Stereum hirsutum (Willd. ex Fr.) S. F. Gray. .................................................................... 205 Pevník korkovitý ........................................................................................................... 207
Křehutka Candolleova ............................................................................................... 534 Psathyrella candolleana (Fr.) A. H. Smith ........................................................................ 534
Amanita regalis (Fr.) Michael ........................................................................................... 583 Muchomůrka růžovka ................................................................................................. 585
Amanita rubescens (Pers. ex Fr.) S. F. Gray ..................................................................... 585 Muchomůrka stroupkatá ........................................................................................... 586
Boletus fragilipes C. Martin ............................................................................................. 641 Hřib smrkový ................................................................................................................... 643
Leccinum scabrum (Bull. ex Fr.) S. F. Gray ..................................................................... 664 Kozák habrový ................................................................................................................ 666
Russula emetica (Schaeff. ex Fr.) S. F. Gray .................................................................... 723 Ryzec bledý ...................................................................................................................... 725
Lactarius torminosus (Schaeff. Ex Fr.) S. F. Gray ............................................................ 739 Ryzec libovonný ............................................................................................................. 741
Lactarius deliciosus (L. ex Fr.) S. F. Gray ........................................................................ 753 Ryzec ryšavý ................................................................................................................... 754
Zde se můžete blíže seznámit s podrobnějším dělením hub. Houby se dělí do „kmenů, podkmenů, tříd, řádů a čeledí“. Pokusili jsme se je tedy takto seřadit. Dlouholetým, popřípadě profesionálním mykologům jistě neunikne, že toto námi zhotovené dělení hub není úplné (doufáme, že nám tento nedostatek prominou). To má hned několik důvodů. Jedním z nich je, že neuvádíme druhy hub, které zatím nemáme vyfotografované a ani v blízké době zřejmě mít nebudeme. Dalším důvodem je to, že jsou neustále objevovány nové druhy, které ještě nemají ani český název a nejsou u nás zařazeny. Posledním důvodem je, že není vůbec jednoduché všechny druhy hub určit a zařadit. Myslím si, že pro mykologa "amatéra" je však toto rozdělení plně postačující.
Zároveň Vás tato stránka dovede díky odkazům na popisy a fotografie jednotlivých čeledí hub. U popisů hub se seznámíte se stručnou charakteristikou každého uvedeného druhu a pokud budete mít zájem na dalších stránkách naleznete fotografie. Tam zjistíte autora fotografie, místo a datum nálezu.
Houby pravé Eumycota 1.Vřeckovýtrusné Ascomycotina
Houby pat řící do odd ělení v řeckovýtrusných hub ohromují svoji velikostní rozman itostí. Jsou charakteristické přítomností útvar ů obsahujících výtrusy, tzv. v řecek. Typické v řecko je válcovité a obvykle obsahuje osm výtrus ů, které se uvol ňují vrcholem v řecka.
Tato skupina obsahuje jedlé houby, nap ř.smrže nebolanýže. Mnohé houby se vyzna čují miskovitými nebo terčovitými plodnicemi, zatímco jiné mají lahvovitý vzh led. Čeledi, pat řící do tohoto odd ělení, se liší zp ůsobem uvol ňování výtrus ů.
a)Hemiascomycetes
(český název není) Kvasinkotvaré Endomycetales
Kazirohovité Onygenaceae
Malá skupina hub rostoucích na keratinu, starém pe ří, kopytech, rozích,srsti a na pokožce zví řat,kde vyvolávají mykózy.
Palcatkotvaré Taphrinales
Palcatkovité Taphrinaceae
b)Plectomycetes (český název není) Kropidlákotvaré Eurotiales Padlí Eryspihales
Padlí Erysiphaceae Jelenkovité Elaphomycetaceae
Jelenka obecná
Elaphomyces granulatus Fries Plodnice 2-4 cm v průměru, kulovitá, nebo trochu smačklá, hustě bradavčitá, barvy žlutavé až okrově hnědé. V dospělosti tvrdá, skořápkovitá.
Dužnina v mládí bělavá v dospělosti se mění v černý výtrusný prach.
Výtrusný prach černý.
Výskyt : červen - listopad, pod povrchem půdy jehličnaté lesy.
Nejedlá , najdeme ji pokud ji vyhrabe zvěř. Z dávných pramenů zjištěno, že byla používána ke zvyšování potence u mužů.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
Hydnotria michaelis (Fisch.{?}) Trappe Plodnice 1-3 někdy i 4 cm v průměru, tvaru nepravidelné koule, někdy hlízovité a vrásčitá. Tvrdá, na povrch téměř hladká, na řezu červenohnědá až purpurově hnědá, protkaná labyrintovými chodbičkami, které vyúsťují až na její povrch. Jinak je barvy hnědé až červenohnědé.
Vůně v mládí mírně a ve stáří silně česneková.
Výskyt : květen až červen ve světlých borových někdy i jedlových lesích. Většinou jej najdeme v trsech.
Nejedlý , tuto krásnou plodnici fotila př. Dobešová při jarní vycházce MK Trutnov cestou na Zámecký vrch. Našel ji jednatel MK Úpice Petr Žáček. Je to jedna ze vzácností, která u nás v podkrkonoší byla nalezena.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Geopora michaelis E. Fischer
- Geoporella michaelis
Kustřebkotvaré Pezizales
Kustřebkovité
Pezizaceae
Z mnoha známých terčoplodých hub patřících do této čeledi jsou nejznámější řasnatky.Všechny druhy mají víceméně miskovitý tvar.Barva je proměnlivá od žluté nebo hnědé do fialové nebo modré.Většina terčoplodých hub uvolňuje při změnách vlhkosti viditelný oblak výtrusů.
Peziza badia Pers. Plodnice 2 - 7 cm v průměru, 0,5 - 3 cm vysoké v mládí téměř kulovitá,ději miskovitá a ve stáří ploše rozložená, nepravidelně zprohýbaná. Přisedlá k povrchu, někdy má i kratičký třeň.
Vnit řní povrch je játrově hnědý, v dospělosti se zbarvuje tmavěji, až olivově hnědě.
Vnější povrch je zrnitý, červenohnědý.
Výtrusný prach bílý,
Výskyt : červenec až říjen většinou ve skupinách, na písčitých, hlinitopísčitých i jílovitých půdách, podél cest v kulturních jehličnatých porostech, na okrajích příkopů, ve vlhčích oblastech poblíž bříz.
Nejedlá .
Zajímavosti : Přesně se dá určit pouze mikroskopicky. Je to velká práce i pro zkušeného mykologa.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Galactinia badia (Fr. ex Pers.) Boud.
Další české jméno:
- Kustřebka hnědá
Řasnatka vlhkomilná
Peziza udicola Svr.
Plodnice 3-14 cm v průměru, přisedlá, miskovitá.
Rouško světle hnědé až hnědé, na vnější straně světlejší.
Výskyt : květen až září, na vlhkých místech jako jsou břehy potoků, na promáčených rostlinných zbytcích, jako jsou zbytky stohů, byliny, dřevo a nebo na půdě která je s těmito zbytky promíchána.
Nejedlá
Možnost zám ěny: Od ostatních hnědě zbarvených Řasnatek se dá odlišit pouze mikroskopicky
Zvonkovka žlutavá
Tarzetta catinus (Holmsk. ex Fr.) Korf & Rogers Plodnice 1,5 - 4 cm v průměru, v mládí téměř kulovitá s malým otvorem na vrchu, později pohárkovitá a závěrem někdy až nepravidelně laločnatá. Okraj jemně zubatý a chlupatý. Uvnitř je barvy světle šedožluté, nažloutlé nebo šedookrové. Vnější strana je jemně otrubičnatá a hladká.
Třeň 2,5 cm vysoký a 0,5 cm tlustý, často brázditý, výrazný.
Výskyt: květen až říjen na humózních půdách v zahradách i lesích, jednotlivě nebo ve skupinách.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Pustularia catinus Holmskj. ex Fr.
- Peziza catinus Holmskj.
- Pustulina catinus (Holmskj. : Fr.) Eckblad
- Geopyxis catinus
Další české jméno:
- Číška žlutavá
- Baňka žlutavá
Smržovité Morchellaceae
Smrže patří mezi nejvíce známé houby a jsou považovány za jedny z nejchutnějších hub. Jejich plodnice, rostoucí na jaře jsou snadno poznatelné. V jižní Evropě jsou sbírány z komerčních důvodů. Smrže rostou na poškozených půdách a masově vytvářejí plodnice po lesních požárech.
Kačenka česká Kačenka náprstkovitá Smrž černohnědý Smrž obecný Smrž polovolný Smrž pražský Smrž vysoký Terčovnice síťnatá
Kačenka česká
Verpa bohemica (Krombh.) Schroet Klobouk 2- 6 cm široký, 3 - 8 cm vysoký, zvoncovitý, jako náprstek nasazený na vrcholku dutého třeně, podélně laločnatě žebernatý, k třeni nepřirostlý, volný, světle okrový, žlutohnědý až hnědý.
Třeň 7 - 14 cm dlouhý, 1 - 2,5 cm tlustý, válcovitý, bílý nebo bělavý, jemně zrnitý, křehký.
Dužnina je poměrně tenká, voskovitá, křehká, s nevýraznou vůní a příjemnou chutí
Výtrusný prach okrově žlutý.
Výskyt: březen až květen na zemi v listnatých lesích a hájích ve spadaném listí, zvláště pod osikou a jeřábem v teplejších oblastech, někdy pospolitě.
Jedlá a chutná , vhodná ke kuchyňské úpravě i k nakládání do octa. Třeně v dospělosti jsou tuhé, a proto se ke konzumaci nedoporučují.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Ptychoverpa bohemica (Krombh.) Boud.
Kačenka náprstkovitá
Verpa conica (Müller : Fr.) Swartz.
Klobouk 1,5 - 4 cm v průměru, téměř hladký nebo jemně vrásčitý, zásadně není žebernatý. Barvy olivově hnědé až hnědé.
Třeň 3 - 10 cm dlouhý a 0,5 - 1,5 cm tlustý. Je nepravidelně válcovitý, na bázi často mírně rozšířený, dutý, barvy bělavé.
Výskyt : březen až květen ve skupinách na zastíněných vlhkých místech v hájích luzích a křovinách. Je vázána zejména na osiky, jeřáby, třešně, olše a trnky. Z travin na mařinku vonnou.
Jedlá , velice chutná ceněná pro časný výskyt. Třeně dospělých plodnic jsou tuhé a k použití nevhodné.
Smrž černohnědý
Morchella esculenta (L.) Pers. var. umbrina Boud. Plodnice 4 - 9 cm vysoké, nepravidelně kulaté až oválné s velkými černohnědými důlky a nápadně světlými žebry.
Třeň bílý, někdy rezavě skvrnitý, na bázi mírně rozšířený, jemně otrubičnatý a slabě vrásčitý.
Dužnina tenká, křehká, špinavě bělavá, chuti i vůně nenápadné.
Výskyt : duben - květen jednotlivě nebo ve skupinách, listnaté lesy, mezi listím a zbytky dřeva.
Jedlý , chutný jako většina smržovitých hub.
Smrž obecný
Morchella esculenta Pers. ex St. Am. Rozlišovacím znakem tohoto druhu je žlutookrové až hnědookrové zbarvení klobouku dospělých plodnic s nepravidelně uspořádanými jamkami.
Klobouk je 4 - 8 cm vysoký 3 - 6 cm široký, vejčitý, kulovitý nebo tupě kuželovitý, spodním okrajem přirostlý ke třeni, dutý, na celém povrchu pokrytý nepravidelně uspořádanými jamkami různých tvarů, ohraničenými téměř kolmými přepážkami. V mládí je šedý až šedookrový, později žlutookrový nebo hnědookrový, na ostří přehrádek někdy až načervenalý.
Třeň je 3 - 8 cm vysoký a 1 - 3 cm tlustý, v dolní části je obvykle ztlustlý, většinou vrásčitý, vždy dutý, jemně zrnitý, bělavý nebo nažloutlý, ve stáří na bázi až cihlově načervenalý.
Dužnina je vodnatě voskovitá, křehká, v jamkaté části klobouku žlutookrová až hnědavě okrová, v dutině třeně i klobouku bělavá, s nevýraznou vůní i chutí.
Výskyt: duben až květen na travnatých lesních okrajích a mýtinách, ve světlých hájích, parcích, křovinách, zahradách a kolem potoků, především ve vlhké hlinitopísčité půdě. Místy hojný, jinde chybí.
Jedlý a velmi chutný, vhodný k jakékoli úpravě i na sušení; po usušení má mnohem výraznější aroma. Mnoho kulinářských kombinací poskytuje plnění dutých klobouků různými pikantními náplněmi. Staré plodnice se nedoporučuje sbírat, protože mohou obsahovat jedovaté látky uvolňované při rozkladu dužiny.
Smrž polovolný
Morchella semilibera DC. ex Fr. Klobouk 2-5 cm vysoký, zvonkovitý nebo kapucovitý, na povrchu s tupými žebry rozdělenými v protáhlé jamky. Barvy hnědé, olivově hnědé, někdy v jamkách žlutohnědé. Přirostlý ke třeni vnitřní plochu od vrcholu asi do poloviny.
Třeň 3-10 cm dlouhý, 1-2 cm tlustý, válcovitý, dutý, křehký, na bázi slabě hlíznatý, jemně zrnitý, barvy bělavé.
Výskyt : duben, květen nepříliš hojně ve světlých hájích, zahradách a sadech. Upřednostňuje lužní lesy
Jedlý V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Morchella hybrida (Sow.) Pers
- Morchella patula Pers. ex Fr.
- Mitrophora semilibera (DC.) Lev.
Další české jméno:
- Smrž obojetný
Smrž pražský
Morchella pragensis F. Smotlacha Plodnice až 30 cm vysoké
Klobouk kuželovitý nebo navýšku zploštělý, okraj krátce od třeně odchlípený, výrazně žebrovitý a jamkatý. Jamky se směrem k vrcholu rozšiřují. Barvy žluté až olivově hnědé.
Třeň 4-9 cm vysoký, 2-4 cm tlustý, válcovitý, často jamkatý až nepravidelně žebrovaný. Barvy bělavé až světle okrové.
Výskyt : květen a červen na stanovištích značně ovlivněných člověkem, t.j. na starých dvorech, staveništích, rumištích, na ulicích, ve výkopech.
Možnost zám ěny: ostatní druhy smržů. Určení usnadňuje místo jeho výskytu.
Jedlý
Smrž vysoký
Morchella elata Fr. Klobouk 4-10 cm vysoký, 2-5 cm široký, válcovitě kuželovitý, štíhlý, většinou s dosti ostrým vrcholem. Je ostře žebernatý. Žebra jsou přehrádkovaná na čtyř- a vícehranné jamky uspořádané v pravidelných svislých řadách. Barvu má většinou hnědou s černavým, šedavým, olivovým nebo purpurovým nádechem. Spodní okraj přesahuje třeň a odsedle k němu přirůstá.
Třeň 5-15 cm vysoký, 2-4 cm tlustý, nepravidelně válcovitý, často buď v horní nebo dolní části rozšířený, brázditý, dutý, na povrchu hustě posetý vločkami. Barvy v mládí bělavé, později zlatavé až žlutohnědé.
Dužnina tenká, voskovitá, křehká, ve třeni tuhá. Chuť i vůně nevýrazná.
Výskyt : duben, květen, ve vyšších polohách jej najdeme i v červnu, v zahradách , stinných hájích ale i na dvorech a rumištích. Upřednostňuje porost devětsilu a vápencové půdy.
Jedlý , usušený je aromatický, v kuchyni použitelný na všechny způsoby, velmi chutný.
Terčovnice síťnatá
Disciotis venosa (Pers.) Arnould Plodnice až 20 cm v průměru, většinou okrouhlé, široce miskovité, síťovitě vrásčité.
Svrchní strana barvy okrové až tmavě hnědé.
Spodní strana je bíle plstnatá se sbíhajícími se žilkami ke třeni.
Třeň je krátký, většinou ponořený v zemi.
Dužnina vůně silně chlórová.
Výskyt : duben, květen, většinou ve skupinách v lesích a parcích. Upřednostňuje půdu bohatou na vápno.
Jedlá a chutná, bez mikroskopu těžko rozlišitelná od Destice chřapáčové.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Discina venosa (Pers.) Sacc
Chřapáčovité Helvellaceae
Tato čeleď obsahuje některé druhy vzhledem podobné smržům,lišící se však mikroskopicky a chemickým složením.Plodnice většiny chřapáčů rostou na podzim ,ačkoliv někdy mohou být nalezeny i na jaře.Chřapáče jsou jedovaté,ale množství toxinů je proměnlivé.Některé druhy jsou jedlé pouze po speciální přípravě.Ve východní Evropě bývají konzumovány po důkladném usušení.
Discina perlata (Fr.) Fr. Plodnice 4 - 15 cm v průměru, miskovitá až ploše rozložená ve stáří laločnatě zprohýbaná. Svrchní strana nejdříve hladká, později hrbolatá až vrásčitá. Barvy červenohnědé až tabákově hnědé. Spodní strana plstnatá s žebry sbíhajícími na třeň. Barvy špinavě bílé až narůžovělé.
Třeň 0,5 - 1 cm vysoký. 1 - 2 cm tlustý, žebrovaný nebo vrásčitý, světlý.
Výskyt :duben až květen v teplejších oblastech, ve skupinách, hojně na pařezech nebo padlých jehličnanů, popřípadě kolem nich.
Jedlá , málo vydatná, nejlépe použitelná ve směsi. Jinak je chutná. Použil jsem ji samostatně do zapékaných brambor a bylo to výtečné.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Gyromitra ancilis (Pers. ex Fr.)Kreisel
- Discina ancilis (Pers.) Sacc.
Další české jméno:
- Destice ucháčová
Kořenitka nadmutá
Rhizina undulata Fr. ex Pers Plodnice 2-12 cm v průměru a až 0,5 cm tlustá, nejdříve nízce, později značně nadmutá až polštářovitá, dosti tuhá, rozložená, zprohýbaná, dosti křehká. V mládí má okraj běložlutě plstnatý a podtočený, barvy červenohnědé, olivově hnědé až černohnědé.
Spodní strana je bělavá až žlutě okrová s mnoha kořenovitými houbovými vlákny, kterými je přirostlá k substrátu.
Výskyt: květen až říjen, ve skupinách, nehojně, jehličnaté lesy, podhorské oblasti, upřednostňuje místa, kde se pálilo klestí, na starých zarostlých spáleništích. Někdy se objeví na spáleništích po roce až dvou letech.
Jedlá
Možnost zám ěny: Destice chřapáčová - Discina perlata – jedlá.
Zajímavosti : Náleží typicky ruderálním stratégům a je považována za škůdce semenáčků borovic jako kořenový parazit., Aby se tomuto zamezilo, nesměli lesníci dříve v blízkosti školek a výsadby zakládat ohniště. Co se konzumace týče není příliš chutná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Rhizina inflata (Schaeff.) ex P. Karst.
Ucháč čepcovitý
Gyromitra infula (Schaeff.) Quel. Klobouk dosahuje průměru i výšky až 8 cm. Je nepravidelně zprohýbaný a vytváří 2 - 3 někdy i 4 cípy které směřují nahoru. Barvy je tmavě nebo skořicově hnědé.
Třeň až 12 cm vysoký válcovitý, bočně zploštělý, nahoře ztlustlý, na bázi poněkud vrásčitý a zúžený. Barvy bílé někdy s fialovým nádechem. V mládí je pevný, ve stáří dutý a komůrkatý.
Dužnina bílá, pevná bez pachu ale chuti mírné.
Výskyt : září až listopad v jehličnatých lesích, většinou jednotlivě na rozkládajícím se dřevě pod povrchem půdy a někdy roste i ze starých velmi zetlelých pařezů.
Jedlý , ale pozor, může obsahovat jed gyromitrin. Proto je nutno jej nejdříve asi 10 minut povařit a vodu slít. Výpary též nedýchat. Jsou jedovaté.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Helvella infula Schaeff. ex Fr.
Další česká jména:
- Chřapáč čepcovitý
- Biskupská čepice
Ucháč obecný
Gyromitra esculenta (Pers.) Fr.
Klobouk 3 - 8 cm široký i vysoký, nepravidelně kulovitý, laloky jsou zprohýbané až mozkovité, ke třeni přirostlé. Bývá až kuželovitý, barvy tmavě hnědé až kaštanové.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 2 - 4 cm tlustý, na bázi i nahoře naduřelý až zploštělý, jamkatý, vrásčitý až brázditý, komůrkatý až dutý. Barvy bílé.
Dužnina barvy bílé, křehká, chuť i vůně příjemná.
Výskyt : březen až červen hojně ve skupinách v jehličnatých lesích na zemi hlavně v borech. Též se často vyskytuje v místech kde se zpracovává dřevo. Má rád písčité půdy.
Jedovatý ,i když jej někteří lidé konzumují. Obsahuje jed gyromitrin který je smrtelně jedovatý ale odpařením se ztrácí.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Helvella suspecta Krombh.
- Morchella pleopus Morille du Loup
- Gyromitra ambigua (P. Karst.) Harmaja
Další česká jména:
- Ucháč nespolehlivý
- Chřapáč podezřelý
- Chřapáč obojetný
- Smrž plnonohý
Ucháč obrovský
Gyromitra gigas (Krombh.) Cooke Klobouk 20 cm v průměru a zároveň tak vysoký, s mozkovitě zprohýbanými laloky, které jsou ke třeni přirostlé. Tvar je elipsoidní až kulovitý. Barva žlutohnědá, okrově hnědá až hnědá.
Třeň 3 - 8 cm vysoký, 3 - 7 cm tlustý, barvy bílé nebo bledě okrové, vrásčitý až brázditý, dutý, komůrkatý.
Dužnina bílá, voskovitá a velmi křehká. Vůně žádná, chuť příjemná.
Výskyt : duben až červen na tlejícím dřevě jehličnatých stromů, někdy i na listnáčích hlavně v horských lesích. Roste jednotlivě ale i ve skupinách.
Protože se dosti podobá Ucháči obecnému tak není doporučen ke sběru pro laiky. Krom toho je dosti vzácný a měl by se chránit.
Jedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Neogyromitra gigas (Krombh.) S. Imai.
- Maublancomyces gigas
- Discina gigas (Krombh.) Cooke
Chřapáč jamkatý
Helvella lacunosa Afzel. ex Fr.
Klobouk 2 - 7 cm v průměru a až 5 cm vysoký. Má 2 - 3 nepravidelné sedlovité laloky spodním krajem přirostlé ke třeni, hladký, lysý, dutý zevnitř hladký a sazově šedý. Barvy modrošedé, tmavošedé až černošedé.
Třeň 4 - 8 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý nebo úzce kyjovitý, výrazně jamkatý a ostře žebernatý. Barvy světle šedé až šedohnědé.
Dužnina silná asi 2 mm, křehká, vůně i chuť nenápadná.
Výskyt : květen až říjen v listnatých lesích, méně často v jehličnanech, na holé zemi a otevřenějších místech. Upřednostňuje kyselé půdy ale roste nepříliš hojně.
Jedlý , chutný, starší plodnice jsou však tuhé a těžko stravitelné.
Další české jméno:
- Chřapáč rýhovaný
Chřapáč pružný
Helvella elastica (Bull.) Boud.
Klobouk 2-4cm v průměru,až 10 cm vysoký, hladký, rozdělený na 2-3 odstálé na kraji podvinuté laloky. V mládí je až sedlovitý, později nepravidelný. Je dosti houževnatý a chrupavčitý. Barvy světle okrové až šedohnědé.
Třeň 3-6-cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, štíhlý, na bázi poněkud ztlustlý, často bočně smáčklý, prohnutý, dutý, chrupavčitý a jemně plstnatý. Barvy bělavé až krémově okrové.
Dužnina houževnatá bez vůně.
Výskyt: červenec až listopad v listnatých i jehličnatých lesích, nepříliš hojně, ve skupinách, především na vlhčích místech, převážně podél cest a v trávě.
Jedlý , na Trutnovsku je jeho celkem velká lokalita v Pekle.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Leptodia elastica (Bull.) Boud
Chřapáč tmavý
Helvella atra (Koenig) Boud
Plodnice je 2 - 10 cm vysoká.
Klobouk 1 - 3 cm široký, nepravidelně ale vždy výrazně dvou- až třílaločně sedlovitý, s podvinutým okrajem. Tento se většinou dotýká třeně.
Rouško je hladké a černé. Pouze u mladičkých plodnic má barvu šedou až šedočernou. Vnější strana je jemně otrubičnatá, což zjistíme pouze lupou. Barvu má světle šedou až šedohnědou.
Třeň 1 - 6 cm vysoký a 2 - 5 mm tlustý. Často je podélně rýhovaný, plstnatý, barvy tmavošedé až šedé.
Výskyt: červenec až říjen, nehojně, jednotlivě častěji však ve skupinách na humózní půdě mezi zbytky rostlin, na okrajích lesů, v parcích a zahradách, nejčastěji pod habry a v kopřivách.
Nejedlý , byl nalezen v Jívce na kalištích v mykologickém rajónu přítele Jiřího Baiera. Zde byl i focen.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Leptodia atra Koenig) Boud
- Helvella fusca Gillet
Další česká jména:
- Chřapáček tmavý
- Chřapáč černý
Stopečka pýřitá
Helvella macropus (Pers.: Fr.) P. Karst. Plodnice 2,5 – 9 cm vysoká, jednolitá, barvy šedé, černošedé až šedohnědé.
Plodná část 1,5-4 cm v průměru, v mládí kulovitá, později miskovitá až terčovitá.
Třeňová část 1-5 cm vysoká, 0,2-0,3 cm tlustá, válcovitá a výrazně pýřitá.
Vnit řní část hladká.
Vnější část otrubičnatě plstnatá, barvy o něco světlejší.
Výskyt : květen až říjen, listnaté lesy, na zemi a podél cest v mechu a trávě. Upřednostňuje dub, buk a olši.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Macropodia macropus (Pers.) Fuck.
- Macroscyphus macropus (Pers.) SF Gray
- Cyathipodia macropus (Pers.) Dennis
Další české jméno:
- Chřapáč stopečkatý
Mísenkovité Humariaceae
Tuto čeleď tvoří několik skupin. Jsou to houby půdní, spáleništní, zední, dřevní i pozemní. Tvoří plodnice čočkovité, které se v dospělosti slévají v jeden povlak jako např. Ohnivky – Pyronema; dále sem patří plodnice jejichž apothecia se zakládají pod zemí a rozevírají se v hvězdicovité cípy které pak ční ze země jako jsou Hrobenky – Sepultaria; apothecia se nezakládají pod zemí ale jsou plochá nebo poduškovitá Kosmatky - Trichophaea; nebo jsou hrnečkovitá, Bělokosmatky – Myclolachnea. Patří sem však i plodnice, které na vnější straně apothecií mají význačné tmavé chlupy jako např. Kosmatky – Scutellinia, nebo nejsou obrvená ale mají apothecia kuželovitá až hrnečkovitá např. Oranžovky – Inermisia a s apotheciemi hladkými např. Zvonečky – Geopyxis, Mísenky – Aleuria.
Rouško uvnitř bílé, později našedlé, vně hnědě chlupaté.
Výtrusy elipsovité, drsné se dvěma velkými olejovými kapkami, 20-25 x10-14 µm.
Výskyt : červenec až říjen nehojně na vlhkých půdách v lesích a parcích a křovinách, kolem pařezů, na tlejícím dřevě nebo holé zemi.
Nejedlá . Snadno poznatelná podle vnější hnědě chlupaté strany.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Lachnea hemisphaerica (Wigg.) Gillet
- Humaria hemisphaerica (Wigg. ex Fr.) Fuck
- Pseudotapesia pilatii Velen.
Další české jméno:
- Kosmatka polokulatá
Hrobenka písečná
Sepultaria arenosa (Fuckel) Boud. Plodnice 1 - 2 cm v průměru, v mládí kulovitá, dutá a pod povrchem půdy ponořená. Později se na vrcholu cípatě otvírá a vyčnívá na povrch.
Rouško bílé, našedlé až okrové, na vnější straně hnědé a chlupaté.Vždy je obalené vrstvou písku.
Výskyt :červen až říjen ve skupinách v teplejších oblastech na písčitých půdách a otevřených stanovištích. Někdy též pod řídkými křovinami.
Nejedlá . Zajímavostí je, že se začala vyskytovat i v Jívce, což je prakticky vyšší a ne teplejší poloha. Vyjímka potvrzuje pravidlo. Foto pořízeno v Jívce na hrázi kaliště.
