Kom eta Kohoutek v roce 1973 — Setk án í studentů — Nové exponáty M oskevského pavilónu Kosmos — nomií — Okazy na obloze v

astronom ie Co nového

K om eta K o h ou tek 1973f. N ah oře 2. lis top ad u , d o le 23. lis top ad u 1973 (A. M rkos, r e f l e k t o r 100/396 cm na K le t i) ; n a prvn í str. o b á lk y 3. p ro s in c e 1973 /M. Antal,

a s tr o g ra f 30 /150 cm na S k a ln a tém P le se ) .

Ř í še hvězd Roč. 5 5 (1974), č. 2

J i ř i B o u š k a :

K O M E T A K O H O U T E K V R O C E 1 9 7 3

O loňské druhé kom etě Kohoutek — 1973/ — jsme v minulém ro č­níku Říše hvězd přinesli několik zpráv a článků (č . 9, 1 2 ). V tomto přehledu bych ch těl stručně shrnout zprávy o pozorováních kom ety, tak jak byly uveřejněny do konce minulého roku. Pochopitelně jde za­tím o inform ace předběžné, publikované hlavně v cirkulářích Meziná­rodní astronom ické unie.

V obr. 1 je znázorněn průběh jasnosti komety od ledna do prosince 1973. Velká m ezera od května do září byla způsobena nepříznivými podmínkami k pozorování, totiž malou vzdálenosti kom ety od Slunce na obloze. Kom eta se objevila až ke konci září ráno před východem Slunce a na ranní obloze byla pozorovatelná do počátku prosince, kdy se opět přiblížila ke Slunci. Během jarního pozorovacího období byla jasnost kom ety tém ěř konstantní kolem 15m— 16m, během podzimního pozorovacího období jasnost ry ch le vzrůstala; počátkem října dosáhla 10m— l l m, počátkem listopadu asi 8 m a počátkem prosince 5m—6m, tak ­že v prosinci byla již viditelná prostým okem, avšak jako ne příliš n á­padný objekt.

Průběh jasnosti v minulém roce celkem dobře odpovídal efem eridě ( RH 54, 225; 12/1973 — m ,)\ jasnosti zde uvedené byly počítány z po­zorování vykonaných od 28. ledna do 11. října 1973. Další pozorování umožnila upřesnění hodnot fotom etrických param etrů. Z celkem 98 údajů jasnosti od ledna do prosince 1973 vychází absolutní jasnost (tj. jasnost, jakou by kom eta m ěla ve vzdálenosti 1 astronom ické jednotky jak od Slunce, tak i od Zem ě) m 0 = 5,2 a fotom etrický exponent n = = 4,3. Jak je vidět, uvedené hodnoty se příliš neliší od param etrů ve výše citovaném článku. Dosadíme-li ty to hodnoty do znám é fotom etrické rovnice

m — n\o + 5 log A + 2,5 n log r,

můžeme snadno vypočítat zdánlivou jasnost kom ety v době, kdy její vzdálenost od Země byla A a od Slunce r ; geocen trické a heliocentrické vzdálenosti kom ety byly uvedeny v efem eridě v č. 9 /1973 [ŘH 54, 167). Průběh jasnosti redukované na jednotkovou vzdálenost od Země ( m ' = = m — 5 log A) ukazuje obr. 2. Podrobnější rozbor pozorovaných jas­ností nasvědčuje, že fotom etrický exponent n nebyl během celého po­zorovacího období konstantní, ale že se m ěnil v nepříliš velkých mezích podle vztahu

n = no + 0,8 log r,

kde no = 4,1. Absolutní jasnost pak vychází poněkud větší než za před-

Nahoře obr. 1. Jasnosti ko­mety Kohoutek 1973f od ledna do prosince 1973 po­dle pozorování, uveřejně­ných v ctrkuláHch Meziná­rodní astronom ické unie

2511—2608. Čárkovaná křivka znázorňuje průběh

Jasností za předpokladu nu, = 4,9,

n = 4,1 + 0,8 log r.

Vlevo obr. 2. Závislost Jas­nosti m ' redukované na Jednotkovou vzdálenost od

Zem ě na heliocentrické vzdálenosti ( r ) . Přímka

značí závislost za předpo­kladu nu, ** 5,2 a n = 4,3.

pokladu konstantního n, a sice m.o = 4,9. Změna exponentu n nasvěd­čuje tomu, že během pozorovacího období nebyl pom ěr svítící prachové a plynné složky v kómě kom ety konstantní; ve větších h eliocen tric­kých vzdálenostech se poněkud více uplatňovala složka plynná než ve vzdálenostech m enších. Hodnoty řotom etrlckých param etrů ještě ukazují, že kom eta 1973/ byla kometou tém ěř „průměrnou'*. Její po­m ěrně velká jasnost v období kolem průchodu perihelem byla dána jedině velm i malou vzdáleností perihelu,

Pozorováni komety pokračovala však nejen v oblasti vizuální a foto­grafick é, a le i v infračerveném oboru spektra. Tak např. B. Forrest z Kalifornské university zm ěřil 29. listopadu tyto jasnosti:

A. Potter m ěřil Jasnost kom ety na McDonaldově hvězdárně v oboru 1 — 1,6 pm a pozorování, vykonaná mezi 29. listopadem a 2. prosincem ukázala pokles infračerveného záření asi o 1 magnitudu.

Velice cenná a zajím avá byla m ěření v rádiovém oboru, protože se poprvé podařilo zjistit u kom ety em isní a absorpční čáry v této oblasti. U poslední jasné kom ety Bennet 1970 II se po nich např. bezvýsledně pátralo. Podle F . Birauda a spolupracovníků se v pěti spektrech , získa­ných mezi 1. a 9. prosincem velkým rádioteleskopem v Nangay, poda­řilo identifikovat dvě absorpční čáry hydroxylu OH na frekvencích 1667 a 1665 MHz (tj. vlnová délka 18 cm ). Jedenáctlm etrovým rádio­teleskopem NRAO na Kitt Peaku nalezli mezi 1. a 5. prosincem B. L. Ulrich a B. K. Conklin dvě em isní čáry na frekvencích 110 712,5 a 110 709,7 MHz (± 0 ,2 M Hz), tj. vlnová délka 2,7 mm. Tyto čáry odpo­vídají m etylkyanidu CH3CN. K tom u poznam enejm e jen, že hydrohyl byl rádioastronom icky zjištěn v kosm ickém prostoru teprve v roce 1963, molekula m etylkyanidu dokonce teprve v roce 1971.

Poprvé v historii kom etární fyziky bylo také ze zemského povrchu zjištěno záření vodíku, koncentrované do oblasti kómy. B. Donn se spolupracovníky identifikovali v době od 3. do 6. prosince Fabry-Pero- tovým spektrom etrem na slunečním teleskopu na observatoři Kitt Peak Balmerovu čáru Ha vlnové délky 6563 A. K tomu lze dodat, že dosud bylo záření vodíku zjištěno jen u tří kom et (Tago-Sato-K osaka 1969 IX, Bennett 1970 II a P /E n ck e), a to mimo zemskou atm osféru oběž­nými observatořem i OGO-5 a OAO-2 v Lymanově čáře La vlnové délky 1216 A.

