1 5. strana: Nechcete se nudit? Tak… Stále jsme počítali dny do Vánoc a jako mávnutí proutku jsou už tady. I když nám Martin na bílém koni zatím nepřinesl žádnou sněhovou nadílku, neznamená to, že si nemůžeme zimních dnů užívat jinak, třeba jen čtením našeho vánočního Koktejlu. Příjemné počtení vám přejí všichni z redakčního týmu. 6. – 8. strana: Pekelné stránky 4. strana: A opět je tu rozhovor… 2. -3. strana: Slovo na úvod Citát měsíce Vyneseno z ředitelny 14. – 15. strana: Co na to naši mudrcové 5. ročník / prosinec 2014 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy 16. – 17. strana: Silvestrovská móda a k tomu něco na zahřátí 13. strana: Naši domácí mazlíčci 11. – 12. strana: Srdce s láskou darované 18. – 19. strana: Zajímavosti a luštění 9. – 10. strana: O šikaně
Transcript
1
5. strana:
Nechcete se
nudit? Tak…
Stále jsme počítali dny do Vánoc a jako mávnutí proutku jsou už tady. I když nám
Martin na bílém koni zatím nepřinesl žádnou sněhovou nadílku, neznamená to, že si
nemůžeme zimních dnů užívat jinak, třeba jen čtením našeho vánočního Koktejlu.
Příjemné počtení vám přejí všichni z redakčního týmu.
6. – 8. strana:
Pekelné
stránky
4. strana: A opět
je tu rozhovor…
2. -3. strana:
Slovo na úvod
Citát měsíce
Vyneseno
z ředitelny
14. – 15. strana:
Co na to naši
mudrcové
5. ročník / prosinec 2014
ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy
16. – 17. strana:
Silvestrovská
móda a k tomu něco na zahřátí
13. strana:
Naši domácí
mazlíčci
11. – 12. strana:
Srdce s láskou
darované
18. – 19. strana:
Zajímavosti
a luštění
9. – 10. strana:
O šikaně
2
John Winston Ono Lennon
byl britský zpěvák a hu-
dební skladatel, člen hu-
dební skupiny The Beatles.
Prosadil se také jako malíř,
herec, spisovatel a politický
aktivista. Významným způ-
sobem ovlivnil vývoj rocko-
vé hudby 20. století.
„Až ti bude nejhůř,
obrať se ke slunci a
všechny stíny padnou
za tebe.“
- John Lennon
-
Citát měsíce vybrala Hanka Vodehnalová
Přijďte se k nám podívat, nebudete litovat…
Rodiče budoucích prvňáčků,
přemýšlíte doma čím dál častěji o tom, která škola by byla pro Vaše dítě tou nejlepší?
Využijte Dnů otevřených dveří. Ty naše se pro Vás a všechny příznivce naší školy otevřou 15. ledna
2015 od 8 do 17 hodin na obou budovách (Sokolovské i Pražské). Jako vždy budete moci nahléd-
nout do všech koutů školy. Budova na Pražské bude od 15 do 17 hodin patřit především nastávají-
cím školákům. V doprovodu kamarádů ze Zvířecí říše okouknou třídy, které voní novotou, prolezou
všemi zákoutími, zakouzlí si a zahrají na interaktivní tabuli a pak si společně s rodiči a paní učitel-
kou vyrobí na památku „zvířátkový tužkovník“.
Všechny Vás srdečně zveme a těšíme se na příjemně strávený čas, tak neváhejte a přijďte mezi nás!
Všichni ze ZŠ a MŠ Sokolovská
Slovo šéfredaktorky Čtvrté číslo Sokolovského koktejlu v letošním roce je tady. Není za námi tedy ještě ani polovina školního
roku, ale práce za sebou máme již mnoho a mnoho. Proto bych chtěla ještě v roce 2014 poděkovat všem
redaktorům za články, nápady, pomoc a vůbec za to, že časopis každý měsíc vychází a doufám, že to tak
bude i dál.
Karolína Hynková
3
Milí přátelé naší školy, ani jsme se nenadáli a už je zde
opět konec roku, který byl událostmi opravdu nabitý.
Neuškodí 12 „malých ohlédnutí“ za pestrým a úspěš-
ným rokem 2014:
15. ledna 2014 – „Den otevřených dveří“ nejen pro
naše budoucí prvňáčky;
5. – 6. února – úspěšný zápis do 1. třídy, díky kterému
jsme mohli otevřít dvě první třídy ;
28. března – v den narození J. A. Komenského škola
hrou s Úžasným divadlem fyziky (ÚDIF);
25. dubna – věnováno naší Zemi - Den Země;
12. května – 29. května – týdenní ekologické pobyty žáků 2. stupně (Hostětín, Kaprálův
mlýn, Oucmanice) a putování po severovýchodních Čechách;
10. června – „Rozloučení se školním rokem“ ve Fabrice;
K téhle práci jsem přišla asi tak před 7 nebo 8 roky, když jsem jez-
dila do Prahy do školy. Nevěděla jsem, jak bych potom uplatnila
to, co se v té škole učím. Tak jsem nejdříve začala pracovat
s mentálně postiženými lidmi, kde jsem s nimi dělala takový film
na festival Mental Power… byla to strašná dřina, ale byli jsme
tam. Musím říct, že mě to bavilo. No, a takhle jsem pomalinku pře-
cházela a nakonec jsem skončila tady. Pracovala jsem i
s autistickým chlapcem.
Co je to vlastně ten Mental Power?
