UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

LÉKAŘSKÁ FAKULTA

A

SPOLEK MEDIKŮ LF UP V OLOMOUCI

CELOSTÁTNÍ KONFERENCE

STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ

ČESKÉ REPUBLIKY

A SLOVENSKÉ REPUBLIKY

PROGRAM A ABSTRAKTA

8. a 9. listopadu 2005

2

Vážené kolegyně, Vážení kolegové, v letošním roce připadla naší univerzitě a fakultě čest uspořádat konferenci studentských vědeckých prací studentů lékařských fakult České republiky a Slovenské republiky. Snad se sluší, abychom úvodem napsali pár slov o historii a současnosti naší univerzity a fakulty. Historie olomouckého vysokého školství se začíná psát v roce 1566, kdy došlo díky biskupu Vilému Prusinovskému z Víckova ke zřízení jezuitské koleje, která byla v roce 1573 povýšena na plnohodnotnou vysokou školu. Dne 22. prosince 1573 poskytl římskoněmecký císař Maxmilián II vysoké škole právo udělovat univerzitní grady. Samotná vysokoškolská výuka byla zahájena v roce 1576. Postavení olomoucké univerzity v evropském kontextu bylo pak zvýšeno ještě v roce 1578 zřízením papežského semináře, nazývaného collegium nordicum. Po mnoha desetiletích a staletích existence olomoucké univerzity došlo s nástupem neoabsolutismu roku 1851 k uzavření fakulty filozofické, začátkem studijního roku 1855/1856 byla zrušena i fakulta právnická, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že rakouský císař František Josef I. zrušil svým dekretem ze dne 17. května 1860 Františkovu univerzitu jako celek. V Olomouci pak zůstala jen samostatná teologická fakulta (až do roku 1939), do studijního roku 1873/1874 též ještě medicinsko-chirurgické studium. 21. února 1946 přijalo Prozatímní Národní shromáždění Československé republiky zákon o obnovení univerzity v Olomouci s fakultami bohosloveckou, právnickou, lékařskou a filozofickou. Lékařská fakulta však působila v Olomouci již od roku 1945 jako pobočka fakulty brněnské. Prvním rektorem obnovené olomoucké univerzity se stal někdejší děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně – filozof a sociolog Josef Ludvík Fischer, místo prorektora zaujal prof. ThDr. František Cinek. V současné době náleží k Univerzitě Palackého v Olomouci sedm fakult – Lékařská fakulta, Cyrilometodějská teologická fakulta, Filozofická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Pedagogická fakulta, Fakulta tělesné kultury a Právnická fakulta.

S olomouckou univerzitou byla za dobu jejího působení spojena celá řada významných osobností evropského a světového formátu. Namátkově jmenujme alespoň zakladatele genetiky Gregora Mendla, vévodu Albrechta z Valdštejna, historika Bohuslava Balbína či matematika Marcuse Marcia. Lékařská fakulta je po celou dobu existence obnovené Univerzity Palackého její nedílnou a pevnou součástí, v některých obdobích byla dokonce její jedinou fakultou (například v letech 1953-1959, kdy v Olomouci existovaly tři vysoké školy). Současná lékařská fakulta se zaměřuje nejen na výuku studentů, ale rovněž na výzkum a to zejména v oblasti chorob kardiovaskulárního systému, onkologie, transplantační medicíny a experimentální toxikologie a farmakologie.

3

Spolupořadatelem Celostátní Konference studentských vědeckých prací 2005 v Olomouci je také Spolek mediků Lékařské fakulty Univerzity Palackého. Spolek mediků byl založen jako nezávislá a nezisková organizace sdružující studenty všech odborů LF, pedagogy a absolventy, kteří mají zájem o rozvíjení vědeckého a kulturního života na fakultě. Cílem Spolku je prosazovat a hájit zájmy studentů LF UP a přispívat k rozvoji vzdělání a lékařské vědy. Spolek má několik sekcí. V Sekci Had se tvoří fakultní časopis Had, který vychází minimálně dvakrát do roka, v Sekci Společenské aktivity pořádáme např. už tradiční Ples mediků. Náplní Sekce Děti je mimo jiné také pořádání Mikulášské sbírky hraček pro děti hospitalizované ve Fakultní nemocnici Olomouc. Sekce SVOČ – Studentská vědecká odborná činnost - sdružuje studentské vědecké síly naší fakulty, připravuje každoroční fakultní Konferenci studentských vědeckých prací a jiné aktivity pro studentské vědecké síly, např. vzdělávací pobyty ve Zlatých horách. Všem účastníkům přeji mnoho štěstí a příjemné vzpomínky na Celostátní konferenci studentských vědeckých prací 2005 v Olomouci. Za Spolek mediků Eva Pukančíková předsedkyně

4

PROGRAM

Celostátní konference studentských vědeckých prací České republiky a Slovenské republiky v Olomouci

8. a 9. listopadu 2005

Úterý 8.11.2005 13:30 – 14:30 zahájení konference a úvodní přednáška Endokrinologie partnerského vztahu Prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc. Endokrinologický ústav AV ČR 14:30 – 15:00 přestávka 15:00 – 16:00 Teoretická sekce I – Velká posluchárna Analýza prognostických faktorov nádorov typu B-CLL Tomáš Balhárek Školiteľ: prof. MUDr. Lukáš Plank, CSc., Ústav patologickej anatómie JLF UK a MFN Jizvení myokardiálních rukávců plicních žil - vztah k fibrilaci síní a koronární ateroskleróze Adéla Kaštánková, Martin Havel školitel: prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc., MUDr. Petra Hájková, Fingerlandův ústav patologie LF UK a FN HK Akutní infarkt myokardu a základní variety v ěnčitých tepen Katarína Kovačičová, David Kučera, Karin Poloková, Jan Pořízka, Michaela Richterová školitel: Doc. MUDr. Antonín Zechmeister, CSc., MUDr. Ladislav Groch, MUDr. Petr Kala, Ph.D., Anatomický ústav LF MU Brno, I. interní kardioangiologická klinika FN U Svaté Anny Brno, Interní kardiologická klinika FN Brno Neinvazívne monitorovanie zmien intersticiálneho pH a pomeru FAD/NADH v hojacej sa rane použitím fluorescenčnej spektroskopie in vivo Michal Mokrý, Peter Gál, Magdaléna Harakaľová školitel: doc. RNDr. Jaroslav Kušnír, CSc., Ing. Katarína Dubayová, PhD., Ústav lek. chémie, biochémie a klinickej biochémie LF UPJŠ, Košice doc. RNDr. Ján Sabo, CSc., Ústav lekárskej biofyziky LF UPJŠ, Košice Klinická sekce I – Malá posluchárna Hemokoagulační změny u akutní lymfoblastické leukémie dospělých jméno: Martin Šimkovič školitel: MUDr. Oldřich Široký, Interní klinika LF a FN HK Nový polymorfismus -188 c/a v promotoru genu pro leptin jako marker restenózy ve stentu ? Julie Vašků školitel: prof. MUDr. Anna Vašků, CSc., MUDr. Ota Hlinomaz, CSc., Ústav patologické fyziologie LF MU, I. Interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny Brno

5

Vliv pr ůtoku krve játry na ú činnost radiofrekvenční ablace David Šmíd školitel: MUDr. Tomáš Skalický, Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň Vyhľadávanie mutácií v GJB2 géne a jeho sekvenovanie Marek Godava Školiteľ: Mgr. Radek Vodička, PhD., Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP v Olomouci 16:00 – 16:15 přestávka 16:15 – 17:15 Teoretická sekce II – Velká posluchárna Délka polyglutaminové domény genu AIB1 jako prediktor vzniku karcinomu prsu u nosiček mutací genu BRCA1 Ondřej Havránek školitel: MUDr. Zdeněk Kleibl, PhD., Ústav biochemie a experimentální onkologie, 1.LF UK Srovnání vizuospaciálních schopností u zdravých a neurodefektních myší kmenů c57bl/7 a c3h Jaroslav Voller školitel: MUDr. Jan Cendelín, Doc.MUDr.František Vožeh,CSc., Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni, Prenatální hematopoeza a vliv buněk imunitního systému na intrauterinní vývoj člověka Filip Wagner Školitel: prof. MUDr. Václav Lichnovský, DrSc., MUDr. Běla Erdösová, Ph.D., MUDr. Dana Kylarová, Ph.D., Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci Similar effects of chronic voluntary alcohol intake and high dose superoxide dismutase gene delivery on oxidative and carbonyl stress in rats Roman Gardlik Skolitelia: MUDr. Ing. Peter Celec, Doc. Ing. Lukac Halcak, CSc., Ustav patologickej fyziologie LF UK, Ustav lekarskej chemie, biochemie a klinickej biochemie LF UK Klinická sekce II – Malá posluchárna Hyperglykémia ako prognostický faktor kriticky chor ých detí Barbora Nogová, Petra Panisová, Eva Prostredná Školitelia: MUDr. Peter Ďurdík, doc. MUDr. Milan Minárik, PhD., Klinika detí a dorastu JLF UK a MFN Kardiotoxicita protinádorové léčby prap. Martin Jakl školitel: kpt. MUDr. Jan Horáček, katedra vojenského vnitřního lékařství, Fakulta vojenského zdravotnictví v Hradci Králové Nová mutace v genu ATP7A u pacienta s Menkosovým syndromem Lubomír Králík školitel: Prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc., Centrum aplikované genomiky, Klinika dětského a dorostového lékařství 1.LF UK Kouření jako hlavní rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění. Aktivní prevence u středoškolské mládeže Zbyněk Mlčoch Školitel: MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., I. interní klinika FN a LF UP v Olomouci

6

Středa 9.11.2005 9:00 – 10:00 Teoretická sekce III – Malá posluchárna (levá) Polymorfizmus ile105val v genu pro gst-p (glutathion-s-transferáza-p) u alergických pacientů Stanislav Bútora školitel: doc. MUDr. Lydie Izakovičová Hollá, Ph.D., Ústav patologické fyziologie LF MU Brno Vplyv rekombinantného ľudského prokalcitonínu na fagocytovú a kandidacídnu schopnosť polymorfonukleárnych leukocytov a na cídne mechanizmy séra a krvi voči baktériám Staphylococcus aureus a Escherichia coli Terézia Pinčíková Skolitelia: MUDr. Maria Bucova, CSc., RNDr. Livia Slobodnikova, CSc., Imunologický ústav LFUK, Mikrobiologický ústav LF UK Vplyv pulzného pôsobenia etopozidu na bunky stabilizovanej línie Hep2 Michal Cicanič školitel: prof. MUDr. RNDr. Miroslav Červinka, CSc., Ústav lékařské biologie a genetiky UK - LF HK Identifikace M 5 podtypů muskarinových acetylcholinových receptorů v srdeční tkáni laboratorního potkana Martin Klein Školitel: Doc. MUDr. Jaromír Mysliveček, PhD., Fyziologický ústav 1. LF UK Klinická sekce III – Malá posluchárna (pravá) Vplyv nefarmakologickej terapie na metabolizmus lipidov u detí s dyslipoproteinémiou Zuzana Jančovičová Skolitel: MUDr. Anna Hlavatá, II. detska klinika LF UK a DFNsP Rizika hypolipidemické terapie prap. Lucie Chadimová školitel: doc. MUDr. Miroslav Brndiar, CSc., katedra vojenského vnitřního lékařství, Fakulta vojenského zdravotnictví v Hradci Králové Jednorozměrné barevné mapování systolického transatriálního průtoku: nová metoda hodnocení compliance levé síně Michaela Ingrischová školitel: MUDr. Tomáš Paleček, II. Interní klinika VFN a 1. LF UK Reologické zmeny krvi tehotných v priebehu patologickej gravidity Erik Dosedla školitel: prof. MUDr. Štefan Lukačín, PhD., doc. MUDr. Vladimír Kraus, PhD., I. gynekologicko-pôrodnícka klinika LF UPJŠ a FN L. P., Košice 10:00 – 10:15 přestávka 10:15 – 11:30 Teoretická sekce IV – Malá posluchárna (levá) Kardiotoxicita sanguinarinu a dihydrosanguinarinu Eva Pukančíková Školitel: Mgr. Jitka Psotová, Ph.D., Ústav lékařské chemie LF UP v Olomouci

7

Ovplyvnenie obranných reflexov dýchacích ciest diltiazemom Mária Jakubesová, Katarína Pásztóová, Henrieta Rusňáková Školitelia: MUDr. Juraj Mokrý, PhD., doc. RNDr. Soňa Fraňová, PhD., Ústav farmakológie JLF UK v Martine Biomechanická a histologická štúdia vplyvu výťažku Atropa belladonna na hojenie kožných rán u potkanov Tomáš Toporcer, Boris Vidinský, Peter Gál, Tomáš Grendel školitel: doc. RNDr. Ján Sabo, CSc., Ústav lekárskej biofyziky LF UPJŠ, doc. MUDr. František Longauer, CSc., Ústav súdneho lekárstva LF UPJŠ, MUDr. Róbert Kilík, I. chirurgická klinika LF UPJŠ a FN L. P. Morfologie změn ve stěně transplantátu aorty apo-e-deficientních myší Vít M. Matějka školitel: MUDr. Mgr. Zbyněk Tonar, MVDr. Dr.med.vet. Kirsti Witter, CSc., Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni Klinická sekce IV – Malá posluchárna (pravá) Metabolický syndróm a hormóny tukového tkaniva Miloš Mráz Školitelia: MUDr. Lívia Dulíková, doc. MUDr. Peter Galajda, CSc., mim. prof. JLF UK, I. interná klinka JLF UK a MFN 7 denní kumulativní tekutinová bilance u nemocných s ARDS Radek Kaniok školitel: doc. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM, Klinika anestezilogie, resuscitace a intenzivní medicíny LF a FN HK Subpopulace t-lymfocytů u pacientů s běžnou variabilní imunodeficiencí (CVID) Mária Šárfyová školitel: Mgr. Marcela Vlková, Prof. MUDr. Jiří Litzman, CSc., Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU, Brno Sledování pH ovulačního hlenu a přítomnosti lokálních spermaglutinačních protilátek v souboru 127 pacientek s poruchou plodnosti Jitka Gruberová školitel: Doc. MUDr. Z.Ulčová-Gallová, DrSc., Gynekologicko-porodnická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň Kvalita života pacientů po léčbě ALL - osobnost, výskyt depresivity a vztahy v rodině Jana Volejníková, Lucia Longauerová Školitel: prof. MUDr. V.Mihál, CSc.1, doc. MUDr. Jiřina Zapletalová1, Ph.D., PhDr. Radko Obereignerů2, 1Dětská klinika LF UP Olomouc, 2Oddělení klinické psychologie 11:30 – 11:45 přestávka 11:45 – 12:45 Sekce nelékařských oborů – Malá posluchárna (levá) Kvalita života v séniu Ivan Farský Školiteľka: doc. Mgr. Katarína Žiaková, PhD., Ústav ošetrovateľstva JLF UK

8

The effects of antioxidative and anti-inflammatory gene therapy in a model of unilateral ureteral obstruction in rats Roland Palffy Skolitelia: MUDr. Ing. Peter Celec, MUDr. Peter Boor, Ustav patologickej fyziologie LF UK, RWTH Aachen Životní styl jako stěžejní determinanta zdraví Bc. Jana Lorencová Školitel: Mgr. Kateřina Ivanová Ph.D., Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky Prevence komplikací po poranění míchy z pohledu sestry Lucie Ondřichová školitel: prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. LF UK Biologické účinky ultrazvuku Lehrausová Romana, Zuczková Světlana, Směšný Miroslav školitel: MUDr. Jana Chmelová, PhD., Ústav zobrazovacích metod, Zdravotně sociální fakulta, Ostravská univerzita Ostrava 11:45 – 12:45 Sekce stomatologie a zubního lékařství – Malá posluchárna (pravá) Opracování kořenových kanálků ručními a strojovými metodami - porovnání technik Ladislav Gregor školitel: Doc. MUDr. Lenka Roubalíková Ph.D., Stomatologická klinika LF MU a FN U sv. Anny v Brně Počítačová kontrola tvaru zubního oblouku a jeho možné změny u pacientů s rozštěpem Radek Hippmann školitel: Prof. MUDr. Taťjana Dostálová, DrSc. MBA.. Stomatologická klinika, 1. LF UK – VFN Replantace luxovaných stálých zubů Adéla Puchnerová (adela.puchnerova@seznam.cz) školitel: MUDr. H. Hecová, MUDr. J.Stehlíková, Stomatologická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň Antropometrický odhad šířky velkého řezáku Jana Pospíšilová Školitel: MUDr. Petr Pírek, Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci 11:45 – 12:45 Zasedání hodnotících komisí teoretické a klinické sekce 12:45 – 13:15 Zasedání hodnotících komisí sekce stomatologické a sekce nelékařských oborů 13:15 – 14:00 slavnostní vyhlášení výsledků a ukončení konference Malá posluchárna TU Lékařské fakulty UP v Olomouci

