli v klidu pořídit společné páté „dítě“. Naše čtyřidospělé děti studují vysoké školy a na rodičenemají čas. Zato tříletý Marley – domácí dro-beček Cane Corso – je na nás oddaně závis-lý. Díky němu jsme denně v přírodě a běh za

ConvaTec

42


43

představení

Sešli jsme se na sklonku letních prázdnin,29. srpna 2011. Bylo pondělí a byl příjemnýslunečný den. Léto se pěkně aprílově vyřádilo,ale nám počasí přálo. Cesta po D1 námpěkně ubíhala, už v autě jsme přetřásali ná-pady, jak by mělo to druhé letošní číslo časo-pisu RADIM vypadat. A že jsme těch nápadů,čím ho naplnit, měli! Do malebného městečkaHranice na Moravě jsme dorazili kolem poled-ního, přijeli všichni členové redakční rady, do-konce i pár vzácných hostů. Přivítali jsmemezi námi ředitele společnosti ConvaTecpana Tomáše Černohorského a obchodníhoředitele Marka Dohnala. Zájem o účast na set-kání redakční rady projevil i náš grafik, kterýutváří, modeluje, hraje si s konečnou podo-

bou našeho časopisu, pan Jaroslav Skokan.Jeho účast byla obrovským přínosem, a takjsme se mu rozhodli nabídnout členství v re-dakční radě. Z předchozího představení víte, že nabídku přijal, ale to jsem předběhlavšechny události našeho setkání.

Nabiti letním sluníčkem jsme začali diskuto-vat. Miluji tyto rozhovory, kdy každý řekneněco, ze svého pohledu – svého oboru. Protojsou členy redakční rady lékaři, stomickésestry, stomička a zástupci firmy ConvaTec. O čem naše setkání jsou? Jsou vážná, vtipná,plná fantazie i tvrdé reality. Každá vyřčenávěta, každý názor je obrazem toho zásadního,co by měl náš čtenář právě číst. Tři roky jsmeVám časopis RADIM předkládali v ustálené

fenkou či zajícem je už asi jediný sport, kterýprovozuji pravidelně. V mládí jsem sportovalaktivně. Hrál jsem závodně hokej, basketbal,dělal lehkou atletiku a lyžoval. Dnes už jen vy-jíždím na kole, sem tam volejbal a nohejbal s přáteli, a v zimě snowboard. Ten mě baví zevšeho nejvíce, jen při kurzech se středoškolákyjako instruktor zjiš�uji, jak mi rok od roku ubývajísíly. Zkrátka „lepší už to bylo“. Daleko vícesportuji „s myší v ruce“ a v pozadí. Léta vytvá-řím grafickou tvář mezinárodních florbalových a házenkářských turnajů v České republice.

Další mou velkou zálibou je bluesová a roc-ková hudba. Vlastním rozsáhlou sbírku vinylo-vých desek, „cédeček“, knížek o muzice a příle-žitostně vystupuji s foukací harmonikou ve dvoupražských kapelách. Jako obvykle – v pozadí.

Na závěr skromnou novinku – v září tohotoroku jsem dostal příležitost stát se členem re-dakční rady časopisu a tak doufám, že – stále v pozadí – budu moci nadále oblékat a trochuaktivněji ovlivňovat toho našeho společného„kamaráda do deště“. Přeji čtenářům a celémutýmu ConvaTec krásné Vánoce a š�astný novýrok 2012.

Ze schůzky redakční radyOdborných článků i Vašich příběhů máme v redakci časopisu vždy velké množ-ství. RADIM se snažíme naplnit vždy tím nejaktuálnějším. Před každým novýmčíslem se proto schází redakční rada, aby vybrala to nejlepší pro Vás, naše čte-náře. Bylo tomu tak i tentokrát.


Liberec 23. 5.

Jihlava 30. 5.

Zlín 6. 6.

BRNO URO 13. 6.