Postižení jednou za rok natáčejí filmy a pak je festival jako třeba
našich filmů, tak je i festival filmů těchto lidí, který se pořádá
v divadle Radka Brzobohatého. Jdou si po červeném koberci, jsou
opravdu hvězdy večera, je tam pro ně úžasné pohoštění, jsou tam
různí herci, kteří to uvádí a jsou v kontaktu s těmito postiženými
lidmi. Je to akce, která trvá 2-3 dny a pak se promítají filmy. Po-
tom je vyhlášení nejlepšího filmu a ten nejlepší jde do Karlových
Varů. Takže to byl pro mě takový pěkný zážitek, když jsem viděla,
jak si to tito lidé užívají, i když jsme nezvítězili.
Co všechno vaše práce obnáší?
Hlavně hodně trpělivosti. Ale jinak pomáhám Martínkovi překo-
návat situace, které sám nezvládá (učení, chování atd.).
Jaké školy jste vystudovala?
No…moc jich nebylo, akorát jsem studovala 3 roky psychoterapii
v Praze a asistentku pedagoga.
Co ráda děláte ve volném čase?
Maluju, dělám loutky, čtu a lenoším.
Čím jste chtěla být jako malá?
Kovbojem.
Prozradíte nám něco o vaší rodině?
Děti nemám, mám 17 let přítele, s kterým mám moc pěkný život.
Právě z toho vyplývá moje životní motto, že všichni kolem mě i
v naší domácnosti musí být šťastní a musí se tam cítit dobře. To
znamená, že když moji kamarádi přijedou na návštěvu, tak dělám
maximum pro to, aby se tam cítili dobře.
Jak se vám s Martínkem spolupracuje?
No, tak mně dobře a Martínkovi prý taky dobře.
Děkujeme paní asistentce za velmi příjemný rozhovor a do nového roku jí
přejeme mnoho štěstí a radosti v soukromém životě i při práci s dětmi.
„Všichni kolem mě i v naší domácnosti musí být šťastní a musí se tam cítit dobře.“
Tímto mottem se řídí paní Taťána Gáliková, asistentka pedagoga,
s kterou se můžete potkat především ve třídě paní učitelky Procházkové a která je velikou oporou malého Martina.
Paní asistentka se svým svěřencem
Tentokrát s přítelem a psím miláčkem Kiminkou Bibou
5
Krystalizace
V přírodovědném kroužku jsme si „vypěstovali“ krystaly soli a modré skalice. Umíchali jsme roztoky, které jsme poté nechali stát na okně a čekali a čekali, dokud se neodpaří voda.
Hraní s prvky V chemickém kroužku jsme zkoumali různé chemické prvky. Zkou-mali jsme vlastnosti síry, hoření hořčíku, reakci sodíku s vodou a vyrobili jsme i výbušný vodík.
Fenologické měření V přírodovědném kroužku se zabýváme pozorováním přírody. Vydali jsme se do parku. Každý z nás si vybral strom a sebral jeho list. Tento list jsme poté měřili. Na jaře budeme pozorovat pupeny stromů.
Dovedné ruce – Fimování V dovedných rukou jsme vytvá-řely výrobky z FIMO hmoty. Vyrobily jsme si přívěsky, náuš-nice a různé panáčky. V budoucnu bychom si chtěly vyrobit krásné fimované lžičky.
Vaření v 6. A – Vánoční pečení Před Vánocemi jsme si zkusili také upéct vánoční cukroví, abychom překvapili naše maminky a pomohli jim s pečením. Na jedničku jsme zvládli vanilkové rohlíčky a piškotové kuličky.
Chcete si vyzkoušet nějaký chemický pokus? Chcete pozorovat pří-rodniny? Nebo si chcete něco dobrého uvařit či něco pěkného vyro-bit? Stačí se dostat do spárů paní učitelky Macenauerové a věřte, že se nudit nebudete. Zde jsou důkazy.
6
Dvě deváťácké skupiny pe-
kelníků, andělů a Mikulášů
rozdávaly 5. prosince radost i
trochu strašení. Pár vyděše-
ných očí mohly vidět hned na
začátku své výpravy, kdy se
vydaly do mateřské školy a
do prvních tříd. I přes obavy
paní učitelek a přes velký
strach dětí se ve školce roz-
plakala pouze jedna holčička.
Ostatní děti byly moc stateč-
né, a tak si od anděla a Miku-
láše vysloužily malou dob-
růtku. V první třídě paní uči-
telka prozradila, že by se
u nich našlo několik zlobivců.
Ti se čertům sice poctivě při-
znali, ale trest je přece jen
neminul. Čerti popadli hříšní-
ky i s židličkami a odnesli si
je. Co by s nimi ale dělali, že?
Proto děti musely slíbit, že už
budou hodné, a čerti je zase
vrátili. U druháčků se naopak
našlo mnoho odvážlivců, kte-
ří chtěli jít do pekla dobro-
volně, tak proč jim to nespl-
nit. Tedy alespoň na chvilku…
Když obě skupinky opustily
Pražskou, vydala se jedna
z nich obveselit pacienty svi-
tavské LDN. Za doprovodu
kytary pana učitele Luňáčka
pekelníci zazpívali několik
vánočních písní a rozdali ma-
lé dárečky. S koledami se pro-
šli i po pokojích na dětském
oddělení. Druhá skupina se
vydala za dětmi do kojenec-
kého ústavu. Zde si také pe-
kelníci s dětmi zazpívali
s kytarou, tady v rukou paní
učitelky Pospíšilové. Skupina
pana učitele ale ještě chtěla
pokračovat v rozdávání ra-
dosti, a tak se při cestě do
školy stavila do italské pizze-
rie na náměstí a i tam zazpí-
vala. Změna byla v tom, že
tentokrát odměnu dostali
zpěváci… a co jiného než
pizzu . Potom bylo na řadě
to nejlepší a nejočekávanější
– samotné třídy na Sokolov-
ské. Na prvním stupni si
s dětmi zazpívali, pár jedinců
bylo opět odneseno na chod-
bu a černému obličeji neunikl
snad nikdo. Celá devátá (pe-
kelnická) třída se ale nejvíce
těšila na druhý stupeň, kde
o zlobivcích a lumpech všich-
ni moc dobře vědí. Proto do
šesté, sedmé i osmé třídy šli
téměř najisto. Když čerti od-
cházeli ze tříd, sotva se dalo
poznat, kdo patří k nim a jest-
li náhodou někoho nezapo-
mněli v lavicích.
