Špicl (na dobové karikatuře, z
něm. Spitzel = slídič, špeh,
vyzvědač) – tajná policie
kontrolovala náladu mezi
obyvatelstvem i za pomoci
placených informátorů, špiclů a
provokatérů.
Památník bitvy „tří císařů“
► Kde na našem území se tato
bitva odehrála a s jakým
výsledkem?
► Který státní útvar měl
nahradit zaniklou Svatou říši
římskou?
Znak Rakouského císařství
► Kterým jiným podobným
právním dokumentem se
Rakušané při vydání
občanského zákoníku
inspirovali?
24. Habsburská monarchie v době
metternichovského absolutismu
Po předčasné smrti Leopolda II. (1792) převážila v habsburské
monarchii konzervativní politika, rozhodující roli v odklonu od
osvícenských reforem sehrál jednak pád Bastily, ale i povaha
nového císaře Františka II. (1792–1835), který nedůvěřoval novým
myšlenkám a události ve Francii, hlavně poprava krále, ho utvrdily
v odporu k jakýmkoliv změnám. S jeho nástupem skončilo období
osvícenských reforem, byla znovu zavedena přísná cenzura, zesílen
policejní dohled nad obyvatelstvem, styky se zahraničím byly pod
přísným dozorem, stejně jako spolková činnost, opět zesílily pozice
šlechty a církve ve státním aparátu. Evropu zasáhl dlouholetý
válečný konflikt, který i v jiných zemích vedl k zastavení
předchozích osvícenských reforem.
Období panování Františka II. a jeho syna Ferdinanda I. (1835–
1848) se také někdy říká doba předbřeznová, podle března 1848,
kdy revoluce ve Vídni svrhla policejní režim neoblíbeného státního
kancléře Metternicha, který na základě osobního přesvědčení hájil
v Rakousku absolutistický způsob vlády.
Střetnutí s revoluční a napoleonskou Francií Habsburská monarchie se na počátku 90. let 18. století ocitla ve
válkách nejprve s revoluční Francií a poté s císařem Napoleonem I.
Několik z důležitých bitev napoleonských válek se odehrálo přímo
na území habsburské monarchie, válečnými střety a průchody cizích
i domácích armád tak bylo výrazně postiženo i civilní obyvatelstvo. Rakouská armáda utrpěla ve střetech s Francouzi mnoho porážek, což oslabovalo
autoritu římsko-německého císaře Františka II. Ten z obav před nejistou
budoucností Svaté říše římské a po Napoleonově císařské korunovaci přijal roku
1804 raději nový titul dědičného císaře rakouského jako František I. (po tomto
datu se hovoří o rakouském císařství, či o Rakousku), aby Habsburkům zůstala
tato nejvyšší hodnost pro světské panovníky zachována.
Rozhodnutím Napoleona I. zanikla Svaté říše římská národa německého v roce
1806, jejím historicky posledním zvoleným císařem byl právě František II.
Rostoucí státní dluh způsobený obrovskými výdaji na armádu
donutil Rakousko v roce 1811 vyhlásit státní bankrot. Prudký
pokles hodnoty papírových peněz, tzv. bankocetlí, poškodil ztrátou
úspor mnoho lidí. Ve stejném roce byl v habsburské monarchii
vyhlášen občanský zákoník, který kromě jiného zajišťoval všem
poddaným rovnost před zákonem, zatím je ale nezbavoval jejich
závislosti na vrchnosti, a to včetně plnění poddanských povinností.
Přijetí tohoto moderního zákoníku, který ostatně platí v Rakouské
republice dodnes, bylo prvním krokem k pozvolnému přechodu
od stavovské k občanské společnosti.
Díky obratné politice kancléře Metternicha, který od roku 1809
řídil zahraniční politiku, patřilo Rakousko po vídeňském kongresu
i přes četné vojenské porážky v průběhu napoleonských válek k
vítězným velmocím a spoluurčovalo další osudy Evropy. Navíc
získalo dvě bohaté severoitalské oblasti – Benátsko a Lombardii
(Milánsko), čímž se rozloha habsburské říše významně rozšířila.
Clemens Metternich byl
jednou z nejvýznamnějších
osobností 19. století. Ve svých
konzervativních životních i
politických postojích se utvrdil
poté, co byl nucen z rodného
Porýní uprchnout před revolucí
do Vídně. Metternichův
společenský i politický vzestup
byl podpořen i výhodným
sňatkem s vnučkou oblíbeného
rádce Marie Terezie, Eleonorou
Kounicovou. Svou úspěšnou
politickou kariéru začal
v diplomatických službách jako
rakouský velvyslanec, už v
roce 1809 byl jmenován do
funkce rakouského ministra
zahraničí, o rok později se stal
kancléřem. Díky němu vyšlo
Rakousko z napoleonských
válek nejen bohatší o nová
území, ale zároveň si dokázalo
udržet pozici vlivné evropské
velmoci. Jeho ideálem bylo
dosažení rovnováhy sil a
klidného vývoje zachováním
velmocenské.
► Které evropské země měly
podle Metternicha tvořit tuto
pentarchii?
Jeho kariéru ukončila březnová
revoluce ve Vídni roku 1848.
Poté, co byl císařem
Ferdinandem I. odvolán, musel
z Vídně v přestrojení uprchnout
– politický azyl na několik let
nalezl ve Velké Británii. Na
sklonku života se do
habsburské monarchie vrátil a
střídavě pobýval ve Vídni a na
svém zámku Kynžvart
v jihozápadních Čechách, do
politiky se již nikdy nevrátil.
Národnostní složení rakouské monarchie:
Které národy žily na území habsburské monarchie?
Zárukou toho, že Rakousko zůstane i v budoucnu prvořadou
evropskou velmocí, byla kromě Metternichových diplomatických
aktivit i dostatečně silná a bojeschopná armáda – podle odhadů šla
v této době na armádní výdaje téměř polovina všech státních příjmů.
Metternichovský absolutismus Metternichův vliv na vnitřní politiku Rakouska vzrostl s nástupem
rakouského císaře Ferdinanda I. (jako český král Ferdinand V.),
který ze zdravotních důvodů téměř o ničem nerozhodoval, místo něj
prakticky vládla poručnická rada, tzv. státní konference, jejímž
nejdůležitějším členem byl právě kníže Metternich.
Rakouský kancléř měl velký vliv i na dění daleko za hranicemi
habsburské monarchie, byl proto svými současníky nazýván „kočím
Evropy“. Metternich stál za vznikem Svaté aliance a z pozice
Rakouska, které stálo v čele Německého spolku, zasahoval i do
vnitřních záležitostí jeho členů. Nepřál žádným svobodomyslným
myšlenkám, snažil se proto všemi možnými prostředky potlačit i
rozvíjející se národní hnutí – nejen u nás, ale i v Německém spolku.
Zámek
Kynžvart –
rodové sídlo
Metternichů, po
klasicistní
přestavbě zámek
daleko lépe
reprezentoval
moc a bohatství
svého majitele,
Klementa
Metternicha.
