Gymnázium Jana Nerudy

Závěrečná práce studentského projektu

Alternativní medicína

Vedoucí práce: PaedDr. Ludmila Pipková

Autoři: Yana Alekhina

Adéla Kopecká

Daniela Mazlová

2014/2015 Dorota Pávová

1

Prohlašujeme, že jsme práci vypracovaly samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů

informací.

V Praze dne 11. 2. 2015

vlastnoruční podpisy

2

Anotace Téma alternativní medicína jsme si zvolily proto, že nám nabízelo pohlédnout na medicínu z jiné

strany. Poznat tak jiné metody léčení, jejich historii a principy, na kterých jsou vlastně založeny. Je to

téma velice kontroverzní, mnohým úplně neznámé, a tak je obtížné o něm najít objektivní informace.

Myslíme si, že by alternativní medicína měla být více uznávaná a ne přímo odsuzována. V

budoucnosti by se naopak mohla s vědeckou medicínou doplňovat a být efektivnější.

3

Obsah

Úvod 5

A) Teoretická část 5

1. Šamanismus 5

1.1. Historie 5

1.2. Šaman 5

1.3. Šamanismus v praxi 5

1.4. Šamanismus v současnosti 6

2. Živá a mrtvá voda 6

2.1. Příprava pomocí přístroje 6

2.2. Příprava pomocí zaříkávání 6

3. Orientální diagnostika 6

3.1. Jin a jang 6

3.2. Historie 6

3.3. Princip 7

3.4. Strava 7

3.5. Metody diagnostiky 7

3.6. Konkrétní symptomy z pohledu orientální diagnostiky 7

3.6.1. Sanpaku 7

3.6.2. Váčky pod očima 8

3.6.3. Vztah mezi částmi obličeje a jednotlivými orgány 8

4. Akupunktura 9

4.1. Historie 9

4.2. Proč lidé využívají této prastaré léčby? 9

5. Homeopatie 10

5.1. Historie 10

5.2. Principy 10

5.3. Léčiva 11

5.4. Technika „potencování“ 11

5.5. Homeopatické zhoršení 12

5.6. Názory 12

5.7. Co řekli o homeopatii? 12

5.8. Instituce zabývající se homeopatií 12

6. Akupresura 13

6.1. Historie 13

6.2. Způsoby masírování 13

6.3. Masážní body 14

6.4. Názory 14

6.5. Akupresura dnes 15

7. Hypnoza 15

7.1. Historie 15

7.2. Princip 15

8. Parapsychologie 16

8.1. Historie 16

8.2. Významní představitelé 16

8.3. Parapsychologie v praxi 16

8.3.1. PK - Psychokineze nebo telekineze 16

8.3.2. Energetická léčba 16

8.4. Světový názor 16

4

9. Psychosomatika 17

9.1. Počátky psychosomatiky 17

9.2. Představitelé 17

9.3. Rozšíření 17

9.4. Praktické ukázky 17

9.4.1. Astma 18

9.4.2. Žaludeční vřed 19

B) Praktická část 19

Závěr 20

Zdroje 21

5

Úvod Alternativní medicína je soubor nekonvenčních metod někdy označovaných jako CAM (z anglického

Complementary and Alternative Medicine). Tento druh medicíny není uznáván vědeckou, nám běžně

známou medicínou, a proto léčení těmito metodami není hrazeno pojišťovnou. Alternativní medicína

má své kořeny již v praktikách starověkých kultur (Čína, Egypt, i Starověké Řecko a Řím). Jedná se o

velice kontroverzní téma, na které se dá vést mnoho diskusí. Tato oblast medicíny ma spoustu

odpůrců, kteří se háji tím, že jde pouze o pseodovědu, šarlatánství, které z lidí vymáhá peníze, a že za

občasné úspěchy může pouze placebový efekt *. Přesto má alternativní medicína i spoustu příznivců,

jak pacientů, tak i lidí, kteří se jí zabývají na profesionální úrovni (léčitelé).

Naším cílem je pokusit se vám objektivně přiblížit některém metody alternativní medicíny, princip, na

kterém jsou založeny, a místo, odkud pocházejí. Doufáme, že se nám toho podaří docílit.

* Placebový efekt muže být terapeutický zákrok nebo látka, podávaná v podobě léků, která však

nemá žádný léčivý účinek a funguje jen na základě naší osobní víry v ní.

A) Teoretická část

1. Šamanismus Duchovní disciplína, která umožňuje pracovat s jinými realitami a s duchovním světem, pomoci

změny stavu vědomí. Je to souhrn duchovních a rituálních praktik.

[3]

1.1. Historie Slovo šaman pochází ze Sibiře, z jazyka Evenků. Šamanismus je jedna z nejstarších duchovních

disciplín. Známky jeho výskytu se objevují v Severní a Jižní Americe, Austrálii, Africe, v některých

částech Evropy a na Sibiři.

1.2. Šaman Člověk se stává šamanem bud po zdědění šamanského povolání nebo po vyvolení duchů. V případě,

že se člověk stal šamanem vlastní volbou nebo volbou jeho komunity, považuje se za méně silného.

Šaman vždy prochází iniciaci. Nejčastěji v podobě předání znalosti a zkušenosti starého šamana

novému. Hlavními rysy šamana je schopnost koncentrace a meditace.

1.3. Šamanismus v praxi Pro šamanismus existuje omezený počet příčin, které způsobují nemoc. Například ztráta ochranného

ducha, prokletí pomoci cizího předmětu (úlomku kosti apod.), kletba.

Základem léčení je většinou práce s duchy. Šaman se k duchům může obrátit pomoci modlitby nebo

transu. Během toho získávají pro nemocného zpět jeho ochranného ducha nebo má možnost

nahlédnout do podstaty nemoci a najít její příčinu.

6

U některých kmenů je velmi charakteristické užívání halucinogenních drog nebo zpívání, které

napomáhají se dostat do transu.

1.4. Šamanismus v současnosti Typický šamanismus se ještě pořád vyskytuje na Sibiři a v severoamerických zemích. Zástupci

šamanismu jsou však po celém světě. Jako duchovní disciplína se stále modernizuje. Například

neošamanismus je nová forma šamanismu, založená na starých spirituálních technikách.

2. Živá a mrtvá voda Funkce živé a mrtvé vody vychází z představy, že její léčivé vlastnosti se zvyšují působením

chemických, fyzikálních anebo duchovních vlivů.

Existuje více receptů a procedur s použitím živé a mrtvé vody. Základní dva se odlišují samotnou

přípravou vody.

2.1. Příprava pomocí přístroje Obyčejná voda projde elektrickým proudem. Tím získá bud zásaditý (živá voda) nebo kyselý (mrtvá

voda) charakter. V daném případě živá voda má hojivé účinky, dokáže zpomalit stárnutí. Mrtvá voda

má účinky dezinfekční a sedativní, používá se k péči o plet´.

2.2. Příprava pomocí zaříkávání Tento způsob se používá při esoterických technikách, v šamanismu a dalších duchovních disciplínách.

Při její přípravě se zaměřuje na předávání kladné nebo záporné funkce (energie) vodě, pomoci

různých zaříkávání a duchovních technik. Někdy během zaříkávání se voda přelévá z jedné nádoby

do druhé. Voda se v těchto oborech využívá podle funkce, která ji byla určená. Živá voda se může

používat pro léčení, ochranu, zbavování se únavy a přidání pozitivní energie. Mrtvá voda pro opačné

účely, ničení záporné energie.

