Univerzita Palackého v Olomouci

Právnická fakulta

Žaneta Himpanová

Vězeňství

Diplomová práce

Olomouc 2016

2

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Vězeňství“ vypracovala samostatně a citovala

jsem všechny pouţité zdroje.

V Olomouci dne 30. června 2016

...................................................

Ţaneta Himpanová

3

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. et. Mgr. Zdeňkovi Kopečnému za odbor-

né vedení mé diplomové práce a za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní posky-

tl. Zároveň bych chtěla poděkovat zaměstnancům Věznice Mírov a Vazební věznice Olomouc

za umoţnění dotazníkového výzkumu a Mgr. Zdeňkovi Chytilovi za vstřícný přístup a po-

skytnuté informace.

4

Obsah

Seznam pouţitých zkratek .......................................................................................................... 5

Úvod ........................................................................................................................................... 6

1. Trest odnětí svobody .............................................................................................................. 9

2. Aktuální právní úprava výkonu trestu odnětí svobody ......................................................... 12

2.1 Diferenciace výkonu trestu odnětí svobody ................................................................... 13

2.2 Vězeňská sluţba ............................................................................................................. 15

2.3 Realizace výkonu trestu odnětí svobody ........................................................................ 16

2.4 Práce vězňů ..................................................................................................................... 17

3. Vězeňský systém .................................................................................................................. 19

3.1 Soustava věznic .............................................................................................................. 19

3.2 Zařazování a přeřazování ve výkonu trestu .................................................................... 21

3.3 Soukromé věznice........................................................................................................... 25

3.4 Přeplněnost věznic .......................................................................................................... 28

4. Zaměstnávání odsouzených .................................................................................................. 32

4.1 Aktuální stav zaměstnanosti ve věznicích ...................................................................... 32

4.2 Řešení uskutečnitelná v rámci věznic ............................................................................. 35

4.2.1 Organizační změny .................................................................................................. 36

4.2.2 Státní zakázky .......................................................................................................... 37

4.3 Moţnosti v soukromém sektoru ..................................................................................... 38

4.4 Odměňování odsouzených .............................................................................................. 41

5. Vězeňská sluţba ................................................................................................................... 43

5.1 Protiprávní činnost příslušníků Vězeňské sluţby ČR..................................................... 44

5.2 Reorganizace Vězeňské sluţby ...................................................................................... 47

5.3 Muţi x ţeny .................................................................................................................... 48

6. Dotazníkový výzkum ............................................................................................................ 50

Závěr ......................................................................................................................................... 64

Seznam literatury ...................................................................................................................... 67

Abstrakt .................................................................................................................................... 74

Abstract ..................................................................................................................................... 74

Klíčová slova ............................................................................................................................ 75

Key words ................................................................................................................................. 75

Přílohy ...................................................................................................................................... 76

5

Seznam použitých zkratek

ŘVTOS Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád

výkonu trestu odnětí svobody

TČ Trestný čin

TŘ Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění poz-

dějších předpisů

TZ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

VS ČR Vězeňská sluţba České republiky

ZVTOS Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých

souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

6

Úvod

Nepodmíněnému trestu odnětí svobody patří nezastupitelné místo mezi zákonem sta-

novenými druhy trestů. Je to patrné z historických zkušeností, ale i z četnosti ukládání tohoto

trestu, a to i přes existenci široké škály alternativních trestů. Tento fakt však současně vzbuzu-

je diskuze, zda počet odsouzených nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody, který

má Česká republika jeden z nejvyšších v Evropě, má své opodstatnění. Výkon trestu je usku-

tečňován ve více neţ třech desítkách věznic, ve kterých odborníci zajišťují individuální půso-

bení prostřednictvím vytvořených programů zacházení. Opětovná přeplněnost věznic spolu s

vysokou mírou recidivy ale přináší pochybnosti o fungování vězeňského systému, a proto

jsem se rozhodla věnovat svou práci zkoumání jeho efektivnosti.

V současné době probíhá v Poslanecké sněmovně ČR diskuze nad moţnou novelizací

trestního zákoníku a zákona o výkonu trestu odnětí svobody týkající se změny počtu typů

věznic a změny nositele zařazovací a přeřazovací pravomoci. Výkon trestu odnětí svobody a s

ním spojená omezení osobních práv a svobod ale představují citlivou oblast, ve které noveli-

zační návrhy vţdy vzbuzují rozporuplné reakce. I já se tedy chci ve své diplomové práci vy-

jádřit k navrhované novele a analyzovat vhodnost jejího přijetí. Fungování vězeňského systé-

mu ale dle mého názoru relevantně ovlivňuje taktéţ oblast zaměstnávání odsouzených a práce

Vězeňské sluţby, jejichţ kritická analýza je součástí této práce. Takovýto široký pohled na

problematiku, doplněný o praktické zkoumání ve věznicích, je podle mě základem pro kvalit-

ní hodnocení efektivnosti systému.

Moje diplomová práce je členěna do 6 kapitol. V první kapitole pojednávám o trestu

odnětí svobody, jeho účelu, zákonných náleţitostech jeho ukládání a postavení mezi ostatními

tresty. V druhé kapitole předkládám stěţejní body aktuální právní úpravy výkonu trestu odnětí

svobody zaměřené na oblasti diferenciace výkonu, práce Vězeňské sluţby ČR a zaměstnávání

odsouzených. Tyto dvě kapitoly jsou potřebným teoretickým základem práce, který je v ná-

sledujících kapitolách diplomové práce hlouběji analyzován.

Třetí, nejdelší kapitola je věnována vězeňskému systému, jehoţ řádná organizace a

chod představují z mého pohledu esenciální náleţitosti pro splnění účelu výkonu trestu. Za-

bývám se v ní navrhovanou změnou počtu základních typů věznic, analyzuji, kdo by měl být

nositelem zařazovací a přeřazovací pravomoci, a to jak z pohledu efektivnosti, tak i z hlediska

ústavních poţadavků. Dále se zabývám moţnou existencí soukromých věznic v České repub-

lice. Posuzuji názory odborníků, doplňuji je o zahraniční zkušenosti a v závěru předkládám

7

své stanovisko. Poslední podkapitola této části je věnována opětovné přeplněnosti věznic a

mým návrhům na změnu trestněprávní politiky státu.

Zaměstnávání odsouzených, které tvoří nedílnou součást výkonu trestu odnětí svobo-

dy, je obsahem 4. kapitoly. Snaha o skloubení nuceného omezení osobní svobody a vyţado-

vaného pracovního zařazení s sebou přináší mnoho praktických problémů, které v této části

práce analyzuji. Navrhovaná řešení přehledně dělím na ta, jeţ jsou uskutečnitelná v rámci

věznic a ta, kterými lze zlepšit zaměstnanost v soukromém sektoru. Současně se zabývám

diskutovanou problematikou odměňování odsouzených.

5. kapitola je věnována Vězeňské sluţbě ČR. Myslím si, ţe se jí v odborné sféře nedo-

stává odpovídající pozornosti. Úspěšnost reintegrace odsouzených však závisí na kvalitě prá-

ce tohoto ozbrojeného sboru. V této kapitole analyzuji trestnou činnost příslušníků a zaměst-

nanců VS ČR, navrhuji změnu struktury VS a pojednávám o moţném zvýšení počtu ţenských

příslušníků.

V poslední 6. kapitole přecházím od teoretických úvah k praktickému zkoumání pře-

destřené problematiky. Pomocí dotazníkového výzkumu jsem ve dvou českých věznicích

zjišťovala názory vězněných osob týkající se oblastí zaměstnávání ve výkonu trestu a práce

Vězeňské sluţby ČR. Vybraní odsouzení se nacházeli celkem ve třech typech věznic a díky

tomu bylo moţné zjištěné odpovědi hodnotit i z pohledu diferencovaného dělení. Dotazníky

byly zpracovány kvantitativní metodou. Zjištěné odpovědi jsem porovnala s teoretickými zá-

věry práce a navrhla moţnosti zlepšení. Pro přehlednost jsem veškeré zjištěné údaje zpracova-

la i graficky. Domnívám se, ţe tento dotazník je přidanou hodnotou práce a jeho výsledky

poskytují potřebný reálný vhled do problematiky.

Cílem mojí diplomové práce je analyzovat český vězeňský systém ve vybraných ob-

lastech, označit hlavní problémy a navrhnout řešení. V závěru práce bych chtěla potvrdit, či

vyvrátit mnou stanovenou hypotézu, ţe aktuální podoba vězeňského systému nepředstavuje

záruku jeho efektivního fungování s ohledem na účel a funkce, které má výkon trestu odnětí

svobody plnit. Pro zpracování práce jsem vyuţila mnoţství odborných monografií, komento-

vaná znění zákonů, sborníky a ve velké míře i odborné články. Nezastupitelným zdrojem ma-

pujícím aktuální situaci ve vězeňství byly statistiky VS ČR, zveřejněné na její webové strán-

ce.

Domnívám se, ţe pro důkladné zhodnocení efektivnosti vězeňského systému, je potře-

ba širokého hlediska nahlíţení. Součástí diplomové práce je z toho důvodu vedle trestněpráv-

ního posouzení aplikován místy taktéţ pohled sociologický a ekonomický. Při psaní jsem

8

vyuţila metodu deskriptivní, analýzy a komparace. Uţita byla taktéţ empirická metoda dota-

zování s kvantitativním vyhodnocením výsledků.

9

1. Trest odnětí svobody

Trest odnětí svobody je univerzálním druhem trestu, který lze uloţit za kaţdý trestný

čin, a to jak přečin, tak i zločin dospělého pachatele. Tento trest je svou povahou nejpřísněj-

ším druhem trestněprávní sankce (vedle ostatních druhů trestů představuje nejvýraznější ome-

zení nejširšího okruhu základní práv a svobod člověka). Proto je zákonem předpokládáno, ţe

bude ukládán jen v případě, ţe alternativními tresty nepůjde dosáhnout dostatečné nápravy

pachatele a ochrany společnosti, nebo v případech, kdy jde o typově nejzávaţnější trestné

činy a tento trest je jedinou moţnou sankcí.1 Pod pojmem trest odnětí svobody chápe trestní

zákoník v § 52 odst. 2 a 3 a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k

trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem a zvláštní

typ trestu odnětí svobody - výjimečný trest. § 55 TZ dále upravuje ukládání trestu odnětí svo-

body a stanoví, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na 20 let. Existují

však 3 výjimky, kdy můţe dojít k překročení této hranice. 1) trest můţe být mimořádně zvý-

šen, 2) trest je ukládán pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zloči-

necké skupiny, nebo za 3) jde o výjimečný trest (tím se dle § 54 odst. 1 TZ rozumí jednak

trest odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let a jednak trest odnětí svobody na doţivotí).

Podle profesora Jelínka plní trest odnětí svobody účel speciální prevence (ochrana

společnosti po dobu výkonu trestu, omezení moţnosti odsouzeného páchat další trestnou čin-

nost) a výchovy (samotným uloţením trestu spolu s výkonem újmy na osobní svobodě a dále

systematickým působením během výkonu trestu). U doţivotního trestu pak jde především o

zábrannou funkci, ke které se při případném propuštění můţe připojit i funkce výchovná.2 Jak

ale podotýká profesor Novotný, u dlouhodobých trestů je dosaţení převýchovy obzvláště ztí-

ţeno, protoţe jejich výkon je spojen s velkým nebezpečím škodlivých vlivů uvěznění a de-

formace vězňovy osobnosti, a tak v těchto případech převládá zejména ochranná funkce.3

Trest odnětí svobody je jediným ze všech druhů trestů, který má rozpětí trestní sazby

uvedené zvlášť u kaţdého trestného činu. Zatímco horní hranice sazby je vţdy stanovena,

minimální délka odnětí svobody nemusí být u konkrétního ustanovení zvláštní části TZ dána a

není ani upravena v obecné části zákoníku. Z povahy věci plyne, ţe nejkratší časovou jednot-

1 PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1 - 139). 2. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2012, s. 747 - 748. 2 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 401.

3 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 351.

10

kou trestu odnětí svobody je jeden celý den (24 hodin).4 V tomto ohledu ale vyvstává otázka

vhodnosti krátkodobých trestů odnětí svobody. V odborné sféře neexistuje jednotný názor na

jeho výchovnou funkci. Mezi časté argumenty patří, ţe u trestů kratších 6 měsíců není z časo-

vých důvodů účelné ani moţné zahájit resocializační program. Současně je připouštěno, ţe u

méně narušených pachatelů mají takovéto krátké šokové tresty (i v řádech dnů) pozitivní ode-

zvu. Pachatelům je jasně dán na vědomí postoj společnosti k jejich činu a během takto krátké

doby se nestačí projevit negativní aspekty pobytu ve vězení.5 Dle mého názoru je ale dosta-

tečný výběr alternativních trestů, které mohou u méně narušeného pachatele kvalitně plnit tu

samou funkci. U takovéhoto pachatele by mělo postačit i případně podmíněné uloţení trestu

odnětí svobody a k nepodmíněnému trestu bych přistupovala aţ u osoby, na kterou by alterna-

tivní tresty neměly dostatečný vliv. Přikláním se k názoru, ţe programy zacházení by u tako-

výchto krátkých trestů nemusely plnit svoji funkci. Mohlo by se stát, ţe nedojde ani k zaháje-

ní jejich výkonu, a to mi přijde vzhledem k náročnosti jejich sestavení a předcházející povin-

nosti vytvořit komplexní zprávu o odsouzeném jako zbytečné plýtvání časem Vězeňské sluţ-

by a penězi daňových poplatníků. Nutno podotknout, ţe z důvodu krátkosti uvěznění by nej-

pravděpodobněji odsouzený nebyl ani pracovně zařazen, a tak by poté podle mě nešlo hovořit

o smysluplné náplni času (více o zaměstnávání odsouzených viz kapitola 4).

Přesto, ţe trest odnětí svobody lze uloţit za kaţdý trestný čin, měl by být u typově

nejméně závaţných trestných činů spíše trestem mimořádným. Subsidiární povaha tohoto

trestu je konkrétně vyjádřena v § 55 odst. 2 TZ. Za trestné činy, u nichţ horní hranice trestní

sazby nepřevyšuje 5 let6, lze totiţ uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky,

ţe by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel

vedl řádný ţivot. Podle doktora Púryho je tím současně vyjádřena pomocná úloha trestní re-

prese. Tam, kde postačí uloţení sankce, která méně postihuje pachatele, nesmí být uloţena

sankce citelnější.7 Dle mého názoru představuje trest odnětí svobody a především stanovení

jeho rozpětí jakousi pomyslnou linku, která je prostoupena celým trestním zákoníkem a trest-

ním řádem a v návaznosti na ni je upravena celá řada institutů (např. dělení trestných činů na

4 PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1 - 139). 2. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2012, s. 748, 750. 5 Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Vybrané problémy sankční politiky. Ukládání nepodmíněného

trestu odnětí svobody a jeho alternativ [online]. ok.cz, 2005 [cit. 5. března 2016], s. 95. Dostupné ke staţení na

<http://www.ok.cz/iksp/docs/317.pdf>. 6 V Trestním zákoně č. 140/1961 Sb. byla tato horní hranice stanovena na 1 rok. Novelizací z roku 2001 došlo k

jejímu navýšení na 3 roky a poslední zvýšení na 5 let bylo provedeno zákonem č. 330/2011 Sb. 7 PÚRY: Trestní zákoník I…, s. 752.

11

přečiny a zločiny a od toho se odvíjející věcnou příslušnost soudů, počítání promlčení trestní

odpovědnosti, podmínky vazby, … atd.). Je tedy podle mě dobrým pojícím prvkem, co se

týká struktury zákona, ale při ukládání konkrétního trestu musí být důkladně zvaţován, proto-

ţe se jedná o významný zásah do práv a svobod člověka.

Trest odnětí svobody lze uloţit samostatně i spolu s jiným trestem. Z logiky věci je

však vyloučeno uloţit trest odnětí svobody vedle domácího vězení, nebo obecně prospěšných

prací (§ 53 odst. 1 TZ). Při ukládání trestu musí soud respektovat obecná pravidla a principy a

vzít v úvahu přitěţující, či polehčující okolnosti.8 Ty v tomto případě mohou být důvodem pro

mimořádné sníţení či mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody, neţ jak je stanoveno v zá-

konném rozpětí trestní sazby u daného trestného činu (§ 58 a § 59 TZ).

Trest odnětí svobody patří dlouhodobě mezi nejčastěji ukládaný druh trestu. Podmíně-

ný trest odnětí svobody si stabilně drţí první pozici mezi ukládanými tresty jiţ od roku 1990,

druhým nejčetnějším trestem je právě nepodmíněné odnětí svobody a po něm následují ostatní

tresty.9 I přes rozšiřování alternativních

10 způsobů sankcionování, u kterých absentují negativa

uvěznění11

a posilování pozice nepodmíněného trestu odnětí svobody jakoţto prostředku ul-

tima ratio, zůstává tento trest ale v určitých případech nezastupitelný. V kaţdé společnosti se

totiţ vyskytují pachatelé, jejichţ deviantní jednání eliminuje aţ jejich izolace.12

Nicméně přes

historické zkušenosti s výkonem tohoto druhu trestu se české vězeňství stále potýká se syste-

matickými problémy. O těch bude po teoretickém úvodu do právní úpravy pojednáno na ná-

sledujících stránkách.

8 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 5. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 436,

441. 9 Podrobněji: Ministerstvo spravedlnosti ČR. Statistická ročenka kriminality, rok 2014 [online]. portal.justice.cz,

[cit. 10. března 2016], s. 581. Dostupné ke staţení na <http://cslav.justice.cz/InfoData/statisticke-rocenky.html>. 10

Za alternativní jsou povaţovány všechny tresty, které nejsou spojené s nepodmíněným odnětím svobody.

(JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 5. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 397.) 11

škodlivý vliv spoluvězňů, přetrhání sociálních svazků, ztráta zaměstnání, ztíţený návrat do společnosti a ze

strany státu především vysoká finanční nákladnost 12

KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha:

C. H. Beck, 2009, s. 506.

12

2. Aktuální právní úprava výkonu trestu odnětí svobody

Vězeňství představuje institucionalizovanou činnost státu, která je zaměřena na zadr-

ţování pachatelů trestné činnosti z důvodu zajištění trestního řízení, jejich dočasnou izolaci a

nápravu nebo doţivotní oddělení od společnosti.13

Základní zákonný rámec upravující oblast výkonu trestu nepodmíněného odnětí svo-

body představuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a v procesní rovině zákon č. 141/1961

Sb., o trestním řízení soudním. Oba předpisy ve svých ustanoveních14

odkazují na podrobnou

úpravu v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, která je blíţe doplněna

vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu

odnětí svobody. Rozhodující roli při ochraně společnosti před pachateli trestných činů a při

výchově k řádnému ţivotu hraje Vězeňská sluţba České republiky zřízená zákonem České

národní rady č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky. Ta podrob-

něji upravuje výkon trestu odnětí svobody ve svých interních předpisech (nařízení generální-

ho ředitele Vězeňské sluţby, metodické listy, či pokyny). Rámcový výčet vnitrostátní právní

úpravy výkonu trestu odnětí svobody doplňuje zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mláde-

ţe za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeţe a další předpisy, které se výslovně pe-

nitenciární problematice nevěnují, přesto se oblasti výkonu vězeňství dotýkají - např. zákon č.

372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách., zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojiště-

ní, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a další.

Vedle vnitrostátního výčtu je rovněţ třeba zmínit mezinárodní úpravu. Především me-

zinárodní úmluvy o lidských právech, dále usnesení a doporučení Výboru ministrů Rady Ev-

ropy a rezoluce Valného shromáţdění OSN. Jiţ téměř půl století Rada Evropy tvoří standardy

týkající se oblasti vězeňství, vznikají závazné úmluvy, protokoly a doporučení, která mají za

úkol sjednotit přístup k vězněným osobám, ale i nároky na personál s důrazem na dodrţování

lidských práv ve všech členských státech s přihlédnutím k jejich moţnostem.15

Jako příklad za

všechny lze uvést doporučení Výboru ministrů Rady Evropy Rec (87) 3 Evropská vězeňská

pravidla z roku 1987, aktualizována k roku 2006, která se stala inspiračním vzorem právní

úpravy zákona o výkonu trestu odnětí svobody.

13 POPELKA, Jiří. Penologie. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 9.

14 § 55 odst. 3, § 56 odst. 4 TZ, § 320 odst. 1 TŘ

15 KÁČER, Robert a kol. Kompendium úmluv, doporučení a usnesení Rady Evropy týkajících se penitenciární

oblasti [online]. vscr.cz, 2009 [cit. 12. února 2016]. Dostupné ke staţení na <http://www.vscr.cz/generalni-

reditelstvi-19/informacni-servis/ke-stazeni-112/kompendium/>.

13

2.1 Diferenciace výkonu trestu odnětí svobody

Soudem uloţený trest se vykonává ve věznici nebo ve zvláštním oddělení vazební

věznice. Věznice jsou zřizovány a rušeny ministrem spravedlnost (§ 5 odst. 1 ZVTOS). O

tom, do jakého typu věznice se odsouzený při nástupu výkonu trestu odnětí svobody zařazuje,

rozhoduje soud. Soud však můţe zařadit pachatele i do věznice jiného typu, neţ do které má

být podle pravidel zařazen, má-li za to, s přihlédnutím k závaţnosti trestného činu a stupni a

povaze narušení pachatele, ţe zde bude lépe zaručeno působení, aby vedl řádný ţivot (§ 56

odst. 3 TZ).

Nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve věznici s dohledem,

dozorem, ostrahou, nebo zvýšenou ostrahou. Klíčem pro zařazení do jednotlivého typu vězni-

ce je určení, zda pachatel spáchal nedbalostní nebo úmyslný trestný čin a zda jiţ byl ve výko-

nu trestu pro úmyslný trestný čin. Pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou jsou nastave-

ny specifické podmínky (§ 56 odst. 1 a 2 TZ). V praxi je věznice vţdy typově profilována s

tím, ţe je v ní zřízeno oddělení pro minimálně ještě jeden další typ věznice (ve většině přípa-

dů jde o typ nejbliţší základní profilaci).16

Věznice se člení podle způsobu vnějšího střeţení a

zajištění bezpečnosti (§ 8 odst. 1 ZVTOS). Pro přehled přikládám tabulku17

zahrnující rozdíly

při zajišťování vnitřní bezpečnosti v jednotlivých typech věznic.