7
S nejsou žerty
Jednoho krásného dne se narodilo v království děťátko. Všichni slavili, a když všichni jedli, děťátko ukradli čerti. Král se vydal hledat dítě do starého mlýna, kde čerti po-bývali. Čerti vrátili králi dítě pod podmínkou, že až bude dívce osmnáct let, tak si ji vezmou zpátky. Roky ubývaly a v den jejích osmnáctých narozenin se konal ples. Přišli nejen všichni hosté, ale s nimi i čerti. Chtěli princeznu, ale král řekl, ať přijdou zítra, že se potřebují rozloučit. Celou noc v království přemýšleli, jak čerty přechytračit. Najednou krále napadlo, že místo princezny dají čertům babku kořenářku. Tak se nalíčila, učesala a proměnila se v princeznu. Čerti si toho všimli až v pekle. Celí naštvaní se vydali do zámku. Královnu napadlo, že půjdou za Mi-kulášem, aby je rozsoudil. Řekl něco takového: „No, čerti neměli právo krást vám dítě, tím vás obalamutili, ale na druhou stranu, vy jste čerty podvedli. Myslím, že bude správné, když si král a královna nechají princeznu a čer-ti si vyberou jednoho anděla.“ Všem se Mikulášovo roz-řešení líbilo, a tak díky princezně chodí 5. prosince vždy svatý Mikuláš, čerti a jejich vybraný anděl… Klárka Melicherová
V pátek 5. prosince vznikaly u šesťáků v hodině slohu čertovské pohádky, příběhy, ale také
vzpomínky na zážitky s čerty, Mikulášem a anděly nebo… jen tak něco, každý po svém.
Jako malý jsem se moc čertů bál. Teď už se jich nebojím a nevěřím na ně. Těším se na devátou třídu, až budu převlečený chodit strašit menší děti.
Až budu mít zvonek, pytel, rohy… Jééé, to bude mé hoby!
Doufám, že sníh napadne, jinak to bude moc nápadné.
Nebyly by radovánky s rohatými čerty a sněhuláky. Mám rád to zvonění zvonku,
jak se Mikuláš blíží, andělé za ním a čerti se plíží.
Mikulášský čas všechny těší nás. Všichni venku běhají před čerty a
jejich vidlemi. Milan Sláma
Jako malá jsem se čertů dost bála. Jednou ve-čer, když táta říkal, že půjde na hokej, přišli čerti. Přišel jeden čert, Mikuláš a anděl. Andě-la jsem poznala, byla to naše sousedka. Miku-láš byl její manžel a čert byl můj táta. Poznala jsem ho podle bot. Odešel v modrých tenis-kách a čert přišel také v modrých, úplně stej-ných, teniskách. Když jsem ho poznala, tak to popíral. Pořád jsem na něho křičela: „Nech mě být, tati!“ Ale stejně mě strkal do pytle. Potom mě zachránil anděl. Dali mi nadílku a šli dál. Od té doby se to opakovalo každý rok. Kristýna Kvapilová
Ahoj, jmenuji se Bertík. Jsem čert a dnes straším se svými kamará-dy svět. Když jsem řekl se svými kamarády, myslel jsem anděla a Mikuláše. Anděl má bílé vlasy, krásné bílé šaty, křídla a dává dětem perníky. Mikuláš nakoukne do knihy hříchů, jestli dítě pomáhalo mamince nebo jestli zlobilo. Potom dítě zazpívá písničku a já (čert) ho postraším, podám mu ruku a jde se do pekla. V pekle je teplíčko a pohod-líčko. Jsem rád, že jsem čert, nemusím nic dělat, jenom strašit. Tak ahoj, zase za rok! Veronika Stránská
Když jsem byla malá, tak jsem se bála čertů. Chodili v strašlivě děsivých gumových maskách. Čím jsou horší masky, tím je větší strach. Musím uznat, že jsou stále strašidelnější a děsivější. Takže se jich bojím pořád. Když se jde na Mikuláše do školy a slyšíte to čertovské zvonění, je to trochu depresivní a také se bojím víc. O přestávce jsem se podívala z okna a uviděla jsem je, začala jsem se bát. Andělé jsou ale hezcí, z nich strach moc nejde a z Mikuláše taky ne.
Jilue Neumeisterová
8
Byl jednou jeden čertík, jmenoval se Bertík. Narodil se 5. prosince.
Když mu byly čtyři roky, vydal se poprvé s Mikulášem a andělem
za dětmi. Tento čertík nebyl jako všichni ostatní, toužil se stát an-
dělem a roznášet dary a sladkosti jako andělé. Věděl, že kdyby to
řekl čertům, vysmáli by se mu. Proto si to nechal pro sebe, ale ať
chodil, kam chodil, byl stále smutnější. Jednoho dne, když šel zase
s andělem a Mikulášem, vzal si košík plný černého uhlí. Každému,
kdo zlobil, dal uhlík. Když se to od Mikuláše dozvěděli všichni čer-
ti, moc ho chválili a začali Bertíkovi závidět. Od té doby dávají čerti
zlobivým dětem černé uhlí, kterým topí pod kotli.
Saša Koláček
Ahoj děti,
chci vám povědět příběh o mně a mé kamarád-
ce Lucii. Před rokem, zrovna když se slavil čert,
Mikuláš a anděl, jsme s Luckou měly volno ve
škole, a tak nás napadlo, že bychom mohly jít
postrašit moji mladší sestru. Tak jsme se pře-
vlékly za čerta a šly do jejího pokoje a začaly
křičet, blbnout, skákat, až jsme ji hrozně vyděsi-
ly. Ona se rozbrečela a šla si stěžovat mamince.