3. Orientální diagnostika Orientální diagnostika patří do stejné skupiny léčebných metod, jako například akupunktura,

akupresura či makrobiotika (makrobiotika je životní styl, způsob dietní výživy, založen na orientální

diagnostice). Všechny tyto metody jsou založeny na starověkém principu jing a jang. K léčbě

přistupují s tím, že „všechno souvisí se vším“. Neléčí jen nemoc, léčí člověka. Věří, že každý člověk

má svou cestu a překážky, které musí překonat. Tato cesta je ovlivněna minulostí a prostředím, ve

kterém se člověk nachází. Léčení pojímají jako usměrnění toku energií, tedy navrácení těla i mysli do

rovnováhy. Tím se dostávám k principu jing a jang. Aby byla v těle i mysli rovnováha, musejí se tyto

dva opačné principy navzájem doplňovat, vyvažovat a vytvořit rovnováhu.

3.1. Jin a jang Celý svět je rozdělen na prvky jin a prvky jang. Podle chování, tvaru nebo způsobu růstu můžeme jevy

a vlastnosti zařadit do té či oné kategorie. Do kategorie jin patří například pasivita a pomalý pohyb,

rostliny, chladná část barevného spektra, zima či cukr. Prvkem jang je naopak aktivita a rychlejší

pohyb, živočichové, teplá část barevného spektra, teplo nebo sůl.

Někomu by se na první pohled mohlo zdát, že jin je negativní, špatná část a jang ta pozitivní. Jin a

jang ale není rozdělení na špatné či dobré. V každém jin je trochu jang a v každém jang je trochu jin,

stejně jako na všem špatném je něco dobrého a na všem dobrém je něco špatného. Kdyby nebyla zima,

nepoznáme teplo, proto se ani jin a jang neobejdou bez sebe navzájem. Pokud jsou prvky jin a jang v

rovnováze, vznikne dobro. Pokud ale jedno převládá nad druhým, vzniká nerovnováha, tedy zlo.

3.2. Historie Kořeny orientální diagnostiky se nacházejí v Knize Žlutého císaře o vnitřním lékařství (Nei-Ting) z

třetího tisíciletí před naším letopočtem. Významným představitelem orientální diagnostiky, v nám

bližší době, byl zakladatel makrobiotiky Nyoiti Sakurazawa. V západním světě byl znám jako Georges

7

Ohsawa, žil v letech 1893 až 1966. Vyrůstal v chudé rodině, neměl tedy peníze na studium na vysoké

škole. Když mu v 19 ti letech lékaři diagnostikovali tuberkulózu, vyléčil se z ní (pravděpodobně) sám,

za pomoci metody Sagena Ishizuky, spočívající ve vyrovnání poměru sodíku a draslíku v lidském těle.

To ho inspirovalo a postupným rozvíjením a kombinováním metod později vytvořil makrobiotiku.

Jeho učení poté šířili po celém světě lidé, jako například Michio Kushi, který se po setkání s Georgem

Ohsawou snažil, po vzoru svého učitele, uplatnit systém jin a jang na upevnění zdraví a životosprávy.

Studoval moderní výuku lékařství a tradiční orientální lékařství. Psal knihy o akupunktuře,

makrobiotice, orientální diagnostice a dalších metodách.

3.3. Princip Orientální diagnostika se zaměřuje na naši stravu a výživu, a pak na části těla, jejichž stav indikuje

kondici příslušných orgánů. Nesmíme opomenout, že je vše vztaženo k duševnímu stavu, našemu

okolí a k naší minulosti. To vše má na naši celkovou kondici vliv, proto se musí diagnostik nejdříve s

pacientem seznámit, pochopit jeho osobnost a porozumět mu, aby mohl odhalit pravou příčinu

nemoci. Až pak se přistupuje k vyšetření dotykem, pohmatem.

3.4. Strava Podle orientální medicíny je základem našeho zdraví správná výživa. Ta by nám měla umožňovat se

přizpůsobit danému prostředí. Dobrým příkladem jsou například rostliny. Rostliny vždy doplňují

klima, ve kterém rostou. Pokud je klima horké (jang), vyrůstají v něm rostliny jin a všechna jejich

energie stoupá k listům, které jsou také jin. Opravdu tomu tak je: v létě se rostliny zaměřují na

fotosyntézu a na rozmnožování. Obojí se odehrává v horní (jinové) části rostliny. Pokud je klima

naopak studené (jin), vyrůstají v něm rostliny jang a všechna jejich energie směřuje ke kořenům

(jang). Rostliny si opravdu vytváří škrobové zásoby v kořenech, aby přežily zimu. Mezi letní rostliny

patří například salát nebo okurka. Jsou to rostliny lehké a obsahují mnoho vody. Zimními rostlinami

jsou například řepa či dýně, rostliny těžší s menším obsahem vody.

Pokud budeme jíst potraviny, které aktuálně rostou v našem prostředí, udržíme se v přirozené

rovnováze s přírodou. Mnohé domorodé kmeny se touto zásadou řídí naprosto přirozeně. Eskymáci,

žijící v chladném (jin) prostředí, se živí převážně masem, které je jang. Beduíni, žijící na suchých,

horkých pouštích (jang), se živí šťavnatými plody kaktusu (jin).

Pokud se chceme vyváženě stravovat, je dobré znát princip jin a jang a podle něj vybírat potraviny.

Tato dovednost je jednou z důležitých součástní makrobiotiky.

3.5. Metody diagnostiky Orientální diagnostika rozlišuje dva termíny: kondici a konstituci. Konstituce je určena již před

narozením. Ovlivňují ji vlastnosti otce, matky a předků a také výživa, kterou je dítě v období

prenatálního vývoje živeno. Konstitucí člověka je stavba jeho kostí, tvar obličeje nebo šířka těla.

Kondice je například barva nebo struktura kůže. Kondici můžeme ovlivnit změnou způsobu života a

stravy.

3.6. Konkrétní symptomy z pohledu orientální diagnostiky Následovat bude výčet jevů, které často vídáme kolem sebe, porozumění jim nám možná leccos

osvětlí.

3.6.1. Sanpaku Japonské slovo „sanpaku“ znamená doslova tři (san) bělma (paku). Jedná se o stav, při kterém jsou

okolo duhovky vidět tři části bělma. Rozlišujeme sanpaku dolní a horní. Většina lidí v dněšní době má

dolní sanpaku. Jedná se o případ, kdy je bělmo vidět pod duhovkou a po jejích stranách. Dolní

sanpaku je způsobeno nadměrným konzumováním potravin jin, kvůli kterým se oční bulva zvětšuje.

Jelikož dole leží na kosti, nemůže růst směrem dolů. Protáčí se tedy směrem vzhůru a my pod

duhovkou vidíme bělmo. Jin představuje pasivitu a také měkkost. Pokud tedy člověk konzumuje více

jin, je měkký, uvolňuje se. Tito lidé působí poníženým dojmem. Jelikož jsou „měkcí“, je jednodušší je

ponížit či zatlačit do kouta. Opačným dojmem působí člověk s horním sanpaku, kdy bělmo vidíme nad

8

duhovkou a po jejích stranách. Je to důsledkem stahující síly jang. Lidé s horním sanpaku jsou velmi

často vznětliví.

[4]

3.6.2. Váčky pod očima Podle orientální diagnostiky jsou dvě různé příčiny vzniku váčků. Je to buďto nahromadění tekutin

(takové váčky jsou vodnaté a naběhlé) nebo nahromadění hlenu (v tomto případě jsou tučné a

naběhlé). Váčky pod očima znamenají uvolnění ledvin, močového měchýře a vyměšovacích funkcí.

Pokud jsou vodnaté, značí uvolněnou tkáň ledvin a časté močení. To zapříčinil nadměrný příjem

tekutin, jak různých nápojů, tak i šťavnatého ovoce. Druhý typ váčků poukazuje na to, že jsou

ledvinové tkáně zaneseny tukem a hlenem. Tento stav je vážnější, pokud se pod váčky objeví tmavé

skvrny nebo pupínky. Takový stav indikuje, že se hleny a tuky začaly přeměňovat na ledvinové

kameny.