► Která plodina nahradila
pravou zrnkovou kávu, jež byla
během napoleonských válek
nedostupným zbožím?
► Kdo v habsburské
monarchii zrušil nevolnictví a
kdy to bylo?
Díky lepší zdravotní péči a
dodržování základních
hygienických pravidel došlo
k poklesu úmrtnosti, zejména
kojenecké a dětské. Výsledkem
toho byl nárůst počtu obyvatel
českých zemí v letech 1815 až
1850 ze 4,8 na 6,8 miliónů.
►Jaký byl počet obyvatel
České republiky při posledním
sčítání?
► Co bylo typické pro
trojpolní systém hospodaření?
Hospodářský vývoj českých zemí Významné ztráty vedle přímých válečných škod způsobila
rakouskému hospodářství Napoleonova kontinentální blokáda. Na
trhu chyběl třtinový cukr, káva a další produkty ze zámoří, české
sklárny a plátenictví ztratily odbytiště. Na druhou stranu dočasné
vyřazení britské konkurence napomohlo růstu domácího průmyslu,
zejména bavlnářství a soukenictví, a nepřímo tak urychlilo
industrializaci českých zemí. Pozitivně ovlivnila i zemědělství,
nedostatek cukrové třtiny brzy nahradila cukrová řepa, zákaz
dovozu anglického chmele vedl k rozšíření chmelnic v Čechách.
Bez ohledu na ostrý policejní dozor, přísnou cenzuru, útlum
politického života a zdánlivou neměnnost poměrů, které byly
typické pro období metternichovského absolutismu, docházelo
v monarchii, a hlavně v českých zemích, k převratným změnám, a to
především ve sféře hospodářské. Pokroky v zemědělství, průmyslu i
dopravě ovlivňovaly stále více život lidí. Zásluhou zemských
správců, hraběte Františka Kolovrata a hraběte Karla Chotka
zažívaly české země všestranný hospodářský i kulturní vzestup,
staly se hlavní základnou průmyslového rozvoje celé monarchie,
díky tomu vzrostl na počátku 19. století i jejich politický význam.
Zemědělství
Zvýšená spotřeba potravin u domácího obyvatelstva spolu s
nárůstem poptávky po surovinách pro rozvíjející se průmyslovou
výrobu pozitivně ovlivnila rozvoj zemědělství. Pastviny i málo
využívané rybníky se měnily na ornou půdu. Zaváděl se stájový
chov dobytka, zastaralý trojhonný (úhorový) systém byl
nahrazován střídavým hospodářstvím, rozšířilo se pěstování
brambor a zejména jetelovin, určených ke krmným účelům.
Hlavními technickými plodinami zůstaly i v 1. polovině 19. století
konopí a len. I přes uvedené změny se stále drtivou většinu
z osetých ploch tvořily obiloviny, ty se pěstovaly téměř na 90 %
orné půdy. Vynález tzv. ruchadla bratranců Veverkových výrazně
vylepšil způsob orby – ruchadlový pluh díky tvaru radlice půdu
králem (jako Ferdinand V.). Který český panovník vytvořil pravidla korunovačního rituálu českých králů?
Po abdikaci v prosinci roku 1848 strávil zbytek svého života střídavě na Pražském hradě a na zámku v Zákupech a
Ploskovicích. Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem
bonbóny a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 tisíc zlatých.
Ferdinand I. (V.) zvaný Dobrotivý (žil v letech 1793–1875) – žádný Habsburk
nebyl na trůně tak oblíben jako právě tento rakouský císař, za něhož vládla tzv.
státní konference, kterou společně řídili dva rivalové – Metternich a Kolovrat.
Nikoliv náhodou se o nich říkalo: „Metternich a Kolovrat se podobají císařské
orlici. Jedna hlava hledí doprava, druhá doleva.“
Ferdinandova éra patřila k nejklidnějším v dějinách habsburské říše, byl to čas
straussovských valčíků, Sacherových dortů, výstavby prvních továren, začátků
paroplavby a budování železnic.
Ferdinand trpěl epilepsií, ale rozhodně neměl tak nízké duševní schopnosti, jak se o
něm tradovalo a jak dodnes přežívá v hodnocení veřejnosti i díky oblíbenému rčení
Vídeňanů: „der gute Nandl ist ein Trottel,“ tedy něco jako „náš dobrák Ferdáček
je blbeček.“ Jeho vzdělávání v dětství bylo velmi zanedbané, později však bez
problémů zvládl hovořit plynně pěti jazyky (vedle němčiny a latiny mluvil italsky,
francouzsky a maďarsky, naučil se i trochu česky). Měl hudební nadání, hrál na
klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se i o techniku. Byl
posledním panovníkem, který se nechal v září 1836 korunovat v Praze českým
Znak obce Rybitví Ruchadlo je dnes ve znaku této
malé obce u Pardubic, odkud
pocházeli oba bratranci
Veverkové (na pomníku níže) –
jejich užitečný vynález z roku
1827 jim ale mnoho slávy a
hlavně bohatství nepřinesl.
Johann Josef Leitenberger
[lajtnbergr] (žil v letech 1730–
1802) byl zakladatelem
úspěšné rodinné firmy, která již
roku 1797 založila první
strojní přádelnu bavlny ve
Verneřicích na Děčínsku.
Rozmach zaznamenala v této
době i lázeňství – Karlovy
Vary, Mariánské Lázně,
Františkovy Lázně, Teplice se
staly vyhledávaným místy
odpočinku i léčení.
► Zjistěte, které významné
osobnosti tato lázeňská
střediska v Čechách navštívily.
nejen rozrýval, ale současně i obracel. Práci v zemědělství
usnadňovaly také secí stroje, nebo parní mlátičky obilí.
Rozvoj zemědělství byl však poměrně pomalý, brzdila jej
nedostatečná hospodářská osvěta na venkově, nedůvěra rolníků
k novotám, ale především zastaralý feudální systém držby půdy.
Šlechtičtí majitelé půdy díky přetrvávajícím robotním povinnostem
disponovali dostatečně velkým množstvím levné pracovní síly, a
proto jim chyběla motivace k modernizaci zemědělské práce.
Potravinářský průmysl, zejména cukrovarnictví a pivovarnictví si musely na svůj
rozmach počkat až do druhé poloviny 19. století.
Průmysl
Na počátku 19. století převládala v českých zemích stále ještě
manufakturní výroba. Klíčovým odvětvím pro průmyslový vývoj
byla textilní výroba, nejvýrazněji se rozvíjelo bavlnářství.
Od 20. let 19. století se manufakturní výroba měnila ve strojovou velkovýrobu –
vedle spřádání se první stroje začaly užívat i k potiskování bavlněných látek v tzv.
kartounkách. Zapojením strojů i parního pohonu se výrazně snížily výrobní
náklady – zatímco roku 1841 se na výrobě bavlněných látek podílelo kolem 7 500
dělníků, ručně by podobné množství příze předtím zpracovávalo 90 tisíc přadláků.
Zjistěte, kterému městu u nás se přezdívalo „rakouský Manchester“.
