online

www.knihovnice.cz/klicek/0901.pdf11. ledna 20085. číslo

Klíček ke knihám 2

Milí čtenáři,je tu nový rok a s ním i nové číslo Klíčku ke knihám. Opět jsme pro Vás připravili několik zajímavých recenzí. Některé z nich navazují na prosincová doporučení našich recenzentů a v některých přípa-dech můžete nahlédnout do knih, které se staly předlohou pro fil-mové zpracování. Kromě recenzí si můžete přečíst také malou sondu do literární oblasti českého Internetu.

Přejeme příjemné počtení.

Vaše redakce

Obsahsvět, který stvOřil Dick

pozvánka na akci, 2

hlíDač č. 47recenze, 3

Zlatý kříž – Městské války 1recenze, 4

kaM za knihOu na web

téma měsíce, 5

Pevné POutO

recenze, 7

KrálíčKovy sebevraždy

recenze, 8

bajky barDa beeDlehO

recenze, 9

Klíček ke knihám 3

V malém drážním domku číslo 47 se odehrává příběh hlídače Františka Douši a jeho ženy Aninky. Příběh o neustálem vyrovnávání se s minu-lostí, životními zkušenostmi, lás-kami, nezkrotnou vášní a lidskou nenávistí. Psychologický román o vyrovnávání se sám se sebou.

„Černé a nehybné, studeně civí do oken vlaků, člověk počítá nárazy kol a hlučné tečky v poskoku ply-noucích not píše své nápěvy, ale píseň o hlídači číslo 47, který nás ostříhal na této krkolomné serpen-tině: kdo napíše?“

Román o traťovém hlídači napsal novinář a spisovatel Josef Kopta už v roce 1926. Postupem doby byla část jeho díla, řadící se k psycho-logické prόze odsunuta do pozadí, Kopta byl čtenářům známý spíše svými objemnými romány o osu-dech legionářů. Režisér Filip Renč se rozhodl doslova vzkřísit Hlídače č. 47 na filmovém plátně. Diváci se mohou těšit na charismatic-

kého Karla Rodena, který ztvárnil psychologicky náročnou postavu Františka Doušy. Nakladatelství XYZ reagovalo na počin Filipa Renče a vydalo znovu po letech tento jeden z nejlepších Koptových psychologických románů.

„Stál a stál a hrdinsky zatajil své jméno, na němž nikomu nezáleží. Na němž nikomu nezáleží?“

Koptův román seznamuje čtenáře s jedním ze sta a sta malých lidí – drážních hlídačů, nad jejichž prací „svět“, jedoucí ve vlaku nepře-mýšlí, ale kteří jsou vždy na svém místě, nepostradatelní, vykoná-vající těžkou práci, osamocení věčným stěhováním se z místa na místo a přece tak lační usadit se, získat domov a přátelství sousedů.

Padesát let poté, co byla postavena železnice, přijíždí do drážního domku František Douša se svou ženou Aninkou a malou dcerkou. Než se stačí v novém domově uby-tovat, zabrání neštěstí – zachrání starého hrobníka, který se rozhodl spáchat sebevraždu skokem pod vlak. Příležitosti k seznámení se s hlídačovou rodinou (a hlavně manželkou) využívá hrobníkův syn – světácký Ferda. Zalíbením v mladé Doušové si kompenzuje odmítnutí místní vesnické dívky. Doušová svého muže miluje, jejich láska „vyrostla z podivné smrti“ Aninčiny sestry Františky, se kterou byl Douša zasnouben. Snad právě proto Ferdovu nátlaku odo-lává a František Ferdu brzy vyžene. Nešťastnou shodou náhod padne na Doušu podezření s Ferdovy náhlé smrti poblíž drážního domku.

Jednoho dne zjišťuje Douša, že ohluchl. Hluchota přichází jako dar z nebes, Douša dostane penzi a vystaví si ve vsi hospodu. Sluch se drážnímu hlídači ale vrátí, přesto se rozhodne hluchotu předstírat, aby si udržel hospodu a své rodině zajistil blahobyt. Dar z nebes se ale brzy stane darem danajským – okolí, nevědouc, že Douša hluchý není, se neštítí pomlouvat býva-lého hlídače, a tak František často vyslechne to, co ho uráží nejen od sousedů a „přátel“, ale i od vlastní ženy. Zde se odkrývají charaktery jednotlivých postav, lidé pokládaní za mravně dobré se rázem mění v pokrytce.