Brno kolo, ileo 5. 9.

Praha I. 12. 9.

Praha II. 13. 9.

Ostrava 20. 9.

Ústí n. Labem 25. 9.

Olomouc 3. 10.

Plzeň 10. 10.

České Budějovice 16. 10.

V roce 2012 to bude již desátý rok,kdy pro Vás společnost ConvaTec po-řádá Setkání stomiků. NavštěvujemeVás v různých městech celé ČR.Začínali jsme v Praze a Brně, postupně sepočet i místa setkání výrazně rozrostly. V příštím roce se můžeme společně těšitna 17 setkání pro kolostomiky a ileosto-miky a 2 setkání pro urostomiky.

Karlovy Vary 4. 4.

Trutnov 12. 4.

Hradec Králové 18. 4.

PRAHA URO 26. 4.

Pardubice 3. 5.

Kyjov 10. 5.

Česká Lípa 16. 5.

TERMÍNY SETKÁNÍ V ROCE 2012

TERMÍNY SETKÁNÍ V ROCE 2012

redakční rada

koncepci a struktuře. Byli jste zvyklí na pev-ných stránkách časopisu najít rozhovor s jed-ním z Vás – stomiků, pravidelně a v ustálenémsledu se opakující rubriky z domova, ze světa,rady stomasester, slovo lékaře i psychologa a podobně. Tak budeme samozřejmě pokra-čovat i v dalších číslech. Během srpnového

čtyřhodinového jednání redakční rady jsmese ale rozhodli, že nové číslo připravíme tro-chu jinak – výjimečně. Nápady z auta jsmeuložili do pomyslného šuplíku, nebojte se, ne-přijdete o ně. Číslo 2/2011 jsme naplnili pře-vážně tématy souvisejícími s 20. výročím pů-sobení společnosti ConvaTec na českém trhu.Je to určitě důvod k oslavě, co říkáte? První,kdo s myšlenkou „jubilejní podoby“ časopisu RADIM přišel, byl pan primář MUDr. TomášMrázek z Městské nemocnice v Ostravě,dlouholetý člen redakční rady. Na jedné straněšpičkový český chirurg, na straně druhé vý-borný inovátor s nepostradatelným přínosempro náš časopis. Jeho nápad okamžitě oslo-vil všechny přítomné, a tak v tomto čísle na-jdete průřez dvacetiletou historií naší spolu-práce s Vámi z mnoha různých pohledů.

Věříme, že Vás výroční číslo zaujalo a líbilose Vám stejně jako ta běžná předcházející.


44

SETKÁNÍ STOMIKŮ® CONVATEC 2012


45

V prosinci 2011 bude StomaLinka® v provozukaždý všední den 8–16 hodin až do 23. 12.

Mezi svátky nám můžete volat ve dnech 27. a 28. prosince 2011.

Poté se uslyšíme až v novém roce 2012, a to v pondělí 2. ledna.

Bezplatná zásilková služba ConvaTec je využívána mnoha stomiky,

kteří si nemohou pomůcky osobně vyzvedávat v prodejnách zdravotnických

potřeb či v lékárně. Pro spolehlivé a včasnédodání je třeba správně vyplnit Poukaz

na léčebnou pomůcku. Zkontrolujte, prosím,před odesláním Poukazu na adresu

ConvaTec nebo výdejny v Praze nebo Ostravě, že:

1/ je správně a čitelně vyplněné Vaše jméno, příjmení a adresa včetně PSČ,

2/ je na Poukazu připsané Vaše telefonní číslo (doručení zásilky Vám

předem oznámíme),

3/ na Vaší doručovací adrese máte uvedenojméno na zvonku u dveří,

aby Vám kurýr mohl zásilku předat.

V případě jiné doručovací adresy, než je uvedena na Poukazu, přiložte tuto informaci

k odeslanému Poukazu.

