2. neděle adventní/část 2:

Modlitba proroků a obrácení srdce

Působení proroků: slovy i celým životem.

Cílem jejich působení je výchova k víře a k obrácení srdce.

Světlo a sílu pro svoje poslání čerpají v samotě s Bohem.

Modlí se za lid, ke kterému patří.

Modlí se, aby se ukázala Hospodinova pravda a aby On zasáhl a obrátil svůj lid.

Modlí se, aby jej vytrhl ze lži a přivedl ke spáse.

Prorok svým životem ukazuje

na Mesiáše.

V Kristu vidíme pravý oheň Boží lásky.

Opravdové uctívání Boha, není destruktivní, nýbržobnovuje a proměňuje.

má vést k tomu, abychom uslyšeli, vnímali, co nám říká Bůh.

Je to prostor pro naslouchání Bohu, ne sobě sama; chvíle, kdy hledíme na Krista, ne na sebe.

Do prostoru modlitby patří také prostor pouště: nepozornost, dotěrné myšlenky, pocity a nálady, ztráta záliby v modlitbě, ztráta Boží přítomnosti.

Trpělivá věrnost v modlitbě pak po čase přináší plody: radost, pokoj, láska, trpělivost, pokora, laskavost, dobrota.

Rozhodnutí pro modlitbu je vždy v konkrétním čase,

prostoru, místě – nespočívá ve slovech, v pozici, ale

především v postoji srdce.

Bůh nás stále volá k modlitbě – jakmile uslyšíme jeho hlas, měli bychom se vydat na cestu.

Pro modlitbu je důležité naslouchání čistého srdce – pozornost vůči Bohu.

Každá modlitba směřuje k činům.

V modlitbě se buduje vztah k Bohu, který se má odrážet v mém konkrétním životě.