Mísenka oranžová
Aleuria aurantia (Fries) Fuckel
Plodnice 2 - 10 cm široká, zprvu pohárkovitá, posléze miskovitá, až ploše rozložená. Nepravidelně zprohýbaná, nebo laločnatá, uvnitř oranžová, vně světle krémově růžová, bělavě ojíněná, široce k substrátu přisedlá.
Dužnina tenká, křehce masitá.
Výskyt :září až listopad, na vlhčí písčité půdě pří okrajích cest, často i na lesních cestách pokrytých čerstvou šotolinou a mezi štěrkem.
Jedlá , vhodná na saláty a nakládání jako ozdoba.
Další české jméno:
- Kustřebka oranžová
Kosmatka štítovitá
Scutellinia scutellata (L.: Fr.) Lam.
Plodnice 0,5-1,5 cm v průměru, v mládí téměř polokulovité, později miskovité, talířovité až diskovité, s okrajem ohrnutým nahoru a s 1-2 mm dlouhými téměř černými chloupky, které přečnívají přes okraj.
Rouško je šarlatově červené, vně jsou plodnice nahnědlé. Celá vnější strana je černohnědě chlupatá.
Výskyt :květen až říjen běžně na vlhkém tlejícím dřevě ale i na holé zemi v bohatých skupinách. Upřednostňuje olšové a vrbové porosty, ale najdeme ji i na loukách.
Nejedlá , ale je to pěkný druh na focení.
Oranžovka vřetenovýtrusná
Humaria fusispora (Berk.) Korf & Rogerson.
Plodnice 0,1-0,4 cm v průměru, v mládí protáhle kulovitá, později až pohárovitá, ve stáří téměř plochá, přisedlá k vrstvě masitého bělavého podhoubí. Okraj plodnic je jemně vločkatý.
Rouško je žluto až červenooranžové na vnější straně poněkud světlejší.
Výskyt : duben až červen dosti hojně na holé půdě, zbytcích rostlin a opadu listnatých i jehličnatých stromů.
Nejedlá , velmi pěkná, svojí barvou snad upoutá každého milovníka přírody.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
Tyto zářivě zbarvené dřevní houby rostou převážně v tropech,ale několik velice charakteristických druhů se vyskytuje i v mírném klimatu.Mnohé z nich mají tuhou dužninu a dlouho vytrvávající plodnice objevující se v zimě nebo na jaře.Rod ohnivec bývá někdy zařazován do samostatné čeledi,protože na rozdíl od ostatních členů čeledi nehromadí v plodnicích množství vody.
Ohnivec rakouský Ohnivec zimní Ohnivec šarlatový Ušíčko černé Zvoneček uhelný
Ohnivec rakouský
Sarcoscypha austriaca (Berk. & Sacc.) Boud. Plodnice v mládí pohárkovitá, později široce miskovitá, s lehce nadvinutým, často vroubkovaným krajem, na vnitřní straně je karmínově červená výtrusorodá vrstva na vnější straně je světle okrová anebo růžová, bíle vločkatá se zakroucenými chloupky. Šířka misky je 1 - 8 cm
Třeň je až 2 cm dlouhý, tenký, barvy vnějšího povrchu misky, dole bělavý.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :únor až duben, jakmile sejde sníh, tvoří malé skupinky ve vlhkých listnatých lesích na spadaných větvích pokrytých mechem. Dosti vzácný.
Nejedlý , vzácný, m ěl by být chrán ěn.
Ohnivec zimní
Microstoma protracta (Fr.) Kanouse Plodnice 0,5 - 2 cm v průměru, číškovité, uvnitř ohnivě červené výtrusné rouško, vně bělavá, pýřité. V dospělosti cípovitě rozpukávají, takže připomínají květy
Třeň 1 - 4 cm dlouhý, 2 - 4 mm tlustý, vyrůstá z černých protáhlých podzemních hlízek (sklerocií), které jsou připojeny ke zbytku dřeva a představují zásobárnu živných látek.
Výskyt :únor až duben vzácně v listnatých a smíšených lesích na zemi z tlejícího dřeva po povrchem půdy.
Nejedlý ,ale je to snad nejkrásnější houba připomínající květinu a zároveň je zajímavá dobou výskytu.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Sarcoscypha himealis
- Plectania himealis (Nees et Bernst.) Seav.
Ohnivec šarlatový
Sarcoscypha coccinea (Fr.) Lambotte. Plodnice 2 - 5 cm v průměru, číškovitá až miskovitá, na vnější straně jemně plstnatá, bělavá. Na svrchní straně hladká, šarlatově červeně zbarvená, na okraji žlutavá.
Třeň 0,5 - 3 cm vysoký a 0,2-0,5 cm tlustý, plstnatý až jemně chlupatý, barvy špinavě bílé. Někdy není vyvinut vůbec.
Dužnina tenká, v mládí voskovitá, tuhá, barvy bělavé.
Výskyt :únor až květen, na promočeném odumřelém dřevě listnatých stromů a keřů, zejména na mechatých větvích a také na ponořených zbytcích dřeva v zemi. Nejhojnější je po rozpuštění sněhu.
Nejedlý , nápadný však nádherným zbarvením a brzkým výskytem. Je to lahůdka pro fotografa.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Plectania coccinea (Scop. Ex Fr.) Fuck.
Ušíčko černé
Pseudoplectania nigrella (Pers. ex. Fr.) Fuck.
Plodnice 1 - 3 cm v průměru, k zemi přisedlá, nejdříve polokulovitá později ploše miskovitě rozložená. Tvaru občas nepravidelného. Barvy černé nebo hnědočerné, na roušku v mládí lesklá.
Výskyt : duben, květen v mechatých jehličnatých lesích, jednotlivě i ve skupinách.
V roce 2000 se na Trutnovsku objevila v enormním množství. Pro houbařské oko v tomto jarním čase, kdy je jiných hub nedostatek je to pěkná podívaná.
Nejedlé
Zvoneček uhelný
Geopyxis carbonaria Alb. & Schwein. Plodnice 0,5 - 2 cm v průměru, v mládí kulovitá, posléze pohárkovitá pravidelného tvaru.
Rouško světle až tmavě okrové, okraj zoubkatý, vně kolem okraje pomoučené a bělavé.
Třeň 0,5 - 1 cm vysoký, 2 mm tlustý, hluboko v zemi ponořený.
Výskyt: duben až říjen jednotlivě nebo ve skupinách na starých spáleništích. Na Trutnovsku dosti hojně.
Nejedlý , ale velice pěkný díky svému tvaru a barvě. Něco pro fotografování.
Voskovičkotvaré Helotiales
Jazourkovité Geoglossaceae
Jazourky a p říbuzné houby mají plodnice protaženy do kyjovitého tvaru.Plodná část je sterilním t řeněm vyzvednuta nad povrch p ůdy.Většina evropských druh ů roste na otev řených stanovištích,nap ř.trávnících nebo dunách,ale n ěkteré z nich nalezneme na vlhkých místech, často pod jasany nebo na rašeliništích.
Mitrula paludosa Fr. Plodnice vzpřímená, 1 - 4 cm vysoká, rozlišená v plodnou část kyjovitého, hruškovitého nebo válcovitého tvaru, často dosti nepravidelnou, zprohýbanou a laločnatou, živě oranžově nebo žloutkově žlutou, křehkou, vodnatou, a v ostře oddělenou, tenkou válcovitou, bílou průsvitnou stopkou, 2 - 5 cm dlouhou a 1 - 3 mm tlustou.
Výskyt: červen až srpen většinou pospolitě na tlejících zbytcích rostlin ponořených v čisté vodě, na jehličí, listí, větévkách v lesních močálech a bažinách.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Mitrula phalloides (Bull. ex Fr.) Fr.
Další české jméno:
- Čapulka bažinná
Patyčka rosolovitá
Leotia lubrica (Scop.) Pers. Klobouk průměr až 2 cm, v mládí kulovitý, později nepravidelně laločnatý, žlutě okrový, světle olivově hnědý až olivově zelený.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 3 - 6 mm tlustý, válcovitý, světle žlutý nebo okrový, řídce poprášený nazelenavými zrnéčky.
Dužnina vodnatá, hnědavá, rosolovitá, měkká, bez vůně a chuti.
Výtrusný prach bezbarvý.
Výskyt : srpen až září ve vlhkých lesích, v mechu a trávě. Často pospolitě.
Nejedlá , je to pěkná ozdoba lesa.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Leotia gelatinosa Hi
Pazoubek zelený
Microglossum viride (Pers. : Fr.) Gillet
Plodnice : 1,5 – 6 cm vysoké, jazykovité nebo kyjovité, lehce zvlněné s oddělenou třeňovou částí. Horní část plodnice je rozšířená až na 7 mm, zploštělá s podélnými rýhami, od sterilního třeně zřetelně ohraničená, za vlhka lesklá, světle zelená až olivově zelená.
Třeň: je válcovitý, 3 – 4 cm x 2 – 5 mm, trochu zploštělý s podélnými rýhami, plný, často zprohýbaný, šedozelený až zelenomodrý, lepkavý, šupinatý.
Dužnina: měděnkově zelená, křehká.
Výtrusy: 16 – 22 x 4 – 7 µm, válcovité nebo vřetenovité, jednostranně zploštělé s několika kapkami, se 3 – 4 přepážkami, bezbarvé.
Výskyt: roste ve skupinách ve vlhkých listnatých i jehličnatých lesích v mechu a rašeliníku, nebo na tlejících zbytcích rostlin (IX. – X.).
Nejedlý
Možnost zám ěny: barvou a vzhledem vyjímečný a proto prakticky nezaměnitelný.
Zajímavosti: krásná houbička na pohled a hlavně pro fotografa. Pazoubek zelený můžete najít jen na několika málo lokalitách v naší republice. Je to zákonem chráněný druh houby, který je zařazen na listinu silně ohrožených druhů.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským názvem:
- Geoglossum viride (Schrad.) Pers.
Hlízenkovité
Sclerotiniaceae
Zástupci této čeledi vytvářejí "sklerocia", nepravidelné útvary složené z pevné houbové hmoty chráněné černou kůrou, kterými houba překonává nepříznivé období a ze kterých často vyrůstají miskovité nebo terčovité plodnice na dlouhém třeni. Mnohé druhy napadají živé rostliny a mohou někdy ohrozit úrodu, např.jablek nebo řepky. Plodnice jsou často hnědé a třeně směrem k bázi až černé.
Hlízenka sasanková Terčka šišková
Hlízenka sasanková
Sclerotinia tuberosa (Hedw.) Fuckel Plodnice 1-3cm v průměru, podobají se nejdříve číškám později miskám. Jsou barvy kaštanově hnědé.
Stopka 3-8 cm dlouhá, tenká barvy hnědé
Hlízka je v zemi ukrytá velikosti asi jako lískový oříšek, tvrdá, uvnitř bílá. Z této hlízky vyrůstají stopky.
Výskyt : březen až květen v době květu sasanky hajní, na jejíž oddencích parazituje.
Nejedlá , její přítomnost poznáme tím, že kde se vyskytuje sasanky nemají květ.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Dumontinia tuberosa (Hedw.) Kohn
Terčka šišková
Rutstroemia bulgarioides (Rabenh.) P. Karst. Plodnice v mládí miskovitá, později plochá, tmavě hnědá až černá.
Třeň krátký 3 - 6 mm, vzácně 1.5cm rostoucí ze šupin šišek.
Výskyt :v březnu a dubnu v hustých skupinách výlučně ve vlhku ležících smrkových šiškách v horských lesích, po sejití sněhu celkem hojně.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Piceomphale bulgarioides (Rabenh.) Svrcek
Další české jméno:
- Číšovka smrková
Voskovičkovité Helotiaceae
této čeledi patří velké množství drobných, většinou terčovitých hub s výtrusy vytvářejícími se ve vřeckách. Mnohé druhy mají tuhou pružnou dužninu. Některé rostou dobře skryty v trávě, nebo vrstvě listového odpadu. Jiné jsou mnohem nápadnější svým růstem v bohatých skupinách na rozloženém dřevě.
Ascocoryne sarcoides (Jacq. ex Gray) Groves & Wilson
Plodnice 0,5-1,5 cm v průměru, kulovité, miskovité nebo kuželovité, pružně rosolovité, měkké, v mládí na okraji jemně vroubkované, barvy živě fialové, za sucha vně bíle moučnatá a fialově růžová.
Výskyt : srpen, říjen až prosinec v trsech na ležících kmenech listnáčů a na pařezech – řezných plochách těchto stromů. Upřednostňuje duby, buky a břízy.
Výtrusný prach - výtrusy jsou oválné, někdy nesouměrné, později dlouze vřetenovité, se 2 olejovými kapkami. Velikosti 10-19 x 3-5 µm.
Nejedlá
Zajímavosti : Vyskytující se i v imperfektní formě jako rosolovité mozkovitě zprohýbané, fialové až hnědofialové lesklé útvary, latinsky Coryne sarcoides (Pirobasidium sarcoides). Často najdeme obě formy vedle sebe.
Možné zám ěny: Imperfektní formu lze zaměnit za Rosoloklihatku čirou Neobulgaria pura – nejedlá. Ascocoryne cyclichium, odlišit jde pouze mikroskopicky – nejedlá.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Bulgaria sarcoides Fr.
- Coryne sarcoides (Jacquin : Fries) Tulasne.
- Tremella sarcoides (Dicks.) Fr.
- Pirobasidium sarcoides (Jacq.) v. Höhnel
- Scleroderris majuscula
Kornice borová
Cenangium ferruginosum Fr.:Fr. Plodnice 0,1-0,2 cm v průměru, jakoby číšky prorážející štěrbinami v kůře ale i jinými poraněními. Za suchého počasí je plodnička hnědá a scvrklá, za vlhka se otevře.
Venkovní strana tmavě hnědá až černohnědá
Vnit řní strana je za vlhka krásně oranžová.
Výskyt : Na borovicích. Napadá větve a do 14 dnů větev za suchého a teplého počasí odumírá.
Nejedlá
Zajímavosti : Je to velký škůdce borových lesů. Zaručeně ji najdeme tam, kde uvidíme na borovicích velké červenání až hnědnutí jehlic. Aby se nákaza dále nerozšiřovala, měli by se napadené větve prořezávat a odstraňovat.
Kornice otrubičnatá
Encoelia furfuracea (Roth) P. Karst. Plodnice 0,5-1,5 cm v průměru, baňkovitá, v mládí uzavřená, později nepravidelně nálevkovitě otevřená.
Vnit řní část hladká, barvy hnědé přecházející až do tmavohněda.
Vnější část výrazně světle otrubičnatá.
Výskyt : leden až březen většinou v nahloučených skupinách na odumřelích kmenech lísek a olší.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Cenangium furfuraceum (Roth) De Not.
- Peziza furfuracea Roth : Fr.
Míhavka potoční
Apostemidium guernisaccii (Crouan) Boud.
Plodnice je čočkovitá, 2 - 5 mm v průměru, navrchu voskově žlutá vespod tmavošedá až černá, kratičkou stopkou přisedlá.
Výskyt :duben až červen na spadaných zetlelých větvích listnáčů. Upřednostňuje čisté horské potůčky.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Apostemidium leptospora (Berk. & Br.) Boud.
Další české jméno:
- Míhavka přisedlá
Míhavka kmenová
Vibrissea truncorum (Alb. & Schwein.) Fr.
Plodnice 0,3 - 2 cm vysoké.
Horní plodná část je elipsoidní až bochánkovitá, voskovitá, žloutkově až oranžově žlutá a výrazně oddělená od třeňové části.
Třeňová část je 2 - 5 mm tlustá, válcovitá, jemně tmavě šupinkatá, barvy bělavé až našedlé, někdy i černavé.
Výskyt :duben až červenec, velmi vzácná, na dřevě listnáčů i jehličnanů ponořeném do čisté vody potůčků ve vyšších polohách.
Nejedlá , je to dobrý indikátor čistoty vod. Na Trutnovsku máme tři lokality - Kocbeře, Bělidlo a Bystřici.
Další české jméno:
- Míhavka vodní
Mozkovka rosolovitá
Ascotremella faginea (Peck) Seaver
Plodnice 2-5 cm v průměru, mozkovitě zprohýbaná, kulovitá, za sucha matová, za vlhkého počasí lesklá, barvy růžové až fialově hnědé.
Dužnina pevná, rosolovitá, růžová.
Výskyt : červen až říjen, listnaté lesy, na silných větvích nebo padlých kmenů buků, osik, někdy i olší. Upřednostňuje vlhkou humózní půdu.
Nejedlá , velmi vzácná, doporučená k ochraně.
Na Trutnovsku jsme zaznamenali první výskyt v roce 2000.
Ojíněnka houbomilná
Polydesmia pruinosa (Gerd. ex Berk. & Broome) Boud.
Plodnice 0,03-0,05 cm v průměru, káčovitá až zploštěle poduškovitá.
Vnit řní strana moučnatě ojíněná, barvy bílé.
Vnější strana je jemně plstnatá, barvy taktéž bílé.
Výskyt : říjen až leden na plodnicích tvrdohub řádu Sphaeriales nebo v jejich blízkosti na větvích listnatých stromů.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Cyphella pruinosa Berk. & Broome
Rosoloklihatka čirá
Neobulgaria pura (Fr.) Petrak Plodnice jsou1 - 3, někdy až 5 cm v průměru, v mládí opačně kuželovité až miskovité, ve stáří až terčovité, někdy nepravidelné, pružně rosolovité, na roušku hladké, okraj zubatý, barvy bělavé až světle růžové, někdy s fialovým nádechem. Vnější strana je tmavší a jemně zrnitá.
Třeň na bázi plodnice krátký a kuželovitý.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : červenec až listopad, někdy i během mírné zimy dosti hojně v nahloučených skupinách na pařezech, kmenech a větvích buků poměrně čerstvě padlých nebo pokácených.
Nejedlá
Vodnička potoční
Cudoniella clavus (Alb. & Schwein.) Dennis
Plodnice 5 - 10 mm v průměru zprvu ploché, brzy však vyklenuté a ve středu někdy mírně prohloubené, voskovité. Barvy pleťové, světle okrové až našedlé.
Třeň 0,5 - 2 cm dlouhý tenký k vrcholu se mírně rozšiřuje, chloupkatý. Barvy jako klobouk, jen na bázi je černavý.
Výskyt : březen až červena větvičkách dřevin ponořených v tekoucí čisté vodě. Upřednostňuje malé potůčky a roste jednotlivě nebo ve skupinách.
Nejedlá , je to však dobrý indikátor čisté vody. V Trutnově v podhorských potůčkách byl celkem velký výskyt této houbičky v roce 1999.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Helotium aquatica (Lib.) Sacc.
- Hymenoscyphus clavus
Voskovička citronová
Bisporella citrina (Batsch) Korf & SE Carp. Plodnice 0,1-0,3 cm v průměru, terčovitá až miskovitá, mající vyklenuté rouško, hladká a lysá. Barvy citrónově žluté, někdy až žloutkově žluté. Okraj má vždy o něco tmavší.
Třeň kratičký, nebo úplně schází.
Výskyt: září až listopad, velmi hojně ve stinných místech na mrtvém dřevě listnáčů, které jsou již bez kůry. Upřednostňuje buky a habry. Někdy ji najdeme i za mírné zimy.
Nejedlá
Možné zám ěny: Voskovička sírová Bisporella sulphurina – nejedlá.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
Rhytisma acerinum (Pers.:Fr) Fr. Ačkoliv jako houba nevypadá patří mezi terčoplodé houby.
Stromata jsou okrouhlá, plochá barvy černé. To co je na této fotografii je její nepohlavní stadium nazývané Melasmia acerina.
Pohlavní výtrusy vznikají na opadaných listech během zimy a dozrávají na jaře.
Výskyt : leden až prosinec na javoru mléči a javoru klenu. Na ostatních javorech je vzácná.
Nacházíme ji pouze v oblastech s relativně čistým ovzduším. Patří tedy mezi dobré indikátory jeho znečištění. V roce 1999 ji bylo v Trutnově značné množství. To potvrzuje, že EPO vzalo ekologický program velmi vážně. Dříve tady nebyla k nalezení.
Plodnice jsou kulovité chlamydospory, které jsou bradavčité a barvu mají zlatožlutou. Je to parazitická houba vytvářející v imperfektním stádiu nejdříve bílou, později žlutou plsť na hřibovitých houbách, najdeme je však i na Čechratkách - Paxillus.
Výskyt: červenec až listopad na hřibovitých houbách. Upřednostňuje Hřib žlutomasý Xerocomus chrysenteron – babku.
Nejedlý
Zajímavosti : většinou se vyskytuje v obou stádiích pohromadě. Je to houbový parazit, který ničí hlavně rourky na hřibovitých houbách a lupeny na čechratkách.
Nedohub zlatovýtrusý - imperfektní stadium Sepedonium chrysospermum tvoří žlutý prášek na rozkládajících se plodnicích. Tato forma je dosti vzácná.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Apiocrea chrysosperma (Tul.) Sydow, see
- Mycobanche chrysosperma Bull.
Hnojenkotvaré Sordariales
Korovitkovité Diatrypaceae
Korovitka terčovitá
Diatrype disciformis (Hoffm.) Fr.
Plodnice čtyř až šestihranná,průměru 3 - 5 mm prorážející kůru. Povrch drsný, rovnoměrně pokrytý papilami, barvy hnědočerné až šedočerné.
Stroma bílé.
Výskyt :leden až prosinec na odumřelých větvích buků.
Nejedlá
Paličkotvaré Clavicipitales
Paličkovicovité Clavicipitaceae
Patří sem jednak nebezpe ční parazité hospodá řských rostlin,jednak druhy žijící na hmyzu.Pali čkovice nachová vyvolávající nebezpe čnou otravu,tzv."ergotismus", způsobovala ve st ředov ěku smrtelné otravy po požití chleba p řipraveného z infikovaného obilí.Lahvovité plodnice,ve kterých vznikají výtrusy se vytvá řejí ve stromatech na vrcholu t řeně.
Housenice cizopasná
Housenice střevlíková
Housenice cizopasná
Cordyceps ophioglossoides (Ehrh. Ex Pers.) Link Stromata 4 - 10 cm vysoká, smáčklá, barvy nejprve žluté, později červenohnědá závěrem černá, jemně drsná. Někdy bývají prstovitě dělená. V dolní části se sužují ve stopku.
Stopka se pod povrchem půdy dělí v drobná vlákna, která se přisedají k hostiteli a jsou barvy žluté.
Výskyt : srpen až listopad všude tam kde najdeme jelenky. V podkrkonoší máme několik lokalit, kde jich je nespočet.
Nejedlá , ale k fotografování je to pěkná houbička.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cordyceps parasitica (Willd.) Henn.
Dřevnatkotvaré Xylariales
Dřevnatkovité Xylariaceae
Tato třída vlastní droboučké,lahvovité plodnice,které se vytvářejí v tvrdé hmotě složené z houbových vláken zvané "stroma". Výtrusy bývají z lahvovitých plodnic uvolňovány aktivně a jsou obvykle černé. Často je můžeme vidět pouhým okem jako tmavé skvrny na kůře stromů.
Xylaria polymorpha (Pers.) Grev. Plodnice kyjovitá 3 - 8 cm vysoká, 1 - 3 cm tlustá. Horní část drsná, hnědočerná až černá.
Třeň černý jemně vrásčitý.
Dužnina paprsčitě vláknitá, tuhá, bílá s černým okrajem.
Výskyt :leden až prosinec běžně v trsech na odumřelých pařezech listnatých stromů.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Xylaria polymorpha var. pistillaris
- Xylosphaera polymorpha (Pers. ex St. Amans) Dumontier
Další česká jména:
- Dřevnatka mnohotvará
- Dřevnatka mnohotvárná
Dřevnatka parohatá
Xylaria hypoxylon (L.) Grev Stromatická d řevní tvrdohouba . Stroma vzpřímené, 3 - 8 cm vysoké, jednak sterilní , bez perithecií, velmi tuhé, pružné, parohovitě rozvětvené, zploštělé, na koncových větvích pokryté bílím práškem konidií, které vznikají na jejich povrchu, v dolní části černé a chlupaté, nevětvené nebo jen krátce rozvětvené, plodné s kulovitými plodnicemi na povrchu.
Výskyt : Leden až prosinec, velmi hojně a pospolitě na pařezech a spadaných větvích listnatých stromů.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Xylosphaera hypoxylon ssp. adscendens (Fr.) Dennis
Dřevomor červený
Hypoxylon fragiforme (Pers. ex Fr.) Kickx Plodnice poduškovitá, průměr 4 - 10 mm, skořicová, cihlově červená, později hnědá až černá, drsná, rovnoměrně pokrytá papilami.
Stroma tvrdé, hnědočerné až černé uvnitř bíle dužnaté.
Výskyt leden až prosinec běžně na odumřelých silných větvích a padlých kmenech buků.
Nejedlá
Dřevnatka dlouhonohá
Xylaria longipes Nitschke Plodnice jazykovitá až kyjovitá 3 - 8 cm vysoká, 0,5 - 1 cm tlustá. Horní část drsná, černá.
Třeň drsný, černý.
Dužnina paprsčitě vláknitá, tuhá, bílá s tenkým černým okrajem.
Výskyt :leden až prosinec na větvích a pařezech javoru, platanu a jasanu.
Nejedlá
Dřevomor různotvarý
Hypoxylon multiforme (Fr.: Fr.) Fr. Plodnice 2- 6 cm podlouhlá a 1-3 cm v průměru, polštářovitá, zaoblená, většinou zvlněná až boulovitá, pokrytá papilami. Barvy rezavohnědé až černé.
Výskyt : březen až prosinec na odumřelých kmenech a větvích břízy.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Hypoxylon atropurpureum Fr.
- Sphaeria multiformis Fr.
Další české jméno:
- Dřevomor mnohotvarý
Sazovka kruhatá
Daldinia concentrica (Bolton) Ces. & De Not.
Plodnice 3-6 někdy i 10 cm v průměru, vzhledu pomačkané koule nebo pomačkaného polštářku. Vnější povrch je hladký s nevýraznými papilami. Na průřezu je nápadně kruhovětmavě pásovaná. Drobné plodničky jsou umístěny těsně pod povrchem stromatu a po dozrání uvolňují na povrch černé výtrusy.
Výskyt : květen až listopad na kořenech, pařezech a větvích listnáčů, v listnatých lesích a parcích. Upřednostňuje jasanové dřevo.
Nejedlá , jestliže se ji v době dozrání dotkneme, tak nám velmi začerní prsty.
Další české jméno:
- Sazovka kruhovaná
Spálenka skořepatá
Ustulina deusta (Hoffm. ex Fr.) Petr. Plodnice nepravidelně korovitá o průměru několika decimetrů čtverečných, až 1 cm tlustá, za mlada moučně ojíněná, barvy světle modrošedé s bílou růstovou zónou. Později tmavě šedá až černá s roztroušenými papilami. Ve stáří celé stroma tvrdne v plochou zprohýbanou placku.
Výtrusný prach černý.
Výskyt: březen až listopad na úpatí a hlavních kořenech listnatých stromů. Zejména buků a lip. Můžeme ji nalézt též saprofyticky i na pařezech, způsobuje měkkou hnilobu.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
Hirneola auricula – judae (Bull. ex St. Am.) Berk. Plodnice 3-10 cm široké, 0,1-0,3 cm tlustá, nejdříve miskovitá, brzy však nepravidelná, ve tvaru ucha či škeblovitá. Většinou je vrásčitá a velice pružné, barvy hnědé, skořicově hnědé až červenohnědé.
Výskyt : březen až listopad na mrtvém dřevě listnáčů, buků, jasanů javorů atd. Upřednostňuje akátové lesíky a černý bez.
Jedlá
Zajímavosti : Velmi vhodná do čínských jídel, polévek, rizot ale i k masu. V Číně a Japonsku si ji váží, prý údajně má mít léčivé účinky. Vzácně je lze nalézt v albinotické formě. Zelené, řasami porostlé plodnice nesbíráme.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Auricularia sambucina Mart.
Další české jméno:
- Boltcovitka bezová
Rosolovkotvaré Tremellales
Rosolovkovité Tremellaceae
Všechny druhy této čeledi jsou parazity na jiných dřevokazných druzích hub. Většina těchto druhů vysychá do nenápadných pokožkovitých útvarů, které po navlhčení opět nabývají svůj původní tvar. Tak mohou plodnice přetrvávat po dlouhé měsíce. Bazídie jsou podélně rozděleny.