27. a 30. 12. 2011 – ZAVŘENO28. a 29. 12. 2011 –

OTEVŘENO od 9:00 do 15:00 hod.

V novém roce začínáme 2. 1. 2012. OTEVŘENO bude od 9:00 do 18:00 hod.

27. a 30. 12. 2011 – ZAVŘENO28. a 29. 12. 2011 –

OTEVŘENO od 9:00 do 15:00 hod.

V novém roce začínáme 2. 1. 2012. OTEVŘENO bude od 8:00 do 17:00 hod.

Poslední poukazy v letošním roce vyřizuje naše Zásilková služba 20. prosince 2011.

VÝDEJNY „U RADIMA“ ZÁSILKOVÁ SLUŽBA

STOMALINKA® CONVATEC

PRAHA

OSTRAVA

Zákaznický servis ConvaTec Vám přeje krásné a klidné prožití vánočních svátků a v roce 2012 hodně štěstí, zdraví a spokojenosti.


46

ILCO

Po loňském velmi úspěšném setkání v hor-nickém muzeu Landek v Ostravě jsme se velmitěšili na trojsetkání na Slovensku. Uskutečnilose 5.–6. 6. 2011 v rodišti Juraje Jánošíka v Terchové. Krásné prostředí, hezké letní po-časí, skvělí lidé. Objímáme se s kamarády z Košic, Bratislavy, Krakova a mnoha dalšíchmíst. Z našeho klubu nás přijelo 36 a postupněse k nám připojovali stomici z Nového Jičína,Opavy, Přerova i zástupce Českého ILCO panJelínek z Prahy. Nechybí klubové dresy, vlajkytří států, zpívají se hymny, následují projevy vedoucích delegací, vesele vyhrává krojovanámuzika. Myslel jsem si, že loňský rekord 170účastníků v Ostravě nebude jen tak překonán.Ale rekord padl, je nás přes 200. Pro organizá-tory nebylo snadné ubytovat takové množstvílidí po nejrůznějších penzionech v Terchové i okolí. Po obědě nám kronikářka obce přiblí-žila osud slavného rodáka a její výklad se dostlišil od toho, co nás učili ve škole. Po historiipřicházejí mladí chlapci s heligonkami a přesdvě hodiny vyhrávají krásné slovenské i česképísničky. Je skvělé být s tak velkou skupinoulidí, kteří si rozumí, chápou své problémy, živědiskutují a baví se. Druhý den po snídani násčekal MUDr. Lúčan, chirurg z nemocnice v Martině a velký příznivec organizací stomiků.Tento skvělý člověk je dlouholetým členemhorské služby a zajistil nám bezplatný výjezdlanovkou z Vrátné doliny do sedla pod Chle-bem, což byl pro všechny úžasný zážitek.

Podle zdravotních možností někteří zůstávajína terase u horní stanice lanovky, další se vy-dávají na vrchol Chlebu nebo o něco vyššíhoVelkého Kriváně. Všechny starosti a trampotyzůstávají hluboko v údolí a my si užívámetěchto krásných chvil, které zůstanou ještědlouho v našich vzpomínkách. Po obědě na-stává čas loučení, nechybí slzičky a přejemesi hlavně zdraví, abychom se zase příště sešli.

Poděkování a uznání patří hlavně Martě a Jankovi Čačkovým (předseda SLOVILCO),kteří byli hlavními organizátory tohoto krás-ného setkání. Akce se jmenuje Trojsetkání nahranici. Pro stomiky však žádné hranice neexis-tují a umí ocenit tyto vzácné chvíle v dnešnímsložitém a často bezohledném světě. Budemevzpomínat a těšit se na setkání za rok v Polsku.

doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc.,místopředseda Českého ILCO

Už od roku 2005 se každoročně setkávají stomici z Česka, Slovenska a Polska, aby si navzájem předalizkušenosti, představili krásy své země a potěšili sejako staří přátelé.

