Ostravská univerzita v OstravěFakulta sociálních studií – Centrum pro podporu projektů

Sborník studijních textů pro sociální kurátory

Ostrava 2009

SBORNÍK STUDIJNÍCH TEXTŮ PRO SOCIÁLNÍ KURÁTORY

Alice Gojová (ed.)

Sborník studijních textů pro sociální kurátory vznikl v rámci projektu Profesní vzdělávání sociálních kurátorů.

Projekt je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.

Řešitelem projektu je Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta sociálních studií, Centrum pro podporu projektů. Partnerem projektu je Společnost sociálních pracovníků ČR, sekce sociálních kurátorů.

Informace o projektu naleznete na webových stránkách projektu: http://projekty.osu.cz/sockur

Editorka sborníku: Alice Gojová

Texty recenzovali: Doc. PaedDr. Oldřich Chytil, Ph.D., JUDr. PhDr. Ivo Svoboda, PhD., JUDr. Petr Pospíšil, Mgr. Marcela Landová, PhDr. Svatopluk Antoš, Mgr. Margita Wágner, Mgr. Roman Mašek, Mgr. Kateřina Cilečková, MUDr. Jan Skiba, Mgr. Kateřina Hassová, MUDr. Petr Stožický, Mgr. Jana Volná, Mgr. Lenka Kujevská, Mgr. et Mgr. Ladislav Műller, Mgr. Monika Chrenková, MUDr. Marcela Bolková-Janíková, Mgr. Jana Musálková, Mgr. Ivana Nesétová, Mgr. Hana Žurovcová, Antonín Plachý, Mgr. Jana Ženíšková, Mgr. Tomáš Šobáň

ISBN 978-80-7368-627-7

OBSAH

Předmluva .................................................................................................................................... 5

Ukotvení práce sociálního kurátora v oblasti legislativy ........................................................ 7Jan Matoušek

Dávky pomoci v hmotné nouzi .............................................................................................. 21Libuše Kačerová

Zdravotní rizika ........................................................................................................................ 29Ivan Novotný

Psychiatrické minimum ........................................................................................................... 67Gabriela Mahrová, Marek Laštovica

Problematika hraničních klientů ............................................................................................ 99Petra Vaňková

Extremismus ........................................................................................................................... 137Rostislav Chobola

Vězeňství .................................................................................................................................. 171Iva Günzlová

Využití současných metod sociální práce v praxi sociálních kurátorů ........................... 213Alice Gojová, Adéla Webrová, Hana Sobková, Michal Horák

Krizová intervence ................................................................................................................. 241 Petra Vaňková

Rizika v práci sociálního kurátora ....................................................................................... 267Václav Šaroch

Standardy kvality sociálních služeb, sociální poradenství ve spojitosti s činností sociálního kurátora ............................................................................................... 293Rostislav Maceček

Dilemata v práci sociálního kurátora .................................................................................. 323Alena Odehnalová

Sociální vyloučení a nástroje integrace ............................................................................... 335Petr Antoni

Terénní sociální práce a její využití v práci sociálního kurátora ...................................... 359Kateřina Dosoudilová, Alena Eliášová

6

Specifika sociální práce s osobami bez přístřeší ................................................................. 379Pavel Pěnkava

Specifika sociální práce s osobami opouštějícími ochrannou a ústavní výchovu ........ 413Jan Procházka

Specifika sociální práce s osobami z různých etnických menšin ..................................... 443Lucie Mastná

Práce s lidmi s extrémním zadlužením ............................................................................... 473Bedřiška Kopoldová

Práce se závislými klienty ...................................................................................................... 483Olga Škvařilová

Domácí násilí .......................................................................................................................... 509Zdeňka Bednářová

Růstová supervize ................................................................................................................... 533Michal Horák

Psychohygiena ......................................................................................................................... 539 Andrea Lásková

O autorkách a autorech .......................................................................................................... 555

PŘEDMLUVA

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Sborník studijních textů, který držíte v rukou, je výsledkem společného úsilí sociálních ku-rátorů, jmenovitě sekce sociálních kurátorů při Společnosti sociálních pracovníků ČR a Fa-kulty sociálních studií Ostravské univerzity v Ostravě. Vznikl primárně jako studijní materiál k akreditovanému vzdělávacímu kurzu pro sociální kurátory, jehož podoba je výsledkem diskusí nad výstupy analýzy jejich vzdělávacích potřeb. Tento způsob výběru a specifikace jednotlivých příspěvků je zárukou, že texty budou reagovat na aktuální potřeby kurátorů v praxi.

Pestrost a široká variabilita témat jen znovu dokazují, s jakou šíří klientů a jejich problémů sociální kurátoři pracují, jaké souvislosti jsou nuceni při své práci reflektovat a do kolika ná-ročných, rizikových a krizových situací se mohou dostávat. Doufáme, že texty autorského kolektivu jim budou oporou v jejich každodenní práci.

Ceníme si, že Sborník je jedním z výsledků aktivit samotných kurátorů usilujících o zkvalit-nění a zefektivní výkonu jejich náročné a důležité práce. Tyto snahy považujeme za klíčové při budování silné a autonomní profesní identity a kultury, které jsou podle našeho názoru podstatné při posilování postavení sociální práce jako profese obecně. Jako vzdělavatelům v sociální práci je nám ctí, že jsme se mohli na tomto úsilí podílet a podpořit ho.

Přejeme si, aby Sborník studijních textů byl přínosem nejen pro práci sociálních kurátorů, ale také zdrojem inspirace a informací i pro další pracovníky a studenty pomáhajících profesí.

Alice Gojová

7 8

UKOTVENÍ PRÁCE SOCIÁLNÍHO KURÁTORA V OBLASTI LEGISLATIVY(Několik poznámek k tématu)

Jan Matoušek

Motto:Legislativa může znamenat: - zákonodárná moc neboli legislativa – oprávnění vydávat zákony,- právní řád – soubor platných zákonů,- legislativní proces – proces přijímání zákonů.

Wikipedie 2009

Již v rámci předcházejícího vzdělávacího cyklu pro sociální kurátory, který připravila a realizovala katedra sociální práce Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity v Ostravě, vznikly dvě velice zajímavé publikace. Nepochybně jsou nejen ozdobou odborné knihovny každého sociálního kurátora, ale představují také sumu praktických a v každodenní činnosti využitelných znalostí. Samozřejmě máme na mysli Příručku pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory a Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách. Oblasti práva je v obou knihách věnován patřičný prostor a zpracování tohoto tématu je navýsost kvalitní. Tím bychom vlastně mohli pojednání o ukotvení práce sociálního kurátora v oblasti legislativy ukončit, neboť odkaz na zdroj kvalitních informací byl učiněn.

Nelze však vycházet z pouhého a jistě pravdivého předpokladu, že všichni sociální kurátoři umí číst a mohou si patřičné informace navíc zprostředkovat i za pomoci elektronických nosičů. Kdosi, nepochybně na výši, v minulosti dal k lepšímu rčení, že „opakování je matkou moudrosti“. Takže i dlouholetí sociální kurátoři si mohou osvěžit svoje právní znalosti a zbavit je nánosu prakticismu. Zároveň noví a služebně mladší kolegyně a kolegové si ozřejmí detaily zakotvení činnosti sociálního kurátora a osob ohrožených sociálním vyloučením v právním řádu, potažmo v souboru platných zákonů.

Diskuse, která se čas od času objeví na stránkách takzvané „kurátorské Pandory“, je pak určitým svědectvím potřebnosti a vodítkem, kam směřovat vzdělávání v oblasti aplikovaného práva. Tato situace se odvíjí také od toho, že nový sociální kurátor nastoupí do funkce až poté, co jeho předchůdce opustí pracoviště. Od svých kolegů na pracovišti, případně od svých nadřízených, se potom může dozvědět, že v podstatě o nic nejde. Jenom udělá to nebo ono, podle toho, co z práce sociálního kurátora si kdo zapamatoval. Má samozřejmě náplň práce, ale protože je v naprosté většině na pracovišti sám a případně má nakumulováno ještě několik agend, je každodenní praxí přímo nucen orientovat se na řešení okamžitých úkolů a odhlížet od úkonů, které teď a tady není třeba řešit. Pokud jsou třeba pravidelné obsahově orientované krajské porady a pokud je v rámci kraje fungující supervize, novému sociálnímu kurátorovi to poměrně ulehčuje situaci. Kontaktem s ostatními v kraji působícími sociálními kurátory naváže potřebná osobní spojení.

9 10

Přejděme však již od obecného k samotnému obsahu této části vzdělávacího cyklu. Oblast legislativy práce s osobami ohroženými sociálním vyloučením si ovšem také zaslouží určitý historický vhled. Minimálně od roku 1993 se v odborných kruzích hovořilo o nutnosti změny nejen zákonů, ale i celkového nazírání na oblast sociální práce. Pomineme-li sociálně právní ochranu dětí a zákon č. 359/1999 Sb., který se touto oblastí zabývá a který byl pro svoji možno říci potřebnost až nutnost prosazován a přijat napříč politickým spektrem, zůstala tzv. sociální péče na úrovni osmdesátých let minulého století. Nebylo dost politické vůle k prosazení moderního a evropským parametrům odpovídajícího právního systému v této oblasti. Tak se pouze na různých seminářích a jiných odborných jednáních mluvilo o třech pilířích sociálního systému, leč mimo sociální pojištění ke změnám legislativy nedocházelo. Tři pilíře se časem změnily na tři mušketýry (neboť i ti byli vlastně čtyři), protože se zdálo, že některé úseky budou muset mít vlastní právní předpis.

