Kamýk je zřícenina gotického hradu v okresu Litoměřice. Zřícenina se nacházína skalnatém čedičovém ostrohu v katastru obce Kamýk u Litoměřic v Českém středohoří.

Varhošť je vrch ležící ve východní části Českého středohoří. Na vrcholu stojí od roku 1972 železná kruhová rozhledna jako třetí v pořadí, když dvě předcházející dřevěné dosloužily. Z rozhledny je výborný rozhled od Řípu, přes Hazmburk, Lovoš, Milešovku a Kletečnou. Na západě jsou vidět Krušné hory. Jako zvláštnost je možno vidět hladinu řeky Labe.

Zdaleka viditelné zbytky hradu Košťálova najdete nedaleko Lovosic na vysoké čedičové skále nad Třebenicemi. Je přístupný po zelené turistické značce nebo neznačenou cestou ze vsí Košťálov či asfaltkou (zákaz vjezdu) z nedaleké Sutomi.Nejhezčí je na podzim.

Malý hrad Oltářík na strmém skalnatém kopci u Lovosic, je dobrým dokladem změny myšlení stavebníků vyvolané husitskými válkami. Díky své nepřístupné poloze byl Oltářík velmi pevný, pro následující doby míru však současně prakticky odsouzený k zániku. Mimo samotných zbytků hradu návštěvník ocení daleký kruhový rozhled, který toto místo skýtá.

Archeologické průzkumy zařazují nejstarší hradní stavbu na vrcholu Kunětické hory do poloviny 14. století. Za husitských válek se stává důležitým opěrným místem husitského hejtmana Diviše Bořka z Miletínka. Roku 1491 přechází hrad do majetku Pernštejnů, za nichž dochází k zásadní přestavbě hradního komplexu. Vzniká mohutný dvouvěžový hrad s důmyslným systémem opevnění. Od druhé poloviny 16. století pozbývá hrad na původním významu. To bylo umocněno i jeho poškozením švédskými vojsky v závěru třicetileté války. V dalších staletích hrad ohrožovalo lámání kamene, které bylo zastaveno až na počátku 20. století.

Česká Republika, Liberecký kraj

Sporé zbytky dříve tolik mohutného skalního hradu (dodnes se zachovala asi ¼ jeho původní velikosti) uprostřed těžko prostupných močálů vás uchvátí i dnes. V poslední době je Jestřebí známé spíše pro problémy s opadáváním kusů skály, na které zřícenina stojí a tím představuje nebezpečí pro okolní domy. Dominantní pískovcový suk uprostřed otevřené krajiny vychází asi 25 metrů nad nevýrazný kopeček, který je ale nad okolím vyvýšen o dalších 25m. Jeho dřívější plná velikost jej předurčila pro vybudování opevněného sídla. Z torza hradu je přístupné pouze dolní plató, prudké schůdky za romantickým lomeným portálkem prochází bývalou hradní studnou. Na horní (o 11 metrů vyšší) plošině se zachoval zbytek 0,5 m vysokého hrazení, zakončeného 2m širokými a 1,8 m vysokými stínkami. Zbytky jiných staveb a tesaných prostor jsou dnes vesměs nečitelné. Pomohli tomu kromě povětrnostních podmínek zejména lidé - skálu s hradem v 18. stol. lámali na stavební materiál. Mnohokrát tak došlo k utržení nestabilních skalních převisů. I nyní se při procházce kolem hradu ocitnete poněkud v tísni pod masivností skalních převisů, které se nad vámi naklání.

Hrad se nalézá 8 km jihozápadně od České Lípy. Pokud jste před tím nenavštívili hrad Hřídelík a Ronov, který je po cestě na Milčany z Blíževedel, tak pravděpodobně vystoupíte ve stanici Zahrádky odkud je to 3 km na hrad, který se nalézá v turistické chatové oblasti, co by kamenem dohodil od Milčanského rybníka, ve kterém je naprosto jedinečné koupání. Z hradu zbyla pouze tato jediná vysoká stěna.

Česká RepublikaLiberecký kraj

Chudý Hrádek se nalézá nad Dolským mlýnem 6 km severozápadně od Dubé. Nejlépe se na hrad dostaneme ze stanice Zahrádky, což obnáší 1 km po silnici směrem na Zahrádky a dále asi 7 km po zelené turistické. Hezčí cesta je však 2 km z vesnice Dřevčice. Hrad se nachází na impozantním pískovcovém masívu, nad soutokem dvou potoků a je úplně schovaný za stromy. Na úpatí kopce, na kterém se hrádek nachází, se dochoval do skály tesaný sklep.

 

Česká RepublikaLiberecký krajDřevčiceN 50° 35' 23.22"E 14° 30' 27.13"

Nedaleko Holaského rybníka můžete navštívit zbytky domnělého tvrziště z poloviny 14. století s valem a příkopem. Uprostřed osamělý pískovcový blok přístupný tesanými schody. Jan Žižka zde dle cedule věznil svého bratra.

Česká RepublikaLiberecký krajHolanyN 50° 36' 54.95"E 14° 30' 32.66"

Pojedeme autem směrem z Prahy na Plzeň do vesnice Žebrák pod hrad Točník. Vlak do Žebráku nevede, protože v době, kdy se stavěla trať z Prahy do Plzně, Žebráčtí radní

(podle pověsti) odmítli tu ohnivou obludu pustit do města a tak trať musela být vedena oklikou přes Hořovice. Pokud přeci jen chcete jet vlakem, tak jeďte do Hořovic (tam občas staví i některé rychlíkové spoje) nebo do zastávky Praskolesy – to je jedna zastávka před Hořovicemi směrem od Prahy.