Pohyb odsouzeného v pro-

storách věznice Místo výkonu práce Dohled nad pra-

covní činností

S dohledem bez omezení zpravidla mimo věznici minimálně jednou

týdně

S dozorem zpravidla organizovaně pod

dohledem zaměstnance VS zpravidla v nestřeţených

pracovištích mimo věznici nejméně jedenkrát

za hodinu

S ostrahou organizovaně pod dohledem

zaměstnance VS uvnitř věznice nebo ve

střeţených pracovištích

mimo věznici

nejméně jedenkrát

za 45 minut

Se zvýšenou

ostrahou organizovaně pod dohledem

příslušníka VS uvnitř věznice nebo v ce-

lách nejméně jedenkrát

za 30 minut

16 MOTEJL, Otakar a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Vězeňství. 1. vydání. Praha: Wolters

Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 36. 17

§ 51 - § 54 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí

svobody

14

O tom, do jaké konkrétní (místně příslušné) věznice soudem určeného typu nastoupí

odsouzený k výkonu trestu, rozhoduje dispečer Generálního ředitelství Vězeňské sluţby ČR

ve spolupráci s ředitelem dané věznice. Zohledňují se zejména druhy programů zacházení

realizované v jednotlivých věznicích a kapacitní vytíţenost.18

Podle bodu 17.1 Evropských

vězeňských pravidel, by měli být vězni umístěni ve věznici co nejblíţe jejich domovu nebo

místu jejich sociální rehabilitace, a to pokud je to moţné. Ve věznicích zároveň dochází k

oddělenému umístění skupin osob, jejichţ kontakt by mohl kontraproduktivně ovlivnit účel

trestu, ohrozit tělesné zdraví, či vnitřní pořádek. Odděleni jsou muţi od ţen, odsouzení s in-

fekčním onemocněním nebo u nichţ je k němu podezření, dále mladiství od dospělých, reci-

divisté od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé, odsouzení, kteří spáchali úmyslné

trestné činy od nedbalostně způsobených, zvlášť jsou umisťováni trvale pracovně nezařaditel-

ní, dále osoby s poruchami duševními a poruchami chování, osoby s uloţeným ochranným

léčením a zabezpečovací detencí a velmi nebezpeční odsouzení (§ 7 ZVTOS).

Kromě vnějšího dělení na čtyřčlánkovou vězeňskou soustavu, dochází u jednotlivých

typů věznic i k tzv. vnitřní diferenciaci do 3 prostupných skupin, které tvoří ucelený systém

pozitivní motivace odsouzených. Ti mohou být během výkonu trestu postupně přeřazováni do

jednotlivých skupin na základě změn v přístupu, plnění programu zacházení, plnění povinnos-

tí a chování a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem (§ 39 odst. 5 a 9 ŘVTOS). Do

první prostupné skupiny vnitřní diferenciace (dále jen “PSVD”) se zařazují odsouzení, kteří

převáţně aktivně plní program zacházení i své další povinnosti a chovají se a jednají v soula-

du s vnitřním řádem. Do druhé PSVD se zařazují odsouzení s nevyjasněným a kolísavým po-

stojem a přístupem k programu zacházení a svým povinnostem. Do třetí PSVD se zařazují

odsouzení, kteří převáţně a) program zacházení neplní nebo jej odmítají, b) neplní své povin-

nosti, c) chovají se a jednají v rozporu s vnitřním řádem (§ 39 odst. 6 - 8 ŘVTOS). Na návrh

odborné komise jsou odsouzení po skončení pobytu na nástupním oddělení zařazeni z roz-

hodnutí ředitele věznice zpravidla do druhé PSVD.19

Jiţ od roku 2013 ale vláda navrhuje re-

dukovat stávající čtyři typy na dva, a to na věznice s ostrahou a věznice se zvýšenou ostrahou.

Návrh novelizace trestního zákoníku a zákona o výkonu trestu odnětí svobody v současné

době prochází legislativním procesem v Poslanecké sněmovně ČR. O tom, zda je takováto

18 MOTEJL, Otakar a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Vězeňství. 1. vydání. Praha: Wolters

Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 46 - 47. 19

MOTEJL, Otakar a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Vězeňství. 1. vydání. Praha: Wolters

Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 49.

15

změna současné právní úpravy potřebná a jaké jsou klady a zápory navrhované úpravy blíţe

pojednávám v kapitole 3.

Během výkonu trestu můţe být odsouzený na základě rozhodnutí soudu přeřazen do

věznice jiného typu (§ 10 ZVTOS). Návrh podává ředitel věznice zpravidla na základě dopo-

ručení odborných zaměstnanců. Po zhodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení navrhu-

jí zařazení do věznice s mírnějším, či přísnějším způsobem vnějšího střeţení a zajištění bez-

pečnosti (§ 39 odst. 2 - 4 ŘVTOS). Ţádost o přeřazení je oprávněn podat při splnění daných

podmínek taktéţ odsouzený. Není ale oprávněn ţádat přeřazení do věznice s přísnějším reţi-

mem, tedy ani o přeřazení ze zvláštní věznice podle § 31 odst. 4 zákona o soudnictví ve vě-

cech mládeţe do věznice pro ostatní odsouzené potom, co dovršil 18. rok věku.20

Zmíněný

návrh novelizace krom redukce počtu typů věznic současně počítá i se změnou právě v oblasti

přeřazování. Ke kritice současného přeformalizovaného procesu rozhodování o přeřazení se

přikláním i já a své argumenty blíţe rozvádím v kapitole 3. zabývající se restrukturalizací

vězeňského systému.

2.2 Vězeňská služba

Posláním Vězeňské sluţby ČR je zajišťovat výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody

a bezpečnost a pořádek v soudních budovách. Vězeňská sluţba dále spravuje a střeţí věznice

a detenční ústavy a činí výzkum v oboru penologie, jehoţ výsledky aplikuje v praxi.21

Vězeňská sluţba je charakterizována jako ozbrojený bezpečnostní sbor. Řídí ji generální

ředitel Vězeňské sluţby, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Generální ředitel

ze své pozice odpovídá ministrovi za činnost Vězeňské sluţby (§ 1 odst. 2 zákona č. 555/1992

Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky).

Nabytím účinnosti zákona o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi ČR nahradila Vězeňská

sluţba ČR Sbor nápravné výchovy a vězeňský systém se tím odpoutal od předchozího pojetí

organizace a způsobu zacházení, které bylo výrazně ovlivněno sovětským modelem nápravně

výchovných táborů a vojenské organizace vězeňského sboru. Byly tím odstraněny prvky vý-

lučnosti a nadřazenosti ozbrojené sloţky a v textu zákona byly akcentovány principy Evrop-

20 JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vydání. Praha: Leges,

2014, s. 100, R 5/1998. 21

Vězeňská sluţba ČR. Cíle a poslání VS ČR [online]. vscr.cz, [cit. 13 února 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-informace-4/cile-a-poslani-vs-cr-6124>.

16

ských vězeňských pravidel a mezinárodních konvencí z oblasti lidských a občanských práv.22

Vězeňská sluţba ČR jakoţto organizační sloţka státu zaměstnává dvě kategorie zaměstnanců.

První kategorie je ve vztahu k České republice ve sluţebním poměru a jejich vztah se řídí

zákonem č. 361/2003 Sb., o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném

znění, zatímco druhá kategorie je vůči organizaci v pracovněprávním poměru a tento vztah se

řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, v platném znění. Ve věznicích všech základ-

ních typů pracují s odsouzenými zásadně stabilní týmy zaměstnanců Vězeňské sluţby sloţené

ze speciálního pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka, vychovatelů a dozorců s odpo-

vídající speciální odbornou přípravou (§ 2 odst. 2 ŘVTOS). Při zpracovávání této diplomové

práce jsem se ale zabývala myšlenkou, zda je vůbec potřebné, aby ve věznicích působilo tolik

specificky zaměřených odborných zaměstnanců. Pro reálný vhled do problematiky jsem proto

zvolila dotazníkové šetření a zkoumala vliv zástupců odborných profesí na vězněné osoby.

2.3 Realizace výkonu trestu odnětí svobody

Nově přijatí odsouzení se ubytují v nástupním oddělení věznice. Délka pobytu v tomto

oddělení je určena individuálně a zpravidla nepřevýší dva týdny. Během této doby zpracují

určení odborní zaměstnanci komplexní zprávu23

o odsouzeném a současně navrhnou program

zacházení (§ 8 odst. 2 ŘVTOS). Od listopadu roku 2012 přibyl do praxe nový nástroj - pro-

gram SARPO (Souhrnná Analýza Rizik a Potřeb Osob). Jeho úlohou je posuzovat prav-

děpodobnost opětovného selhání odsouzeného na základě výpočtu statického24

a dynamic-

kého25

rizika, analýzy trestné činnosti, vyhodnocení motivace a sebehodnocení odsouzeného.

Tento nástroj poté umoţňuje odborným zaměstnancům lépe diferencovat při výběru vhodné

intervence.26

Cílem následně vytvořeného programu zacházení je připravit odsouzeného na

soběstačný ţivot v souladu se zákonem po propuštění z výkonu trestu (§ 40 odst. 2 ZVTOS).

Detailněji jsou programy zacházení děleny v § 36 odst. 2 ŘVTOS na pracovní aktivity, vzdě-

22 HÁLA, Jaroslav. Teorie a praxe vězeňství I: Prevence mimořádných událostí ve výkonu vazby. České Budějo-

vice: Jihočeská univerzita, 1996, s. 28. 23

Obsahem dané zprávy je lékařské doporučení, důkladná sociální anamnéza, psychologická charakteristika

včetně postojů ke spáchanému trestnému činu a uloţenému trestu a vyhodnocení konkrétního rizika

nebezpečnosti vězně. (HÁLA, Jaroslav. Úvod do teorie a praxe vězeňství. České Budějovice: Vysoká škola

evropských a regionálních studií, 2005, s. 122.) 24

zpětně neovlivnitelný faktor: věk, pohlaví, začátek trestné činnosti, počet odsouzení, apod. 25

akutální, ovlivnitelný faktor: vztahy, bydlení, zaměstnání, finanční situace či postoje 26

JIŘIČKA, Václav a kol. Hodnocení kriminogenních rizik a potřeb odsouzených nástrojem SARPO. Soudce,

2013, roč. XV, č. 10, s. 6 - 7.

17

lávací aktivity, speciální výchovné aktivity, zájmové aktivity a oblast utváření vnějších vzta-

hů.

Během výkonu trestu odnětí svobody mají odsouzení pachatelé trestných činů moţ-

nost se dovzdělávat v různých stupních dle jejich potřeby. Je pro ně zajištěno elementární

vyučování odstraňující různé formy negramotnosti, dále mohou odsouzení navštěvovat Střed-

ní odborné učiliště (organizačně včleněné pod Generální ředitelství VS ČR), v jehoţ odlouče-

ných pracovištích mohou získat výuční list ve vybraných oborech a pověstnou třešničkou na

dortu je moţnost vysokoškolského studia na spolupracujících univerzitách, která je však pří-

stupná pouze nepatrnému zlomku vězněných osob.27

Je bezpochyby vhodné, ţe z výučního

listu není ţádným způsobem patrno, ţe byl získán v průběhu výkonu trestu odnětí svobody a

pro budoucího zaměstnavatele bude mít odborná kvalifikace hodnotu jako jakákoliv jiná do-

saţená v občanském ţivotě. Na druhou stranu budou ale propuštění po určitou dobu značně

limitováni záznamem ve výpisu z Rejstříku trestů, který bude pro zaměstnavatele stěţejním.

2.4 Práce vězňů

Smyslem pracovního zařazení odsouzeného je zejména udrţet u něho určité pracovní

návyky, které si přináší z civilního ţivota. Pokud tyto návyky doposud nemá, je snahou

vypěstovat min. takové, které mu usnadní adaptaci na běţné ţivotní podmínky a ukáţí cestu

legálního získávání obţivy.28

Dle zákona (§ 29 odst. 1 ZVTOS) má odsouzený, který byl

zařazen do práce a je zdravotně způsobilý, povinnost pracovat. Pokud odmítne, závaţně tím

poruší svou povinnost a zpravidla je mu uloţen kázeňský trest (§ 41 odst. 3 ŘVTOS). Mezi

osoby, na které se povinnost pracovat nevztahuje, řadí řád výkonu trestu odnětí svobody v §

41 odst. 2 a) odsouzeného staršího 65 let, b) plně invalidního, c) jehoţ zdravotní stav

neumoţňuje trvalé pracovní zařazení, d) dočasně práce neschopného a e) pokud z povahy

překáţky vyplývá, ţe je jeho pracovní povinnost vyloučena.

Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci svého

provozu, vlastní výroby nebo podnikatelské činnosti anebo smluvně u jiných subjektů (§ 30

odst. 2 ZVTOS). V rámci vlastního provozu se vězni podílejí na základní údrţbě budov a

27 MOTEJL, Otakar a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Vězeňství. 1. vydání. Praha: Wolters

Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 94, 96. 28

Vězeňská sluţba České republiky. Obecná informace o zaměstnávání vězňů [online]. vscr.cz, [cit. 15. února

2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-ostrov-nad-ohri-88/informacni-servis-1610/vzdelavani-a-

zamestnanost-veznu-896/obecna-informace-o-zamestnavani-veznu-2796>.

18

inventáře, úklidu, práci v kuchyni, na pracovišti vlastní výroby je zajišťována výroba

kancelářského a vězeňského nábytku v rámci dřevovýroby a kovovýroby, dále se zhotovují

textilní výrobky pro odsouzené i příslušníky VS a zajišťuje se provoz tiskárny. Další z

moţností je práce u podnikatelských subjektů, k čemuţ musí dát odsouzený písemný souhlas.

Zařazení odsouzeného se uskutečňuje na základě smlouvy o zaměstnání mezi podnikatelským

subjektem a věznicí. Nejčastější náplní práce je kompletace výrobků, balení propagačních

materiálů, lepení obálek či výroba jednoduchých výrobků z oblasti sklářství nebo

strojírenství.29

Pracovní aktivita odsouzeného přispívá zásadním způsobem ke sniţování jeho

případné agresivity, smysluplně naplňuje čas strávený ve vězení a v neposlední řadě má pro

odsouzeného značný význam ekonomický. Z jeho odměny za práci se hradí celá řada poloţek:

výţivné pro děti odsouzeného, náklady na výkon trestu odnětí svobody, případné náklady na

předchozí výkon vazby, atd.30

Zbylá část odměny se po provedení sráţek rozdělí na kapesné a

úloţné. Kapesné můţe odsouzený uţít dle svého rozhodnutí, úloţné je převedeno na účet

odsouzeného (§ 33 odst. 5 ZVTOS). Podle § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a

podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu

odnětí svobody je výše odměny odsouzeného stanovena v závislosti na mnoţství a kvalitě

odvedené práce. Podle druhu vykonávané práce je výše odměny rozdělena do 3 skupin. V I.

skupině je zastoupena práce, pro jejíţ výkon není potřebná odborná kvalifikace a výše

základní sloţky odměny činí 4 500Kč, pro II. skupinu je potřebné vyučení v oboru nebo jiná

odborná kvalifikace a odsouzený můţe získat částku o polovinu vyšší neţ v I. skupině a ve

III. skupině se jedná o zvláště náročné a specializované práce vyţadující zpravidla vyšší neţ

úplné střední vzdělání nebo vyšší neţ úplné střední odborné vzdělání. Za tuto práci můţe

odsouzený obdrţet dvojnásobek odměny v I. skupině, tedy 9 000 Kč (§ 2 odst. 1 a 2 nařízení

vlády č. 365/1999 Sb.). Pracovní podmínky, pracovní doba a podmínky pro uloţení

přesčasové práce u odsouzených se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.

29 HÜTTNEROVÁ, Radoslava. Zaměstnávání vězněných osob v České republice. České vězeňství, 2007,

roč. 15, č. 3, s. 10. 30

HÁLA, Jaroslav. Úvod do teorie a praxe vězeňství. České Budějovice: Vysoká škola evropských a

regionálních studií, 2005, s. 124.

19

3. Vězeňský systém

Trestní zákoník ve svém § 56 odst. 2 stanovuje, ţe o zařazení odsouzeného do určitého

typu věznice rozhoduje soud. Ten taktéţ rozhoduje o tom, zda bude odsouzený z jednoho typu

věznice přeřazen do jiného (§ 57 TZ). V posledních letech ale začaly vyvstávat tendence revi-

dovat současný systém. Někteří odborníci volají po rozšíření pravomocí Vězeňské sluţby ČR

v otázce přeřazování a celkové redukci čtyř základních typů věznic na pouhé dva. Zároveň se

taktéţ objevují polemiky nad moţnou existencí soukromé věznice jako výraz tzv. partnerství

soukromého a veřejného sektoru a s tím spojenými ekonomickými úsporami státu. V následu-

jících stránkách proto podrobím tyto návrhy analýze, doplním je o zahraniční zkušenosti a

vyslovím nad nimi svůj názor. Současně v jedné z podkapitol předloţím své návrhy k řešení

opětovné přeplněnosti českých věznic zaměřené na problematiku trestněprávní politiky státu.

3.1 Soustava věznic

Čtyřčlánková vězeňská soustava je na našem území zavedena jiţ od roku 1994, záko-

nem č. 294/1994 Sb., který pozměnil a doplnil zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí

svobody. Před tím byl trest odnětí svobody diferencovaně vykonáván ve třech nápravně vý-

chovných skupinách (§ 5 odst. 1 zákona č. 59/1965 Sb.).

Trestní zákoník upravuje v § 56 předpoklady rozdělení do jednotlivých věznic. Ve

věznicích s dohledem se nachází pachatelé přečinů spáchaných z nedbalosti, kteří dosud ne-

byli ve výkonu pro úmyslný trestný čin. Ve věznicích s dozorem vykonávají svůj trest pacha-

telé přečinů spáchaných z nedbalosti, kteří jiţ byli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin,

nebo pachatelé, kterým byl tento trest uloţen za úmyslný TČ ve výměře nepřevyšující 3 léta a

současně doposud nebyli ve výkonu trestu pro úmyslný TČ. Do věznic s ostrahou jsou zařa-

zováni pachatelé úmyslných TČ, u kterých nejsou splněny podmínky pro umístění do věznic s

dozorem nebo zvýšenou ostrahou. Zároveň sem mohou být zařazeni i pachatelé, kteří spáchali

přečin z nedbalosti a nebyli zařazeni do věznice s dohledem nebo s dozorem. A do posledního

typu věznice, která je profilována jako věznice se zvýšenou ostrahou, zařadí soud pachatele,

kterým byl uloţen výjimečný trest, trest odnětí svobody za TČ spáchaný ve prospěch organi-

zované zločinecké skupiny, pachatele, kterým byl za zvlášť závaţný zločin uloţen trest odnětí

svobody ve výměře nejméně osmi let a pachatele odsouzené za úmyslné TČ, kteří v posled-

ních pěti letech uprchli z vazby nebo z výkonu trestu. V současné době je v České republice

20

36 věznic.31

Jejich značná většina je profilována jako věznice s dozorem a s ostrahou.32

V

nich vykonává své tresty polovina české vězeňské populace. Nejvíce odsouzených je ve věz-

nicích s ostrahou, poté následují věznice s dozorem, dále věznice se zvýšenou ostrahou a nej-

méně odsouzených se nachází ve věznicích s dohledem.33

Návrh novely trestního zákoníku a zákona o výkonu trestu odnětí svobody počítá s

tím, ţe se aktuální čtyři typy věznic sloučí do dvou. Do věznice s ostrahou budou zařazeni

odsouzení z aktuálních věznic typu dohled, dozor a ostraha a ve věznici se zvýšenou ostrahou

zůstanou odsouzení ze současných stejnojmenných věznic. Věznice s ostrahou mají být poté

vnitřně členěny do třech oddílů, které by se lišily způsobem zabezpečení.34

Z vládního návrhu

je patrná velká snaha o rozšíření pravomocí Vězeňské sluţby ČR (více k zařazovací a přeřa-

zovací pravomoci v následující podkapitole). Dochází k tomu ale dle mého názoru svérázným

způsobem. Veškeré pravomoci soudů týkající se zařazování a přeřazování jim zůstanou pone-

chány, ale vytvoří se nová soustava, jejímţ základem bude v podstatě jen “okopírovaná” a

rozdělená současná soustava, ve které se uměle vytvoří prostor pro širší pravomoci VS ČR.

Při hodnocení návrhu redukce typů věznic je však z mého pohledu zásadní, jak budou dané

věznice fakticky rozděleny, co se týče jejich prostorového uspořádání. Jiţ v současnosti je

běţnou praxí, ţe se v jedné věznici nachází oddělení pro výkon trestu různých typů věznic. To

podle mě není problematické, pokud se v nich nachází typově podobní vězni. Existují ale

věznice (např. věznice Břeclav, Kynšperk nad Ohří, Příbram)35

, ve kterých je zřízené oddělení

pro osoby zařazené do věznice s dohledem (nedbalostní TČ) a zároveň pro osoby zařazené do

věznice s ostrahou (úmyslné TČ). I kdyţ by se tyto osoby teoreticky neměly dostat do styku,

dle slov zaměstnanců věznice Mírov tomu např. i jen z důvodu prostorového uspořádání ob-

jektu nelze zabránit. Nevýhoda různorodosti uspořádání věznic se podle mého názoru odráţí i

v míře zaměstnanosti odsouzených. Např. ve věznici Mírov se nachází tři oddělení (dozor,

ostraha a zvýšená ostraha). Z odsouzených nacházejících se ve zvýšené ostraze ale pracuje

31 Vězeňská sluţba České republiky. Organizační struktura Vězeňské služby České republiky [online]. vscr.cz,

[cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/image/Tiskové%20oddělen%C3%AD%20GŘ%20VS/org_strukt

ura_vscr_01092015.jpg>. 32

Vězeňská sluţba České republiky. Organizační jednotky [online]. vscr.cz, [cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/oj/>. 33

Vězeňská sluţba České republiky. Rychlá fakta [online]. vscr.cz, 9. března 2016 [cit. 10. června 2016].

Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/>. 34

sněmovní tisk ze dne 31. srpna 2015, č. 588, důvodová zpráva, s. 11 - 12 35

Vězeňská sluţba České republiky. Organizační jednotky [online]. vscr.cz, [cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/oj/>.

21

maximálně jejich polovina. Kdeţto z ostatních dvou (volnějších) typů pracují všichni.36

Ve

vazební věznici Olomouc jsou naopak vězni pouze z jednoho typu (dozor) a jejich zaměstna-

nost dosahuje velmi vysokých čísel.37

(Blíţe se problematice zaměstnávání odsouzených vě-

nuji v kapitole 4.) Podle mě není z hlediska výchovného působení a efektivní organizace ţá-

doucí, aby se v jedné věznici nacházeli odsouzení s tak odlišným reţimem zacházení. Klade

to příliš velké nároky na vedení a je těţší dosáhnout uspokojivých výsledků. Souhlasím tedy s

případnou změnou dělení věznic, pokud bude výkon trestu v jednotlivých oddílech oddělen i

fakticky. Faktické oddělení bych navrhovala i v případě, ţe zůstane aktuální čtyřčlánková

soustava.