Věděly jsme, že z toho budeme mít problém, a
tak jsme utekly za babičkou. Zjistily jsme ale, že
není doma, tak jsme seděly na schodech před
babiččiným domem. Najednou se proti nám
rozběhl čert a zmizel. Vyděsily jsme se k smrti.
Pak jsme si uvědomily, že jsme mé sestře uděla-
ly něco špatného a že se musíme omluvit, pro-
tože víme, že se nám to taky nelíbilo. Od té doby
se čertů bojím, svoji sestru nestraším a
k babičce chodím jenom s mamkou, taťkou a
sestrou… S čerty nejsou žerty!
Kačka Ebertová
Jednoho chladného večera, když byla bílá
krásná zima, seděla rodina Sněhulákova u kr-
bu. Najednou někdo zaklepal na dřevěné dve-
ře. Maminka šla otevřít, a protože byl den, kdy
chodili čerti s Mikulášem a andělem, tak se
děti schovaly o spíže, aby je čerti nenašli a ne-
vzali si je s sebou do pekla. Maminka otevřela
dveře a ejhle, byl to čert a anděl. Maminka se
udiveně na ně podívala a zeptala se: „Kde je
Mikuláš?“ Anděl řekl: „My právě nevíme, viděli
jsme ho naposledy někde tady v lese, u vaší
chaloupky.“ Maminka řekla, že tu nikde není,
ale najednou se v lese něco pohnulo. Zářilo to
jako bílé čisté prádlo, mělo to špičatou čepici a
červený kříž na hábitu, v ruce velkou zla-
tostříbrnou berlu. „Ale to je přece Mikuláš,“
řekl čert. „Děti, vylezte.“ Děti vylezly, řekly
básničky, Mikuláš jim nadělil sladkosti a děti
šly spát. Druhý den byly děti spokojené, že je
neodnesl čert.
Tereza Pastušťáková
Když jsem byl malý, čertů jsem se bál. Bál jsem se ale hlavně Mikulá-
še. Ani nevím proč. Vždy měl tvrdý hlas, byl strašně velký a měl vel-
kou hůl ve tvaru lízátka. Andělů jsem se nikdy nebál, ani jako malý.
Pokaždé jsem je tahal za křídla, schovával se za nimi nebo jsem zalezl
pod stůl. Pod tím jsem nebyl vidět, protože jsem na sebe strhl ubrus.
Čerti mě ale vždycky našli. Asi to bylo tím, že spadla sůl a pepř. Když
ke mně šli, začal jsem křičet a mlátit rukama a začal jsem je kousat.
Většinou mě čert předal andělovi, tam jsem byl hodný. Teď už se čer-
tů ani Mikuláše nebojím. Ani nevím, jestli jsem věděl, že dostanu
sladkosti. Kdybych to býval věděl, možná bych se jich nikdy nebál.
Vojta Nespěšný
9
Třeťáčci už mají jasno!
Dne 27. listopadu nám pozvala paní učitelka policistku. Učili jsme se o šika-
ně. Šikana znamená někomu vyhrožovat, třeba takhle: „Dej mi peníze, nebo tě
zbiju.“ Nebo: „Umyj mi boty, nebo tě zbiju.“ Filip
Co je šikana? Šikana je, když někdo někoho ponižuje a vydírá ho. Nebo když
někdo někoho mlátí, skáče mu na věci, někde ho zamkne a nechce ho pustit.
Nebo ho shodí ze schodů, půl roku si ho nevšímá, ničí mu věci, sní mu oběd
anebo si s jeho věcmi jen tak pohazuje. Když mu to vrátí, tak to běží kecnout.
A proto chci, aby byla schránka důvěry. Dominik
Mě zaujalo, jak nám říkala o šikaně. A to, co mě zaujalo nejvíc, je to, že když se
stydíme to říct ve škole, tak to řekneme doma. Tonda
Říkali jsme si, že šikana sama nezmizí a že musíme říct, že nás to bolí. A on
přestane, nebo ne. Když nepřestane, tak se to musí řešit a říct to paní učitelce.
A taky jsme mluvili o schránce důvěry.
Bavili jsme se o šikaně. Paní nám říkala, jak se šikana projevuje. Říkala nám, že když byl její
syn prvňáček, tak mu jeho kamarád bouchl pěstí do břicha a dělal mu to každé ráno. Zaujala
mě schránka důvěry, chtěla bych ji tady mít. Ta beseda byla zajímavá.
Mně se líbilo, jak jsme se bavili o šikaně a už vím, jak
mám vyřešit problémy. Protože se tady ve škole nějaké
problémy objevily. Bylo hezké, co nám říkala, moc se mi
tato beseda líbila. Mohli bychom si udělat skříňku důvě-
ry, je to dobré. Kačka
Jak to vidí páťáci?
Zaujalo mě, že ti hloupí, kteří
dostávají čtyřky a pětky, šikanují ty chytré. Markéta
Ve čtvrtek jsme měli 1. vyučovací hodinu besedu o šikaně. Přišla
mluvčí Policie ČR. Setkali jsme se s ní už na dopravním hřišti tady
ve Svitavách. Dozvěděla jsem se, že můžou být šikanováni hlavně
slabší nebo chytřejší děti. Překvapilo mě, že můžou být šikanováni
i dospělí. Polekalo mě, že můžou být šikanovány i děti s brýlemi,
protože moje nejlepší kámoška má brýle. I já jsem se se šikanou
potkala. Jednou nás jeden kluk a ostatní jeho kamarádi shodili na
zem a hodili nám aktovky do křoví. Vendula
První hodinu k nám do třídy přišla paní policistka. Povídala nám o šikaně a o tom, jak
tu šikanu její syn zažil. Šikana je fyzická a psychická. Říkala nám, že si jedna holka kvů-
li šikaně podřezala žíly. Ukazovala nám obrázky na interaktivní tabuli. Povídala nám a
ptala se nás, jestli někdo šikanu zažil. Přihlásil se jeden kluk a řekl, že viděl, jak se dva
kluci šikanují. Šikana vypadá tak, že někdo někomu řekne: „Až půjdeš ze školy, tak vy-
pucuješ boty, dej mi svačinu,…“ A zítra zas. Julie
10
Co říkají na besedu s paní policistkou čtvrťáci?