9

ABSTRAKTA

10

TEORETICKÁ

SEKCE

11

Názov: Analýza prognostických faktorov nádorov typu B-CLL Autor: Tomáš Balhárek Školiteľ: Prof. MUDr. Lukáš Plank, CSc. Ústav patologickej anatómie a Konzultačné centrum bioptickej diagnostiky ochorení krvotvorby JLF UK a MFN v Martine Úvod: Chronická lymfocytová leukémia B-bunkového pôvodu (B-CLL) je klinicky a prognosticky heterogénne nádorové ochorenie, ktoré môže vzniknúť malígnou transformáciou dvoch subpopulácií B-lymfocytov: „pregerminálnych“ B1 a „postgerminálnych“ B2-lymfocytov. B1 a B2 formy B-CLL vykazujú signifikantné rozdiely v klinickom priebehu a prognóze ochorenia. Pre identifikáciu prognosticky rozdielnych subtypov B-CLL je možné teoreticky použiť dôkaz prítomnosti mutácií variabilných oblastí ťažkých reťazcov imunoglobulínov (VH status), dôkaz expresie znaku CD38, expresie génu pre ZAP-70 proteín, dôkaz prognosticky významných chromozómových aberácií 11q-, 17p-, 12q+ a 13q- a dôkaz plazmocytoidnej diferenciácie (PcD) nádorových buniek. Cieľ: Cieľom práce je identifikácia prítomnosti alebo neprítomnosti PcD ako potencionálneho prognostického faktora v prípadoch B-CLL a následná korelácia tohto stavu s expresoiu CD38 znaku. Metodika: V retrospektívnej štúdii bolo hodnotených 197 prípadov B-CLL vyšetrovaných v rokoch 2002-2003. PcD bola v infiltrátoch kostnej drene dokazovaná na našom pracovisku metódou imunohistochemickej analýzy s použitím monoklonálnych protilátok anti-κ a anti-λ proti ľahkým reťazcom imunoglobulínov. Povrchový CD38 znak lymfocytov bol vo vzorkách kostnej drene alebo periférnej krvi dokazovaný metódou prietokovej cytometrie (FC) s použitím monoklonálnej protilátky anti-CD38. Údaje o výsledku FC a priebehu nádorového ochorenia boli získané vyhodnotením dotazníkov zaslaných na príslušné hematologické pracoviská. Výsledky: Z celkového počtu 197 prípadov bola PcD identifikovaná v 130 hodnotených prípadoch (66%). V 67 prípadoch (34%) nádorové bunky nevykazovali známky PcD. Návratnosť dotazníkov z hematologických pracovísk bola 59%. Údaje o CD38 profile nádorových buniek boli získané len u 31 pacientov. Dostupný súbor dát nebol dostatočný pre relevantnú korelačnú analýzu. Záver: Dostupnými metódami je možné identifikovať prítomnosť alebo neprítomnosť PcD v každom biopticky vyšetrovanom prípade B-CLL. Výsledky prvej časti štúdie naznačujú možnosť použitia plazmocytoidnej diferenciácie ako jednoducho identifikovateľného parametra. Doteraz získané údaje o CD38 profile nádorových buniek poukazujú na biologickú diverzitu vzťahov medzi expresiou CD38 znaku a PcD, teda s veľkou pravdepodobnosťou sa jedná o dva samostatné a vzájomne nezastupiteľné prognostické faktory.

12

Název práce: Polymorfizmus Ile105Val v genu pro Gst-p (glutathion-s-transferáza-p) u alergických pacientů

Autor: Stanislav Bútora Školitelka: doc. MUDr. Lydie Izakovičová Hollá, Ph.D., Ústav patologické

fyziologie LF MU Brno Cíl: Zjistit vztah polymorfizmu A(+313)G v genu pro glutathion-S-transferázu P vyvolávající záměnu aminokyseliny isoleucinu za valin (Ile105Val) ke vzniku a závažnosti průběhu alergických potíží (zejména astmatu) u pacientů v české populaci. Materiál a metody: Do analýzy bylo zahrnuto celkem 302 osob, 155 mužů a 147 žen . Tento soubor obsahoval 149 pacientů (74 mužů, 75 žen) ve věku 35,8 9,9 let s prokázanou alergickou chorobou, ke kterému jsme vybrali věkově a pohlavím shodnou kontrolní skupinu 153 osob (81 mužů, 72 žen) ve věku 36,8 8,5 let. Genotypy všech 302 osob byly stanoveny pomocí PCR reakce a restrikční analýzy pomocí enzymu BsmA I. Po elektroforéze v agarózovém gelu a následné vizualizaci v UV světle bylo možno rozeznat 3 genotypy: II (Ile105/Ile105), IV (Ile105/Val105) a VV (Val105/Val105). Výsledky: Neprokázali jsme signifikantní rozdíl v distribuci genotypů mezi kontrolní skupinou (II 57,5%, IV 41,2%, VV 1,3%) a skupinou alergických pacientů (II 53,0%, IV 45,0%, VV 2,0%) ani vztah tohoto polymorfizmu k intermediárním fenotypům (např. hladinám IgE, pozitivitě kožních testů apod.). U subskupiny pacientů se spirometrickým vyšetřením (n=113) byl nalezen vztah tohoto polymorfizmu k hodnotám funkční vitální kapacity (FVC) (p < 0.005). Závěr: V práci jsme neprokázali, že by funkční polymorfizmus v genu pro GSTP Ile105Val měl výrazný podíl na vzniku alergických nemocí na rozdíl od některých nálezů na jiných populacích. Studie naznačila vztah mezi hodnotami FVC a variabilitou genu pro GSTP, přičemž osoby s alelou Val v pozici 105 vykazovaly nižší hodnoty FVC. Zajímavým nálezem bylo také zjištění, že zastoupení varianty 105Val je nejvyšší u mladších ročníků, u starších osob jsou frekvence této alely významně nižší.

13

Názov práce: Vplyv pulzného pôsobenia etopozidu na bunky stablilizovanej línie Hep-2

Autor: Michal Cicanič (cicam2ar@lfhk.cuni.cz) Školiteľ: Prof. MUDr. RNDr. Miroslav Červinka, CSc.

Ústav lékařské biologie a genetiky LF UK v Hradci Králové Etopozid je inhibítor topoizomerázy II, ktorý navodzuje zlomy v syntetizujúcom sa vlákne DNA, tým zastavuje bunky vo fáze S a následne indukuje apoptózu (programovanú smrť bunky). Pre túto vlastnosť sa využíva pri liečbe niektorých onkologických ochorení a v súčasnosti prebieha výskum zameraný na rozšírenie jeho využitia. Cieľom tohto pokusu bolo stanovenie vplyvu pulzného pôsobenia roztoku tohto cytostatika na modelové bunky stabilizovanej línie Hep-2. Pri experimentoch sa obmieňala koncentrácia a doba pôsobenia etopozidu, výsledok sa stanovoval ako percento buniek, ktoré podľahli apoptóze. Tento dej bol v záujme dostatočnej spoľahlivosti výsledkov detekovaný 3 rôznymi spôsobmi: podľa morfológie buniek (Giemsovo farbenie), morfológie jadier (DAPI) a imunohistochemickým stanovením prítomnosti enzýmu kaspáza 3 v bunkách. Výsledkom bolo určenie závislosti intenzity indukovanej apoptózy na dobe pôsobenia etopozidu a na jeho koncentrácii. Percento apoptotických buniek sa pohybuje od 20 % pri pôsobení roztoku 1 µg/ml po dobu 1 hod až po 80 % u roztoku 50 µg/ml pôsobiacom 12 hod. Táto hodnota sa zvyšuje nelineárne s rastúcou dobou pôsobenia činidla, rozdiel medzi 9 a 12 hodinami už nie je významný. Bol dokázaný aj vplyv koncentrácie etopozidu na indukciu apoptózy.

14

Title: Similar effects of chronic voluntary alcohol intake and high dose superoxide dismutase gene delivery on oxidative and carbonyl stress in rats

Author: Roman Gardlík (romangardlik@gmail.com) Supervisor: MUDr. Ing. Peter Celec, Doc. Ing. Lukáč Halčák, CSc.

Ústav patologickej fyziológie LF UK, Bratislava Background. Alcohol has been described as a prooxidative agent. However, epidemiological studies have shown its potential cardioprotective properties that are usually explained by the reduction of oxidative stress. In a previous study vitamin C and E in combination protected against ethanol induced tissue injury in a model of chronic alcohol intake via gavage. The aim of this study was to prove whether superoxide dismutase (SOD) gene therapy could also provide a protective effect in a model of volunt ary chronic alcohol intake. Methods. Twenty-seven Wistar rats were allowed to drink either tap water or alcohol solutions in weekly increasing concentrations (5, 10, 15, 20%) for 28 days. Rats received i.m. either saline or 300mg pcDNA3 expression vector containing Mn-SOD gene under cytomegalovirus promoter. Advanced glycation end products (AGEs) specific fluorescence, advanced oxidation protein products (AOPP) and malondialdehyde (MDA) were measured using standard methods in plasma and in tissues, respectively. The antioxidati ve characteristics of plasma were assessed by the inhibition of ascorbic radical production after UV irradiation using electron paramagnetic resonance. Results. Alcohol and SOD gene therapy decreased the levels of AGEs (p<0.001), MDA in cerebellum (p<0.05) and both treatments increased antioxidant properties of plasma (p<0.05). AOPP were decreased significantly only by SOD gene delivery (p<0.001). Combinational treatment (SOD + ethanol) resulted in decreased AGEs, increased antioxidative properties of plasma, but in unchanged MDA in cerebellum and even in increased AOPP levels in plasma. Discussion. Interestingly, in our study ethanol showed similar effects as SOD gene delivery on parameters of antioxidative and carbonyl stress. It can be hypothesized that acetaldehyde (metabolite of ethanol) inhibits carbonyl stress in vivo. This e ffect was already proved in vitro and might contribute to the so-called French paradox. In comparison to the previous study these contradictory findings might be the consequence of different alcohol application (increasing and not fixed concentrations; ad libidum access to alcohol and not administration by gavage). Confusing findings after combinational treatment, as well as the uncovering of molecular mechanisms mediating the effects of alcohol and SOD gene therapy on oxidative and carbonyl stress require further studies.

15

Název: Dálka polyglutaminové domény genu AIB1 jako prediktor vzniku karcinomu prsu u nosiček mutací genu BRCA1

Autor: Ondřej Havránek Školitel: MUDr. Zdeněk Kleibl, PhD. Ústav biochemie a experimentální onkologie, 1.LF UK Karcinom prsu patří mezi nejzávažnější nádorová onemocnění v populaci žen v České republice. Ačkoliv většina nádorů vzniká jako sporadický karcinom, přibližně 5-10% onemocnění je podmíněno hereditárně. Dominující příčinou dědičných forem karcinomu prsu u nás jsou mutace v genech BRCA1 a BRCA2. Nosičky mutací genu BRCA1 mají vysoké celoživotní riziko vzniku karcinomu prsu. Věk nástupu onemocnění se u jednotlivých pacientek velmi liší. V nedávné době byl popsán polymorfismus v polyglutaminové doméně koaktivátoru steroidního receptoru - genu AIB1 (amplified in breast cancer gene 1). Konkrétní genotyp AIB1 může ovlivnit riziko vzniku karcinomu prsu u nosiček mutací genu BRCA1. Cílem práce byla analýza polyglutaminové oblasti genu AIB1 v české populaci u 94 pacientek se sporadickým karcinomem prsu, 92 nosiček mutací genu BRCA1 (zdravých i nemocných karcinomem prsu) a u 86 zdravých kontrol. Polymorfní oblast genu AIB1 kódující polyglutaminový řetězec jsme amplifikovali pomocí PCR. Pro separaci alel AIB1 jsme použili polyakrylamidovou gelovou elektroforézou s přídavkem Spraedexu a alternativně denaturační vysokotlakou kapalinovou chromatografií (DHPLC) systému WAVE. Nejvyšší zastoupení měly ve všech analyzovaných populacích alely kódující řetězec 28 nebo 29 glutaminů. Analýza závislosti rizika vzniku nádoru na genotypu AIB1 ukázala, že v populaci pacientek s mutací genu BRCA1 a oběma alelami s <29 triplety byl průměrný věk diagnózy karcinomu 45,1 let, zatímco u pacientek s alespoň jednou alelou s ≥29 triplety 40,1 let. V populaci pacientek se sporadickým karcinomem prsu nebyl nalezen žádný vztah mezi genotypem AIB1 a věkem vzniku nádoru. Domníváme se, že po potvrzení výsledků na větší skupině pacientek by bylo možné využít gen AIB1 jako prediktor rizika vzniku karcinomu prsu u nosiček mutací genu BRCA1.

16

Názov práce: Ovplyvnenie obranných reflexov dýchacích ciest diltiazemom Autori: Mária Jakubesová (majkajakubesova@hotmail.com), Katarína

Pásztóová, Henrieta Rusňáková Školitelia: MUDr. Juraj Mokrý, PhD., doc. RNDr. Soňa Fraňová, PhD. Ústav farmakológie JLF UK v Martine Úvod: Hirota a spol. (2003) ukázali, že v in vitro podmienkach na tracheálnych stripoch majú blokátory vápnikových kanálov bronchorelaxačný účinok. Cieľom našej práce bolo zistiť schopnosť diltiazemu ovplyvniť kašľový reflex ako aj reaktivitu dýchacích ciest in vitro a in vivo. Metodika: Morčatám (250-380 g) sme počas 14 dní aplikovali diltiazem (30 mg.kg-1 p.o.). Na in vivo hodnotenie špecifického odporu dýchacích ciest, frekvencie dýchania, dychového objemu a minútovej ventilácie sme použili dvojkomorový pletyzmograf. Všetky parametre sme sledovali pred a po 5 minútovej nebulizácii aerosolu histamínu a acetylcholínu v koncentrácii 10-6 mol.l-1, a to jednak pred prvým podaním diltiazemu, po druhej dávke ako aj po poslednej dávke na 14. deň. Na in vitro hodnotenie sme použili metodiku orgánových kúpeľov. Ku stripom sme pridávali kumulatívne dávky acetylcholínu, histamínu (10-8-10-5 mol.l-1), resp. KCl (10-5-10-2,5 mol.l-1). Antitusickú účinnosť sme hodnotili pomocou mechanicky indukovaného kašľa u neanestézovaných mačiek (1800 – 2500 g), ktorým bol podaný jednorázovo diltiazem v dávke 30 mg/kg p.o. Výsledky: Predliečba diltiazemom vyvolala pokles amplitúdy kontrakcie tracheálneho hladkého svalu na stúpajúce koncentrácie KCl a acetylcholínu, nie však histamínu. Špecifický odpor dýchacích ciest po nebulizácii acetylcholínom a histamínom významne klesol až po 14. dávke diltiazemu, pričom nedošlo ku žiadnej významnej zmene ostatných parametrov dýchania. Perorálne podanie diltiazemu viedlo k významnému utlmeniu kašľového reflexu. Záver: Výsledky in vitro a in vivo sledovaní ukázali, že diltiazem môže nájsť uplatnenie v ovplyvnení tonusu hladkej svaloviny dýchacích ciest. Vyžaduje si to však ďalšie sledovania.