Na několika hvězdárnách byla tak é získána spektra kom ety, některé s vysokou rozlišovací schopností. Spektrum , které exponoval 16. října R. W hite 229cm reflektorem na Kitt Peaku, ukazovalo velm i silné kon­tinuum, výrazný pás m olekuly CN, skupinu pásů C3 u vlnové délky 4050 A a slabší Swanovy pásy molekuly C2. Spektrum v oboru 4000 až 7000 A, k teré získal P. Benvenuti 182cm reflektorem observatoře v Asia- gu 26. října, ukázalo velm i silné spojité spektrum s emisemi C2 u vlno­vých délek 4737, 5165 a 5635 A. Ve spektru, exponovaném H. Spinra- dem 305cm reflektorem Lickovy hvězdárny, byly zjištěny dosti silné Swanovy pásy C2 vlnové délky 4737 a 5165 A, slabší u 5635 A a dále čáry [Ol] vlnových délek 6300 a 6365 A.

Ve spektru, které exponoval G. H. Herbig 8. listopadu coudé spektro grafem na 305cm reflektoru Lickovy observatoře v oblasti 5800—8600 A s disperzí 33 A/mm, byly nej jasnější em ise [ O l ] vlnových délek 6300 a 6363 A; na silném kontinuu byly zjištěny četné emisní pásy m ole­kuly NH2 a některé další. Spektrum s velkou disperzí 6 A/mm získali při hodinové expozici C. Arpigny a A. Baranne coudé spektrografem

A = 2,3 um 7 ,4“ ± 0 ,2 “3,5 5,5 ± 0 ,1 “4,9 3,1

A = 8,4 ,um — 0,17m11,0 — 1,4412,5 — 1,44

Obr. 3. M ik ro fo to m etr ick fj záznam s p e k tr a k o m e ty 1973f, na n ě m i jsou p a trn é v elm i v ý razn é em isn í p á sy CN, Ci, Cs a [ 0 1 ) . S p ektru m ex p o n o v a l A. M rkos m alou S ch m id tov ou k om orou na K leti v ra n n íc h h o d in á ch 3. p ro s in c e 1973

n a film NP 27.

na 152cm reflektoru hvězdárny Haute Provence. Větev P fialového pásu CN u vlnové délky 3883 A byla rozlišena až k P( 15] ; ve spektru byly také zjištěny emise C3 u vlnové délky 4050 A. U ltrafialovým sp ektro­m etrem na 224cm reflektoru horské observatoře (4200 m n. m .) Mauna Kea na Havajských ostrovech byla 28. a 29. listopadu m ěřena spektra v ultrafialovém oboru 2900— 3600 A; byly zjištěny em isá OH, NH a patrně i CH a kontinuum v oblasti vlnových délek 3450—3600 A obsa­hovalo řadu dosud neidentifikovaných absorpčních čar. Spektrum , které reflektorem ' o průměru 102 cm Indického astrofyzikálního ústavu v Ko- valuru získal v noci 8./9. prosince M. K. V. Bappu se spolupracovníky, obsahovalo intenzívní Swanovy pásy C2, emisní čáru [ C l ] A = 6300 A a sodíkový dublet v emisi. Bappu poznam enává, že em ise N a nebyla zjištěna ve spektru, exponovaném v noci 6./7. prosince.

U nás získal řadu spekter A. Mrkos malou Schm idtovou komorou na hvězdárně na Kleti. Spektra z období 30. X I.— 3. XII. 1973 ukazují na pom ěrně silném kontinuu velmi výrazné emisní pásy C2 vlnových délek 4383, 4737, 5165 a 5635 A, dále pak emise CN vlnové délky 3883 A, C3 u 4050 A a [ O l ] 6300 a 6363 A krom ě několika náznaků dalších emisních pásů [obr. 3 ]. Ze spekter je také patrné, že se během uve­deného období nějak výrazně neměnil pom ěr intenzit jednotlivých emisí.

Závěrem ještě k rátce o ohonu kom ety 1973/. Na snímku, který expo­novala 15. říjn a E. Roem erová 229cm reflektorem , byl patrný chvost délky 8'. T. U rata (N ihondaira Obs.) udává 23. října délku 5 ' a 25. říj­na 15', kdežto S. van den Bergh na snímku, exponovaném 122cm Schmidtovou komorou 27. října zjistil délku ohonu 40 '. Podle C. E. Scovila (Stanford M u s.]-b yla délka chvostu na sním cích, exponova­ných mezi 25. říjnem a 6. listopadem 56cm Maksutovovou komorou, asi 10', kdežto vizuálně ve stejném období 12' až 15'. Dne 8. listopadu

zjistil C. T orres [Univ. of Chile) délku 20'. Koncem listopadu byl ohon již značně výrazný. E. Roem erová zjistila na snímku, exponovaném28. listopadu 42cm SchmidtovoU komorou, plasmový chvost délky 3°, o den později, 29. listopadu, zach ytil M. Belton velm i světelnou Schmid- tovou komorou na Kitt Peaku tenký ohon délky 3,8°, v němž jsou patrné u rčité struktury, zvláště pak velká kondenzace rozm ěrů 3 'X 6 ' ve vzdá­lenosti 1,9° od jádra. Dne 7. prosince byl na stan ici Maui Smithsonovy astrofyzikální observatoře zjištěn fotograficky prachový ohon délky 4,5° a iontový délky 50'.

Již z uvedeného stručného přehledu je patrné, že kom etě Kohoutek 1973/ byla dosud ze všech kom et věnována největší pozornost a i před­běžné výsledky jsou velice cenné pro kom etární fyziku. Nezbývá než počkat, až budou uveřejněny podrobnější zprávy o výsledcích pozoro­vání nejen z pozem ských observatoří, ale i z autom atických kosm ic­kých sond a zvláště pak ze Skylabu a Sojuzu 13, jejichž posádky měli jedinečnou příležitost získat zcela unikátní pozorování. Ke kometě 1973/ se v tom to ročníku ještě vrátím e.

P e t r H e i n z e l a M a r t i n š o l c :

S E T K Á N Í S T U D E N T Ů A S T R O N O M I E V T O R U N I

Vloni v září se konal v Polsku m im ořádný sjezd IAU (ŘH 54, 205; 11/1973). Méně je již známo, že v rám ci oslav 500. výročí narození Mikoláše Kopernika (1473 ) měli m ožnost setk at se také m ladí astro ­nomové, studenti z ce lé Evropy.

