NÁRODNÍ STAVEBNÍ CENTRUM s.r.o.

BRNO 2012

Realizováno v rámci projektu EdUR – Edukace udržitelného rozvoje

A7 – NAVRHOVÁNÍ VÝPLNÍ OTVORŮ BUDOV DLE PRINCIPŮ TRVALE UDRŽITELNÉ VÝSTAVBY

Arnošt Hřibohlav a kol.

A7 – Navrhování výplní otvorů budov dle principů trvale

udržitelné výstavby

Vydalo: Národní stavební centrum s.r.o., Brno 2012

Bauerova 491/10, 603 00 Brno, www.stavebnicentrum.cz

Tato publikace byla vytvořena pro projekt EdUR – Edukace udržitelného rozvoje

CZ.1.07/3.2.04/02.0024

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK), Číslo prioritní osy 7.3 Další

vzdělávání.

Tato skripta jsou financována Evropským sociálním fondem (ESF)

a státním rozpočtem ČR.

Autorský kolektiv:

Ing. Marek Polášek, Ph.D.

© Ing. Marek Polášek, Ph.D., 2012

ISBN 978-80-87665-06-0

4

OBSAH

OBSAH ............................................................................................ 4

ÚVOD .............................................................................................. 5

A7.1 OBECNÉ ZÁSADY, VLIV VÝBĚRU VÝPLNÍ OTVORŮ NA CELKOVOU ENERGETICKOU BILANCI DOMU ............................. 7

A7.1.1 Vliv konstrukce a použitého materiálu ................................................. 7

A7.1.1.1 Dřevěné otvorové výplně ................................................................... 8

A7.1.1.2 Plastové otvorové výplně ................................................................. 10

A7.1.1.3 Hliníkové otvorové výplně ................................................................ 10

A7.1.2 Tepelně technické vlastnosti .............................................................. 11

A7.1.2.1 Podíl oken na spotřebě tepla ........................................................... 13

A7.1.2.2 Únik tepelné energie z domácnosti .................................................. 13

A7.1.2.3 Tepelnětechnické požadavky na konstrukce dveří ........................... 14

A7.1.3 Akustické vlastnosti ........................................................................... 15

A7.1.3.1 Požadavky a kritéria ........................................................................ 16

A7.1.4 Vliv větrání a infiltrace ........................................................................ 17

A7.1.4.1 Větrání ............................................................................................ 17

A7.1.4.2 Infiltrace ........................................................................................... 21

A7.1.4.3 Těsnicí systém okenní konstrukce ................................................... 23

A7.1.4.4 Těsnění dveří .................................................................................. 26

A7.2 VÝROBKY ............................................................................. 27

A7.2.1 Okna .................................................................................................. 27

A7.2.1.1 Dřevěná okna .................................................................................. 27

A7.2.1.2 Plastová okna .................................................................................. 37

A7.2.1.3 Hliníková okna ................................................................................. 41

A7.2.1.4 Kombinovaná okna .......................................................................... 43

A7.2.1.5 Střešní okna .................................................................................... 46

A7.2.2 Dveře ................................................................................................. 49

A7.2.2.1 Charakteristika dveří........................................................................ 49

A7.2.2.2 Vchodové dveře .............................................................................. 53

A7.2.2.3 Interiérové dveře ............................................................................. 56

A7.2.2.1 Speciální dveře ................................................................................ 60

A7.2.3 Vrata .................................................................................................. 67

A7.2.3.1 Rozměry vrat ................................................................................... 67

A7.2.3.2 Požadavky kladené na vrata ............................................................ 68

A7.2.3.3 Rozdělení vrat ................................................................................. 69

A7.2.3.4 Konstrukce vrat ............................................................................... 70

SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................... 74

SEZNAM TABULEK ....................................................................... 75

LITERATURA ................................................................................. 76

5

ÚVOD Potřebujeme okna?

Možná je to příliš paradoxně znějící nadpis učebních textů o oknech a jejich

vlastnostech, ale jen na první pohled. Přístup k oknům a jejich funkci se výrazně

v poslední době změnil a jejich vlastnosti se dostávají do přímého protikladu

s očekáváními a požadavky.

Vezměme například imperativ dnešní doby – úsporu energií. Okno i přes celý

technologický vývoj, kterým v posledních letech prošlo, je vždy jedním z nejslabších

článků obvodových plášťů budov. A tak se hledají další a další možnosti zlepšení tohoto

parametru a jako logický výsledek tohoto hledání máme zbavení okna jedné dříve

základní funkce – větrání. Dnes se v mnohých stavbách jeví jako výhodnější instalovat

systémy řízené výměny vzduchu s rekuperací tepla a použít okna s pevným zasklením.

Okno již tedy nemusíme otevírat.

Další funkcí, kterou lze částečně opustit, je zdroj osvětlení. Příroda se k nám nechová

podle našich požadavků a očekávání, a tak v mnoha objektech ve dne ani moc nejsme

a musíme umělými zdroji svítit v noci. Stejně tak zisk tepla ze slunečního záření je

největší v létě, kdy ho vlastně ani nepotřebujeme. Takže proč nevyužít například

světlovody a světlíky a nezlepšit tak energetickou bilanci objektu? Také vysoce úsporné

zdroje světla by zde mohly přijít ke slovu.

Ano, ještě je tu funkce zajištění kontaktu s okolím… Ovšem ruku na srdce, kolik oken

má tak krásný výhled? A při klesajících cenách zobrazovačů a jejich spotřeby energie

není nereálné nahrazení okna televizí s kamerou umístěnou venku. A pokud máte hledět

do špinavého dvora, není lépe přepnout na Niagarské vodopády nebo třeba na

Bodamské jezero?

Z mého osobního pohledu je takový přístup skutečně absurdní. Nelze totiž zapomínat na

energetickou náročnost výroby všech těch zařízení, která mají relativně jednoduché

okno nahradit, nehledě na komplikace, ke kterým by došlo pouhou závadou v rozvodu

elektřiny.

Cesta k nové filozofii oken

A tak bychom měli hledat cestu mezi dvěma extrémy – mezi dnes už technicky

a technologicky zastaralými konstrukcemi oken, které pořád ještě tvoří podstatnou část

ve stávajících objektech a high-tech řešeními, která přinášejí sice komfort, ale za cenu

neúměrného čerpání přírodních zdrojů na něco tak jednoduchého, jako je průhledně

uzavřený otvor ve stěně, který lze otevírat. To hlavní, co pro takové hledání je potřebné,

máme. Měl by to být zdravý rozum a cit pro uměřenost.

Právě na příkladu oken je jasně patrné, jak se vliv prostředí a vyspělosti jednotlivých

zemí promítá do stavebnictví. Česká republika patří mezi trhy s nejvyšší náročností

spotřebitelů na vlastnosti oken, paradoxem je, že například dřevěná okna pro český trh

musí mít ještě hladší a precizněji zpracovaný povrch, než okna v Německu… Ve snaze

ušetřit za energie, které nakupujeme při provozu budovy, přehlížíme energie, které jsou

potřeba „navíc“ pro dosažení takových úspor. Ano, ty první platíme přímo, ty druhé

v ceně výrobku. Ale nebylo by na čase porovnat, kolik to vlastně vychází v celkovém

součtu? A připočíst také třeba hodnotu vody, znečištění prostředí dopravou, těžbu ropy

a nerostných surovin. Domnívám se, že potom by nám mohlo nejlépe vycházet dřevěné

6

okno vyráběné v blízkosti stavby a tím bychom se vlastně dostali na začátek tohoto

kruhu. O tom, že by to také znamenalo větší využití domácích obnovitelných surovin

a menší ekologickou a energetickou zátěž, nižší závislost na globálně ovládaných

zdrojích a podporu domácí ekonomiky, není pochyb. A právě tento výsledek se dá

nazvat jako udržitelnost.

Ještě markantněji nám naše mnohdy „extrémní“ nároky na úspory vystoupí v globálním

pohledu. Na této planetě žije více než miliarda a čtvrt lidí, kteří nemají ve svých

obydlích zdroj denního světla. Víme, že neexistuje lehké řešení pro takovou situaci, ale

myslíme, že právě okno patří k výzvám pro pokrok v technologiích – vyrobit ho tak,

aby bylo využito dostupných surovin, poměrně jednoduchých technologií a dosaženo

potřebné úrovně tepelné ochrany budovy.

Zvykli jsme si tak trochu řešit problémy pomocí čipů, software a internetu

a zapomínáme rádi na zranitelnost takových systémů. Ale pokud přestaneme vnímat

svět kolem nás pouze z hlediska vlastních zájmů a podíváme se na něj jako na

propojený celek, jako místo pro život, vyvstanou nám zcela nové souvislosti a zcela

nové požadavky na okna. Proto otevřeme okna dokořán a podívejme se na svět kolem

novým pohledem.

Největší chybu, kterou člověk dělá, je zapomínání toho, na co už přišli jeho předkové,

proto se pokusíme v těchto textech tuto chybu neudělat a přinášíme Vám shrnutí toho

hlavního, co se o oknech ví a co je z našeho pohledu zásadní. Hledání toho

„udržitelného“ pak bude možné na základě znalostí. Nechceme-li návrat do

předminulého století, musíme znát a využít to, co máme k dispozici již dnes.

7

A7.1 OBECNÉ ZÁSADY, VLIV VÝBĚRU VÝPLNÍ OTVORŮ NA CELKOVOU ENERGETICKOU BILANCI DOMU

A7.1.1 Vliv konstrukce a použitého materiálu

Konstrukce otvorových výplní má významný vliv na vlastnosti otvorové výplně.

S rostoucími požadavky na prostup tepla jsou vyvíjeny dokonalejší konstrukce, s větším

počtem těsnících prvků a použitím sofistikovaných kombinací izolačních materiálů,

případně navyšováním počtu izolačních prvků (např. komor u PVC nebo šířky profilu

u dřevěných oken). Velmi důležité je věnovat pozornost i zasklení, které především

u oken tvoří největší plochu otvorové výplně.

Při výběru otvorových výplní je velmi důležité pečlivě zvolit správný materiál, ze

kterého jsou vyrobeny. Pro volbu materiálu je nutné zvážit, jaké jsou naše očekávání od

výplní otvorů. Jde především o typ budovy, pro který jsou určeny. Je nutno si

promyslet, jak velká bude frekvence jejich užívání, jaké jsou požadavky na údržbu,

velikost, stabilitu a důležitá je často i cena.

Nelze jednoznačně označit jeden materiál jako nejlepší, každý má určité přednosti, hodí

se pro jiný typ budov a má jiné požadavky na údržbu. Velmi vhodné je pak využití

kombinace materiálů, kdy skloubením jednotlivých výhod vznikne produkt nejlépe

splňující zadané požadavky (viz tab. 1).

Tab. 1: Přehled mechanických vlastností materiálů používaných pro výrobu otvorových výplní

Vlastnost Dřevo

Smrk Dub PVC Hliník Jednotka

Objemová hustota 440–470 600–760 1200–1500 2470–2890 kg/m3

Pevnost v tahu 103* 132* 48 90–670 N/mm

2

(MPa)

Tažnost

při přetržení 0,75–1 0,75–1 70 10–15 %

Mez pevnosti v ohybu 80* 109* 77 N/mm

2

(MPa)

Modul pružnosti

(tahová zkouška) 14300 12300–15000 2731 cca 70000

N/mm2

(MPa)

Nasákavost

(100°C, 24 hod.) 0,8 %

Tvrdost Brinell 26 67,5 96–102 135 N/mm

2

(MPa)

Pevnost v tlaku 44,4 57,5 68 N/mm

2

(MPa)

* ve směru vláken, při vlhkosti 12 %

8

Rozdílné materiály používané při výrobě oken mají i rozdílné energetické náročnosti

(viz obr. 1).

Obr. 1: Potřeba energie na výrobu oken v závislosti na použitém materiálu (převzato z [1])

A7.1.1.1 Dřevěné otvorové výplně

Dřevo je samo o sobě dobrým tepelně-izolačním materiálem, proto stačí pro zlepšení

vlastností rámu zvýšit tloušťku profilů. V případě, že zvyšování tloušťky není příliš

žádoucí, jsou vyvinuty profily se vzduchovými dutinami nebo doplněné izolačním

materiálem.

Součinitel prostupu tepla rámovým a křídlovým profilem okna nebo dveří je možné

stanovit několika způsoby:

1. Provedením zkoušek dle zkušební normy ČSN EN 12412-2 – Tepelné chování

oken, dveří a okenic – Stanovení součinitele prostupu tepla metodou teplé skříně

– Část 2: Rámy. Tento způsob zjištění součinitele prostupu tepla rámovým

a křídlovým profilem otvorové výplně stanoví s vysokou přesností hodnotu Uf

konkrétního zkoušeného vzorku okna či dveří. Jelikož je dřevo anizotropním

materiálem, je obtížné přesně určit, jaký bude rozptyl zjištěné hodnoty pro

použití u dalších vyráběných oken a dveří.

2. Použitím tabulkových hodnot a normogramů. Jedná se o zjednodušený způsob

stanovení Uf na základě vyhodnocení velkého množství hodnot zjištěných

přímým měřením. Tyto hodnoty navíc obsahují tzv. bezpečnostní přirážku, která

zajistí, že použitá hodnota Uf se pohybuje na horní hranici rozptylu.

3. Výpočtem dvojrozměrných teplotních polí. Správným zadáním vstupních údajů

lze dosáhnout poměrně přesných výsledných hodnot.

Rozdílné způsoby zjištění prostupu tepla rámovým a křídlovým profilem okna nebo

dveří poté v praxi způsobují, že jsou používány různé, zdánlivě velmi odlišné, hodnoty.

Běžně vyráběné typy dřevěných jednoduchých oken a vnějších dveří ze smrkového

řeziva a jejich hodnoty součinitele prostupu tepla jsou uvedeny v tab. 2.

0

1000

2000

3000

4000

5000

6000

7000

hliník PVC dřevo-hliník dřevo

Spotřeba energie (MJ) pro výrobu dvoukřídlého okna rozměru 1,2 x 1,2 m

CIBSE

Greenspec

9

Tab. 2: Běžně vyráběné rozměry dřevěných okenních profilů a jejich součinitele prostupu tepla

Tloušťka

profilu [mm]

Průměrná hodnota Uf [W/m2K]

zjištěná na základě provedených

zkoušek (ČSN EN 12412-2)

Hodnota Uf [W/m2K] udávaná na

základě výpočtové normy ČSN

EN ISO 10077-1

68 1,10 1,78

78 0,94 1,67

92 0,78 1,54

Z hlediska surovinové základny je dřevo obnovitelná surovina a při rozumném systému

hospodaření v lesích ji tedy nelze vyčerpat (viz obr. 2). Dobře obhospodařovaný les

pojme více oxidu uhličitého, než sám vyprodukuje, dřevo je tak důležitou součástí

uhlíkového cyklu. Z trendu v posledních letech, kdy se každoročně navyšují počty

certifikovaných lesů (PEFC)1, je patrné, že v této oblasti dochází k velkému posunu

směrem k trvale udržitelnému rozvoji „řízených“ lesů.

Dřevo je ekologickou surovinou, jejíž použití zásadně omezuje produkci skleníkových

plynů a právě proto je velmi důležitým a vhodným materiálem pro výrobu. Konstrukční

materiály ze dřeva jsou schopné nahradit při výrobě i energeticky náročnější materiály.

Hlavní předností přírodního dřeva, jako materiálu pro otvorové výplně, je dlouhá

životnost, která může při správné údržbě dosáhnout více jak 70 let. Velmi žádaný je

elegantní přírodní vzhled.

Jednou z nevýhod je náročnější údržba. Jde především o ochranné nátěry, které je nutné

jednou za čas zrenovovat. Při volbě kvalitní barvy je však možné renovaci provádět

cca jednou za 10 let.

Obr. 2: Porovnání realizované těžby dřeva a celkového průměrného přírůstu v ČR

v letech 2000-2010 (převzato z [2])

1 Hlavním posláním PEFC je nastavení transparentního systému posuzování trvale udržitelného

hospodaření v lesích a sledování toku certifikovaného dříví z lesa až po konečný produkt. U hospodaření

v lesích se hodnotí, zda je ekologicky vhodné, společensky přínosné a ekonomicky životaschopné.

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Těžba 14,44 14,37 14,54 15,14 15,6 15,51 17,68 18,51 16,19 15,5 16,74

Přírůst 16,8 16,8 16,8 17 17,2 17,3 17,5 17,6 17,68 17,2 17,7

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

[mil.

m3 b

ez

kůry

]

10

A7.1.1.2 Plastové otvorové výplně

U plastových konstrukcí jsou, z tepelně-izolační stránky, důležitým prvkem počty

komor (každá komora tvoří oddělenou vzduchovou dutinu). Při tom platí, že čím vyšší

je počet komor, tím lepší tepelně-izolační vlastnosti profil má (viz. tab. 3). Zvyšování

počtu komor nad 7 již ale nepřináší další výrazné zlepšení. Pro další zlepšení vlastností

je možná kombinace s izolačními materiály.

Tab. 3: Vliv počtu komor na součinitel prostupu tepla

Počet komor Uf [W/m2K]

3 1,5

4 1,4

5 1,3

6 1,1

7 1,0

Pro výrobu otvorových výplní je používán polyvinylchlorid (PVC), jedna z nejstarších

a druhá nejpoužívanější syntetická polymerová sloučenina na Zemi. Vyrábí se

polymerací vinylchloridu a od většiny běžných plastů se liší obsahem chloru tedy

nepřírodního materiálu, který má vysokou trvanlivost a nabízí širokou škálu barevných

variací (případně imitací různých materiálů).

Z hlediska životního prostředí je výroba, používání i konečná likvidace PVC spojena

s celou řadou rizik, a ačkoliv to nemusí být vždy na první pohled zřejmé, tak i na lidské

zdraví. Po celou dobu jeho životního cyklu se setkáváme s mnoha ekologickými

a zdravotními problémy. Hlavní příčinou je zde především velké množství chlóru, které

je v něm obsaženo. V současné době bylo upuštěno z ekologických důvodů od

používání olovnatých stabilizátorů a používají se stabilizátory na bázi vápníku a zinku.

[3]

Evropský průmysl PVC se dobrovolně zavázal k trvale udržitelnému rozvoji PVC, což

mj. zahrnuje snižování spotřeby stabilizátorů z těžkých kovů, mechanickou recyklaci

určitých spotřebních odpadů a vývoj dalších recyklačních technologií. [4]

Oproti dřevu jsou u tohoto materiálu rozdíly především v údržbě. Plast je však citlivější

na vysoké teploty.

Po uplynutí jejich funkční životnosti je možné okenní profily na bázi polyvinylchloridu

recyklovat a použít znovu pro výrobu okenních konstrukcí. V současné době však

nejsou u nás vybudovány dostatečné kapacity pro recyklaci. Není také vytvořen systém,

který by zaručil, že většina vyrobených oken bude recyklována.

A7.1.1.3 Hliníkové otvorové výplně

Díky vlastnostem hliníku jsou tyto otvorové výplně velmi odolné a nedochází

k tvarovým deformacím, tzn. křídla oken a dveří dosedají přesně do rámů a poskytují

dokonalé utěsnění. Problémem těchto konstrukcí je promrzání v zimním období, to se

ale podařilo úspěšně eliminovat přerušením tepelného mostu, kdy se do hliníkového

profilu vsadil pruh z nekovového materiálu, většinou z polyamidu vyztuženého

11

sklolaminátovými vlákny. Ten zabraňuje tepelné vodivosti a tím zlepšuje tepelně

izolační vlastnosti hliníkového profilu.

Hliník se vyznačuje vysokou odolností a nenáročnou údržbou. Vysoký stupeň izolace

zaručuje přesná výroba a těsnost konstrukce při doléhání okenního křídla na rám.

Ačkoliv je hliník velice odolný, má poměrně nízkou hmotnost a reprezentativní vzhled,

který oživí vzhled budovy. Hlavními nedostatky je délková roztažnost a vysoká tepelná

vodivost. Údržba je ale snadná a nenáročná.

Na druhou stranu investiční energetická náročnost na specifickou jednotku ze slitiny

hliníku je 30 větší než v případě umělé hmoty a zhruba 100 větší než u dřevěných

konstrukcí.

Hliník se v přírodě v čisté formě neobjevuje. Zemská kůra je složena z 8,5 %

hliníkovými sloučeninami včetně dalších prvků. Nejvyšší koncentrace hliníku se nalézá

v rudě bauxitu. K výrobě 1 kg čistého hliníku je zapotřebí cca 4,6 kg bauxitu. Z bauxitu

je extrahován oxid hlinitý (1,9 kg). Zbytek (2,7 kg), označovaný jako „červený kal“ lze

částečně použít jako umělé hnojivo, výplňový materiál pro asfaltované silnice, barvení

střešních tašek, čištění vody, atd. Oxid hlinitý je elektrolyticky redukován v lázni, ze

které je nový tekutý hliník naléván do různých forem (kokil, ingot, pravoúhlých desek

nebo extruzních ingot). Výrobní proces vyžaduje velké množství energie.

Jednou z hlavních výhod hliníku je to, že může být nekonečně mnohokrát znovu použit

bez ztráty kvality. Tento recyklační proces vyžaduje oproti prvotní výrobě hliníku ze

surových materiálů pouze 5–10 % energie. [5]

A7.1.2 Tepelně technické vlastnosti

Z tepelně-technického hlediska představuje výplň otvoru složenou konstrukci, jejíž

vlastnosti jsou určené vlastností jednotlivých materiálů, ze kterých je tato otvorová

výplň vyrobena. Zpravidla se jedná o průhledné plochy (izolační sklo), neprůhledné

plochy (vlysy křídel a rámů) a konstrukční provedení (vliv těsnění a kování).

Tepelná vodivost

Představuje rychlost, s jakou se teplo šíří z jedné zahřáté části látky do jiných,

chladnějších částí. Tepelná vodivost dané látky je charakterizována součinitelem

tepelné vodivosti.

V případě otvorových výplní je tato vlastnost velmi důležitá, proto je nutné zabránit

vzniku tepelných mostů. Ty hrozí především u materiálů s vysokým koeficientem

tepelné vodivost (ocel, hliník). Proto jsou tyto prvky řešeny konstrukčně tak, že vnější

část je oddělena od vnitřní vhodným materiálem s nižší tepelnou vodivostí, případně

vhodnou tepelnou izolací.

Tato vlastnost způsobuje, že některé materiály jsou na dotek studené (hliník) a jiné

naopak teplé (dřevo). Způsobeno je to rychlejším odvodem tepla dále od povrchu a tedy

i pomalejším ohříváním u tepelně více vodivého materiálu (viz tab. 3).