Exidia plana (Wigg.) Donk Plodnice 3-25 cm v průměru, 1-2 cm vysoká, přirostlá k substrátu, za vlhka měkce pružně rosolovitá, za sucha tvrdá a seschlá. Tvoří ji husté mozkovitě zprohýbané laloky. Celá je pokrytá kuželovitými řídce roztroušenými bradavkami. Barvy olivově černé až černé. Vrchní stranu pokrývá hymenium. Spodní strana je černošedá a matná.
Dužnina je vodnatě šedá, chuť nevýrazná, vůně taktéž nevýrazná.
Výskyt : září až duben na mrtvém dřevě listnatých stromů, na jejich pařezech a větvích. Upřednostňuje buky a duby, hlavně jejich řezné plochy.
Nejedlý .
Na Trutnovsku dosti častý.
Černorosol chrupavčitý
Exidia cartilaginea Lund. & Neuh. Plodnice 0,5-3 cm v průměru, bochánkovitá, chrupavčitě rosolovitá, přisedlá k substrátu. Barvy nejdříve čistě bílé, později světle hnědé.
Výskyt : listopad až březen, spadané větve listnatých stromů. Upřednostňuje lípy a javory. Často pokrývá velké plochy tohoto substrátu.
Nejedlý , v Trutnovském parku dosti hojný.
Černorosol uťatý
Exidia truncata Fr.
Plodnice kadeřavě trstnatá až terčovitá nebo polokulovitá, zcela černá a na vnitřní straně v mládí hladká, později siťnatě drsná, na vnější straně pokrytá malými kuželovitými bradavkami, směrem k místu upevnění také poněkud zřasená, po vysušení za vlhka opět oživující, až 5 cm široká.
Výskyt :září až duben na starých dubech a lípách, někdy i na jiných listnáčích. Celkem vzácný,
Nejedlý
Rosolovka listovitá
Tremella foliacea Pers. ex Fr.
Plodnice 4 - 12 cm široká, pevně stlačená do listovitých laloků, až výrazně mozkovitě laločnatá, karamelově hnědá až oranžově načervenale hnědá. Po vyschnutí a opětném navlhčení nabývá původní tvar. Takto může přetrvávat dlouhé měsíce.
Dužnina silně gelatinózní.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : podzim, zima na listnatých mrtvých stromech a větvích v lesích a parcích. Zvláště osídluje břízy a duby. Najdeme ji ale někdy také na borovicích.
Nejedlá , ale někdy tvoří docela hezké útvary. Někteří lidé ji i konzumují.
Další české jméno:
- Rosolovka lupenitá
Rosolovka mozkovitá
Tremella mesenterica Retz. ex Fr.
Plodnice až 5 cm veliká rosolovitá, mozkovitě zprohýbaná až laločnatá. Barva zlatožlutá v mládí na povrchu často bíle poprášená. Vyjímečně je i bílá. Za sucha vysychá do tenké křehké blanky, ale vlhkem znovu oživuje. Ve stáří se rozplývá v beztvarou hmotu.
Výskyt : květen až říjen na odumřelých větvičkách dubů a habrů, lip a vrb. Vypadá to, že parazituje na kornatcovitých houbách.
Jedlá , ale pro kuchyň bezvýznamná.
Další české jméno:
- Rosolovka mozková
Rosolovka průsvitná
Tremella encephala Pers. ex. Bref.
Plodnice 1 - 3 cm v průměru, polokulovitá až polštářovitá, mozkovitě zprohýbaná, lesklá, bělavá nebo nažloutlá, někdy až hnědorůžová.
Dužnina rosolovitá, průsvitná, s tvrdým průsvitným jádrem.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : pozdní podzim, zima roztroušeně, ale nejvíce při plodnicích pevníku krvav ějícího (Stereum sanguinolentum) na kmenech jehličnatých stromů.
Nejedlá , zajímavá při rozkrojení pohledem na jádro umístěné uvnitř plodnice.
Rosolovec červený
Tremiscus helvelloides (DC. ex Pers.) Donk. Plodnice 5-15 cm vysoká, jazykovitá, ouškovitá nebo nálevkovitá na straně rozčísnutá, poloprůsvitná, pružná a chrupavčitá. Barvy v mládí lososově zbarvená, později korálově červená až červenohnědá.
Rouško uvnitř hladké, vně nejdříve hladké, později žebrovitě vrásčité
Třeň oblý, bělavý bočně rozčísnutý.
Dužnina růžově bělavá, neměnná, chuť i vůně mírná, nevýrazná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červenec až říjen vzácně, ve skupinách, na tlejícím smrkovém dřevě ponořeném v substrátu. Upřednostňuje vyšší polohy a půdu bohatou na vápno.
Jedlý , použitelný za syrova k výrobě salátů. Z důvodu vzácného výskytu doporučen chránit a nesbírat.
Na Trutnovsku jsme v roce 2000 objevili jednu malou lokalitu, která se postupně rozrůstá. Byl bych rád, aby mi někdo odpověděl, zda je v Česku ještě nějaká lokalita. Mám pouze zprávy, že se hojně vyskytuje na Slovensku v Tatrách.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Gyrocephalus helvelloides (DC. ex Pers.) Keissler
Rosolozub huspenitý
Pseudohydnum gelatinosum (Scop. ex Fr.) P. Karst. Plodnice 2-6 cm v průměru, až 1 cm tlusté, rosolovité, jazykovité, vějířovité, nebo ploše lžičkovité, bokem nebo boční zúženou částí přirostlé k substrátu. Barvu mají mléčnou nebo vodnatě bílou, někdy i trochu namodralou. Povrch je krátce jemně chlupatý nebo plstnatý.
Spodní strana nese bílé, 0,1-1 cm dlouhé, jednoduché, úzce kuželovité měkké ostny.
Dužnina je ztuha rosolovitá, neměnná, bez vůně i chuti.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : červenec až listopad, jehličnaté lesy, především borovice a smrky a hlavně ve vlhkém období. Najdeme jej spíše v podhůří a na horách. V nížinách není častý.
Jedlý .
Zajímavosti : Upotřebitelný do salátů, rizota a polévek. Já si jej dělám i jako ovar. Dá se jísti i za syrova.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tremellodon gelatinosum Scop. : Fr.) Fr.
Kropilkotvaré Dacrymycetales
Kropilkovité Dacrymycetaceae
Tato čeleď obsahuje druhy s typickými viditelnými bazídiemi,n a kterých se vytvá řejí výtrusy.V ětšinou oranžov ě zbarvené plodnice mají geletinózní až gumovitou duž ninu.Jsou obvykle kyjovité,parožnat ě větvené,nebo nálevkovité.Všechny druhy rozkládají d řevo.
Calocera viscosa (Fr.) Fr. Plodnice je 3 - 10 cm vysoká, do 3 cm široká, vzpřímená, keříčkovitě rozvětvená s nedělenými nebo málo parohovitě dělenými větévkami, kluzká, pevná, tuhá, barvy zlatožluté až oranžové, často bíle poprášená, lepkavá. Na bázi je hluboce kořenující ve dřevě, na bázi bíle plstnatá.
Dužnina je žlutavě bílá, pružně houževnatá, ohebná, nelámavá bez pachu a chuti.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt :červen až říjen, hojně na starých pařezech jehličnanů, zvláště smrků.
Nejedlý , lze jej použít pouze jako barevnou dekoraci do naložených světlých hub.
Krásnorůžek rohovitý
Calocera cornea (Batsch) Fr. Plodnice 0,4 - 2 cm vysoká, 0,5 - 1 mm tlustá jednoduchá, vzácně vidlená, spíše válcovitě růžkatá, barvy žlutooranžové. Horní plodná část není od spodní sterilní části viditelně oddělená.
Výskyt :květen až listopad ve skupinách nebo jednotlivě, hojně na dřevě různých listnáčů, vzácně někdy i na jehličnanech.
Nejedlý ,pěkný na pohled.
Kropilka rosolovitá
Dacrymyces stillatus Plodnice 0,1-0,3 cm v průměru, polštářovitá, drobná gelatinózní, na povrchu mírně mozkovitě zprohýbaná a jemně bradavčitá, slizká. Může splývat až v 8 cm velké plochy. Barvy špinavě až oranžově žluté, nebo světle oranžové.
Výskyt : leden až prosinec hojně na pařezech a kmenech jehličnanů, ale i na prknech, kůlech a trámech z nich vyrobených. Vzrůstá obvykle z drobných prasklin dřeva.
Nejedlá Zajímavosti : Rozkládá dřevo. Málo kdy si ji houbař povšimne.
Nelupenaté Aphyllophorales
Stročkovcovité Gomphaceae
Mnoho druhů stročkovcovitých hub má silně větvené plodnice. Pod mikroskopem jsou jejich výtrusy žluté až tmavě okrové, bradavičnaté, rýhované nebo ostnité. Protože jsou kuřátka stále vzácnější a některé druhy i jedovaté, nedoporučujeme je sbírat.
Ramaria eumorpha (Cott. et Wak.) Donk Plodnice 4-8 cm vysoká, jednotlivá nebo trstnatá, bohatě rozčleněná ve vzpřímené, válcovité, špičaté větvičky.
Větévky jsou barvy žlutě okrové až okrově hnědé, zakončené 2-3 nažloutlými až světle okrovými vrcholy. Jinak jsou dosti tenké.
Třeň 1-2,5 cm vysoký, 0,3-1,5 cm tlustý, na bázi bohatě obalený bílým myceliem.
Dužnina je dosti pevná, bílá chuti trochu nahořklé, vůně neznatelné.
Výtrusný prach je okrově žlutý.
Výskyt : červenec až říjen dosti hojně ve skupinách, ale i jednotlivě v opadu pod smrky a borovicemi na vápenatém i kyselém podkladu. Upřednostňují bohatou půdu na humus.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Ramaria invalii (P. Karst.) Corner.
Kuřátka lososová
Ramaria subbotrytis (Coker) Corner
Plodnice 5-10 cm vysoká, bohatě členěná.
Větvi čky 0,5-1 cm tlusté s rozdělenými růžkovitými špičkami, barvy růžové.
Třeň 2-3,5 cm vysoký, 0,3-0,4 cm tlustý, barvy bělavé až špinavě krémové.
Výskyt : srpen až říjen dubo-habrové lesy na vápenaté půdě. Např. karlštejnské lesy. Někdy je nalezneme i pod jehličnany. Upřednostňují však duby
Jedlé , vzácné.
Zajímavosti : Dříve byla známa pouze ze severní Ameriky.
Kuřátka plihá
Ramaria flaccida (Fr.) Ricken Plodnice 4 cm vysoká a též 4 cm široká, barvy okrové, bohatě větvená, dosti štíhlá, s četnými vzpřímenými větvemi a tenkými dosti špičatými větévkami.
Dužnina bílá, chuť nahořklá.
Výskyt :září až listopad v početných skupinách v jehličnatých lesích pod borovicemi a smrky. Často v mladých lesních kulturách na opadaném jehličí, dosti hojně.
Nejedlá
Kuřátka nazelenalá
Ramaria apiculata
Plodnice dorůstají až 10 cm výšky a 10 cm v průměru. Horní část dosti hustě větvená, větve zakončené několika špičkami, barvy okrové až hnědookrové, charakteristické je zelenání větviček od špiček k rozvětvení.
Třeň vcelku krátký
Výtrusný prach okrový,
Spory jsou bradavčité, 8,2 - 12,3 x 4,1 - 5,5 µm velké
Výskyt :na trouchnivějícím dřevu jehličnanů, trouchnivějících smrkových pařezech.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Clavaria apiculata Fr. (Fr.) Donk.
Další české jméno:
- Kuřátka hrotnatá
- Kuřátka zelenavá
Kuřátka útlá
Ramaria subtilis (Coker) Schild Plodnice Až 10 cm vysoká a 10 cm v průměru mající čistě žluté větvičky.
Větvi čky jsou zakončeny 2 - 3 krátkými špičkami, nebo jsou tupé.
Třeň bělavý až nažloutlý
Dužnina tužší, chuť mírná, vůně mírně kořeněná.
Výtrusný prach bleděžlutý
Výtrusy ledvinovité, až 9 - 15 x 3,7 - 6µm velké.
Výsky t: červenec až říjen, listnaté lesy, zejména bučiny, někdy i pod jehličnany, nehojně.
Jedlá
Zajímavosti : Vhodná do polévek.
Možnost zám ěny: ostatní druhy žlutě zbarvených kuřátek
Kyjankovité Clavariaceae
Druhy patřící do této čeledi mají buď kyjovité, nebo rozvětvené plodnice. Většina z nich je žlutě zbarvená, ale nalezneme zde rovněž houby purpurové, růžové i bílé. Některé z nich rostou v trávnících.
Macrotyphula fistulosa (Fr.) Petersen Plodnice 10 - 30 cm vysoké, 2 - 8 mm tlusté, válcovité až úzce kyjovité. Nevětvené, zaoblené, zašpičatělé, často i uťaté, duté. Barvy žlutohnědé, červenohnědé až hnědé.
Výskyt :září, říjen dosti hojně, ve skupinách nebo jednotlivě na humusu, rozkládajících se listech a tlejícím dřevě listnáčů v listnatých i smíšených lesích.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Clavariadelphus fistulosus (Holmsk.); Corner
Další české jméno:
- Kyj rourkovitý
Kyjanka červíková
Clavaria vermicularis Fr. Plodnice 3-10 cm vysoká, 3-4 mm tlustá, obvykle nevětvená, válcovitá nebo úzce vřetenovitá, často s podélnou rýhou, barvy bílé, na vrcholu při zasychání žlutá nebo hnědožlutá.
Výtrusný prach bílý
Výskyt : srpen až říjen, v trsech hluboko kořenující v mechu a trávě, na zemi na nehnojených loukách a vlhkých lesích. Upřednostňuje teplejší severní oblasti.
Nejedlá Možné záměny: Kyjanka špičatá Clavaria acuta – nejedlá, mladé plodnice a hladké nevětvené formy Kuřátečka svraskalého Clavulina rugosa – jedlé.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Clavaria fragilis Holmsk.
Další české jméno:
- Kyjanka křehká
Kotrčovité Sparassidaceae
Kotr čovité houby pat ří do malé čeledi s výraznými velkými masitými plodnicemi slože nými z množství lístk ů či lalok ů.Všechny druhy jsou vázány na mrtvé d řevo.Výtrusné rouško se nachází na jedné stran ě jednotlivých lalok ů.
Kotr č kadeřavý Kotr č Němcův
Kotrč kadeřavý
Sparassis crispa (Wulf. ex Fr.) Fr. Plodnice je nepravidelně kulovitá, v průměru až 35 cm, bělavá nebo krémová, dělící se mnohonásobně a nahloučeně na ploché větévky na konci zkadeřené se zoubkatým okrajem. Na první pohled připomíná mořskou mycí houbu.
Třeň silný, zcela v zemi ponořený, rozdělující se na ploché větévky.
Dužnina je bílá, voskovitá, křehká, neměnná. Chuť nepatrně štiplavé, spíše kořenně aromatické, někdy oříškově nasládlé. Vůně je kořenná.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt :červenec až říjen, jehličnaté lesy u pat borovic, vzácně i modřínů.
Jedlý , dobrý. K chuti přijde z něho udělaná drštková polévka a též je chutný z něho udělaný řízek.
Kotrč Němcův
Sparassis nemecii Pil.& Ves. Plodnice je nepravidelně kulovitá, v průměru až 35 cm, bělavá, dělící se mnohonásobně a nahloučeně, větší, tlusté, jakoby klínovité a na vrcholu pouze zvlněné větévky.
Třeň silný, zcela v zemi ponořený, rozdělující se na ploché větévky.
Dužnina je bílá, voskovitá, křehká, neměnná. Chuť nepatrně štiplavé, spíše kořenně aromatické, někdy oříškově nasládlé. Vůně je kořenná.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt: srpen až listopad až říjen, jehličnaté lesy. Upřednostňuje paty jedlí.
Zajímavosti : Dobrý. K chuti přijde z něho udělaná drštková polévka a též je chutný z něho udělaný řízek. Jinak je vcelku vzácný.
Korálovcovité Hericiaceae
Do této čeledi patří většinou velké, masité houby rozkládající dřevo. Všechny mají rouško výtrusné umístěno na svislých ostnech. Vyskytují se především v lesích s málo ovlivněným cyklem koloběhu látek. Většina druhů je jedlých, ale sběr by měl být omezen pro jejich vzácnost a krásný vzhled.
Výskyt :srpen až říjen na živých nebo odumřelých jehličnatých stromech v podhorských a horských polohách. Jako dřevinu upřednostňuje jedle.
Jedlý , není vhodný k sušení a pro jeho vzácný výskyt jej nesbíráme.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Hericium coralloides (Scop.) S. E. Gray
- Hericium alpestre Pers.
Další česká jména:
- Korálovec horský
- Lošák alpský
Korálovec bukový
Hericium clathroides (Pallas.: Fr.) Pers. Plodnice 10-40 cm v průměru, nepravidelně okrouhlá, za mládí čistě bílá, později světle žlutookrová, složená z mnoha dělících se větévek.
Třeň je krátký a tlustý.
Větévky jsou pokryty ostny.
Ostny jsou dlouhé 1-2 cm a 1,5-3 mm tlusté, měkké, celé pokryté hyméniem. Jsou to husté svazky.
Dužnina je bílá, kompaktní bez nápadné vůně a chuti.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : červenec až listopad na mrtvých kmenech nebo tlustých větvích listnáčů, zejména buků.
Jedlý a je na něho nádherný pohled. Pro fotografování prostě lahůdka.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
Osten až 1,5 cm dlouhý jemný ale křehký. Barvu má bílou až světle okrovou.
Výskyt : srpen až listopad na spodní, někdy i boční straně ležících větví listnáčů a padlých kmenech. Upřednostňuje buky, javory a vyšší polohy.
Nejedlý
Lžíčkovcovité Auriscalpiaceae
Druhy této malé čeledi rostou buď na šiškách nebo na dřevě listnáčů a jehličnanů. Patří mezi „dekompozitory“ a jsou proto prospěšné pro ekosystém, neboť přeměňují dřevní hmotu, např.šišky nebo pařezy na živiny pro stromy a rostliny. Výtrusy se vytvářejí buď na ostnech na spodní straně klobouku, nebo na útvarech podobných lupenům.
Lišák ryšavý Lišák zprohýbaný Lžíčkovec šiškový
Lišák ryšavý
Dentinum rufescens (Fr.) Pouz. Klobouk 3-8 cm v průměru, vyklenutý, na vrcholu plochý, zprohýbaný, okraj zvlněný, barvy hnědooranžové nebo rezavě červené.
Ostny asi 0,5 cm dlouhé, lámavé, na třeň sbíhající, husté.
Třeň 3-7 cm vysoký, 1-2 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, hladký, plný, barvy bělavé, místy se žlutavě oranžovými skvrnami. Po otlačení žloutne.
Dužnina tvrdá, křehká, bělavě nažloutlá až rezavě červená, chuť mírná nebo nahořklá, vůně žádná.
Výskyt :červenec až listopad, jehličnaté i listnaté lesy v menších skupinách.
Jedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Hydnum rufescens Fr.
Další české jméno:
- Lošák ryšavý
Lišák zprohýbaný
Dentinum repandum (L. :Fr.) SF.Gray Klobouk 3-15 c v průměru, sklenutý, tuhý, masitý, později dosti plochý a na okraji laločnatě zprohýbaný. Většinou plstnatý nebo vločkatě ojíněný, jinak lysý. Barvy žlutavé až světle žemlové.
Ostny nesbíhavé až 0,6 cm dlouhé zbarvené jako klobouk, někdy světlejší.
Třeň 3,5-7,5 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, většinou výstředný, válcovitý, dole obyčejně trochu ztluštělý, plný, barvy bělavé či krémové s nažloutlými až rezavými skvrnami.
Dužnina barvy skoro bílé, křehká, chuť mírně nakyslá, vůně příjemná.
Výskyt : červenec až listopad, vcelku hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, listnaté a jehličnaté lesy.
Jedlý , v některých atlasech uváděn jako Lošák zprohýbaný.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Hydnum repandum L.: Fr.
Další české jméno:
- Lošák zprohýbaný
Lžičkovec šiškový
Auriscalpium vulgare SF Gray. Klobouk 1-2 cm v průměru, ledvinovitého tvaru. Někdy je až kruhovitý. Pokrytý chlupy, barvy hnědé až černohnědé.
Ostny až 0,3 cm dlouhé, v mládí barvy hnědé, později přecházejí do šedohněda.
Třeň 1-14 cm vysoký, 0,1-0,2 cm tlustý, válcovitý a na bázi občas ztlustlý, bočně přirostlý. Je taktéž chlupatý a barvy hnědé až černohnědé.
Výskyt : srpen až listopad na borových šiškách, které jsou ponořeny těsně pod povrch půdy.
Nejedlý
Plesňákovité Thelephoraceae
Jsou velice proměnlivé ve tvaru a stavbě plodnic.Nejjednodušší z nich jsou rozlité - jejich plodnice vytvářejí na substrátu tenký povlak,zatímco jiné jsou vějířovité. Nejsložitější z nich mají plodnice rozlišeny v klobouk a třeň.Tyto druhy jsou často mykorhizní.
Hydnellum ferrugineum (Fr. : Fr.) P. Karst. Plodnice je káčovitého tvaru
Klobouk 5-11 cm v průměru, nerovný, ploše vyklenutý, někdy i vmáčklý, většinou hrbolatý, někdy i radiálně brázditý, plstnatý až štětinkatý. V mládí je poduškovitý, barvy bílé často s červenými kapkami, později je žlutohnědý až červenohnědý, ve stáří až tmavohnědý. Otlačením se zbarvuje do rezava, tmavočervena až tmavohněda. Okraj zvlněný převislý a barvy bledé.
Ostny jsou až 0,5 cm dlouhé, sbíhavé, barvy bělavé, ve stáří až purpurově hnědé.
Třeň 1-6 cm vysoký, 1-3 cm tlustý válcovitý, někdy až vřetenovitý, plstnatý. Barvy bílé, později je žlutohnědý až červenohnědý, ve stáří až tmavohnědý. Otlačením se zbarvuje do hnědočervena.
Dužnina korkovitá, chuť ostrá, barvy světle hnědočervené až purpurově hnědé, bělavě pásovaná.
Výtrusný prach světle hnědý.
Výskyt: srpen až listopad v borových ale i smrkových lesích ve vřesu a jehličí. Upřednostňuje však borovice.
Nejedlý
Možné zám ěny: Lošák palčivý - Hydnellum peckii – nejedlý.
Zajímavosti : Pokud vyrůstá více plodnic po hromadě, tak často navzájem srůstají.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Hydnum ferrugineum (Fr.); Karst.
Plesňák zápašný
Telephora palmata (Scop.) ex Fr. Plodnice 4 - 7 vysoká, 4 - 7 v průměru, třásnitá, silně korálovitě rozvětvená. Na vrcholu několikanásobně dělených větviček je plochý, vějířovitý, zubatý či brvitý okraj. Barva větévek je v mládí bílá, později tmavě šedohnědá až fialovohnědá. Vrcholky však zůstávají bělavé.
Dužnina korkovitá, tuhá. Vůně nepříjemná, jako když zahnívá zelí.
Výtrusný prach hnědý.
Výskyt :červenec až říjen u jehličnatých stromů v humózní půdě s rostlinnými zbytky.
Považuji jej u nás za vcelku vzácný druh.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Phylacteria palmata (Scop. ex Fr.) Pat.
Další české jméno:
- Plesňák smrdutý
Plesňák zemní
Telephora terrestris Ehrh. ex Fr.
Plodnice proměnlivé, někdy až rozlité, většinou nálevkovité nebo růžicovité složené ze srůstajících klobouků.
Klobouk tuhý, plochý, vějířovitý, na svrchní straně hrbolatý, štětinkatý a rezavě hnědý. Spodní strana bradavčitá až vrásčitá, skořicově hnědá nebo šedohnědá.
Výskyt :červen až listopad hojně v jehličnatých a listnatých lesích, na větvičkách a pařezech, v hrabance, mechu i na holé zemi.
Velmi škodlivý v lesních školkách, kde dusí semenáčky.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Phylacteria terrestris (Ehrh. ex Fr.) Pat.
Plesňák čekankový
Telephora penicillata Plodnice asi 5 cm v průměru, složená z početných vztyčených větévek.
Větévky jsou po celá délce třásnité a na jejich koncích jsou štětičkovité.
Rouško je nejlépe vyvinuto na jejich spodní časti. Barvy nejdříve bílé a s dozráváním výtrusů hnědne.
Výskyt :srpen až listopad, velmi vzácně v lesní hrabance.
Nejedlý a při prohlížení lupou je to velmi hezký útvar.
Plesňák karafiátový
Telephora caryophyllea (Schaeff.) ex Fr. Klobouk 1,5-2,5 cm v průměru, nálevkovitý, s okrajem obvykle roztřepaným, vrchní strana vláknitě štětinkatá, barvy hnědé. Spodní strana je vrásčitá, barvy šedohnědé až tmavě hnědé.
Třeň je krátký, plstnatý, barvy pleťové.
Dužnina je kožovitě pružná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výskyt : květen až září, velmi zřídkavě v listnatých i jehličnatých lesích, ale i na holé půdě mimo les. Upřednostňuje vápenaté půdy.
Nejedlý , ale jinak je to pěkná houbička lákající k fotografování.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Telephora radiata Holmsk. ex Fr.
Bělozubovité Bankeraceae
Lošáček tmavý
Phellodon melaleucus (Schwein. ap. Fr.) Karst. Klobouk 2-4 cm v průměru, nepravidelně okrouhlý, tenký, suchý, slabě plstnatý, barvy šedočerné, v mládí s bělavým okrajem.
Ostny krátké, v mládí barvy bělavé, později šedofialové.
Třeň krátký, lysý a tenký, barvy černé a hedvábitě lesklé.
Dužnina voní po maggi.
Výtrusný prach bezbarvý,
Výtrusy osténkaté, kulovité a 3,5 - 4 µm velké
Výskyt : srpen až listopad v borech s bohatým podrostem borůvky, brusinky a vřesu, mechu a lišejníků, zejména v jižních Čechách a okolí Doks. Najdeme jej však i ve smrčinách nebo smíšených lesích. Upřednostňuje borovice a písčitou půdu.
Možnost zám ěny: Lošáček černý Phellodon niger – nejedlý.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Phellodon connatus (Schultz: Fr.) P. Karst.
- Hydnum graveolens Pers.
- Hydnum melaleucum Schwein. ap. Fr.
Další české jméno:
- Lošák tmavý
Liškovité Cantharellaceae
Patří mezi nejvyhledávanější jedlé houby a v některých oblastech světa jsou velice žádaným exportním zbožím. Lišky jsou tvarově podobné strmělkám, ale na spodní straně klobouku nejsou lupeny ale lištny, často zvlněné nebo vidlené a některé druhy jsou zdánlivě hladké.V této čeledi se často vytvářejí více než čtyři výtrusy na jedné bazídii. Všechny druhy jsou mykorhizní.
Cantharellus tubeaformis Fr.: Fr. Klobouk 1,5-6 cm v průměru, tenký, na okraji sehnutý, uprostřed vmáčklý až nálevkovitý, laločnatě zprohýbaný až zakadeřeným. Barvy za vlhka, žlutohnědý až šedohnědý, tmavohnědě vláknitě žíhaný, za sucha světlejší. Za vlhka a ve stáří tmavohnědý až černavý.
Lišty podobné lupenům, paprsčitě větvené, sbíhavé tlusté, barvy žlutavé, jemně ojíněné.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, válcovitý, často zprohýbaný, nepravidelný, dutý, barvy žlutavé většinou smáčklý a brázditě prohloubený.
Dužnina tenká, špinavě nažloutlá, bez vůně, chuť mírná.
Výtrusný prach nažloutlý.
Výskyt :červenec až říjen většinou ve velkých skupinách jehličnaté a smíšené lesy. Upřednostňuje kyselé půdy.
Jedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cantharellus infundibuliformis Scop.
Liška obecná
Cantharellus cibarius Fr. Klobouk průměr 2 - 5 cm v mládí nízce sklenutý, brzy nálevkovitý, na okraji laločnatý a zprohýbaný, zpočátku jemně sametový, později lysý, žloutkově žlutý, někdy bělavý, okraj spíše žlutooranžový, střed červenooranžový.
Lištiny vidlené, příčně spojované, dlouze na třeň sbíhavé, nízké, tlusté, stejné barvy jako klobouk.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 0,7 - 2 cm tlustý dolů zúžený, žlutý.
