Časté otázky týkající se nařízení (EU) 2019/452, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie

Prohlášení o vyloučení odpovědnosti: Tyto často kladené otázky poskytují informace ohledně nařízení o prověřování přímých zahraničních investic z pohledu útvarů Komise. Autoritativní výklad právních předpisů Unie může poskytnout pouze Soudní dvůr EU.

OBSAH

I) Cíl nařízení ................................................................................................................................................................ 3

1. Proč je nezbytné mít rámec EU pro prověřování přímých zahraničních investic? ..................................................... 3

2. Co je cílem nařízení? ................................................................................................................................................... 3

3. Jaká rizika se EU snaží pomocí nového rámce zjistit? ............................................................................................... 3

4. Zaměřuje se nařízení na konkrétní zemi? ................................................................................................................... 4

5. Bude EU v důsledku rámce EU pro prověřování PZI méně otevřená zahraničním investicím? ................................. 4

6. Jaký je nový rámec EU ve srovnání s vnitrostátními prověřovacími mechanismy členských států EU? .................. 4

7. Jak by prověřování PZI mohlo hrát roli při řešení koronavirové krize? ...................................................................... 5

II) Působnost nařízení .................................................................................................................................................. 6

8. Na jaký druh zahraničních investic se mechanismus spolupráce vztahuje? ............................................................. 6

9. Vztahuje se mechanismus spolupráce na transakce, jejichž cílem je vnitřní restrukturalizace v rámci skupin

společností působících ve více zemích? .......................................................................................................................... 6

10. Vztahuje se mechanismus spolupráce na investice, u nichž je změna vlastnictví nebo kontroly nepřímá? .......... 6

11. Vztahuje se mechanismus spolupráce na transakce týkající se nákupu podílů stávajícího zahraničního

akcionáře ve společnosti z EU jiným zahraničním investorem? .................................................................................... 8

12. Co je základem k tomu, aby investice byla podle práva EU považována za „zahraniční“? .................................... 8

13. Jak nařízení definuje „bezpečnost“ a „veřejný pořádek“? ........................................................................................ 9

14. Jak by Komise stanovila, co je kritická infrastruktura, kritická technologie nebo kritický vstup pro účely rámce

EU pro prověřování PZI? .................................................................................................................................................. 9

15. Umožňuje nařízení prověřování přímých zahraničních investic z hospodářských důvodů? .................................. 10

16. Jaká je odvětvová oblast působnosti nařízení? ..................................................................................................... 10

17. Použije se nařízení v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek nebo privatizací? .......................................... 11

III) Prověřovací mechanismy členských států ................................................................................................... 11

18. Které členské státy nyní mají mechanismus prověřování investic? ...................................................................... 11

19. Kde mohu získat informace o prověřovacích mechanismech členských států? ................................................... 12

20. Vyžaduje nařízení, aby členské státy zavedly prověřovací mechanismy na vnitrostátní úrovni? ......................... 12

21. Nahrazuje mechanismus EU prověřovací mechanismy zavedené členskými státy EU? ...................................... 12

22. Vztahuje se nařízení na všechny členské státy EU, nebo pouze na ty, které mají zaveden prověřovací

mechanismus na vnitrostátní úrovni? .......................................................................................................................... 12

23. Kdo po prověřovacím postupu učiní konečné rozhodnutí o tom, zda konkrétní PZI bude, či nebude pokračovat?

...................................................................................................................................................................................... 13

24. Mohou Komise nebo jiné členské státy zakázat transakci nebo zrušit investici, která již byla v některém

členském státě dokončena? ......................................................................................................................................... 13

25. Jaká jsou v nařízení kritéria pro prověřovací mechanismy zavedené členskými státy? ....................................... 13

IV) Fungování mechanismu spolupráce00075 ................................................................................................... 14

26. Je účast členských států na mechanismu spolupráce povinná, nebo dobrovolná? .............................................. 14

27. Z jakých důvodů může Komise zaujmout stanovisko ohledně neprověřované PZI? ............................................. 14

28. Vztahuje se mechanismus spolupráce i na již dokončené investice? ................................................................... 14

29. Jaké jsou povinnosti členského státu, který obdrží připomínky od jiných členských států nebo stanovisko

Komise? ......................................................................................................................................................................... 15

30. Jaké jsou projekty a programy v zájmu Unie? ....................................................................................................... 15

31. Zveřejňuje se stanovisko Komise nebo připomínky jiných členských států? ........................................................ 15

V) Vstup v platnost a začátek použitelnosti ........................................................................................................ 16

32. Rámec EU pro prověřování přímých zahraničních investic oficiálně vstoupil v platnost dne 10. dubna 2019 – co

se tedy stalo dne 11. října 2020? ................................................................................................................................ 16

VI) Vztahy se zúčastněnými stranami / podniky ............................................................................................... 16

33. Jak nařízení zajišťuje ochranu důvěrných informací? ............................................................................................ 16

34. Vyžaduje nařízení, aby podniky oznamovaly transakce Komisi? ........................................................................... 16

35. Vyžaduje nařízení, aby zahraniční investor nebo cílový podnik poskytl informace členskému státu, v němž je

investice plánována nebo dokončena? ......................................................................................................................... 16

36. Může se Komise obrátit přímo na investora nebo cílový podnik? ......................................................................... 17

37. Jak Komise podá zprávu o mechanismu spolupráce? ........................................................................................... 17

38. Kdy Komise vyhodnotí fungování rámce EU? ........................................................................................................ 18

VII) Mezinárodní spolupráce ................................................................................................................................... 18

39. Co se rozumí „mezinárodní spoluprací“ podle nařízení (článek 13)? ..................................................................... 18

VIII) Skupina odborníků ............................................................................................................................................ 18

40. Kdo se podílí na činnosti skupiny odborníků pro prověřování přímých zahraničních investic do EU? ................... 18

41. Projednává skupina odborníků jednotlivé případy prověřování? ........................................................................... 19

IX) Ochrana osobních údajů .................................................................................................................................. 19

42. Jak nařízení zajišťuje ochranu osobních údajů? ..................................................................................................... 19

I) CÍL NAŘÍZENÍ

1. Proč je nezbytné mít rámec EU pro prověřování přímých zahraničních investic?

Předtím, než nařízení vstoupilo v platnost, neexistoval na úrovni Unie žádný komplexní rámec pro prověřování přímých zahraničních investic z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku, zatímco hlavní obchodní partneři Unie již takové rámce vytvořili. Vzhledem k vysoké míře integrace trhů členských států EU, vzájemně propojeným dodavatelským řetězcům a společným infrastrukturám mezi členskými státy by zahraniční investice mohla

představovat riziko pro bezpečnost nebo veřejný pořádek mimo členský stát, v němž se investice

uskutečňuje. Vstup, služba nebo technologie, které poskytne společnost usazená v jednom členském státě, mohou

mít zásadní význam pro bezpečnost nebo veřejný pořádek jiného členského státu nebo pro určitý projekt v zájmu Unie.

