ABSTRAKTdiplom.utc.sk/wan/1942.pdfABSTRAKT LIBO, Jan: Automatizace procesu komunikace płi...

ABSTRAKT

LIBO, Jan: Automatizace procesu komunikace při zabezpečení rozvozu raněných po

hromadném neštěstí. [Diplomová práce]. Žilinská univerzita v Žiline. Fakulta špeci-

álneho inžinierstva; Katedra krízového manažmentu. Vedoucí: RSDr. Mgr. Vladimír

Míka, PhD. Stupeň odborné kvalifikace: Inženýr v oboru Krízový manažment. Žilina:

FŠI ŽU, 2008. 86 s.

Předložená práce se zabývá problematikou komunikace jednotlivých složek ZZS a

nemocnic při získávání potřebných údajů pro rozhodnutí o účelném a efektivním

rozvozu zraněných osob do odpovídajících nemocničních zařízení. Za tímto účelem

je navržen automatický komunikační systém, jež propojuje jednotlivé zúčastněné

subjekty a umožňuje zcela automatické zjištění potřebných informací, jejich zpraco-

vání, vzájemné sdílení a poskytování vyžádaných údajů mezi všemi odpovídajícími

subjekty navrženého systému.

Klíčová slova: Zdravotnická záchranná služba, Medicína katastrof, hromadné po-

stižení zdraví, komunikace, Informační systém, XML

ABSTRACT

LIBO, Jan: Automatization of communication process to secure transportation of

casualties after mass casualty incident. [Engineer Thesis]. University of Zilina. Fa-

culty of Special Engineering; Department of Crisis Management. Advisor: RSDr.

Mgr. Vladimír Míka, PhD. Qualification degree: Engineer of Crisis Management.

Žilina: FŠI ŽU, 2008. 86 p.

The thesis is concerned with issues about communication among each part of Emer-

gency medical service and hospitals in case of gathering needed informations to

make an effective and efficient decision for transportation of casualties to appropri-

ate hospitals. The main concern is to design an automated communication system

which connects each participated subjects and allows fully automated finding impor-

tant informations, their processing, sharing and providing demanded datas between

all subjects of designed system.

Key words: Medical rescue system, Disaster medicine, Mass casualties, Commu-

nication, Information system, XML

Předmluva

Při zkoumání postupů řešení likvidace následků mimořádných situací s hromadným

postižením zdraví a následného transportu raněných do určených nemocničních za-

řízení jsem dospěl k závěru, že právě tato oblast, konkrétně získávání potřebných in-

formací zdravotnickými operačními středisky z jednotlivých zdrojů a jejich následné

předávání vedoucímu lékaři na místě neštěstí, jsou stále řešeny způsobem, jež se za

poslední dekádu v mnohém příliš nezměnil. Informační technologie zaznamenaly za

stejné období nebývalý rozmach a svými možnostmi poskytují úžasný potenciál, jež

by mohl být využit právě v této oblasti vzájemné komunikace jednotlivých subjektů.

Řešením, jak velmi efektivně zaplnit tuto mezeru ve využívání informačních a ko-

munikačních technologií, je právě navrhovaný automatický komunikační systém, jež

umožní vedoucím lékařům, nejen na místě neštěstí s hromadným postižením zdraví,

rozhodovat o transportu zraněných do odpovídajících nemocničních zařízení mno-

hem rychleji, efektivněji a v případě potřeby také využít možnosti zcela automati-

zovaného rozvržení směrování jednotlivých pacientů do určených nemocnic.

Opodstatněnost tohoto systému dokládají mnohé závěry a doporučení lékařů, kteří

v některých rozborech proběhnuvších cvičení upozorňují na nedostatky v procese

optimálního směřování pacientů do určených nemocničních zařízení.

Při tvorbě práce bylo, v případě popisu mimořádných událostí, organizaci Zdravot-

nické záchranné služby a popisu struktury a činnosti zdravotnických záchranných

složek z vybraných zemí, čerpáno převážně z článků a dokumentů dostupných v

rámci celosvětové sítě Internet. Vzhledem k dosavadní neexistenci podobného sys-

tému nikde ve světě, vycházelo se při jeho návrhu z požadavků oslovených lékařů a

odborných pracovníků.

Za obětavou pomoc při tvorbé této diplomové práce a poskytnutí velmi kvalitních

a odborných informací, bych chtěl jmenovitě poděkovat těmto lidem (v abecedním

pořadí): MUDr. Černohorský Petr, MUDr. Hájek Jiří, PhDr. Humpl Lukáš, RSDr.

Mgr. Míka Vladimír, PhD., Ing. Rojek Roman, Ing. Neklapilová Vlasta

Tato práce byla vytvořena s využitím pouze svobodného software pod licencí GNU

GPL a konečná verze vysázena systémem LATEX.

Seznam tabulek

1 Porovnání medicíny katastrof a urgentní medicíny[18] . . . . . . . . . 13

2 Časová škála při hromadných neštěstích a katastrofách[18] . . . . . . 16

3 Základní rozdělení traumat zraněných osob . . . . . . . . . . . . . . . 68

Seznam obrázků

1 Schéma postupu při provádění třídění raněných START[16] . . . . . . 15

2 Schéma členění Územního střediska záchranné služby Moravskoslez-

ského kraje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

3 Schéma organizace zdravotní péče na místě neštěstí[2] . . . . . . . . . 32

4 Schéma toku informací při získávání údajů o volné kapacitě nemocnic 36

5 Schéma řízení a spolupráce (plná čára znamená řízení, tečkovaná vzá-

jemnou spolupráci)[14] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

6 Schéma organizační struktury při hromadném výskytu raněných[19] . 40

7 Schéma centralizovaného propojení prvků . . . . . . . . . . . . . . . . 52

8 Schéma plně-decentralizovaného propojení prvků . . . . . . . . . . . . 53

9 Schéma semi-decentralizované struktury s centrálními prvky . . . . . 54

10 Základní prvky a jejich postavení při lokalizaci výjezdového vozidla

ZZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

11 Schéma komunikace centrálního prvku při získávání údajů z nemocnice 65

12 Schéma toku požadavků a informací při zjišťování cílového místa

transportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Obsah

Úvod 7

1 Zdravotnické zabezpečení hromadných neštěstí 8

1.1 Podstata a základní prvky medicíny hromadných neštěstí . . . . . . . 8

1.2 Význam Zdravotnické záchranné služby v rámci Integrovaného zá-

chranného systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.3 Možnosti a úskalí využití informačních a komunikačních technologií

při činnosti Zdravotnické záchranné služby . . . . . . . . . . . . . . . 24

1.4 Cíle a metody diplomové práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

2 Zkušenosti z činností zdravotnické záchranné služby při hromad-

ných neštěstích ve vybraných zemích 31

2.1 Francouzský systém lékařské pomoci při katastrofách . . . . . . . . . 31

2.2 Americký systém zdravotnické péče hromadných neštěstí . . . . . . . 34

2.3 Australská záchranná služba pro mimořádné události . . . . . . . . . 38

2.4 Porovnání klíčových činností v procesu rozvozu raněných ve vybra-

ných zemích a České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2.5 Oblasti pro zefektivnění procesu rozvozu raněných . . . . . . . . . . . 45

3 Návrh Automatického komunikačního systému pro rozvoz raně-

ných 51

3.1 Základní determinanty automatizace komunikačního procesu . . . . . 51

3.2 Možnosti výměny dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

3.3 Komunikace systému s nemocnicemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.4 Příklad nasazení Automatického komunikačního systému . . . . . . . 76

4 Závěr 81

Použitá literatura 83

Úvod

Záchrana života je bezesporu jednou z nejvýznamnějších oblastí lidské aktivity. Její

úspěšnost je závislá jednak na kvalitě poskytnuté pomoci ale také na včasnosti, s

jakou se jedinci ve zdravotní nouzi tato pomoc dostane. Význam těchto faktorů je

tím větší, čím závažnější je poranění zraněné osoby a čím větší je počet zraněných

osob. Kvalita poskytnuté zdravotnické pomoci je závislá především na odborných

znalostech osoby, jež tuto pomoc poskytuje. Hnací motor, pro zkvalitnění poskyto-

vané péče, je možné spatřovat především v rozšiřování a prohlubování znalostí. V

tomto oboru tak hraje nejvýznamnější roli věda a její výzkum. Moderní dopravní

prostředky, ať již silniční či letecké, zase napomáhají odstraňovat nedostatky v ča-

sové prodlevě mezi příjezdem zdravotnické skupiny k pacientovi a jeho transportem

do určeného nemocničního zařízení.

V případě mimořádných události s hromadným postižením zdraví je však kvalita

a rychlost odborné lékařské pomoci závislá i na dalších faktorech. V takovýchto

případech je často potřeba zajistit pomoc zasaženým osobám, jejichž zranění jsou

různorodého charakteru a je velmi důležité směřovat tyto pacienty přímo do nemoc-

ničního zařízení s odpovídajícím odborným oddělením. Tato zařízení musejí být na

příjem většího počtu zraněných připravena a lékař, odpovědný za směřování zraně-

ných osob do těchto zařízení, musí disponovat všemi potřebnými informacemi, na

jejichž základě může být tento transport uskutečněn. Kritickým prvkem je v tomto

případě tedy kvalita a rychlost dostupných informací.

Při získávání těchto informací však stále využíváme způsoby, jež jsme si v minulosti

sice úspěšně osvojili, ale které nejsou z časového hlediska zrovna nejrychlejší a nej-

spolehlivější. Komplexní síťová provázanost dnešních systémů umožňuje získávání a

sdílení těchto informací mnohem efektivnějším a neporovnatelně rychlejším způso-

bem. Informační a komunikační technologie jsou základním pilířem pro vybudování

spolehlivého a vysoce účinného automatického komunikačního systému, jež by měl

poskytnout odpověď na otázku rychlého a spolehlivého prostředku pro sběr, zpraco-

vání a distribuci informací. Tento systém nám tak umožní posunout se na pomyslné

cestě za dokonalou zdravotnickou péči, zase o krok dále.

7

1 ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ HROMADNÝCH NEŠTĚSTÍ

1 Zdravotnické zabezpečení hromadných neštěstí

1.1 Podstata a základní prvky medicíny hromadných ne-

štěstí

Hromadným neštěstím (HN) máme na mysli takovou mimořádnou událost, která

kromě materiálních škod způsobí také poškození zdraví mnoha osob. Zdrojem hro-

madného neštěstí je tedy mimořádná událost. Tato událost může mít mnoho podob,

v zásadě ji lze rozdělit podle dvou hledisek:

• původu vzniku a

• množstvím zasažených osob.

Dělení podle prvního hlediska znamená rozlišit hromadná neštěstí, za jejímž vznikem

stála lidská činnost, anebo se naopak jedná o události zapříčiněné v důsledků pří-

rodních dějů, probíhajících na této planetě. Podle původu vzniku tedy rozlišujeme

mimořádné události na:

1. Antropogenní: za mimořádnými události antropogenního původu stojí ja-

kákoliv lidská činnost, ať již účelová či náhodná. Často dochází ke vzniku

hromadných neštěstí právě v důsledku neuváženého jednání jedince či sku-

piny osob. Pro zvýšení své životní úrovně lidé často používají technologické

procesy s nebezpečnými činiteli, kdy narušení těchto procesů může mít i ka-

tastrofální důsledky. Z ekonomických důvodů se při přepravě zase lidé snaží

zajistit transport co největšího počtu lidi současně. Nikoho jistě nepřekvapí, že

havárie takovéhoto transportu může způsobit mimořádnou událost s opravdu

velkým počtem zasažených osob.

2. Přírodní: tyto události jsou způsobeny přirozeným průběhem dějů, jež jsou

součástí existence naší planety od doby jejího vzniku. Průvodními jevy tohoto

procesu formování zemského povrchu jsou například zemětřesení, sopečná čin-

nost, sesuvy půdy či záplavy. Vzhledem k neustálému zvyšování hustoty zalid-

něných oblastí je nuceno čelit důsledkům těchto událostí stále více obyvatel.

Následky jsou pak často, nejen z pohledu ztrát na životech, katastrofální, ne-

boť energie, způsobující tyto pohyby zemské masy, je vskutku obrovská.

8


Z pohledu množství zasažených osob rozlišujeme tyto druhy hromadných neštěstí:[10]

1. Hromadný úraz: 3-5 zraněných, z toho min. 1 mrtvý či těžce zraněný nebo

10 lehce zraněných.

2. Hromadné neštěstí omezené: mimořádná událost do 10 postižených, z toho

alespoň jeden mrtvý nebo kriticky poraněný; událost likviduje několik výjez-

dových skupin a posilových prostředků; neaktivují se traumatologické plány.

3. Hromadné neštěstí rozsáhlé: více než 10 a do 50 zraněných; stav není

schopna zvládnout příslušná záchranná služba a zdravotnické zařízení. Ne-

zbytná je aktivace poplachových, havarijních a traumatologických plánů.

4. Katastrofa: více než 50 postižených bez rozdílu počtu mrtvých a zraněných.

Tyto události jsou vždy provázeny panikou, časovým stresem, nedostatkem

personálu a materiálního zabezpečení a nebezpečím epidemie.

Zdravotnické úlohy při řešení HN:[5]

• mobilizace zdravotnické záchranné služby (ZZS),

• zásah ZZS a přísun prostředků (materiál, personál) na místo neštěstí,

• zajištění vzájemné činnosti a spolupráce zdravotníků, policie a hasičů včetně

krajského koordinačního střediska,

• přepravit na místo neštěstí dopravní transférové prostředky,

• součinnost spádových nemocnic,

• zabezpečení zdravotnické služby v nepostižené oblasti (75% prostředků na

místo HN, 25% zůstává na plnění rutinní činnosti).

Organizační stránka řešení hromadných neštěstí

Pro řešení následků hromadných neštěstí je snahou vždy povolat odpovídající počet

prostředků, nezbytných pro likvidaci negativních následků této události.

Při likvidaci zdravotních následků hromadného neštěstí nebo katastrofy se stává

lékař rychlé lékařské pomoci, který se jako první dostaví na místo hromadného ne-

štěstí nebo katastrofy, vedoucím lékařem záchranné akce. Dostaví-li se na místo

hromadného neštěstí nebo katastrofy lékař nadřízený vedoucímu lékaři záchranné

akce, převezme tento vedení záchranné akce.

9


Koordinaci jednotlivých zasahujících složek provádí velitel zásahu (nejčastěji první

zasahující jednotka hasičského záchranného sboru (HZS) nebo velitel HZS) buďto

sám, nebo prostřednictvím jím zřízených výkonných orgánů, které tvoří štáb velitele

zásahu, velitelé jednotlivých sektorů či úseků. Členy tohoto štábu jsou vedoucí lékař

zásahu společně s velitelem HZS a velitelem Policie ČR. Tito posléze rozhodnou o

nejlepší odsunové trase (příjezd, odjezd) včetně nejvhodnějšího místa pro umístění

obvaziště (zde jsou ošetřeni roztřídění pacienti a připraveni pro odsun).

V případě hromadného neštěstí velkého rozsahu ÚSZS (územní středisko zdravot-

nické služby) řídí a koordinuje prostřednictvím svého ZOS (Zdravotnického operač-

ního střediska) záchrannou akci ve spolupráci se sousedními ÚSZS. Ve spojení s

ministerstvem zdravotnictví ČR aktivuje další prostředky pro záchrannou akci vel-

kého rozsahu - záchranné pluky civilní ochrany, složky Armády ČR apod.

Co je obsahem medicíny katastrof a urgentní medicíny

Medicína katastrof je interdisciplinární zdravotnická odbornost, která využívá vě-

decké poznatky a zkušenosti ostatních lékařských oborů při mimořádných událostech

v rámci záchranných prací. Praktické postupy, který byly uplatněny při hromadných

neštěstích a katastrofách, jsou analyzovány pro případ dalších mimořádných udá-

lostí, které lidstvo postihnou. Tento obor je založen na prognózování a přípravě

postupů pro nejúčinnější, nejrychlejší a nejefektivnější pomoc raněným nebo zasaže-

ným v místě vzniku mimořádné události s jediným základním cílem: omezit ztráty

na lidských životech, snížit utrpení postižených a poškození zdraví na co nejmenší

možnou míru.[18]

Kromě základních zdravotnických úkolů, tj. uplatňování urgentní zdravotnické péče,

se tento obor dále zabývá:[18]

• výchovou a vzděláváním pracovníků (lékařů, zdravotnických záchranářů), kteří

jsou připravováni pro poskytování neodkladné péče při hromadném výskytu

raněných nebo zasažených,

• krizovým managementem a přípravou zdravotnických sil a prostředků pro mi-

mořádné události,

• spolupráci se všemi záchranářskými organizacemi - mezi nimi mají nezastupi-

telné postavení hasiči, policie, armáda a civilní ochrana, ale i řada nestátních

10


nebo humanitárních organizací, z nichž nejvýznamnější úlohu hraje Český Čer-

vený kříž. Všechny tyto organizace provádějí přípravná opatření preventivního

charakteru pro předcházení vzniku a minimalizaci následků mimořádných udá-

lostí.

Urgentní medicína (medicína neodkladných stavů, akutní medicína) je interdisci-

plinární medicínský obor, který má řešit náhle vzniklá poranění nebo onemocnění,

bezprostředně ohrožující zdraví nebo život postiženého. Tyto stavy mohou být vy-

volány jak endogenními, tak exogenními faktory.[18]

Obecné vymezení působnosti urgentní medicíny lze shrnout do těchto bodů:[29]

• urgentní medicína je lékařským oborem, který se zabývá poskytováním, organi-

zováním a vědeckým zkoumáním neodkladné péče u stavů, které bezprostředně

ohrožují život postiženého,

• zabývá se diagnostikou a léčbou akutních stavů na místě jejich vzniku, před a

během transportu a na pracovištích urgentního příjmu,

• zabývá se odborným transportem a optimálním směrováním ošetřených paci-

entů,

• v oblasti medicíny katastrof vychází z praktických zkušeností různých typů

hromadných postižení, provádí analýzy rizik sloužící jejich prevenci, navrhuje

optimální léčebné, třídící a odsunové postupy pro likvidaci jejich zdravotnic-

kých následků.

Základní definice

Mimořádná událost - stav, při němž náhle dojde k akumulaci, úbytku nebo uvol-

nění určitých hmot, energie nebo sil, které působí škodlivě a ničivě na obyvatelstvo,

jeho majetek, životní prostředí, případně na společenské vztahy a ekonomickou, ma-

teriální a kulturní rovnováhu - stabilitu.

Katastrofa - náhle vzniklá mimořádná událost velkého rozsahu, kdy řešení situace

může být úspěšné jen tehdy, uplatní-li se koordinovaný postup záchranných složek

- výsledek rozsáhlého ekologického zhroucení vztahů mezi člověkem a jeho životním

prostředím. Závažná a náhle vzniklá událost takového rozsahu, že postižené spole-

čenství ji musí čelit mimořádným úsilím, často s vnější - nadregionální i mezinárodní

pomocí.

11


Obecná charakteristika katastrofy:

• náhlý nečekaný vznik,

• hromadný výskyt postižených - více než 50 lidí,

• nedostatek času na rozhodování a řízení záchranných prací,

• prodlení v zahájení léčby a odsunu,

• nedostatek personálu, prostředků, zdravotnické techniky a léků,

• nebezpečí vzniku epidemií.

Kritický stav - nemocný je bezprostředně ohrožen na životě v důsledku selhání

základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh a vnitřní prostředí). Počet

nemocných, kteří jsou v kritickém stavu, je jedním z možných kritérií klasifikace

mimořádné události. Zatím však nedošlo k ujednocení názoru, co můžeme nebo

dokonce musíme považovat za hromadné neštěstí a co již za katastrofu.

Neodkladná péče - zdravotní péče o nemocné v bezprostředním ohrožení života

nebo ve stavu vážného poškození zdraví, kdy bez včasné adekvátní léčby by došlo

ke zhoršení stavu nebo smrti. Je poskytována na místě nehody, onemocnění, bě-

hem transportu a ve zdravotnickém zařízení. Podle místa poskytování ji dělíme na

přednemocniční a nemocniční (ústavní, lůžková). Zahrnuje jak laickou první pomoc,

odbornou první pomoc, tak i resuscitační a intenzivní péči na lůžkových odděleních

ARO, nebo na jednotkách intenzivní péče.

Záchranný řetěz - vyjadřuje požadavek rychlosti a návaznosti potřebné péče vzhle-

dem k závažnosti situace a postižení zdraví:

Vznik kritického stavu → poskytnutí neodkladné laické první pomoci → tísňové vo-lání → odborná první pomoc → transport do zdravotnického zařízení → přijetí nalůžko neodkladné péče → stabilizace základních životních funkcí → uzdravení.

Krizový stav - právní stav vyhlášený zákonem stanovenými orgány na určitém

území k řešení krizové situace v přímé závislosti na jejím charakteru a rozsahu.

Nouzový stav - situace, ve které jsou ve značné míře ohroženy životy a zdraví

občanů, majetkové hodnoty, vnitřní bezpečnost a pořádek. Může jej vyhlásit vláda

v případě nebezpečí z prodlení předseda vlády. Vyhlašuje se na celém území státu

nebo pouze v ohrožených regionech či městech.

12


Vzájemné postavení medicíny katastrof a urgentní medicíny

Urgentní medicína a medicína katastrof a hromadných neštěstí mají společné cíle,

základní pravidla a další charakteristické rysy, jako jsou náhlý vznik objektu zájmu

těchto oborů, důraz na samostatné jednání a rychlé rozhodování zdravotnického

personálu, omezené možnosti diagnostiky, snaha o co nejrychlejší odsun do zdra-

votnických zařízení ke komplexní péči apod. Lze mezi nimi spatřit několik, více či

méně významných odlišností. Jedná se o rozdíly vyplývající z odlišného přístupu a

možností v diagnostice a péči o individuálního postiženého a o hromadná postižení.

Základní rozdíly mezi urgentní medicínou a medicínou katastrof a hromadných ne-

štěstí shrnuje následující tabulka

Tabulka 1: Porovnání medicíny katastrof a urgentní medicíny[18]

Urgentní medicína Medicína katastrof

• zaměřena na jedince, eventuálněněkolik postižených

• úkolem je zajistit přežití všem ra-něným a nemocným

• provádí speciálně vyškolený per-sonál vybavený standardními pro-středky k diagnostice a ošetřováníurgentních stavů

• pomoc laiky omezená

• četnost provádění je vysoká, pod-mínky převážně stabilní

• nasazení zdravotnického personálumístní nebo regionální

• činnost zdravotnického personálupřevážně samostatná, eventuálněve spolupráci s tísňovými složkami

• okamžitý odsun po nezbytnémošetření pravidlem

• význam třídění omezený

• zaměřena na velký počet postiže-ných osob

• úkolem je zajistit šanci na přežitíco největšímu počtu postižených

• provádí předurčený zdravotnickýpersonál s různými zkušenostmi arůznou vybaveností

• pomoc laiky častá

• četnost provádění je nízká, pod-mínky obtížné, často porušená in-frastruktura

• nasazení zdravotnického personálučasto mimo region

• nutná spolupráce mnoha dalšíchzáchranných složek

• okamžitý odsun spíše výjimečný

• význam třídění značný a úměrněvzrůstá s počtem postižených

13


Podstata třídění raněných

Výkonnost zdravotnické služby je limitována počtem záchranářů, vybavením zdra-

votnickými pomůckami, léky a zdravotnickou technikou, případně omezenými pro-

storovými možnostmi, kde lze neodkladnou péči a léčení provádět. Proto musíme na

první místo celého léčebného procesu postavit třídění, které rozdělí postižené podle

druhu a tíže poranění a prognózy a skýtá předpoklad přežití nebo minimalizace

následků při přiměřeně včasném poskytnutí odborné první pomoci.