Stomici bez hranic


47

ČESKÉ ILCO ZŘIZUJEINFORMAČNÍ A PORADENSKÉCENTRUM PRO STOMIKY A LIDI S ONEMOCNĚNÍM STŘEV

Co nabízíme:

kontaktní místo pro stomiky, kde se mohoupotkávat a získávat potřebné informace všem, kteří chtějí vědět, jak se s vývodemžije, nabízíme rozhovor se zkušeným stomi-kem v kanceláři nebo telefonickyinformace o akcích pro stomiky v celé ČRmožnost podívat se na internetu na zajímavéstránky výrobců pomůcek, na veřejné i sou-kromé stránky týkající se onemocnění střevnebo informací o prevenci onemocnění, navše, co vás zajímápůjčování knih a časopisů – pro stomiky,knihy pro dobrou náladuinfo o dietách pro pacienty po operaci střevinformace pro onkologické pacientyinformace o pomůckách pro stomiky a o ošetřujících přípravcích a jak pomůckyzískatmožnost si promluvit s těmi, kteří chápouVaše problémy a starosti

chceme pořádat i besedy o výživě, dietách,ošetřování stomií o tom, jak získat ztracenésebevědomí nebo jak žít v pohodě, netrápitse tím, co změnit nelze

Naše adresa je:

Karlínské nám 12/59, Praha 8, 5. patro, míst-nost č. 509, v budově SPCCH, provoz zajiš�ujíproškolení dobrovolníci stomici FIT-ILCO.

Kdy nás můžete navštívit:Od září 2011 v pondělí od 14 do 18 hodin

a ve čtvrtek od od 9 do 13 hodin.Po dohodě tel.: 728 870 963,

605 298 425,[email protected] se můžeme sejít i jindy.

Pokud máte chu�, přij�te se podívat, jste srdečně zváni.

Jak jsme začínali? České ILCO si pronajalo prostory od Svazupacientů s civilizačními chorobami. Máme pěknou velkou místnostv pátém patře, v budově jsou 2 výtahy a bezbariérový přístup. Kou-pili jsme stoly, smontovali je, darem od společnosti ConvaTec jsmedostali dva počítače a tiskárnu, a mohli jsme začít.

VŠEM VÝHERCŮM GRATULUJEME!

Seznam odměněných výherců křížovky z minulého čísla

Eva B., PrahaBožena B., TáborBlahoslava B., PrahaJana C., Č. TřebováRudolf J., OstravaMarie K., Opava

Jiří M., TáborLudmila N., OlomoucFrantišek P., KublovJarmila P., Karlovy VaryJosef R., Josefův Důl u M. B.

Josef P., KroměřížLudmila S., MokráBožena S., KremelínStanislava S., PrahaVěra C., Plzeň

Tajenka z minulé křížovky: PROJEKTU VELKÉ NÁVRATY

Ing. Marie Ředinová,předsedkyně FIT-ILCO


48

Nejen společnost ConvaTec slaví letos dvacet let. I jeden z největších klubů čes-kého ILCO má 20letou historii za sebou. Poj�me se trochu blíže podívat, jak probí-haly oslavy tohoto významného jubilea.

Oslavy 20. výročí založeníSlezského klubu stomiků Ostrava vyvrcholily na přelomuzáří a října na rekondičním po-bytu v hotelu Relax v Rožnověpod Radhoštěm. O tento pobytbyl velký zájem. Zúčastnilo se117 osob, dalších 14 náhrad-níků jsme tentokrát nemohliuspokojit. Přijeli i hosté ze Slovenska a z Polska. Oslavyprobíhaly ve čtvrtek 29. 9. 2011.Nejprve se ve dvou blocích do-poledne a odpoledne předsta-vilo 8 firem, které dodávají sto-mické pomůcky. Následovalomilé vystoupení Ladi Kerndla s pětičlennou kapelou. Zpěváknás vyzval, abychom využilimožnost si zatancovat, parketbyl neustále plný. Po krátképřestávce večer vrcholil rau-tem. Zahájili jsme jej přícho-dem krále v královském úbo-