Česká RepublikaStředočeský krajN 49° 53' 12.69"E 13° 52' 53.39

Hrad se poprvé připomíná roku 1398. A již od počátku byl projektován jako reprezentativní, architektonicky velmi vyspělá stavba. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, byl užíván až do období třicetileté války, během jejíhož

průběhu zpustnul. Nadále byl dobře udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923. Točník, jehož vývoj byl násilně přerušen husitskou revolucí, dodnes představuje jeden z vrcholů vývoje českých hradů na konci 14. století.

Česká RepublikaStředočeský krajN 49° 53' 26.37" E 13° 53' 14.66"

Hrad se nalézá ve stejnojmenné vesnici nedaleko od Rakovníka. Vlakem se dopravte do zastávky Všesulov a odtud po žluté turistické značce 5 km.

Česká Republika

Středočeský krajKrakovecN 50° 01' 01.90"E 13° 38' 21.71"

Hrad je majetkem státu - Lesy ČR. O areál hradu pečuje Občanské sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty v čele s Františkem Zimmermannem z Křemýže. Hrad je celoročně přístupný a vstupné se nevybírá. 

Česká RepublikaÚstecký krajKostomlaty pod Milešovkou

N 50° 33' 15.25"E 13° 52' 47.09"

Hrad Pravda naleznete 2 km od stanice vlaku Domoušice po červené turistické značce. Hrad je velmi útulné místečko. Zachovalo se několik místností a spousta zdí.

Česká RepublikaÚstecký krajPnětlukyN 50° 14' 27.96"E 13° 42' 43.92"

Hrad Frejštejn je coby kamenem dohodil (a zbytek samozřejmě došel 9 km) od hradu Cornštejna po zelené turistické. Tato hradní zřícenina nedaleko vesnice Podhradí nad Dyjí.

Česká RepublikaJihomoravský krajN 48° 53' 57.56"E 15° 41' 09.47"

Hrad Cornštejn (Zornstein) stojí v strategické poloze při staré cestě spojující hrady Bítov a Vranov nad Dyjí, na skalnaté šíji mohutného meandru řeky Dyje se strmými srázy a úchvatnými výhledy do krajiny. Vznikl na území, jež náleželo k hradu Bítovu a které přešlo

na začátku 14. století jako trvalá zástava do rukou Bítovských z Lichtenburka. Poprvé je v písemných pramenech připomínán v roce 1343. Jan z Lichtenburka a Cornštejna, nejvyšší komorník zemského soudu v Olomouci, jej přebudoval v 1. polovině 15. století

v mohutnou gotickou pevnost. V letech 1464-1465 odolával po necelý rok obléhání moravského stavovského vojska, neboť Janův syn Hynek jako katolík vystoupil do otevřené vzpoury vůči kališnickému králi Jiřímu z Poděbrad. Hrad byl vyhladověn, zkonfiskován a předán do vlastnictví Krajířům z Krajku. Ti Cornštejn opravili a dále rozšířili.

Kolem roku 1530 se však hrad vrátil Bítovským z Lichtenburka a po jejich vymření (1571) postupně zchátral.    V 70. letech 20. století byly dvě třetiny hradu brněnskými památkáři opraveny necitlivou metodou. V roce 1998 a 1999 byla i zbývající třetina hradu technicky zabezpečena tak, aby mohl být zahájen turistický provoz. V zimě 2010/2011 se za podpory dotace EU podařilo na Cornštejně vybudovat další inovace pro návštěvníky: vyhlídkové ochozy na hradbách a baštách předsunuté pevnůstky, obnova schodišť do sklepení hradních paláců, informační systém s odpočívadly a nová pokladna a občerstvení, kde mohou návštěvníci v pohodlí počkat na prohlídku.

Česká RepublikaJihomoravský krajN 48° 56' 00.96"E 15° 42' 55.80"

Hrad je pravděpodobně královský, i když počátky jeho dějin nejsou doloženy. První písemná zmínka o Zbořeném Kostelci (původně se jmenoval Kostelec nad Sázavou) pochází až z roku 1341, kdy jej král Jan Lucemburský dává do zástavy Oldřichu z Valdeka, majiteli sousedního Týnce. Později Karel IV. vykupuje samotný hrad Kostelec a opět jej několikrát zastavuje. Po smrti Karla IV. se hrad načas nachází

v královském držení, později jej vyšehradský

purkrabí Chval ze Rzavého dostává do zástavy a nakonec i do dědičného držení. Po roce 1399 získává hrad v držení Filip Laut z Dědic, nejvyšší lovčí Království českého. Roku 1411 se významným držitelem hradu stává Jan Sádlo ze Smilkova, rádce a oblíbenec krále Václava IV. Po jeho smrti se majetku ujal stejnojmenný syn, který jej roku 1443 prodal. Nový majitel, Kuneš z Dubé, řečený Rozkoš, podniká z Kostelce loupežné výpady do širokého okolí při boji na straně katolických protivníků Jiřího z Poděbrad. Protože však Kuneš podepsal tzv. "zemský mír" a přesto českému království škodil "ohněm, braním a loupežemi", je Kostelec v roce 1449 bezvýsledně obléhán. Po krátkém příměří je v květnu roku 1450 obležen podruhé vojsky Jiřího z Poděbrad a Pražanů a dobyt. Kostelecké panství bylo rozděleno a samotný pustý hrad později připadl Zdeňkovi ze Šternberka, který jej opevnil a rozšířil. Po jeho roztržce s králem, kdy se Zdeněk ze Šternberka staví do čela tzv. Jednoty zelenohorské, oblehla královská vojska roku 1467 šest jeho hradů, mezi nimi i Kostelec, který byl dobyt, rozbořen a již nikdy nebyl obnoven. Z hradu krásný výhled na řeku Sázavu.