3.2 Zařazování a přeřazování ve výkonu trestu

V současnosti, jak jiţ bylo zmíněno, rozhoduje o zařazení a případném přeřazení od-

souzeného soud. Činí tak výhradně na základě trestněprávních kritérií (těmi jsou: a) osoba

odsouzeného, jeho kriminální minulost, b) povaha a závaţnost spáchaného trestného činu, c)

výměra uloţeného TOS).38

Pouhá povaha a závaţnost TČ, výměra TOS a recidiva pachatele

ale nemusí dostatečně přesně vyjadřovat povahu a stupeň narušení pachatele a jeho následnou

moţnost nápravy.39

Kromě odsouzeného, kterému byl uloţen výjimečný trest, můţe soud za-

řadit pachatele TČ v podstatě do jakéhokoli typu věznice (§ 56 TZ). Podle zkušeností Vězeň-

ské sluţby ale soudy přistupují k zařazování rozdílně. Obdobně rizikoví pachatelé s téměř

stejnou charakteristikou osobnosti a délkou trestu se pak nacházejí v odlišných typech věz-

nic.40

Do věznice s ostrahou jsou např. zařazování i méně rizikoví odsouzení, kteří jsou tres-

táni za opakovanou bagatelní trestnou činnost. Soudy podle kritiky nemůţou z podkladů, kte-

ré jsou jim dostupné, dostatečně zhodnotit kriminogenní a bezpečnostní hlediska. Vězeňská

sluţba pak musí jako důsledek soudcovského zařazování realizovat několikanásobně vyšší

počet identických programů, aby bylo zaručeno individuální působení. Vedle toho je procesu

přeřazování vytýkán příliš formální přístup. Kaţdoročně soudy projednávají bezmála 2 tisíce

36 dle informací poskytnutých zaměstnancem věznice Mírov

37 Vězeňská sluţba České republiky. Zaměstnávání odsouzených [online]. vscr.cz, 4. května 2016 [cit. 10. června

2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-olomouc-43/informacni-servis-1602/zamestnavani-416/>. 38

PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1 - 139). 2. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2012, s. 762 - 763. 39

Tamtéţ, s. 771. 40

Ministerstvo znovu navrhuje redukci typů věznic ze čtyř na dva [online]. ceska-justice.cz, 21. května 2015 [cit.

10. června 2016]. Dostupné na <http://www.ceska-justice.cz/2015/05/ministerstvo-znovu-navrhuje-redukci-

typu-veznic-ze-ctyr-na-dva/>.

22

ţádostí o přeřazení, při kterých ale stejně vycházejí jen z podkladů poskytnutých Vězeňskou

sluţbou. Soudy jsou tak zahlceny agendou, která je vnímána jako obtíţ.41

Vládou navrhované řešení by mělo být následující: Do nových dvou typů věznic bude

nadále zařazovat soud. Případné přeřazování taktéţ zůstane teoreticky v jeho pravomocích.

Teoreticky říkám z toho důvodu, ţe o velké většině faktického přeřazení bude rozhodovat

Vězeňská sluţba, protoţe v prvním typu věznice, která má být rozdělena do třech oddílů, bu-

de více neţ 90 %42

současné vězeňské populace.43

Domnívám se ale, ţe vytváření nové sou-

stavy pro zvýšení pravomocí VS ČR je nadbytečné.

Souhlasím s tím, ţe soudci, ač jsou ve svém oboru odborníci, nemají dostatečné vzdě-

lání ve vědách zkoumajících osobnost pachatele. Obţalovaného mají moţnost pozorovat jen u

nařízených jednání, a to v omezené míře. Při zkoumání, jak sjednotit rozhodnutí soudů, jsem

se z počátku zabývala moţností vytvořit metodiku, s jejíţ pomocí by soudci efektivněji zařa-

zovali odsouzené osoby. Dospěla jsem ale k závěru, ţe by její vytvoření bylo polovičním ře-

šením vyţadujícím další nároky na soudce. Navíc by se na jejím zpracování museli podílet i

odborníci z mimosoudního prostředí a to by představovalo zásah do nezávislosti moci soudní.

Domnívám se tedy, ţe by o zařazování odsouzených měla z důvodu efektivnosti rozhodovat

sama VS ČR. Respektive její komise, která by se po dostatečné době pozorování odsouzeného

shodla na jeho zařazení do určitého typu věznice.

První veřejný ochránce práv Otakar Motejl ve své publikaci označuje soudcovské roz-

hodování o přeřazení za pouhé reprodukování a zformalizování názoru Vězeňské sluţby.44

Vydání takového rozhodnutí předchází ještě dle § 324 TŘ povinnost nařídit veřejné zasedání

a vyslechnout odsouzeného. Na základě předchozího by podle mě i v rozhodování o přeřazení

měla hrát primární roli VS ČR. Zaměstnanci VS, kteří jsou s odsouzenými téměř v denním

styku, dokáţou nejlépe zhodnotit jejich plnění programu zacházení a celkové chování. Soudní

rozhodování představuje nadbytečný proces.

Postup, kdy o vnější diferenciaci rozhoduje soud, je podle zahraničních zkušeností jiţ

překonaný a měl by být nahrazen metodou hodnocení rizik a potřeb pachatele. Česká republi-

41 sněmovní tisk ze dne 31. srpna 2015, č. 588, důvodová zpráva, s. 9 - 10

42 Vyvozeno na základě aktuálních statistických údajů VS ČR. (Vězeňská sluţba České republiky. Rychlá fakta

[online]. vscr.cz, 9. března 2016 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-

19/informacni-servis/rychla-fakta/>.) 43

sněmovní tisk ze dne 31. srpna 2015, č. 588, důvodová zpráva, s. 11 - 12 44

MOTEJL, Otakar a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Vězeňství. 1. vydání. Praha: Wolters

Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 11.

23

ka patří v evropském měřítku mezi poslední země, které tento postup aplikují.45

Např. ve Vel-

ké Británii, Itálii, Nizozemsku, sousedním Rakousku, Německu a skandinávských zemích je

rozhodování o zařazování a přeřazování svěřeno orgánům vězeňské správy. Je vyzdvihována

především pruţnost a efektivnost tohoto systému, ke které přispívá metoda posuzování rizik a

potřeb.46

Ta byla v České republice zavedena v podobě prediktivního nástroje SARPO47

.

Myslím si, ţe jeho existence představuje podstatný základ, který má spolu s přenesením zařa-

zovací a přeřazovací pravomoci vysoký potenciál zefektivnit fungování českého vězeňství.

Uvědomuji si, ţe rozhodování o zařazení (a o přeřazení) je v podstatě rozhodováním o

trestu, které by měl činit soud (čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republi-

ky). Tento argument byl také hlavním důvodem, proč Ústavní soud České republiky v roce

1994 zrušil ustanovení § 9 a § 9a zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve

znění zákona č. 294/1993 Sb., ve kterých bylo nově stanoveno, ţe o přeřazování odsouzených

z jednoho typu věznice do druhé rozhoduje ředitel věznice a přezkum tohoto správního roz-

hodnutí se svěřuje okresním soudům. Parlament ČR argumentoval, ţe důvodem aktualizované

právní úpravy bylo neosvědčené rozhodování soudů, které nebylo adekvátní a pruţné. Záro-

veň však zákonodárci chtěli vyhovět poţadavkům dělby moci a v ustanovení § 9a stanovili, ţe

odsouzený, jehoţ postavení ve výkonu trestu bylo rozhodnutím ředitele věznice zhoršeno, se

můţe domáhat soudní ochrany. Ústavní soud ale ve svém nálezu uvedl, ţe trest má nejen svou

kvantitativní dimenzi, ale i kvalitativní, která vypovídá o tom, v jakém rozsahu a jakým způ-

sobem je zasaţena lidská svoboda a důstojnost. Jak rozhodnutí původní (o zařazení), tak od-

vozené (o přeřazení) je třeba povaţovat za rozhodnutí o trestu. Moţný soudní přezkum Ús-

tavní soud označil za nedostatečný, protoţe se soud dostává k rozhodování o způsobu výkonu

trestu nejdříve a výlučně aţ jako soud druhého stupně.48

Tento nález zdůrazňující exkluzivitu

soudního rozhodování, označil Otakar Motejl za do jisté míry absurdní. Vnitřní diferenciace

řízená VS ČR můţe mít podle jeho poznatků dalekosáhlejší důsledky neţ vnější diferenciace

45 KARABEC, Zdeněk. Trestní politika – vstup do problematiky. In VANDUCHOVÁ, Marie, GŘIVNA, Tomáš

(ed). Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, 2008, s. 102. 46

SOLNAŘ, Vladimír, VANDUCHOVÁ, Marie. Systém českého trestního práva. III. Tresty a ochranná

opatření. Praha: Novatrix, s. r. o., 2009, s. 73. 47

Podrobněji: JIŘIČKA, Václav a kol. Hodnocení kriminogenních rizik a potřeb odsouzených nástrojem SAR-

PO. Soudce, 2013, roč. XV, č. 10, s. 5 - 10. 48

nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 1994, sp. zn. Pl. ÚS 5/94, bod III., IV.

24

soudem. Zařazení do I. či III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace můţe být totiţ důleţitější

neţ to, zda je odsouzený zařazen do věznice s ostrahou či zvýšenou ostrahou.49

Domnívám se, ţe nelze zarputile lpět na podmínce soudcovského rozhodování o pře-

řazení, pokud se stalo pouhým formálním potvrzováním jiţ vyslovených závěrů. Je ale samo-

zřejmě potřeba, aby odsouzení měli moţnost vyuţít opravných prostředků a veškerých svých

práv. Současně jestliţe z předloţených závěrů vyplývá, ţe soudcovské zařazování negativně

ovlivňuje chod vězeňského systému, domnívám se, ţe je v zájmu celé společnosti spíše zvýšit

šance odsouzených na reintegraci, neţ setrvávat u stávajícího neefektivního (leč z hlediska

dělby moci řádného) postupu. Jednotlivé typy věznic se liší způsobem vnějšího střeţení a za-

jišťováním vnitřní bezpečnosti, nikoliv však rozsahem práv a povinností.50

Jestliţe se tedy

práva vězněných osob v jednotlivých typech věznic neliší, nevidím důvod, proč by o zařazení

nemohla rozhodovat VS ČR.

Pokud by obě zmíněné pravomoci byly přeneseny na VS ČR, ztrácelo by smysl opě-

tovně umoţnit přezkum rozhodnutí soudům. Ministerstvo spravedlnosti počátkem měsíce

června vzneslo návrh, ţe by zastoupilo roli odvolacího orgánu.51

Domnívám se, ţe tuto pro-

blematiku bude potřeba podrobit hlubší diskuzi a najít řešení, které by minimalizovalo moţný

korupční potenciál VS ČR a zároveň opětovně nezatíţilo soudy.

Jestliţe se však v právní sféře na toto nezmění názor, přikláním se k nově navrhované

restrukturalizaci vězeňského systému. Tedy existenci pouhých dvou typů věznic, kdy v prv-

ním typu bude 90 % vězeňské populace a VS ČR si ji dále zařadí dle potřebných hledisek,

aniţ by tím bylo zasahováno do vyţadované pravomoci soudů.

49 MOTEJL, Otakar a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Vězeňství. 1. vydání. Praha: Wolters

Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 11. 50

KALVODOVÁ, Věra. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář. Praha: Wolters

Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 43. 51 Změna v organizaci věznic vázne, poslancům se nelíbí přílišný vliv ředitelů [online]. ceska-justice.cz, 8. červ-

na 2016 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na <http://www.ceska-justice.cz/2016/06/zmena-v-organizaci-veznic-

vazne-poslancum-se-nelibi-prilisny-vliv-reditelu/>.

25

3.3 Soukromé věznice

Soukromý sektor se jiţ v současnosti podílí na výkonu trestu odnětí svobody. Pře-

váţně se však jedná o činnost podpůrnou, umoţňující realizaci samotného výkonu trestu

(např. údrţba a opravy budov a pozemků, zásobování potravin, materiálu, či zajišťování vzdě-

lání). Největší přispění soukromého sektoru můţeme vidět především ve vytváření pracovních

pozic pro vězněné osoby. Jinak je ale výkon vězeňství zcela v rukou státu. To s sebou přináší

taktéţ určité nevýhody, na něţ kritici tohoto způsobu vedení aktivně upozorňují a navrhují

svěřit výkon trestu soukromým firmám, které nejsou tak svázané zákonem a mohly by snáze

problémy (čítající zejména přeplněnost a finanční nákladnost) řešit.

Mezi nejčastější argumenty patří, ţe řízení vězeňského systému státem je neefektivní,

rigidní a finančně náročné. Naproti tomu soukromé firmy nejsou svázané ţádnými omezení-

mi, nemají taxativně vymezené úlohy a předepsané základní cíle. Neovlivňuje je taktéţ fluk-

tuace zaměstnanců či řídících pracovníků v důsledku změn politické situace. Cílem kaţdé

firmy je efektivní fungování bez plýtvání financí.52

V současné právní úpravě se hovoří o

moţnosti zapojení soukromého sektoru pouze v jednom ustanovení, a to v § 13 ZVTOS, který

se týká místa výkonu trestu. Dle jeho znění můţe ministr zřídit věznici i v jiném objektu, neţ

který je ve správě Vězeňské sluţby, pokud s tím vlastník takového objektu souhlasí a uzavře

smlouvu o zřízení věcného břemene. Objekt, ve kterém je věznice zřízena, spravuje a provo-

zuje vlastník objektu na základě smlouvy uzavřené s Vězeňskou sluţbou. Vězeňská sluţba

však odpovídá za střeţení, zacházení s odsouzenými a dodrţování zákonných podmínek vý-

konu trestu. V těchto objektech rovněţ provádí státní stavební dohled. V ţádném jiném usta-

novení zákon výslovně nepočítá s participací soukromého sektoru. Ač nelze popřít jisté výho-

dy plynoucí z firemního způsobu vedení, je potřeba se zabývat mírou participace soukromní-

ka a jeho vlivem na plnění účelu výkonu trestu.

Šramel rozlišuje 5 základních modelů privatizovaného vězeňského systému, které

představují odstupňovanou škálu účasti: model soukromých sluţeb, model soukromé výstav-

by, model soukromého řízení, model převzetí soukromou firmou a model soukromého vlast-

nictví a provozování.53

Ve většině případů si ale stát ponechává základní odpovědnost za sa-

52 ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č. 1, s. 32.

53 ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č. 2, s. 27.

26

motné odnětí svobody a zprošťuje se většiny závazků spojených s výkonem trestu.54

Je

nicméně otázkou, do jaké míry se slučuje zájem na efektivním podnikovém řízení a výkonu

citlivé oblasti odnětí svobody.

Odpověď na tuto otázku mohou poskytnout zahraniční zkušenosti. Jako inspirační

zdroj jsou typicky uváděny Spojené státy americké. Soukromé věznice existují ale i v Austrá-

lii, Jihoafrické republice, na Novém Zélandu a v některých evropských státech - např. Francii,

Belgii, Estonsku a Velké Británii. Kaţdá země přistupuje k ingerenci soukromého sektoru

odlišným způsobem.55

Chtěla bych se zaměřit především na negativa soukromých věznic,

která je potřeba předem důkladně zhodnotit. Spojené státy americké mají s provozováním

soukromých věznic dlouholeté zkušenosti, a proto budu prezentovat informace právě z této

země.

Ještě v roce 2004 byly v USA 4 soukromé věznice, dnes je to jiţ překvapivých 100.

Přestoţe však statisticky kriminalita klesá, vězeňská populace stále roste. Za příčinu lze ozna-

čit masivní rozmach vězeňského průmyslu. Pro soukromníka představuje zaměstnávání vězňů

vysoké finanční úspory a pro vězení důleţitý příjem. Toho začaly vyuţívat i světové korpora-

ce typu Boeing, Motorola, Microsoft a mnoho dalších. Soukromé věznice dostávají od státu

na kaţdého vězně fixní částku, nezávisle na reálných provozních výdajích. Pokud k tomu

přičteme zisky od soukromníků za zaměstnávání vězňů, můţe být provozování soukromé

věznice v USA velmi výnosným byznysem.56

Soukromníci nechtějí o levné pracovní síly při-

jít, a tak se spojují s majiteli věznic a společně vytvářejí vězeňsko-průmyslový komplex. Ten

vyvíjí silnou lobby za zavírání co největšího mnoţství lidí na co nejdelší dobu.57

Jedná se o

velmi provázaný systém, který v podstatě ţiví sám sebe.58

A i kdyţ můţe soukromá věznice

zpočátku přinést některé výhody (např. rychlé sníţení přeplněnosti věznic a nákladů na výkon

trestu), jsou podle mě klíčové výsledky dlouhodobého fungování. Jak je ale patrno z americ-

kého příkladu, primární účel trestu můţe být v průběhu let ohroţen upřednostňovanými sou-

kromými zájmy.

54 NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výkon trestu odnětí svobody v nestátních objektech. In VANDUCHOVÁ, Marie,

GŘIVNA, Tomáš (ed). Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, 2008, s. 210. 55

ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č. 1, s. 34. 56

Tamtéţ 57

SUŠÁNKA, Václav. Soukromá věznice - lék na problémy vězeňství? České vězeňství, 2005, č. 5, s 21. 58

PELAEZ, Vicky. The prison industry in the United States: Big Business or new form of slavery? [online].

globalresearch.ca, 31. března 2014 [cit. 10. června 2016]. Dostupné na <http://www.globalresearch.ca/the-

prison-industry-in-the-united-states-big-business-or-a-new-form-of-slavery/8289>.

27

Mezinárodní studie z roku 2013 se zabývala přínosem soukromých věznic právě z

dlouhodobého hlediska a dospěla k závěru, ţe si nevedou o nic lépe, neţ veřejné věznice.

Věznice negarantovaly sníţení nákladů a spíše podněcovaly poptávku po vězeňské populaci.

Podle autora je primárním problémem privatizace tendence podřizovat vše jednomu cíli - a to

dosaţení maximálních profitů. To vede ke snaze uvězňovat co největší počet lidí za co nej-

menší náklady (spojené se sniţováním platového ohodnocení zaměstnanců a celkově posky-

továním méně kvalitních sluţeb).59

Jak dodává Šramel, historické zkušenosti potvrdily, ţe

zavedení trhového mechanismu vedlo k politické manipulaci60

, korupci a zneuţívání odsou-

zených. Od soukromých entit totiţ nelze očekávat, ţe budou pouhou pasivní součástí. Ty se

naopak dle praxe projevují jako agresivní trhoví hráči, kteří se dokáţou adaptovat na různé

situace.61

Oblast výkonu trestu je ale specifická tím, ţe je v ní zasahováno do lidských svobod

a nelze tak podle mého názoru dosáhnout očekávaných výsledků jako u běţné soukromopráv-

ní korporace. Tam se firma v podstatě nemusí ohlíţet na své personální sloţení. Kdeţto indi-

viduální přístup je ve vězeňství klíčový. Efektivnost vězeňského systému je potřeba hodnotit

mírou recidivy (a nikoliv na základě finančních úspor). Zájem soukromníka se však bude dle

mého názoru ve finále vţdy týkat pouze financí.

Česká republika jiţ jednu poměrně krátkou a povrchní zkušenost se soukromou vězni-

cí má. Návrh vybudovat první soukromou věznici byl po letech příprav schválen vládou v

roce 2008. V roce 2011 byl projekt pozastaven, aniţ by se do té doby zahájila její výstavba.

Odůvodněním bylo, ţe se sníţila naléhavost výstavby a situace se dá řešit jinými alternativa-

mi. Ovšem jen za samotné poradenství bylo vyplaceno 25 milionů korun.62

Otázkou zůstává,

zda se jedná jiţ o důsledek soukromého lobbingu, či zda byly náklady odůvodněné. V nově

59 MASON, Cody. International growth trends in prison privatization [online]. sentencingproject.org, září 2013

[cit. 10. června 2016], s. 11-12. Dostupné na <http://sentencingproject.org/wp-

content/uploads/2015/12/International-Growth-Trends-in-Prison-Privatization.pdf>. 60

Vedle lobbingu politiků docházelo i k silnému ovlivňování části odborné veřejnosti, konkrétně akademiků. V

USA byly odhaleny případy, kdy významní vysokoškolští profesoři propagující privatizaci vězeňského systému

přiznali, ţe byli financováni významnými firmami, pro které záměrně zkreslovali výsledky výzkumu ve pro-

spěch privatizace. (ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č.

2, s. 30.) 61

ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č. 1, s. 34. 62

MENZELOVÁ, Kateřina. Další fiasko PPP projektu: 25 milionů na věznici, která nebude [online].

ceskapozice.lidovky.cz, 5. srpna 2012 [cit. 10. června 2016]. Dostupné na <http://ceskapozice.lidovky.cz/dalsi-

fiasko-ppp-projektu-25-milionu-za-veznici-ktera-nebude-p42-/tema.aspx?c=A120801_044441_pozice_74285>.

28

vydané Koncepci vězeňství do roku 2025 její autoři ale opět navrhují větší provázání soukro-

mého a veřejného sektoru.63

Po zhodnocení přednesených argumentů se domnívám, ţe výstavba soukromé věznice

v České republice není vhodná. “Svěření vězeňského systému do rukou soukromých subjektů

by mohlo být v zemi, kde je propojení různých finančních skupin se státním sektorem veřejným

tajemstvím, velmi nebezpečné.”64

Osobně jsem přesvědčena, ţe ve výkonu trestu odnětí svo-

body by měl mít dominantní postavení stát. Právě on uplatňuje veřejnou moc vůči odsouze-

ným, kteří mají po dobu výkonu trestu omezeny nebo pozastaveny některé ze základních práv

a svobod.65

Se zapojením soukromého sektoru souhlasím pouze v oblasti zajišťování sluţeb

pro věznice.

3.4 Přeplněnost věznic

Před prezidentskou amnestií z ledna roku 2013 se ve věznicích nacházelo 22 644 osob.

Z nich bylo téměř 6 500 propuštěno.66

Pokud se podíváme na statistický údaj za květen roku

2016, zjistíme, ţe v současnosti je ve věznicích 22 000 osob.67

O přínosu tohoto hromadného

omilostnění z dlouhodobého hlediska lze tedy nesporně pochybovat. Podle předsedy Okresní-

ho soudu Praha - západ bylo jiţ od počátku zřejmé, ţe nejde o systémové řešení přeplněnosti

věznic, ale o pouhé odsunutí problému na později.68

Jaký krok má tedy potenciál ovlivnit opě-

tovnou přeplněnost věznic? Jako moţnost se nabízí rekonstrukce stávajících věznic nebo vý-

stavba nových, a to i tzv. soukromých, o kterých jsem pojednávala v předchozí kapitole. Dle

63 Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Koncepce vězeňství do roku 2025 [online]. ceska-justice.cz, [cit.