Třídění raněných tedy je:

• krátké vyšetření, zhodnocení životních funkcí, celkového stavu, anamnézy po-

ranění a celkového stavu, zhodnocení psychického stavu,

• rozdělení zraněných do skupin podle závažnosti, druhu a charakteru poranění,

• dynamický proces na rychlé vyčlenění pacientů s kritickým stavem ze všech

zasažených osob,

• třídění je časově závislé, stav pacienta se může rychle měnit, třídění je potřeba

pravidelně opakovat.

Tento postup třídění raněných vychází z válečné medicíny. Za jednoho ze zakladatelů

můžeme považovat ruského chirurga Nikolaje Ivanoviče Pirogova, který přikládal

prvořadý význam organizačním opatřením, na něž co nejdříve navazovala převážně

chirurgická léčba. Teprve potom byl prováděn odsun raněných do nemocnic. Kromě

třídění zavedl Pirogov i další významná opatření: sesterskou službu, anestezii nebo

např. sádrový obvaz.

Smyslem třídění není “někomu brát šanci” na poskytnutí pomoci, ale naopak ji dát

těm, jejichž poranění či postižení zdraví skýtá předpoklad přežití nebo minimalizaci

následků při přiměřeně včasném poskytnutí odborné první pomoci, nebo rozhodnutí

o urgentním transportu k naléhavému výkonu.

Třídění raněných a zasažených má kontinuální průběh a není jednorázovou, tedy

definitivní záležitostí přednemocniční péče. Stav pacienta se může velmi rychle měnit

a proto je třeba třídit i v nemocničních zařízeních. Dnes existuje celá řada schémat

třídění a záleží na traumatologickém plánu, které bude použito.

14


Třídění raněných START (Simple Triage and Rapid Treatment)

Toto třídění je použitelné bez jakéhokoliv základního přístrojového vybavení. Do

kontaktu s prvními obětmi hromadného neštěstí nebo katastrofy přicházejí větši-

nou laici, kteří musí zraněné a zasažené nejprve uvolnit a vyprostit, proto lze toto

třídění použít v první fázi záchranné akce, nejsou-li ještě přítomni zdravotníci. Ho-

voříme tedy o prvotním laickém třídění. V krátké době tak lze rozdělit zraněné na

mrtvé, lehce zraněné a ostatní a provádět základní život zachraňující výkony (uvol-

nit dýchací cesty, umělé dýchání, . . .) a usnadnit zdravotnickým skupinám odborné

zdravotnické třídění, na něž navazuje poskytování neodkladné pomoci a transport

do příslušných zdravotnických zařízení.

Obrázek 1: Schéma postupu při provádění třídění raněných START[16]

15


Identifikační štítek

Vzhledem k možnému velkému počtu zraněných a zasažených při hromadných ne-

štěstích a katastrofách není v silách záchranných skupin zdravotnických i nezdra-

votnických všechny pacienty identifikovat, vytřídit, ošetřit a transportovat. Proto

již od konce 2. světové války se zaváděly různé štítky, karty nebo visačky, které se

vyplňovaly velmi jednoduchým způsobem, zejména pokud šlo o způsob poskytnutí

první pomoci a navržení rychlosti a druhu odsunu. Soupravy těchto štítků by měly

být připraveny v každém záchranném vozidle, respektive u všech zdravotnických i

nezdravotnických skupin. Velmi se osvědčilo barevné označení v angličtině, které

určuje priority ošetření:

D - dead: označuje mrtvé

Priorita 1:

R - red: kritický stav, postižení potřebují okamžitou neodkladnou první po-

moc a provedení život zachraňujících výkonůB - blue: katastrofická kategorie, postižení mají naději na přežití, je-li za-

jištěna urgentní pomoc během několika minut

Priorita 2:

Y - yellow: naléhavá pomoc, přežití je reálné, bude-li poskytnuta pomoc do

1 hodiny

Priorita 3:

G - green: lehká zranění, pomoc je odložitelná, pacient může případně ode-

jít sám

Čas a prostor hrají při záchranných akcích jednu z nejdůležitějších rolí. V lokálním

i mezinárodním měřítku se záchranné akce hodnotí v těchto fázích:

Tabulka 2: Časová škála při hromadných neštěstích a katastrofách[18]

Fáze 0 záchrana, první pomoc a vzájemná po-moc poskytovaná lidmi v zasažené ob-lasti

minuty až 1 hodina

Fáze 1 činnost záchranných týmů v terénu, po-

skytování neodkladné péče

od 15 minut až 12 hodin

Fáze 2 specializovaná lékařská pomoc v ne-

mocničních centrech

od 12 hodin až několik dnů

Fáze 3 definitivní ošetření, rehabilitace týdny až měsíce

16


1.2 Význam Zdravotnické záchranné služby v rámci Inte-

grovaného záchranného systému

Integrovaný záchranný systém

Integrovaný záchranný systém (IZS) je systém vazeb zabezpečující koordinovaný po-

stup záchranných, pohotovostních, odborných a jiných složek orgánů státní správy

a samosprávy, fyzických a právnických osob při likvidaci havárií, hromadných ne-

štěstí a katastrof, při kterých došlo k hromadnému výskytu raněných, postižených

případně mrtvých, nebo k rozsáhlým ekologickým poškozením a těžkým ztrátám na

majetku. Garantem IZS je Ministerstvo vnitra ČR, do jehož rezortu spadá hasičský

záchranný sbor. Tato jednotka poskytuje dostupnou technickou pomoc prostřednic-

tvím zásahových skupin, které jsou vybaveny k tomuto účelu speciální technikou. Za

činnost jednotlivých skupin zodpovídají velitelé, kteří jsou podřízeni veliteli zásahu.

Činnost všech zásahových skupin je řízena operačním střediskem HZS, které přijímá

tísňové výzvy, hodnotí je a ověřuje a na místo mimořádné události vysílá potřebné

síly a prostředky. V případě potřeby povolává zálohy a vyžaduje potřebnou regio-

nální či celostátní součinnost při mimořádné události velkého rozsahu.

Dalším základním členem IZS je Policie ČR, která zajišťuje oblast mimořádné udá-

losti před vstupem nepovolaných osob, vykrádáním a drancováním a zabezpečení

postižených v případě potřeby. Dále by měla zajistit hladkou průjezdnost záchran-

ných vozidel na příjezdových a odsunových trasách. Policie ČR má navíc i spe-

cializované útvary, které se mohou podílet na účinném vyprošťování zraněných a

zasažených osob, případně mohou pomáhat při zajištění laické první pomoci podle

pokynů velitele zásahu.

V případě mimořádné události je zřízeno jedno operační středisko (dispečink IZS),

které řídí veškeré záchranné akce, včetně nasazení sil a prostředků. Systém více

operačních středisek je výhodnější i z hlediska technických výpadků.

Vzhledem k zaměření této práce je pro nás nejdůležitějším prvkem integrovaného

záchranného systému právě Zdravotnická záchranná služba, jejíž strukturu si roze-

bereme trochu podrobněji.

17


Zdravotnická záchranná služba

Zdravotnická záchranná služba plní úkoly dané zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o

zdraví lidu, ve znění pozdějších novelizací a úprav. Ve své činnosti se řídí Vyhláš-

kou ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické zá-

chranné službě ve znění pozdějších předpisů a nařízení.

Zdravotnická záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou

péči na místě vzniku jejich úrazu nebo náhlého onemocnění a během jejich dopravy

k dalšímu odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení, po-

skytovanou při stavech, které:[30]

• bezprostředně ohrožují život postiženého,

• mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti,

• způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny,

• působí náhlé utrpení a náhlou bolest.

Zdravotnická záchranná služba nepřetržitě zabezpečuje, organizuje a řídí prostřed-

nictvím jednotného spojového systému:[30]

• kvalifikovaný příjem, zpracování a vyhodnocení tísňových výzev a určení nej-

vhodnějšího způsobu poskytování přednemocniční neodkladné péče,

• dopravu raněných, nemocných a rodiček v podmínkách přednemocniční neod-

kladné péče mezi zdravotnickými zařízeními,

• dopravu raněných a nemocných v podmínkách přednemocniční neodkladné

péče ze zahraničí do České republiky,

• přednemocniční neodkladnou péči při likvidaci zdravotních následků hromad-

ných neštěstí a katastrof,

• součinnost s hasičskými záchrannými sbory krajů a operačními středisky inte-

grovaného záchranného systému

Síť zdravotnické záchranné služby tvoří:[30]

• územní střediska záchranné služby zřizovaná Ministerstvem zdravotnic-

tví, a územní středisko záchranné služby se sídlem v Praze, zřizované hlavním

městem Prahou,

• střediska záchranné služby územního odboru,

18


• výjezdové skupiny při územních střediscích zřizované Ministerstvem zdra-

votnictví, výjezdové skupiny při územních oborech a dále výjezdové skupiny

zřizované fyzickými osobami, obcemi nebo jinými právnickými osobami začle-

něné do sítě zdravotnické záchranné služby na základě smlouvy s územním

nebo oblastním střediskem.

Síť zdravotnické záchranné služby musí být organizována tak, aby byla zabezpečena

dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí

tísňové výzvy s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele.

Konkrétní případ členění Zdrvotnické záchranné služby Územního střediska Morav-

skoslezského kraje ukazuje následující obrázek:

Obrázek 2: Schéma členění Územního střediska záchranné služby Moravskoslezského

kraje

19


Výjezdové skupiny

Přednemocniční neodkladnou péči poskytují výjezdové skupiny, které mají povahu:

1. RZP - skupiny rychlé zdravotnické pomoci, v níž je nejméně dvoučlenná po-

sádka složená z řidičů - záchranářů nebo středních zdravotnických pracovníků

- zdravotní sestra nebo zdravotní záchranář, z nichž jeden je vedoucím skupiny,

2. RLP - skupiny rychlé lékařské pomoci s nejméně tříčlennou posádkou, jež

tvoří osádka stejná jako v bodě a) a dále lékař, který je současně vedoucím

skupiny,

3. RLP RV - skupina rendez-vous je tvořena minimálně lékařem a řidičem -

zdravotníkem,

4. LZS - skupiny letecké záchranné služby, v níž zdravotnická část posádky je

nejméně dvoučlenná ve složení lékař a SZP (zdravotní sestra popř. záchranář).

Letecká záchranná služba

Činnost letecké záchranné služby je řízena operačním zdravotnickým střediskem pří-

slušného územního střediska. Oblastní středisko žádá v indikovaných případech pří-

slušné územní středisko o zajištění přednemocniční neodkladné péče leteckou zá-

chrannou službou.

Činnosti LZS lze rozdělit do těchto hlavních skupin:[16]

1. Primární zásah - jde hlavně o transport pracovníků (lékaře a záchranáře)

a zdravotnického vybavení na místo nehody. Následný transport pacienta do

určeného zdravotnického zařízení se provede leteckou zdravotnickou službou v

případě, že:

• je pacient směrován do vzdálené nemocnice a letecký převoz je rychlejší,• je z důvodu nesjízdnosti popř. nedostupnosti cest nemožné použít po-

zemní ZZS,• je transport vzduchem vzhledem k charakteru poranění šetrnější než pře-

voz pozemní ZZS.

2. Sekundární zásah - jedná se o transport pacienta z nemocnice do jiného

zdravotnického zařízení a doba převozu pomocí pozemní ZZS by mohla výrazně

negativně ovlivnit zdravotní stav pacienta

3. Speciální činnost - do této kategorie patří zejména vyhledávání osob, jejich

20


vyprošťování z nepřístupných míst, transport léků a materiálu, apod.

Operační středisko ZZS

Zdravotnické operační středisko řídí nepřetržitě činnost výjezdových skupin zdravot-

nické záchranné služby a integruje činnost všech článků přednemocniční neodkladné

péče v určené spádové oblasti.

Zdravotnické operační středisko:[30]

• přijímá nepřetržitě tísňové výzvy k poskytnutí přednemocniční neodkladné

péče, které vyhodnocuje a podle stupně naléhavosti a závažnosti stavu rozho-

duje o nejvhodnějším způsobu poskytnutí přednemocniční neodkladné péče,

• ukládá po vyhodnocení tísňové výzvy podle stupně naléhavosti a konkrétní

provozní situace úkoly jednotlivým výjezdovým skupinám zdravotnické zá-

chranné služby, praktickým lékařům, lékařské službě první pomoci nebo do-

pravní zdravotnické službě, které jsou trvale zálohou zdravotnické záchranné

služby,

• soustřeďuje informace o volných lůžkách na odděleních neodkladné péče, která

podle potřeby vyzývá k přijetí postiženého,

• zabezpečuje při likvidaci zdravotních následků hromadného neštěstí nebo ka-

tastrofy svolání určených pracovníků,

• udržuje spojení se všemi zúčastněnými, organizuje rychlý výjezd potřebných

sil a prostředků, vyzývá oddělení nemocnic k připravenosti na příjem vět-

šího počtu postižených, aktivuje v případě potřeby havarijní plán příslušného

území, vyžaduje součinnost zdravotnických zařízení, zdravotnické služby civilní

obrany, policie a hasičských sborů, vyhodnocuje všechny související informace,

zabezpečuje jejich předání a realizaci potřebných opatření

Rádiová komunikace

Zdravotnická operační střediska jsou vybavena spojovací technologií pro telefonní

a rádiové spojení, která zabezpečuje operativní spojení mezi nimi a výjezdovými

skupinami, součinnostní spojení se zdravotnickými zařízeními a spojení s ostatními

subjekty záchranného systému.

21


Rozdělení radiostanic dle typů pracovišť ZZS:

1. Operační středisko - základnová radiostanice

2. Výjezdová stanoviště - základnové radiostanice

3. Sanitní vozy - mobilní radiostanice

4. Jednotliví záchranáři - ruční radiostanice

Telefonní spojení uskutečňované prostřednictvím telefonní sítě zabezpečuje:

• příjem tísňových výzev z veřejné telefonní sítě,

• součinnostní spojení mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními,

• součinnostní spojení s dalšími subjekty záchranného systému,

• přenos textových a grafických informací prostřednictvím faxu.

Rádiové spojení slouží:

• k řízení výjezdových skupin a ke koordinaci činnosti dopravy raněných, ne-

mocných a rodiček zdravotnickým operačním střediskem,

• k zabezpečení součinnosti mezi jednotlivými mobilními prostředky výjezdo-

vých skupin a dopravy raněných, nemocných a rodiček,

• k operativnímu spojení mezi operačními středisky jednotlivých subjektů zá-

chranného systému a k operativnímu přímému spojení mezi výjezdovými sku-

pinami jednotlivých subjektů záchranného systému prostřednictvím hromadné

radiokomunikační sítě PEGAS1, která je součástí záchranného systému.

Význam traumatologického plánu

Jedná se o soubor zdravotnických opatření, která se uplatňují při hromadných ne-

štěstích a jsou konkrétní pro určité zdravotnických zařízení. Traumatologické plány

nemocnic a krajů by měly přesně popsat postupy při vzniku hromadného postižení

zdraví, a to včetně návazné péče v nemocničních zdravotnických zařízeních.[24]

Podstatou traumatologického plánování je, že každé zdravotnické zařízení zpraco-

vává vlastní traumatologický plán, který vystihuje chování daného zařízení v pod-

mínkách režimu pro hromadný příjem raněných. Popisuje způsob řešení mimořád-

ných události, kdy je potřeba zajistit, aby záchranná zdravotnická služba zabezpe-

1Systém PEGAS je neveřejný komunikační systém, který má garantovat dostupnost, rychlost

a dostatečnou ochranu předávaných informací, umožňuje přímou součinnost všech zúčastněných

složek IZS.

22


čovala poskytování neodkladné přednemocniční péče a nemocnice se připravily na

příjem většího počtu raněných osob. Tento plán se zpracovává pro každé zdravot-

nické zařízení a mimo jiné také obsahuje:[16]

• disponibilní síly a prostředky organizace a principy managementu záchranných

prací podle počtu ohrožených osob,

• profilaci zdravotnických zařízení ve spádové oblasti včetně kapacity lůžkového

fondu, dopravní podmínky ve spádové oblasti,

• součinnost s jinými složkami - hlavně HZS a Policií ČR,

• principy spolupráce se sousedními a vyššími odbornými pracovišti,

• prostory na umístění dočasných pracovišť během záchranných prací, prostory

na evakuaci, atd.

V běžném stavu má nemocnice dostatek personálu na plnění předepsaných úkolů, a

starost o pacienty by se dala označit za individuální, v tom smyslu, že personál se

může dostatečně věnovat každému pacientovi individuálně. Při hromadném příjmu

raněných je však potřeba zajistit péči velkému počtu raněných a tento přístup již za

běžných podmínek obvykle není možný. Situace si totiž vyžaduje, aby každý pacient

dostal jen tu nejnutnější potřebnou péči a zbytek závisí na závažnosti jeho zranění.

Může například dojít k nedostatku volné lůžkové kapacity, může scházet potřebný

personál či nezbytné zdravotnické vybavení.

Pro uspokojení všech těchto požadavků by měl nemocnici pomoci vypracovaný trau-

matologický plán. Při jeho aktivaci je jednoznačně určeno, který personál bude třeba

zajistit, jakým způsobem bude svolán a dopraven. Nemocnice by také měla mít jasno

v tom, jakým způsobem nahradí chybějící lůžka a jaké další prostředky bude třeba

zajistit. Nemocnice sama by měla určit stav, který již nelze považovat za “běžnou

situaci” a pro který je potřeba řídit se navrženým traumatologickým plánem. Měly

by být jasně definovány kompetence jednotlivých pracovníků, rozsah jejich činnosti

včetně zodpovědnosti. Důležité je seznámit veškerý personál, jakým způsobem se o

aktivaci traumatologického plánu dozví, seznámit je s jejich úkolem při hromadném

příjmu raněných a hlavně pravidelně revidovat a aktualizovat všechny uvedené údaje

tak, aby co nejlépe odpovídaly současně dostupným prostředkům.

Odpovědnost za přechod na nouzový provoz leží na vedení nemocnice, které se při

katastrofě automaticky stává krizovým štábem, složeným ze zástupců nejdůležitěj-

ších provozů (vedoucí lékař, hlavní sestra, správa nemocnice). Vedení nemocnice

23


odpovídá za sestavení a aktuálnost trauma plánu a při hromadném příjmu za jeho

realizaci a fungování. Podle rozdělení úkolů v běžném provozu lze určit odpovědné

pracovníky za činnosti v provozu nouzovém, pro tyto úkoly pak musí dostat i pří-

slušné kompetence.

Nedílnou součástí tvorby traumatologického plánu je také jeho praktické ověření

v reálných podmínkách a to nejlépe formou pravidelných simulačních cvičení. In-

formace získané praktickým ověřením mohou poukázat na mnoho nedostatků, na

skrytá místa, kterým je potřebné se nadále věnovat nebo zobrazí nefunkční vazby

některých důležitých prvků systému. Je důležité, aby se na tvorbě traumatologického

plánu podílel větší či menší měrou každý ze zúčastněných, jak pracovní personál tak

i vedení nemocnice.

Jednotlivé scénáře traumatologického plánu a jejich dopadů na činnost nemocnice

je možné získat důkladnou analýzou možných ohrožení. Po provedení této analýzy

je důležité informovat pracovníky o nutnosti prevence vůči vybraným rizikům a

poskytnout dostatek podkladů a přesvědčivých argumentů, jež budou potřeba pro

akceptování navržených opatření zaměstnanci i vedením nemocnice.

1.3 Možnosti a úskalí využití informačních a komunikačních

technologií při činnosti Zdravotnické záchranné služby

Za posledních 30 let došlo v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT)

k rozvoji v takovém rozsahu, který by snad v dějinách lidstva jen těžko hledal svého

konkurenta. Informační technologie zapustily své kořeny snad do všech oblastí lid-

ských činností a dnes bychom jen stěží identifikovali rozhodovací procesy, na jejichž

základě by nestály informace získané za podpory informačních a komunikačních

technologií.

Za prudkým rozmachem těchto technologií stojí hlavně neustálé zvyšování rychlosti,

s nimiž jsou tyto systémy schopny informace zpracovávat a zmenšování velikosti

těchto zařízení, které se dnes vejdou nejen do každé domácnosti, ale řečeno s menší

nadsázkou, také do témě každé kapsy. Aniž bychom si to uvědomovali, pracujeme

každý, dnes a denně s výpočetními systémy, jež mají mnohdy hrubou výpočetní sílu

mnohosetnásobně převyšující možnosti nejvýkonnějších sálových zařízení, které v

24


60. letech využívaly specializované organizace například pro plánování kosmických

letů.

Je tedy s podivem, že v tak důležité oblasti, jakou záchrana lidského života beze-

sporu je, se používají informační technologie stále jen jako prostředek k získávání

informací. A přitom nabízejí obrovský výpočetní potenciál, který lze využít právě

pro proces rozhodování a tím ušetřit mnoho drahocenného času nejen operátorům

ZOS, ale také lékařům na místě zásahu a v neposlední řadě také určenému perso-

nálu nemocničního zařízení. Navíc lze přenesením některých rozhodnutí na infor-

mační systémy předejít zbytečným chybám, vzniklým v důsledku rozhodování za

podmínek zvýšeného tlaku a stresu, anebo při nedostatku informací, potřebných

pro efektivní rozhodnutí.

Nemocnice již dnes zcela běžně využívají informační systém (IS), jako prostředek

pro uchovávání a přístup k potřebným informacím. Zcela základním údajem, po-

skytovaným IS nemocnice, by měla být informace o volných a obsazených lůžkách

jednotlivých oddělení. Existují dokonce softwarové nástroje pro detailní evidenci

a použití všech jednotlivých nástrojů při proběhnuvších operacích. Opět se však

jedná o pouhé uložení záznamů do odpovídajících databázových zdrojů. Dnes již

aplikace dokáží mezi sebou bez problémů komunikovat a vyměňovat si tak potřebné

informace navzájem, absolutně bez nutnosti aktivní účasti člověka. Je tedy možné

vytvořit provázaný systém, který včas informuje dodavatele o snižujících se záso-

bách potřebného materiálu či léků, praktický lékař může mít okamžitě k dispozici

všechny dostupné informace o hospitalizaci svých pacientů v kterékoliv nemocnici v

republice a to včetně všech jejich prodělaných lékařských zákrocích, atd, atd.