Z tepelně-technického hlediska jsou důležitými veličinami součinitel prostupu tepla

a nejnižší vnitřní povrchová teplota. Součinitel prostupu tepla celou konstrukcí je dán

prostupem tepla rámovou částí a zasklením. Nejnižší vnitřní povrchová teplota má

rozhodující vliv na kondenzaci vodních par na povrchu konstrukce.

12

Tab. 4: Porovnání tepelné vodivosti materiálů používaných pro výrobu otvorových výplní

(převzato z [6])

Materiál Součinitel tepelné vodivosti

λ (W/m·K)

Dřevo 0,12–0,45

Plast (PVC) 0,16

Ocel 20

Hliník 202

Sklo 1,05

Vzduch 0,024

Prostup tepla celým oknem

Hodnota prostupu tepla celým oknem Uw [W/(m2.K)] udává, kolik tepelné energie uniká

oknem velikosti 1 m2 při teplotním rozdílu 1 K (odpovídá 1°C). Čím nižší je tato

hodnota, tím více okno tepelně izoluje. Tento parametr je jediný porovnatelný a nabízí

technické srovnání oken v oblasti tepelné izolace. Současný standard a doporučená

hodnota je Uw ≤ 1,2 W/(m2

.K).

Prostup tepla zasklením

Hodnota součinitele prostupu tepla zasklením Ug [W/(m2.K)] charakterizuje prostup

tepla centrální částí zasklení, tj. bez vlivu okrajů, a definuje hustotu tepelného toku

v ustáleném stavu vztaženou na rozdíl teplot okolního prostředí na každé straně.

Stanovení součinitele prostupu tepla se provádí za podmínek, které odpovídají

průměrnému stavu zasklení v praxi.

Prostup tepla rámy okna

Hodnota prostupu tepla rámy okna Uf [W/(m2.K)] udává, kolik tepelné energie uniká

rámy (rám a křídlo) oken při ploše rámů 1 m2 při teplotním rozdílu 1 K (odpovídá 1°C).

Současný standard je Uf = 1,0 W/(m2

.K). Doporučená hodnota je Uf ≤ 1,3 W/(m2.K).

Během posledních 10 let se zvýšila výkonnost tepelné izolace izolačních skel 6×. Únik

tepla zasklením tak klesl o 83 %. Z tohoto důvodu se doporučuje orientovat se na

systémy otvorových výplní s větší stavební hloubkou (více jak 80 mm), aby bylo možno

vložit výkonná izolační trojskla.

Prostup světla sluneční energie zasklením

Parametr g je koeficient propustnosti celkové energie slunečního záření udávaný v %.

Skládá se z přímé transmise energie a sekundárního výdeje tepla směrem dovnitř, který

vzniká vstřebáním slunečních paprsků na prosklené ploše. Čím větší je hodnota

koeficientu g, tím větší je pasivní solární zisk energie a více světla i proniká

do interiéru.

Teploty na povrchu okna

13

Teploty na povrchu konstrukcí otvorových výplní slouží k posouzení, zda za

normových podmínek dojde ke srážení (kondenzaci) vodní páry na povrchu, či nikoli.

Stanovení teploty se provádí buď výpočtem 2 rozměrného teplotního pole, nebo přímým

měřením ve zkušebně.

Konstrukce a styky konstrukcí v prostorech s návrhovou relativní vlhkostí vnitřního

vzduchu φi ≤ 60 % musí v zimním období za normových podmínek vykazovat

v každém místě takovou vnitřní povrchovou teplotu, aby odpovídající teplotní faktor

vnitřního vzduchu fRsi, bezrozměrný, splňoval podmínku [7]:

fRsi ≥ fRsi,N

kde:fRsi je kritický teplotní faktor vnitřního povrchu;

fRsi,N je požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu.

Parametry distančního rámečku použitého v izolačních sklech

Hodnota ψ [W/(m.K)] udává množství tepelné energie, která uniká vlivem rámečku

na okrajích skla, ke kterému jsou přilepena skla tvořící izolační dvojsklo nebo trojsklo.

Čím nižší hodnota, tím lépe. Tento parametr má zásadní dopad na teplotu povrchu skla

v oblasti distančního rámečku. Ovlivňuje, zda na skle v oblasti rozhraní sklo-zasklívací

lišta bude docházet ke kondenzaci vodní páry. Izolační mezera mezi skly je vyplněna

vzácným plynem (nejčastěji se používá argon).

A7.1.2.1 Podíl oken na spotřebě tepla

Okno je v obvodovém plášti budovy vždy nejslabší konstrukcí z hlediska tepelných

ztrát. Součinitel prostupu tepla U [W/(m2.K)] u starších konstrukcí oken může být

5–7 krát vyšší, než součinitel prostupu tepla zbývající části obvodového pláště. U

kovových oken jsou tyto hodnoty ještě vyšší. Toto vyplývá ze specifických požadavků

kladených na okno jako součást obvodového pláště budov.

Okna jsou však také zdrojem tepelných zisků. V létě je tato vlastnost až na výjimky

nežádoucí. V zimních měsících je třeba této vlastnosti využívat ve prospěch úspory

tepla při vytápění a dovolit slunci a jeho záření vstoupit do bytu či do vytápěného

prostoru.

A7.1.2.2 Únik tepelné energie z domácnosti

Na okenní konstrukce jsou kladeny specifické požadavky. Proto je tato část konstrukce

nejslabším článkem na obvodovém plášti budovy.

Požadované funkce oken

kontakt s venkovním prostředím, ale současně izolace od vnějších nepříznivých

vlivů (vítr, déšť, chlad, hluk, atd.);

přirozené denní osvětlení místností;

přirozené větrání interiérů budov;

estetická funkce.

14

Na obr. 3 a v tab. 5 jsou znázorněny podíly úniků tepla přes jednotlivé konstrukční části

u rodinného a bytového domu.

Obr. 3: Celkový únik tepla z domu (převzato z [8])

Tab. 5: Podíl tepelných ztrát rodinného a bytového domu (převzato z [8])

Část konstrukce Rodinný dům Bytový vícepodlažní dům

Stěny 20–25 % 30–40 %

Okna a venkovní dveře 30–40 % 40–50 %

Střecha 15–20 % 5–8 %

Podlaha (strop sklepa) 5–10 % 4–6 %

A7.1.2.3 Tepelnětechnické požadavky na konstrukce dveří

Dveře, které oddělují prostory s různým klimatem, musí spolu s dělicí stěnou vytvářet

tepelněizolační rovinu. Při jejich konstrukci je třeba přihlížet k požavkům stavební

tepelné techniky.

Základním kritériem z hlediska tepelné techniky je součinitel prostupu tepla

U [W/(m2.K)]. [9]

Norma ČSN 73 0540-2 doporučuje pro dveře oddělující vytápěný prostor od

venkovního prostředí hodnoty součinitele prostupu tepla dveří UD = 1,2 W/(m2.K).

Pro novostavby a rekonstruované stavby je požadovaná hodnota UD ≤ 1,7 W/(m2.K).

Konstrukční řešení dveří z hlediska tepelné techniky představuje lehkou konstrukci

se zvýšenými nároky na tepelněizolační vlastnosti. Jedná se o sendvičovou konstrukci

z vysoce účinných tepelněizolačních materiálů uzavřených v opláštění křídla.

Zárubeň dveří musí z hlediska tepelné techniky splňovat kritérium rosného bodu.

Vnitřní povrchová teplota zárubně minsi [°C] musí být vyšší než teplota rosného bodu,

která je stanovená pro teplotu vnitřního vzduchu a relativní vlhkost vnitřního vzduchu.

15

Z těchto požadavků vyplývá, že materiál zárubně vnějších dveří musí mít nízkou tepelnou

vodivost. Proto jsou pro vnější dveře vhodné zárubně dřevěné a z plastů. Kovové zárubně

musejí mít přerušený tepelný most.

A7.1.3 Akustické vlastnosti

Neprůzvučností stavebních konstrukcí se rozumí schopnost konstrukce přenášet

zvukovou energii v zeslabené míře.

Akustické vlastnosti oken a dveří se nejčastěji vyjadřují pomocí:

Stupně vzduchové neprůzvučnosti R [dB] – laboratorní neprůzvučnost, kdy

měření je prováděno za ideálních podmínek dle platných norem;

Stupně stavební vzduchové neprůzvučnosti R' [dB] – stavební neprůzvučnost,

kdy je stanovení této vlastnosti provedeno přímo v budově.

Neprůzvučnost okna závisí na typu okenní konstrukce. Vliv na akustické vlastnosti

okna má především:

Druh zasklení – má rozhodující vliv na neprůzvučnost celého okna.

U jednoduchého zasklení záleží především na plošné hmotnosti. Dvojnásobné

zasklení využívá k dosažení zvýšení neprůzvučnosti tloušťky vzduchové

mezery. Při použití trojnásobného zasklení (trojsklo nebo dvojsklo s přídavným

sklem) se zmenší tloušťka vzduchové vrstvy a při stejné plošné hmotnosti skel je

neprůzvučnost dvojskel a trojskel přibližně stejná. Pro zvýšení neprůzvučnosti

oken se používají i systémy s rozdílnou tloušťkou skel nebo s vrstveným sklem.

Okenní rám – záleží na druhu materiálu, ze kterého jsou rámy vyrobené. Pokud

mají rámy oken vyšší index zvukové neprůvzdušnosti než zasklení, zlepší se

celkový index vzduchové neprůzvučnosti Rw o 1 až 2 dB. V opačném případě

ovšem může dojít ke snížení až o 6 dB (hlavně při vyšších třídách zvukové

izolace oken).

Spárová průvzdušnost – zvuková energie se šíří i netěsnostmi spár mezi ostěním

a rámem okna, mezi rámem okna a křídlem a spárami v detailu zasklení. Pokud

jsou použity přídavné větrací klapky, jsou častými příčinami snížení zvukové

izolace okna. Největší pokles neprůzvučnosti vzniká hlavně mezi rámem okna

a křídlem okna.

Neprůzvučnost dveří závisí na typu dveřní konstrukce. Vliv na akustické vlastnosti

dveří má především:

Zvýšení hmotnosti, například vložením těžších materiálů do konstrukce dveří

(plech, těžké desky);

Sendvičová konstrukce křídla z materiálů s rozdílným dynamickým modulem

pružnosti;

Zvětšení vzdálenosti mezi plášti dveřního křídla;

Opláštění dveřního křídla pohltivým materiálem;

Přerušení akustických mostů v konstrukci křídla.

16

A7.1.3.1 Požadavky a kritéria

Na základě měření neprůzvučnosti oken v laboratoři je určena hodnota vzduchové

neprůzvučnosti Rw (viz tab. 6).

Na základě měření neprůzvučnosti dveří v laboratoři je určena hodnota vzduchové

neprůzvučnosti Rw. V normě na ochranu budov proti hluku jsou uvedeny požadavky na

hodnoty zvukové izolace dveří do různých prostor (viz tab. 7).

Tab. 6: Třídy zvukové izolace oken

Třídy TZI oken Index neprůzvučnosti Rw [dB]

0

1

2

3

4

5

6

≤ 24

25 až 29

30 až 34

35 až 39

40 až 44

45 až 49

50

Tab. 7: Požadavky na hodnoty zvukové izolace dveří

Chráněný prostor

(místnost příjmu zvuku)

Hlučný prostor

(místnost zdroje zvuku)

Požadavky Rw

[dB]

Bytové domy, rodinné domy –

nejméně jedna obytná místnost bytu

Všechny ostatní obytné místnosti

téhož bytu 27

Bytové domy – obytné místnosti

bytu

Společné prostory domu (schodiště,

chodby, terasy, kočárkárny, sušárny,

sklípky apod.)

321)

372)

Hotely a zařízení pro přechodné

ubytování – ložnicový prostor

ubytovací jednotky

Všechny místnosti druhých jednotek 423)

Společně užívané prostory (chodby,

schodiště)

32

274)

Nemocnice, zdravotnická zařízení –

lůžkové pokoje, ordinace, pokoje

lékařů, operační sály apod.

Lůžkové pokoje, ordinace,

ošetřovny, operační sály,

komunikační a pomocné prostory

(chodby, schodiště, haly)

27

Školy a vzdělávací instituce –

učebny, výukové prostory Společné prostory, chodby, schodiště

32

274)

Administrativní a správní budovy,

firmy – kanceláře a pracovny

Kanceláře a pracovny s běžnou

administrativní činností, chodby,

pomocné prostory

27

Kanceláře a pracovny se zvýšenými

nároky, pracovny vedoucích

pracovníků 5)

32

Kanceláře a pracovny pro důvěrná

jednání nebo jiné činnosti vyžadující

vysokou ochranu před hlukem

37

17

1) Platí pro vstupní dveře z chodby do předsíně (vstupní haly) bytu, je-li chráněný prostor

místností oddělen dalšími dveřmi. 2) Platí pro vstupní dveře z chodby přímo do chráněné obytné místnosti bytu. 3) Platí pro spojovací dveře mezi samostatnými ubytovacími jednotkami (např. dvojité nebo

zádveří). 4) Platí pro vstupní dveře, je-li chráněný prostor oddělen předsíní nebo zádveřím s dalšími

dveřmi. 5) Požadavky platí rovněž mezi uvedenými pracovnami a přilehlými chodbami, popř.

pomocnými prostory.

A7.1.4 Vliv větrání a infiltrace

V každé budově dochází k trvalé výměně vzduchu mezi venkovním a vnitřním

prostředím. I při uzavření oken a dveří se netěsnostmi vyměňuje vzduch. Tato vlastnost

otvorových výplní propouštět vzduch při určitém tlakovém rozdílu se nazývá

průvzdušnost.

A7.1.4.1 Větrání

Větrání bytových prostor by mělo zajistit odvedení vydýchaného vzduchu, škodlivin,

vlhkosti a pachů a tím zajistit příjemné klima v místnosti. Důležitými faktory jsou

relativní vlhkost vzduchu, teplota a rychlost pohybu vzduchu a povrchová teplota stěn.

Dostatečné větrání je samozřejmě důležité i pro samotnou stavbu. Vysoká relativní

vlhkost vzduchu může na problematických chladných místech (tepelných mostech)

způsobit kondenzaci vodních par a tím i výskyt plísní. Kritická místa jsou také koupelny

a toalety. Minimální množství vyměněného vzduchu nebo min. množství čerstvého

vzduchu je dáno hygienickými předpisy (viz tab. 7).

Tab. 8: Intenzita výměny vzduchu

Prostor

Minimální průměrná výměna

vzduchu nebo min. množství

čerstvého vzduchu

Minimální

množství

odváděného

vzduchu

Doplňující požadavky

Celý byt 0,5 h-1

- -

Ložnice 0,5 h-1

a ne méně než 15 m3h

-1 -

musí být přímé větrání

otevíravým oknem nebo

větracím otvorem

Obytný

pokoj 0,5 h

-1 -

musí být přímé větrání

otevíravým oknem nebo

větracím otvorem

Kuchyně - 40 m3h

-1

musí být přímé větrání

otevíravým oknem nebo

větracím otvorem; odsavač

par nad sporákem s výkonem

80 m3h

-1

Koupelna - min. 40 m3h

-1 podtlakové větrání

WC - min. 40 m3h

-1 podtlakové větrání

Pozn. Intenzita větrání, tj. číslo značící kolikrát se vymění veškerý vzduch v místnosti.

18

Požadavky na větrání

Větrání lze zajistit různými systémy řízeného větrání nebo zařízeními umístěnými

přímo do oken a dveří (větracími klapkami).

Větracím zařízením se musí zajistit přívod venkovního, zdravotně nezávadného

vzduchu do prostoru bytu a odvod znehodnoceného vzduchu.

Přívod venkovního vzduchu musí být proveden tak, aby se zabránilo vzniku průvanu,

víření prachu a přenosu hluku z venkovního prostředí.

Venkovní vzduch musí být nasáván z čistého a zdravotně nezávadného prostředí,

nejlépe ze stinné (severní) strany budovy.

Druhy větrání

Místní – Tímto větráním se provětrá vždy jen část místnosti. Zajistí se tím

pohoda pouze v daném větraném místě. Jsou to například odsávání, vzduchová

sprcha nebo vzduchová clona.

Celkové – Zajišťuje výměnu vzduchu rovnoměrně v celé místnosti nebo

prostoru a současně zabraňuje zvýšení koncentrací škodlivin nad maximální

přípustnou hodnotu.

Oblastní – Kombinace předešlých způsobů.

Intenzivní – Při intenzivním větrání dojde k jednorázové výměně vzduchu

v místnosti během několika minut, přičemž dojde k poklesu pokojové teploty.

Pro obnovení tepelné pohody je důležitá doba větrání (několik málo minut)

a také akumulační schopnosti stavebních dílů obklopujících místnost. Například

v cihlových stavbách během intenzivního větrání dojde k rychlému poklesu

teploty vzduchu v místnosti, stěny si však svoji teplotu uchovají. Snížená teplota

vzduchu v místnosti tak nemá na tepelnou pohodu člověka významnější vliv.

Trvalé – Při větrání trvalém je zajištěna stálá a rovnoměrná výměna vzduchu,

přičemž nedochází k poklesům pokojových teplot. Při využití trvalé výměny

vzduchu je třeba dbát, aby rychlost proudícího vzduchu nepřesáhla 0,2 m/s.

Vyšší rychlosti proudění vnímá člověk jako nepříjemné. Trvalé větrání je zvlášť

výhodné u prostor se stále velkou vlhkostí. Při trvalém větrání a tím vlastně

i trvalém ochlazování se zvyšují náklady na vytápění.

Je zřejmé, že větrání ovlivňuje nejenom hygienické podmínky, ale také náklady

na vytápění. Ostatně vpouštět si do místnosti chladný vzduch, dodat mu teplo

a bez užitku ho vypustit ven, to nezní příliš hospodárně. Finanční náročnost je citelnější

při stálém růstu cen za energii.

Proto se na trhu objevují zařízení umožňující předehřívání přiváděného vzduchu pomocí

vzduchu odváděného (odpadního), tj. zařízení s regenerací tepla.

Přirozené gravitační větrání

Princip přirozeného gravitačního větrání je založen na nerovnosti měrné hmotnosti

venkovního a vnitřního vzduchu v důsledku jejich rozdílné teploty. Teplý vzduch

s menší hmotností má v důsledku gravitace tendenci stoupat a chladnější vzduch

19

má tendenci klesat. V místnosti se zdrojem tepla tak dochází k vertikálnímu rozdělení

teplot a vzduch u stropu, který má menší hmotnost, je teplejší jako ten u podlahy.

Pokud je teplota venkovního vzduchu rozdílná v porovnání s teplotou vnitřního

vzduchu, jsou rozdílné i jejich měrné hmotnosti. Pokud v tomto případě vytvoříme na

obvodové stěně budovy dva otvory vertikálně posunuté o výšku H, vznikne zde tlakový

rozdíl (viz obr. 4), který se vyjádří jako:

ghp ie 11

ghp ei 22

Obr. 4: Rozdělení tlaků vyvolaných gravitací (převzato z [10])

Jedním z otvorů bude venkovní vzduch do místnosti přicházet a druhým z místnosti

odcházet. Musí být ale splněna podmínka 1 ≠ 2, respektive pokud venkovní a vnitřní

teploty vzduchu nebudou shodné.

Větrání okny

K takzvanému přirozenému větrání využíváme proud čerstvého vzduchu zvenčí,

který vzniká rozdílem tlaku nebo teploty, a to nejen mezi vnějším a vnitřním

prostředím, ale také mezi podlahou a stropem. Chladný přiváděný čerstvý vzduch díky

své vyšší hustotě padá k podlaze.

Pokud ho zahříváme, snižuje se jeho hustota a stoupá ke stropu, odkud je odváděn

větracími otvory ven. Za předpokladu, že hmotnostní průtok přiváděného a odváděného

vzduchu je stejný, vlivem nerovnosti mezi hustotou přiváděného a odváděného vzduchu

se neutrální rovina, která tvoří rozhraní mezi vzduchem proudícím dovnitř, posune ze

střední polohy (viz obr. 5).

Orientační hodnoty výměny vzduchu při větrání okny jsou uvedeny v tab. 9.

20

Tab. 9: Intenzita výměny vzduchu při různé poloze okna

Poloha okna (dveří) Intenzita větrání [l/h]

Okna i dveře uzavřeny 0–0,5

Otevřena jen výklopná část okna 0,3–1,5

Otevřena polovina okna 5–15

Otevřeno celé okno 10–15

Otevřeno okno i dveře 40

Pozn. Intenzita větrání, tj. číslo značící kolikrát se vymění veškerý vzduch v místnosti.

Obr. 5: Rozložení tlaků v okenním otvoru vyvolané gravitací (převzato z [10])

Větrání s využitím rekuperace tepla

Rekuperace neboli zpětné získávání tepla je děj, při němž se přiváděný vzduch do

budovy předehřívá teplým odpadním vzduchem. Teplý vzduch není tedy bez užitku

odveden otevřeným oknem ven, ale v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého

tepla přiváděnému vzduchu.

Centrální větrání budov větracími jednotkami osazenými rekuperačními výměníky tepla

je známý a v současné době rostoucí způsob větrání. Vzduch je pomocí rozvodů

přiváděn do jednotlivých místností domu. Především nízkoenergetické a pasivní budovy

jsou vybavovány těmito větracími jednotkami.

Novinkou v oblasti otvorových výplní je systém rekuperace, který využívá ztrátového

tepla, které uniká rámem okna, k ohřátí čerstvého vzduchu. Tento předehřátý vzduch

proudí směrem dovnitř a zajišťuje větrání s využitím tepla odpadního vzduchu. Součástí

systému je regulační klapka s prachovým a pylovým filtrem, která dovoluje uživateli

měnit intenzitu výměny vzduchu v místnosti.

Tyto systémy decentrálního větrání jsou v současné době nabízeny některými výrobci

oken jako větrací zařízení, které je možné namontovat současně s osazovaným oknem.

21

Typy ventilace

Ventilace samovolná – zejména ve starších budovách, domech se projevují

konstrukční vady a stavební nedostatky. Jsou jimi například škvíry, pukliny,

netěsnosti, zejména kolem oken a dveří. V nových budovách vzhledem

k požadavkům na kvalitu práce a použitým materiálům se samovolná ventilace

snižuje. Je to mimo jiné výsledkem snahy o co nejmenší úniky tepla. Pokud

teplý vzduch z interiéru zejména s vysokou vlhkostí pronikne do venkovního

studeného prostředí, zkondenzuje. Tato kondenzovaná vlhkost často vede

k výskytu plísní, vlhnutí stěn a následným puklinám vlivem mrazu a podobně.