Dužnina tuhá, bílá nebo nažloutlá, vůně příjemná kořeněná, chuť kořeněná, někdy až mírně palčivá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :květen až listopad hromadně ve všech lesích, nejhojnější ve vlhčích smrčinách a borech.
Jedlá , kuchyňsky všestranně upotřebitelná, vhodná k nakládání do octa. Dospělé plodnice s tužší dužninou doporučuji před úpravou rozemlít.
Liška šedá
Cantharellus cinereus Pers. Klobouk 1 - 3 cm v průměru vyklenutý, uprostřed vmáčklý až hluboce nálevkovitý barvy šedohnědé až černohnědé.
Lišty sbíhavé, tlusté vidlené, barvy světle šedé.
Třeň 2 - 5 cm dlouhý, 0,3 - 1 cm tlustý barvy béžově šedé.
Výskyt :srpen až říjen. Především v bučinách na holé zemi u lesních cest.
Jedlá , dosti vzácná. Na Trutnovsku máme zatím jednu menší lokalitu v Kocbeři. Poprvé jsme ji objevili v roce 1999.
Liškovec uhelný
Faerberia carbonaria (Alb. & Schwein.) Pouzar. Klobouk 2cm v průměru uprostřed vmáčklý, jemně šupinkatý. Barvy černohnědé.
Lupeny husté, nízké a silné a sbíhavé. Barvy bílé.
Třeň 2 cm dlouhý, dutý, šedý.
Dužnina tuhá, šedá.
Výskyt : červenec až říjen ve světlých lesích, zvláště na starých spáleništích.
Nejedlý , ale vzácný druh.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Geopetalum carbonarium (Alb. & Schwein.) Pat.
- Cantharellus carbonarius Schw.
Stroček kadeřavý
Pseudocraterellus undulatus (Pers.) Rauschert
Plodnice nálevkovitá ve tvaru trumpetky.
Klobouk 1-5 cm v průměru, vmáčklý s přívěskatým, zvlněným světlejším okrajem. Barvy hlínově šedohnědé až oříškově hnědé.
Spodní část nepravidelně žebrovaná a žilnatá. Barvy žlutohnědé až šedohnědé.
Třeň 3-6 cm vysoký, 0,3-0,8 cm tlustý, rýhovaný, dutý, dolů se zužující. Barvy pískově žluté až světle hnědé.
Dužnina šedohnědá, měkká, vláknitá, vůně ovocná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : pod listnatými stromy v lesích a alejích na chudé jílovitě písčité půdě. Upřednostňuje duby a buky.
Jedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Craterellus crispus (Bull.); Berk.
- Craterellus floccosus Boud.
- Craterellus floriformis (Schaeff.); Quél.
- Pseudocraterellus pertenuis (Skovst.); Reid
- Merulius undulatus (Pers.); Fr.
Stroček trubkovitý
Craterellus cornucopioides (L. ex Fr.) Pers. Plodnice 3-20 cm vysoká, 2-8 cm široká, na okraji zprohýbaná, šupinkatá, dlouze a úzce nálevkovitá, nerozlišená v klobouk a třeň, dutá, tenkomasá. Barvy šedohnědé, za vlhka a ve stáří téměř černé.
Rouško na vnější straně plodnice zprvu hladké, pak vrásčité, šedě ojíněné.
Dužnina křehká, chrupavčitá, barvy šedočerné až černé. Chuť nenápadná, vůně aromaticky příjemná.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : srpen až listopad, hojně ve skupinách nebo trsech, listnaté nebo smíšené lesy, upřednostňuje bučiny a podhorské oblasti.
Jedlý , v září 2001 jsem jej poprvé viděl u nás v lokalitě Vébrovka.
Další české jméno:
- Stroček rohovitý
Klanolístkové Schyzophyllaceae
Číšovcovité Cyphellaceae
Číšovec nahloučený
Cyphellopsis anomala (Pers. ex Fr.) Donk Plodnice 0,2-0,5 mm v průměru, miskovitá až talířkovitá, uvnitř hladká, barvy smetanově až okrově žluté. Vně plstnatě chlupatá, barvy světle hnědé, s hnědými chloupky , které vyčnívají přes lem, jež je barvy smetanové.
Výskyt :únor až květen v listnatých a smíšených lesích, na větvích, kmenech a někdy i řezných plochách listnatých stromů. Vyrůstá ve velkých houfech.
Nejedlý . Je to jedna z prvních hub, které nalézám rok co rok pod stejným bukem na Poříčském hřbetu.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Merismodes anomalus (Pers.) Singer.
- Solenia anomala Fuckel
Kornatcovité Corticiaceae
Příslušníci této čeledi mívají většinou velice jednoduchou stavbu a tvoří často bílý povlak na dřevě nebo kůře. Jejich význačné znaky jsou patrné pouze pod mikroskopem. Ovšem mezi stovkami druhů této čeledi existuje několik poznatelných i v přírodě.
Meruliopsis corium Plodnice 0,1 cm silná a až několik desítek cm dlouhá, rozlitá, polorozlitá až kloboukatá, podlouhlá, kožovitá, tuhá, pružná, často mající ohrnutý okraj. Okrajový lem odstává dosti daleko od substrátu a tvoří stříšky.
Horní strana je plstnatá až chlupatá, páskovaná, barvy bílé až okrové
Dolní strana je plodná část, v mládí téměř hladká, později bradavčitá až jamkatá, ve stáří někdy vlnitě vrásčitá. Barvy bělavé nebo krémové s výskytem na časti plodnice oranžové až olivově hnědé.
Výskyt : březen až prosinec v dubohabrových lesích s vápenitou půdou, na dřevě nejrůznějších listnáčů. Upřednostňuje spodní strany opadaných větví.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Byssomerulius corium (Pers.) Parmasto
- Merulius corium (Pers.) Fr.
- Merulius papyrinus Bull. ex Fr.
Další české jméno:
- Dřevokaz papírovitý
Dřevokaz rosolovitý
Merulius tremellosus Fr. Plodnice rozlité, poloklouboukaté až kloboukaté.
Klobouky 4-15 cm v průměru, splývající, polokruhovité s chlupatým okrajem, pružné, ztuha rosolovité. Většinou bývají uspořádány nad sebou. Povrch je sametový až téměř bílý.
Rouško úzce paprsčitě nebo zvlněně žilnaté, žilky jsou často síťovitě nebo labyrinticky spojované, barvy oranžové až růžové.
Dužnina měkká a rosolovitá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : září až březen v řadách na pařezech a kmenech listnáčů např. bříz, buků a velice vzácně i jehličnanů.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
Ostny 0,3-1,2 cm dlouhé, šindelovité a směřující dolů, barvy v mládí sírově žluté, později zlatožluté a ve stáří až hnědookrové.
Dužnina masitá, žlutá, vůně velmi silně nepříjemná, amylalkoholová.
Výskyt: červen až listopad v zahradách, sadech, parcích, stromořadích na jabloních ale občas i na hrušních, švestkách, jeřábech, jasanech a javorech. Upřednostňuje jabloně.
Nejedlá
Zajímavosti : Je to parazitická houba, která hlavně parazituje na poraněných místech živých stromů. Zprvu nenápadná a při tom nejhorší cizopasník na jabloních. Její podhoubí usmrcuje větve i celé stromy. Plodnice nasazuje až na mrtvých částech. Jinak odumírající kmeny a větve prozradí amylalkoholický zápach.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Sarcodontia crocea (Schw.:Fr.) Kotl.
Mušlovka plstnatá
Auriculariopsis ampla (Lev.) Maire Plodnice průměr 5 - 15 mm, přisedlá k substrátu, vnitřní část je okrově až čokoládově hnědá, hladká, jemně ojíněná, často rozpraskaná. Vnější strana je bílá a hustě plstnatá. Za čerstva je kožovitě elastická, za such je rohovitě tvrdá. Okraj je bíle plstnatý.
Výskyt :říjen až prosinec na spadaných větvích listnatých stromů, zejména na osikách a topolech.
Nejedlá , když je čerstvá je vzhledově velmi hezká.
Kornatka masová
Peniophora incarnata (Pers. ex Fr.) P. Karst. Plodnice tenká, korovitá, o průměru několika decimetrů. Povrch hladký až hrbolatý, světle či jasně oranžový až lososově růžový.
Výtrusný prach světle růžový.
Výskyt: leden až prosinec běžně na větvích a kmenech listnatých stromů, zejména olší.
Nejedlá
Kornatec okrouhlý
Hyphoderma radula (Fr.) Donk. Plodnice oválná či okrouhlá, rozlitá na dálce několika centimetrech až decimetrech čtverečných, měkce voskovitá, ostnitá, krémová až žlutookrová s ostře ohraničeným nebo vláknitým okrajem barvy bílé.
Ostny 0,3-0,5 cm dlouhé, tupé až šídlovité.
Výskyt: březen až prosinec na kmenech a větvích listnatých stromů. Upřednostňuje břízy a lesy s výživnou půdou.
Nejedlý , na pohled a pro fotografování zajímavý druh.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Basidioradulum radula (Fr. ex Fr.) Nobles.
- Radulum orbiculare (Fr. ex Fr.) Fr.
Kornatec rozvitý
Corticium evolvens (Fr.) Fr. Plodnice rozlité, někdy bývají polokloboukaté a vzácně mají i malé kloboučky. Za mlada bývají ostrůvkovité, ale časem srůstají do dosti velkých ploch. Jsou 0,1 cm tlusté, měkce kožovité a na povrchu hladké, někdy i hrbolaté. Barvu mají krémovou nebo červenookrovou. Okraj je vláknitý a bělavý.
Výskyt : březen až listopad, vcelku hojně na dřevě listnáčů. Vyjímečně jej můžeme nalézt i na dřevě jehličnanů.
Nejedlý .
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cylindrobasidium evolvens(Fr.) Jül.
Kožovka tabáková
Hymenochaete tabacina (Sow.:Fr.) Leveille. Plodnice korovitá rozlitá nebo polorozlitá na ploše až několika čtverečných decimetrů většinou s taškovitě uspořádanými stříškami, které vyčnívají až 1 cm.
Stříšky tvoří většinou řady a jsou tenké, na vrchní straně plstnaté, pásované, barvy oranžově hnědé až šedohnědé, na okraji ostrá, převislá, v mládí se se žlutavým až žlutooranžovým, ve stáří pak až okrovým lemem.
Hymenium , čili spodní část je soustředně zvlněná, jemně plstnatá, matná, pod lupou zřetelně tečkovaná. Barvu má tabákově hnědou někdy rezavě až kávově hnědou.
Výtrusný prach bělavý.
Nejedlá
Výskyt : leden až prosinec, vzácněji, na dřevě listnatých stromů. Upřednostňuje vrby a lísky.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Stereum avellanum (Fr.); Fr.
- Thelephora tabacina Fr.
- Stereum tabacinum Fr.
Pevník chlupatý
Stereum hirsutum (Willd. ex Fr.) S. F. Gray. Plodnice 1 - 2 mm tlusté rozlité nebo polokloboukaté až kloboukaté.
Klobouk pásovaný, dosti tenký vlnitě zprohýbaný. Často jsou spodní klobouky navzájem srostlé a sbíhají po kmeni. V mládí jsou živě žlutooranžové, hustou chlupatou plstí pokryté. Ve stáří šedobílé vybledávající, 1 - 2 cm odstávající od dřeva.
Rouško téměř hladké, žlutooranžové, ve stáří hnědooranžové až šedohnědé, bez pórů.
Výskyt :leden až prosinec velmi hojně na mrtvých kmenech listnáčů, vzácněji jehličnanů.
Na podzim pokud je na břízách ve velkém množství poskytuje lahodný pohled pro oko.
Nejedlý
Pevník korkovitý
Stereum rugosum (Pers. ex Fr.) Fr. Plodnice korovitá tvořící nepravidelné pruhy o délce několika decimetrů. Povrch hladký, bělavě nažloutlý až šedorůžový, poraněním červená. Bílý okraj u rostoucích plodnic. Konzolovité plodnice se vytvářejí zřídka.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : leden až prosinec na dřevě listnatých stromů, zvláště na stojících či padlých odumřelých kmenech bříz, olší a lísek.
Nejedlý
Pevník smrkový
Amylostereum areolatum (Fr.:Fr.) Boidin Plodnice bývá obvykle polorozlitá na okraji odsávající v krátké, tupě ukončené kloboučky.
Klobouk 1 - 3 cm v průměru (samostatný nebo bývají klobouky srostlé), 1 - 2 mm tlustý, na povrchu sametový, pásovaný, barvy rezavé až tmavohnědé. Na spodu je plodná část, která je hladká nebo hrbolatá, ojíněná, hnědá, často má šedomodravý nádech. Za vlhka je tmavší.
Dužnina za čerstva korkovitá, za sucha křehká a tvrdá.
Výskyt : leden až prosinec na mrtvém dřevě převážně smrků, vzácně i jedlí ve všech polohách.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Stereum abietinum (Pers. ex Fr.) Fr.
- Columnocystis abietina (Pers. ex Fr.) Pouzar
Rozděrka splývavá
Sistotrema confulens Plodnice jsou buď kloboukaté nebo rozlité.
Klobouk 1-3 cm v průměru, nízký, nepravidelný, plochý, vtlačený nebo ouškovitý, tuhý, pružný, jemně plstnatý, barvy bílé, později nažloutlé.
Spodní strana klobouku obsahuje buď síťovité póry, válcovité ostny, zvlněné lišty nebo zploštělé zoubky. Někdy bývá vše pomícháno.
Třeň většinou výstředný, na bázi černavý.
Dužnina vláknitá, skoro kožovitá.
Výskyt : srpen až listopad, vzácně v lesní hrabance, jehličí nebo listí a v porostech mechů.
Nejedlá
Zajímavosti : Protože je vzácná tak by se měla chránit.
Žilnatka oranžová
Phlebia radiata (Fr.:Fr.) Fr. Plodnice rozlité, pevně přirostlé k substrátu, nezřídka s volným okrajem. Jsou ztuha voskovité, v mládí okrouhlé, paprsčitě vláknité okraje mají třásnité. Později srůstají do ploch dlouhých i několik desítek centimetrů.
Plodná část je v dospělosti krátce vlnitě vrásčitá, bradavčitá nebo s hrbolky. Barvy většinou oranžově červené nebo růžové. Ve stáří někdy fialově šedé nebo oranžově hnědé.
Výskyt : leden až prosinec hojně na dřevě listnáčů, někdy i jehličnanů. Zejména ji můžeme nalézt zhruba od října do začátku dubna.
Nejedlá , na focení pokud má krásné živé barvy velmi vděčná.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Phlebia merismoides Fr.
- Phlebia aurantiaca (Sow.); Karst.
Konioforovité Coniophoraceae
Druhy této čeledi mají zbarvený výtrusný prach. Do této čeledi patří také dřevomorka domácí, rozkládající často také dřevěné části lidských sídel. Ostatní druhy mohou také napadat dřevo v domech, ale nejsou tak nebezpečné. Mnohé druhy rozkládají dřevo i v přirozených lesích.
Dřevomorka domácí Dřevomorka lesní Dřevomorka meruňková
Dřevomorka domácí
Serpula lacrymans (Wulf. ex Fr.) Schroet Plodnice 3-30 cm v průměru a 0,2-0,8 cm tlustá, na dřevu rozlitá, koláčovité, okrouhlé nebo laločnaté, na okraji někdy s bělavým plstnatým valem. Velmi vzácně vytváří i kloboučky, které odstávají 2-10 cm od dřeva.
Rouško tvoří velké otevřené nebo uzavřené póry, proto je buď labyrintické nebo síťovité, barvy žlutooranžové, olivově hnědé nebo červenohnědé.
Výskyt :leden až prosinec na opracovaném dřevě převážně jehličnanů, dřevotřísce, papíru ale i na textilii. Málo kdy ji najdeme ve volné přírodě.
Nejedlá , velmi škodící nevětraným budovám.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Merulius lacrymans (Jacquin ex Fr.) Schum.
Dřevomorka lesní
Serpula himantioides (Fr.) P. Karst. Plodnice široce rozlité, 0,1-0,2 tlusté, vyskytující se na velkých plochách, jsou tence blanité, měkké, křehké, lehce se dají odloupnout, barvy šedo až tmavě hnědé. Okraj se odvinuje a svinuje. Po okraji plodnice vybíhají po povrchu dřeva blanité pláty podhoubí.
Rouško je tvořeno velkými labyrintickými póry barvy žlutohnědé nebo tmavohnědé.
Výskyt: červen až únor dosti hojně zejména v chladnějším období na dřevě jehličnanů v lese na lesních mostcích a lesních stavbách, ale i na zetlelých pařezech, ničící dřevo hnědou kostkovitou hnilobou.
Nejedlá .
Dřevomorka meruňková
Leucogyrophana mollusca (Fries) Pouzar Plodnice rozlitá, někdy konzolovitě odstávající od dřeva, vyjímečně kloboukatá. Rozlité plodnice jsou měkce kožovité, voskovité a 0,1-0,2 cm tlusté. Okraj mají vatovitý, bělavý, za sucha tvrdnoucí až křehnoucí.
Rouško je tvořeno póry, které jsou buď labyrintické, nebo do podoby velkých polouzavřených póru tvořící vrásky. Místy převažují nepravidelné zoubkaté výstupky. Barvy je žlutooranžové
Výskyt : srpen až březen vcelku vzácně na zetlelém dřevě jehličnanů ( tato byla nafocena na pařezu borovice) v lesní hrabance ale i listnáčů. Vyjímečně ji najdeme na promáčených dřevěných částech budov.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Leucogyrophana pseudomolusca (Parm.) Parm.
- Leucogyrophana pouzarii Parm.
Pstřeňovité Fistulinaceae
Velice malá čeleď s jediným velice dob ře známým rodem „pst řeň“.Pst řeň dubový je jedna z hub zp ůsobující dutost dubových kmen ů.Krom ě jazykového tvaru a nápadné barvy je významný chara kterem rourek,které jsou snadno od sebe odd ělitelné a velice se liší od pevné rourkaté vrstvy j iných choroš ů.
Pstřeň dubový
Fistulina hepatica (Schaeff.) ex Fr. Klobouk 5-25 cm v průměru, polokruhovitý nebo jazykovitý, přirostlý krátkým třeněm nebo bokem k substrátu, masitý, prosycený červenou šťávou, která někdy z povrchu stéká jako med, drsný až jemně bradavčitý, barvy červené až červenohnědé.
Rourky nesrostlé, až 1,5cm vysoké, válcovité, s póry okrouhlými, 0,3 mm v průměru, bělavými až krémovými, které stářím a otlačením hnědočervenají.
Dužnina červená, masitá, šťavnatá, na řezu světleji žíhaná, ronící červenou tekutinu. Vůně i chuť nakyslá.
Výtrusný prach bezbarvý.
Výskyt: červenec až říjen, vyjímečně i listopad, jednotlivě nebo i po několika plodnicích na živých kmenech a pařezech listnáčů, zejména dubů a kaštanovníků. Upřednostňuje teplejší oblasti.
Jedlý , nejlépe chutná v kyselých polévkách. Též je vhodný k nakládání, ale pozor je tužší.
Lesklokorkovité Ganodermataceae
Mnohé druhy této čeledi vytvářejí klobouky s povrchem jakoby nalakovaným a často pokrytým vrstvou hlínově hnědých výtrusů. Někdy jsou velice dekorativní. Některé plodnice jsou víceleté.Vytvářejí bílou hnilobu dřeva.
Lesklokorka ploská Lesklokorka lesklá
Lesklokorka ploská
Ganoderma applanatum (Pers.) Pat. Klobouk 5 - 50 cm široký, polokruhovitý, bokem přirostlý, poměrně tenký, plochý, na povrchu polokruhovitě brázditý a hrbolatý, často poprášený kakaově hnědým výtrusným prachem.
Rourky bílé, pomačkáním hnědnoucí.
Dužnina pevné konzistence, sytě hnědá
Výskyt : Leden až prosinec hojně na živých i odumřelých bucích, břízách, habrech aj. listnáčích, řidčeji na jehličnanech.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Ganoderma lipsiense (Botsch) Atk.
Další české jméno:
- Leskloporka ploská
Lesklokorka lesklá
Ganoderma lucidum (Leys. ex Fr.) Karst Klobouk 4 - 30 cm v průměru, 1,5 - 3 cm tlustý, škeblovitý, ledvinovitý až kruhovitý, hladký, lesklý, barvy za mlada žlutavé až žluté, později červené až purpurově černé.
Rourky jsou poměrně dlouhé, barvy hnědé zakončené bělavými póry.
Třeň je boční 3 – 20 cm dlouhý, 1 – 2,5 cm tlustý, výrazně lesklý, barvy jako klobouk.
Dužnina je vláknitá, velmi tuhá, zpočátku bělavá, později se barví do hněda.
Výtrusný prach je hnědý.
Výskyt : Květen až říjen na pařezech listnáčů. Upřednostňuje především duby. Najdeme ji však i kolem pařezů a na bází jiných listnáčů.
Nejedlá , velmi pěkná pro fotografa. Upozorní na sebe krásným leskem. Je to jednoletá houba.
Další české jméno:
- Leskloporka lesklá
Kožovkovité
Hymenochaetaceae
Tyto druhy jsou velice proměnlivé.Některé z nich mají na spodní straně póry,některé mají výtrusné rouško hladké.Vytvářejí vytrvalé konzolovité plodnice,nebo jsou jednoleté a tvoří pouze povlaky na ležících kmenech a větvích.Většinou mají zvláštní tmavohnědé tlustostěnné chlupy (sety).
Coltricia perennis (L. ex Fr.) Murr. Klobouk 3 - 10 cm v průměru, nálevkovitý, kožovitý, úzce pasovaný. Za mlada jemně plstnatý, později lysý. Barvy žlutě skořicové přecházející do rezavě hnědé. Ve stáří pak šedookrový.
Rourky 0,5 - 3 mm dlouhé, sbíhavé, s póry okrouhlými do 0,5 mm velkými, barvy žluté, okrové až rezavě hnědé.
Třeň 1,5 - 7 cm dlouhý, do 1cm tlustý, válcovitý, plstnatý, středový. Barvy světle rezavě hnědé až tmavohnědý.
Výskyt :červen až říjen jednotlivě nebo ve skupinách, kde jsou klobouky občas srostlé, v jehličnatých zejména borových lesích. Má rád písčitou půdu a někdy nám vyroste i na spáleništích. Málo kdy pod listnáči.
Nejedlý , ale je to hezká dekorace lesa.
Další české jméno:
- Pásovník pohárkovitý
Ďubkatec plstnatý
Coltricia tometosa (Fr.) Murrill. Klobouk 5-10 cm v průměru, v mládí plochý, s tupým zaobleným okrajem, potažený jemnou žlutohnědou plstí, později lehce promáčklý a okraj ostrý, vlnovitě zprohýbaný a barva plstě je rezavě hnědá a vždy bez kruhových pásů.
Rourky krátké 0,1-0,2 cm, po třeni krátce sbíhavé, póry světle šedé, poněkud hranaté.
Třeň krátký, tlustý, jemně plstnatý, barvy tmavohnědé až černé.
Dužnina tuhá, vláknitá, pod povrchem klobouku okrově hnědá, dále pak žlutavá. V klobouku dvouvrstevná.
Výskyt :červen až listopad, jehličnaté lesy, místy ve skupinách se srostlými klobouky. Upřednostňuje vyšší polohy.
Nejedlý , v nížinách vzácný.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Polysticus tomentosus ( Fr. ) P. Karst.
Hnědák Schweinitzův
Phaeolus schweinitzii (Freis) Pat. Plodnice jednoletá, vějířovitá až mělce nálevkovitá, třeň připojen bokem či ve středu, klobouky,někdy slité.
Klobouk 8 - 30 cm průměr, 1 - 4 cm silný. Svrchu soustředně pásovaný, plstnatý, oranžový až tmavě hnědý či kaštanový až černý, s ostrým, sírově žlutým, zelenožlutým okrajem.
Rourky 1 cm dlouhé, hnědé.
Póry labyrintické, zelenožluté.
Třeň 3 - 8 cm vysoký, 2 - 5 cm tlustý, hnědý.
Dužnina šťavnatá, hnědá poněkud kyselé vůně.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :červen až listopad dosti běžně na bázi nebo na kořenech živých jehličnanů a také na pařezech.
Nejedlý
Další české jméno:
- Choroš rozděrkový
Ohňovec obecný
Phellinus igniarius Plodnice v mládí boulovitá nebo hlízovitá, světlá se sametovým povrchem.
Klobouk 5-25 cm v průměru, velmi tlustý, bokem přirostlý, kopytovitý a polokruhovitě rýhovaný. Barvy hnědé, šedohnědé, někdy až černošedé.
Rourky špinavě hnědé, vrstevnaté, ústí drobná a okrouhlá.
Dužnina dřevnatá, barvy tabákově sytě hnědé.
Výtrusy hladké, bezbarvé, vejčitě elipsovité, velikost 4,5-6 x 4-5,5 µm.
Výskyt : leden až prosinec na topolech, břízách i jabloních v lese i mimo les. Upřednostňuje však nejvíce vrby.
Nejedlý
Zajímavosti : Velký škůdce živých stromů. V dřívějších dobách jej lidé používali jako zápalnou hubku.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Polyporus igniarius (L.) ex Fr.
Další české jméno:
- Ohňovec ohňový
Rezavec lesknavý
Inonotus radiatus (Sow. ex Fr.) P. Karst.
Plodnice 3 - 10cm široká, 2 - 6 cm vypouklá, 1 - 2cm tlustá, střechovitá. Povrch jemně plstnatý ve stáří lysý, paprsčitě zbrázděný, občas soustředěně kruhatý. V mládí je zářivě žlutá až oranžově červená, později má barvu rezavě hnědou se žlutobílým okrajem, ve stáří je barva hnědá, až hnědočerná s ostrým světlejším okrajem. V mládí velmi často roní velké kapky tekutiny.
Rourky 3 - 10 mm dlouhé rezavě hnědé s póry okrouhlými či hranatými, které jsou světlolomné a barva záleží na úhlu pohledu. Může být stříbřitě bílá až světlošedá.
Dužnina je velmi tuhá.
Výtrusný prach nažloutlý.
Výskyt : po celý rok na mrtvých kmenech, větvích, pařezech listnatých stromů, hlavně olší a bříz. Je to jednoletá plodnice.
Nejedlý , ale je právě zajímavý tím jak mění pod různými úhly pohledu barvu pórů.
Další české jméno:
- Rezavec lesknatý
Rezavec uzlinatý
Inonotus nodulosus (Fr.) Karst Plodnice se tvoří polorozlité až kloboučkaté jsou tvaru poduškovitého až střechovitého, vyrůstající taškovitě ze společné základny velikosti 2 - 3 x 1 - 3 cm..
Klobou čky 1 - 3 cm v průměru, nepravidelně zvlněné, plstnaté barvy žlutooranžové až tmavě hnědé ale s bledým okrajem.
Rourky jsou 05 - 0,6 cm dlouhé, dosti daleko sbíhavé, barvy smetanové až hnědé, póry jsou okrouhlé, barvy smetanové až okrově hnědé se stříbrným leskem.
Výtrusný prach je světle žlutý.
Výskyt: červen až listopad v kyselých květnatých bučinách a chudých silikátových půdách, na řezných plochách a poraněných místech položivých nebo odumřelých kmenech listnáčů. Upřednostňuje jedlobukové porosty a to zejména buky.
Zajímavost i: Rozkládá dřevní hmotu. Způsobuje na průřezu černé čáry, čímž dřevo znehodnocuje. Napadá jej a parazituje na něm tvrdohouba Rážovka - Nectria cosmariospora.
Další česká jména:
- Rezavec uzlovatý
- Rezavec bukový
- Rezavec hrbolatý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Polyporus nodulosus Fr.
- Polyporus radiatus var. nodulosus (Fr.); Bres.
- Inonotus radiatus var. nodulosus (Fr.); Pegler
Chorošovité Polyporaceae
Tato rozmanitá čeleď obsahuje bělovýtrusné choroše s měkkou i dřevnatou dužninou. Jejich plodnice jsou kopytovité až konzolovité nebo jsou rozšířeny v třeň a klobouk.Rod „choroš“ je blízce příbuzný lupenatým hlívám a houževnatcům.
Plodnice kloboukatá, bokem přirostlá nebo polorozlitá, vytrvalá, 3 - 12 cm široká, žlutavě hnědavá až rezavohnědá, později skoro černá, sametová nebo plstnatá, hrbolatá.
Rourky dost dlouhé, nahnědle okrové, ústí velká, okrouhlá nebo protáhlá.