Konečně však přišel rok 2006 a s ním, také konečně, se tato oblast sociální práce dělí na sociální služby a dávky. Je přijat zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Ještě bychom měli připomenout zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, jako jednu z významných právních norem, která se dotýká práce sociálního kurátora s osobami ohroženými sociálním vyloučením.

Sociální kurátor samozřejmě velmi často přichází do kontaktu s osobami, které již překročily hranici sociálního vyloučení, ale pro potřeby tohoto pojednání zůstaneme pouze u pojmu osoby ohrožené sociálním vyloučením s tím, že osoby vyloučené jsou v tomto pojmu implicitně zahrnuty.

Jako prvnímu se budeme věnovat zákonu č. 108/2006 Sb., nebo spíš jeho vybraným částem. Zejména těm, které jsou v přímé souvislosti s prací sociálních kurátorů.

Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službáchVelmi důležitou částí každé právní normy je identifikace problému (předmět úpravy v § 1), kterým se zabývá a který řeší. Již v úvodních paragrafech zákona č. 108/2006 Sb. jsou uvedeny základní zásady (§ 2) a vymezeny pojmy, s nimiž zákon pracuje.

§ 3Vymezení některých pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) sociální službou činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení,

b) nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením,

…d) přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám blízkým), domácnost

osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity,

e) sociálním začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním

vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný,

f) sociálním vyloučením vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace…

1) § 116 občanského zákoníku.Velmi důležitým ustanovením v zákoně č. 108/2006 Sb. je stanovení působnosti jednotlivých institucí v systému poskytování sociálních služeb.

§ 5Působnost v oblasti sociálních služeb

(1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávajía) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“),b) krajské úřady,c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,d) úřady práce.(2) Výkon působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů podle

tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.(3) V oblasti sociálních služeb vykonávají působnost podle tohoto zákona také obce a kraje.

Kolikrát jsme se již setkali s neporozuměním, že podle sdělení kolegyň a kolegů má sociální kurátor na starost výkon funkce veřejného opatrovníka, zajišťuje tzv. sociální pohřby a třeba je také pověřen činnostmi spojenými s výkonem veřejné služby (uzavírání smluv) a jinými a jinými činnostmi zařazenými do samostatné působnosti obcí. Samozřejmě že některý pracovník města může zajišťovat celou řadu agend spadajících do samostatné působnosti obce, ale takového pracovníka při těchto činnostech nelze nazývat sociálním kurátorem. Sociální kurátor má na starost zajišťování působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností v oblasti sociálních služeb, jinak také výkon přenesené působnosti. Ještě srozumitelněji – vykonává státní správu v přenesené působnosti při sociální práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením.

Úkoly obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a potažmo sociálních kurátorů při sociální práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením jsou bezvýhradně stanoveny v § 92 písm. b).

§ 92Obecní úřad obce s rozšířenou působností

…b) koordinuje poskytování sociálních služeb a poskytuje odborné sociální poradenství osobám

ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností; přitom spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými celky.

…

11 12

Ještě se vrátíme k § 37, abychom si ozřejmili pojem odborné sociální poradenství. Poskytovat ho má za úkol stanovený zákonem také obecní úřad obce s rozšířenou působností při sociální práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením.

§ 37 (1) Sociální poradenství zahrnujea) základní sociální poradenství,b) odborné sociální poradenství.(2) Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení

jejich nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit.

(3) Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek.

(4) Služba podle odstavce 3 obsahuje tyto základní činnosti:a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,b) sociálně terapeutické činnosti,c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Zákon č. 108/2006 Sb. rovněž obsahuje ustanovení, která se týkají ochrany nejen osobních údajů osob, jimž jsou poskytovány sociální služby, ale i ochrany individuální nedotknutelnosti těchto osob. Je to zejména povinnost zachovávat mlčenlivost, a to i po skončení pracovního nebo obdobného vztahu v rámci poskytování sociálních služeb.

§ 100(1) Zaměstnanci obcí a krajů, zaměstnanci státu a zaměstnanci poskytovatelů sociálních služeb

jsou povinni zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se při své činnosti dozvědí, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být osoby uvedené ve větě první zproštěny pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.

…

Velkou pozornost věnuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, výkonu povolání sociálního pracovníka a předpokladům výkonu tohoto povolání. Stručný výčet činností sociálního pracovníka je uveden v § 109. Při podrobném studiu obsahu tohoto paragrafu pak shledáváme širokou škálu činností s výraznou náročností na vzdělání, na přípravu k výkonu jednotlivých činností. Stejně tak u naprosté většiny těchto činností shledáváme náročnost, která je dána neuropsychickou zátěží spojenou s jejich vykonáváním.

§ 109Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních

poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.

V neposlední řadě ze zákona vyplývá, že pro úspěšný výkon povolání sociálního pracovníka je nutné mít určité předpoklady včetně patřičného vzdělání (§ 110). Zákonem č. 108/2006 Sb. je sociálním pracovníkům rovněž uložena povinnost v rámci dalšího vzdělávání si obnovovat, upevňovat a doplňovat kvalifikaci (§ 111).

U některých pracovníků či funkcionářů obcí se občas můžeme setkat s názorem nebo otázkou, proč se uvádí název sociální kurátor, když v celém zákoně o sociálních službách o této pozici není ani zmínka. K této otázce se ještě budeme vracet spolu s citacemi právních norem, ve kterých je sociální kurátor explicitně uváděn. Ve spojitosti se zákonem č. 108/2006 Sb. však uvádíme citaci z důvodové zprávy, která byla v roce 2006 součástí návrhu zákona.

Z důvodové zprávy při předkládání vládního návrhu zákonao sociálních službách k projednání Parlamentem ČR:

6.2.3 Výdaje ze státního rozpočtu na zavedení a zajištění systému:h) Zajištění koordinace poskytování sociálních služeb a sociálního poradenství specifickým

cílovým skupinám: Jedná se o výdaje spojené se zajištěním poskytování sociálních služeb osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo z důvodu výkonu trestu osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osobám, jejichž způsob života by mohl vést ke konfliktu se společností (specifické cílové skupiny). Pro tyto účely je nutné v obcích s rozšířenou působností zajistit působnost tzv. sociálního kurátora. Celkem se jedná o 227 osob na 0,8 úvazku. Celkové dopady na státní rozpočet jsou ve výši 63,56 mil. Kč, o které bude zvýšen příspěvek na výkon státní správy.

Zvláštní částK § 91 (v návrhu zákona, § 92 schváleného zákona):Současně se upravuje odpovědnost státní správy za prevenci vzniku a šíření sociálně patologických jevů. V působnosti státu byla tato činnost před 1. lednem 2003. V souvislosti s II. fází reformy veřejné správy obce v samostatné působnosti převzaly „sociální poradenskou péči“, ale fakticky ji nevykonávají a naopak ji vykonávají obce s rozšířenou působností. Navrhuje se proto uvedená změna, neboť koordinace předcházení společensky nežádoucím jevům je vykonávána velmi okrajově a veřejný zájem na předcházení společensky nežádoucím jevům je podporován jen nahodile. Navrhovaným řešením stát uznává svou odpovědnost za předcházení těmto jevům.

Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouziS prací sociálního kurátora při poskytování sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb. osobám ohroženým sociálním vyloučením velice úzce souvisí také poskytování dávek mimořádné okamžité pomoci těmto osobám. Problematikou se zabývá zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Zcela nová (z roku 2006) právní norma upravuje poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi fyzickým osobám k zajištění jejich základních životních podmínek. Kromě jiných situací, které naplňují podmínky hmotné nouze a umožňují poskytnutí dávek osobám, které tyto potřebují, jsou v § 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi uvedeny osoby ohrožené sociálním vyloučením. Jinak lze též napsat, že jsou příkladem

13 14

uvedeny osoby, které jsou jako příklady vyjmenovány v § 92 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

§ 2…6) Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která

nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2, avšak v daném čase, s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek finančních prostředků nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je ohrožena sociálním vyloučením, jestliže zejména

a) je propuštěna z výkonu zabezpečovací detence z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, nebo

b) je po ukončení léčby chorobných závislostí propuštěna ze zdravotnického zařízení, psychiatrické léčebny nebo léčebného zařízení pro chorobné závislosti, nebo

c) je propuštěna ze školského zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti, respektive v 19 letech, nebo

d) nemá uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že je osobou bez přístřeší, nebo

e) je osobou, jejíž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby.Dávky pomoci v hmotné nouzi u této skupiny osob jsou jednoznačně zaměřeny na zabránění sociálnímu vyloučení nebo hlubšímu propadu u jedinců, kteří již překročili hranici sociálního vyloučení.

Orgánem pomoci v hmotné nouzi pro osoby uvedené v § 2 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Výkon této působnosti je výkonem přenesené působnosti. Kromě dávky, kterou je možné poskytnout, mají uvedené osoby právo na základní sociální poradenství směřující k řešení jejich situace, tedy k odvrácení sociálního vyloučení.

