IKS-VŠEOBECNÁ GYMNASTIKA Předkládaná distanční opora je věnována základním východiskům a možnostem využití

obsahu všeobecné gymnastiky v hodinách tělesné výchovy i ve volnočasových aktivitách.

Jednotlivé kapitoly zahrnují základní informace o historii, vývoji a současném pojetí obsahu

všeobecné gymnastiky. Konkrétně rozebírají jednotlivé akce všeobecné gymnastiky a také

základní prostředky využívané k harmonickému rozvoji participujících jedinců.

Úvod

Ikona2

Daný text je určen především pro studenty studijních oboru TV a sport. Cílem textu je

seznámit s obsahem a pojetím všeobecné gymnastiky a předložit podněty a podklady pro

praktickou realizaci obsahu všeobecné gymnastiky, jak v hodinách školní tělesné výchovy,

tak ve sportovním tréninku.

Ikona1a

Čas potřebný ke studiu: 3 hodiny

Ikona1

Po přečtení a porozumění textu bude student schopen:

Vlastními slovy definovat všeobecnou gymnastiku.

Uvést základní fakta o vzniku, historickém vývoji a současném pojetí obsahu všeobecné

gymnastiky.

Vysvětlit a uvést příklady základních prostředků tvořící obsah všeobecné gymnastiky.

Ikona1

Cílem textu je poskytnout ucelené teoretické a metodické informace o oblasti všeobecné

gymnastiky, které jsou nezbytné k vytvoření představy o možnostech přiměřeného a

vhodného cvičení naší populace, která je vedle mnoha civilizačních problémů ohrožena mimo

jiné nedostatkem adekvátní pohybové aktivity (Zítko et al., 2000).

Změny, kterými prochází současná společnost, se odráží nejen v pojetí gymnastiky pobíhající

ve volném čase, ale i v rámci školní tělesné výchovy. Přinášejí vedle svobodnější volby

obsahu, cílů a větší míry svobody v rozhodování i zhoršující se pohybovou zdatnost a

zdravotní stav participujících jedinců. Rovněž materiální podmínky pro výuku gymnastiky ve

většině tělocvičen nejsou zrovna dostačující (Rychecký & Fialová, 2002).

I přesto se domnívám, že v pohybovém obsahu gymnastiky lze nalézt pro většinu jedinců

adekvátní fyzickou, tak i psychickou zátěž. Pohybový obsah gymnastiky díky své bohatosti a

různorodosti, tak představuje, podle mého názoru, ideální možnost dostatečného fyzického i

emocionálního vyžití pro jedince všech věkových skupin. Zejména zdravotní a kondiční

účinky pohybového obsahu provázené dosahováním postupných úrovní výkonnosti jsou

v gymnastice snadno dostupné a velmi konkrétní.

Při vhodném využití všech jejích možností může výrazně zvýhodnit participující jedince

v mnoha oblastech. Používá množství stimulů, které přispívají k rozvoji jedince nejen po

stránce fyzické, ale i psychické a sociální. Výrazně napomáhá ke zlepšení řízení a kontroly

pohybů těla, podporuje především uvědomělé provádění pohybů celého těla a jeho částí,

rozvoj vnímavosti jednotlivých pohybů, poloh, okolního prostoru, pohybu těla v prostoru a

koordinovaný a estetický pohybový projev. Řízeným zatěžováním ovlivňuje funkční přípravu

hybného systému jedince, kterou postupně vztahuje k výkonově nebo zdravotně orientované

zdatnosti. Navíc zlepšuje poznávací a emocionální rozvoj v oblastech řešení problémů tělesné

mechaniky a estetiky pohybu (Skopová & Zítko 2005; Werner, 2004).

Všeobecná gymnastika

Historický vývoj

Všeobecná gymnastika je historicky a kulturně spojená zejména s počátky Mezinárodní

gymnastické federace (F.I.G.), která tuto oblast pohybových činností označuje jako

„Gymnastics for All (GfA) nebo „Gymnastique pour Tous“. Na jejím zrodu se podílel Nicolas

J. Cuperus (BEL), zakladatel a prezident FIG, který 23. 7. 1881 představil svou vizi

gymnastiky sdružující jedince všech věkových kategorií, bez rozdílu pohlaví, kulturního a

sociálního původu a odmítající soutěžení. Vlivem většinového názoru a okolních událostí se

však gymnastika a FIG od nesoutěžního pojetí postupně odklonila a v roce 1903 bylo

uspořádáno první mistrovství světa v Antverpách v Belgii. Cuperusův odkaz však nebyl

ztracen a je významným faktorem i v současném pojetí gymnastiky (FIG, 2012b).

Vnímání a využití obsahu gymnastiky se stále vyvíjí a prochází mnoha proměnami

souvisejícími s úrovní poznání, ekonomickými, historickými, politickými a kulturními

událostmi v průběhu vývoje lidské společnosti. Za počátky lze označit „gymnastické“

systémy starověké Číny a Indie. Výchovu v starověkém Řecku a Římě kladoucí důraz na

harmonický a vyrovnaný rozvoj těla a duše (kalokagathia), zdravotní prevenci a účelné

využití volného času. Základy novodobého pojetí gymnastiky vznikaly v období renesance,

která byla po období středověku návratem k ideálům antické kultury. Koncem 18. století

začaly vznikat široce pojaté gymnastické systémy ovlivňující nejen fyzický rozvoj jedince, ale

v mnohých případech i národní a politické sebevědomí obyvatelstva. V Německu působil J.

Ch. Guts-Muths (1759 - 1839), který mimo jiné vytvořil základy nářaďové gymnastiky, kde

pro svůj cvičební systém sestrojil a využíval zvláštní jednoduchá nářadí, jejichž podstatou

byly různě silné a různě umístěné tyče a kladiny. Ve Švýcarsku J. H. Pestalozzi (1746 - 1827)

rozpracoval své pojetí tzv. kloubových cvičení (Gelenksübungen), základu moderních

prostných, které dělí na pohyby hlavy, trupu, paží a nohou.

Začátkem 19. století vznikal v Německu nový systém tělesných cvičení, jehož zakladateli byli

F. L. Jahn (1778 - 1852) a E. W. B. Eiselen (1792 - 1846). Bylo to v době, kdy Německo bylo

politicky rozdrobeno a jeho velká část, zejména Prusko, byla okupována francouzskými

napoleonskými vojsky. Vypjaté nacionální hnutí si vytklo za cíl vyhnat francouzské okupanty

a sjednotit Německo. Jahn začal roku 1811 organizovat veřejná cvičení pro mládež bez

rozdílu tříd a stavu v Hasenheide u Berlína. Někdy až pro 500 cvičenců současně. Cvičili ve

skupinách podle stáří a vyspělosti. Základem systému byla cvičení vhodná pro hromadný

výcvik jako chůze, běh, skoky, šplh, hody, střelba a zápas. Významnou roli při provádění

těchto cvičení hrálo různé nářadí a náčiní. Zřejmý je vliv GutsMuthsova pojetí. Z

GutsMuthsovy jednoduché klády vznikla hrazda, jím používaný kůň k voltižování byl dále

zjednodušován a nakonec z něho prodloužením, zvýšením madel a postupným odstraněním

těla mezi madly vzniklo nové nářadí - bradla, byly zavedeny kruhy, kolovadla a žebříky

Ve Švédsku P. H. Ling (1776 -1839) ve svém systému tělesné výchovy uplatňuje cviky,

jejichž účinek na tělo je podložen poznatky z anatomie a fyziologie člověka. Zdůrazňoval

jednoduchost, harmoničnost a důsledné procvičování celého těla. Velkou pozornost věnoval

správnému držení těla. Při tvorbě svého systému rozdělil tělo na 11 částí, které pak v každé

hodině soustavně procvičoval. Každý cvik se snažil zdůvodnit. Nářadí a náčiní nepoužíval

samoúčelné, jak tomu bylo často u německého systému, ale především ke zvýšení účinnosti

cvičení. Zaváděl jednoduchá a levná nářadí a náčiní. Zavedl ribstol, boom, lavičky, kladiny,

lana, stůl, bednu a žebříky. Využíval také hry a prostná, při nichž kladl důraz na dechová

cvičení. Tělesná cvičení měla formovat lidské tělo a činnost jeho orgánů. Prosazoval, aby se v

tělocvičné hodině postupně zaměstnaly svalové skupiny a vnitřní orgány. Správně vedený

tělocvik měl podle jeho názoru rozvíjet člověka nejen tělesně, ale i duševně, citově a

charakterově. (Skopová & Zítko, 2005; Štumbauer, 2002, Zítko et al., 2000).