Jak se s tím dobrosrdečný penziono-vaný hlídač č. 47 vyrovná? Možná si vaše babičky budou pamatovat na píseň, která se zpívala o jarmar-cích a poutích, a začíná slovy: „Byl jest jednou jeden hlídač, hlídal dráhu železnou... Když tu jeho švarná žena s řezníkem mu cho-dila... Hlídač poznal její zradu, popadl ho velkej hněv. A tak začal strašnej román, při němž dvakrát tekla krev!...“

Psychologický román Josefa Kopty nevyniká jen hlubokým propraco-váním charakterů hlavních postav, ale i detailním vykreslením života tzv. „malých lidí “, žijících na prahu dvacátého století, odolávajících svému osudu a lidské zášti.

Jana Spálenková

hlíDač č.Josef Kopta

Klíček ke knihám 4

Po svých prvních románech „Nepohádka“ a „Jméno korábu“, které čtenářská obec celkem kladně přijala, se tento mladý autor (nar. 1977) pustil do svého, jak sám říká stěžejního díla nazva-ného Městské války. Dílo je pojed-náno jako městská fantasy, tedy jistý subžánr fantasy, který ve mne většinou evokuje příběhy jako „Nikdykde“ od Gaimana či „Hlídky“ od Lukjaněnka. Zatímco ale tyto slavné tituly se dají poklá-dat díky jejich bizarnosti s tem-nými podtóny až za horory, Renčín ve svém „Zlatém kříži“ zvolil spíše lehčí, místy až humornou formu. Nejde ale o kameňáky z Pratchetta, spíše ironický vtip a humor proklá-daný akčními a napínavými scé-nami. Pojetí vyplývá především z hlavní postavy Václava Vrana, mladého bezstarostného muže, bankovního makléře, který si rád a velkými doušky užívá moderního životního stylu člověka bez osob-ních a finančních starostí, rozmaz-lovaného komfortem velkoměsta.

To vše se rázem změní jednoho pod-zimního dne, kdy se stane „vlast-níkem“ podivné černé známky na dlani, kterou mu vtiskne falešná policistka. Známka jako ze Stevensonova „Ostrova pokladů“. Jenže Vašek nemá žádné nepřátele, a proto nechápe, proč se ho najed-nou snaží zabít pekelná postava s černými plameny. A jak to, že po pražských ulicích běhají přízraky

z pekel a muži ve zbroji vraždící se meči? Protože Praha plná aut, počítačů, MHD a lidí s mobily je jen povrchová tvář tohoto města. Její skutečné a mocné já leží ve stínech a podzemích, kde se my běžní smrtelníci nikdy nedosta-neme. A když se to stane, jako např. Vaškovi, znamená to pro toho nešťastníka jistou smrt. Tedy jestli nemáte takový osud, který nechápou ani nejmocnější pravého města. A to je právě případ Vaška.

Renčín vystavěl svět založený na kontrastu mezi námi vnímané rea-litě a světem, kde vládnou jiné zákony než ty naše slavné fyzikální. Ale přestože je to fantasy, není to svět vystavěný čistě na nějaké magii. Jeho bytosti jsou stejně zra-nitelné jako my, jsou to lidé větši-

nou stejní jako my, ale najdou se zde i výjimky, které právě z tohoto čtivého příběhu dělají fantasy. Největším kladem díla je úžasná imaginace. Renčínova fantazie umí i ve světě fantasy literatury, kde se už asi těžko dokáže najít něco nového a netradičního, čte-náře příjemně překvapit. Postavy sice nejsou nějak složitě vystavěny, ale každá má určitou charaktero-vou vlastnost, kterou autor doká-zal dokonale využít. Co mi osobně trochu v knize vadilo, byl autorův styl. Sám o sobě je velmi čtivý, ale podle mne až zbytečně využívá těch poetických přirovnání jako „… noc oděná světly, šperky posetá Malá Strana .. atd.“ To sice doka-zuje oddanost Praze, ale jak píše King v knize „O psaní“, zbytečně to ucpává děj. Naopak překvapí, jak si dokáže autor udělat srandu i ze sebe samého, když v jedné části se hrdina ptá: „Co čtete? Jmenuje se to Nepohádka. Zajímavé. Ani ne, našel jsem to ve stoce, použí-vám to k lisování kanálních řas!“.