V posledních letech rostou obavy týkající se některých zahraničních investorů, kteří se snaží získat kontrolu nad

evropskými podniky, jejichž činnost má dopad na technologie, infrastrukturu, vstupy nebo citlivé informace kritické pro

více než jeden členský stát, případně na určitý projekt v zájmu Unie, nebo se snaží získat v těchto podnicích vliv. Tyto

transakce mohou ohrozit naši kolektivní bezpečnost nebo veřejný pořádek. To platí zejména v případě, kdy jsou

zahraniční investoři vlastněni nebo ovládáni státem, a to i prostřednictvím financování nebo jinými způsoby řízení.

Rámec pro prověřování přímých zahraničních investic zajišťuje, že i když EU zůstává otevřená investicím, je připravena

chránit své základní zájmy.

2. Co je cílem nařízení?

Otevřenost EU vůči přímým zahraničním investicím (PZI) musí být dnes více než kdy jindy vyvážena vhodnými prověřovacími nástroji na ochranu naší bezpečnosti a veřejného pořádku.

Aniž by byla zpochybněna otevřenost Evropy vůči PZI, hraje nařízení důležitou úlohu ve výjimečných případech,

kdy se zahraniční investoři snaží získat aktiva, která mají pro naše základní zájmy kritickou důležitost.

Nařízení poskytlo EU rámec a společná kritéria pro zjištění rizik, jež jsou spojena s nabýváním nebo

kontrolou strategických aktiv a která ohrožují bezpečnost nebo veřejný pořádek. Kromě toho obsahuje také rámec spolupráce mezi členskými státy a Komisí. To je základem pro posuzování PZI v členských státech a usnadňuje to konečné rozhodnutí členského státu, v němž jsou PZI plánovány nebo dokončeny.

I když přímé zahraniční investice spadají do výlučné pravomoci Unie, členské státy si mohou zachovat prověřovací mechanismy nezbytné ke zjištění rizik pro bezpečnost nebo veřejný pořádek vyplývajících z konkrétních investičních transakcí. Bez rámce spolupráce na úrovni EU by však „přeshraniční dopady“ zůstaly slepými skvrnami, neboť prověřování investice prováděné členským státem zohledňuje pouze rizika pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek členského státu, v němž je investice plánována nebo dokončena. Díky tomuto nařízení mají členské státy a

Komise mnohem lepší přehled o zahraničních investicích v EU.

3. Jaká rizika se EU snaží pomocí nového rámce zjistit?

Na vnitřním trhu může kritická technologie nebo infrastruktura v jedné zemi mít rovněž kritický význam pro její

sousedy a někdy i pro celou Unii. Akvizice ve strategických odvětvích mohou mít rovněž dopad na projekty

financované EU, jako je navigační systém Galileo, transevropské sítě v oblasti energetiky a dopravy nebo

výzkumný a inovační program EU Horizont 2020.

Nařízení obsahuje orientační seznam faktorů, které mohou členské státy a Komise zohlednit při posuzování toho,

zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Mezi tyto faktory patří dopady na kritickou infrastrukturu, technologie (včetně zboží dvojího užití) a vstupy, které jsou zásadní pro bezpečnost nebo veřejný pořádek. Při tomto posuzování mohou být rovněž zohledněny dopady PZI související s přístupem k citlivým informacím, včetně osobních údajů, nebo se schopností kontrolovat tyto informace či se svobodou a pluralitou sdělovacích prostředků.

Členské státy a Komise rovněž zohledňují souvislosti a okolnosti přímých zahraničních investic, zejména to, zda je

zahraniční investor přímo či nepřímo ovládán vládou třetí země (například prostřednictvím významného financování, včetně subvencí) nebo zda se účastní státem řízených investičních projektů či programů v zahraničí.

Posouzení se provádí případ od případu.

4. Zaměřuje se nařízení na konkrétní zemi?

„Cílem“ není žádná konkrétní třetí země. Obavy týkající se bezpečnosti a veřejného pořádku mohou potenciálně vzejít odkudkoli. Nediskriminace zahraničních investorů (ze zemí mimo EU) je klíčovou zásadou nařízení a jediným

důvodem pro prověřování zahraniční investice jsou rizika pro bezpečnost a veřejný pořádek, která se posuzují případ od případu, a to bez ohledu na původ zahraničního investora.

5. Bude EU v důsledku rámce EU pro prověřování PZI méně otevřená zahraničním

investicím?

Unie a její členské státy mají otevřené investiční prostředí, které je zakotveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU) a zahrnuto do mezinárodních závazků Unie a jejích členských států týkajících se přímých zahraničních investic.

Nařízení má zjišťovat a řešit možné hrozby pro bezpečnost nebo veřejný pořádek, které mohou být

způsobeny určitými zahraničními investicemi, aniž by se snížila otevřenost EU vůči přímým PZI nebo omezila činnost zahraničních investorů v Unii.

Je na členských státech a Komisi, aby případ od případu posoudily, zda konkrétní akvizice ohrožuje bezpečnost nebo veřejný pořádek, a pokud ano, aby navrhly vhodná opatření ke zmírnění těchto rizik. O zákazu PZI by se mělo

uvažovat pouze v případech, kdy se zdá, že rizika nelze zmírnit.

6. Jaký je nový rámec EU ve srovnání s vnitrostátními prověřovacími mechanismy

členských států EU?

Rámec EU není zcela srovnatelný s vnitrostátním prověřovacím mechanismem. Cílem rámce EU je pomoci

zjišťovat a řešit rizika v oblasti bezpečnosti nebo veřejného pořádku, která ovlivňují alespoň dva členské státy nebo Unii jako celek, a to vytvořením mechanismu spolupráce mezi členskými státy a Evropskou komisí. Poskytuje formální kanál pro výměnu informací s cílem zvýšit informovanost o konkrétních případech, kdy přímá zahraniční

investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek ve více než jednom členském státě, a navrhnout kroky k řešení konkrétních problémů. Tak tomu může být například v případě, kdy zahraniční investor získá akvizicí holdingovou společnost s dceřinými společnostmi v několika členských státech, kde je nabytí (nepřímé) kontroly nad těmito dceřinými společnostmi podmíněno vnitrostátním prověřením. Dalším příkladem je situace, kdy u zvažované PZI existuje pouze jedna cílová společnost, která ale prodává zboží a/nebo poskytuje služby v několika členských státech, jejichž bezpečnost a/nebo veřejný pořádek by mohly být zamýšlenou PZI ovlivněny.