Také v českých zemích byl v druhé polovině 19. století vytvořen tělovýchovný systém, jehož

hlavní osobností byl dr. Miroslav Tyrš (1832-1884). Při jeho tvorbě byl inspirován právě

antickým Řeckem, jehož vztah k tělu a tělesné kultuře se stal pro Tyrše vzorem nejen pro

tělesný a duševní harmonický rozvoj, ale ve smyslu širokého společenského uplatnění.

Nejednalo se však pouze o naplnění všestranného antického ideálu kalokagathie, ale o tvorbu

specifického životního stylu, způsobu života, prostřednictvím kterého lidé ve svém životě

jednají a konají (Černek, 2008).

Tyrš tělesná cvičení dělí do čtyř skupin:

1. cvičení bez nářadí a bez pomoci nebo odporu jiných,

2. cvičení nářaďová,

3. cvičení toliko pomocí jiných proveditelná (skupinová),

4. cvičení úpolová (odpory, zápas, rohování, šerm).

Ostatní cvičení do své soustavy až na výjimky nezařadil, výčet tělesných cvičení však

neuzavřel, ale naopak vybízel k jejich obohacování. Pod jeho vedením se vytvořily i základy

sportovní gymnastiky, atletiky, turistiky a některých branných činností. Někteří Tyršovi

následovníci však sport odmítli a zvláště od osmdesátých let 19. století se většina sportovních

odvětví začala rozvíjet mimo sokolskou organizaci (Štumbauer, 2002). Ani Tyrš nebyl

zastáncem výkonově pojatého sportu, který podle něj člověka odosobňuje. Nicméně sport a

sportovní zápolení zcela neodmítal, jen upozorňoval na možná negativa jednostranného

sportovního zaměření. Pro Tyrše bylo praktické vyjádření harmonie a sebeinterpretace

člověka realizováno do podoby všesokolských sletů. Ty vnímal jako vyvrcholení tělesné

kultury, výchovný ideál, největší svátek a oslavu lidství (Černek, 2008).

První slet byl uspořádán k 20. výročí založení Sokola v roce 1882 v Praze na Střeleckém

ostrově, kde před návštěvou 2500 diváků zacvičilo 696 cvičenců svou gymnastickou sestavu

(Kozáková, 1994).

Další všesokolské slety byly pořádány ve více méně pravidelných intervalech přerušované

pouze válkami a změnami politických režimů. Nicméně v roce 2012, jako vyvrcholení oslav

150. výročí založení Sokola, se konal v Praze XV. všesokolský slet, který kromě tradičního

průvodu a hromadných cvičení nabídl také různé společenské akce jako například mši v

chrámu sv. Víta, průvod na Petřín, pódiové skladby, divadelní představení či sportovní

soutěže.

Také FIG v roce 1953 obnovila myšlenku svého zakladatele a uspořádala gymnastickou

exhibici jako 1. Světovou gymnaestrádu v Rotrdamu. Ovšem teprve v 70 letech se začala

vážně zabývat návrhy na znovu obnovení gymnastiky pro všechny. FIG však nebyla

připravena a nejprve reagovala zřízením pracovní skupiny , jejíž činnost vedla k vytvoření

první komise „Gymnastics for All Committee“, která byla zvolena na kongresu FIG v roce

1984 v Los Angeles . V současnosti, více než kdy jindy, je myšlenka a obsahová náplň

gymnastiky pro všechny pevným základem všech sportů. Vytváří základ pyramidy

umožňující směřování k vrcholným výkonům elitních sportovců stejně jako ke zdravému

plnohodnotnému životnímu stylu běžné populace (FIG, 2012a; FIG, 2012b)

Pod vedením FIG Gymnastics for All jsou organizovány dvě celosvětové akce. První z nich je

od roku 1953 každé čtyři roky se opakující Světová gymnaestráda. Probíhá jako nesoutěžní

týdenní setkání okolo 20 tisíc gymnastů z celého světa.

Druhou akcí je od roku 2009, rovněž s frekvencí každé čtyři roky, World Gym for Life

Challenge vždy v období mezi světovými gymnaestrádami. Jedná se o mezinárodní soutěž

gymnastických skupin, přičemž prvního setkání se zúčastnilo 2 tisíce gymnastů (FIG, 2012a).

Světové gymnaestrády

Světová gymnaestráda je celosvětová, nesoutěžní akce pořádaná FIG –GfA každé 4 roky,

oslovující a sdružující největší počet aktivních účastníku ze všech událostí, které FIG

zajišťuje. Účast na této akci je možný pro každého, bez ohledu na pohlaví, věk, rasu,

náboženské vyznání, kulturu, schopnosti nebo sociální postavení. Pořádající členská federace

FIG, zvolená radou FIG, vystupuje jako hlavní organizátor, vytvářející si vlastní organizační

strukturu zastoupenou místním organizační výbor (Local Organising Committee). Pořádání

akce je uskutečňováno na základě předem daných pravidel a předpisů (World Gymnaestrada

Regulations a Organisational Directives), které spolu s formální dohodou podepsali jednotlivé

členské federace FIG (FIG, 2013).

FIG také jasně stanovuje cíle a program této akce.

Hlavními cíly světových gymnaestrád jsou:

podpora hodnot a rozmanitosti gymnastiky,

povzbuzení rozvoje a růstu gymnastiky pro všechny po celém světě,

poskytnutí pobídek pro smysluplnou práci v rámci členských federací FIG,

nabídka inspirujících požitků při cvičení a podpora osobní činnosti;

ukázka neomezených možností různých přístupů a myšlenek gymnastiky pro všechny,

prezentace nejnovějších poznatků a vývoje v gymnastice pro všechny;

pomoc ve vzdělání trenérů,

propojení gymnastů všech kontinentů jako příspěvek přátelství mezi národy,

prezentace rozmanitosti gymnastiky širší veřejnosti.

Program gymnaestrády se skládá z následujících částí:

zahajovací a závěrečný ceremoniál,

skupinová vystoupení,

hromadná vystoupení,

národní večery,

FIG Gala,

vzdělávací fóra.

První Světová gymnaestráda proběhla v roce 1953 v Rotterdamu, a to zejména díky úsilí

Johanenese Heinricha Francoise Sommera (NED). Účastnilo se jí 5 tisíc gymnastů.

Později, v 70. letech, Evropa a její kontinentální unie podpořila myšlenku světové organizace

o obnovení a udržení filosofie gymnastiky pro všechny v souladu s FIG. Tato myšlenka se

udržela až do dnešních dnů a je živá možná mnohem více než kdy jindy. To dokládá i zatím

poslední XIV. Světová gymnaestráda, která proběhla v roce 2011 ve švýcarském Lausanne.

Účastnilo se jí přes 20 tisíc cvičících z 55 zemí světa, včetně více než 900 cvičenek a

cvičenců z České republiky (FIG, 2012b).

World Gym for Life Challenge

World Gym for Life Challenge představuje nový koncept GfA, který je v současnosti rozvíjen

a podporován FIG. Jedná se o celosvětovou soutěžní akci pro skupiny, složené ze cvičících

bez ohledu na věk a pohlaví. Soutěžní skupiny mohou v 5 minutové skladbě zařadit jakýkoli

gymnastický prvek s nebo bez využití nářadí včetně možnosti hudebního doprovodu.