Nejhorší škody tato zkondenzovaná vlhkost napáchá v místech,

které s ní nepočítají (pukliny uvnitř stěn, průsaky mezi rámem okna a zdí).

Větrání sklopnými okny a dveřmi – časté otevírání oken a dveří je

jednoznačně závislé na disciplíně majitele domu a jeho rodiny (případně

nájemce budovy). Větrání, například pomocí sklopných oken, zabezpečuje

poměrně závažné změny v proudění vzduchu. Při takovém větrání bychom měli

brát v potaz velikost větraného prostoru a rychlost výměny vzduchu, zvýšené

požadavky na vytápění a změnu vlhkosti vzduchu.

Občasné větrání – znamená jednou za čas všechna okna otevřít na cca 5 minut

úplně dokořán. Za tuto dobu se zhruba vymění všechen vzduch v místnosti.

Teplo absorbované stěnami, předměty i "starým vzduchem" absorbuje čerstvý

vzduch, takže tepelné ztráty nejsou vysoké. Při tomto typu větrání bychom měli

brát v úvahu meteorologické vlivy a roční období.

Účinnost jednotlivých typů ventilace

Samovolné větrání – Samovolné větrání je zcela nedostatečné. V běžných

stavbách zabezpečí pouze výměnu 6 % vzduchu. Pokud jsou v místnosti lidé, již

po cca 2 hodinách je z hygienického hlediska větrání zcela nedostatečné

(v místnostech s mnoha lidmi již podstatně dříve).

Větrání sklopnými okny a dveřmi – Sklopnými okny vyvětráme místnost za

zhruba 1 až 1,5 hodiny. Tento typ větrání je vhodný pro letní měsíce, pokud je

teplo uvnitř i venku. V zimě větrání sklopnými okny vede pouze ke zvýšeným

tepelným ztrátám.

Občasné větrání – Občasné větrání je nejúčinnější. Již za 5 minut je v místnosti

vzduch dostatečně vyměněn a za 10 minut je vyměněn téměř všechen vzduch.

Toto je doporučené větrání v zimním období. Po několik minut udrží stěny,

nábytek svoji vnější teplotu a tedy není nutné nové vytopení interiéru. "Pocit

tepla" v interiéru je daleko více zabezpečen teplými stěnami, podlahou než

teplým vzduchem. Vzduch se ohřeje velmi snadno na rozdíl od stěn a vybavení

interiéru. Oproti větrání delšímu sklopnými okny občasné větrání plně

otevřenými okny jednoznačně šetří energii při stejném objemu vyvětraného

vzduchu.

A7.1.4.2 Infiltrace

V důsledku tlakového rozdílu vyvolaného gravitační silou a působením větru proniká

vzduch do budovy a z ní přes netěsnosti v obálkové konstrukci nebo skrz póry

použitých stavebních materiálů. Toto pronikání vzduchu má v mnoha případech

negativní důsledky, a to nejen z pohledu ztráty tepla (nepřetržitý přívod studeného

22

vzduchu), ale i vzhledem k umělému větrání. Nárazovým regulovatelným přirozeným

větráním můžeme dosáhnout až 10 % energetických úspor v porovnání

s neregulovatelným průběžným větráním.

Nežádoucí nadměrná infiltrace vzduchu oknem v zimním období nepříznivě ovlivňuje

teplotní a vlhkostní režim okna tím, že posouvá teplotní pole konstrukce směrem

k nižším teplotám a rovněž nepříznivě ovlivňuje tepelné ztráty interiéru.

Spárová průvzdušnost

Pro měření spárové průvzdušnosti oken platí zkušební norma ČSN EN 1026.

Klasifikace je prováděna podle odpovídající klasifikační normy.

Průvzdušností se rozumí množství vzduchu, které projde zavřeným a uzamčeným

zkušebním vzorkem působením zkušebního tlaku. Průvzdušnost se vyjadřuje

v kubických metrech za hodinu (m3/h). Pro vyjádření průvzdušnosti se použije délka

funkčních spár a celková plocha zkoušeného vzorku a vypočítá se průvzdušnost

v m3/h.m nebo v m

3/h.m

2.

Pro přiřazení okna či dveří do jednotlivých tříd průvzdušnosti se vychází z referenční

průvzdušnosti. Referenční průvzdušnost pro celkovou plochu a pro délku spáry je

stanovena při referenčním zkušebním tlaku 100 Pa (obr. 6). Zkušební vzorek patří do

uvedené třídy, jestliže měřená průvzdušnost není větší než horní mezní hodnota ani

u jednoho zkušebního tlaku v této třídě.

Obr. 6: Klasifikace průvzdušnosti (převzato z [11])

23

Součinitel spárové průvzdušnosti iLV

Další možností vyjádření výsledků průvzdušnosti otvorových výplní je pomocí

součinitele spárové průvzdušnosti iLV (m3/s.Pa

-0,67). Přestože jsou výsledky spárové

průvzdušnosti vyjadřovány na základě klasifikační normy ČSN EN 12207 v m3 na

celkovou plochu okna nebo na délku spáry při různých tlakových stupních, je vyjádření

součinitele spárové průvzdušnosti vhodné především při výpočtech tepelných ztrát

budov. Norma ČSN EN 12114 Tepelné chování budov – Stanovení průvzdušnosti

stavebních dílců a prvků – Laboratorní zkušební metoda, příloha B udává postup

zpracování výsledku při výpočtu parametrů rovnice netěsnosti.

A7.1.4.3 Těsnicí systém okenní konstrukce

Pokud považujeme konstrukci okenních rámů, křídel a zasklení (skla) za vzduchotěsné,

potom se infiltrace vzduchu konstrukcí okna bude uskutečňovat pouze v detailech

funkční spáry (viz obr. 7).

Infiltrace vzduchu konstrukcí

styku v dosedací ploše

okenního křídla a rámu

Infiltrace vzduchu detailem

zasklení v okenním křídle

Infiltrace vzduchu detailem

osazení rámu a obvodového

zdiva (parapet)

Obr. 7: Způsoby infiltrace v okenních konstrukcích (převzato z [12] upravený obrázek)

Problém infiltrace vzduchu oknem se tedy redukuje především na problematiku

infiltrace vzduchu konstrukcí jeho styků. Eliminovat infiltraci vzduchu oknem tedy

znamená správné vyřešení těsnění funkční spáry.

K utěsnění moderních konstrukcí oken a dveří se nejčastěji požívají pryžové těsnicí

profily umístněné po celém obvodu drážky rámu nebo křídla. Pro výrobu těsnění se

používají tvarované typy pryžových profilů na bázi APTK-etylen-propylenového-

terpolymerového kaučuku pod mezinárodním označením EPDM.

Poměrně rozšířené je také těsnění Q-LON, které má jádro z pružného pěnového

materiálu zajišťujícího pružnost tohoto typu těsnění.

Podle počtu těsnění lze okenní konstrukcí rozdělit na okna s:

jednostupňovým systémem těsnění;

dvoustupňovým systémem těsnění;

třístupňovým systémem těsnění.

24

Jednostupňový systém těsnění

Těsnění styčné spáry mezi rámem okna a křídla proti průniku vody a nadměrné

průvzdušnosti je zajišťováno jen v jednom těsnicím stupni. Těsnění je umístěno

nejčastěji ve středové části okenní konstrukce a je vloženo od drážky na křídle.

Jednostupňový systém těsnění je velmi rozšířen u dřevěných oken a vchodových dveří

(obr. 8).

Obr. 8: Jednostupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [13])

Dvoustupňový systém těsnění

Těsnění styčné spáry mezi rámem okna a křídla proti průniku vody a nadměrné

průvzdušnosti je zajišťováno ve dvou těsnicích stupních. Oba těsnicí stupně jsou

u dřevěných oken nejčastěji umístěny ve středové části okenní konstrukce a na vnitřní

straně křídla. Těsnění je umístěno od drážek na křídle (obr. 9).

Princip dvoustupňového systému těsnění plastových a někdy také hliníkových oken

spočívá ve vzájemném oddělení těsnicího stupně proti průvzdušnosti a zatékavosti. Pro

tento systém těsnění je základním předpokladem funkčnosti vyrovnání atmosférického

tlaku v odvodňovací komoře s tlakem vnějšího prostředí.

Tento požadavek je u okenních konstrukcí těsněných dvoustupňovým systémem

zajišťován vhodným konstrukčním řešením spodní části rámu okna a křídla.

To znamená, že se ve spodní části rámu okenní konstrukce vytváří prostor, který slouží

k vyrovnání tlakových rozdílů venkovního prostředí a konstrukce okna. Do této

předsazené komory se může definovanými štěrbinami v okenním rámu a křídle dostat

srážková voda, ale právě tak nerušeně může výtokovými otvory z této dekompresní

a odvodňovací komory volně vytékat na vnější fasádní líc okenní konstrukce, neboť

v této odvodňovací komoře dochází k vyrovnání tlaku vzduchu na úroveň

atmosférického tlaku.

25

Obr. 9: Dvoustupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [14])

Třístupňový systém těsnění

Těsnění styčné spáry mezi rámem okna a křídla je zajišťováno ve třech těsnicích

stupních. Nejčastěji se tento systém těsnění vyskytuje u plastových oken. Oproti

dvoustupňovému systému je zde navíc přidáno středové těsnění. Celý systém je tak

velmi odolný proti průniku vody a nadměrné průvzdušnosti (obr. 10).

Obr. 10: Třístupňový systém těsnění plastového okna (převzato z [15])

26

A7.1.4.4 Těsnění dveří

Vchodové dveře se musejí těsnit především z hlediska infiltrace vzduchu a průniku

vody. Vnitřní dveře by měly podle místa osazení zabránit šíření hluku, požáru, kouře

a zápachů. Těsnění se nachází v různých polohách.

Dveře těsníme především z hlediska infiltrace vzduchu. Z hlediska infiltrace není

rozhodující poloha těsnění, ale vlastnosti těsnění tzv. větrací překážky a jeho dotlačení

kováním. Venkovní dveře, které vedou do obytných prostorů, je vhodné těsnit ve dvou

těsnicích rovinách.

Z hlediska pronikání vody do konstrukce je třeba uskutečnit taková opatření, aby voda

vlivem větru a přetlaku vzduchu nevnikala do konstrukce. V případě vniknutí vody do

konstrukce dveří navrhnout takovou geometrii styku, aby se voda odvedla do exteriéru.

U těsnění dveří vzniká obvykle problém s těsněním prahu a s jeho napojením na

vertikální těsnění, zejména pokud je těsnicí profil na křídle, u podlahy se těsnění

nachází na prahu nebo na profilu, který vytváří změnu úrovně podlahy v místě dveří.

V mnoha případech jsou vyžadovány dveře s bezbariérovým prahem, toto řešení je

estetické a uživatelsky příjemné. V případě návrhu dveří s tímto typem prahu je

potřebné zvlášť pečlivě řešit detail těsnění ve spodní části dveří tak, aby vždy

minimálně jeden těsnicí stupeň doléhal na plochu prahového profilu. Možné řešení

tohoto detailu je na obr. 11.

Obr. 11: Těsnění prahové části plastových vchodových dveří (převzato z [16])

27

A7.2 VÝROBKY

A7.2.1 Okna

Okno tvoří výplň stavebního otvoru, který slouží především k prosvětlování místností.

Klasické okno tvoří:

Rám, který může být vyroben ze dřeva, hliníku, plastu, oceli nebo kombinací

těchto materiálů;

Zasklení (klasické zasklení, izolační skla, speciální skla);

Kování (všechny prvky okna, kterými se zabezpečuje otevírání, zavírání

a manipulace s oknem při jeho používání).

Okna můžeme rozdělit [17]:

Podle materiálu rámu:

o dřevěná,

o plastová,

o ocelová,

o hliníková,

o kombinovaná,

Podle způsobu otevírání:

o pevná,

o otevíravá,

o sklápěcí,

o vyklápěcí,

o posuvná,

o výsuvná,

o kyvná,

o otočná,

o sklopná,

o vyjímatelná,

o odsuvná,

o kombinace několika druhů otevírání.

Podle konstrukčního uspořádání rámů: [18]:

o Jednoduchá (skládají se z okenního rámu a okenního křídla, mohou být

zasklená jednoduchým sklem, izolačním dvojsklem, nebo trojsklem);

o Zdvojená (skládají se z jednoho okenního rámu upraveného pro zavěšení

dvou okenních křídel, která jsou navzájem spojená);

o Dvojitá (skládají se ze dvou okenních rámů a dvou křídel. Okenní rámy jsou

navzájem opticky spojené).

A7.2.1.1 Dřevěná okna

Dřevo je klasickým a osvědčeným materiálem pro výrobu okenních konstrukcí. Je

rovněž nejstarším stavebním materiálem, který lidstvo používalo pro výstavbu svých

obydlí včetně oken.

28

Pro dřevo jsou, v porovnání s jinými druhy materiálů používaných pro výrobu oken,

v podstatě charakteristické základní kritéria, jako relativně nižší energetická náročnost

a snadná zpracovatelnost při výrobě okenních konstrukcí. Jeho mechanické a fyzikální

vlastnosti jsou ověřeny dlouhodobým používáním a to jak z hlediska kvality

a funkčnosti tak i životnosti v různých klimatických podmínkách.

V poslední době se hledalo nové a lepší technické řešení klasických dřevěných oken

a byla vyvinuta okna vyrobená z třívrstvého dřevěného hranolu, opatřená izolačním

sklem a celoobvodovým kováním. Dřevěné prvky okna jsou impregnované

s dokončenou povrchovou úpravou. Dřevěná okna se nekroutí, mají výborné tepelně-

technické vlastnosti a jsou lehce ovladatelné. Při běžné údržbě je jejich životnost stejná,

jako životnost domu – tj. asi 100 let. Tyto vlastnosti se opět dostaly do popředí zájmu

architektů i široké veřejnosti. I když dnes mají na trhu velkou konkurenci v podobě

oken plastových, která jsou na první pohled levnější při stejných vlastnostech, zažívají

dřevěná okna opět jakousi renesanci.

Současně vyráběné a používané okenní konstrukce na bázi dřeva vykazují velmi

podstatné zvýšení kvalitativních parametrů a to jak z hlediska tepelné a zvukové

izolace, tak i zamezení průniku srážkové vody při tlakovém namáhání větrem.

Toto zlepšení vlastností okenních konstrukcí je dosahováno jednak novými směry

v oblasti konstrukční tvorby jednotlivých detailů oken a dále pak použitím izolačních

skel pro jejich zasklení (dvojskla, trojskla a jejich kombinace). Pro zasklívání se

používají vysoce kvalitní těsnicí elastické tmely na bázi silikonového kaučuku. Rovněž

pro dotěsnění okenních křídel vůči rámu okna jsou u současných okenních konstrukcí

používány různě tvarované elastické profily vyrobené také z materiálů na bázi

silikonového kaučuku.

Dále jsou u těchto nových typů dřevěných okenních konstrukcí používány nové systémy

celoobvodového kování, které umožňují dokonalé přitlačení okenního křídla k rámu

okna, jsou nastavitelné a snadno ovladatelné.

Vlastnosti dřevěných oken

Dřevo má vzhledem k poměrně nízké hustotě (600–850 kg/m3), nízký součinitel tepelné

vodivosti ( = 0,12–0,43 W/m·K). Je to dáno jeho strukturou tvořenou jednotlivými

anatomickými elementy, kdy do meze nasycení buněčných stěn obsahují lumeny buněk

jen vzduch, který zvyšuje jeho tepelně izolační schopnosti a pozitivně ovlivňuje

i zvukově izolační vlastnosti.

Nevýhodou dřeva je nutnost ochrany před působením povětrnostních vlivů a UV záření

např. aplikací vhodného ochranného nátěru, který je nutno v průběhu životnosti okenní

konstrukce obnovovat. S tím jsou spojené vyšší náklady na údržbu okenních konstrukcí,

v porovnání např. s okny vyrobenými z hliníku nebo umělých hmot. Výhodou však

může být možnost při této údržbě zvolit jiné barevné ztvárnění, čímž lze změnit celkový

vzhled obvodového pláště budovy dle aktuálních módních trendů.

Ve stručnosti lze charakterizovat přednosti dřevěných oken vůči ostatním materiálovým

bázím okenních konstrukcí do těchto bodů:

dřevěná okna vytvářejí přirozené a harmonicky laděné konstrukce

a to jak z vnější tak i vnitřní strany;

29

mohou být vyrobena v podstatě ve všech možných tvarech, profilaci

a velikostech podle přání zákazníka;

dřevěná okna lze různě barevně ztvárnit a přizpůsobit je tak celkovému

architektonickému řešení fasádní plochy budovy;

na rámech dřevěných oken nedochází ke kondenzaci vzdušné vlhkosti (páry)

ani k jejímu namrzání, což zvyšuje pohodu užívání interiéru budovy;

dřevěná okna s použitím izolačního dvojskla nebo trojskla splňují současné

tepelně technické požadavky, akustické požadavky a požadavky na spárovou

průvzdušnost, vodotěsnost;

dřevěná okna splňují požadavky z hlediska působení tlaku větru a přitom mají

menší hmotnost než např. okna plastová nebo hliníková;

dřevo vlivem chladu a tepla nemění své fyzikálně mechanické vlastnosti;

dřevěná okna mají ověřenou a při pravidelné údržbě dlouhodobou životnost;

okenní konstrukce ze dřeva lze snadno opravit popř. vyspravit;

dřevo je tuzemská surovina, která neustále dorůstá a je ekologicky nezávadným

a snadno dostupným materiálem pro výrobu oken.

Charakteristika dřevěných oken

Materiál

Okna a dřevěné krycí lišty se vyrábějí ze smrkového, jedlového, borového nebo

modřínového dřeva. Při použití smrkového nebo jedlového dřeva na vnější části je

vhodné dřevo napustit vhodným fungicidním napouštědlem. Časté je také použití

dubového dřeva. To má vysokou trvanlivost, ale důsledkem vyšší objemové hmotnosti

dochází ke snížení tepelně technických vlastností.

Novinkou je použití tepelně upraveného dřeva (Thermowood). Jedná se o nový druh

materiálu s inovovanou strukturou dřeva dosaženou tepelnou a vlhkostní úpravou, která

pozitivně ovlivňuje nejen trvanlivost, ale i další fyzikální a mechanické vlastnosti (viz.

obr. 12).

Okna s použitím tohoto materiálu se dokončují olejem. Jedná se o ekologické

a bezúdržbové provedení.

Provedení

Dřevěná okna se vyrábějí z hlediska konstrukce jako jednoduchá, zdvojená nebo dvojitá

s různými kombinacemi izolačních skel, které jsou dány povětrnostními podmínkami

jednotlivých lokalit či zemí.

Jednoduchá okna

Příklad možné konstrukce jednoduchého okna je zobrazen na obr. 13 a v tab. 10 jsou

uvedeny nejčastější profilace jednoduchých dřevěných oken.

30

Tab. 10: Nejčastější profilace jednoduchých oken

Zkratka profilu Nejmenší tloušťka profilu Jmenovitá tloušťka

IV 68 66 68

IV 78 76 78

IV 92 90 92

Obr. 12: Moderní konstrukce okna s použitím tepelně upraveného dřeva (převzato z [19])

31

Obr. 13: Příklad konstrukce jednoduchého okna profilu IV-68 (převzato z [13])

Zdvojená okna

Zdvojená okna mají ve směru tloušťky stěny jednoduchý, nebo zdvojený rám a dvě

křídla vzájemně rozevíratelně spojená. Nesené křídlo může k nosnému přiléhat ze

strany exteriéru i interiéru.

Jedno křídlo zdvojených oken – zpravidla vnitřní, plní nosnou funkci. Druhé nesené

křídlo má funkci čisticí a může být i z jiného materiálu, např. z plastu nebo z kovu. [20]

1) Izolační dvojsklo či trojsklo s vrstvou měkkého pokovení částečkami kovu (soft coating), které

zajišťují odraz unikající tepelné energie oknem z místnosti zpět do místnosti. 2) Hermetické utěsnění izolačního skla dostatečnou vrstvou speciálního silikonového tmelu.

3) Termodistanční rámeček mezi skly vymezující polohu skel. Optimální šířka rámečku je 16 mm.

4) Křídlová okapnička z eloxovaného hliníku a koncovkami. Chrání nejvíce namáhané části okna

před klimatickými vlivy. 5) Zasklívací lišta s přesahem pro zakrytí spáry mezi rámem a lištou.

6) Středové těsnění po celém obvodu konstrukce.

7) Drážka pro celoobvodové kování s uzavíracími a bezpečnostními body po obvodu okna.

8) Rámová hliníková okapnice chrání nejvíce namáhané části okna před klimatickými vlivy a

pomocí speciálních koncovek s otvory pro aplikaci silikonu zamezuje průniku vody do konstrukce ve spodních rozích okna.

9) Dřevěné profily jsou z důvodu přilnavosti nátěrové hmoty z venkovní strany vybaveny

zaoblením hran v rádiusu 6 mm. 10)

Drážka pro osazení venkovního parapetu. 11)

Drážka pro osazení vnitřního parapetu. 12)

Druhé těsnění (na přání) zvyšuje zvukově izolační vlastnosti okna a omezuje vnikání teplého vlhkého vzduchu do vnitřní části okenní konstrukce.

13) Spodní teplý okraj rámu okna (na přání) zvyšuje tepelněizolační vlastnosti připojovací spáry a

prodlužuje životnost okna.

32

Tab. 11: Příklady typů zdvojených oken s uvedením tloušťky profilů

Zkratka

profilu

Vnější křídlo Vnitřní křídlo

minimální

tloušťka

jmenovitá

tloušťka

minimální

tloušťka

jmenovitá

tloušťka

DV 32/44 30 32 42 44

DV 44/44 42 44 42 44

DV 36/56 34 36 54 56

Moderní konstrukce zdvojených oken je možno provést s použitím izolačního dvojskla,

umístěného na vnějších křídlech v kombinaci s jednoduchým sklem na vnitřních

křídlech (viz obr. 14).

Obr. 14: Zdvojené okno s izol. dvojsklem na vnějším křídle a s jednoduchým sklem na vnitřním

křídle (zdroj Truhlářství František Doušek)

33

Dřevěná okna dvojitá (špaletová, kastlová)

Dřevěná dvojitá okna jsou doménou především starých domů. Jsou elegantní a díky

své propracovanosti nám připomínají ruční práci truhlářů především z minulosti.

Moderní konstrukce dřevěných dvojitých oken kombinují jednoduchá a izolačního skla,

posílená vzduchovou mezerou meziskelního prostoru o hodnotách 12–17 cm

(viz. obr. 15).

Provedení:

vnitřní i venkovní křídla otvíravá dovnitř,

vnitřní křídla otevíraná dovnitř, venkovní křídla otevíraná ven.