10. června 2016], s. 142. Dostupné ke staţení na <http://www.ceska-justice.cz/2016/01/pelikan-predstavil-

koncepci-vezenstvi-kasacni-stiznost-proti-rozhodnuti-soudu-o-dohnalovi-nepoda/>. 64

ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č. 2, s. 31 - 32. 65

NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výkon trestu odnětí svobody v nestátních objektech. In VANDUCHOVÁ, Marie,

GŘIVNA, Tomáš (ed). Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, 2008, s. 215. 66

Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězeňské populace v České republice za měsíc

leden 2013 [online]. vscr.cz, 11. února 2013 [cit. 10. června 2016], s. 2. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%ADčn%C3%AD%20

statistické%20hlášen%C3%AD%20/2013/MSH01-2013.pdf>. 67

Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězněných osob ve vazebních věznicích,

věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence Vězeňské služby České republiky za měsíc květen 2016

[online]. vscr.cz, 14. června 2016 [cit. 15. června 2016], s. 2. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%ADčn%C3%AD%20

statistické%20hlášen%C3%AD%20/2016/MSH05-2016.pdf>. 68

FRANC, Petr. Nevyužitá šance, aneb proč jsou po třech letech věznice opět přeplněné [online]. epravo.cz, 9.

února 2016 [cit. 5. června 2016]. Dostupné na <http://www.epravo.cz/top/efocus/nevyuzita-sance-aneb-proc-

jsou-po-trech-letech-veznice-opet-preplnene-

100442.html?utm_medium=email&utm_source=newsletter&utm_campaign=novinky-epravo-cz-9-2-2016>.

29

mého názoru se ale nejedná o efektivní řešení. Stanovisko Evropského výboru pro zabránění

mučení a nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání dokládá, ţe některé země, které

se snaţily problém přeplněnosti řešit výstavbou nových věznic, se následně potýkaly se zvy-

šující se vězeňskou populací, která úměrně rostla s další kapacitou.69

Podle mě je potřeba se

zaměřit spíše na trestněprávní politiku státu. Jedině změna systému můţe dle mého názoru

ovlivnit výši vězeňské populace z dlouhodobého hlediska.

Nejprve bych se ráda vyjádřila ke krátkodobým trestům. Z 18 850 osob, které byly v

roce 2015 odsouzeny k trestu odnětí svobody, byl 5 528 z nich uloţen trest do 1 roku. Ze sta-

tistických údajů za poslední 4 roky je patrná vzrůstající tendence ukládání trestů v této dél-

ce.70

Odborníci se ale neshodují na tom, jak dlouhé odnětí svobody lze povaţovat za krátko-

dobý trest. Existují návrhy tří, šesti, devíti, ale i dvanácti měsíců odnětí svobody.71

Do jaké

míry funguje výchovná funkce trestu u krátkodobých odnětí svobody, je stále předmětem dis-

kuze. Jak jsem jiţ uvedla v 1. kapitole, přikláním se spíše k té části odborné veřejnosti, která

tvrdí, ţe u trestu kratšího šesti měsíců nelze očekávat splnění účelu výkonu trestu.72

Mezi léty

1998 - 2000 proběhl v České republice výzkum, který potvrdil odborná stanoviska, ţe krátko-

dobé nepodmíněné tresty odnětí svobody nedokáţou zabránit rozvoji kriminálního chování.

Ze zkoumaného vzorku osob se jich téměř 90 % dopustilo recidivy. Státní zástupci, soudci,

ředitelé věznic a probační úředníci účastnící se tohoto výzkumu shodně označili za nejniţší

výměru, která ještě splňuje účel trestu, délku šesti měsíců.73

V loňském roce bylo na 6 měsíců

nepodmíněného odnětí svobody odsouzeno více neţ 1 300 osob.74

Pokud by těmto osobám

byl uloţen alternativní trest, sice by to samo o sobě razantně nezlepšilo přeplněnost, ale spolu

s dalšími opatřeními je zde jiţ větší potenciál. Navrhovala bych tedy vloţit do Trestního zá-

koníku ustanovení, ţe se za nejkratší délku trestu odnětí svobody povaţuje 6 měsíců.

Pokud jsem v předchozím odstavci zmínila alternativní tresty, myslím si, ţe u trestu

domácího vězení je zapotřebí upozornit na stálou neexistenci elektronického monitoringu. Jiţ

69 Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestání. Standardy CPT.

[online]. cpt.coe.int, 2002 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na <http://www.cpt.coe.int/lang/cze/cze-

standards.pdf>. 70

Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2015…, s. 86. 71

SOLNAŘ, Vladimír, VANDUCHOVÁ, Marie. Systém českého trestního práva. III. Tresty a ochranná

opatření. Praha: Novatrix, s. r. o., 2009, s. 54. 72

ROZUM, Jan. Vybrané problémy sankční politiky. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2005, s.

95. 73

Tamtéţ, s. 58. 74

Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2015…, s. 86.

30

od roku 2010, kdy byl tento druh trestu zaveden, se Ministerstvo spravedlnosti stále neúspěš-

ně pokouší uvést monitorovací systém do praxe.75

Soudci si stěţují, ţe bez elektronických

náramků nemá smysl trest domácího vězení ukládat, protoţe jej odsouzení jednoduše obchá-

zejí.76

Elektronický monitoring by nejen zvýšil počty odsouzených s uloţeným trestem domá-

cího vězení a podpořil tím vyuţívání alternativních trestů, ale podle některých odborníků by

mohl ulevit i vazebním věznicím. Konkrétně by jím měla být nahrazena tzv. útěková vazba.77

Dle mého názoru je ale vyuţití elektronického monitoringu u útěkové vazby diskutabilní a

muselo by být vţdy individuálně posuzováno.

Vedle uvedeného bych chtěla ještě poukázat na ukládání trestu odnětí svobody za TČ

zanedbání povinné výţivy (§ 196 TZ). V loňském roce bylo více neţ 1 200 osob neplnících

svou vyţivovací nebo zaopatřovací povinnost odsouzeno k trestu odnětí svobody.78

Oslovení

soudci a státní zástupci se ale ve velké míře shodují, ţe by měl být tento TČ dekriminalizo-

ván. Jedná se podle nich o typicky civilní spor, jehoţ vyšetřování představuje značnou část

činnosti policie. Reálná vymahatelnost je ale ve vězení velmi nízká (i vzhledem k aktuální

míře zaměstnanosti)79

, je proto odborníky navrhováno, aby bylo nezaplacené výţivné vymá-

háno exekučně.80

Domnívám se, ţe pokud není pro odsouzeného, který v civilním ţivotě ne-

plnil své povinnosti, ve věznici jistota práce, míjí se trest účinkem. Přikláněla bych se tedy k

úplné dekriminalizaci nebo alespoň k moţnosti ukládat pouze alternativní tresty. Tento krok

by jistě pomohl přeplněným věznicím.

Naopak nesouhlasný pohled mám na návrh Ministerstva spravedlnosti automaticky

podmíněně propouštět odsouzené s uloţeným trestem odnětí svobody do 3 let po vykonání

třetiny trestu.81

Přikláním se k názoru Nejvyššího státního zástupce, ţe by tento krok mohl

vést k inflaci přísných trestů. Pokud by totiţ soudci věděli, ţe bude odsouzený po jedné třeti-

75 Vězeňská sluţba České republiky. Elektronický monitoring odsouzených [online]. vscr.cz, 3. března 2010 [cit.

15. června 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/>. 76

SCHEINOST, Miroslav a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro kriminologii a sociální

prevenci, 2014, s. 104. 77

Válková chce elektronické náramky i místo vazby. Žalobci souhlasí [online]. zpravy.idnes.cz, 30. ledna 2015

[cit. 15. června 2016]. Dostupné na <http://zpravy.idnes.cz/helena-valkova-naramky-nahrada-vazby-domaci-

vezeni-fwx-/domaci.aspx?c=A150129_192413_domaci_aba>. 78

Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2015…, s. 95. 79

Vězeňská sluţba České republiky. Rychlá fakta [online]. vscr.cz, 9. března 2016 [cit. 15. června 2016].

Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/>. 80

SCHEINOST: Sankční politika pohledem praxe…, s. 60. 81

Automatické propuštění vězňů může výrazně zvýšit kriminalitu [online]. moravskoslezsky.denik.cz, 21. března

2012 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na <http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/automaticke-

propousteni-veznu-muze-zvysit-kriminalitu-20120321.html>.

31

ně výkonu trestu propuštěn, pravděpodobně by je to nutilo ukládat tvrdší tresty.82

Podle soud-

ců by tento krok mohl vést k nárůstu drobné majetkové kriminality a trest by ztratil výchovný

účinek.83

82 ZEMAN: Vězni by mohli vyrábět nábytek do justičních kanceláří [online]. tyden.cz, 27. března 2012 [cit. 15.

června 2016]. Dostupné na <http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/zeman-vezni-by-mohli-vyrabet-

nabytek-do-justicnich-kancelari_229452.html>. 83

Automatické propuštění vězňů může výrazně zvýšit kriminalitu [online]. moravskoslezsky.denik.cz, 21. března

2012 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na <http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/automaticke-

propousteni-veznu-muze-zvysit-kriminalitu-20120321.html>.

32

4. Zaměstnávání odsouzených

Věznice jako totalitní instituce “pohlcuje” vězně na 24 hodin denně. Ţivot v ní je for-

málně řízený, do detailů propracovaný, a tím také bohuţel vzbuzující falešný pocit stability a

bezpečí. Tento vězeňský izolacionismus je ale nutné překonat a připravit vězně na ţivot po

propuštění bez vyţadované disciplíny a řádu.84

Právě práce pomáhá odsouzeným vštěpovat si

návyky, rozvíjet osobnost a převzít určitou míru odpovědnosti za své chování.85

Pracovní za-

řazení dle mého názoru představuje více neţ jen smysluplnou náplň času ve vězení. Získané

pracovní zkušenosti můţou po propuštění usnadnit návrat do společnosti a vydělané peníze

umoţňují odsouzeným splatit, či alespoň sníţit objem svých dluhů. A to má dle mého názoru

nepochybný vliv na jejich recidivu.

Cílem této kapitoly je analýza současného stavu zaměstnanosti odsouzených, vytyčení

největších problémů a představení návrhů, které by dle mého názoru zefektivnily fungování

systému. Výsledky teoretického zkoumání jsou poté doplněny o praktický výzkum mezi věz-

něnými osobami, s jehoţ výsledky se můţe čtenář seznámit v 5. kapitole.

4.1 Aktuální stav zaměstnanosti ve věznicích

Podle statistické ročenky Vězeňské sluţby bylo v roce 2015 zaměstnáno všemi for-

mami práce86

průměrně 8 238 osob z celkového počtu 14 972 odsouzených způsobilých k

vykonávání práce. Oproti předchozímu roku87

došlo k poklesu reálné zaměstnanosti z 60,97

% na 55,02 %. Zvýšil se sice průměrný počet odsouzených zaměstnaných jednotlivými for-

mami práce, ale zároveň vzrostl i počet odsouzených způsobilých k vykonávání práce o více

neţ 2 tisíce, coţ v celkovém měřítku znamená sníţení reálné zaměstnanosti.88

Z přiloţené

84 HÁLA, Jaroslav. Teorie a praxe vězeňství I: Prevence mimořádných událostí ve výkonu vazby. České

Budějovice: Jihočeská univerzita, 1996, s. 15. 85

Podrobněji: HALUZOVÁ, Soňa, BLANDA, Robert. Při práci utíká trest rychleji. České vězeňství, 2009, č. 2,

s. 14, 16. 86

pracoviště ve vnitřním provozu, vlastní výroba, provozovny Střediska hospodářské činnosti, práce u podnika-

telských subjektů nebo zaměstnáváni ostatními formami – ve vzdělávacích a terapeutických programech a při

pracích pro zajištění běţného provozu věznice 87

Vězeňská sluţba České republiky. Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2014 [online]. vscr.cz,

[cit. 20. března 2016], s. 33. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Statistické%20ročenky/Rocenka

_2014.pdf>. 88

Vězeňská sluţba České republiky. Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2015 [online]. vscr.cz,

[cit. 5. června 2016], s. 36. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Statistické%20ročenky/Ročenka

_2015.pdf>.

33

tabulky, kterou jsem vytvořila z informací obsaţených ve statistických ročenkách z let 2006 -

201589

, je moţné vyčíst, ţe se reálná zaměstnanost po nárůstu v roce 2007 stabilně pohybuje

kolem 60 % s větším výkyvem v roce 2013, který byl ovlivněn amnestií prezidenta republiky,

jíţ došlo k propuštění více nezaměstnaných osob neţ pracovně zařazených, a s 5% rozdílem

oproti loňskému roku způsobeným zvýšením počtu vězněných osob.

Jiţ v tuto chvíli bych ráda vyjádřila svůj názor týkající se způsobu hodnocení

zaměstnanosti. Mezi zaměstnané jsou samozřejmě zařazeni odsouzení pracující ve vnitřním

provozu, vlastní výrobě, v provozovnách Střediska hospodářské činnosti a u podnikatelských

subjektů. Současně jsou ale za zaměstnané povaţováni odsouzení zajišťující bezplatně

89 Vězeňská sluţba České republiky. Statistické ročenky Vězeňské služby České republiky 2006 - 2015 [online].

vscr.cz, [cit. 5. června 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-

servis/statistiky-a-udaje-103/statisticke-rocenky-1218/statisticke-rocenky-vezenske-sluzby>.

reálná zaměstnanost

počet pracujících od-

souzených

počet odsouzených způso-

bilých k výkonu práce

2006 46,87 % 6 262 13 359

2007 59,21 % 7 737 13 066

2008 60,09 % 8 233 13 701

2009 57,99 % 8 525 14 701

2010 62,35 % 9 417 15 103

2011 59,63 % 9 630 16 151

2012 58,83 % 9 890 16 812

2013 67,60 % 7 901 11 688

2014 60,97 % 7 785 12 769

2015 55,02 % 8 238 14 972

34

kaţdodenní chod věznice a pro mě velmi překvapivě i odsouzení zařazení do vzdělávacích a

terapeutických programů. Za předpokladu, ţe bychom za zaměstnané povaţovali jen osoby,

které vykonávají určitou činnost za peníze, reálná zaměstnanost by dosahovala necelých 40

%.90

Dle mého názoru je práci a terapii potřeba důsledně oddělovat a nenavyšovat takto uměle

statistické údaje, ačkoliv to třeba není zamýšleným cílem. Problém v této situaci můţe činit

fakt, ţe nezřídka kdy dochází k souběhu jednotlivých aktivit, jako je vzdělávání či

terapeutické programy se zaměstnáváním a mohou tedy být postaveny naroveň. Mnozí

odsouzení tak musí učinit rozhodnutí, zda si zvýší kvalifikaci studiem, nebo upřednostní

pracovní zařazení s nárokem na odměnu.91

Navrhovala bych tedy efektivnější organizační

řešení, kdy by i odsouzení, účastnící se různorodých programů, měli moţnost pracovat, např.

v několikasměnných provozech či i v rámci tzv. půlení, kdy na jedno pracovní místo připadají

dva odsouzení a dochází k jejich střídání. Rozhodně bych ale doporučila změnit kritéria,

podle kterých je osoba povaţována za pracovně zařazenou a tím přiblíţila statistické údaje

reálnému stavu.

Zaměstnanci kanceláře Veřejného ochránce práv prováděli v letech 2014 - 2015 sys-

tematické návštěvy ve věznicích a dospěli k závěru, ţe se reálná zaměstnanost pohybuje ko-

lem 35 %. Důvodem podle nich nicméně není neochota odsouzených pracovat (práci odmítá

jen minimum vězňů), ale nedostatek pracovních míst.92

Obecně se k faktorům ovlivňujícím

zaměstnanost v jednotlivých věznicích vyjadřuje na svých stránkách sama Vězeňská sluţba.

Podstatné jsou podle ní prostorové moţnosti věznice, které jsou velmi často nedostačující a

napjatý státní rozpočet neumoţňuje rekonstrukci stávajících objektů či výstavbu nových. Vý-

znamnou roli hraje taktéţ kategorizace věznic. Diferencované zařazení odsouzených na zá-

kladě spáchané trestné činnosti a míry nebezpečnosti se poté odráţí na bezpečnostních opat-

řeních a tím i moţnosti zařazovat odsouzené na vnější pracoviště bez přímého střeţení. Dále

90 Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Koncepce vězeňství do roku 2025 [online]. ceska-justice.cz, [cit.

20. března 2016], s. 11. Dostupné ke staţení na <http://www.ceska-justice.cz/2016/01/pelikan-predstavil-

koncepci-vezenstvi-kasacni-stiznost-proti-rozhodnuti-soudu-o-dohnalovi-nepoda/>. 91

Tamtéţ, s. 11 - 12. 92

Veřejný ochránce práv. Klíčovým problémem vězeňství je přeplněnost [online]. ochrance.cz, 23. března 2016

[cit. 24. března 2016]. Dostupné na <http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/klicovym-

problemem-vezenstvi-je-preplnenost/>.

35

je důleţitá odborná kvalifikace vězňů, zájem podnikatelských subjektů a v neposlední řadě

celková míra nezaměstnanosti v daném regionu.93

Přes objektivnost překáţek znesnadňujících vytváření nových pracovních míst je ale

třeba mít na paměti přínos práce při reintegračním působení. Pracovní nezařazení odsouzené-

ho, který chce být zaměstnán, můţe pak negativně94

ovlivnit jeho osobnost. Práce by podle

mého názoru měla představovat nedílnou součást výkonu trestu odnětí svobody. 40% zaměst-

nanost bych proto označila za tristní. Domnívám se však, ţe se nejedná o konečnou hodnotu a

ţe existují způsoby, jak zaměstnanost zvýšit.

4.2 Řešení uskutečnitelná v rámci věznic

To, v jakých místech byly v minulosti věznice vybudovány, jiţ bohuţel nezměníme.

Mnoho z nich bylo zakládáno v oblastech koncentrované průmyslové výroby, která ale časem

ochabla, nebo zcela zanikla. Příkladem můţe být věznice Vinařice, která byla postavena v

sousedství uhelných dolů a většina odsouzených v nich byla pracovně zařazena. Doly jsou ale

bohuţel jiţ několik let mimo provoz. Nestabilnost pracovních příleţitostí je typická i pro tzv.

sezónní práce. Ve věznici Oráčov jsou odsouzení zaměstnáni v zemědělském sektoru vţdy od

března do měsíce října.95

Ve věznicích nacházejících se v těchto lokalitách je poté obtíţné

hledat pro odsouzené jinou práci, protoţe je obvykle celý region takto jednotně zaměřen.

Výstavba nových věznic s lepší lokací a dostatečným výrobním a skladovacím zázemím by

byla jistě na místě, a to i s ohledem na stále zdůrazňovanou nedostatečnost ubytovacích

kapacit. Ale aby toto řešení bylo efektivní, bylo by třeba vynaloţit opravdu vysoké finanční

prostředky (podle odborníků by současnou situaci vyřešilo vybudování čtyř aţ pěti věznic, to

znamená investice zhruba 430 milionů korun a dalších 750 milionů korun ročně na jejich

provoz)96

a ty se vzhledem k dlouhodobému podfinancování vězeňského sektoru budou

pravděpodobně velmi těţko hledat. Vedle výstavby nových věznic se nabízí moţnost

93 Vězeňská sluţba České republiky. Obecná informace o zaměstnávání vězňů [online]. vscr.cz, 5. října 2009

[cit. 23. března 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-ostrov-nad-ohri-88/informacni-servis-

1610/vzdelavani-a-zamestnanost-veznu-896/obecna-informace-o-zamestnavani-veznu-2796>. 94

demoralizace, rezignace na povinnosti (syndrom naučené bezmocnosti), ztráta vnitřní sebejistoty z nemoţnosti

finančně zajistit rodinu, ztráta dominantní role a autority u muţů (HALUZOVÁ, Soňa, BLANDA, Robert. Při

práci utíká trest rychleji. České vězeňství, 2009, č. 2, s. 14.) 95

HALUZOVÁ, Soňa, BLANDA, Robert. Vyšší zaměstnanosti brání nedostatek práce i vězňů. České vězeňství,

2009, č. 2, s. 18. 96

Kvůli trestnímu zákoníku budeme potřebovat nové věznice, varuje ekonom [online]. zpravy.e15.cz, 4. prosince

2015 [cit. 24. března 2016]. Dostupné na <http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/kvuli-trestnimu-zakoniku-

budeme-potrebovat-nove-veznice-varuje-ekonom-1252270>.

36

rekonstrukce stávajících vězeňských objektů a vytváření pracovních prostor. Bohuţel se v

mnoha případech děje spíše pravý opak. Opět na úkor navýšení ubytovací kapacity jsou

některé objekty slouţící jako dílny či sklady rušeny a přestavovány.97

V některých věznicích

je zase překáţkou jejich architektonické uspořádání. Vyřadíme-li moţnosti výstavby a

přestavby, je třeba se zaměřit na méně nákladná a nejlépe stejně efektivní řešení.

4.2.1 Organizační změny

Mezi jednotlivými věznicemi panují z hlediska zaměstnanosti velké rozdíly. Někde

mají dostatek pracovních nabídek, ale uţ ne potřebný počet zařaditelných vězňů. V některých

věznicích je zase počet vězňů dostatečný, ale chybí pracovní příleţitosti.98

V tomto případě

bych navrhovala zaměřit se na efektivnější dislokaci vězňů. Jiţ v době zařazování

odsouzeného do konkrétní věznice by dle mého názoru mělo být zkoumáno, zda je pracovně

způsobilý a jaké jsou jeho profesní zkušenosti, a na základě zjištěného ho zařadit do příslušné

věznice. Odsouzený by tak mohl hned začít pracovat a odpadla by potřeba zaškolování.

Při rozhodování o umísťování odsouzených se Generální ředitelství Vězeňské sluţby

řídí zejména druhem programů zacházení a podle moţností téţ přihlíţí k tomu, aby odsouzený

vykonával trest co nejblíţe místu pobytu blízkých osob (§ 7 ŘVTOS). Do programu

zacházení jsou sice zařazeny i pracovní aktivity, ale to, jakou pracovní kvalifikaci či

zkušenosti má odsouzená osoba, se zkoumá aţ po zařazení do konkrétní věznice.99

Samozřejmě je jistě vhodné, aby odsouzený vykonával trest co nejblíţe pobytu blízkých osob,

jak stanovují i Evropská vězeňská pravidla. Realizovatelnost tohoto hlediska však není dle

mého názoru prakticky moţná. Věznice jsou situovány nerovnoměrně, s velkou hustotou v

severní části republiky, mají rozdílnou kapacitu a samozřejmě hraje roli i jejich kategorizace.

Domnívám se tedy, ţe by hledisko pracovní zařaditelnosti mělo být postaveno naroveň

blízkosti místa výkonu trestu.

Obdobným způsobem bych řešila danou situaci v případě, ţe by nastala v průběhu

výkonu trestu. Pokud jsou v ostatních věznicích odsouzení, kteří mohou pracovat a zařazeni

nejsou (ne ovšem z důvodu jejich odmítnutí), přeřadila bych je do doţadující věznice, kde

97 Podrobněji: Pankrácká věznice získala přestavbou prostor pro stovky vězňů [online]. prazsky.denik.cz, 4. září

2015 [cit. 24. března 2016]. Dostupné na <http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/pankracka-veznice-ziskala-

prestavbou-prostor-pro-stovku-veznu-20150904.html>. 98

HALUZOVÁ: Vyšší zaměstnanosti brání nedostatek…, s. 17. 99

dle informací poskytnutých zaměstnancem věznice Mírov

37

mají dostatek práce, ale jiţ nedostatek pracovních sil. Samozřejmě s jistotou, ţe dané pracovní

místo není jen krátkodobého charakteru, aby výkon trestu nebyl pouze o fyzické práci

odsouzených, jak tomu bylo i v minulosti.