Jejich vystoupení je hodnoceno na základě míry zábavy, celkového dojmu, inovace,

originality, rozmanitosti a techniky (kvality a bezpečnosti cvičení). Hodnocení je prováděno

pomocí panelu odborníků. Všem skupinám, které se účastní soutěže, je na základě

předvedeného výkonu uděleno buď zlaté, stříbrné nebo bronzové umístění. Skupiny, které

dosáhnou na zlato v soutěži, se následně podílejí na vystoupení Gym for Life Gala. Tam je

následně rozhodnuto, která skupina bude vítězem a další čtyři roky držitelem ceny Bruno

Grandi Trophy. (Gym for Life, 2013).

Současné pojetí všeobecné gymnastiky

Všeobecná gymnastika představuje otevřený výchovně vzdělávací systém gymnastických,

cvičení pro všechny, bez ohledu na pohlaví, věk, schopnosti, kulturní či sociální původ.

Nabízí pohybové programy umožňující pohybovou seberealizaci vedoucí k rozvoji

celoživotního zájmu cvičenců o pohybovou aktivitu. Přispívá k upevnění zdraví, rozvoji

zdatnosti, podpoře fyzické, sociální, mentální a psychické pohody. Využívané aktivity by

měly být zábavné, rozvíjet pohybovou zdatnost, budovat pohybové základy, přispívat ke

vzniku přátelství a vycházet z národních a kulturních tradic a zájmů jednotlivých zemí (FIG,

2012a; Zítko et al., 2000).

Nabízené pohybové programy by měly být hodnotnou náplní volného času zaměřené

především na harmonický rozvoj osobnosti, od zdravotních účinků přes kultivaci pohybového

projevu až k rozvoji kondice, tvořivosti, estetického cítění či získání pozitivního sebevědomí

zlepšující společenské uplatnění. Ve vhodných případech je přínosné doplnění pohybových

aktivit o hudební doprovod, který podněcuje pozitivní emoce, pomáhá organizovat a řídit

pohyb či zvyšovat účinek cvičení. Cvičení jsou převážně realizována ve skupinách podle

společného zájmu nebo zaměření. Je však možné vytvářet a realizovat i individuální cvičební

programy. V kategoriích mládeže lze doporučit i formu soutěžení, nicméně i přes snahu podat

individuálně maximální výkon by měla být upřednostňováno a oceňováno získávání nových

zážitků a prožitků z pohybové činnosti (Zítko et al., 2000).

Prostředky všeobecné gymnastiky

Pohybový obsah všeobecné gymnastiky tvoří především systémy základní, kondiční a

zdravotní gymnastiky

Základními prostředky jsou tedy:

všestranně rozvíjející a kondiční cvičení,

cvičení s náčiním,

cvičení na nářadí,

akrobatická příprava a taneční průprava.

Tyto prostředky mohou být obsahem i jiných druhů gymnastiky, které se navzájem prolínají a

vzájemně ovlivňují. Z tohoto důvodů nelze jednoznačně charakterizovat a zařadit jednotlivá

gymnastická cvičení (Zítko et al., 2000).

Nyní si přiblížíme některé z uvedených prostředků všeobecné gymnastiky.

Všestranně rozvíjející a kondiční cvičení

Jedná se o cvičení, která jsou tzv. pohybovým základem. Jejich hlavní funkcí je napomáhat

celkovému rozvoji cvičence. Cílem je rozvoj širokého základu pohybových dovedností,

kondičních a koordinačních schopností, na který později navazuje rozvoj speciálních

schopností a dovedností. Zaměřují se na celkový rozvoj svalstva, podporu srdečně oběhového

a dýchacího systému, ale i volních vlastností. Mohou mít také roli zdravotní či kompenzační.

Využívají se zejména základní druhy pohybů a poloh těla či doprovodné polohy a pohyby

jeho částí. Řadíme mezi ně:

Postoje

Kleky

Sedy

Lehy

Podpory

Samozřejmostí jsou různé druhy chůze, běhů, skoků, obratů, ale i házení, lezení, šplhání,

překonávání překážek či nošení břemen (Dovalil et al, 2002, Lehnert, Novosad , & Neuls,

2001; Skopová & Zítko, 2005).

Tato cvičení představují jakýsi koncept, umožňující cvičencům objevit a seznámit se se

základními pohybovými možnostmi lidského těla. Tato fáze objevování a poznávání

pohybových možností svého těla je velmi významná pro úspěšnost či zrychlení následného

nácviku obtížnějších pohybových dovedností a i případnou pozdější sportovní specializaci.

Rozvoj vnímání svého těla pomocí objevování a poznávání jeho jednotlivých částí, jejich

pohybů a poloh je prvním krokem k osvojení základních poloh, které vymezují obtížnější

gymnastické cvičební tvary.

Cvičenec si musí uvědomovat pozici jednotlivých části svého těla a vědět jak je ovládat

samostatně i v součinnosti s ostatními částmi těla. Musí se naučit pocitově vnímat zapojené

svaly a vědomě kontrolovat svalové skupiny zabezpečující provedení poloh nebo pohybů

v jednotlivých kloubních spojeních.

V následujících tabulkách je uvedeno jedno z možných rozdělení pohybových činností, které

vytváří požadovanou pohybovou zkušenost. Uvedené aktivity také seznamují cvičence

s mnoha specifickými gymnastickými pojmy, jejichž znalost rovněž usnadňuje proces

motorického učení.

Prostorové vnímání s l o u č it

sloučit Směry Prostory Způsoby

pohybu Úrovně Vzdálenosti Rozsahy Roviny

Vpřed Dolů Obecný Přímo Vysoká Blízko Velký Sagitální

Vzad Diagonálně Osobní Po křivce Střední Daleko Střední Frontální

Vlevo Vertikálně Klikatě Nízká Těsně u Malý Transverzální

Vpravo Horizontálně

Nahoru

sloučit Tělesné vnímání sloučit sloučit

Části těla (sloučit) Tvar těla Poloha těla Strana těla

Hlava Zápěstí Malý Postoje Přední

Oči Prsty na rukou Velký Kleky Zadní

Brada Dolní končetiny Široký Sedy Boční

Krk Stehna Úzký Lehy Horní

Záda Kolena Dlouhý Podpory Spodní

Hrudník Bérce Krátký Visy

Břicho Kotníky Přímý Polohy letícího těla

Boky Chodidla Vysazený

Hýždě Paty Prohnutý

Trup Prsty na nohou Natočený

Paže Symetrický

Ramena Asymetrický

Lokty

Základní pohybové struktury

Nelokomoční Lokomoční Ostatní

Tělo nebo jeho části

mohou… Chůze Zvedání

Kroužit/valit se

(rolovat)/točit se Běh Pokládání

Pokrčit se/skrčit se Poskoky snožmo/z 1 na 2/z 1

na 1 Přitahování

Propnout se/ohnout se/zkřížit Klouzání Odtlačování

Zpevnit se/uvolnit

se/protáhnout se

Lokomoce ve smíšených

podporech Házení

Zaujmout polohu Lezení po čtyřech

vpřed/vzad/stranou/s obraty Chytání

Hmitat

Lezení po čtyřech břichem

vzhůru vpřed/vzad/stranou/s

obraty

Odbití

Uchopovat/pouštět se Lezení po třech Kopnutí

Komíhat/houpat se Poskoky ruce nohy, souruč –

snožmo

Balancovat na 1,2,3,4

částech těla

Lezení po čtyřech souruč-

střídnonož/střídnoruč-

snožmo

Přímé skoky snožmo ze

dřepu do dřepu/z podřepu do

podřepu/vpřed/vzad

Plazení

Převaly

Ručkování ve visu/smíšeném

visu

Ručkování v prostých

podporech

Vzájemné vztahy

Části těla, spolucvičenci, náčiní, nářadí, směry

Nahoru/dolů Uvnitř/mezi/venku Obklopující

Přes/pod Vpředu/vzadu Dohromady/samostatně

Dovnitř/ven Vedle/napříč Blízko/daleko

Vysoko/nízko Směrem k/směrem od Nad/pod

Spojení/rozdělení Horizontálně/vertikálně Okolo/skrz

Okolo/přes Otevřený/zavřený

Úsilí sl ouč it

Proud Čas Síla Prostor

Vyrovnané/nevyrovnané Rychlé/pomalé Jisté/čisté Přímé/nepřímé

Volné/vázané Stálé/nepravidelné Silné/slabé Stabilní/měnící se

Stabilní/měnící se Zrychlující/zpomalující Těžké/lehké

Jemné/hrubé Náhlé/nepřetržité

Plynulé/nepravidelné

Během objevující a poznávací fáze, kde se cvičenci seznamují s pohybovými možnostmi

svého těla, začínáme postupně využívat přesných terminologických pojmů. V instrukcích

používáme specifické pojmy a dbáme na správné provedení pojmenovaných pohybů a poloh.