1. Hirota K, Hashiba E, Yoshioka H, Kabara S, Matsuki A. Effects of three different L-type Ca2+ entry blockers on airway constriction induced by muscarinic receptor stimulation. Br J Anaesth 2003; 90: 671-5.

17

Název práce: Jizvení myokardiálních rukávců plicních žil – vztah fibrilace síní a koronární aterosklerózy

Autor: Adéla Kaštánková, Martin Havel (kasta1ar@lfhk.cuni.cz, havem1ar@lfhk.cuni.cz)

Školitel: prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc., MUDr. Petra Hájková Fingerlandův ústav patologie LF UK a FN HK

V posledních několika letech se zvýšil zájem o studium plicních žil (PŽ),

jakožto významného zdroje ektopických vzruchů iniciujících vznik fibrilace síní (FS). V naší práci jsme navázali na studii, která probíhala na Fingerlandově ústavu patologie LF UK a FN HK, zabývající se vztahem morfologie plicních žil k fibrilaci síní, se zvláštním zřetelem na izolovaný síňový amyloid. Sledovali jsme tíži jizvení přítomného v myokardiálních rukávcích plicních žil (MRPŽ).

K dispozici jsme měli 2 skupiny sekčních případů. První skupinu „FIBRILACE“ tvo řily osoby s chronickou FS (21 mužů, 29 žen, průměrný věk 76,9 ± 7,3 r.), druhou kontrolní skupinu „ SINUS “ pak osoby bez prokázané FS (20 mužů, 30 žen, průměrný věk 71,7 ± 9,5 r.). V rámci objektivity jsme byli seznámeni s rozdělením případů do skupin až po námi provedené histologické analýze. Celkem jsme hodnotili 349 PŽ ze 100 srdcí. Myokardiální rukávce byly označeny podle příslušnosti k dané plicní žíle (PH – pravá horní, PD – pravá dolní, P – společná pravá, LH – levá horní a LD – levá dolní). Preparáty byly barveny hematoxylinem-eosinem a technikou na elastická vlákna. Dle námi předem stanovených kritérií jsme každý separátně posoudili stupeň jizvení (0-3) u všech vzorků, a poté provedli interindividuální srovnání našich výsledků. Z klinických dat jsme získali informaci o věku a pohlaví a z pitevního protokolu o tíži koronární aterosklerózy (1-4). Pro potvrzení předpokladu, že zásobení MRPŽ patří do povodí věnčitých tepen, jsme u 6 izolovaných srdcí provedli nástřik koronárního řečiště želatinou obarvenou tuší.

Zjistili jsme, že ve všech zkoumaných MRPŽ bylo přítomno alespoň minimální jizvení. Data byla statisticky vyhodnocena.

Závislost přítomnosti fibrilace síní na stupni jizvení se ukázala být statisticky signifikantní pro PH, LH a LD plicní žílu (p<0,05), a to především díky tomu, že u těchto PŽ byl třetí, nejtěžší stupeň jizvení zastoupen více ve skupině „FIBRILACE“, naopak méně ve skupině „SINUS“. Skupiny „FIBRILACE“ a „SINUS“ se významně nelišily tíží koronární aterosklerózy. Neshledali jsme prakticky významnou souvislost stupně jizvení PŽ s věkem, pohlavím, či tíží koronární atrosklerózy v rámci každé z obou skupin.

Na základě naší studie se domníváme, že existuje vztah mezi jizvením v MRPŽ a přítomností fibrilace síní. V našem souboru jsme nepotvrdili závislost stupně jizvení na tíži koronární aterosklerózy. Význam této studie spočívá v tom, že jako první vychází z tak velkého souboru srdcí. Zdá se, že jizvení MRPŽ hraje významnou roli v etiopatogenezi FS.

18

Název: Identifikace podtypů M5 muskarinových acetylcholinových receptorů v srdeční tkáni laboratorního potkana

Autor: Martin Klein Školitel: Doc. MUDr. Jaromír Mysliveček, Ph.D.

Fyziologický ústav 1. LF UK Úvod. Muskarinové receptorové podtypy se liší svojí tkáňovou distribucí. S určitým zjednodušením se dá říci, že v mozkové kůře převládá M1 podtyp, v hladké svalovině a žlázách M3 podtyp a v srdeční tkáni savců výhradně podtyp M2. Z některých prací však vyplývá, že se v srdečních tkáních, s druhovou variablitou, mohou vyskytovat i jiné podtypy muskarinových receptorů. Cílem této práce je stanovit přítomnost a množství podtypů muskarinových acetylcholinových receptorů (MR) v srdeční tkáni potkanů. Metodika. Stanovovali jsme množství podtypů muskarinových receptorů v srdeční tkáni potkanů metodou kompetičních pokusů se specifickým triciovaným antagonistou: [3H]NMS a specifickými kompetitory AQ-RA 741 a MT7 toxinu. Výsledky. Z dřívějších pozorování vyplynulo, že se v srdečních komorách vyskytují non-M2 populace muskarinových receptorů, které předsavují 10-15% celkového množství MR. Jako nejpravděpodobnější se zdála existence M1 podtypu. V těchto pokusech potvrzujeme přítomnost M1 podtypu a navíc se nám podařilo identifikovat i přítomnost M5 podtypu (v zastoupení 4.03±1.22%).Závěr. Naše výsledky jako první ukazují na přítomnost podtypu M5, o němž se doposud uvažovalo jako o muskarinovém receptoru, vyskytujícím ase pouze v centrálním nervovém systému.

19

Název práce: Akutní infarkt myokardu a základní variety v ěnčitých tepen Autor: Katarína Kovačičová, David Kučera, Karin Poloková, Jan

Pořízka, Michaela Richtrová Školitelé: Doc. MUDr. Antonín Zechmeister, CSc., Anatomický ústav LF

MU Brno, MUDr. Ladislav Groch., interní kardioangiologická FN U Svaté Anny Brno, MUDr. Petr Kala, Ph.D. Interní kardiologická klinika FN Brno

Cíl: Věnčité tepny vykazují tři základní vývojové variety větvení: regresivní, tzv. levostranný typ (LT), progresivní pravostranný typ (PT) a přechodnou varietu (ST); je udávána zvýšená úmrtnost na akutní infarkt myokardu (AIM) u pacientů s regresivní LT varietou. Rozhodli jsme se proto sledovat variabilitu věnčitých tepen (VT) a prověřit význam některých diskutovaných rizikových faktorů (např. ferritinemie) u pacientů s AIM. Materiál a metody: Sledování bylo provedeno na souborech (A, B) pacientů ze dvou kardiologických klinik LF MU v Brně, jenž byli přijati s diagnózou AIM s indikovanou perkutánní transluminální koronární angioplastikou (PTCA). Soubor A byl reprezentován 122 pacienty s AIM (80 mužů a 42 žen); průměrný věk pacientů v období vzniku AIM byl 64,8 roků (62,2 u mužů a 69,8 u žen). Soubor B byl zastoupen 142 pacienty s AIM (94 mužů s průměrným věkem 62,1 roku a 48 žen s průměrným věkem 71,6 roků). U jednotlivých pacientů byl na koronarogramech určen základní typ větvení VT. Pravá a levá VT a jejich větve byly rozděleny na 20 segmentů. Na segmentech byly vyznačeny okluse, stenózy a jejich kvantifikace (procentuální zúžení), aplikace stentu, kalcifikace a trombózy. K vyhodnocení výsledků bylo užito statistických hypotéz založených na výběru z normálního rozdělení (s kvantily Studentova rozdělení) či rozdělení alternativního pro 95% interval spolehlivosti. Výsledky: U obou souborů pacientů s AIM výrazně převažují jedinci mužského pohlaví (65,90 %). Ženy jsou zastoupeny ve výrazně menším počtu (34,10 %, p < 0,01) a dochází u nich dále i k AIM ve starším věku (p < 0,01). Z těchto výsledků je možno konstatovat, že mužské pohlaví představuje významný rizikový faktor pro vznik AIM. Oba soubory ukazují na zvýšenou frekvenci pacientů s regresivní LT varietou (v souboru B 14,89 % výskytu LT, v souboru A až 20 %) oproti výskytu LT u běžné populace (11 % frekvence výskytu LT). Navýšení pacientů s LT je patrné především u mužů. Nepříznivý vliv LT a ST variety VT oproti výskytu příznivé progresivní variety (PT) prokazují výsledky s vysokou statistickou významností (p < 0,01). U obou souborů můžeme sledovat vyšší procento pacientů s LT (cca 80 % s vyšším počtem oklusí a stenóz) oproti pacientům s PT (cca 65 % s menším počtem oklusí a stenóz). Závěr: Získané výsledky prokazují nepříznivý vliv regresivní LT variety a hyperferritinemie v etiopatogenezi AIM. Ze sledovaných segmentů byla prokázána nejvyšší frekvence výskytu stenóz a okluzí na proximálním segmentu přední sestupné tepny (RIA).

20

Název práce: Morfologie změn ve stěně transplantátu aorty apo-E- deficientních myší

Autor: V. M. Matějka (dracek.vitek@centrum.cz) Školitel: MUDr. Mgr. Zbyněk Tonar, MVDr. Dr.med.vet. Kirsti Witter,

CSc. Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, Institut für Histologie und Embryologie, VU Wien

Východisko: Apolipoprotein E-deficientní (apoE-KO) myši byly navrženy jako transplantační model regrese aterosklerotických lézí v aortě. Kvantitativní zhodnocení morfologických změn u tohoto modelu dosud chybí. Cíl: Naším úkolem bylo kvantifikovat rozsah lézí u heterotopických transplantátů aort a posoudit vliv vlastní transplantační techniky na cévní stěnu. Metodika: Segmenty hrudní aorty apoE-KO myší byly transplantovány do abdominální aorty wild type (WT) zvířat (skupina 1) a po jednom měsíci odebrány k hodnocení. Kontrolou byly transplantace WT-WT (skupina 2) a apoE-KO-apoE-KO (skupina 3). Hodnotili jsme i oddíl aorty nad a pod místem transplantace. Z každého bločku jsme ze série 72 řezů barvených modifikovaným zeleným trichromem kvantitativně hodnotili 8 ekvidistantních řezů vybraných nestranným náhodným systematickým výběrem. Pro výpočet odhadu poměrného zúžení cévního lumina (AFFVL) a průměrné plochy/objemu lézí jsme použili Cavalieriho metodu implementovanou v software PointGrid/Ellipse3D. Odhad koeficientu chyby použité metody dle Gundersena a Jensena nepřesahoval hodnotu 0,06. U vybraného vzorku transplantované aorty jsme provedli 3-D rekonstrukci cévního lumina i aterosklerotické léze. Imunohistochemicky jsme prokazovali T-lymfocyty, B-lymfocyty, makrofágy a neutrofilní granulocyty. Výsledky: Průměrné hodnoty AFFVL a ploch lézí v jednom řezu podává tabulka. Oba parametry představují odlišný pohled na kvantifikaci léze, byly však vysoce párově korelovány (r=-0,96). Největší rozvoj lézí byl u transplantovaných úseků bez ohledu na příslušnost ke skupině 1-3 (ANOVA, p<0,02). V okolí stehů jsme prokázali leukocytární infiltráty s převahou v adventicii.

AFFVL

[%] AFFVL

[%] AFFVL

[%] skupina transplantovaný usek nad transplantací pod transplantací

1 73,55 98,77 96,87 2 58,59 99,29 98,66 3 84,62 97,85 98,28

Závěr: Reakce cévní stěny na heterotopní transplantaci hrudní aorty apoE-KO myší vedla k progresi lézí a převyšovala jejich potenciální regresi. Při použití transplantačního modelu regrese aterosklerózy je histologická kvantifikace nezbytná.

21

Názov práce: Neinvazívne monitorovanie zmien intersticiálneho pH a pomeru FAD/NADH v hojacej sa rane použitím fluorescenčnej spektroskopie in vivo

Autori: Michal Mokrý, Peter Gál, Magdaléna Harakaľová (mmokry@kosice.upjs.sk)

Školitelia: Doc. RNDr. Jaroslav Kušnír, CSc., mim. prof. (jakusnir@central.medic.upjs.sk) Ing. Katarína Dubayová, PhD. Doc. RNDr. Ján Sabo, CSc., mim. prof. MUDr. Róbert Kilík

Ústav lekárskej chémie, biochémie a klinickej biochémie LF UPJŠ v Košiciach Ústav lekárskej biofyziky LF UPJŠ v Košiciach

I. chirurgická klinika FNLP LF UPJŠ v Košiciach Cieľom našej štúdie bolo vyhodnotiť zmeny intersticiálneho pH a pomeru FAD/NADH v hojacej sa kožnej rane u potkana použitím fluorescenčnej spektroskopie. Tieto parametre sú závislé od koncentrácie kyslíka, a preto ich zmena nepriamo odráža aj zmenu v prekrvení tkaniva. Do súboru boli zaradené samice potkanov z rodu Sprague-Dawley (n = 38), na chrbtoch ktorých boli v celkovej anestézii v aseptických podmienkach urobené kožné rany. V experimente bol použitý incizionálny aj excizionálny model hojenia. Pri zisťovaní zmien pH boli po použití fluoresceínu ako pH senzitívnej sondy z povrchov rán snímané excitačné fluorescenčné spektrá (λEm = 535 nm). Pri monitorovaní zmien pomeru FAD/NADH boli snímané synchrónne fluorescenčné spektrá (∆λ = 60 nm). V našej štúdii bol zaznamenaný nárast intersticiálneho pH a pomeru FAD/NADH v časovom intervale od 15. po 65. min od začiatku hojenia. Medzi 48. a 72. hodinou hojenia bol zaznamenaný pokles intersticiálneho pH. Medzi 72. a 96. hodinou bol pozorovaný nárast pomeru FAD/NADH v hojacich sa ranách. Neinvazívnym spôsobom bola vyhodnotená dynamika vybraných oxidačno-redukčných parametrov v hojacej sa rane u potkana. Naše výsledky poukazujú na možnosť využitia fluorescenčnej spektroskopie pri neinvazívnom monitorovaní vybraných redoxných parametrov v úvodných, a teda kľúčových fázach hojenia.

22

Název práce: Vplyv rekombinantného ľudského prokalcitonínu na fagocytovú a kandidacídnu schopnosť polymorfonukleárnych leukocytov a na cídne mechanizmy séra a krvi voči baktériám Staphylococcus aureus a Escherichia coli

Autor: Terézia Pinčíková (theressia@gmail.com) Školitel: MUDr. Mária Bucová, CSc., RNDr. Lívia Slobodníková, CSc. Imunologický ústav a Mikrobiologický ústav LF UK, Bratislava Úvod: Prokalcitonín (PCT) je vysoko selektívny a špecifický ukazovateľ sepsy. Jeho diagnostická a prediktívna hodnota predbehla poznatky o jeho biologickej funkcii. Napriek tomu existuje dostatočné množstvo zistených faktov potvrdzujúcich predstavu PCT ako dôležitého mediátora v patofyziológii sepsy. Prevažná časť prác týkajúcich sa vplyvu PCT na imunitný systém posúva PCT do pozície humorálnej zložky s imunosupresívnym účinkom. Cieľ práce: Stanovenie vplyvu rekombinantného ľudského PCT (rhPCT) na fagocytovú a kandidacídnu schopnosť polymorfonukleárnych leukocytov (PMNL) z plnej krvi, ako aj na cídne mechanizmy čerstvého séra a plnej krvi voči Staphylococcus aureus (S. aureus) a Escherichia coli (E. coli). Materiál a metódy: 1. Test fagocytovej schopnosti PMNL: vzorku periférnej krvi od zdravého dobrovoľníka (n=20) zmiešanú so suspenziou Saccharomyces cerevisiae sme inkubovali s alebo bez rhPCT. 2. Test kandidacícnej schopnosti PMNL: vzorku periférnej krvi a séra od zdravého dobrovoľníka (n=20) zmiešanú so suspenziou Candida albicans sme inkubovali s alebo bez rhPCT. V oboch testoch sme testovali tri koncentrácie rhPCT vo vzorke: 1 ng.ml-1, 5 ng.ml-1, 10 ng.ml-1. Spracované vzorky sme hodnotili imerzným objektívom svetelného mikroskopu. Fagocytovú a kandidacídnu schopnosť PMNL sme stanovili určením ich fagocytovej aktivity (FA), fagocytového indexu (FI) a kandidacídnej aktivity (CA). 3. Test vplyvu rhPCT na cídne mechanizmy čerstvého séra a plnej krvi voči S. aureus resp. E. coli: vzorku čerstvého séra a plnej krvi od zdravého dobrovoľníka (n=11 resp. n=12) sme zmiešali so suspenziou S. aureus resp. E. coli a inkubovali s alebo bez rhPCT. Z každej vzorky sme pred a po inkubácii vyočkovali po 100 µl na krvný agar. Po 24-hodinovej kultivácii agarov sme určili počet vyrastených kolónií. Pôsobenie rhPCT sme skúmali porovnaním hodnôt pomeru počtu kolónií narastených po a pred inkubáciou vzorky. Štatistika: Výsledky sme štatisticky spracovali analýzou variancie (repeated measures ANOVA) s Bonferroniho post-testom. Výsledky: RhPCT signifikantne znížil FA (o 12-21 %, p<0,001), FI (o 19-37 %, p<0,001) a CA (o 37-48 %, p<0,001) oproti vzorke bez rhPCT. Medzi koncentráciou rhPCT a hodnotou FA, FI aj CA bola vysoko signifikantná negatívna korelácia (p<0,0001). RhPCT taktiež zvýšil nárast počtu kolónií E. coli počas inkubácie v prostredí séra aj krvi, avšak nesignifikantne. Vplyv rhPCT na nárast počtu kolónií S. aureus bol tiež nesignifikantný. Záver: Naše výsledky poukazujú na supresívny vplyv PCT na fagocytózu. Preto je možné domnievať sa, že PCT ako jeden z protizápalových cytokínov potláča mechanizmy nešpecifickej imunity v snahe zabrániť vzniku hyperinflamácie. Prestrelená tvorba PCT pravdepodobne prispieva ku vzniku imunodepresie a je jednou z príčin mortality v neskoršej fáze septického syndrómu.