Nadměrný příjem tekutin můžeme snadno zredukovat. Abychom ale vstřebali hleny či tuky, je třeba

více času a také vyloučení všech tučných a zahleňujících potravin. Jsou to například mléčné výrobky,

cukry, bílá mouka, tučná masa, drůbež a oleje.

3.6.3. Vztah mezi částmi obličeje a jednotlivými orgány Princip, podle kterého jsou části obličeje přiřazeny k jednotlivým orgánům je takový: spodní část

hlavy reprezentuje stav vrchní části těla (výjimkou jsou ústa, ta reprezentují kondici zažívacích

orgánů), střední část hlavy představuje stav střední části těla a vrchní část hlavy ukazuje stav spodních

partií těla.

Dobrým příkladem jsou například pupínky. Jsou způsobeny nadměrným konzumováním tuků, cukrů a

výrobků z mouky. Podle umístění pupínků na obličeji můžeme určit, který orgán je přebytkem nejvíce

postižen.

V dnešní době často vídáme svislé vrásky mezi obočím, tedy v oblasti jater. Znamená to, že se v

játrech nahromadily hleny a tuky a játra jsou potom naběhlá a začínají tvrdnout. Čím hlubší a delší

vrásky jsou, tím jsou játra zatvrdlejší. Tyto vrásky jsou znakem vzteklého člověka (dokonce čínské

slovo pro hněv KAN SHAKU znamená “bolest jater”).

[4]

9

4. Akupunktura Akupunktura je prastará léčebná metoda, která vychází s čínské historie. Jejím úkolem je

diagnostikovat a léčit funkční a psychosomatická onemocnění. Léčí se pomocí jehel, které se zapichují

tzv. do akupunkturních bodů, které leží na akupunkturních dráhách, akupunkturní body se nachází

v blízkosti velkých nervů, tepen a žil. Meridiány neboli akupunkturní dráhy, jsou energetické dráhy,

které procházejí lidským tělem. Podlé Číňanů, v nich koluje životní energie, která může

v akupunkturních bodech vystupovat nebo vstupovat do těla. Číňané popsali 12 základních párových

akupunkturních drah. Na nichž se nachází určitý počet akupunkturních bodů. Nejméně jich najdeme na

dráze srdce, naopak nejvíce na dráze močového měchýře.

4.1. Historie Zakladatelem této prastaré techniky se považuje Žlutý císař (Huang Di, 2697-2597 př. n. l.). Jeho účast

na této léčebné technice můžeme dokázat na příběhu. „Vypráví se, že tento císař měl problémy se

žaludkem. Při jedné procházce v lese se zranil pod kolenem o větev, jiné prameny uvádějí, že byl

zasažen šípem. Poté zjistil, že jeho problémy se žaludkem ustaly. Bylo mu to divné a započal se tím

vážněji zabývat. To místo pod kolenem je totiž "univerzální" akupunkturní bod ST36, který se nalézá

na dráze žaludku.“ [5]

Akupunktura byla v Číně již v době kamenné. Stáří nejstarších nalezených akupunkturálních jehel,

vyrobených z kostí, je asi 7000 let. Akupunktura dosáhla svého největšího rozkvětu v Číně v 7. století,

stala se samostatným oborem čínské léčby. V 6. století se začala šířit do Japonska, Koreje, Vietnamu,

Mongolska, Indie… V 17. století se objevila i v Evropě

[11]

4.2. Důvod proč lidé využívají této prastaré léčby? Jsou dokázány překvapivé výsledky v léčbě bolavé páteře, alergie nebo astmatu. Díky účinkům

akupunktury, která tlumí bolest, je používána při operacích, ale i po nich, dále po úrazech, nebo např:

při rehabilitaci po mrtvici. Působí na různé záněty, např: záněty dutin, mandlí, zubů nebo průdušnic.

Pokud má dítě dlouhotrvající kašel, je tu možnost tzv. baňkování, což jsou malé skleničky, které díky

se díky tlaku přisají na kůži, kde se nachází akupunkturní body, tento proces pomůže k vyléčení dítěte.

Akupunktura může dále napomoci ke zklidnění psychiky, nespavosti, migréně nebo hormonální

nerovnováze. Ale naopak není vhodná pro lidi, kteří užívají kortikoidy nebo podstupují chemoterapii.

Není vhodná také při prvních stádiích těhotenství.

10

5. Homeopatie Homeopatie je jedna z metod alternativní medicíny. Principy této léčebné metody sahají až do

starověkého Řecka a Říma. Jejím cílem je léčit člověka jako celek a to na principu podobnosti:

„Látka, která člověku způsobila onemocnění, jej může vyléčit, jestliže ji užívá v přiměřených

dávkách.“[1]

Slovo homeopatie je odvozené od dvou řeckých slov: homoios, což znamená stejný, nebo také

podobný a pathos znamenající bolest a nemoc.

5.1. Historie V 5. století před Kristem řecký lékař Hippokrates vyslovil myšlenku, že nemoc je výsledkem

přirozených sil a nevzniká tedy zásahem boha. V této době se zastávala takzvaná teorie protikladů,

kdy choroba je léčena látkou vyvolávající opačné účinky než nemoc. Hippokrates přišel s novou

lékařskou teorií založenou na opačném principu: podobné se léčí podobným, neboli similia similibus

curentur. Po zániku Římské říše se na mnohé ze vzácných znalostí pozapomnělo a do lékařské praxe začala

značným způsobem zasahovat církev. Medicína začala znovu vzkvétat až díky švýcarskému lékaři

Paracelsovi, který vzkřísil starou řeckou nauku o pečeti. Tato nauka praví, že vnější vzhled

rostliny (boží pečeť) určuje povahu jejích léčivých vlastností. Paracelsus věřil, že nemoc není

zapříčiněna vlivem mystických sil, ale je důsledkem vnějších vlivů. V roce 1780 se německý lékař Samuel Hahnemann, který pracoval jako konvenční lékař rozhodl pro

své rozčarování z tehdejších léčebných metod svou ordinaci zavřít. Po prostudování díla skotského

lékaře Williama Cullena o kůře chinovníku, který se v té době používal k léčení intermitující horečky

a malárie se rozhodl chinovník vyzkoušet sám na sobě, když byl však zcela zdravý. Chinovník

vyvolával stejné příznaky jako příznaky malárie a intermitující horečky. Domníval se, že našel důkaz

pro starou Hippokratovu zásadu ,,similia similibus curentur“. V roce 1790 začal s výzkumem nového

druhu medicíny, který nazval homeopatií. Léky zkoušel nejprve na sobě a později i na svých prvních

pacientech. Nejprve však pacienta důkladně vyšetříl a poté předepsal lék s nejpodobnějším

symptomatickým obrazem. Později si uvědomil, že by mohl látky zředit, a tak by byly zbaveny svých

toxických účinků. Také zjistil, že látky, které zředil a mezi každým zředěním protřepal, mají větší

léčivý účinek. Všechny tyto poznatky, které nasbíral, jsou základem jeho dvou knih Materia medica a

Organon medicíny.