Důležitá je samozřejmě výše mimořádné okamžité pomoci, kterou může osoba ohrožená sociálním vyloučením prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností obdržet. Původní chybné „ve výši“ bylo při novelizaci zákona č. 111/2006 Sb. nahrazeno zněním „až do výše“, které umožňuje individualizovat každou dávku tak, aby byla uzpůsobena okamžitým potřebám jednotlivých osob.

§ 37Výše mimořádné okamžité pomoci

Výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené…e) v § 2 odst. 6 se stanoví jednorázově až do výše 1 000 Kč s ohledem na okamžité nezbytné

potřeby; celková výše mimořádné okamžité pomoci se stanoví s přihlédnutím k úložnému a k prostředkům, které obdrží osoba při propuštění ze školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Součet dávek poskytnutých podle tohoto ustanovení nesmí v rámci jednoho kalendářního roku překročit čtyřnásobek životního minima jednotlivce.

Rovněž formu poskytování dávek je možno volit s ohledem na aktuální potřeby a životní situaci žadatele, v tomto případě osoby ohrožené sociálním vyloučením (§ 2 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi), která si vyplněním velice jednoduchého formuláře, mnohdy za pomoci sociálního kurátora, podala žádost o mimořádnou okamžitou pomoc. Není třeba

vždy poskytovat dávky v peněžní formě, zejména když osoba neskýtá záruky jejich využití k účelu, ke kterému byly poskytnuty. Zároveň však potřebuje například uhradit poplatek za ubytování. Je tedy možno zvolit věcnou formu a ubytování uhradit přímo ubytovně.

§ 42Formy poskytování dávek

… (4) Mimořádná okamžitá pomoc se poskytuje v peněžní nebo věcné formě, popřípadě

v obou těchto formách.

Důležitým faktorem při poskytování mimořádné okamžité pomoci je v neposlední řadě její bezodkladné vyplacení. To umožňuje neprodleně reagovat na tíživou životní situaci, ve které se osoba ohrožená sociálním vyloučením nachází v okamžiku, kdy se se svou žádostí obrátila na obecní úřad obce s rozšířenou působností.

§ 43Výplata dávek

…(1) Mimořádná okamžitá pomoc se vyplatí bezodkladně.…

Poskytování mimořádné okamžité pomoci zahrnuje některé další povinnosti, zejména k jiným institucím. Tyto povinnosti jsou kromě mlčenlivosti samé také obsaženy v § 55 zákona o pomoci v hmotné nouzi.

§ 55Mlčenlivost

(1) Zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi, zaměstnanci státu, zaměstnanci městské části hlavního města Prahy určené Statutem hlavního města Prahy zařazení do úřadu městské části, zaměstnanci krajů a zaměstnanci hlavního města Prahy zařazení do Magistrátu hlavního města Prahy jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při rozhodování o dávkách nebo v přímé souvislosti s ním, pokud se dále nestanoví jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměstnanci uvedených orgánů zproštěni pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.

(2) Údaje týkající se příjemců dávky, společně posuzovaných osob, státních orgánů nebo dalších fyzických nebo právnických osob, které se orgány uvedené v odstavci 1 při své činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak zvláštní právní předpis1); jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen se souhlasem příjemce dávky, společně posuzované osoby, státního orgánu nebo dalších fyzických nebo právnických osob.

(3) Orgány uvedené v odstavci 1 jsou povinny na žádost poskytovat a) orgánům sociálního zabezpečen2),

1 Například § 128 občanského soudního řádu, § 8 trestního řádu nebo tento zákon.2 § 3 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. a obecním úřadům údaje potřebné pro rozhodování o dávkách nemocenskéhopojištění, důchodového pojištění a o dalších sociálních dávkách.

15 16

b) obecním úřadům, krajským úřadům a Úřadu pro mezinárodní ochranu dětí údaje potřebné pro účely sociálně právní ochrany dětí3),

c) obecním úřadům a krajským úřadům údaje potřebné pro rozhodování o dávkách, d) správcům daně z příjmů4 údaje potřebné k vyměření a vymáhání daní, e) zdravotním pojišťovnám5) údaje potřebné pro stanovení pojistného na veřejné zdravotní

pojištění, f) úřadům práce6), g) orgánům činným v trestním řízení7) údaje potřebné pro trestní řízení, h) soudům a správním orgánům údaje potřebné pro soudní řízení a správní řízení, i) orgánům oprávněným podle zvláštního právního předpisu8) ke kontrole činností orgánů

uvedených v odstavci 1 údaje potřebné k provádění této kontroly, j) Českému statistickému úřadu údaje potřebné pro vedení statistických registrů, s výjimkou

údajů týkajících se jednotlivých osob.

(4) Pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady jsou povinny

a) ministerstvu poskytovat informace v případech vyřizování stížností a zobecněné informace

a souhrnné údaje, s výjimkou jmenných údajů, které orgán pomoci v hmotné nouzi získá při své činnosti; tím není dotčena povinnost podle odstavce 1,

b) na žádost poskytovat orgánům oprávněným podle zvláštního právního předpisu47) ke kontrole

činnosti orgánů pomoci v hmotné nouzi informace potřebné k provádění této kontroly, c) na žádost osoby, která je příjemcem dávky nebo společně s ním posuzovanou osobou, nebo

zákonného zástupce této osoby, vydat pro účely stanovené zvláštním právním předpisem48) potvrzení o tom, že daná osoba je příjemcem dávky nebo společně s ním posuzovanou osobou.

(5) Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou povinny poskytovat informace a údaje uvedené

v odstavci 4 písm. a) též příslušnému krajskému úřadu. (6) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které ministerstvo a orgány pomoci v hmotné nouzi

získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních jmenných údajů využívány zaměstnanci těchto orgánů při vědecké, publikační a pedagogické činnosti nebo ministerstvem pro analytickou a koncepční činnost.

47) § 3 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů 48) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb.

3 Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.4 § 1 zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.5 § 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.6 § 7 zákona č. 435/2004 Sb. údaje potřebné pro nároky vyplývající z právních předpisů o zaměstnanosti.7 § 12 trestního řádu.8 § 3 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

V části zákona o pomoci v hmotné nouzi, která se zabývá organizací řízení, je obsahem § 62 činnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností při uplatňování tohoto zákona.

§ 62Obecní úřad obce s rozšířenou působností

Obecní úřad obce s rozšířenou působnostía) rozhoduje o přiznání a výši mimořádné okamžité pomoci osobám v hmotné nouzi uvedeným

v § 2 odst. 6 a provádí její výplatu,b) poskytuje osobám v hmotné nouzi uvedeným v § 2 odst. 6 informace potřebné k překonání

jejich okamžité nepříznivé životní situace.

Rovněž otázka místní příslušnosti se objevuje v diskusích na „kurátorské Pandoře“. Obsáhle se touto záležitostí zabývá § 67 zákona č. 111/2006 Sb. Místní příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností je řešena v odstavci 3 předmětného paragrafu. Oproti původně přijatému znění tohoto paragrafu došlo novelizací k poměrně velké změně, která může i významně ovlivňovat činnost některých obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.

§ 67Místní příslušnost

…(3) Místní příslušnost pověřeného obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností

při řízení o mimořádnou okamžitou pomoc se řídí místem, kde je osoba hlášena k trvalému pobytu. Jestliže však k situaci, která vyžaduje poskytnutí mimořádné okamžité pomoci, došlo mimo správní obvod pověřeného obecního úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v němž je osoba hlášena k pobytu, je místně příslušným ten pověřený obecní úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu k této situaci došlo.

Skupina osob ohrožených sociálním vyloučením nebyla v původním návrhu zákona uvedena stejně jako obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Skupina sociálních kurátorů, která se zabývala touto legislativní insuficiencí (nedostatečností), vypracovala paragrafový návrh změny (doplnění) návrhu zákona a na poslední chvíli (při třetím čtení) návrh předložil poslanec MUDr. Vladimír Říha. Je však třeba připomenout, že zákon o pomoci v hmotné nouzi byl mnohokrát novelizován, a tak návrh na doplnění původního návrhu zákona obsahuje některé pojmy, které se již v aktuálním znění zákona č. 111/2006 Sb. nevyskytují. Pro zachování autentičnosti však text ponecháváme v původním znění.

Při předkládání návrhu na změnu vládního návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi uvedl poslanec MUDr. Vladimír Říha v rámci třetího čtení následující odůvodnění:

Odůvodnění návrhu změny návrhu zákona o pomoci v hmotné nouziNavrhuje se definovat a zařadit do zákona o pomoci v hmotné nouzi specifickou skupinu osob k poskytnutí mimořádné okamžité pomoci. Tato skupina je naprosto heterogenní, jediným sjednocujícím prvkem je zvýšená míra rizika sociální exkluze u každého jedince patřícího k této skupině. Každý jedinec přináležející k této specifické skupině se zároveň nachází v situaci, která svojí okamžitou (bezprostřední) povahou a závažností vyžaduje zvláštní zřetel.Uváděná skupina osob se dělí podle charakteru okamžité (bezprostřední) situace, kterou je zapotřebí bezodkladně řešit i poskytnutím mimořádné okamžité pomoci. Do uváděné skupiny patří osoba, která v daném čase s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek

17 18

finančních prostředků nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je významným způsobem ohrožena sociálním vyloučením, jestliže zejména:a) je propuštěna z výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, nebob) je po ukončení léčby chorobných závislostí propuštěna ze zdravotnického

zařízení, psychiatrické léčebny nebo léčebného zařízení pro chorobné závislosti, neboc) je propuštěna ze školského zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy, nebo z pěstounské

péče, po dosažení zletilosti, respektive v devatenácti letech, nebod) nemá uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že je osobou bez

přístřeší, nebod) je osobou jejíž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby.