Seznam možného využití informačních technologií v nemocničních zařízeních je opravdu

obrovský, a nabízí nám tak do budoucna nespočet možností, jak vylepšit poskytova-

nou zdravotnickou péči k co největší spokojenosti nejen pacientů, ale také doktorů

a odpovídajícího personálu. .

Ukázku využití současných možností vzájemného propojení počítačových systému

spojenou s výměnou potřebných informací lze najít u softwarového nástroje, jež

využívají zdravotnických operačních střediska, která na základě telefonního čísla

probíhajícího hovoru dokáží zjistit adresu majitele účastnické telefonní linky. ZOS

dále používají softwarovou podporu pro zobrazení mapového podkladu spádové ob-

25


lasti a disponují také rozhraním pro řízení výjezdu zdravotnických vozidel. Ostatní

operace, spojené se zjišťováním potřebných informací, jsou zprostředkovány pře-

vážně prostřednictvím telefonního hovoru. Tato skutečnost se může zdát, o to víc

v době vzájemně automaticky komunikujících informačních systémů, alarmující a

dává prostor pro nasazení moderních technologií, jež by mohly zkrátit čas, potřebný

pro vykonání některých úkolů na minimum, včetně zabránění vzniku nesprávných

rozhodnutí v důsledku pracovního vypětí.

ZOS by mohla profitovat právě z propojení s informačními systémy jednotlivých

nemocnic, díky čemuž by měla okamžitě k dispozici všechna potřebná data k roz-

hodnutí o cílové nemocnici pro transport zraněné osoby. Nic nebrání tomu, aby při

opakovaném výjezdu k pacientovi měla k dispozici informace o všech předešlých vý-

jezdech k danému pacientovi, včetně jeho zdravotnické dokumentace a záznamech o

hospitalizaci v příslušné nemocnici. Možnost sledovat aktuální polohou, rychlost a

směr všech svých výjezdových vozidel v terénu zase usnadní operátorovi ZOS pružně

reagovat na nové požadavky a oslovit právě tu jednotku, jež je osobě v nouzi nejblíže.

V případě vedoucího lékaře na místě hromadného neštěstí, lze také nalézt mnoho

situací, při kterých mu použití ICT může některé z jeho činnost urychlit a tím i

bezesporu zefektivnit. Při organizaci transportu raněných do cílových nemocnic se

musí lékař spolehnout na informace poskytnuté zdravotnickým operačním středis-

kem. Vzhledem k naléhavosti situace se může, pro uspokojení potřeb hromadného

příjmu raněných, počet volných lůžek příjmových oddělení nemocnic rychle měnit.

Informace získaná před půl hodinou tak může být již velmi zastaralá, bohužel, není

v možnostech operátorů ZOS každých pět minut tyto údaje obnovovat. Navíc, zís-

kání informací ze všech potřebných nemocničních zařízeních, může být časově velmi

náročné a zbytečně zaměstnává pracovníka ZOS, který má na starosti ještě plnění

mnoha dalších úkolů, vyplývajících ze zabezpečení jeho rutinních činností.

Za pomoci ICT může mít lékař na místě zásahu k dispozici on-line informace o

aktuální dostupné volné lůžkové kapacitě jednotlivých nemocnic včetně jejich do-

stupných specializovaných odděleních. Lékař se pak může okamžitě rozhodnout, do

kterého zařízení bude transport uskutečněn. Toto rozhodnutí však může být, na

základně poskytnutí informací o zranění pacienta, vykonáno zcela automaticky. V

případě potřeby pak může lékař pouze poupravit navržená řešení a vydat rozhodnutí

o transportu.

26


Nespornou výhodou použití ICT pro jakékoliv operace, je automatizace tvorby po-

třebných dokumentačních listin. Všechny prvky zdravotnického systému, počínaje

nemocnicemi, přes ZOS, jejich výjezdovými vozidly a lékařem na místě zásahu konče,

jsou povinny zpracovávat odpovídající dokumentaci. Tyto činnosti však mohou zpo-

malit dané subjekty při vykonávání jejich primárních úkolů, a je tedy více než

vhodné, přenechat tuto tvorbu povinné dokumentace informačnímu systému.

Použití ICT však se sebou přináší i určitá úskalí, které však v žádném případě

nemohou vyvážit nesporné přednosti, jež nám tyto technologie mohou nabídnout.

Stejně jako veškerá jiná elektronická zařízení, jsou i výpočetní systémy životně zá-

vislé na elektrické energii, bez které nemohou, již ze své podstaty, fungovat. V pří-

padě výpadku primárního napájení, je potřeba mít vždy k dispozici záložní zdroj,

jež se uvede v činnost zcela automaticky. I krátkodobé přerušení napájení, bez pou-

žití záložní baterie, způsobí vypnutí systému, jehož zpětný náběh může, v důsledku

obnovy ztracených nebo neúplných dat, nějakou dobu trvat.

Další úskalí můžeme nalézt v procesu přenášení dat. Datový přenos prostřednictvím

kabelových rozvodů lze shledat relativně stabilním, spolehlivým a také maximálně

bezpečným. V případě přenosu prostřednictvím rádiových vln je však přenos rušen

množstvím faktorů, které se můžou negativně projevit v rychlosti přenášených dat

a to z důvodu aktivace kontrolních mechanizmů, jež vyžadují opětovný přenos ne-

úplných či poškozených dat. Rozhovor mezi dvěma lidmi se může uskutečnit i ve

velmi rušeném prostředí, protože neúplná slova si člověk dokáže doplnit tak, aby

celý rozhovor dával smysl. Bohužel, elektronické systémy něčeho podobného proza-

tím schopny nejsou a vše se řeší opětovným zasláním neúplných dat.

Dále je potřeba si uvědomit, že ačkoliv mohou být elektronické systémy navrženy

za účelem eliminace chyb vzniklých v důsledku lidské činnosti, jsou i samotné al-

goritmy pro řešení tohoto úkolu opět výsledkem lidské činnosti, a proto mohou být

zdrojem dalších chyb. Při implementaci jakéhokoliv systému do praxe je tedy ne-

zbytné počítat s dobou nezbytnou pro testování zaváděného systému a doladění

některých specifických vlastností tak, aby byl systém schopen plně efektivního a

účelného provozu, pro nějž byl navržen.

27


1.4 Cíle a metody diplomové práce

Jak ukázaly předchozí odstavce, možností využití informačních a komunikačních

technologií je v oblasti organizování a poskytování zdravotnické péče skutečně mnoho.

Ne všude se však zatím podařilo tyto technologie využít s takovým potenciálem, jež

nám jsou schopny nabídnout. Stále existuje mnoho oblastí, kde nejsou tyto techno-

logie dokonce využívány vůbec. Úkolem této práce je navrhnout řešení, jak úspěšně

a účelně zaplnit alespoň některou z těchto mezer. To vše s nemalým cílem, a to

urychlením a zefektivněním poskytované zdravotnické péče.

Po prostudování některých závěrů, jež hodnotily proběhnuvší cvičení složek IZS (a

hlavně činnosti ZZS), byla, jako jedno z kritickým míst, kde by použití informačních

a komunikačních technologií mohlo situaci výrazně zlepšit, shledána problematika

rozvozu raněných do nemocnic tak, aby nedocházelo k přeplnění příjmové kapacity

těchto zařízení a aby byly pacienti směřováni rovnou do zdravotnického zařízení, jež

disponuje nezbytným specializovaným oddělením pro jejich úspěšné léčení.

Na tuto oblast jsou také směřována doporučení mnohých odborných lékařů2, kteří

často ve svých článcích upozorňují na zpomalení poskytované zdravotnické péče v

důsledku neefektivního směřování pacientů do cílových nemocničních zařízení. Roz-

hodnutí o cílovém místě transportu může být učiněno na základě špatných či neúpl-

ných informací jak o dostupné volné lůžkové kapacitě na jednotlivých odděleních, tak

i o dostupných specializovaných odděleních v těchto potencionálních cílových nemoc-

ničních zařízeních. Cílem této diplomové práce je najít řešení pro zautomatizování

procesu získávání těchto informací, jež jsou potřebné pro rozvoz raněných a pokud

možno najít vhodný způsob automatizace celého procesu organizování rozvozu raně-

ných, včetně informování nemocničních zařízení o uskutečněném transportu a plnění

všech úkolů souvisejících s aktivací traumatologického plánu cílového nemocničního

zařízení pro jeho přípravu na hromadný příjem raněných.

V současnosti probíhá zjišťování potřebných informací pro rozvoz raněných prostřed-

nictvím telefonního spojení mezi ZOS a jednotlivými nemocnicemi, jež by mohly být,

na základě prvotních informací z místa neštěstí, využity pro příjem zraněných osob.

Údaje o volných kapacitách těchto zařízení včetně jimi poskytované specializované

zdravotnické péče jsou následně předány, nejčastěji s využitím rádiového spojení,

2viz: [21], [22], [25]

28


lékaři na místě zásahu, který na jejich základě rozhodne o cílovém místě trans-

portu pro každou zraněnou osobu. Ve výjimečných případech může být organizace

směřování zraněných do nemocnic svěřena ZOS. Prostřednictvím navrhovaného au-

tomatického komunikačního systému by byly získávány veškeré potřebné údaje pro

uskutečnění efektivního transportu raněných do nemocničních zařízení. Současně by

měl také umožnit přístup k těmto informacím jak ZOS tak i vedoucímu lékaři, který

na základě těchto údajů nakonec rozhodne o provedení transportu zraněných osob.

V důsledku automatizace celého procesu však dojde k paradoxní skutečnosti, kdy

se ZOS z hlavního subjektu pro získávání a poskytování informací, přesune, lidově

řečeno, ”na druhou kolej“ a v případě mimořádných událostí s hromadným výsky-

tem raněných bude plnit funkci pouze dozorovou, což operátorům ZOS umožní plně

se soustředit na své povinnosti vyplývající z plnění úloh v rámci běžného provozu.

Pro splnění stanoveného cíle bude důležité získat co nejvíce informací o součas-

ném stavu v problematice sběru informací, nezbytných pro transport raněných a

organizování celého procesu rozvozu raněných. Jeví se jako velice vhodné porovnat

stávající postupy s řešeními, jež využívají zdravotnické systémy ve vybraných vy-

spělých zemích, včetně využití některých osvědčených postupů a metod, jako zdroje

pro nalezení nejvhodnějšího řešení stanoveného cíle této diplomové práce.

Potřebné informace bude možné čerpat například z těchto zdrojů:

internetové stránky - nejčastěji v podobě specializovaných internetových zpra-

vodajských serverů, přístupných vědeckých či odborně založených veřejných

knihoven, informačních webových portálů zdravotnických či jinak oborově za-

měřených organizací, weblogy zdravotníků, lékařů či jiných zainteresovaných

osob nebo organizací,

tištěné časopisy - existuje několik časopisů, jež se zabývají problematikou ur-

gentní medicíny, nebo se specializují na určité oblasti záchrany lidského života

v rámci likvidace negativních důsledků mimořádných událostí s hromadným

postižením zdraví,

tištěné publikace - na téma urgentní medicíny či medicíny katastrof lze najít

několik knižních titulů, jež se také mohou stát hodnotným zdrojem kvalitních

a užitečných informací,

rozhovory - nejcennějším zdrojem velmi užitečných informací je bezesporu roz-

hovor s kvalifikovanými pracovníky, jež se dostávají dnes a denně do situací,

29


ve kterých by jim měl navrhovaný systém pomoci, je tedy velice důležité po-

znat jejich vlastní zkušenosti z dané problematiky, informovat se o potřebách

a možnostech zlepšení současného stavu, včetně jejich osobních návrhů na tato

řešení.

Okrem těchto externích zdrojů se bude při tvorbě diplomové práce čerpat také z

vlastních poznatků z dané problematiky a návrh samotného systému bude vychá-

zet z technologií a postupů z autorových osobních zkušeností z řešení podobných

úkolů. Veškeré použité zdroje jsou uvedeny v závěru této práce v seznamu použité

literatury.

30

2 ZKUŠENOSTI Z ČINNOSTÍ ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY PŘIHROMADNÝCH NEŠTĚSTÍCH VE VYBRANÝCH ZEMÍCH

2 Zkušenosti z činností zdravotnické záchranné

služby při hromadných neštěstích ve vybraných

zemích

2.1 Francouzský systém lékařské pomoci při katastrofách

Francouzský systém záchranné služby se nazývá Service d’Aide Médicale Urgente

(SAMU) - služba rychlé lékařské pomoci. Současné právní základy byly dány v

lednu 1986. Systém zahrnuje dispečink pro příjem tísňového volání, který je přímo

propojen s hasiči a policií.

V situacích nouze pracuje záchranná služba na třech úrovních:[1]

• na místní úrovni - starosta je zodpovědný za bezpečí občanů a musí zajistit

činnost záchranné služby při situacích nouze. Plány jsou připravovány hasiči,

což jsou civilní zaměstnanci, pouze v Paříži a Marseille to jsou vojáci,

• na úrovni kraje - v případě, že rozsah katastrofy překročí místní možnosti,

aktivuje se regionální krizový plán. Tento plán se nazývá Ogranisation des

Secour (organizace pomoci). Je řízen starostou nebo prefektem (přednostou),

• na celostátní úrovni - pokud vznikne katastrofa, která postihuje celé území

státu, krizové řízení přebírá ministerstvo vnitra

K poskytování zdravotnické pomoci je k dispozici téměř 100 stanic SAMU, které jsou

připraveny poskytnout neodkladnou internistickou a chirurgickou pomoc postiženým

na místě neštěstí a během odsunu. Brigáda, která má službu na oddělení, se skládá

z internisty, chirurga a anesteziologa. Oddělení pracuje nepřetržitě 24 hodin denně.

Jeho úkolem je příjem postižených a jejich třídění, poskytnutí neodkladné lékařské

pomoci, zejména resuscitačních opatření, odsun na odpovídající nemocniční oddělení

nebo k ambulantnímu vyšetření.

Kádry SAMU se formují z lékařů, kteří pracují ve státních nemocnicích a kteří

absolvovali speciální přípravu. Pomocný personál se připravuje v kurzech až 400

hodin. Školení probíhá ve školících střediscích a připravují se nejen osoby, které

pracují ve zdravotnictví ale i zdravotničtí laici (hasiči, policisté, řidiči).

SAMU má v krizovém plánu za úkol poskytovat lékařskou péči a odbornou první

31


pomoc. Mezi hlavní úkoly tak patří:

• poslat lékaře na pomoc komukoliv v nouzi,

• nalézt pro postižené dostupné lůžko v nemocnici,

• koordinovat účinnou lékařskou pomoc a příjem v nemocnici bez průtahů.

Na místě neštěstí je každý raněný přiřazený některému lékaři či zdravotníkovi.

Všechny informace o pacientovi musí být sděleny tomu zdravotníkovi, který ho má

na starosti. Rozhodnutí o transportu vydá vedoucí lékař SAMU poté, co obdrží z

operačního střediska informaci o cílové nemocnici a zjistí od lékaře, zda-li je pacient

schopen převozu. Určí příslušnou ambulanci a sdělí její osádce místo určení, u policie

zjistí vhodnou trasu pro transport.

V blízkosti místa neštěstí, ale mimo oblast možného ohrožení zdravotnického per-

sonálu, je zřízeno mobilní vysunuté lékařské pracoviště. Tady se provádí nezbytné

třídění raněných a jejich stabilizace do stavu, který jim umožní převoz do nemoc-

ničního zařízení. Personál těchto vysunutých pracovišť tvoří jednotky vozů rychlé

lékařské pomoci.

Akutní pacienti jsou transportování sanitními vozy záchranné služby do oddělení

nemocnic podle typu jejich poranění. Méně akutní pacienti jsou pak převezeny do

zdravotnického zařízení sanitními vozy asociace Pařížských nemocnic a soukromých

služeb, nebo vozy jiných organizací (Červeného kříže, hasičských jednotek)

Obrázek 3: Schéma organizace zdravotní péče na místě neštěstí[2]

Záchranná služba SAMU sestává z:[1]

• operačního střediska - dispečink, který je v nemocnici Necker,

• mobilních jednotek - urgentní mobilní a resuscitační služba, umístěných v

nemocnicích poblíž pravděpodobného výskytu hromadných neštěstí v místech

32


velkého soustředění obyvatelstva, jakou jsou vlaková nádraží, velké obchodní

domy, sportovní haly. Ambulance má v osádce lékaře, zdravotníka se znalostí

resuscitace a řidiče, jímž je hasič.

Komunikační systém Pařížské záchranné služby je umístěn v operačním středisku

v nemocnici Necker a je přímo propojen s místními a centrálními úřady, s dispe-

činkem hasičů a velitelstvím policie. Má také spojení na střediska záchranné služby

v okolí Paříže, na jednotky intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitační oddělení a

akutní příjmová oddělení, aby byla zajištěna komunikace volajícího lékaře, lékaře u

výjezdu, a lékaře na příjmu v nemocnici. Dvakrát denně dispečink prověřuje počet

volných lůžek na akutních odděleních.

Bílý plán

Asociace pařížských nemocnic takto pojmenovala Plán pro hromadný příjem raně-

ných. Jedná se o mezi nemocniční plán, který je uváděn do činnosti záchrannou

službou (SAMU). Tento plán sjednocuje činnost SAMU, Červeného plánu hasičů

(pro zajištění první pomoci a bezpečnosti pro postižené obyvatelstvo) a nemocnic.

Po aktivaci Bílého plánu se uvádějí do pohotovosti:[2]

• vozy rychlé lékařské pomoci,

• střediska záchranné služby při pařížských nemocnicích,

• centrála vozů záchranné služby při pařížských nemocnicích,

• řídící pracovníci asociace pařížských nemocnic,

• pracovní skupiny pro urgentní lékařsko-psychologickou pomoc.

Bílý plán byl vypracován pro koordinování dostupných prostředků jak na místě ne-

štěstí, tak i při hospitalizaci. Vhodným využitím zdravotnických a administrativních

sil je možno koordinovat záchranné práce v terénu i transport raněných do nemocnic.

Velmi pozitivním aspektem Bílého plánu je on-line kontakt mezi velitelstvím SAMU

a nemocnicemi. Díky tomu mají nemocnice dostatek času se připravit pro příjem

pacientů. Dispečer SAMU přijímá aktuální informace od vedoucího lékaře na místě

třídění, upozorňuje nemocnice ve spádové oblasti a zjišťuje dostupná lůžka. Vy-

zbrojen těmito informacemi poté navrhuje cílovou nemocnici pro každého pacienta

s nejvyšší prioritou. Hlavním úkolem Bílého plánu je regulovat přesun pacientů do

33


několika nemocnic v oblasti tak, aby nedošlo k zahlcení nejbližších nemocnic. V

případě, že počet volných lůžek je nedostačující, jsou jednotlivé nejbližší nemocnice

povinny svolat potřebný personál a aktivovat jejich plán pro hromadný příjem ra-

něných. Stejně tak mohou být svolány jednotky z nejbližších nemocnic, jeví-li se

kapacita SAMU jako nedostačující.

2.2 Americký systém zdravotnické péče hromadných neštěstí

Americký Národní zdravotnický systém při katastrofách (NDMS - National Disaster

Medical System) je federálně koordinovaný systém, který rozšiřuje schopnosti ná-

rodních záchranných služeb. Hlavním úkolem NDMS je vytvořit jednotný národní

zdravotnický záchranný systém, schopný poskytnout pomoc při záchraně života a

zdraví lidí během katastrof a jiných nevojenských či vojenských incidentů. Natio-

nal Disaster Medical System je sekcí uvnitř U.S. Department of Homeland Security,

Federal Emergency Management Agency a má odpovědnost za řízení a koordinaci

federální zdravotnické pomoci při hromadných neštěstích.

Posláním NDMS je navrhovat, vyvíjet a udržovat celostátní schopnost poskytnout

kvalitní zdravotnickou péči obětem katastrof. Zajišťuje veškerou zdravotnickou péči

počínaje záchranou života v místě katastrofy, převozem zraněného ze zasaženého

území a zajištěním konečné péče v nemocnici.

NDMS byl vytvořen v roce 1984, stal se součástí Služby veřejného zdraví jako

veřejně-soukromé partnerství mezi několika federálními úřady a soukromými zdra-

votnickými institucemi. Jeho původním úkolem bylo poskytnout zdravotnickou eva-

kuaci a nemocniční péči pro zraněné vojáky. Teprve druhořadým úkolem bylo pod-

pořit státní a místní zdravotnické zdroje během neštěstí a katastrof.

NDMS sestává z pěti týmů:[26]

Zdravotnický asistenční tým - jedná se o skupinu profesionálních zdravotnic-

kých pracovníků (podpořených týmem logistických a administrativních pra-

covníků). Má za úkol poskytnout zdravotnickou pomoc během neštěstí.

Pohřební operační tým - je složen z fyzických osob, odborně kvalifikovaných

pro danou činnost. Během pomoci při katastrofách se stávají dočasnými fe-

derálními zaměstnanci a jejich služba je jim kompenzována federální vládou.

34


Pracují pod velením místních orgánů a poskytují technickou či osobní asistenci

při identifikaci a ohledání zesnulých obětí.

Veterinární asistenční tým - je opět složen z fyzických osob s odpovídajícím

odborným vzděláním. Jejich pomoc je jim refundována vládou jakožto do-

časným federálním zaměstnancům. Na místě neštěstí poskytují technickou a

asistenční veterinární pomoc.

Národní ošetřovatelský tým - jedná se speciální tým užívaný v situacích vyža-

dujících velký počet ošetřovatelů, např. pro asistenci při masovém vakcinačním

programu apod.

Národní farmaceutický tým - jsou užívány v případech, kdy je potřeba velkého

počtu léku, vakcinace nebo odborných lékárníků, lékárnických technických pra-

covníků popř. studentů farmacie.

Charakteristika nemocniční péče NDMS

Tato péče zahrnuje především umístění pacientů do nemocnic, jež jsou součástí sys-

tému NDMS. Jedná se nejčastěji o akreditované nemocnice, obvykle s kapacitou 100

a více lůžek, které se dobrovolně stávají součástí NDMS. Tyto nemocnice vyčleňují

část svých lůžek pro akutní péči k dispozici pro pacienty NDMS. Součástí systému

je přibližně 2000 nemocnic, jež poskytly dohromady přes 100 tis. klasických, chirur-

gických či speciálních lůžek pro použití systémem NDMS. Protože se jedná o čistě

dobrovolný program, nemocnice mohou, při aktivaci NDMS systému, poskytnou více

či méně lůžek, než ke kterým se zavázaly. Nemocnice, jež přijmou pacienty systému

NDMS, dostanou od vlády plnou refundaci nákladů.