Špaletová okna (kastlová okna) se vyrábějí i s nadsvětlíkem či venkovními okenicemi.

Obr. 15: Ukázka moderního špaletového okna s kombinovaným zasklením izolačním dvojsklem

(vně) a jednoduchým sklem (uvnitř) (převzato z [21])

Konstrukce

Při výrobě moderních okenních konstrukcí musí být splněna následující kritéria:

Srážková voda dopadající na okenní konstrukci musí být bezprostředně

a kontrolovaně odvedena na vnější líc obvodové konstrukce stavby.

Musí být zamezeno výskytu míst, kde se hromadí voda nebo vlhkost, jakož

i kapilárním spárám – trhlinám.

Zasklívací polodrážky musí odpovídat normám a při použití izolačních skel

směrnicím a předpisům pro jejich zabudování.

Musí být zajištěna dlouhodobá funkčnost zabudovaného kování a spojů

konstrukce okna.

Z hlediska povrchové úpravy okenních profilů nátěry musí být hrany těchto

profilů upraveny (zaobleny) tak, aby byla zajištěna dostatečná tloušťka nátěru

těchto hran.

34

Popis jednotlivých zásad konstrukčního řešení:

Všechny vnější hrany rámu okna a křídla musí být zaobleny v poloměru

r 2 mm.

Je důležité, aby zaoblení navazovala v rovině na plochu jednotlivých rámů okna.

Vnější zešikmené plochy konstrukce rámů okna musí být zešikmeny k vnějšímu

líci okna pod sklonem 15 °.

Mezi vnější plochou rámu křídla a naléhávkou – polodrážkou slepého rámu

okna, jakož i ochrannou polodrážkou proti vlivům povětrnosti by měla být

mezera v šířce cca 1 mm.

Šířka odkapové drážky v rámu křídla nad svodnou ochrannou polodrážkou

z lehkého kovu proti vlivům povětrnosti by měla mít šířku 7 mm.

Vzdálenost – odstup jednotlivých těsnicích stupňů od sebe, to znamená těsnicího

stupně proti průniku dešťových srážek a těsnicího stupně proti průniku větru

by měl být 17 mm.

Styková plocha těsnicího stupně proti průniku větru v oblasti těsnění polodrážky

by měla být 12 mm.

Ochrannou polodrážku z lehkého kovu proti vlivům povětrnosti – dešti je třeba

na obou koncích uvnitř drážky utěsnit.

Rovněž je nutné utěsnit tuto ochrannou polodrážku ve spodní části plochy

v místech jejího ukončení.

Aby se zajistila vodotěsnost u dvoukřídlových okenních konstrukcí, je nutné dbát na to,

aby po celém obvodě křídla probíhalo těsnění v jedné rovině.

Způsoby spojování jednotlivých částí oken

Požadavek na těsnost a pevnost spoje je považován za dostatečný v případě, že:

u spoje provedeného čepováním – lícová část nemá větší tloušťku než 16 mm;

při spojování pomocí kolíků – je uspořádání takové, že podle šířky profilu

jsou kolíky situovány ve větším počtu na vnější straně;

u spojování na rybiny – jsou vnitřní rohy utěsněné, přičemž tento druh spoje

se může používat pouze na spojování rohů okenních konstrukcí.

Používané spoje jednotlivých částí oken:

Kolíkový spoj;

Jednoduchý čep s ozubem;

Spoj na pero a drážku;

Spoj roubováním;

Jednoduchý čep;

Dvojitý čep;

Křížový plát;

Spoj na čep a dlab;

Spoj na čep s ozubem;

Vložené pero s rybinou;

Spoje „eurovlysů“ na dvojitý čep.

U všech uváděných typů spojů je předpokladem celoplošné sklížení spojovaných částí.

35

Výtokové otvory

Konstrukce oken s otevíratelnými křídly kolem svislé osy musí být opatřeny v dolním

vlysu rámu nebo poutci sběrnou drážkou a výtokovými otvory pro odvod vody,

která může vniknout do konstrukce spárou mezi rámem a křídlem.

Počet a umístění otvorů se řídí šířkou výrobku a je uveden v technických normách.

Výtokové otvory se provádějí frézováním, dlabáním nebo vrtáním. Sklon výtokových

otvorů do vnějšího prostoru musí být nejméně 12 °.

Frézované, vrtané a dlabané otvory musí být povrchově upravené. Do vrtaných otvorů

musí být navíc vložena trubička z plastické hmoty nebo jiného vhodného materiálu

o minimálním vnitřním průměru 8 mm. Trubička musí být do dřeva zalepena vhodným

lepidlem, zamezujícím zároveň vnikání vody do dřeva.

Těsnění

Okna musí být ve styku křídla s rámem těsněna vhodným materiálem. U zdvojených

okenních konstrukcí mohou být dále těsněny stykové plochy vnitřního a vnějšího křídla.

Umístění a druh těsnění podrobně popisuje kapitola A7.1.4.3 Těsnicí systém okenní

konstrukce.

Konstrukční kování

Konstrukční kování (závěsy, jazýčky, válečkové uzávěry, rozvory, rozpěry křídel,

spojky, pákové uzávěry apod.) musí plnit požadovanou funkci zejména při otevření,

zavření a dotěsnění křídel.

Druh kování a způsob osazení je určen technickými požadavky příslušného typu kování.

Technické požadavky pro výrobu, zkoušení a dodávání jednotlivých druhů kování se

řídí technickými předpisy jednotlivých druhů kování.

Vrchní kování

Vrchní (ovládací) kování je doplňujícím příslušenstvím konstrukčního kování. Vrchní

kování (půl olivy, olivy, kliky, rukojeti, úchytky apod.) se dodává:

1. z plastu,

2. ze slitin bílého kovu,

3. v kombinaci kovu a plastu,

4. z oceli,

5. z jiných materiálů.

Technické požadavky pro výrobu, zkoušení a dodávání vrchního kování se řídí

technickými normami jednotlivých výrobků.

Ochrana proti korozi

Konstrukční a vrchní kování a spojovací součásti viditelné po montáži musí být

povrchově upravené proti korozi. Provedení jednotlivých druhů povrchových úprav

musí splňovat požadavky stanovené příslušnými normami technických předpisů pro

jednotlivé skupiny kování.

36

Zasklení

Pro zasklívání dřevěných oken platí ustanovení normy ČSN 73 3440 – Sklenářské práce

stavební. Základní ustanovení.

Způsob zasklívání izolačními skly určuje technická dokumentace a příslušné pokyny

výrobce izolačních skel. Vlastnosti izolačních skel jsou podrobněji popsány v kapitole

A7.1.2 Tepelně technické vlastnosti.

Povrchová úprava

Dřevěná okna se zpravidla upravují nátěrem. Venkovní nátěr se převážně skládá

z napouštěcího nátěru, základního nátěru a vrchního nátěru (emailu).

Povrchová úprava dřevěných krycích nebo zasklívacích lišt musí být shodná

s povrchovou úpravou oken, pokud není mezi dodavatelem a odběratelem dohodnuta

jiná úprava.

Při zasklívání do pryžových profilů nebo dřevěných lišt jsou polodrážky pro sklo

opatřeny úplným nátěrem. Po provedení povrchové úpravy nesmí být výtokové otvory

ucpány. Frézované nebo dlabané otvory musí být výrobcem opatřeny úplným nátěrem.

Plochy rámů, které jsou po osazení neviditelné, musí být výrobcem opatřeny

napouštěcím nátěrem a jedenkrát základní barvou.

Jakost povrchové úpravy se ověřuje takto:

tloušťka nátěru - musí být v souladu s hodnotou určenou technologickým

předpisem pro určitý výrobek a nátěrovou hmotu;

stupeň lesku - musí být po celé ploše rovnoměrný a odpovídat používané

nátěrové hmotě;

povrchová tvrdost nátěru musí odpovídat při předepsané vrstvě nátěrové hmoty

minimálně stupni 2;

stupeň přilnavosti musí dosahovat hodnoty 2.

Konečná povrchová úprava musí být souvislá bez povrchových vad. Vzhled povrchové

úpravy se posuzuje ze vzdálenosti 1 m a porovnává se s referenčním vzorkem.

Za povrchové vady se nepovažují:

Nevýrazná stopa charakteristických znaků technologie povrchových úprav

s použitím nátěrových hmot.

Dovoluje se viditelnost zajišťovacích hvězdičkových kolíků rohových spojů

a zajišťovacích kolíků závěsů zapuštěných v úrovni dřeva bez mechanického

poškození a bez tmelení.

Vystupující reliéf textury dřeva, zvláště u vodou ředitelných nátěrových hmot.

Viditelnost bezchybného délkového nastavení dřeva, u transparentních

a lazurovacích laků s podmínkou nastavení stejného druhu dřeviny a podobné

struktury dřeva.

Barevná odlišnost povrchu v závislosti na textuře dřeva.

Dovoluje se použití průmyslových spojovačů pro zajištění čepových spojů

umístěných ze strany mezi zdvojenými křídly (nikoliv však z viditelných stran)

zarážených mírně pod úroveň dřeva, bez tmelení.

Dovolují se vlasové trhlinky nátěru v rohových spojích rámů a křídel.

37

A7.2.1.2 Plastová okna

Vlastnosti plastových oken

Nejčastěji zmiňovaná přednost plastových oken spočívá v tom, že tyto typy oken

nepotřebují žádnou povrchovou úpravu a v průběhu celé své životnosti nevyžadují další

péči kromě omývání a čištění ploch, ošetřování kování, popř. výměnu vadného kování

nebo těsnění.

Tato okna také na základě vlastností materiálu, ze kterého jsou vyrobena, nepodléhají

hnilobě, nekorodují, jsou odolná proti vlivům povětrnosti.

Z plastových profilů lze vyrábět okna v jednotné koncepci daného systému jako ucelený

program se všemi běžnými způsoby otevírání křídel; kromě toho také různé typy dveří

včetně dveří balkónových a různá doplňující příslušenství.

Přednosti plastových oken vůči ostatním materiálovým bázím okenních konstrukcí lze

shrnout do následujících bodů [22]:

příznivý poměr ceny a užitkových vlastností,

velmi dobré tepelně izolační vlastnosti,

minimální požadavky na údržbu,

různé tvarové možnosti,

velký výběr dezénů a barevných odstínů.

Nevýhody plastových oken jsou dány vlastnostmi použitého materiálu, jde především

o následující:

obtížnou opravu poškozeného povrchu (rýhy, škrábance),

nižší tvarovou stálost oproti ostatním materiálovým bázím pro výrobu oken,

nízká hodnota modulu pružnosti (jen asi 20 % příslušné hodnoty jehličnatého

řeziva),

větší hmotnost okenních konstrukcí,

poměrně malá stabilita (tuhost před zabudováním do konstrukce stavby).

Po uplynutí jejich funkční životnosti je možné plastové okenní profily recyklovat

a použít znovu pro výrobu okenních konstrukcí. V současné době však není vytvořen

systém, který by zaručil, že většina vyrobených oken bude recyklována.

Vlastnosti profilů z PVC používaných pro výrobu oken

Chemická odolnost

Příslušné zkoušky chemické odolnosti provádějí sami výrobci plastových profilů

a jejich výsledky uvádějí v technické dokumentaci.

Uváděné profily vykazují chemickou odolnost vůči:

převážné většině anorganických kyselin;

zásadám a solným roztokům;

plynům a celé řadě organických sloučenin jako jsou tuky, oleje, alifatické

uhlovodíky, prací prostředky, voda, apod.

38

Hořlavost

Profily z PVC používané k výrobě plastových okenních konstrukcí musí být

charakterizovány jako těžce hořlavé a samozhášivé. Tato vlastnost plyne z chemického

složení základní směsi; dosahuje se přidáním určitých komponentů a v průběhu

životnosti okna se nemění.

Teplotní roztažnost

Koeficient délkové roztažnosti nemůže být přímo aplikován pro posouzení roztažnosti

extrudovaných profilů, neboť tato hodnota se měří na modelových zkušebních tělesech

plně prohřátých na stanovenou teplotu a je vlastně parametrem suroviny. Koeficient

délkové roztažnosti extrudovaných okenních profilů – zvláště pak v zabudovaném stavu

v soustavách rámů a křídel a po osazení do konstrukce stavby – je tedy nižší.

Dlouhodobá měření na oknech z PVC zabudovaných ve stavebních objektech ukázala,

že reálná hodnota délkového prodloužení okenního vlysu z PVC činí v průměru

2,0 až 2,3 mm na běžný metr profilu. Tato hodnota musí být náležitě zohledněna,

a to jak při konstrukčních pracích, tak i při vlastní výrobě okna.

Z praktického hlediska hraje v tomto smyslu značnou roli i barva profilu. Profily

světlých barev se ohřívají méně než profily tmavé. Měření provedená na zabudovaných

světlých oknech ukázala, že v závislosti na povětrnostních podmínkách může

být u světlých barevných odstínů dosaženo teplot cca 50 °C. Při stejných podmínkách

se okna vyrobená z vlysů tmavých barevných odstínů (antracit) na povrchu zahřála

na teplotu 75 °C.

Z hlediska konstrukce profilu se teplotní rozpínavost omezuje vytvořením

tzv. vícekomorových systémů, jejichž předřazené vedlejší komůrky působí jako tepelně

izolační ochranný štít.

Odolnost profilů z PVC vůči stárnutí

Odolnost profilů z PVC pro výrobu oken vůči stárnutí je otázkou použitého materiálu.

Jsou k dispozici hodnoty, získané z praxe po 15letém vystavení a používání oken.

Skutečností je, že použitý a v pravidelných intervalech přezkušovaný materiál neměnil

svou houževnatost.

Barevná stálost

Výrobky z tvrdého PVC jsou ve své hmotě homogenně probarveny. Oprýskání

barevného povrchu není u oken z PVC možné. Přesto však dochází, zejména u tmavých

odstínů, ke změnám barvy. Příčiny tohoto zbarvování jsou různé. Mohou spočívat

ve změnách zabudovaných stabilizátorů působením UV zářením nebo působením

chemických a fyzikálních vlivů. Výrobci profilů pro okna z PVC doporučují proto

používání bílého až světlešedého materiálu. Barevné směsi pro stavební prvky z PVC

způsobují v současné době ještě mnoho obtíží, i když se takové dílce již v praxi

ve vnějších fasádách stavebních objektů po delší dobu zkoušejí. Také u světlých profilů

dochází v dlouhodobějším měřítku vlivem UV záření a agresivních látek v ovzduší

ke změnám odstínů.

39

Tepelná vodivost

Tepelná vodivost plastových okenních profilů činí cca 0,16 (W/m.K). Protože

tato vlastnost je pro okno jako prvek vnějšího pláště budovy velmi důležitá, uvádí se

v kapitole A7.1.2 (tab. 4) ještě srovnatelné hodnoty ostatních materiálů používaných při

výrobě oken.

Z těchto hodnot plynou příznivé izolační vlastnosti PVC jako materiálu pro vnější plášť

budovy. Zatímco u oken z oceli a hliníku, bez přerušeného tepelného mostu, je ve velmi

krátké době stejná teplota jak na vnější, tak i na vnitřní straně okenních vlysů,

u plastových okenních vlysů je za předpokladu rozdílné vnější a vnitřní teploty znatelný

teplotní spád. U vícekomorových systémů je i za extrémních podmínek prakticky

vyloučena kondenzace vodních par.

Modul pružnosti

Modul pružnosti okenních profilů z PVC s průměrnou hodnotou 2500 MPa

je ve srovnání s běžně používanými stavebními hmotami relativně nízký. V porovnání

s modulem pružnosti rostlého borového dřeva je modul pružnosti PVC asi

4 krát až 5 krát menší. Tato vlastnost se projevuje nepříznivě a musí být brána v úvahu

při konstrukčním návrhu okna.

Nasákavost

Nasákavost plastových okenních profilů je nepatrná. Z hlediska stavební praxe nemá

žádný význam.

Opracovatelnost

Profily se dají poměrně snadno spojovat do sestav křídel a rámů. Pomocí vhodných

opatření se dosáhne toho, aby povrchové plochy spojovaných míst měly po provedeném

spojení původní vzhled. Po ukončení technologického opracování – jako např. řezání,

vrtání, svařování, začištění svárů – se nesmí na povrchu projevit změna barvy nebo

jakékoliv jiné poškození. Při výrobě plastových oken se využívá vlastností, které

poskytuje PVC jako materiál, zejména snadná opracovatelnost.

Konstrukce plastových oken

Plastové profily používané pro výrobu okenních rámů a křídel nemají obvykle ze

statického hlediska dostatečnou tuhost a dochází u nich vlivem zatížení větru

k deformacím. Proto je nutné tyto profily vyztužit ocelovými tenkostěnnými profily.

Tyto výztuhy se v rozích nespojují. Toto vyztužení ocelovými profily ovšem ovlivňuje

nepříznivě tepelně-technické vlastnosti plastových okenních profilů.

Pro okenní konstrukce se používají různě tvarované a vyztužené profily PVC.

Charakteristickým znakem prostorového tvarování nebo také geometrie průřezu profilu

PVC pro okenní konstrukce je tvar a počet komor.

Počet komor, jejich uspořádání a celková konstrukce profilu velmi výrazně ovlivňuje

celkové mechanické a tepelně technické vlastnosti plastového okna.

40

Provedení

Vícekomorové profily se vyznačují odvodňovací komorou umístěnou na straně

přivrácené k vnějšímu prostředí, střední komora slouží pro instalaci výztužného profilu,

který zabezpečuje tuhost rámového a křídlového okenního profilu. Další komory jsou

umístěny na interiérové straně profilu. Tento vícekomorový systém profilů splňuje

současné tepelně technické požadavky kladené na okna. Pro stanovení počtu komor je

rozhodující počet vzduchových mezer ve směru osy interiér – exteriér.

Okna z plastových profilů se vyrábějí v různých typech a provedeních.

Rovněž způsoby otevírání, použité kování a zasklívání jsou v podstatě stejné jako

u oken dřevěných. Pro okna plastová platí rovněž stejné normativní požadavky na jejich

funkčnost a odolnost proti povětrnostním vlivům.

Odvodnění a odvětrávání polodrážky pro uložení zasklívací tabule

Při uplatnění tzv. suchého zasklívání za použití těsnicích profilů je bezpodmínečně

nutné, aby byla polodrážka pro uložení tabule skla odvětrávána a odvodněna.

Vzhledem k neregulovatelnému přítlaku zasklívací lišty k těsnicímu profilu skla

se dá očekávat, že dešťová voda hnaná větrem pronikne pod zasklívací tabuli.

Nashromážděná voda nemůže sice způsobit hnilobu jak je tomu např. u dřevěného okna,

ale i pro izolační dvojsklo a jeho utěsnění po okrajích je velmi důležité, aby zasklívací

polodrážka byla suchá.

Při odvodnění a odvětrávání jde o to, aby bylo vytvořeno pokud možno neviditelné

propojení mezi vnější atmosférou a dolní částí polodrážky. Při odvětrávání není

důležité, které stěny se provrtávají nebo profrézují. U odvodnění se ale musí dbát na to,

aby hlavní vnitřní komora s výztuhou nebyla používána pro odtok vody. Jinak

by docházelo ke korozi vyztužujících profilů. Z tohoto hlediska jsou výhodnější

vícekomorové okenní profily, které mohou pro odtok vody využít odvodňovací komory

na vnější straně profilu.

Vyztužení profilů zesilujícími vložkami

Pevnost v ohybu je u plastových profilů podstatně menší, než je tomu u vlysů dřevěného

okna. Proto je nutné tyto profily ze statických důvodů zesílit – vyztužit ocelovými

profily tak, aby při působení tlaku větru měly dostatečnou tuhost a nedocházelo k jejich

průhybu.

Pro tento účel se používají běžně vyráběné pozinkované ocelové nebo hliníkové profily

normovaných rozměrů o tloušťce stěny 1,5 až 3,0 mm.

Délka vyztužujících prvků má činit asi 90 % celkové délky vyztužovaných profilů. Proti

posunutí uvnitř profilu se tyto vyztužovací prvky zajišťují podle potřeby ještě šrouby.

Závěsy je nutno přišroubovat ve všech příslušných otvorech do vyztužující vložky

uvnitř dutiny plastového profilu. Pro snadnější zasouvání ocelových výztužných prvků

do komory profilu mají jejich vnitřní plochy žebrovité výstupky, na které výztuha

naléhá.

Pro vyztužení profilů je třeba použít pouze rovných a nedeformovaných kovových

profilů.

41

Spojování oken do sestav

Pro spojení oken do sestav několika vedle sebe umístěných oken mají téměř všechny

systémy na příslušných stranách rámových vlysů různě řešené drážky a ozuby pro

zasunutí speciálních spojovacích profilů. Systémy jsou dodatečně zajištěny šrouby.

A7.2.1.3 Hliníková okna

Okna na bázi lehkých slitin hliníku se používají převážně pro náročná aplikační použití

a společné prostory s velmi vysokou frekvencí používání nebo náročnými

povětrnostními podmínkami, což je dáno především dlouhou životností, vysokou

pevností a odolností proti nešetrnému zacházení. Často jsou používány u významných

objektů občanského zaměření, jako jsou banky, správní budovy, prosklené fasády,

zimní zahrady apod. Vyznačují se vyšší cenou okenních konstrukcí v porovnání s okny

vyrobenými na bázi dřeva nebo plastovými okny.

Co se týče rozsahu aplikací, pak z celosvětového hlediska se projevuje pokles těchto

typů okenních konstrukcí, který je dán tendencí snižování energetické náročnosti jak

v oblasti výroby oken, tak i z hlediska jejich aplikačního použití.

Okna z hliníkových slitin jsou používána velmi často jako kompletizovaný prvek

u lehkých obvodových plášťů budov.

Vlastnosti hliníkových oken

Okna z hliníkových slitin mají i přes zmiňované skutečnosti z hlediska energetické

náročnosti při výrobě a vysoké ceny oproti ostatním materiálovým bázím okenních

konstrukcí celou řadu výhod, tyto tvoří především:

nízká hmotnost profilů,

dostatečná pevnost a stabilita,

chemická odolnost a stálost,

vysoká odolnost v místech s velkou frekvencí užívání,

dlouhodobá životnost bez nutnosti renovace.

Charakteristika okenních konstrukcí na bázi lehkých slitin hliníku

Materiál

Hliníkové okenní profily nelze používat bez dokonalé tepelné izolace, neboť představují

velké tepelné mosty, způsobené vysokým součinitelem tepelné vodivostí (cca

237 W/m·K). To jednak nepříznivě ovlivňuje energetickou náročnost budovy z hlediska

vytápění, ale především pak hrozí zvýšené nebezpečí kondenzace vodních par

na vnitřním povrchu okenních profilů, která negativně ovlivňuje celkovou pohodu

užívání stavby a může vést k dalším projevům závad v oblasti celkové konstrukce okna.