Rozmach průmyslové textilní výroby vedl k následnému rozvoji
strojírenství, hutnictví a důlního průmyslu.
Od konce 30. let 19. století se naplno rozvinula těžba černého uhlí,
nejdříve v kladenské pánvi a později zejména v ostravsko-
oslavanské oblasti. Uhlí bylo zapotřebí i v dopravě, kde se prosadila
od počátku 40. let parní lokomotiva.
Industrializace se nerozvíjela rovnoměrně po celém území,
soustřeďovala se zejména v pohraničních oblastech severních a
západních Čech, na severní Moravě a v Rakouském Slezsku, dále
pak v obou hlavních zemských městech, v Praze a Brně. Šlo o
průmyslové oblasti, v nichž převažovalo německy hovořící
obyvatelstvo, z německých řad pocházeli i první podnikatelé
v našich zemích.Na hospodářském rozvoji se významně podílela i
Jednota k povzbuzení průmyslu v Čechách, založená roku 1833.
Původně aristokratický spolek, u jehož zrodu stál nejvyšší purkrabí Čech hrabě
Karel Chotek,. se časem přeměnil na sdružení českých i německých podnikatelů
ze všech společenských vrstev, jehož cílem bylo zvýšit úroveň českých výrobků a
tím i jejich schopnost čelit zahraniční konkurenci. Konkurence v podnikání
přinášela i první střety mezi českými a německými zájmy, které se odehrály se
i na půdě Jednoty. Češi v ní získali brzy silné pozice a nakonec ji ovládli.
Za nejstarší strojírnu u nás je považována
mechanická dílna Jindřicha Alexandra
Luze [luce] ve Šlapanicích u Brna (sídlila v
budově místního zámku – viz na fotografii),
založená 1814. Vedle parních strojů
vyráběla i hasičské stříkačky a zemědělské
stroje.
Zjistěte, která instituce v současnosti sídlí
v objektu bývalé strojírny.
František Josef Gerstner (žil
v letech 1756–1832)
Parník Bohemia – první
paroloď byla spuštěna na
Vltavu v pražském Karlíně
roku 1841, se 60 cestujícími na
palubě byla schopná překonat
trasu z Mělníka do Drážďan za
19 hodin.
► Zjistěte, co se po trati Praha
– Lány nejvíce vozilo.
► Čím jsou Lány významné
dnes?
►V jakém roce vjel první vlak
do vašeho města?
► Zjistěte, kdy byl v Čechách
zaveden pro veřejnost první
telegraf.
První železnicí v Čechách byla koněspřežná dráha, vybudována
v letech 1824–1832 mezi Českými Budějovicemi a rakouským
Lincem. Nejstarší koněspřežnou
dráhu na evropském
kontinentu zbudoval
František Antonín
Gerstner podle projektu
svého otce Františka
Josefa Gerstnera,
profesora na pražské
polytechnice.
Osobní vozy koněspřežky
jezdily po trati rychlostí
10–15 km za hodinu.
Podle původního projektu
mělo dojít k propojení
Vltavy a Dunaje, k tomu kroku už však nedošlo, protože koněspřežku nahradila
mezi Českými Budějovicemi a Lincem parní železnice.
Výstavba druhé koněspřežné železnice původně naplánované
z Prahy do Plzně byla dovedena roku 1836 pouze do Lán, v té době
se totiž i u nás začalo s budováním parní železnice, která se ukázala
jako progresivnější způsob dopravy po kolejích.
Za 11 let byla do roku 1847 postavena Severní dráha císaře
Ferdinanda, která spojila Vídeň s uhelnými doly a železárnami na
Ostravsku a solnými doly v Haliči přes Břeclav a Bohumín. Do
Brna dorazil odbočkou z Břeclavi první vlak v roce 1839, do Prahy
z Přerova nově zbudovanou vedlejší tratí přes Olomouc roku 1845.
Vedle rozvoje železniční dopravy se zlepšovala i silniční síť, jízdní
čas mezi Vídní a Prahou a dalšími významnými městy se postupně
díky tomu zkracoval. Do českých zemí pronikaly vedle parního
stroje i další technické vynálezy, např. také parovůz a kolesový
parník, o jejichž veřejné předvedení se v letech 1815 až 1817
zasloužil Josef Božek. Roku 1826 v terstském přístavu úspěšně
vyzkoušel svůj lodní šroub Josef Ressel.
Počátkem 19. století započala i historie jízdního kola. Za prvního vynálezce
oblíbeného dopravního prostředku je považován Karl Drais von Sauerbronn [drajs
fon zauerbron], který roku 1818 přihlásil na patentový úřad své řiditelné běhací
kolo, později na jeho počest pojmenované „drezína“. Tu si zakoupil i český
básník Jan Kollár, který byl jízdou tak nadšen, že o ji popsal v 1. zpěvu skladby
Slávy dcera:
Abych pak běh zrychlil kroku svého
a času si při tom uspořil
Nejstarší vysoká pec na koks v celé habsburské
monarchii byla postavena roku 1836 ve Vítkovicích.
Železárnu ve Vítkovicích, původně označovanou jako
Rudolfova huť, založil roku 1828 olomoucký arcibiskup
arcivévoda Rudolf Habsburský. O přeměnu Vítkovic na
velký železárenský a hutní závod se postaral vídeňský
bankéř Salomon Meyer Rotschild [zalomon mejer ročild]
(žil v letech 1774–1855), který od státu Vítkovice v roce
1843 odkoupil.
Proč byly vítkovické železárny pro Rakousko tak
důležité?
► Uveďte na příkladech, jak
se industrializace odrazila
v podobě měst i venkova.
Chotkovy sady
První městský park v Praze dal
na ploše 1240 m2 zbudovat
Karel Chotek, v roce 1841 byl
park otevřen pro veřejnost.
Zmapujte parkovou úpravu
ve vašem okolí a zjistěte, kdy
a proč byla vybudována.
koupil jsem stroj, kterýž utvořil
v Mannheimě Drais roku přítomného.
Jest to vůz, kůň, pěchour spolu, trého
prospěch vtip tu v jedno zatvořil,
aby člověk i noh nemořil
i se vyhnul smrti pádu zlého.
Draisina se volá od nálezce,
za půl hodiny lze přijeti
z Jeny k Lobdě v přípravě té hezce;
ona nejen k lásce krátí dráhu,
než jak tělo učí držeti
tak i ducha vždycky rovnováhu.
Praha, v níž žilo v první polovině 19. století zhruba 100 tisíc obyvatel, se výrazně
změnila. O její rozkvět se zasloužil hlavně hrabě Karel Chotek, z jehož iniciativy
byly v Praze např. dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, přes Vltavu byl
vybudován druhý most. Podobně se změnila i další velká česká a moravská města.
Proměny Prahy:
Česká polytechnika
Inženýrská výuka začala v Čechách již roku 1707, v roce 1803 se stavovská
inženýrská škola přeměnila podle konceptu Františka Josefa Gerstnera
na polytechniku, která byla jedinou technickou školou v celém Rakousku.