To následně umožňuje cvičencům lépe porozumět pokynům učitele při osvojování nových

dovedností. Na příklad jakmile cvičenci umí provést a správně pojmenovat vámi požadované

polohy, vyžadujte po nich cvičení, při kterém vyslovujete názvy jednotlivých poloh a cvičenci

je musí co nejrychleji zaujímat: sed skrčmo – dřep – leh na břiše – sed roznožmo – atd.

Základy odborné terminologie dávají učitelům a žákům (cvičencům) společný jazyk, který

mohou využívat k popisu gymnastických pohybových dovedností. Zrychluje se učební proces

i schopnosti cvičenců kombinovat jednotlivé dovednosti, protože jsou okamžitě schopni

asociovat požadovaný pohyb, polohu či směr s jeho názvem.

Kondiční cvičení jsou náročnější než cvičení využívaná v rozcvičení. V naší literatuře se mezi

kondiční cvičení řadí především cvičení zaměřená na rozvoj síly, rychlosti či vytrvalosti.

V anglosaských zemích se často pod pojmem „conditioning“ skrývá i rozvoj pohyblivosti.

Je to z důvodu, že vyváženost mezi rozvojem kloubní pohyblivosti a svalové síly je velmi

významným faktorem ovlivňující odolnost kloubů vůči podstupovanému zatížení. Zatímco

oslabené svalové skupiny obklopující kloubní spojení mohou vést k jejich nestabilitě,

zkrácené svalové skupiny (s vysokým svalovým tonem) zpravidla způsobují omezení jejich

hybnosti. Oba popsané případy mohou vést k výrazným zdravotním problémům omezující

možnost aktivního provozování jakékoli pohybové činnosti.

Z kondičních cvičení se zaměříme na cvičení posilovací.

V rámci všeobecné gymnastiky jsou posilovací cvičení zaměřena zejména na rozvoj všech

svalových oblastí bez ohledu na případnou sportovní specializaci.

Cílem je zvýšit funkční zdatnost svalů se zaměřením na:

správné držení těla,

prevence svalové atrofie,

zlepšení nitrosvalové a mezisvalové koordinace,

upravení tonické nerovnováhy v jednotlivých pohybových segmentech,

zlepšení stability a pevnosti kloubních struktur.

Teprve později můžeme zařazovat speciální silovou přípravu zaměřenou například na rozvoj

těch svalových oblastí, které jsou významné pro jednotlivé činnosti či specializace (pro

cvičení na nářadí, apod.)

Při výběru posilovacích cvičený bychom měli znát a dodržovat všeobecné zásady posilování:

volit všestranná pestrá cvičení,

upřednostňovat dynamická a vedená cvičení před cvičením statickým,

nezadržovat dech – „do síly“ při svalové kontrakci dochází k výdechu, při uvolnění,

svalové relaxaci k nádechu,

nadměrně zatěžovat klouby a páteř (vodně volit polohy těla, při jednotlivých cvicích

vzhledem k velikosti zátěže),

provádět cvičení v maximálním možném rozsahu,

postupně zatěžovat protilehlé svalové skupiny (svaly břicha, zad, mezi lopatkové,

prsní, atd.),

provádět posilovací cvičení alespoň 3x týdně (aby došlo k rozvoji úrovně svalové síly)

Pro děti a začátečníky má nezastupitelný význam tzv. přirozené posilování. Jedná se o

využívání dynamických i statických cvičení z oblasti gymnastiky, atletiky a úpolů, kde jako

zátěž využíváme tělo cvičence nebo jeho části či silové působení partnera. Statická cvičení

využíváme zejména pro zlepšení kvality pohybů a ke zvládnutí či zlepšení držení těla ve

využívaných polohách a pohybech.

Gymnastické posilovací programy by neměly být zaměřovány na rozvoj a zvětšení svalové

hmoty jedince. Měly by poskytovat strukturální a funkční vývoj (progresi) svalových skupin

bez zvýšení tělesné hmotnosti.

Manipulace s velikostí zatížení spočívá v možnosti ovlivňovat míru mechanické výhody,

kterou lidské tělo má během provádění zvoleného cvičení. To může efektivně zvyšovat sílu,

kterou musí svaly vyvinout k dosažení zvolené polohy nebo pohybu.

Jednou z možností zmenšení této mechanické výhody je změna polohy těla během cvičení.

Progresivní zvýšení obtížnosti cvičení pomocí změny polohy těla je založeno na oddalování

jednotlivých segmentů od středu těla (těžiště), čímž se cvičení stává obtížněji zvládnutelným a

to díky pákovým mechanismům.

nebo

nebo

Vzhledem k tomu, že stejně jako u rychlosti či koordinace jsou jednotlivé silové schopnosti

jakoby samostatné, je nezbyté rozlišovat, jakou sílu chceme rozvíjet. Na základě toho

určujeme a využíváme jednotlivé metody silové přípravy.

O tom, který druh síly budete rozvíjet, rozhodují 3 parametry (tzv. metodotvorní činitelé):

5. velikost odporu (hmotnost, kterou překonáváme nebo opakovací maximum),

6. počet opakování (délka výdrže),

7. rychlost pohybu.

Metody silové přípravy

Mezi nejvíce využívané metody rozvoje svalové síly patří v gymnastice metoda:

opakovaných úsilí,

izometrická,

vytrvalostní.

Tyto metody by spolu s metodou rychlostní měly tvořit základ pro posilování mládeže a

začátečníků. Ostatní metody by Fejtka (1987) měly být do gymnastického tréninku

zařazovány později s ohledem na věk a trénovanost cvičenců (Fejtek, 1987; Perič, 2004). Dále

uvádí, že jejich předčasné použití sice může vést dočasně k rychlejšímu nárůstu svalové síly,

ale současně dochází k přivyknutí mladého organismu na tyto podněty a ten v pozdějších

letech již nemá na co reagovat, neboť nelze do nekonečna zvyšovat objemy zatížení. Tím se

značně sníží možnost rozvinutí potenciálu vloh cvičenců.

Pro popis jednotlivých metod odkazujeme na literaturu: Choutka a Dovalil (1991); Fejtek

(1987); Krištofič (2000).

Obecně se však lze řídit následujícími doporučeními:

vysoký počet opakování (20 a více) – vede k rozvoji svalové vytrvalosti,

střední počet opakování (6-12) – dochází k hypertrofii, zvýšení síly a zlepšení

nervosvalové koordinace,

malý počet opakování (1-6) – zvyšuje maximální svalovou sílu a vede k mírné

hypertrofii.

Prostředky silové přípravy:

Prostředky rozvoje síly tvoří především cvičení založená na překonávání vnějšího odporu a

zjednodušeně se označují jako silová cvičení.

Jsou to cvičení, která umožňují zatěžovat jak celý svalový systém, tak výběrově některé

svalové skupiny.