Česká RepublikaStředočeský krajN 49° 51' 15.79"E 14° 35' 29.24"

Ostroh, vypínající se nad soutokem řek Vltavy a Otavy, lákal svou polohou k osídlení již v předhistorické době. Před rokem 1234 zde král Václav I. založil hrad, ale stavební rozvoj Zvíkova je spojen se jménem Přemysla Otakara II. (+1278). Ke zmíněné věži nechal přistavět na tehdejší poměry veliký čtyřkřídlý palác nepravidelného půdorysu. Do konce 13. století byly ještě vystavěny hradby s branami a baštami, nejdůležitější hospodářské budovy a věž zvaná Hláska, opatřená břitem a zvýšená roku 1554. V 17. století nejslavnější období hradu skončilo a po roce 1648 začal Zvíkov chátrat. Na hrad je krásný pohled z parníku, který jezdí po řece.

Česká RepublikaJihočeský kraj

Zvíkovské PodhradíN 49° 26' 19.55"E 14° 11' 31.55"

Jeden z nejkrásnějších skalních hradů Českého Švýcarska se vypíná nad obcí Vysoká Lípa.Šaunštejn byl postaven někdy na přelomu 14. a 15. století za účelem ochrany tzv. České silnice, která byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s Lužicí. Majitelé hradu Berkové z Dubé se nechvalně proslavili svou pověstí lupičů. Hrad se pro ně stal útočištěm k loupeživým výpravám do okolí. Proto je Šaunštejn znám také pod názvem Loupežnický hrad. Na konci 15. století byl hrad opuštěn a postupně zpustnul.U paty skalního masivu je vytesaná dutina, která pravděpodobně sloužila jako stání pro koně. Přístup na samotný hrad je umožněn po strmých schodech úzkou spárou ve skále. Na vrcholu stávala dřevěná hradní věž, dnes však po ní zůstal pouze půdorys vytesaný do skály. Vrcholky jednotlivých skal jsou spojeny můstky. 3 metry hluboká prohlubeň sloužila jako nádrž na vodu, podobná místnost byla využívána jako hladomorna.Výstup na hrad určitě stojí za to nejen kvůli zbytkům hradních prostor, ale také díky nádhernému výhledu, který se Vám z vrcholu otevře.

Dějiny Landštejna začínají nejpozději po roce 1222, kdy zemřel moravský markrabí Vladislav a správy této části se ujal český král Přemysl Otakar I. Ve snaze zabezpečit zemské hranice budoval na sporných územích strážní hrady. Na zemské stezce přímo proti staršímu, snad

stejnojmennému hradu rakouských pánů ze Zöbingenu, byl založen královský hrad Landštejn. Střežil nejen zemskou stezku, ale i část hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem. 

Česká RepublikaJihočeský krajPomezíN 49° 01' 26.14"E 15° 13' 50.36"

Nádherná zřícenina hradu se nalézá nedaleko Prahy. Jeďte vlakem do stanice Noutonice a odtamtud asi 2,5 km po turistické značce na hrad. Jak ukázal současný archeologický výzkum, již ve 13. století zde existoval objekt charakteru hradu s mimořádně výstavnou kaplí. Stavebníkem dnešního hradu se před rokem l359 stal bohatý přední měšťan Starého Města pražského František Rokycanský

Tento nádherný romantický hrad nesmí ujít žádnému, kdož cestujete směrem na Hradec Králové a berete to trochu oklikou. Ve 13. století založený hrad byl rozšířen v 14. až  v 15. století. Po požáru v roce 1610 opuštěn a po třicetileté válce pobořen.

Předchůdcem hradu Lichnice bylo hradiště, které ve 2. pol. 12. st. vybudoval předek rodu Ronovců Smil. Podle tohoto místa získal Smil přídomek Světlík (Světlický).

Středověký gotický hrad z přelomu 13. a 14. stol., který založil český pán Bohumil z Budětic. Hrad patří k dispozičně ojedinělým dílům české hradní architektury a jeho dominanty tvoří zříceniny starého gotického paláce Rajského domu s protější věží Putnou. Obě části jsou propojeny mohutným kamenným mostem se čtyřmi lomenými oblouky. Roku 1627 byl k Rajskému domu připojen pozdně renesanční zámecký palác, který nese název  po svém staviteli Hubertovo křídlo.

Romantická zřícenina slezského strážního hradu Koberštejna nedaleko vrcholu Zámeckého vrchu (934 m.n.m.) nad údolím Černé Opavy. Z hradu, který se nacházel na špatně přístupných skaliscích a v době existence musel budit

dojem orlího hnízda, se do současnosti zachoval typický vysoký střep štíhlé válcové věže na skalnaté kupě a několik málo pozůstatků zdí a mohutného příkopu. Na hrad se dá nejlépe dojít ze dvou stran. První, kratší trasa vede z Horního Údolí po modré tur. značce. Odtud je skála s věží vidět již z dálky. Cesta je dlouhá necelé 3 km (pokud si zkrátíte cestu a dojdete přímo na rozcestník Pod Koberštejnem, vyhnete se rozcestníku Starý Rejvíz).