Od 14. září probíhalo v Toruni, Kopernikově rodném m ěstě, m ezi­národní setkání studentů „In tercopernicalia 73“. Součástí tohoto mí­tinku byl i sem inář studentů astronom ie „European Sem inary of the Students of A stronom y" (B S S A ), kterého se zúčastnilo několik desítek m ladých astronom ů z Polska, M aďarska, Bulharska, NDR, NSR, Francie, Itálie, Anglie, Švédská, Finska, N orska, Dánska a Československa.

Na slavnostním zahájení „In tercopernicalia 73“, jež se konalo v aule nového areálu pořádající University M ikoláše Kopernika (UMK), pro­mluvil rek tor university a po slavnostním koncertu bylo předneseno několik zajím avých přednášek s kopernikovskou tém atikou.

Od příštího dne pak již probíhal vlastní sem inář, doplněný exkursí na universitní observatoř v Piwnici.

Na sem inář byli pozváni krom ě studentských d elegaci také odborní a pedagogičtí pracovníci, k teří rovněž přednesli své příspěvky. Prof. F. S. Delli Santi z university v Bologni se zmínil o zpracování dat po­řízených lOm parabolickou anténou M edicejské stan ice. Speciálním program em byla oddělena rychle prom ěnná složka rádiového záření Slunce na 327 MHz a na zbylé pomalu prom ěnné složce se dala de­m onstrovat k orelace její intenzity s celkovou plochou slunečních skvrn. Na výzkum Slunce byly zam ěřeny i další referáty prvého dne jednání.

J. Bones (Oslo) pohovořil o pozorováni Evershedova jevu v čarách Fe I, Mg b l ve fotosféře a jevu opačného v chrom osférické čáře Ha. O. P. Sveen (O slo] seznám il účastníky s přístrojovým vybavením sluneční observatoře v Oslu a s výsledky zkoum ání náhlých rádiových vzplanutí Slunce. Na klidné děje ve sluneční atm osféře se soustředil J. Wlo- darczyk (W ro claw ), který podal klasifikaci a m odely neeruptivnlch protuberancí.

R eferenti francouzské delegace obohatili přednesení výsledků vlastní p ráce o krátký výlet do dějin francouzské astrofyziky a obrázky z observatoří Meudon a Pie du Midi. M. Auriěre se jinak zabýval pola­rizací světla Venušiny atm osféry a M. Poquérusse rádiovou emisí slu­neční korony, jejiž zdroje m ají být lokalizovány program em STEREO. Dr. G. Schm al (G ottingen) se zmínil o využití m ěření rentgenového záření koróny, a le hlavně vysvětlit holografický způsob výroby optic­kých mřížek a jednu z nich na ukázku předvedl. Posledním referátem byla teoretick á p ráce L. Nowakowského (T oru ň ), využívající v radio- astronom ii mnohonásobné Fourierovy transform ace k získání tvaru při­jímaného pulsu oproštěného od zkreslení přístroje.

Druhý pracovní den sem ináře se odbyl v historických p rostorách To- ruňské university a v řadě příspěvků znam enal m alý výlet za hranice sluneční soustavy. Interferom etr v Cambridge umožnil tam nějším stu­dentům (P. H argrave) nakreslit mapy rádiových intenzit v okolí n ě­kterých rádiových galaxií. Bylo při tom dosaženo tak vysokého roz­lišení, že na uvedených příkladech map vyvstávala zřejm á podvojnost takových zdrojů. Výkonnost televizní techniky při spektrografii jasně ukázaly výsledky dosažené G. Comtem (M arseille) v mapování oblastí H II, ale i ionizovaných O III, N II, S II v několika vybraných spirál- ních galaxiích . Bylo přitom užito mřížkového nebo Fabry-Pérotova in ter­ferenčního spektrografu a „im age-tube“ .

Bulharský příspěvek byl podložen důkladnou m atem atickou teorií a jednal o ekvldenzitní m etodě určování přesných pozic obrazů hvězd na desce. Další p ráce se týkaly stelárn í dynam iky a statistiky. P. Gros- bpl (K odaň) provedl výpočty kalibrující Linnovy hustotní vlny, H. E. FrChlich (E isen ach ) předvedl další podrobnosti o této teorii, jako adia- batické rozpínání hvězdných shluků ve splrálních ram enech a jejich eventuální „tepelnou" nestabilitu. B. Stenholm (Lund, Švédsko) disku­toval možnost identifikace splrálních ram en podle výskytu W olfových- -R ayetových hvězd a ukázal srovnání s tradičním i způsoby. H ierar­chická stavba vesmíru je dnes často diskutována, a tak i zde předvedl statistiku podstruktur kup galaxií R. Sadowski (V aršav a).

Československá delegace se zúčastnila pracem i Z. Šímy o m ožnostech d etekce hm otných proudů mezi složkam i těsných dvojhvězd a dále p racem i autorů o m ěření radiálních rychlostí (viz ŘH 11/1973) a o po­larizaci světla reflexních prachových mlhovin, vypočítané metodou Monte-Carlo.

Pořad sem inářů byl uzavřen inform ací o finské astronom ii a ukáz­kami z finských hvězdáren. Tak se tedy na sem ináři probrala skoro celá šířka dnešního astrofyzikálního výzkumu a to ukázalo, že objev­né vědecké p ráce dnešních studentů astronom ie na sebe nedají dlouho čekat.

Jed n a z k op u lí A s tro n o m ick é o b s e r v a to ř e U niversity M ikoláSe K o p ern ik av Toruni.

Jak již bylo poznam enáno výše, účastn íci E SSA m ěli jedno odpo­ledne možnost prohlédnout si Astronom ickou observatoř UMK v Piw- nici (12 km severozápadně od T oruně). Bude jistě zajím avé se na tomto m ístě zmínit i o vědecko-pedagogické činnosti Astronom ického ústavu UMK, který má čtyři oddělení: Astronom ickou observatoř v Piwnici, oddělení astrofyziky a stelárn í astronom ie, radioastronom ické p raco­viště a oddělení nebeské m echaniky.

V oblasti astrofyziky je zájem soustředěn na studium pekuliárních hvězd, hvězdných atm osfér a pulsujících prom ěnných. Bylo vyvinuto několik metod ke studiu turbulence ve hvězdných atm osférách při po­užití spektrogram ů, pořízených Schm idtovým teleskopem a objektivními hranoly (viz d ále). Od r. 1969 se toruňští astronom ové zabývají také výzkumem fyziky a chem ického složení planetárních atm osfér, když získali vysokodisperzní spektrogram y Marsu a Venuše z McDonaldovy hvězdárny. Skupina pracovníků se též věnuje spektroskopii komet.

Hlavní náplní p ráce stelárního oddělení je m ultiparam etrická klasi­fikace hvězd (tj. teplota, tlak plynu v atm osféře, pom ěr těžkých ele­mentů k vodíku i, kde se bohatě využívá autom atizace a výpočetní tech ­niky. Navíc jsou řešeny i problémy chem ické evoluce galaxií.