7. Jak by prověřování PZI mohlo hrát roli při řešení koronavirové krize?

V důsledku mimořádné situace související s pandemií COVID-19 je naše zranitelnost v některých oblastech zřetelnější, což platí i pro odolnost našich rozhodujících průmyslových odvětví, pokud jde o jejich schopnost reagovat na životně důležité potřeby občanů.

V rámci celkové hospodářské reakce na koronavirovou krizi přijala Komise v březnu 2020 sdělení Komise, které

obsahuje pokyny k nařízení o prověřování přímých zahraničních investic. V souvislosti s krizí v oblasti veřejného zdraví a s ní související ekonomickou zranitelností je cílem těchto pokynů vyzvat členské státy k obezřetnosti, aby byly zachovány podniky a kritická aktiva EU, zejména v oblastech, jako je zdravotnictví, lékařský výzkum, biotechnologie a infrastruktury, které jsou zásadní pro naši bezpečnost a veřejný pořádek. K tomu by samozřejmě mělo dojít, aniž by byla oslabena obecná otevřenost EU vůči zahraničním investicím, která má i nadále zásadní význam pro hospodářské oživení po současné krizi. Komise vyzvala členské státy, které ještě nemají plnohodnotný prověřovací mechanismus, aby takový mechanismus zavedly1. Mezitím by členské státy měly v souladu s právem EU a mezinárodními závazky zvážit veškeré možnosti řešení možných případů, kdy by získání nebo kontrola určitého podniku, infrastruktury nebo technologie zahraničním investorem představovala riziko pro bezpečnost nebo veřejný pořádek v EU.

1 V červnu 2021 oznámilo 18 členských států Komisi své prověřovací mechanismy podle čl. 3 odst. 7 nařízení (viz rovněž otázka

21).

II) PŮSOBNOST NAŘÍZENÍ

8. Na jaký druh zahraničních investic se mechanismus spolupráce vztahuje?

Spolupráce členských států a Komise v oblasti prověřování přímých zahraničních investic se týká každé přímé

zahraniční investice. Podle definice Evropského soudního dvora se může jednat o investici zahraničního investora

libovolného druhu, jejímž cílem je vytvořit nebo udržet dlouhodobé a přímé vztahy mezi zahraničním investorem a cílovou společností za účelem výkonu hospodářské činnosti v členském státě, včetně investic, které umožní účinnou účast na řízení nebo kontrole společnosti vykonávající hospodářskou činnost. Zahraničním investorem se rozumí fyzická osoba ze třetí země nebo podnik ze třetí země, které mají v úmyslu uskutečnit či uskutečnily přímou zahraniční investici.

Ačkoliv portfoliové investice nespadají do oblasti působnosti nařízení, nestanoví nařízení kvantitativní kritéria pro

vymezení portfoliové investice2 a PZI.

Přímé zahraniční investice mohou mít dvě různé formy: investice na zelené louce a fúze a akvizice. Mezinárodní investice na zelené louce obvykle zahrnují vytvoření nové společnosti nebo založení zařízení v zahraničí, zatímco

mezinárodní fúze nebo akvizice představují převod vlastnictví stávajících aktiv souvisejících s hospodářskou

činností na vlastníka v zahraničí.

9. Vztahuje se mechanismus spolupráce na transakce, jejichž cílem je vnitřní

restrukturalizace v rámci skupin společností působících ve více zemích?

Investice, kde zahraničního investora a cílovou společnost z EU vlastní nebo ovládá tatáž zahraniční společnost, nelze v zásadě považovat za investice spadající do oblasti působnosti nařízení a neměly by být

oznamovány v rámci mechanismu spolupráce. K takovým investicím dochází v případech, kdy společnost

prochází vnitřní restrukturalizací; například když holdingová společnost prodá svou účast v cílovém podniku jedné ze svých dceřiných společností, nebo když holdingová společnost oddělí část svého podnikání a vytvoří novou dceřinou společnost, která stále patří do stejné skupiny.

10. Vztahuje se mechanismus spolupráce na investice, u nichž je změna

vlastnictví nebo kontroly nepřímá?

Na investice, u nichž se v důsledku změny vlastnictví nebo kontroly jejího ovládajícího subjektu změní vlastnictví nebo kontrola cílové společnosti, se nařízení vztahuje. Mechanismus spolupráce by se vztahoval například na tyto dvě hypotetické transakce:

2 Podle Soudního dvora se „portfoliovými investicemi“ rozumí „koupě cenných papírů na kapitálovém trhu uskutečněná pouze s

cílem investovat bez úmyslu ovlivňovat řízení a kontrolu podniku“. Viz rozsudek ze dne 28. září 2006, Komise v. Nizozemské

království, spojené věci C-282/04 a C-283/04, ECLI:EU:C:2006:608, bod 19.

1. Společnost A je usazena v členském státě č. 1 a ovládána společností B v členském státě č. 2. Investor C (se

sídlem ve třetí zemi č. 3) získává plnou (nebo částečnou) kontrolu nad společností B: členské státy č. 1 i č. 2

by tuto transakci musely oznámit mechanismu spolupráce za předpokladu, že bude v členských státech č. 1

a č. 2 podrobena prověřování na vnitrostátní úrovni;

2. Společnost A je usazena v členském státě č. 1 a společnost B je usazena v členském státě č. 2 a obě jsou

ovládány investorem C usazeným ve třetí zemi č. 3. Investor D, usazený ve stejné třetí zemi č. 3, získá plnou

(nebo částečnou) kontrolu nad investorem C: členské státy č. 1 i č. 2 by tuto transakci musely oznámit

mechanismu spolupráce za předpokladu, že ji členské státy č. 1 a č. 2 podrobí prověřování na vnitrostátní

úrovni.

Tato transakce spadá do oblasti působnosti mechanismu spolupráce, pokud má zahraniční investor pravomoc účinně se podílet na řízení nebo kontrole cílového podniku, a to i v případě, že zahraniční investor (tj. konečná ovládající osoba) nemá v úmyslu tuto pravomoc vykonávat.