Dne 27. listopadu proběhla v naší třídě beseda o šikanování. Paní policist-
ka nám vysvětlila, že šikana je každé chování, kterým mi chce někdo ublí-
žit. Jedná se o opakované a úmyslné násilí. Násilí může mít podobu bití,
kradení peněz, ponižování nadávkami a pomlouvání. Nepřímá podoba ši-
kany je i někoho přehlížet a ignorovat. Šikanou je také to, když někdo ně-
koho nutí dělat věci, které sám nechce. Šikana může být i skupinová, kdy
jednoho žáka šikanuje více žáků. Existuje i kyberšikana, nahrávání šikany
na video a šíření po internetu. Oběť šikany velmi trpí. Jsou to většinou děti,
které mají nějaký zdravotní problém nebo kterým to ve škole nejde, proto-
že se nějak liší. Je špatné někomu ubližovat, máme si pomáhat. O každém
ubližování řeknu paní učitelce, protože to, aby někdo trpěl a trápil se, se mi
nelíbí.
Beseda byla pro mě důležitá, protože šikanování porušuje práva člověka.
Každý člověk má právo na důstojnost a bezpečí, proto se musíme všichni
k sobě chovat slušně, s úctou a pomáhat si, a ne si ubližovat. Adam Šnajdr
Jak už jste se asi doslechli, v říjnu se mezi našimi chlapci ze
4. A a chlapci z 5. A objevily jisté spory, které byly označeny
jako šikana. Proto nás navštívila ve čtvrtek 27. listopadu
2014 policistka ČR por. Mgr. Hana Kaizarová. Paní policist-
ka nám vysvětlila význam slova šikana. Šikanování je cho-
vání, kdy dochází k úmyslnému ubližování. Také nám ob-
jasnila, jaký je rozdíl mezi šikanou a škádlením. Při škádle-
ní se může člověk bránit, většinou je to pro legraci a poba-
vení všech ostatních. Při šikaně jde o ponížení konkrétního
člověka. Obětí bývá obvykle slabší jedinec, který se nemůže
bránit. Když dáme při škádlení najevo, že se nám nelíbí, tak
přestane, kdežto při šikaně agresor ještě přitvrdí. Paní po-
licistka nám také vyprávěla o případech šikany, které už
musela sama řešit.
Z přednášky jsme si všichni vzali ponaučení. A opět se po-
tvrdilo staré známé přísloví: „Nedělej druhému to, co ne-
chceš, aby druzí dělali tobě.“ Noemi Nývltová
Co je šikana? To je, když každý den jeden člověk (v našem případě žák) bije toho druhého, vydírá ho,
ničí mu věci, bere mu svačiny, kapesné apod. Šikana jen tak sama nepomine, musíte to nahlásit. Oplatit
to, to není zrovna to pravé ořechové. Šikanuje se spíš ve školách. Poučil jsem se. Vít
Tato beseda se konala ve čtvrtek 27. 11. Besedou nás provázela mluvčí Policie ČR Hana Kaizarová. Be-
seda byla velice naučná. Naučila jsem se něco o šikaně a o tom, jak je šikana závažná. Paní policistka si
pro nás připravila pár poučných vět na tabuli. Věty byly takovéhle: Dozvěděla jsem se, že oběti šikany
bývají více děti nebo dospělí, kteří se učí lépe než ostatní. Beseda byla hezká. Natálie
Paní Haně Kaizarové děkujeme za besedu, kte-
rá byla určitě pro všechny děti velmi přínosná.
11
Na začátku hodiny českého jazyka se ve třídě
rozhostilo ticho, protože se z reproduktorů
ozýval zvuk. Mnozí z nás hned poznali tlukot
srdce. A to se také stalo tématem hodiny.
Srdce – symbol lásky, přátelství, zdraví, lidskosti, vztahů, síly, citu… a mohli bychom pokra-
čovat dál.
Naším úkolem bylo zamyslet se nad tím, komu a proč bychom darovali srdce vyrobené
dětmi v řezbářském kroužku. Padlo mnoho návrhů – rodičům, kamarádovi, seniorům, chlap-
ci, jenž přišel o život, když zachraňoval spolužačku, Natálce se zdravotním postižením, týra-
ným zvířatům a další a další. Z poslední lavice se ozvalo: „A co dětem z dětského domova?“
Pokyvování hlav většiny bylo důkazem souhlasu. A proč zrovna jim?
Děti v dětském domově nemají to štěstí a možnost žít Spolu
se svojí Rodinou, nemají takový Domov jako my.
Mají ale naštěstí své „tety“, které je připravují
na životní Cestu a snaží se jim vytvořit
Emotivní prostředí.
s láskou darované
Pan učitel Luňáček se s žáky z řezbářského kroužku zapojil do literár-
ní a výtvarné soutěže, jejímž pořadatelem a organizátorem jsou firmy
ANTECOM s.r.o., vydavatel časopisu Age, společnost OPTYS a Studio
Ypsilon. Cílem soutěže je podpora tradičních lidských hodnot, jako jsou láska,
přátelství, rodina a vzájemná úcta; podpora týmové práce a rozvoj tvůrčích do-
vedností dětí. K dřevěnému srdci vyrobenému v kroužku připravili společnými
silami doprovodný text o tom, komu a proč srdce darují, žáci 7. ročníku s paní
učitelkou Andresovou. Autory příběhů v textu jsou Míša Hotařová s Jirkou Pila-
řem a Michal Maljarčík.