Na základě těchto skutečností musí být profily z lehkých slitin hliníku používané

pro okenní konstrukce dostatečně tepelně izolovány, aby k výše uvedeným jevům

nedocházelo.

42

Povrchová úprava

Povrchová plocha profilů je vystavena působení horké páry za účelem její dokonalé

homogenizace. Barevná úprava se provádí různými metodami např. máčením,

elektrolýzou ve dvou intervalech nebo anodickou oxidací (eloxované povrchy). Touto

elektrochemickou metodou úpravy povrchu lze získat jak metalický lesklý povrch

profilů okenní konstrukce, tak i různě barevné odstíny od stříbrného až po černý.

Takto provedená povrchová úprava se vyznačuje:

značným leskem,

skelnou tvrdostí,

odolností proti obrusu,

světelnou, korozní a povětrnostní stálostí.

Minimální tloušťka vrstvy pro vnější povrch je stanovena hodnotou 20 , pro vnitřní

povrch postačí 10 .

Mimo metodu anodické oxidace lze pro barevné úpravy povrchu profilů z lehkých slitin

hliníku používat i průmyslové lakování nebo nanášení povrchové vrstvy z umělé hmoty.

Výhodou těchto systémů povrchové úpravy je, že je možné provádět opravy

mechanického poškození povrchové úpravy rámů v případě jejich poškození

při manipulaci s okenní konstrukcí. Uváděné nátěrové úpravy se nanáší buď v jedné,

nebo ve dvou vrstvách. V daném případě se jedná o nátěrové hmoty na bázi akrylátu,

nebo polyuretanu. Tloušťka nátěrové vrstvy by se měla pohybovat od 30 do 60 .

Konstrukce hliníkových oken

Tepelná izolace

Provedená tepelná izolace hliníkových profilů okna musí zamezit vzniku tepelných

mostů a tvorbě kondenzace. Po provedení dokonalé tepelné izolace profilů rámu okna

tyto vykazují větší hodnotu tepelně izolačních vlastností než izolační tabule zasklení.

Vlastní tepelná izolace rámů okenních konstrukcí z lehkých slitin hliníku

je realizovatelná v zásadě těmito způsoby:

vyplněním rámových profilů okna tepelně izolačním materiálem (PUR pěnou),

přerušením tepelného mostu rozdělením profilu rámů na dva konstrukční prvky

staticky vzájemně spojené spojovacími elementy z umělých hmot. Toto spojení

obou konstrukčních částí okenního rámu je realizováno v úrovni osazení

okenního křídla a má za účel přerušení tepelného mostu, tj. vzájemné termické

oddělení obou konstrukčních částí rámu okna a křídla. V daném případě vnitřní

část rámu okna přebírá nosnou funkci, kování okna a vnější část rámu přebírá

těsnící funkci.

Co se týká aplikačních částí obou těchto izolačních systémů rámů oken a křídel

z lehkých slitin hliníku, pak v současné době je více používán systém dělených rámů

okenních konstrukcí. Výhodou tohoto systému je v podstatě jednoduché konstrukční

řešení - eliminace tepelných mostů; a dále skutečnost, že je možné obě části děleného

okenního rámu okna různě barevně pojednat.

Konstrukčních variant oken z lehkých slitin hliníku s rozdělenými okenními rámy

termickou vložkou zabraňujících vzniku tepelných mostů je celá řada.

43

A7.2.1.4 Kombinovaná okna

Účelem a smyslem oken kombinovaných materiálových bází je využít optimálních

vlastností jednotlivých materiálů používaných pro výrobu oken – pro konstrukci okna,

u kterého by se tyto optimální vlastnosti jednotlivých materiálových bází vzájemně

sloučily a doplňovaly. Vzniká tak okenní konstrukce, která svými funkčními

a uživatelskými vlastnostmi předčí jednotlivé základní materiálové báze oken.

Pro okna kombinovaných materiálových bází se používají tyto základní kombinace

materiálů:

dřevo-hliník,

dřevo-plast,

kov-plast.

Uváděné materiálové kombinace oken se vyrábějí v různých konstrukčních variantách

a provedeních.

Kombinovaná okna dřevo-hliník

Tato materiálová kombinace okna je velmi oblíbená především z toho důvodu, že

z hlediska povrchové úpravy okna vyžadují jen minimální údržbu po dobu až 50 let,

neboť ochranná část okna (rám z hliníkových slitin) vykazuje vysokou odolnost vůči

působení vlivů povětrnosti a má dokonalou barevnou stálost a dlouhou životnost.

Zároveň si okno zachovává přírodní charakter z interiérové strany (viz obr. 16).

Při této kombinaci materiálů se okno skládá ze dvou částí s odlišnými vlastnostmi:

a) Dřevěné okno

Tvoří nosný prvek okenní konstrukce, kde je situováno veškeré kování okna. Dřevo má

navíc vynikající tepelně izolační vlastnosti a spolu se svým vzhledem zajišťuje

příjemnou pohodu užívání v oblasti interiéru budovy. V neposlední řadě má z hlediska

výroby velmi dobré zpracovatelské vlastnosti.

b) Hliníková část

Tvoří ochrannou část dřevěné konstrukce, která chrání vlastní dřevěnou část okna před

působením vlivů povětrnosti. Je zde dosaženo dokonalé barevné stálosti a tato část

zajišťuje dlouhou životnost celého okna.

Na základě uváděných skutečností se jeví kombinace dřevěného okna jako nosného

konstrukčního prvku a jeho vnější obložení rámem z hliníkových slitin jako optimální

řešení, které chrání dřevěnou konstrukci okna před negativním působením vlivů

povětrnosti.

44

Obr. 16: Dřevohliníkové okno s izolačním trojsklem (převzato z [23])

Konstrukce kombinovaných dřevo-hliníkových oken

Při konstrukčním řešení kombinované materiálové báze okna je nutné zohlednit

skutečnost, že jak dřevo, tak i hliníková slitina má různé koeficienty tepelné roztažnosti.

Při nízkých hodnotách vlhkosti a vysoké vnější teplotě se dřevo smršťuje, ale hliníkové

slitiny nabývají na objemu – roztahují se. Naopak při vysoké vlhkosti a nízké teplotě

dřevo bobtná – nabývá na objemu a hliníkové slitiny obkladových rámů okna

se smršťují.

Tuto rozdílnost objemových změn dřeva a slitin hliníku vyvolanou působením

teplotních změn a vlhkosti prostředí je třeba zohledňovat u systémů spojování obou

materiálově rozdílných konstrukčních částí okna. Systémy spojení musí být tedy řešeny

tak, aby umožňovaly bez porušení jednotlivých konstrukčních částí eliminovat tyto

rozdílné objemové změny.

Dále je nutné zohlednit i skutečnost, že mezi konstrukční částí dřevěného okna

a obkladovou částí z hliníkových slitin je nutné ponechat vzduchovou mezeru, neboť

dřevo nesmí být, bez možnosti větrání touto obkladovou konstrukcí hermeticky

uzavřeno.

U systému okna kombinované materiálové báze může být řešeno spojení obou částí

okna, tj. jeho vnitřní dřevěné konstrukce a ochranného opláštění ze slitin hliníku kluzně

pomocí speciálních spojovacích prvků z umělé hmoty.

45

Kombinovaná okna kov-plast

Smysl této kombinace je buď ochrana ocelové konstrukce okna vůči vlivům povětrnosti,

nebo tepelná izolace okenní konstrukce popř. i ochrana okna z plastických hmot,

obkladem z lehkých kovových slitin, proti působení vlivů povětrnosti a zabezpečení

dlouhodobé životnosti okenní konstrukce. Zvláštní kombinací je pak konstrukce okna

např. s izolačním dvojsklem v plastové části, doplněná z vnější části hliníkovou

konstrukcí se samostatným zasklením.

Výhody materiálové kombinace hliník-PVC:

použití hliníkového profilu dává konstrukci okna nebo dveří značnou stabilitu,

kombinace profilu z PVC s PUR pěnou zajišťuje rámu okna nebo dveří dosažení

velmi dobrých vlastností z hlediska tepelné izolace,

stabilní hliníkový profil umožňuje vytvoření úzkých, elegantních a barevně

stálých okenních a dveřních konstrukcí,

vnější hliníkové části okenní nebo dveřní konstrukce lze podle libosti barevně

upravit eloxováním nebo barvením povrchu hliníkových profilů.

Konstrukce kombinovaných oken kov-plast

V případě této kombinace materiálové báze může být nosným (základním) prvkem

buď kovová konstrukce okna a doplňujícím ochranným prvkem plast (PVC nebo

polyuretan), nebo plastová část okna obložená eloxovanými hliníkovými profily pro

zajištění dlouhodobé barevnosti vnějšího povrchu okenní konstrukce.

Kombinovaná okna dřevo-plast

Jedná se o obdobný systém materiálové kombinace okna jako v případě kombinace

dřevo-hliník, pouze vnější opláštění je provedeno z plastu – PVC. Účel této materiálové

kombinace okna je v podstatě stejný, to znamená chránit dřevěnou konstrukci okna před

vnějšími vlivy povětrnosti.

Uváděný systém dosud nedoznal takového rozsahu uplatnění jako v případě kombinace

dřevo-hliník. Je to v podstatě mimo jiné dáno i skutečností, že s těmito systémy ochrany

dřevěných oken vůči vlivům povětrnosti nejsou dlouhodobé zkušenosti a není dosud

v plném rozsahu v praxi ověřena jejich životnost.

Konstrukce kombinovaných oken dřevo-plast

Dřevěné okenní konstrukce s obkladem vnějších ploch profily z tvrdého neměkčeného

polyvinylchloridu

Uzavřené extrudované profily z houževnatého neměkčeného PVC o tloušťce stěny

cca 2 mm se svařují do rámu a jako takové se osazují na vnější plochy dřevěných

okenních křídel a rámů. Nosnou funkci přebírá dřevěný vlys, obkladové profily z PVC

zabezpečují ochranu okenní konstrukce před vnějšími povětrnostními vlivy. Vzhledem

k rozdílné roztažnosti obkladu z PVC a dřevěné části okna vyžaduje tato materiálová

kombinace zvláštní způsob uchycení svařených obkladových rámů na dřevěných

vlysech.

46

Dřevěná okna vyrobená z vlysů oplášťovaných tvrdým neměkčeným polyvinylchloridem

Dřevěná vyprofilovaná jádra okenního nekonečného vlysu se potahují termoplastickým

způsobem tenkým pláštěm z tvrdého PVC o tloušťce cca 1,5 mm. Potažený nekonečný

vlys se krátí na délky cca 5,5 m, z nich se pak na pokos vykracují dílce okenních křídel

a rámů. Pláště těchto vlysů se pak svařují, přičemž rohové spojení je dodatečně

zajištěno mosazným šroubem, jdoucím kolmo na plochu pokosu.

A7.2.1.5 Střešní okna

Současné tendence v oblasti výstavby charakterizuje snaha o maximální využití

podkrovních prostor pro bydlení. Je to v podstatě dáno skutečností, že se v oblasti

bytové výstavby ustupuje od konstrukce rovných střech a používají se konstrukce

střech, které se vyznačují používáním různých druhů krovu, které umožňují instalaci

bytových prostor v oblasti střešní konstrukce – podkroví. V daném případě se jedná

o střešní konstrukce se šikmými střešními rovinami sedlových, pultových, valbových

popř. mansardových střech. Pro zabezpečení obytné funkce těchto prostor je nutné

zajistit jejich denní osvětlení a možnost větrání.

Tyto požadavky jsou obdobně jako v případě typických obytných místností v bytových

domech zajišťovány instalováním okenních konstrukcí i v těchto podkrovních

prostorách. Vzhledem k tomu, že jsou používány šikmé střešní konstrukce, používá se

pro osvětlení podkrovních místností převážně střešních oken zabudovaných do těchto

šikmých rovin konstrukce střechy. Dále je možné používat pro osvětlení podkrovních

místností i oken situovaných do střešních vikýřů nebo lodžií, popř. se okno zapustí do

konstrukce střechy tak, aby bylo ve svislé poloze.

Okna situovaná ve střešní konstrukci ve svislé poloze, to znamená okna vikýřů, lodžií

nebo okna zapuštěná ve střešní konstrukci ve svislé poloze se v podstatě neliší od oken,

která jsou zabudována do typických obytných místností v jednotlivých podlažích

bytových domů.

Pro jejich instalaci v oblasti podkroví je však nutné provádět ve střešní konstrukci

stavební úpravy většího rozsahu, které umožňují jejich zabudování ve svislé poloze

(vikýře, lodžie, arkýře apod.). Příklady možnosti instalace střešních okenních konstrukcí

v oblasti podkroví jsou znázorněny na obr. 17.

47

Obr. 17: Typy střešních oken zabudovaných v konstrukci střechy (převzato z [24])

Charakteristika střešních oken

Z hlediska dokonalého prosvětlení obytných prostor situovaných v oblasti podkroví

střešní konstrukce se střešní okno jeví jako nejvhodnější. Je to v podstatě dáno

skutečností, že se zvětšujícím se odklonem okenní konstrukce od svislé polohy ve

směru k zešikmené ploše zastřešení se zvětšuje množství prostupu světla. Světlo se

do těchto prostor snadněji dostává, promítá se zde i jas oblohy a možnost výhledu na

oblohu a dále i minimální plocha ostění, která způsobuje jen nepatrné zastínění.

Aby byl v obytných prostorách zajištěn dostatek světla, doporučuje se použít takový

rozsah střešních oken, aby jejich celková plocha zasklení činila minimálně 7 až 10 %

podlahové plochy dané obytné místnosti.

Ideální prosvětlení podkrovních prostor se získá, když se střešní okna umístí na obou

stranách šikmé střešní konstrukce. Střešní okna nejsou vhodná pro malé sklony

zastřešení a do horských oblastí, kde se v zimním období vyskytuje značné množství

sněhu. Za minimální sklon střechy, kdy střešní okna mohou být ještě použita,

se považuje sklon 15 °. Z hlediska otevírání bývají tato okna buď výklopná, nebo

kyvná.

S ohledem na zajištění možnosti čištění těchto oken je jejich otevírání řešeno kombinací

výklopného a otočného systému otevírání s možností otočení okenního křídla o 180 °.

48

Pro zhotovení střešního okna se ve většině případů používá dřevo v kombinaci

s eloxovanými hliníkovými lištami – vnějším lemováním, které chrání vlastní dřevěnou

konstrukci okna před vlivy povětrnosti. Pro výrobu dřevěných střešních oken se používá

dřevo borovic nebo smrků, které se impregnuje příslušnými impregnačními prostředky

proti působení biologických škůdců dřeva. Kromě dřeva je možné používat pro výrobu

střešních oken i kombinaci jednotlivých materiálových bází např. dřevo-hliník apod.,

pro výrobu střešních oken se používá i plastů.

Pro zasklení střešních oken je používáno izolační dvojsklo nebo trojsklo. Pro ochranu

vnitřních prostorů před slunečním zářením se používají buď rolety, nebo žaluzie

v různých barevných odstínech.

Pokud porovnáme střešní okno s vikýřovým oknem z hlediska průniku světla, pak

střešní okno zabudované do šikmé konstrukce střechy na základě získaných poznatků

propouští o 30 až 40 % více světla než okno vikýřové nebo jiné okno situované v oblasti

střechy ve svislé poloze.

Použitá velikost střešního okna je odvislá od velikosti místnosti a dále pak v případě

jeho osazování do již hotového zastřešení od vzdálenosti jednotlivých krokví od sebe.

V podstatě je však možné osadit střešní okno i po určitých úpravách krovu – použití

výměn v případech, kdy rozměry okna překračují vzdálenosti jednotlivých krokví

od sebe.

Vlastnosti střešních oken

Více světla

Střešní okna zaručují o 30–40 % vyšší proslunění místnosti než vikýřová okna stejné

velikosti. Umožní optimální využití denního světla k prosvětlení jakékoli podkrovní

místnosti. Takto řešená střešní okna také umožňují lepší využití podkrovního prostoru.

Ochrana před povětrnostními vlivy

Střešní okna sledují sklon střechy. Jsou oplechována speciálním lemováním, které k nim

přiléhá. V případě bezchybné instalace zaručuje konstrukce lemování bezpečný odvod

dešťové vody a navíc nevyžaduje žádnou údržbu.

Funkční požadavky kladené na střešní okna

Funkční požadavky kladené na střešní okna jsou v podstatě stejné jako u klasických

okenních konstrukcí osazovaných ve vertikální poloze do obvodových plášťů

stavebních objektů. Střešní okna jsou ve většině případů jednoduché konstrukce

zasklené izolačním dvojsklem nebo trojsklem. Vyskytují se však i zdvojené konstrukce

střešních oken, které musí být řešeny tak, aby umožňovaly čištění jednotlivých křídel

okna.

Vzhledem k nadměrným tepelným ziskům v letním období a pro zabránění průniku

slunečního záření do vnitřních prostor bývají střešní okna vybavena stínícím zařízením

(roletou, žaluzií, venkovní markýzou apod.).

Zdroj tepla by měl být vždy umístěn pod oknem, aby bylo umožněno obtékání okenní

tabule teplým suchým vzduchem, čímž se podstatně sníží riziko kondenzace vlhkosti.

49

Pro zajištění ideálního proudění vzduchu je nezbytné provést ostění nad oknem

horizontálně a pod oknem vertikálně.

A7.2.2 Dveře

Dveře patří mezi základní konstrukční prvky budov, vyplňující a uzavírající průchodní

otvory ve stěnách (příčkách) budov.

Základní funkcí dveří jako otvorové výplně budov je:

komunikační, případně i vizuální spojení dvou prostorů,

vzájemné oddělení prostorů se stejným nebo různým klimatem, s různými

požadavky na prostředí v závislosti na využití prostorů a jejich uzavření nebo

uzamčení.

Z rozdílnosti požadavků a vlastností prostorů vyplývá různorodost a variabilnost

konstrukčního řešení dveří. Dveře jsou ohraničené podlahou nebo prahem, ostěním

nebo nadpražím. Přední strana dveří je ta strana, na kterou se otevírá křídlo dveří, zadní

strana je ta, na kterou se křídlo zavírá. U kyvných dveří se strany nerozlišují. [22]

A7.2.2.1 Charakteristika dveří

Obecné požadavky a kritéria kladené na dveře

Dveře mají zabezpečit následující funkce přispívající k pohodě a bezpečnosti využití

obytných prostorů:

estetická,

fyzikální a mechanická,

statická,

tepelně-technická,

akustická,

bezpečnostní,

protipožární.

Kombinace těchto požadavků umožňuje vytvoření sortimentu dveří buď s širší

použitelností, nebo dveří na konkrétní účely. Při stanovení požadavků se proto musejí

vzít do úvahy souvislosti mezi funkčními, estetickými a ekonomickými hledisky, což

umožní vytvořit vhodné optimální řešení konstrukce dveří.

Primární požadavky na dveře zásadně ovlivňují konstrukční a mechanické vlastnosti

dveří. Jsou to zejména požadavky statické, mechanické, akustické, tepelně-izolační,

bezpečnostní a protipožární. Sekundární požadavky obvykle vyžadují vlastnosti

související s povrchovou úpravou dveří.

Někdy se na dveře kladou vyšší požadavky, a to při vytvoření speciálních dveřních

konstrukcí, jako jsou například dveře protipožární, akustické, bezpečnostní apod. [9]

50

Základní rozdělení dveří

Rozdělení dveří podle umístění a funkce

Z hlediska použití a základní charakteristiky dveří se dveře dělí na:

Dveře vnitřní:

o Uzavírají průchodní otvor ve vnitřních stěnách budov (vstupní do bytu, mezi

jednotlivými místnostmi apod.).

Dveře vnější (vchodové):

o Uzavírají průchodní otvor v obvodových stěnách budov.

o Vstupní dveře do domu mají zesílenou konstrukci a jsou přizpůsobeny

k použití ve venkovním prostředí (odolnost proti povětrnostním vlivům).

Dveře speciální (použití pro speciální účely, např. bezpečnostní, protipožární

atd.).

Rozdělení dveří podle polohy závěsů:

Levé:

o při pohledu na otočné dveřní křídlo ze strany závěsů jsou závěsy vlevo,

Pravé:

o při pohledu na otočné dveřní křídlo ze strany závěsů jsou závěsy vpravo.

Rozdělení dveří podle počtu křídel:

Jednokřídlové (jedno pohyblivé křídlo),

Dvoukřídlové (dvě pohyblivá křídla),

Vícekřídlové.

Rozdělení dveří podle způsobu otevírání:

otočné (dovnitř nebo ven otevíravé):

o křídla jsou zavěšena na závěsech, které jsou na stojkách zárubně nebo ve

zdivu, otáčí se ve vertikální rovině,

kyvné:

o křídla mají zavěšena pružinovými závěsy na stojkách zárubně, otevírají se

vertikálně oběma směry,

posuvné:

o zavěšená křídla se pomocí kladek na horním vedení posouvají do strany

rovnoběžně se stěnou,

skládací:

o jsou zpravidla vícekřídlové,

o jednotlivá křídla se skládají do strany dveřního otvoru,

vyklápěcí:

o otáčí se dle horizontální roviny (nejčastěji vrata garáží, přístřešků apod.),

turniketové (otáčecí):

o otáčejí se kolem střední osy v prostoru vymezeném kruhovým ostěním,

teleskopické:

o jednotlivé díly se od nejužšího po nejširší zasouvají do sebe,

roletové:

o jednotlivé díly se natáčejí na svislou nebo vodorovnou osu,

51

speciální:

o dle speciálního určení.

Hlavní části dveří

Dveře tvoří pevná nosná nebo vodicí konstrukce zárubně, pohyblivé křídlo, práh,

kování, těsnění a různé prvky závislé na funkci dveří.

Dveřní křídla

Mobilní část dveří zhotovená z různých materiálů v závislosti na funkci a požadavcích

kladených na dveře. Jiné dveřní křídlo se navrhne do obytných prostorů, jiné pro

vchodové dveře do bytu, vedlejších prostorů nebo do prostorů s velkým provozem.

Dveřní křídla se vyrábějí v různých šířkách. Volba šířky dveří záleží na množství lidí,

kteří jimi projdou a také na velikostí dopravovaných předmětů.

Konstrukce dveřního křídla se dělí na [9]:

Rámovou s různou výplní a opláštěním:

o Rám je nosný, výplň se může podílet na vyztužení a vylehčení křídla.

Deskovou:

o Sbíjené dveřní křídlo, laťované, celoprosklené, tvoří pevnou desku ve své

rovině.