Pokud najde v Parlamentu podporu vládou schválený návrh100

redukující čtyři typy

věznic na dva a samotné věznice budou fakticky odděleny, mohlo by dle mého názoru dojít k

efektivnějšímu pracovnímu zařazení odsouzených. Ti, kteří jsou zařazeni do věznice se

zvýšenou ostrahou, můţou z bezpečnostních důvodů pracovat pouze uvnitř věznice nebo v

celách. Zároveň ale i kdyţ je věznice profilována jako věznice se zvýšenou ostrahou, nachází

se v ní nyní i oddělení pro další typy (s ostrahou, s dozorem), ve kterých panují jiné

bezpečnostní podmínky (moţnost práce i mimo objekty vězeňských budov). Při případném

odděleném umístění by podle mě došlo ke značnému rozšíření pracovních míst, protoţe by

nebyly obsazovány vězni s volnějším reţimem.

4.2.2 Státní zakázky

Vedle organizačních změn bych apelovala na zavedení povinnosti státu zadávat státní

zakázky Vězeňské sluţbě ČR. Její zaměstnanci si stěţují na malou nebo vůbec ţádnou

podporu ze strany státu. Státní instituce podle nich nechávají často zakázky “vysoutěţit”

spřátelenými soukromými firmami a neoslovují VS ČR, která by jim díky levné pracovní síle

mohla nabídnout bezkonkurenčně nejniţší ceny.101

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman

poukázal v tomto směru na praxi zavedenou v Rakousku, kde veškeré justiční instituce v zemi

musí při obměně kancelářského vybavení povinně nakupovat nábytek vyráběný vězni.102

V

České republice se na výrobu nejen kancelářského nábytku specializuje věznice Mírov. Jiţ

několik soudů a státních institucí je vybaveno zde vyrobeným nábytkem. Ještě v roce 2012

tvořily státní zakázky 40 % z celkového vyrobeného mnoţství.103

Dle interních informací se

ale v současné době situace obrací a zakázky pro veřejný sektor tvoří většinu. Povinnost

nákupu pro státní instituce zde ale není. K dané problematice se vyjadřoval i bývalý náměstek

100 blíţe viz 3. kapitola

101 HALUZOVÁ: Vyšší zaměstnanosti brání nedostatek…, s. 18.

102 Zeman: Vězni by mohli vyrábět nábytek do justičních kanceláří [online]. tyden.cz, 27. března 2012 [cit. 24.

března 2016]. Dostupné na <http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/zeman-vezni-by-mohli-vyrabet-

nabytek-do-justicnich-kancelari_229452.html>. 103

Nábytek od vězňů z Mírova k vidění ve vzorovém bytě [online]. ceskatelevize.cz, 11. dubna 2012 [cit. 24.

března 2016]. Dostupné na <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1179095-nabytek-od-veznu-z-mirova-

k-videni-ve-vzorovem-byte>.

38

ministerstva financí a já se přikláním k jeho návrhu standardizovat veškeré vybavení pro

pracovníky státní správy a zaměstnat jejich výrobou vězně. V současné době je totiţ běţnou

praxí, ţe co ministerstvo, to vybavení různé úrovně a ceny. Pokud ovšem úřady vykonávají

obdobnou činnost, není důvod, aby tomu tak bylo a docházelo k plýtvání financí.104

Zaměstnávání odsouzených by dle mého názoru přineslo státu jinde málo dosaţitelné výhody.

Byla by zde jistota finančních úspor, odpadl by zdlouhavý proces výběru nejlepšího

dodavatele, ke kterému musí u kaţdé zakázky dojít, a v neposlední řadě by tím hlavně stát

podpořil zaměstnanost odsouzených. A to je podle mě to nejmenší, co v tuto chvíli můţe

udělat. Jednotlivé věznice nabízejí široké spektrum sluţeb, které by mohly být vyuţity, popř.

by se dle poptávky zaměřily na nové. I v případě nutnosti finančních investic by byla jistota,

ţe daná pracoviště budou zisková z důvodu kontinuity zakázek.

4.3 Možnosti v soukromém sektoru

Nedostatek pracovních příleţitostí zajišťovaných Vězeňskou sluţbou nutí stát nastavit

natolik výhodné podmínky pro zaměstnávání odsouzených v soukromém sektoru, aby podni-

katelé hledali pracovní síly právě v jejich řadách. Jako příklad výhod lze uvést následující: na

odsouzené se nevztahuje předpis o minimální mzdě ani nemají nárok na dovolenou, nemocen-

skou či odchodné. Pokud pracující onemocní, je dle moţností nahrazen jiným pracujícím.

Pokud zaměstnavatel nemá zakázky pro výrobu, odsouzení nechodí do práce a nenáleţí jim v

tomto období ţádná odměna za práci. Strava, základní pracovní oděv a kompletní mzdová

agenda je zajišťována Vězeňskou sluţbou ČR.105

Dle mého názoru se jedná o opravdu atrak-

tivní podmínky. Přes všechna tato zvýhodnění je ale často pro soukromníky tou největší pře-

káţkou lokace věznice. Pokud se výrobní prostory nenachází v areálu věznice, musí sou-

kromník odsouzené osoby kaţdý den do místa svého pracoviště a zpět na vlastní náklady do-

pravovat.106

Pokud to umoţňují prostory areálu věznice, můţe si v něm soukromník potřebné

104 VLKOVÁ, Jitka. Nábytek od vězňů a propisky stejné pro všechny. Stát hledá úspory [online].

ekonomika.idnes.cz, 23. listopadu 2014 [cit. 25. března 2016]. Dostupné na <http://ekonomika.idnes.cz/stat-

chce-sjednotit-erar-vyrabet-by-meli-vezni-fqp-/ekonomika.aspx?c=A141119_2116971_ekonomika_fih>. 105

PLAČEK, Michal. Koncepce strategického controllingu ve Vězeňské službě ČR. Ostrava: KEY Publishing,

2011, s. 57. 106

Vězeňská sluţba České republiky. Obecná informace o zaměstnávání vězňů [online]. vscr.cz, 5. října 2009

[cit. 25. března 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-ostrov-nad-ohri-88/informacni-servis-

1610/vzdelavani-a-zamestnanost-veznu-896/obecna-informace-o-zamestnavani-veznu-2796>.

39

výrobní zázemí zřídit. To je ale spojené s velkými finančními náklady, které řadu podnikatelů

od zaměstnávání vězňů odradí.

I přes zmíněná zvýhodnění u zaměstnávání vězňů, představuje práce pro soukromníky

stále menšinovou formu zaměstnávání. V roce 2015 bylo u cizích subjektů zaměstnáno prů-

měrně 1 524 odsouzených z 8 238 pracujících, coţ představuje pouhých 18,5 %.107

Domní-

vám se tedy, ţe prostorové moţnosti jsou stále podstatnou bariérou, kterou by měl stát sou-

kromníkům, kteří chtějí vyuţít pracovní síly odsouzených, pomoci překonat poskytnutím fi-

nančního příspěvku na výstavbu pracovních a skladovacích prostor v areálu věznice. Tyto

prostory nacházející se ve věznici by byly jistotou pracovních příleţitostí. I v případě, ţe by

se podnikatel časem rozhodl ukončit spolupráci s Vězeňskou sluţbou, bylo by díky dostateč-

nému výrobnímu zázemí snazší najít dalšího zaměstnavatele. Příkladem můţe být podnikatel,

kterému vybudování výrobní haly přímo ve věznici Oráčov financoval stát. Dle jeho slov by

si výstavbu prostor sám nemohl dovolit a jen díky přispění státu nyní jiţ sedmým rokem za-

městnává aţ 150 vězňů.108

Pokud se budou výrobní prostory nacházet v areálu věznice, zvýší

se tím i zaměstnanost odsouzených zařazených do věznic se zvýšenou ostrahou. Ti z důvodu

bezpečnosti nemohou totiţ vůbec opustit objekt a jejich zaměstnanost pak z důvodu omeze-

nosti pracovních míst ve vnitřní reţii dosahuje velmi nízkých čísel. Např. v Mírově tvoří od-

souzení ve zvýšené ostraze téměř 75 % ze všech vězňů. Podle interních informací z nich pra-

cuje ale maximálně 50 %. Ostatní vězni (z typu dozor a ostraha) ale pracují všichni. Zajímavě

vyřešili danou situaci ve věznici Světlá nad Sázavou, ve které se nachází odsouzené ţeny,

které opět z důvodu závaţnosti trestné činnosti nemohou opustit vězeňské prostory. Investor v

roce 2015 zahájil na soukromém pozemku vedle věznice výstavbu výrobní haly, která bude s

areálem propojena koridorem ve vězeňské zdi, a budou tedy dodrţeny poţadované bezpeč-

nostní podmínky. K jejímu otevření by mělo dojít v červnu letošního roku.109

Takovéto řešení

je podle mě vzorovou ukázkou propojení soukromých zájmů se zájmy Vězeňské sluţby a

107 Vězeňská sluţba České republiky. Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2015 [online].

vscr.cz, [cit. 5. června 2016], s. 37. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Statistické%20ročenky/Ročenka

_2015.pdf>. 108

Zaměstnávat vězně má řadu výhod, věří podnikatel z Oráčova [online]. ceska-justice.cz, 5. června 2015 [cit.

27. března 2016]. Dostupné na <http://www.ceska-justice.cz/2015/06/zamestnavat-vezne-ma-radu-vyhod-veri-

podnikatel-z-oracova/>. 109

VOKÁČ, Martin. Milník v zaměstnávání vězňů. Firma staví halu spojenou s věznicí [online]. jihlava.idnes.cz,

23. září 2015 [cit. 27. března 2016]. Dostupné na <http://jihlava.idnes.cz/stavba-vyrobni-haly-levimo-u-veznice-

ve-svetle-nad-sazavou-pa6-/jihlava-zpravy.aspx?c=A150923_143912_jihlava-zpravy_mv>.

40

navrhovala bych jeho vyuţití i u ostatních věznic, které se nenacházejí v zastavěných částech

měst.

Další nejčastější problém u zaměstnávání představuje diferenciované zařazování věz-

ňů a s tím spojená bezpečnostní opatření. Odsouzení zařazení do věznic s ostrahou (v celko-

vém počtu odsouzených ve výkonu trestu představují jejich polovinu)110

mohou pracovat mi-

mo věznice pouze ve střeţených pracovištích (§ 53 odst. 3 ŘVTOS). Nadnesla jsem proto

zaměstnancům věznice Mírov myšlenku, zda by ve zvýšení zaměstnanosti odsouzených ve

věznicích s ostrahou nepomohly elektronické náramky. Odsouzení by mohli pracovat i mimo

věznici, protoţe by byli neustále monitorováni. Tento návrh byl ale kriticky zamítnut z důvo-

du bezpečnosti obyvatel. Tu totiţ elektronický monitoring nezaručí. Mnohdy jsou vězni v

tomto typu věznice agresivní, navzájem se napadají a jejich zaměstnáváním mimo areál věz-

nice by naopak vzrostly bezpečnostní poţadavky (materiální zabezpečení, personální dohled)

a s tím i finanční nákladnost. Zopakuji tedy jiţ vyslovený názor z kapitoly 4.2.1, a to, ţe sou-

hlasím s redukcí stávajících čtyř typů věznic na dva v případě, ţe budou jednotlivé věznice

profilovány pouze jako jednotypové a tím bude umoţněna vyšší zaměstnanost i pro nebez-

pečné vězně.

Vedle zaměstnávání odsouzených v průběhu výkonu trestu odnětí svobody bych se ale

ráda dotkla i problematiky zaměstnávání jiţ propuštěných osob. Záznam v Rejstříku trestů

představuje pro mnoho zaměstnavatelů nepřekonatelnou překáţku. Dle informací od zaměst-

nanců věznice Mírov není v současné době výjimkou, ţe zaměstnavatelé poţadují naprostou

trestní bezúhonnost i pro nekvalifikované dělnické pozice a pracovní zařazení propuštěných

osob je tím téměř vyloučeno. Z tohoto důvodu bych navrhovala vyuţití pozitivních forem

opatření (představované primárně finančním zvýhodněním zaměstnavatelů), které jsou jiţ u

některých sociálních skupin v současnosti zavedeny a tím umoţnila pracovní uplatnění osob,

které po vykonání trestu odnětí svobody chtějí dále (legálně) pracovat.

110 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2015…, s. 44.

41

4.4 Odměňování odsouzených

V poslední části kapitoly o zaměstnávání odsouzených se chci věnovat právě

odměnám za vykonanou práci. Průměrná reálná výše měsíční odměny odsouzeného činila v

roce 2015 částku 3 758 Kč.111

Z čisté odměny jsou poté vězňům prováděny sráţky v pořadí

stanoveném vyhláškou Ministerstva spravedlnost č. 10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob,

které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány. Jejich pořadí je dle § 1 - § 7

následující:

1) sráţky k úhradě výţivného nezaopatřených dětí (30% čisté odměny),

2) sráţky k úhradě nákladů výkonu trestu (32 % čisté odměny),

3) sráţky prováděné na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu

státní správy (12 % čisté odměny),

4) ostatní sráţky (4 % čisté odměny),

5) jako kapesné připadá 20 % čisté odměny a na úloţné jsou pouţita 2 %

Úhrn sráţek podle bodů 1 – 4 nesmí překročit 78 %. Zbytek čisté odměny rozdělí

věznice na kapesné a úloţné (§ 1 odst. 3 vyhlášky č. 10/2000 Sb.). Sráţky představují

významnou část platu u většiny odsouzených.112

Při rozhovoru se zaměstnancem věznice jsem

byla ale velmi překvapena zjištěním, ţe někteří odsouzení ani neví, jak vysoké jsou jejich

sráţky ani kolik si vlastně vydělají. Primárně je zajímá jen výše jejich kapesného, coţ

nemůţeme povaţovat za nečekanou odpověď. Odsouzený si tak třeba vydělá i 12 000 Kč, ale

reálně z toho díky sráţkám můţe pouţít pouhý zlomek.

V roce 2015 bylo na úhradu pohledávek za vězněnými osobami sraţeno celkově 23

134 480 Kč a nevymoţené zůstaly pohledávky v objemu 57 909 790 Kč za 10 424

odsouzených ve výkonu trestu. Úspěšnost vymáhání tedy činila cca 36 %.113

Oproti

předchozímu roku114

tedy bylo sraţeno o téměř 2 miliony korun více. Současně ale zůstaly

nevymoţené více neţ 3 miliony korun. Počet dluţníků ve výkonu trestu odnětí svobody byl v

roce 2014 o 3 stovky vyšší a úspěšnost vymáhání dosáhla 38 %. Vedle pohledávek za vězni

aktuálně vykonávajícími trest odnětí svobody tvoří pohledávky za propuštěnými vězni

111 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2015…, s. 38.

112 dle informací poskytnutých zaměstnancem věznice Mírov

113 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2015…, s. 35.

114 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2014…, s. 38.

42

dokonce jejich čtyřnásobek. V loňském roce dosáhly výše 227 281 260 Kč.115

Z předloţených

čísel je tedy zřejmé, ţe pohledávky hrají ve vězeňství významnou roli.

Jak ale vyplývá z článku publikovaného v časopise České vězeňství, vězni dnes

vydělávají o polovinu méně neţ dříve. Zatímco v roce 2000 činila vězeňská odměna necelých

30 % průměrné odměny za práci mimo vězení a 92,66 % minimální mzdy v populaci, v roce

2013 se jiţ jedná o pouhých 14 % průměrné odměny za práci mimo vězení a 46 % minimální

mzdy. Můţeme tedy říct, ţe vězni mají v současné době poloviční moţnosti splatit své dluhy

během výkonu trestu.116

Bohuţel oproti sniţování vězeňských platů dochází ke zvyšování

cenových hladin a např. výţivné na nezaopatřené dítě se před 15 lety ukládalo taktéţ v jiných

částkách. Myslím si tedy, ţe kdyţ uţ mají odsouzení moţnost pracovat ve výkonu trestu a tím

splácet své dluhy, měla by být vydělaná finanční odměna přiblíţena reálným společenským

poměrům. V českých věznicích si trest odnětí svobody na doţivotí odpykává v současné době

méně neţ 50 osob.117

U zbytku vězněných je tudíţ zřejmé, ţe dříve, či později vykonají svůj

trest a budou propuštěni. Pokud jim však vydělané částky umoţní reálně splácet své dluhy,

bude podle mě jejich návrat do společnosti jednodušší a nebude na ně činěn takový tlak, aby

po vykonání trestu odnětí svobody rychle zajistili potřebné finance. Přikláním se tedy k

návrhu veřejné ochránkyně práv118

, aby došlo k postupné valorizaci odměn odsouzených.

115 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2015…, s. 35.

116 DRÁPAL, Jakub. Vězni dnes vydělávají o polovinu méně neţ dřív. České vězeňství, 2014, č. 4, s. 8.

117 Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězněných osob ve vazebních věznicích,

věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence Vězeňské služby České republiky za měsíc duben 2016

[online]. vscr.cz, 9. května 2016 [cit. 5. června 2016], s. 5. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%ADčn%C3%AD%20

statistické%20hlášen%C3%AD%20/2016/MSH04-2016.pdf>. 118

Podrobněji: Veřejný ochránce práv. Věznice. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv

[online]. ochrance.cz, 2016 [cit. 26. března 2016], s. 23 - 25. Dostupné ke staţení na

<http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Veznice/Veznice-2016.pdf>.

43

5. Vězeňská služba

Pokud se v současné době hovoří o českém vězeňství, jsou povětšinou skloňovány

stále ty samé problémy - přeplněnost, nedostatek financí a náplň času vězněných osob.

Nedostatečná pozornost je ale dle mého názoru věnována personálnímu zabezpečení -

Vězeňské sluţbě ČR. Ta hraje při výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody významnou

roli. Domnívám se však, ţe činnost a organizační členění VS ČR neposkytují záruku

efektivního zacházení s vězni. Na následujících stránkách proto podrobím aspekty činnosti a

organizace analýze a doplním ji o dotazníkové šetření zkoumající vliv zaměstnanců a

příslušníků Vězeňské sluţby ČR na osoby ve výkonu trestu.

Kromě úkolů ostrahy a zajišťování bezpečnosti se klade stále větší důraz na odbornou,

zejména penitenciární činnost Vězeňské sluţby. Tradičně přijímaný účel trestu (zakotvený v §

23 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, nikoliv však v současném trestním zákoníku č.

40/2009 Sb.) se ale částečně mění spolu s vývojem společnosti. Ochrana společnosti před

pachatelem, zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti či generálně

preventivní účinek přetrvávají. Mění se ovšem nahlíţení na výchovu pachatele k vedení

řádného ţivota. Moderní vězeňství upustilo od dřívějších resocializačních cílů u zletilých

pachatelů a stanovilo si místo toho mnohem realističtější a dosaţitelnější cíle sociální a

reintegrační.119

K nemoţnosti resocializace se ve své publikaci vyjadřuje i psycholog VS ČR

Jaroslav Hála a já se s jeho názorem naprosto ztotoţňuji. “Vězení, a to i takové, které

odpovídá všem náročným požadavkům moderní penologie, prostě nemůže za relativně krátkou

dobu napravit dřívější selhání celé řady k socializaci přímo povolaných institucí a radikálně

převychovat a terapií změnit osobnost, jejíž utváření bylo v podstatě již ukončeno. Vina za to,

že se vězni často vracejí na svobodu nepřevychováni, je ne zcela právem připisována

vězeňství, ačkoli hlavní váha kritiky by patřila rodině, škole a dalším vlivům, které formují

jejich osobnost.”120

I přes nedosaţitelnost resocializace má ale Vězeňská sluţba na vězně

velký vliv. Krom spoluvězňů jsou to totiţ jediní lidé, se kterými se osoby ve výkonu trestu

setkávají a nadneseně řečeno jediní lidé, kteří mohou dané osoby ještě pozitivně ovlivnit. Dle

slov veřejné ochránkyně práv se počet, sloţení a motivace personálu odráţí v úspěšnosti

119 Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Priority trestní politiky z hlediska reformy vězeňství a koncepce

rozvoje vězeňství v České republice [online]. justice.cz, [cit. 20. února 2016]. Dostupné na

<http://www.justice.cz/zresortu/koncepce2.html>. 120 HÁLA, Jaroslav. Úvod do teorie a praxe vězeňství. České Budějovice: Vysoká škola evropských a

regionálních studií, 2005, s. 18.

44

naplňování účelu výkonu trestu.121

Vedle tohoto výčtu doplním ještě podmínku příkladného a

pozitivního působení příslušníků a zaměstnanců VS ČR, které má podle mě stejně významný

vliv.

Samotná práce ve vězeňství je neatraktivní, psychicky velmi zatěţující. Nízká

společenská prestiţ tohoto zaměstnání je dle mého názoru dána historickými zkušenostmi,

předkládaným pohledem médií, ale bohuţel i vlastním závadným jednáním některých

příslušníků. Vězeňství se potýká s nedostatečným mnoţstvím pracovníků. Nevyhovující

vybavenost pracovišť a neustálé neúměrné zdůrazňování práv vězňů je pro pracovníky stěţí

motivující, a tak se nelze divit vysoké míře fluktuace.122

V nově zveřejněné Koncepci

vězeňství do roku 2025 si odborníci stanovili jako jeden z cílů zatraktivnit sluţbu ve VS ČR

veřejnosti, budovat pozitivní mediální obraz sboru a pozitivně motivovat řádové

zaměstnance.123

Podle mého názoru se zatraktivnění sluţby a zlepšení mediálního obrazu

dosáhne prostřednictvím důkladného trestání prohřešků zaměstnanců VS ČR, díky kterému se

obnoví důvěra veřejnosti v její činnost a pomocí celkové reorganizace VS ČR, kterou by

podle mě měla být zvýšena efektivnost výkonu činnosti. Těmito dvěma aspekty se budu

zabývat v následujících podkapitolách.

5.1 Protiprávní činnost příslušníků Vězeňské služby ČR

Bylo by naivní tvrdit, ţe v jiných organizačních sloţkách státu nedochází ze zištných

osobních důvodů k porušování zákona. Vězeňská sluţba ČR ale má tu “smůlu”, ţe je pod

soustavným drobnohledem veřejnosti. Oblast vězeňství čelí neustálé kritice a jakýkoliv

chybný krok zaměstnanců VS ČR jenom přidává na pochybách, zda má vůbec smysl věřit ve

funkčnost vězeňského systému. Jedná se o společensky citlivou sféru, kde by měl morální

kredit zaměstnanců dosahovat vysoké úrovně.