Rádiová astronom ie je v Piwnici tak trochu v přechodném období. S tarý 12cm rádioteleskop, k terý sloužil ke studiu sluneční činnosti, je několik let vyřazen a dokončuje se zcela nový, m oderní pavilon rádio- astronom ie, nedaleko něhož má být instalován i nový rádiový dale­kohled.

Posledním z uvedených oborů zájm u toruňských astronom ů je ne­beská m echanika, kde se řeší kosm ogonické aspekty problému pla­netek, komet a m eteorů, dále otázky periodických řešení v teorii drah s aplikacem i na pohyby um ělých družic a konečně num erické problémy nebeské m echaniky.

Hvězdárna v Piwnici byla založena po válce. V r. 1947 jí věnoval prof.

P om ník M ik o lá še K op ern i- k a v Toruni.

Shapley první přístroj, slavný Draperův osml- palcový astrograf. Při své návštěvě v r . 1964 řekl Shapley o tom to astrografu : „Po prvésvětové válce Jsem po­slal osm ipalcový astro ­graf do Polska, na K ra­kovskou observatoř. Po

druhé světové válce Jsem věnoval jeden osmi­palcový na vaši observa­toř. Nyní již nemůže být třetí válka, neboť nem á­me více osm ipalcových astrografu na H arvar­du!"

Hlavním přístrojem (a zároveň největším v Pol­sku) je Schm idtova ko­m ora 60/90 cm od fy C. Zeiss-Jena, který Je zde v provozu od r. 1962. Jde o systém Schm idt- C assegraln, jenž je uží­

ván ve spojení s objektivními hranoly (250 a 550 A/ mm) a fotoelektrlc- kým fotom etrem pro účely astrofyziky a stelární astronom ie. Od roku 1953 pracuje také menší Schmidtův teleskop 30/35 cm. Kromě toho je na observatoři ještě několik m enších dalekohledů a další doplňující přístroje na zpracování pozorovacího m ateriálu (Zeissův m ikrofotom etr, kom parátor, projekční p řístroje apod.).

Na UMK je pětileté studium astronom ie a část studentů přejde po skončení studia na pedagogickou činnost na středních školách. Proto také není divu, že na polských universitách je mnohem více studentů astronom ie nežli např. u nás.

Co se týče popularizační činnosti, je Piwnická observatoř otevřena pro veřejnost od léta do podzimu a ročn ě ji navštíví prům ěrně 2000 osob. Vědecká asociace studentů astronom ie pořádá během prázdnin kursy observační astronom ie ve vysokohorských táborech. V r. 19 5 2 (i) vznikla v Toruni Polská am atérsk á astronom ická společnost (v r. 1971 měla okolo 120 člen ů ), k terá organizuje veřejné přednášky, prom ítání filmů a pozorování oblohy malými dalekohledy. Z jejího podnětu je v Toruni plánována také výstavba lidové hvězdárny a planetária.

Skutečným vyvrcholením oslav Kopernikova výročí bylo pro ú čast­níky sem ináře třídenní putování „po stop ách Kopernika“ („szlakom

P řech od p lan ety M erkur p red S ln kom dň a 10. n ov em bra 1973. E xp on ov an é o 13h44m na Ort ho D okum ent, ex p o ž itn ý č a s 1/500 s e c . ; s eku n d á ř n e o h n isk o r e fr a k to r a

p riem eru 100 m m . /F o to M. D ujn ič; k e z p ráv ě na str. 37.)

Z atm en ie S ln ka 30. VI. 1973 o 12h39m. ! F o to M. D ufnič; k e zp ráv ě na str. 36. /

V levo m ěsíčn í zatm ěn í 10. XII. 1973. /F o to Z. S to r e k ; k e zp ráv ě na str. 37.}

Z atm ění M ěsíce 10. XII. 1973 vs 2f'23m. ( M. M ik u lá šek ).

Z atm en ie M esiaca 10. XII. 1973 ex p o n o v a n é 1 /5 0 s e c . r e fr a k to r o m o p r iem eru 100 mm na film l l fo r d HP 4 o 2hl l m a 2h52m IM. D ujnič).

Saturn 11. XII. 1973 k r á tc e p o zákrytu M ěsícem (V. R o šk o t] .

mi

Kopernika“ J, Jak Je p ořadatelé nazvali. Na cestě byl i hrad Malbork, z něhož něm ečtí k řižáci kontrolovali rozsáhlé území kolem Varmije. Po druhé světové válce se zm ěnil v ohromnou hromadu cihel, teď však už stojí ve své bývalé k ráse všechny tři hrady, nižší s hospodář­skými stavbami, středn í s obydlím a kaplí velm istra řádu, i horní, n ejstarší, stavěný ještě ve form ě k láštera. Na hradě je dnes instalo­vána výstava starých zbraní, um ěleckého skla a muzeum jantaru. Gdaňsk, dnes již také rekonstruovaný, zaujal všechny rom antikou ku­peckého a přístavního m ěsta, ohromnými prostoram i cihlového chrám u P. Marie i zvonkovou hrou radničních hodin. Pro astronom y je zvlášť zajím avé, že v nejm alebnější, kdysi hlavní uličce, vedoucí od přístavu ke chrám u, stojí dům s Heveliovou pozorovatelnou.

Asi každý, kdo prošel From borkem , si bude dlouho pam atovat pohled z nejvyšší věže na věž Kopernikovu, na katedrálu, m oře a Viselskou k osu.n a obzoru. Anebo si ho pro jistotu vyfotografuje, aby se mu ne­pletl s dojmy z dalšího z m ěst trasy — Olštýna. A tady, po prohlídce zámku a nového Zeissova p lan etária, se účastníci sem ináře rozloučili a rozjeli do svých domovů s nadějí, že toto setk án í by mohlo být prvým v řadě studentských astronom ických sem inářů v různých zem ích Evropy.

R e n é H u d e c :

NOVĚ E X P O N Á T Y M O S K E V S K É H O P A V I L Ó N U KOSMOS

Kosmický pavilón na Výstavě úspěchů národního hospodářství SSSR v Moskvě hostí pod svou klenbou stálou rozsáhlou výstavu sovětské kosm ické techniky, v poslední době se mezi množstvím exponátů obje­vilo i několik význam ných novinek.

Obr. 1. Dalekohled Orion s tástí montáže v hale moskevského pavilónu K osm os. Je to kopie přístroje, který pracoval na palubě orbitální stanice Saljut-1.

Obr. 2. Reflektor Orion na výstavě v Moskvě (pohled zpředu/.

Z astronom ického hlediska je nejzajím avější přesná kopie (v m ě­řítku 1 :1 ] dalekohledu Orion, který byl umístěn na palubě orbitální stanice Saljut-1. Tento reflek tor byl zkonstruován skupinou odborníků Akademie věd Arménské SSR a posádka Sojuzu-ll/Saljutu-1 jím za­znam enala spektra vybraných hvězd (a Lyrae a (3 C entaurl). Daleko­hled byl připevněn na vnějším plášti stan ice a při startu na oběžnou dráhu ho chránil speciální kryt. K dopravě filmového pásu s expono­vanými spektry dovnitř Saljutu byl vyvinut jednoúčelový transportní systém s kulovou otočnou přetlakovou komorou, zabudovanou v boku orbitální stanice.