5.2. Principy Homeopatie má několik principů, na kteých je celá léčebná metoda postavena:

Princip vitalismu praví, že energie/vitální síla se skrývá jak v živém organismu, tak i v neživé

hmotě. Po spontaní vitální síly nějaké rostliny, živočicha či nerostu a jejím posílení můžeme

získat velice silný lék. Hahnemann tvrdil, že porucha zdraví je způsobená vnitřní

nerovnováhou, která postihuje vitální sílu organismu. Tato vitalní síla je natolik vnitřní

[6]

11

nerovnováhou oslabena až to vede k onemocnění. Lék by měl vitální síle pomoct vnitřní

nerovnováhu upravit a odstranit příznaky. Hahnemann došel k přesvědčení, že podání

minimální dávky je nejlepší. Ta totiž dokáže stimulovat vyrovnání živoní síly a příznaky

ustoupí. Při podání příliš velké dávky se už životní síla nesnaží nabýt rovnováhu, ale stane se

závislá na přísunu léků, které za ní problém vyřeší. Tak se ale organizmus spíše oslabuje. Pochopeni konstituce člověka je úspěšná cesta k jeho vyléčení, homeopatie totiž vychází z

principu, že tělo a duše jsou pevně svázány. Konstitucí se v tomto případě myslí duševní

rozpoložení člověka, jeho vlastností a temperamentu. Podobné se léčí podobným neboli similia similibus curentur. Tato teorie praví, že příznaky u

nemocné osoby dokáže vyléčit látka, která vyvolá stejné příznaky jinak u zdravé osoby. Příznakový obraz je soubor příznaků vyvolaný určitou látkou. Principem homeopatie tedy je

najít lék, který se shoduje s příznakovým obrazem pacienta, protože tento lék dokáže

stimulovat vitální sílu a pacienta tak vyléčit. Zákon uzdravování praví, že pacient se uzdravuje ze shora dolů a příznaky se stěhují z

vnitřních orgánů do těch vnějších. Během léčby tak můžou napovrch vyplouvat staré obtíže,

ale obyčejně v opačném pořadí. Tento proces potvrzuje teorii, že tělo si pamatuje „každé

napadení“.

5.3. Léčiva Léky jsou připravovány z rostliných, živočišných a minerálních látek. Jsou však několikrát zředěny

tak, že konečný roztok obsahuje velmi málo původních chemických látek, některé látky neobsahují

dokonce žádnou. Výroba homeopatických léku je méně nákladná, a tak i finančně dostupnější. Při

volení vhodného léku homeopat přihlíží jak k fyzickým příznakům pacienta, tak i k jeho mentálnímu

stavu. Zásadou homeopatie je léčit celého člověka, ne jenom příznaky.

5.4. Technika „potencování“ Hahnemann vymyslel tzv. techniku potencování, kdy během přípravy dohází k ředění, protřepávání a

k bouchání materiálem o tvrdý povrch. Při ředění se látky ředí až na stupeň, kdy se sníží jejich toxické

účinky, ale ty léčebné se zvýší. U rozpustných látek se většinou ředí v poměru 1 část látky k 99 částem

vody nebo alkoholu. Aby se směs řádně promísila, dochází k jejímu protřepávání. Někteří odborníci

tvrdí, že právě tento způsob mísení uvolňuje energii látek. U nerozpustných látek dochází k rozemletí

a následnému ředění mléčným cukrem. Roztok může být ředěn i více jak tisíckrát, aby dosáhl žádané

potence. Čím víc je lék zředěný, tím je silnější. Léky jsou označovány čísly. Když je číslo vyšší, má i

vyšší potenci. U léků, které byly ředěny v poměru 1 část ku 99 částem, se hovoří o tzv. centezimální

potenci. Lék, který nese označení např. 6C je lék, který byl ředěn a protřepán šeskrát na centezimální

škále.

[7]

12

5.5. Homeopatické zhoršení Po použití léků můžou někteří lidé cítit tzv. homeopatické zhoršení (bolesti hlavy, rýma…), kdy tělo

vylučuje toxiny. K tomuto zhoršení dohází proto, že lék má na organizmus sílnější účinek než nemoc.

Tento účinek je však dočasný a je známkou toho, že lék odpovídá správnému léčení pacientových

potíží a jeho tělo tak na léčbu reaguje.

5.6. Názory PRO

Homeopatické léky jsou úsporné, snadno se užívají, působí velice jemně, ale rychle. Vážných nebo dlouhodobých následků je velice málo. Je zde minimální riziko chronické závislosti na léku. Mnozí pacienti pak zaznamenávájí celkové zlepšení vitality. Homeopatie je schopná léčit mnohé problémy děděné z generace na generaci.

PROTI

Postupy, na kterých je tento způsob léčby založen nebyly nikdy vědecky ověřeny. Homeopatie nemá místo v moderní medicíně. Jde o podvod založený na placebo efektu. Jestliže se pacient po léčbě homeopatiky cítí lépe jde pouze o psychologický efekt.

5.7. Co řekli o homeopatii? „Neumím si představit život bez homeopatie. Naopak, nikam nejedu bez homeopatických léků,

používám je velmi často.“ Paul McCartney

„Homeopatie léčí nejvyšší procento případů ze všech léčebných metod. Homeopatie je tou

nejmodernější a nejvypracovanější metodou léčby pacientů, léčí šetrně jak fyzicky, tak finančně.“ Mahátmá Gándhí

5.8. Instituce zabývající se homeopatií ECCH- European Council for Classical Homeopathy Jedná se o neziskovou organizaci, která se snaží zastupovat zájmy homeopatů v Evropě. Jejím cílem je

podpora a šíření klasické homeopatie.

[8]

ČKKH- Česká Komora Klasické Homeopatie Jde o nezávislou a neziskovou organizaci. Mezi její priority patří udržování jistých norem pro

praktikování homeopatie, vedení seznamu registrovaných homeopatů a zajistitění jejich budoucího

vzdělání, ale také informování veřejnosti o novinkách ze světa homeopatie.

13

[9]

Česká škola klasické homeopatie Kurzy jsou otevřeny v Praze a v Brně. Jedná se o tříleté víkendové studium určené zajemcům o

studium klasické homeopatie. Škola byla založena roku 1997 a s jejím budováním pomáhal i autor

knihy Homeopatická samoléčba Peter Chappell.

6. Akupresura Akupresura je jednou z léčebných metod alternativní medicíny pocházejících z Číny. V podstatě jde o

stimulaci akupresurních bodů pomocí prstů. Tato metoda výchází z akupunktury, zde se však body

stimulují pomocí jehel. Akupresura je mnohdy nazývána akupunkturou bez jehel, proto je vhodná

zvláště pro děti nebo citlivé pacienty. Použití jehel při akupunktuře je sice bezbolestné, pacientovi

však může nahánět strach.

6.1. Historie Akupresura je léčebná metoda stará již několik ticíc let. První zmíňky o těchto léčebných masážích

prováděných pomocí prstů pocházejí už z dob vzniku čínské medicíny, tedy z dob vlády Žlutého císaře

Chuang-ti, který podle tradiční čínske chronologie vládl v letech 2697- 2597 před Kristem. V této

době byla akupresura známá jako božská technika prstů. Rukama se stimulovaly body, které byly

rozmístěné po těle a které měly dobrý terapeutický účinek. Body se vybíraly především ze zkušeností.

Největšího rozkvětu dosáhla akupresura za vlády čínské dynastie Ming. Tato dynastie vládla od roku

1368 až do roku 1644 n. l. V této době se rozvíjely i jiné techniky čínské medicíny, a spolu s nimi i

první strukturované kurzy a školy. To vše předznamenalo vývoj čínské medicíny v následujících

staletích.

[10]

6.2. Způsoby masírování Akupresuru v jednoduších případech může provádět každý, když se však jedná o složitější případy je

zapotřebí kontaktovat akupresuristu schopného stanovit léčebný program, který může být

kombinovaný s masáží Tuina nebo s čínskou fytoterapií. Masáž Tuina je zvláštní druh terapeutické

masáže, běhěm které se pomocí manipulace těla dosahuje stimulace akupunkturních bodů a

energetických drah. Samotné slovo tuina znamená tlačit nebo také táhnout. Nejčastěji se masíruje palcem, ukazovákem a prostředníkem. Existují tři různé způsoby masáže:

harmonizace, tonizace a rozmasírování.