Důsledky protiprávního jednání příslušníků VS ČR dosahují různé míry závaţnosti.

Od těch méně společensky nebezpečných (např. únik fotografií mediálně známé osoby z

Vězeňského informačního systému a jejich prodej tisku)124

aţ po jednání, které můţe

121 Veřejný ochránce práv. Věznice. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv [online].

ochrance.cz, 2016 [cit. 6. března 2016], s. 12. Dostupné ke staţení na

<http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Veznice/Veznice-2016.pdf>. 122

Tamtéţ 123

Tamtéţ, s. 39 - 40. 124

Generální inspekce bezpečnostních sborů. Akce “SKLEPMISTR” [online]. gibs.cz, 11. června 2012 [cit. 25.

února 2016]. Dostupné na <http://www.gibs.cz/zpravodajsky-servis/tiskove-zpravy/akce-sklepmistr>.

45

významně ovlivňovat společenskou bezpečnost (např. úplatné distribuování omamných a

psychotropních látek mezi vězněné osoby)125

. Veškeré takovéto jednání by mělo být rychle

odhaleno a zamezeno, a proto bych navrhovala zintenzivnění tzv. zkoušek spolehlivosti126

prováděných Generální inspekcí bezpečnostních sborů.

Ve statistické ročence Vězeňské sluţby se můţe veřejnost dočíst, kolik bylo v daném

roce zahájeno trestních stíhání příslušníků a zaměstnanců VS ČR Generální inspekcí

bezpečnostních sborů (popř. Policií ČR). V roce 2014 byly nejvíce zastoupeny trestné činy

proti pořádku ve věcech veřejných (17), následovány trestnými činy vojenskými (7) a obecně

nebezpečnými (7). Celkem v 17 organizačních jednotkách došlo ke spáchání 1 aţ 4 trestných

činů. V daném roce bylo zahájeno 34 trestních stíhání.127

125 Generální inspekce bezpečnostních sboru. Akce “Mikuláš” - zneužití pravomoci, úvěrový podvod [online].

gibs.cz, 21. března 2013 [cit. 25 února 2016]. Dostupné na <http://www.gibs.cz/zpravodajsky-servis/tiskove-

zpravy/akce-mikulas-zneuziti-pravomoci-uverovy-podvod>. 126

Jedná se o navození situace, kterou je zkoušená osoba povinna řešit v rámci výkonu sluţby nebo zaměstnání a

se kterou se běţně setkává. (§ 41 odst. 2 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů) 127

Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2014…, s. 116.

Stíhané TČ dle skupinových objektů Počet

proti pořádku ve věcech veřejných (§ 329, § 331 § 337 § 345, § 358 TZ) 17

obecně nebezpečné (§ 274 § 283 TZ) 7

vojenské (§ 379, § 389, § 390 TZ) 7

proti majetku (§ 205, § 208, § 209, § 211 TZ) 5

proti ţivotu a zdraví (§ 146, § 147 § 148 TZ) 4

proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (§

175, § 177 TZ) 2

proti rodině a dětem (§ 199 TZ) 1

Celkem 43

46

Údaje za rok 2015 jsou omezeny na pouhý počet zahájených trestních stíhání (celkově

24) bez odlišení jednotlivých trestných činů. Navíc je ale v ročence obsaţena informace o

počtu pravomocných odsouzení příslušníků či zaměstnanců VS ČR za poslední 4 roky.128

Pravomocné odsouzení

Příslušník Zaměstnanec

2015 19 2

2014 35

2013 35 2

2012 47

V posledních třech letech je tedy znatelný pokles počtu zahájených trestních stíhání.

Porovnat údaje z předchozích let bohuţel není moţné, protoţe informace o trestné činnosti

pracovníků VS ČR jsou ve statistických ročenkách zveřejňovány aţ od roku 2014. Můţeme

tedy hovořit o statistickém sníţení trestních stíhání. Dle mého názoru jde nicméně o stále

vysoké číslo.

Při vyhodnocování systematických návštěv věznic v letech 2014 - 2015 se veřejná

ochránkyně práv zabývala i potřebou ochrany práv zaměstnanců a příslušníků VS ČR, kteří

oznámili podezření na trestnou činnost či korupční jednání. Docházelo totiţ k případům, kdy

byli daní příslušníci potrestáni za své podněty převelením na opačný konec republiky.

Veřejná ochránkyně práv proto navrhuje vytvoření nezávislého orgánu, který by přijímal a

řešil tyto podněty. Poukazuje při tom na moţnou inspiraci ombudsmanem Ministerstva vnitra,

který vykonává svou působnost ve vztahu k Policii ČR a Hasičskému záchrannému sboru

ČR.129

Osobně se ale domnívám, ţe i přes to, ţe s sebou funkce ombudsmana přinese jisté

výhody, fakticky tuto problematiku neovlivní. Problém shledávám v neexistenci jakýchkoliv

pravomocí, kterými by ombudsman mohl efektivně zasahovat. Navíc by v tomto případě

došlo k jakémusi tříštění, kdy by podněty mohly být adresovány jak ke Generální inspekci

bezpečnostních sborů, tak k ombudsmanovi. Navrhovala bych tedy zaměřit se pouze na

spolupráci s Generální inspekcí bezpečnostních sborů a tu prohlubovat.

128 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2015…, s. 143.

129 Veřejný ochránce práv. Věznice. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv [online].

ochrance.cz, 2016 [cit. 6. června 2016], s. 15. Dostupné ke staţení na

<http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Veznice/Veznice-2016.pdf>.

47

Dle mého názoru by se stát měl aktivně zasazovat o 100% plnění této sluţby. Výběr

příslušníků a zaměstnanců by měl být natolik přísný, aby nedocházelo k jakýmkoliv excesům

a případné porušení by mělo být ihned tvrdě trestáno. Kvalitní personální obsazení je klíčové

a osoby, které v tomto náročném prostředí působí, by měly být více neţ dostatečně

ohodnoceny.

5.2 Reorganizace Vězeňské služby

Organizační struktura VS ČR je tvořena Generálním ředitelstvím VS ČR, vazebními

věznicemi, věznicemi, ústavy pro výkon zabezpečovací detence, Akademií VS ČR a Středním

odborným učilištěm.130

Ve všech těchto jednotkách působí jak příslušníci, tak i občanští za-

městnanci. Já se dále zaměřím konkrétně na občanské zaměstnance věznic.

Zajímalo mě, zda je potřebné, aby vedle sebe ve věznicích působili vychovatelé, spe-

ciální pedagogové i sociální pracovníci. Po prostudování nařízení generálního ředitele VS ČR

č. 5/2016 Sb., o zaměstnancích a příslušnících VS ČR zabezpečujících výkon vazby, výkon

trestu odnětí svobody a výkon zabezpečovací detence jsem dospěla k závěru, ţe tito odborní

zaměstnanci mají v mnoha ohledech totoţnou náplň činnosti (srovnány § 39, § 46, § 48).

Všichni musí zároveň při plnění svých úkolů zajišťovat i administrativní agendu. To je často

předmětem diskuzí. Zaměstnanci upozorňují, ţe tak musí činit na úkor faktické práce s věz-

něnými a ţe je administrativa nadbytečně zatěţuje.131

Došla jsem tedy k závěru, ţe by pra-

covní pozice speciálního pedagoga a sociálního pracovníka měly být zrušeny a náplň jejich

práce by měla být subsumována pod výkon funkce vychovatele. Vychovatelé jsou zaměstnan-

ci, kteří jsou v nejčastějším styku s vězněnými a znají je tak v podstatě nejlépe. Hodnotí, jak

odsouzení plní program zacházení, zpracovávají návrhy na přerušení výkonu trestu, realizují

svěřenou kázeňskou pravomoc a mají komplexní přehled o odsouzených (§ 48 nařízení gene-

rálního ředitele VS ČR č. 5/2016 Sb.). Současně bych určitě zvýšila jejich počty, aby se mohli

co nejintenzivněji věnovat malým skupinám odsouzených a byl tak naplněn poţadavek, ţe je

vychovateli svěřeno do péče zpravidla nejvýše 20 odsouzených (§ 2 odst. 2 ŘVTOS). Zřídila

bych nově pozici administrativního pracovníka, který by se staral o veškerou potřebnou agen-

130 Vězeňská sluţba České republiky. Organizační struktura Vězeňské služby České republiky [online]. vscr.cz,

[cit. 20. února 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/image/Tiskové%20oddělen%C3%AD%20GŘ%20VS/org_strukt

ura_vscr_01092015.jpg>. 131

dle informací poskytnutých zaměstnancem věznice Mírov

48

du a vychovatel se mohl soustředit pouze na péči o odsouzené. V současnosti musí vychovatel

podle § 48 odst. 1 písm. p) bodu 3. zmíněného nařízení řešit i takové formality, jako je reali-

zace korespondence odsouzeného, kontrola poskytnutého balíčku, musí odsouzené doprovázet

na nákup, k telefonnímu zařízení,…atd. Domnívám se, ţe výkon takovýchto činností by měl

být svěřen právě administrativnímu pracovníkovi. S tímto návrhem souhlasí i zaměstnanec

věznice Mírov, pan Zdeněk Chytil, který vyzdvihuje slovenský model, ve kterém má odborný

zaměstnanec na starost kolem 30 vězňů a zajišťuje jim vše kromě psychologické péče.

5.3 Muži x ženy

Dle aktuální statistické ročenky VS ČR lze poměrně vyjádřit zastoupení ţenských a

muţských pracovníků jako 1/4 ke 3/4. Na první pohled propastný rozdíl mírní jiţ zmíněná

dělba Vězeňské sluţby na příslušníky a občanské zaměstnance. Při této diferenciaci můţeme

vidět, ţe se poměr značně liší. Zatímco v pracovním poměru jakoţto občanský zaměstnanec

pracuje 46,9 % ţen a 53,1 % muţů téměř konstantně jiţ od roku 2003, u zaměstnanců ve

sluţebním poměru je to 13,3 % ţen (s mírným navýšením oproti předchozímu roku) a 88,7 %

muţů.132

V této části bych chtěla pojednat o tom, zda by mělo být v muţských věznicích

zaměstnáváno více ţen.

Ţeny v této typicky muţské profesi pracují zejména v administrativní sféře. Taktéţ se

rozšířily jejich řady i na pozicích psycholoţek, sociálních pracovnic a vychovatelek. Ale co se

týká sluţebního poměru, ţenské dozorkyně představují v muţských věznicích pouhý zlomek

příslušníků VS ČR. Jsem si samozřejmě vědoma faktu, ţe některé úkony můţe vykonávat

pouze příslušník stejného pohlaví jako je vězněná osoba (např. osobní prohlídky). Velká

většina ostatních úkonů ale můţe být podle mě vykonávána v nezávislosti na pohlaví daných

osob. Ţeny, které se rozhodnou pracovat s odsouzenými muţi musí samozřejmě splňovat

veškeré fyzické a psychické nároky. Musí si být také vědomy toho, jaká rizika tato práce

obnáší. Bývalá vychovatelka VS ČR ve svém článku “Několik poznámek k problematice

komunikace s odsouzenými muţi” upozorňuje na to, ţe je od počátku potřeba s odsouzenými

muţi jednat přiměřeně dominantně, nepůsobit dojmem podřízenosti a nedat jim tak prostor k

získání převahy. Ţena dále musí mít za všech okolností pod kontrolou neverbální projevy

komunikace. Odsouzení totiţ mívají tendence zaměňovat snahu o získání jejich důvěry za

132 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2014 …, s. 18 - 19.

49

projev důvěrnosti.133

I kdyţ se zvyšují počty odborných zaměstnankyň, stále jsou ţeny v

muţských věznicích pouhým zlomkem zaměstnanců. Osobně se domnívám, ţe pokud má být

výkon trestu povaţován za přípravu na běţný civilní ţivot, měly by v něm taktéţ hrát větší

roli ţeny. V normálním ţivotě přeci nejsme obklopeni pouze jedním pohlavím.

Zabývala jsem se touto problematikou i v diskuzi s panem Chytilem, který projevil

naprosto odlišný názor. Podle něj by v muţských věznicích měli být dozorci pouze muţi.

Domnívá se, ţe by ţena čelila velkému psychickému tlaku, a to nejen ze strany odsouzených,

ale i mezi muţskými spolupracovníky. Taktéţ se obává reakcí, které by vyvstaly, kdyby ţena

musela pouţít donucovací prostředek vůči vězněnému. Toto je však podle mě diskutabilní.

Samozřejmě by to ţeny na těchto pozicích rozhodně jednoduché neměly. Tak jako v jiných

typicky muţských profesích, ve kterých začaly působit. Podle mého názoru by ale měla být

snaha přibliţovat personální sloţení VS ČR běţným společenským poměrům.

133 ŠKALOUDOVÁ, Vladimíra. Několik poznámek k problematice komunikace s odsouzenými muţi. České

vězeňství, 2003, č. 2, s. 27.

50

6. Dotazníkový výzkum

V této kapitole, která je zároveň i poslední částí mé diplomové práce, volně přecházím

od teoretických úvah k praktickému zkoumání. Závěry, které jsem učinila v předchozích kapi-

tolách, budu nyní komparovat s údaji zjištěnými v dotazníkovém výzkumu.

Respondenty dotazníků byly zvoleny osoby vykonávající nepodmíněný trest odnětí

svobody ve dvou českých věznicích - Věznici Mírov a Vazební věznici Olomouc. Celkově

odsouzení vyplnili 119 dotazníků (82 vyplnili odsouzení z Věznice Mírov a 37 odsouzení z

Vazební věznice Olomouc). V porovnání s aktuálním počtem osob vykonávajícím trest odnětí

svobody se nejedná o významné číslo a nelze tedy z něj vyvozovat obecné závěry. Myslím si

však, ţe téměř 120 odpovědí jiţ má jistou způsobilost přinést relevantní vzorek informací o

stavu českého vězeňství.

Tyto dvě věznice byly zvoleny z důvodu dostatečného zastoupení odpovědí z různých

typů věznic. To bylo klíčové především pro zkoumání oblasti zaměstnávání odsouzených.

Nejprve tedy ke stručné charakteristice jednotlivých věznic:

- Věznice Mírov je umístěna v bývalém středověkém hradě v obci Mírov. Je profilována jako

věznice se zvýšenou ostrahou a současně se v ní nachází i oddělení s dozorem a ostrahou.

Věznice má kapacitu 369 míst.134

V době dotazníkového šetření v ní bylo 358 odsouzených

(17 v dozoru, 77 v ostraze a 264 ve zvýšené ostraze).135

Zaměstnanost vězňů v Mírově se

pohybuje kolem 60 %. Pracují zejména při výrobě nábytku.136

- Vazební věznice Olomouc je určena pro výkon vazby muţů, ţen a mladistvých a současně

má oddělení pro výkon trestu odnětí svobody muţů s dozorem. Ubytovací kapacita věznice

je celkem 269 míst (137 pro obviněné a 132 pro odsouzené).137

V době dotazníkového šet-

134 Vězeňská sluţba České republiky. Informace o věznici [online]. vscr.cz, [cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/veznice-mirov-23/o-nas-1595/zakladni-informace-177/informace-o-veznici-801/>. 135

Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězněných osob ve vazebních věznicích, vězni-

cích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence Vězeňské služby České republiky za měsíc duben 2016 [online].

vscr.cz, 9. května 2016 [cit. 10. června 2016], s. 2. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%ADčn%C3%AD%20

statistické%20hlášen%C3%AD%20/2016/MSH04-2016.pdf>. 136

Vězeňská sluţba České republiky. Informace o věznici [online]. vscr.cz, [cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/veznice-mirov-23/o-nas-1595/zakladni-informace-177/informace-o-veznici-801/>. 137

Vězeňská sluţba České republiky. Základní informace o vazební věznici [online]. vscr.cz, [cit. 10. června

2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-olomouc-43/o-nas-1601/zakladni-informace-182/>.

51

ření v ní bylo 125 odsouzených.138

V roce 2014 dosáhla zaměstnanost odsouzených re-

kordních 97 %.139

Dotazník byl rozdělen do 3 částí. V první byly zjišťovány demografické údaje, druhá

se týkala zaměstnávání odsouzených a ve třetí části se vězni vyjadřovali k práci Vězeňské

sluţby ČR. V dotazníku byly pouţity jak otázky s uzavřeným počtem odpovědí, tak i otázky

tzv. otevřené. Nicméně i v případě uzavřených moţností odpovědí někteří vězni aktivně dopl-

nili další varianty. V některých případech by se to dalo povaţovat za důvodné, ve zbytku se

ale jedná o pouhou nevoli vybrat nejvíce odpovídající z nabízeného. Krom jedné výjimky

byla povolena vţdy jen jedna moţná odpověď. Výsledky šetření byly analyzovány ve vzá-

jemných souvislostech a současně z důvodu přehlednosti zobrazeny i v grafické podobě. S

konkrétní podobou dotazníku se muţe čtenář seznámit v příloze č. 1.

Musím konstatovat, ţe velká většina odsouzených odpověděla na všechny poloţené

otázky a aktivně se rozepsala u otázky s otevřenou odpovědí. Samozřejmě se našli i tací, kteří

vyplnili pouze část a i takové osoby, které vyuţily veškerý volný prostor na papíře, aby mi

sdělily, co povaţovaly za potřebné (např. důvod, proč jsou ve vězení, kritiku systému, či jiné

připomínky). V průběhu návštěvy Věznice Mírov jsem byla sociálním pracovníkem upozor-

něna, ţe je zde moţnost, ţe si vězni budou vymýšlet, aby pro mě byli zajímaví. Mohu však

tvrdit, ţe takovýchto vězňů, kteří by se na první pohled snaţili něčím zaujmout, bylo mi-

nimum.

I. Demografické údaje:

- Věk: Věková osa byla rozloţena do 6 částí, aby byla co nejvíce zachována šíře zjišťova-

ných informací. Díky detailnímu rozdělení bylo poté moţné analyzovat další informace ví-

ce do hloubky. Na dotazník odpovědělo 10 osob ve věku 18 - 25 let, 13 osob ve věku 26 -

30 let, 41 osob ve věku 31 - 40 let, 42 osob ve věku 41 - 50 let, 9 osob ve věku 51 - 60 let a

3 osoby starší 61 let. Nejvíce zastoupenou kategorií tedy byli odsouzení ve věku 41 - 50 let

a odsouzení ve věku 31 - 40 let.

138 Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězněných osob ve vazebních věznicích, vězni-

cích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence Vězeňské služby České republiky za měsíc duben 2016 [online].

vscr.cz, 9. května 2016 [cit. 10. června 2016], s. 2. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%ADčn%C3%AD%20

statistické%20hlášen%C3%AD%20/2016/MSH04-2016.pdf>. 139

Vězeňská sluţba České republiky. Zaměstnávání odsouzených [online]. vscr.cz, 4. května 2016 [cit. 10. červ-

na 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-olomouc-43/informacni-servis-1602/zamestnavani-416/>.

52

- Počet vykonaných trestů odnětí svobody: Odsouzení byli v této otázce tázáni, zda je jejich

aktuální výkon trestu jejich první, či nikoliv. Konkrétní počet vykonaných trestů nebyl pro

toto šetření podstatný. Ze 119 osob jich 54 jiţ bylo ve výkonu trestu odnětí svobody, pro

65 odsouzených je výkon trestu jejich prvním.

- Délka trestu: Tato otázka byla ponechána jako tzv. otevřená. Dotazník byl rozdán ve třech

typech věznic, bylo tedy předpokládáno, ţe jej vyplní odsouzení s podstatně rozdílnými

délkami trestů odnětí svobody. Získané údaje byly poté rozděleny do 5 kategorií. 1 - 5 let

(32 osob), 6 - 10 let (32 osob), 11 - 15 let (36 osob), 16 - 20 let (8 osob) a 21 - 25 let (3

osoby). Nejčetněji zastoupeným trestem bylo odnětí svobody na 13 let (9 osob). Nejméně

pak tresty v délce 22, 24 a 25 let (kaţdý 1 osoba). Průměrná délka trestu respondentů tedy

byla 8,7 let.

- Typ věznice: Dotazníkem byli osloveni odsouzení ve třech typech věznic (s dozorem, os-

trahou a zvýšenou ostrahou). Typ věznice s dohledem nebyl zahrnut. Odsouzení v něm ma-

jí nejmírnější reţim, pracují i mimo věznici (§ 51 ŘVTOS) a není tedy s jejich zaměstná-

váním problém. Já jsem naopak chtěla do výzkumného vzorku zahrnout především vězně z

přísnějších typů věznic, ve kterém potřebná bezpečnostní opatření omezují pracovní moţ-

nosti. Zastoupení z jednotlivých typů věznic je následující: věznice s dozorem 46 odsouze-

ných (z toho 9 z věznice Mírov a 37 z věznice v Olomouci), věznice s ostrahou 23 odsou-

zených a věznice se zvýšenou ostrahou 50 odsouzených. V kombinaci s předchozími údaji

lze dospět k těmto statistikám: Nejvíce zastoupenou věkovou kategorií ve věznicích s do-

zorem a ostrahou jsou odsouzení ve věku 41 - 50 let (dozor 17 osob a ostraha 8 osob). Ve

věznici se zvýšenou ostrahou jsou to odsouzení ve věku 31 - 40 let (21 osob). Naopak od-

souzení ve věku nad 61 let jsou zastoupeni nejméně - v kaţdém typu věznice po 1 odsou-

zeném. Nejčastější recidivisti jsou ve věznici se zvýšenou ostrahou (26 osob) a je jim 31 -

40 let (9 osob) a 41 - 50 let (taktéţ 9 osob). Ve věznici s dozorem je nejčastěji ukládaným

trestem odnětí svobody na 4 roky (9 osob), ve věznici s ostrahou 14 a 15 let (oba po 4 oso-

bách) a ve věznici se zvýšenou ostrahou je to trest odnětí svobody na 13 let (7 osob).

- Dosažené vzdělání: Mezi osloveným vzorkem respondentů jich 24 má základní vzdělání,

58 středoškolské vzdělání bez maturity, 32 středoškolské vzdělání s maturitou a 5 odsou-

zených dosáhlo vysokoškolského vzdělání. Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných odsouze-

53

ných je ve věznice s ostrahou (3) a nejvíce odsouzených se základním vzděláním je ve

věznici se zvýšenou ostrahou (18).

Grafické znázornění demografických údajů:

0 13 25 38 50

18 - 25 let

26 - 30 let

31 - 40 let

41 - 50 let

51 - 60 let

61 let a více

Věkové složení

0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70

1. výkon trestu

několikátý výkon trestu

Výkon trestu

0 10 20 30 40

1 - 5 let

6 - 10 let

11 - 15 let

16 - 20 let

21 - 25 let

Délka trestu

54

0 13 25 38 50 63

s dozorem

s ostrahou

se zvýšenou ostrahou

Typ věznice

0 15 30 45 60 75

základní

středoškolské bez maturity

středoškolské s maturitou

vysokoškolské

Vzdělání

55

II. Práce odsouzených:

Jak jsem jiţ uváděla ve 4. kapitole, pracovní zařazení je podle mě důleţitou součástí

výkonu trestu odnětí svobody. V této části dotazníku jsem se proto zaměřila na některé z pro-

blematických aspektů zaměstnávání odsouzených. Otázky byly poměrně rozděleny na 2 části

- pro pracující a pro pracovně nezařazené. Obsahově byly zaměřeny především na oblast fi-

nancí a pracovního uplatnění.