Význam mimořádné okamžité pomoci uvedeným osobám tkví v provázanosti s dalšími odbornými činnostmi orgánu pomoci v hmotné nouzi na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Orgán pomoci v hmotné nouzi tyto činnosti podle individuálních potřeb osoby v hmotné nouzi a místních podmínek volí, doplňuje a v souběhu s nimi motivuje osoby v hmotné nouzi k účinnému řešení vlastní nepříznivé životní situace v rámci plnění programu individuálního motivačního postupu.

Realizace okamžité mimořádné pomoci pro uvedené osoby obecními úřady obcí s rozšířenou působností nevytváří zvýšené nároky na státní rozpočet, neboť je personálně zajištěna specializovanými pracovníky – koordinátory sociální péče o osoby společensky nepřizpůsobené, kteří na těchto úřadech působí v souladu se zákonem č. 114/1988 Sb. Specializovaní pracovníci představují odborný potenciál schopný účinně aplikovat okamžitou mimořádnou pomoc v souběhu s další odbornou činností ku prospěchu výše uváděných osob, zejména k zabránění jejich sociální exkluze. Zároveň tyto činnosti významným způsobem přispějí ke snížení kriminality a tím k ochraně majetku a zdraví obyvatel v jednotlivých regionech. V neposlední řadě tyto činnosti pomohou zamezit protrahované sekundární viktimizaci obětí trestných činů.

Navrhovaná změna zákona byla odsouhlasena a zapracována do znění zákona(§ 2 odst. 6 a další související ustanovení viz výše).

Tolik několik poznámek k možno říci hlavním právním předpisům, se kterými pracují sociální kurátoři a jimiž se řídí jejich konání.

Ještě je připojeno několik citací (výňatků) z metodických materiálů k zákonu o pomoci v hmotné nouzi a k zákonu o sociálních službách.

Metodický pokyn č. 2/2006k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,

ve znění zákona č. 165/2006 Sb. …4. Mimořádná okamžitá pomocZákon rozeznává pět specifických sociálních situací, kdy lze považovat osobu za osobu v hmotné nouzi, protože nemá dostatečné prostředky k zabezpečení svých nezbytných životních podmínek, popřípadě k úhradě nezbytných jednorázových výdajů. Uvedené situace řeší zákon prostřednictvím mimořádné okamžité pomoci. Přitom není vyloučena možnost poskytnutí mimořádné okamžité pomoci osobě, která byla uznána za osobu v hmotné nouzi pro účely příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, pokud se ocitne v některé z uvedených situací.

4.5. Osoby ohrožené sociálním vyloučením (§ 2 odst. 6 zákona)V hmotné nouzi se mohou ocitnout i osoby ohrožené sociálním vyloučením. Mezi tyto osoby se řadí ty, které nesplňují obecné podmínky hmotné nouze pro účely příspěvku na živobytí a pro doplatek na bydlení, ale s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí (užší a širší rodina) a nedostatek finančních prostředků nemohou úspěšně řešit svoji obtížnou sociální situaci. Zákon vyjmenovává příkladem sociální skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením. Charakteristické znaky pro jednotlivé skupiny jsou konkrétně vyjádřeny, nelze proto předpokládat, že by vznikaly problémy se zařazením osob do těchto vyjmenovaných skupin. Orgán pomoci v hmotné nouzi však má možnost v rámci správního uvážení stanovit další skupiny, u nichž by obdobně mohlo docházet k sociálnímu vyloučení. Pomoc je poskytována prostřednictvím mimořádné pomoci [§ 36 odst. 1 písm.c) zákona] ve výši 1000 Kč. Přitom součet výše dávek poskytnutých z uvedených důvodů nesmí u osoby překročit v rámci kalendářního roku čtyřnásobek částky životního minima jednotlivce. Pro posouzení situace se nebere v úvahu případný okruh společně posuzovaných osob.

4.6. Rozhodování o mimořádné okamžité pomociPodle § 38 odst. 2 zákona vzniká nárok na mimořádnou okamžitou pomoc dnem nabytí právní moci rozhodnutí příslušného orgánu pomoci v hmotné nouzi. § 43 odst. 3 zákona požaduje vyplacení mimořádné okamžité pomoci bezodkladně. Aby bylo možné těmto požadavkům vyhovět, doporučuje se následující postup: osobě žádající o mimořádnou okamžitou pomoc se oznámení vyhlásí pouze ústně a osoba se vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí – oznámení (§ 72 správního řádu) a zároveň se vzdá práva na podání námitky – odvolání (§ 81 odst. 2 správního řádu). Tím je oznámení pravomocné a mimořádná okamžitá pomoc může být bezodkladně vyplacena. O nutnosti tohoto postupu musí být osoba žádající o mimořádnou okamžitou pomoc předem informována.

5. Sociální práce v rámci systému pomoci v hmotné nouziZabezpečení úspěšnosti systému pomoci v hmotné nouzi je vázáno na využití sociální práce. Bez uplatnění metod a postupů sociální práce nelze úspěšně bránit dlouhodobému setrvávání osob ve stavu hmotné nouze a reprodukci chudoby. Nelze motivovat problémové osoby k vlastní odpovědnosti za řešení nepříznivé sociální situace bez součinnosti se sociálním pracovníkem. Proto je nutné využívat těch částí zákona, které v sobě motivační prvky obsahují, a k tomu využívat metody sociální práce a stanovovat postupy řešení situace hmotné nouze, a to zvláště u osob dlouhodobě setrvávajících v hmotné nouzi.

5.4. Etický kodex (§ 64 zákona)Zákon v § 64 obsahuje povinnosti zaměstnance orgánu pomoci v hmotné nouzi, kterým je sociální pracovník nebo dávkový specialista, popřípadě zaměstnanec vykonávající obě funkce. Z uvedených povinností je nutné zdůraznit ochranu práv a zájmů osob v hmotné nouzi, respektování jedinečnosti každé osoby a povinnost poskytování informací o možných postupech při řešení situace jejich hmotné nouze. Velice důležitý je úkol spočívající ve vyhledávání osob, které jsou ohroženy hmotnou nouzí nebo se již ve stavu hmotné nouze nacházejí (depistáž). Pro tuto činnost je nezbytné postupně vytvářet v rámci orgánu pomoci v hmotné nouzi příslušné podmínky. …Vyřizuje: Mgr. Beck, RNDr. Benešová, Mgr. Hacaperková PaedDr. Niederle, Mgr. Roztočilová, Mgr. Vyskočilová

19 20

Doporučený postup k vybraným otázkám vztahujícím se k PůSobnoSti obcí a kRajů PoDle Zákona Č. 108/2006 Sb., o Sociálních

Službách

hlaVa DRuhá Díl 4

Působnost při zajišťování sociálních služeb§ 92

Obecní úřad obce s rozšířenou působností…

b) koordinuje poskytování sociálních služeb a poskytuje odborné sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností; přitom spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými celky.

Metodický návod:Toto ustanovení podporuje rovnost uživatelů a slouží také ochraně společnosti před šířením nežádoucích jevů (kriminalita, závislosti všeho druhu, život na ulici atp.). Jde o službu tradičně známou jako sociální kurátor. Výjimkou je cílová skupina osob, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby (viz dále).Obec s rozšířenou působností zaměstnává sociálního kurátora s působností pro celý správní obvod. Počet sociálních kurátorů by měl odpovídat skutečné potřebě měřitelné počtem případů. Obec musí umožnit sociálnímu kurátorovi výkon kontinuální sociální práce s pachateli trestné činnosti, tj. zejména také umožnit mu návštěvy ve věznicích a vazebních věznicích, a to během vazby, během výkonu trestu odnětí svobody a před propuštěním z výkonu trestu. Tento způsob sociální práce prokazatelně předchází vzniku sekundárních problémů spojených s uvězněním a zejména další trestné činnosti.Na výkon této funkce se vztahuje příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti. Ke spolupráci: U mladých dospělých, kterým končí ústavní nebo ochranná výchova z důvodu dosažení zletilosti, sociální kurátor úzce spolupracuje:a) s orgány sociálně právní ochrany dětí,b) se školským zařízením, v němž je dítě umístěno.S oběma partnery se dohodne na řešení úkolů, které je nutno řešit před propuštěním a po propuštění. Za optimální se považuje návštěva klienta v zařízení cca 3–6 měsíců před propuštěním (podle závažnosti jeho problémů). Pomoc sociálního kurátora slouží k začlenění mladého člověka do běžné společnosti; přirozeným partnerem je Dům na půl cesty.U pachatelů trestné činnosti ve výkonu trestu odnětí svobody, případně ve vazbě, sociální kurátor spolupracuje s Vězeňskou službou ČR. Generální ředitelství Vězeňské služby ČR zasílá Oznámení o nadcházejícím propuštění každého vězně podle místa trvalého bydliště. Oznámení slouží pouze sociálnímu kurátorovi, obálku, označenou jménem nebo funkcí, je nutné mu předat nerozlepenou – údaje v oznámení uvedené by mohly v nepovolaných rukou způsobit tragédii.Spolupráce s Probační a mediační službou ČR se může týkat jak lidí uvězněných (zejména příprava na podmíněné propuštění s dohledem – parole), tak pachatelů na svobodě (podmíněné odsouzení s dohledem – probace, resocializační programy ve smyslu zákona o Probační a mediační službě č. 257/2000 Sb.).