Od rozcestí Pod Koberštejnem vede z červené značky přímá trasa vzhůru do svahu až na hrad. Druhá trasa vede ze známého Rejvízu po červené, respektive modré turistické trase. Na rozcestí Starý Rejvíz se dejte mírně doprava po červené, až dojdete na rozcestí Pod Koberštejnem. Odtud již byla cesta popsána.

Neprávem opomíjený zámek na severozápadním okraji Prahy. Dostanete se sem městským autobusem od stanice metra Českomoravská, nebo pěšky z Vinoře po žluté turistické značce přes příjemný Vinořský háj. Uvnitř si pak můžete prohlédnout stálou výstavu kočárů. Oživením jsou také zde ustájení koně. K zámku náleží krásně upravený park.

Hrad Kašperk byl postaven kolem roku 1360 Vítem Hedvábným a nazván na panovníkovu počest Karlsberg.Měl napomáhat ochraně zemských hranic

a obchodní cesty vedoucí z Pasova do Čech a být správním střediskem krajiny, v níž se rozvíjela těžba zlata a stříbra. Téměř neustále byl však zastavován různým držitelům.

Roku 1584 rozprodal císař Rudolf II. velkou část kašperského panství a konečně roku 1617 celý hrad i se zbytkem panství koupilo město Rejštejnské Hory, nazývané odtud Kašperské Hory. Tehdy byl hrad již ve špatném stavebním stavu a město o něj nepečovalo o nic víc než předchozí držitelé. Po roce 1655, kdy byl vydán rozkaz k boření pevných hradů, přestali jej měšťané udržovat úplně a navíc z něho vylámali a odvezli všechen použitelný stavební materiál.

Bítov je jedním z nejstarších a nejromantičtějších hradů naší země (první písemná zmínka k letům 1061, 1067). Jedinečné je již jeho umístění v krajině: leží na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Želetavkou, nedaleko jejího soutoku s Dyjí, v malebném kaňonu tzv. Moravského Švýcarska.

Dnes se zrcadlí ve vodách Vranovské přehrady (zbudované k r. 1935), které zatopily obec Bítov v podhradí a které násobí jeho přeludné kouzlo.Původně dřevěný hrad (zbudovaný na místě někdejšího sídlištního

hradiska) byl jako zeměpanský hrad, střežící jižní hranici země, nahrazen brzo hradem kamenným. Z počátku 13. století se dochovala západní břitová věž. Bítov, který býval centrem jednoho z šesti moravských krajů, se po vymření Přemyslovců dostává (1307) na víc než dvě stě let do rukou nezkrotných Lichtemburků. Za nich vzniká jádro dnešní hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie (1334) a v základě i dnešní hradní palác, obě vstupní věže, štítová zeď i jižní křídlo. Na přelomu renesance a baroka dostává Bítov ve hmotě již dnešní převážně horizontální vzhled s jedinou vertikálou štíhlé strážní věže.

Mezi lety 1811 - 1863 byl již pustnoucí hrad za hrabat Františka a jeho syna Jindřicha z Daunů konečně upraven do dnešní, převažující novogotické podoby. Novogotický je zejména ráz palácových interiérů, určovaný jedinečnou kolekcí romantických iluzivních maleb, které ve více než 20 místnostech revokují v plošně napodobovaném štuku, kameni a dřevě ideální vzhled quasi-gotického rytířského sídla.

Zámek Kuks je znám pro svoje dochované barokní lázně a hospitál, jejíž výzdobu realizoval Matyáš Bernard Braun. Kuks byl znám svými minerálními léčivými prameny. To přimělo hraběte Šporka vytvořit z Kuksu lázně světové úrovně. V letech 1692–1695 nechal tedy vybudovat velkolepý areál rozdělený řekou Labe na dvě části. Část světská na levém břehu byla určena k léčbě těla, část na pravém břehu byla věnována léčbě duše. Dominantou levého břehu byl zámek, reprezentační sídlo z roku 1710. Kuks postihla řada požárů, povodní a válečných útoků. Postupně vznikl v blízkosti soubor soch v Novém lese od Matyáše Bernarda Brauna. Ten byl v roce 2000 zařazen

americkou organizací World Monuments Fund na seznam sta nejohroženějších památek světa, v

roce 2001 byl tento soubor sochařských děl vyhlášen národní kulturní památkou.

Z ostrohu nad řekou Jizerou se do údolí naklání Michalovická hradní věž Putna. Hrad zde stál zřejmě od 2. poloviny 13. století, avšak už v 15. století nebyl příliš využíván a podlehl pomalé, ale vytrvalé práci zubu času. K tomu se v 19. století přidali zanícení hledači pokladů, jejichž nápor narušil stabilitu válcové věže. Ovšem dnes je již stavebně zajištěná a přístupná jako rozhledna.

Nejstarší písemná zpráva o existenci Týnce a týneckého hradu je z roku 1318.

Archeologické nálezy, objevené při výzkumu v týneckém hradním nádvoří v letech 1969 - 1974 a další nálezy v okolí Týnce (např. slovanské pohřebiště na Brodcích z 8. až 9.století aj.) ukázaly, že tato oblast byla osídlena již v 8. až 10. století. V 11. století zde byl postaven nejprve dřevěný a později kamenný hrad s románskou rotundou, která je nejstarší dochovanou stavební památkou v Týnci.