Když členský stát č. 1 a členský stát č. 2 oznámí transakci mechanismu spolupráce, analýza provedená jinými členskými státy se zaměří na činnosti společnosti A a B z EU v jejich vlastních zemích a na dopad na bezpečnost nebo veřejný pořádek na jejich území. Kromě toho využijí této příležitosti také k ověření toho, zda jsou na jejich území přítomny společnosti, které patří do stejné skupiny společností jako společnosti A a B z EU, a zda v rámci svých prověřovacích mechanismů vyžadují jakákoli opatření. V případě jiných společností mimo EU, které jsou součástí stejné skupiny společností jako společnosti A a B z EU a jsou součástí širší transakce, se posouzení Komise zaměří pouze na společnosti A a B z EU.

Členský stát 2

Členský stát 1Společnost A z EU

Společnost B z EU

Zahraniční investor C

Spolupráce na úrovni EU

Členský stát 1 Členský stát 2

Společnost A z EU Společnost B z EU

Zahraniční investor C

Zahraniční investor D

Spolupráce na úrovni EU

11. Vztahuje se mechanismus spolupráce na transakce týkající se nákupu podílů

stávajícího zahraničního akcionáře ve společnosti z EU jiným zahraničním

investorem?

Nařízení se vztahuje na případy, které se týkají převodu vlastnictví nebo kontroly nad společností z EU z jednoho zahraničního investora na jiného zahraničního investora.

12. Co je základem k tomu, aby investice byla podle práva EU považována za

„zahraniční“?

Do oblasti působnosti nařízení spadají případy, kdy akvizice cílové společnosti z EU znamená přímou investici ze strany jednoho nebo více subjektů usazených mimo Unii. Naopak případy týkající se pouze investic jednoho nebo

více subjektů usazených v Unii do oblasti působnosti nařízení nespadají.

To neznamená, že by tyto transakce nemohly spadat do oblasti působnosti vnitrostátních předpisů členských států pro prověřování, a to v mezích ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie týkajících se práva usazování a pohybu kapitálu (článek 52 a čl. 65 odst. 1 písm. b)), která umožňují zachovat určitá opatření, jež jsou nezbytná z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

Status usazení v Evropské unii, tj. status společnosti z Evropské unie, vychází podle článku 54 SFEU z místa sídla společnosti a z právního řádu státu, kde byla společnost založena, a nikoli ze státní příslušnosti jejích akcionářů. Z žádného ustanovení práva EU nevyplývá, že by původ akcionářů (ať už fyzických, nebo právnických osob) společností, které mají sídlo v Evropské unii, měl vliv na právo těchto společností dovolávat se základních svobod stanovených

unijním právem3.

Z tohoto pravidla existuje jedna výjimka. Investice subjektů EU mohou nicméně spadat do oblasti působnosti

nařízení, pokud se na ně vztahuje doložka proti obcházení.

Obcházení jako takové není v nařízení vymezeno; v 10. bodě odůvodnění se však uvádí, že opatření proti obcházení by se měla vztahovat „na investice z Unie prostřednictvím umělých konstrukcí, které neodrážejí hospodářskou realitu a obcházejí prověřovací mechanismy a rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu, pokud je investor v konečném důsledku vlastněn nebo ovládán fyzickou osobou nebo podnikem ze třetí země“. Proto by bylo relevantní ověřit, zda jsou takové investice součástí systému obcházení zavedeného s cílem vyhnout se použití nařízení. Někteří

zahraniční investoři například výslovně uvádějí, že přímým investorem je evropská holdingová společnost, kterou založili pro účely navrhované transakce. I když tedy nejsou k dispozici důkazy o subjektivním úmyslu obejít nařízení, neexistence hospodářské činnosti investorské společnosti a objektivní schopnost těchto konstrukcí obejít

pravidla stanovená v nařízení postačují k domněnce, že jde o umělou konstrukci.

Nejběžnějším příkladem obcházení ve smyslu 10. bodu odůvodnění je případ, kdy jsou zahraniční investice do Unie

uskutečňovány prostřednictvím čistě „zastřešující společnosti“ nebo „společnosti typu poštovní schránky“ se

sídlem v EU, která přímo ani nepřímo nevykonává skutečnou hospodářskou činnost, ale slouží pouze k tomu, aby byla právním nástrojem investice. Neexistenci hospodářské činnosti nelze konstatovat jen na základě domněnky, ale tato skutečnost by měla být stanovena s ohledem na celkové posouzení všech relevantních skutečností, na základě co

3 Viz věc Felixstowe Rock, C-80/12, bod 40.

největšího množství konkrétních důkazů týkajících se faktorů, jako je obrat společnosti v EU, počet zaměstnanců, zákazníci, kanceláře s fyzickou přítomností zaměstnanců a načasování založení společnosti.

Existence obcházení musí být tedy prokázána případ od případu s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu a na základě příslušných důkazů.

13. Jak nařízení definuje „bezpečnost“ a „veřejný pořádek“?

Pojmy „bezpečnost“ a „veřejný pořádek“ nejsou v nařízení definovány. Článek 4 nařízení však upřesňuje faktory,

které je třeba vzít v úvahu při určování toho, zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost a veřejný pořádek. Mezi tyto faktory patří možné dopady PZI na kritickou infrastrukturu, kritické technologie, dodávky

kritických vstupů, přístup k citlivým informacím a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků. Pro toto posouzení jsou rovněž důležitá hlediska týkající se investora, například zda je zahraniční investor pod kontrolou vládní instituce.

Výklad pojmů „bezpečnost“ a „veřejný pořádek“ by měl být v souladu s příslušnými mezinárodními závazky EU dle

Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS) a obchodních a investičních dohod EU uzavřených se třetími zeměmi, jakož i s ustanoveními SFEU o pohybu kapitálu ze třetích zemí.

Čl. XIVa odst. 1 písm. b) dohody GATS umožňuje členům organizace WTO přijmout veškerá opatření, která považují za nezbytná za účelem ochrany základních zájmů své bezpečnosti v jedné nebo více z těchto tří situací: i) pokud se

týkají poskytování služeb prováděných přímo nebo nepřímo za účelem zásobování vojenských sil; ii) pokud se týkají štěpných a termonukleárních materiálů nebo materiálů, z nějž jsou získávány, a iii) pokud se přijímají v době války nebo jiné mimořádné situace v mezinárodních vztazích.

Čl. XIV písm. a) dohody GATS umožňuje členům organizace WTO přijmout opatření nezbytná k ochraně

veřejného pořádku. Tuto výjimku lze uplatnit pouze tehdy, „kdy jeden ze základních zájmů společnosti je vystaven

skutečné a dostatečně vážné hrozbě“.

14. Jak by Komise stanovila, co je kritická infrastruktura, kritická technologie

nebo kritický vstup pro účely rámce EU pro prověřování PZI?