Rámová dveřní křídla

Rám dveřního křídla musí v závislosti na funkci dveří, jejich hmotnosti a zatížení

zabezpečovat statické požadavky kladené na dveře, přenášet hmotnost a zatížení

dveřního křídla do zárubně, vyztužovat dveřní křídlo. Konstrukční řešení rámu

dveřního křídla musí na minimální míru omezovat objemové změny vlivem teploty

a vlhkosti (u dřevěných křídel). Proto se řeší jeho stabilizace. Ta je řešena speciálně

upravenými profily, které se umísťují v místech maximálního zatížení (ve svislých

prvcích rámu) nebo po celém obvodu rámu. Stabilizační profily se vytvářejí pomocí:

lamelových profilů,

lamelových profilů vyztužených hliníkovými plechy,

přídavných dřevěných profilů,

ocelových nebo hliníkových profilů.

U vnitřních křídel dveří bez speciálních požadavků se dveřní křídlo řeší jen s běžným

rámem a ukončujícím profilem. Jestliže je výplň dveřního křídla pevná, používá se

pouze ukončující profil. Klasické masivní dřevěné rámy vyžadují kvalitní a dobře

vysušené dřevo, pro masivní rámy se v současnosti uplatňují lamelované profily.

Rámové vlysy jsou spojeny čepováním nebo kolíkováním. Čepy vodorovných vlysů

procházejí celou šířkou svislých vlysů.

Typická je jejich rámová konstrukce, která se skládá z následujících dílů:

svislé vlysy,

vodorovné vlysy,

sloupky a poutce,

výplně,

52

kování,

zasklívací lišty.

Vyrábějí se jako:

rámové s výplní,

rámové celoprosklené,

rámové s výplní a částečně prosklené.

Zárubně

Zárubeň tvoří rám pevně umístěný ve zdi ohraničující otvor dveří a spojující konstrukci

dveří se stěnou. Tvoří nosnou nebo vodící část dveří. Slouží ke kotvení závěsů dveřního

křídla, k těsnění dveřního křídla a k jeho přesnému dosednutí v zavřené poloze.

Tvarování zárubně musí umožňovat plynulý přechod lidí a uzamykání dveřního křídla.

Zárubeň je tvořena následujícími částmi:

svislé vlysy,

nadpraží,

prahová spojka,

závěsy, protiplech,

obložky (pokud je obložková nebo tesařská zárubeň).

Podle druhu konstrukce rozlišujeme zárubně:

Rámové:

o Používají se pro vnější (vchodové) dveře, pro vnitřní otevírací a kyvné dveře,

rámové příčky a dělicí stěny. Zárubeň může mít polodrážku, pro kyvné dveře

může být bez polodrážky.

o Usazují se před zhotovením omítek nebo po něm a to do rovného nebo

zalomeného ostění.

Fošnové,

Obložkové zárubně,

Skládané, montované:

o Tvořené dvěma částmi, s možnosti osazení na různou tloušťku zdiva,

Tesařské:

o stojky, nadpraží a práh z hranolů šířky 80 mm (příp. dle šířky stěny), stojky

jsou do nadpraží a prahu začepované, polodrážka je vytvořena obložením,

Tyčové:

o Skládají se na stavbě z deskových lamelových prvků s dýhou z venkovní

strany, umožňují změnu hloubky zárubně, osazují se po dokončení

povrchových úprav.

Plastové,

Kovové:

o Zárubně ocelové nebo na bázi slitin hliníku se uplatňují především u vnitřních

dveří, u venkovních dveří se používají zárubně s přerušeným tepelným

mostem.

o Ocelové lisované zárubně se osazují před zděním stěny do stěn se šířkou max.

150 mm, při větší šířce stěny je třeba vytvořit niku.

Kovové skládané:

53

o Sestaveny ze dvou nebo více částí, montují se po dokončení povrchových

úprav, uplatňují se u vnitřních dveří.

Z různě kombinovaných materiálů,

Atypické.

Podle použitého materiálu se zárubně dělí na:

Ocelové,

Dřevěné,

Hliníkové,

Plastové,

Kompozitní.

Podle způsobu těsnění:

S těsněním v polodrážce,

Bez těsnění.

A7.2.2.2 Vchodové dveře

Uzavírají průchodní otvor v obvodových stěnách budov. Vstupní dveře do domu mají

zesílenou konstrukci a jsou přizpůsobeny k použití ve venkovním prostředí (odolnost

proti povětrnostním vlivům).

Dveřní křídlo je vlastně sendvičová konstrukce z materiálů s různým difuzním

odporem. Zejména venkovní nátěry dveří mají z důvodu ochrany před povětrnostními

vlivy velký difuzní odpor, což může způsobit hromadění vodních par v konstrukci

dveří. Tomu se dá zabránit umístěním parotěsné zábrany na straně interiéru. Difuzní

odpor materiálu, ze kterého je vyrobeno dveřní křídlo, musí klesat směrem do exteriéru.

Parotěsnou zábranu může tvořit spojitý nátěr, lepenka, rozličné fólie. Jejich použití

závisí na difuzních vlastnostech materiálů použitých na dveřní křídlo. Parotěsná zábrana

plní i funkci těsnění dveřního křídla, čímž zabraňuje úniku tepla.

Dveřní konstrukce se musí navrhovat tak, aby nedošlo k penetraci vody do konstrukce

dveří a do interiéru. Tvarování funkční spáry a prvků dveří musí umožňovat odvedení

vody do venkovního prostoru. Z tohoto hlediska je důležité tvarování funkční spáry,

navržení odvodných drážek a jejich vyvedení do venkovního prostoru. [9]

Rozdělení vchodových dveří podle použitého materiálu:

dřevěné (nebo na bázi dřeva),

kovové:

o ocelové z válcovaných nebo z tenkostěnných otevřených nebo uzavřených

profilů, nebo z profilů tvarovaných za studena z oboustranně pozinkovaných

pásů plechu,

o z profilů ze slitin hliníku nebo jiných kovů.

plastové,

kombinované:

o vyrobené z více druhů materiálu použitého na jejich výrobu (např. ocel-

hliník, ocel-plast, dřevo-plast apod.).

Rozdělení vnějších dveří podle konstrukce:

54

rámové:

o dveřní křídlo tvořeno rámem s příslušnou výplní nebo zasklením,

deskové:

o nejčastěji ze speciálních tepelně izolačních desek s PUR jádrem,

prkénková (palubková):

o mají plochu dveřního křídla složenou z úzkých vlysů (palubek),

laťová:

o dveřní křídlo je vyrobeno z latí, spojených příčnými svlaky a vyztuženo

zavětrovací vzpěrou.

Dřevěné vchodové dveře

Nejčastěji jsou vyráběny rámové konstrukce dveří jednoduché profilace (profil tl. 68,

78, 88 a výjimečně až 92 mm) s částečným prosklením pomocí tepelně izolačních skel

a tepelně izolačních dveřních výplní s PUR jádrem různých tlouštěk. Používané typy

izolačních skel a dveřních výplní jsou dány povětrnostními podmínkami jednotlivých

lokalit, do kterých jsou vyráběné dveře určeny. Příklad konstrukce dřevěných

vchodových dveří je uveden na obr. 18.

Plastové vchodové dveře

Plastové profily používané pro výrobu vchodových dveří nemají obvykle ze statického

hlediska dostatečnou tuhost a dochází u nich vlivem teplotních změn a působením

povětrnostních vlivů k deformacím. Plastové profily jsou vyztuženy ocelovými

tenkostěnnými profily – výztuhami. Toto vyztužení ocelovými profily ovšem ovlivňuje

nepříznivě tepelně-technické vlastnosti plastových dveřních profilů.

Pro dveřní plastové konstrukce se používají tvarované profily z PVC. Charakteristickým

znakem je tvar a počet komor. Profily jsou v rozích spojeny svařováním a zpevněny

výztužnými rohovými prvky.

Počet komor, jejich uspořádání a celková konstrukce profilu velmi výrazně ovlivňuje

celkové fyzikální, mechanické a tepelně technické vlastnosti plastových vchodových

dveří.

Hliníkové vchodové dveře

Hliníkové vchodové dveře jsou vyráběné z dveřních profilů. Je nutné používat profily

s dobrou tepelnou izolací, neboť představují velké tepelné mosty, způsobené vysokým

součinitelem tepelné vodivosti (cca 237 W/m.K). Tyto jednak nepříznivě ovlivňují

energetickou náročnost budovy z hlediska vytápění, ale především pak hrozí zvýšené

nebezpečí kondenzace vodních par na vnitřním povrchu dveřních profilů.

Vchodové dveře vyrobené z hliníkových dveřních profilů se používají převážně pro

náročná aplikační použití a společné prostory s velmi vysokou frekvencí používání nebo

s náročnými povětrnostními podmínkami. Velkou předností hliníkových dveřních

profilů je především dlouhá životnost a vysoká odolností proti nešetrnému zacházení.

Jsou většinou používány u objektů občanského zaměření, jako jsou banky, správní

budovy, součástí prosklených fasád apod. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena.

55

Obr. 18: Příklad konstrukce dřevěných vchodových dveří z profilu IV-68 (převzato z [25])

Kombinované vchodové dveře

Kombinované vchodové dveře se využívají na základě optimálních vlastností

jednotlivých materiálů používaných pro výrobu a konstrukci vchodových dveří. Je tak

vytvořena dveřní konstrukce, která svými funkčními a uživatelskými vlastnostmi předčí

jednotlivé základní materiálové báze dveří.

Pro kombinované vchodové dveře se používají tyto základní kombinace materiálů:

dřevo-hliník,

dřevo-plast,

kov-plast.

56

Uváděné materiálové kombinace se vyrábějí v různých konstrukčních variantách

a provedeních. Příklad dřevo-hliníkových vchodových dveří je uveden na obr. 19.

Obr. 19: Ukázka kombinovaných dřevo-hliníkových vchodových dveří (převzato z [26])

A7.2.2.3 Interiérové dveře

Dveře v interiéru jsou součástí architektury vnitřního prostoru. Povrchové řešení může

být výrazné nebo nenápadné. Vnitřní dveře spoluvytvářejí interiér a jsou součástí

plochy stěny.

Typologické požadavky určuje základní funkce dveří, kterou je vzájemné spojování

prostorů. Umístění dveří v půdorysu, jejich rozměry a způsob otevírání závisí na:

funkci, provozu a typologickém řešení prostorů, které dveře spojují,

frekvenci komunikace,

specifických požadavcích kladených na dveře,

řešení interiéru a zařízení prostorů,

požární bezpečnosti.

Umístění dveří nesmí zvětšovat komunikační plochu v místnosti, u dveří má být volná

komunikační plocha, umožňující otvírání dveří a volný pohyb. V této ploše se nesmí

měnit výšková úroveň.

Otevírání dveří nesmí překážet provozu. Dveře se musejí otvírat do prostoru, a to

z menších prostorů do větších. Dveře do prostorů s menší hloubkou než 1400 mm

otvíráme směrem ven. V prostorech, ve kterých se zdržuje 10 a více osob, se otvírají

ven z místnosti a ve směru úniku – ke schodišti, východu.

57

Rozměry dveří závisí na funkci uzavíraného prostoru, počtu procházejících osob,

velikosti přepravovaných předmětů a způsobu evakuace osob před požárem. Jsou

uvedeny v normách, které se týkají příslušných druhů budov. Rozměry dveří vyjadřují

světlou šířku a výšku dveřního otvoru.

Základní rozměrovou jednotkou na určení šířky dveří je šířka průchodního proudu

600 mm, která odpovídá minimální světlé šířce dveří a navrhuje se do malých

skladovacích prostorů bytu a do prostorů WC. Světlá šířka dveří 800 mm je vhodná do

obytných prostorů, kanceláří, sociálních zařízení v občanských budovách.

V nemocnicích jsou dveře se světlou šířkou 1100 mm. Nejmenší dvoukřídlové dveře

mají světlou šířku 1200 mm. Světlá výška vnitřních dveří je 1970 mm, vchodových

2150 mm a celoprosklených 2050 mm.

Rozdělení vnitřních dveří podle konstrukce:

rámové:

o dveřní křídlo tvořeno rámem s odlehčenou výplní nebo zasklením.

deskové:

o celoskleněné, sbíjené, svlakové nebo ze speciálních desek.

prkénkové (palubkové):

o mají plochu dveřní křídla složenou z úzkých vlysů (palubek).

laťové:

o dveřní křídlo je vyrobeno z latí, spojených příčnými svlaky a vyztužené

zavětrovací vzpěrou.

Rozdělení podle tvaru obvodových hran dveřního křídla:

s polodrážkou:

o po celém obvodu mimo dolní hranu mají polodrážku, která tvoří dosedací

plochu při uzavření.

bez polodrážky:

o dosedací plochu tvoří rovina zadní plochy křídla.

Rámy vnitřních dveřních křídel

Rám dveřního křídla zabezpečuje statické požadavky kladené na dveře a zároveň

přenáší hmotnost a zatížení dveřního křídla do zárubně. Rámy vyrobené z jeklových

nebo hliníkových profilů vyžadují plášť s podobnými vlastnostmi, tj. ocelové plechy

a plechy ze slitin hliníku se speciální povrchovou úpravou nebo skleněnou výplň

s možností dilatačních pohybů skla.

Plášť dveřního křídla

Vyztužuje dveřní křídlo v jeho rovině. Konstrukce, tvar a povrchová úprava pláště závisí

na funkci a požadavcích kladených na dveře. Funkčnost pláště se zabezpečuje

vzájemným spojením vrstev pláště dveřního křídla lamelováním, lepením nebo

mechanickými prvky. Dveřní křídlo vnitřních dveří se řeší vzhledem k ose dveřního křídla ze

stejných materiálů, aby se zabránilo deformacím křídla.

Povrchová úprava pláště může být hladká, s konečným nátěrem nebo s dýhováním,

natřená transparentními laky. Speciální povrchové úpravy a skladba pláště křídla závisí na

funkci dveří (protipožární, akustické, bezpečnostní).

58

Výplň rámového křídla

Na výplň rámového křídla se používají lehké materiály, které umožňují vytvořit

sendvičovou konstrukci, jako je voštinová výplň, tvrzený papír, tvrzená dřevovláknitá

vylehčená hmota, sololitové voštinové jádro, odlehčené pilinové desky, vylehčená

hmota z vytvrzeného polyuretanu, desky z minerálních vláken. Tyto materiály vyztužují

dveřní křídlo ve své rovině a rám je menší a vyztužený jen v místě závěsů a zámku.

Tloušťka dveřního křídla vnitřních dveří je 40 mm. Příklad skladby vnitřních hladkých

dveřních křídel je uveden na obr. 25.

Výrobci dveří využívají tři základní dveřní výplně, které se od sebe liší kvalitativními

vlastnostmi:

voštinu,

odlehčenou dřevotřískovou desku,

plnou dřevotřískovou desku.

Tyto materiály se liší nejen odolností proti mechanickému poškození nárazem, ale

i svou hmotností a zvukově izolačními vlastnostmi.

Voština

je vyrobena z tvrzeného papíru, který je vyztužen speciálním lepidlem a má tvar

“včelího plástu“. Při použití tohoto materiálu jako vnitřní výplně je jasné, že od dveří

nemůžeme očekávat vysokou mechanickou odolnost nebo zvukovou izolaci. Dveře

s touto výplní utlumí hluk o 19 dB. Tato vnitřní výplň je nejčastěji použita u levných

dveří. Ukázka používané papírové voštiny do dveřního křídla je na obr. 20.

Obr. 20: Papírová voština pro výplně vnitřních dveří (převzato z [27])

Odlehčená výtlačně lisovaná dřevotřísková deska

Deska je vyrobena slisováním dřevních třísek. Odlehčené dřevotřískové desky obsahují

různě velké otvory, na velikosti otvorů pak závisí finální vlastnosti dveřního křídla.

Oproti voštinové výplni nám podstatně přibývá mechanická odolnost, celkově se

zvyšuje tuhost a pevnost dveřního křídla, odolnost proti zkroucení. Tyto desky utlumí

zvuk v průměru kolem 28 dB. Dveře vyplněné touto deskou plně postačují v běžných

bytových prostorech se středním zatížením, kterému odolají mimo bytových dveří

například i dveře hotelových nebo nemocničních pokojů, škol či kanceláří. Příklad

výtlačně lisované vylehčené DTD je uveden na obr. 21.

59

Obr. 21: Odlehčená výtlačně lisovaná DTD (převzato z [27])

Plná výtlačně lisovaná dřevotřísková deska

Deska zcela bez otvorů s vysokými mechanickými, zvukově izolačními vlastnostmi. Má

předpoklady pro další úpravy nutné pro zvýšení speciálních vlastností daných dveří –

klima, RTG nebo zvuková odolnost či odolnost proti požáru. Výborné vlastnosti

vykazuje i ve zvukové izolaci. V běžném provedení tato deska utlumí zvuk o 32 dB a ve

speciální úpravě až o 39 dB. Kvalitní vlastnosti dveřního křídla tu jsou samozřejmě

vykoupeny celkově vyšší hmotností oproti dveřím s odlehčenou deskou. Toto řeší

speciálně posílená vnitřní konstrukce u obvodového rámu.

Sendvičové desky

Výhodné je použití sendvičové konstrukce s pevným jádrem. Pevné jádro vyztužuje plášť

křídla a zabezpečuje přenášení zatížení z jednoho pláště na druhý.

Laťovková dveřní jádra mají vysokou kvalitu s dobrými hodnotami ochrany proti

vloupání, průhybu, průniku hluku a tepla. Ukázka sendvičové skladby pro použití

dveřních křídel je uvedena na obr. 22.

Obr. 22: Ukázka sendvičové desky (převzato z [28])

Desková dveřní křídla

Konstrukce deskových dveřních křídel se používala v dlouhém období vývoje dveří.

Patří sem:

sbíjená desková dveřní křídla - desky jsou spojeny výztuhou, nebo se sbíjely ve

dvou vrstvách, přičemž jednotlivé vrstvy desek jsou navzájem kolmé nebo se

sbíjely pod úhlem 45 °, aby se zabránilo deformacím křídel. Desky mohou být

řešeny na sraz, u náročných dveří na pero a drážku. Svlakové dveře se spojují

nejen horizontálními výztuhami, ale i šikmou výztuhou (svlakem), která

zabraňuje svěšení svlakového dveřního křídla;

celoskleněná desková dveřní křídla - tloušťka skla je ve většině případů větší než

8 mm. Okraje skla musejí být zbroušeny, prvky kování se podkládají

60

polodrážkami z pružných materiálů, do otvoru pro šrouby se vkládají plastové

kroužky, aby se kovové části kování nedotýkaly skla. [9]

A7.2.2.4 Speciální dveře

Základní rozdělení dveří pro speciální použití

protihlukové;

rentgenové:

o druh dveřních křídel, u kterých je pod pláštěm uložena olověná fólie proti

pronikání RTG paprsků.

mrazírenské a chladírenské;

pro strojovny a šachty;

požárně odolné dveře:

o konstrukce se skládá ze speciálních ohnivzdorných materiálů,

o odolávají ohni po předepsanou dobu.

kouřotěsné;

bezpečnostní;

pro tělesně postižené.

Dveře na únikové cestě musejí umožnit rychlý a bezpečný průchod a nemohou bránit

zásahu požární jednotky, musejí se otvírat ve směru úniku otáčením křídel v postranních

čepech. Na druhé nebo další únikové cestě mohou být dveře kyvné nebo posuvné.

Dveře na únikové cestě nemohou při otevření zúžit únikovou cestu pod hodnotu

určenou výpočtem. V určených stavbách (např. nemocnice) musejí šířky dveří

vyhovovat osobám s omezenou schopností pohybu. Dveřní křídla v boční stěně únikové

cesty se musejí otevírat ve směru pohybu evakuovaných osob (doporučuje se křídlo

s otvíráním o 180 ° a otevřené křídlo nesmí bránit úniku). Směr otevírání dveří (levých

nebo pravých) se volí tak, aby byl pohyb křídla shodný s pohybem osob na únikové

cestě.

Dveře na únikové cestě se navrhují bez prahu a podlaha na každé straně dveří musí být

alespoň do vzdálenosti šířky únikové cesty na stejné výškové úrovni (neplatí to pro

dveře na střechu, terasu a balkon, kde může být podlaha snížená o 200 mm). Spára mezi

dveřním křídlem a podlahou může být maximálně 25 mm.

Dveře na únikové cestě ze shromažďovacích prostorů, kde se zdržuje více než 300 osob,

musejí mít panikový východový uzávěr. Dveře na únikové cestě se speciálním zámkem

(např. na kódovanou kartu) se musejí dát v případě evakuace odblokovat a ručně otevřít.

Dveře s automatickým pohonem na únikových cestách musejí splňovat tyto požadavky:

Umožnit ruční odblokování,

Zabezpečenou nouzovou dodávkou elektrické energie,

Při výpadku elektrické energie v případě evakuace se automaticky otevřít. [9]

61

Protihlukové dveře

Např. do pokojů či pracovny je dobré zvážit použití dveří s větším hlukovým útlumem,

aby nedocházelo při spánku či práci k rušení zvuky z ostatních místností.

Je možné si vybrat dveře z různých variant útlumu, např. 30, 32 nebo 36 dB. Dveře,

označované jako protihlukové nebo se zvýšeným hlukovým útlumem, úplně správně

pak s deklarovanou hodnotou vzduchové neprůzvučnosti, jsou takové dveře, u nichž je

testován průchod zvuku a je označeno, kolik decibelů pohltí. Takové dveře jsou vhodné

do místností s většími nároky na soukromí a klid – například ložnice, dětské pokoje či

pracovny. U komerčních prostor jako jsou školní učebny a nemocniční či hotelové

pokoje jejich použití dokonce ukládají normy.

Je ovšem třeba počítat s tím, že se vždy jedná o dveře plné (mohou být např. ozdobeny

nalepovací lištou), neboť plocha skla či kazety propouští zvuk více.

Měření vzduchové neprůzvučnosti se provádí na základě požadavků daných

technickými specifikacemi ČSN EN ISO 140-3 a ČSN EN ISO 717-1 akreditovanou

zkušební laboratoří akustiky.

Požárně odolné dveře

Dveře, které slouží jako požární uzávěry budov, musejí z hlediska požární bezpečnosti

budovy splňovat tyto požadavky [9]:

Zachovat nosnost a stabilitu na dobu určenou technickou specifikací,

Omezovat šíření ohně a kouře v budově,

Omezovat šíření požáru na jiné budovy,

Zajistit bezpečnost záchranných jednotek.

Požárně odolné dveře

Požární odolnost značí, jak dobře je prvek budovy po stanovenou dobu schopen

zadržovat požár a bránit mu v šíření z jedné místnosti do druhé.