Dalším novým exponátem je Prognoz-2 (obr. na 4. str. obálky), dru- Zice nového typu, u rčená především k výzkumu Slunce. Od června 1972 obíhá Zemi po vysoce eliptické oběžné dráze ( Ha = 201 800 km, Hp = 520 km, t = 65,3°, T = 5850 m in .). Ve skleněné vitrině jsou odděleně vystaveny dva palubní přístroje pro spektrální rozbor sluneč­ního větru — spektrom etry R1P-803 a R IP-804. Konečně k dalším expo­nátům, dokumentujícím poslední vývoj kosm onautiky, patří Lunochod-2 a Mars-3 s odděleně vystaveným přistávacím modulem. Zvlášť je pak možno sp atřit přístroje z palub Marsů 2 a 3, a to ultrafialový fotom etr, spektrom etr R IEP-2801 a rádiom etr kosm ického záření slunečního a ga­laktického původu.

C o nového v astronomii

K O S M O N A U T I C K Y P O D Z I M 1 9 7 3

Podzimní m ěsíce loňského roku by- Dne 27. září byl- vypuštěn Sojuz 12ly velmi bohaté na kosm onautické s kosmonauty V. Lazarevem a O. Ma-události. V Sovětském svazu starto- karovém. Stalo se tak po více nežvaly dvě kosm ické lodi s posádkami. dvouleté přestávce od trag ické udá-

losti v závěrečné fázi letu Sojuzu 11, v němž zahynuli tři kosmonauté. Dlouhá přestávka v sovětských pilo­tovaných letech byla zřejm ě způso­bena zkoumáním příčin závady her- metizace Sojuzu 11 a patrně též úpravami a zkouškami kosm ické lodi. Bylo také rozhodnuto, že posádky So­juzů budou vybaveny skafandry a tak z prostorových důvodů mohou v lo­dích tohoto typu létat nyní jen dva kosmonauté místo tří. Během dvou­denního letu Sojuzu 12 došlo k pro­věření a vyzkoušení zdokonalených palubních systémů, řízení lodi a k n ě­kterým spektrografickým pracem . Zře­jmě také šlo o některé přípravné prá­ce, nutné pro chystaný společný sovětsko-am erický le t Sojuz-Apollo v červenci 1975. Sojuz 12 přistál 29. IX. 1973 v Kazachstánu.

Dne 18. prosince startovala další sovětská kosm ická loď, Sojuz 13, s po­sádkou P. Klimuk a V. Lebeděv. V pra­covním programu tohoto letu bylo mj. fotografování Slunce a většího počtu hvězd a galaxií v ultrafialovém obo­ru spektra dalekohledem Orion-2, zís­kání spektrálních snímků zemské atm osféry a vybraných oblastí zem­ského povrchu, jakož 1 biologické vý­zkumy zařízením Oazis-2. Všechny po­kusy i le t pokračovaly úspěšně až do přistání, k němuž došlo 26. prosince minulého roku.

Američané pokračovali v práci na oběžné laboratoři Skylab. Druhá po­sádka této stanice (A. L. Been, O. K. Garriot a J. R. Lousm aj se po splnění plánovaných úkolů během dvoum ěsíč­ního letu vrátila zpět na Zemi 25. zá­ří. Z astronom ického hlediska byl ne j- důležitějším úkolem výzkum Slunce, především erupcí a protuberancí. T ře­tí a patrně poslední posádka Skylabu startovala k oběžné laboratoři kos­mickou lodí typu Apollo 16. listopa­du; tvořili ji astronauté G. Carr, W. Pogue a E. Gibson. Program třetí po­sádky je podobný jako předchozích dvou; z astronom ického hlediska jde o další pozorování Slunce, hvězd a galaxii, a zvláště pak komety Kohou­tek 1973f. Důležité bylo také pozo­rování baryového oblaku, který vytvo­řila ve výšce 560 km .speciální rak e­

ta, vypuštěná z A ljašky 27. listopadu. Zajímavé bylo také sledování lasero­vých paprsků, vysílaných koncem lis ­topadu z Goddardova centra (paprsek byl viditelný na oběžné dráze i pros­tým okem ). Přistání tře tí posádky oběžné laboratoře je stanoveno na 9. února t r.

K Marsu letí 4 sovětské kosm ické sondy Mars 4—7, vypuštěné koncem července a počátkem srpna m. r. Do oblasti planety se dostanou v první polovině března t. r. a lze předpo­kládat, že alespoň některé z m ezi­planetárních stanic se podaří měkké přistání na Marsu a uskuteční výzkum jeho povrchu.

Americká m eziplanetární sonda Pio­neer 10, která startovala 2. března1972, se dostala počátkem prosince m. r. do blízkosti jupitera. V m ini­mální vzdálenosti asi 130 000 km pro­létla kolem planety 4. prosince ve 3h24m SEČ. Pokud bylo známo z před­běžných inform ací v době psaní této zprávy, získal Pioneer 10 řadu sním ­ků vnějších měsíců Jupitera, barevné fotografie planety, snímky čtyř Gall- leových měsíců a zm ěřil údaje o Ju­piterově m agnetickém poli a tepelné bilanci, jakož i nabitých částicích v okolí planety. Velmi obtížný let byl, jak se podle prvních zpráv zdá, zcela úspěšný a k získaným výsledkům se ještě vrátíme. Pionner 10 byl prvním umělým kosmickým tělesem , které prolétlo pásmem planetek a umožni­lo výzkum dosud nejvzdálenějších ob­lastí sluneční soustavy. Počátkem pro­since m. r. dosáhla sonda vzdálenosti již 10® km od Země a gravitačním působením Jupitera se je jí rychlost zvýšila na tém ěř 40 km/s. V roce 1987 opustí Pioneer 10 jako první umě­lé kosm ické těleso sluneční sousta­vu. Další sonda k Jupiteru, Pioneer 11, byla vypuštěna v USA 5. dubna1973. Let probíhá norm álně a do blíz­kosti planety se má stanice dostat v prosinci t r. Není vyloučeno, že Pioneer 11 po průletu kolem jupitera bude pokračovat směrem do blízkosti Saturna, kam by doletěl po 4 letech. Dne 3. listopadu m. r. startovala v USA autom atická m eziplanetární stanice M ariner 10, která je určena přede­

vším k výzkumu M erkura (poprvé v historii kosm onautiky), a dále k dal­šímu studiu Venuše. Průlet kolem Ve­nuše (ve vzdálenosti asi 5000—6000 km) je plánován na 5. února t. r., ko­lem Merkura (ve vzdálenosti pouze asi 1000 km) proletí poprvé 29. břez­na t r. a podruhé ještě 22. září 1974.