Článek 4 nařízení obsahuje orientační seznam faktorů, které mohou členské státy a Komise zohlednit při

posuzování toho, zda může mít přímá zahraniční investice vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Těmito faktory

jsou například dopady na kritickou infrastrukturu, technologie a vstupy, které jsou zásadní pro bezpečnost a

udržování veřejného pořádku. Při posuzování toho, zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, lze rovněž zohlednit dopady PZI týkající se přístupu k citlivým informacím, včetně osobních údajů,

nebo možnosti kontrolovat tyto informace či svobody a plurality sdělovacích prostředků.

Na vnitřním trhu mohou technologie nebo infrastruktura, které jsou kritické v jedné zemi, být kritické rovněž pro její

sousedy a někdy i pro celou Unii. Akvizice ve strategických odvětvích mohou mít rovněž dopad na projekty

financované Unií, jako je navigační systém Galileo, transevropské sítě nebo program EU pro výzkum a inovace

Horizont 2020 (od roku 2021 Horizont Evropa). Seznam projektů a programů v zájmu Unie je uveden v příloze nařízení. Komise jej pravidelně aktualizuje prostřednictvím nařízení v přenesené pravomoci.

Při posuzování toho, zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, mohou členské státy a Komise zohlednit i souvislosti a okolnosti přímé zahraniční investice, zejména to, zda je

zahraniční investor přímo či nepřímo ovládán vládou třetí země, například prostřednictvím významného financování, včetně subvencí, či zda se účastní státem řízených investičních projektů či programů v zahraničí. Členské státy mohou dále vzít v úvahu, zda se investor podílel na činnostech ovlivňujících bezpečnost či veřejný pořádek nebo zda existuje vážné riziko, že se investor bude podílet na nezákonné nebo trestné činnosti.

Posouzení se provádí případ od případu.

15. Umožňuje nařízení prověřování přímých zahraničních investic z hospodářských

důvodů?

Rámec EU neumožňuje prověřování přímých zahraničních investic na základě jiných otázek než bezpečnosti a

veřejného pořádku.

16. Jaká je odvětvová oblast působnosti nařízení?

Nařízení se vztahuje na přímé zahraniční investice ve všech odvětvích. Obsahuje orientační seznam faktorů,

které mohou členské státy a Komise zohlednit při posuzování toho, zda přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Při určování toho, zda přímá zahraniční investice může ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek, mohou členské státy a Komise zvážit její možné dopady např. na kritické infrastruktury, technologie a vstupy.

Ke kritickým infrastrukturám patří energetika, doprava, voda, zdravotnictví, komunikace, média, zpracování/ukládání dat, letecký a kosmický průmysl, obrana, volební/finanční infrastruktura. Ke kritickým technologiím patří umělá inteligence, robotika, polovodiče, kybernetická bezpečnost, letecký a kosmický průmysl, obrana, ukládání energie, kvantové a jaderné technologie, nanotechnologie a biotechnologie. Mezi dodávky kritických vstupů patří energie, suroviny a potraviny. Nařízení také výslovně upravuje svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků.

Lze rovněž zohlednit přístup k citlivým informacím, včetně osobních údajů, nebo možnost kontrolovat tyto informace a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, a to bez ohledu na odvětvovou činnost investora nebo cílového podniku.

Informace o právech a povinnostech členských států v rámci mechanismu spolupráce viz otázka 19.

17. Použije se nařízení v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek nebo

privatizací?

Účelem nařízení je zjistit a řešit potenciální hrozby pro bezpečnost nebo veřejný pořádek způsobené přímými zahraničními investicemi.

Pokud transakce vytváří dlouhodobé a přímé vztahy mezi zahraničním investorem a podnikem z EU, kterému je poskytnut kapitál za účelem výkonu hospodářské činnosti v EU, spadá investice do oblasti působnosti nařízení v případě, že by mohla mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Veřejné nabídkové řízení o udělení koncese na výstavbu a provoz kritické infrastruktury by například mohlo obsahovat přímé zahraniční investice, a tudíž spadat do oblasti působnosti nařízení o prověřování PZI. Alternativně může prodej státního majetku, například prostřednictvím privatizace, rovněž představovat PZI, pokud tato investice poskytuje zahraničnímu investorovi možnost účinně se podílet na řízení nebo ovládání privatizované společnosti (nebo podniku), jež vykonávají hospodářskou činnost. Získávání vybavení nebo služeb od zahraničních dodavatelů nespadá do oblasti působnosti nařízení, pokud tato transakce nevede k účasti na řízení nebo ovládání společnosti v EU a nemůže mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek.

Otázka, zda by konkrétní veřejná zakázka nebo koncese mohla spadat do oblasti působnosti nařízení, by měla být posuzována případ od případu, a to před zahájením nabídkového řízení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se útvary Komise domnívají, že příslušné orgány členského státu, kde se řízení koná, by měly rovněž ověřit, zda zakázka, která má být zadána, obsahuje přímou zahraniční investici, která by měla být prověřena z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku. Útvary Komise rovněž doporučují, aby oznámení o nabídkovém řízení a/nebo zadávací dokumentace hned na počátku uváděly, že řízení nebo zadání zakázky jsou předmětem nařízení o prověřování PZI nebo že se toto nařízení na příslušnou investici vztahuje. Platí to stejnou měrou pro všechny členské státy bez ohledu na to, zda mají prověřovací mechanismus, či nikoli.

III) PROVĚŘOVACÍ MECHANISMY ČLENSKÝCH STÁTŮ

18. Které členské státy nyní mají mechanismus prověřování investic?

Komise zveřejňuje seznam prověřovacích mechanismů oznámených členskými státy. Z těchto oznámení v

současné době4 vyplývá, že prověřovací mechanismus má těchto 18 členských států:

Česko, Dánsko, Německo, Španělsko, Finsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Polsko,

Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovenská republika, Slovinsko.

4 Červen 2021.

19. Kde mohu získat informace o prověřovacích mechanismech členských států?

Členské státy oznámí Komisi všechny nově přijaté prověřovací mechanismy nebo jakékoli změny stávajícího

prověřovacího mechanismu, a to do 30 dnů poté, co vstoupí v platnost. Komise zveřejní seznam prověřovacích

mechanismů oznámených členskými státy.

20. Vyžaduje nařízení, aby členské státy zavedly prověřovací mechanismy na

vnitrostátní úrovni?

Nařízení potvrzuje, že rozhodnutí o tom, zda zřídit vnitrostátní prověřovací mechanismus a navrhnout jeho oblast působnosti a postup, nebo, je-li již vnitrostátní prověřovací mechanismus zaveden, zda prověřovat konkrétní přímou zahraniční investici, zůstává ve výlučné odpovědnosti členského státu, v němž je investice plánována nebo

dokončena.