14

Harmonizace Harmonizace se používá k léčení všech potíží. Má sloužit k usměrnění energie bodu dle potřeb

organismu. Při harmonizaci kroužíme ukazováčkem nebo prostředníkem a to ve směru hodinových

ručiček. Másáž, která trvá přibližně deset minut, můžeme několikrát opakovat. Tonizace

Tonizace nám umožňuje posilovat organismus a pomáhá např. k zvýšení vylučování trávicích šťáv. Při

tonizaci masírujeme dvěma prsty, a to ukazovákem spojeným s prostředníkem. Opět asi po dobu

deseti minut jemně, ale rychle poklepáváme na určitý bod. Rozmasírování

Rozmasírování nám pomáhá zmírnit bolesti a uvolnit nervy. Masírujeme špičkou palce, kterým

soustavně tlačíme na určitý bod. Doba tlaku se liší (od dvaceti vteřin až po pět minut). Nicméně

celková délka masáže trvá opět deset minut. Aby byla stimulace účinější používají se malé hůlky se zaobleným koncem. Tyto hůlky jsou běžně

používané při masážích Tuina. Můžeme je však nahradit fixou se zaobleným koncem čí vařečkou.

Předměty nam pomáhájí dosáhnout stimulace malých a těžkodosažitelných bodů. Masírované místo je

možné namazat mastkem či esenciálním olejem pro zmírnění podráždění pokožky.

6.3. Masážní body Masážní body jsou většinou rozmístěny na hlavních meridiánech (energetických dráhách). Tyto body

se využívají i v klasické akupunktuře. Některé body, se mohou vyskytovat i mimo linii meridiánu,

označující se jako ,,mimo meridián“. Tyto body jsou vybírány na základě zkušeností. Při léčbě složitějších nemocí musí lékař po celkovém vyšetření pacienta určit, jaké léčbě by měl

pacient podstoupit a jaké oblasti a body by měli být masírovány. Totiž stimulace každého bodu

vyvolává jiný účinek. Body jsou však přesně rozmístěny. Vzdálenost mezi body se udává v cunech.

Cun je míra, která se rovná šířce palce daného jedince, a tím se u jednotlivých lidí liší. V místech, kde

se nacházejí tyto body, můžeme najít malou prohlubeň.

6.4. Názory Akupresura je jedním z velice kontrovezních témat. Čím se obhajují příznivci a kritici této léčebné

metody?

PRO

Jak akupresura, tak i akupunktura jsou metody osvědčující se už po tisíceletí

Už v dávné Číně znali jejich účinky.

Jsou to metody povzbuzující tělo k přirozeným schopnostím regenerace.

Akupresura podporuje oběh krve, zvláčňuje svalové tkáně, podněcuje normální funkci

vnitřních orgánů, reguluje činnost žláz s vnitřní sekrecí a harmonizuje funkci nervového

systému.

Je to léčba, která nemá prakticky žádné nežádoucí účinky a působí na celkový stav člověka.

Někdy uplně nahrazuje léky. V případě, kdy jsou nezbytné akupresura podporuje jejich

účinnnost.

I operaci srdce můžeme dnes provést napícháním jehliček do určité části páteře.

PROTI

Akupresura i akupunktura jsou metody s duchovní povahou, nejsou ověřitelné a jsou v

rozporu s moderní vědou.

Existence meridiánů ani aktivních bodů nebyla objektivně potvrzena a odporuje biologickým

poznatkům a zákonitostem.

Diagnostické metody jsou neúčinné a neúplné. Specifická účinnost nebyla v experimentech

ani v klinických studiích kromě sporných výjimek vysvětlena.

15

Existuje riziko zranění jehlou a infekce.

Častý léčebný efekt lze vysvětlit pouze mohutným placebovým potenciálem metody.

Akupunkturu lze akceptovat jen jako pomocnou fyzikální a psychoterapeutickou metodu.

6.5. Akupresura dnes V dnešní době existuje spousta rehabilitačních center, které se mimo jiné zabívají i akupresurou (např.

Centrum zdravého pohybu Praha). Doma můžeme masáže provádět pomocí různých příruček a knížek.

Dále můžeme navštěvovat i různé kurzy (např. v Brně najdeme institut tradiční čínské medicíny). V

Japonsku můžeme najít i zvláštní státní školu (Nippon Shiatsu School) zabývající se výcvikem

samostatných pracovníků.

7. Hypnoza Hypnoza neboli trans je technika, při které tzv. hypnotizér přejímá „vládu“ nad vědomím

hypnotizovaného, který se ocitá v tzv. změněném stavu vědomí, při kterém poslouchá hypnotizéra a

jeho myšlenky pokládá za své. Tohoto stavu je možné využít ve prospěch hypnotizovaného. Funkci

hypnotizéra by měl však dělat člověk zkušený v tomto oboru, např. psycholog nebo kvalifikovaný

lékař.

7.1. Historie Historie této staré techniky zasahují již do starého Egypta a do doby hinduistických jogínů a fakírů.

V průběhu 18. století začalo první vědecké zkoumání hypnozy, lékařem Mesmerem. Celým jménem:

Friedrich Anton Mesmer, švýcarský lékař, považovaný za praotce hypnozy a psychoterapie. Historie

hypnozy zasahuje také do Anglie, kde byla využívána při chirurgických zákrocích jako umrtvující

prostředek.

7.2. Princip K této technice avšak vždy nepotřebujeme kvalifikovaného člověka, jelikož se během dne sami, bez

jakékoliv pomoci, dostáváme do tzv. transu, do přirozeného mezistavu. Jak bychom jinak mohli lidově

nazvat „dívat se do blba“, kdy člověk v tomto stavu nevnímá a je zcela mentálně a fyzicky uvolněn.

Přímo tak komunikuje se svým podvědomím. Tato situace se může dít několikrát za den, jedná se

přibližně o hodinu a půl denně. Tento trans je pro nás velice přínosný, pokud se pohybujeme neustále

ve stresu, krátká chvíle kdy jsme v hypnoze, je pro nás odpočinkem.

Běhěm hypnozy je hypnotizovaný v naprosté relaxaci, pokud je např: hypnotizovaný neklidný nebo

tzv. utlumený, na konci procesu je uvolněný a plný energie. Při hypnoze v mozku probíhají tzv.

procesy, které umožňují se např: vrátit v čase a vzpomenout si na situaci, která byla dávno

zapomenuta. Podobné je to i s dobrými vzpomínkami, které může hypnotizovaný, díky hypnoze prožít

znovu, naopak ty špatné vzpomínky se bude hypnotizér snažit dostat pryč. Důležitým faktem je, že při

hypnoze hypnotizér nemůže svého klienta donutit, co sám podvědomě nechce, při celém procesu jste

při vědomí, vnímáte. 99% klientů si pamatuje, co se s nimi při hypnoze dělo.

Hypnoza se jinak nazývá psychoterapie, je velmi účinná v mnoha směrech. Dokáže léčit neurózy,

poruchy spánku, sociálních fobie, zhoršenou koncentraci, obezitu, ale i anorexii a bulimii. Dále i

psychosomatické potíže. Další oblastí, jsou závislosti např: na nikotinu, automatech, lécích a alkoholu.

Dokáže bojovat proti zvýšené impulzivitě, lehkým depresím, trémě nebo sníženému sebevědomí.

Existují diskuze o prospěšnosti hypnózy v případě léčby astmatu, či ekzémů.

Proces hypnozy se nazývá hypnoterapie, která funguje za určitých okolností, a proto je důležité, aby ji

dělal kvalifikovaný člověk. Klient se musí s hypnoterapeutem nejdříve domluvit, klient musí sám chtít

hypnoterapii podstoupit, jinak nebude fungovat. Každý hypnoterapeut má svou metodu a techniku.

Hypnoza by měla probíhat pokud možno v klidném prostředí, kdy terapeut pomocí slovního

doprovodu (nejčastěji počítáním od nuly do desíti) a zaujmutím lesklého předmětu uvede klienta do

stavu hypnózy. Poté dochází k sugesci, kdy klient přijímá myšlenky hypnoterapeuta. Dále nasává

dehypnotizace, která probíhá naopak tak, že terapeut počítá od desíti do nuly a svému klientovi

vsugeruje, že po probuzení se bude cítit dobře, odpočinutě a svěží. Potom se klient začne probouzet.