Jak se dnes tato instituce (vpravo její současný znak), která se od Karlo-
Ferdinandovy univerzity definitivně odloučila roku 1815, jmenuje?
Porgesova kartounka –
průmyslový pražský Smíchov
Most císaře Františka I. (zvaný také Řetězový most) byl
po Karlovu mostu druhým pražským mostem.
Spojoval Národní třídu přes Střelecký ostrov s Újezdem
a Malou Stranou, v místech dnešního mostu Legií. Byl
postaven v roce 1841. Stavba mostu spolu s výstavbou nábřeží
byla svěřena Vojtěchu Lannovi. Roku 1898 byl provoz na
mostě kvůli jeho nedostatečné nosnosti ukončen.
O schopnostech českých
podnikatelů přizpůsobit se
požadavkům zahraničního trhu
a akceptovat novinky svědčí
vznik řady netradičních oborů:
- roku 1812 se začaly ve
Strakonicích vyrábět fezy
- roku 1843 byl v Dačicích
poprvé vyroben kostkový cukr
- v letech 1840-43 začala na
Sušicku výroba sirek
- v letech 1846–48 byla do
Českých Budějovic z Vídně
přenesena výroba tužkařské
firmy Hardmuth, blíž ložiskům
kvalitní tužkařské tuhy
Průkopníci české vědy i průmyslu:
Parovůz – Josef Božek (žil v letech 1782–1835) předvedl svůj vůz poháněný
parou Pražanům poprvé v neděli 24. září roku 1815 v Královské oboře. O dva
roky později 1. června 1817 předvedl opět ve Stromovce nejen parovůz, ale i
první paroloď. Úspěšnou exhibici zkazila náhlá průtrž mračen, při níž byl Božek
okraden o pokladnu s vybraným vstupným. Zadlužený vynálezce pak v prudkém
hnutí mysli svůj vůz rozbil a k experimentům s parním strojem v dopravě se už
nikdy nevrátil.
Lodní šroub – Josef Ressel Ressel (žil v letech 1793–1857) věřil, že Archimédův
šroub usnadní pohon lodí. Na rozdíl od svých předchůdců dokázal stanovit jeho
správný tvar a velikost a vymyslet pro něj i nejvhodnější umístění na lodi. Přes
úspěšné pokusy v Terstu, kde pracoval jako lesmistr, se Ressel slávy ale nedočkal,
prvenství ve vynálezu lodního šroubu mu bylo přiznáno až devět let po smrti.
V současnosti se k jeho odkazu hlásí nejen Češi, ale i Rakušané a Slovinci.
Karlínský viadukt – Vojtěch Lanna (žil v letech 1805–1866) se stal jedním
z nejvýznamnějších českých podnikatelů. Zabýval se loďařstvím, podílel se na
stavbě koněspřežné dráhy, řídil výstavbu řetězového mostu v Praze, budovy
dnešního Masarykova nádraží v Praze, či karlínského (Negrilliho) viaduktu.
Koncem 40. let 19. století otevřel první důl na Kladně a později zde založil i první
kladenskou huť. Spolu s Františkem Ditrichem založil Českou akciovou
společnost pro paroplavbu na Vltavě, která spustila 15. srpna roku 1865 na Vltavu
první parník Praha – Prag.
České národní obrození Osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II. vedly k zásadním
změnám i v české společnosti. Církev ztratila svůj monopol na
vzdělání, do habsburské monarchie začaly pronikat myšlenky
osvícenců, nové vědecké poznatky a technické vynálezy. Zásluhou
soukromých učených společností, sdružující osvícenské vzdělance
zejména z řad šlechty a kněží, se začal i v českých zemích rozvíjet
zájem o vědecké poznání.
►Které z tereziánských a
josefínských reforem měly pro
další vývoj českých zemí
klíčový význam?
► Zjistěte, které odborné ústavy
Akademie věd České republiky
v současnosti sdružuje.
► Proč česká šlechta
nesouhlasila s centralistickou
politikou Vídně?
František Antonín hrabě
Kolovrat-Libštejnský
(žil v letech 1778–1861) český
šlechtic, umírněný liberál, od
roku 1811 řídil zemskou vládu
v Čechách. Podporoval českou
kulturu i české národní hnutí,
byl spoluzakladatelem
Vlasteneckého muzea v Praze.
Jako člen státní konference se
podílel na řízení rakouské
monarchie, po pádu
Metternicha byl krátce
rakouským kancléřem.
Ke starší generaci národního
obrození patřili i tzv. písmáci –
např. František Vavák nebo
František Hek.
► Proč se tito autoři označují
jako písmáci?
Postavu Františka Heka literárně
zpracoval ve svém rozsáhlém
románu Alois Jirásek.
► Jak se tento Jiráskův román o
životních osudech Františka
Heka jmenuje?
Roku 1784 vznikla v Praze veřejná Česká společnost nauk, později
přejmenovaná na Královskou českou společnost nauk (přetrvala až
do roku 1952), která systematicky pečovala o rozvoj vědy a lze ji
tedy považovat za předchůdkyni dnešní Akademie věd.
První generace Česká kultura nemohla spoléhat na podporu státu, Rakousko
nepodporovalo žádná národní hnutí, protože odporovala jeho
centralistické politice, jeho cílem bylo vytvořit silný stát
s jednotným jazykem – s němčinou.
Na rozdíl od státem prosazované němčiny byla čeština na velmi
nízké úrovni, byla jazykem lidovým, určeným pro komunikaci
venkovského obyvatelstva a městské chudiny. Český jazyk neměl
v této době rozvinutou slovní zásobu ani jednotná mluvnická
pravidla. Na obranu češtiny začali jako první vystupovat již
osvícenci, mnozí však sami česky neuměli. Obrany jazyka vznikaly
v prostředí zemského vlastenectví s podporou české šlechty. Značná
část šlechty bádání o českém jazyce – vnímaném jako symbol
svébytnosti země – a dějinách podporovala (a to i finančně), ačkoliv
sama často česky mluvila jen málo nebo vůbec. Vedlo ji k tomu
zemské vlastenectví a odpor k centralizační politice Vídně.
První generace vedená Josefem Dobrovským byla ovlivněna
ideály osvícenství, většina z nich včetně samotného Dobrovského
však nevěřila v plnohodnotné uplatnění češtiny ani v rozvoj
samostatné vyspělé české kultury. Jejich zájem o jazyk a dějiny byl
motivován především vědecky, svědčí o tom i to, že svá díla psali
většinou německy nebo latinsky.
Dobrovský jako řečník při korunovaci Leopolda II. českým králem
Josef Dobrovský (žil v letech 1753–1829), jemuž se podle typického obleku
přezdívalo Modrý abbé, se sám naučil česky až za studií. Opustil duchovní dráhu a
hmotné zajištění i dostatek času k badatelské práci získal jako vychovatel u hraběte
Nostice. Patřil k největším postavám nejen české, ale i evropské vědy své doby.