Při výkonu své funkce jsou sociální kurátoři metodicky vedeni krajským metodikem (§ 67 odst. 1 písm. c) zákona o krajích č. 129/2000 Sb.).Odbor sociálních služeb MPSV v rámci Opatření 2.1 „Integrace specifických cílových skupin ohrožených sociální exkluzí“ Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ) realizuje národní projekt zaměřený na vzdělávání metodiků (KÚ) a koordinátorů (součást práce sociálního kurátora) a řádný výkon přenesené působnosti v této oblasti. Výstupem je také databáze zařízení sociálních služeb pro cílovou skupinu lidí, jejichž životní způsoby mohou vést ke konfliktu se společností (upouští se od označení „osoby společensky nepřizpůsobené“).

• Sociálním vyloučením je charakterizován stav v životě člověka, v němž existují překážky, jež jedinci komplikují nebo zamezují žít způsobem života, který je společností považován za běžný. Vedle tradičních titulů (věk či zdravotní stav) lze jmenovitě uvést sociální události, jež mohou vést k sociálnímu vyloučení, anebo příklady samotného způsobu života, který zapříčiňuje vysoké riziko sociálního vyloučení:

• experimentování s návykovými látkami či závislost na návykových látkách, • domácí násilí,• ztráta rodinného zázemí a bydlení (úmrtí živitele, rozvod, nefunkční rodinný systém)

vedoucí k bezdomovství,• mnohdy zvolený způsob života „na ulici“.

Nově je upravena povinnost obce s rozšířenou působností vůči lidem, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby; nedoporučuje se pověření sociálního kurátora touto agendou. Obec spolupracuje s krajským úřadem (viz násl. § 93 písm. b) a s poskytovateli sociálních služeb pro tuto cílovou skupinu, např. Bílý kruh bezpečí).

§ 93Krajský úřad

…b) koordinuje poskytování sociálních služeb osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou

činností jiné osoby; přitom spolupracuje s obecními úřady obcí s rozšířenou působností.

Metodický návod:Zde se jedná o novou povinnost, která nebyla dříve v právním řádu zakotvena. Krajský úřad by měl pro naplnění ustanovení využívat a podporovat síť poradenských středisek pro občany v krizi, zařízení poskytujících krizovou pomoc, zařízení sociálních služeb, do kterých je přístup usnadněn, tzv. nízkoprahová zařízení (pozor, v tomto případě jde o druhové označení, tedy nikoli nízkoprahová denní centra ve smyslu § 61). V rámci tohoto ustanovení lze také doporučit, aby krajský úřad v souladu se zákonem 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, v rámci územní působnosti spolupracoval s tzv. Intervenčním centrem, jež koordinuje pomoc obětem domácího násilí. …

§ 95Kraj

a) zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území.

Metodický návod:Lze předpokládat, že kraj bude vycházet z informací dodaných mu na základě obecních či

21 22

regionálních plánů rozvoje sociálních služeb. Kraj musí předpokládat, že rozložení různých cílových skupin uživatelů sociálních služeb bude co do zastoupení v kraji nerovnoměrné. Je tedy nutné dbát na to, aby žádná z cílových skupin nebyla v kraji opomenuta. Přestože se takzvaně marginalizované skupiny uživatelů nemusí v zastoupení cílových skupin uživatelů služeb objevit, nelze reálnou existenci takto definovaných skupin lidí na území kraje vylučovat. Kraj by měl vést ve zvýšené patrnosti zejména cílové skupiny, které jsou ve větší míře ohroženy sociálním vyloučením:

• lidi ohrožené trestnou činností dalších osob,• lidi sexuálně komerčně zneužívané a ohrožené prostitucí a souvisejícími riziky,• lidi ohrožené drogovou závislostí a souvisejícími riziky,• lidi ohrožené bezdomovstvím.

Při spolupráci kraje a obce by obec měla umět přesvědčivě doložit způsob zjišťování existence těchto cílových skupin.…

V Praze dne 19. prosince 2006

Mgr. Martin Žárskýředitel odboru sociálních služeb MPSV ČR

DÁVKY POMOCI V HMOTNÉ NOUZILibuše Kačerová

Pomoc v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Podpůrným právním předpisem je zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon především definuje životní a existenční minimum a stanoví jejich částky, upravuje způsoby společného posuzování osob a také posuzování příjmů (životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení; v § 2 a 3 je upravena částka životního minima jednotlivce a společně posuzovaných osob, § 4 uvádí, kdo a za jakých podmínek se posuzuje společně; v § 5 se uvádí částka existenčního minima a dle § 6, 7 a § 8 se posuzují a započítávají příjmy).

Pomoc v hmotné nouzi je formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, která má motivovat tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Základním principem by měla být skutečnost, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. I z tohoto principu však existují výjimky, jedná se o ty osoby, které si příjem vlastní prací zvyšovat nemusí - tzn. osoby, uvedené v § 11 odst. 3 zákona.

Dle zákona existuje pouze sedm situací spojených s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Zákon tedy řeší i některé problematické životní situace.

Podstatné je, že každá osoba má nárok na poskytnutí základního sociálního poradenství, které vede nejenom k řešení její současné situace, ale i k předcházení vzniku hmotné nouze. Nikoliv tedy nárok pro dávku – pro tento nárok musí být splněny i další podmínky. Nedílnou součástí pomoci v hmotné nouzi je dle zákona také sociální práce s klienty.

Za osobu v hmotné nouzi se považuje osoba, která nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit (vlastní prací, uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo využitím majetku), a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním.

Vyskytují se případy, kdy osoby žádají o dávku, ale mají např. na účtu poměrně vysoké finanční částky, které k zajištění živobytí nechtějí využít, vlastní byt či byty a další nemovitosti, event. vozidla značné hodnoty. Argumentují tím, že jsou osobou v hmotné nouzi, jsou bez příjmů, protože peníze jim zapůjčila rodina, nemovitost je v takové lokalitě, kde není prodejná a vozidlo jim zakoupila rodina s tím, že jej nesmí prodat. Tyto argumenty však většinou nejsou schopni podložit takovým důkazem, který by bylo možno akceptovat.

O dávku požádal například klient, který vlastnil byt, 2 automobily a měl uloženou částku 25 000 Kč. Nepracoval již cca 8 měsíců, v evidenci uchazečů o zaměstnání byl první měsíc. Údajně jej živila rodina, jedno vozidlo byl veterán, druhé terénní vozidlo a peníze mu dala matka proto, aby měl nějaké finanční prostředky. Posléze přiznal, že pracuje na černo a bylo by pro něj výhodnější být v evidenci úřadu práce, aby měl hrazené zdravotní a důchodové pojištění. Dávku požadoval, protože na ni má nárok, ale protože se z ní žít nedá, musí i nelegálně pracovat.

23 24

V dalším případě žena prokazatelně žila s přítelem, se kterým měla i společné dítě a který byl velice slušně finančně situovaný. Žadatelka o dávku se svým přítelem spolupracovala, podílela se na jeho podnikání. Městský úřad si v tomto případě důkazy opatřoval takřka detektivním způsobem, aby bylo možno prokázat, že se nejedná o osobu v hmotné nouzi.

Žadatelka o dávku se vrátila z ciziny, kde legálně pracovala. Odmítala doložit příjmy, protože to, co vydělala, údajně utratila a na byt i automobil jí půjčili rodiče. Žádost byla zamítnuta pro nespolupráci, příjmy se prokázat nepodařilo.

Vyskytl se případ, kdy orgán pomoci v hmotné nouzi toleroval příjemce dávky, o němž důvodně pochyboval, že je občanem v hmotné nouzi. Po delší době rozhodl dávku odejmout, věc v současné době řeší krajský soud. Čekáme na výsledek jednání soudu, jednalo se o hraniční případ, protože obecně platí, že pokud se nezmění rozhodné skutečnosti, je těžké nepovažovat osobu za osobu v hmotné nouzi, pokud již za osobu v hmotné nouzi byla uznána.

Zde je nutné připomenout, že dávky pomoci v hmotné nouzi a příspěvek na péči jsou přezkoumatelné soudně, dávky pro těžce zdravotně postižené občany poskytované dle vyhlášky č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudnímu přezkumu nepodléhají.

Zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o sociálních službách nezná institut odstranění tvrdosti zákona, tvrdost zákona může odstranit ministr práce a sociálních věcí u dávek pro těžce zdravotně postižené občany dle dříve uvedené vyhlášky.