Proč existují rodiče, kteří své dítě odloží? Nedají nebo mu nemohou dát svou péči a
lásku? O tom už jsou naše dva vymyšlené, ale přesto tak pravdivé příběhy.
12
Zuzanka
Setkali se náhodou dva velmi mladí lidé. Těm se nedopatřením narodilo dítě. Oni ho však ne-
chtěli, tak se rozhodli, že ho odloží před dveře kojeneckého ústavu. Tam jej našly sestřičky. Zjistily, že
je to krásná holčička, a daly jí jméno Zuzanka. Když bylo Zuzance pět let, zeptala se jedné z tet
v dětském domově: „Proč mě nikdo nechce? Něco jsem udělala? Jsem špatná?“ Teta jí vysvětlila, proč
se mohou děti dostat do dětského domova, a řekla jí, že si tak krásnou a milou holčičku určitě někdo
adoptuje. Netrvalo to dlouho a pro Zuzanku si přijel mladý pár, který se trápil tím, že nemůže mít děti.
Byla štěstím bez sebe. Měla svoji rodinu, svůj pokoj plný hraček, ale hlavně byla šťastná. V pokoji vise-
lo nad postelí dřevěné srdce vyrobené dětmi, pro které byl a je život v rodině samozřejmostí.
Honzík
Byl krásný letní den a já šel domů ze školy. Potkal jsem kamaráda, který nesl v ruce dřevěné
srdce vyrobené v řezbářském kroužku. Oslovil mě a řekl mi: „Na, tady máš ode mě dárek.“ Byl jsem z
toho tak trochu vedle a poděkoval jsem. Proč zrovna mně, říkal jsem si, ale najednou mi den připadal
ještě krásnější. Doma jsem srdce odložil na stůl. V hlavě se mi honila myšlenka, že bych i já někomu
mohl udělat den krásnějším. A nápad byl na světě!
Pátek je den, kdy chodím pomáhat do dětského domova. Pro radost dětí, ale i pro radost svou.
Vzal jsem srdce a vyrazil za svými mladšími kamarády bez rodiny. Cestou jsem přemýšlel, komu ho
dám. V domově jsem zahlédl malého chlapce, kterého jsem tam ještě nikdy nepotkal, měl slzy na kra-
jíčku. Sestřička mi řekla, že Honzíkovi tragicky zahynuli rodiče a že se o něj nemá kdo starat. Šel jsem
za ním, bylo mi ho moc líto. Rozhodl jsem se, že srdce daruji právě jemu. Skrze slzy se na mě usmál a
já měl tak skvělý pocit. Stali se z nás kamarádi. Za dva roky si ho vzal do péče nějaký bezdětný pár.
Všichni byli moc rádi, že Honzík našel novou rodinu. I já, i když jsem pro něj uronil slzu, protože mi
odešel prima kamarád, ale rodina je rodina. Darované srdce nechal ostatním dětem v domově. Prý mu
přineslo štěstí a teď už ho potřebuje zase někdo jiný.
Zuzance a Honzíkovi se život změnil. I když v dětském domově
díky tetám nestrádali, až teď poznali pravou Sílu rodiny
a Radostné okamžiky s ní, Darovanou lásku,
opětované City a společný život
plný Emocí.
Ne každý z dětí má takové štěstí jako Zuzanka a Honzík z našich příběhů, proto bychom chtěli
všem dětem žijícím v dětském domově darovat vyrobené srdce, srdce s láskou darované.
13
Želva nádherná Jak jsme přišli k želvám? Jednou nám mamka řekla, že by si chtěla pořídit domů želvy, tak jsme
hledali na internetu a našli jsme jednu paní, která dokonce byla tady ze Svitav. Druhý den jsme
si domluvili schůzku. Paní měla doma i hodně jiných zvířátek. Ve své vlastní ložnici měla kočky,
ty kočky byly vážně všude, byly pod postelí, na posteli… prostě všude. Takže teď zpátky
k želvám. Měla tam dvě želvy nádherné, jednu malou a druhou velkou. Rozhodli jsme se, že si je
vezmeme obě dvě. Než jsme odešli, zeptali jsme se, jak poznáme, že ta želva je samec nebo
samice. Paní nám řekla, že taky bohužel neví. Doma jsme si je pojmenovali, ta větší se
jmenovala Berta a ta menší se jmenuje Natálka. Proč říkám, že se Berta jmenovala? Ta bohužel
asi před rokem umřela. Ale to je koloběh života. Dozvěděla jsem se nové věci o želvě nádherné,
třeba že velká želva je samice a malá želva samec. No tak máme doma samce želvy nádherné
jménem Natálka, no jo.
Zajímavosti Čím se krmí? Hovězí srdce, sušené rybičky,…
Prostředí? Musí mít nejlépe celé akvárium s vodou a
nějaký ten výstup nahoru, protože tyhle želvy se rády
vyhřívají. Takže je dobré mít i lampičku nad tím výstupem
a možná i nějakou tu skrýš.
Jak poznáme želvu nádhernou? Na hlavičce má
takový červený proužek, na krunýři mají různé
„klikyháky“ a čárky, ostatní želvy mají jenom
čtverečkovaný krunýř.
Barča Bártková ze sedmičky nám představí své želvičky.
Nebo želvičku a želváka?
14
Matýsek H., 1. A V obchodě. Zabalí je a pak nám je oknem přinese.
Vojta O., 1. A Koupí si je v hračkářství.