Federální koordinační centra (FCC) získávají nemocnice pro účast v národním zdra-

votnickém systému (NDMS), získávají údaje o počtu volných lůžek pro systém

NDMS a koordinují vývoj krizových plánu s účastí nemocnic a jiných místních or-

gánů za účelem zajištění příjmu a transportu raněných

Základní organizační struktura NDMS:[14]

Zdravotnické středisko pro veterány (VAMC - Veterans Affairs Medical Cen-

ter) funguje jako federální koordinační středisko (FCC) a je zodpovědné za

všechny NDMS plánování a operace

Ředitel Zdravotnického střediska pro veterány je zodpovědný za řízení VAMC

35


Obrázek 4: Schéma toku informací při získávání údajů o volné kapacitě nemocnic

jako federálního koordinačního střediska. Toto zahrnuje administraci pacientů,

přijímání pacientů, triáž, převoz, komunikace a další funkce uvedené v krizo-

vém plánu (EMP - Emergency management plan). Ředitel si obvykle zvolí

VAMC krizového koordinátora, který vše řídí jeho jménem.

VAMC koordinátor - slouží jako FCC programový koordinátor, jehož odpověd-

nosti zahrnují vedení NDMS preventivních aktivit a řízení operací ve jménu

ředitele VAMC.

Zdravotnický tým příjmu raněných (JMPRT - Joint Medical Patient Recep-

tion Team) - v případě, že jsou pacienti letecky posílány do vzdálenějších

lokalit, je na letišti zřízen zdravotnický tým pro příjem raněných. Tento tým

vytváří oblast příjmu raněných (PRA), koordinuje činnost s oblastní krizo-

vými koordinátory, přijímá pacienty, provádí třídění, koordinuje transport, a

vykonává další nezbytné funkce.

Divize enviromentálního a krizového řízení (DEEM - Division of Enviromen-

tal and Emergency Management) poskytuje NDMS potřebné operace, jež za-

hrnují aktivování krizových operačních center, poskytování společné pomoci,

poskytování informací VAMC.

Koncept operací jednotlivých fází NDMS operací je následující:[14]

A) Prevence

1. VAMC - zajišťuje koordinaci a spolupráci všech složek NDMS, připrave-

nost a aktuálnost plánů a procedur včetně cvičení všech složek NDMS.

2. Nemocnice - mají za úkol určit kontaktní zaměstnance a účastnit se všech

36


preventivních aktivit NDMS.

B) Aktivace NDMS

1. Po aktivaci NDMS vykoná VAMC následující:

• určí úlohy FCC pro všechny NDMS operace,

• v případě potřeby informuje příslušné oddělení ministerstva obrany

o volných lůžkových kapacitách,

• je-li to potřeba, zřídí na určeném letišti zdravotní tým příjmu raně-

ných,

2. Po aktivaci NDMS je úkolem zúčastněných nemocnic poskytnout infor-

mace o dostupné lůžkové kapacitě pro potřeby NDMS a příjem a zajištění

péče pacientů.

3. DEEM po vyhlášení NDMS zajišťuje následující:

• Aktivuje státní či místní krizové operační centra (EOC - Emergency

Operations Center) které slouží jako podpora operacím NDMS, ko-

ordinují a komunikují s nemocnicemi, určenými firmami a dalšími

EOC. Dále EOC poskytuje přímou podporu a vykonává další úkoly

pro VAMC a JMPRT.

• Podává pravidelně VAMC určené informace

C) Třídění pacientů

1. VAMC je odpovědná za třídění pacientů, o něž se stará JMPRT v koo-

peraci s EOC.

D) Transport pacientů

1. Koordinace transportu pacientů do NDMS nemocnic provádí VAMC a

DEEM za spolupráce s EOC

2. JMPRT je v přímém spojení s nemocnicí jež přijímá pacienta a informuje

ho o jeho aktuálním zdravotním stavu.

E) Deaktivace NDMS

1. Vedoucí JMPRT, ve spolupráci s VAMC a EOC rozhodnou, kdy dojde k

demobilizaci JMPTR a deaktivování PRA.

2. VAMC vypracuje do 15 dní od ukončení NDMS vyhodnocení proběh-

nuvších operací.

37


Obrázek 5: Schéma řízení a spolupráce (plná čára znamená řízení, tečkovaná vzá-jemnou spolupráci)[14]

2.3 Australská záchranná služba pro mimořádné události

V Austrálii hrají klíčovou úlohu při řešení státních či lokálních mimořádných událostí

Metropolitní záchranné služby. Pro řízení činnosti jednotlivých organizací během

těchto nežádoucích událostí byl vyvinut Krizový plán zásahu (Emergency Response

Plan). Tento plán popisuje klíčové úkoly záchranných služeb a poskytuje model pro

zásah při všech typech nehod, zvláště těch s větším počtem výskytu raněných, to

vše ve spolupráci s externími jednotkami a organizacemi.

Metropolitní ambulance jsou nejčastěji odpovědné za poskytování přednemocniční

péče a koordinaci zdravotnických jednotek a jejich práci na místě a převoz obětí do

určených zdravotnických zařízení.

Rozsah a druh katastrofy určuje, jaké složky budou svolány na místo zásahu. Jed-

notlivé stupně mohou být tyto:[19]

1. Záchranná služba (ZS).

2. ZS + Záchranný zdravotnický lékař (ZZL).

3. ZS + ZZL + Zdravotnický tým (ZT).

4. ZS + ZZL + více zdravotnických týmů.

5. Zasahující zdravotnické týmy z dalších okresů.

38


Podle vážnosti situace můžou být na místo nehody svolány další jednotky nebo od-

borně zaměřené organizace, které slouží pro pomoc a doplnění odborných schopností

primárně zasahujících jednotek. Zdravotníci, jež dorazí na místo nehody jako první,

by měli udělat rychlý odhad situace a tento nahlásit jejich operačnímu středisku.

Mezi hlavní činnosti na místě zásahu patří třídění raněných a jejich odsun ze zasaže-

ného prostoru do sběrného místa raněných, kde je jim poskytnuta potřebná odborná

péče a odkud jsou transportováni do určených nemocnic.

V situacích, při nichž je na místě zásahu více zdravotnických jednotek, záchranná

služba jmenuje vedoucího lékaře. Tato osoba koordinuje zdravotní a lékařské akti-

vity na místě nehody, řídí zdravotnickou pomoc a je také současně členem Krizového

řídícího týmu (vytváří se v případě, že na místě zasahuje více složek a je potřeba

zajistit jejich bezproblémovou koordinaci a spolupráci). Při výskytu velkého po-

čtu raněných se vedoucím lékařem stává nejzkušenější člen zasahující zdravotnické

jednotky. V případě potřeby však může být tato role přenesena na jinou osobu či

organizaci a to Státním vedoucím lékařem.

Organizační struktura[19]

Vedoucí lékař určí vedoucího zdravotnického záchranáře, který:

• v konzultaci s vedoucím lékařem určí příslušnou nemocnici pro příjem raně-

ných,

• poskytuje odbornou pomoc zasahující zdravotnické službě,

• poskytuje odbornou péči pacientům,

• odhaduje potřeby a vytváří pomocné zdravotnické týmy,

• v případě, že převoz zraněného do nemocnice není nutný, informuje tohoto o

alternativních možnostech poskytnutí lékařské péče (praktičtí lékaři),

• řídí zdravotnické a lékařské dobrovolníky.

Záchranný lékařský koordinátor - lékař, mimo zasažené území má na starosti

tyto úkoly:

• zjišťuje a navazuje spojení s nemocnicemi pro příjem raněných,

• poskytuje další zdroje vyžádané vedoucím zdravotnickým záchranářem,

• je ve spojení s vedoucím lékařem a záchrannými službami.

39


Ambulance - nejčastěji jsou na místě neštěstí jako první a ve spolupráci s velite-

lem zdravotnického zásahu (pokud ještě není na místě určený vedoucí záchranář)

rozhodují o přemístění zraněných, provádějí okamžitou triáž a transport zasažených

osob.

Kontrolor odvozu raněných - nejméně zkušený člen první záchranné jednotky

na místě. Poskytuje zprávy o situaci na místě a koordinuje odvoz vozů. Podléhá

řízení velitele záchranné jednotky. Vedoucí sběru raněných - záchranář, jež provádí

třídění, odhaduje počet a typ poranění, zakládá sběrné místo zraněných. V místě

nehody může být více těchto osob.

Sběrné místo raněných - je zřízeno a kontrolováno vedoucím sběru raněných,

pracují zde záchranáři, lékařské týmy a pomocné složky. Je umístěn v bezpečné

vzdálenosti od místa nehody a je dostatečně veliké pro předpokládaný počet raně-

ných. Může být zřízeno i více těchto sběrných míst. Provádí se zde třídění raněných,

nezbytná lékařská péče a převoz do určených nemocnic.

Státní záchranné koordinační centrum - koordinuje státní zdroje a vyhledává

možnou podporu na úrovni celého státu

Zdravotnický řídící tým - sestává z velitelů všech zúčastněných složek, slouží ke

sdílení důležitých informací a jako podpora při rozhodování.

Obrázek 6: Schéma organizační struktury při hromadném výskytu raněných[19]

40


2.4 Porovnání klíčových činností v procesu rozvozu raně-

ných ve vybraných zemích a České republice

Z hlediska zaměření této práce nebudeme porovnávat všechny činnosti záchranných a

jiných zasahujících složek, jež se podílejí na záchraně života při hromadném výskytu

raněných. Podíváme se pouze na problematiku rozvozu raněných, na způsob koor-

dinace transportu pacientů do cílových zařízení a s tím související komunikaci zasa-

hujících jednotek záchranné služby s operačními středisky.

Po příjezdu prvního zdravotníka na místo neštěstí nedochází k okamžitému rozvozu

raněných do nejbližších nemocnic. Je potřeba nejprve začít s tříděním raněných tak,

aby byly identifikovány zasažené osoby, jež jsou na životě ohroženy nejvíce, a jež

tedy potřebují převoz do zdravotnického střediska jako první. Tato prvotní triáž

by neměla být poslední, protože stav pacientů se může v průběhu času měnit, je

proto nanejvýš vhodné, aby byla provedena triáž následná, jež se může uskutečnit

např. již v koncovém zdravotnickém zařízení. Včasné provádění třídění raněných na

místě zásahu také poskytuje informace o počtu zasažených osob a rozsahu a druhu

jejich poranění. Poskytuje nám také informace o množství osob, jež nehodu přímo

nepřežili, nebo se jejich zranění v brzké době jeví jako neslučitelná se životem. Tyto

získané informace o počtu zasažených osob je potřeba co nejdříve předat operačnímu

středisku, které na jejich základě může rozhodnout o nasazení dalších potřebných sil

a prostředků. V případě, že se jedná o hromadný výskyt raněných a jsou naplněny

předpoklady pro aktivaci traumatologického plánu, může být tento zdravotnickým

operačním střediskem aktivován. Tento plán pak umožní operačnímu středisku jed-

nat podle předem připraveného scénáře tak, aby veškeré nasazené síly a prostředky

konaly s co možná nejvyšší efektivností a účinností. Na základě traumatologického

plánu se určené nemocnice připraví na hromadný příjem raněných a aktivují se

všechny potřebné prostředky a personál na zvládnutí mimořádné situace. A právě v

této oblasti se situace v jednotlivých výše popsaných systémech liší.

Klíčovou roli ve Francouzském systému hraje Bílý plán. Byl vypracován právě s

ohledem na koordinaci všech dostupných sil a prostředků, a to jak na místě zásahu,

tak i v jednotlivých nemocnicích. Tento plán zajišťuje koordinaci postupů také se

zasahujícími hasiči, a to prostřednictvím Červeného plánu hasičů, který pokrývá

činnosti související se zajištěním první pomoci a bezpečností pro postižené obyva-

41


telstvo. Důležitým prvkem Bílého plánu je také rozsah oblasti, jež se snaží pokrýt.

Řetězec zdravotnické činnosti je totiž dlouhý proces, který na místě zásahu začíná,

ale rozhodně nekončí. Účelné nasazení věcných a lidských prostředků na místě ne-

štěstí a jejich vzájemná spolupráce je důležitá pro zajištění nezbytné zdravotnické

péče pro přežití a stabilizaci zasažených osob. Jejich stav se ale v průběhu času

může změnit, a je proto vhodné poskytovat stejně intenzivní a koordinovanou péči

i v následujících krocích zdravotnického řetězce činností, jež představuje zejména

rychlý transport pacienta do odpovídajícího zařízení a jeho příjem na určené jed-

notce zdravotnické péče.

Americký systém zdravotnické péče při rozsáhlých katastrofách je soustava všech

složek potřebných pro efektivní zásah na místě neštěstí. Zdravotnická pomoc je také

jeho nedílnou součástí, včetně jednotek rychlé zdravotnické pomoci a velkých ne-

mocnic. Během doby své existence již tento systém mnohokráte ukázal vzájemnou

sehranost všech jeho složek, kterou mu umožnilo pravidelné cvičení všech zaintere-

sovaných jednotek. Právě komplexnost tohoto systému je jednou z možných cest, jak

dosáhnout co nejefektivnějšího využití dostupných sil a prostředků, včetně kvalitního

jednotného spojení pro zajištění potřebné komunikace mezi jednotlivými zasahují-

cími složkami. Americký systém je po vertikální stránce velice členitý, je definováno

mnoho rolí s jasně definovanými pravomocemi, úkoly a odpovědností. Umožňuje to

přehledné a transparentní řízení, s jasně definovanými pravidly a kompetencemi.

Začleněním nemocnic do tohoto systému bylo dosaženo automatické účasti těchto

zařízení při pravidelných cvičeních, díky čemuž mohou být určité činnosti koor-

dinovány právě s ohledem na jejich specifické potřeby. Současně je také zajištěna

vzájemná komunikace a aktualizace potřebných informací mezi nemocnicemi a ur-

čenými složkami na místě zásahu.

Australský systém řešení zdravotnické péče při hromadném výskytu raněných je

v mnohém podobný systému našemu, pouze po organizační stránce je vertikálně

strukturovanější, v čemž lze spatřovat jistou podobnost se systémem americkým.

Jsou vytvářeny různě veliké manažerské týmy, jejichž úkolem je koordinovat úkoly

zasahujících složek a podpůrných organizací, slouží jak ke vzájemnému sdílení infor-

mací, tak i jako podpora pro koordinaci v rozhodování mezi jednotlivými členy týmu.

Po aktivaci systému jsou určené činnosti koordinovány pomocí plánů připravenosti,

ekvivalentem našich traumatologických plánů.

42


Aktivace traumatologického plánu však ještě automaticky neznamená, že vše bude

fungovat popsaným způsobem a že všechny subjekty v plánu budou plnit úkoly ta-

kovým způsobem a rozsahem, jež plán popisuje a se kterým se při jeho návrhu a

tvorbě počítalo. Důležitým činitelem úspěšného a koordinovaného zásahu a následné

péče o zasažené osoby je pravidelné cvičení, jehož se účastní všechny potřebné složky,

včetně jednotlivých nemocnic v potencionální spádové oblasti. Nutnost a účelnost

takovýchto cvičení dokládají poznatky z praxe: “. . .přijetí výzvy o vzniku HPZ (hro-

madné postižení zdraví) poplašenou sestrou příjmové (např. chirurgické) ambulance,

která vesměs sdělí, že neví, kde je vedoucí lékař směny a že sama o ničem nerozho-

duje. . . . .Prakticky však uvolňovala lůžka jen jedna nejmenovaná klinika při cvičení,

kdy personál nepochopil, že nejde o ostrou akci. Následně to bylo vedením označeno

za neoprávněné ohrožení životů stěhovaných pacientů. Máme však na záznamech i

sdělení vedoucího lékaře ve směně, který na oznámení o HPZ, aniž ověřoval, zda jde

o cvičení, odpověděl, že nemá jediné volné lůžko. Svou reakci korigoval telefonátem

cca po půl hodině, kdy nabídl 1 až 2 místa?!”[24]

Těchto pár příkladů jistě dostatečně poukazuje na důležitost provádění takovýchto

cvičení a dává námět k zamyšlení, zda-li by přeci jen nebylo lepší se v určitých si-

tuacích a z bezpečnostních důvodů raději v předem přesně vymezených oblastech

spolehnout více na služby poskytované informačními systémy, než na (někdy ne-

předvídatelně konající) lidský faktor.

Po aktivaci traumatologického plánu a prvotním třídění raněných, prováděném bez-

prostředně na místě zásahu nebo na speciálně vytvořeném stanovišti, a identifikaci

pacientů s nejvážnějším poraněním je v dalším kroku potřebné zajistit jejich oka-

mžitý transport do příslušného zařízení, kde jim bude poskytnuta adekvátní ne-

zbytná nemocniční péče.

Výběr vhodné cílové nemocnice pro transport pacienta závisí na typu jeho poranění

a na počtu volných lůžek v jednotlivých nemocnicích ve spádové oblasti. Některá

poranění vyžadují převoz do specializovaného zařízení, a není tedy možné pacienta

umístit do libovolné nemocnice, která disponuje volnou kapacitou.

Cílová nemocnice je zpravidla vybrána řídícím střediskem/subjektem, který by měl

mít dostatek potřebných informací na rozhodnutí o cílovém zařízení vhodném pro

transport. Právě tato “organizační složka”, jež rozhoduje o převozu raněných, se v

43


jednotlivých systémech může lišit. Bývá zpravidla zvykem, alespoň v našich pod-

mínkách, že o transportu raněných z místa neštěstí do určené cílové nemocnice

rozhoduje zdravotnické operační středisko. Právě toto středisko zjišťuje dostupnou

volnou kapacitu nemocnic ve spádové oblasti. Na základě těchto informací a podle

typu poranění rozhoduje o konečném převozu zraněného do cílové nemocnice.

Ve francouzském systému plní tuto úlohu dispečer SAMU (SAMU - služba rychlé

lékařské pomoci). Ten je v neustálém kontaktu jak s vedoucím lékařem na místě

zásahu - který ho informuje z místa třídění o množství a typech poranění zasaže-

ných osob - tak i s nemocnicemi ve spádové oblasti, se kterými tak může okamžitě

koordinovat transport pacientů do konkrétního nemocničního zařízení.

V americkém národním zdravotnickém systému při katastrofách je rozvoz raněných

koordinován ze střediska Divize enviromentálního a krizového řízení (jež má v této

oblasti za úkol hlavně sběr informací o dostupných volných prostředcích a kapacitách

jednotlivých nemocnic) a jednotkou Zdravotnického týmu pro příjem raněných v

blízkosti místa neštěstí, která je v neustálém kontaktu s nemocnicemi a může je tak

rychle informovat o aktuální situaci v prostoru třídění raněných.

V případě rozsáhlých nehod s hromadným výskytem raněných provádí koordinaci

transportu raněných v Austrálii vedoucí zdravotnický záchranář ve spolupráci s ve-

doucím lékařem. Spojení s nemocnicemi a zjišťování dostupnosti volných lůžek pro

příjem raněných má na starosti Záchranný lékařský koordinátor, který se již ale

nenachází bezprostředně v blízkosti místa neštěstí, a aktuální informace z prostoru

třídění raněných mu předává vedoucí zdravotnický záchranář popř. vedoucí lékař.

Základním předpokladem pro rozhodnutí o transportu raněných je bezesporu zís-

kání informací o dostupných lůžkách jednotlivých nemocnic, jež vzhledem k typu a

rozsahu poranění pacienta přicházejí do úvahy. Výhodu lze spatřovat v americkém

národní zdravotnickém systému při katastrofách, jehož jsou nemocnice přímou sou-

částí a jež po aktivaci tohoto systému sami informují určené orgány o dostupných

prostředcích a volných kapacitách. Naproti tomu současná koncepce, užívaná v na-

šich zemích, nutí zdravotnická operační střediska, aby sama všechny tyto informace

od nemocnic získávala, což se může jevit, a ze zkušeností z praxe také jeví, jako

někdy relativně nelehký úkol.

Další komplikací při organizaci transportu raněných je plánování převozu tak, aby

44


nedošlo k překročení kapacity zdravotnického zařízení. V běžných situacích nečiní

operačním střediskům organizace transportu raněných do nemocnic tak, aby nedo-

šlo k zahlcení jejich kapacity, a tím ke zpomalení prováděné lékařské péče, žádný

problém. Při mimořádné situaci, s velmi velkým počtem raněných, jež potřebují co

nejrychlejší převoz, by mohl tento, v zájmu jeho co největší efektivnosti, způsobit

operátorům ZOS určité problémy. A nelze se tomu divit. Bez silné podpory infor-

mačních technologií, jež je naprosto bez problému schopna takovouto optimalizaci

vyřešit, může v těchto specifických situacích docházet ke zbytečnému a nežádoucímu

přeplňování příjmu nemocnic.

2.5 Oblasti pro zefektivnění procesu rozvozu raněných

Než dojde k rozhodnutí o transportu pacienta do cílové nemocnice, musí být usku-

tečněna řada kroků. Mezi ty základní bezesporu patří:

1. Získání údajů o volné kapacitě nemocnic.

2. Aktivace traumatologického plánu příjmových nemocnic.

3. Rozhodnutí o nejvhodnější cílové nemocnici.

4. Transport pacienta do určeného zdravotnického zařízení.

V našich podmínkách se první krok děje nejčastěji prostřednictvím telefonického

rozhovoru. Jedná se o způsob léty prověřený, leč v dnešní informaticky vyspělé době

se může jevit jako systém poněkud zastaralý. V Americkém systému NDMS jsou již

pro tento účel vytvořeny elektronické komunikační kanály, kde tím nejjednodušším

a nejméně rychlým je např. elektronická pošta či případně instant messaging. Ne-

spornou výhodou tohoto způsobu výměny informací je jistě uvolnění telefonní linky

pro akutnější účely, a v případě použití automatizovaného komunikačního systému

také časová úspora.

Jak vyplývá z uskutečněných cvičení, nemusí být dokonce výsledek této jednodu-

ché operace (zjištění skutečné dostupné volné lůžkové kapacity), jež je prováděna

lidským operátorem, vůbec jistý. Naproti tomu využití zcela automatizovaných in-

formačních systému všechny výše uvedené nedostatky zcela eliminuje a díky síťové

provázanosti různých systémů (policie, hasiči, úřady) otevírá brány dosud netušeným

možnostem. Všechny prvky, jež tvoří součásti zdravotnického systému, jsou datově

propojeny, popřípadě jejich dosavadní spojení přenos dat nevylučuje. Stejně tak je

45


již dnes zcela běžné využívání informačních systémů, které jeho uživateli podstatně

zjednodušují práci s informacemi.

Vezmeme-li do úvahy první krok, tedy získání údajů o volné lůžkové kapacitě ne-

mocnic, lze činnosti operátora ZOS a příslušné osoby v dotazovaném zdravotnickém

zařízení, popsat následovně:

1. K propojení operátora ZOS a určené osoby v cílové nemocnici se pro přenos

informací nejčastěji využije telefonní spojení, ať již digitální či analogové.