O dalších pokusech se zmiňme a le ­spoň stručně. V Sovětském svazu by­lo dvakrát vypuštěno vždy jednou ra ­ketou 8 družic ze série Kosmos na­jednou. Prvních osm, Kosmos 588 až 595, startovalo 3. říjn a, další Kosmos 617—624 — 19. prosince. Družice by­ly vybaveny vědeckou aparaturou pro další výzkum kosm ického prostoru.V rám ci spolupráce socialistických zemí při výzkumu kosmického prosto­ru byla 30. říjn a vypuštěna družice Interkosm os 10, určená pro geofyzi­kální výzkum spojitostí zemské mag-

N O V A P E R I O D I C K Á KC

Dr. Tom Gehrels (Lunar and Pla- netary Laboratory, USA) objevil na desce, exponované 29. září 1973 (a dále pak na sním cích z 30. září a 4. a 5. říjn a 1973) svou druhou perio­dickou kometu — P/Gehrels 2. Desky byly získány 122cm Schmidtovou ko­morou na hvězdárně Mt Palomar. Dne29. září byla kometa v souhvězdí Ryb poblíže rozhraní se souhvězdím B era­na a jevila se jako difuzní ob jekt 15 až 16 magnitudy se slabým ohonem délky 2 obl. minuty. K rátce po óbjevu bylo zjištěno, že jde o krátkoperio­dickou kometu s oběžnou dobou 7,93 roku. Svoji první periodickou kometu

P O Z O R O V A N I E C l A S T O C3 0 . V I

Našich čitaterov sme v lanskom aprílovom čísle Říše hvězd upozor­nili, že 30. júna 1973 bude cez naj- južnejšie časti nášho štátu prechádzať severná hranica viditelnosti čiastoč- ného zatmenia Slnka. Nestává sa čas­to, aby sa v našich krajinách naskyt­la príležitosf pozorovat zatmenie Slnka s relatívne tak malou fázou. Autor bol pripravený pozorovat za­tmenie v Bratislavě, ležiacej přibliž­né 40 kilometrov na juh od severnej

netosféry s ionosférou ve vysokých zeměpisných šířkách . Satelit byl vy­puštěn v SSSR a kromě sovětských přístrojů jsou v něm i aparatury, vy­robené u nás a v NDR. V polovině prosince bvla vypuštěna am erická družice pro výzkum zemské termo- sféry, Explorer 51. Apogeum je ve vzdálenosti 4128 km, perigeum pouze 112 km od zemského povrchu. Spe­ciáln í konstrukce satelitu umožní po­prvé po dobu asi jednoho roku vý­zkum atm osféry ve výškách kolem 100 km, což je dosud nejm éně zná­má oblast zemského ovzduší, jen vel­mi obtížně přístupná přímým měřením. Pro výzkum fyzikálních v lastností vy­soké zemské atm osféry je určena dru­žice Auréole 2, která byla vypuštěna 26. prosince v SSSR v rám ci sovět- sko-francouzského kosm ického pro­gramu. Jtfí BouSka

I M E T A G E H R E L S 1 9 7 3 n

objevil Gehrels 11. říjn a 1972 — je označena P/Gehrels 1 1972k. Dne 8. února 1973 znovu objevil periodic­kou kometu Sw ift, která nyní nese označení P/Swift-Gehrels 1973d. Uvá­díme ještě elem enty dráhy komety P/Gehrels 2 1973n podle výpočtu dr.B. G. M arsdena:

T = .1973 XI. 30,504 EČ w = 182,969° 1 12 = 215,622° 51950,0

i = 6,663° Iq = 2,34847 AU e = 0,40922 a = 3,97518 AU

IAUC 2589, 90, 92 (B )

N Ě H O Z A T M E N I A S L N K A. 1 9 7 3

hranice. Počasie však bolo velmi ne- priaznivé. Iba o 12 hod. 39 min., teda v čase na jvačšej fázy zatm enia, sa vynořilo asi na 15 sekúnd Slnko zo súvislého oblačného příkrovu a umož­nilo tak získat jeden záběr zatmenia refraktorom o priem ere 10 cm v pro- jek cii za okulárom na kinofilm Ortho Dokument (obr. na 2. str. přílohy). Velkost zatm enia na záběre činí 0,015 slnečného priemeru.

Severná hranica prechádzala a j cez

dfalšie štáty Európy. Redakcii časopi­su Sky and Telescope došlo niekolko hlášeni z Anglicka, Belgická a NSR, kde v čase úkazu bolo priaznivejšle počasie. V Tootingu v južnej časti Londýna sa nacbádzal P. B. York me- nej ako 2 km Južne od severnej hra­nice a v čase m axim álnej fázy videi v Južnej časti slnečného limbu dva m alé výstupky, ktoré v priebehu mi- núty zmizli. York zrejm e videi dva výběžky niektorých vrchov na m esač- nom limbe, pretože ako podotkol, ne­pravidelnosti slnečného limbu spOso- bené turbulenciou vzduchu boli ove-

la menšie. V Doveri bolo zatmenie pozorovatelné lepšie a tak R. A. Mac- kenzie a P. M. Andrew m ohli vidieť na južnom limbe Slnka malú priehl- beniu viac než 16 m inút; bola tmav- šia ako niekolko škvřn nachádzajú- c ich sa na Slnku. V elkost zatmenia v Doveri bola 0,0064. V západonemec- kom Fiirthe pozoroval zatm enie H. Pfennig. Furth sa nachádzal v rovna- ke j vzdialenosti od severnej hranice zatmenia ako Bratislava. Jav tam po­d lá Pfenniga trval 25 minút a bol velm i zřetelný. M. Dujntč

Z A K R Y T S A T D R N A M E S l C E M 11. X I I . 1 9 7 3

V noci z 10. na 11. prosince 1973 nastal zajím avý úkaz, zákryt Saturna Měsícem, který byl pozorován na li­dové hvězdárně Josefa Sadila v Sedl­čanech. Počasí bylo příznivé, značně nepříjem ná byla však teplota —19° C. Z vizuálních pozorování bylo z jiště ­no, že zákryt trval v Sedlčanech od

jh 2 4 m20s do Ih58m50s SEC. Bylo také získáno několik snímků úkazu, které byly exponovány přímo v ohnisku refraktoru ('/ = 3000 m m ). Jednu z fo­tografií otiskujem e na 4. str. p řílo h y ; byla exponována ve Z h ll^ O s, tedy asi 12 minut po výstupu Saturna za mě­síčním kotoučem. Vladimír Roškot

P O Z O R O V A N I E P Ř E C H O D U M E R K G R A 10 . XI . 1 9 7 3

Přechod M erkúra 10. novembra 1973 som pozoroval v Bratislavě refrakto- rom o priem ere 10 cm. Počasie bolo velmi zlé a pozorovat sa dala len druhá čast úkazu, přibližné od 11 hod. 30 min. do konca. Pred Slnkom stá le prechádzali m raky a vzduch ne­bol kludný. Podařilo se mi získat oko­

lo 15 záberov přechodu (obr. na 1. str. přílohy) a nam erať štvrtý kon­takt, ktorý nastal o 14 hod. 16 min. 37 sec.