Pro účely všeobecné gymnastiky jsou vhodné zejména:

pro pletenec ramenní a svalstvo paží – jakékoli pohyby při kterých je hmotnost těla

podpírána pažemi, kliky, vrhy, hody, cvičení s malými činkami nebo gumovým

expanderem, ručkování a poskoky ve smíšených podporech, shyby v nadhmatu i

podhmatu (ve smíšených i prostých visech), modifikované kliky, kliky na bradlech,

šplh s přírazem (i několikrát po sobě bez opuštění lana či tyče),

břišní a bedrokyčlostehenní svaly – leh-sed, klek-náklon vzad, výmyky, překoty ve

visu, opakované sedy-lehy na šikmé lavičce, přednožování v lehu na šikmé ploše či ve

visu na žebřinách i se zátěží, přednos ve visu a ve vzporu,

svalstvo dolních končetin – odrazy a skoky do dálky a výšky, dřepy, skoky ze dřepu a

do dřepu, poskoky, výpony, chůze a běh s odporem (do kopce, do schodů), opakované

dřepy u žebřin, dřepy jednonož, výpony jednonož

pohybové hry zaměřené na rozvoj svalové síly – úpolové hry

Velmi vhodným prostředkem nejen pro rozvoj síly jsou různé způsoby lezení, šplhání,

ručkování a stoupání. Tyto činnosti mají velký význam i pro praktický život. Je to činnost

přirozená vedoucí k osvojování mnoha dovedností, k zvýšení obratnosti, sebedůvěry a

odvahy. Lezení spolu s různými způsoby ručkování ve visech smíšených i prostých je

průpravou a předpokladem pro šplhání a zdolávání rozmanitých překážek a překážkových

drah. Jedná se o komplexní posilování, neboť při lezení se pohybu účastní současně paže i

nohy. Přispívá k utváření klenby nožní, k posílení svalstva dolních končetin, paží i trupu.

Lezení lze provádět ve visech nebo podporech. Zahrnuje vylézání, slézání, prolézání,

přelézání a v neposlední řadě i plazení.

Celá skupina posilovacích cvičení vyžaduje poměrně hodně času, a proto je vhodné využívat

hromadnou formu cvičení. To však předpokládá větší množství vhodného nářadí, které je

v tělocvičně k dispozici. Volíme vždy takovou formu střídání cvičenců, která vylučuje

ztrátové časy. Střídáme například cvičence v proudech, vylézáme po jednom a slézáme po

druhém nářadí apod. Teprve v případě dostatečného zvládnutí daného cvičení lze zařadit herní

či závodivou formu. Využíváme nejen žebřin, ale i žebříků, průlezek a kombinace různého

nářadí.

Cvičení s náčiním

Cvičení s náčiním má v rámci všeobecné gymnastiky široké uplatnění. Přispívá k pestrosti

pohybového obsahu, rozvoji manipulace s předměty, podněcování pohybové tvořivosti a

v neposlední řadě k rozvoji koordinace zejména ves smyslu prostorové orientace těla a

zrakové orientace s odhadem vzdálenosti. Využívá rozmanitých cvičení, jak s netypizovaným,

tak i typizovaným náčiním. Soulad pohybu těla cvičence s pohybem náčiní, případně i

s hudebním doprovodem umožňuje pohybovou seberealizaci cvičenců všech věkových stupňů

i výkonnostních kategorií.

Základní metodický postup při nácviku techniky náčiní je podle Zítka et al. (2000)

následující:

vysvětlení držení či úchopu náčiní,

pohyby náčiní po přímkách, křivkách, obloucích,

předávání náčiní,

kruhy, osmy,

vyhazování a chytání,

specifické činnosti pro jednotlivé druhy náčiní,

cvičení s náčiním ve dvojicích či skupině.

Využíváme zejména malé míčky, míče, gymbally, švihadla, gymnastické tyče, následně

obruč, stuhu či kužele.

Cvičení na nářadí

Jsou to pohybové činnosti, při nichž se na speciálních konstrukcích překonává vnitřními

silami hmotnost vlastního těla.

Využití nářadí a výběr cvičebního obsahu se uskutečňuje zejména na základě účinnosti, účelu,

přiměřenosti, dostupnosti, věku, zdatnosti a tělesné konstituce cvičenců.

Lze využívat lavičky, žebřiny, žebříky, šplhadla, švédské bedny, malé trampolíny, hrazdy či

kladiny a to zejména v různých kombinacích a s různým zaměřením:

pro nácvik gymnastických dovedností,

pro kondiční přípravu.

jako překážky.

Kromě základního nácviku volíme zejména formu pohybových úkolů či pohybových her.

Jednou z vhodných forem využití nářadí v rámci všeobecné gymnastiky jsou překážkové

dráhy.

Představují systematické uspořádání tělocvičného nářadí do dráhy, kterou cvičenci

zdolávají na základě předem stanovených pokynů či pravidel.

Překonávání nářadí přeměněných v překážky představuje pro cvičence dovednosti, jejichž

úspěšné osvojení a využívání by mělo spadat do základního pohybového fondu každého

jedince. Vedle pohybového rozvoje dochází při plnění pohybových úkolů i ke změnám

v psychické oblasti a to zejména v oblasti sebehodnocení, hodnotové orientaci, sebedůvěry či

prožití vlastní důležitosti atd.

Překážkové dráhy mohou být monotematické, zaměřené na rozvoj určité schopnosti či

dovednosti, nebo polytematické (smíšené), ve kterých dochází ke kombinaci více činností

s různým zaměřením.

Překážky v rámci překážkové dráhy mohou být zaměřeny na:

rozvoj rovnováhy (využívají se lavičky, kladinky, kruhy apod.)

rozvoj síly dolních končetin (např. odrazy či doskoky) spojený s překonáváním nejen

přeskokového nářadí nebo pomocí opakovaných odrazů v kombinaci s nářadím

využití akrobatických cvičebních tvarů při zdolávání prostoru mezi jednotlivými

překážkami (kotouly, přemety stranou, apod.)

Možnosti organizace pohybu na překážkové dráze

Individuální zdolávání překážkové dráhy

Dráhu zdolává pouze jeden cvičenec, učitel (cvičitel) měří čas. Tento způsob lze využít

zejména pro opakované měření stejné překážkové dráhy a dlouhodobější sledování cvičenců.

Není příliš vhodný do hodin Tv, protože zaměstnává pouze jednoho cvičence, čímž snižuje

efektivitu využití pedagogického času.

Hromadné zdolávání překážkové dráhy

Překážkovou dráhu prochází všichni jedinci. U nových či neobvyklých překážkových drah

nebo u malých cvičenců je při jejich překonávání kladen důraz zejména na radost z pohybu a

prožitek. Tempo překonávání překážek si řídí cvičenci sami. Mohou být začleněny prvky

spolupráce, vzájemné dopomoci nebo si cvičenci mohou sami volit způsob překonání

jednotlivých překážek. Při větším počtu cvičenců je vhodné je rozdělit a zahájit činnost

současně v různých částech překážkové dráhy nebo zdvojit jednotlivá stanoviště překážkové

dráhy.

U vyspělejších cvičenců lze zvolit i soutěživou formu dvojic či družstev s cílem co

nejrychlejšího zdolání překážkové dráhy (čas). Nebo i formu stíhacího závodu, kde je cílem

dohonit jedince (např. družstvo), které startuje na začátku druhé poloviny dráhy.

Podněty pro tvorbu překážkových drah

Dbejte na bezpečnost

Využívejte různých druhů pohybů

Zmenšujte plochy kontaktu těla s nářadím (bedny, lavičky, kladinky, lano,…)

Postupujte od stabilních podložek k nestabilním, od horizontálních překonávání

k vertikálnímu, od nízkého nářadí k vysokému

Využívejte nářadí k překonání jiného nářadí nebo vzdálenosti od jednoho nářadí

k druhému (zhoupnutí na laně nebo na kruzích, přelézání z nářadí na nářadí)

Měňte podmínky překonávání překážek (rychle – pomalu, se zavřenýma očima, ve

vázané dvojici, s přenášení předmětů, apod.)

Překonávejte překážky ve skupinách

Cvičení akrobatická

Akrobatická cvičení jsou chápana jako cvičení, která svou obtížností a technikou provedení

přesahují obsah cvičení prostných, zejména v požadavcích na úroveň pohybových schopností

– síly, pohyblivosti a obratnosti. Akrobatická cvičení, přenesená do gymnastiky z původní

profesionální artistiky, představují podstatnou část pohybového obsahu gymnastických sportů.

Vedle toho mohou a jsou využívány jako jeden ze základních prostředků sloužících

k všestrannému pohybovému rozvoji nejen v rámci školní tělesné výchovy. Pohybový obsah

akrobatických cvičení je uspořádán do dvou součástí - pohyby a polohy.