„Zlatý kříž“ je zdařilá kniha fan-tasy, která třeba v závěru připo-míná „Les mytág“ od Holdstocka. Jen škoda, že je to teprve první díl z předpokládané trilogie, kterou Renčín plánuje dopsat v nejbližších dvou letech. To čekání je tak …

BoboKing

Zlatý kříž – Městské války 1Pavel Renčín

Klíček ke knihám 5

Tak jo, mrzne, všimli jste si? Počasí přeje nejen lyžařům a podobným individuím, ale i čtenářům. Asi se budu opakovat, ale fakt mě v zimě láká otevřená kniha a krb (nebo alespoň radiátor). Ovšem koho baví v bufách od sněhu a teplém kabátě bloumat po knihkupectví a hledat, co by si nového pořídil do své knihovničky. Mě tedy ne. Nějaké alternativy? Ale ovšem, existuje přeci Internet, kde najdete, na co si jen vzpomenete. Teď si ale nemys-lete, že vám budu radit, kde si (i)legálně stáhnete plné texty svých oblíbených autorů. To nikoliv, na Internetu nehledám knihy jako takové, ale pouze informace o nich – jak se lidem líbí nebo nelíbí, co je v nich zajímavého apod.

Vybrala jsem tři internetové pro-jekty komunitního typu a mám pro vás několik postřehů o jejich obsahu. Pokud by někdo byl ná-hodou na vážkách při hledání vý-znamu hesla „komunitní server“, pak vězte, že se jedná o stránky, na kterých převážnou většinu obsahu tvoří uživatelé sdílející mezi sebou informace o sobě a předmětu svého zájmu. Stránky pak nemají redakci se svými stálými přispěvateli, ale pouze jednoho nebo více adminis-trátorů, kteří dohlížejí na dodržo-vání interních pravidel komunika-ce. Když chcete čerpat informace z komunitního serveru, je většinou třeba, abyste byli zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Všechny tři projekty jsou si navzá-jem podobné, jejich nosným obsa-hem je databáze knih a literárních autorů, které sami čtenáři zadávají a hodnotí. Každý server se samo-zřejmě snaží něčím odlišit a zalíbit se tak, aby byl tím nejnavštěvova-nějším. Každý má také nějakou tu chybku nebo nešikovnost v ovládá-ní, jeden problém ale mají všechny weby společný – není zrovna jed-noduché se k nim dostat. Možná máte opačnou zkušenost, ale pokud postupujete na síti nejběžnějším způsobem, a sice přes internetový vyhledávač, pro samé e-shopy se sotva prokoušete k tomu, co hle-dáte. Musíte mít hodně trpělivosti nebo štěstí anebo navštívit nějaký speciální literární rozcestník. Popřípadě si můžete vybrat někte-rou z následujících adres.

www.knihi.czfunkcionalita

Databáze knih je rozdělená do ka-tegorií podle žánrů, ke každé knize můžete přidat hodnocení, komen-tář, citaci nebo recenzi. Knihy jsou mezi sebou propojené, ke každé si můžete zobrazit jí podobné. Na knihu můžete přidat, tzv. nálep-ku nebo štítek (podle nichž lze potom vyhledávat), ale bohužel pouze při založení nového zázna-mu. Mezi uživateli funguje vnitř-ní pošta, kterou si mohou nechat i přeposílat na svůj běžný e-mail.

Funkční, avšak nepoužívané dis-kuse. Možnost evidence vlastních poznámek a jejich sdílení s ostatní-mi uživateli.vychytávky

Zajímavě pojatý bazar, u každé knihy můžete zadat nabídku nebo poptávku, ty se pak u knihy zobrazují ostatním uživatelům. Vymoženosti typu RSS a iframe, což asi ocení hlavně tvůrci svých vlastních stránek a internetoví nad-šenci, pro pojmů neznalé ani nemá smysl vysvětlovat. Uživatel si může osobně založené knihy vyexporto-vat ve formátu MSExcel (i když zde nemám tušení, k čemu je takový export prakticky využitelný).statistiky

Žebříčky nejoblíbenějších, nejlépe hodnocených, nejnovějších knih a autorů, statistiky čtenářů (kdo nejvíc přispívá a nebo má nejvíce načtených knih).výtky

Některé statistiky tohoto webu mi

jsou dosti nesrozumitelné, např. „aktivní autoři“ nebo „nejlepší knihy podle přepočtu“. Možná mají svůj smysl, ale aby byly přínos-né, byla by potřeba nějaká osvěta v podobě vysvětlení jejich nápočtu. Možnost přidávání citací z knihy asi není úplně košer z pohledu au-torského práva, podobná otázka vyvstává při přidávání recenzí z jiných zdrojů (i když provozovatel vyzývá ke vložení zdroje v závěru recenze).grafika