P řístro j: refrak tor 10 cm, zvflčšenle 30krát, vzduch velm i nekludný.

M. Dujntč

H V Ě Z D A N E B O P L A N E T A ?

Holandský astronom van der Kamp, který se již několik d esetiletí věnuje astrom etrickém u sledování nejbllžších hvězd, došel k závěru, že kolem Bar- nardovy hvězdy, která je od Slunce vzdálena jen 5,9 světelného roku, obí­h a jí dvě planety s hmotami blízkými hmofě Saturna. Zabýval se též astro- m etrickým pozorováním další velmi blízké hvězdy £ Eridani (10,7 světel­ných le t) . Na základě studia v íce než

800 fotografií okolí této hvězdy usou­dil, že hvězda je doprovázena sou­putníkem, který kolem ní obíhá ve vzdálenosti 8 AU s periodou 25 let. Hmota tohoto souputníka šestinásob- ně převyšuje hmotu Jupitera! Souput­n ík hvězdy e Eridani není tedy již planetou v pravém slova smyslu, avšak není ještě hvězdou; zdá se, že je Ja­kýmsi přechodem mezi oběma typy nebeských těles. Zdeněk Mikulášek

P O Z O R O V A N Í Č Á S T E Č N É H O Z A T M Ě N I M E S l C E10. X I I . 1 9 7 3

Průběh částečného zatm ění v noci 9./10. prosince 1973 jsem pozoroval fotograficky v Kladně. Počasí zpočát­ku nevypadalo příliš slibně a vstup

do polostínu nebyl pro oblačnost po­zorovatelný. Teprve kolem l̂ OO™ SEČ se mraky začaly trhat. Polostín na M ěsíci začal být patrný až kolem

I h i5m. První snímek (viz 2. str. pří­lohy) pochází z doby těsně před vstu­pem do plného stínu (byl exponován ve 2h04m28s, Měsíc vstoupil do stínu ve 2 h0 9 m1 2s). Druhý snímek zachycu­je zatměni zhruba 15 min. po Jeho největšl fázi (exp. ve 3h03m12s, střed zatměni byl ve 2h44m24s ). Třetí sn í­mek Je z konce zatměni po výstupu

M ěsíce z plného stínu (exp. ve 3h36m 32s, tj. asi 17 minut po výstupu Mě­síce ze stín u ). Všechny snímky byly pořízeny na kinofilm 17 DIN časem Vs vteřiny teleobjektivem Orestegor 1:5.6 (f = 500 m m ). Časy byly stano­veny stopkami, Jejichž korekce bylá každou půlhodinu kontrolována podle rozhlasového signálu. Zdeněk Storek

S I R I U S J E P O U Z E D V O J H V Ě Z D A

dená v poslední době, ukázala, že u Slrla jde pouze o dvě složky: A je hvězda hlavni posloupnosti spektrální třídy AI, B Je bílý trpaslík.

Podle dřívějších vizuálních pozič­ních m ěřeni se zdálo, že Slrlus Je tro j- hvězdou s hlavni složkou A, kolem niž obíhá dvojice složek B a C. Analýza 150 fotografických pozorováni, prove-

O D C H V L K V C A S 0 V ? C H S I O N A L O V L I S T O P A D U 1 8 7 3

Den 3. XI. 8. XI. 13. XI. 18. XI. 23. XI. 28. XI.TU1—TOC —0,1211* —0,1375* — O,1530s —0,1701s —0,18683 —0,2025'TU2—TUC —0,1438 —0,1584 — 0,1728 —0,1875 —0,2022 —0,2163

Signál čs. rozhlasu se vysílal z kyvadlových hodin dne 11. XI. od 03h00m do l l h15m. — Vysvětleni k tabulce viz RH 55, 1 9 ; 1/1974. V. Ptáček

Ú k a zy na o b l o z e v b ř e z n u 1974

Slunce vychází 1. března v 6h45m, zapadá v 17k41m. Dne 31. března vy­chází v 5íl40m, zapadá v 18h30m. Za březen se prodlouží délka dne o 1 hod. 54 min. a poledni výška Slunce nad obzorem se zvětší tém ěř o 12°. Dne21. března v l h07m vstupuje Slunce do znam ení Berana; v tento okamžik Je Jarní rovnodennost a začíná astro ­nom ické jaro .

Měsíc Je 1. března v 19h v první čtvrti, 8. března v l lh v úplňku, 15. března ve 20^ v poslední čtvrti, 23. března ve 22h v novu a 31. března ve 3h opět v první čtvrti. V přízemi Je Měsíc 6. března, v odzemí 18. března. V noci 2./3. března dojde k zákrytu Saturna Měsícem. Vstup nastává v P ra­ze v 0&54®, v Hodoníně v OkSO™, vý­stup v Praze v lh43“ , v Hodoníně v ih 44m. Během března dojde ke kon­junkcím M ěsíce s planetam i: 1. III. ve Zh s Marsem, 11. III. v 1011 s Uranem, 14. III. v 1511 s Neptunem, 19. III. ve 23h s Venuši, 21. III. v 18>> s Jupite­rem a Merkurem, 29. III. v 11& opět s Marsem a 30. III. v 7h se Saturnem.

M erkur je ráno nízko nad východ­

ním obzorem a vychází Jen krátce před východem Slunce: počátkem března v e^OS™, koncem m ěsíce v 5ll07in. Nej- výhodnější pozorovací podmínky Jsou kolem největší západní elongace pla­nety, která nastává 23. března. Dne 2. března Je Merkur v konjunkci s Ju­piterem , 9. III. stacionární, 21. III. opět v konjunkci s Jupiterem (a sou­časně obě planety v konjunkci s Mě­sícem ) a 27. března prochází odslu- nlm. Během března se jasnost Merku- ra zvětšuje z + 2 ,lm na +0,2® .

V enuše je v březnu na ranní oblo­ze. Počátkem m ěsíce vychází ve 4h 39m, koncem m ěsíce ve 4h08m. Během března se Jasnost Venuše zm enšuje z —4,3m na — 4,0™.

Mars je v souhvězdí Býka a nejpřl- hodnějšl pozorovací podmínky Jsou zvečera, kdy kulm inuje. Počátkem m ě­síce zapadá v l h17m, koncem března Již v 0h49“>. Jasnost Marsu se během března zm enšuje z + l , l m na +1,4™. Dne 18. března nastává konjunkce Marsu s Aldebaranem.