Přijetí nařízení podnítilo konstruktivní diskusi o prověřování investic v Evropě a několik členských států v

současné době reformuje své prověřovací mechanismy nebo přijímá nové.

Ve svých pokynech z března 2020 vyzvala Komise ty členské státy, které v současné době nemají prověřovací mechanismus nebo jejichž prověřovací mechanismy se nevztahují na všechny příslušné transakce, aby zavedly plnohodnotný prověřovací mechanismus. I když k tomu tedy neexistuje žádná právní povinnost, měly by mít všechny členské státy plnohodnotný prověřovací mechanismus.

21. Nahrazuje mechanismus EU prověřovací mechanismy zavedené členskými

státy EU?

Nové nařízení doplňuje prověřovací mechanismy členských států a posiluje jejich účinnost. Jeho účelem je

pomoci členským státům a Komisi společně posoudit možné přeshraniční hrozby pro bezpečnost a veřejný pořádek vyplývající z přímých zahraničních investic. To platí bez ohledu na to, zda členský stát má prověřovací mechanismus, či nikoli. Nařízení nenahrazuje stávající vnitrostátní prověřovací mechanismy. Členské státy si zejména ponechávají konečné rozhodnutí o tom, zda bude investice na jejich území povolena a za jakých podmínek.

22. Vztahuje se nařízení na všechny členské státy EU, nebo pouze na ty, které

mají zaveden prověřovací mechanismus na vnitrostátní úrovni?

Nařízení se vztahuje na všechny členské státy EU bez ohledu na to, zda mají prověřovací mechanismus, či nikoli.

Spolupráce mezi Komisí a členskými státy se mírně liší v závislosti na tom, zda se zahraniční investice prověřují na vnitrostátní úrovni, či nikoli. Je-li investice prověřována na vnitrostátní úrovni, je členský stát povinen

oznámit tuto skutečnost Komisi a ostatním členským státům tak, že jim o této transakci poskytne informace. Pokud

se jiný členský stát domnívá, že tato transakce může mít vliv na jeho bezpečnost nebo veřejný pořádek, může vydat připomínku. Pokud se Komise domnívá, že transakce může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek ve více než

jednom členském státě, může vydat stanovisko. Připomínky členských států a stanovisko Komise jsou adresovány členskému státu, v němž je investice plánována nebo dokončena.

Připomínky a stanoviska nejsou sdíleny s ostatními členskými státy s výjimkou případů, kdy se stanovisko týká přímé zahraniční investice, která by mohla mít z hlediska bezpečnosti nebo veřejného pořádku vliv na projekty nebo programy v zájmu Unie. Na veškeré výměny v rámci mechanismu spolupráce se vztahují přísná pravidla důvěrnosti.

Členské státy mohou rovněž vydávat připomínky týkající se zahraničních investic ze strany investorů z třetích zemí v jiných členských státech EU a Komise může vydávat stanoviska, pokud jde o neprověřované přímé zahraniční

investice. Může tomu tak být v případě členských států bez prověřovacího mechanismu nebo v případě investic, které nespadají do oblasti působnosti vnitrostátního mechanismu hostitelského členského státu. Tak tomu může být i v případě, že se členský stát rozhodne konkrétní investici neprověřovat. V takovém případě musí hostitelský členský stát – v případě dotazů jiných členských států nebo Komise – poskytnout minimální úroveň informací prostřednictvím důvěrných kanálů, a to bez zbytečného odkladu.

23. Kdo po prověřovacím postupu učiní konečné rozhodnutí o tom, zda konkrétní

PZI bude, či nebude pokračovat?

Konečné rozhodnutí o tom, zda je prověřovaná zahraniční investice povolena, zůstává v pravomoci členského

státu, v němž se investice uskutečňuje. Ostatní členské státy nebo Komise mohou vyjádřit obavy, avšak nemohou

příslušnou investici blokovat nebo zrušit. Pokud členský stát obdrží připomínky od jiných členských států nebo stanovisko Komise, musí tyto připomínky nebo stanoviska náležitě zohlednit. Může tak případně učinit prostřednictvím opatření, která jsou k dispozici podle jeho vnitrostátního práva, nebo v rámci širší tvorby politik v souladu s povinností loajální spolupráce.

24. Mohou Komise nebo jiné členské státy zakázat transakci nebo zrušit investici,

která již byla v některém členském státě dokončena?

Konečné rozhodnutí o tom, zda je zahraniční investice povolena, zůstává v pravomoci členského státu, v němž se investice uskutečňuje. Ostatní členské státy nebo Komise mohou vyjádřit obavy, avšak nemohou příslušnou investici blokovat nebo zrušit.

25. Jaká jsou v nařízení kritéria pro prověřovací mechanismy zavedené členskými

státy?

Aby podniky, Komise a ostatní členské státy mohly pochopit, jak může být PZI prověřována členským státem, v němž je investice plánována, stanoví nařízení řadu prvků, které by prověřovací mechanismy členských států měly obsahovat. Tyto mechanismy by měly obsahovat alespoň časové rámce pro prověřování a možnost zahraničních investorů využít opravného prostředku proti rozhodnutím o prověření. Pravidla a postupy týkající se prověřovacích mechanismů by měly být transparentní a neměly by vést k diskriminaci mezi třetími zeměmi. Kromě toho musí být chráněny důvěrné informace, včetně citlivých obchodních informací.

IV) FUNGOVÁNÍ MECHANISMU SPOLUPRÁCE

26. Je účast členských států na mechanismu spolupráce povinná, nebo

dobrovolná?

Spolupráce je povinná v míře, ve které musí členské státy Komisi a ostatním členským státům oznamovat všechny

prověřované přímé zahraniční investice na svém území a ve které musí sdílet požadované informace

prostřednictvím zabezpečených kanálů.

Pokud se některý členský stát nebo Komise domnívá, že neprověřovaná přímá zahraniční investice v konkrétním

členském státě může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek nebo projekty či programy v zájmu Unie, může si vyžádat informace od členského státu, v němž je investice plánována nebo dokončena. Tento členský stát musí zajistit, aby byla Komisi a žádajícímu členskému státu bez zbytečného prodlení zpřístupněna minimální úroveň

informací prostřednictvím zabezpečených kanálů.

27. Z jakých důvodů může Komise zaujmout stanovisko ohledně neprověřované

PZI?