Základní hodnotová stupnice požární odolnosti (schopnost odolávat působení

požáru):

15, 30, 45, 60, 90, 120, 180 a 240 minut.

Značení požární odolnosti stavebních konstrukcí:

R – únosnost a stabilita,

E – celistvost,

I – izolační schopnost mezní teploty na neohřívaném povrchu,

W – izolační schopnost mezní hustoty tepelného toku,

S – prostup zplodin hoření – kouřotěsnost,

C – požární uzávěry vybavené samozavíračem,

M – mechanická.

Požární odolnost se vztahuje pouze na konstrukci jako celek, nikdy na konstrukční

prvky, povrchovou úpravu.

Rozdělení požárních uzávěrů z hlediska kritérií požární odolnosti:

62

EW – omezující požár, u kterých je sledováno množství sálavého tepla

vyzařujícího z povrchu na straně odvrácené od požáru.

EI – bránící požáru, u kterých se na straně odvrácené od požáru sleduje přímo

povrchová teplota.

o Uzávěry EI splňují přísnější požadavky na požární bezpečnost, a proto mohou

být použity i tam, kde jsou požadovány uzávěry EW. Instalují se zpravidla

u vstupů do chráněných únikových cest.

Význam označení EW, EI, DP3 a DP1 protipožárních dveří:

Protipožární dveře s označením EW jsou odolné plamenům.

Protipožární dveře s označením EI jsou odolné plamenům a brání tepelnému

toku.

Označení DP3 platí pro požární dřevěné dveře.

Označením DP1 platí pro ocelové požární dveře.

Třídění požárních uzávěrů podle konstrukčních částí [29]:

DP1 – nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru

a podstatné složky konstrukcí sestávají:

a) pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1, nebo také z výrobků třídy

reakce na oheň A2, jsou celistvé a homogenní a obsahují hmotnostně

nejvýše 5 % organických látek (např. pojivo u izolací z minerálních

vláken);

b) nebo z výrobků třídy reakce na oheň B až F umístěných uvnitř

konstrukční části mezi výrobky dle bodu a) – (např. tepelné a zvukové

izolace), a to tak, že v požadované době požární odolnosti se nedosáhne

teploty vzplanutí hmot obsažených ve výrobcích; na těchto výrobcích

není závislá stabilita a únosnost konstrukční části;

DP2 – nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru

a podstatné složky konstrukcí sestávají:

c) z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, tvořících povrchové vrstvy

konstrukčních částí, u nichž se po dobu požadované požární odolnosti

nenaruší jejich stabilita a jejichž tloušťka je ověřena zkouškou, nebo je

alespoň 12 mm (např. omítky na pletivu, desky na bázi sádry a jiné

deskové materiály odpovídajícího zatřídění);

d) z výrobků třídy reakce na oheň A1 až D umístěných uvnitř konstrukční

části mezi výrobky dle bodu a); na těchto výrobcích je závislá stabilita

konstrukční části (např. dřevěné sloupky, dřevěné nosníky);

e) případně také z výrobků kterékoliv třídy reakce na oheň umístěných

uvnitř konstrukční části, aniž by na těchto výrobcích byla závislá stabilita

konstrukční části (např. tepelné či zvukové izolace mezi dřevěnými

sloupky, opláštěné podle bodu a));

DP3 – zvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru; zahrnují

podstatné složky konstrukcí, které nesplňují požadavky na konstrukce druhu

DP1 a DP2.

Klasifikace požárních uzávěrů [30]

63

Ve specifickém případě dveří a uzávěrů jsou pro kritérium izolace stanoveny dvě různé

úrovně. Klasifikace se specifikuje pomocí indexů 1 a 2, aby se vyznačila podtřída.

POZNÁMKA Celistvost je však vyjadřována přesně stejným způsobem jako u jiných

prvků.

Pokud výsledky zkoušky vedou k rozdílům doby porušení pro I1 I2 může mít prvek více

než jednu klasifikaci. Například u dveří, u nichž se porušilo první kritérium izolace po

50 minutách a druhé kritérium po 70 minutách (porušení E po 90 minutách), mohou být

zatříděny jako EI1 45/EI2 60/E 90.

Nevede-li rozdíl ve vlastnosti k rozdílu v klasifikaci, klasifikuje se prvek s indexem

nejpřísnějšího požadavku. Index 1 zde vyjadřuje to, že dveře vyhoví rovněž druhému

kritériu izolace. Například dveře, u nichž se porušilo první kritérium izolace po

50 minutách a druhé kritérium po 55 minutách (porušení E po 70 minutách) budou

zatříděny jako EI1 45/E 60.

Podle ČSN EN 13501-2+A1 jsou pro požární dveře a uzávěry včetně jejich zavíracích

zařízení definovány následující třídy uvedené v tabulce 12:

Tab. 12: Třídy požární odolnosti požárních uzávěrů (převzato z [31])

E 15 20 30 45 60 90 120 180 240

EI1 15 20 30 45 60 90 120 180 240

EI2 15 20 30 45 60 90 120 180 240

EW 20 30 60

Třídy reakce na oheň

Zkoušky reakce na oheň mají za účel zjistit, zda příslušný materiál slouží při požáru

jako palivo. Kritéria hodnocení reakce na oheň stanovená Evropskou unií zahrnují

stupeň vznícení materiálu, míru uvolňování tepla, míru šíření plamene, míru produkce

kouře, toxické plyny, uvolňování hořících částic/úletů anebo kombinaci těchto

bezpečnostních aspektů. Tyto charakteristiky se měří systémem pouhých čtyř

harmonizovaných zkušebních metod malého rozsahu plus jedním referenčním

zkušebním postupem na vzorku ve velkém měřítku. Třídy reakce na oheň jsou uvedeny

v tabulce 13.

Tab. 13: Třídy reakce na oheň

Třída reakce na oheň Stupeň hořlavosti

A1 Nehořlavá

A2 Nesnadno hořlavé

B Těžce hořlavé

C nebo D Středně hořlavé

E nebo F Lehce hořlavé

64

Konstrukce požárních dveří

Na konstrukci dveří se používají různé protipožární materiály [9]:

Měkké desky:

o Desky z minerální plsti (kolovit, vistemal, rotyzol),

o Minerální desky z vysokopecní strusky, vláknitých přísad a ze syntetické

pryskyřice (prefizol);

Pevné desky:

o Hobrex, izobrex, izomin (80 % minerálních vláken a keramického plniva),

o Izokron, izomin s oboustranným umakartem,

o Nobaterm, akumin;

Tvrdé desky:

o Ezalit se šířkou 6, 8, 10, 12 mm,

o Dupronit,

o Pyral (ezalit + hliníková fólie),

o Unicel, sádrokartonové desky;

Tenké desky:

o Pyrosal 1,6–2 mm;

Protipožární fólie:

o Pyrofol 1,2–2 mm (hliníková fólie + rohož napuštěná pyromanem);

Nátěry na povrchové úpravy:

o Antipyrotika, tj. chemikálie, kterými se napouští dřevo,

o Nátěry, které se za vyšší teploty rozkládají na nehořlavé plyny,

o Látky podporující zuhelnatění dřeva, křemičitany, uhličitany, amonné soli,

o Pěnotvorné nátěry pyronit, pyroton, plamer, dexamin, izomit;

Zpěnitelné těsnicí pásky;

Požární skla:

o Skla vhodná na konstrukce typu EW,

o Požární stabilní skla bez aktivní vrstvy (neomezující radiaci), drátosklo,

o Požární stabilní skla s aktivní vrstvou (omezující radiaci), minimálně dvě

vrstvy skla a jedna požární aktivní látka,

o Požárněizolační skla na konstrukce typu EI, omezující radiaci a prostup tepla

(vícevrstvá skla s požární aktivní látkou).

Na výrobu protipožárních dveří nelze použít plastové profily (vyrobené z PVC). PVC je

nehořlavé a je zařazeno mezi látky nesnadno zápalné (třída reakce na oheň A2), ale

v případě požáru nelze očekávat, že by mohlo odolávat. PVC je charakteristické tím, že

za vysokých teplot se rozkládá a uvolňují se z něj chlorované látky. Nehořlavost PVC je

dána především vysokým obsahem chlóru (52 %). Pokud se tedy PVC nachází

v přímém plamenu, uvolňované plyny vzplanou. Po oddálení od plamene hoření ustane.

Důvod proč nelze PVC použít pro protipožární dveře je především v tom, že nelze

zaručit dobu, po kterou se zastaví šíření plamene. PVC profily již při teplotách nad

100 °C měknou, začnou se bortit, a v důsledku toho jevu může dojít k vypadnutí skla

nebo výplně a následnému šíření požáru.

65

Použití dřevěných protipožárních dveří

Tyto dveře lze aplikovat do vnitřních stavebních otvorů pro občanskou, průmyslovou

i ostatní výstavbu, ve speciální úpravě i jako repliky do historických a památkově

chráněných objektů.

Použití ocelových protipožárních dveří

Používají se do vnitřních stavebních otvorů pro občanskou, průmyslovou i ostatní

výstavbu. Zvláště pak do průmyslových hal či obchodních komplexů, kde je k výstavbě

využita železobetonová konstrukce nebo ocelová konstrukce požárních dveří se

sendvičovým pláštěm.

Použití hliníkových protipožárních dveří

Jedná se o použití protipožárních dveří uvnitř konstrukce. Díky použití hliníku, jakožto

konstrukčního nehořlavého materiálu, je možno dosáhnout estetických a trvalých

vlastností, což zajišťuje dlouhodobé použití a umožňuje využívání těchto výrobků nejen

ve veřejných objektech (školy, úřady, nemocnice, banky), ale rovněž v soukromém

sektoru, kde jsou kladeny nároky na vyšší zatížení dveří.

Kouřotěsné dveře

Dveře nebo průmyslová vrata, včetně jakékoliv zárubně nebo vodících prvků, dveřního

křídla nebo křídel, svinovací nebo skládací zástěny atd., které jsou určeny pro uzavření

trvalých otvorů v požárně dělících konstrukcích; zahrnuje všechny boční průhledové

a nadpražní dílce, dveřní kování a jakékoliv těsnění (ať jsou určeny pro účely požární

odolnosti nebo kouřotěsnosti nebo pro jiné účely jako průvzdušnost nebo akustika),

použité v sestavě. [33]

Speciální kouřotěsné dveře zabraňují šíření kouře, čímž je zabezpečena ochrana

únikové cesty při působení požáru a kouře. Většinou se jedná o dveře kombinované

s vlastností požární odolnosti, ale je možno používat i pouze kouřotěsné dveře bez

požární odolnosti. Použití kouřotěsných dveří v objektech je požadováno v objektech

s předepsaným požadavkem na kouřotěsnost. V případě požadavku na vlastnost

kouřotěsnosti většinou bývá nedílnou součástí technické a projektové dokumentace při

výstavbě podléhající stavebnímu povolení.

Obecně lze charakterizovat, že kouřotěsnost je vlastnost, jejíž funkcí je zabránit

prostupu kouře do dalších části budovy od centra požáru. Kouř se v budově šíří

rychlostí 15–100 metrů za minutu. Další vlastností kouře je, že významně snižuje

viditelnost v budově nebo její části. Lidé, kteří se v místě požáru vyskytují, nejsou

schopni vidět na delší vzdálenost než 3,5 metru.

Základní rozdělení a klasifikace kouřotěsných dveří:

Sa – pro tyto typy dveří je vyžadována zkouška těsnosti pouze při teplotě okolí;

Sm – Pro tyto typy dveří je vyžadována zkouška těsnosti při teplotě okolí i při

teplotě 200 °C.

Kouřotěsné dveře, které jsou vybaveny samouzavíracím zařízením nebo mechanismem,

se klasifikují jako Sa-C0, Sm-C0, Sa-C1, Sm-C1, …….Sa-C5, Sm-C5.

66

Bezpečnostní dveře

V souvislosti s narůstající kriminalitou vzniká problém zabezpečení budov a jejich

prostorů proti násilnému vniknutí. Je více možností, jak nebezpečí eliminovat, případně

zmírnit jeho následky.

Bezpečnostní opatření uplatňované v budovách se rozděluje na následující typy

bezpečnostních prvků:

Výrobky určené pro bezpečnostní opatření jako součást konstrukčního řešení

stavebních prvků – pasivní bezpečnost,

Výrobky určené pro bezpečnostní elektronické systémy budov – aktivní

bezpečnost,

Kombinace zabezpečovacích systémů.

Dveře jako stavební prvek jsou z hlediska násilného vniknutí do chráněných prostorů

jedním z nejslabších prvků budovy, proto se jejich konstrukce musí zvážit už

v projektové přípravě. Kvalitu typizovaných výrobků musí garantovat certifikát státní

zkušebny a osvědčení o bezpečnostní úrovni výrobku, vydané Kriminalistickým

expertizním ústavem. Atypické výrobky se musejí předložit k posouzení a schválení

s přesnou dílenskou dokumentací.

Při umísťování bezpečnostních dveří je potřebná koordinace s projektem požární

ochrany a musejí se respektovat zásady požární ochrany stanovené specialistou požární

ochrany jako prvořadé. V místech, kde vzniká kolize požárních dveří s bezpečnostními,

se musejí vzít do úvahy oba požadavky.

Z hlediska bezpečnosti se dveře zařazují do tří kategorií:

Kategorie A – dveře se zaručenou pasivní bezpečností, které jsou těžko

překonatelné, orientační doba pro práci nástroje t < 10 minut a počet zjištěných

odporových jednotek (dále používaná zkratka OJ) je 26 ≤ OJ ≤ 50.

Kategorie B – dveře se zvýšenou pasivní bezpečností, které jsou překonatelné

a orientační doba pro práci nástroje t < 5 minut, počet zjištěných odporových

jednotek je 11 ≤ OJ ≤ 25.

Kategorie C – dveře dosahují základní úrovně požadavků na bezpečnost dveří.

Při zkouškách se zjišťuje odolnost proti statickému zatížení, odolnost proti vysazení ze

závěsů, odolnost proti nárazovému zatížení, odolnost závory proti boční síle, odolnost

zámku, odolnost zapadacího plechu, odolnost bezpečnostního štítu proti odvrtání

a odtržení.

Z hlediska bezpečnosti proti násilnému vniknutí se musejí řešit v celé své konstrukci

a v konstrukčních částech:

Dveřní křídlo musí být pevné proti nárazům, jeho konstrukce a materiál musí

umožňovat dobré kotvení závěsů, zámku a kování. Skladba dveřního křídla se

vytváří vrstvením materiálů nebo z materiálů s dobrými pevnostními

vlastnostmi. Nosnou část tvoří rám a ocelové desky. Dveřní křídla třídy

A mohou mít jen jeden otvor pro panoramatický průzor. Dveřní křídlo musí

umožnit montáž vrchního přídavného zámku a z hlediska bezpečnosti proti

vysazení se otevírá dovnitř chráněného prostoru. Všechny nosné a bezpečnostní

67

prvky jsou připevněny v nosném ocelovém rámu křídla, který se

v exponovaných místech zpevňuje.

Zárubeň bezpečnostních dveří je obvykle z ocelových profilů nebo

z pancéřovaného dřeva. Ocelová zárubeň musí být vyplněna betonem, čímž se

zvyšuje její pevnost, a zároveň musí být dobře kotvena pásovou ocelí do

okolního zdiva, musí se umožnit vytvoření zapadajících otvorů pro střelku

a závoru a musí umožnit montáž závěsů a pojistky proti vysazení.

Bezpečnost zámku souvisí s celkovou bezpečností dveří. Kování dveří, dveřní

uzávěry ovládané zámkem musejí mít uzávěrová místa po obvodu dveří, která

zapadají do zárubně nebo do přivařených profilů. Zámky musejí mít

bezpečnostní uzamykací mechanizmus. Zasunutí závory do zapadajícího plechu

musí být nejméně 14 mm. Dveře mají ocelové třmeny a vnitřní rozvodné

zamykání, které dveře zabezpečuje ve více bodech. Na ovládání zamykání se

používají výhradně cylindrické vložky. Na zasklené plochy dveří se musejí

použít bezpečnostní skla.

Bezpečnostní dveře mohou být doplněny prvky a zařízeními aktivní bezpečnosti, které

mají snímací a signalizační část. Snímací část představují infradetektory pohybu,

detektory snímající zvuk rozbití skla, dveřní kontakty atd. Signalizační část tvoří sirény,

automatické telefonní hlásiče poplachu, světelné majáky apod.

Proti násilnému vniknutí se kromě bezpečnostních dveří vyrábějí ocelové mříže

s bezpečnostním zámkem.

Při konstrukci dveří odolnějších proti vlámání je vhodné využít vlastností dveří se

zvýšenou požární odolností. [9]

A7.2.3 Vrata

Vrata slouží k uzavírání a zároveň spojování prostorů, mezi kterými se vyžaduje

přeprava větších předmětů použitím vozidel nebo vozíků. Pokud vraty procházejí

i osoby, mají vrata na své ploše umístěny dveře. Vrata potom uzavírají průjezd vozidel

a přechod osob. Vrata představují konstrukci uzavírajícího prvku, která umožňuje

vratný pohyb a plní funkci optického uzavření prostoru. [9]

A7.2.3.1 Rozměry vrat

Rozměry vrat se volí podle druhu komunikace procházející otvorem vrat, závisí tedy

především na provozních podmínkách, průchodovém profilu vozidel, druhu a uložení

nákladu, intenzitě průjezdu vozidel, způsobu dopravy a funkci prostorů, které spojují.

[9]

U vrat se rozlišují tyto rozměry:

světlé výšky a šířky průjezdního otvoru,

světlé výšky a šířky polodrážky,

koordinační rozměry, které určují vztah mezi koordinačním rozměrem otvoru

a zárubní vrat,

výrobní rozměry zárubně jsou rozměry zárubně s přípustnými výrobními

tolerancemi,

výrobní rozměry křídla vrat. [9]

68

Při určování rozměrů vrat se musí zvážit i způsob otevírání vrat, například výklopná

vrata při otevření snižují světlou výšku vrat.

A7.2.3.2 Požadavky kladené na vrata

Požadavky, které by měla vrata splňovat, závisí na funkci vrat a na tom, jaké prostory

rozdělují a kde jsou umístěna (součástí hlavního vstupu do obytných a občanských

budov, do průmyslových budov nebo jsou samostatná např. garáž). [9]

Základní rozdělení vrat podle způsobu ovládaní:

Ručně,

Mechanicky,

Automaticky.

Architektonické a estetické požadavky

Tyto požadavky na vrata závisí na architektonickém řešení budovy, na jejím účelu

a charakteru vrat. Z tohoto hlediska se rozlišují vrata:

pro centrální vstup do budovy, řešena spolu se vstupem pro uživatele budovy;

vedlejších vstupů, vrata obvykle tvoří akcent průčelí průmyslové budovy

a slouží především k průjezdu vozidel, pro výrobní haly, garáže a podobně, tvoří

s budovou kompoziční celek;

pro vnější prostředí (vstup na pozemek, do dvora, na parkoviště apod.), jsou

součástí venkovního prostředí, ale zároveň i budovy nebo architektonického

komplexu budov. [9]

Vrata budov, vedle řešení vstupu, musejí spolu s okny a prosklenými stěnami vytvářet

kompoziční, výrazovou případně i materiálovou jednotku. Jejich povrchová úprava,

barva, tvar, členění, tvar markýzy a ochranných zástěn proti větru je součástí

architektonického ztvárnění budovy. [9]

Typologické požadavky

Souvisejí s rozměry, se způsobem otevírání, s umístěním vrat a s jejich návazností na

provoz a typologii budovy. Vrata se mají otevírat ve směru výjezdu nebo úniku

z budovy. V mnoha případech zejména otvíravá vrata, výsuvná, případně skládací,

zasahují při otevírání do prostoru před vraty, který může být součástí komunikace nebo

sousední parcely. Potom je třeba vrata zasunout nebo zvolit takový způsob otevírání

(posuvný, výsuvný), který při otevírání neohrožuje účastníky podélné komunikace

kolmé na výjezd a je součástí území budovy. Umístění vrat musí být v takové poloze,

aby komunikace vedoucí přes bránu zabrala nejmenší půdorysnou plochu. Umístění

otevřených křídel vrat nesmí zasahovat do potřebné průjezdní šířky a výšky. [9]

Požadavky na mechanické vlastnosti vrat

Můžeme je shrnout do několika bodů:

Konstrukce vrat se musí navrhnout tak, aby nenastalo prohnutí, deformace

svěšením nebo jiné změny, které by bránily požadovaným funkcím vrat;

Vrata musejí přenášet příslušné zatíženi i v nejnepříznivější poloze a při volnosti

křídla, přičemž se nesmí porušit kotvení zárubně, závěsy nebo vodicí zařízení;

69

Pružné průhyby rámů křídel v zavřené poloze při působení větru nesmějí být

větší, než stanovuje klasifikační norma;

Během normálního provozu mohou být křídla vystavena soustředěnému zatížení,

osamělou silou působící v rovině křídla a kolmo na rovinu křídla v libovolném

místě do výšky 1500 mm od podlahy. Rovněž se křídla zkouší na zatížení rázem

nepružným tělesem v zavřené poloze. Při těchto zatíženích se nesmí porušit

kotvení, závěsy a další funkční části vrat. Z hlediska statiky se vyžaduje

dimenzování nosných a vodících profilů, dimenzování pláště vrat a kotvení vrat

do obvodové konstrukce, aby se zabránilo deformacím při otevírání

a mechanickém zatížení vrat. [9]

Pevnost křídla vrat se zabezpečuje pevným rámem, jeho vyztužením, případně pevností

pláště. U sendvičové konstrukce se na pevnosti křídla může podílet i pevná výplň, která

přenáší zatížení z jednoho pláště na druhý.

Zabezpečení pevnosti zárubní závisí na její konstrukci a způsobu kotvení. U vrat se

nejčastěji používají ocelové zárubně (méně dřevěné a na bázi slitin hliníku).

K ocelovým zárubním se přivařují příchytky z ploché oceli, které se zabetonují do

vynechaných otvorů. U prahu zárubně se příchytky zabetonují do podlahy. Zárubeň

musí být dobře kotvená po celém obvodu, protože i její malé deformace způsobují

nedoléhání křídla vrat.

Při otevírání vznikají deformace křídla vrat, nejmenší deformace jsou u horizontálně

posuvných vrat, neboť křídla vrat ani zárubeň vrat nejsou namáhané ohybovým

momentem.

Snadné otevírání a ovládání vrat je jedním z hlavních požadavků kladených na vrata.