2. Operátorka ZOS předá osobě “na druhém konci spojení” - říkejme ji osoba A

- instrukci na zjištění volné lůžkové kapacity. Současně také předá informaci

zdůvodňující její požadavek (stala se nehoda na místě X a odhaduje se počet

zraněných Y). Tato informace není aktuálně zapotřebí, ale může ovlivnit čin-

nost osoby A tak, aby ji v důsledku uvědomění si naléhavosti situace přinutila

jednat ve prospěch očekávaného výsledku z požadované instrukce.

3. Pro splnění této instrukce musí osoba A zjistit potřebné údaje, nejčastěji z

informačního systému daného zařízení. Aby toto bylo možné, musejí být infor-

mační systémy vybaveny uživatelským rozhraním, které zpřístupňuje požado-

vaná data v uživatelsky srozumitelné podobě. Toto rozhraní musí být navrženo

tak, aby splnilo požadavky všech uživatelů, jež k němu přistupují.

4. Osoba A následně zjištěné informace vyhodnotí a rozhodnutí o možnosti při-

jetí či nepřijetí pacientů předá zpět prostřednictvím uskutečněného spojení

operátorovi ZOS.

5. Operátor ZOS informaci zpracuje a popřípadě uloží do jím používaného infor-

mačního systému, který pak umožní přístup k získané informaci kterémukoliv

autorizovanému uživateli.

Jak ukazují závěry z některých provedených cvičení, právě vyhodnocení volné lůž-

kové kapacity na straně příjmového zdravotnického zařízení, může být ve výjimeč-

ných případech provedeno ne zcela správně. A právě toto zjištění vede k zamyšlení,

může-li existovat jiný způsob zjišťování takovéto informace (volná lůžková kapa-

cita). A navíc si můžeme stanovit požadavek, aby při libovolném počtu opakování

zjišťování této informace, jsme dostali vždy naprosto shodný výsledek. Právě tento

požadavek se může jevit jako klíčový při porovnání automatického informačního sys-

tému s lidským jedincem, který je při svém rozhodování významně ovlivněn mnoha

subjektivními faktory.

46


Jsou-li jasně definována pravidla, je vymezený a předem určený obor hodnot, potom

nachází-li se právě získaná informace v této definované množině, musí nutně dojít

(nezávisle na množství opakování tohoto kroku) k vyvození stejného závěru. Právě

takovouto vlastnost je plně schopný nám zajistit, na rozdíl od člověka, pouze auto-

matizovaný systém - jedná se totiž v jistém slova smyslu o zařízení s velmi primitivní

logikou, která dokáží “jednat” jen podle předem vymezených, zřejmých pravidel. Na-

proti tomu člověk je tvor myslící, jež si dokáže pravidla určovat sám, přemýšlí a je

silně ovlivněn svou psychikou. Je třeba si přiznat, že tyto výjimečné vlastnosti, které

nás činí tak odlišnými oproti jiným žijícím tvorům na této planetě, a díky kterým

dokážeme neustále zvyšovat svoji životní úroveň a rozšiřovat a prohlubovat oblasti

lidského poznání, se mohou, v jistých situacích, stát nebezpečnou zbraní, namířenou

proti nám samotným. Jak se již v minulosti ukázalo, dokáží okolnosti přinutit člo-

věka jednat v rozporu s tím, jak by vzhledem ke svému rozumu jednat měl, dokáže

ignorovat zcela jasná fakta, změnit důležitá rozhodnutí, a zapříčinit tak v nejhorším

případě i katastrofu (viz. např. Černobyl).

Vraťme se nyní zpátky k problematice zjištění volného počtu lůžek. Jedná se o jed-

noduchý celočíselný údaj, který odpovědný (popř. za daných okolností jinak určený)

pracovník zjistí ze svého informačního systému prostřednictvím, k tomu vytvoře-

ného, uživatelského rozhraní. Ovšem v praxi není rozhodující pouze počet volných

lůžek např. na chirurgickém oddělení, záleží totiž i na ostatních dostupných lůžkách,

na která mohou být přemístěni někteří pacienti právě z tolik potřebných lůžek na

chirurgickém oddělení a uvolnit tím potřebnou kapacitu pro příjem vážně zraněných

pacientů.

Tato banální operace - zjištění volné lůžkové kapacity nezbytné pro hromadný příjem

raněných - která člověku může nějaký ten čas zabrat (navíc nemáme jistotu, že i při

dostatečném počtu volných lůžek nepřinutí pracovníka jisté okolnosti hromadný pří-

jem raněných odmítnout), může být, v provedení automatizovaného komunikačního

systému, usktečněna mnohem rychleji, řádově i tisícinásobně.

A to nebereme vůbec do úvahy možnost uvolnění lůžek prostřednictvím přesunu

lehce zraněných pacientů do jiných zdravotnických zařízení. Má-li příslušná nemoc-

nice volná lůžka, mělo by být odsouhlasení přijetí určeného počtu raněných samo-

zřejmostí. Navíc, umožňuje-li to situace, měla by se tato nemocnice připravit na hro-

madný příjem raněných, přejít na mimořádný režim, aktivovat svůj traumatologický

47


plán a postupovat dle jeho obsahu, nebrání-li tomu závažné okolnosti. Právě roz-

hodnutí o aktivaci traumatologického plánu je zpravidla svěřeno odpovědné osobě,

kterou musí pracovník, jež přijal požadavek ze ZOS na hromadný příjem raněných,

zpravidla najít, obeznámit ji se situací a vyčkat na jeho rozhodnutí.

Jsou-li jasně definována pravidla a podmínky, jež jednoznačně vymezují rozsah hod-

not stavů prostředí pro aktivaci traumatologického plánu, může být tato aktivace

bez větších problémů svěřena automatizovanému systému. Nesporné výhody tako-

véhoto řešení lze spatřovat jak v naprosté jistotě rozhodnutí (nachází.-li se množina

určujících proměnných v definovaném rozsahu), tak i v rychlosti provedení takové-

hoto úkolu, včetně automatizace provedení všech následných kroků3.

Při aktivaci traumatologického plánu jsou dle jeho obsahu rozděleny úlohy a kompe-

tence jednotlivým vedoucím osobám. Tyto osoby musejí být o aktivování traumato-

logického plánu včas informovány a měly by být rovněž seznámeny s jejich úkoly jak

během přípravy nemocničního zařízení na hromadný příjem raněných, tak i v prů-

běhu poskytování nemocniční péče. Získání takovéto informace může být provedeno

několika způsoby:

• dotyčná osoba může mít přímo přístup k obsahu traumatologického plánu, z

něhož si zjistí potřebné údaje,

• prostřednictvím telefonní linky může být přímo informována, anebo si může

sama potřebné informace zjistit od kompetentní osoby,

• potřebné informace získá z informačního systému nemocnice (pokud to IS

nemocnice umožňuje).

Právě poslední způsob skýtá v porovnání s ostatními možnostmi mnoho výhod. Je

to především rychlost, s jakou lze potřebné údaje získat, jejich přehlednost a forma,

umožňující snadnou interpretaci, návaznost údajů na konkrétní oddělení, ze kterého

jsou informace požadovány a v neposlední řadě také jejich aktuálnost, integrita a

hlavně konzistence.

Informační systém také není problém rozšířit o řadu dalších vlastností. Může na-

příklad automaticky dostávat informace o množství zraněných, tyto informace po-

rovnávat s počtem volných lůžek v nemocnici a navrhnout přemístění pacientů do

3např. informování určených pracovníků - ve službě prostřednictvím IS nemocnice, mimo službu

prostřednictvím automatizovaných zpráv či telekomunikačního svolávacího systému - pagery

48


jiných oddělení a tím uvolnit potřebná lůžka pro příjem těžce raněných.

Při provázanosti informačního systému s GPS moduly výjezdových vozidel mají

příslušní pracovníci přehled o aktuálním transportu raněných, jejich momentální

pozici a zbývajícího času převozu do zdravotnického zařízení.

Dalších možností využití informačního systému díky provázanosti všech počítačo-

vých systému různých organizací, ať již státní či nestátních, je celá řada a některé

zmíníme v další části této práce.

Než však dojde k převozu pacienta do cílové nemocnice, musí být tato vybrána

vzhledem k typu a vážnosti zranění pacienta. V současnosti je tento proces realizo-

ván ve spolupráci se Zdravotnickým operačním střediskem záchranné služby (ZOS

ZS), kterému lékař z místa nehody sdělí potřebné údaje o pacientech. ZOS pak na

základě těchto údajů spolu s informacemi o připravenosti dotázaných nemocnic na

hromadný příjem raněných rozhodne o nejvhodnější cílové nemocnici. Vše samo-

zřejmě s ohledem na zranění pacienta, aby mu byla potřebná péče poskytnuta co

nejdříve. V případě velkého počtu těžce raněných, řekněme v řádu desítek, může

být organizace takovéhoto transportu (právě s ohledem na zajištění co nejrychlejší

a nejkvalitnější pomoci) značně komplikovaná.

Do procesu optimalizace vstupuje mnoho faktorů, jako např. zranění pacienta, volná

lůžka v nemocnicích, vzdálenost místa neštěstí od vhodné nemocnice, rychlost mož-

ného transportu atd. Je tedy více než zřejmé, že při velkém počtu vážně raněných

osob může optimalizace jejich transportu do cílových zdravotnických zařízení způso-

bit operátorům ZOS nemalé starosti, což může vyústit ve zvýšení pracovního napětí

a tím i možnosti ne zcela racionálního rozhodnutí. A přitom tento úkol zvládnou

bez větších problémů již dlouhou dobu i velice jednoduché počítačové systémy. Již

řadu let se na ně v různých oblastech obracíme s úkolem nalezení nejoptimálnějšího

řešení různých distribučních problémů. I velmi náročné typy úloh lze rozdělit na

větší či menší počet jednodušších podproblémů, které se následně řeší samostatně.

Pomocí této dekompozice lze napsat vhodný algoritmus pro konkrétní úlohy a tím

vytvořit postup, který pokrývá specifické požadavky daného problému. Optimalizace

transportu raněných jistě spadá do této kategorie úloh, jež se velmi dobře hodí pro

zpracování počítačovými systémy. Množství omezujících podmínek zde také tvoří

ohraničenou množinu možných stavů.

49


Tento systém má, okrem toho, že za žádných okolností nepodléhá stresu a nezná po-

jem pracovní vypětí, oproti lidskému pracovníkovi mnoho dalších výhod. Počínaje

rychlostí, se kterou je schopen daný úkol splnit, množstvím omezujících podmínek,

na základě kterých dokáže požadavek optimalizovat a v neposlední řadě také oka-

mžitá reakce a přizpůsobení výsledků rozhodnutí na základě informací o aktuálních

změnách v prostředí či požadavcích.

Všechny tyto mimořádné vlastnosti stojí přinejmenším za zvážení a vyvářejí dosta-

tečný podnět pro návrh a následnou tvorbu takovéhoto systému. Je nutné si uvě-

domit, že informační a komunikační technologie doznaly za posledních pár desítek

let obrovského vývoje a dnes se jen těžko hledá oblast, kde by počítačové systémy

nehrály významnou roli v rozhodovacích procesech. Lze se proto oprávněně divit, že

všechny úkoly, zmíněné v této kapitole, jsou stále svěřovány lidským operátorům,

které tak zbytečně zatěžují a okrádají o drahocenný čas, potřebný pro vykonávání

jiných důležitých činností, jež momentálně automatickým systémům svěřit nemů-

žeme. Alespoň prozatím.

50

3 NÁVRH AUTOMATICKÉHO KOMUNIKAČNÍHO SYSTÉMU PROROZVOZ RANĚNÝCH

3 Návrh Automatického komunikačního systému

pro rozvoz raněných

3.1 Základní determinanty automatizace komunikačního pro-

cesu

Požadavky na systém by se daly rozdělit do dvou kategorií: hlavní (základní), které

by tvořily nezbytnou část pro uspokojení požadavku rozvozu raněných; vedlejší (roz-

šířené), které tvoří jakousi rozšiřující nadstavbu, poskytující nadstandardní funkci-

onalitu, jež může rozvoz raněných ulehčit popř. částečně urychlit.

Základní požadavky:

1. zjištění aktuální pozice (místa neštěstí),

2. zjištění informací o rozsahu a typu poranění zraněných osob,

3. zjištění počtu volných lůžek v nemocnicích ve spádové oblasti,

4. vybrat vhodné cílové nemocniční zařízení.

Rozšířené požadavky:

6. aktivace traumatologického plánu nemocnice pro hromadný příjem raněných,

7. vyrozumění ostatních jednotek využitelných při transportu raněných (dopravní

policie, technické služby).

Všechny tyto požadavky by měly fungovat jak plně automaticky, tak by mělo být

možno v každém okamžiku zasáhnout do činnosti systému manuálně a přizpůsobit

operace systému mimořádně vzniklým okolnostem. Právě tento požadavek se zdá

býti celkem diskutabilní. Do jaké míry umožnit systému být zcela automatický, a

tím předcházet chybám vzniklým selháním lidského faktoru a na druhou stranu, jak

široká by měla být oblast, ve které by mohl uživatel ovlivnit činnost systému a tím

zabránit vzniku možné chyby v důsledku špatně napsaných instrukcí pro zpracování

vstupních informací?

Systém by měl být rozhodně navržen tak, aby umožňoval jeho činnost v každém oka-

mžiku zásahem operátora přizpůsobit či zcela změnit, podle požadavků zasahujícího

operátora. Rozsah těchto zásahů by se měl s přibývajícími simulacemi a cvičeními

neustále zmenšovat, neboť je potřeba všechny negativní zkušenosti a rozšiřující po-

žadavky do systémů průběžně zakomponovávat. Cílem je samozřejmě vytvořit zcela

51


automatický systém, ale z důvodu bezpečnosti je důležité zajistit, aby činnost sys-

tému bylo přeci jen možné zásahem operátora ovlivnit.

Základní topologické struktury

Důležitým úkolem při konstrukci každého systému, jež se skládá z více vzájemně

propojených prvků, je zvolení nejvhodnější struktury systému, např. centralizované

či decentralizované. Každý typ má své výhody, ale také nevýhody.

Nespornou výhodou centralizovaného systému je bezesporu možnost využití silného

výpočetního výkonu na straně centrálního prvku, naopak klienti by mohli být ve-

lice ”tencí“, kteří by v podstatě tvořili jen jakési rozhraní pro přístup k centrálnímu

prvku. Nebyly by tedy na klienty kladeny téměř žádné požadavky ve smyslu výpočet-

ního výkonu ani by neprováděli žádné optimalizační operace. I množství údajů, jež

by zpracovávali, by bylo jen minimální. Jejich činnost by znamenala jen poskytnutí

potřebných informací ze strany klienta centrálnímu prvku a zpětné zobrazení získa-

ných údajů koncovému uživateli. Bohužel, v případě výpadku centrálního prvku, by

byl systém zcela vyřazen z provozu. Koncoví klienti nejsou navrženi tak, aby mohli

v případě selhání centrálního prvku získat potřebné údaje z jiného zdroje, např. z

jiného koncového prvku, či přistupovat k potřebným údajům přímo z programového

rozhraní jednotlivých nemocnic.

Obrázek 7: Schéma centralizovaného propojení prvků

Zato v případě decentralizovaného systému by bylo velmi obtížné vyřadit celý sys-

tém z provozu. Vyžadovalo by to totiž zajistit nefunkčnost všech prvků systému

současně. Každý koncový klient je totiž v případě decentralizovaného systému navr-

52


žen tak, aby prováděl veškeré operace zcela samostatně. Což na něj ale klade vysoké

systémové požadavky a musel by proto disponovat odpovídajícím hardwarovým i

softwarovým vybavením. Problém nastává také v případě úpravy systému v dů-

sledku jeho rozšiřování o další funkčnosti či zkvalitnění těch stávájících. Jakékoliv

změny v systému by se pak musely provést i v každém koncovém zařízení, což by

mohlo být jednak velmi nákladné, časově náročné, ale hlavně tato možnost dává

prostor pro možné opomenutí upgradu některého z jeho koncových zařízení.

Obrázek 8: Schéma plně-decentralizovaného propojení prvků

V současnosti se začínají objevovat systémy, které mají z pohledu koncového prvku

centralizovanou strukturu, ale centrálních bodů je povícero a mají tedy jakési spo-

lečné znaky s decentralizovanou strukturou. V případě selhání jednoho centrálního

prvku je koncový klient schopen získat potřebné informace z jiného centrálního

prvku. Tento přístup umožňuje použití dostatečně ”tenkých“ klientů jako v pří-

padě centralizované struktury, ale nespoléhá se pouze na jediný centrální bod, který

tak již netvoří kritický prvek celého systému.

V navrhovaném automatizovaném komunikačním systému bude nejvhodnější, mezi

vzájemně komunikujícími prvky, využít právě posledně zmiňované struktury. Cent-

rální prvky budou provádět veškeré logistické a optimalizační operace, včetně získá-

vání potřebných údajů z jednotlivých nemocnic. Výsledky své činnosti budou pře-

dávat koncovým zařízením, která je zobrazí v pro člověka srozumitelné podobě.

Centrální prvky budou tvořeny programovým systémem umístěným v jednotlivých

zdravotnických operačních střediscích příslušejících danému ústřednímu středisku

záchranné služby. Při nasazení v praxi není umístění těchto centrálních prvků ve

ZOS žádnou podmínkou, z hlediska správy centrálních bodů a jejich zakompono-

vání do stávajících systémů se však může jevit jejich umístění právě do ZOS jako

53


výhodné. Tato střediska jsou vybavena potřebným prostorem, disponují také ne-

zbytným záložním napájením a potřebnou kapacitou pro datové přenosy.

Obrázek 9: Schéma semi-decentralizované struktury s centrálními prvky

3.2 Možnosti výměny dat

Navrhovaný systém se bude skládat z velkého počtu navzájem komunikujících prvků.

Na jedné straně to budou programová rozhraní v jednotlivých nemocnicích, která

budou sdílet informace s centrálními prvky. Tyto centrální prvky budou vykoná-

vat veškerou operační logiku a výsledky své činnosti předávají koncovým zařízením

na straně druhé. Proud informací pak funguje naprosto identicky i opačným smě-

rem. Koncová zařízení se spojí s určeným centrálním prvkem, předají mu své údaje

(místo neštěstí, zranění pacientů). Centrální prvek se pak na základě těchto infor-

mací dotáže jednotlivých nemocnic o dostupné lůžkové kapacitě a koloběh předávání

informací se opakuje.

Předávané informace musejí být naprosto přesně vyhodnoceny, neboť jejich špatná

interpretace může mít i fatální následky. Pokud má celý systém sdílení a přenášení

informací fungovat bezchybně, je potřeba, aby se používaly jednotné formáty dat.

Bez tohoto předpokladu je nutné vynaložit mnoho prostředků na implementaci růz-

ných modulů, jež budou pouze zpřístupňovat a konvertovat různě formátovaná data

do potřebného tvaru. Je tedy na místě zajistit, aby přenášené informace měly jed-

notnou formu, nejlépe některou z již v praxi odzkoušených struktur. Struktura pře-

nášených dat by měla být dostatečně otevřená na to, aby ji bylo možné v budoucnu

54


kdykoliv dále zpracovávat, včetně vytváření výstupů pro různá koncová zařízení v

různých dokumentových formátech (txt, rtf, pdf, MS Word, html, atd). Otevřenost

použité struktury je velmi důležitá právě pro budoucí rozšiřování možností navrže-

ného systému, umožní totiž předem zřetelně a jednoznačně definovat rozsah a typ

přenášených informací.

XML

Všechny tyto požadavky bezesporu splňuje standard (přesněji spíše jazyk) XML,

jež se v praxi používá již léta. Jedná se o značkovací jazyk, který má jasně danou

strukturu přenášených dat (určenou DTD dokumentem nebo XML schématem) a

umožňuje prostřednictvím XSL transformovat data do požadovaného formátu (pdf,

html,. . .).

XML je také formát, jež umožňuje vytvářet dokumenty v různé znakové sadě. Tato

vlastnost je pro nás důležitá, neboť odpadají problémy s předáváním informací ob-

sahujících české diakritické znaky. Zvolené kódování je v každém dokumentu přesně

určeno, takže je při jeho zpracování ihned patrné, v jakém jazyce je dokument napsán

a tedy jaké kódování se má použít pro zobrazení jeho obsahu.

Další výhodou, oproti běžnému formátu přenášených dat (např. prostřednictvím

neformátovaného textu), je to, že XML značky zobrazují také význam jednotlivých

přenášených informací. Při zpracování např. csv souboru musí být předem jasně

definována posloupnost přenášených dat. Z přenášených dat samotných není vůbec

zřejmé, o jaký typ informace se vlastně jedná. Chybí jejich jakýkoliv popis. Oproti

tomu význam dat, uložených ve formátovacích značkách jazyka XML, může být na-

prosto jednoznačně identifikován. Tato data jsou tedy díky XML formátu informačně

mnohem bohatší.

Při samotné tvorbě programu můžeme využít výhod, které nám nabízí vytvořené

parsery (např. DOM - Document Object Model). Tyto parsery umožňují přistupovat

ke zdrojům XML dat jako k předem definované struktuře, která se lépe zpracovává.

Při získávání údajů z XML dokumentu není potřeba neustále procházet celou jeho

strukturu a hledat potřebnou informaci. Výše zmíněný DOM například zpřístupní

zdrojová XML data ve stromové struktuře, a všechny elementy jsou tak přístupné v

samostatných objektech. Zpracování XML dat je tak mnohem snadnější, přehlednější

55


a rychlejší.

Aby bylo možné spolehnout se na informace obsažené v přenášené XML zprávě, je

potřeba jednoznačně definovat formát přenášených dat. Je tím na mysli především

definování použitých elementů, jejich potencionálních atributů a vzájemné vztahy

mezi jednotlivými elementy. Nejstarším způsobem popisu dat patří jazyk DTD (Do-

cument Type Definition) - definice typu dokumentu. Tento jazyk byl primárně navr-

žen pro značkování textových dokumentů, jako jsou knihy, webové stránky či tech-

nická dokumentace, kde podstatnou část obsahu tvoří prostý text. DTD tak nabízí

pouze malé množství datových typů a je vhodný spíše pro koncové zobrazení nebo

transformaci do některého z dokumentových formátů. XML strukturované doku-

menty s předem jasně definovanou podobou se v poslední době začaly ve velké míře

používat i pro výměnu dat mezi informačními systémy.

Aby mohly být splněny požadavky pro spolupráci s moderními databázemi infor-

mačních systémů, je vhodnější pro popis formátu dat využít některý z XML schémat,

která na rozdíl od DTD, disponují mnohem širší škálou použitelných datových typů.

Navíc je možné rozšířit již existující škálu o vlastní definice nových datových typů.