Ve věži hradu zimují netopýři.

Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století.

Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským. Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl.

Hrad Pecka je nazýván Perlou Podkrkonoší. Nachází se přímo ve středu tohoto nádherného kraje. Z hradní vyhlídky je v plné kráse vidět centrální masív Krkonoš se Sněžkou a Černou horou, západním směrem nad městem Nová Paka se rýsují vrchy Kumburk a Bradlec (ruiny středověkých hradů), vpravo od nich Tábor s poutním kostelíkem, jiho-východně pak 671 metrů vysoká Zvičina – nejvyšší bod regionu.

Hrad Zvířetice nechal postavit Zdislav z Lemberka, syn známého Havla a jeho ještě známější ženy Zdislavy z Lemberka. Bylo to pravděpodobně někdy na počátku 14. století na ostrohu nad řekou Jizerou, nedaleko zemské stezky vedoucí z Prahy na sever do Žitavy.

Hrad byl v držení tohoto rodu, který patřil k Markvarticům až do roku 1504. První písemný doklad, kde se jméno hradu vyskytovalo je z roku 1318, kde se psalo o Zdislavových synech Heřmanovi a Markvartovi jako o pánech ze Zvířetic. Dalším významným majitelem byl také Hašek ze Zvířetic, který byl za vlády Karla IV. mis-trem královské komory a patřil k významným královským dvořanům. Později na počátku 15. století to byl Zdislav ze Zvířetic, který působil na pražské univerzitě. V dobách husitských byli páni ze Zvířetic proti králi a také "přivěsili svoji pečeť" ke známému stížnému listu proti upálení mistra Jana Husa. Po husitských válkách podporovali Jiřího z Poděbrad. 

Hrad se nachází nedaleko Mnichova Hradiště. Rozhodně stojí za vidění i Drábské světničky, které jsou od hradu Valečov několik málo km.

Po cestě narazíš ještě na zbytky hrádku Klamorna a velice zajímavou vyhlídku. 

Výstavba zámku začala v druhém desetiletí 18. století Václavem Antonínem Chotkem a byla od začátku velkoryse koncipovaná a stavěná podle osy jih-sever. Budovy byly výškově odstupňovány a

obklopovaly geometricky členěný čestný dvůr.Ten byl uzavřen plotem s alegorickými sochami měsíců a ročních dob, z dílny Matyáše Brauna. Z čestného dvora se vstupovalo do hlavní budovy reprezentačním schodištěm. Tento půdorys stavby ve tvaru X zůstal v podstatě nezměněn dodnes. Druhým majitelem zámku se stal syn zakladatele hrabě Rudolf Chotek. Otec mu umožnil získat na tehdejší dobu velmi dobré vzdělání, které uplatnil v císařských službách. Jeho talentu, zejména v oblasti ekonomické, využila panovnice Marie Terezie. V roce 1749 byl Rudolf Chotek povolán do Vídně, kde ve funkci prezidenta finanční komory a ředitele obchodu v dědičných zemích přispěl k povznesení hospodářství habsburské monarchie. Díky svým úspěchům rozšiřoval pozemkový majetek a také se rozhodl pro úpravu hlavní budovy zvětšením křídel na dvojnásobek původní délky. Interiéry získaly rokokový vzhled a zámek se v podstatě přiblížil dnešní podobě. Jelikož Rudolf Chotek neměl mužského potomka, převzal rodový majetek jeho synovec Jan Rudolf. Ten získal Veltrusy na základě tzv. fideikomisu, který zaručoval nezcizitelnost, nedělitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Čtvrtý majitel zámku, Jindřich, jako poslední jemu svěřené statky rozšířil, ale za jeho nástupců začalo panství upadat. Hospodaření ve vlastní režii ustalo, dvory byly propachtovány, průmyslové podniky pronajaty a majetek postupně rozprodáván. V roce 1945 se stal vlastníkem československý stát, jenž zpřístupnil zámek veřejnosti. 

Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchení.

Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se

ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary.

Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až

šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo 20 - 25 cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany.

Zámek Vranov nad Dyjí patří k nejpozoruhodnějším stavbám středoevropského baroka. Vznikl přestavbou ze starého románsko gotického hradu, poprvé připomínaného jako zeměpanská pohraniční pevnost k roku 1100. Z něho si podržel dvě hranolové věže, část hradeb a budovy tak zvaného předhradí. Současnou podobu mu vtiskli po ničivém požáru

v roce 1665 hrabata z Althannu. Ti na sklonku 17. století - podle projektu císařského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu - nejdříve postavili a vyzdobili impozantní sál předků, dominující zdejší členité krajině a výtvarně umocňující její osobitý půvab. Vzápětí vybudovali zámeckou kapli Nejsvětější Trojice

jako jeho ideovou protiváhu. V 18. století pak přestavbu završili obytnými budovami čestného

dvora. Zámek pak získali polští Mniszkové, kteří přivedli k rozkvětu proslulý vranovský závod na výrobu kameniny. S nimi spříznění Stadničtí drželi zámek Vranov nad Dyjí až do počátku druhé světové války. Ten je dnes jako národní kulturní památka v péči státu.

Hrad Hláska se nachází nad řekou Sázavou asi 4 km po červené turistické značce ze zastávky Vlaku Hvězdonice. Pod hradem je malý kemp, se skvělou venkovní hospůdkou.