Dužnina čerstvých plodnic šťavnatá, korkovitě měkká, později tuhá až dřevnatá, rezavě hnědá.
Vůně - čerstvé plodnice intenzivně voní po anýzu nebo fenyklu.
Výtrusný prach bílý
Výskyt: Leden až prosinec velmi hojně na pařezech smrků, vzácně i jiných jehličnanů.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Gloeophyllum odoratum (Wulf.)Imazeki.
- Anisomyces odoratus (Wulf.)Pil.
- Polyporus odoratus (Wulf.) ex Fr.
Bělochoroš modravý
Oligoporus caesius (Schrad.) Gilb. & Ryvarden Klobouk 1-6 cm v průměru polokruhovitý až konzolovitý, bokem ke dřevu přirostlý,na okraji ostrý, za mlada měkký a plstnatý, později olysávající. Dotekem intenzivně modrá. Barvy jinak bělavé až namodralé.
Rourky bělavé,nebo sivé asi až 0,8 cm dlouhé s hranatými velkými 0,25-0,3 mm póry které jsou bílé až šedomodré. Pomačkáním a stářím modrají.
Dužnina za živa dosti měkká, za sucha tvrdá, barvy bílé nebo sivé, chuť není hořká.
Výtrusný prach modravý.
Výskyt :červen až listopad většinou na odumřelém dřevě jehličnanů, upřednostňuje smrky, vzácně i na živých stromech. Vzácně jej najdeme i na listnáčích, zejména bukových větvích. Kloboučky rostou jednotlivě nebo střechovitě nad sebou.
Nejedlý , ale svými barvami přitahuje fotografa.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Postia caesia (Schrad. ex Fr.)P. Karst
- Tyromyces caesius (Schrad.) Murill.
- Spongiporus caesius (Fr.) David
Bělochoroš pýchavkovitý
Oligoporus ptychogaster (F. Ludwig) Falch Plodnice je 4-10 cm v průměru a výška až 3 cm, většinou tvořena chlamydosporickým stadiem Ptychogaster albus, které tvoří polokulovité, nebo kulovité polštářky, které jsou měkké, křehké, později suché a práškovité, na povrchu ostnitě chlupaté, barvy nejdříve bílé, pak světle hnědé.
Dužnina ve stáří je korkovitá, pravidelně soustředně pásovaná, proděravělá malými dutinami, barvy bělavé, později hnědé.
Výskyt : září až listopad jehličnaté lesy, staré smrkové a borovicové pařezy, nebo jejích kořeny.
Nejedlý , u plodnic, které odstávají se na spodní straně tvoří vzácně rourkovitý hymenofor, jehož rourky jsou kulaté a zoubkované.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tyromyces ptychogaster (F. Ludw.) Donk
- Ptychogaster albus Corda
- Ptychogaster fuliginoides (Pers.); Donk
- Polyporus ptychogaster Ludw.
Bělochoroš slzící
Oligoporus guttulatus (Peck.) Gilb. & Ryvarden
Plodnice 7-18 cm v průměru, jednoletá, většinou jednovrstevná nebo vedle sebe srůstající, bokem přirostlá, většinou vějířovitá, v mládí vylučuje kapičky tekutiny, které zanechávají světle hnědé skvrny. Povrch je hrbolatý, mírně kruhatý a jemně plstnatý. Kruhy mají nafialovělý odstín. Barva povrchu plodnice je světle krémová, někdy s nazelenalým odstínem a ke stáří žloutnoucí.
Rourky 5-7-mm dlouhé, barvy nazelenalé.
Dužnina je v mládí měkká později tvrdá a křehká, se slabým zelenavým nádechem. Chuť je velmi hořká.
Výskyt : červen až listopad na dřevě jehličnanů, hlavně na smrkových pařezech které jsou v pokročilém stupni rozpadu.
Nejedlá , ale slzící je to krásná houba.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Tyromyces guttulatus (Peck.) Murrill
- Spongiporus guttulatus (Peck); David
- Polyporus guttulatus Peck
- Ptychogaster rubescens Boud
- Ceriomyces rubescens (Boud.); Sacc.
Bondarcevka horská
Bondarzewia mesenterica (Schaeff.) Kreisel Plodnice je tvořena většinou z několika srostlých klobouků.
Klobouk 10-20 cm v průměru, vějířovitý, jemně radiálně brázditý a soustředně pásovaný. Barvy žlutohnědé až béžově hnědé
Rourky 0,3-1 cm dlouhé, sbíhavé. Póry hranaté, velké 0,05-0,1 cm, barvy bělavé až světle okrové.
Třeň 3-10 cm vysoký, 3-5 cm tlustý, ve středu ale i mimo střed klobouku, válcovitý ale i nepravidelný, barvy bělavé až okrové.
Dužnina chuť palčivá.
Výskyt : červenec až říjen na bázi mrtvých i živých kmenů, kořenech i pařezech jehliňanů borovic a smrků vcelku vzácně. Upřednostňuje jedle.
Nejedlá
Možné zám ěny: Trstnatec obrovský Meripilus giganteus – jedlý.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Bondarzewia montana (Quél.) Sing.
Bránovitec hnědofialový
Trichaptum fuscoviolaceum (Ehremb.) Ryvarden Plodnice tvaru rozlitého neb kloboukatého, bokem přirostle na substrát, většinou střechovitě nad sebou.
Klobouk 1-3,5 cm v průměru, široký, tenký a zvlněný soustředěně páskovaný. Povrch je sametový až plstnatý, barva špinavě bílá.
Póry značně ostnitě potrhané, na okraji přecházejí až v lišty. V mládí mají barvu sytě fialovou, později hnědou.
Dužnina je dvouvrstvá, tenká, za mládí pružná a kožovitá, ve stáří tvrdá a křehká. Horní vrstva je barvy bílé, dolní žlutohnědá.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : květen až listopad jehličnaté lesy, na mrtvých větvích a kmenech, upřednostňuje borovice.
Nejedlý , ale velmi pěkně vybarvený.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Hirschioporus fuscoviolaceus (Ehremb.) Donk.
Březovník obecný
Piptoporus betulinus (Bull.: Fr.) Karst. Klobouk 5 - 20 cm v průměru, kopytovitý až vějířovitý. Je přisedlý nebo přirostlý třeňovitě zúženým bokem k substrátu. Tvarem je polokulovitý až vyklenutý s výrazným valem na okraji, hladký, bez pásů, bělavý v mládí, pak okrově hnědý až šedohnědý.
Rourky jsou krátké, bělavé s drobnými bílými až krémovými póry.
Dužnina je bílá, měkká, ve stáří tvrdnoucí.
Výskyt: květen až říjen hojně jednotlivě nebo ve skupinách parazituje na živých pak i odumřelých kmenech a větvích bříz - tvoří dvouleté plodnice.
Nejedlý i když jej někteří lidé používají na čajový vývar z důvodu toho, že v jeho dužnině byla zjištěna látka, která brzdí r ůst nádorových bun ěk.
Hlinák červenající
Hapalopilus nidulans (Fr.) P. Karst. Klobouk 2 - 12 cm v průměru, 2 - 8 cm vysoký polokruhovitý až ledvinovitý, plstnatý, ve stáří olysávající, měkce masitý, barvy skořicově až okrově hnědé. Okraj je ostře podvinutý
Rourky 0,5 - 1,5 cm dlouhé, barvy šedohnědé, póry dosti velké, okrouhlé až hranaté, barvy okrové nebo skořicové, otlačením však přecházejí do červenohnědé.
Dužnina v mládí vláknitá, masitá, později korkovitá, tuhá, barvy bledě skořicové, poraněním či otlačením přechází do červenohnědé barvy. Vůně nasládlá.
Výtrusný prach bílý.
Nejedlý
Výskyt : květen až listopad, kyselé doubravy a oligotrofní habrové doubravy. Na odumírajících nebo mrtvých kmenech a větvích listnáčů. Upřednostňuje duby, jeřáby a buky.
Zajímavosti : Se zásadami přechází do krásné fialové barvy. Někdy se používá jako zdroj barviv k barvení látek. Sušina obsahuje 20% kyseliny polyporové. Plodnice je pouze jednoletá.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Hapalopilus rutilans (Pers.); Karst.
- Polyporus nidulans Pers.
- Polyporus rutilans Pers.
Další české jméno:
- Hnědák červenající
Choroš poloplástvový
Polyporus ciliatus Fr. Klobouk 3 - 10 cm v průměru, okrouhlý, vyklenutý, později plochý, občas uprostřed trochu vmáčklý. Je jemně plstnatý až šupinkatý ve stáří olysávající, na okraji chlupatý. Barvu má okrově žlutou až šedohnědou která později vyblédá do žlutě okrové.
Rourky jsou krátké a sbíhavé, bílé. Póry velmi drobné a okrouhlé.
Třeň 2 - 6 cm vysoký, 0,5 - 1 cm tlustý válcovitý, někdy mírně výstředný, hnědě šupinkatý, barvy šedé.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt: březen až červenec, hojně jednotlivě nebo ve skupinách na ležících větvích, kmenech, ale i na pařezech listnáčů, zejména bříz, olší, jeřábů a buků. Vyjímečně i na jehličnanech.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Polyporus brumalis f. vernalis ( Fr.) Weinm
Další české jméno:
- Choroš brvitý
Choroš šupinatý
Polyporus squamosus (Huds.) ex Pers. Klobouk 5-50 cm v průměru,polokruhovitý nebo vějířovitý, masitý, pevný. Barvy krémové až okrové, pokryt širokými, přitisklými, okrově až tmavě hnědými šupinami.
Rourky sbíhavé až 7 mm dlouhé, s protáhlými až 2 mm velkými bílými až krémovými póry.
Třeň 3-8 cm dlouhý, 2-4 cm tlustý, plstnatý až hnědě šupinkatý, ve stáří lysý, postranní. Barvy tmavohnědé až černohnědé.
Dužnina v mládí dosti měkká, šťavnatá a pružná, později tuhá až téměř dřevnatá. Barvy bělavé, vůně okurkově moučná, chuť příjemná.
Výskyt : květen až říjen od nížin po horský stupeň, jednotlivě střechovitě nad sebou nebo v trsech, na živých později i mrtvých kmenech, větvích i pařezech buků, javorů i ořešáků. Někdy i na kořenech ponořených v zemi.
Jedlý , pouze mladé měkké plodnice. Vhodný do polévek a hlavně je sbíraný pro jeho brzký výskyt.
Další české jméno:
- Chorošovník šupinatý
Choroš zimní
Polyporus brumalis (Pers.) ex Fr. Klobouk 2-7 cm v průměru, plochý, na středu nálevkovitý, slabě pásovaný jemně plstnatý, okraj přívěstkatý ostrý. Barvy okrově žluté až šedohnědé, postupně vybledává do žlutěokrova.
Rourky 0,2-0,4 cm dlouhé, krátce sbíhavé. Barvy smetanové až okrové, póry drobné, okrouhlé, hranaté či podlouhlé. Barvy stejné jako rourky.
Třeň 1-7 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, středový, válcovitý, jemně hnědě šupinkatý.
Dužnina kožovitá, tuhá barvy bělavé.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : březen až červenec, můžeme jej nalézt i za mírné zimy na mrtvých kmenech, větvích a pařezech listnatých stromů, např. bříz, dubů, buků, olší, jeřábů ale i jasanů.
Nejedlý
Kořenovník vrstevnatý
Heterobasidion annosum (Fr.) Bref. Plodnice rozlité, polorozlité až kloboukaté.
Klobouk 5 - 20 cm v průměru, pásovaný, většinou hrbolatý, kaštanově hnědý až černohnědý, okraj bělavý až zažloutlý.
Rourky 2 - 5 mm dlouhé, vrstevnaté s okrouhlými drobnými bílými až krémovými póry.
Výskyt : leden až prosinec hojně na bázi a kořenech živých, pak i odumřelých jehličnanů. Zejména smrků a borovic. Vzácně u listnáčů, například břízy, javory, topoly, olše a lísky.
Nejedlý , hospodářsky nejškodlivější dřevokazná houba. Infekce se projevuje roněním pryskyřice na bázi kmene a kořenových nábězích. Napadené dřevo je červenohnědě zbarvené.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Fomes annosus (Fr.) P. Karst.
Krásnopórka kozí noha
Albatrellus pes – caprae (Pers.: Fr.) Pouzar Klobouk 5-10 cm v průměru, nepravidelný, až do bílé dužniny šupinovitě rozpraskaný. Barvy kaštanově nebo olivově hnědé.
Rourky barvy bílé, krátké, na třeň v podobě hrubé síťky sbíhavé, ústí jsou veliká a hranatá.
Třeň je krátký a výstředný, barvy žluté nebo zelenavé.
Dužnina křehká, barvy bílé, později zažloutlé.
Výtrusný prach – výtrusy vejčitě kulovité, hladké, bezbarvé, neamyloidní, velké 7-10 x 6-7 µm.
Výskyt : srpen až říjen, vzácně v podhorských jehličnatých lesích. Upřednostňuje bory a lesy smíšené s borovicí.
Jedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Scutiger pescaprae (Pers.) Bond. & Singer
- Scutiger pes-caprae (Pers.); Bond. & Singer
- Caloporus pes caprae (Pers. ex Fr.) Pil.
- Polyporus pes – caprae Pers
Krásnopórka mlynářka
Albatrellus ovinus (Schaeff.) Kotl. & Pouzar. Klobouk 3-18 cm v průměru, nepravidelný, většinou políčkovitě rozpukaný, barvy bělavé až nažloutlé.
Rourky sbíhavé, nízké, barvy bílé. Póry drobné, barvy bíle ale otlačením žloutnoucí.
Třeň 3-8 cm vysoký, 1-4 cm tlustý, k bázi ztenčený, barvy bílé.
Dužnina tuhá, nejdříve barvy bílé, později citrónově žlutá.
Výskyt : červenec až říjen v jehličnatých a smíšených lesích. Upřednostňuje smrky a vyšší polohy.
Pycnoporus cinnabarinus (Jacq. x Fr.) P. Karst. Klobouk 2 - 10 cm v průměru, polokruhovitý až protáhlý, bočně přirostlý, jemně plstnatý brzy olysávající s ostrým okrajem. Barva živě rumělkově červená, ve stáří světlejší.
Rourky 3 - 8 mm dlouhé zakončené hranatými póry, barvy rumělkově červené.
Výtrusný prach bílý
Výskyt :červen až listopad většinou ve skupinkách, na výslunných místech, odumřelých kmenech a větvích listnáčů, zejména bříz, buků, třešní, jeřábů. Hlavně v pahorkatinách. Upřednostňuje především vyšší polohy.
Nejedlá , ale na pohled nádherná. Způsobuje ale bílou hnilobu dřeva.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Trametes cinnabarina(Jacq. x Fr.) Fr.
Outkovka měkká
Datronia mollis (Sommerf.) Donk.
Plodnice je jednoletá, korovitá, rozlitá, nebo tvořící klobouky.
Klobouk je až 2 cm dlouhý, nahoře zvlněný, kožovitý, pásovaný, v mládí jemně plstnatý někdy až hladký. Barvy hnědé až černé ale zvlněný okraj je bílý.
Rourky jsou proměnlivé délky, barvy šedohnědé až okrově hnědé, dosahující délky až 5 mm s hranatými obvykle protaženými až labyrintickými póry, které otlačením tmavnou.
Dužnina je kožovitě tuhá až tvrdá a drolivá, barvy okrově až tmavě hnědé. Na řezu je vidět zřetelná černá linie, oddělující plstnatou vrstvu od dužniny.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt :květen až listopad dosti hojně na spodní straně odumřelých větví a kmenů listnatých stromů, především buků ale i habrů, vrb, olší, javorů a topolů.
Nejedlá
Outkovka pestrá
Trametes versicolor (L.) Pilat Plodnice kloboukatá, většinou střechovitě uspořádaná
Klobouk úzce připojený k substrátu, 2-8 cm v průměru, plochý, lesklý, plstnatý, s hedvábitě hnědě až šedě pásovaným povrchem. Ve stáří černavý, v mládí má okraj bělavý až okrový.
Rourky až 3 mm vysoké s bílými až krémovými nešednoucími póry.
Dužnina bílá, ztuha vláknitá, bez vůně a chuti.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt :leden až prosinec velmi hojně na odumřelých, ale i živých kmenech a větvích listnáčů. Najdeme ji i na pařezech zejména bříz, dubů, buků a habrů.
Nejedlá , někdy se používá při aranžování suchých květin. Způsobuje však bílou hnilobu dřeva.
Pórnatka placentová
Oligoporus placenta (Fr.); Gilb. & Ryvarden
Plodnice až 20 cm dlouhé, 1-2 cm tlusté, rozlité až polorozlité, v mládí měkké, okraj0,5-0,7 cm široký, barvy bělavé.
Subikul do 0,7 cm tloušťky barvy bílé až růžové.
Rourky 0,1-0,8 cm dlouhé. Póry hranaté, drobné, v mládí barvy bílé až krémové, později okrové a ve stáří růžové neb světle lososové.
Výskyt : červenec až září na mrtvých kmenech a pařezech jehličnanů. Upřednostňuje smrky.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Poria placentus (Fr.) Gilb. & Ryvarden
- Tyromyces (Fr.); Ryvarden
- Poria placenta (Fr.); Cooke
- Polyporus placentus Fr.
- Physisporinus albolilacinus Karst.
Další české jméno:
- Bělochoroš placentový
Pórnovitka různoporá
Schizopora paradoxa (Fr.) Donk Plodnice kožovitá, korovitá, tvořící pruhy až 50 cm dlouhé, 5 mm silné, Má bledě brvitý, občas i jasně ohraničený ohrnutý lem.
Rourky 1 - 4 mm dlouhé, smetanově bílé až bledě žluté.
Póry značně proměnlivé, hranatá až labyrintové, šikmo zubaté, v řadách na svislých substrátech barvy bílé, smetanové nebo světle žluté. Bývají 1 - 3 na 1 mm.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :březen až prosinec na větvích, kmenech a pařezech listnatých stromů zejména olší, bříz, dubů a buků.
Je to jednoletá plodnice rostoucí na spodní straně větví a kmenů, proto zůstává většině houbařů skryta. Jinak je to velmi hezká houbička, která někdy vytváří i kloboučky.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Poria versispora (Pers.)Baxter
Další česká jména:
- Pórnatice různoporá
- Pórnatka různoporá
Sírovec žlutooranžový
Laetiporus sulphureus (Bull. ex Fr.) Bond. ex Sing. Klobouk 10 - 30 cm v průměru, v mládí hlízovitý, později polokruhovitý nebo vějířovitý, bokem přirostlý, silně vrásčitý, ojíněný, žlutooranžový, okrově nažloutlý nebo žlutě načervenalý.
Rourky velmi krátké s drobnými sírově žlutými póry.
Dužnina za mlada měkká a šťavnatá, ve stáří tvrdá, lámavá, barvy nažloutlé až bělavé. Za čerstva má výraznou vůni a nakyslou chuť.
Výskyt : květen až říjen hojně na dřevě listnáčů.
Jedlý pouze za mlada, kdy je šťavnatý. Hodí se na řízky, rozemlít do sekané, ale i k nakládání do octa. Znovu upozorňuji ! Sbírat jen mladé plodnice. Starší plodnice naložené v octě chutnají jako piliny.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Polyporus sulphureus Bulliard ex Freis
Další česká jména:
- Chorošovec sírový
- Choroš sírožlutý
Šedopórka osmahlá
Bjerkandera adusta (Willd. ex Fr.) P. Karst Klobouk 1-5 cm v průměru, bokem přirostlý, polokruhovitý až tence konzolovitý, barvy popelavé nebo šedé, nejdříve plstnatý, později olysávající. Občas slabě pásovaný a na okraji nejdříve bílý, později načernalý.
Rourky nízké, póry okrouhlé až hranaté, barvy našedlé až tmavošedé, otlakem černající. Od dužniny klobouku jsou odděleny tenkou tmavou čarou viditelnou na řezu.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : květen až listopad hojně na živých i odumřelých kmenech a pařezech především listnáčů, zvláště buků, habrů, javorů, bříz a dubů.
Nejedlá , dobře fotitelná
Síťkovec dubový
Daedalea quercina L. ex Fr. Klobouk 5-20 cm v průměru, polokruhovitý až kopytovitý, slabě hrbolatý, někdy i polokruhovitě brázditý, tlustým bokem přirostlý, lysý, světle až tmavě okrový, ve stáří černající.
Rourky 1-4cm vysoké, tlustostěnné, póry labyrintické, protáhlé až téměř tlustě lupenovité, mající barvu okrovou.
Dužnina je pružná jako korek, vláknitá, barvy špinavě žluté až světle okrové.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : leden až prosinec hojně na živých i mrtvých kmenech a pařezech výhradně dubů. Vyjimečně jej můžeme nalézt na jiných listnáčích jako jsou lípy, akáty apod.
Nejedlý , způsobuje červenou hnilobu dubového dřeva.
Síťkovec načervenalý
Daedaleopsis confragosa (Bolton ex Fr.) J. Schrot.
Klobouk 3 - 15 cm v průměru, polokruhovitý, bokem přirostlý k substrátu, okraj ostrý, celý jemně vrásčitě brázditý, ploše vyklenutý, lysý. Barvy světle až tmavě okrové nebo šedohnědé, ve stáří černající.
Rourky 5 - 12 mm dlouhé s okrouhlými labyrintickými až lupenkovými póry, jednovrstevné. Barvy našedlé až světle okrové, stářím okrově šedé. Po otlačení nejdříve růžoví posléze ale hnědnou.
Dužnina korkovitá, nahnědlá.
Výskyt : leden až prosinec hojně na živých i mrtvých kmenech listnáčů, zejména bříz a vrb.
Nejedlý , snadno určitelný podle protažených pórů a v mládí po otlačení červenajících.
Šindelovník severský
Climacodon septentrionalis (Fr.) P. Karst. Plodnice většinou kloboukaté, často střechovitě uspořádané.
Klobouk 5-15-cm v průměru, v mládí chlupatý, později olysávající.
Ostny na spodní straně naokrovělé, 0,4-1,2 cm dlouhé.
Výskyt : srpen až listopad, dosti vzácně na dřevě starých živých listnáčů, především buků, javorů, lip a bříz. Najdeme jej v lesích, ale i v parcích a alejích.
Nejedlý , ale pro fotografa lahůdka i když je v dosti vysokých výškách. Pro lesníky je to však velmi agresivní parazit.
Smolokorka buková
Ischnoderma resinosum (Fr.) P. Karst Klobouk 6-15 cm v průměru, konzolovitý až vějířovitý, na okrají zaoblený, masitý, v mládí jemně chlupatý a pásovaný, později olysává. Barvy okrově hnědé a dosti často vylučuje kapičky tekutiny.
Rourky do 1 cm dlouhé s drobnými póry barvy bělavé až okrové, při poranění přecházející do hnědočervené.
Dužnina je v mládí měkce masitá, ve stáří tvrdá, suchá, křehká, na řezu je lesklá.
Výskyt : červenec až listopad na odumřelých kmenech listnáčů. Upřednostňuje buky.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Ischnoderma benzoinum (Vahl. ex Fr.) P. Karst
Další české jméno:
- Smolokorka pryskyřičná
Trámovka plotní
Gloeophyllum sepiarium (Fries) Karsten Klobouk 2 - 8 cm v průměru, polokruhovitý až kruhovitý, bokem nebo středem přirostlý, hrubě chlupatý, hrbolatý. Ve stáří olysávající, pásovaný. Barvy rezavě až kaštanově hnědé, ve stáří až černohnědé. V mládí na okraji žlutohnědý.
Lupeny husté, radiálně uspořádané, tlustostěnné. Barvy okrově až rezavě hnědé.
Dužnina korkovitá, rezavě hnědá.
Výskyt : květen až listopad na rozkládajících se kmenech a pařezech jehličnanů, především smrků a borovic. Též se vyskytuje na opracovaných kmenech. V celku hojná, někdy tvoří srostlice.
Nejedlá
Troudnatec kopytovitý
Fomes fomentarius L.: Fr.) Kick. Plodnice 5 - 50 cm široká, zprvu kopytovitého tvaru, postupně se rozrůstající do plochy, na povrchu šedá nebo šedohnědá, pokrytá tvrdou hladkou kůrou, na řezu černou a lesklou.
Rourky vrstevnaté hnědavé.
Póry drobné a okrouhlé.
Dužnina okrově rezavá, pevně vatovitá, suchá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : leden až prosinec hojně na odumřelých kmenech listnatých stromů, zvláště na bucích v horských lesích, kde patří k jejich nejčastějším parazitům. Způsobuje intenzivní hnilobu. Jinak se vyskytuje také na bříze a lípě.
Nejedlý V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Polyporus fomentarius Fries.
Další české jméno:
- Choroš troudový zápalný
Troudnatec pásovaný
Fomitopsis pinicola (Sw.:Fr) P. Karst Klobouk 5 - 30 cm široký, 2 - 8 cm tlustý polokruhovitý, širokým bokem přirostlý k substrátu, polokruhovitě pásovaný a rýhovaný, k okraji ztenčený, na okraji zaoblený, zprvu celý bělavý, brzy žlutohnědý, pokrývající se červeně oranžovou, lesklou pryskyřičnou vrstvou, která je za živa lepkavá, za sucha jemně plstnatě vrásčitá, lysá, na okraji zůstává bílý nebo žlutavý.
Rourky až 1 cm vysoké, žlutavé, vrstevnatě přirůstající, ústí velmi drobná, okrouhlá.
Dužnina nažloutlá, dřevnatá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : Leden až prosinec hojně na živých i odumřelých kmenech a pařezech jehličnanů i listnáčů, zvláště smrku.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Fomes marginatus Fr.
- Fomes pinicola (Swartz) Fr.
Troudnatec růžový
Fomitopsis rosea (Alb. & Schw.:Fr.) P. Karst. Klobouk 3 - 10 cm v průměru, kopytovitý, barvy v mládí šedorůžové, později hnědavé až šedočerné.
Rourky 0,1 - 0,5 cm dlouhé, póry v mládí šedorůžové, později hnědnoucí.
Dužnina v mládí je na řezu růžová, později hnědavá.
Výskyt : leden až prosinec na mrtvých kmenech a pařezech jehličnanů. Upřednostňuje smrky a vyšší polohy. V nížinách se vyskytuje vzácně.
Nejedlý
Možnost zám ěny: Troudnatec pásovaný Fomitopsis pinicola – nejedlý.
Zajímavosti : Někdy jej najdeme i na opracovaném dřevě na stavbách. U nás byl ponejvíce nalezen v Boubínském pralese na smrku a jedli.
Albert Pilát nalezl 2 plodnice tohoto choroše v Příbramských dolech. Jednu 623 m pod zemí a druhou 1000 m pod zemí. Jelikož byli abnormální odtud název Fomitopsis roseus f. pribramensis (Pil.) Pil.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Fomes roseus (Alb. & Schwein.); Fr.
- Polyporus roseus Alb & Schw.: Fries
- Polyporus rufopallidus Trog.
- Polyporus pribramensis Pilat
Další české jméno:
- Troudník r ůžový
Trsnatec obrovský
Meripilus giganteus (Pers.: Fr.) Karst. Plodnice se skládá z mnoha střechovitě uspořádaných klobouků vzájemně prorostlých, nebo je růžicovitě posazená na vodorovném podkladu.
Klobouk 10-40 někdy i 80 cm v průměru, polokruhovitý, tenký, pásovaný, Barvy žlutohnědé až tmavohnědé. Většinou je šupinkatý.
Rourky 0,4-0,8 cm dlouhé s drobnými okrouhlými póry, které jsou barvy bílé nebo světle okrové a otlačením černají.
Třeň postraní krátký a nebo vůbec chybí.
Dužnina vláknitá, bělavá, tuhá a ve stáří černající.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : červenec až listopad na dřevě listnatých živých i mrtvých stromů. Vzácně jej najdeme i na jehličnanech. Upřednostňuje však buky.
Jedlý , pouze však v mládí, kdy je měkký. Jinak způsobuje bílou hnilobu dřeva. Mohutné plodnice mohou dosahovat váhy až 50 kg.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Grifola gigantea (Pers.: Fr.) Pil.
- Polyporus giganteus Pers.: Fr.
Další české jméno:
- Vějířovec obrovský
Lupenaté Agaricales
Houžovcovité Lentinellaceae
Houžovec hlemýžďovitý
Lentinellus cochleatus (Pers.:Fr.) Karst.
Klobouk 2,5 - 7 cm v průměru, hluboce nálevkovitý, nepravidelný, někdy až uchovitý, pružný, lysý, okraj podvinutý. Barvy kožově žluté až červenohnědé.