Zastávám názor, že server tohoto typu by měl mít opravdu jednodu-chý a přehledný design, přiznávám ale, že autoři těchto stránek by mohli na jejich grafické části trochu zapracovat.

celkový dojemPo vysvětlení statistik a s přívěti-vější grafikou bych byla už téměř spokojená.

kaM za knihOu na web

Klíček ke knihám 6

www.databazeknih.cz

funkcionalita

Knihy z databáze můžete přiřa-zovat do své virtuální knihovny, můžete označit tu, kterou právě čtete a knihy, které doporučujete ostatním. To vše se zobrazí na vaší osobní kartě. Standardní možnost přidávání komentářů a hodnocení.vychytávky

Za přidávání knih a autorů dostá-váte body, které prozatím využi-tí nemají (stránky fungují teprve krátce), ale provozovatel slibuje ocenění pro nejpilnější.

Na hlavní stránce se zobrazuje ná-hodně jedna ze čtenáři doporučo-vaných knih.statistiky

Žebříček nejlépe a nejhůře hodno-cených knih, nejzobrazovanějších knih a nejsnaživějších čtenářů.výtky

Bodové hodnocení za vkládání obsahu může být i slabou stránkou serveru – čtenáře motivuje k přebí-rání obsahu z jiných zdrojů (např. životopisy autorů).Struktura zadávaných dat by dovo-lovala lepší vytěžení v podobě dal-ších statistik.Knihy nelze vyhledávat dle žánru.grafika

Jednoduchá, nerušivá, „zkousnutelná“.

celkový dojemProtože jde o stránky opravdu čers-tvé (12/08), doufám, že malá funkci-onalita bude postupně rozšiřována.

www.knizky.netfunkcionalita

Zadaným knihám mohou všichni čtenáři přiřazovat nálepky (štítky), které představují jediné roztřídění (knihy nejsou jinak rozřazeny do žádných kategorií). Čtenáři mají svou malou stránku se svým profi-lem, mohou využívat interní poštu, označovat se navzájem jako „přá-telé“. Funguje RSS pro naposledy

přidané knížky.vychytávky

Na těchto stránkách jsou nejšir-ší možnosti při zadávání vztahu čtenáře a knihy (chci ji číst/mít, čtu ji, četl jsem a nemám ji, budu ji číst apod.). Na základě toho, co má každý uživatel zadané si může nechat náhodně generovat tzv. ne-známé knihy, ke kterým nemá de-finovaný žádný vztah.

statistiky

Nejnovější, nejoblíbenější, nejžá-danější knihy. Statistiky by mohly být vzhledem k výše uvedené vy-chytávce mnohem bohatší. Kdo jaké knihy čte, má, chce mít, půjčil a podobně je vidět pouze u kon-krétního záznamu o knize.výtky

Stránky nebyly z pohledu funkci-onality déle jak rok aktualizovány (alespoň tomu vše nasvědčuje), což je škoda. Nelze vyhledávat knihy podle žánru, alespoň ne jednoduše.grafika

Jednoduchoučký textový design, ale proč ne.

celkový dojemNa tomto webu mi pořád něco jakoby chybí, možná kontakt mezi čtenáři, a to i přes vnitřní poštu a vzájemné „přátelení“ se. Možná ale ten kontakt jenom není vidět.

kaM za knihOu na web

DOkOnčení

A to je vše. Poznámky k jed-notlivým webům jsou jen mé osobní postřehy a názory, nešlo o žádné rádoby objektivní srovnání, proto nejlépe udě-láte, pokud se na tyto knižní servery sami vypravíte a vše si osobně vyzkoušíte. Neměla jsem rovněž za cíl nějakou vyčerpávající sondu do čes-kých internetových komunit-ních projektů zaměřených na literaturu, takže pokud jste zde nenašli svůj oblíbený, nezoufejte a neproklínejte mě. Můžete mi o těch vašich třeba napsat do redakce, já si o nich ráda přečtu a někdy příště se k tomuto tématu můžeme vrátit i na stránkách Klíčku.

alza

Klíček ke knihám 7

Americká spisovatelka Alice Seboldová získala za knihu Pevné pouto (Lovely Bones) Cenu Brama Stokera (2002) a ocenění Kniha roku 2003 za beletrii pro dospělé udělo-vané Americkou asociací knihkup-ců. Nyní vychází tento bestseller u nakladatelství XYZ, do češtiny přeložený Janou Pacnerovou … a zároveň se také pracuje na jeho fil-mové adaptaci. Režie se ujal Peter Jackson (Pán prstenů) a film by měl přijít do kin na podzim roku 2009.