- Pracovní zařazení: Z poskytnutých odpovědí vyplynulo, ţe ve výkonu trestu pracuje 78

odsouzených a 41 není pracovně zařazeno. Z těch, kteří pracují, je 46 z dozoru (tedy všich-

ni odsouzení z dozoru v tomto výzkumu), 20 odsouzených z ostrahy (téměř 90 % tázaných)

a 12 ze zvýšené ostrahy (ti jsou dle předpokladů nejméně zaměstnanou skupinou odsouze-

ných, tvoří pouhou čtvrtinu dotazovaných ze zvýšené ostrahy). Potvrdilo se tedy, ţe odsou-

zení ze zvýšené ostrahy mají největší problém se zaměstnatelností. Jak jsem jiţ uvedla ve

4. kapitole, je potřeba zatraktivňovat podmínky pro podnikatele, kteří by mimo věznici

zaměstnali odsouzené z ostatních typů věznic, a tím by vzrostla moţnost pracovního uplat-

nění pro odsouzené, kteří nemohou z důvodu bezpečnosti opustit vězeňský areál.

- Důležitost výkonu práce: Dále byli pracující odsouzení dotázáni na motiv výkonu práce.

Bylo jim dáno na výběr 7 odpovědí s tím, ţe se nemuseli omezovat pouze na jednu z moţ-

ností. Nejvíce byl zastoupen důvod hrazení nákladů výkonu trestu a pohledávek, následo-

ván kapesným a udrţením pracovních návyků. To, ţe chtějí jen nějakým způsobem zaplnit

čas, vybrala 1/3 pracujících odsouzených. Jako účelové povaţuje pracovní zařazení 27 ze

78 odsouzených. Ti pracují z důvodu, ţe se k tomu přihlíţí při přeřazování do niţší dife-

renciační skupiny a při rozhodování o podmínečném propuštění. Na otázku “Proč je pro

Vás práce důleţitá?” odpověděli odsouzení konkrétně takto:

- Hradím tím náklady výkonu trestu a pohledávek. (64 odsouzených)

- Kvůli kapesnému. (40 odsouzených)

- Chci smysluplně naplnit výkon trestu. (36 odsouzených)

- Chci jen, aby mi čas nějak utekl. (23 odsouzených)

- Chci si udrţet pracovní návyky a být připraven na dobu po propuštění z výkonu trestu.

(40 odsouzených)

- Přihlíţí se k tomu při přeřazování do niţší diferenciační skupiny. (11 odsouzených)

- Přihlíţí se k tomu při rozhodování o podmínečném propuštění. (26 odsouzených)

56

- Výše platu: Jako další mě zajímalo, jakou částku si odsouzení vydělají. Po dohodě s pra-

covníkem VS ČR jsem ponechala pouze 2 moţnosti, a to a) do 5 000 Kč a b) nad 5 000 Kč.

Detailnější rozdělení by nemělo smysl, protoţe jak se potvrdilo, ve velké většině případů

odsouzení ani netuší, kolik si vydělávají. Přesto jsem ale do této otázky zařadila moţnost

uvést přesnou výši platu, pokud ji odsouzený zná. Ze 78 odsouzených, kteří jsou pracovně

zařazení, jich na danou otázku odpovědělo 73. 46 odsouzených si vydělává do 5 000 Kč a

27 nad 5 000 Kč. Konkrétní částku bylo schopno/ochotno uvést pouhých 26 odsouzených.

Navrhovala bych tedy, aby byla zvyšována finanční gramotnost a vězni byli vedeni k větší

samostatnosti při péči o své záleţitosti.

- Srážky z platu: Na otázku ohledně výše platu automaticky navazoval dotaz na výši sráţek z

platu. Na tuto otázku odpovědělo 5/6 z oslovených. Nejčastěji byla zastoupena odpověď,

ţe je dané osobě strháváno více neţ 75 %. Téměř 1/2 pracujících respondentů (33 odsou-

zených) má tedy velmi vysoké dluhy. 6 odsouzeným je strháváno mezi 50 % - 70 % platu,

11 odsouzeným mezi 25 % - 50% platu a 9 odsouzeným do 25 % platu. 16 odsouzených

neví, jaká částka je jim strhávána a 3 odsouzení na tuto otázku neodpověděli. Potvrdilo se

tedy, ţe sráţky tvoří významnou část platu u velké části odsouzených a myslím si, ţe je na

místě valorizovat vězeňské platy, aby měli odsouzení stejnou šanci splatit své dluhy, jako

osoby nevykonávající trest odnětí svobody.

- Pracovní uplatnění: Jako poslední jsem poloţila pracujícím odsouzeným otázku, zda si

myslí, ţe najdou pracovní uplatnění po ukončení výkonu trestu. Touto otázkou jsem chtěla

zjistit, zda pracovní zkušenosti získané během výkonu trestu mají šanci zvýšit pracovní

uplatnění odsouzených po návratu do civilního ţivota. 16 respondentů si myslí, ţe najdou

práci a pomohou jim v tom právě zkušenosti z výkonu trestu. 54 respondentů si taktéţ mys-

lí, ţe najdou práci, ale pracovní zkušenosti z výkonu trestu na to podle nich nebudou mít

vliv. 8 respondentů se domnívá, ţe si práci nenajdou. Jako konkrétní důvod uvedli 2 z nich

svůj věk a 3 argumentovali překáţkou záznamu v Rejstříku trestů. Samozřejmě můţe být

tento argument pouhou zástěrkou proč nepracovat. Jak jsem ale jiţ uvedla v kapitole 4.2.3,

záznam v Rejstříku trestů je v současné době někde aţ zneuţíván a myslím si, ţe u nekvali-

fikovaných dělnických prací by neměl být překáţkou.

57

Další část byla věnována pracovně nezařazeným odsouzeným, kteří tvořili přibliţně 1/3 re-

spondentů.

- Vůle pracovat: Nejprve jsem odsouzeným poloţila otázku, zda by chtěli pracovat. 30 jich

odpovědělo, ţe ano, 9, ţe nikoliv a 2 odsouzení na danou otázku neodpověděli.

- Důvod pracovního nezařazení: Dále jsem se odsouzených zeptala, z jakého důvodu nejsou

pracovně zařazení. 16 z nich označilo za příčinu svůj zdravotní stav, 13 odsouzených ne-

pracuje z důvodu nedostatku pracovních příleţitostí, 5 odsouzených přiznalo, ţe pracovat

nechtějí a 7 odsouzených na tuto otázku neodpovědělo. 2 z odsouzených napsali, ţe jsou

zařazeni v tzv. speciálním oddělení, ve kterém mají odsouzení statut pracujících, nicméně

náplň jejich času tvoří vzdělávací a terapeutické programy. 1 odsouzený označil za příčinu

pracovního nezařazení mezilidské vztahy a 1 odsouzený nepracuje dle jeho slov “za trest”.

Jak tedy vyplývá, vězni, kteří by mohli pracovat, ale nemají kde, tvoří v tomto vybraném

vzorku nepracujících respondentů více neţ polovinu. V roce 2015 bylo 14 972 odsouze-

ných způsobilých k výkonu práce. Reálně z nich pracovalo ale 8 238, coţ tvoří 55,02 %.140

Je proto potřeba zřizovat nová pracovní místa, zefektivňovat rozřazení odsouzených a za-

traktivnit podmínky pro podnikatele, jak jiţ navrhuji ve 4. kapitole.

- Hrazení dluhů: U odsouzených, kteří nepracují, mě zajímalo, jakým způsobem hradí své

dluhy. Zda leţí veškeré břímě na rodině, nebo zda ani rodina nemůţe v tomto směru pomo-

ci. 29 respondentů odpovědělo, ţe své dluhy nehradí, 8 jich dluhy hradí s pomocí své rodi-

ny a 3 respondenti tuto otázku nezodpověděli. 1 respondent sdělil, ţe on ţádné dluhy nemá,

ale naopak všichni dluţí jemu.

140 Vězeňská sluţba České republiky: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2015…, s. 36.

58

Grafické zobrazení statistických údajů o zaměstnávání odsouzených:

0 10 20 30 40

do 25 % platu

do 50 % platu

více jak 50 % platu

více jak 75 % platu

nevím

Jak velká část platu je Vám strhávána?

0 12 23 35 46 58

do 5 000 Kč

nad 5 000 Kč

Jakou částku si měsíčně vyděláváte?

0 20 40 60 80 100

ano

ne

Pracujete ve výkonu trestu?

0 18 35 53 70

Hradím tím náklady a pohledávky.

Kvůli kapesnému.

Chci smysluplně naplnit výkon trestu.

Chci jen, aby mi čas nějak utekl.

Chci si udrţet pracovní návyky.

Přihlíţí se k tomu.

Proč je pro Vás práce důležitá?

59

Nepracující:

0 8 15 23 30 38

ano

ne

Chtěl byste pracovat?

0 15 30 45 60

Ano, s pracovními zkušenostmi z VTOS.

Ano, ale i bez pracovních zkušeností z VTOS.

Ne.

Myslíte si, že najdete pracovní uplatnění po

ukončení výkonu trestu?

0 4 8 12 16 20

ze zdravotních důvodů

z nedostatku pracovních příleţitostí

nechci pracovat

Z jakého důvodu nepracujete?

0 8 15 23 30 38

ano, za pomoci blízkých

ne, nemám prostředky

Hradíte své dluhy?

60

III. Práce Vězeňské služby:

V této poslední části dotazníku jsem se zaměřila na to, jak odsouzení hodnotí práci Vězeňské

sluţby, zkoumala jsem, jaké jsou vztahy mezi pracovníky VS a vězni a jaký je celkový vliv

vězeňství na osoby, které byly za své trestné činy potrestány odnětím svobody.

- Pozornost zaměstnanců: Jako první jsem se vězněných osob zeptala, zda se domnívají, ţe

je jim ze strany zaměstnanců věnována dostatečná pozornost. 85 z nich odpovědělo, ţe

ano, 25 si myslí, ţe pozornost není dostatečná, 7 osob neodpovědělo, 1 neví a 1 z vězňů

odpověděl, ţe ţádnou pozornost nepotřebuje. Lze tedy hodnotit, ţe více jak 2/3 vězněných

jsou spokojeny s pozorností, jakou jim zaměstnanci VS věnují.

- Vliv zaměstnanců: Touto druhou otázkou jsem zjišťovala, kdo ze zaměstnanců či přísluš-

níků VS ČR vězněné nejvíce ovlivňuje. Respondentům jsem dala na výběr z 6 moţností

(speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník, vychovatel, kaplan a dozorce) a poté je

poţádala, aby svou odpověď odůvodnili. Výsledky jsou následující:

- speciální pedagog (12 odsouzených)

- psycholog (10 odsouzených)

- sociální pracovník (1 odsouzený)

- vychovatel (76 odsouzených)

- kaplan (7 odsouzených)

- dozorce (4 odsouzení)

- 2 odsouzení doplnili výběr ještě o funkci mistra v práci

- 5 odsouzených sdělilo, ţe je neovlivňuje nikdo

- 2 odsouzení neodpověděli

Důvody, jaké odsouzení uvedli:

- speciální pedagog: zajišťuje vzdělávací programy a studium, vede krouţky, pro ně-

které je vzorem

- psycholog: pomáhá překonat stresové stavy, má lidský přístup, je to ţena (podle jed-

noho respondenta na něj mají ţeny největší vliv a druhý ocenil to, ţe je hezká)

- sociální pracovník: umí pomoci v určitých ţivotních situacích

- vychovatel: jsme s ním nejvíce ve styku, vyřizuje veškeré ţádosti, sepisuje na nás

hodnocení, někteří respondenti uvedli, ţe je pro ně autoritou, někdo uvedl, ţe jiné za-

městnance ani nezná

- kaplan: má stejný pohled na svět, dal mi směr

61

- dozorce: jsme s nimi v nepřetrţitém kontaktu, řeší problematické situace (u něj re-

spondent uvedl, ţe se jedná ale o negativní formu vlivu) a jiný respondent sdělil, ţe

ostatní zaměstnance ani neviděl

- mistr: u této pozice odsouzení vyzdvihovali jeho přínos k pracovnímu rozvoji odsou-

zených

Potvrdilo se tedy, ţe vychovatel je ten, kdo má na vězně největší vliv. Ve spojení se

závěry 5. kapitoly proto navrhuji, aby pracovní pozice speciálního pedagoga a sociálního pra-

covníka byly zrušeny a náplň jejich práce byla subsumována pod výkon funkce vychovatele.

Zároveň bych navrhovala zřídit pozici administrativního pracovníka, který by měl na starost

pouze tuto agendu.

- Vliv zacházení: V předposlední otázce jsem se odsouzených zeptala, která z moţností a)

kázeňské odměny b) kázeňské tresty a c) individuální přístup zaměstnanců je nejvíce

ovlivňuje. Nejčastěji vybranou moţností byl individuální přístup zaměstnanců (56 osob),

46 osob zvolilo za nejvlivnější kázeňské odměny, 6 osob řeklo, ţe je neovlivňuje nic, 6

osob neodpovědělo a 4 osoby povaţují za nejvíce účinné tresty. Individuální přístup je tedy

podle zjištění významný. Ve spojení s předchozí otázkou je potřeba apelovat, aby se věz-

něným osobám věnoval náleţitý počet odborných zaměstnanců, který zajistí dostatečně in-

dividuální působení na kaţdého vězně.

- Resocializační funkce vězení: Poslední otázkou, na kterou jsem chtěla od odsouzených

získat odpověď, byla: “Myslíte si, ţe Vás můţe vězení napravit?”. 68 odsouzených odpo-

vědělo, ţe ano, 44 odsouzených jakoukoliv nápravu odmítlo (1 odsouzený podle mě trefně

dodal, ţe je to jako kdyţ vás někdo na spoustu let zakonzervuje), 6 jich neodpovědělo a 1

poznamenal, ţe u něho není co napravovat. Pokud tyto odpovědi rozdělíme podle typu

věznic, zjistíme, ţe nejvíce odsouzených, kteří věří ve vlastní nápravu, je ve věznici s do-

zorem (39) a naopak nejvíce odsouzených, kteří nemají vůli se měnit je ve věznici se zvý-

šenou ostrahou (28). To je i vzhledem k diferencovanému umisťování odsouzených před-

pokladatelné. Zajímalo mě ale kolik odsouzených, kteří tvrdí, ţe je vězení můţe napravit,

jiţ minimálně jednou ve výkonu trestu odnětí svobody bylo. Z 54 osob, které jiţ vykonali

trest odnětí svobody, jich stále 26 tvrdí, ţe je vězení změní. Nejvíce je takovýchto osob ve

věznici s dozorem (14), ve věznici s ostrahou jsou pouze 3 a ve věznici se zvýšenou ostra-

hou je jich 9. Myslím si, ţe resocializace vězňů není v praxi moţná a potvrzují mi to čás-

62

tečně i sami odsouzení. Je tedy potřeba se zaměřit spíše na jejich reintegraci a nepodléhat

nereálným představám o převýchově.

Grafické zobrazení statistik o práci Vězeňské sluţby:

0 23 45 68 90

ano

ne

Domníváte se, že je Vám ze strany zaměstnanců

věnována dostatečná pozornost?

0 20 40 60 80

speciální pedagog

psycholog

sociální pracovník

vychovatel

kaplan

dozorce

Kdo má na Vás ze zaměstnanců či příslušníků Vězeňské

služby největší vliv?

0 18 35 53 70 88

ano

ne

Myslíte si, že Vás může vězení napravit?

0 15 30 45 60

kázeňské odměny

kázeňské tresty

individuální přístup zaměstnanců

Co z následujících možností Vás nejvíce ovlivňuje?

63

Myslím si, ţe mohu kladně hodnotit přínos dotazníkového šetření, kterým jsem prak-

ticky doplnila předchozí kapitoly. Zjištěnými údaji jsem především potvrdila mnou jiţ vyslo-

vené názory z teoretické části práce. Současně jsem navrhla i moţnosti, které povaţuji za způ-

sobilé ovlivnit některé z aktuálních problémů vězeňského systému.

Reálný vhled do problematiky výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody je podle

mě klíčový. Jsem ráda, ţe mi bylo umoţněno provést dotazníkový výzkum a ţe jsem se mohla

dozvědět informace (pro veřejnost mnohdy neznámé) od lidí, kteří s vězni kaţdodenně pracu-

jí.

64

Závěr

V úvodu diplomové práce jsem si stanovila za cíl analyzovat český vězeňský systém

ve vybraných oblastech, označit hlavní problémy a navrhnout řešení. Hypotézou práce bylo

zvoleno tvrzení, ţe aktuální podoba vězeňského systému nepředstavuje záruku jeho efektivní-

ho fungování s ohledem na účel a funkce, které má výkon trestu odnětí svobody plnit.

V prvních dvou teoretických kapitolách jsem čtenáři předestřela aktuální právní úpra-

vu trestu odnětí svobody a jeho výkonu s poukazem na její problematické aspekty. V následu-

jících kapitolách jsem poté analyzovala vězeňský systém, jeho navrhované změny, zaměstná-

vání odsouzených a práci Vězeňské sluţby.

V třetí kapitole jsem se zabývala navrhovanými změnami počtu typů věznic a přene-

sením zařazovací a přeřazovací pravomoci. Při zkoumání struktury věznic jsem došla k závě-

ru, ţe je primární faktické oddělení výkonu trestu u jednotlivých typů pachatelů a nepovaţuji

za důleţité teoretické dělení věznic. Důsledná diferenciace je podle mě zásadní pro zajištění

dostatečně individuálního zacházení. V otázce určení vhodného nositele zmíněných pravomo-

cí jsem se zabývala střetem ţádoucí flexibilnosti procesu s poţadavkem na řádné dělení státní

moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Po zhodnocení rozporných stanovisek a po

přihlédnutí k zahraničním úpravám jsem dospěla k závěru, ţe by tyto pravomoci měly být

svěřeny Vězeňské sluţbě ČR. Rozhodování soudů v těchto otázkách je zatíţeno neadekvátním

způsobem zařazování odsouzených a nadbytečně formálním rozhodováním o přeřazení. VS

ČR dokáţe efektivněji zařadit odsouzeného dle vyţadovaných hledisek a můţe flexibilněji

přeřazovat mezi jednotlivými typy věznic. Přikláním se tedy k závěru, ţe by měl být současný

zákonem stanovený způsob změněn.

V oblasti analýzy současného vězeňského systému jsem se nemohla vyhnout hodno-

cení navrhovaného vyuţití soukromých věznic. Při zkoumání dané problematiky jsem ale

došla k závěru, ţe se jedná o do jisté míry sporný institut, který spíše podněcuje zvyšování

vězeňské populace a můţe ohrozit zamýšlený účel výkonu trestu. Z toho důvodu bych jeho

zavedení v České republice nedoporučovala. Jako poslední jsem se v této části věnovala opě-

tovné přeplněnosti věznic. Za adekvátní řešení nepovaţuji různá kapacitní opatření, ale zamě-

řuji se na ţádoucí změnu trestněprávní politiky státu. Dle mého názoru je potřeba stanovit

nejkratší délku trestu odnětí svobody na 6 měsíců a neukládat kratší tresty, jejichţ výkon ne-

přináší očekávané výsledky. Dále apeluji na zavedení elektronického monitoringu, který by

zvýšil ukládání trestu domácího vězení a sníţil naplnění vazebních věznic. Současně se zabý-

vám podle mě neefektivním ukládáním trestu odnětí svobody za TČ zanedbání povinné výţi-

65

vy. Navrhuji jeho úplnou dekriminalizaci a přenesení sankce do oblasti občanskoprávní nebo

moţnost ukládat pouze alternativní tresty. Závěrem odmítám navrhovanou moţnost automa-

tického podmíněného propuštění po uplynutí stanovené doby, a to z důvodu, ţe by mohla ne-

gativně ovlivnit ukládání trestů a nebyla by zárukou sníţení přeplněnosti.

Ve čtvrté kapitole jsem se věnovala pracovnímu zařazení vězněných osob. Předloţila

jsem čtenáři aktuální statistické údaje a identifikovala největší problémy nízké zaměstnanosti.

Upozornila jsem taktéţ na podle mě nevhodné přiznání statusu pracujících osobám, které jsou

zařazeny do výchovných a terapeutických programů. Tímto postupem je podle mě uměle na-

vyšována reálná zaměstnanost. Opatření na zlepšení zaměstnanosti jsem rozdělila do dvou

sekcí. V první jsem předloţila moţnosti uskutečnitelné v rámci věznic. Domnívám se, ţe

předběţné zkoumání moţného pracovního zařazení mělo patřit mezi hlavní hlediska při roz-

hodování o umístění. Dále bych navrhovala faktické oddělení jednotlivých věznic. Pokud se

ve věznici nachází více oddělení pro typově odlišné vězně spojené s rozdílnými bezpečnost-

ními poţadavky, dosahuje míra zaměstnanosti nízké úrovně. Vězni, kteří nemohou opustit

areál věznice, jsou statisticky méně zaměstnanými, protoţe dochází k obsazování pracovních

míst odsouzenými z niţších typů věznic. Dále jsem apelovala na zavedení povinnosti státních

institucí zadávat státní zakázky VS ČR, čímţ by stát sníţil své náklady a zvýšil zaměstnanost

ve věznicích.

V druhé části zabývající se zvýšením účasti soukromých zaměstnavatelů jsem navrhla

zavedení finančního příspěvku pro soukromníky, kteří by ve věznici vytvořili nová pracovní

místa. Celkově jsem upozorňovala na potřebu spolupráce se soukromým sektorem, která jedi-

ná má šanci zvýšit vězeňskou zaměstnanost. Posledním, čím jsem se v této kapitole zabývala,

bylo odměňování odsouzených. Zjistila jsem, ţe za posledních 15 let nedošlo k valorizaci

vězeňských platů a odsouzení tím mají niţší moţnost splácet své dluhy. Navrhovala jsem te-

dy, aby byla učiněna potřebná opatření a odsouzení měli po vykonání trestu odnětí svobody

snazší návrat do společnosti. Zaměstnávání odsouzených podle mě tvoří důleţitou součást

výkonu trestu a stát by se měl zasadit o to, aby zaměstnanost byla co nejvyšší.