Mezi pohyby řadíme:

Pády

Jsou pohyby celého těla, jejichž hlavním znakem je přechod z vyšších poloh do nižších

uskutečňovaný působením tíhy těla. Podle směru je dělíme na pády vpřed, vzad, stranou.

Mety

V akrobacii chápeme mety jako pohyby celého těla, jejichž hlavním znakem je přechod

nohama na d základnou přes myšlenou spojnici rukou spočívajících na základně. Jsou

uskutečňovány švihovým pohybem dolních končetin, a to buď odrazem od základny, nebo

krouživým pohybem nad základnou.

Převraty

Jsou pohyby celého těla, při kterých dochází k jeho převrácení kolem pravo-levé nebo předo-

zadní osy.

Akrobatické skoky

Jedná se o pohyby celého těla vyznačující se dočasným oddálením těla od základny. V letové

fázi nedochází k převrácení těla a je doprovázena pohyby paží, nohou a trupu zpravidla

s velkým rozpětím a rozsahem pohybu.

Mezi polohy patří:

Rovnovážné postoje a kleky

Statické polohy těla prováděné nejčastěji na jedné noze, přičemž poloha volné nohy, trupu a

paží dotváří celkovou polohu těla.

Akrobatická cvičení v sedu a lehu

Polohy celého těla, při nichž tělo spočívá na základně hýžděmi, vnitřní nebo zadní stranou

stehen a je vyžadována zvláštní dovednost nebo značný rozsah pohybu v kyčelních kloubech.

Akrobatická cvičení v podporu

Jsou to zejména prosté podpory, při nichž tělo spočívá na základně rukama nebo částmi paží,

nebo obtížnější smíšené podpory, při nichž tělo spočívá na základně částmi paží a ještě jinou

částí těla (stoj na hlavě).

Akrobatická (pohybová, motoricko-funkční) příprava

Předpokladem pro úspěšné zvládnutí širokého obsahu gymnastiky je zvládnutí

charakteristických pohybových činností, které zabezpečují perspektivní zvyšování obtížnosti.

To umožňuje akrobatická příprava, kterou rozumíme cílenou přípravu pohybového aparátu

směrující k získávání základních pohybových návyků s důrazem na specifické držení těla,

nezbytných pro gymnastický výkon nejen z hlediska estetiky a elegance, ale především jako

základní předpoklad technického zvládnutí gymnastických dovedností bez zdravotního

poškození jedince.

Úzce souvisí s funkční přípravou a přispívá k rychlejšímu a technicky správnému nácviku

cvičebních tvarů.

V systému sportovní přípravy je chápána jako část propojující jak kondiční, tak i technickou

složku.

Řadíme do ní nejjednodušší pohybové návyky, jejichž osvojením začíná technická příprava

gymnasty:

návyk gymnastického držení těla (hlava, trup, paže nohy) v základních polohách a

jednoduchých pohybech

nácvik základních poloh a pohybů na jednotlivých nářadích

zpevňovací příprava

odrazová příprava

doskoková příprava

rotační příprava

podporová příprava

Gymnastické držení těla

Zvládnutí zásad gymnastického držení těla podmiňuje rozvoj dalších pohybových vzorců.

Vychází z obecných zásad držení hlavy, ramen, páteře, pánve, kolen a špiček nohou, ale

odlišuje se požadavkem, aby držení těla nebo jeho částí vždy odpovídalo mechanickým

zákonům působících v příslušném cvičebním tvaru.

Gymnastické držení těla se vyznačuje:

zpevněním těla a jeho segmentů a celkovým zvýšením svalového napětí

častým vyloučením pohybu v kloubu loketním, kyčelním a kolenním

propnutím nártů a špiček

Zpevňovací příprava

Jde o nácvik specifického gymnastického držení těla, které má význam v rámci zdravotní a

úrazové prevence, v oblasti techniky cvičení a v neposlední řadě i estetiky pohybového

projevu. Je zaměřena na rozvoj dovednosti udržet zpevněné tělo v obtížných polohách a

pohybech pomocí cílené svalové aktivity a zamezit tím nežádoucím souhybům mezi

tělesnými segmenty. Konkrétně jde o zpevnění celého těla s omezením pohybu především

v oblasti páteře, kloubů loketních, kyčelních a kolenních. Dále se jedná o zvládnutí jemné

motoriky statického a dynamického držení středu těla a jeho periferních částí, které mají

eminentní význam pro pohybové provedení všech dynamických i statických prvků. Jejich

dokonalé ovládání je totiž důležitým předpokladem pro výsledný gymnastický výkon.

Gymnastické držení těla a jeho částí se musí, stejně jako cvičební tvary, samostatně

nacvičovat (držení paží, zad, dolních končetin, špiček, prstů, apod.)

Statické zpevnění těla

Praktické zkušenosti ukazují, že k rozvoji ovládání těla je nutné vyžadovat cvičení s vysokou

koncentrací na sebe a své tělo. Základem pro to je cílené svalové řízení, zvláště pak izolace

těla a jednotlivých kloubních oblastí. Proces uvědomělého zpevňování probíhá vždy od

hmotného středu těla směrem k okrajovým částem (končetinám). Tréninková cvičení použitá

s ohledem na tyto aspekty působí významně na ekonomické a energetické nasazení, včetně

rozvoje schopnosti rychlého a přesného pohybového provedení. Právě z tohoto důvodu se ze

začátku zařazují cviky prováděné s jednoduchým statickým napětím a uvolněním, tedy

cvičení výrazně využívající izometrické svalové činnosti. Provádí se nejprve v leže, posléze

v sedu, kleku, stoji a s přidáváním pomalých uvědomělých pohybů. Následně se pohybový

úkol provádí rychleji a silněji nebo se polohy těla udržují proti zesíleným vnějším silám

Požadavky na vlastní kinestetickou kontrolu a tím i na svalovou citlivost, dodržování

rovnováhy a prostorovou orientaci se zvyšují, pokud je třeba udržet protažené tělo při

cvicích pouze s malou opornou plochou.

K nejzákladnějším prvkům rozvíjející rovnováhu, orientaci a přímé držení těla v gymnastice

patří stoj na rukou. Jeho dokonalé zvládnutí v nejrůznějších podmínkách uchopení a způsobů

opory je pro další výkonnostní růst nezbytné.

Dynamické zpevnění těla

V dynamickém režimu se působení vnějších sil v každém okamžiku mění. Znamená to, že

musí být postupně zapojovány, často ve velmi krátkém časovém úseku, různé svalové skupiny

a cvičenec musí regulovat jejich napětí (tonus). Aby se však mohly provádět potřebné

cvičební techniky, je třeba u hraničních poloh (předklony, úklony a záklony) velkých změn ve

tvaru páteře a poloh sousedních kloubů. Jestliže u statického držení těla zůstával trup ve

stabilním držení a ve všech případech provokoval (způsoboval) rozdílné vnější odpory a různé

podmínky rovnováhy a orientace, tak v tomto případě se využívá především k usměrnění

pohybu. Cílem je dosáhnout časově a prostorově diferencovaného napětí a uvolnění svalstva,

při velké kloubní pohyblivosti, vysokém pohybovém tempu a komplikovaném pohybovém

úkolu.

Skupinou cviků, které výrazně rozvíjí tělesnou a svalovou citlivost jsou například vlny tělem.

Jejich pomocí se přenáší pohybový impuls do mnohých gymnastických technik přes

jednotlivé části těla. Pro jejich správné provedení je důležitá postupnost, návaznost vysazení a

prohnutí a především dokonalá koordinace zpevnění a uvolnění. To tvoří v konečné podobě

pohybovou harmonii a rytmus.

Prostředky:

Vlny tělem:

1. od rukou k nohám nebo opačně

2. stranou

3. na zemi (vyžadují největší koordinaci a sílu)

4. kolébky v lehu, lehu na břiše a lehu na boku

5. obraty v lehu

Odrazová příprava

Cílem odrazové přípravy je zvýšení úrovně kondiční způsobilosti nohou a paží a zkvalitnění

techniky gymnastického odrazu ve smyslu koordinace činností jednotlivých segmentů a

svalových skupin.