V hmotné nouzi není osoba, která:a) není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou

činnost a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, s výjimkou osob uvedených v § 11 odst. 3,

b) je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a bez vážných důvodů odmítla vykonávat krátkodobé zaměstnání nebo účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnanosti, a to po dobu 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém došlo k odmítnutí,

c) prokazatelně neprojevuje dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním (§ 11 – zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu vlastní prací, řádným uplatněním nároků a pohledávek a prodejem nebo jiným využitím majetku – po uplynutí 3 resp. 6 měsíců),

d) je osobou samostatně výdělečně činnou nebo spolupracující osobou a její příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí proto, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění, a proto nemá dávky z tohoto pojištění,

e) je osobou, které byla za neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky uložena sankce podle zvláštního právního předpisu 5), a to po dobu 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce,

f) nastoupila výkon zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo byla vzata do vazby a tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc,

g) je osobou, jíž se poskytuje ústavní péče v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné déle než 3 kalendářní měsíce,

h) je osobou, které nevznikl nárok na nemocenské proto, že si úmyslně přivodila pracovní neschopnost, nebo jí vznikla pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce,

bezprostředním následkem opilosti nebo užitím omamných prostředků anebo při spáchání úmyslného trestného činu, a proto jí nemocenské nenáleží nebo náleží ve snížené výši.

Ani to však neplatí stoprocentně, protože orgán pomoci v hmotné nouzi může v odůvodněných případech určit, že osobu uvedenou v odstavci 1 písm. a) až e) a písm. g) a h) bude považovat za osobu v hmotné nouzi. Pokud je osobou, která neplní podmínky pro uznání za osobu v hmotné nouzi, osoba společně posuzovaná, posuzuje se pro účely zjištění nároku na dávku společně, při stanovení výše dávky se však k této osobě nepřihlíží.Orgán pomoci v hmotné nouzi může také v odůvodněných případech určit, že osobou v hmotné nouzi není osoba, jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění její výživy a ostatních základních osobních potřeb a toto zajištění lze na ní spravedlivě žádat, event. se může přihlédnout k majetku rodiny.

Osobou v hmotné nouzi však může být osoba, které se poskytují pobytové sociální služby v domově pro osoby se zdravotním postižením, domově pro seniory, domově se zvláštním režimem nebo v chráněném bydlení, zdravotnickém zařízení ústavní péče déle než 3 měsíce za předpokladu, že plní všechny podmínky pro poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi.

Existují pouze 3 dávky určené k řešení hmotné nouze, a to příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je pověřené obecní úřady, s výjimkou mimořádné okamžité pomoci pro osoby ohrožené sociálním vyloučením podle § 2 odst. 6 zákona. Tuto dávku poskytuje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Odvolacím orgánem je krajský úřad.

Příspěvek na živobytíJe základní dávkou pomoci v hmotné nouzi.Dle zákona o pomoci v hmotné nouzi nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě či společně posuzovaným osobám, pokud po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje příjem osoby či společně posuzovaných osob částky živobytí.

Částka živobytí je stanovena pro každou osobu individuálně, a to na základě hodnocení její snahy a možností. Pro stanovení živobytí společně posuzovaných osob se jednotlivé částky živobytí osob sčítají. Částka živobytí se odvíjí od částek životního a existenčního minima.

Částka živobytí u osoby, která dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než 3násobek stanovené měsíční splátky nebo která nepředloží na výzvu individuální akční plán vypracovaný úřadem práce, činí částku existenčního minima.

Částka živobytí u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 měsíců, činí částku existenčního minima. Toto neplatí u osoby, u které se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osoby, která má příjem z výdělečné činnosti, a osoby, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.

Veřejná služba doplňuje vedle veřejně prospěšných prací, krátkodobého zaměstnání a dobrovolnické služby možnosti zachování pracovních dovedností u osob dlouhodobě

25 26

setrvávajících ve stavu hmotné nouze. Veřejnou službu může zřizovat obec, nemá ovšem povinnost ji zřizovat, a pak se vyskytují případy, kdy příjemci dávek tvrdí, že o veřejnou službu mají zájem, ale obec ji neorganizuje. Veřejnou službu je možno vykonávat i v obci mimo trvalé bydliště. Pokud obec veřejnou službu bude organizovat, lze na základě písemné smlouvy mezi obcí a osobou v hmotné nouzi zabezpečovat pomoc v záležitostech, které jsou konány ve prospěch obce a jejích občanů.

Doplatek na bydlení je druhou základní dávkou pomoci v hmotné nouzi, která řeší nedostatek příjmu k uhrazení nákladů na bydlení tam, kde nestačí vlastní příjmy osoby či rodiny včetně příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory.

Dávka je poskytována nájemci nebo vlastníku bytu, který má nárok na příspěvek na živobytí a na příspěvek na bydlení.

Zákon umožňuje poskytnout doplatek na bydlení i ve výjimečných případech, kdy žadatel nemá nárok na příspěvek na živobytí, případně i žadateli, který nemá nárok na příspěvek na bydlení, protože využívá jinou než nájemní formu bydlení.

Doplatek na bydlení v těchto zřetelehodných případech nyní dospěl už k tomu, že úhrada za ubytovny je vyšší než pronajatý byt, neboť obce jsou povinny uhradit celou částku poskytnutých služeb – čtyřčlenná rodina hradí za jednu místnost 10 000 Kč, nebo na druhé straně každý z rodiny si pronajme jednu místnost s tím, že společně nehospodaří. Protože se např. jedná o matku a zletilé děti, každý je posuzován samostatně, což by nenastalo, kdyby měli pronajatý jeden byt a byli posuzováni společně dle zákona o životním a existenčním minimu.

Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení (tj. nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií) zůstala osobě či rodině částka živobytí.

Pokud se možná podaří spočítat výši příspěvku na živobytí manuálně, u doplatku na bydlení to nelze. Problémem u obou dávek je, že těžko se klientovi vysvětluje, že se do programu OKnouze zadají data a program si dávku sám vypočítá. Pokud je tedy podána žádost o příspěvek na živobytí či doplatek na bydlení, nelze předem informovat, zda nárok na dávku vznikne, pokud nedojde k zadání do programu.

Mimořádná okamžitá pomocJednotlivé mimořádné okamžité pomoci lze i kombinovat, není tedy v rozporu se zákonem podle potřeby poskytnout i několik mimořádných okamžitých pomocí podle nastalé situace.Pomoc je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanoví pět takových situací:1. Jediná nároková dávka je ta, kde nejsou plněny podmínky hmotné nouze, ale v případě

neposkytnutí pomoci osobě hrozí vážná újma na zdraví. Dávku lze poskytnout v částce, která doplní příjem osoby do výše existenčního minima (v případě nezaopatřeného dítěte do životního minima).

Následné mimořádné pomoci již nejsou dávkami nárokovými:2. Postižení vážnou mimořádnou událostí (živelní pohroma, větrná pohroma, ekologická

havárie, požár apod.). Dávku lze poskytnout až do výše 15násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do výše 46 890 Kč.

3. Nedostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení duplikátů osobních dokladů nebo v případě ztráty peněžních prostředků. Dávku lze poskytnout až do výše tohoto jednorázového výdaje. Podle tohoto ustanovení lze poskytnout i dávku na úhradu bydlení.

4. Nedostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby nebo k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí. Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do částky 31 260 Kč.

5. Ohrožení sociálním vyloučením. Jde např. o situace osob vracejících se z vězení, z dětského domova a z pěstounské péče po dosažení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí. Dávku lze poskytnout až do výše 1000 Kč. V průběhu roku může být poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky životního minima jednotlivce, tj. maximálně částku 12 504 Kč.

§ 36 zákona upravuje podmínky nároku na mimořádnou okamžitou pomoc.

Nárok na mimořádnou okamžitou pomoc má osoba, které hrozí vážná újma na zdraví, a pak ti žadatelé, které orgán pomoci v hmotné nouzi uzná za osoby v hmotné nouzi.

Pro účely poskytování mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 3, odst. 5 písm. a) a odst. 6 se žadatel posuzuje bez společně posuzovaných osob. Mimořádnou okamžitou pomoc lze poskytnout pouze jedné z osob společně posuzovaných, jde-li o stav hmotné nouze podle § 2 odst. 4.

v § 37 zákona se uvádí výše mimořádné okamžité pomoci.Výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené:a) v § 2 odst. 3 se stanoví k doplnění příjmu do výše existenčního minima osoby, která není

nezaopatřeným dítětem, a u nezaopatřeného dítěte do výše jeho životního minima,b) v § 2 odst. 4 se stanoví s přihlédnutím k majetkovým poměrům a příjmové situaci osoby

až do 15násobku částky životního minima jednotlivce,c) v § 2 odst. 5 písm. a) se stanoví až do výše jednorázového výdaje (pochopitelně

odůvodněného),d) v § 2 odst. 5 písm. b) se stanoví až do výše nákladů uvedených v § 2 odst. 5 písm. b), s tím,

že součet dávek poskytnutých podle tohoto ustanovení nesmí v rámci kalendářního roku překročit 10násobek životního minima jednotlivce,

e) v § 2 odst. 6 se stanoví jednorázově až do výše 1 000 Kč s ohledem na okamžité nezbytné potřeby; celková výše mimořádné okamžité pomoci se stanoví s přihlédnutím k úložnému a k prostředkům, které obdrží osoba při propuštění ze školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Součet dávek poskytnutých podle tohoto ustanovení nesmí v rámci jednoho kalendářního roku překročit 4násobek životního minima jednotlivce.