Nejpoužívanější schémata, která disponují právě těmito vlastnostmi, jsou WXS a

RELAX NG.

WXS (W3C XML Scheme)

WXS je schématický jazyk, jehož autorem je konzorcium W3C (World Wide Web

Consorcium). Je určen k popisu struktury a datového obsahu XML dokumentu.

WXS umožňuje mnohem preciznější definici obsahu jednotlivých částí dokumentu

než DTD, je ale poměrně komplikovanější než DTD. WXS sleduje XML dokument

jako sadu prvků (elementy a atributy) různých datových typů. V podstatě každý

element je považován za prvek určitého datového typu s definovanými vlastnostmi.

Datové typy se dají ve WXS odvozovat a jejich vlastnosti dědit.

Relax NG

Relax NG byl původně alternativní jazyk určený ke specifikaci syntaxe aplikací

XML. Nepochází z dílny W3C, ale jedná se o normu přijatou standardizačními or-

ganizacemi OASIS (2001) a ISO (2003). Na rozdíl od WXS, který je založen na

datových typech, je Relax NG založen na vzorech. Celé schéma pak představuje

vzor dokumentu. Vzory definují elementy, atributy, jež se mohou vzájemně kombi-

56


novat, mohou být uspořádány do skupin, mohou být volitelné a může být u nich

určen i počet opakování výskytu. Relax NG sám o sobě nepodporuje datové typy,

ale lze ho o tuto podporu rozšířit. Standardně se zapisuje rovněž v XML syntaxi,

výhodou je ale možnost využití jeho zkrácené verze zápisu (kompaktní syntaxe).

Tato zkrácená verze umožňuje zapsat textové schéma mnohem úsporněji, než WXS

založený na XML syntaxi.

Příklad informace zapsané v XML

Řekněme, že dva prvky v systému si budou chtít vyměnit informaci o zraněné osobě.

Tento údaj bude formátován jako XML dokument podle odpovídajícího XML sché-

matu. Pro názornost bude informace zkrácena a budou předány jen minimální infor-

mace, jako je jméno, příjmení a hmotnost. Na tomto příkladu bude také ukázáno, jak

by mohly vypadat odpovídající zápisy ve WXS a Relax NG schematických jazycích.

Předávaná informace:

<osoby><osoba id="1">

<jméno>Jan</jméno><příjmení>Novák</příjmení><váha>56</váha>

</osoba></osoby>

WXS schéma:

<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?><xs:schema xmlns:xs="http://www.w3.org/2001/XMLSchema"><xs:element name="osoby"><xs:complexType><xs:sequence>

<xs:element name="osoba" maxOccurs="unbounded"><xs:complexType>

<xs:sequence><xs:element name="jméno" type="xs:string"/><xs:element name="příjmení" type="xs:string"/><xs:element name="váha" type="xs:int"/>

</xs:sequence><xs:attribute name="id" type="xs:int" use="required"/>

</xs:complexType></xs:element>

</xs:sequence></xs:complexType></xs:element>

57


Relax NG schéma (kompaktní syntaxe):

element osoby {element osoba {

attribute id { xsd:int },element jméno { xsd:string },element příjmení { xsd:string },element váha { xsd:int }

}+}

Jak je vidno z předcházejícího příkladu, je v případě použití kompaktní syntaxe Re-

lax NG zápis skutečně mnohem kratší, než v případě jazyka WXS.

Zjištění aktuální pozice

Nezbytným předpokladem pro správnou funkčnost systému optimalizace rozvozu

raněných, je co nejpřesnější zjištění místa události. Na jeho základě pak mohou

být vybrána potencionální zdravotnická zařízení, která připadají v úvahu pro roz-

voz raněných. Tato informace má také důležitý význam pro Leteckou záchrannou

službu, a to především v případech, kdy se místo nehody nedá z výšky jednoznačně

identifikovat.

Pro zjištění místa neštěstí lze bez větších problémů využít současný systém GPS

(Global Positioning systém). Jeho omezení přesnosti do 30 metrů (popř. 1-3 metry

s využitím družice EGNOS) se jeví jako více než dostačující. Lékař se po příjezdu

na místo neštěstí a provedení prvotního třídění o určení pozice v podstatě vůbec

starat nemusí, vše za něj provede GPS přijímač a odpovídající softwarové vybavení.

Koncové zařízení navrhovaného automatického komunikačního systému může tvo-

řit například PDA (Personal Digital Assistant). Dnes snad již veškeré druhy těchto

zařízení disponují buďto GPS přijímačem přímo zabudovaným, popř. umožňují pro-

střednictvím rozšiřujícího rozhraní připojit k PDA modul GPS přijímače. Je tedy

jen otázkou softwarového vybavení, jakým způsobem bude tento přijímač využit pro

potřeby navrhovaného systému.

Záložní možností, jak předat informaci o aktuální pozici (v případě nemožnosti za-

měření aktuální pozice prostřednictvím GPS), je použít mapový podklad, na němž

se vyznačí přibližné místo nehody a tento bod se automaticky převede na souřadnice

GPS. Tato informace již nebude tak přesná jako v případě zaměření pomocí GPS

58


přijímače a bude záviset od přesnosti podkladu mapy a jejího měřítka. V případě

použití ”velmi malých“ měřítek s rozlišením v řádech desítek či stovek metrů však

toto není z pohledu optimalizace rozvozu raněných kritický nedostatek a lze jej bez

větších námitek plně akceptovat.

Výhodou zaměření pozice prostřednictvím GPS přijímače je také možnost mít k

dispozici aktuální informace o současné pozici všech výjezdových vozidel včetně

jejich rychlosti. Zdravotnické operační středisko tak může v případě potřeby (např.

nahlášení dopravní nehody, popřípadě jiné události, jež zpomaluje či přímo zastavuje

průjezd některými silnicemi) oslovit konkrétní výjezdové vozidlo ZZS a nasměrovat

ho požadovaným směrem. V případě vybavení nemocnic potřebným programovým

rozhraním můžou být tyto taktéž informovány o aktuální pozici vozidla ZZS, jež veze

pacienta do jejich zdravotnického zařízení. Mají tak přehled o tom, kolik vozidel (či

pacientů) je na cestě do jejich zařízení a vědí, za jak dlouho k nim pravděpodobně

dorazí. Stejně tak může tuto informaci využít lékař na místě neštěstí, který bude

mít tímto přehled o sanitních vozech, jež má okamžitě k dispozici a také o vozech,

jež se vracejí z nemocnice zpět na místo zásahu a které může v brzké době využít

pro další transport raněných.

Zmiňovanou schopností informovat zdravotnická operační střediska o aktuální po-

zici všech výjezdových vozidel již disponuje Zdravotnická záchranná služba Plzeň-

Sever. Tamní výjezdová vozidla jsou vybavena GPS přijímačem, který prostřednic-

tvím analogového přenosu po stávajícím 80 MHz pásmu (prostřednictvím vozidlové

radiostanice Motorola GM 900) předává potřebné informace vlastnímu zdravotnic-

kému operačnímu středisku. Předávání informací prostřednictvím analogového pře-

nosu umožnilo zakomponovat celý systém do stávajících podmínek bez vynaložení

jakýchkoliv nákladů na přenos údajů. Jednotlivá vozidla jsou navíc vybavena na-

vigačním systémem NavigRZ, který posádce vozidla po zadání potřebných údajů

ukáže přesné místo cílového zásahu, včetně průběžné navigace po cestě k němu.

Díky tomuto systému má zmíněná zdravotnická záchranná služba ”již dnes vyře-

šeny základní požadavky: rychlost a přesnost dojezdu na místo pacienta, okamžitý

přehled o vozidlech v terénu, záznam o pohybu a činnosti posádek. Jaká radioko-

munikační síť či stanice tyto informace přenese není podstatné, protože používaný

navigační systém analogového přenosu dat toto umí.“[8]

Pro přenos informací o aktuální pozici lze bez větších problémů využít, jak tomu

59


Obrázek 10: Základní prvky a jejich postavení při lokalizaci výjezdového vozidla ZZS

bylo i v případě ZS Plzeň-sever, stávajícího analogového spojení mezi výjezdovými

vozy a jejich zdravotnickým operačním střediskem. Přenos dat může probíhat jak

na starší frekvenci 80 MHz tak i na dnes hojně využívaných 160 MHz. Toto spojení

prostřednictvím analogového přenosu je však již přeci jen trochu zastaralé, a byť

teoreticky nevylučuje současný přenos jak hlasu tak i potřebných dat, jeví se v

dnešních podmínkám pro konkrétní účel mnohem výhodnější použití celonárodního

systému MATRA-PEGAS, který s datovými přenosy počítá již ve svém návrhu.

Při přenosu údajů o aktuální pozici výjezdového vozidla je nezbytné poskytnou jen

několik málo informací. Mezi ty nejpodstatnější patří identifikace vozidla a to buďto

na základě jeho jednoznačného identifikačního čísla v rámci celé republiky, popř. jed-

noznačného identifikačního čísla v rámci územního střediska zdravotnické záchranné

služby. Ve druhém případě je však nezbytné uvést v rámci komunikace také údaj o

uzemním středisku, ke kterému přísluší dané výjezdové vozidlo. Dalším údajem je

také informace o cílovém místě, kam zrovna dané výjezdové vozidlo směřuje. Tento

údaj je nezbytný pro identifikaci směru vozidla, zda-li se jedná o vozidlo vracející se

zpět na místo zásahu anebo vozidlo, které zrovna transportuje pacienta do nemoc-

ničního zařízení. Jako posledně zmiňovaný údaj by jistě postačila binární hodnota 0

nebo 1, kde např. 0 by znamenala převoz pacienta do nemocnice a 1 návrat vozidla

zpět na místo zásahu. I pro další využití je však vhodnější uvést přesné místo cílové

zastávky, nejlépe opět pomocí soustavy GPS souřadnic. Přesné určení cílového místa

totiž umožňuje snadněji identifikovat vozidla směřující do konkrétního nemocničního

zařízení.

60


Celá informace o aktuální pozici výjezdového vozidla by pak moha vypadat třeba

následovně:

<vozidlo id="102"> //identifikace pouze v rámci ÚZS<uzs>5</uzs> // identifikace územního operačního střediska<cil typ="gps"> // cíl cesty - souřadnice zadány v soustavě GPS

<lat typ="n"> // severní šířky<s>50</s> // stupně<m>30</m> // minuty<v>00</v> // vteřiny

</lat><long typ="e"> // východní délky

<s>15</s> // stupně<m>32</m> // minuty<v>14</v> // vteřiny

</long></cil>

</vozidlo>

U zadání cíle se však automaticky nepočítá s předáním souřadnic prostřednictvím

soustavy GPS. Typ použitých souřadnic se udává jako argument elementu <cil>

a dává tak možnost použít jinou souřadnicovou síť, např. S-42 (jen pro úplnost,

soustava GPS souřadnic vychází z mapové souřadnicové sítě WGS84).

XML schéma pro výše popsanou informaci, zapsané prostřednictvím kompaktní syn-

taxe jazyku Relax NG, by mohlo vypadat následovně:

element vozidlo {attribute id { xsd: positiveInteger },element uzs { xsd:string },element cil {

attribute typ { xsd:string },element long {

attribute typ { xsd: string },element s { xsd: positiveInteger },element m { xsd: positiveInteger },element v { xsd: decimal }

},element lat {

attribute typ { xsd: string },element s { xsd: positiveInteger },element m { xsd: positiveInteger },element v { xsd: decimal }

}}

}

61


3.3 Komunikace systému s nemocnicemi

Než přejdeme k popisu propojení celého systému s nemocnicemi, ukažme si nejdříve,

v čem spočívá celá komunikace s nemocnicemi, jaké informace vlastně budeme od

jednotlivých nemocnic požadovat.

Nemocnice jsou cílovým místem, kam se budou určené zraněné osoby směrovat a celý

systém je navržen za účelem automatizace celého procesu výběru nejvhodnějšího

nemocničního zařízení. Aby mohlo být toto rozhodnutí učiněno, je potřeba znát

dostupnou volnou lůžkovou kapacitu zařízení a typy zranění, jimž jsou schopné v

nemocnici poskytnou odpovídající zdravotnickou péči.

Počet volných lůžek na odpovídajícím oddělení se neustále mění podle aktuálních

podmínek panujících v daném zdravotnickém zařízení. Nelze tedy toto číslo stano-

vit konečnou hodnotou při aplikaci systému a jeho zavádění v rámci nemocnice.

Nemocnice, které při své činnosti využívají také informační systém, jistě disponují

uživatelským rozhraním, které jim umožní počet volných lůžek na jednotlivých od-

děleních zjistit. Není tedy nejmenším problémem tuto hodnotu zpřístupnit pomocí

programového aplikačního rozhraní navrhovanému systému, který by ji mohl dále

zpracovat popř. předat jinému prvku systému.

Informace o dostupných odděleních v dané nemocnici je již údaj (z pohledu jeho

možné změny v průběhu času) mnohem statičtější. Jeho hodnota může zůstat v

průběhu celé doby existence zdravotnického zařízení zcela neměnná, anebo se může,

v rámci rozšiřování poskytovaných služeb v tomto zařízení, občas změnit. Tento

údaj již tedy není tak dynamický jako informace udávající počet volných lůžek na

jednotlivých odděleních a je možné jeho hodnotu nastavovat v systému manuálně

a není proto nezbytně nutné čerpat tento údaj z informačního systému nemocnice.

Samozřejmě i tato možnost není vyloučena, není však nezbytně nutná.

Veškerá komunikace nemocnic s navrhovaným systémem tak bude spočívat pouze

v předávání těchto jednoduchých informací. Předávání informací může například

vypadat tak, že centrální prvek požádá nemocnici o poskytnutí údaje o volných

lůžkách na jednotlivých odděleních, popř. pouze na vybraných odděleních.

Zjednodušeně by tato komunikace, v rámci výměny XML informací, mohla vypadat

podobně jako v následujícím příkladě:

62


Po té, co centrální prvek obdržel požadavek od koncového klienta na poskytnutí

volných lůžek na vybraných odděleních, zjistí dle udaných souřadnic místa neštěstí

nejbližší nemocnice ve spádové oblasti a jim dále předá požadavek od koncového

klienta (pro zjednodušení je uveden pouze požadavek pro nemocnici s identifikačním

číslem 124):

<nemocnice id="124"> // jednoznačné identifikační číslo nemocnice<oddeleni id="2"> // identifikační číslo oddělení

<pocet>?</pocet> // dotaz na počet volných lůžek</oddeleni><oddeleni id="3"> // identifikační číslo oddělení

<pocet>?</pocet> // dotaz na počet volných lůžek</oddeleni>

</nemocnice>

Prvek Automatického komunikačního systému na straně nemocnice, jež má identi-

fikační číslo 124 se následně spojí s jejím informačním systémem, ze kterého poža-

dovanou informaci zjistí a tu následně předá centrálnímu prvku, jež po nemocnici

tuto informaci požadoval:

<nemocnice id="124"> // jednoznačné identifikační číslo nemocnice<oddeleni id="2"> // identifikační číslo oddělení

<pocet>0</pocet> // počet volných lůžek</oddeleni><oddeleni id="3"> // identifikační číslo oddělení

<pocet>1</pocet> // počet volných lůžek</oddeleni>

</nemocnice>

Centrální prvek buďto získanou informaci vyhodnotí pro další zpracování, anebo ji

předá koncovému prvku, který si původně tento údaj vyžádal.

Je důležité si uvědomit, že centrální prvek nikdy nekomunikuje přímo s informačním

systémem nemocnice, ale pouze s koncovým prvkem, jež je také součástí navrhova-

ného systému. Teprve tento prvek je schopen se spojit s informačním systémem dané

nemocnice, se kterým pak prostřednictvím vytvořeného programového rozhraní pro-

vede výměnu informací. Tato vlastnost je velmi důležitá například při změně někte-

rých vlastností informačního systému nemocnice, jež by nějakým způsobem mohla

zapříčinit nefunkčnost navrhovaného systému. Stačí tedy upravit pouze koncový pr-

vek v dané nemocnici tak, aby odpovídal provedeným změnám a centrální prvky

systému nemusejí (a v podstatě by ani neměly) žádnou změnu zaznamenat.

63


V opačném případě, tedy při napojení centrálních prvků přímo na informační sys-

témy nemocnic, by při provedení významných úprav těchto informačních systémů

muselo dojít k úpravě všech centrálních prvků systému tak, aby byly schopny ko-

munikovat s informačními systémy nemocnice i po provedení těchto změn. Navíc,

použití tohoto ”mezistupně“ umožňuje navrhovaný systém v budoucnu dále rozšiřo-

vat, a to zcela nezávisle a bez jakéhokoliv zásahu v informačních systémech jednot-

livých nemocnic. Také z bezpečnostního hlediska je jistě výhodnější zprostředkovat

požadavky na přístup k informačnímu systému, pocházející z vnějšku organizace,

přes jakýsi meziprvek. Neboť při pokusu o záměrné poškození či vyřazení systému

z provozu - např. útok odepření služby - nedojde k narušení činnosti tak důležitého

prvku, jakým je informační systém nemocnice.

Nevýhodu tohoto přístupu však lze spatřovat v nutnosti přizpůsobit na začátku

každý koncový prvek na straně nemocnic právě specifickým požadavkům informač-

ního systému těchto nemocnic. Po úspěšné implementaci se však tato vlastnost stane

výhodou, ze které lze následně čerpat po celou dobu existence systému. Tento prvek

umožní vytvořit potřebné unifikované přístupové rozhraní pro dotazování nemocnic,

díky čemuž bude v budoucnu možné, bez větších problémů, systém dle nových po-

žadavků neustále rozšiřovat, včetně možnosti připojit do systému další organizace,

jež by mohly z této účasti jakkoliv profitovat.

Jak ukazuje následující obrázek, je přístup k údajům z nemocniční databáze zpro-

středkován pomocí vytvořeného programového přístupového rozhraní, které umož-

ňuje poskytnou pro přístup k požadovaným informacím unifikované komunikační

rozhraní. Požadované údaje jsou získány prostřednictvím volání procedury použi-

tého databázového systému, který na základě instrukcí této procedury provede od-

povídající SQL dotaz nad určenými databázovými tabulkami či objekty (v závislosti

na typu databáze) a výsledek tohoto dotazu předá programovému rozhraní, který

jej zpřístupní ostatním centrálním prvkům navrhovaného systému.

Tento přístup umožní zaměřit se pouze na volání odpovídající procedury použitého

databázového systému (který se však může nemocnice od nemocnice lišit) a nechává

zcela bez povšimnutí způsob, jakým je daná procedura v systému implementována

a není tedy potřeba znát konkrétní informace o struktuře databázových tabulek a

použitých vzájemných relacích mezi uloženými daty.

64


Obrázek 11: Schéma komunikace centrálního prvku při získávání údajů z nemocnice

Zůstává tak tedy najít způsob, jakým tento koncový prvek na straně nemocnic připo-

jit k jejich stávajícím informačním systémům. Možností, jak toho dosáhnout, nabízejí

dnes běžně využívané technologie několik. Může se například jednat o samostatnou

aplikaci běžící souběžně s informačním systémem, která by sdílela stejnou bázi dat a

měla by přístup ke stejným zdrojům jako informační systém nemocnice. Jinou mož-

ností je vytvoření samostatné aplikace, která by ale komunikovala s informačním

systémem buďto prostřednictvím programového aplikačního rozhraní, nebo napří-

klad pomocí síťového protokolu. Další zajímavou možností by mohlo být vystavět

celý systém na bázi enterprise webové aplikace.

Poslední dobou se ve světě stále častěji a v různých souvislostech hovoří o tzv. web

services. Jedná se o zcela autonomní aplikace, vybudované nejčastěji právě na bázi

Enterprise Java aplikací, které mezi sebou navzájem komunikují a předávají si po-

třebné informace zcela bez potřeby zásahu uživatelem. Enterprise Java aplikace jsou

dostatečně robustní a bezpečné na to, aby mohly být nasazeny právě pro řešení růz-

norodých kritických úkolů, jako je například provádění bankovních transakcí. Tyto

aplikace vyžadují pro svůj bezchybný provoz aplikační server, který jim zpřístupní

zdroje potřebné pro jejich běh. Spojení s informačními systémy jednotlivých ne-

mocnic by pak mohlo být zajištěno prostřednictvím síťového přenosu za pomoci

některého ze standardizovaných protokolů, jakým je například SOAP, anebo pro-

střednictvím jakéhokoliv jiného posílání klasických XML informací, za účelem vý-

měny potřebných údajů. Jeví se přeci jen výhodnější zprostředkovat výměnu údajů

prostřednictvím již existujících, standardizovaných a v praxí mnohokráte odzkouše-

65


ných přístupů.

Existuje však i další způsob, který spočívá v získání potřebných údajů prostřednic-

tvím volání uložené procedury databázového systému. Nedochází tedy k přímému

přístupu k uloženým datům vykonáváním odpovídajících SQL dotazů, nýbrž je do-

předu vytvořena SQL procedura, která po zavolání, spolu se zadanými parametry,

vybere z databáze potřebné údaje a ty vrátí zpět dotazovanému klientovi. Použití

právě tohoto přístupu umožní lepší dohled nad otázkami bezpečnosti, jeho imple-

mentace je snadná a není potřeba vytvářet žádné nové, ať již aplikační či síťové,

rozhraní pro vzájemnou komunikace mezi jednotlivými prvky.

Možnost využít při získávání údajů z databáze volání uložených SQL procedur, je

dnes již jednou ze základních schopností databázových systémů téměř všech hlav-

ních výrobců enterprise relačních databází. Lze tedy téměř s jistotou počítat s tím,

že informační systémy nemocnic a jejich systém pro ukládání a přístup k datům

touto vlastností disponuje a je možné ji při implementaci navrhovaného systému

bez větších problémů využít. Je však na místě počítat s rozdílností při přístupu k

jednotlivým databázím a vytvořit proto koncové zařízení na straně nemocnic s co

možná největší univerzálností, jež by umožňovala přizpůsobit přístup k databázi

konkrétním podmínkám daného nemocničního zařízení bez nutnosti provést další

změny v jiných částech navrhovaného systému.

Tento přístup také umožňuje zcela vynechat koncový prvek, jež zprostředkovává

ostatním částem navrhovaného systému přístup k informacím jednotlivých nemoc-

nic. Volání uložených databázových procedur je totiž možné provést i ze zařízení

nacházející se mimo vnitřní síť nemocnice a k údajům je tedy možné přistupovat

rovnou z centrálních prvků Automatického komunikačního systému. Znamenalo by

to však upravit všechny tyto centrální prvky tak, aby byly schopny zprostředkovat

volání procedur u všech typů použitých databázových systémů. Z praktického hle-

diska je toto velice komplikovaná záležitost, neboť by bylo potřeba, při jakékoliv

změně na straně nemocnic, provést odpovídající úpravy všech dotčených centrálních

částí navrhovaného systému. Bude proto jednodušší a z praktického hlediska také

mnohem výhodnější a koneckonců i mnohem bezpečnější, bude-li databázové pro-

cedury volat k tomu určený softwarový prvek umístěný ve vnitřní síti jednotlivých

nemocničních zařízení.