Odrazová příprava dolních končetin

Odraz nelze chápat jen jako pouhé odpoutání těla od podložky, ale jako sled pohybových akcí

určujících výšku, délku a rotaci skoku. Odraz je koordinačně složitý proces, který je

výsledkem extenze v kyčelních, kolenních a hlezenních kloubech, jehož účinnost se zvětšuje

koordinovaným doprovodným pohybem paží.

Veškerá svalová činnost se v okamžiku odrazu odehrává v rozmezí 0,08-0,16 sec na přeskoku

a 0,04-0,1 sec. u akrobatických skoků, což klade vysoké nároky na svalovou připravenost,

svalovou koordinaci, rychlost reakce, řídící činnost a orientaci v prostoru a čase.

V gymnastice se používá 2 zákl. způsobů odrazu:

úderný (úderový) – po náskoku na špičky dochází ke zpevnění kloubních spojení

dolních končetin, stlačení podložky (můstek, akrobatická podlaha) a výbušnému

odrazu při využití odrazových vlastností podložky (odraz z můstku, odraz v akrobacii

při saltech po převodových tvarech – rondát salto, apod.)

ztlumený – odraz probíhá:

a) přes špičku, z celého chodidla, přes různě velký podřep (salto vzad z místa, odraz na

přemet vzad po rondátu)

b) „zhoupnutím“ z paty na špičku (odraz na „šprajcku“, „araba“ apod.)

Z biomechanického pohledu je každý odraz složen ze 3 fází:

amortizační – těžiště těla se pohybuje dolů, nohy se pokrčují

přechodové – upravuje se postavení článků těla vzhledem ke struktuře skoku

akční – charakteristická dopnutím nohou v kolenních, kyčelních i hlezenních kloubech

a energickým pohybem paží do žádané polohy

U všech cvičení dbáme na správnou techniku odrazu a práci paží se snahou o zdokonalení

dílčích pohybů. Tzn. přirozený švih paží ze zapažení do předpažení vzhůru, propnuté špičky a

kolena a přímé držení těla.

Prostředky:

běh, cval stranou, skiping, liftting, odpichy, zakopávání, koleso, poskoky snožmo, poskoky

z podřepu do podřepu, poskoky snožmo se skrčováním dolních končetin v letové fázi, skiping

na měkké podložce (duchně), výpony na žebřinách s výdrží ve výponu (na dvou nebo na

jedné noze), píďalky (posunování se po podložce ve stoji spojném jen pomocí pohybu prstů,

běh ve vodě,….

Odrazová příprava horních končetin

Je zaměřena na rozvoj explozivní síly paží a pletence ramenního.

Prostředky:

1. kliky ve vzporu ležmo s odrazem

2. kliky na stálkách ve vzporu ležmo vysazeně, nohy jsou opřeny o bednu, úhel paže – trup

je přímý (180°)

3. odrazy rukama ve vzpažení od stěny ze stoje ve vzdálenosti 1m od ní

4. odrazy ve vzporu ležmo (různé směry a obraty)

5. poskoky souruč ve vzporu ležmo

6. poskoky souruč ve stoji na rukou

Doskoková příprava

Nácvik doskoků je nutnou podmínkou bezpečného absolvování základní gymnastické

přípravy. Doskokem rozumíme změnu směru pohybujícího se hmotného tělesa ve smyslu

zmenšení kinetické energie až k nulové hodnotě. Jedná se tedy o dovednost ztlumit kinetickou

energii letícího těla umožňující zvládnutí přesných doskoků různého typu. S ohledem na

charakter dráhy těžiště a rotace těla kolem různých os je počet typů doskoků značný.

Hlavními předpoklady pro úspěšné zvládnutí doskoku jsou síla dolních končetin (tzn, síla a

pružnost v oblasti kloubu hlezenního, kolenního a kyčelního v součinnosti se svaly zádovými

a břišními), orientace v prostoru (včasná a dostatečná orientace v letové fázi před

uskutečněním doskoku) a rovnovážné schopnosti (zisk stability přiblížením těžiště těla

(snížením) k místu plochy opory (dopadu)).

Amortizační fáze doskoků je časově, prostorově i co se týká potřebného svalového úsilí velmi

rozdílná, neboť pohybový obsah gymnastiky v sobě zahrnuje různé pohybové struktury

(přeskoky, akrobacie, seskoky z nářadí, apod.) a tím i různou velikost kinetické energie těla

cvičence, v závislosti na rychlosti rozběhu, velikosti odrazu, výšce a činnosti v letové fázi,

složitosti pohybu apod.

Z tohoto důvodu musí specializovaná technická příprava pro doskoky tuto širokou variabilitu

doskoků brát v úvahu včetně doprovodných situací ztráty a obnovy rovnováhy. Začíná od

nejjednodušších doskoků a končí nejsložitějšími případy, kdy se kombinuje rychlá rotace těla

s různými formami přemísťování s cílem pružného a přesného doskoku. Využívaná průpravná

cvičení se musí postupně stále více přibližovat skutečným podmínkám doskoků z nářadí či

podmínkám cvičení v akrobacii a doskokům při přeskoku.

Hlavní zásady doskoku jsou:

doskok na obě nohy

doskok přes špičky na celé chodidlo do podřepu

paralelní postavení nohou v šíři boků (ne chodidla u sebe)

podřep – kolena nad špičky

hlava mírně skloněná

záda zakulacena

doskok tlumíme silou svalů všech kloubů dolních končetin

paže – upažit dolů – balancování polohy

Čím je doskok prudší, z větší výšky, tím vyžaduje vyvinutí většího svalového úsilí provázené

větším snížením těžiště těla i větším spuštěním paží. Úhel mezi stehnem a bércem by však

neměl být menší než 90°.

Prostředky:

8. opakované skoky na místě s doskokem po každém skoku

9. skoky na místě s přesně určeným počtem či velikostí obratu

10. seskoky z vyšší podložky na nižší (doskok s výdrží v podřepu na celých chodidlech)

11. seskoky z vyšší podložky na nižší s pohybem nohou, obraty

12. z rozběhu skok do přesného doskoku (i s obraty, pohyby nohou, přes překážku)

13. doskok na různé druhy podložek

Rotační příprava

Převážná část gymnastických pohybových struktur je doprovázena rotací okolo některé z os:

pravo-levé (např. kotoul, salto), předo-zadní (např. přemet stranou), vertikální (podélné,

výškové) (např. skok s obratem o 360°) nebo jejich kombinací. Účelem této přípravy je

především naučit cvičence roztáčet tělo v prostoru kolem jednotlivých os otáčení.

Identifikovat směr točivosti, který je pro daného cvičence přirozenější (testy pohybové

laterality). Rozvinout orientaci v prostoru, která je pro vícenásobné rotace a současné rotace

kolem více os limitujícím faktorem. Stimulovat kinestetickou diferenciaci, která umožňuje

vnímat rychlost otáčení těla nebo jeho částí kolem jednotlivých os a naučit udržet

nejvýhodnější postavení těla při rotaci na nářadí i v bezoporovém stavu.

Prostředky:

Jako prostředky zařazujeme především všechny typy skoků, převalů, kotoulů, salt a jejich

kombinací.

cvičení provázená izotonickou svalovou kontrakcí

1. běh s obraty na místě

14. běh vpřed (vzad) s obraty

15. piruety

16. série skoků na místě s přesně určeným stupněm obratů (v připažení, upažení,

vzpažení)

17. obraty v lehu na zemi i na šikmé ploše (měníme rychlost)

18. opakované kotouly vpřed a vzad

19. kombinace kotoulů a skoků s obraty

20. opakované přemety stanou vpravo i vlevo

21. obraty ve stoji na rukou

22. převaly přes švédskou bednu

23. skoky na velké trampolíně (vícenásobné opakování stejných nebo kombinace různých

cviků)

24. skoky z malé trampolíny

25. cvičení na nářadí (vícenásobné opakování stejných nebo kombinace různých cviků,

např. obraty ve svisu na hrazdě, průvleky a toče na hrazdě, apod.)

cvičení provázená izometrickou svalovou kontrakcí

1. výdrže v polohách hlavou dolů (svis vznesmo, svis střemhlav v hupu na kruzích)

26. cvičení na pomocných nářadích (trenažery – rotace ve svisu nebo svisu střemhlav na

kruzích, apod.)