23

Název práce: Kardiotoxicita sanguinarinu a dihydrosanguinarinu Autor: Eva Pukančíková (ewulina@post.sk) Školitel: Mgr. Jitka Psotová, PhD Úvod: Sydromem „epidemic dropsy“ je nazývána intoxikace po požití jedlého oleje kontaminovaného olejem ze semen Argemone mexicana (Papaveraceae). Klinické příznaky jsou charakteristické pro oxidační stres (pokles antioxidační kapacity plasmy, otoky velkých kloubů, gastroitestinální potíže, erytém, pigmentace kůže, ve fatálních případech dochází k selhání srdce a vážnému poškození ledvin). Intoxikace argemonovým olejem byla popsán naposledy v roce 1998 v oblasti Delhi.1 Léčba je založena na podávání vysokých dávek lipofilních antioxidantů (vitamín E, kyselina lipoová). Za toxické látky argemonového oleje jsou v literatuře považovány kvarterní benzo[c]fenanthridinový alkaloid sanguinarin (SA) a jeho dihydroderivát (DHSA). DHSA je hlavním alkaloidem obsaženým v argemonovém oleji.2 Cíl: Cílem práce bylo popsat koncentrační a časovou toxicitu SA a DHSA na modelu potkaních neonatálních kardiomyocytů, což jsou buňky s nízkou hladinou endogeních antioxidantů.

Metoda: SA byl izolován z Macleaya cordata, DHSA byl připraven redukcí SA borohydridem sodným. Kardiomyocyty byly izolovány z 2-5 denních potkanů. Buňky byly, po 72 h stabilizaci, inkubovány se SA a DH-SA (0,1-10 M) po dobu 4 a 24 h. Cytotoxicita alkaloidů byla hodnocena: (i) aktivitou uvolněné laktátdehydrogenasy do média, (ii) poměrem oxidovaného vs redukovaného glutathionu a (iii) poškozením DNA pomocí Comet metody. Výsledky: DHSA byl v celém koncentračním rozmezí a ve všech časových intervalech netoxický. SA byl toxický od 1,0 M. Závěr: Toxicitu SA je možné vysvětlit interakcí kvartérního kationtu s nukleofilními skupinami (-SH, -OH, -NH2) peptidů a proteinů, respektive interakcí s nukleovými kyselinami. I když lze předpokládat, že DHSA je in vivo oxidován na SA, nelze jej považovat látku jednoznačně odpovědnou za toxicitu argemonového oleje. Toxicita oleje může být způsobena lipoperoxidačními produkty trans-polynenasycených mastných kyselin. Zda SA in vivo poškozuje myokard či ne je předmětem našeho dalšího výzkumu. Poděkování: Práce byla finančně podpořena MŠMT (MSM 6198959216). 1. Sharma BD, Bhatia V, Rahtee M, Kumar R, Murkharjee A. 2002. Epidemic dropsy: observations on pathophysiology and clinic features during the Delhi epidemic of 1998. Trop Doct 32: 70-75. 2. Das M, Khanna SK. 1997. Clinicoepidmiological and safety evaluation on argemone oil. Crit Rev Toxicol 27: 273-297.

24

Názov práce: Biomechanická a histologická štúdia vplyvu výťažku Atropa belladonna na hojenie kožných rán u potkanov

Autori: Tomáš Toporcer, Boris Vidinský, Peter Gál, Tomáš Grendel Školitelia: Doc. RNDr. Ján Sabo, CSc., mim. prof.

Doc. MUDr. František Longauer, CSc. MUDr. Róbert Kilík Ústav lekárskej biofyziky LF UPJŠ v Košiciach

Ústav súdneho lekárstva LF UPJŠ v Košiciach I chirurgická klinika FNLP LF UPJŠ v Košiciach

Cieľom tejto štúdie bolo navrhnúť vhodný model incíznych kožných rán

pre experimentálne podmienky, a použitím tohto modelu vyhodnotiť vplyv výťažku Atropa belladonna na proces hojenie rán pri vylúčení placebo efektu.

Do pokusu boli zaradené potkany z rodu Sprague-Dawley (n=84). A. belladonna bola získavaná z prírodného stanovišťa. Po dokázaní totožnosti rastliny, dôkazmi prítomnosti alkaloidov a hyoscyamínu, bol pripravený vodný extrakt (8g herbae/1l H2O). Extrakt bol aplikovaný denne na incízny model rán na dorze experimentálnych zvierat.

Naše výsledky ukázali vyššiu pevnosť a jednoduchšiu manipuláciu u rán uzatváraných intradermálnym pokračujúcim stehom v porovnaní s ranami uzatváranými jednoduchým stehom. Z toho dôvodu na zisťovanie vplyvu rastliny na hojenie rán bol pri uzatváraní rany použitý intradermálny steh. Po 48 hodinách hojenia bol po aplikácii výťažku rastliny zistený 28%-ný pokles pevnosti rán oproti neliečenej skupine (p<0,05), bola pozorovaná slabšia infiltrácia rany zápalovými bunkami (pokles o 34%), výraznejšia proliferácia a migrácia keratinocytov (vzostup o 80%) a bohatšia neoangiogenéza (vzostup o 380%). Po 120 hodinách hojenia bol po aplikácii výťažku počas prvých 3 dní pozorovaný 25%-ný vzostup pevnosti rany (p<0,05) a po aplikácii počas 5 dní 30%-ný vzostup (p<0,01).

Lokálna aplikácia výťažku A. belladonna urýchľuje reepitelizáciu, pôsobí antiflogisticky a stimuluje neoangiogenézu, čo má po 120 hodinách hojenia pozitívny vplyv na pevnosť rán. Táto práca je prvou, ktorá dokazuje pozitívny efekt výťažku A. belladonna na hojenie kožných rán.

25

Název práce: Srovnání vizuospaciálních schopností u zdravých a neurodefektních myší kmenů C57Bl/7 a C3H

Autor: Jaroslav Voller (jaroslav.voller@centrum.cz) Školitelé: MUDr. J. Cendelín, Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc.

Ústav patologické fyziologie LF UK v Plzni

Východisko: Náš ústav vlastní dva kmeny mutantních myší typu Lurcher, C57Bl/7 a C3H. Heterozygoti (+/Lc) jsou postiženi olivocerebelární degenerací, která vede mimo jiné ke snížení kognitivních schopností. Jedinci wild typu (+/+) jsou zcela zdraví. U některých jedinců kmene C3H se navíc vyskytuje retinální degenerace způsobená mutací rd genu. Tato mutace negativně ovlivňuje prostorovou orientaci, jak bylo prokázáno na našem pracovišti.

Cíl: Porovnávali jsme vizuospaciální schopnosti myší kmene C57Bl/7 a C3H s ohledem na výskyt retinální degenerace u zvířat kmene C3H.

Schopnost orientace byla testována v modifikovaném Morrisově vodním bludišti. Pod hladinou byl ukrytý ostrůvek, v jehož blízkosti byla na okraji bludiště umístěna značka se svislými pruhy. Další značka s pruhy odlišné šíře byla umístěna v sousedním kvadrantu. Chování zvířat v bludišti bylo registrováno zařízením EthoVision. Hodnoceny byly průměrné latence, délka dráhy a rychlost plavání v jednotlivých dnech pokusu. U myší kmene C3H bylo provedeno histologické vyšetření sítnic a zvířata s postiženým zrakem byla ze souboru vyčleněna.

Výsledky: Myši typu wild i Lurcher kmene C57Bl/7 dosahovaly v průměru signifikantně kratších latencí, a tedy měly i kratší dráhu, než myši kmene C3H po vyřazení jedinců postižených retinální degenerací. U kmene C57Bl/7 byly latence signifikantně kratší u typu wild než u mutantů. U kmene C3H významné rozdíly v latencích zaznamenány nebyly. Zvířata kmene C3H – typ wild i mutanti - měla signifikantně vyšší rychlost plavání, než myši kmene C57Bl/7. Myši kmene C3H strávily více času v blízkosti okraje bludiště.

Závěr: Prokázali jsme, že schopnost prostorového učení a orientace myší kmene C3H je ve srovnání s kmenem C57Bl/7 významně horší a to nezávisle na přítomnosti retinální degenerace.

Práce byla podporována výzkumným záměrem VZ-MSM 021620816.

26

Název práce: Prenatální hematopoeza a vliv buněk imunitního systému na intrauterinní vývoj člověka

Autor: Filip Wagner (wagner9x@tunw.upol.cz) Školitel: prof. MUDr. Václav Lichnovský, DrSc.

MUDr. Běla Erdösová, Ph.D. Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci Úvod: V průběhu intrauterinního vývoje člověka (IUV) prochází hematopoeza dvěma stádii – nejprve je lokalizována extraembryonálně (ve žloutkovém vaku), následně pak intraembryonálně (v játrech a slezině a posléze v kostní dřeni). Extraembryonální hematopoeza probíhá od 14. – 19. dne IUV, přítomnost krevních elementů v embryonálních orgánech a tkáních však lze očekávat nejdříve od 4. týdne IUV, kdy dojde k vzájemnému propojení cévního systému žloutkového vaku a embrya. Předpokládá se však, že hematopoeza ve žloutkovém vaku je prakticky výhradně erytroidní. V játrech se pak objevuje hematopoeza asi v 5. až 6. týdnu IUV. Hematopoeza byla prenatálně prokázána i v jiných orgánech než játrech, slezině a kostní dřeni a to zejména na meningách, v lymfatických uzlinách, thymu nebo v ledvinách. Prenatální vývoj člověka je zcela závislý na buněčné proliferaci, diferenciaci buněk a jejich organizovaném zániku. Správná souhra a regulace těchto procesů jsou nezbytné pro zdárný průběh morfogeneze a organogeneze. Účast buněk imunitního systému je zde zcela nezbytná – např. při udržování homeostázy (odklízením apoptotických buněk tělísek v průběhu degradačního stádia apoptózy), ale svou roli hrají jistě i při ochraně plodu proti nádorové proliferaci a nejrůznějším infekčním agens. Cíl: Průkaz makrofágů jako profesionálních fagocytů v orgánech a tkáních lidských zárodků zejména se zaměřením na játra, ledvinu, thymus a slezinu a orgány s kumulací lymfatické tkáně a průkaz funkčnosti takto detekovaných makrofágů. Materiál a metodika: Pro práci jsme použili histologicky normální lidské zárodky ve stáří od 6. do 30. týdne IUV. Tkáňové vzorky byly fixovány metacarnem a zpracovány klasickou rutinní parafinovou technikou. K vlastní práci jsme použili metody detekce makrofágů pomocí nepřímé trojstupňové imunohistochemické metody s použitím myší monoklonální protilátky Macrophage Marker (Ab-1), kozí polyklonální protilátky CD64 a myší monoklonální protilátky CD68, což jsou protilátky proti antigenům specifickým pro makrofágy. K průkazu funkčnosti makrofágů jsme použili metodu dvojitého barvení, kdy průkaz makrofágů byl doplněn detekcí fagocytovaných apoptotických tělísek. Výsledky: Ab-1, CD 64 i CD68 pozitivní buňky jsme prokázali od 6. týdne IUV a makrofágy fagocytovaná apoptotická tělíska jsme pak jednoznačně prokázali v časném fetálním období a to od 10. týdne IUV. Závěr: Podařilo se nám jednoznačně prokázat přítomnost makrofágů monocytárního původu v orgánech lidských zárodků od 6. týdne IUV a jejich funkční zapojení pak od 10. týdne IUV.

27

KLINICKÁ

SEKCE

28

Názov práce: Reologické zmeny krvi tehotných v priebehu patologickej gravidity

Autor: 1MUDr. Erik Dosedla (erikdosi@iol.sk) Školitelia: 1prof. MUDr. Štefan Lukačín, PhD., 2MUDr. Vladimír Kraus,

PhD. 1Gynekologicko-pôrodnícke oddelenie, Nemocnica Košice-Šaca

a.s. 1. súkromná nemocnica, Lúčna 57, 040 15 Košice, Slovenská republika 21. gynekologicko-pôrodnícka klinika, lekárska fakulta, Univerzita P. J. Šafárika, Trieda SNP 1, 040 66 Košice, Slovenská republika

Cieľ: Táto štúdia je určená na získanie poznatkov o vzťahoch rýchlosti prietoku krvi vo fetoplacentárnom riečisku v pomere k hemoreologickému stavu u matky počas patologickej gravidity a porovnanie hemoreologického stavu tehotných s patologickou a normálnou graviditou. Materiál a metodika: Prierezovej štúdie sa zúčastnilo od októbra 2003 do apríla 2005 spolu 41 tehotných žien, z toho bolo 24 tehotných v treťom trimestri s patologickou graviditou, u ktorých sa sledovala viskozita celej krvi (WBV) pri rôznych šmykových rýchlostiach, viskozita plazmy (PV), hematokrit (Ht) a rezistenčný index (RI). Kontrolný súbor tvorilo 17 zdravých žien v treťom trimestri normálnej gravidity. WBV a PV sa merali rotačným viskozimetrom. Výsledky: Pri patologickej gravidite boli v porovnaní s normálnou graviditou signifikantne zvýšené hodnoty: WBV pri všetkých šmykových rýchlostiach, PV a Ht. RI a. umbilicalis pri patologickej gravidite zaznamenal signifikantné zvýšenie oproti fyziologickej gravidite. Zvýšenie WBV pripisujeme zvýšenej PV a zvýšenému Ht, pričom väčší vplyv vykazovala PV. Štatistická analýza neodhalila signifikantnú súvislosť medzi PV, WBV a RI a. umbilicalis. Záver: Využitím viskozimetrie sa nám okrem iného podarilo dokázať, že počas patologickej gravidity dochádza k zvýšeniu viskozity krvi. Toto poznanie možno využiť pri terapeutickom zásahu hemoreologikami do hyperviskózneho stavu, a tak zabrániť rozvoju placentárnej insuficiencie.