66


Výhodou tohoto přístupu je také možnost vytvoření zcela unifikovaného jednotného

přístupového rozhraní pro dotazování se jednotlivých částí navrhovaného systému na

potřebné informace jak nemocničních, tak i kterýchkoliv jiných zúčastněných sub-

jektů. Umožní to také vytvořit mnohem přehlednější a bezpečnější přístup k těmto

informacím, protože databázové systémy (které můžeme jistě bez větší nadsázky

označit za jednu z klíčových a tedy i kritických součástí nemocničního informač-

ního systému) budou poskytovat informace pouze jedinému a to předem vybranému

prvku. V opačném případě by musel být přístup k volání uložených procedur umož-

něn velkému počtu zařízení, což by mohlo zcela zbytečně zvýšit bezpečnostní riziko

např. napadením systému z vnější sítě podvrženým a tedy falešně autorizovaným

zařízením.

Určení charakteru poranění zasažených osob

Dalším nezbytným úkolem pro optimalizaci rozvozu raněných je získání informace

o typu a rozsahu zranění jednotlivých zasažených osob. Na základě této informace

může být teprve rozhodnuto o vhodné cílové nemocnici. Ne každé nemocniční za-

řízení je totiž schopné poskytnout odpovídající zdravotnickou péči danému typu

zranění (např. popáleninové trauma, mozkolebeční poranění). Při rozvozu raněných

je tedy zapotřebí mít informace o typech poranění, jimž jsou jednotlivé nemocnice

ve spádové oblasti schopny poskytnou odpovídající péči.

Tato informace může být do systému předána například lékařem na místě zásahu,

který na svém mobilním zařízení4 zadá odpovídající typ a rozsah poranění zasa-

žené osoby. Tato informace nevyžaduje přílišnou hloubku poskytnutých detailů, i

při současné komunikaci lékaře se zdravotnickým operačním střediskem jsou předá-

vány pouze informace nezbytné pro výběr vhodného cílového nemocničního zařízení.

V případě potřeby by však navrhovaný systém měl umožnit lékaři zadat i detail-

nější informace, které by mohly být významné právě pro rozhodnutí o transportu

zraněného.

Veškerý rozsah možných poranění, ze kterých bude lékař na místě zásahu ze sys-

tému čerpat, včetně možnosti jejich detailnějšího upřesnění, by mělo být otázkou

4Toto zařízení tvoří koncový prvek navrhovaného systému a je v textu často označován jako

”tenký“ klient

67


dalšího zkoumání. V této práci bude poskytnut pouze určitý výběr ze všech mož-

ných poranění, který se ale pro většinu zásahů jeví jako dostačující. Zredukování

všech možností na jen určitý, leč plně dostačující, seznam možných typů poranění

je nezbytný pro snadnou přehlednost a orientaci, díky které je možné zadávat údaje

do systému mnohem rychleji, než kdyby byl seznam potencionálních poranění maxi-

málně obsáhlý (mnoho informací by s největší pravděpodobností nebylo při zadávání

údajů o zranění pacienta nikdy využito).

Tabulka 3: Základní rozdělení traumat zraněných osob

Popáleninové

trauma

kritickéPopáleninové

centrumtěžké

středně těžké

Polytrauma

Hrudník

zlomeniny žeber

Trauma-

centrum

pneumotorax, hemotorax

pohmoždění plic

poranění mezihrudí

Břicho

krvácení v dutině břišní

perforace nitrobřišních orgánů

ruptura bránice

urologická poranění

Pohybové ústrojí

poranění páteře a míchy

poranění pánve

zlomenina lopaty kyčelní

Mozkolebeční

poranění

zlomeniny lebky Neurochi-

rurgienitrolebeční krvácení

Ostatní

úrazové

stavy

hlava - rozdělení stejné jako vpřípadě polytraumat

- zranění pouze jednoho zesystémů

Chirurgické

oddělení

hrudník

břicho

pohybové ústrojí

Toto základní rozdělení je by mělo být dostačující pro učinění rozhodnutí, na která

oddělení (a tedy nemocnic, jež těmito odděleními disponují) transport zraněných

směrovat. Je samozřejmě důležité, pokud se toto rozdělení při prováděném cvičení

ukáže jako nedostatečné, jej dále rozšířit či jinak uspořádat již existující množinu

hodnot.

68


Důležitým aspektem při řešení této otázky je navržení vhodného uživatelského roz-

hraní, s jehož pomocí budou do systému všechna potřebná data (týkající se zranění

pacientů) vkládána. Toto uživatelské prostředí by mělo využívat převážně grafic-

kých prvků, na základě kterých se bude poranění určovat. V případě, že seznam

výběrových možností není příliš dlouhý, je vždy rychlejší požadovanou hodnotu vy-

brat se seznamu voleb, než tuto hodnotu vypisovat do vstupního textového pole.

Nehledě na to, že při manuálním zápisu jakékoliv hodnoty může dojít k neúmyslné

chybě5 a systém takovouto hodnotu nemusí vůbec rozpoznat. Navíc, budou-li se ně-

které údaje zadávat pouze výběrem ze seznamu, odpadne také nezbytná důkladná

kontrola vstupních dat, která je v tomto případě prakticky zbytečná.

Je však potřeba si uvědomit, že ani sebedokonalejší rozhraní není sto poskytnout

vyčerpávající seznam všech možností. A ani zdaleka toto není cílem, neboť množství

nabízených možností by mělo být dostatečně malé na to, aby byl uživatel schopen

pracovat rychle a aby byl celý systém dostatečně přehledný. Na druhou stranu je

potřeba nabídnout uživateli co nejširší škálu možných stavů a možnost je co nejjed-

nodušeji vybrat. Dostáváme se tak do kompromisu, kdy je potřeba najít rovnovážný

stav mezi dostatečným počtem možných stavů, jejichž výběr by ale uživatele neza-

těžoval procházením příliš objemného seznamu.

Jako jedna z možností řešení tohoto problému je vytvoření základního seznamu

možných stavů, který by ale mohl být kdykoliv lékařem rozšířen o nový údaj. Každá

položka by tedy mohla být editována manuálně dle aktuální potřeby pracujícího

lékaře. Bylo by tak možné přidat libovolnou poznámku nebo jiný údaj, například

informaci o podaných lécích nebo jiných již provedených lékařských zákrocích, pří-

padně dalších doporučeních nebo informací nezbytných pro poskytnutí odpovídající

nemocniční péče.

Všechny tyto požadavky by měl systém a jeho uživatelské rozhraní koncového prvku

bezpodmínečně splňovat. Získané údaje o zranění pacienta se musejí následně ode-

slat centrálnímu prvku Automatického komunikačního systému. Koncový klient na

straně lékaře získaná data nijak nezpracovává, jeho jediným úkolem je informace

pouze získat a tyto následně předat centrálnímu řídícímu prvku. Teprve tady do-

chází ke zpracování informací a vykonání následných operací. Výsledek operace pak

5Při zápisu hodnoty může omylem dojít například k přehození znaků, anebo může být v názvech

použito zkráceného zápisu, na který je lékař, zadávající tyto údaje, zvyklý, ale který systém nezná.

69


bude následně předán koncovému zařízení lékaře, který na základě získané informace

může vykonávat a koordinovat následné činnosti.

Podívejme se nyní trochu podrobněji na informace, které se budou v rámci poskyto-

vání údajů o zranění pacientů v systému předávat mezi koncovým zařízením lékaře

a centrálním řídícím prvkem.

Nejprve je potřeba si uvědomit, k čemu vlastně bude informace o rozsahu a typu

poranění zasažené osoby sloužit. Tato informace bude využita pro nalezení nejvhod-

nějšího nemocničního zařízení pro konkrétního pacienta. Aby mohlo být toto roz-

hodnutí učiněno, je potřeba znát některá fakta:

• polohu místa neštěstí,

• rozsah a typ poranění,

• nemocnice ve spádové oblasti,

• poskytovaná péče v těchto nemocnicích,

• a jejich dostupná volná lůžka na jednotlivých odděleních.

Tyto informace zpracuje centrální prvek a vydá rozhodnutí, do které nemocnice

bude zraněná osoba transportována. Je tedy nezbytné, aby koncový prvek předal

řídícímu centrálnímu prvku informaci o pozici místa neštěstí a rozsahu a typu pora-

nění osob. Všechny ostatní informace si už bude centrální prvek zjišťovat dle potřeby

z určených datových kanálů zcela samostatně. Navíc je vhodné, pro lepší identifikaci

převážených osob, přidělit každému zraněnému jednoznačné identifikační číslo. Toto

číslo lze převzít např. z identifikační karty použité při třídění raněných. Takováto

identifikace v systému umožní následné vystopování transportovaných pacientů, jež

může být využito například při pozdějším zpracovávání dokumentačních listin.

Při poskytnutí informace o místě neštěstí - tedy aktuálního místa, kde se nacházejí

zraněné osoby - můžeme postupovat podobně, jako v případě přenosu informace o

aktuální pozici výjezdového vozidla ZZS. Bude tedy předána informace o typu sou-

řadnic (GPS nebo jiná) s udáním jejich přesné hodnoty. Další informací bude údaj

o zranění pacienta Je nutné nejdříve specifikovat, jakým způsobem se budou jed-

notlivá zranění v systému identifikovat. Nejvhodnější by bylo, kdyby každé zranění

mělo své jednoznačné identifikační číslo. Pro větší přehlednost by zase bylo vhod-

nější rozdělit zranění do jednotlivých skupin, například podobně, jak byly rozděleny

v předcházející tabulce.

70


První údaj by tedy sloužil jako identifikátor typu zranění pro jeho snazší směrování

do jednotlivých oddělení (neurochirurgie, popáleninové centrum,. . . ) a dalšími údaji

by bylo možné udávaný typ poranění hlouběji specifikovat. Na základě těchto infor-

mací pak bude vyhledáno vhodné nemocniční zařízení, jež je schopno poskytnout

tomuto pacientovi potřebnou lékařskou péči.<zraneni> // kořenový element

<pozice typ="gps"> // pozice zraněného / zraněných<lat typ="n"> // severní šířky


</lat><long typ="e"> // východní délky


</long></pozice><osoba id="1"> // zraněná osoba, její identifikační číslo

<trauma>1</trauma> // popáleninové trauma<detail>2</detail> //těžké popálení<poznamka></poznamka> // informace o podaných lécích, atd...

</osoba><osoba id="2">

...</osoba>

</zraneni>

Možnost zadávat typ poranění zraněné osoby však nemusí být jedinou možností, jak

zajistit rozvoz raněných. Mnohdy se může jevit jako naprosto dostačující získání in-

formace o dostupné lůžkové kapacitě v přilehlých nemocnicích. Jistě se najde mnoho

zkušených lékařů, kteří raději sami rozhodnou o nejvhodnějším cílovém zařízení pro

transport zraněné osoby. Možnost zajištění plně automatického procesu transportu

raněných na základě získání informací o typu poranění tak může být v některých

situacích nahrazena pouhým zobrazením dostupné lůžkové kapacity nejbližších ne-

mocnic ve spádové oblasti. Lékař pak sám, na základě této informace, nasměruje

zraněné osoby do těchto zařízení. Do systému pak může být pouze vloženo pár upřes-

ňujících informací o stavu zraněného a jemu doposavad poskytnuté lékařské péči. V

tomto případě bude koncové zařízení předávat centrálnímu prvku pouze informaci o

místě neštěstí, na jehož základě budou vybrána nejbližší nemocniční zařízení. Lékař

bude mít samozřejmě možnost tuto nabídnutou množinu zařízení kdykoliv rozšířit

o nemocnice ve vzdálenějších oblastech, jež mohou být taktéž využity pro transport

raněných.

71


Výběr nejvhodnějšího nemocničního zařízení

Po té, co se podaří získat všechny potřebné údaje (místo neštěstí, informace o zra-

nění, údaje o volné lůžkové kapacitě nemocnic ve spádové oblasti) je na čase vybrat

nejvhodnější cílové zařízení, do něhož bude zraněná osoba transportována. Shrňme si

nejdříve jednotlivé kroky, které je potřeba před konečným rozhodnutím o transportu

zraněné osoby provést.

V případě, že bude využito plně automatizovaného procesu výběru nejvhodnějšího

nemocničního zařízení, je nejprve na základě informace o přesné poloze místa ne-

štěstí vybrán soubor nemocnic, jež patří do spádové oblasti, a jsou tedy těmi zaří-

zeními, která jsou místu neštěstí nejblíže. Po té je nutné u těchto nemocnic zjistit

typy oddělení (neurochirurgie, popáleninové centrum, atd), kterými disponují a je-

jich dostupnou volnou lůžkovou kapacitu na těchto odděleních. Na základě získaných

údajů o zranění pacienta jsou tyto konfrontovány s údaji o možnostech konkrétních

nemocničních zařízení a jsou vybrána pouze ta, jež jsou schopna nabídnout zraně-

nému požadovanou nemocniční péči. S těmito informacemi již může být učiněno

rozhodnutí o nejvhodnějším cílovém zařízení pro transport zraněného/zraněných.

Tato informace o cílovém zařízení je následně předána zpět lékaři na místě zásahu

a ten může vydat pokyn pro vykonání transportu.

Obrázek 12: Schéma toku požadavků a informací při zjišťování cílového místa trans-

portu

V případě, že se lékař rozhodne vybrat nejvhodnější nemocniční zařízení sám (ano, i

72


takovouto možnost by měl navrhovaný systém bezesporu umožňit), je podobně, jako

v případě plně automatizovaného procesu, nejprve na základě získané informace o

přesné poloze místa neštěstí vybrán soubor nemocnic, jež jsou pro případný trans-

port zraněných osob nejblíže. V dalším kroku je u těchto zařízení získána informace

o dostupných odděleních a jejich volné lůžkové kapacitě v příslušných odděleních.

Všechny tyto údaje jsou následně zpětně poslány koncovému zařízení, které je v pře-

hledné formě zobrazí jejímu uživateli. Lékař pak může na základě těchto informací

a vlastního uvážení sám rozhodnout o nejvhodnějším cílovém nemocničním zařízení

pro konkrétní zraněnou osobu. Nyní již stačí pouze vybrat vhodné vozidlo na převoz

zraněné osoby a následně transport uskutečnit.

V případě plně automatizovaného výběru nejvhodnějšího nemocničního zařízení pro

transport zraněné osoby je ještě potřeba zodpovědět otázku, jakým způsobem bude

vybraná nemocnice informována o probíhajícím převozu do jejich zařízení. Aby bylo

využito všech výhod, jež nám automatizace procesu výběru nemocničního zařízení

nabízí, je více než vhodné řešit i tuto otázku zautomatizováním vybraného úkolu.

V současnosti se tento úkol řeší opět telefonním hovorem, kdy je účastník na straně

nemocnice (nejčastěji osoba na urgentním příjmu či ambulanci) informována o probí-

hajícím převozu. Tento zdravotnický personál získává většinu potřebných informací

prostřednictvím výpočetní techniky a disponuje tedy potřebným zařízením pro ko-

munikaci s navrhovaným Automatickým komunikačním systémem.

Pro informování určeného personálu o převozu raněných je tedy nejjednodušším, ale

také velice účinným, způsobem zobrazení požadovaného hlášení formou dialogového

okna na aktuálním pracovním prostředí uživatele. Ten je tak okamžitě informován

o probíhajících událostech, přičemž všechny potřebné informace jsou shromážděny

a zobrazeny na jednom místě. Výhodou je také možnost informovat podobným způ-

sobem všechen potřebný zdravotnický personál. V případě aktivace traumatologic-

kého plánu prostřednictvím informačního systému lze využít všech výhod, jež nám

výpočetní systémy a jejich propojení nabízejí. Za pomoci předem připraveného uži-

vatelského rozhraní může být každá osoba, jež má v rámci traumatologického plánu

přidělenou konkrétní činnost, informována o všech jejich povinnostech a úkolech, jež

má na starosti a potřebných zdrojích, jež má k dispozici. Možností využití informač-

ních technologií je v tomto případě opravdu velmi mnoho a jejich podrobnější popis

by jistě vystačil na další kapitolu.

73


Zde je přehled základních přínosů vyplývajících z využití informačních technologií

při aktivaci traumatologického plánu:

• zobrazení informace na aktuální pracovní ploše monitoru zaměstnance, včetně

možnosti audiovizuálního upozornění,

• v jednom okamžiku je možné zobrazit potřebnou informaci na všech odděleních

nemocnice, jež jsou v traumatologickém plánu zahrnuty,

• všem určeným subjektům se zobrazí naprosto shodná, přesná a nezkreslená

informace (při předávání údajů mezi jednotlivými pracovníky prostřednictvím

telefonního hovoru, může dojít k nežádoucímu zkreslení předávaných infor-

mací),

• v případě potřeby lze jednoduše zobrazit důležité kontakty, jež by mohl daný

zaměstnanec při plnění svých úkolů v rámci traumatologického plánu využít,

• každý zaměstnanec si může nechat zobrazit konkrétní úkoly týkající se jeho

osoby v rámci plnění traumatologického plánu, a to včetně rozsahu odpověd-

nosti za tyto úkoly,

• kromě konkrétních úkolů pro určený personál je možné si zobrazit také seznam

obecnějších činností a postupů, jakýsi ”automatický průvodce činnostmi“,

• informační a komunikační technologie nám také umožní automaticky vyrozu-

mět všechny určené osoby, jež se podílejí na plnění úkolů v rámci traumatolo-

gického plánu,

• vhodné uživatelské rozhraní nám také umožní přehledně zobrazit důležité in-

formace o umístění všech důležitých zdrojů a prostředků, nezbytných pro pl-

nění plánovaných činnosti.

Při samotném transportu raněných můžeme využít některých služeb zainteresova-

ných organizací, nebo technologických možností, jimiž vyspělé moderní technologie

dnešní doby, k naší spokojenosti, disponují. Základním předpokladem pro využití

dalších služeb pro zlepšení převozu zraněných je informace o aktuální poloze zdra-

votnického výjezdového vozidla. Tento údaj je možné zjistit, neboť v rámci navr-

hovaného systému mohou být výjezdová vozidla vybavena GPS modulem, který je

schopen v každém okamžiku podat informaci o jeho přesné poloze. Tento údaj je v

systému dále přístupný všem softwarovým či hardwarovým prvkům a tedy i všem

organizacím, jež se staly součástí navrhovaného systému popř. je jejich programové

vybavení schopno se se systémem domluvit.

74


V případě řízení světelné signalizace na silničních křižovatkách prostřednictvím in-

formačních technologií si lze snadno představit situaci, kdy je vozidlům převážejícím

zraněné osoby automaticky povolen průjezd takto řízenou křižovatkou. Platí sice, že

tato vozidla mají přednost v jízdě, v historii se však již několikrát ukázalo, že ne

každý řidič je schopen tuto přednost akceptovat a může tak zcela zbytečně dojít k do-

pravní nehodě. Každá takováto nehoda má fatální následky, protože kromě velkého

zpoždění při transportu zraněné osoby dojde také k poškození vybavení výjezdového

vozidla či jeho úplného vyřazení z další činnosti při odstraňování následků hromad-

ného neštěstí, včetně možného zranění tolika potřebného odborného zdravotnického

personálu. Přitom předejít těmto nepříjemným nehodám lze v některých situacích

velice snadno, stačí jen využít všech možností, jež nám dnešní navzájem propojené

informační a komunikační systémy nabízejí.

Umožnit vozidlům zdravotnické záchranné služby volný průjezd křižovatkou, je-

jíž světelná signalizace je řízena prostřednictvím vhodně navrženého softwarového

agenta s přístupem k síťové komunikační infrastruktuře, lze zajistit např. pomocí

sdílení informací o aktuální poloze a rychlosti těchto vozidel. Na základě zjištěných

údajů je možné zjistit, kterými světelnými křižovatkami budou tato vozidla v nej-

bližší době projíždět a zajistit jim tak bezproblémový průjezd těmito úseky.

V poslední době se také často hovoří o využití mobilních telefonů při zjišťování

průjezdnosti silničních úseků, nejčastěji ve spojitosti s dálnicemi. Lze-li, na jinak

velmi frekventovaném silničním úseku, rozpoznat výskyt velkého počtu mobilních

zařízení, jež nejeví známky pohybu, lze se oprávněně domnívat, že daný úsek je s

největší pravděpodobností momentálně neprůjezdný. Dostane-li se tato informace

do navrhovaného systému, lze ji následně předat všem výjezdovým vozidlům, je-

jichž osádky tak mohou přizpůsobit plánovanou trasu pro transport zraněné osoby

aktuálním podmínkám. Stejně tak je možné získat potřebné informace např. ve spo-

lupráci se složkami IZS či jiných organizací, jež mají k dispozici údaje využitelné při

transportu raněných. V ideálním případě je možné, budou-li jednotlivá výjezdová

vozidla vybavena kromě GPS přijímače také navigačním zařízením, přizpůsobit au-

tomaticky a v reálném čase plánovanou trasu aktuálním podmínkám a změněné

údaje tak zobrazit přímo na displeji navigačního zařízení.

Jistě se v budoucnu najde celá řada dalších možností, jak systém využít pro rychlejší

a bezpečnější transport zraněných osob. Je potřeba neustále hledat nové schopností,

75


o které bude možné navrhovaný systém rozšířit za účelem splnění všech, i těch nejná-

ročnějších požadavků budoucích uživatelů. Je potřeba zajistit, aby byl celý systém

budován tak, že jej bude možné kdykoliv rozšířit v souladu s novými poznatky a

technologiemi.

3.4 Příklad nasazení Automatického komunikačního systému

V předchozích kapitlách této práce byly popisovány jednotlivé části navrhovaného

systému, včetně vzájemné komunikace mezi těmito prvky. Nyní by již tedy mělo

být zřejmé, jak celý systém pracuje a jak by mohl být využit pro řešení konkrétních

úkolů při odstraňování následků mimořádné události s hromadným výskytem raně-

ných. Ukažme si na praktickém příkladě, jak lze všechny vlastnosti navrhovaného

systému využít pro usnadnění řešení problému optimalizace transportu zraněných

osob. Uvedený příklad bude sloužit čistě pro ukázku klíčových vlastností navrhova-

ného systému a jejich využití v praxi a proto veškeré použité informace nekopírují

skutečné údaje všech možných zdravotnických subjektů nacházejících se v dané lo-

kalitě.