16

8. Parapsychologie Parapsychologie (neboli taky psychotronika) je široká vědní (ale pro některé i pseudovědecká)

disciplína, která se zabývá zkoumáním jevů nevysvětlitelných s pomocí současných vědeckých

znalostí tj. paranormálních psychologických fenoménů. Do této kategorie můžeme zařadit např.

telepatie, telekineze, léčitelství apod.

[2]

8.1. Historie Už od počátku lidských dějin se lidé zajímali o paranormální jevy. V 18. století Mesmer a Puységur

založili „magnetický somnambulismus“ (dnes používáme pojem hypnóza). Samotný termín

parapsychologie vznikl na konci 19. století, kdy v roce 1882 byla založena první parapsychologická

společnost „Society for Psychical Research“. Název parapsychologie poprvé zmínil Max Dessoir,

německý filozof. Stál se oficiálním až v roce 1953, na mezinárodním kongresu v Utrechtu.

8.2. Významní představitelé Břetislav Fafka (1891-1967) – Zabýval se hypnózou, prováděl pokusy v oblasti jasnovidectví, telepatie

a telekineze. Napsal Parapsychologie a Nové základy experimentální psychologie.

8.3. Parapsychologie v praxi Zde jsou uvedeny příklady parapsychologických oborů, které se používají v léčitelství.

8.3.1. PK - Psychokineze nebo telekinese Bezkontaktní myšlenkové působení psychiky na hmotu. Existuje několik druhů, jedním z nich je

- Bio-PK: Působení psychokineze na živou hmotu (jako nemocné orgány, rostliny, bakterie…).

Základem je schopnost organismu ovládat svou energii a používat ji pro komunikaci, pohyb s

hmotnými předměty a vliv na ně.

8.3.2. Energetická léčba Specifické působení energie na organismus člověka. Patří sem např. biotronika, reiki.

8.4. Světový názor Na daný okamžik existuje více učebných a výzkumných středisek zabývajících se parapsychologii.

Ale pořád spousta vědců tuto disciplínu označuje za pseudovědeckou. Existují skeptické organizace,

které zpochybňují parapsychologické jevy, a kritizuji parapsychologii. Představitelé oborů

parapsychologie jsou však stále žádané a lidé nepřestávají využívat jejich služeb.

9. Psychosomatika Myšlenku, na které je psychosomatika založena, nám nejlépe osvětlí přeložení samotného slova

„psychosomatika“. Je to spojení dvou starořeckých slov: psyché, jako duše a soma, jako tělo. Je to

učení, které se zabývá vzájemným vztahem duše a těla. Velmi podobnému přístupu k tělu se říká

17

komplexní či celostní nebo holistický přístup (komplexní/celostní medicína). Tato medicína se zakládá

na tom, že každá nemoc má původ v psychickém stavu pacienta, který je ovlivněn jeho životní situací,

jeho problémy, jeho okolím.

9.1. Počátky psychosomatiky O rozvoj psychosomatiky se zasloužil již Sigmund Freud (1856-1939), lékař, psycholog a zakladatel

psychoanalýzy. Právě na základě jeho psychoanalýzy vytvořili psychoanalytici Franz Alexander a

Flanders Dunbarová, ve 30. letech v USA, první koncept psychosomatické medicíny. Popsali 7

tělesných chorob, které mají psychickou příčinu. Jsou to astma, ulcerózní kolitida (chronické

onemocnění střevní sliznice), žaludeční vřed, hypertyreóza (nadměrná produkce hormonů štítné

žlázy), revmatická artritida a neurodermitida (atopický ekzém). Od té doby se začal používat termín

„psychosomatická porucha“, tedy porucha způsobena psychickým stavem. Celostní neboli komplexní

přístup ke člověku byl poprvé pojmenován v 80. letech Georgem L. Engelem. Ten se inspiroval

Obecnou teorií systémů rakouského biologa a filozofa Ludwiga von Bertalanffy. Obecná teorie

systémů (General System Theory, GTS) se zakládá na tvrzení, že organismy jsou otevřené systémy,

které si vyměňují látky a energii se svým okolím. Engel na jejím základě vytvořil tzv.

biopsychosociální model. Tento model uvádí, že ve vzniku nemocí hrají roli 3 faktory: biologický,

psychologický (emoce, chování, myšlenky) a sociální (sociálně-ekonomický, kulturní…).

9.2. Představitelé V Evropě se stal vůdčí osobností německý lékař Thure von Uexküll, autor knihy o psychosomatické

medicíně Psychosomatische Medizin. Stal se například ředitelem Oddělení interní medicíny a

psychosomatiky na Univerzitě v Ulmu. Mezi další autory píšící o psychosomatice patří například

Thorwald Dethlefsen (autor knih Osud jako šance, Nemoc jako cesta) nebo Rüdiger Dahlke (autor

knih Nemoc jako řeč duše, Nemoc jako cesta). V České republice je významnou osobností MUDr. Jan

Hnízdil, mimo jiné rehabilitační lékař a odborník na doping.

9.3. Rozšíření V Evropě má psychosomatika asi největší podporu v Německu. Atestačním oborem se zde

psychosomatika stala již v roce 1970. V USA je dnes síť školicích středisek, spadající pod National

Mental Health Institute. U nás v České Republice existuje Psychosomatická sekce Psychiatrické

společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Psychosomatika je jedním z

nástavbových oborů lékařů. Tento obor se studuje minimálně 3 roky.

9.4. Praktické ukázky Abyste lépe pochopili, jak je psychosomatika používána v praxi, následuje příběh z knihy Mým

marodům od MUDr. Jana Hnízdila. Tato kniha je sbírkou jeho článků z časopisů a příběhů jeho

pacientů.

„Alenka v říši únavy

Na Alence Jelínkové mne okamžitě zaujala její kulatá záda, svěšená hlava a sklopený zrak. Nesměle se

posadila na okraj nabízené židle a odevzdaně vyčkávala, co se bude dít. Iniciativy se ujala její matka.

Na stůl energicky rozprostřela vějíř výsledků vyšetření a žádanku na rehabilitaci krční páteře. Na

moje otázky odpovídala úsečně, jen těžko skrývala, že spěchá. Dvanáctiletou dcerku už tři roky trápí

úporná bolest šíje i hlavy, únava a zvýšené teploty. Dva roky je neustále vyšetřována: nejprve

pediatrem, pak byla u neurologa, absolvovala počítačovou tomografii, nukleární magnetickou

rezonanci i EEG. Nikde nic. Ani na interně, ani na ORL, ani na očním. Fakultní nemocnici po týdnu

pobytu opouštěla s diagnózou chronického únavového syndromu. Všechny pokusy odhalit příčinu

Alenčiny únavy selhaly, její stav se stále zhoršuje. Už dva roky je v péči imunologie, pro pocit dechové

tísně je na plicním oddělení léčena jako astmatička. Léky proti astmatu, na posílení imunity a proti

bolestem jí neulevují, navíc stále více zatěžují rodinný rozpočet. Poslední vyšetření imunologem

skončilo rozpačitým sdělením, že potíže mohou být také „od páteře“, a odesláním na rehabilitaci. A

tak se dostala ke mně. Spíš než rehabilitace tu ale bylo na místě trochu si popovídat o životě.

18

Matka je učitelka, na první pohled přísná žena. Otec, ředitel velké firmy, se vracívá domů pozdě večer,

děti už většinou spí. Z rozhovoru s Alenkou se dozvídám, že slýchá, jak se rodiče kvůli nedostatku času

občas hádají. Dívka je velmi citlivá a rodiče ji odmalička vedli k poslušnosti a pečlivosti, studuje na

samé jedničky. Mé otázky na školu ji zaujmou. Už dlouho si nerozumí s jednou učitelkou, dokonce si

všimla, že před jejími hodinami ji hlava o něco víc bolí. Kromě školy má řadu zájmových kroužků.