Lupeny úzké, daleko sbíhavé na ostří pilovité, barvy bělavé až hnědavé.
Třeň 3 - 10 cm vysoký 0,4 - 0,8 cm tlustý, výstředný až postranní, podélně brázditý. Barvy šedohnědé až červenohnědé.
Dužnina tužší, bělavá až masově nahnědlá vůně i chuť anýzová.
Výskyt: červenec až listopad na rozkládajících se pařezech a kořenech listnáčů, nejčastěji se jedná o břízy buky a duby. Méně již na jehličnanech.
Jedlý , v teplejších oblastech se častěji vyskytuje var. inolens , která nevoní.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lentinus cochleatus (Pers.:Fr.)Fr.
Hlívovité Hlívy rostou převážně na dřevě listnatých stromů v trsech nebo ve skupinách s masitými,blanitými až kožovitými pružnými plodnicemi,většinou s bočním třeněm nebo bez něho.Vytvářejí vějířovité až jazykovité plodnice.Lupeny jsou připojené nebo sbíhavé.Výtrusný prach bílý,vyjímečně bledookrový
nebo světle fialový.Rozkládají dřevo a způsobují bílou hnilobu dřeva.Hlíva máčková roste na kořenech bylin miříkovitých a hvězdnicovitých.Všechny hlívy pod latinským rodovým názvem Pleurotus nejsou jedovaté a některé mají i léčivé účinky např. „Hlíva ústřičná“ obsahuje látky,které mají protinádorové účinky,posiluje imunitní systém organismu,snižuje hladinu tuků a cholesterolu.
Houževnatec šupinatý
Lentinus lepideus (Fr.) Fr. Klobouk 3 - t cm v průměru, vyklenutý, uprostřed vmáčklý až nálevkovitý, bílý až nažloutlý, hrubě šupinatý.
Lupeny sbíhavé, husté, bílé až nažloutlé se zubatým ostřím.
Třeň 2 - 5 cm vysoký, 0,5 - 1 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztenčený, jemně plstnatý bílý někdy až okrově hnědý.
Dužnina tuhá, houbovitá
Výskyt: březen až červen na dřevě jehličnanů hlavně na vyhřátých místech. Často jej najdeme na železničních pražcích.
Nejedlý , ale vzhledově pěkný.
Hlíva čepičkatá
Pleurotus calyptratus (Lindbl. in Fr.) Sacc. Klobouk 3 - 9 cm v průměru, vyklenutý, hladký, lasturovitý, hladký bokem k substrátu přirostlý. Ve stáří na okraji zůstávají zbytky vela. Barvy béžové nebo světle hnědošedé.
Lupeny jsou v mládí zakryté dobře vyvinutým tence blanitým velem. Jinak jsou k bázi sbíhající, hustá, barvy bílé až nažloutlé.
Výskyt :červenec až říjen na mrtvých ležících či stojících osikách.
Jedlá, ale velmi vzácná proto se má spíše chránit nežli ji sbí rat.
Další české jméno:
- Hlíva závojová
Hlíva fialová
Panus conchatus (Bull. ex Freis) Freis Klobouk 5 - 10 cm v průměru, nepravidelný, nálevkovitý až škeblovitý. Lysý a hladký, ve stáří často jemně šupinkatý. Barvy v mládí fialové, později fialově hnědé a ve stáří okrově hnědé.
Lupeny sbíhavé, nízké v mládí barvy nafialovělé, později okrové i když na ostří zůstávají dlouho fialové.
Třeň 2 - 3 cm dlouhý, 1 - 1,5 cm tlustý, postraní, barvy v mládí nafialovělé, později světle okrový. Na bázi je bíle plstnatý.
Výskyt :červenec až listopad nehojně na pařezech listnáčů. Nejvíce jsou to pařezy buků a bříz.
Je velmi nápadná zejména v mládí svými fialovými plodnicemi.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Lentinus conchatus (Bull. ex Fr.) Schroet.
- Lentinus torulosus (Pers. ex Fr. ) Lloyd
Hlíva plicní
Pleurotus pulmonarius (Fr. ex Fr.) Quél. Hlívu plicní poznáme podle trsnatých, světle zbarvených plodnic a podle toho, že roste v letních měsících.
Klobouk je 5 - 12 cm široký, v mládí lopatkovitý, pak lasturovitý, hladký, lysý, nežíhaný, bělavý, krémový či kožovitě hnědavý, někdy až šedohnědý.
Lupeny pružné, bělavé až krémové sbíhají daleko na třeň, při zasychání žloutnou.
Třeň je buď výstřední a 2 - 6 cm dlouhý nebo boční 1 - 2 cm dlouhý, bělavý, dole plstnatý.
Dužnina je v mládí šťavnatá a pružná, ve stáří sušší a dosti tuhá, za čerstva bělavá s nenápadnou vůní a nasládlou chutí, při zasychání žloutnoucí.
Výskyt : červen až říjen trsnatě na živém i odumřelém dřevě různých listnáčů, zejména buků, dubů a vrb. Místy je velmi hojná.
Jedlá , v mládí velmi chutná, vhodná k jakékoliv úpravě za čerstva a nakládání do octa. Starší houževnaté plodnice se ke sběru nedoporučují, protože jsou těžko stravitelné.
Hlíva šedá
Hohenbuehelia grisea (Peck) Singer.
Klobouk 1,5 - 4 cmv průměru, ledvinovitý až vějířovitý, mírně vyklenutý, našedle plstnatý, olysávající. Barvy šedé, až tmavě hnědošedé na okraji vybledávající až do bělava.
Lupeny sbíhavé, husté, barvy bělavé.
Třeň je velmi krátký, postranní, odstále chlupatý, barvy bělavé až našedlé. Někdy vůbec chybí.
Dužnina chuti moučné, vůně taktéž moučná.
Výskyt: duben až listopad na opadlých větvích a kmenech listnáčů jednotlivě nebo ve skupinách. Někdy se může objevit i na jehličnanech.
Nejedlá
Hlíva holubí
Pleurotus columbinus Quél.
Klobouk 4-12 cm v průměru, nejdříve klenutý, později ploše rozprostřený, v mládí na okraji podvinutý, polokruhovitý nebo ledvinovitý, hladký a lysý. Barvy modré nebo šedě zelenomodrý.
Lupeny 0,4-0,8 cm široké husté, sbíhavé, barvy bílé nebo našedlé.
Třeň 2-3 cm dlouhý, 0,5-2,5 cm tlustý, mimostředový a nebo boční, skoro celý pokrytý sbíhajícími lupeny. Barvu má bílou až našedlou a na bázi je chloupkatý.
Dužnina je pružná, neměnlivá, bílá a její vůně i chuť je příjemná.
Výtrusný prach je bílý s nafialovělým odstínem.
Výskyt :od října až do zámrazu ve velkých trsech na kmenech listnatých stromů.
Jedlá , výtečná, mnozí ji považují za formu Hlívy ústřičné.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Pleurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) Quél.
Čirůvkovité Tato čeleď obsahuje veliké množství lupenatých druh ů,převážně bělovýtrusných hub. Její přesné odlišení od čeledi Š ťavnatkovitých je dosti obtížné. V ětšina druh ů jsou „saprofyty“ rozkládající odum řelé d řevo, nebo listový odpad. Vyjímkou jsou rody čirůvka a lakovka, které tvo ří mykorhizu s mnoha druhy listná čů.
Cystidovka rybovonná
Macrocystidia cucumis (Pers. ex Fr.) Heim
Klobouk 2-6 cm v průměru, mírně kuželovitý až skoro plochý, hladký a hygrofánní. Barvy za vlhka kaštanově hnědé až černohnědé, za sucha okrově hnědé až žlutohnědé. Nejtmavší je vždy uprostřed.
Lupeny barvy nejprve bledé, později žlutavé až rezavé.
Třeň 4-8 cm vysoký, 0,25-0,5 cm tlustý, válcovitý, jemně plstnatý jakoby sametový, barvy kaštanově hnědé až černohnědé.
Dužnina - vůně výrazně po rybím tuku.
Výtrusný prach barvy rezavě okrové.
Výskyt : červenec až říjen, hadcové skalní stepy, na vlhčích travnatých místech v listnatých a jehličnatých lesích, na jejich okrajích a podél cest. Upřednostňuje především porosty kopřiv a ostružiníků.
Nejedlá
Možné zám ěny: Cystidovka rybovonná širolistá Macrocystidia cucumis var. latifolia – nejedlá, Cystidovka rybovonná bělovýtrusá Macrocystidia cucumis var. leucospora - nejedlá.
Další české jméno:
- Kržatkovka okurková
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Naucoria cucumis (Pers.); Gill.
Čechratka olšová
Paxillus filamentosus (Scop.) Fr.
Klobouk 5-7-cm v průměru nejdříve sklenutý, později rozložený až mělce nálevkovitý, okraj v mládí podvinutý, jinak výrazněji vláknitě šupinatý, většinou rozpraskaný. Za vlhka až naslizlý.
Lupeny husté, sbíhavé, částečně vidlené, barvy žluté až okrově hnědé, po poranění pouze mírně hnědnou.
Třeň 5-6 cm vysoký, 1 cm tlustý, vláknitý, na bázi kořenující, barvy červenavě hnědé po poranění hnědnoucí.
Dužnina okrová, na řezu červenohnědnoucí, vůně jemná, chuť nakyslá.
Výskyt : červen až listopad, nehojně, často ve skupinách, pod olšemi v listnatých lesích, nejčastěji v olšinách a olšovém mlází na vlhké bohaté půdě.
Nejedlá , ale může mít ty samé účinky jako ČECHRATKA PODVINUTÁ Paxillus involutus.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Paxillus rubicundulus Orton
Čirůvka dvoubarvá
Lepista saeva (Fr.) PD.Orton Klobouk 5-15 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až plochý, ve stáří většinou zvlněný. Nehygrofánní, hladký, barvy okrově šedé, béžově hnědé až šedobéžové.
Lupeny malým zoubkem připojené, úzké, barvy bělavé až béžové.
Třeň 3.10 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, válcovitý, u vrcholu vločkatý. V mládí barvy fialové, později u vrcholu bělavé až světle fialové, směrem k bázi na bělavém podkladě výrazně fialově vláknitý.
Dužnina šedobéžová, vůně příjemná, sladká.
Výskyt : srpen až listopad, většinou ve skupinách tvoří kruhy na otevřených travnatých místech, pastvinách, sadech, zahradách. Velmi vzácně i v prosvětlených lesích.
Jedlá , chutná, někdy ji najdeme i brzo na jaře.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lepista personata (Fr. ex Fr.) W. G. Smith
Další české jméno:
- Rudočechratka dvoubarvá
Čirůvka havelka
Tricholoma portentosum (Fr.) Quél.
Klobouk 5-10 cm v průměru, v mládí kuželově zvoncovitý, později plochý, vrostle radiálně vláknitý, za vlhka mírně slizký, barvy tmavě šedohnědé až šedočerné. Někdy mívá i nažloutlý nebo fialový nádech.
Lupeny široké, zoubkem připojené barvy bílé se šedavým nebo žlutavým nádechem.
Třeň 5-10 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, barvy bílé, ve stáří s nažloutlým nebo hnědozelenavým nádechem.
Dužnina barvy bílé až našedlé, někdy nažloutlé, Chuť moučná, vůně moučná.
Výskyt : září až listopad dosti hojně ve skupinách ale i jednotlivě, jehličnaté lesy, hlavně pod borovicemi na písčité půdě. Najdeme ji i pod jedlemi a smrky. Upřednostňuje neutrální až kyselé půdy. Může se vyskytnout i pod listnáči.
Jedlá , na podzim dosti sbíraná. Na třeni většinou najdeme něco žlutého. Opět velmi dobrá houba do octa.
Možnost zám ěny: Čir ůvka zemní Tricholoma terreum – Jedlá. Dále pak Čirůvky z okruhu Čir ůvky odlišné Tricholoma sejunctum – Jedovatá.
Další české jméno:
- Čir ůvka šedivka
Čirůvka fialová
Lepista nuda (Bull. ex Fr.)Cooke
Klobouk 6-12 cm v průměru, nehygrofánní, nízce vyklenutý až plochý, ve stáří zvlněný, hladký.
Barvy fialové, fialově hnědé až špinavě hnědé.
Lupeny husté, zoubkem připojené, barvy fialové, později vybledající.
Třeň 5-10 cm vysoký, 1-3- cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, bíle vláknitý, barvy fialové až fialově hnědavé. Ve stáří často bělavě poprášený od výtrusů.
Dužnina liláková, vůně příjemně sladká.
Výskyt : září až prosinec, hojná v listnatých i jehličnatých lesích, ale najdeme ji i v parku nebo sadu, hlavně na místech bohatých na humus.
Jedlá , jedna z nejchutnějších podzimních hub. Mám vyzkoušeno, že snižuje dávky insulinu u diabetiků. Nutno ji ale dobře tepelně zpracovat. Za syrova rozkládá červené krvinky.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Clitocybe nuda (Freis) Bigelow & Smith
- Tricholoma nudum (Fr.) Kummer
- Rhodopaxillus obscurus Pilát 1952
- Rhodopaxillus nigrescens R. Maire 1945
- Rhodopaxillus nudus (Fr.) R. Maire
Další česká jména:
- Rudočechratka nahá
- Rudočechratka fialová
Čirůvka májovka
Calocybe gambosa (Fr.) Sing.
Klobouk - 10 cm v průměru, v mládí nízce sklenutý, zaoblený, ve stáří plochý, na okraji značně podvinutý, tlustomasý, většinou mírně hrbolatý, lysý, většinou bílý, někdy krémový, ale i se světle okrovým nebo světle hnědavým odstínem.
Lupeny nízké, velmi husté, vykrojené a zoubkem krátce sbíhavé, bílé nebo světle krémové, ve stáří s okrovým nádechem.
Třeň 4 - 8 cm dlouhý, 1 - 3 cm tlustý, krátce válcovitý, pevný, tuhý, plný, obvykle bělavý.
Dužnina bílá, tvrdá, šťavnatá, intenzivně okurkově moučné vůně i chuti.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :duben až květen, v horách i na počátku léta ve skupinách nebo kruzích na travnatých místech jako jsou louky, meze, zahrady, okraje cest a lesů. Na stejných místech lze ji sbírat více než 10 let.
Jedlá , kuchyňsky všestranně upotřebitelná za čerstva, chuti vynikající, velmi dobrá i naložená v octě. Údajně zmírňuje i cukrovku.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Tricholoma georgii (Fries) Quélet.
- Tricholoma gambosum (Fr.) Kummer.
- Lyophyllum georgii (L. ex Fr.) Kühn.
Čirůvka mýdlová
Tricholoma saponaceum (Fr.) Kumm.
Klobouk 5-10 cm v průměru, v mládí vyklenutý ve stáří skoro plochý a často zprohýbaný. Barvy bělavé, našedlé, nazelenalé, hnědavé nebo načervenalé.
Lupeny zoubkem připojené, barvy bělavé, avšak ve stáří až světle žlutavě šedozelenkavé.
Třeň 3-12 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, na bázi často ztenčený, vláknitý až jemně šupinkatý, barvy bílé až bělavé, po poranění zvolna oranžově červená.
Dužnina má vůni silně nepříjemně mýdlovou. Po poranění a na řezu červená.
Výskyt : červenec až listopad v druhotných smíšených lesích na půdách nevápenatých. Upřednostňuje listnaté lesy
Nejedlá Zajímavosti : Někdy uváděna jako jedlá ale doporučuji ji nesbírat. Jak uvádí př. Bulíř on a jeho syn po požití této Čirůvky pociťovali příznaky otravy. Jeho manželka, když ji snědla byla bez jakýchkoliv potíží. Dr. Smotlacha ji prohlašuje za jedlou, Macků též za jedlou s chutí výtečnou, Veselý za nechutnou, Michael tvrdí, že je sice jedlá ale ve větším použití vyvolává nevolnost a zvracení, Konwiczka – upotřebitelná do směsi. Záleží to na tom jak je kdo na ni alergický.
Čirůvka kosatcová
Lepista irina (Fr.) HE Bigelow Klobouk 3 až 10 cm v průměru, polokulovitý, později vyklenutý s hrbolkem, hygrofánní, okraj podvinutý, je celý jemně plstnatý. barvy za vlhka masové, vysycháním rychle zbělá, často mívá růžový nádech, na okraji je světlejší.
Lupeny připojené až volné, husté, špinavě bílé až špinavě žlutohnědé.
Třeň 3,5-10 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi rozšířený, povrch výrazně podélně vláknitý a často síťované vláknitý, bělavý až špinavě žlutohnědý, na vrcholu jemně vločkatý.
Dužnina bělavá, vůně nasládle aromatická, jako sušené kořínky kosatce.
Výtrusný prach světle krémové masový. Výtrusy mírně drsné.
Výskyt : červenec až listopad v listnatých a smíšených lesích v humusu, najdeme ji však i v parcích a zahradách. Upřednostňuje vápenitý podklad a dubohabrové háje.
Jedlá
Možná zám ěna: Čirůvka májovka Calocybe gambosa – jedlá, Rudoušek u ťatý Rhodocybe truncata – jedlý .
Zajímavosti : Vzácně se vyskytující. Doposud náležela k rodu Tricholoma, kde zaujímala díky masově zbarvenému výtrusnému prachu zvláštní postavení. Současné přesunutí této houby do rodu Lepista se zdá být oprávněné také kvůli mírné drsnosti výtrusů, která je někdy jen těžko pozorovatelná.
V Atlase HOUBY od autorů Antonína, Hagara a Bajera z roku 1999 je uváděna pod jménem Čirůvka violková. Čirůvka violková Calocybe ionides je zcela odlišná.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Clitocybe irina (Fries) HE Bigelow & AH Smith
- Tricholoma irinum (Fr.) Kummer
- Rhodopaxillus irinus (Fr.); Métrod
Čirůvka kroužkatá
Tricholoma cingulatum (Fr.) Jacobash.
Klobouk 3-6 cm v průměru, nejdříve sklenutý, později rozložený a vyhrblý. Jemně vláknitě, plstnatě světle šedohnědě šupinkatý, barvy šedohnědé.
Lupeny zoubkem připojené, bělavé.
Prsten výrazně vatovitý až skoro blanitý, barvy bělavé až krémové. Ve stáří mizí.
Třeň 5-8 cm vysoký, 0,8-1,2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, pod prstenem šupinkatý, barvy bělavé.
Dužnina barvy bílé, vůně moučná, chuť nevýrazná.
Výskyt : červenec až říjen, jednotlivě nebo v malých skupinách, pod vrbami, s nimiž tvoří mykorrhizu. Upřednostňuje půdy bohaté na humus.
Jedlá , v mládí má spojený okraj klobouku s třeněm pavučinovitým velem.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tricholoma cingulatum (Fr.) Jacobash.
Další české jméno:
- Čir ůvka natržená
Čirůvka kravská
Tricholoma vaccinum (Pers. ex Fr.) Kumm. Klobouk 3-8 cm v průměru,dlouho podvinutý, později sklenutý až plochý, na vrcholu se širokým hrbem. Celý hustě pokrytý odstávajícími hrubými odstávajícími šupinkami a je trvale rezavě huňatý suchý. Barvy červenohnědé.
Lupeny prořídlé, vysoké, u třeně vykrojené, v mládí krémově bílé, záhy však červenohnědě skvrnité.
Třeň 5-8 cm vysoký, 0,6-1,5 cm tlustý, válcovitý, dole často napuchlý, dutý, vláknitě šupinkatý, u vrcholu vločkatý. Barvy hnědočervené.
Dužnina bělavá nebo lehce načervenalá, neměnná, chuť hořká, vůně zemitá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červenec až říjen, listnaté i jehličnaté lesy, kraje lesních cest a trávníky. Upřednostňuje vlhké mladé smrčiny a vápenitou půdu.
Nejedlá . Nezkušení houbaři ji mohou zaměnit s jedlou Václavkou obecnou, nebo Čirůvkou střechovitou .
Čirůvka osmahlá
Tricholoma ustale (Fr. ex Fr.) Kummer. Klobouk 4 - 7 cm v průměru, slizký, nevláknitý, na okraji v mládí podvinutý, barvy kaštanově hnědé.
Lupeny husté,vykrojené a zoubkem připojené v mládí bílé, stářím s červenohnědými skvrnami, pomačkáním rezavějící.
Třeň 2 - 8 cm vysoký, do 0,5 - 2 cm tlustý, válcovitý, dutý, dole zúžený, barvy bílé, později stářím nebo pomačkáním červenohnědý.
Dužnina světlá, na bázi třeně však tmavší, pomačkáním a stářím přechází v červenohnědou. Chuť je mírná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt: červenec až říjen, nehojně v listnatých lesích často tvořící mykorhizu s bukem, upřednostňuje neutrální a spíše vápenaté půdy.
Nejedlá
Čirůvka sírožlutá
Tricholoma sulphureum (Bull. ex Fr.) Kumm.
Klobouk 3-7 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později sklenutý, v dospělosti plochý na středu s hrbolkem, hladký, holý, okraj podvinutý. Barvy sírožluté, hrbolek má intenzivnější zabarvení. Může přecházet až do olivově žluté.
Lupeny jsou celkem řídké, silnější, křehké, zoubkem připojené ke třeni, na ostří rovné. Barvy sírově žluté.
Třeň 4-8 cm dlouhý, 0,4-1 cm tlustý, válcovitý, na bázi trochu ztloustlý, plný, hladký, někdy ale může být i dutý a to hlavně v dospělosti. Na povrchu s zřetelnou vláknitou strukturou. Barvu má sírožlutou.
Dužnina pružná, barvy sírožluté, na vzduchu barvu nemění, vůně nepříjemná, velmi páchne svítiplynem.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt: červenec až říjen, roztroušeně, jehličnaté lesy, v listnatých méně často, od nížin až do hor.
Jedovatá , pozor na záměnu s jedlou a chutnou Čirůvkou zelánkou . Velmi dobrý rozlišovací znak je zápach svítiplynu.
Další české jméno:
- Čir ůvka sírová
Čirůvka střechovitá
Tricholoma imbricatum (Fr.) Kumm .
Klobouk 5-9 cm v průměru, nejdříve klenutý a mírně vyhrblý, později vmáčklý, pokrytý odstávajícími šupinami, suchý. Okraj klobouku je nejdříve podvinutý a vločkatý, později vlnitě zprohýbaný a hladký. Barvy hnědavě červené na středu nešupinatý a tmavší.
Lupeny husté, zoubkem připojené, mírně rýhovaně sbíhavé, v mládí bílé, později červenohnědě skvrnité.
Třeň 6-10 cm vysoký, 1,2-1,8 cm tlustý, válcovitý, plný, nahoře ztluštělý a bílý, jinde bledohnědý a k bázi špinavě hnědý a načervenalý.
Dužnina pevná, masitá, bílá, v bázi třeně rezavohnědá. Vůně ostrá, trochu zatuchlá, chuť příjemná.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : září až prosinec, ve velkém množství ve skupinách nebo kruzích v jehličnatých lesích.
Jedlá
Možná zám ěna: Čir ůvka kravská Tricholoma vaccinum – nejedlá.
Zajímavosti : Chutí příliš nevyniká.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tricholoma pseudoimbricatum Velen.
Čirůvka stříbrošedá
Tricholoma argyraceum (Bull.) Gill.
Klobouk 3-8 cm v průměru, v mládí kuželovitě zvoncovitý, později plochý, na středu s tupým hrbolem, hustě vrostle vláknitý, někdy až šupinkatý a občas paprsčitě popraskaný. Barvy šedé až šedohnědé.
Lupeny husté, vysoké, zoubkem připojené, stříbřitě bílé, ve stáří žloutnoucí.
Třeň 3-5 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, plný, ve stáří vatovitě vycpaný, vrostle vláknitý, barvy bílé, později žloutnoucí.
Výskyt : září až listopad většinou hromadně a dosti hojně v jehličnatých lesích. Upřednostňuje okraje smrčin.
Jedlá
Zajímavosti : méně chutná než Čirůvka zemní , v mládí má spojený okraj klobouku s třeněm pavučinovitým velem.
Čirůvka topolová
Tricholoma populinum Lange Klobouk 6-12 cm v průměru, nízce vyklenutý, zaoblený, hladký lysý, za vlhka mazlavý, dosti masitý. Barvy tmavohnědé až červenohnědé.
Lupeny husté, zoubkem přirostlé, barvy bělavé, ve stáří lehce hnědnoucí.
Třeň 5-12 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, jemně vláknitý, nepatrně šupinkatý. Barvy nejdříve bělavé, později od báze načervenale hnědé.
Dužnina bílá, vůně i chuť okurkově moučná, ve stáří nahořklá
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : srpen až listopad v měkkých luzích pod různými druhy topolů, popřípadě vrb, většinou v trsech, ale i jednotlivě, výhradně mimo les, v zahradách i parcích. Upřednostňuje topoly. Lze ji nalézt i poblíž osik
Jedlá Možnost zám ěny: s jedovatými a nestravitelnými Čirůvkami. Např. Čir ůvka masitá Tricholoma pessundatum - jedovatá, Čir ůvka bělohnědá Tricholoma albobruneum - jedovatá. Vždy je nutné ověřit zda je poblíž nějaký topol nebo osika.
Zajímavosti : Chuti nevalné, nedoporučuje se sbírat laikům.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tricholoma pessundatum var. populinum (Lange) Pilát
Čirůvka zelánka
Tricholoma flavovirens (Pers. ex Fr.) Lund. Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí polokulovitý později vyklenutý až plochý, dosti zprohýbaný. Za vlhka je mírně slizký, barvy zelenohnědá, zelenožluté až žluté, drobně vrostle hnědě šupinkatý.
Lupeny sírově žluté, zoubkem přirostlé.
Třeň 5 - 7 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý válcovitý až mírně kyjovitý, vláknitý, u vrcholu bělavý až zažloutlý. Jinak barvy zelenožluté až světle hnědožluté.
Dužnina bílá, vůně moučná, chuť mírná.
Výskyt : září až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách, jehličnaté lesy, hlavně pod borovicemi, méně často pod smrky. Vzácně i v listnatých lesích pod osikami, habry a buky.
Jedlá , chutná, všestranně použitelná, výborná naložená v octě. Na Trutnovsku zatím vím o dvou lokalitách. Mykolog Křížek ji sbírá v Bohuslavicích n/Úpou na místním hřbitově a další pěkné naleziště máme v lokalitě pražského mykologa ing. Baiera v Jívce-Kuprovce.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tricholoma equestre (L. ex Fr.) Kumm.
Čirůvka zemní
Tricholoma terreum (Schaeff. ex Fr.) Kumm Klobouk 3-7 cm v průměru, v mládí kuželovitý, ve stáří plochý s hrbolem. Nejprve plstnatý, později silně pokrytý tmavými šupinami Barvy světle až tmavě šedé. Radiálně vláknitý.
Lupeny křehké, zoubkem připojené, zprvu bělavé pak slabě našedlé se zubatým ostřím.
Třeň 4-8 cm dlouhý, 0,7-1,5 cm tlustý, válcovitý, křehký, vláknitý, dole mírně kyjovitý, barvy bělavé až slabě našedlé.
Dužnina křehká, bílá až slabě našedlá, vůně nevýrazná.
Výskyt : srpen až prosinec, ve velkém množství, jehličnaté lesy a jejich okraje. Upřednostňuje borovicové lesy.
Jedlá , středně chutná, i když je malá, tak je pro houbaře vítaná jejím výskytem až do zámrzu. Velmi dobrá naložená v octě. V mládí má spojený okraj klobouku s třeněm pavučinovitým velem.
Další česká jména:
- Pozemka
- Zemka
Helmovka mléčná
Mycena galopus (Pers. ex Fr.) Kumm. Klobouk 0,5 - 2 cm v průměru, hladký, suchý, prosvítavě rýhovaný, zvoncovitý až kuželovitý, v mládí ojíněný. Barvy proměnlivé v různých odstínech šedi.
Lupeny připojené, vystoupavé, řídké. Barvy bílé až našedlé.
Třeň 3 - 7 cm dlouhý, 1 - 2 mm tlustý, válcovitý, na vrcholu bělavý ale směrem k bázi přechází do šedé až červenavě hnědé barvy. Jinak je bíle štětinkatý a na omak suchý.
Dužnina po poranění roní hojně bílé mléko, hlavně v bázi třeně. Je slabě ředkvičkové vůně.
Výtrusný prach světle krémový.