V německy psaných Dějinách české řeči a literatury propojil vývoj českého
písemnictví s vývojem českého jazyka. Za vrcholné období české jazykové
kultury považoval dobu veleslavínskou, vybral si ji za základ ke stanovení
pravidel češtiny, která sepsal německy v Zevrubné mluvnici české. Zásady české
gramatiky, které Dobrovský pojmenoval, jsou platné dodnes. Dobrovský, ačkoliv
sám nevěřil v obnovení češtiny jako plně funkčního kulturního jazyka, nepřímo
dokázal její hodnotu a možnosti dvoudílným Německo-českým slovníkem. Mimo
Puristé neboli brusiči českého
jazyka, jejich snahou bylo
očistit český jazyk od přemíry
cizích, zejména německých
slov, která se snažili nahradit
slovy novými. Novotvary,
které vytvářeli, neměly ale
dlouhou životnost.
K nejznámějším českým
puristům patřil Václav Pohl
(žil v letech 1720–1790), který
navrhoval následující nová
česká slova:
citedlnost – hmat
citoň – nos
bručka, neboli hlubozník –
basa
jezlín – talíř
chřipoprach – šňupavý tabák
knihovtipník, myslivíř –
student
nosočistoplena – kapesník
pozorovák – inspektor
rokodník – kalendář
samotinec – mnich
sestromuž – švagr
skokotnosta – taneční mistr
spěšnoved – poštmistr
zbožorobna – továrna
zelnochrupka – salát
Pár slov z Pohlovy slovotvorby
se přeci jen ujalo, např. některé
české mluvnické pojmy jako
jsou: pád, příslovce, spojka, a
také samohláska a dvojhláska,
nebo sloveso.
► Jaký jiný význam má
označení puristé?
Krameriusovy c. k. pražské
poštovské noviny
► Co znamená zkratka c. k.
v názvu novin?
jiné odhalil také principy české prozódie, založil nový obor – slavistiku, či
objasnil mluvnické zákonitosti staroslověnštiny.
Čím se zabývá slavistika? Kde se staroslověnština používá v současné době?
Vědecké poznání měly podpořit i veřejně přístupné sbírky
přírodnin, uměleckých a historických cenností – pro tyto účely
vznikla první muzea. Ve srovnání s dneškem plnila tehdejší muzea
mnohem širší poslání. Nahrazovala či doplňovala činnost univerzit a
vědeckých akademií. Nejstarší muzeum u nás bylo otevřeno roku
1814 v Opavě (dnešní Slezské zemské muzeum), o tři roky později
vzniklo Moravské zemské muzeum v Brně a roku 1818 bylo v Praze
založeno Vlastenecké muzeum v Čechách (dnešní Národní
muzeum).
Hrabě Kašpar ze Šternberka (žil v letech 1761–1838)
jako významný český přírodovědec, specializující se
zejména na botaniku, geologii a
paleontologii, spolu s hrabětem Kolovratem a dalšími
českými aristokraty založil 15. dubna 1818 Vlastenecké
muzeum. Této instituci, která měla za úkol prohlubovat
poznání vědy a zároveň šířit nové myšlenky a znalosti
v českých zemích, daroval svou obsáhlou knihovnu spolu
s velmi cennými
přírodovědnými sbírkami.
Časopis Národního muzea je nejstarším
českým vědeckým a literárním časopisem, který
od roku 1827, kdy jej založil František Palacký,
vychází dodnes.
Které sbírky Národního muzea jsou v dnešní
době přístupné veřejnosti?
Která muzea se nacházejí ve vašem regionu a
co si v nich můžete prohlédnout? Pozvěte své
spolužáky na návštěvu muzejních sbírek ve
vašem okolí, zjistěte historii muzea a
seznamte s ní i své spolužáky ve třídě.
Významnou úlohu v šíření češtiny a
nových myšlenek sehrály noviny a knihy. Jejich vydávání je spjato
s nakladatelem a knihkupcem Václavem Matějem Krameriem (žil
v letech 1753–1808), který od roku 1789 začal vydávat česky psané
Krameriovy c. k. pražské poštovské (později vlastenecké) noviny.
Kramerius využil uvolnění cenzury za vlády Josefa II. a chtěl
prostřednictvím novin seznamovat čtenáře s osvícenskými ideály.
Ve snaze zpřístupnit široké veřejnosti česky psané knihy založil
roku 1790 Českou expedici, určenou k jejich vydávání a distribuci.
Česká expedice byla
prvním ryze českým
nakladatelstvím u nás,
vedle vydávání a
distribuce českých knih
fungovala také jako
knihkupectví a
antikvariát, ale i jako
místo setkávání
vlastenců z různých
koutů naší země.
Matěj Kopecký (žil v letech
1775–1847), „patriarcha
českého loutkářství“, šířil
myšlenky národního hnutí po
venkově, svá loutková
představení, jejichž hlavními
hrdiny byli Faust, český Honza
a čerti, hrál česky. V tradici
českého loutkářství pokračovali
i jeho synové a vnuci.
► Kterou loutkovou postavu
Matěj Kopecký v Čechách
proslavil?
► Kteří významní čeští
loutkáři se proslavili svými
loutkovými postavami ve 20.
století?
► Čím se proslavila
Magdaléna Dobromila
Rettigová?
Podobně zásadní význam na šíření češtiny, osvícenských myšlenek i
vlastenectví mělo divadlo – bylo přístupné všem bez ohledu na
vzdělání, zásluhou kočovných hereckých společností se česká
tvorba dostala i mezi ty, kteří neměli přístup k českým knihám.
K nejvýznamnějším organizátorům českého divadelního života
patřil Václav Thám (žil v letech 1765–1816), jeden z prvních
českých divadelních autorů a překladatelů.
První česká představení se hrála v roce 1785 v Nosticově
(Stavovském) divadle, česky se však hrálo pouze o nedělích a to
jen velmi krátce. Roku 1786 získali čeští herci povolení
k provozování českých představení v dolní části Koňského trhu
(dnešní Václavské náměstí) v nově vybudovaném C. k.
vlasteneckém divadle, známém více pod jménem Bouda. Divadlo
navštívil dokonce i Josef II., přesto však bylo nuceno z finančních
důvodů již po třech letech ukončit svou činnost (po roce 1789 se
česky hrálo U Hybernů).
Bylo to stavení podlouhlé, nepříliš vysoké a dosti primitivně zbudované,
podobající se spíše nějaké kůlně či boudě, jakou vídáme u nynějších majitelů
zvěřinců a opičích divadel. Nebylo ani natřeno. Pouze na jeho průčelí byl
zavěšen císařský orel, kolem něhož skvěly se v obou zemských jazycích zlaté
nápisy „C. k. vlastenecké divadlo“ označovaly, že jsme před chrámem bohyně
Thálie. Tehdejší česká Thálie nedbala patrně – nebo nemohla dbát –
na přílišnou parádu. (Josef Jiří Stankovský – Vlastencové z Boudy, s. 33)
Druhá generace
Přes četná omezení v období Metternichova absolutismu od
dvacátých let 19. století počet těch, kteří se aktivně podíleli na
národním obrození, postupně rostl. Vlastenectví našlo odezvu ve
středních měšťanských vrstvách mezi řemeslníky, živnostníky i
nově začínajícími českými podnikateli. Vůdčí role v národním
obrození připadla vlastenecky smýšlející inteligenci.