Kde bere Ježíšek dárky? Spousta dětí si tou otázkou láme hlavu. Na co
přišli naši nejmenší?
Kačka, 2. A
V obchodě.
Verča, 2. A
U bytu má obchod.
Nela, 2. A
Vyrábí je se skřítky.
Ríša, 2. A
Má pomocníka, který je nakupuje.
Honza Hr., 2. A
Vykouzlí je.
Markétka, 2. A
Vymyslel stroj a ten je vyrábí.
A kde bydlí Ježíšek? To je také oříšek. Kam mu máme posílat dopisy s přáními, když nevíme,
jakou má adresu? Naši mudrcové to ale vědí.
Viki N., 1. A To fakt nevím. Kubík P., 1. A
Kupuje je v obchodě.
Lukášek H., 1. A Koupí je v obchodě.
Denisek V., 1. A Vyrábějí je skřítci a Ježíšek je pak rozdává.
Nikolka S., 1. A Ježíšek je koupí v obchodě a pak je dá pod stromeček. Lucinka V., 1. A Od skřítků a Ježíšek je pak doveze.
Adélka P., 1. A Elfi je vyrobí a Ježíšek je donese ko-mínem. A když nemáš komín, tak si to přeješ a ono se to splní.
Elishka Van Sas, 1. A
Ježíšek je vyrábí.
Samík Van Sas, 1. A Ježíšek je dělá s andělama.
Miki K., 1. A Ježíšek si je vezme v obchodě, pak tam dá na stůl peníze a pak je donese komínem nebo oknem.
Filípek K., 1. A Nenápadně je odněkud vezme a při-nese nám je.
Pavlík B., 1. A Dárky jsou od Mikuláše.
Šimonek V., 1. A To nevím. Matýsek S., 1. A Koupí je v obchodě.
Pavlík W., 1. A
Koupí je v obchodě.
Honzík Š.,1. A
Koupí je v obchodě.
Josífek I., 1. A Ježíšek je koupí v obchodě.
Jindra N., 1. A
Koupí je v hračkářství.
Matýsek S., 1. A Na mraku.
Jáša, 2. B
Vyrábí je se skřítky.
Kryštof, 2. B
Všude.
Adam V., 2. B
Dělá čáry máry.
Klárka, 2. B
Vyčaruje.
David K., 2. B
Od skřítků.
Jirka N., 2. B
Koupí je v obchodě.
Vojta, 2. B
Na severním pólu.
David Ř., 2. B
Vyrábí mu je skřítkové.
Verča, 2. B
Vyčaruje je.
Kačka, 2. B
Vyrobí je skřítkové.
Tom M., 2. A
Severní pól.
Lucinka V., 1. A Na severním pólu.
Nikolka S., 1. A V Betlémě.
Lukášek H., 1. A V Betlémě.
Vojta O., 1. A V Antarktidě.
Viki N., 1. A V nebi.
Pavlík W., 1. A V nebi.
15
Verča, 2. A
Rostou na stromě.
Štěpa P., 2. A
V Betlémě.
Péťa, 2. A
Na horách.
Ríša, 2. A
Mezi lidmi a promění se na Vánoce.
Jindra N., 1. A V mraku.
Josífek I., 1. A V nebesích.
Matýsek H., 1. A V Betlémě.
Elishka Van Sas, 1. A V Betlémě.
Kryštof, 2. B
V Betlémě.
Adam V., 2. B
Ve dvoupatrovém domě.
Klárka, 2. B
V nebi.
David K., 2. B
V Betlémě.
Vojta, 2. B
V Betlémě.
David Ř., 2. B
V Betlémě.
Verča, 2. B
V Betlémě.
Kačka, 2. B
V Betlémě.
Kryštof, 2. A
V nebíčku na mrakách. Honza Hr., 2. A
J Amerika.
Páťa, 2. A
U brány v nebíčku.
Markétka, 2. A
V lese.
Samík Van Sas, 1. A Já nevím.
Adélka P., 1. A V oblacích.
Denisek V., 1. A Na jižním pólu.
Kubík P., 1. A Na zimním pólu.
Jáša, 2. B
V Betlémě.
Jirka N., 2. B
V Betlémě.
Když už jsme si poradili s tím, kde Ježíšek vlastně bydlí, zbývá už jen mu poslat ten do-
pis. Jeden takový dopis i s ilustracemi tu máme i my. A co vy, psali jste letos Ježíškovi
o dárečky?
16
Víme, že se blíží Silvestr, a tak nás napadlo, že bychom do tohoto čísla
mohly napsat o nějakých silvestrovských oblečkách. Přidaly jsem vám
sem i návod na účes, který můžete využít nejen na Silvestra, ale i
v plesové sezóně, která se také blíží.
Máme tu pro vás pár tipů, co si vzít za sebe na onu silvestrovskou party:
Třeba džínovou vestičku, fialové tílko, fialové náušnice, rifle stejné barvy,
jako je džínová vestička, tenisky také fialové a černé barvy, náhrdelník, prs-
ten(y) a náramky- nejlépe ve stříbrné barvě. Můžeš doplnit i černým opas-
kem. Také samozřejmě doplň světle růžovou rtěnkou, černou tužkou na oči a
řasenkou opět černé barvy.
Pokud chceš být sladěná s kamarádkou, můžeš si vzít třeba tílko s obrázkem
anglické vlajky, bílé kalhoty, černé botky na podpatcích a doplň nějakými
šperky. Tvá kámoška ať si vezme tílko s obrázkem americké vlajky, kalhoty,
boty a šperky stejné jako ty!
Tentokrát to budou nějaké šatičky nad kolena – viz obrázek nebo alespoň
nějaké podobné , pod šatičky si radši vezmi černé legíny a boty na podpat-
ku slaď s šatičkami, doplň černými šperky a máš hotovo. Ale nezapomeň se
nalíčit .