Zřícenina hradu Kunžvart stojí na ostrohu ve východním výběžku hory Strážný severozápadně od městečka Strážný na Prachaticku v Jihočeském kraji. Hrad nikdy nesloužil jako stálé panské sídlo, ale plnil výhradně strážní funkci, tomu odpovídala i jeho skromná

podoba.

Hlavní a jedinou budovou byla mohutná hranolová obytná věž s jedním zaobleným nárožím. Zachovala se zřícenina této stavby vysoká asi 15 metrů. Hradní zřícenina je volně přístupná.

Hrad byl založen v 1. polovině 14. století na ochranu Zlaté stezky. Poprvé se hrad připomíná v roce 1359, kdy byl majetkem Peška z Janovic. V roce 1547 se hrad připomíná již jako pustý.

Hrad Hus byl vystavěn na úzkém skalnatém ostrohu obtékaném řekou Blanicí. Přístupný byl od severu, kde bylo opevněné předhradí. Za ním stál vlastní hrad chráněný hlubokým, ve

skále vylámaným pří-kopem s hradbou.Nejstarší písemná zpráva o hradu Husí pochází z r. 1341, kdy král Jan Lucemburský povolil bra-trům Jenšíkovi, Vavřinci a Peškovi z Janovic vys-tavět hrad na místě zvaném „Na husí" na ochranu nově zakládaných vsí na odlesněné půdě. Král si přitom vyhradil právo volného vstupu do hradu, kdykoliv by hrozil nepřátelský vpád z Bavor do Čech. Roku 1359 potvrdil král

Karel IV. vlastnické právo

Peškovi z Janovic a jeho příbuzným. Roku 1363, po vymření pánů z Janovic se huské panství dostalo do přímého králova majetku.Kolem roku 1390 měl hrad a panství královský podkomoří Zikmund Huler, jeden z oblíbenců krále Václava IV. V r. 1394 však byl zbaven úřadu a nakonec pro podvody v roce 1405 popraven. Král pak dosadil na hrad jako purkrabího Mikuláše z Pístného, jenž se začal psát z Husi.Mikuláš z Husi náležel mezi horlivé přívržence Husova učení, a proto byl r. 1419 vypovězen z Prahy. Stal se jedním z předních hejtmanů na Táboře a pomáhal město uhájit, když ho oblehl Oldřich z Rožmberka.

Hrad Helfenburk se nalézá asi 6,5 km od Bavorova po modré turistické na Strakonicku na dominantním vrchu u vsi Krajníčko. Na hradě je možné potkat partu místních nadšenců, kteří za podpory obecního úřadu rekonstruují některé části hradu. Věž je přístupná a je z ní pěkný výsled.V podhradí se pasou ovce a v okolních lesích jsme našli obří mraveniště.

Pustý hrádek, to jsou vlastně zbytky předsunutého opevnění hradu Kašperk, který leží 400 metrů východně na skalnatém hřebenu. Byla zde původně pětiboká věž, která vznikla současně s hradem, a cesta vedoucí k pravé hradní bráně tak byla v celé délce pod kontrolou právě tohoto strážiště. Na Puský hrádek se dostanete kamenitou strmou cestou od hradu Kašperk. Cesta je značená a pod Pustým hrádkem je informační tabule. Je odtamtud úchvatný pohled do okolí.

Popis:Romantická zřícenina rozhledny v zámeckém parku je pravděpodobně pátá nejstarší rozhledna u nás. Rozhlednu, zvanou Gloriet, nechal postavit kolem roku 1830 tehdejší majitel parku Jan Nostic - Rhienek. Vnější obtáčivé schodiště vedlo na dřevěnou plošinu s krásným výhledem na park.

Popis trasyTrasa začíná v obci Lukov a pokračuje po červené značce až na rozcestí Příčky. Zde přejde na

zelenou značku a lesem dojde až ke zřícenině Nového hrádku. Z jeho horního ochozu se otevře jedinečný pohled do údolí řeky Dyje. Délka trasy je 4 km.

Prvními historicky doloženými majiteli území Nového Hrádku a několika blízkých vsí byli premonstráti z kláštera v Louce u Znojma. V roce 1358 jej získal moravský markrabě Jan Jindřich, který zde buduje lovecký hrádek.

Areál zříceniny je tvořen dvěma hrady - starší gotickou stavbou

s obytným palácem a dvojitým oválným prstencem hradebních zdí a dále předním hradem vznikajícím postupně od patnáctého století z původního předsunutého opevnění. Mezníkem ve stavebním vývoji Nového Hrádku je třicetiletá válka, během níž byl v roce 1645 dobyt a pobořen Švédy. Starší část zůstala zříceninou, přední hrad byl však využíván jako letní lovecké sídlo šlechtickými majiteli.

Hrad Dražice je možné nalézt na okraji stejnojmenné vsi. Je dobře viditelný, pokud jedete po dálnici na Mladou Boleslav v místech, kde je odbočka na Benátky nad Jizerou. Z hradu se dochovalo jen několik málo zdí a hradní sýpka, která je dodnes využívána.

První písemná zmínka o hradu a obci pochází z roku 1368. Hrad, který založil asi o 30 let dříve dvorský místosudí Jenčík z Janovic, se objevuje v pramenech pod „Jenčův kámen“.

Od roku 1368 hrad vlastnil notář královské komory Pavel z Vlašimi, po němž ho roku 1379 zdědil jeho syn Jan z Jenštejna. Tomu hrad roku 1390 odebral král Václav IV.