Druhá generace vyrostla na vědeckém výkladu českého jazyka
Josefa Dobrovského, byla však ovlivněna nikoliv racionálním
myšlením osvícenců, ale romantickými představami některých
německých filosofů hledajících smysl dějin a podstatu národního
společenství v lidové kultuře a v dávné minulosti. Mladší generace
národního hnutí byla na rozdíl od Dobrovského přesvědčena, že je
čeština plně životaschopným jazykem. Ve snaze dokázat, že se
čeština se plně vyrovná vyspělým evropským jazykům včetně
němčině, psali své odborné studie autoři této generace česky, jejich
Stavovské divadlo
První kamenné divadlo v Čechách nechal v Praze vybudovat
vlastenec hrabě František Antonín Nostic Rieneck [rýnek].
Divadlo svou činnost zahájilo roku 1783, hrála se v něm
německá činohra a italská opera, v roce 1785 se tu několikrát
hrálo i česky. V roce 1787 se v něm konala světová premiéra
Mozartovy opery Don Giovanni [džovany]. Při příležitosti
slavnostní korunovace Leopolda II. byla v Nosticově divadle
uvedena premiéra další Mozartovy opery.
Zjistěte, o kterou Mozartovu operu jde?
V jakém stavebním slohu bylo divadlo postaveno?
Josef Jungmann (žil v letech
177 3–1847) byl žákem Josefa
Dobrovského. Je považován za
jednoho nejvýznamnějších
českých jazykovědců vůbec.
Vytvořil základ moderního
českého jazyka. Pro výuku
češtiny na gymnáziu, kde učil,
sepsal první českou učebnici
literární výchovy, která poprvé
vyšla pod názvem Slovesnost
(1820). O pět let později vydal
Jungmann Historii literatury
české, první česky psané dějiny
české literatury. Jeho stěžejním
dílem, na němž se podíleli i jiní
odborníci, je pětidílný Slovník
česko-německý (1834–1839),
který obsahoval na 120 tisíc
slov a kromě uvedení spisovné
podoby slov poučil čtenáře i o
jejich významu a správném
způsobu užití. Jeho zásluhou
vznikla moderní česká
terminologie, o níž se mohly
opřít následující generace.
Nedostatek slovní zásoby při
svých překladech a při práci na
česko-německém slovníku vedl
Jungmanna k tvorbě nových
slov, poučen pravidly české
slovotvorby, sestavenými
Dobrovským, vytvářel nová
slova pomocí přípon, oživoval
stará zapomenutá slova a dával
jim nové významy, často
přebíral slova z příbuzných
jazyků (polštiny, ruštiny).
zásluhou vznikla první umělecky náročná literární díla včetně
překladů světových děl do češtiny.
Vůdčí osobností této generace byl jazykovědec Josef Jungmann,
který jako první veřejně ztotožnil češství s českým jazykem.
Myšlenka, že Čechem je pouze ten, kdo česky mluví, nikoli kdo
v Čechách žije, natrvalo ovlivnila směr národního hnutí.
Nové pojetí češství se postupně prosadilo, Češi a Němci se rozešli, v 19. století
nahradilo zemské vlastenectví jazykové pojetí národa. Na českém území se
postupně začaly formovat dva zcela odlišné národy. Německy mluvící
obyvatelstvo bylo ve výhodě, znalost němčiny umožňovala přístup ke vzdělání,
zajišťovala společenský vzestup. Češi měli na výběr, buď splynout s vyspělejším
německým prostředím, k čemuž směřovala i většina osvícenských reforem, anebo
se pokusit o vzestup češtiny a české kultury na úroveň srovnatelnou s německou
společností. Zpočátku zcela nereálné cíle se nakonec naplnily, čeština se stala
jazykem umění, vědy, publicistiky a nakonec byla zavedena i ve školách vyššího
typu. Vztah Čechů s Němci byl pro formování českého národa klíčovou otázkou,
jazyk byl nejen prostředkem ke komunikaci, ale i národním symbolem. Soutěžení
Čechů s Němci mělo i pozitivní vliv na rozvoj českého hospodářství, které
v německém prostředí nacházelo řadu podnětů, a snaha vyrovnat se vyspělejšímu
německému prostředí motivovala Čechy k hledání vlastní cesty hospodářského a
kulturního růstu, což se významně projevilo na přelomu 19. a 20. století.
Klíčovou roli v posílení národního sebevědomí sehrály odkazy na
slavnou českou minulost. Důkaz kulturní velikosti a starobylosti
českého jazyka měly prokázat i dva slavné rukopisy
Královédvorský a Zelenohorský, které byly objeveny krátce po
sobě v letech 1817 a 1818. Šlo o velmi zdařilé literární falzifikáty,
na kterých se pravděpodobně podíleli jejich objevitelé Václav
Hanka a Josef Linda, národní mladá česká inteligence je přivítala s
velkým nadšením.
Rukopisy, pocházející údajně z 9. až 13. století, odpovídaly romantickým
představám o českém dávnověku. O pravosti Rukopisů pochyboval veřejně jen
Josef Dobrovský, který je hned na počátku označil za podvrhy. Trvalo však téměř
80 let, než skupina odvážných vzdělanců v čele s Tomášem Masarykem vědecky
prokázala, že Rukopisy nejsou pravé. Jejich vědecké důkazy však veřejnost
odmítala přijmout a Masaryk spolu s ostatními byli považováni za nepřátele
českého národa. Rukopisy se během 19. století staly národním pokladem, typicky
českou vlasteneckou četbou. Inspirovaly umělce z mnoha oblastí.České falzifikáty
nejsou v Evropě ojedinělé, v 19. století se objevilo podobných rukopisů více –
k nejznámějším patří Ossianovy [ošijanovi] zpěvy, ojedinělá sbírka staré skotské
poezie, údajně pocházející ze 3. století.
Jak asi víte, hlavní roli v kauze rukopisných podvrhů hráli dva dobří kamarádi
Josef Linda a Václav Hanka. V době, kdy své rukopisy objevily, bylo prvnímu z
nich 27 a druhému 25 let a bydleli spolu v pražském podnájmu u Mádlů.
… Václav Hanka objevil vzácnou památku, a to, jak sám uvedl, „pod jarmarou" v
komoře kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Byl to sešitek o rozměrech 12
x 8 cm a obsahoval 14 básní ze 14. století. Dnes se mu říká Rukopis
královédvorský.