Výskyt :červenec až říjen velmi hojně jednotlivě nebo ve skupinách na rozkládajících se zbytcích dřeva a na opadu v jehličnatých i listnatých lesích.
Nejedlá , zajímavá a lehce poznatelná houba podle ronícího mléka hlavně po utržení v bázi třeně.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Mycena galopoda (Pers.) Kumm.
Helmovka mléčná var.černá
Mycena galopus var. nigra Fl.Danica
Klobouk 1-2 cm v průměru, v mládí kuželovitý, později zvoncovitý, rýhovaný, za vlhka proužkatý, matný, barvy hnědočerné až černé.
Lupeny přirostlé, barvy šedé.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,2-0,3 cm tlustý, válcovitý, na bázi bíle chlupatý a po poranění roní bílé mléko.
Dužnina šedá, vůně a chuť navýrazná.
Výskyt : červenec až říjen na spadaném listí, tlejícím dřevě v lesích jehličnatých , smíšených i listnatých, na vřesovištích a loukách.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Mycena leucogala (Cooke) Sacc.
Helmovka jehličkovitá
Mycena acicula (Schaeff. ex Fr.) Kumm Klobouk 0,5-0,8 cm v průměru, zvoncovitý, později plochý, prosvítavě rýhovaný, barvy živě oranžově žluté až červené.
Lupeny krátce připojené, vystoupavé, barvy bílé, později žlutavé.
Třeň 1,5-4 cm dlouhý, 0,05- 0,1 cm tlustý, prakticky žíňovitý, dole vlásenitý, často pokroucený, jemně pýřitý, barvy oranžově až citrónově žluté.
Výtrusy neamyloidní, elipsovité, často prohnuté, 9-13 x 3-4,5 µm.
Výskyt : květen až říjen nehojně ve vlhkých lesích na rozkládajícím se dřevě, kůře a větvičkách listnáčů, ale i mezi mechy na trouchnivějících kmenech zejména v křovinách.
Možné zám ěny: Kalichovka zvonečková Rickenella fibula - nejedlá
Nejedlá
Helmovka jesení
Mycena avenacea (Fr.) Quél. Klobouk 1-1,5 cm v průměru, zvoncovitý, tupý, k vrcholu silně rýhovaný, občas popraskaný, barvy olivově žluté až šedé, na tupém vrcholu je barvy hnědé.
Lupeny u klobouku jemně žebernaté, barvy nejdříve bělavé. Později šedavé a na ostří hnědočervené.
Třeň 2-5 cm vysoký, 0,3-0,5 cm tlustý, válcovitý, uvnitř rourkovitý, lesklý, nahoře bělavý a směrem k bázi jemně chlupatý. Barvy stejné jako klobouk.
Výskyt : září až listopad ve skupinách na mezích, suchých loukách a pastvinách. Vcelku hojně.
Nejedlá , ale na fotografii pěkně vypadající houbička.
Klobouk 0,7-2 cm v průměru, kuželovitý, s tmavým tupým hrbolem, téměř doprostřed prosvítavě rýhovaný, barvy masově hnědavé.
Lupeny prořídlé, krátce zoubkem připojené, bílé, na ostří červenohnědé.
Třeň 3-7 cm vysoký, 0,5-1 mm tlustý, ve spodní polovině chloupkatý, válcovitý, na vrcholu jemně ojíněný, barvy červenohnědé a na lomu roní kapku červené šťávy.
Dužnina vůni i chuť má slabě ředkvovou.
Výskyt :červenec až říjen, v mechatých lesích v jehličí a listí, hojně v malých skupinách.
Nejedlá , ale pro fotografa barvou přitažlivá
Helmovka leponohá
Mycena inclinata (Fr.) Quél Klobouk 2-4 cm v průměru, kuželovitý až zvoncovitě rozložený, vždy na středu s hrbolkem, jemně proužkatý s vlnkatým okrajem. Barvy šedohnědé až kaštanové.
Lupeny úzké, přirostlé, barvy bělavé až růžové, ve stáří našedlé.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,2-0,4 cm tlustý, v mládí pružný, kožovitý, tuhý, ve stáří lámavý, válcovitý, bělavě ojíněný, dole bíle plstnatý. Barvy jinak hnědé až tmavě hnědé.
Dužnina v klobouku bělavá, ve třeni světle okrová, při poranění se měnící ve zlatožlutou, vůně a chuť moučná.
Výtrusný prach bílý
Výskyt : srpen až listopad, v listnatých lesích na dubových a bukových pařezech a padlých kmenech. Roste vždy v hustých trsech.
Nejedlá
Možnost zám ěny: Helmovka tuhonohá (Mycena galericulata) – jedlá.
Zajímavosti : Inclinata znamená česky nakloněná (na základě často ohnutého třeně), proto ji v některých atlasech najdeme pod tímto českým názvem.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Mycena galericulata var. calopus
Další česká jména:
- Helmovka nachýlená
- Helmovka nahloučená
Helmovka ojíněná
Mycena chlorinella (Lange) Singer Klobouk 1 - 3 cm v průměru, rýhovaný, matný, ojíněný, šedý a často nepravidelný.
Lupeny šedé, velmi prořídlé, křehké a na ploše příčně žilkované.
Třeň 2 - 5 cm vysoký, 1 - 2 mm tlustý, lámavý, dutý, barvy šedohnědé, na bázi tmavší.
Dužnina celé plodnice je silně nitrózní.
Výskyt :srpen až říjen listnaté i jehličnaté lesy, v trávě, mechu i na pařezech.
Nejedlá
Helmovka pařezová
Mycena tintinnabulum (Fr.) Quél. Klobouk 0,5-2 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později až široce kuželovitý s prosvítajícími lupeny a je mírně slizký. Barvy nejdříve béžové, později šedohnědé až hnědočerné.
Lupeny široce připojené až sbíhavé. Barvy bělavé až našedlé, občas slabě narůžovělé.
Třeň 1,5-5,5 cm vysoký. 0,08-0,2 cm tlustý, válcovitý, tuhý, jemně pýřitý. Barvy u vrcholu bělavé a na bázi hnědočerné.
Dužnina vůně nakyslé až spermatické, chuť svíravá.
Výskyt : říjen až březen v trsech na rozkládajících se pařezech listnáčů.
Nejedlá
Helmovka slizká
Mycena epipterygia (Scop. ex Fr.) SF Gray Klobouk 1-2,5 cm v průměru, v mládí vejčitě uzavřený, později zvoncovitý až vyklenutý, okraj prosvítavě rýhovaný, povrch slizký až lepkavý. Barvy v mládí žluté, později šedožluté, bělavé až šedohnědé.
Lupeny široce připojené, zoubkem sbíhající, řídké, barvy špinavě bílé.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,1-0,2 tlustý, válcovitý, slizký dole zahnutý a obrostlý bílým podhoubím. Barvy je citrónově žluté.
Dužnina chuti mírné, vůně moučné.
Výskyt : srpen až říjen ve vlhčích mechovitých lesích ale i mimo les a na rozkládajícím se dřevě. Tvoří většinou kolonie.
Nejedlá , ale užitečná. Rozkládá lesní hrabanku a listí.
Helmovka šedolupenná
Mycena aetites (Fr.) Quél.
Klobouk 1 - 3 cm v průměru, ve stáří s širokým tupým hrbolem, koptově žíhany, barvy sazové nebo šedohnědé, na středu vždy tmavší.
Lupeny šedopopelavé nebo tmavě šedohnědé, hlavně v mládí a v záhybech.
Třeň 2,5-7,5 cm vysoký, 0,1 - 0,25 cm tlustý, válcovitý, nekořenující, barvy šedé až šedohnědé, u vrcholu světlejší.
Dužnina – vůně kysele ovocné.
Vytrusný prach – výtrusy velké 7,5 - 11 x 4 - 6 µm.
Výskyt : ve všech lesích na travnatých a mechatých místech. Upřednostňuje lesy smrkové.
Nejedlá
Další české jméno:
- Helmovka ovocná
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Mycena ammoniaca (Fr.); Quél. sensu Lange
- Mycena miserior Huijsman
- Mycena stannea Fr.
- Mycena cinerea Massee &Crossl.
- Mycena umbellifera (Schaeff.) Quél.
Helmovka tuhonohá
Mycena galericulata (Scop. ex Fr.) SF Gray
Klobouk 2-6 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později plochý, prosvítavě rýhovaný, jemně vrásčitý, na vrcholu s hrbolkem. Barvy šedobílé až šedohnědé, na středu tmavší.
Lupeny jsou široké, husté, krátce připojené, ve stáří na bázi spojené, barvy bílé až našedlé, ve stáří mají růžový nádech.
Třeň 4-8 cm dlouhý, 0,1-0,4 cm tlustý, válcovitý, často bočně stlačený, lesklý, tuhý a pružný, na bázi kořenovitě zakončený. Barvy béžové až nahnědlé.
Dužnina je vodnatá, šedá, vůně moučná, chuť mírná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : květen až listopad, jednotlivě nebo v trsech, na kmenech a větvích odumřelých listnatých stromů ukrytých pod zemí.
Jedlá , sbírají se jen kloboučky. Dobrá do polévek.
Další česká jméno:
- Helmovka tuhá
- Helmovka zahájevá
Helmovka růžová
Mycena rosea (Bull.) Gramberg.
Klobouk 2 - 5 cm v průměru v mládí zvoncovitý, později rozložený s nízkým plochým hrbolem na středu. Tence masitý až vodnatý, lysý, okraj rýhovaný a prosvítavý. Barvy světle lilákově růžové, na středu trochu žlutavý.
Lupeny až 0,8 cm vysoké, řídké, dosti vykrojené a zoubkem sbíhající na třeň. Na ostří jsou zubaté a střídají se krátké s dlouhými. Barvy trochu světlejší než je klobouk.
Třeň 4 - 10 cm vysoký, 0,3 - 0,5 cm tlustý, válcovitý, ale často pokroucený, lysý, hladký, lesklý, dutý a křehký. Barvy světleji růžové než je klobouk, dole často nažloutlý. Báze je zakončena bílými vlákny podhoubí.
Výskyt : červenec až listopad šipákové a teplomilné doubravy, kyselé doubravy v listnatých lesích na surové hrabance bez rostlin. Upřednostňuje bukové lesy a vápenitou půdu.
Zajímavosti : Plodnice je vždy bez nafialovělých tónů. Rozkládá opad. Z jedů byl u ní zjištěn muskarin.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Mycena pura var. rosea Lang.
Další české jméno:
- Helmovka narůžovělá
Helmovka ředkvičková
Mycena pura (Fries) Quélet.
Klobouk 3-6 cm v průměru, nejdříve zvoncovitý, později vyklenutý, nakonec plochý, hladký. Do jedné třetiny je prosvítavě rýhovaný, barvy proměnlivé dle vlhkosti podnebí od špinavě růžové přes světlé fialovou k bílé se šedorůžovým nádechem.
Lupeny zoubkem přirostlé, velmi řídké, břichatého tvaru a jsou žilkovaně propojené. Barvu mají bílou až našedlou, často s fialovým nádechem.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,3-0,8 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, často měkce vatovitý, později rourkovitý, barvy stejné jako klobouk, někdy i o něco tmavší.
Dužnina vodnatá chuť i vůně výrazně ředkvová.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červenec až listopad ve všech typech lesů, jednotlivě i ve skupinách hojně na opadu.
Jedovatá
Zajímavosti : Dříve byla považována za jedlou.
Helmovka šafránová
Mycena crocata (Schrad. ex Fr.) P. Kumm.
Klobouk 1-3 cm v průměru, kuželovitý nebo vyklenutý, barvy hnědošedé se světlejším okrajem který bývá někdy šafránově skvrnitý.
Lupeny krátce připojené, barvy bílé, zbarvující se oranžově.
Třeň 5-12 cm vysoký, 0,1-0,3 cm tlustý, hladký, jakoby pomoučený, na bázi s tuhými chlupy. Na lomu vylučuje šafránově zbarvenou tekutinu.
Výtrusný prach světle krémový.
Výskyt : srpen až říjen na opadu v kyselých květnatých bučinách, ochuzených kyselých nížinných bučinách, horských jedlobučinách ale i na starých padlých mechem porostlých smrkových kmenech.
Zajímavosti : Způsobuje rozklad bukových větviček. Bývá však dosti často napadena plísní Houbášem hnědým Spinellus fusiger.
Nalezena byla i v Japonsku.
Helmovka zlatolemá
Mycena aurantiomarginata (Fr.) Quél.
Klobouk 0,5 - 2 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později vyklenutý, někdy ve stáří až plochý, hygrofánní a hladký. Barvy šedohnědé až světle hnědé, občas mající olivový nádech, na okraji je však žlutá až oranžová.
Lupeny připojené, břichaté, střídavé,k třeni připojené. Barvy v mládí šedooranžové, později okrově žluté a ve stáří až světle šedohnědé. Ostří je barvy oranžové.
Třeň 3 - 5 cm vysoký, 0,1 - 0,2 cm tlustý, válcovitý, v mládí ojíněný, hladký. Barvy v horní části bělavé až nahnědlé, směrem k bázi žlutohnědé, šedohnědé až světle olivově hnědé. Někdy mající oranžový nádech.
Výskyt: červenec až říjen na jehličí v jehličnatých lesích. Upřednostňuje smrky a borovice a vyšší polohy.
Nejedlá
Další česká jména:
- Helmovka zlatobřitá
- Helmovka úhledná
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Mycena elegans(Pers.); Kühner sensu auct.
Hlíva olivová
Omphalotus olearius (DC. ex Fr.) Sing.
Klobouk 4 - 15 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později nálevkovitý. Okraj dlouho podvinutý. Barvy oranžově žluté, oranžové až oranžově hnědé.
Lupeny sbíhavé, husté, barvy žluté až oranžové.
Třeň 5 - 14 cm vysoký, 0,5 - 2,5 cm tlustý, často výstředný, válcovitý, na bázi mírně ztenčený, vláknitý, barvy žlutooranžové až žlutohnědé.
Výskyt: červenec až říjen v trsech, málo kdy i jednotlivě na pařezech dubů, kaštanovníků, řidčeji i jiných listnáčů pouze v teplých oblastech.
Jedovatá , ale diky svému jasnému vybarvení téměř nezaměnitelná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Pleurotus olearius (DC. ex Fr.) Gill.
Helmovka žlutolouhová
Mycena luteoalkalina Sing. Klobouk 1 - 4 cm v průměru, zpočátku zvoncovitý, ve stáří se zdviženým okrajem, rýhovaný zhruba do 3/4, suchý, matný, nažloutlý, ve středu tmavší.
Lupeny bělavé, posléze s růžovým nádechem.
Třeň 3 - 7 cm dlouhý, 1,5 - 3 mm tlustý, válcovitý, hladký, dutý, hedvábitě lesklý, bělavý až okrověhnědý, ve spodní části bíle plstnatý.
Dužnina vodnatě hnědá, v suchém stavu bělavá, chuti nitrózní až ředkvové, vůně nitrózní.
Výtrusný prach bleděkrémový.
Výskyt :červen až září na odumřelém dřevě listnáčů.
Nejedlá
Kalichovka Swartzova
Rickenella swartzii (Fr.) Kuyper.
Klobouk 4-10 mm v průměru, střed temně fialové barvy okraj hnědý, tvaru nálevkovitého, paprsčitě tmavě proužkatý a mající široký zvlněný bledý lem.
Lupeny široké, barvy bílé až smetanové, prořídlé a sbíhavé.
Třeň 4-5 cm dlouhý, 0,1 cm tlustý, trojbarvý, dole žlutý, uprostřed hnědý a nahoře fialový.
Dužnina průsvitně fialově hnědá bez vůně.
Výskyt : od července do října v řídkých skupinkách v mechu na loukách i v lesích.
Nejedlá , velmi drobná a snadno přehlídnutelná houbička.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Rickenella setipes (Fr.) Raith
Kalichovka zvonečková
Xeromphalina campanella (Fr.) Maire Plodnice vyrůstají většinou v trsech ve velkém množství.
Klobouk průměr 1 - 2 cm, široce zvoncovitý, uprostřed vmáčklý, tenký, pružně blanitý, okraj rýhovaný, živě hnědožlutý až krásně oranžově žlutý.
Třeň 1 - 2 cm dlouhý, 1 - 2 mm tlustý, většinou fajfkově zahnutý, žlutohnědý až rezavě hnědý.
Dužnina bez zvláštní vůně, chuti mírné.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :březen až listopad na ztrouchnivělých starých mechatých pařezech nebo kmenech výhradně jehličnanů, zvláště smrků. Hlavně v podhorských a horských oblastech.
Nejedlá , ale je to hezká okrasa lesa.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Omphalina campanella Fr.
Další české jméno:
- Špičička zvonečková
Lakovka ametystová
Laccaria amethystea (Bull.) Murill. Klobouk 2-5 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později plochý až nálevkovitý podvinutý, v mládí plstnatý, později olysávající. Je hygrofánní, to znamená že je ve svém zbarvení dosti proměnlivý. Záleží to na počasí. Za vlhka je barvy fialové, za sucha zesvětlá.
Lupeny jsou vysoké 0,3-0,8 cm, široce připojené, široké, řídké, starší jsou často zkadeřené. Barvy v mládí fialové, v dospělosti světlejší.
Třeň 4-8-cm vysoký, 0,4-0,8 cm tlustý, celý světle fialový s bílými podálnými vlákny, válcovitý, někdy vmáčklý, často pokřivený.
Dužnina nejdříve nafialovělá, později narůžovělá až bledě hnědá. Chuť i vůně je nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý
Výskyt :červen až listopad, hojně v listnatých i jehličnatých lesích, ale i v zahradách a parcích ve kterých rostou lesní stromy.
Jedlá ,
Zajímavosti: Houbaři opomíjená, přesto všestranně použitelná houba do směsí. Asi se každý bojí její fialové barvy. V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Laccaria amethystina Cooke
Lakovka obecná
Laccaria laccata (Scop.:Fr.) Cooke
Klobouk 2-6 cm v průměru, v mládí sklenutý a lysý, později vtlačený a pomoučený, jemně šupinkatý nebo sametový, okraj často zubatý. Barvy má v různých odstínech růžové nebo červenohnědé, za sucha bledne do okrově krémové.
Lupeny řídké, tlusté, sbíhavé, zoubkem připojené, barvy růžové až masově růžové, ve stáří bělavě poprášené výtrusným prachem.
Třeň 2-6 cm vysoký, 0,2-0,6 cm tlustý, vláknitý, ve stáří dutý, barvy hnědě načervenalé.
Dužnina křehká, barvy narůžovělé, chuti mírné, vůně nápadná až kořenitá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt: červen až listopad hojně v travnatých i jehličnatých lesích a také v křovinách. Upřednostňuje vlhkou půdu.
Jedlá , sbírají se kloboučky hlavně do polévek a nebo do směsi.
Další české jméno:
- Lakovka laková
Lakovka statná
Laccaria proxima (Boud.) Pat. Klobouk až 7 cm v průměru, kuželovitý, tenkomasý, prosvítavý, v dospělosti drobně vločkatý, okraj rýhovaný, barvy oranžově hnědé.
Lupeny prořídlé, vysoké, připojené nebo mírně sbíhavé, často zvlněné, barvy masově červené, ve stáří bíle poprášené.
Třeň válcovitý, tuhý, podélně vláknitý až rýhovaný, někdy zakroucený, nejdříve plný, ve stáří vatovitě vycpaný, barvy jako má klobouk.
Výskyt : červenec až říjen, roztroušeně mezi rašeliníkem.
Jedlá
Líha klubčitá
Lyophyllum fumosum (Pers.: Fr.) PD.Orton. Klobouk 2-10 cm v průměru, nejdříve polokulovitý později zvlněný, lysý, hladký, okraj podvinutý. Barvy tmavě šedohnědé, na okraji o něco světlejší.
Lupeny zoubkem připojené až krátce sbíhavé, husté, široké, barvy bělavé, stářím však šednou.
Třeň 2,5-10 cm vysoký, 0,4-1,5 cm tlustý, válcovitý, často nepravidelný, plný, srostlý společně s dalšími třeni ve společnou hlízovitou bázi. Barvy bělavé, krémové až nahnědlé.
Výskyt : červenec až prosinec, ve velkých trsech, na holé zemi v zahradách, dvorech, ale již méně v prosvětlených lesích.
Jedlá , na veškeré kuchyňské úpravy vhodná.
Další české jméno:
- Čir ůvka klubčitá
Líha srostlá
Lyophyllum connatum (Schum.: Fr.) Sing.
Klobouk 3 - 10 cm v průměru v mládí sklenutý s podvinutým okrajem, v dospělosti plochý s ostrým okrajem, ojíněný, hladký, bílý až našedlý.
Lupeny husté, bělavá, krátce sbíhající na třeň.
Třeň 4 - 12 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý, pevný, bělavý.
Dužnina dosti tuhá, hlavně ve třeni. Barvy bělavé, chuť i vůně slabě moučná.
Výskyt :srpen až listopad dosti hojně ve všech lesích, hlavně podél cest, většinou v trsech, které jsou na bázi srostlé.
Jedovatá i když byla dříve uváděna jako jedlá. Byly v ní nalezeny dvě toxické látky, které nezpůsobují přímou otravu. Častým používáním ale mohou vyvolat rakovinné bujení.
Pařezník jemný
Panellus mitis (Pers.) Kühner
Klobouk průměr asi 2 cm, nesouměrně ledvinovitý s úzce podvinutým okrajem, v mládí čistě bílý. Později je okrouhlý, hnědočervený, tence masitý s gumovitou stažitelnou pokožkou.
Lupeny bílé, úzké, husté.
Třeň bílý, šupinatě plstnatý, zavalitý, krátký, přirostlý šikmo k okraji klobouku.
Dužnina bílá, bez pachu, příjemné chuti.
Výtrusný prach bílý
Výskyt :listopad až únor na tenkých větvích různých jehličnanů, zejména borovic.
Nejedlý , ale když již roste málo hub, tak je na něho v lese hezký pohled.
Pařezník pozdní
Panellus serotinus (Schrad. ex Fr.) Kühner Klobouk 3 - 12 cm v průměru, škeblovitý, někdy až plochý, jindy v podobě vějíře, okraj zvlněný, za vlhka slizký, za sucha jemně plstnatý až vláknitě šupinkatý, barvy olivové, která ve stáří přechází v kalně hnědou.
Lupeny husté, vidlené, krátce sbíhavé, ostře od třeně ohraničené, barvy krémové.
Třeň 0,8 - 1,5 cm dlouhý, 0,5 - 1 cm tlustý, na žlutě okrovém podkladě tmavě šupinkatý, postranní, kuželovitý.
Dužnina nažloutlá, vůně slabě houbová, chuť mírná až slaně nahořklá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červenec až prosinec, na živých i mrtvých kmenech listnáčů, zejména vrb, olší, buků a javorů. Upřednostňuje vlhká místa.
Jedlý , ale méně chutný. Staré plodnice lze zaměnit s hlívou ústřičnou.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Pleurotus serotinus ( Schrad. ex Fr.) Kumm
- Hohenbuehelia serotina (Pers.: Fr.) Singer
- Sarcomyxa serotina ( Hofmann ex Fr.) P. Karst.
Další české jméno:
- Hlíva pozdní
Penízovka dubová
Collybia dryophila (Bull. ex Fr.) Kumm .
Klobouk 1 - 6 cm v průměru, vyklenutý až plochý, oranžově hnědý, okrově hnědý, na okraji světlejší. Za vlhka prosvítavě rýhovaný.
Lupeny připojené až zoubkem sbíhající, husté úzké, bílé nebo krémové.
Třeň 3 - 12 cm vysoký, 1 - 5 mm tlustý, válcovitý, bělavý, lysý, na bázi okrově hnědý.
Výskyt : květen až listopad jednotlivě nebo ve skupinách na opadu a humusu v listnatých lesích. Vzácněji pod jehličnany nebo na tlejícím dřevě. Najdeme ji i v rašeliníku.
Jedlá , velmi hojná sbíraná pro svůj brzký výskyt a taktéž v listopadu kdy je jiných hub málo.
Nevýhodou je , že v lupenech je většinou velké množství broučků, které musíme vyklepat nebo vyfoukat.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Gymnopus driophilus (Bull.:Fr.) Murr.
Další česká jména:
- Penízovka vláhomilná
- Penízovka hustolistá
Penízovka hřebílkatá
Collybia peronata (Bolt.) Sing.
Klobouk 2-6 cm v průměru, v mládí polokulovitě sklenutý, později plochý, radiálně vrásčitý, lysý, dosti tenký často mající nízký plochý hrbol. Okraj má v mládí jemně zoubkovaný, ve stáří různě zprohýbaný a někdy i zdvižený Barvu má žlutohnědou a někdy až narůžověle hnědou.
Lupeny volné, tenké, prořídlé, barvy žlutavé, ve stáří žlutohnědé a poprášené bílým výtrusným prachem. Mezi lupeny bývají četné nestejně dlouhé lupénky
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,3-0,8 cm tlustý, válcovitý nebo mírně kuželovitě nahoře ztenčený, chlupatý, na bázi odstále štětinatý. Barvu má žlutohnědou až oranžově hnědou.
Dužnina je tuhá, má chuť hořkou až palčivou, vůni slabou jemně houbovou, barvu nahnědle žlutavou, ve třeni světle sírově nažloutlou.
Výtrusný prach je bílý
Výtrusy jsou bezbarvé, hladké, vejčité až zašpičatělé, velikost 6-9 x 3-4 µm.
Výskyt : červenec až listopad na opadu v listnatých i jehličnatých lesích ale i na travnatých loukách mimo les, ochuzených nížinných kyselých květnatých bučinách, dubohabrových hájích.
Nejedlá
Zajímavosti : Podhoubí mývá dvojí barvu, buď je bílé nebo žluté, velmi dobře rozkládá listy na humus. V některé starší literatuře ji dělí na dva druhy, které zde uvádím jako synonymum, a byla zařazována mezi špičky.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Collybia peronata (Bolt. ex Fr.) Kumm.
- Gymnopus peronatus Bolt.:Fr.) Antonín
- Marasmius urens Fr.
- Marasmius peronatus (Bolt.: Fr.) Fr.
Další české jméno:
- Špička hřebílkatá
Penízovka kuželovitá
Collybia asema (Fr.); Kumm.
Klobouk 3-6 cm v průměru, vyklenutý až plochý s hrbolkem, hladký, lysý, značně hygrofánní, za vlhka barvy šedě olivové až hnědošedé, za sucha výrazně vybledávající do našedlé, na temeni vždy tmavší.
Lupeny volné, někdy krátce připojené, husté, na ostří pilovité, barvy bělavé.
Třeň 4-8 cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, válcovitý s kyjovitou bází, ve stáří dutý a tuhý, jemně plstnatý, barvy šedé, na bázi tmavnoucí do šedohněda.
Dužnina bělavá až vodnatě hnědavá, chuť i vůně nevýrazná.
Výskyt : červen až listopad velmi hojně ve skupinách i jednotlivě ve všech lesích.
Jedlá , vhodná do polévek, směsí i k nakládání. Sbíráme pouze kloboučky.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Rhodocollybia butyracea f. asema (Fr.:Fr.) Antonín
Penízovka máslová
Collybia butyracea (Bull.: Fr.) Kumm .
Klobouk 3-7 cm v průměru, sklenutý, později rozložený, hladký, hygrofánní, za vlhka lepkavý, za sucha hnědý až červenohnědý, ve stáří okrový až kožově hnědý. Okraj podvinutý a slabě rýhovaný.
Lupeny volně připojené, husté, bělavé.
Třeň 3-5 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, tuhý, na bází ztlustlý a bíle vlnatý. Barvy červenavě hnědé až okrové.
Dužnina bělavé až nažloutlá, vůně slabě zatuchlá.
Výskyt : červen až listopad na hrubých odpadech listnatých stromů dubů, buků, bříz, v lesích alejích a parcích na chudých půdách. Upřednostňuje však jehličnany jako jsou smrky a modříny, kde ji najdeme nejčastěji.
Jedlá
Možnost zám ěny: Penízovka kuželovitá - Collybia asema - jedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Rhodocollybia butyracea f. butyracea
- Agaricus butyraceus Bull.
- Collybia butyracea var. butyracea (Bull.: Fr.) Quél.
- Rhodocollybia butyracea (Bull.: Fr.) Lennox
Penízovka provázková
Strobilurus stephanocystis (Hora) Singer Klobouk až 2,5 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později plochý, hladký, holý, za vlhka prosvítavý. Barvybledě okrové nebo šedavě hnědé.
Lupeny husté, za mládí bělavé až našedlé, později krémové.