27. pronášením v rukou trenéra

Podporová příprava

Tato příprava slouží k vytvoření dostatečné opory v oblasti pletence ramenního, zpevnění

ramenní osy (funkci svalů pletence ramenního), k přípravě pletence pro odraz paží a ke

zlepšení fixace polohy paží a nohou vůči trupu bez změny velikosti bederní lordózy.

Nedostatečná připravenost svalů pletence ramenního a svalů horních končetin je často

limitujícím faktorem pro úspěšné zvládnutí některých základních cvičebních tvarů nejen

v akrobacii, ale zejména na nářadí, neboť lokomoční systém „paže-trup“ je oproti dolním

končetinám značně znevýhodněn. Lokomoční užití paží ztěžují poměrně slabé, velmi

pohyblivé a od sebe dosti vzdálené kosti pletence ramenního, které nejsou přímo spojeny

s páteří. Tím jsou na svalstvo této oblasti kladeny velmi vysoké nároky, neboť musí

izometrickou činností znehybnit a fixovat lopatky, klíční kosti a hrudní koš k páteři tak, aby

mohlo dojít k lokomočním funkcím svalstva paží a ramenních pletenců (Libra J. & Libra

M.,1980). V úvahu musíme vzít také skutečnost, že při lokomoci pomocí horních končetin,

které se převážně užívá ve sportovní gymnastice mužů, se jedná o lokomoci speciální.

Nejedná se o lokomoci srovnatelnou s pohybem nohou, protože styk těla s nářadím (úchop) se

prostorově mění jen nepatrně a tělo cvičence se přemisťuje v poměrně malém prostoru ve

směru nebo proti směru gravitace. Pohybová specifita cvičebních tvarů určuje způsob

zapojení jednotlivých svalů při pohybu jak z hlediska času, tak jeho intenzity. Specifický

charakter pohybových aktivit stanoví přesná a trvalá místa v zapojení svalů, čímž mezi svaly

vytváří funkční vztahy. Proto není možné posilování omezit jen na svaly zajišťující pohyb a

svalové skupiny neutralizační, stabilizační a balanční zanedbávat, neboť i tyto svaly mají

z hlediska zajištění specifického pohybu své místo. Jsou ve funkčním vztahu se svalovými

agonisty, a i když mají antagonistickou funkci, uplatňují se s nimi v rámci daného pohybu

jako synergisté (Kolář et al., 1988). Z hlediska lokomoce na pažích je podle Libry J. a Libry

M. (1980) nejdůležitější pro zajištění statických nároků prováděného pohybu v oporné části

trupu fixující spolupráce rombických a pilovitých svalů. Tyto svalové skupiny vytváří kolem

hrudního koše mohutný svalový pás fixující lopatky, což umožňuje nejen držet jakoukoli

vzporovou polohu, ale i izotonický zásah dalších lokomočních svalových akcí.

Prostředky:

Oblast pletence ramenního a paží nejprve zatěžujeme ve smíšených podporech, teprve později

volíme náročnější polohy a pohyby. Postup je obdobný jako u přípravy zpevňovací. Výdrže

v základních polohách, střídání těchto poloh, převaly, obraty, ručkování, vychylování, zvýšení

vnějšího odporu, využití nářadí (stálky, kůň na šíř s madly, bradla, hrazda, apod.)

Základními polohami podporové přípravy jsou:

podpor ležmo (klečmo) na předloktích

vzpor ležmo, vzpor vzadu ležmo

stoj na rukou

vzpor

Referenční seznam

Dovalil, J. et al. (1992). Sportovní trénink /Lexikon základních pojmů/. Praha: Karolinum.

Alter, M. J. (1999). Strečink 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. Praha: Grada.

Appelt, K., Horáková, D., & Novotný, L. (1989). Názvosloví pro cvičitele. Praha: Olympia.

Černek, M. (2008). Sokolství a olympismus. Tělesná kultura 31(1), 48-56.

Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Fejtek, J. (1987). Metody posilování. Sportovní-moderní gymnastika, 37(9),14-15.

FIG (2012a). About Gymnastic for All. Retriewed 25. 6. 2012 from the World Wide Web:

http://www.fig-gymnastics.com/vsite/vnavsite/page/directory/0,10853,5187-188386-205608-

nav-list,00.html

FIG (2012b). History of Gymnastics For All. Retriewed 25. 6. 2012 from the World Wide

Web: http://figlive.sportcentric.com/vsite/vcontent/page/custom/0,8510,5187-203971-

221194-48950-312048-custom-item,00.html

FIG (2013). Definition of the FIG World Gymnaestrada. Retriewed 28.1. 2013 from the

World Wide Web: http://www.fig-gymnastics.com/vsite/vcontent/page/custom/0,8510,5187-

188389-205611-44670-282839-custom-item,00.html

Gym for Life (2013). About the World Gym for Life Challenge. Retriewed 10.1 2013 from thr

World Wide Web:.http://www.gymforlife.co.za/about-us/about-gym-for-life-world-challenge

(2013)

Hercing, S.;Havránek, L. et al. (1996). Repetitorium gymnastiky [Učební texty].Plzeň: ZČU.

Choutka, M. & Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink (2nd ed.).Praha: Olympia,Karolinum.

Kolář, P. et al. (1988). Fyziologie hybnosti, relaxace a kompenzační cvičení ve sportovní

gymnastice [Metodický dopis]. Praha: ÚV ČSTV Sportpropag.

Kopřiva, Z., & Pavlík, J. (1985). Základní programový materiál pro vrcholovou sportovní

gymnastiku mužů [Metodický dopis]. Praha: ČO ČSTV Sport propag.

Kozáková, Z. (1994). Sokolské slety. Praha: Orbis.

Krištofič, J. (2000). Gymnastika pro kondiční účely.Praha: ISV nakladatelství.

Krištofič, J. (2004). Gymnastická průprava sportovce. Praha: Grada.

Kubička, J. et al. (1993).Vybrané kapitoly z teorie gymnastiky [Učební texty].Praha:

Univerzita Karlova.

Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc:

Hanex.

Libra, J., & Libra, M. (1980). Vybrané kapitoly z teorie tréninku sportovní gymnastiky

[Metodický dopis].Praha: TZ Sportpropag.

Low, S. (2011). Overcomming Gravity: A Systematic Approach to Gymnastics and

Bodyweight Strength. Lexington, KY

Mitchell, D., Davis, B., & Lopez, R. (2002).Teaching Fundamental Gymnastics Skills.

Champaign, IL: Human Kinetics.

Nitka, J. (1993). Pohybová příprava pro sportovní gymnastiku [Učební texty]. Olomouc:

Univerzita Palackého.

Rychtecký, A., & Fialová, L. (2002). Didaktika školní tělesné výchovy [Učební texty]. Praha:

Karolinum.

Skopová, M., & Zítko, M. (2005). Základní gymnastika. Praha: Univerzita Karlova.

Strešková, E. (2003). Gymnastika akrobacia a preskoky. Bratislava: Peter Mačura-PEEM.

Štumbauer, J. (2002). Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Retrieved 17. 6. 2012 from the

World Wide Web:

http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_obsah.php?kod_kurzu=kat_tv_9025

Tůma, Z. et al. (1980). Sportovní gymnastika pro trenéry III. a II. třídy (Vol.1) [Učební texty].

Praha: Olympia.

Weber, R. & Gruhl, M. (1992). Training der Leistungsvoraussetzungen [Lehrvideo].Gema.

Werner, P. H. (2004). Teaching Children Gymnastics (2nd ed.). Champaign, IL: Human

Kinetics.

Zítko, M. (1988). Akrobacie. Praha: ČASPV.

Zítko, M. et al. (2000). Všeobecná gymnastika. Praha: ČASPV.

Zítko, M., Vacková, R., et al. (1982). Program sportovní přípravy žactva v oddílech TJ

Sportovní gymnastika [Metodický dopis]. Praha: ČÚV ČSTV.