Komise může vydávat stanoviska k neprověřovaným přímým zahraničním investicím, jestliže má za to, že investice

může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek ve více než jednom členském státě nebo že by mohla

mít vliv na projekty nebo programy v zájmu Unie. Komise může rovněž vydat stanovisko, má-li k dané investici

relevantní informace. Může tomu tak být v případě členských států bez prověřovacího mechanismu nebo v případě investic, které nespadají do oblasti působnosti vnitrostátního mechanismu hostitelského členského státu. Tak tomu může být i v případě, že se členský stát rozhodne konkrétní investici neprověřovat.

Pokud Komise zvažuje vydání stanoviska k určité neprověřované PZI, může si od členského státu, v němž je investice plánována nebo dokončena, vyžádat určité informace. Členský stát je povinen tyto informace poskytnout bez zbytečného prodlení prostřednictvím důvěrných kanálů.

28. Vztahuje se mechanismus spolupráce i na již dokončené investice?

Členské státy obvykle provádějí prověřování ještě před dokončením transakce PZI, avšak mechanismus spolupráce může být zahájen do 15 měsíců po dokončení investice, pokud investice není předmětem prověřování na

vnitrostátní úrovni, k čemuž může dojít v případě, že členský stát nemá prověřovací mechanismus, nebo pokud členský stát prověřovací mechanismus má, avšak konkrétní transakce PZI nebyla stranami předložena k prověření ex-ante.

Kromě toho, pokud členský stát zahájí formální prověřování PZI, platí pro tuto investici mechanismus spolupráce bez ohledu na to, zda se nachází ve stavu plánování, nebo dokončení (většina mechanismů je však založena na oznámení investora ex-ante).

29. Jaké jsou povinnosti členského státu, který obdrží připomínky od jiných

členských států nebo stanovisko Komise?

Všechny členské státy jsou vázány povinností loajální spolupráce. V rámci mechanismu spolupráce musí členský stát „náležitě zohlednit“ připomínky ostatních členských států a stanovisko Komise a případně zvážit opatření, která

jsou k dispozici podle vnitrostátního práva tohoto členského státu nebo v obecnějším kontextu tvorby jeho politik. To znamená, že hostitelský členský stát musí obdržené připomínky nebo stanovisko Komise posoudit před přijetím rozhodnutí o přímé zahraniční investici.

V souvislosti s projekty nebo programy v zájmu Unie, které jsou ovlivněny přímými zahraničními investicemi, musí stanoviska Komise „v co nejvyšší míře zohlednit“ členský stát, v němž jsou přímé zahraniční investice plánovány

nebo dokončeny. To znamená, že standardně se členské státy musí tímto stanoviskem řídit, nebo musí uvést důvody, proč tak nečiní.

30. Jaké jsou projekty a programy v zájmu Unie?

Seznam projektů a programů v zájmu Unie se zveřejňuje jako příloha nařízení a v roce 2020 byl před úplným uplatňováním nařízení aktualizován.

Projekty a programy v zájmu Unie jsou spojeny s podstatným financováním z prostředků EU nebo se na ně

vztahují právní předpisy Unie týkající se kritické infrastruktury, kritických technologií nebo zabezpečení

dodávek kritických vstupů. Slouží Unii jako celku a představují významný příspěvek k růstu, zaměstnanosti a

konkurenceschopnosti hospodářství Unie. Jedná se například o program Galileo, transevropské energetické, dopravní a telekomunikační sítě, ale také program Horizont 2020 a program rozvoje obranného průmyslu.

Komise tento seznam aktualizuje prostřednictvím nařízení v přenesené pravomoci. V roce 2021 bude pravděpodobně rovněž přijato další nařízení v přenesené pravomoci, které zohlední vývoj od poslední aktualizace.

31. Zveřejňuje se stanovisko Komise nebo připomínky jiných členských států?

Na mechanismus spolupráce se vztahují přísná pravidla týkající se důvěrnosti, pokud jde o bezpečnost nebo

veřejný pořádek jednoho nebo více členských států nebo o fungování projektu či programu EU s významem pro bezpečnost EU jako celku. Prověřování prováděné členskými státy je důvěrné a mechanismus spolupráce EU dodržuje stejná pravidla. Nedostatečná míra důvěrnosti by ztížila sdílení citlivých informací, což je zásadní pro smysluplnou spolupráci.

Komise proto nezveřejňuje žádné informace týkající se jednotlivých transakcí PZI, prověřování jakékoli transakce PZI ani jakéhokoli stanoviska vydaného k dané transakci PZI. Komise však zveřejňuje výroční zprávu o provádění nařízení, která vychází například z výročních zpráv předkládaných Komisi členskými státy. Očekává se, že první výroční zpráva bude přijata po létě 2021.

V) VSTUP V PLATNOST A ZAČÁTEK POUŽITELNOSTI

32. Rámec EU pro prověřování přímých zahraničních investic oficiálně vstoupil v

platnost dne 10. dubna 2019 – co se tedy stalo dne 11. října 2020?

Mechanismus spolupráce zřízený podle rámce EU pro prověřování přímých zahraničních investic se používá od 11.

října 2020 po uplynutí přechodného období 18 měsíců mezi jeho vstupem v platnost a uplatňováním. Od tohoto

data členské státy a Komise formálně spolupracují v oblasti PZI, včetně sdílení informací a vyjadřování obav,

pokud existuje riziko pro bezpečnost nebo veřejný pořádek v jiném členském státě nebo v souvislosti s projektem Unie.

VI) VZTAHY SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI / PODNIKY

33. Jak nařízení zajišťuje ochranu důvěrných informací?

Nařízení ukládá členským státům a Komisi povinnost chránit informace získané při uplatňování nařízení v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy. Komise a členské státy používají k výměně citlivých a utajovaných informací o jednotlivých transakcích PZI zabezpečené a šifrované komunikační prostředky, a to v

plném souladu s pravidly EU a vnitrostátními pravidly.

34. Vyžaduje nařízení, aby podniky oznamovaly transakce Komisi?

Podniky (investoři nebo cílové podniky) nejsou podle nařízení povinny oznamovat transakce Komisi nebo jiným

členským státům. Oznamovací povinnost má členský stát, který provádí prověřování transakce. Tím nejsou dotčeny povinnosti vyplývající z jiných pravidel EU nebo vnitrostátních předpisů.

35. Vyžaduje nařízení, aby zahraniční investor nebo cílový podnik poskytl

informace členskému státu, v němž je investice plánována nebo dokončena?

Požadavky na předkládání informací o transakci zahraničním investorem nebo cílovým podnikem jsou stanoveny

prověřovacím mechanismem členského státu a je na členském státu provádějícím prověřování, aby u zahraničního

investora nebo cílového podniku podal žádost o (dodatečné) informace o transakci, která je předmětem prověřování.