To by bylo nějak tak vše, doufáme, že nějakou z našich rad využijete!
Kačka Ebertová a Míša Liškutinová
z šesté třídy
17
Horká Becherovka Budeme potřebovat: 40 ml becherovky, 150 ml horké vody, 1 plátek citronu, 1 lžička medu, sklenice z varného skla či hrnek
Postup: Becherovku zalijeme horkou vodou. Přidáme med a ozdobíme citronem. Raspberry punch
Postup: Čerstvé maliny rozdrtíme, přidáme cukr, zalijeme horkou vodou a necháme nejméně půl hodiny odstát. Poté scedíme přes sítko. Přilijeme horkou vodu a podle chuti dosladíme. Přidáme 4 cl koňaku a ozdobíme ma-linami a mátou.
Tak na zdraví!
Brusinkový punč Ingredience (rozpis na 1 nápoj): 150 ml brusinkové šťávy, 150 ml jablečné šťávy, 2 – 3 ks hřebíčku, 1ks tyčinky skořice, trochu citronové šťávy a ba-dyán na ozdobu
Postup: 1. Do menšího hrnce nalijeme brusinkovou a jablečnou šťávu, přidáme koření a vše zakápneme trochou citronové šťávy.
2. Přivedeme k varu a zaklopené pokličkou necháme přibližně 5 minut probublávat na mírném zdroji tepla. 3. Hotový horký nápoj přecedíme a servírujeme ozdobený tyčinkou skořice a badyánem. Bílý západ Budeme potřebovat: 2 ks sáčky černého čaje, 2 ks žloutků, 1,5 hrnku vroucí vody, 0,5 hrnku ananasové šťávy, 3 lžíce cukru, šťáva z 1 ks citrónu Postup:
1. Sáčky čaje zalijeme vroucí vodou a necháme 2 minuty luhovat. 2. Pak přilijeme citronovou a ananasovou šťávu. 3. Žloutky důkladně utřeme s cukrem, takto připravený krém rozdělíme do 4 skleniček. 4. Zalijeme horkým punčem a ihned servírujeme.
A teď něco pro dospělé. Ti, co ještě nemají 18 let, si mohou
pouze přivonět. Těm starším bude snad chutnat.
V zimním mrazivém počasí se občas hodí něco dobrého na zahřátí. Kdybyste chtěli vyzkoušet něco jiného než čaj, Michal Harašta ze sedmé třídy pro vás připravil pár tipů na horké nápoje.
18
Španělsko: O silvestrovské půlnoci přenáší televize i rozhlas odbíjení věžních hodin
na madridském náměstí Puerta del Sol. Úderů zvonů je celkem dvanáct, s každým úderem
snědí Španělé jednu kuličku hroznového vína, což jim má v novém roce zaručit štěstí.
USA: Na Nový rok se plavci vrhnou do Sanfranciského zálivu,
jehož vody mají zhruba deset stupňů Celsia. Ti nejrychlejší urazí
dvoukilometrovou trasu z někdejší věznice Alcatraz do San Francis-
ka za půl hodiny. Této tradice se od roku 1967 účastní asi stovka
lidí ze dvou plaveckých klubů.
Bulharsko: Na Nový rok vyhánějí Bulhaři zlé duchy. Při rituálu zva-
ném Kukeri tancují lidé ve strašidelných kostýmech, aby zahnali upíry a
zajistili si zdraví, štěstí a bohatou úrodu. Oděv pro tuto příležitost tvoří
dřevěná maska nahánějící strach a kožešinový kostým se zvučnými zvon-
ky.
Rumunsko: Rumuni na Nový rok dodr-
žují zvyky, které mají přinést štěstí. Děti se
často prohánějí po ulicích a náměstích s nově narozeným jehnětem v ná-
ručí. Kdo takové jehně pohladí, měl by podle tradice zvané Vasilica mít
v novém roce štěstí. Za pohlazení je ale nutné dát dětem nějakou drob-
nost.
Filipíny: O Silvestru děti i dospělí skáčou do co největší
výšky, což má zaručit dobrou úrodu. Blahobyt pak mají zajistit otevře-
né dveře a okna, rozsvícená světla a mince na parapetech a v kapsách
kalhot i bund.
JAR: Lidé v Jihoafrické republice vítají příchozí rok karnevalem.
Vrcholem novoročního veselí je 2. leden, kdy Kapským Městem za
zvuku bubnů prochází pestrý průvod. Událost si nenechá ujít na
10 000 účastníků ve fantastických kostýmech, taneční skupiny, kape-
ly a chóry. V ulicích pak karnevalový rej sleduje přes 100 000 lidí.
Jak se slaví Nový rok ve světě? To nám zjistil Filip Vykopal ze sedmičky.
19
Poznáte stopy v písku? V minulém čísle jsme vám slíbili, že do prosincového vydání přimícháme další africkou zají-
mavost od naší paní uklízečky. My sliby plníme, a proto přinášíme malou hádanku. Která
stopa má jakého majitele, vám prozradíme společně s další zajímavostí v příštím vydání.
1
4 3
2
Zkuste si doplnit anglické názvy vánočních obrázků do křížovky. Co asi skrývá
tajenka?
20
PF 2015
Na prosincovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Šéfredaktorka: Karolína Hynková
Členové redakční rady: Vendula Ambrožová, Barbora Bártková, Vendula Dvořáková, Kateřina
Ebertová, Michal Harašta, Kristina Kösslerová, Michaela Liškutinová, Karolina Nespěšná, Denisa
Nováková, Hana Vodehnalová, Filip Vykopal, Ivo Teplý, Vanesa Zelinková
Přispěvatelé z venku: Janeta Chaloupková, Jitka Macenauerová, Helena Půlkrábková, Kateřina