Zabezpečuje se manuálně nebo motoricky pomocí různých ovládacích systémů. [9]

Tepelně-technické požadavky

Závisí na prostorech, mezi nimiž se vrata nacházejí. Podle doporučených požadavků

tepelně-technických norem se navrhují vrata bez zateplení a se zateplením. V našich

klimatických podmínkách, pokud nechceme, aby v prostoru za vraty klesla teplota pod

bod mrazu, je třeba navrhnout vrata se zateplením.

Z hlediska stavební tepelné techniky je třeba k zabezpečení požadované teploty

v interiéru za vraty navrhnout správné těsnění, které se přitlačí hmotností vrat nebo

zavíracím systémem vrat. Nevhodná jsou těsnění, která se při posunu vrat třou

o dosedající plochu a po krátké době přestanou plnit těsnicí funkci. Jestliže mají vrata

nedostatečné těsnění, nemá význam navrhovat zateplenou konstrukci vrat, protože

ztráty infiltrací jsou tak velké, že zateplení vrat nemá význam. [9]

A7.2.3.3 Rozdělení vrat

Podle druhu materiálu se rozdělují na:

dřevěná z masivu, dřevěná lamelová, dřevěná vyztužená ocelovými profily;

kovová, ocelová z válcovaných profilů, z tenkostěnných profilů otevřených nebo

uzavřených, z plechů, profilů ze slitin hliníku nebo jiných kovů, kombinovaná,

např. ocelohliníková;

z plastů vyztužených ocelovými profily a jiné kombinace materiálů.

70

Podle počtu křídel se dělí na:

jednokřídlová,

dvojkřídlová,

vícekřídlová.

Podle způsobu otevírání křídel se rozeznávají:

otvíraná podle svislé boční osy,

kyvná,

vodorovně posuvná,

svisle posuvná (sekvenční),

výsuvná svisle nahoru,

výklopná,

vodorovně nebo vertikálně shrnovací,

vodorovně nebo svisle skládací,

vodorovně nebo vertikálně teleskopická,

jiná uzavírání otvorů v závislosti na technologii a provozu.

Umístění vrat závisí na požadavcích, které musejí vrata splňovat, tj. jejich konstrukce,

skladba křídla, povrchová úprava, volba materiálu, způsob otevírání atd.

Podle umístění se rozeznávají vrata:

osazená v obvodovém plášti (občanských, obytných, průmyslových,

zemědělských budov a garáží),

osazená ve vnitřních stěnách mezi dvěma uzavřenými prostory,

speciální typy vrat.

Při výběru a navrhování konstrukce vrat je třeba zvážit jejich funkci, požadavky, které

se budou během jejich životnosti na ně klást a častost otevírání a zavírání vrat. [9]

A7.2.3.4 Konstrukce vrat

Konstrukční řešení vrat v posledních desetiletích prošlo velkými změnami vlivem

vývoje nových materiálů, zpracování nových materiálů a jejich povrchových úprav.

Velký význam má i vývoj elektroniky na zabezpečení způsobu otevírání a zavírání vrat.

Uplatnění určitého typu konstrukčního řešení je závislé na požadovaných funkcích vrat,

technických a estetických a na ekonomických možnostech. [9]

Ocelová vrata

Ocelová vrata otevíraná kolem svislé osy, posuvná nebo skládací, se vyhotovují

z válcovaných profilů, z tenkostěnných otevřených nebo uzavřených profilů a z plechů.

Křídlo se řeší jako rámové vyztužené proti svěšení. Pevnost vrat ovlivňuje i plášť, který

může být z ocelových plechů upevněných jednostranně nebo oboustranně. Křídla vrat se

řeší i se zateplením v ploše křídla a s těsněním funkční spáry.

Ocelová zárubeň může být osazena na venkovním líci ostění, což umožní otevírání vrat

o 180 °. Nad vraty musí být okapový žlab. Při osazení zárubně v ploše ostění mají vrata

71

omezené otevírání. Zárubeň je ve spodní části spojena ocelovým profilem, který slouží

k doražení křídla vrat nebo k upevnění prahu.

Konstrukční kování vrat zabezpečuje jejich správnou funkci. U otočných vrat se

uplatňují vysazovací závěsy s kuličkovými ložisky, která umožňují výškové a šířkové

seřazení křídel. Jejich počet a rozmístění se stanovuje vzhledem k účinkům zatížení.

Nevýhodou otevíracích vrat je možnost svěšení křídla a to, že při otevírání zabírají

velký prostor. Příjezdová plocha musí umožňovat otevírání.

Posuvná vrata jsou výhodnější. Křídla vrat nezasahují do prostoru před vraty, otevírání

a zavírání vrat nezpůsobuje deformace křídla vrat. Vodicí systém je v horní poloze.

Ocelové nosné prvky vrat jsou namáhané tahem, což je výhodné z hlediska vlastností

materiálu. Tento typ vrat nahradily v současnosti nové generace vrat s odlehčenými

křídly a z nerezavějících materiálů. Jejich konstrukce zabezpečuje rozličné funkce

v závislosti na provozu. [9]

Vyklápěcí a výsuvná vrata

Tato vrata zlepšují provozní podmínky. Prostor před nimi je částečné volný.

Příjezdovou plochu neovlivňuje způsob otevírání a může být šikmá. Vyklopením vrat se

snižuje světlá výška vrat, s čímž je třeba počítat při navrhování rozměrů vrat. Vrata jsou

podepřena na dvou stranách a při otevření vrat ze svislé polohy do vodorovné vznikají

ohybové momenty, proto musí být křídlo vyztužené.

Systémy, jimiž se zabezpečuje mechanické vyklopení a zvednutí vrat, se mohou ovládat

manuálně nebo motoricky. Jsou to pákové systémy se závažím a pružinové systémy

s umístěním pružin na bocích vrat nebo v horní poloze za překladem.

Křídla mohou byt zateplená a nezateplená. K zateplení se používají lehké materiály

(polystyren, polyuretan). Vhodný je takový tepelněizolační materiál, který je vytvrzený

a vytváří sendvičovou konstrukci, vzájemně spojuje pevně vnitřní a vnější plášť

vratového křídla.

Způsob uzavření a těsnění ve spodní části vyžaduje, aby křídlo ze strany exteriéru

dosedalo na prahovou lištu, která lemuje maximálně 30 mm výškový rozdíl mezi

příjezdovou plochou a plochou vnitřního prostoru.

Těsnění vertikální spáry mezi vraty a zárubní musí být zkonstruováno tak, aby při

vysunutí vrat nevznikalo tření, a při zavření vrat bylo těsnění dotlačeno kováním

a hmotností vrat. Těsnění vrat se dá dotlačit proměnlivou lištou, která se ve spodní části

připevní na zárubeň pod bod vysunování a v horní části na křídlo vrat. Na proměnlivé

liště je umístěno těsnění. Těsnění se upevňuje do drážek nebo vhodně tvarovaných

profilů.

Výhodou vyklápěcích vrat je jednoduché konstrukční řešení křídla vrat, které tvoří

souvislou plochu. Způsob otevírání vyklápěcích (výsuvných) vrat umožňuje

i dodatečnou montáž motorického ovládání vrat elektromotorem a jeho převody. Vrata

se musejí dát otevřít i ručně.

Jednoduché řešení výsuvných vrat je vhodné v prostorech výrobních hal, kde můžeme

dílec vrat jako celek vysunout nad otvor vrat. [9]

72

Sekční výsuvná vrata

Křídlo vrat se skládá z několika sekcí (lamel) se šířkou 400 až 700 mm. Sekce jsou

navzájem spojené otočným závěsem nebo průběžným kloubovým spojením, které

umožňuje plynulé otevírání všech sekcí vrat. Na bocích sekcí jsou v držácích, které

umožňují vyrovnání tolerancí a nastavení sekcí do správné polohy, upevněna vodící

kolečka s valivými ložisky. Kolečka vedou sekce vrat při vysouvání a zasouvání na

určené místo ve vodících profilech.

Otevírání a zavírání vrat usnadňují pružiny na hřídeli, spojené se spodním okrajem vrat

lany, která se navíjejí na buben vedle pružiny. Sekce jsou navzájem utěsněny proti

infiltraci a styky mezi sekcemi svým geometrickým tvarem brání zatékání dešťové

vody. Těsnění u podlahy je speciálně tvarováno a přitlačeno dorazem vrat při jejich

zavření. [9]

Rolovací lamelová výsuvná vrata

Sestavena jsou z lamel z hliníkových plechů, které jsou průběžně kloubově spojeny.

U zateplené verze lamel jsou dvě lamely zasunuty do sebe a izolační vrstvu tvoří

polystyrenová nebo polyuretanová pěna (obr. 24). Vrata se vyrábějí i se zpevněnými

lamelami a vyztužením proti násilnému vniknutí.

Jejich nevýhodou je velký počet spár a tepelných mostů v ploše křídla, což zvyšuje

infiltraci a vnitřní teplotu v prostoru za vraty. Otevírání může být manuální nebo

motorické. [9]

Obr. 23: Rolovací lamelová vrata (převzato z [33])

Skládací sekční výsuvná vrata

Uplatňují se především v průmyslu. Při jejich skládání nad průchodným otvorem je

potřebný prostor k uložení dílců, jejichž konstrukce, výplň a opláštění je řešeno jako

u sekčních výsuvných vrat. Jsou vhodná k uzavírání velkých průjezdných otvorů

průmyslových hal. [9]

73

Teleskopická vrata

Teleskopická vrata se skládají z ohebných hliníkových U-profilů, které se zasouvají

postupně do sebe. Podle směru zasouvání profilů rozeznáváme teleskopická vrata:

vertikálně výsuvná,

horizontálně posuvná.

V nejmenším profilu je zabudovaný mechanizmus uzávěru s připevněným lanem

(řetězem).

Po obvodu vrat je třecí (kartáčové) těsnění a na straně uzavírání vrat je tvarovaný těsnicí

profil.

Tepelně-izolační požadavky z hlediska konstrukce vrat zabezpečuje vzduchová dutina

tvarovaných U-profilů, která je proměnlivá, nemůže se uplatnit tepelně-izolační

materiál. Výhodou je, že jednotlivé U-profily jsou při posunu zatěžovány jen ve směru

své plochy a nevznikají deformace. [9]

Horizontálně posuvná vrata

Horizontálně posuvná vrata se často používají v průmyslových budovách a garážích.

Těsnění a konstrukce jsou stejné jako u posuvných dveřních konstrukcí. Mají několik

výhod:

Posun vrat ve směru plochy křídla minimalizuje ohybové momenty při pohybu

a nevznikají deformace.

Konstrukce posuvných vrat umožňuje jednoduché řešení osazení dveřního křídla

k přechodu osob.

Umožňuje mnoho variant odložení posuvných prvků.

Jejich nevýhodou je, že prvky při odsunutí nebo složení zabírají půdorysnou plochu,

případně plochy stěn, podél nichž se odsouvají. Tyto plochy nelze využít k jiným

účelům. Další nevýhodou je těsnění posuvných prvků u podlahy a v horní poloze, které

by se mělo zabezpečit zešikmením vodicí dráhy. [9]

Horizontálně skládací vrata

Horizontálně skládací vrata se navrhují zásadně s horním vodicím systémem. Šířka

skládacích dílců je od 400 do 900 mm, což závisí i na výšce vrat. U větších šířek a větší

hmotnosti vrat vznikají při otevírání velké ohybové momenty, které se přenášejí na

vodicí systém a mohou nastat deformace. K zabezpečení skládání a posunu dílců je

potřebná větší síla.

Materiál a konstrukce dílců jsou stejné jako v případě sekčních výsuvných vrat.

Výhodou skládacích vrat je, že se dá při průjezdu otevřít jen jedna část otvoru. Otvor

může mít neomezenou šířku (např. šířku haly). V dílcích se snadno osazují dveře pro

přechod osob.

Ovládání vrat s menšími rozměry je ruční a u vrat svelkými rozměry motorické. [9]

74

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Potřeba energie na výrobu oken v závislosti na použitém materiálu (převzato z [1]) ... 8

Obr. 2: Porovnání realizované těžby dřeva a celkového průměrného přírůstu v ČR v letech

2000–2010 (převzato z [2]) ............................................................................................ 9

Obr. 3: Celkový únik tepla z domu (převzato z [8]) ................................................................ 14

Obr. 4: Rozdělení tlaků vyvolaných gravitací (převzato z [10]) .............................................. 19

Obr. 5: Rozložení tlaků v okenním otvoru vyvolaných gravitací (převzato z [10]) ................. 20

Obr. 6: Klasifikace průvzdušnosti (převzato z [11]) ................................................................ 22

Obr. 7: Způsoby infiltrace v okenních konstrukcích (převzato z [12] upravený obrázek) ....... 23

Obr. 8: Jednostupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [13]) ............................... 24

Obr. 9: Dvoustupňový systém těsnění dřevěného okna (převzato z [14]) ............................... 25

Obr. 10: Třístupňový systém těsnění plastového okna (převzato z [15]) .................................. 25

Obr. 11: Těsnění prahové části plastových vchodových dveří (převzato z [16]) ....................... 26

Obr. 12: Moderní konstrukce okna s použitím tepelně upraveného dřeva (převzato z [19]) ..... 30

Obr. 13: Příklad konstrukce jednoduchého okna profilu IV-68 (převzato z [13]) ..................... 31

Obr. 14: Zdvojené okno s izol. dvojsklem na vnějším křídle a s jednoduchým sklem na

vnitřním křídle (zdroj Truhlářství František Doušek) .................................................. 32

Obr. 15: Ukázka moderního špaletového okna s kombinovaným zasklením izolačním

dvojsklem (vně) a jednoduchým sklem (uvnitř) (převzato z [21]) .............................. 33

Obr. 16: Dřevohliníkové okno s izolačním trojsklem (převzato z [23]) .................................... 44

Obr. 17: Typy střešních oken zabudovaných v konstrukci střechy (převzato z [24]) ................ 47

Obr. 18: Příklad konstrukce dřevěných vchodových dveří z profilu IV-68 (převzato z [25]) ... 55

Obr. 19: Ukázka kombinovaných dřevo-hliníkových vchodových dveří (převzato z [25]) ....... 56

Obr. 20: Papírová voština pro výplně vnitřních dveří (převzato z [26]) .................................... 58

Obr. 21: Odlehčená výtlačně lisovaná DTD (převzato z [26]) ................................................... 59

Obr. 22: Ukázka sendvičové desky (převzato z [27]) ................................................................ 59

Obr. 23: Rolovací lamelová vrata (převzato z [33]) ................................................................... 72

75

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Přehled mechanických vlastností materiálů používaných pro výrobu otvorových

výplní ............................................................................................................................. 7

Tab. 2: Běžně vyráběné rozměry dřevěných okenních profilů a jejich součinitele prostupu

tepla ............................................................................................................................... 9

Tab. 3: Vliv počtu komor na součinitel prostupu tepla ............................................................ 10

Tab. 4: Porovnání tepelné vodivosti materiálů používaných pro výrobu otvorových výplní

(převzato z [6]) ............................................................................................................ 12

Tab. 5: Podíl tepelných ztrát rodinného a bytového domu (převzato z [8])............................. 14

Tab. 6: Třídy zvukové izolace oken ......................................................................................... 16

Tab. 7: Požadavky na hodnoty zvukové izolace dveří ............................................................. 16

Tab. 8: Intenzita výměny vzduchu ........................................................................................... 17

Tab. 9: Intenzita výměny vzduchu při různé poloze okna ....................................................... 20

Tab. 10: Nejčastější profilace jednoduchých oken .................................................................... 30

Tab. 11: Příklady typů zdvojených oken s uvedením tloušťky profilů ...................................... 32

Tab. 12: Třídy požární odolnosti požárních uzávěrů (převzato z [31]) ..................................... 63

Tab. 13: Třídy reakce na oheň ................................................................................................... 63

76

LITERATURA [1] Window Embodied Energy. brute force collaborative. [Online] – [cit.

únor 2012]. Dostupné na www:

http://bruteforcecollaborative.com/wordpress/2011/10/03/window-embodied-

energy.

[2] Český statistický úřad. ČSÚ. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home.

[3] ARNIKA - Čím škodí PVC. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.sdruzeniarnika.cz/pvc/PVC_skodi.shtml.

[4] Stříbrná, Emílie. Zelená kniha o PVC. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.mzp.cz/ris/vis-

articles.nsf/Index_Entries/9D47B2A793C127C7C1256C79005CF852?OpenDocumen

t.

[5] REYNAERS aluminium, Hliníkový cyklus: od bauxitu po hliníkové okno. [Online] –

[cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.reynaers.com/cz/cz/spot%C5%99ebitel%C3%A9/informace/cyklus_hlin%

C3%ADku.aspx.

[6] Tepelné vlastnosti dřeva. Fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva. [Online] – [cit.

únor 2012]. Dostupné na www:

http://wood.mendelu.cz/cz/sections/Props/?q=node/49.

[7] ČSN 73 0540-2. Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. Praha : Úřad pro

technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

[8] Druhy tepelných ztrát. Energetický poradce PRE. [Online] Pražská energetika, a.s.,

2008 – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.energetickyporadce.cz/tepelne-ztraty/druhy-tepelnych-ztrat.html.

[9] Puškár, Anton, a další, a další. Okna, dveře, prosklené stěny. Bratislava : Jaga group,

v.o.s., 2003. 80-88905-47-8.

[10] Székyová, Marta, Ferstl, Karol a Nový, Richard. Větrání a klimatizace. místo

neznámé : Jaga, 2006. 8080760373.

[11] ČSN EN 12207 (746011). Okna a dveře - Průvzdušnost - Klasifikace. Praha : Český

normalizační institut, 2001.

[12] Slavona. Osazení okna ve zdivu Ytong - parapet. Slavona - Dřevěná okna, dřevěné

dveře. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.slavona.cz/konstrukcni-detaily/osazeni-okna-ve-zdivu-ytong-parapet.html.

[13] Dřevěná okna . Dřevěná okna - Okna a dveře VYSOT. [Online] – [cit. únor 2012].

Dostupné na www: http://www.vysot.cz/nabizime/okna/drevena-okna.html.

[14] Plastová okna, dřevěná okna, eurookna, dveře – VEKRA. [Online] – [cit. únor 2012].

Dostupné na www: http://www.vekra.cz/.

[15] Osmikomorová plastová okna. OKNA.EU - Plastová okna, hliníková a dřevěná okna.

[Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www: http://www.okna.eu/pasiv-ol.

[16] Plastové dveře, plastové profily pro dveře. A-okna s.r.o. [Online] – [cit. únor 2012].

Dostupné na www: http://www.aokna.cz/okna-dvere/plastove-dvere.

[17] Okno - Wikipedie. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [Online] – [cit. únor 2012].

Dostupné na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Okno.

77

[18] Okna - rozdělení oken. Stavba-online.cz. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na

www: http://www.stavba-online.cz/okna-2/okna-rozdeleni-oken/.

[19] Slavona. Dřevěná okna Thermowood. Slavona - dřevěná okna a dveře. [Online] – [cit.

únor 2012]. Dostupné na www: http://www.slavona.cz/eurookna-sc92-thermowood/.

[20] ČSN 74 6101. Dřevěná okna. Základní ustanovení. Praha : Český normalizační

institut, 1990.

[21] Špaletová okna. Kvalitní česká EUROOKNA. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na

www: http://www.dasoto.cz/okna/spaletova-okna/.

[22] Motyková, Adela. Okna, správná řešení pro novostavby i rekonstrukce. Praha : Grada

Publishing, a.s., 2008. 978-80-247-2674-8.

[23] Zimní zahrady, dřevěná okna, eurookna | AZ EKOTHERM. [Online] – [cit.

únor 2012]. Dostupné na www: http://www.azeko.cz/.

[24] Výrobky VELUX. VELUX. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.velux.cz/zakaznici/vyrobky.

[25] Výkresová dokumentace firmy KYBEK s.r.o. 2011.

[26] Se[le]ction. AB Interier concept s.r.o. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na www:

http://www.okna-dvere-sedlacek.cz/drevo-hlinikove-dvere/selection/.

[27] SAPELI - Média. Sapeli dveře a zárubně. [Online] – [cit. únor 2012]. Dostupné na

www: http://media.sapeli.cz/index.asp?modul=fotobanka&styl=5&ID=99.

[28] PUR desky - Dveřní výplně - Dřevomateriály na výrobu eurooken a dveří. HAPex

s.r.o. [Online] http://www.hapex.cz/drevomaterialy-na-vyrobu-eurooken-a-

dveri/dverni-vyplne/PUR-desky.

[29] ČSN 73 0810. Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení. Praha : Český

normalizační institut, 2009.

[30] ČSN EN 13501-2+A1 (73 0860). Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí

staveb – Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti kromě

vzduchotechnických zařízení. Praha : Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a

státní zkušebnictví, 2010.

[31] Kupilík, Václav. Stavební konstrukce z požárního hlediska. Praha : Grada Publishing,

a.s., 2006.

[32] ČSN EN 14600 (74 6073). Vrata, dveře a otevíravá okna s charakteristikami požární

odolnosti a/nebo kouřotěsnosti – Požadavky a klasifikace. Praha : Český normalizační

institut, 2006.

[33] Rolovací garážová vrata LOMAX. Garážová vrata LOMAX, sekční garážová vrata,

posuvná vrata, rolovací vrata, průmyslová vrata. [Online] – [cit. únor 2012].

Dostupné na www: http://vrata.lomax.cz/cs/garazova-vrata/rolovaci-vrata/.

[34] MEMENTO, firemné materiály a prospekty SAINT – GOBAIN GLASS.

[35] ČSN EN ISO 10077-1 (730567). Tepelné chování oken, dveří a okenic - Výpočet

součinitele prostupu tepla - Část 1: Všeobecně. Praha : Český normalizační institut,

2007.

[36] ČSN EN 14351-1 +A1 (746075). Okna a dveře - Norma výrobku, funkční vlastnosti -

Část 1: Okna a vnější dveře bez vlastností požární odolnosti a/nebo kouřotěsnosti.

Praha : Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

78

[37] ČSN 73 0540-2 (73 0540). Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. Praha : Úřad

pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

[38] ČSN EN 1279-5+A2 (70 1621). Sklo ve stavebnictví - Izolační skla - Část 5:

Hodnocení shody. Praha : Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní

zkušebnictví, 2010.

Tato skripta jsou financována z evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky

NÁRODNÍ STAVEBNÍ CENTRUM

PROJEKT EDUR – EDUKACE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE

A7 – Navrhování výplní otvorů budov dle principů trvale udržitelné výstavby

Ing. Marek Polášek, Ph.D.

Toto skriptum prošlo oponentskou, jazykovou a grafickou úpravou.

Vydalo Národní stavební centrum roku 2012

1. vydání, 2012, náklad 25 výtisků

ISBN 978-80-87665-06-0