… Na svatbě byl (Hankovi) za svědka malíř, restaurátor a znalec starých
malířských technik František Horčička, správce obrazárny na zámku Zelená
Hora. A právě odtud, další šťastná náhoda, přišel Václavu Hankovi, knihovníku
Národního muzea, poštou Rukopis zelenohorský. První, kdo zavětřil, že objevené
rukopisy nejsou pravé, byl Hankův a Lindův učitel Josef Dobrovský, světově
proslulý slavista. Tak tedy nález Rukopisu královédvorského ze 14. století
Dobrovský uvítal, ale když mu Hanka přinesl Rukopis zelenohorský dokonce z 10.
století, pojal podezření. Především nedokázal - on, znalec nad všechny -
staročeský text rozluštit. Když pak Hanka přes noc text rozluštil, podezření
Slavoj a Záboj – sousoší
Josefa Václava Myslbeka na
pražském Vyšehradě
Jan Svatopluk Presl (žil
v letech 1791–1849) společně
se svým mladším bratrem
Karlem Bořivojem Preslem (žil v letech 1794-1852) vydal
v roce 1819 v Praze dílo Flora
Čechica (Květena česká),
v němž popsal 1498 rostlin,
z 522 rodových jmen, která oba
bratři nově vytvořili, se 338
názvů užívá dodnes. Patří
k nim např. bledule,
dobromysl, hluchavka,
hvozdík, kopretina, kukuřice,
šťovík. Ujaly se i Preslovy
názvy v oblasti zoologie (např.
dikobraz, klokan, ptakopysk,
velbloud), geologie a
mineralogie (např. zeměkoule,
krápníky, žula). Jan Presl
položil i základy českého
chemického názvosloví – vedle
pojmenování chemických
prvků – dusík, draslík, kyslík a
všechna ostatní zakončená na -
ík, zavedl systém přípon pro
pojmenování kyselin. Roku
1819 začal vydávat první český
vědecký časopis Krok.
Jedním z mála novotvarů, který
se v chemickém názvosloví
neujal byl kostík.
► Který chemický prvek měl
být označován tímto názvem?
zesílilo.
… Nalezené památky pak veřejně prohlásil za podvrhy. Netušil ovšem, že se tím
nadosmrti odsoudil k roli odrodilce a škůdce národa.
… Aby nám, přátelé, nebylo líto, že je naše literární historie nejspíš poskvrněna
podvrhem, je dobré vědět, že nebýt Rukopisů, nenapsal by Bedřich Smetana …
(Divadlo Járy Cimrmana, seminář ke hře České nebe)
Která významná česká díla 19. století byla Rukopisy inspirována?
Vedle Jungmanna se stěžejní postavou mezi obrozenci stal mladý
historik František Palacký. I on byl skvělý organizátor a velký
vlastenec. Spolupůsobil při zakládání Vlasteneckého muzea či
Matice české (1831) a vrcholným dílem Dějinami národu českého
v Čechách a v Moravě, kterým popsal dějiny českého území od
starověku až do roku 1526, se stal vědeckou autoritou uznávanou i
v zahraničí. Společně s Josefem Jungmannem a Janem
Svatoplukem Preslem založil František Palacký
Matici českou, první samostatnou českou kulturní
instituci zřízenou při Společnosti Národního muzea,
jejíž hlavní poslání dobře charakterizuje její
původní název Pokladnice k vydávání knih českých.
Matice umožňovala vydávat vědecká díla, staré
literární památky, ale také soudobou českou beletrii
a české překlady významných evropských děl.
Právě tady vyšel pětidílný Slovník česko-německý.
František Palacký (žil v letech 1798 –1876), se proslavil nejen jako historik, ale i
jako politik – stal se tvůrcem prvního českého politického programu – a
organizátor českého společenského života. Za svůj celoživotní přínos si vysloužil
přídomek „Otec národa“.
V roce 1823 se stal Palacký archivářem hraběte Šternberka v Praze, v roce 1839
byl jmenován dějepiscem Království českého. Na české dějiny nahlížel jako na
ustavičnou obranu proti německé rozpínavosti, vyzdvihoval především období
husitského hnutí, jehož idealizace přispěla k posílení národní hrdosti. Svým
pojetím národních dějin Palacký ovlivnil vnímání české minulosti až do 20.
století. Zasloužil se o rozvoj Vlasteneckého muzea, pod jeho vedením vznikla
česká verze Časopisu vlasteneckého muzea, byl spoluzakladatelem Matice české.
Jako politik patřil mezi umírněné liberály, roku 1848 formuloval hlavní zásady
české politiky – austroslavismu, jehož cílem bylo přetvořit Rakousko ve
federativní stát, v němž by jednotlivé slovenské národy získaly autonomii, ale
současně by patřily pod ochranu rakouské monarchii, která by je bránila před
rozpínavostí Německa na západě a Ruska na východě.
Vedle slavné minulosti byla pro národní sebevědomí oporou idea
slovanské vzájemnosti, k jejím hlavním propagátorům patřili
historik a básník Pavel Josef Šafařík (žil v letech 1795–1861) a
básník Jan Kollár (žil v letech 1793–1852).
Oba pocházeli ze Slovenska, podobnost českého a slovenského jazyka vedla oba
k myšlence, že Slované tvoří jeden velký národ, jednotlivé slovanské jazyky
Jan Evangelista Purkyně (žil
v letech 1787--1869) byl český
fyziolog, anatom, biolog a
filozof. Pro své vlastenecké
názory se v Rakousku marně
ucházel o profesuru, nakonec
působil až do roku 1850
v pruské Vratislavi. Jako jeden
z prvních přisoudil buňkám
stěžejní význam pro život,
svým popisem živočišné buňky
položil základy nového
biologického oboru – cytologii,
buněčné biologii. Byl u nás
mezi prvními, kdo přijal
Darwinovu vývojovou teorii.
S cílem „znárodnit vědu
duchem a jazykem českým“
přispíval do časopisu Krok,
roku 1853 založil
přírodovědecký časopis Živa,
který vychází dodnes.
► Která univerzita v Čechách
dnes nese jeho jméno?
►V jakém oboru se proslavil
jeho syn Karel Purkyně?
► Pro zvídavé: Zjistěte, které
biologické názvy jsou spojeny
s Purkyňovým jménem.
považovali jen za nářečí. Oba byli stoupenci všeslovanské vzájemnosti – tzv.
panslavismu, což je dobře patrno v Kollárově nejznámějším díle Slávy dcera.
Jejich představy vycházely z úvah populárního německého filosofa Johanna
Gottfrieda Herdera, podle nějž měli Slované zvláštní poslání, a právě jim náležela
budoucnost Evropy. Zastánci slovanské vzájemnosti vzhlíželi k Rusku, protože
jedině Rusové měli vlastní stát, navíc velký a mocný, jehož zásluhou byl poražen
Napoleon a který úspěšně bojoval s Turky na Balkáně. O nereálnosti panslavismu
založeného na velkém Rusku se přesvědčil mladý novinář Karel Havlíček
Borovský, který svůj pobyt v Rusku okomentoval více než výstižně: „Odjížděl
jsem do Ruska jako Slovan, vrátil jsem se jako Čech.“
Co chtěl Havlíček tímto svým výrokem vyjádřit?