29

Názov práce: Vyhľadávanie mutácií v GJB2 géne a jeho sekvenovanie Autor: Marek Godava (GodavaM@seznam.cz) Školiteľ: Mgr. Radek Vodička, PhD. Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP v Olomouci Úvod: Produkt génu GJB2 (tzv. connexín 26 – Cx26) sa podieľa na tvorbe medzerových medzibunkových spojení. Jeho mutácie predstavujú 1/3 genetických foriem hluchoty a to nesyndrómovej formy – postihnutý je len sluch; vo väčšine prípadov sa jedná o autozomálne recesívnu formu (tzv. ARNSHL syndróm). Tento gén je lokalizovaný v oblasti 13q11-12. Jeho najčastejšou autozomálne recesívnou mutáciou v kaukazskej populácii je strata G v pozícii 35 v exóne č.2 - 35∆G. Cieľ: 1. Základná diagnostika prítomnosti alely 35∆G a.) optimalizácia podmienok PCR reakcie. b.) vlastná diagnostika - rozdelenie pacientov na 35∆G pozitívnych (homozygoti, heterozygoti) a 35∆G negatívnych. c.) zavedenie nových metód diagnostiky – PAGE, DGGE. 2. Sekvenácia vybraných pacientov na základe výsledkov prítomnosti alely 35∆G. Metóda: V tomto výskumnom projekte bol použitý súbor 129 pacientov. Pre hodnotenie boli využité nasledovné metódy: PCR, PAGE, DGGE a kapilárna elektroforéza. Pri sekvenácii bol použitý kit Big Dye v 3.1 firmy Applied Biosystems. Výsledky: Optimalizácia prebiehala s dvomi rozdielnymi polymerázami, pri rôznych teplotách a s prídavkom DMSO (dimetylsulfoxid) do reakčnej zmesi. Pre vlastnú diagnostiku 35∆G pozitívnosti bola použitá PCR reakcia s fluorescenčne značenými primermi connf a connr, produkty boli podrobené kapilárnej elektroforéze, ktorá je schopná zistiť rozdiel v dĺžke jedného nukleotidu. To isté dokáže aj PAGE, ale skúmaný fragment je kratší. U DGGE je využitá rozdielna miera schopnosti putovania fragmentov DNA v denaturačnom prostredí elektroforetického gélu, čo je spôsobené krátkym úsekom obsahujúcim G a C v určitom vzájomnom pomere na 5´konci primeru. Pri sekvenácii boli pre amplifikáciu použité 2 dvojice primerov: connf/seq3 a seq2/seq4. Po vlastnej sekvenačnej reakcii bola opäť urobená kapilárna elektroforéza produktov. Výsledky boli hodnotené prostredníctvom softwaru Sequencing Analysis. Záver: Zväčšujúci sa súbor pacientov umožňuje spresnenie určenia frekvencie alely 35∆G medzi pacientmi. Optimalizácia reakcie umožňuje zefektívniť jej priebeh, špecifiku produktov a tým pádom aj zjednodušenie diagnostického záveru. Sekvenácia umožňuje poznávať nové typy mutácií. Naša diagnostika má uplatnenie v klinickej praxi pre voľbu primeraného liečebného postupu. Z hľadiska klinickej genetiky umožňuje diagnostikovaním génu GJB2 zhodnotiť genetickú záťaž sledovanej rodiny.

30

Název práce: pH, arborizace a spermaglutinační protilátky u pacientek s poruchou plodnosti

Autor: Jitka Gruberová, Soňa Biková (jitka-g@seznam.cz) Školitelka: doc. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni VÝCHODISKO: Patologické pH ovulačního hlenu, přítomnost spermaglutinačních protilátek proti spermiím a nedokonalá arborizace ovlivňují penetraci spermií i v oblasti děložního hrdla. CÍL: Sledovali jsme pH, „kapraďování“ ovulačního hlenu, penetraci spermií kapilárou naplněnou ovulačním hlenem za jednotku času a přítomnost lokálních spermaglutinačních protilátek u souboru 127 pacientek s poruchou plodnosti. METODIKA: pH ovulačního hlenu jsme měřili pH-metrem značky Hanna Instruments (HI 8519N s elektrodou Hamilton). K určení arborizace jsme použili sklíčkovou metodu pro pozorování „kapraďování“ pod inverzním mikroskopem Spermaglutinační protilátky v cervikálním hlenu jsme určovali screeningovým testem podle Kremmera (penetrace spermií v kapiláře naplněné ovulačním hlenem za jednotku času) a nepřímým smíšeným antiimunoglobulinovým testem (i- MAR-test). VÝSLEDKY: Ze souboru 127 pacientek s poruchou plodnosti jsme zjistili pH 7,4-9,6 (fyziologická mez) u 94 žen (74%), pH <7,4 u 33 (26%) žen. Pacientky s fyziologickým pH měly v 60% Kremmerův test nad 2 cm/hod (normální penetrace spermií ovulačním hlenem), u 40% z nich došlo ke snížení penetrace spermií (<2cm/hod , swelling, shaking, cytotoxicita). Protilátky proti spermiím jsme nalezli v ovulačním hlenu u 24% pacientek s pH <7,4 a u 22% pacientek s pH fyziologickým. U 111 pacientek s pravidelným menstruačním cyklem jsme zjistili u 90 (81%) klasickou arborizaci ovulačního hlenu na sklíčku, u 16 (14%) jsme tento fenomén neprokázali. Ve skupině pacientek s nepravidelným menstruačním cyklem jsme klasickou arborizaci našli u 11/16 (69%). V kontrolní skupině 30 plodných zdravých žen byl pouze 1 patologický nález všech sledovaných parametrů (latentní plísňové onemocnění pochvy) ZÁVĚR: Prokázali jsme, že nefyziologické pH ovulačního hlenu jednoznačně snižuje penetraci spermií ovulačním hlenem. Patologické mikrobní prostředí pochvy může způsobit zkříženě reagující antigenicitu vaginálních patogenů se spermiemi. Zjistili jsme, že „kapraďování“ (jedna z orientačních známek ovulace) s výskytem lokálních protilátek proti spermiím přímo nesouvisí, i když nedostatečná estrogenizace je známkou snížené suprese v oblasti hrdla děložního. Výzkum je podpořen grantem: MSM 002 162 0812

31

Název práce: Rizika hypolipidemické terapie Autor: Lucie Chadimová Školitel: doc. MUDr. Miroslav Brndiar, CSc., Kadedra válečného

vnitřního lékařství FVZ Hradec Králové, II. interní klinika FN HK

V retrospektivní studii byl sledován výskyt nežádoucích účinků terapie statiny. Vcelém souboru (n=120) se nežádoucí účinky objevily u 18 nemocných, tj. u 15% případů. Většina z nich byla jen mírná a nevyžadovala přerušení terapie. Nebyl prokázán významný rozdíl ve výskytu nežádoucích účinků mezi simvastatinem (n=60) a lovastatinem (n=60).Dále byla sledována účinnost obou typů statinů na lipidové spektrum. Ani vtomto případě nebyl prokázán významný rozdíl vúčinnosti simvastatinu a lovastatinu na celkový cholesterol, HDL cholesterol, LDL cholesterol a triacylglyceroly.Vposlední části práce je poukázáno na ekonomický dopad výše uvedených výsledků v době vzniku práce. Vzhledem kprakticky stejné účinnosti obou typů statinů je ekonomicky výhodné zahajovat terapii hyperlipoproteinémie lovastatinem. Počet nemocných vČR, léčených statiny je cca 250 tisíc. Za předpokladu pokračování vterapii lovastatinem u 1/3 nemocných by roční úspora oproti simvastatinu byla cca 223 mil. Kč.

32

Název práce: Jednorozměrné barevné mapování systolického transatriálního pr ůtoku: nová metoda hodnocení compliance levé síně.

Autoři: M. Ingrischová, T. Paleček, JC Lubanda, A. Linhart, R. Trčková, M. Aschermann

Školitel: MUDr. Tomáš Paleček II. interní klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha

Úvod: Plnící a vyprazdňovaní funkce levé síně (LS) jsou důležitými determinantami kardiální výkonnosti. K hodnocení kontraktilní funkce LS lze použít poměrně velké množství neinvazivních parametrů, posouzení plnící funkce, resp. compliance LS, zůstává v klinické praxi problém. Cíl studie: Na skupině zdravých jedinců provést pilotní studii hodnocení transatriálního průtoku LS pomocí jednorozměrného barevného mapování s měřením rychlosti propagace systolického proudění (FVP LS) a s posouzením závislosti FVP LS na změnách předtížení v porovnání se změnami tradičních parametrů plnící funkce LS: indexu expanze LS (IE), maximální rychlosti systolické vlny S v plicní žíle (S) a časově rychlostním integrálu vlny S (S-VTI). Metodika: 16 zdravých dobrovolníků (27±4 let) bylo kompletně echokardiograficky vyšetřeno za klidových podmínek včetně hodnocení EI, S, S-VTI, FVP LS.Následně byla provedena měření sledovaných parametrů při zvýšení a poté snížení předtížení- výsledky budou prezentovány. Závěr: Měření FVP LS u zdravých jedinců je technicky proveditelné.V porovnání s tradičně užívanými parametry plnící funkce LS jeví hodnoty FVP LS menší závislost na změnách předtížení.

33

Název práce: Elektrokardiografické hodnocení kardiotoxicity antr acyklinů Autor: Martin Jakl Školitel: MUDr. Jan Horáček

KVVL FVZ OU Hradec Králové II. interní klinika – OKH a LF UK Hradec Králové

Úvod: Kardiotoxicita je závažnou a poměrně častou komplikací léčby antracykliny. Akutní kardiotoxicita se objevuje v průběhu léčby a projevuje se změnami EKG parametrů. Cílem práce bylo monitorování akutní kardiotoxicity chemoterapie obsahující antracykliny pomocí EKG a posouzení možností této metody. Soubor a metodika: Soubor obsahoval 15 pacientů (12 mužů a 3 ženy, věk 51,7 ± 12,9 let) s nově diagnostikovanou akutní leukémií nebo myelodysplastickým syndromem. Všichni pacienti dostali indukční chemoterapii obsahující antracykliny (střední dávky Ara-C, 3+7, 2+5, Linkerův protokol). 12-ti svodý EKG záznam s posunem 50 mm/s byl proveden den před zahájením a den po ukončení podávání antracyklinů a s odstupem 14 dní po ukončení. Hodnoceny byly časové parametry (RR, PQ, QRS, QT, QTc), voltáž QRS, sklon osy srdeční a přítomnost repolarizačních změn, arytmií či jiných abnormalit. Ke statistickému zpracování dat byla použita analýza rozptylu s následným hodnocením kontrastů LSD metodou. Výsledky: Vstupní délka QTc činila 412,9 ± 19,4 ms, po podání indukce vzrostla na 423,8 ± 17,5 ms (p < 0,05) a s odstupem 14 dní poklesla na 415,1 ± 19,4 ms. Po podání antracyklinů byl QTc interval významně prodloužený (nad 440 ms) u 3 pacientů. Dále jsme zaznamenali statisticky významné prodloužení QRS ze 76,0 14,0 ms na 83,7 13,3 ms po podání indukce a 82,0 12,1 ms po 14 dnech (p < 0,05), dále vznik repolarizačních změn nebo zhoršení změn stávajících u 5 (33%) pacientů. Změny ostatních parametrů nebyly statisticky významné. Závěry: Výsledky naší práce ukazují, že indukční léčba obsahující antracykliny vede ke změnám ve fázi komorové depolarizace i repolarizace, nebo k prohloubení změn stávajících, což dokazují změny QTc, QRS a ST – T úseku. Prodloužený QTc interval, v našem souboru u 3 (20%) pacientů, představuje riziko pro rozvoj komorových arytmií a náhlé smrti a vyžaduje další sledování v čase, případně zohlednění v dalším průběhu léčby.

34

Název práce: Vplyv nefarmakologickej terapie na metabolizmus lipidov u detí s dyslipoproteinémiou

Autor: Zuzana Jančovičová (jan.jancovic@stonline.sk) Školitel: MUDr. Anna Hlavatá

II.detská klinika LF UK a DFNsP, Bratislava ÚVOD: Dyslipoproteinémia je termín používaný na opis abnormálneho profilu lipoproteínov. Môže sa prejaviť hyperlipidémiou, normolipidémiou s abnormálnou lipoproteínovou frakciou alebo hypolipidémiou. CIEĽ: Cieľom našej práce bolo zistiť účinok diétnej terapie na hodnoty lipidového profilu u detí s hyperlipidémiou dispenzarizovaných v Metabolickej ambulancii II. detskej kliniky LF UK a DFNsP v Bratislave. Zaujímal nás rozdiel hodnôt jednotlivých lipoproteínových tried (TC, LDL, HDL, TAG) v odpovedi na nemedikamentóznu liečbu u detí s familiárnou hypercholesterolémiou, u detí so sekundárnou dyslipoproteinémiou vzniknutou pri ich inom základnom ochorení, a u detí s primárnou dyslipoproteinémiou. METÓDY: Pre prácu sme vybrali skupinu 73 detí s hypercholesterolémiou a hypertriacylglyceridémiou, u ktorých sme sledovali hodnoty lipidov (TC, HDL, LDL a TAG) pred a počas trvania nemedikamentóznej terapie. Nemedikamentózna liečba pozostávala z diétoterapie a upraveného pohybového režimu. Zistené rozdiely sme znázornili graficky. K vyhodnoteniu štatistickej významnosti sme použili párový t-test a Wilcoxonov jednovýberový test. Ako štatisticky významný sme hodnotili rozdiel na úrovni p<0,05. VÝSLEDKY: V skupine detí s primárnou dyslipoproteinémiou s primárnym zvýšením TC, sme zistili štatisticky významný pokles TC z 5,68 mmol/l na 5,02 mmol/l, LDL z 3,78 mmol/l na 3,11 mmol/l a HDL zostalo nezmenené. U detí s kombinovaným zvýšením TC aj TAG sme zaznamenali signifikantné zníženie TC z 5,85 mmol/l na 4,92 mmol/l, LDL z 3,97 mmol/l na 3,06 mmol/l a TAG z 1,87 mmol/l na 1,18 mmol/l. HDL mierne štatisticky nevýznamne stúplo z 1,28 mmol/ na 1,41 mmol/l. Deti s primárne zvýšenými TAG zaznamenali signifikantne významný pokles TAG z 2,35 mmol/l na 1,33 mmol/l. Deti so sekundárnou dyslipoproteinémiou vzniknutou pri ich inom základnom ochorení mali signifikantný pokles TC z 5,52 mmol/l na 4,03 mmol/l, LDL z 3,46 mmol/l na 2,55 mmol/l, TAG z 1,46 mmol/l na 1,12 mmol/l. HDL zaznamenali mierny štatisticky bezvýznamný pokles z 1,47 mmol/l na 1,30 mmol/l. A nakoniec aj u detí s familiárnou hypercholesterolémiou došlo k štatisticky významnému poklesu TC z 10,48 mmol/l na 7,69 mmol/l, LDL z 8,45 mmol/l na 5,90 mmol/l. HDL a TAG však zaznamenali mierny štatisticky bezvýznamný pokles a to u HDL z 1,55 mmol/l na 1,47 mmol/l a u TAG z 1,06 mmol/l na hodnotu 0,95 mmol/l. ZÁVER: Priaznivé zmeny lipidového profilu u detí s primárnou dyslipoproteinémiou a u detí so sekundárnou dyslipoproteinémiou vzniknutou pri ich inom základnom ochorení spôsobené nemedikamentóznou liečbou jednoznačne potvrdili oprávnenosť indikácie diétnej terapie. Minimálne priemerné hodnoty, ktoré boli deti s familiárnou hypercholesterolémiou schopné dosiahnuť nemedikamentóznou terapiou však boli stále vysoko nad fyziologickými hodnotami.