Mějme na souřadnicích N:49◦49’24.069”, E:17◦41’26.902” mimořádnou událost s hro-

madným výskytem zraněných. Jejich přesný počet není pro účely demonstrace funkč-

nosti systému zase až tak významný. Po příjezdu prvního zdravotnického personálu

na místo neštěstí byl zjištěn rozsah zasažených osob, řekněme 50 osob. Tato in-

formace by byla při stávajících podmínkách předána zdravotnickému operačnímu

středisku. ZOS by na základě zjištěných skutečností aktivoval svůj traumatologický

plán, dle kterého by následně aktivoval traumatologické plány uvedených nemoc-

nic. Bude-li však aktivace traumatologického plánu jednotlivých nemocnic svěřena

do rukou plně automatizovanému systému, může být tento proces proveden buďto

lékařem na místě zásahu, anebo v případě potřeby také za účastí operátora ZOS.

Výhodou aktivace traumatologických plánů lékařem z místa neštěstí je bezesporu

zajištění přípravy na hromadný příjem raněných právě u těch nemocničních zaří-

zení, které dle prvotního zjištění situace na místě neštěstí daným lékařem, budou

pro transport raněných pravděpodobně využity nejčastěji. V případě, že se lékař

rozhodne přenechat tuto činnost ZOS, může tento provést aktivaci traumatologic-

kých plánů určených nemocnic buďto doposud používaným způsobem (tedy po-

76


stupným telefonickým kontaktováním určených zaměstnanců odpovídajících nemoc-

nic), anebo využitím uživatelského rozhraní Automatického komunikačního systému

(AKS) pro ZOS, které umožňuje v jednom okamžiku zajistit aktivaci traumatolo-

gických plánů všech určených nemocnic.

V momentě aktivace traumatologického plánu jsou o této skutečnosti okamžitě in-

formováni na jednotlivých odděleních všichni určení pracovníci prostřednictvím vý-

stražného hlášení na aktuálním pracovním prostředí jejich monitoru. Prostřednic-

tvím vhodně zvoleného uživatelského prostředí se mohou jedním kliknutím dozvědět

všechny potřebné informace o konkrétně jejich úloze při přípravě nemocničního za-

řízení na hromadný příjem raněných. Mají tedy okamžitě k dispozici informace o

všech činnostech, za něž nesou přímou odpovědnost, všech dalších činnostech, které

je potřeba pro zvládnutí této mimořádné situace vykonat včetně všech potřebných

a dostupných prostředcích a materiálu. Všechny tyto informace by jinak bylo nutné

získávat od dalšího personálu, což při rostoucí složitosti situace způsobí mnohdy

nelineární přírůstek časové náročnosti.

Pro nalezení všech dostupných nemocnic v okolí místa neštěstí je důležité zjistit

informaci o přesné poloze této události. Navrhovaný systém, jak již bylo zmíněno

dříve, umožňuje tento údaj získat buďto automaticky prostřednictvím GPS modulu

koncového zařízení, anebo je možné zadat polohu manuálně prostřednictvím výběru

aktuálního místa na mapovém podkladu. Tato informace je následně předána cen-

trálnímu prvku AKS, který ji konfrontuje s údaji o všech nemocničních zařízeních,

jež má v databázi a vybere ta zařízení, u nichž místo neštěstí leží v prostoru spádové

oblasti anebo s tímto prostorem přímo sousedí. Rovněž jsou automaticky vybrána

nejbližší nemocniční zařízení, jež disponují některou ze specializovaných oddělení

(např. neurochirurge či popáleninové centrum) u nichž se ale místo neštěstí s hro-

madným výskytem raněných nemusí nacházet přímo ve spádové oblasti. Jak lékař,

tak i operátor ZOS má tedy k dispozici přehledné informace o všech nemocničních

zařízeních, jež lze potencionálně k převozu zraněných využít.

Po provedení prvotního třídění raněných na místě neštěstí, získá vedoucí lékař pře-

hled o množství kriticky a těžce zraněných osob. Jsou to právě tyto osoby, jež vyža-

dují urgentní převoz do nemocničních zařízení, kde jim bude poskytnuta potřebná

zdravotnická péče. V tomto okamžiku se může lékař rozhodnout, svěří-li organizaci

transportu zraněných Automatickému komunikačnímu systému (1.varianta), anebo

77


ji provede, u všech, či jen vybraných osob, sám, na základě vlastního uvážení (2.

varianta).

1. varianta:

Pro uskutečnění zcela automatického zorganizování transportu zraněných osob je

potřebné předat systému všechny důležité údaje o zranění jednotlivých osob. Tyto

informace přenese lékař do navrhovaného systému prostřednictvím uživatelského

rozhraní jím používaného koncového prvku, nejčastěji PDA. U každé zraněné osoby

lékař vybere z předem vytvořeného přehledného seznamu odpovídající typ zranění,

na základě kterého systém následně určí nejvhodnější cílové nemocniční zařízení, jež

disponuje potřebným oddělením pro poskytnutí nezbytné nemocniční péče.

Okrem přiřazení konkrétního zranění každé osobě, je také možné uvést všechny

další potřebné informace o aplikovaných lécích včetně důležitých zdravotnických

postupech, jimiž byla daná osoba, v rámci poskytování neodkladné zdravotnické

péče, podrobena. Jakmile budou do systému zanesena všechna potřebná data o

zranění osob, kontaktuje centrální prvek AKS přístupové rozhraní odpovídajících

nemocnic v okolí a dotáže se každé na typy oddělení, jimiž disponují, včetně jejich

dostupné volné lůžkové kapacity. Na základě této informace centrální prvek rozhodne

o umístění jednotlivých pacientů na odpovídající oddělení vybraných nemocničních

zařízení. Rozvoz raněných by měl být naplánován tak, aby nedošlo k překročení

vstupní kapacity jednotlivých nemocnic. Toho lze dosáhnout například tím, že bude

u každé nemocnice určen počet pacientů, jež je schopna najednou přijmout v rámci

běžného provozu a také stejným údajem v případě aktivace traumatologického plánu.

Lze tedy jednoznačně určit, které zraněné osoby budou převezeny do konkrétních

nemocničních zařízení.

Takto vytvořený seznam dvojic (zraněná osoba - cílová nemocnice) bude následně

předán zpět koncovému zařízení, který získané informace přehledně zobrazí jeho

uživateli. Před tím, než budou odpovídající nemocnice informovány o pacientech

směřujících do jejich zařízení, je potřeba, aby nabídnutý seznam transportu byl

odsouhlasen lékařem. Teprve v tomto okamžiku je možné automaticky informovat

určené nemocnice o proběhnuvším transportu zraněných osob do jejich zařízení.

V rámci tohoto procesu lze prostřednictvím síťového přenosu předat také všechny

nashromážděné údaje o transportovaných osobách, jako je jejich zdravotní stav, po-

skytnutá zdravotnická péče a mnoho dalších informací, jež mohou být pro následnou

78


hospitalizaci shledány za užitečné.

2. varianta:

V některých případech se může vedoucí lékař, zasahující na místě neštěstí, rozhod-

nout, že bude některé, popřípadě všechny zraněné osoby směřovat do nemocničních

zařízení na základě svého vlastního uvážení. Může k tomu dojít třeba v případě, kdy

není počet zraněných příliš veliký a případná optimalizace transportu zraněných do

nemocnic tak, aby nedošlo k zahlcení jejich příjmových kapacit, neklade na daného

lékaře přílišné požadavky. Anebo může při organizaci transportu využít vlastních

zkušenosti s některými nemocnicemi, které informační systém není nikdy schopen

do takové míry zohlednit.

Pro uskutečnění vlastního rozhodnutí o nejvhodnějším cílovém zařízení pro transport

konkrétní osoby je potřeba zjistit informaci o volné lůžkové kapacitě jednotlivých za-

řízení. Pro získání této informace stačí zaslat vhodný požadavek centrálnímu prvku

AKS, který na základě pozice místa neštěstí vyhledá veškerá nemocniční zařízení

v okolí, včetně všech dalších specializovaných oddělení i ve vzdálenějších oblastech.

Následně se systém dotáže jednotlivých subjektů na jejich dostupnou volnou lůž-

kovou kapacitu, jež je jednou ze základních informací potřebných pro úspěšné or-

ganizování transportu zraněných lékařem na místě výskytu hromadného postižení

zdraví. Tato informace (tedy seznam jednotlivých nemocnic včetně dostupných od-

dělení a jejich volné lůžkové kapacity) je následně předána zpět koncovému zařízení,

který ji v přehledné formě zobrazí jeho uživateli. Lékař má tak k dispozici všechny

potřebné informace a nyní může jednotlivým zraněným přiřadit odpovídající cílové

místo jejich transportu. Je tedy manuálně vytvořen seznam dvojic (zraněná osoba -

nemocnice), který byl v 1. variantě vytvořen automaticky. Následuje informování zú-

častněných nemocnic o proběhnuvším transportu zraněných osob do jejich zařízení.

Společně s informováním nemocnice jsou v tomto kroku (podobně jako v předešlé

variantě) předány všechny dostupné informace o převážené osobě.

Z předchozích odstavců je patrné, že téměř veškerá činnost zdravotnických ope-

račních středisek byla nahrazena plně automatickým informačním a komunikačním

systémem. Neznamená to však, že by tato střediska byla pro další činnost zcela

nevyužitelná. ZOS hraje hlavní úlohu v organizaci poskytování svých výjezdových

vozidel. Účast operátora ZOS v navrhovaném systému bude souviset převážně se sle-

dováním činnosti jednotlivých výjezdových vozidel, jejich aktuální pozici a směrem

79


pohybu k cílovému místu transportu. Tuto činnost lze s jistou mírou představivosti

přirovnat k činnosti kontroléra letového provozu. Operátor ZOS bude mít na svém

monitoru přehled o dění všech svých výjezdových vozidlech, která může v kterém-

koliv okamžiku kontaktovat a předat jim požadované informace. Současně mu jeho

uživatelské rozhraní umožní zobrazit údaje o plánovaném převozu zraněných do

jednotlivých nemocničních zařízení. Tyto informace může, bude-li to situace vyža-

dovat, dle svých potřeb jakkoliv upravit. Není sporu o tom, že by tyto změny měly

být samozřejmě také potvrzeny vedoucím lékařem na místě zásahu.

80

4 ZÁVĚR

4 Závěr

Z předešlého příkladu je myslím nad míru zřejmé, jaké výhody by mohla aplikace

navrhovaného systému v praxi, nejen při řešení mimořádných událostí s hromad-

ným postižením zdraví, přinést. Veškeré technologie a prostředky, nezbytné na jeho

úspěšnou implementaci do stávajících systémů, jsou dnes již běžně dostupné a není

proto potřeba hledat žádné nové postupy či technologické inovace. I přes to se však

nedokáži ubránit pocitu, že potrvá ještě mnoho let, než se s podobným systémem

setkáme v praxi. Paradoxně tomu brání právě ten prvek životního prostředí, jehož

má navržený systém zachraňovat a jehož chyby se má v kritických situacích snažit

co nejúčinněji eliminovat. Člověk se jen těžko vzdává možnosti o všem rozhodovat,

vše mít jen pod svými ”ochrannými křídly“ a je tedy pochopitelné, proč je vyu-

žití informačních a komunikačních technologií v některých oblastech tak pozvolné, i

když vývoj v této oblasti jde mílovými kroky kupředu.

Výhodou informačních technologií není vyšší inteligence či schopnost uvažovat kom-

plexněji než my, lidé. Je to právě jejich jednoduchost, díky které jsou tyto výpočetní

systémy schopny pracovat s obdivuhodnou rychlostí. Neuvědomují si naléhavost si-

tuace, neznají pojmy jako jsou stres či pracovní vypětí. Dokáži pracovat 24 hodin

denně bez známky sebemenšího vyčerpání. Všechny tyto faktory se však negativně

podepisují na rychlosti a spolehlivosti konečného rozhodnutí nás všech. Rychlost

zpracování informací, množství skladovatelných dat, schopnost vzájemné komuni-

kace, absolutní nepodlehnutelnost (neovlivnitelnost) tíživosti situace. To vše jsou

nezpochybnitelné vlastnosti, které by měly opodstatnit nasazení informačních a ko-

munikačních systémů při řešení mimořádných událostí s hromadným postižením

zdraví.

Bylo by však chybou spatřovat využití těchto systémů pouze v problematice zís-

kávání potřebných informací a rozhodování o transportu zraněných osob. Schop-

nost vzájemné mezi-aplikační komunikace a síťová provázanost, dávají netušené

možnosti pro maximální využití nabízeného potenciálu. Například použitím bez-

drátových RFID čipů namísto identifikačního štítku (tzv. visačky), můžeme přede-

jít mnohým komplikacím spojených s pohybem zraněné osoby. Identifikační štítek

lze snadno poškodit nebo ztratit, v případě deštivého počasí může být navíc jeho

použitelnost zpochybnitelná. RFID čip implantovaný v náramku připevněném na

81

4 ZÁVĚR

zápěstí zraněné osoby dokáže předejít všem těmto nežádoucím jevům. Navíc, je

velmi snadné sledovat pohyb každého pacienta počínaje prvotním tříděním na místě

neštěstí a konče jeho odchodem z nemocničního zařízení. Během této doby jsou do

RFID čipu zaznamenávány údaje o všech poskytnutých lékařských zákrocích a poda-

ných medikamentech. Výhody tohoto přístupu pro automatické vytváření podrobné

dokumentace každého pacienta již netřeba zmiňovat.

Bohužel právě otázka dokumentace je jednou z hlavních příčin, bránící plnohod-

notnému nasazení navrhovaného systému. Jednotlivé organizace, mající různé po-

žadavky na formu zpracované dokumentace, mohou využívat výhod automaticky

zpracovaných výstupů z informačních systému, jež jsou schopny splnit všechny po-

žadavky kontrolního subjektu. Dnes se však klade velký důraz na pořízení záznamů

přímo z místa neštěstí a pozdější tvorba dokumentace je mnohými označovaná za

nepřípustnou. Pevně věřím, že již brzy bude možné vytvářet požadované výstupy

v okamžiku vzniku požadavku, nebo ještě lépe, bude možné předávat všechny tyto

informace čistě elektronickou formou.

Navrhovaný automatický komunikační systém může, při napojení na další subjekty,

jako jsou např. Policie ČR, zdravotní pojišťovny, odborná lékařská pracoviště, mo-

bilní telefonní operátoři a mnoho dalších, poskytnout neocenitelnou pomoc, jež po-

vede k urychlení, zefektivnění a usnadnění poskytované odborné přednemocniční i

návazné nemocniční lékařské péče. Snaha o jeho co nejvčasnější aplikaci do praxe,

by se měla stát upřednostňovaným cílem nás všech, protože jsme to právě my, jimž

může, nejen v kritických situacích, přinejmenším zvýšit šance na přežití. Potřeb-

nými technologiemi, technickými prostředky, algoritmy i zkušenostmi již disponu-

jeme, takže je aplikace navrhovaného systému jen a pouze otázkou racionální snahy

uskutečnit další krok pro zkvalitnění poskytované zdravotnické péče obyvatelům

této jedinečné planety.

82

POUŽITÁ LITERATURA

Použitá literatura

[1] Barrier, G. 1989. Emergency medical services for treatment of mass casualties(Záchranná služba při hromadných neštěstích). In: Critical Care Medicine 1989,Vol.17, No.10, s.1062-67Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně. [online] [cit. 2008-01-07]URL: http:www.unbr.cz/Data/files/pdf/FrancieGenevieveBarrier.pdf

[2] Benisty Y, Marc L. 1997. Le Plan Blanc (Bílý plán), In: Soins Chirurgie, 1997,No.182, s.26-29Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně. [online] [cit. 2007-12-29]URL: http://www.unbr.cz/Data/files/pdf/BPLANPariz.pdf

[3] Bolling R, Ehrlin Y, Forsberg R, Rüter A, Soest V, Vikström T, Örtenwall P,Brändström H. 2007. KAMEDO Report 90: Terrorist attacks in Madrid, Spain,2004 (Zpráva KAMEDO č.90: Teroristické útoky v Madridu, Španělsko, 2004),In: Prehospital and Disaster Medicine 2007, Vol.22 No.1, s.252-257Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně. [online] [cit. 2008-01-07]URL: http://www.unbr.cz/Data/files/pdf/Madrid%20KAMEDO.pdf

[4] Busse, C., MoeckeDer, H.-P. 1994. Leitende Notarzt (Vedoucí lékař záchrannéslužby). In: Anaesthesist 1994/43, s.759-771Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně. [online] [cit. 2008-01-07]URL: http://www.unbr.cz/Data/files/pdf/LeitNA.pdf

[5] DOBIÁŠ, V. 2006. Hromadné nešťastia a triedenie ranených. [on line] In: ViaPractica. 2006, roč.3, č.1, s.41-43. [cit. 2007-11-11]URL: http:www.solen.sk/index.php?page=pdf view&pdf id=1430

[6] ESF #8 - National Disaster Medical System Activation Procedures. 2007. At-tachment B. Arizona division of emergency management. 2007 [on line] [cit.2008-01-07]URL: http://www.dem.state.az.us/preparedness/Matrix/40 ESF08B NDMS%20Activation%20Procedures%20(03-20-2007).pdf

[7] Historické poznámky k medicíne hromadných nešťastí a medicíne katastrôf. [online] [cit. 2008-01-05]URL: http:www.unipo.sk/files/docs/fz katedry/svk/dokument 254 70.pdf

83


[8] Hnátik, P. 2000. Navigace a lokalizace vozádel ZZS pomocí GPS, In: Urgentnímedicína, 2000, roč. 3, č.2, s.10.Dosutpné na: http:www.mediprax.cz/um/casopisy/UM 2000 02.pdf

[9] Humpl, L. Organizační struktura Územního střediska záchranné služby Morav-skoslezského kraje, [on line] [cit. 2008-02-04]URL:http://www.uszsmsk.cz/Default.aspx?subhref=orgStruktura

[10] Humpl, L., Vildomec, J., Konečný, L., Ludwig, L. 2005. Výuková skripta prokurz “Člen první pomoci”. [on line] [cit. 2008-03-06]URL: http://www.trinactka.com/downloads/documents/archiv/prvni pomocskript%20.doc

[11] Knouss, R.F. 2001. National Disaster Medical System. [on line]. In: Public He-alth Reports, 2001, Vol.116, s.49-52 [cit. 2008-01-07]URL: http:www.publichealthreports.org/userfiles/116 SUP2/116049sup.pdf

[12] Kosek, J. 2005. XML schémata, 2005 [on-line] [cit. 2008-02-29]URL: http:www.kosek.cz/xml/schema/xmlschema.pdf

[13] Kosek, J. 2000. XML pro každého. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o. 2000,163 s.

[14] Lexington Fayette Emergency Operations Plan: Appendix M2 - National Di-saster Medical System. [on line]. Division of Environmental and EmergencyManagement, Lexington, Kentucky, 2007 [cit. 2008-01-07]URL: http://www.lfucg.com/deem/documents/EOP public.pdf

[15] Okresní operační středisko Zdravotnické záchranné služby - základní organi-zační standard [on-line] [cit. 2008-02-01]URL: http://www.zzs.cz/stand/stan2.htm

[16] Pokorný, J. et al. 2004. Urgentní medicína, Praha: Galen 2004, 547 s.

[17] Sefrin, P. 2005. Stellung des Krankenhauses bei der Risikobewältigung des Mas-senanfalls von Verletzen oder Erkrankten (Pozice nemocnic při řešení rizikahromadného příjmu poraněných nebo nemocných), In: Mitteilungen der Deut-schen Gesellschaft für Katastrophenmedizin e.V., 2/2005, S.9-12Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně. [online] [cit. 2008-02-01]URL: http://www.unbr.cz/Data/files/pdf/Nemocnice-Sefrin.pdf

[18] Štětina J. a kolektiv: 2000. Medicína katastrof a hromadných neštěstí. Praha:Grada Publishing, spol. s r.o. 2000, 436 s.

84


[19] State health emergency response plan, Department of Human Services, Mel-bourne 2006, Australia [on line] [cit. 2008-01-09]URL: http://www.dhs.vic.gov.au/emergency/downloads/sherp/sherp the plan2006.pdf

[20] Strauss H., Schüttler J. 2003. Katastrophenmedizin - Leitfaden für die ärzt-liche Versorgung im Krankenhaus. (Řešení katastrof v nemocnicích - doporu-čení pro lékařskou službu) Vydalo Schutzkomission beim Bundesminister desInnern (Berlin 2003, 3.ergänzte Auflage)Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně. [online] [cit. 2008-02-01]URL: http://www.unbr.cz/Data/files/pdf/resenikatastrof.pdf

[21] Tůček J. 2003. Dopravní nehoda autobusu u Nažidel, VII. ročník MEZINÁ-RODNÍ KONFERENCE MEDICÍNY KATASTROF, Zlín 23.-25.6.2003 [online] [cit. 2008-02-01]URL: http://www.egozlin.cz/upload.cs/b/bf3a3244 0 tucek uszs ceske budejovice 2003.pdf

[22] Urbánek P. 2002. Hromadné neštěstí - první a rozhodující minuty zásahu ZZS,In: Urgentní medicína, 2002, roč.5, č.3, s.11-12URL: http:www.mediprax.cz/um/casopisy/UM 2002 03.pdf

[23] Urbánek P. 2003. Hromadné postižení zdraví - další minuty zásahu ZZS, In:Urgentní medicína, 2003, roč. 6, č.4, s.12-13URL: http:www.mediprax.cz/um/casopisy/UM 2003 04.pdf

[24] Urbánek P. Návaznost přednemocniční a nemocniční péče při hromadném po-stižení zdraví [on line] [cit 2008-02-01]URL: http://www.zzsjmk.cz/texty/HPZ ZZSaZZ.doc

[25] Urbánek, P. Postup Zdravotnické záchranné služby (ZZS) na místě neštěstí. [online] [cit. 2008-03-20]URL: http://www.med.muni.cz/Traumatologie/uszs/hn/HN univ traum.htm

[26] US Emergency Preparedness and Response Sytems, Medical Response Systems[on line] [cit. 2008-01-07]URL: http://www.globalsecurity.org/security/systems/medical-response.htm

[27] Valášek J., Franěk O., Ciganková S. 2006. Spojení Integrovaného záchrannéhosystému (IZS) při mimořádných událostech. In: Urgentní medicína, 2006, roč.9č.1, s.14-16Dosutpné na: http:www.mediprax.cz/um/casopisy/UM 2006 01.pdf

85


[28] Victorian mass casualty burns plan, Department of Human Services, Melbourne2006, Australia [on line] [cit. 2008-01-09]URL: http://www.dhs.vic.gov.au/emergency/downloads/sherp/burns subplan2006.pdf

[29] Výbor České společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof: Koncepceoboru “Urgentní medicína”. 2004. [on line] [cit. 2008-02-01]URL: http:www.urgmed.cz/koncepce.doc

[30] Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 14/2001 Sb. o zdravotnické záchrannéslužbě, kterou se mění vyhláška č. 434/1992 Sb., ve znění vyhlášky č. 51/1995Sb. a vyhlášky č. 175/1995 Sb.

86

Date post:	27-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

ABSTRAKTdiplom.utc.sk/wan/1942.pdfABSTRAKT LIBO, Jan: Automatizace procesu komunikace płi...

Documents