Od 30. let 19. století čeští tvůrci usilovali o původní literární
tvorbu, vznikala kvalitní původní umělecká díla, která si nacházela
stále širší okruh čtenářů. Jejich autoři, ovlivnění romantismem, často
čerpali náměty v lidové poezii, vedle sbírek českých lidových písní,
které měly v českém prostředí již mnohaletou tradici, vznikly
rozsáhlé sbírky slovanské slovesnosti, nová témata nacházely v
slavné národní minulosti i ve své současnosti, čtenáře se snažili
vychovávat a vést je k vlastenectví. Z lidové tvořivosti vycházely i
Ohlasy písní ruských a Ohlasy písní českých Františka Ladislava
Čelakovského (žil v letech 1799–1852) vydané s desetiletým
odstupem, v letech 1829 a 1839.
Výjimku tvoří dílo Karla Hynka Máchy (žil v letech 1810–1836), jeho tvorba
soustředěná na pocity zklamáním a nejistotou pronásledovaného jedince zůstala
ve své době osamocena, předznamenala však již v polovině 30. let 19. století
cestu k moderní české literatuře.
Proti povrchní oslavě všeho českého bez ohledu na kvalitu ostře
vystoupil v polovině 40. let 19. století mladý novinář Karel
Havlíček Borovský (žil v letech 1821–1856), místo prázdných
vlasteneckých frází vyžadoval smysluplnou činorodou práci. Přes
sílící tlak cenzury rostl význam českého periodického tisku, vznikla
celá řada nových českých tiskovin, vedle nejstaršího deníku
Pražské noviny, začaly koncem 40. let 19. století pravidelně
vycházet Národní noviny. Objevily se i první české vědecké a
kulturní časopisy. Po časopisu Krok z roku 1821, začal od roku
1827 pravidelně vycházet Časopis českého muzea. V roce 1834
vyšlo i první číslo časopisu Květy.
Od roku 1812 se opět hrála česká představení ve Stavovském
divadle, rostl počet kočovných hereckých společností, které položily
základ ochotnického divadla. Zlepšovala se i kvalita původních
Národní noviny (vycházely v letech 1848 –1850, zakázány) –
významný český politicky orientovaný deník, založený Karlem
Havlíčkem Borovským; sehrál důležitou roli při popularizaci české
národně liberální politiky v revolučních letech 1848–1849
Květy české (1834) – nejstarší český časopis, cílem zakladatele
časopisu Josefa Kajetána Tyla bylo vytvořit kulturní časopis určený
k vzdělávání i k pobavení; obsahem tehdejších Květů byly vedle
povídek, které psal většinou sám Tyl, zprávy o veřejném životě,
oznámení nových českých knih a divadelních představeních,
nechyběly ani úvahy o českém jazyce, výňatky
z cestopisů a mnoho básní, vycházely v něm i překlady děl
ruských a polských autorů.
Slovníček pojmů:
asanace – stavební úpravy pro
zlepšení životního prostředí
etnikum – skupina lidí žijící na
určitém území a mající
společnou historii
fez – tradiční pokrývka hlavy
v islámských zemích
museum – z řeč. musaion =
chrám můz; instituce sloužící
k uchování a veřejné prezentaci
hmotných i písemných
památek
patriot – vlastenec
pentarchie – pětice vládců,
zemí
signatář – osoba, která se
svým podpisem hlásí
k určitému textu
Knihovnička:
Franz Herre – Meternich
Petr Hora-Hořejš – Toulky
českou minulostí 7
Miroslav Hroch – Na prahu
národní existence
Alois Jirásek – F. L.Věk; U
nás Jitka Lněničková – České
země v době předbřeznové
(1792-1848)
Vladimír Macura – Český sen;
Guvernantka Vladimír Neff – Sňatky
z rozumu Jiří Šedivý – Metternich
kontra Napoleon
Alois Vojtěch Šmilovský – Za
ranních červánků Jiří Štaif – František Palacký
Filmotéka:
F. L. Věk (TV seriál), režie:
František Filip (1969)
Sňatky z rozumu (TV seriál),
režie: František Filip (1968)
Tip na návštěvu divadla:
Divadlo Járy Cimrmana –
České nebe Ladislav Smoljak – Hymna
aneb Urfidlovačka
českých her, zasloužili se o to Václav Kliment Klicpera (žil
v letech 1792–1859) a zejména Josef Kajetán Tyl (žil v letech
1808–1856) – jejich hry se uvádějí dodnes. V Tylově hře
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, k níž složil hudbu
František Škroup (žil v letech 1801–1862) poprvé zazněla píseň Kde
domov můj, která se pro svou oblíbenost stala roku 1918 českou
státní hymnou.
Národní hnutí bylo trvalou součástí života české veřejnosti. V
roku 1840 se v Praze zásluhou Josefa Kajetána Tyla a jeho přátel
konal první veřejný český bál, české plesy patřily k
oblíbeným národním zábavám, na besedách se nejen tančilo, ale i
recitovalo a zpívalo. Centrem českého společenského života byla od
roku 1846 Měšťanská beseda, podle jejího vzoru vznikly podobné
instituce v dalších větších i menších českých a moravských městech.
Přes konzervativní snahy rakouské vlády, usilující o omezení
jakýkoli společenských změn, se společnost modernizovala.
Zásluhou industrializace vznikly zejména ve městech nové
společenské skupiny – vrstva podnikatelů na jedné a dělníků na
druhé straně, objevily se první sociální nepokoje a stávky.
S posílením hospodářského postavení středních měšťanských vrstev
vzrostl i jejich zájem o politické dění v monarchii. Čeští liberálové
pod vlivem mezinárodních událostí a i na základě vlastních
zkušeností zaujali kritické stanovisko vůči rusofilství, v českém
kulturním prostředí se postupně formoval první český politický
program. Dosud neexistující české politické organizace nahrazovaly
umělecké a kulturní instituce a spolky. Politické požadavky
zůstávaly i nadále úzce spjaty s požadavky jazykovými, úsilí o
zrovnoprávnění češtiny s němčinou bylo cestou k prosazení
rovnoprávnosti Čechů v rámci rakouské monarchie.
V zdánlivě neměnném metternichovském Rakousku se vytvořily
první opoziční skupiny, které kritizovaly konzervativní
absolutistický systém habsburské monarchie, rostlo napětí,
motivované politickými, národnostními i sociálními požadavky
rakouské veřejnosti.
Otázky a úkoly:
1. V čem spočíval rozdíl mezi osvícenským a metternichovským
absolutismem?
2. S jakým výsledkem se účastnila habsburská monarchie
napoleonských válek?
3. Co ovlivnilo hospodářský vývoj českých zemí v 1. polovině 19.
století?
4. Kteří čeští šlechtici se podíleli na hospodářském a kulturním
vývoji v počátku 19. století?
5. Jaký byl rozdíl mezi cíli první a druhé generace národního
obrození?
6. Jakou roli hrálo v době národního obrození české divadlo? Které
české divadelní tradice na počátku 19. století vznikly ?
7. K čemu sloužila Česká expedice?
8. O co se opírala myšlenka slovanské vzájemnosti? Kdo byli hlavní
představitelé panslavismu?
9. Za jakým účelem byly vytvořeny Rukopisy a jak ovlivnily českou
kulturu?