Nařízení však vyžaduje, aby členské státy poskytly určité informace o prověřovaných transakcích PZI na svém území

a na požádání také o dalších přímých zahraničních investicích plánovaných nebo dokončených na jejich území. S

cílem usnadnit shromažďování relevantních, konkrétních a cílených informací, které Komisi a členským státům

umožní v rámci mechanismu spolupráce rychleji posoudit, zda prověřovaná přímá zahraniční investice může mít vliv

na bezpečnost nebo veřejný pořádek alespoň v jednom dalším členském státě, připravila Komise v úzké spolupráci

s odborníky z členských států na prověřování PZI vzor, který by členské státy měly použít v případě, že oznamují

probíhající prověřování přímých zahraničních investic v rámci mechanismu spolupráce. Cílem vzoru formuláře pro

oznamování je shromáždit relevantní, konkrétní a cílené informace, které Komisi a členským státům umožní v rámci

mechanismu spolupráce rychleji posoudit, zda prověřovaná přímá zahraniční investice může mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek alespoň v jednom dalším členském státě.

Členské státy mohou požadovat určité informace obsažené v tomto vzoru přímo od investora nebo cílového podniku,

který je neprodleně poskytne. Vzor, který mohou členské státy použít ke shromažďování informací od

investora nebo cílové společnosti, je pro informační účely zveřejněn na internetových stránkách GŘ pro

obchod.

Aby se usnadnilo posuzování transakcí přímých zahraničních investic ze strany Komise a členských států, je v zájmu investorů a jejich poradců poskytnout úplné a přesné informace členskému státu, který provádí prověřování a v

němž je cílová společnost usazena.

Po prvních měsících práce podle nařízení se ukázalo, že informace poskytnuté investorem a/nebo cílovým podnikem v jejich oznámení příslušnému vnitrostátnímu kontrolnímu orgánu členského státu jsou důležitým příspěvkem k analýze, kterou provádějí ostatní vnitrostátní orgány a Komise. Podrobné a přesné informace mohou ostatním vnitrostátním orgánům a Komisi umožnit provedení příslušného posouzení během prvních 15 kalendářních dnů po obdržení oznámení o PZI prověřované členským státem, v němž je tato investice plánována nebo byla dokončena.

Pokud jsou poskytnuté informace nedostatečné, mohou být případně orgány ostatních členských států a Komise nuceny požádat o další informace, přičemž si vyhrazují právo vyjádřit připomínky, resp. své stanovisko. Toto opatření může mít za následek prodloužení spolupráce EU, dokud nejsou poskytnuty informace požadované orgány jiných členských států nebo Evropskou komisí.

36. Může se Komise obrátit přímo na investora nebo cílový podnik?

Komise posuzuje rizika pro bezpečnost nebo veřejný pořádek na základě informací obdržených od členského státu, v němž jsou PZI plánovány nebo dokončeny, nebo z jiných dostupných zdrojů. Komise přímo nekontaktuje

investory ani jiné zúčastněné strany, avšak členské státy, které mají povinnost poskytovat informace Komisi

nebo jiným členským státům, mohou tyto informace požadovat přímo od investora nebo cílového podniku, kteří je neprodleně poskytnou.

Vzor, který mohou členské státy použít ke shromažďování informací od investora nebo cílové společnosti,

je pro informační účely zveřejněn na internetových stránkách GŘ pro obchod.

37. Jak Komise podá zprávu o mechanismu spolupráce?

Komise bude každoročně podávat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění nařízení. Tyto zprávy

poskytnou souhrnné informace o fungování mechanismu spolupráce a zároveň budou chránit důvěrnost informací předložených jednotlivými členskými státy o provádění jejich vnitrostátních prověřovacích mechanismů. Výroční zpráva Komise bude zveřejněna.

38. Kdy Komise vyhodnotí fungování rámce EU?

Nejpozději do 12. října 2023 a poté každých pět let Komise vyhodnotí fungování a účinnost nařízení a předloží

zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva bude zveřejněna.

VII) MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

39. Co se rozumí „mezinárodní spoluprací“ podle nařízení (článek 13)?

Nařízení vybízí členské státy a Komisi, aby spolupracovaly s příslušnými orgány podobně smýšlejících třetích

zemí v záležitostech souvisejících s prověřováním přímých zahraničních investic z důvodu bezpečnosti a veřejného

pořádku.

Mezinárodní spolupráce může probíhat na dvoustranném nebo mnohostranném základě, jako je G7 nebo OECD.

Může zahrnovat sdílení zkušeností, osvědčených postupů a informací o investičních trendech.

VIII) SKUPINA ODBORNÍKŮ

40. Kdo se podílí na činnosti skupiny odborníků pro prověřování přímých

zahraničních investic do EU?

Nařízením se zřizuje skupina odborníků, která poskytuje poradenství Komisi. Skupině předsedá Komise a skládá se ze zástupců orgánů členských států. Činnosti skupiny se účastní všechny členské státy, včetně těch, které v

současné době nemají vnitrostátní prověřovací mechanismus.

Úkolem skupiny je jednat o otázkách společného zájmu, které se týkají přímých zahraničních investic, a vyměňovat si osvědčené postupy a poznatky získané při prověřování investic na vnitrostátní úrovni. Skupina je rovněž zmocněna poskytovat Komisi poradenství v systémových otázkách týkajících se provádění nařízení a je konzultována ohledně návrhů aktů v přenesené pravomoci, kterými se aktualizuje seznam projektů a programů v zájmu Unie uvedený v příloze tohoto nařízení.

41. Projednává skupina odborníků jednotlivé případy prověřování?

Skupina neprojednává jednotlivé transakce PZI. Její mandát je omezen na systémové otázky související s

prováděním nařízení.

IX) OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ

42. Jak nařízení zajišťuje ochranu osobních údajů?

Podle nařízení o prověřování PZI si Komise a členské státy vyměňují informace o přímých zahraničních investicích. Mezi tyto informace mohou patřit osobní údaje (např. identifikační a kontaktní údaje, profesní údaje a údaje týkající se přímých zahraničních investic). Na zpracování těchto údajů v Komisi a v členských státech se vztahují pravidla pro ochranu údajů. Komise a členské státy úzce spolupracují na vývoji nástrojů k dalšímu zajištění souladu s

obecným nařízením o ochraně osobních údajů5 a nařízením (EU) 2018/1725 při současném zachování

důvěrnosti spolupráce, která má zásadní význam pro její účinnost.

***

Poslední aktualizace: 22. června 2021

5Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se

zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních

údajů)