Dvakrát týdně klavír a sbor, navíc sólový zpěv. Na klavír cvičí hodinu denně, sbor zabírá většinu

víkendů. Domů přichází unavená v sedm večer. To ji ale ještě čeká příprava na druhý den. Maminka

dohlíží, aby dohnala látku zameškanou nemocemi a častými návštěvami lékařů. Doma se tísní v

pokojíku se dvěma bratry, kteří také cvičí na nástroje. Alenka jen těžko hledá klid na učení a

odpočinek. S překvapením si vzpomíná, že když byla v zimě s rodiči měsíc na horách, dokázala na

běžkách urazit 30 kilometrů. Zajímavé je, že tam teploty ani bolesti hlavy neměla. Není třeba složitých

vyšetření. Ačkoliv je to tak banální a překvapí, že si to Alenčini rodiče nedokáží uvědomit, její

organismus už několik let vysílá varovné signály. Nejsou výzvou k návštěvě lékařů, nýbrž zoufalým

voláním po odpočinku. Záda má ohnutá, protože jí na ně zkrátka bylo naloženo víc, než může unést.

Příznaky „ztělesňující“ její složitou situaci nepochopili ani lékaři. Ani nejdokonalejší vyšetřovací

technika totiž nedokáže zobrazit příběh Alenky v říši únavy. Právě v něm tkví řešení jejích obtíží.

Hovoříme o tom, že bude nutné omezit počet kroužků. Alenka sama navrhuje vypustit sólový zpěv. Už

dávno by měla mít vlastní pokojík. Chtěla by se vrátit ke sportu, na nějž poslední tři roky neměla čas.

Matce navrhuji pomoc v řešení napjatých partnerských vztahů u odborníků na rodinnou terapii. Po

chvíli váhání přijímá.

Prosté vysvětlení bez latinských diagnóz a všelijakých receptů na drahé léky bývá často pro pacienta a

jeho okolí jen těžko přijatelné. Přiznat si vlastní chyby a nesvádět problémy na „nemoc“ je vždycky

těžké. O měsíc později se z telefonického rozhovoru s Alenčinou matkou dozvídám, že bolesti hlavy i

zvýšené teploty u dcery přetrvávají. Když se ptám, jestli zvolnila tempo, matka odpoví, že poslední

týdny byly pro Alenku nesmírně náročné. Usilovně cvičila na klavír kvůli absolventskému koncertu. Na

odpočinek prý nebylo ani pomyšlení. Přitom zmiňuje, že s dcerou absolvovala důkladné

endokrinologické vyšetření, které potvrdilo stav naprostého vyčerpání Alenčina organismu. Inu, komu

není rady… […]“

Tento příběh by bylo dobré doplnit o pár dalších příkladů psychosomatického pojetí některých

nemocí. Věnovaly bychom se blíže astmatu a žaludečnímu vředu.

9.4.1. Astma Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dočasným křečím

svalstva průdušek a přerušení průtoku vzduchu. Symptomy astmatu jsou kašel, sípání a ztížené

dýchání s pocitem nedostatku vzduchu.

Na dech nazírá psychosomatika jako na příjem (nádech) a výdej (výdech), a také jako na spojení s

okolím, podobně jako na kůži. Kožní kontakt je ale užší a intenzivnější. Plocha kůže na našem těle činí

max. 2 metry čtvereční, vnitřní plocha našich plic je rovna přibližně 70 metrům čtverečním. Kožní

kontakt je řízen naší vůlí, můžeme si vybrat, jestli něco uchopíme či jestli se něčeho dotkneme. Dech

je však nutný a nemůžeme nedýchat, ani když nemůžeme někoho ani cítit. Příznak choroby se může

přesouvat: potlačená kožní vyrážka se může projevit jako astma, nebo naopak.

Podle Hnízdila je astma následkem tlaku nebo napětí. Příčinou může být i “dusno” doma. V jednom z

jeho rozhovorů vypráví příběh osmileté Jany. Jana má astma a občas noční pomočování. Tančí hip

hop, a když mu přímo v ordinaci 4 minuty tančila, ani se nezadýchala. Když si s Janou promluvil o

samotě bez maminky, ukázalo se, že její maminka je perfekcionistka. Janě se ve škole daří až na

fyziku, ze které má trojku. Hádají se kvůli tomu denně. Obě dvě jsou narozeny ve znamení Berana.

Když mamince řekl, že “Jana nemá astma, ale že mají doma jen dusno”, osočila se na něj a vynadala

mu, aby jí sám domluvil, aby se učila a nebyla drzá. Vysvětlil jí, že má na výběr: buďto bude mít

doma astmatičku jedničkářku, nebo zdravou trojkařku. Z ordinace maminka odcházela s doporučením

na psycholožku.

Podle Dethlefsena a Dahlkeho je zase astma způsobeno několika psychickými příčinami. Jednou z

nich je například problém s braním a dáváním. Braní a dávání by mělo být v rovnováze. Astmatik ale

podle psychosomatické medicíny myslí příliš na braní: bere moc, až se jeho plíce naplní po okraj a pak

19

dojde k výdechové křeči. Chce si vše ponechat, a tak se nemůže zbavit ani spotřebovaného vzduchu.

Další příčinou může být snaha uzavřít se. Pokud jakéhokoliv člověka necháme dýchat dráždivý plyn

(například čpavek), dojde k takzvanému Kretschmerově efektu: průdušky se stáhnou a začne se

vylučovat hlen. Astmatik ale není vystavován podobným podmínkám. Přesto má strach, až se mu

doslova stáhne hrdlo. Dalším problémem způsobujícím astma jsou přehnané mocenské nároky.

Astmatik má potřebu dominovat a vládnout okolí. Pokud je konfrontován s nadvládou někoho jiného,

zalekne se a ztratí řeč. A právě řeč je tvořena modifikací vydechovaného vzduchu, který v tu chvíli

nemůže vydechnout a nedostává se mu vzduchu. V tu chvíli má ale vše pod kontrolou, všichni se mu

věnují. Prostřednictvím nemoci naplňuje svou touhu po vládě. Nikdo nesmí kouřit, musí se odstranit

domácí zvířata atd. Pokud nemoc trvá déle, dochází ke zpevnění a rozšíření hrudního koše (sudovitý

hrudní koš). Vypadá mohutněji, ale jelikož ztratil svou pružnost, nepojme tolik vzduchu jako předtím.

Poslední příčinou astmatu může být snaha o obranu před temnými stránkami života. Astmatik

potřebuje mít vše čisté, sterilní, nikde žádné smítko prachu. Také touží po čistém vzduchu. Proto často

odjíždí do horských oblastí, kde na vše shlíží shora a přichází si tak na své jeho potřeba dominance.

Astmatikovi může pomoci uvědomění a přiznání vlastní viny na nemoci. Musí se přestat vyhýbat

věcem, ze kterých má strach a pomalu si na ně zvykat. Musí se vyrovnat se svou touhou po moci.

9.4.2. Žaludeční vřed Žaludeční vřed je zánětlivé onemocnění žaludku, při kterém dochází k poškození žaludeční sliznice

kyselinou chlorovodíkovou ze žaludečních šťáv. Projevuje se bolestí žaludku, nechutenstvím,

zvracením a průjmy.

Při trávení se děje něco podobného jako při dýchání: přijímáme okolní svět, zpracováváme ho a to, co

zpracovat nejde, vracíme. Proces trávení však zasahuje více do látkové výměny našeho těla a je

materiálnější povahy.