Formy poskytování dávek jsou upraveny § 42.Příspěvek na živobytí se poskytuje v peněžní nebo věcné formě, popřípadě v obou těchto formách.Ve věcné formě se příspěvek na živobytí poskytne, pokud je zjevné, že by příjemce nevyužil dávku k účelu, ke kterému je určena. Pokud v průběhu poskytování peněžité formy dávky

27 28

bude tato dávka používána k jinému účelu, než byla poskytnuta, postupuje se obdobně, a to i s využitím institutu zvláštního příjemce.Vzhledem k tomu, že úřady mnohdy mají dojem, že dávky jsou zneužívány, volí způsob výplaty formou poukázek. Tato praxe mnohdy procházela řadu let zcela bez problémů (tento způsob výplaty byl volen i u zákona o sociální potřebnosti), problém vznikl teprve medializovanou kauzou Litvínov.

Doplatek na bydlení se poskytuje pouze v peněžní formě. Doplatek na bydlení lze použít bez souhlasu příjemce k přímé úhradě nájemného nebo služeb spojených s bydlením, a to tak, že plátce doplatku jej poukazuje pronajímateli nebo poskytovateli služeb. Mimořádná okamžitá pomoc se poskytuje v peněžní nebo věcné formě, popřípadě v obou těchto formách.§ 43 - výplata dávek:• Příspěvek na živobytí se vyplácí v kalendářním měsíci, za který náleží, v pravidelných měsíčních

lhůtách určených plátcem příspěvku. Je-li zřejmé, že příjemce nedokáže s větší částkou finančních prostředků hospodařit, lze příspěvek na živobytí poskytovat týdně nebo denně.

• Doplatek na bydlení se vyplácí měsíčně po uplynutí kalendářního měsíce, za který náleží,

nejpozději však do konce následujícího kalendářního měsíce. Se souhlasem příjemce může být doplatek na bydlení, nepřesahuje-li jeho výše 100 Kč, vyplacen najednou po uplynutí delšího, nejdéle však ročního období.

• Mimořádná okamžitá pomoc se vyplatí bezodkladně (i když toto není pravidlem, protože

některé úřady někdy mají tendenci rozhodnout ve lhůtách stanovených správním řádem, tedy do měsíce, i když nejsou důvody pro zbytečné protahování řízení).

Dávka se vyplácí v české měně v hotovosti u plátce, poštovní poukázkou, převodem na účet určený žadatelem, formou poukázky na hmotnou pomoc v zařízení poskytujícím sociální služby, prostřednictvím poukázky opravňující k nákupu zboží ve stanovené hodnotě nebo poukázky na přímý odběr zboží ve stanovené hodnotě nebo prostřednictvím elektronického platebního prostředku (pokud vím, zatím se u nás nikde nepoužívá), nebo přímou úhradou částek, k jejichž úhradě je příjemce nebo osoba společně posuzovaná v hmotné nouzi zavázána. Dojde-li v době, ve které je vyplácen příspěvek na živobytí nebo mimořádná okamžitá pomoc, která není jednorázová, ke změně místa, kde je příjemce dávky hlášen k pobytu, zastaví plátce dávky, který byl před touto změnou k výplatě dávky příslušný, výplatu dávky, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se o změně pobytu příjemce dozvěděl. Plátce dávky uvedený ve větě první předá orgánu pomoci v hmotné nouzi příslušnému podle místa pobytu příjemce kopie podkladů, na jejichž základě byla dávka přiznána. Plátce dávky vyplácí dávku od měsíční splátky následující po měsíci, v němž byla výplata dávky zastavena.

Podle § 48 nároky na dávky nemohou být postoupeny. Nároky na dávky nelze dát do zástavy. Dávky nemohou být předmětem dohody o srážkách a dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí (exekuci).

Opět lze uvést médii probíranou kauzu města Chomutova, nyní města Litvínova, kde se ovšem na výkonu exekucí nepodílejí orgány pomoci v hmotné nouzi, ale město v samostatné působnosti

a pak odbor, který je správcem daní. K této praxi se připojují či už ji praktikují další úřady, kde již přetekl pohár trpělivosti s neplatiči.

Řízení o přiznání dávky• Řízení o přiznání dávek je zahájeno na základě podání žádosti na předepsaném tiskopisu,

který je k dispozici na pověřených obecních úřadech nebo ho lze nalézt na internetových stránkách MPSV ČR. Žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi se podávají na sociálních odborech pověřených obecních úřadů podle místa trvalého pobytu občana.

• V rámci řízení se posuzuje, zda je osoba či rodina skutečně v hmotné nouzi a zda splňuje podmínky nároku na příslušnou dávku. V konečné fázi se pak stanovuje výše dávky. Jednotný postup na celém území České republiky zabezpečuje jednotný informační systém a aplikační program.

• Z moci úřední se zahajuje řízení tehdy, pokud se rozhoduje o změně již přiznané dávky nebo o jejím odejmutí (lze i na žádost příjemce dávky). Při kontrolách je občas zjišťováno, že třebaže byla podána žádost o dávku, správní úřad ještě jednou či dvakrát zahájí řízení z moci úřední, což je v těchto případech bezdůvodné. Na druhé straně se setkáváme i s tím, že úřad řízení nezahájí, třebaže rozhoduje o snížení či odejmutí dávky.

• Veškeré jednání s klienty je třeba zaznamenávat do protokolů, ústně do protokolu lze i zahájit řízení z moci úřední. Ze spisů musí být zřejmé, kdy se jaký doklad do spisu zakládá, právní moc se vyznačuje na rozhodnutí, nikoliv na oznámení.

Seznam použité literatury:Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.Zákon 100/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění.Stručný přehled dávek MPSV.

29 30

ZDRAVOTNÍ RIZIKAIvan Novotný

Jedinečnost a půvab profese sociálního kurátora spočívá, dle mého názoru, v rozmanitosti a pestrosti jeho každodenní práce. Skutečný profesionál používá v praxi vědomosti a dovednosti nejen z oblasti sociální a právní, ale i z řady dalších oborů a disciplin. Mezi ně patří bezpochyby i zdravotní problematika. Sociální situace klientů a jejich zdravotní stav se mnohdy vzájemně ovlivňují a prolínají. Kurátor se setkává při své rutinní práci s různými zdravotními stavy klientů, které musí brát v úvahu při stanovování plánu individuální pomoci. Kurátor by si měl být také vědom zdravotních rizik vyplývajících jednak z kontaktu se svými klienty, jednak z práce za kancelářským stolem a s PC. Těmto nebezpečím by měl umět účinně čelit.

Modul Vybrané otázky ze zdravotní problematiky je členěn do následujících pěti kapitol:• Zdravotní rizika práce a ochrana zdraví sociálního kurátora• Zdravotní rizika a jejich důsledky na klienta• Informace o některých vybraných onemocněních• První pomoc• Součinnost sociálního kurátora se zdravotnickými zařízeními

Zdravotní rizika práce a ochrana zdraví sociálního kurátora

Práce sociálního kurátora je velmi náročná jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické. Sociální kurátor je úředníkem a zároveň sociálním pracovníkem. Pracuje tedy se svými klienty jednak v kanceláři, kde zpracovává též předepsanou administrativu, jednak je terénním pracovníkem provádějícím sociální šetření v terénu a navštěvujícím své klienty ve věznicích, nemocnicích, azylových domech, v jejich příbytcích atd. Každodenně se setkává s osobami ze zdravotně rizikových skupin obyvatelstva (bezdomovci, osoby závislé na návykových látkách, sociálně marginální osoby apod.).

Zdravotní rizika práce sociálního kurátora a z nich vyplývající metody ochrany je možno rozdělit na rizika:A. v duševní sféře (psychologického charakteru),B. ve fyzické sféře s ohledem na možnost poškození pohybového aparátu při práci v kanceláři,C. ve fyzické sféře s ohledem na možný kontakt s různými infekcemi.

A. Psychologická a psychiatrická problematika je tématem jiného modulu, proto ji nebudu více rozvádět. Rád bych zde jen zdůraznil, že kurátor by měl cíleně pracovat na posilování své fyzické i psychické kondice a zachovávat zásady psychohygieny v nejširším slova smyslu. Vyrovnaná psychika je nejen klíčovým předpokladem pro zvládání náročné komunikace s klienty, ale ovlivňuje celkové fyzické zdraví člověka. Již delší dobu jsou známá tzv. psychosomatická onemocnění jako např. hypertenze, žaludeční nebo duodenální vředy, ale poslední dobou se hovoří též o významném působení psychiky na obranyschopnost organismu.

B. Nebezpečí poškození pohybového aparátu při práci v kanceláři a jejich prevence jsou pro sociálního kurátora aktuální vzhledem k jeho práci v kanceláři. Staticky je zatížena

31 32

především páteř, oblast pletence ramenního, velmi často opakovanými pohyby trpí pohybový aparát zápěstí, ruky, lokte a ramene.

a) Nemoci páteře1Při dlouhém sezení ve strnulé poloze dochází k přetěžování meziobratlových plotének a svalů páteře. V důsledku toho dochází ke zvyšování napětí těchto svalů, které subjektivně vnímáme jako ztuhlost a bolestivost páteře. Mohou se projevit též bolesti hlavy (krční páteř) a při dlouhém strnulém sezení může dojít až k hlubokému zánětu žil.