35

Název práce: Kumulovaná tekutinová bilance jako predikční faktor vývoje stavu nemocných s ARDS

Autor: Radek Kaniok (kanir1ar@lfhk.cuni.cz) Školitelé: doc. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM, prim. MUDr. Pavel

Dostál, Ph.D. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové

Úvod: ARDS je klinický syndrom charakterizovaný akutním postižením plicní tkáně zánětlivým procesem, difúzním poškozením alveolokapilární membrány, rychlým rozvojem hypoxémie a snížením plicní compliance. Mortalita dosahuje až 60 %. Správně vedená tekutinová bilance má význam pro udržení objemu cirkulující krve bez nadměrného přívodu tekutin a udržení adekvátních plicních funkcí. Cílem této studie bylo posoudit, zda pozitivní tekutinová bilance identifikuje nemocné s komplikovaným průběhem nebo méně příznivou prognózou a zda existuje vztah mezi tekutinovou bilancí a oxygenační funkcí plic. Soubor a metody: Retrospektivní kohortní studie u nemocných s ARDS hospitalizovaných za období 2001-2005. Byly sledovány: věk, typ přijetí, APACHE II, pohlaví, SOFA, typ ARDS, poměr paO2/FIO2, tekutinová bilance denní, za 72 hodin od přijetí a za 7 dní od přijetí, dále použití eliminačních technik, doba umělé plicní ventilace (UPV), doba pobytu na lůžkovém oddělení KARIM, přežití. Ke statistickému zpracování byl použit program MedCalc Version 8.0. Výsledky: Do studie bylo zahrnuto celkem 67 pacientů; 42 mužů a 25 žen, průměrný věk 52 roky, průměrná hodnota APACHE II skóre byla 24, vstupní SOFA skóre 10. Typ ARDS – plicní 22 nemocných, mimoplicní 45 nemocných. Průměrná hodnota paO2/FIO2 při příjmu byla 173, průměrná velikost kumulované tekutinové bilance za 7 dní byla +2875 ml, průměrná doba pobytu na KARIM byla 13,6 dny, doba UPV 11 dní. 48 pacientů přežilo, 19 zemřelo. Kumulovaná tekutinová bilance po 7 dnech od přijetí u nepřeživších pacientů byla signifikantně vyšší (6295 ml vs. 1618 ml, p = 0,01). Závěr: Hodnota tekutinové bilance je signifikantně odlišná mezi přeživšími a nepřeživšími, 3 den pobytu má stejnou prediktivní hodnotu jako vstupní SOFA a APACHE II skóre. Existuje vztah mezi tekutinovou bilancí a oxygenační funkcí plic i dobou UPV.

36

Název: Nález nové mutace v genu ATP7A u nemocného s Menkesovým syndromem

Autor: Lubomír Králík Školitel: Prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc.

Klinika dětského a dorostového lékařství 1.LF, Univerzita Karlova v Praze

Úvod: Menkesova choroba je vzácně se vyskytující recesivní genetické onemocnění vázané na chromosom X s těžkou poruchou metabolismu mědi. Postižení muži trpí celkovým nedostatkem mědi v důsledku poruchy vstřebávání mědi ve střevě a chybné distribuce mědi v těle projevující se snížením pevnosti pojivových tkání a vážnými neurodegenerativními změnami v raném dětství. Choroba je způsobena mutací Menkesova genu (ATP7A), který zaujímá asi 140 kb genomové DNA a obsahuje 23 exonů, které kódují 1500 aminokyselin dlouhou transmembránovou ATPasu typu P účastnící se přenosu mědi v buňce. V této studii byla provedena mutační analýza pacientů s Menkesovou chorobou z České republiky. Metodika: Genomová DNA dvou nepříbuzných nemocných s Menkesovým syndromem byla vyšetřena pro přítomnost mutací v genu ATP7A využitím přímého sekvenování všech 23 exonů, které byly namnoženy pomocí PCR. Zjištěné mutace byly následně rovněž ověřeny restrikční analýzou. Výsledky: V genu ATP7A byly u vyšetřovaných nemocných nalezeny následující mutace: E1249X a Q1288X. Mutace E1249X dosud nebyla publikována. Závěr: V genu ATP7A jsme našli novou mutaci - E1249X. Tato mutace vede k předčasnému ukončení Menkesova proteinu. Nález vede k hlubšímu pochopení molekulární podstaty Menkesova syndromu a je důležitý rovněž pro prenatální diagnostiku tohoto letálního onemocnění v postižených rodinách. (Podpořeno grantem MSM 0021620806)

37

Název práce: Kouření jako hlavní rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění. Aktivní prevence u středoškolské mládeže

Autor: Zbyněk Mlčoch (www.kurakovaplice.cz). Školitel: odb. as. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D. I. interní klinika FN a LF UP v Olomouci Úvod: Dlouhodobé statistiky zaznamenávají nárůst počtu kuřáků v nižších věkových kategoriích v ČR. U studentů převládá nezdravý pohled na kouření (kdo kouří, ten je „in“). Studenti jsou často velmi málo poučeni o vlivu kouření na jejich vyvíjející se organismus jen stručnými nápisy na krabičkách od cigaret. Cíl: Zjistit výskyt počtu kuřáků mezi studenty 5 olomouckých středních škol, zjistit stupeň jejich závislosti podle Fagerströmova dotazníku a srovnat výskyt mezi jednotlivými typy škol a provést cílenou intervenci pomocí přednášek provedených studentem medicíny (věkový vrstevník) a v odstupu zhodnotit vliv intervence. Soubor a metoda: Jednoduchý dotazník zaměřený na sledování výskytu rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění a především kouření vyplnili anonymně studenti druhého ročníku pěti středních škol (návratnost 100%). Kuřáci vyplnili zároveň Fagerströmův dotazník kuřácké závislosti (2-4 nízká, 5 střední, 6-7 vysoká, 8-10 velmi vysoká závislost). Dotazník vyplnilo celkem 280 studentů. Soubor A (gymnázium) tvoří 68 studentů (19 mužů (M), 49 žen (Ž)) věk. průměr 16,7 let, B (gymnázium) 47 studentů (17 M, 30 Ž) věk. průměr 16,7, C (SOU polygraf.) 43 osob (24 M, 20 Ž) věk. průměr 19,3, D (SOU farm) 56 osob (19 M, 37 Ž) věk. průměr 16,8, E (SOU zeměď.) 66 osob (12 mužů, 50 žen) věk. průměr 19,4. Intervence byla provedena systémem přednášek (lékař, student lékařské fakulty a student fakulty tělesné kultury). Při intervenci byla použita webová presentace a vytvořené tiskové materiály a výukové CD, uložené na (www.kurakovaplice.cz/seminar). Výsledky byly statisticky srovnány pomocí chí kvadrátu na 5% hladině významnosti. Výsledky: Celkem kouří 27,5% mužů a 28,0% žen. V souboru A kouří 10 osob (14,7%). Průměrný počet vykouřených cigaret ve sledované skupině je 4,5. Mezi kuřáky je 90% žen a 10% mužů. Celková průměrná závislost na nikotinu je 2,7 bodu. V souboru B kouří 6 osob (12,8%)/ 2,0 cigarety/ 83% žen a 17% mužů/ závislost 0 bodů. V souboru C kouří 15 osob (34,1%)/8,9 cigaret/33,3% žen a 66,6% mužů/ závislost 3,6 bodu. V souboru D kouří 21 osob (37,5%)/ 8,2 cigaret/57,1% žen a 42,9% mužů/závislost 3,1 bodu. V souboru E kouří 25 osob (40,3%)/8,8 cigaret/ 76% žen a 24% mužů/závislost 2,4 bodu. Na gymnáziích kouří 14,3% studentů, na učilištích 37,9%studentů (p<0,05). Studenti gymnázií mají statisticky významně menší spotřebu cigaret než studenti SOU (p<0,05), v závislosti se ale tyto soubory neliší. Závěr: V projektu jsme prokázali vysoký výskyt kuřáků ve věkové kategorii 16-19 let. Bylo zjištěno, že návyk na nikotin je relativně nízký (dle Fagerstömova testu). Počet kuřáků na odborných učilištích je statisticky významně vyšší než na gymnáziích, avšak závislost na nikotinu se statisticky významně neliší.

38

Názov práce: Metabolický syndróm a hormóny tukového tkaniva Autor: Miloš Mráz (milos_mraz@yahoo.co.uk) Školitelia: MUDr. Lívia Dulíková, doc. MUDr. Peter Galajda, CSc., mim.

prof., I. interná klinika JLF UK v Martine Úvod: Metabolický syndróm (MS) zahŕňa viacero metabolických i nemetabolických abnormalít, ktoré zvyšujú riziko vzniku ochorení kardiovaskulárneho systému a diabetu mellitu 2. typu. Pre vznik uvedeného syndrómu je kľúčovým biele tukové tkanivo a hormóny ním produkované – adipokíny. Cieľom tejto pilotnej štúdie bolo posúdiť vplyv nadváhy a obezity a pohlavia na hladiny adipokínov leptínu a adiponektínu a hormónu gastrointestinálneho traktu grelínu. Súbor a metodika: V rámci štúdie bolo vyšetrených 107 pacientov (z toho 65 mužov, 55,7-ročných) s rôznym počtom komponentov MS. MS sa definoval podľa modifikovaných ATP III kritérií. Boli sledované základné antropologické parametre (BMI, obvod pásu), tlak krvi a základné biochemické hodnoty (glykémia, lipidémia, IRI, C-peptid). Leptín, adiponektín a grelín sa stanovovali RIA metodikou. Výsledky: Hladiny leptínu v skupine s BMI < 27 boli oproti pacientom s BMI ≥ 27 nižšie u žien (12,49 +/- 13,6 vs. 18,21 +/- 16,83 ng/ml, n.s.) i mužov (4,26 +/- 9,71 vs. 10,22 +/- 10,15 ng/ml, p<0,05), pričom u mužov bol tento rozdiel štatisticky signifikantný. V oboch skupinách boli hodnoty leptínu signifikantne vyššie u žien ako u mužov (12,49 +/- 13,6 vs. 4,26 +/- 9,71 ng/ml, p<0,05; 18,21 +/- 16,83 vs. 10,22 +/- 10,15 ng/ml, p<0,05). Adiponektín bol u mužov s BMI < 27 nižší ako u pacientov s BMI ≥ 27 (17,42 +/- 15,15 vs. 28,5 +/- 21,93 µg/ml, n.s.). U žien bola situácia opačná (38,9 +/- 28,88 vs. 28,38 +/- 24,88 µg/ml, n.s.). Muži s BMI < 27 dosahovali signifikantne nižšie hladiny adiponektínu ako ženy tejto skupiny (17,42 +/- 15,15 vs. 38,9 +/- 28,88 µg/ml, p<0,05), zatiaľ čo pri BMI ≥ 27 boli výsledky u oboch pohlaví takmer totožné (28,5 +/- 21,93 vs. 28,38 +/- 24,88 µg/ml, n.s.). Hladiny grelínu sa signifikantne nelíšili ani v závislosti od BMI (562,83 +/- 560,56 vs. 709,02 +/- 661,25 pg/ml, n.s. u mužov; 722,58 +/- 733,07 vs. 618,49 +/- 804,14 pg/ml, n.s. u žien), ani medzi pohlaviami v rámci rovnakých hladín BMI (562,83 +/- 560,56 vs. 722,58 +/- 733,07 pg/ml pri BMI < 27; 709,02 +/- 661,25 vs. 618,49 +/- 804,14 pg/ml pri BMI ≥ 27). Záver: V sledovanom súbore rástli hladiny leptínu v závislosti od telesnej hmotnosti a boli vyššie u žien ako u mužov bez ohľadu na ich hmotnosť. Hladiny adiponektínu vykazovali trend k poklesu v závislosti od BMI u žien a intersexuálne rozdiely sa potvrdili iba v skupine s normálnou hmotnosťou. Hodnoty grelínu sa medzi pohlaviami významne nelíšili a neboli závislé ani od BMI. Vysoká variabilita hladín skúmaných hormónov bola pravdepodobne spôsobená vplyvom ďalších faktorov, ktoré by mali byť predmetom budúceho skúmania.

39

Název práce: Subpopulace T-lymfocytů u pacientů s běžnou variabilní imunodeficiencí (CVID)

Autor: Mária Šárfyová Školitelé: Mgr. Marcela Vlková, Prof. MUDr. Jiří Litzman, CSc., Ústav

klinické imunologie a alergologie LF MU, Brno Cíl: Stanovit abnormality některých subpopulací T-lymfocytů u pacientů s primární agamaglobulinémií - tzv. běžnou variabilní imunodeficiencí (CVID). Byly vyšetřeny znaky T-lymfocytů charakterizující nově popsané subpopulace T-lymfocytů: naivní, centrální pamě»ové, efektorové a efektorové pamě»ové. Toto dělení reflektuje jak funkci uvedených subpopulací, tak jejich afinitu k určitým tkáním. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 36 dospělých pacientů s CVID léčených intravenózními imunoglobuliny a 44 kontrolních osob. Pomocí průtokové cytometrie byla stanovena exprese těchto antigenů: CD3 (pan T-lymfocyty), CD4 (pomocné T-lymfocyty), CD8 (cytotoxické T-lymfocyty), CD45RA (znak naivních T-lymfocytů), CD27 a CD62L (znaky afinity k lymfatickým uzlinám, přítomné u centrálních T-lymfocytů). Srovnání frekvence jednotlivých subpopulací u nemocných a u kontrolních osob bylo provedeno Mann-Whitney testem. Výsledky: V naší studii jsem potvrdili dříve opakovaně prokazovaný pokles počtu CD4+ lymfocytů a vzestup počtu CD8+ lymfocytů. Naše studie ukázala, že za pokles CD4+ T-lymfocytů je zodpovědné především snížení subpopulace naivních (CD45RA+CD27+) T-lymfocytů (24+-9%, vs 40+-16%, p<0,001). Naproti tomu relativní počty centrálních pamě»ových (CD45RA-CD27+) a efektorových pamě»ových (CD45RA- CD27-) buněk byly zvýšené (59+-13% vs 43+-12% p<0,001 a 16+-12% vs 9+- 6% p<0,001). Při analýze CD8+ subpopulace lymfocytů jsme nalezli zvýšení relativního počtu efektorových pamě»ových T- lymfocytů (CD45RA-CD27-) (24+-14% vs 11+- 7%, p<0,001) a pokles relativního počtu naivních (CD45RA+CD27+) buněk (24+-19% vs 40+- 16%, p<0,001). Závěr: Námi popsané abnormality ukazují na poruchu vývoje T-lymfocytů u pacientů s CVID. Je otázkou, jedná-li se o změny patogeneticky významné nebo o sekundární epifenomény.

40

Název práce: Hemokoagulační změny u akutní lymfoblastické leukémie dospělých

Autor: Martin Šimkovič (simkovic.m@centrum.cz) Školitel: MUDr. Oldřich Široký, Interní klinika FN v Hradci Králové

Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) je nejčastějším typem leukémií u dětí. Naopak u dospělých představuje přibližně jen 20 % leukemií. Cílem naší práce bylo posoudit hemokoagulační změny před a během cytostatické léčby akutní lymfoblastické leukémie, zaznamenat výskyt krvácivé diatézy, disseminované intravaskulární koagulace (DIC) a zhodnotit vliv podání l-asparaginasy na hemokoagulační testy u nemocných s ALL. Za tímto účelem jsme retrospektivně sbírali data u 32 pacientů s ALL léčených od roku 1997 - 2004 ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Etiologie koagulační poruchy u ALL je komplexní. Koagulační poruchy jsou ovlivněny trombocytopenií, která je způsobena zejména blastickou infiltrací kostní dřeně. Dále lymfocytolýzou s následným uvolněním prokoagulačních látek (např. tkáňový faktor, cancer procoagulant), aktivátorů fibrinolýzy (např. t-PA, u-PA), cytokinů (např. TNF-α, IL-1β) a proteáz. Mezi další faktory ovlivňující koagulaci patří poškození cévní stěny, porucha jaterních funkcí, cytostatická léčba (l-asparaginasa, kortikoidy, vincristin, methotrexat, doxorubicin), disseminovaná intravaskulární koagulace a zvýšená fibrinolytická aktivita. Výsledky: DIC se vyskytla u 11 % před a u 41 % nemocných s ALL během cytostatické léčby. Pacienti s DIC měli vyšší vstupní hodnoty leukocytů (p<0,05) a nižší plazmatickou hladinu fibrinogenu (p<0,01) než nemocní bez DIC. U pacientů s DIC došlo v období první remise k normalizaci hodnot leukocytů (p<0,0001), trombocytů (p<0,0001) a D-dimerů (p<0,05). Podání l-asparaginasy vyvolalo významný pokles plazmatické koncentrace fibrinogenu (p<0,01), aktivity antitrombinu III (0,01) a prodloužení tromboplastinového testu (p<0,05). Četný byl výskyt krvácivé diatézy. Jednalo se zejména o petechie, hematomy, krvácející zevní hemoroidy, krvácení z dutiny ústní a epistaxi. Většinou však byly mírného stupně. Splenomegalie byla přítomna u 40 % s DIC a u 36 % nemocných bez DIC. Výsledky byly statisticky zpracovány Mann-Whitney testem (= Rank-sum test).