Žaludek má dvě funkce: přijímat potravu a vylučovat žaludeční kyselinu. Tato kyselina napadá a leptá,

je tedy agresivní. Pokud se nám nepodaří překonat nějaký problém, něco, co nás dráždí, raději svou

zlobu spolkneme a ta se pak somatizuje jako žaludeční kyselina (somatizace - zhmotnění psychického

problému). Ta je agresivní, tedy jí organismus produkuje více, aby strávil onen problém. To je

problém lidí s nemocným žaludkem: nemohou se vypořádat se svými problémy. Buďto své pocity a

svou agresivitu neprojeví a doslova se “užírají” zevnitř, nebo svou agresivitu naopak dávají přehnaně

najevo. Stav, kdy člověk svou agresivitu neprojeví a ona se pak obrací proti němu samému, je příčinou

vzniku žaludečních vředů. Žaludek stravuje sám sebe.

Nemocný by se měl naučit uvědomovat si a zvládat své pocity a vyrovnávat se s konflikty. Měl by si

přiznat, že touží po mateřské ochraně, bezpečí, a že právě tyto touhy skrývá pod skořápkou hrdosti a

nezávislosti.

B) Praktická část

Praktickou část naší práce jsme se rozhodly odložit do příštího školního roku. Celý výzkum se bude

skládat ze tří částí:

1. Model člověka v životní velikosti: Na tomto modelu bychom chtěly znázornit energetické

dráhy a oblasti určené některými léčebnými metodami. Pomocí tohoto modelu bychom chtěly

zjistit, zda se jednotlivé dráhy a oblasti, např. dle čínské diagnostiky, shodují s dráhami

akupresury a akupunktury.

2. ,,Rozebrat“ člověka dle čínské diangnostiky: Pomocí čínské diagnostiky bychom rády

,,rozebraly“ člověka. Pomocí znaků bychom určily, jestli v tomto případě převažuje jin či

jang, jaký vliv na to mají různé látky, změny prostředí a pokusily bychom se určit diagnózu.

3. Veřejný výzkum: Nakonec bychom rády udělaly menší veřejný výzkum. Cílem by bylo zjistit,

co si lidé o alternativní medicíně myslí, zda se s ní už v životě setkaly, kdy, s jakými

metodami a jaké jsou jejich zkušenosti.

Prezentace jednotlivých částí našeho výzkumu by byla předmětem příští konference OPPA.

20

Závěr Cílem této práce bylo seznámit vás se základními fakty o metodách alternativní medicíny. Nabídnout

objektivní pohled na tuto oblast léčitelství, pro utvoření vlastního názoru. Doufáme, že se nám ho

podařilo naplnit.

Tato práce nám umožnila rozšířit si obzory v této oblasti, v jistých věcech nám pomohla poznat sami

sebe a utvořit si vlastní názory nejen na jednotlivé metody, ale i na alternativní medicínu obecně, i

když bylo velice náročné zpracovávat a najít pokud možno důvěryhodné zdroje informací.

21

Zdroje http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0amanismus

http://atia-gihara.cz/cs/samanismus

http://www.neosaman.cz/

http://www.samani.cz/index.php?Z=3

http://cs.wikipedia.org/wiki/Parapsychologie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychotronika

http://www.reiki-cz.com/alternativni-lecba.php?id_pod=12

http://www.sys-i-fos.estranky.cz/clanky/male-nepravdy/ziva-a-mrtva-voda.html

http://magazin.dobravec.cz/malo-znama-metoda-leceni-ziva-a-mrtva-voda

http://janochinfo.cz/lecitele/lecitele.html

http://www.cestypsychotroniky.cz/index.php/teorie/168-situace-ve-vedecke-parapsychologii-bilance-

a-perspektivy

http://zdravi.doktorka.cz/homeopatie--pro-a-proti/

http://www.ordinace.cz/clanek/jsou-homeopatika-podvod/

http://www.klasickyhomeopat.cz/vyroky-slavnych-o-homeopatii.html

http://www.homeopatickaporadna.com/ecch/

http://www.homeopathy.cz/

http://www.ceskahomeopatie.cz/ceska-skola

http://www.reiki-cz.com/akupresura.php?id_ap=2

http://21stoleti.cz/blog/2009/03/19/jsou-akupunktura-a-akupresura-jen-klamanim-duverivcu/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Akupunktura

http://www.inspirita.cz/akupunktura/

http://www.sysifos.cz/index.php?id=slovnik&act=zobrazit&idd=&pismeno=&vyraz=1189074681&he

slo=Akupunktura

http://akupunktura.zdrave.cz/

http://ona.idnes.cz/akupunktura/

http://www.celomed.eu/akupunktura

http://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Anton_Mesmer

http://naposledy.blog.cz/rubrika/hypnoza

http://www.veda.muni.cz/vite/3602

http://www.hypnoza.minipage.cz/

http://www.janavet

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hypn%C3%B3za

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDalude%C4%8Dn%C3%AD_v%C5%99ed

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Bertalanffy

http://en.wikipedia.org/wiki/George_L._Engel

http://en.wikipedia.org/wiki/Biopsychosocial_model

http://cs.wikipedia.org/wiki/Astma

http://en.wikipedia.org/wiki/Thure_von_Uexk%C3%BCll

http://en.wikipedia.org/wiki/George_Ohsawa

http://fr.wikipedia.org/wiki/Georges_Ohsawa

http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychosomatika

https://www.ordinace.cz/clanek/psychosomaticka-medicina/ [5] http://www.wikina.cz/a/Akupunktura

Lockie, Andrew (z angličtiny přeložila MUDr. Kateřina Orlová) Homeopatie: Účinná síla, která

pomáhá překonávat zdravotní potíže a bojovat s chorobami. Vydání 1. Bratislava: NOXI, 2004, 128

str. , ISBN 80-89179-04-5 [1]

Wautersová, Ambika (z angličtiny přeložila Eva Oliveriusová) Homeopatie od A do Z: Všechno, co

chcete vědět o homeopatii. Vydání 1. Praha: Metafora, 2007, 400 str., ISBN- 978-80-7359-104-5

22

Andreoli, Pier Luciano/ Minelli, Emilio/ Trapani, Gianfranco (z italštiny přeložila Veronika

Matiášková) Akupresura pro rodiče s dětmi: využití technik tlakem prstů při potížích dětí. Vydání 1.

Praha: Portál, 2008, 96 str., ISBN- 978-80-7367-365-9

HNÍZDIL, Jan. Mým marodům: jak vyrobit pacienta. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny,

2010, 230 s. ISBN 978-807-4220-678. [4]

KUSHI, Michio a [z angličtiny přeložila Jarmila PRŮCHOVÁ]. Orientální diagnostika. Vyd. 1.

Praha: Pragma, 1998, 230 s. ISBN 80-720-5416-3.

DETHLEFSEN, Thorwald a Rüdiger Dahlke. [Transl.: Eduard SVĚTLÍK]. Nemoc jako cesta: vklad a

výklad klinických obrazů nemoci. Vyd. 1. Praha: Vydavat. Aquamarin, 1995, 230 s. ISBN 80-901-

9221-1.

Kruntorádová, Petra. Dýňová polévka, kterou jsme nakonec neměli.Pravý domácí časopis. 2015, roč.

3, č. 1, s. 16-19. ISSN 1805-9449.

[2]

http://www.signesetsens.com/astuces-conseils-citations/la-parapsychologie-une-veritable-

opportunite-scientifique1.jpg [3]

http://www.esoterikweb.cz/images/cl_1457.jpg [6]

http://i.idnes.cz/12/021/cl6/JND41094b_profimedia_0035554859.jpg [7]

http://www.homeopaticka-poradna-harmonie.cz/images/potenciace.png [8]

http://files.homeopatickaporadna.com/200000019-af70eb06ab/ecch_logo_091020.jpg [9]

http://www.liborstransky.cz/sites/default/files/logo_ckkh.png [10]

http://img.mf.cz/746/819/pl30.jpg [11]

http://www.salonmenel.cz/pict/feet.jpg