V prevenci vzniku bolestí páteře se doporučuje dodržovat ergonomické zásady (ergonomie pracoviště, správné sezení u PC, pomůcky pro práci s PC, správná židle), dodržovat přestávky v práci, pravidelně cvičit, pravidelně absolvovat regenerační masáže. Kvalitní židle by měla být tvarovaná, mít výškově stavitelnou sedací plochu s odpružením při dosednutí. Dobře tvarované dynamické opěradlo by mělo být výškově stavitelné s možností aretace v několika polohách a s individuálně nastavitelnou bederní oporou.

Řešení funkčních bolestí páteře spočívá ve správné ergonomii pracoviště, pravidelném cvičení (protahování a posilování zádového a břišního svalstva), pravidelných masážích zádového svalstva a obecně v dostatku pohybu.

b) Nemoci z přetížení zápěstí a ruky2

De Quervainova chorobaProjevuje se bolestí na palcové straně zápěstí. Postupně dochází k zánětu šlachových pochev krátkého natahovače (musculus extensor policis brevis) a dlouhého odtahovače palce (m. adductor policis longus). Příčinou bývají často opakované pohyby palce (natažení, ohnutí, odtažení ve spojení s úchopem a stiskem).Syndrom karpálního tuneluProjevuje se brněním, bolestí a sníženou citlivostí prvního až třetího prstu ruky (palce, ukazováku a prostředníku). Dochází k tomu v důsledku postižení nervu mediánu v karpálním tunelu. Příčinou je přetížení zápěstí a ruky (ohýbačů prstů), např. při práci s myší a na klávesnici PC.Zánět šlachových pochev natahovačů (extenzorů) ruky a zápěstíProjevuje se bolestivostí při pohybu prstů ruky. Příčinou jsou časté pohyby prstů např. při práci s myší, na klávesnici PC, hře na kytaru. Dochází k tzv. tendovaginitidám (zánětu synoviálních pochev) natahovačů prstů.Syndrom Guyonova kanáluProjevuje se poruchou citlivosti i aktivní hybnosti malíku. Příčinou bývá opírání malíkové strany ruky a zápěstí o tvrdou podložku (pracovní stůl).

V prevenci výše uvedených syndromů se uplatňuje především pravidelné protahování svalů ruky a předloktí, ergonomické pracovní pomůcky (myš, klávesnice), pracovní přestávky apod.Konzervativní léčba spočívá v aplikaci protizánětlivých léků (mastí, krémů, gelů), omezení zátěže (klidový režim), použití ortézy a fyzikální terapii (interferenční proudy, ultrazvuk).V případě neúspěchu konzervativní léčby připadá v úvahu chirurgické řešení onemocnění.

1 Martínková (2009).2 Martínková (2009).

c) Tenisový loketVzniká buďto v důsledku často opakovaných jemných pohybů ruky, např. při práci na klávesnici a s myší PC, nebo naopak častou silovou zátěží, např. při dlouhotrvajícím stisku ruky (práci s kladivem, šroubování, držení tenisové rakety apod.). V důsledku uvedených zátěží dochází k přetížení společných začátků natahovačů ruky a zápěstí projevujícímu se jejich značnou bolestivostí.Léčba spočívá především v rehabilitaci (vířivky, interferenční proudy, magnetoterapie, laser, obstřiky kortikoidem a sádrová fixace na 14 dní), aplikaci ortézy.3 V případě neúspěchu je možná chirurgická léčba.

d) Přetížení v oblasti rameneV důsledku nevhodné ergonomie pracoviště dochází při dlouhotrvající práci na PC k zatěžující poloze těla a horních končetin projevující se ztuhnutím svalů v oblasti ramene a šíje a vedoucí k bolesti v uvedených oblastech (tzv. trigger pointy).Při léčbě se uplatňují masáže ramenního pletence a šíje, teplo, uvolňovací cvičení, strečink, fyzikální léčba (interferenční proudy).4

e) Kompenzační cvičení v kancelářiExistují různé sestavy cvičení, které mají za cíl procvičit, uvolnit, dostatečně prokrvit a tím regenerovat staticky zatížené svalstvo. Kompenzační cviky spočívají v:5• procvičování kloubů ruky,• protažení svalů předloktí,• protažení svalů zadní strany ramene,• kroužení rameny,• procvičování ramenních kloubů (zevní rotace),• protažení šíje.

C. Při své každodenní práci se sociální kurátor může setkat s klienty, kteří jsou nemocní nebo nosiči řady infekčních onemocnění. Jedná se především o:a) infekce přenášené kapénkovou nákazou (vzduchem), b) kontaktně (dotykem) přenášené infekce, c) parazitární onemocnění,d) alimentární infekce (přenášené do zažívacího traktu),e) parenterálně přenášené infekce (přenášené především krví, krevními deriváty, sekrety apod.).

a) Infekce přenášené kapénkovou nákazou (vzduchem)Jedná se především o infekce dýchacích cest, které obecně patří k nejčastěji se vyskytujícím nemocem. Původci těchto onemocnění jsou přibližně z 80 % viry (rhinoviry, myxoviry – chřipkové viry A, B, C. RS viry, parainfluenza viry – adenoviry atd.), zbývajících 20 % tvoří mikroby (beta hemolytické streptokoky, pneumokoky, hemofily a mykoplasmata).6

Zdrojem infekce je nemocný člověk, virus je obsažen v sekretu dýchacích cest a šíří se kapénkami, vzduchem při mluvení, kašli, kýchání apod. Někdy se viry mohou přenášet i kontaktně – rukama a znečištěnými předměty. Branou infekce bývá nosní sliznice a sliznice hltanu, kde se viry zachytí a pomnoží.

3 Martínková (2009).4 Martínková (2009).5 Martínková (2009).6 Kouba (1982).

33 34

Paragraf č. 16 odst. 3 vyhlášky č. 537/2006 Sb. MZ ČR, o očkování proti infekčním nemocem, ve znění vyhlášky č. 65/2009 Sb., přímo uvádí pracoviště s vyšším rizikem vzniku chřipky a v § 6 definuje fyzické osoby, které se podrobí pravidelnému očkování proti chřipce, odst. 1, a pneumokokové nákaze, odst. 2, a v § 12 specifikuje fyzické osoby, které se podrobí zvláštnímu očkování.

Zvláštním případem je infekce TBC, která se také nejčastěji přenáší vzdušnou cestou7 (viz Informace o některých onemocněních).

Zásady ochrany:• určitý odstup od nemocného, příp. ochranné pomůcky, např. rouška,• časté větrání místností, • pravidelné a časté mytí rukou, hygienická dezinfekce rukou,• celkové posilování imunity (vitamíny, životospráva, otužování), • očkování.

b) Kontaktně přenášené infekceKontaktním způsobem se přenáší řada infekčních onemocnění, ale v praxi kurátora bych zdůraznil především riziko přenosu kožních hnisavých onemocnění a onemocnění způsobených houbami a kvasinkami. Bližší informace jsou uvedeny v kapitole Informace o některých onemocněních.

Zásady ochrany před kontaktně přenášenými infekcemi:• pravidelné, časté mytí rukou, hygienická dezinfekce rukou,• nedotýkat se kůže a zánětlivých projevů, sekretů z otevřených vředů apod.,• nedotýkat se zakrvácených a jinak prosáklých obvazů,• nepoužívat sprchy, umývárny a WC klientů k vlastní hygieně a obráceně,• používat jednorázové ručníky,• udržovat v čistotě a pravidelně dezinfikovat kliky dveří, sedačky a stoly v čekárnách,• při práci v terénu, zvl. při návštěvě squatů, zanedbaných domácností apod. dbát zvýšené

ostražitosti. Zvláštním případem kontaktně přenášených infekcí je většina pohlavních nemocí. Těmito infekcemi by však sociální kurátor neměl být výrazněji ohrožen, protože i když se s takto nemocnými klienty profesionálně setká, neměl by být infikován (viz kapitola Informace o některých onemocněních).

c) Alimentární infekceJedná se o infekce tzv. špinavých rukou, které se dostanou do zažívacího traktu potravou, kontaminovanou vodou, příbory, nádobím apod. Většinou mluvíme o tzv. fekálně orálních infekcích, kdy do úst se dostává nějakým způsobem (potravou, prsty apod.) fekální kontaminace (znečištění kontaktem se stolicí nemocného nebo nosiče). Sociální kurátor tak nejčastěji může přijít do styku s průjmovými onemocněními nejrůznějšího původu nebo infekční hepatitidou typu A a E (viz kapitola Informace o některých onemocněních).

Zvláštním případem jsou stafylokokové enterotoxikózy, kdy potravina je kontaminována enterotoxinem (vydrží var až 20 minut), který produkují některé enterotoxigenní kmeny

7 Bednář (1994).

Staphylococcus aureus.8 Stafylokokus se dostává do jídla nejčastěji z hnisavého onemocnění ruky. V potravinách se mikrob rychle rozmnoží a vyprodukuje velké množství stafylotoxinu.

Zásady ochrany před alimentárními infekcemi:• pravidelné, časté mytí rukou, hygienická dezinfekce rukou,• utírat ruce do jednorázových ručníků,• před jídlem si vždy umýt ruce, jíst ve vyhrazených prostorách (jídelna, kuchyňka,

odpočinková místnost apod.),• nepojídat potra