Pátá kapitola byla věnována VS ČR. Nejprve jsem se zabývala trestnou činností pří-

slušníků a zaměstnanců VS. Předloţila jsem dostupné statistické údaje k této problematice a

navrhla zintenzivnění tzv. zkoušek spolehlivosti prováděných Generální inspekcí bezpečnost-

ních sborů. Jen důkladné potírání této činnosti můţe v očích veřejnosti obnovit důvěru ve

fungování vězeňství. Dále jsem navrhla zrušit pracovní pozice speciálního pedagoga a sociál-

ního pracovníka a ponechat veškerou náplň jejich činnosti vychovateli. Současně navrhuji

zvýšit jejich počty, aby se mohli individuálně věnovat úzkému okruhu odsouzených. Veškerá

66

administrativní činnost, kterou musejí v současné době vykonávat, by měla být podle mě svě-

řena zvláštnímu pracovníkovi. Jako poslední jsem se zabývala hlediskem zastoupení počtu

ţen a muţů ve VS ČR. I přes nesouhlasné názory některých odborníků navrhuji zvýšení počtu

ţenských dozorkyň v ryze muţských věznicích. Domnívám se, ţe vězeňské prostředí by mělo

být do jisté míry odrazem sloţení společnosti.

V šesté kapitole jsem čtenáři představila svůj dotazníkový výzkum. Zjištěné závěry

potvrdily ve velké míře závěry z teoretické části práce a musím tak po celkovém zhodnocení

dojít k závěru, ţe byla potvrzena hypotéza diplomové práce. Aktuální podoba vězeňského

systému tedy nepředstavuje dle mého názoru záruku jeho efektivního fungování s ohledem na

účel a funkce, které má výkon trestu odnětí svobody plnit.

Oblasti, které jsem zkoumala se potýkaly s mnoţstvím problémů, které je potřeba pro

zlepšení fungování odstranit. V některých ohledech je české vězeňství na úrovni srovnatelné s

vyspělými zahraničními systémy, v dalších, které ale bohuţel tvoří většinu, je stále “zakon-

zervováno” a jakékoliv změny jsou velmi těţko prosazovány. Domnívám se však, ţe efektivní

vězeňství zaručí pouze vyváţené fungování veškerých jeho sloţek.

Jiţ v páté kapitole uvádím, ţe převychování dospělého člověka během výkonu trestu

odnětí svobody není reálně moţné. O to více je však potřeba se zasadit, aby alespoň reinte-

grační snahy měly díky efektivně vykonávanému systému vyšší potenciál úspěchu.

67

Seznam literatury

Monografie, učebnice

• HÁLA, Jaroslav. Teorie a praxe vězeňství I: Prevence mimořádných událostí ve výkonu

vazby. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1996. 64 s.

• HÁLA, Jaroslav. Úvod do teorie a praxe vězeňství. České Budějovice: Vysoká škola

evropských a regionálních studií, 2005. 183 s.

• JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 5. vydání. Praha:

Leges, 2016. 976 s.

• KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část.

1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 797 s.

• MOTEJL, Otakar a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Vězeňství. 1. vydání.

Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010. 336 s.

• POPELKA, Jiří. Penologie. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011.

96 s.

• PLAČEK, Michal. Koncepce strategického controllingu ve Vězeňské službě ČR. Ostrava:

KEY Publishing, 2011. 100 s.

• ROZUM, Jan. Vybrané problémy sankční politiky. Praha: Institut pro kriminologii a sociální

prevenci, 2005. 198 s.

•

• SCHEINOST, Miroslav a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro krimino-

logii a sociální prevenci, 2014. 176 s.

• SOLNAŘ, Vladimír, VANDUCHOVÁ, Marie. Systém českého trestního práva. III. Tresty

a ochranná opatření. Praha: Novatrix, s. r. o., 2009. 283 s.

• ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014.

1040 s.

Komentáře

• JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vy-

dání. Praha: Leges, 2014. 1248 s.

• KALVODOVÁ, Věra. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář.

Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012. 240 s.

• ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1 - 139). 2. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2012. 1450 s.

68

Příspěvky ve sborníku

• KARABEC, Zdeněk. Trestní politika – vstup do problematiky. In VANDUCHOVÁ, Marie,

GŘIVNA, Tomáš (ed). Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, 2008, s.

94 - 107.

• NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výkon trestu odnětí svobody v nestátních objektech. In VANDU-

CHOVÁ, Marie, GŘIVNA, Tomáš (ed). Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha:

ASPI, 2008, s. 210 - 217.

Odborné články

• DRÁPAL, Jakub. Vězni dnes vydělávají o polovinu méně neţ dřív. České vězeňství, 2014,

č. 4, s. 8.

• HALUZOVÁ, Soňa; BLANDA, Robert. Při práci utíká trest rychleji. České vězeňství, 2009,

č. 2, s. 13 - 17.

• HÜTTNEROVÁ, Radoslava. Zaměstnávání vězněných osob v České republice. České

vězeňství, 2007, č. 3, s. 10 - 11.

• JIŘIČKA, Václav a kol. Hodnocení kriminogenních rizik a potřeb odsouzených nástrojem

SARPO. Soudce, 2013, roč. XV, č. 10, s. 5 - 10.

• SUŠÁNKA, Václav. Soukromá věznice - lék na problémy vězeňství? České vězeňství,

2005, č. 5, s 21.

• ŠKALOUDOVÁ, Vladimíra. Několik poznámek k problematice komunikace s

odsouzenými muţi. České vězeňství, 2003, č. 2, s. 27 - 28.

• ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č.

1, s. 30 - 34.

• ŠRAMEL, Bystrík. Privatizácia väzenského systému: áno alebo nie? Trestní právo, 2015, č.

2, s. 26 - 32.

Právní předpisy

• ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

• zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

• zákon České národní rady č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České

republiky, ve znění pozdějších předpisů

• zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících

69

zákonů, ve znění pozdějších předpisů

• zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

• zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších

předpisů

• vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu

odnětí svobody

• nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob

zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody

• vyhláška Ministerstva spravedlnost č. 10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob, které jsou ve

výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány

• nařízení generálního ředitele VS ČR č. 5/2016 Sb., o zaměstnancích a příslušnících VS ČR

zabezpečujících výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody a výkon zabezpečovací detence

• sněmovní tisk ze dne 31. srpna 2015, č. 588

Internetové zdroje

• Automatické propuštění vězňů může výrazně zvýšit kriminalitu [online].

moravskoslezsky.denik.cz, 21. března 2012 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na

<http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/automaticke-propousteni-veznu-muze-

zvysit-kriminalitu-20120321.html>.

• Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo

trestání. Standardy CPT. [online]. cpt.coe.int, 2002 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na

<http://www.cpt.coe.int/lang/cze/cze-standards.pdf>.

• FRANC, Petr. Nevyužitá šance, aneb proč jsou po třech letech věznice opět přeplněné

[online]. epravo.cz, 9. února 2016 [cit. 5. června 2016]. Dostupné na

<http://www.epravo.cz/top/efocus/nevyuzita-sance-aneb-proc-jsou-po-trech-letech-veznice-

opetpreplnene100442.html?utm_medium=email&utm_source=newsletter&utm_campaign=

novinky-epravo-cz-9-2-2016>.

• Generální inspekce bezpečnostních sboru. Akce “Mikuláš” - zneužití pravomoci, úvěrový

podvod [online]. gibs.cz, 21. března 2013 [cit. 25 února 2016]. Dostupné na

<http://www.gibs.cz/zpravodajsky-servis/tiskove-zpravy/akce-mikulas-zneuziti-pravomoci-

uverovy-podvod>.

• Generální inspekce bezpečnostních sborů. Akce “SKLEPMISTR” [online]. gibs.cz, 11.

června 2012 [cit. 25. února 2016]. Dostupné na <http://www.gibs.cz/zpravodajsky-

70

servis/tiskove-zpravy/akce-sklepmistr>.

• Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Vybrané problémy sankční politiky. Ukládání

nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho alternativ [online]. ok.cz, 2005 [cit. 5. března

2016]. Dostupné ke staţení na <http://www.ok.cz/iksp/docs/317.pdf>.

• KÁČER, Robert a kol. Kompendium úmluv, doporučení a usnesení Rady Evropy týkajících

se penitenciární oblasti [online]. vscr.cz, 2009 [cit. 12. února 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/ke-stazeni-

112/kompendium/>.

• Kvůli trestnímu zákoníku budeme potřebovat nové věznice, varuje ekonom [online]. zpra-

vy.e15.cz, 4. prosince 2015 [cit. 24. března 2016]. Dostupné na

<http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/kvuli-trestnimu-zakoniku-budeme-potrebovat-nove-

veznice-varuje-ekonom-1252270>.

• MASON, Cody. International growth trends in prison privatization [online]. sentencingpro-

ject.org, září 2013 [cit. 10. června 2016], s. 11-12. Dostupné na

<http://sentencingproject.org/wp-content/uploads/2015/12/International-Growth-Trends-in-

Prison-Privatization.pdf>.

• MENZELOVÁ, Kateřina. Další fiasko PPP projektu: 25 milionů ua věznici, která nebude

[online]. ceskapozice.lidovky.cz, 5. srpna 2012 [cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://ceskapozice.lidovky.cz/dalsi-fiasko-ppp-projektu-25-milionu-za-veznici-ktera-

nebude-p42-/tema.aspx?c=A120801_044441_pozice_74285>.

• Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Koncepce vězeňství do roku 2025 [online].

ceska-justice.cz, [cit. 20. února 2016]. Dostupné ke staţení na <http://www.ceska-

justice.cz/2016/01/pelikan-predstavil-koncepci-vezenstvi-kasacni-stiznost-proti-rozhodnuti-

soudu-o-dohnalovi-nepoda/>.

• Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Priority trestní politiky z hlediska reformy

vězeňství a koncepce rozvoje vězeňství v České republice [online]. justice.cz, [cit. 20. února

2016]. Dostupné na <http://www.justice.cz/zresortu/koncepce2.html>.

• Ministerstvo spravedlnosti ČR. Statistická ročenka kriminality, rok 2014 [online]. por-

tal.justice.cz, [cit. 10. března 2016]. Dostupné ke staţení na

<http://cslav.justice.cz/InfoData/statisticke-rocenky.html>.

• Ministerstvo znovu navrhuje redukci typů věznic ze čtyř na dva [online]. ceska-justice.cz,

21. května 2015 [cit. 10. června 2016]. Dostupné na <http://www.ceska-

justice.cz/2015/05/ministerstvo-znovu-navrhuje-redukci-typu-veznic-ze-ctyr-na-dva/>.

71

• Nábytek od vězňů z Mírova k vidění ve vzorovém bytě [online]. ceskatelevize.cz, 11. dubna

2012 [cit. 24. března 2016].

Dostupné na <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1179095-nabytek-od-veznu-z-

mirova-k-videni-ve-vzorovem-byte>.

• Pankrácká věznice získala přestavbou prostor pro stovky vězňů [online]. prazsky.denik.cz,

4. září 2015 [cit. 24. března 2016].

Dostupné na <http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/pankracka-veznice-ziskala-prestavbou-

prostor-pro-stovku-veznu-20150904.html>.

• PELAEZ, Vicky. The prison industry in the United States: Big Business or new form of

slavery? [online]. globalresearch.ca, 31. března 2014 [cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://www.globalresearch.ca/the-prison-industry-in-the-united-states-big-business-or-a-

new-form-of-slavery/8289>.

• Válková chce elektronické náramky i místo vazby. Žalobci souhlasí [online]. zpra-

vy.idnes.cz, 30. ledna 2015 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na

<http://zpravy.idnes.cz/helena-valkova-naramky-nahrada-vazby-domaci-vezeni-fwx-

/domaci.aspx?c=A150129_192413_domaci_aba>.

• Veřejný ochránce práv. Klíčovým problémem vězeňství je přeplněnost [online]. ochrance.cz,

23. března 2016 [cit. 24. března 2016].

Dostupné na <http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/klicovym-problemem-

vezenstvi-je-preplnenost/>.

• Veřejný ochránce práv. Věznice. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv

[online]. ochrance.cz, 2016 [cit. 26. března 2016]. Dostupné ke staţení na

<http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Veznice/Veznic

e-2016.pdf>.

• Vězeňská sluţba ČR. Cíle a poslání VS ČR [online]. vscr.cz, [cit. 13. února 2016].

Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/o-nas/zakladni-informace-4/cile-

a-poslani-vs-cr-6124>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Elektronický monitoring odsouzených [online]. vscr.cz,

3. března 2010 [cit. 15. června 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-

reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězeňské populace v České

republice za měsíc leden 2013 [online]. vscr.cz, 11. února 2013 [cit. 10. června 2016].

Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%

72

ADčn%C3%AD%20statistické%20hlášen%C3%AD%20/2013/MSH01-2013.pdf>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězněných osob ve vazebních

věznicích, věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence Vězeňské služby České

republiky za měsíc duben 2016 [online]. vscr.cz, 9. května 2016 [cit. 5. června 2016].

Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%

ADčn%C3%AD%20statistické%20hlášen%C3%AD%20/2016/MSH04-2016.pdf>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Informace o stavu a složení vězněných osob ve vazebních

věznicích, věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence Vězeňské služby České

republiky za měsíc květen 2016 [online]. vscr.cz, 14. června 2016 [cit. 15. června 2016].

Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/správn%C3%AD/statistiky/Měs%C3%

ADčn%C3%AD%20statistické%20hlášen%C3%AD%20/2016/MSH05-2016.pdf>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Informace o věznici [online]. vscr.cz, [cit. 10. června

2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-mirov-23/o-nas-1595/zakladni-informace-

177/informace-o-veznici-801/>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Obecná informace o zaměstnávání vězňů [online].

vscr.cz, [cit. 15. února 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-ostrov-nad-ohri-

88/informacni-servis-1610/vzdelavani-a-zamestnanost-veznu-896/obecna-informace-o-

zamestnavani-veznu-2796>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Organizační jednotky [online]. vscr.cz, [cit. 10. června

2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/oj/>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Organizační struktura Vězeňské služby České republiky

[online]. vscr.cz, [cit. 10. června 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/image/Tiskové%20oddělen%C3%AD%20

GŘ%20VS/org_struktura_vscr_01092015.jpg>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Rychlá fakta [online]. vscr.cz, 9. března 2016 [cit. 10.

června 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-

servis/rychla-fakta/>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Statistické ročenky Vězeňské služby České republiky

2006 - 2015 [online]. vscr.cz, [cit. 5. června 2016]. Dostupné na

<http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/statistiky-a-udaje-

103/statisticke-rocenky-1218/statisticke-rocenky-vezenske-sluzby>.

73

• Vězeňská sluţba České republiky. Základní informace o vazební věznici [online]. vscr.cz,

[cit. 10. června 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-olomouc-43/o-nas-

1601/zakladni-informace-182/>.

• Vězeňská sluţba České republiky. Zaměstnávání odsouzených [online]. vscr.cz, 4. května

2016 [cit. 10. června 2016]. Dostupné na <http://www.vscr.cz/veznice-olomouc-

43/informacni-servis-1602/zamestnavani-416/>.

• VLKOVÁ, Jitka. Nábytek od vězňů a propisky stejné pro všechny. Stát hledá úspory [onli-

ne]. ekonomika.idnes.cz, 23. listopadu 2014 [cit. 25. března 2016]. Dostupné na

<http://ekonomika.idnes.cz/stat-chce-sjednotit-erar-vyrabet-by-meli-vezni-fqp-

/ekonomika.aspx?c=A141119_2116971_ekonomika_fih>.

• VOKÁČ, Martin. Milník v zaměstnávání vězňů. Firma staví halu spojenou s věznicí [on-

line]. jihlava.idnes.cz, 23. září 2015 [cit. 27. března 2016]. Dostupné na

<http://jihlava.idnes.cz/stavba-vyrobni-haly-levimo-u-veznice-ve-svetle-nad-sazavou-pa6-

/jihlava-zpravy.aspx?c=A150923_143912_jihlava-zpravy_mv>.

• Zaměstnávat vězně má řadu výhod, věří podnikatel z Oráčova [online]. ceska-justice.cz, 5.

června 2015 [cit. 27. března 2016]. Dostupné na <http://www.ceska-

justice.cz/2015/06/zamestnavat-vezne-ma-radu-vyhod-veri-podnikatel-z-oracova/>.

• Zeman: Vězni by mohli vyrábět nábytek do justičních kanceláří [online]. tyden.cz, 27. břez-

na 2012 [cit. 24. března 2016]. Dostupné na

<http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/zeman-vezni-by-mohli-vyrabet-nabytek-do-

justicnich-kancelari_229452.html>.

• Změna v organizaci věznic vázne, poslancům se nelíbí přílišný vliv ředitelů [online]. ceska-

justice.cz, 8. června 2016 [cit. 10. června 2016]. Dostupné na <http://www.ceska-

justice.cz/2016/06/zmena-v-organizaci-veznic-vazne-poslancum-se-nelibi-prilisny-vliv-

reditelu/>.

Judikatura

• nález Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 1994, sp. zn. Pl. ÚS 5/94

74

Abstrakt

Tato diplomová práce se zabývá vybranými oblastmi českého vězeňství. Je rozdělena

celkem do 6 kapitol, jejichţ obsahem je jak teoretické zkoumání, tak i praktický výzkum. V

prvních dvou kapitolách předkládám aktuální právní úpravu trestu odnětí svobody a jeho vý-

konu. V následujících kapitolách analyzuji vybrané oblasti, hledám hlavní problémy a navr-

huji moţná řešení. Třetí kapitola je věnována vězeňskému systému, konkrétněji typům věznic,

zařazovací a přeřazovací pravomoci, soukromým věznicím a opětovné přeplněnosti českých

věznic. Ve čtvrté kapitole identifikuji hlavní problémy nízké zaměstnanosti vězněných osob a

hledám řešení uskutečnitelná v rámci věznic a řešení zvyšující účast soukromého sektoru. V

páté kapitole se zabývám protiprávní činností příslušníků a zaměstnanců VS ČR, navrhuji

změnu struktury VS a zvýšení počtu ţenských příslušnic. Poslední 6. kapitola je věnována

dotazníkovému výzkumu ve věznicích.

Abstract

This thesis deals with selected areas of Czech prison system. It is divided into six

chapters, whose content is both theoretical and practical. First two chapters present the current

legislation of sentence of imprisonment and its enforcement. In following chapters I analyze

selected areas, investigate the main problems and suggest possible solutions. The third chapter

is devoted to prison system, specifically to types of prisons, power to classify into particular

type of prison and power to reclassify, the existence of private prisons and overcrowding of

Czech prisons. In the fourth chapter I identify the main problems of low employment of pris-

oners and I am seeking for viable solutions within prisons and suggestions to increase partici-

pation of private sector. In the fifth chapter I am dealing with illegal activities of employees

of the Czech Prison Service, I suggest changing the Prison Service structure and increase the

number of female members. The last sixth chapter is devoted to the questionnaire research in

prisons.

75

Klíčová slova

Trestní zákoník, Trestní řád, Trest odnětí svobody, Vězeňská sluţba, Vězeňský systém, Věz-

nice, Výkon trestu odnětí svobody, Zákon o výkonu trestu odnětí svobody, Zaměstnávání

odsouzených

Key words

Criminal Code, Code of Criminal procedure, Imprisonment, Prison Service, Prison system,

Prisons, Enforcement of Imprisonment, Law of Imprisonment, Employment of prisoners

76

Přílohy

Příloha č. 1: Vzor dotazníku

Dobrý den,

jmenuji se Ţaneta Himpanová a jsem studentkou Právnické fakulty Univerzity Palackého v

Olomouci. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto anonymního dotazníku, jehoţ vý-

sledky budou součástí mojí diplomové práce na téma Vězeňství v České republice. Zabývám

se v ní zejména zaměstnáváním odsouzených, prací Vězeňské sluţby a restrukturalizací vě-

zeňského systému. Cílem tohoto dotazníku je analýza aktuálního stavu těchto vybraných ob-

lastí výkonu trestu a zjištění názoru odsouzených. Dotazník je rozdělen do 3 částí a jeho vypl-

ňování Vám zabere přibliţně 10 minut.

Pokyny: Vţdy vyberte jen jednu odpověď. Pouze u otázky č. 7 je moţnost více odpovědí.

Předem Vám děkuji za Vaši spolupráci.

I. Úvodní otázky:

1. Kolik je Vám let?

□ 18 - 25 let □ 26 - 30 let □ 31 - 40 let

□ 41 - 50 let □ 51 - 60 let □ 61 let a více

2. Je Váš aktuální výkon trestu odnětí svobody Vaším prvním?

□ ano □ ne

3. Na jak dlouho Vám byl uložen trest odnětí svobody?

………………………………………

4. V jakém typu věznice se aktuálně nacházíte?

□ s dozorem □ s ostrahou □ se zvýšenou ostrahou

5. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

□ základní

□ středoškolské bez maturity

□ středoškolské s maturitou

□ vysokoškolské

II. Práce odsouzených:

6. Pracujete ve výkonu trestu? (nepracující poté přejdou na otázku č. 11)

□ ano

□ ne

77

7. Proč je pro Vás práce důležitá? (možnost více odpovědí)

□ Hradím tím náklady výkonu trestu a pohledávek.

□ Kvůli kapesnému.

□ Chci smysluplně naplnit výkon trestu.

□ Chci jen, aby mi čas nějak utekl.

□ Chci si udrţet pracovní návyky a být připraven na dobu po propuštění z výkonu

trestu.

□ Přihlíţí se k tomu při přeřazování do niţší diferenciační skupiny.

□ Přihlíţí se k tomu při rozhodování o podmínečném propuštění.

8. Jakou částku si měsíčně vyděláte?

□ do 5 000 Kč

□ nad 5 000 Kč Pokud víte přesnou částku, napište ji, prosím, zde: ……………

9. Jak velká část platu je Vám strhávána?

□ do 25 % platu

□ do 50 % platu

□ více jak 50 % platu

□ více jak 75 % platu

□ nevím

10. Myslíte si, že najdete pracovní uplatnění po ukončení výkonu trestu?

□ Ano, pracovní zkušenosti během výkonu trestu mi dávají více moţností.

□ Ano, ale pracovní zkušenosti z výkonu trestu na to nebudou mít vliv.

□ Obávám se, ţe ne. Důvod:…………………………………………………

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NEPRACUJÍCÍ:

11. Chtěl byste pracovat?

□ ano

□ ne

12. Z jakého důvodu nepracujete?

□ ze zdravotních důvodů

□ z nedostatku pracovních příleţitostí

□ nechci pracovat

13. Hradíte své dluhy?

□ ano, za pomocí blízkých

□ ne, nemám prostředky

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

78

III. Práce Vězeňské služby:

14. Domníváte se, že je Vám ze strany zaměstnanců věnována dostatečná pozornost?

□ ano

□ ne

15. Kdo má na Vás ze zaměstnanců či příslušníků Vězeňské služby největší vliv?

□ speciální pedagog □ vychovatel

□ psycholog □ kaplan

□ sociální pracovník □ dozorce

Napište, prosím, z jakého důvodu:

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

16. Co z následujících možností Vás nejvíce ovlivňuje?

□ kázeňské odměny

□ kázeňské tresty

□ individuální přístup zaměstnanců

17. Myslíte si, že Vás může vězení napravit?

□ ano

□ ne