41

Název práce: Vliv pr ůtoku krve játry na ú činnost radiofrekvenční ablace Autor: D. Šmíd, T. Skalický, V. Třeška, 2H. Mírka (davidsmid@atlas.cz) Školitel: MUDr. Tomáš Skalický

Chirurgická klinika LF a FN v Plzni, 2 Radiodiagnostická klinika LF a FN v Plzni

Radiofrekvenční termální ablace ( RFA ) je jednou z destrukčních metod,

které se využívají k léčbě patologických afekcí jater. Principem metody je aplikace vysokofrekvenčního střídavého elektrického proudu přímo do patologického ložiska, což má za následek vznik termální koagulační nekrózy.

Cílem této práce je ověřit vliv průtoku krve játry, resp. ložisku blízkou větví jaterní či portální žíly na následnou velikost nekrózy a jeho bezprostřední okolí po využití RFA. Předpokládá se snížení účinku RFA vlivem ochlazení tkáně protékající krví v cévě, která je v těsné blízkosti patologického ložiska, do kterého je zavedena radiofrekvenční sonda. Snížení účinku by se mělo projevit nejen na velikosti nekrotického ložiska, ale také na hodnotách jaterních testů. Uvažuje se také o možnosti vzniku trombózy větve portální či jaterní žíly.

Pokus proběhl celkem na 18 prasatech domácích, která byla rozdělena do tří skupin. První skupině prasat byla RFA jater provedena bez omezení průtoku krve játry ( kontrolní skupina ), druhé skupině prasat byla provedena RFA za současného provedení Pringleho manévru ( zástava průtoku krve játry ), třetí skupině prasat byla provedena RFA jater za současného průtoku chladného fyziologického roztoku portální žilou. Ablační sonda byla do jater zaváděna peroperačně pod sonografickou kontrolou do blízkosti větve portální žíly. Všem prasatům byla odebrána venózní krev před operací a těsně po operaci, poté 2., 7. a 14. pooperační den. Z krve byly stanoveny následující parametry: celkový bilirubin, AST, ALT, ALP a GMT. Ultrazvukové vyšetření jater včetně Dopplerometrie portální žíly bylo provedeno v den operace a následně 7. a 14. pooperační den.

Na základě provedeného experimentu jsme zjistili, že protékající krev i fyziologický roztok cévou, která se nachází v těsné blízkosti ložiska do kterého je zavedena sonda RFA, poskytují cévní stěně a stěně žlučovodu určitý stupeň ochrany před poškozením, snižují riziko vzniku trombózy a také negativně ovlivňují velikost nekrotického ložiska.

Věříme, že tento pokus přispěje ke snížení počtu tzv. nonablací a také, že budeme moci na základě zjištěných poznatků indikovat využití RFA také v případech, kdy je patologické ložisko lokalizováno v blízkosti velkých cév či žlučovodů.

42

Název práce: Nový polymorfismus -188 c/a v promotoru genu pro leptin jako marker restenózy ve stentu ?

Autor: Julie Vašků Školitelé: prof. MUDr. Anna Vašků, CSc. Ústav patologické fyziologie LF

MU, MUDr. Ota Hlinomaz, CSc., I. Interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny

Cíl: Restenóza ve stentu stále představuje jednu z hlavních limitací perkutánní koronární angioplastiky (PTCA). Zásadními faktory v rozvoji restenózy ve stentu jsou endoteliální dysfunkce a inzulínová rezistence. Mezi nejnovější markery aktivace endotelu patří plazmatické hladiny leptinu. Tento protein výrazně ovlivňuje metabolismus tuků a výskyt inzulinové rezistence, což lze jednoduše vysvětlit existencí inzulín-responzivního elementu v promotoru genu pro leptin. Predikovat restenózu je velmi obtížné, proto se v současnosti obrací velká pozornost na epidemiologické studie asociující výskyt restenóz s genetickou variabilitou sledovaných znaků. V naší studii jsme se zaměřili na možné asociace nového, v literatuře nepopsaného polymorfismu -188 C/A v oblasti inzulín-responzivního elementu promotoru genu pro leptin s výskytem restenóz. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno celkem 93 pacientů s metalickým stentem implantovaným do malé větve koronární artérie (medián věku 64 let, věkové rozmezí 42 - 86 let). Po šesti měsících po implantaci stentu byla provedena kontrolní koronarografie, na jejímž základě byla stanovena eventuelní diagnóza restenózy. Všichni pacienti byli genotypizováni pro novou mutaci -188 C/A v promotoru leptinového genu. Výsledky: Neprokázali jsme signifikantní rozdíl v distribuci genotypů ani alelické frekvenci mezi pacienty s restenózou (fokální i difúzní) a bez restenózy. Naproti tomu jsme prokázali signifikantně nižší odds ratio heterozygotního genotypu CA (OR= 0,15, CI 95% = 0, 02-1, 20, p=0,009) pro výskyt infarktu myokardu u sledovaných pacientů se stentem. Genotypy CA a AA byly signifikantně častěji přítomny u sledovaných pacientů s diagnostikovanou nestabilní angínou pectoris (OR= 5,04, CI 95% 1,38-18,39, p=0,01). Jednotlivé genotypy sledovaného polymorfismu se mezi sebou signifikantně lišily délkou aplikovaného stentu (p=0, 009) s tím, že nejdelší stenty (16,88 mm) byly aplikovány u pacientů s heterozygotním genotypem CA. Závěr: Při analýze inzulín responzivního elementu v promotoru leptinového genu jsme prokázali existenci nového, v populaci četného polymorfismu -188 C/A. Distribuce genotypů tohoto polymorfismu se výrazně liší mezi pacienty s nestabilní angínou pectoris a akutním infarktem myokardu, přičemž podle našich výsledků vykazují pacienti s akutním infarktem větší tendenci k restenóze při implantaci stentu než pacienti s nestabilní angínou pectoris.

43

Název práce: Kvalita života pacientů po léčbě ALL - osobnost, výskyt depresivity a vztahy v rodině

Autor: Jana Volejníková (jana.volejnikova@email.cz) Lucia Longauerová (yna@centrum.sk)

Školitel: prof. MUDr. V.Mihál, CSc.1, doc. MUDr. Jiřina Zapletalová1, Ph.D., PhDr. Radko Obereignerů2 1Dětská klinika LF UP Olomouc, 2Oddělení klinické psychologie

Úvod: Akutní lymfatická leukémie (ALL) je nejčastějším maligním onemocněním u dětí. Závažnost choroby, dlouhá hospitalizace, přerušení školní docházky, omezení kontaktu s vrstevníky a členy rodiny a nežádoucí účinky terapie cytostatiky a kortikoidy ovlivňují psychický stav pacientů a členů jejich rodin. Cíl: Zjistit, zda po delším čase od vyléčení (medián 5,25 r.) existují rozdíly mezi skupinou bývalých pacientů a populací zdravých jedinců odpovídajícího věku v profilu osobnosti, míře depresivity a uspořádání rodinných vztahů. Využít získané poznatky ke zlepšení následné péče o pacienty a jejich rodiny. Metoda: Vyšetřili jsme soubor 34 pacientů (16 dívek, 18 chlapců ve věku 12 až 27 let) a 10 rodinných příslušníků (matky) následujícími metodami: HSPQ-standardizovaný osobnostní dotazník zachycující 16 základních relativně stálých osobnostních rysů: bezprostřednost, inteligence, citová stálost, vznětlivost, průbojnost, sklíčenost, zodpovědnost, smělost, citová choulostivost, individualistická zdrženlivost a sebedůvěra. BDI-sebeposuzovací škála depresivity, zaměřuje se na pět základních oblastí - špatná nálada, interpersonální potíže, nevýkonnost, anhedonie, snížené sebehodnocení. TRSY (Test rodinného systému)- zachycuje dimenze rodinné koheze, hierarchie a flexibility. Jde o experimentální verzi testu, náš projekt byl pilotní a přispěl k ověřování metody ve spolupráci s Katedrou psychologie FF UP. Výsledky: 1)Neprokázali jsme rozdíl v osobnostním profilu skupiny pacientů oproti standardizačnímu vzorku populace, mírné zvýšení ve faktorech Bezprostřednost a Smělost u skupiny pacientů nebylo potvrzeno jako statisticky signifikantní. 2)Nebyl prokázán rozdíl ve výskytu depresivity oproti normativnímu souboru ve skupině pacientů ani ve skupině rodičů. Při kvalitativním hodnocení bylo u tří pacientů zjištěno zvýšené skóre- v pásmu středně těžké deprese. Při následném rozhovoru s psychologem bylo zjištěno, že jde jen o aktuální reaktivní stav. 3)Byl potvrzen posun ve vztahové struktuře rodiny, patrný více u dětí než u jejich rodičů (děti méně často vnímaly vztahovou strukturu rodiny během nemoci jako vyváženou - ve 31 %, zatímco matky ve 48 %). Závěr: ALL neovlivňuje v dlouhodobém horizontu osobnostní vývoj a nevede k vyššímu výskytu deprese. Pacientům s vyšším výskytem depresivní symptomatiky byla nabídnuta spolupráce s klinickým psychologem. Pobyt v nemocnici výrazně zasahuje do fungování rodiny, situace je náročná obzvláště pro děti, u nichž jsou menší adaptační mechanismy. Po zvládnutí a vyléčení onemocnění se rodinná situace vrací do normálu.

44

SEKCE

STOMATOLOGIE

A

ZUBNÍHO LÉKA ŘSTVÍ

45

Název práce: Opracování kořenových kanálků ručními a strojovými metodami - porovnání technik

Autor: Ladislav Gregor Školitelka: Doc. MUDr. Lenka Roubalíková Ph.D., Stomatologická klinika

LF MU a FN u sv. Anny v Brně Cíl: Porovnat opracování kořenových kanálků ručními a strojovými metodami z hlediska čistoty stěn kořenových kanálků a časové náročnosti opracování. Materiál a metody: K experimentu jsme použili 24 extrahovaných premolárů a molárů. Ty jsme náhodně rozdělili do čtyř skupin (A-D) po šesti tak, aby v každé skupině byly premoláry a moláry rovnoměrně zastoupeny. U skupin A a B bylo použito ručních metod (ve skupině A metody přímočaré obvodové a ve skupině B metody dvojího kónusu za použití balancované síly). U skupin C a D bylo použito strojových metod (ve skupině C rotační systém Wizard CD Plus výrobce Medin, ČR, ve skupině D oscilační systém AET Endo EZE výrobce Ultradent, USA). Opracování bylo provedeno za standardních podmínek (lubrikace gelem EDTA, výplachz 2% NaOCl). Hranice preparace byla umístěna v apikální konstrikci a její velikost byla ISO 35. Vybrané vzorky (1 premolár a 1 molár) jsme rozštípli a vyšetřili v SEM. Jako kritérium čistoty opracování stěn kořenových kanálků jsme hodnotili přítomnost vrstvy smear layer- a)absolutně čistá stěna kořenového kanálku, b) malé okrsky smear layer, c)velké plochy nebo souvislá vrstva smear layer. Časovou náročnost přímočaré obvodové metody a rotační strojové metody jsme porovnávali v modelových situacích na plastových bločcích. Výsledky: Nejvyšší kvality opracování kořenového kanálku jsme dosáhli v případě rotační strojové metody. Na SEM snímcích jsme téměř nenašli smear layer. U obou ručních metod jsme nacházeli malé okrsky smear layer. U oscilační strojové metody jsme nacházeli velké plochy smear layer. Z časového hlediska dosáhla rotační strojová metoda lepších výsledků než přímočará obvodová metoda. Závěr: Na základě našich výsledků konstatujeme, že strojové opracování kořenových kanálků rotačním systémem Wizard CD Plus je srovnatelné s ručními preparačními technikami z hlediska čistoty stěn kořenových kanálků. Metoda rotační představuje časový zisk oproti metodě ruční.

46

Název: Počítačová kontrola tvaru zubního oblouku a jeho možné změny u pacientů s rozštěpem

Autor: Radek Hippmann Školitel: Prof. MUDr. Taťjana Dostálová, DrSc. MBA.

Stomatologická klinika, 1. LF UK – VFN Úvod: Rozštěpové vady obličeje jsou poměrně častým postižením, které se vyskytuje v prevalenci asi 1:400. Přičemž častěji jsou postiženi muži než ženy. Mezi rozštěpovými vadami, které postihují střední třetinu obličeje, se vyskytují nejčasteji rozštěpy rtu a patra. Vada postihuje ret, čelist a patro buď jednotlivě nebo v různé kombinaci. Terapie těchto vad je komplexní. Nejdříve dochází k úpravě chirurgické na kterou navazuje léčba ortodontická a protetická. Z ortodontického i protetického hlediska má důležitý význam příznivý tvar zubního oblouku. Cílem této studie bylo posoudit tvar a rozměry horního a dolního oblouku u několika rozštěpových pacientů a porovnat výsledky s hodnotami u náhodně vybraného vzorku mladší dospělé populace a u pacientů s ortodontickou terapií bez rozštěpových vad. Materiál a metodika: Celkový soubor činil 837 pacientů. Rozštěpové pacienty jsme vyšetřili, vše zaznamenali do karty a zhotovili jsem studijní modely obou oblouků. Tyto modely jsme nasnímali přístojem Orthoscope a počítačovou analýzou zjistili tvarové a rozměrové parametry zubních oblouků. Snímali jsme vždy oba oblouky, na kterých jsme změřili vždy transverzální rozměry mezi špičáky, prvními premoláry a prvními moláry. Poté jsme vyjádřili rozsah souboru, průměrnou hodnotu indexů a pomocí Studenova T-testu směrodatnou odchylku průměru jako míru rozptylu souboru. Všechny hodnoty a nasnímané obrázky jsme ukládali do databáze spolu se základními údaji o pacientech. Výsledné hodnoty jsme poté porovnali s hodnotami u jedinců bez anomálií a u jedinců před, po a v odstupu 5 let po ortodontické terapii. Výsledky: Při porovnání rozměrových parametrů jsme dospěli k tomu, že není signifikantní rozdíl mezi rozměry zubních oblouků pacintů s rozštěpem proti kontrolnímu souboru a pacintům po ortodontické terapii. Z čehož vyplývá, že tato vada nějak výrazně nemění a nedeformuje rozměrovou situaci zubních oblouků těchto pacientů. Závěr: Při ortodontické a protetické terapii roztěpových vad, která navazuje na chirurgickou část sanace je tedy největší problém rehabilitovat pacinta jak po stránce funkční tak estetické ve frontálním úseku. Během této terapie není nezbytné řešit zúžený nebo jinak rozměrově změněný zubní oblouk, který by komplikoval další léčbu, protože většina pacientů tyto potíže nemá. Je ovšem důležité odstranit případné mezery ve frontální časti zubních oblouků a proteticky nahradit chybějící zuby pokud pacient má takové postižení. Toto řešení bývá různě obtížné a závisí především na rozsahu a typu postižení.