Za častého střídání majitelů byl pak jenštejnský hrad obýván až do roku 1583. Poslední majitel Jan Dobřichovský z Dobřichova zemřel zadlužený, Jenštejn byl proto po jeho smrti zabaven českou komorou a připojen k brandýskému panství. Poslední ránu hradu zasadili Švédové, kteří ho zpustošili roku 1641.

Jenštejn se v současnosti rychle rozrůstá díky nové čtvrti řadových domů nazvané Nový Jenštejn.

Ze Zbečna se vydáme po červené značce směrem na Sýkořice a dále ke zřícenině hradu Jenčov. Hrad Jenčov stojí na skále nad potokem Vůznicí a nejspíše byl založen v polovině ve 13. století, jako jeden z loveckých hradů krále Václava I.

Zřícenina je to nevelká, ale poměrně dobře zachovalá, takže je jasné, že měla pouze dvě části. Obdelníkové stavení a nad ním čtyřbokou věž. Po prohlídce zříceniny se vydáme po červené a poté od rozcestí V Koutech po neznačené cestě do obce Běleč.

Kopec Boreč byl zařazen do evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Jedná se o lesnatou znělcovou vyvýšeninu, na které se nachází Národní přírodní památka Boreč se stejnojmennou naučnou stezkou. Chráněné území zaujímá plochu 18,7 ha a je chráněno již od roku 1951. Jedná se o jeden z nejpozoruhodnějších vrchů v CHKO České středohoří se zcela unikátním výskytem zvláštního geologického jevu tzv. mikroexhalací a ventarol.

Zdejší geologická zvláštnost spočívá v tom, že celý vrch je protkán sítí malých skalních puklin, které ústí jak na úpatí kopce, tak na jeho vrcholu, kde jsou uměle rozšířeny. V zimě pak nastává velice zajímavý jev spočívající v tom, že kopec dole na úpatí nasává studený vzduch z venkovního prostředí, který pak prochází celou soustavou vnitřních puklin, zde se ohřívá od okolní horniny, a je podstatně teplejší vyfukován zpět do ovzduší nahoře na temeni kopce. Rozdíl teplot unikajícího vzduchu vůči okolnímu prostředí může být až 20 °C. Uvnitř kopce se ohřívaný vzduch obohacuje o vlhkost, proto v tuhých zimách nad vyústěním vzniká masivní ojínění porostu a překrásné rampouchy. Hnací silou tohoto jevu je rozdíl teplot vzduchu - teplý vzduch stoupá vzhůru a studený klesá dolů.

V létě pak působí zcela opačný efekt, teplý vzduch je nasáván na temeni kopce, průchodem vnitřními puklinami se ochlazuje a dole na úpatí je už ochlazený vyfukován zpět do ovzduší, teplota na výstupu zde činí okolo 4 °C. Teplota horniny uvnitř kopce nikdy neklesne pod 9 až 10 °C a celý efekt je tím větší, čím nižší je okolní teplota. Znamená to, že dosažený teplotní rozdíl je největší, je-li tuhá zima. V praxi to způsobuje také další doprovodný jev - v jámách na vrcholu kopce lze i uprostřed té nejtužší středoevropské zimy pozorovat čilý život různých

drobných organizmů (živočichů i rostlin). Za zmínku stojí výskyt borečky vzácné.

Celý kopec funguje coby jakýsi obří přírodní akumulátor tepelné energie.

Základ hradu tvoří velice zajímavý a ojedinělý skalnatý útvar sopečného původu. Dva lávové sopouchy vyvřely z nitra země v době třetihor. Následná eroze splavila zakrývající hlínu, písek a ostatní měkké horniny a obnažila tento útvar do dnešní podoby. Celek je světovou přírodní raritou.Založení hradu spadá až do pozdního středověku - přibližně mezi roky 1380 až 1390, kdy majitel zdejšího panství Čeněk z Vartemberka využil přirozené obranné vlastnosti čedičových skal. Na hřebenu mezi oběma vrcholy založil vnitřní hrad s obytnými paláci a na vrcholu obou skal pak nechal vybudovat obranné, ale zároveň obytné věže. Na nižším, nazývaném pro jeho rozložitější vzhled Baba, stávala šestiboká dvoupatrová stavba, přístupná z paláce ze severní strany. Na vyšším a štíhlejším vrcholu nazývaném Panna stával palác obdélníkový, původně třípatrový, v jehož prostoru byla prý i hradní kaple.Výrazné výškové uspořádání staveb (relativní převýšení Panny oproti prvnímu nádvoří cca 57 m, Baby cca 47 m) umožnilo vybudovat systém obrany v nedostupnosti a dokonalém kruhovém přehledu vnitřního hradu, jeho svahů i dalekého okolí. Vlastní paláce obývané pouze ve vrchních partiích poskytovaly ve spodních částech dostatečné skladovací prostory pro uložení zásob na doby obléhání. Vodu poskytovala vlastní hradní studna na prvním nádvoří, asi 30 metrů hluboká, a na Panně byly ve skále vybudované důmyslné cisterny na dešťovou vodu. Pod hradem se údajně  dále nacházejí rozsáhlá sklepení a v bludišti pískovcových skal a trhlin

jeskynní prostory s jezírky ústící patrně v jeskynním systému zvaném Sklepy (skalní město Apolena nedaleko pod hradem).Vlastní systém tří obranných pásů tvořily hradby 1,5 - 2 m široké a až 15 m vysoké. Za první - vstupní branou jsou zbytky bývalého purkrabství, strážnice, kde ještě kolem 19. století byly zbytky krbu. Tento prostor prvního nádvoří - tzv. vnějšího hradu sloužil i jako menší hospodářské zázemí. Druhou - tzv. kulisovou branou jsme