ru, hrála při tom znělka z Noci na Karlštejně „Jede král, jedekrál“. Nechyběla klubová vlajkaa výbor klubu v klubových trič-kách. Po večeři hrála cimbálovámuzika Valašský vojvoda z Koz-lovic a to byla paráda. Hráli dopůl jedné a téměř nikdo neode-šel, společně jsme zpívali a tan-covali, sólo s muzikou si s chutízazpíval předseda klubu. Hezkyjsme si užili i další dny rekon-dičního pobytu. Byly připravenyrehabilitace, stomici hojně vyu-žívali krásný bazén v hotelu.Velkou legraci jsme si užili přisoutěžním odpoledni, s písnič-kami a vtipy mezi nás zavítalFranta Uher z Moravanky, na-vštívili jsme skanzen i Rožnov-ský minipivovar, nechyběla tradiční bohatá tombola. Pře-krásné počasí lákalo ke krat-ším i delším vycházkám.

Poslední večer zasedla Nejvyšší stomická stolice v čele s hyperstomikem, aby slavnostním ak-tem do klubu přijala sedm nových členů. Účastníci vytvořili krásnou rodinnou atmosféru, a tak senelze divit, že při loučení bylo dost slziček. Překvapivý dárek k jubileu obdržel náš klub od firemConvaTec a A.L.P. ecology. Zakoupili nám 40 akrů půdy na Měsíci a stejně velký pozemek i naMarsu. Tedy některou akci můžeme v budoucnu moci konat na vlastní zahradě mimo naši Zemi.Dáme vám včas vědět.

SLEZSKÉHO KLUBU STOMIKŮ OSTRAVA20 LET

doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc., předseda klubu


49

ILCOSlavím! Slavíš! Slavíme!

Společnost ConvaTec slaví v letošním rocesvé výročí stejně, jako Slezský klub stomiků Ostrava. Velkolepé oslavy v Rožnově podRadhoštěm jsme absolvovali se členy klubu i my z týmu ConvaTec a z firmy A.L.P. ecology.Byli jsme u toho a slavili jsme moc rádi. Běhemprogramu „Ring volný“ jsme dostali příležitost

Slezskému klubu stomiků oficiálně popřát. Pře-dali jsme netradiční dárky – zakoupili jsme40 akrů půdy na Měsíci a stejnou plochu naMarsu. Hodně štěstí!


Vážení stomici,vážení čtenáři,máte Vy neboVáši blízcí potížes ošetřovánímstomie neboVám nevyhovují

doporučené či používané pomůcky a nevítena koho se obrátit? Dovolte mi, abych se Vámpředstavila. Jmenuji se Bianka Brendlová a jsem stomická sestra. Pacienty se stomiíošetřuji od roku 2005. Nejprve jsem pracovalana chirurgii v Jablonci nad Nisou. Nyní pracuji v agentuře domácí péče – SmržoMedic, a takmám možnost ošetřovat stomiky v domácímprostředí.

Nedávno se mi stala tato příhoda. Ozvala se mi manželka pacienta, která byla neš�astná,protože neuměla pomoci svému manželovi v ošetřování stomie, a to i přesto, že jí v ne-

mocnici vysvětlili, jak to má dělat. Přijela jsem,jak nejrychleji to bylo možné a znovu jsem jívše předvedla a vysvětlila, jak na to. Pacientbyl spokojen a jeho pečující manželka uklid-něná, že její péče již bude správná. Při médruhé návštěvě se pacient přiznal, že měl mojivizitku již z nemocnice, ale bylo mu hloupé mizavolat. Kdyby to býval udělal hned po ná-vratu domů, ušetřil by si mnoho zbytečnýchkomplikací v okolí stomie. Dnes je bez potíží a já už k němu nejezdím, ale v případě, že bypotřeboval moji pomoc, kdykoliv si můžemezavolat.