47

Název práce: Antropometrický odhad šířky velkého řezáku Autor: Jana Pospíšilová Školitel: MUDr. Petr Pírek, Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci Úvod: Stavy bezzubosti jsou u pacientů klasicky řešeny zhotovením celkových zubních náhrad z dentálních plastů. Velikost zubů se určuje zaznačením špičákových bodů na horní skusové šabloně pacienta. Při této metodě však může docházet k omylům, což vede k estetickým nedostatkům náhrad a obličejovým disharmoniím. V časopise J Prosthet Dent (2002/1) byla publikována metoda výpočtu šířky velkých řezáků horní celkové náhrady podle vzdálenosti vnitřních očních koutků pacienta. Podle autora lze určit šířku horního velkého řezáku z mezioční vzdálenosti dělené dvěma a násobené koeficientem 0,618. Cíl: Ověřili jsme popsanou metodu na souboru studentů LF UP. Materiál a metodika: Měřili jsme hodnoty mezioční vzdálenosti a šířky horních velkých řezáku u 98 probandů. Z toho bylo 24 mužů a 74 žen ve věku od 19 do 25, věkový průměr byl u žen 20,5 roků a u mužů 21,1 roků. Měření vzdálenosti vnitřních očních koutků bylo prováděno posuvným měřítkem a mesiodistální šířka velkých řezáků milimetrovým papírovým měřítkem. Z hodnocení byly vyloučeny osoby s ortodontickou a protetickou léčbou nebo výplněmi horních řezáků. Naměřené hodnoty byly statisticky zpracovány pomocí metody korelační analýzy. Výsledky: V našem souboru byla průměrná oční vzdálenost 31,4mm u mužů a 30,3mm u žen. Největší naměřená hodnota u mužů byla 37 mm, u žen 36mm, nejmenší naměřená hodnota u mužů 26mm a u žen 27mm. Průměrná vypočtená hodnota šířky řezáků byla u mužů 9,7mm a u žen 9,3mm, z toho největší zjištěná hodnota šířky řezáku byla u mužů 11mm a u žen 13mm, nejmenší 9mm u mužů a 8mm u žen. Korelační vztah mezi skutečnou a předpokládanou šířkou velkého řezáku byl u mužů statisticky významnější r = 0,462 než u žen r = 0,367. Závěr: Zkoumáním jsme nedospěli ke shodným výsledkům s uváděnými v časopise J Prosthet Dent. Statistickým zpracováním korelace mezi vzdáleností vnitřních očních koutků a šířkou velkých řezáků nám vyšly nižší hodnoty pro predikci. Metoda má v praxi význam v kombinaci s klasickým určováním velikosti řezáků totálních náhrad při terapeutických rozpacích.

48

Název práce: Replantace luxovaných stálých zubů Autor: A. Puchnerová (adela.puchnerova@seznam.cz) Školitelé: MUDr. H. Hecová, MUDr. J. Stehlíková

Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni, Oddělení záchovné stomatologie

Luxace (avulze) stálých zubů představují nejzávažnější dentální poranění, přestože nepatří mezi nejčastější typ úrazu. Při úrazu zub opustí zubní lůžko a závěsné vazy i nervově-cévní svazek jsou zcela přerušeny. Luxací jsou nejčastěji postiženy horní frontální zuby, méně často zuby dolní, obvykle je postižen jeden zub, ale luxace většího počtu zubů nejsou vzácností. Příčinou bývá pád nebo náraz na pevnou překážku. Luxace bývají často spojeny s dalšími poraněními zubů, kostí alveolu a měkkých tkání úst a obličeje. Luxovaný zub je možné uchovat replantací, jejíž prognóza závisí na následujících faktorech:

2. na délce extraalveolární periody, 3. na způsobu, jakým byl zub během transportu uchován, 4. na způsobu a délce dlahování, 5. na stupni vývoje kořenového hrotu, 6. u zubů s dokončeným vývojem kořene na včasném endodontickém

ošetření. U zubů s dokončeným vývojem kořenového hrotu nedochází k revaskularizaci a reinervaci zubní pulpy. Zubní dřeň podléhá nekróze a její včasné odstranění omezí kontaminaci periodontální štěrbiny bakteriemi a jejich toxiny. Zároveň se tak snižuje riziko rozvoje zánětlivé resorpce zubního kořene. Cílem této retrospektivní studie bylo analyzovat soubor 23 luxovaných stálých zubů u 19 pacientů, kteří byli ošetřováni na Stomatologické klinice. Pokus o replantaci luxovaného zubu je významným momentem jak z hlediska funkce, tak především z estetického důvodu, a to i přesto, že se ve většině případů jedná pouze o dočasné řešení. Práce vznikla za podpory grantu IGA NK/7446-3.

49

SEKCE

NELÉKA ŘSKÝCH

OBORŮ

50

Názov práce: Kvalita života v séniu Autor: Bc. Ivan Farský ( ivanf@tipnet.sk ) Školiteľka: Doc. Mgr. Katarína Žiaková, PhD. Ústav ošetrovateľstva JLF UK, Martin Úvod. Naliehavou výzvou, vyplývajúcou z demografických ukazovateľov starnutia populácie, je riešenie otázky kvality života seniorov. Komplexný subjektívny dynamicky sa meniaci stav seniorov v bio-psycho-sociálno-spirituálnej oblasti možno zisťovať pomocou metód kvality života. Cieľ. Práca je zameraná na identifikáciu niektorých determinantov kvality života v špecifickej komunite seniorov žijúcich v zariadení dlhodobej starostlivosti. Metodika a súbor. Do súboru bolo zaradených 60 seniorov (30 žien, 30 mužov), ktorí bývali v domove a penzióne pre dôchodcov. Kvalita života bola posudzovaná PCASEE škálou. Pohoda sa zisťovala WHO dotazníkom pohody. Postihnutie sa hodnotilo WHO škálou postihnutia. Barthelov index sme použili na posúdenie stupňa závislosti v sebaopatere, aktivitách denného života. Zmysel života sa posudzoval LOGO – testom. Negatívne hodnotenie zdravia, spokojnosť s bytovými podmienkami a celková spokojnosť s pobytom v zariadení sa posudzovali na zostavených stupniciach. Na štatistické spracovanie výsledkov sa použili neparametrické Spearmanove korelácie. Výsledky. Kvalita života seniorov korelovala so somatickými, kognitívnymi, emočnými, sociálnymi, ekonomickými a osobnostnými problémami, s ich pocitom celkovej pohody. Kvalita života súvisela s hodnotením zdravia a zmyslom života, bola determinovaná aj postihnutím v starostlivosti o vlastnú osobu, v pracovnom výkone, postihnutím v rodine a domácnosti aj v širšom sociálnom kontexte. Nezávislosť v činnostiach sebaopatery a celková spokojnosť s pobytom v zariadení korelovali s kvalitou života. Zistil sa vzťah kvality života s vekom a trvaním pobytu v zariadení. Diskusia a záver. Identifikácia determinantov kvality života v séniu má význam v teórii aj praxi. Zistené korelačné vzťahy prispievajú k potvrdeniu multidimenzionálnej koncepcie kvality života v séniu. Posúdenie činiteľov podieľajúcich sa na výstavbe kvality života umožňuje komplexnejšiu diagnostiku problémových oblastí a potrieb seniora. Možno to využiť pri detekcii rizikových jednotlivcov, ako aj v plánovaní stratégií manažmentu starostlivosti o gerontov žijúcich v komunitnom zariadení. Kľúčové slová. kvalita života, determinanty, senior, starostlivosť

51

Název práce: Biologické účinky ultrazvuku Autor: Lehrausová Romana, Zuczková Světlana, Směšný Miroslav Školitel: MUDr. Jana Chmelová, PhD.

Ústav zobrazovacích metod, Zdravotně sociální fakulta, Ostravská univerzita Ostrava

Mezi biologické účinky ultrazvuku řadíme všechny jevy v živé tkáni, které toto vlnění přímo vyvolá nebo působí jako spouštěcí a podporující faktor jejich rozvoje. Biologické účinky rozdělujeme do dvou základních skupin účinků, a to na mechanické a tepelné. Mechanický efekt je způsoben tlakovými vlnami, které vyvolají mechanický nebo fyzikální pohyb tkání a jejich komponent. Tepelný efekt vzniká dlouhodobým vystavením tkání ultrazvukovému vlnění, kdy dochází k zahřátí tkání. V součastné době jsou za účelem charakteristiky možných biologických rizik používány tři výkonové veličiny. Mechanický index (MI) je indikátorem možného vzniku kavitace. Tepelný index (TI) vyjadřuje poměr celkového nastaveného akustického výkonu přístroje k takovému výkonu, který vyvolá zvýšení teploty tkáně o 1°C. Intenzita SPTAd je základní parametr, pomocí kterého definuje výkonové teplotní limity Úřad pro kontrolu potravin a léčiv. V současné době se celosvětově přejímají výkonové limity stanovené FDA, které se liší podle druhu vyšetřované oblasti, nikoli podle vyšetřovaného režimu. Stálá obeznámenost vyšetřujícího lékaře s aktuálními hodnotami výkonových parametrů (ISPTAd nebo TI, MI) je výchozí podmínkou k dodržování základních hygienického principu při vyšetření ultrazvukem.

52

Název práce: Životní styl jako stěžejní determinanta zdraví Autor: Bc. Jana Lorencová (janalorencova@seznam.cz) Školitel: Mgr. Kateřina Ivanová Ph.D. Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky Úvod: V současné době dochází ke komplexnějším pohledům na determinanty zdraví. V roce 1976 v Kanadě stanovil Lalonde čtyři základní determinanty zdravotního stavu populace. Dříve všeobecně akceptované, procentuálně rozdělené schéma však v dnešní postmoderní době dostává jinou podobu. Teoretikové sociálního lékařství ustupují od tradičního určujícího Lalondova pole a determinanty zdraví a úmrtnosti staví jako pyramidu. Uvědomují si, že v celostním pojetí se musíme oprostit od tzv. vypreparovaných faktorů a jejich izolovaného působení, a musíme vnímat celé interaktivní dění se všemi ostatními determinantami. V takovémto pojetí se životní styl stává klíčovou determinantou zdraví. Cíl 1: Cílem je zjistit zda životní styl je klíčovou determinantou zdraví a to sledováním vztahu mezi životním stylem a zdravotní anamnézou. Cíl 2: Cílem je porovnání jednotlivých interaktivních složek zdravého životního stylu v celostním pojetí (tj. poznání (K), postoje (A), jednání (B)). Metodika: Metoda KAB – pomocí této metody je obecně zkoumán jakýkoliv jev v populaci z hlediska tří složek: znalostí (knowledge), postojů (attitudes), chování (behaviour). Za základ anamnézy ukazující zdravotní stav byl vybrán ošetřovatelský model - „Model fungujícího zdraví“ Marjory Gordonové . Celá metodika je založená na propojení metody KAB, definice zdraví dle WHO a modifikované anamnézy podle modelu Gordonové. Jako výzkumná technika sběru dat byl zvolen dotazník. Jedná se o pilotáž, protože postihnutí celé populace, byť určitého územního celku (Olomoucký kraj) tak, aby výběr reprezentoval celý základní soubor, by musel obsahovat tisíce a více respondentů. Takový rozsáhlý výzkum by bylo možno provést vícečlennou výzkumnou skupinou. Proto bude tato pilotáž základem pro napsání grantového projektu. Výsledky: Do pilotního šetření bylo náhodně vybráno 30 respondentů ve věku 18 let a výše. Již v prvotních analýzách ukazatelů životního stylu jsme nalezli zajímavé znaky týkající se závislosti BMI na znalostech, postojích a chování respondenta. Ve druhé části zaměřené na duševní zdraví byla významná hodnota týkající se vyrovnávání se se stresem u mužů a žen. V sociální části pak významné množství respondentů uvedlo zdraví za svou prioritní životní hodnotu. Závěr: Životní styl je projevem lidské individuality, je svázán s tím , jak člověk strukturuje svůj čas a prostor a jakými činnostmi je naplňuje. Volbou životního stylu tak můžeme směřovat k naplňování své životní spokojenosti, ale do určité míry ovlivňovat i zdravotní stav. Ten naopak svým způsobem životní styl jedince určuje. Životní styl je tedy chápán jako souhrn vzorců individuálního a sociálního chování, které jsou alespoň zčásti pod individuální kontrolou.

53

Název práce: Prevence komplikací po poranění míchy z pohledu sestry Autor: Lucie Ondřichová (ondrichova@medical-tribune.cz) Školitel: prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc.

Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. lékařská fakulta UK, Studničkova 5 – Praha 2

V České republice každý rok dochází přibližně ke 400 úrazům páteře s poškozením míchy. Přesný počet není znám, protože centrální registr zatím chybí. Převážná většina postižených se dostává do speciálních spondylochirurgických center a následně na spinální jednotky. Ty jsou v současné době čtyři – v Brně, Ostravě, Liberci a Praze. Z ošetřovatelského hlediska má nemocný s úplnou míšní lézí některá významná specifika. Je to především rychlost, s jakou se u něj tvoří proleženiny. Úzkostlivou pozornost vyžaduje vylučování moče – infekce močových cest je u těchto nemocných spíše pravidlem než výjimkou. Ne vždy má sestra na paměti riziko autonomní dysreflexie – život ohrožujícího stavu vznikajícího kvůli poruše vegetativního, hlavně sympatického nervového systému. Stejně tak nedostatečná pozornost se často věnuje sexuálním potřebám pacientů. Nezbytné je sledování dýchacích funkcí a včasná dechová rehabilitace, protože právě komplikace spojené s dýcháním jsou nejčastějším důvodem smrti v období do šesti měsíců od poranění míchy. Ve své práci se zabývám jednotlivými komplikacemi, jejich prevencí a nutnou intervencí z pohledu sestry. Praktickým výstupem by měl být být přehledný manuál určený přímo sestrám pracujícím na spinální jednotce. Ošetřovatelská literatura v tomto oboru buď chybí zcela, anebo vyšla před více než deseti lety.

54

Title: The effects of antioxidative and anti-inflammatory gene therapy in a model of unilateral ureteral obstruction in rats

Author: Roland Pálffy (palffyroli@gmail.com) Supervisor: MUDr. Ing. Peter Celec, MUDr. Peter Boor Ústav patologickej fyziológie LF UK, Bratislava Background. Several renal diseases are accompanied with renal fibrosis. Inflammation, oxidative and carbonyl stress are involved in the pathogenesis of this pathological entity. Gene therapy offers many advantages in comparison to classic treatments . The aim of this study was to prove the effects of gene therapy using a N-terminal deletion mutant of monocyte chemoatractant protein-1 (7ND) as an anti-inflammatory approach and superoxide dismutase (SOD) as an antioxidative treatment. Methods. Forty Wistar rats were divided into five groups: CTRL - sham operated rats without UUO (n = 11), UUO (n = 9), UUO+7ND - rats injected with 7ND plasmid after UUO (n = 7), UUO+SOD - rats injected with CuZnSOD plasmid after UUO (n = 7), UUO+7ND+SOD - rats injected with 7ND and SOD plasmid after UUO (n = 6). Both genes were delivered in vivo in form of naked DNA using pcDNA3 as a vector under the control of a CMV promoter. Plasmids (15µg) were applied two days after UUO. The transfection efficiency was improved by electroporation. Seven days after UUO rats were sacrificed and samples were taken. Advanced oxidation protein products (AOPP) and advanced glycation endproducts (AGEs) were measured in plasma, thiobarbituric acid reactive substances (TBARS) and the protein content were measured in kidney homogenates. Results. UUO increased AGEs level (p<0.05), but did not change AOPP concentration. Groups UUO+7ND, UUO+SOD and UUO+7ND+SOD had significantly lower levels of AGEs (p<0.05) and AOPP (p<0,01). TBARS in kidney homogenates were affected by changes in protein content and by a potential cell mass reduction induced by UUO. Discussion. SOD and 7ND gene therapy decreased UUO induced carbonyl stress. AOPP, although not increased significantly by UUO, were reduced by 7ND, SOD and by their combination in comparison to the groups CTRL and UUO. The MCP-1 inhibitor 7ND seems to be, thus, efficient in preventing UUO induced complications not only if applied preventively as shown by Wada et al (J Am Soc Nephrol 15: 940-948, 2004), but also if applied after the induction of UUO as shown in this study. Despite several limitations and potential biases, this approach might be clinically more relevant. Nevertheless, further studies concentrating on functional and morphometric parameters are needed.

55

Poznámky:

56

CELOSTÁTNÍ KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ ČESKÉ REPUBLIKY A SLOVENSKÉ REPUBLIKY PROGRAM A ABSTRAKTA Univerzita Palackého v Olomouci Lékařská fakulta Olomouc 2005 Tisk Polygrafické středisko VUP