prošli do prostoru vnitřního hradu, kde u jižní zdi stávaly konírny a po stranách menší obytné budovy. V místě nového schodiště na věž Babu stál vysoký dřevěný palác, kterým se vystoupalo až do vrchního kamenného paláce vytápěného původně kachlovými kamny. Vlevo z tohoto nádvoří byl přístup po kamenných schodech malou brankou pro pěší do nejlépe chráněné části hradu, dnes se zbytky hlavního paláce. Původně podélně dělený, s trámovými stropy, čtyřpatrový, s viditelnými zbytky děr jednotlivých podlaží. Na vrchu jsou patrné zbytky oken s kamenným ostěním a sedátky pod okny. Vybudované točité schodiště zvané Aehrenthalské vzniklo v prostoru pravého paláce v letech 1841 - 1843.

    

Čedičový vrch Veliš (429 m) nedaleko Jičína je výraznou dominantou krajiny – lákavou jak daleký výhled, tak pro bizarní scenerii přímo na vrcholu. Na nejvyšším místě kopce stojí zděný sloup, základní bod nivelační sítě z 19. století.Zřícenina se nachází na stejnojmenném výrazném kopci nad vesnicí Podhradí asi 3 km jihozápadně od Jičína.

Vimperský zámek vznikl na původním gotickém hradu založeném údajně před rokem 1263 Purkartem z Janovic, který se právě v roce 1263 poprvé uvádí s přídomkem z Vimperka. Hrad vstanul nad již dříve vzniklým městečkem. Hrad samotný sloužil převážně k ochraně odbočky Zlaté stezky (obchodní stezka) z německého Pasova do českého vnitrozemí a jako centrum rozlehlého panství.Po nemilosti u Záviše z Falkenštejna se neznámým způsobem dostali na hrad počátkem 14.

století Bavorové ze Stra-konic. Později však Vimperk získali zpět Janovicové.Král Václav IV. Dal potom Vimperk do držení Kaplířům ze Sulevic. Ti hrad stavebně upravili a rozšířili. Jejich rod Vimperk držel až do roku 1494, kdy jej bezdětný Petr Kaplíř odkázal do rukou svému příbuznému Zdeňku Malovcovi z Chýnova.V roce 1547 bylo jeho synu Petrovi Malovcovi za účast ve stavovském povstání proti císaři

panství Vimperk zabaveno. Za 6000 kop jej koupil Jáchym z Hradce roku 1553, ale dlouho si jej nepodržel a hned následujícího roku jej odprodal dalšímu Vítkovci Vilému z Rožmberka za 12 000 kop. Poslední rožmberský vladař Petr Vok pak odprodal roku 1601 Vimperk za 20 000 kop Volfu Novohradskému z Kolovrat. Jeho syn Jáchym byl nucen po stavovském povstání, kdy byl vimperský zámek dobyt Mansfeldem, přistoupit k rozsáhlým opravám. Zadlužil se a panství roku 1630 prodal Janu Oldřichu z Egenberka za 60 000 zl. Dne 20. července 1857 zapálil blesk vimperský zámek, kde vyhořelo divadlo, kaple a druhé poschodí proti městu. Po rekonstrukci a opravách dostal zámek nynější podobu.V držení hlubocké větve Schwarzenbergů byl zámek do roku 1948. Pak byl zestátněn. Své sídlo zde měly Jihočeské státní lesy a po revoluci připadl městu. To jej prodalo Správě národního parku Šumava, která jej vlastní dosud.

Tento jedinečný systém skalních místnůstek se strmým přístupem po úzkém schodišti se nachází nedaleko Mnichova Hradiště. Po cestě se nezapomeňte podívat i na hrad Valečov.Na sedmi pískovcových blocích spočívají zbytky skalního hradu, jenž je „králem“ mezi podobnými památkami. Ve skalách, oddělených jen úzkými štěrbinami, byla část prostor přímo vysekána, na koruně skal pak byly postaveny roubené dřevěné objekty. Ty zanikly, zachovaly se jen „kapsy“ pro jejich ukotvení a samozřejmě světničky v pískovci – napočítáme již na třicet. Archeologové kladou vznik hradu někam do 13. Století. Pevnost pak byla opuštěna a obnovena někdy na konci husitských válek. Poté byla definitivně ponechána svému osudu a zanikla. Dnes lze projít romantický labyrint a potěšit se i fantastickou vyhlídkou z vrcholu skal.

Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu, národní přírodní památka. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. Její rozměry jsou úctyhodné, přesto se při pohledu z blízka zdají býti ještě větší. Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem. Od místa vstupu do areálu se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky, odkud můžeme pozorovat samotnou Pravčickou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Neodmyslitelně k Pravčické bráně patří výletní zámeček Sokolí hnízdo. Vybudován byl r.1881 na místě chatrče z dubové kůry, která sloužila jako výčep. Původně bylo Sokolí hnízdo využíváno k ubytovávání významných hostů zdejšího rodu Clary-Aldringenů. Dnes se v prvním patře nachází muzeum národního parku. V přízemí se dochovala stylová restaurace vyzdobená původními malbami.

Nedaleko Varnsdorfa u Jiřetína pod Jedlovou se nalézá hrad Tolštejn. Téměř pod hrad se dá dojet autíčkem. V hospůdce na hradě se pořádají různé kulturní a hudební akce.