V rámci Libereckého kraje si tedy dovolujinabídnout odborné ošetření po dohodě natelefonním čísle 608 10 38 28. Vše hradízdravotní pojiš�ovna, a proto je ošetření i pří-padná konzultace zdarma.

Bianka Brendlová, stomická sestra

Zástupci firem ConvaTec a A.L.P. ecology dostávají prostor v ringuvolném a přejí.

Pavel Kreml představuje kousek místa na Měsíci a na Marsu.Je zde i Lunární mapa. Kde vlastně pozemek vlastníme?

NABÍDKA DOMÁCÍ PÉČE


s

50

Recepty

Dobrou chu Vám přeje Dragica Křenková, stomasestra

Salám kokosový – dvoubarevný – nepečený

Pečené cukroví – plněné ořechy

400 g kokosek nebo sušenek Koka200 g cukru moučka50 g kakaatrocha mléka6 lžic rumuNáplň:120 g cukru moučka120 g másla120 g kokosu

Sušenky rozdrtíme na jemné drobečky, přidámekakao, rum a mléko podle potřeby. Měla byvzniknout tužší hmota. Tu rozválíme na plackubu� na válu lehce posypaném moučkovýmcukrem, nebo na potravinářské folii či alobalu.Na nádivku utřeme máslo s cukrem, přidámestrouhaný kokos a rum podle potřeby. Bílounádivkou potřeme tmavý plát a za pomoci folieči alobalu zarolujeme co nejpevněji. V chladunecháme ztuhnout. Před podáváním krájímena kolečka. Uchováváme v chladu.

170 g cukru moučka210 g másla80 g ořechů vlašských

(mletých)250 g hladké moukycitrónová kůraskořicekakao

Krém: kokos, rum, mléko, polohrubá mouka

Vše smícháme na válu, naplníme do formiček,dáme na plech a pak do trouby při teplotě 180 °C.Pak to vyndáme z formiček a naplníme směsí. Ořechy poléváme čokoládou.


volný časKřížovka

51

Vyluštěnou tajenku můžete zasílat opět na adresu společnosti – ConvaTec Česká republika, s. r. o., Olivova 4/2096, 110 00 Praha 1 a zapojit se tak doslosování.

Seznam odměněných výherců křížovky z minulého čísla najdete na str. 47.


Nabízíme kvalitní informaceo veškerých poskytovaných výrobcích a službách

Spolehlivě poradíme o sortimentu dodávaných pomůcek

Naučíme Vás, jak správně používat nabízené výrobky

Poradíme s limity spotřeby stomických pomůcek

Poskytneme Vám informace, jak a kde se dají pomůcky získat

Zákazníci z Prahy a Ostravy mohou využít služeb Zdravotnických potřeb „U Radima“,

kde najdou kompletní sortiment pomůcek společnosti ConvaTec.

PRAHA: Vinohradská 60, 130 00 Praha 3 | Tel./fax: 224 254 007 |Otevřeno: Po – Pá: 9–18 hodin | Dopravní spojení: trasa A metra, stanice Jiřího z Poděbrad, tramvaj č. 11.

OSTRAVA: Českobratrská 63, 702 00 Ostrava | Tel.: 596 618 459 |Otevřeno: Po– Pá: 8–17 hodin | Dopravní spojení: autobus č. 37, 50 a 99,

trolejbus č. 108, 105, 102, 103 a 104, stanice Českobratrská

Stačí zavolat na StomaLinku® ConvaTec

StomaLinka® ConvaTec

Potřebujete poradit?


Date post:	04-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

2/2011 VÝROČNÍ VYDÁNÍ€¦ · Každý, koho nemoc skolí, pomůcky si různé volí....

Documents