Jupiter je v souhvězdí Vodnáře. Po konjunkci se Sluncem , které nastala

- 7 °

-8C

4m O "1 $6m 52m 4®«T» 44m 4(jm j$m 32m 28m 24m ’

-90

- 10°

- 11°

-12°

- 13°

iec

■ » 1 1 1 j . 1

• «•

•V 1 R

r V !"■[ ! 1 •

.G O

"T T J*] T -T -r - • ‘ *

" * « *

“ T T 'T T -I I T

•81

•

------------

•\7 .

r .>?5 *• •

•

••

.

■ - . ■

• • * * . V* **

•

• . •’ •

. :

• • ••

1 1 1 1 ■« . r

a•

• *,

*86 * ’ •• • •

: f 1̂—

•

* <1

-70

8°

- 9 °

- 10°

- 11“

- 12°

• • • • * « •1 2 J 4 5 í 7

- 13°

Dráha Urana v r. 1974. Clsllce značí počátky jed­notlivých m čsíců (2 — 1. II., 3 — 1. III. atd.).

16h

13. února, ]e pozorovatelný jen kon- Saturn Je v souhvězdí Býka a nej-cem března ráno krátce před výcho- výhodnější pozorovací podmínky jsoudem Slunce; koncem m ěsíce vychází ve večerních hodinách, kdy kulmlnu-ve 4h42m a má jasnost —l,6 m. je. Počátkem m ěsíce zapadá ve 3h

16m, koncem m ěsíce již v l h23m. Sa­turn má jasnost asi + 0,2m.

Uran je v souhvězdí Panny. Výhod­né pozorovací podmínky jsou v ča s­ných ranních hodinách, kdy kulmi­nuje. Počátkem března vychází ve 21tl53m, koncem m ěsíce Již v 19h49m. Uran má jasnost +5,7™.

Neptun je v souhvězdí Hadonoše. Počátkem března vychází v l h08m, koncem m ěsíce již ve 23h10m. Neptun kulm inuje v ranních hodinách, kdy jsou také nejlepši pozorovací podmín­ky. Planeta má jasnost + 7 ,7>n. Dne 12. března je Neptun v zastávce.

Pluto je v souhvězdí Panny ned ale­ko rozhraní se souhvězdím Vlasů Be- reniky. Dne 26. března je v opozici se Sluncem, takže je po celý m ěsíc nad obzorem po celou noc. Jasnost Pluta je asi + 1 4 “ , takže může být fo ­tograficky zachycen i menšími p řístro­ji. Planetu lze vyhledat podle efeme- ridy, uveřejněné ve Hvězdářské ro ­čence 1974 (str. 7 7 ).

Planetky. Dne 31. března je v opo­zici se Sluncem Vesta. Nalezneme ji v souhvězdí Panny podle efem eridy ve Hvězdářské ročence 1974 (str. 103); Vesta má jasnost asi +6™.

Meteory. Po celý m ěsíc můžeme po­zorovat (5-Leonldy-Virginidy, je jich ž velmi ploché maximum nastává kolem22. března. Z podružných rojů m ají maximum činnosti Bootidy 19. března a Hydraidy 24. března. J. B.

• Koupím ach ro m atick ý o b jek tiv 0 140—144 mm, ohnisk o 1920—1950 mm. — Ladi­slav F ia la , D ružstevní 1068, 674 01 T řeb íč.

• Prodám astronom ickou lite ra tu ru a Časopisy 1919— 1960. — O. M atu cha, Jungm an- nova 14/1V. posch odí, 120 00 Praha 2.

• R lše hvězd — ro čn íky 1952/1973 prodám . — Lad islav O d strčil, D ačlckéh o 8, 140 00 Praha 4 - Nusle.

R íšl hvězd řid l red ak čn í rad a : J. M. Mohr (vedou cí r e d .) , J i ř í Bou ška (výkon. re d .J , E. B ren n erov á , J. G rygar, O. H lad, M. K opecký, B. M aleček , A. M rkos, O. O bůrka, J. S toh l, te ch . red . V. Su ch ánková. — Vydává m in isterstv o k u ltu ry v n a k la d a te lstv í O rbis, n. p., V inohrad ská 46, P raha 2. — T iskne S tá tn í t isk á rn a , n. p., závod 2, S lezsk á 13, P rah a 2. Vye i?'. 1 2k rá t ro čn ě , cen a je d n o tliv éh o vý tisku K čs 2,50, ro čn í p řed p latné Kčs 30,— . jL - š i f u je Poštovní novinová slu žba. In fo rm ace o předplatném podá a o b je d ­návky p řijím á každá pošta 1 d oru čov atel. O bjednávky do z a h ra n ič í v y řizu je PNS —: ú střed n í exp ed ice tisk u , odd. vývoz tisk u . Jin d řišsk á 14, P rah a 1. P říspěvky za ­s í le jte na re d a k c i Ř íše hvězd, Švédská 8, 150 00 P rah a 5. Rukopisy a obrázky se n e v ra ce jí, za odbornou sp ráv n ost odpovídá au tor. — Toto č ís lo bylo dáno do tisk u

3. led na, vyšlo v únoru 1974.

O B S A HJ. Bou ška: Kom eta K ohoutek v ro ­ce 1973 — P. H einzel a M. S o le : S e tk á n i studentů astronom ie v To- ru n i — R. H udec: Nové exponáty M oskevského pavilón u Kosm os —Co nového v astronom ii — Úkazy

na obloze v březnu 1974

C O N T E N T S

J . Bouška: Com et K ohoutek in the Y ear 1973 — P. H einzel and M. So le : Eu ropean Sem in ary o f th e S tu d ents of A stronom y ln Poland — R. H udec: New A stron au tica l , O b jects a t th e N ational E xh lb ít- ion in M oscow — News in A stro­

nomy — P henom ena in M arch 1974

C O A E P J K A H H E

H . E o y n i K a : K o M e T K o r o y r e K b

1973 r. — n . T a í i H i y i h M. IHojxtn: E B p o n e ň c K H i i c e M H H a p it f t C T y a e H -

t o b a cT p o H O M H H b I l o J i b m e — P .

r y f l e u : H o B u e 3 K c n o H a T b i M o c -

K O B C K o r o n a B H .ib O H a K o c m o c —

t ITO H O BO rO B a cT p o H O M H H — H b -

,’ieHMH H a HeCe b M a p T e 1914 r .

K om eta K o h ou tek 1973}. N ah oře 3. XI. 1973, d o le 22. XI. 1973; d esetlm in u tov é ex p o z ic e a s tro g ra fem 30/150 cm na d e s k y ORWO ZU 2 /M. A ntal). — Na č tv rté str. o b á lk y je m a k e ta P rognozu-2 na m o s k e v s k é k o s m ic k é výstavě. Ve s k le n ě n é v itrín ě d o le jsou p ř ís tr o je z p a lu by d ru žice , u r č en é k výzkum u s lu ­

n ečn í p lazm y . / R. H u d ec ; k č lán ku na str. 33.)