Běh každé rodiny změní taková tragedie jako je úmrtí dítěte. Zvlášť pokud bylo Vaše dítě brutálně za-vražděno, zbylo po něm jen spousta krve a kus lokte, který donesl sou-sedovic pes, nebylo co pohřbít, pro-tože mrtvola se nenašla, vrah stále nebyl dopaden, policie nemá žádné důkazy a hlavní podezřelý dál žije poklidně v sousedství.

Každý na takovou ztrátu reaguje po svém, někdo má potřebu blízkosti, někdo se stáhne do sebe; někdo žije pro tu část rodiny, co zbyla, někdo se snaží zapomenout mezi

lidmi, pro které není „rodičem za-vražděného dítěte“; někdo nebude mít klid, dokud se nenajde viník a nezodpoví se všechny otázky, pro někoho je milosrdnější celou zále-žitost uzavřít a jít dál.

A právě s takovou ztrátou se musí vypořádat rodina 14leté Susie Salmonové- její rodiče, o rok mladší sestra Lindsey, čtyřletý bratr Buckley a babička Lynn. Na jejich cestu dohlíží sama Susie, která nám také celý příběh vypráví.

Poprvé se s ní setkáváme, když už je v nebi, poté, co ji znásilnil a brutálně zavraždil jeden ze sou-sedů, pan Harvey. Susie ví, kdo je vrahem, my víme, kdo je vrahem a v průběhu knížky nás neopus-tí touha Salmonovým napovědět, navést je na správnou stopu, na nějaký usvědčující důkaz. Jenže to není v naší moci, stejně tak jako to není v moci Susie. A tak můžeme jen sledovat jak hluboký žal pomalu naleptává vztahy v dosud šťastné rodině, zatímco vrah si žije dál spo-kojeným životem.

Na knížku si vyhraďte nějaký volný večer, protože jakmile ji za-čnete číst, nebudete ji chtít odložit. Pokud jste rodiče od dětí, nebo cit-livé povahy, vezměte si k ruce ka-pesník, protože budete pravděpo-dobně plakat.

Najde se nakonec tělo? A bude pan Harvey dopaden? A je dopadení vraha cestou k tomu, aby rodina Susie Salmonové našla konečně klid v duši?

Radana Maslowská

Pevné POutOalice Seboldová

Klíček ke knihám 8

Králíček, malý chlupatý a tak roz-tomilý, dnes spíše než hospodářské zvíře symbol domácích mazlíčků. Co se ale asi stane, když tito mrk-vičku chroustající miláčci budou mít dost života s vámi? Odpověď je jasná, pořídí si knížku brit-ského kreslíře a scenáristy Andy Rileyho (*1970) „Králíčkovy sebe-vraždy“ (orig. The Book of Bunny Suicides). Zní vám to jako pěkný úlet? Ono to totiž pěkný úlet je! Celkem útlá knížečka plná černé-ho, či spíše hrobařského humoru o králících, kteří se desítkami hu-morných způsobů snaží sprovo-dit ze světa. Neuvěřitelný příklad skvělé britské zábavy, snad přímo ve stopách jedinečných Monty Pythonů. Myslím, že tento druh vtipů je Čechům velmi blízký, jsme národ svým morbidním humorem přímo známý. Už od dob Švejka až po dnešek každou velkou lidskou tragédii večer při zprávách málem opláčeme, ale ráno se už po inter-netu množí pěkně morbidní vtípky, které všichni čteme.

Na kreslených vtipech od Rileyho je úžasný právě ten nápad, dát do kontrastu ty nevinné tvorečky s tou děsivou ideou největšího božího hříchu. Ten jejich krásný stoic-ký pohled, když se právě přilepí k povrchu potápějící se ponorky, nebo jak s klidem stojí ve frontě na bungee jumping s velkými krej-čovskými nůžkami v packách atd. Tady prostě nejde o to PROČ, ale spíše JAK.

Po zhlédnutí všech devadesáti šesti stránek mi nezbývá než souhlasit s konstatování známého českého autora Petra Šabacha: „Nikdy jsem si nemyslel, že budu někomu, natož pak malému králíčkovi, přát více a více sebevražd. Rileyho humor ale prostě miluju.“

Nezbývá než poděkovat nakl. Paseka za výborný prostředek na spravení nálady kdykoliv si otevře-te tuto knížku. (Tedy pokud vám právě nezemřel váš milovaný chun-delatý králíček.)

Králíkům ve snažení zdar přeje BoboKing

králíčkovy sebevraždyAndy Riley

Klíček ke knihám 9

Kultovní sága o čarodějnickém učni Harry Potterovi už skončila. Stala se ale takovým fenoménem, že se dokonce mezi celebrity ze světa filmu, televize, sportu a zločinu po dlouhé době dostal někdo ze světa literatury. S každým dalším vydělaným milionem liber se J.K. Rowlingová stále častěji dostávala do bulvárních novin. Stala se z ní prostě opravdová mediální hvězda. Ale teprve až za pár let skončí i filmová verze Harry Pottera, pak se skutečně ukáže, jestli se tento dnešní fenomén stane i pro další generace čtenářů klasikou. Jedním z prvků, které budou jeho plamen slávy udržovat stále žhavý, jsou knihy jako například báječná sbírka pohádek či bajek „Bajky barda Beedleho“ (orig. The Tales of Beedle the Bard). A přestože se už dopředu avizovalo, že zde nebude vystupovat Harry Potter, knížka byla velice netrpělivě očekávána milióny fandů. Jak se dalo očeká-vat, když se začala 4. prosince 2008 na celém světě prodávat, okamžitě se z ní stal nejlépe prodávaný best-seller roku (2,6 miliónů výtisků za prvním týden prodeje).

Obdobně jako už předešlé podobné knížky „Fantastická zvířata a kde je najít“ a „Famfrpál v průběhu věků“ i tyto příběhy jsou vlastně odkazy z knihy o Harry Potterovi. Jsou to vlastně takové tituly z povinné školní četby čarodějnických učňů. Výhodou je, že i nám obyčejným mudlům se budou určitě líbit, pro-tože pohádky jsou prostě pohádky asi v jakémkoliv světě. Rowlingová nám jich „zprostředkovaně“ nabízí pět. Pět příběhů, které už před sta-letími napsal yorkshirský bard Beedle, jež se vyznačoval nejen svým hustým plnovousem, ale i

přívětivým vztahem k lidem. Proto nás asi nepřekvapí, že kniha je dopl-něná komentáři slavného ředitele Školy čar a kouzel v Bradavicích Albuse Brumbála.

Jak jsem už napsal výše, Rowlingová je vlastně jen zprostředkovatel, protože původní exemplář knihy získala Hermiona Grangerová z Brumbálova dědictví. A právě ona pak těchto pět bajek přeložila z původních run do současného jazyka. Těch pět bajek je – Čaroděj a skákající hrnec, Fontána příznivé sudby, Mágovo chlupaté srdce, Králice Alice a chechtavý pařez a Příběh tří bratří. Stejně jako u pří-běhů Harry Pottera, i zde autorka dokázala podat výborný výkon a připravila nám pohádky, které potěší i ty, kteří Harryho kouzlu zatím nepropadli. Protože pohádky jsou pohádky! I když… hlavním rozdílem je zde fakt, že zatímco u našich mudlovských pohádek kouzla a čáry jsou spíše příčinou nepříjemností a zla, v Beedleho podání je tomu naopak. Stejně jako u cyklu Harry Potter byly první díly

okouzlující, originální a možná až zábavné a s každým dalším dílem nabývaly temnějších, komplikova-nějších (a objemnějších) rozměrů, i zde můžete narazit na jedinečné a vtipné příběhy jako Čaroděj a skákající hrnec, ale taky příběhy jakoby z pera Poea či Lovecrofta - např. Mágovo chlupaté srdce.

Závěrem musím říci, že přestože se mi Rowlingová s každým dalším miliónem liber na kontě zdála stále méně sympatičtější, a každý další (objemnější) díl Harryho Pottera stále více překombinovaný a hlavně slabší, tato snad poslední beletristická návštěva z jeho světa se autorce povedla a nezklamala.

Knihu, kterou sama autorka krásně jemně ilustrovala a jejíž výtě-žek věnovala charitativní organi-zaci The Children‘s High Level Group, vydalo (opět) v překladu pana Medka (opět) nakladatelství Albatros.

BoboKing

naPište náMMáte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochval-ných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li zajímavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají zajímavé knižní odměny.

Adresa pro Vaše e-maily je klicek@knihovnice.cz.

Redakce

bajky barDa beeDlehOJ. k. Rowlingová