Třeň 3-6 cm dlouhý, 0,15-0,2 cm tlustý, pevný, tuhý, dlouze kořenuje jako chlupatý provázek. Barvy okrově až červenavě hnědé, pod kloboukem bělavé.
Dužnina tenká bělavá, bez vůně, chuti mírné.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : duben až červen, můžeme ji však najít v malém množství i v dalších měsících v borových lesích. Vyrůstá z borových šišek které jsou pod zemí.
Jedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Collybia tenacella (Pers.) Fr.
- Strobilurus tenacellus (Pers.) Singer
- Pseudohiatula conigena
Další české jméno:
- Penízovka borová
Penízovka rašeliníková
Tephrocybe palustris (Peck) Donk
Klobouk 2 - 2,5 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý s občasným hrbolkem na středu. Ve stáří je spíše vmáčklý. Je velmi křehký, v mládí barvy sazové, okraj jemně ojíněný, ve stáří olysající. Je velmi hygrofánní a až do středu prosvítají lupeny.Barvu má hnědou nebo hnědožlutou, pokud je suchý, tak je světlejší, někdy až bělavý.
Lupeny jsou krátce přirostlé, vykrojené, vysoké, prořídlé, barvy bělavé, později bledě hnědožlutavé.
Třeň až 11 cm vysoký, 1 - 3 mm tlustý, barvy nahnědlé až sazové, křehký a velmi štíhlý. Je jemně vláknitý a na bázi přirůstá k rašeliníku pavučincovitými hyfami.
Dužnina skoro bezbarvá, chuť i vůně okurkově moučná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červen - září na živých kobercích rašeliníku většinou ve skupinách.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Lyophyllum palustre (Peck) Sing.
- Omphalia leucomyosotis Cooke et. Sm.
Penízovka sametonohá
Flammulina velutipes (Curt. ex Fr.) Sing.
Klobouk sklenutý až plochý, na okraji slabě rýhovaný, kaštanově hnědý, slabě lepkavý, 2,5 cm široký.
Lupeny bílé, později světle žlutavé, dosti řídké.
Třeň nahoře světlý, dole červený až červenohnědý a jemně sametový, bez prstenu.
Dužnina žlutavá, jemné chuti a příjemné vůně.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : říjen až duben v trsech na pařezech a bázi listnáčů, především buků, řidčeji na jehličnatém dřevě.
Jedlá - v chladném zimním období při svém bohatém výskytu poskytuje chutné pokrmy. Dá se snadno pěstovat, ale pro nepatrný výnos plodnic je hospodářsky bezvýznamná.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Plamenečka sametonohá
- Penízovka zimní
- Sametonožka
Penízovka skvrnitá
Collybia maculata (Alb. et Schw. ex Fr.) Quél.
Klobouk 4 - 10 cm v průměru, vyklenutý, hladký, v mládí s podvinutým okrajem, barvy bílé až krémové, ve stáří skvrnitý, za vlhka masově nahnědlý.
Lupeny připojené, nízké, husté, bílé až krémově žluté, někdy rezavě skvrnité, ostří zoubkaté.
Třeň 6 - 12 cm vysoký, 1 - 2,5 cm tlustý, tuhý, vláknitý, často zploštělý nebo s podélným žlábkem odbarvený s rezavými skvrnami, často kořenující.
Dužnina tuhá, vláknitá, houževnatá, pružná, vůně dřevitá, chuť více či méně hořká až trpká.
Výtrusný prach krémově oranžový.
Výskyt : srpen až listopad v trsech, na kyselých půdách bohatých na humus, jehličnaté i listnaté lesy.
Nejedlá
Další české jméno:
- Penízovka skvrnatá
Penízovka splývavá
Collybia conflulens (Pers. ex Fr.) Kumm Klobouk 2 - 4 cm v průměru, nízce zvoncovitý, pak rozložený a někdy vyhrblý, barvy bledě kožové až hnědavý, někdy bývá bělavý, tenký, pružně masitý, lysý.
Lupeny velmi husté, nízké, k třeni zoubkem přirostlé. Barvy bělavé, pak nahnědlá, na ostří jemně brvité.
Třeň tenký, válcovitý, někdy i zmáčklý, tuhý, pružný, na bázi obalený bílým myceliem na kterém je přichyceno jehličí a listy. Jinak je po celé délce hustě bíle vločkatý a dutý. Barvy je světle hnědé.
Dužnina chuti mírné, vůně bez zvláštního pachu.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červen až říjen ve velkých trsech ve vrstvě tlejícího listí a jehličí.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Gymnopus conflulens (Pers.:Fr.) Antonín
Penízovka srostlá
Collybia ocior (Pers.) Vilgalys & O.K. Miller Klobouk 2-5 cm v průměru, v mládí sklenutý, později rozložený, hladký, barvy červenohnědé až skoro černohnědé, za sucha až načervenale žluté, okraj světle žlutavý.
Lupeny husté, barvy nažloutlé, žluté až sírově žluté.
Třeň 4-6 cm vysoký, 0,2-0,5 cm tlustý, hladký, prohnutý, barvy žluté, oranžově hnědé až červenorezavé.
Výskyt: duben až říjen v lesích listnatých, smíšených ale i mimo les na tlejícím dřevě a hrubém opadu listnáčů. Najdeme ji i v jehličnatých rašelinných lesích na ztrouchnivělých pařezech nebo v jejich blízkosti.
Zajímavosti : V některých atlasech ale i na internetu uváděna jako nejedlá. Já osobně ji bez problémů konzumuji. Je to velmi proměnný druh dle prostředí ve kterém se vyskytuje. Prakticky je to odrůda od Penízovky dubové Collybia dryophila a názvy mívá různé, podle toho v jakém prostředí byla nalezena a jak ji autor popsal.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Collybia dryophila ssp. exculpta (Fr.) Konrad & Maubl.
- Collybia dryophila ssp. funicularis (Fr.) Konrad
- Collybia exsculpta (Fr.) Gill.
- Collybia extuberans (Fr.) Quél.
- Collybia extuberans var. succinea (Fr.) Quél.
- Collybia luteifolia Gill.
- Collybia succinea (Fr.) Quél.
- Gymnopus ocior (Pers.) Antonín & Noordel.
- Marasmius exculptus (Fr.) Rea
Další česká jména:
- Penízovka žlutolupenná
- Penízovka rýhovaná
Penízovka širokolupenná
Megacollybia platyphylla (Pers.) Kotl. & Pouzar Klobouk 5 - 15 cm v průměru, polokulovitý až vyklenutý, radiálně vláknitý, ve stáří plochý, barvy šedohnědé nebo olivově hnědé.
Lupeny jsou široce připojené, bílé, tlusté, velmi široké, široce připojené zoubkem až krátce sbíhavé. Na ostří jsou zoubkaté.
Třeň 6 - 15 cm vysoký, 1,5 - 2,5 cm tlustý, světle šedohnědý, válcovitý, podélně výrazně vláknitě rýhovaný. U vrcholu je jemně vločkatý a na bázi má silné myceliové provazce.
Dužnina bílá, vůně zemitá, chuť mírná, někdy až nahořklá
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :květen - říjen hojně, jednotlivě nebo ve skupinách na rozkládajících se kořenech a pařezech v listnatých i jehličnatých lesích.
Nejedlá i když v některých atlasech je uváděna jako jedlá. Je nevalné chuti. Občas ji použiji do směsi, ale pokud je nahořklá může zkazit i dobrou smaženici. Četl jsem recept, kde ji doporučují na řízky. Nemám vyzkoušeno. Ke sběru nedoporučuji.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Collybia platyphylla (Pers. ex Fr.) Kumm
- Oudemansiella platyphylla (Pers.:Fr.) Moser.
- Tricholomopsis platyphylla (Pers. ex Fr.) Sing.
Penízovka uhelná
Tephrocybe anthracophila (Lasch) Orton Klobouk 1,5-2,5 cm v průměru, rýhovaný, za vlhka barvy tmavě okrově hnědé s černohnědým středem. Za sucha je barvy okrově hnědé.
Lupeny jsou zoubkem sbíhavé, poměrně řídké, barvy bělavě smetanové až kožově hnědé.
Třeň 3-5 cm vysoký, 0,3-0,5 cm tlustý, válcovitý, hladký, barvy kožově až tmavě hnědé. Vrchní část je bíle ojíněná.
Dužnina barvy smetanové, vůně moučně zatuchlá.
Výskyt : červen až říjen na spáleništích.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Tephrocybe carbonaria (Velen.); Donk
- Lyophyllum anthracophilum (Lasch) M. Lange & Sivertsen
- Collybia carbonaria (Velen.); Orton
- Omphalia carbonaria Velen.
- Lyophyllum carbonarium (Velen.); Moser
- Lyophyllum atratum var. sphaerosporum (Kühner & Romagn.); M. Lange
- Lyophyllum sphaerosporum Kühner & Romagn.
Další česká jména:
- Penízovka uhlová
- Penízovka spáleništní
Penízovka vřetenonohá
Collybia fusipes (Bull.) Quél.
Klobouk 3-8 cm v průměru, polokulovitý později plochý s nerovným okrajem, často rozpraskaný, hladký, holý, suchý, barvy tmavě červenohnědé až rezavě hnědé.
Lupeny vysoké, prořídlé, přirostlé až volné. Barvy bělavé, později masové, červeně skvrnité, ostří brvité.
Třeň 5-11 cm vysoký, 0,8-2 cm tlustý, plný, v dolní části vřetenovitě ztlustlý a pak ztenčeně kořenovitě zakončený, rýhovaný. Barvy červenohnědé, rezavě skvrnitý. Ve stáří je vatovitě vycpaný.
Dužnina bělavá až krémová, na řezu barvu nemění, chuť i vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : červen až říjen, většinou v trsech, listnaté lesy, háje a stromořadí, na pařezech a odumřelých kořenech listnatých stromů. Upřednostňuje především duby a teplejší oblasti.
Nejedlá .
Zajímavosti : ač byla dříve považována za jedlou. Nyní je považována za nejedlou až mírně jedovatou, protože po snědení starších plodnic a třeňů mohou nastat zdravotní potíže.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Gymnopus fusipes (Bull.:Fr.) SF Gray
Rovetka pýchavkovitá
Nyctalis lycoperdoides (Bull.); Singer Klobouk 5 - 15 mm v průměru, kulovitý, světle hnědý, ojíněný.
Lupeny silné, málo vyvinuté, někdy scházejí.
Třeň barvy našedlé od výtrusů bíle poprášený.
Dužnina šedohnědá.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : podzim na rozkládajících se holubinkách, hlavně černající , nebo ryzcích, v listnatých lesích a alejích kde je chudá půda na humus.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Asterophora lycoperdoides (Bull.) Ditmar ex S. F. Gray
- Nyctalis asterophora Fr.
Slizečka porcelánová
Oudemansiella mucida (Schrad. ex Fr.) Höhn. Klobouk 2 - 8 cm v průměru, polokulovitý až vyklenutý, velmi slizký, za vlhka průsvitný, většinou bílý, ale může být až bledě šedý se středem někdy světle okrovým.
Lupeny jsou široce připojené, barvy bílé až krémové.
Třeň 3 - 8 cm vysoký, 2 - 8 mm tlustý, válcovitý s bází kyjovitou. Barvy je bělavé, na bázi však světle šedohnědý a celý slizký.
Prsten je blanitý, slizký, barvy bílé.
Výskyt : červenec až prosinec, nepříliš hojně, v trsech někdy i jednotlivě, na živých i odumřelých kmenech i pařezech listnatých stromů, zejména buků. Vzácněji ji najdeme na habrech a kmenech dubů.
Jedlá , velice nápadná zbarvením a slizkostí. Podhoubí produkuje mucidin, který je obsažený v léku Mucidermin proti kožním mykózám.
Další české jméno:
- Slizečka slizká
Strmělka číškovitá
Pseudoclitocybe cyathiformis (Bull.) Singer Klobouk 5- 10 cm v průměru, nálevkovitý s podvinutým okrajem, lesklý hygrofánní, za vlhka kávově až čokoládově hnědý, za sucha šedohnědý.
Lupeny sbíhavé, husté, světle šedohnědé až hnědé.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 0,5 - 1 cm tlustý, válcovitý, na bázi obvykle kyjovitý, jemně bělavě plstnatý, barvy klobouku.
Výsky t: září a říjen v jehličnatých lesích, podél cest na travnatých místech, v kopřivách i na jiných rudelárních místech, hojně , jednotlivě nebo ve skupinách.
Nejedlá i když já ji sbírám a používám do směsí a k nakládání již řadu let.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Clitocybe cyathiformis (Bull. ex Fr.) Quél.
- Cantharellula cyathiformis Sing
Strmělka mlženka
Clitocybe nebularis (Batsch. ex Fr.) Kumm. Klobouk 8 - 15 cm v průměru nejdříve vyklenutý s podvinutým okrajem, později plochý a okraj často zvlněný. Je masitý, barvy šedé a na povrchu ojíněný.
Lupeny široce připojené až sbíhavé, od dužniny klobouku lehce oddělitelné, husté, barvy bílé ale brzy jsou žlutě krémové.
Třeň 5 - 10 cm vysoký a 1,5 - 2,5 cm tlustý, kyjovitý, na bázi tuhý, bíle plstnatý, obalený substrátem. Barvy bělošedé.
Dužnina bílá, vůně intenzívně nasládlá, chuť kyselá, moučnatá někdy až nahořklá.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : září až listopad velmi hojně v čarodějných kruzích nebo řadách , v listnatých i jehličnatých lesích, zahradách parcích, zejména tam, kde je substrát bohatý na dusík.
Jedlá , chuti nevalné pouze doporučuji pár kousků použít do směsi. Mladé plodnice naložené v octě jsou chutné.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lepista (Batsch.: Fr.) Harmaja.
Strmělka nálevkovitá
Clitocybe infundibuliformis (Schaeff. ex Fr.) Quél. Klobouk 4-8 cm v průměru, za mlada sklenutý, brzy však plochý a vmáčklý, v dospělosti nálevkovitý, vždy na středu se zřetelným hrbolem, hladký, holý, tenký a slabě masitý. Okraj má rýhovaný a ve stáří zvlněný. Barvy okrově žluté až červenohnědé, časem vybledávající.
Lupeny jsou husté, nízké, na třeň daleko sbíhavé. Barvy téměř bílé, později krémové.
Třeň 2,5-5 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, válcovitý, hladký, holý, plný, někdy mírně kyjovitý a ve stáří bývá vycpaný vatovitě, na báti je plstnatý
Dužnina bílá, neměnná, chuť a vůně jsou nevýrazné ale příjemné.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt: červenec až říjen v početných skupinách v listnatých i jehličnatých lesích, v mechu a na lesních loukách. Upřednostňuje chudší půdy.
Jedlá , použít do směsí a je potřeba delší tepelná úprava.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Clitocybe gibba (Pers.: Fr.) Kummer.
Strmělka štěničná
Clitocybe sinopica (Fr.) Kumm.
Klobouk 3 - 5 cm v průměru, tenký, nálevkovitý, skořicově červenohnědý až cihlový, jemně šupinatý až popraskaný.
Lupeny husté, sbíhavé, bílé, později slabě nažloutlé.
Výskyt : jaro, léto na pastvinách, při okrajích lesů, ale někdy i v jehličnatých lesích.
Nejedlá
Strmělka vonná
Clitocybe fragrans (With.) Kumm. Klobouk 1,5-5 cm v průměru, nejdříve mírně vyklenutý, později plochý, záhy však nálevkovitý, hladký a hygrofánní, za vlhkého počasí zřetelně rýhovaný. Barvy na středu béžově hnědé až červenohnědé okraj však podstatně světlejší. Při vysychání přechází až do bělava, na středu zůstává tmavší.
Lupeny široce připojené, někdy až sbíhavé, husté, barvy béžové až krémové.
Třeň 2,5-6,5 vysoký, 0,3-0,8 cm tlustý, válcovitý a hladký, často dole zahnutý, dutý a elastický, na bázi bíle plstnatý. Barvu má špinavě hnědou.
Výskyt : květen až listopad v opadu mechu ale též v trávě. V listnatých i jehličnatých lesích, někdy ji najdeme i mimo les. Upřednostňuje bohatší půdy, olšiny a vlhké místa.
Zajímavosti : Ke sběru se nedoporučuje pro možnost záměny s jinou, třeba i jedovatou strmělkou.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lepista fragrans (With.); Harmaja
Další české jméno:
- Strmělka blahovonná
Šafránka červenožlutá
Tricholomopsis rutilans (Schaeff. ex Fr.) Sing.
Klobouk 4 - 15 cm v průměru, vyklenutý až plochý, na žlutém podkladě červenofialově šupinkatý, ve stáří rozpraskává.
Lupeny široce až zoubkem přirostlé zlatožluté.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 0,5 - 2 cm tlustý, válcovitý, nahoře nažloutlý směrem dolů žlutý, jemně fialově červeně šupinkatý až plstnatý.
Dužnina nažloutlá až žlutá, vůně nenápadná až nakyslá, chuť mírně svíravá.
Výskyt : červen až listopad jednotlivě nebo v trsech na rozkládajících se pařezech jehličnanů zejména borovic a smrků. Vyrůstá i v suchých obdobích.
Nejedlá , v některých atlasech uváděna jako jedlá. Údajně má způsobovat zdravotní potíže. Já osobně ji sbírám nejraději k nakládání do octa ale používám ji i do směsí již po řadu let,aniž bych nějaké potíže pociťoval.
Další česká jména:
- Čirůvka šafránka
- Čirůvka červenožlutá
Slizečka ocasatá
Xerula radicata (Rehlan: Fries) Dörfelt. Klobouk 3-15 cm v průměru, v mládí vyklenutý až široce kuželovitý, později až plochý s hrbolkem na středu, velmi slizký a radiálně vrásčitý. Barvy okrové, světle hnědé až šedohnědé.
Lupeny vysoké, dosti řídké, barvy bílé až světle okrové.
Třeň 10-20 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, jemně rýhovaný, v dolní polovině pýřitý, na bázi ztlustlý a odtud prodloužený až v 6 cm kořen. Barvy u vrcholu bílé, dolů přechází do světle šedohnědé až okrově hnědé.
Výskyt : červen až listopad v listnatých a smíšených lesích na starých pařezech. Upřednostňuje duby, habry a buky.
Jedlá
Možnosti zám ěny: Penízovka dlouhonohá Xerula pudens – jedlá.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Oudemansiella radicata (Relhan. :Fr.) Singer
- Collybia radicata Relhan
- Collybia macroura (Scop.) Fr.
Další česká jména:
- Penízovka kořenující
- Penízovka kořenatá
Špička cibulová
Marasmius alliaceus (Jacq. ex Fr.) Fr. Klobouk 2 – 4 cm v průměru, kuželovitý až vyklenutý, často vrásčitý, barvy kožově žluté až šedohnědé. Za vlhka skoro černý.
Lupeny řídké, vysoké, bělavé až našedlé.
Třeň od 1,5 do 20 cm vysoký, 0,05 – 0,2 cm tlustý, válcovitý, jemně sametový, pod kloboukem barvy hnědavé, jinak je černý.
Dužnina po rozemnutí voní silně cibulově a je štiplavé chuti.
Výskyt : červen až listopad hojně ve skupinách nebo i jednotlivě na tlejících větvičkách i listí listnatých stromů. Upřednostňuje vyšší polohy a ze stromů jsou to tlející větvičky buků.
Jedlá , vhodná do polévek jako koření.
Špička bulliardova
Marasmius bulliardii Quel .
Klobouk do 7 mm v průměru, tvaru bábovky, vyklenutý a brázditý. Barvy světle hnědé, béžově hnědé až hnědé s tmavě hnědým středem a zvlněným lemem
Lupeny připojené k límečku, řídké, bělavé.
Třeň podobný koňské žíni, červenohnědý až černohnědý hladký, lesklý.
Výskyt: červen až listopad velmi hojně v početných skupinách na opadalém listí a odumřelých větvích buků a dubů někdy i jiných listnáčů ve vlhkých místech na vápenitých či humózních půdách.
Nejedlá
Špička obecná
Marasmius oreades (Bolt.: Fr.) Fr. Klobouk 1,5 - 5 cm v průměru v mládí polokulovitý až kuželovitý. Barvy okrově až pleťově hnědé. Později je vyklenutý až plochý barvy žemlové až světle okrové.
Lupeny velmi řídké, tlusté, barvy bílé až krémové, přecházející do béžové.
Třeň 2 - 10cm vysoký, 2,5 - 6 mm tlustý, velice pružný, tuhý, válcovitý a plstnatý. Barvy bělavé až světle nahnědlé.
Dužnina bělavá, vůni příjemně houbová s hořkomandlovým nádechem.
Výskyt: květen až říjen, hojně na trávnících sadech a parcích většinou v čarodějných kruzích jednotlivě i ve skupinách. Najdeme ji též v řídkých prosvětlených listnatých lesích, hadcové skalní stepy (jejich travnaté serpentinové části), xerotermní oblasti (zvláště na jižním Slovensku), na pastvinách a loukách ale i někdy v kulturních smrčinách.
Zajímavosti : Rozmnožuje se bipolárním mechanismem. Účastní se korozívního rozkladu opadu – rozkládá humus. V půdě produkuje ve větším množství kyanovodík, čímž pravděpodobně zamezuje výskytu dalším druhům. Dokáže usmrtit i mouchu umístěnou s plodnicemi v uzavřeném prostoru. Tepelným zpracováním kyanovodík zmizí. Otravy u člověka po této houbě nejsou známy ani při požití za syrova. Protože roste ve velkém množství, tak se ji vyplatí sbírat zejména do polévek, kde je výtečná. Sbíráme pouze klobouky. Třeně jsou tuhé. Zajímavostí je, že zaschlé plodnice po navlhčení opět oživnou. Na Trutnovsku ji najdeme ve všech lokalitách. V Anglii u Stonehenge mají spojené kruhy plodnic 10 m v průměru a jsou staré asi přes 300 let.
Další česká jména:
- Špička polní
Špička žíněná
Marasmius androsaceus (L. ex Fr.) Fr. Klobouk 1,5 - 15 mm v průměru, vyklenutý až plochý, radiálně vrásčitý. Barvy červenohnědé, ve stáří až žlutohnědé.
Lupeny nejdříve narůžovělé, později žlutohnědé až hnědé, řídké, střídající se s kratšími lupénky.
Třeň 2,5 - 6 cm vysoký, 0,2 - 1 mm tlustý, žíňovitý, lysý, lesklý u vrcholu bělavý jinak tmavě červenohnědý až hnědočerný.
Výskyt : červen až listopad v početných skupinách na opadalém jehličí, listí, větvičkách, zbytcích dřeva, ale i na šupinách šišek.
Nejedlá , nejvíce ji najdeme po deštích.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Setulipes androsaceus (L.Fr.) Antonín
Tmavobělka žlutavá
Melanoleuca cognata (Fr.) Konrad Klobouk 4 - 10 cm v průměru, vyklenutý, často se širokým hrbolem, za vlhka lepkavý, hygrofánní, lysý. Barvy okrově hnědé až hnědé, uprostřed je nejtmavší.
Lupeny jsou zoubkem připojené, husté. Barva béžově okrová až hnědavá.
Třeň 5 - 12 cm dlouhý, 0,5 - 1,2 cm tlustý, válcovitý, dole má ztlustlou hlízu. U vrcholu je vločkatý, bělavý, jinak je vláknitý a žlutohnědý.
Dužnina v klobouku šťavnatá, barvy bělavě okrové až vodnatě hnědé. Ve třeni je vláknitá a masově hnědá. Vůně slabě moučná, chuti nasládlé.
Výskyt : duben až červen a najdeme ji někdy i v listopadu jednotlivě nebo ve skupinách většinou mimo les na pastvinách, trávnících, travnatých okrajů lesů a někde i pod listnáči.
Též roste v parcích a sadech.
Jedlá , vhodná k jakékoliv úpravě a velmi chutná v octě.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tmavobělka příbuzná
Václavka smrková
Armillaria ostoyae (H. Romagnesi) Herink. Klobouk 3,5-10 cm v průměru, vyklenutý až plochý, tmavě šupinatý, ve stáří nebo po deštích olysává. Šupinky na klobouku jsou kuželovité, vytrvávající barvy tmavohnědé až černohnědé. Jinak je povrch klobouku rezavě hnědý.
Lupeny bílé až světle masové, později červenohnědě skvrnité.
Prsten tlustě blanitý až vlnatý, mající dvě ostří, barvy bělavé s hnědými vločkami.
Třeň 6-15 cm vysoký, 0,5-2,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi mírně rozšířený, vláknitý, barvy většinou rezavé.
Dužnina dosti tuhá, bělavá, ve třeni až narezavělá, chuť mírná až natrpklá, vůně po plísňovém sýru camembert.
Výskyt : září až listopad, na pařezech, živých i mrtvých kmenech a kořenech jehličnanů, někdy i listnáčů. Upřednostňuje smrky.
Jedlá , použitelná do směsí i k nakládání do octa. Pro svoji tuhost potřebuje delší tepelné zpracování.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Armillaria obscura (Schaeffer) Herink.
Vlasokožka drsná
Crinipellis stipitaria (Fr.) Pat Klobouk 0,5-1,5 cm v průměru, vyhrblý až rozložený, s nepatrným hrbolkem na středu a s vmáčklým středem, suchý, matný, oranžově hnědými až hnědými, paprsčitě uspořádanými šupinkami a vlásky posetý, ve stáří olysalý, okraj zoubkovaný. Barvy bělavé až béžové, střed tmavě kaštanový až hnědočerný.
Lupeny dosti vysoké a husté, u třeně zaoblené a volné. Barvy bílé až smetanové.
Třeň 1-3 cm vysoký, 0,05-0,2 cm tlustý, tuhý, hrubě hnědě šupinatý, brzo dutý, pod kloboukem hladký a bledý. Barvy tmavě kaštanové až rezavohnědé.
Dužnina barvy smetanové, vůně slabě kořeněná.
Výtrusný prach bílý
Výskyt : červenec až říjen na výslunných travnatých místech, uschlých stoncích a koříncích trav, na větvích listnatých stromů a plaménku v listnatých lesích. Upřednostňuje vápenité, jílovité nebo hlinitopísčité půdy.
Nejedlá , ale hojná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Marasmius stipitarius (Fr.)Lange
Další české jméno:
- Špička drsná
Šťavnatkovité Většina šťavnatkovitých hub se vyznačuje dosti tlustými voskovitými, široce připojenými až sbíhavými lupeny. Jsou rozděleny do dvou skupin. Šťavnatky jsou většinou nevýrazně zbarvené a vytvářejí s dřevinami mykorhizu, zatímco voskovky jsou zbarveny mnohem zářivěji a většinou rostou na loukách a pastvinách.
Šťavnatka citrónová
Hygrocybe chlorophana (Fr.) P. Karst. Klobouk 2-7 cm v průměru, polokulovitý až plochý, lysý, slizký, hedvábitě lesklý, slabě prosvítavě rýhovaný. Barvy citrónově žluté, sírožluté až zlatožluté.
Lupeny přirostlé, kratičce zoubkem sbíhavé, v mládí bělavé, pak žluté až oranžové, vždy světlejší než klobouk.
Třeň 2-8 cm vysoký, 0,4-1,3 cm tlustý, válcovitý, uvnitř dutý, někdy bočně stlačený, suchý, někdy mírně lepkavý, u vrcholu jemně šupinkatý, barvy žluté.
Dužnina je barvy světle žluté, pomačkáním nečerná, chuť mírná, bez vůně.
Výskyt : v červnu a pak září až listopad,obvykle ve skupinách na nehnojených loukách, pastvinách, lesních paloucích. Upřednostňuje horské polohy.
Nejedlá
Další české jméno:
- Voskovka citrónová
Šťavnatka dvoubarvá
Hygrophorus dichrous Kuhner & Romagn.
Klobouk 4-8 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později sklenutý, slizký, barvy hnědé, na středu tmavší, okraj bledý až bělavý.
Lupeny řídké, silné, široké, barvy mléčně bílé, mající někdy šedozelenavý nádech.
Třeň 6-8 cm vysoký, 0,8-2 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztenčelý a kořenující. Barvy moučnatě vločkatý, u vrcholu bílý, jinak hnědě sliznatě skvrnitý, jakoby tygrovaný.
Dužnina bílá, vůně zatuchlá, chuť nevýrazná.
Výsky t: březen až listopad pod listnáči. Upřednostňuje duby a buky, půdy bohaté na vápenec a nižší polohy.
Jedlá
Možnost zám ěny: Šťavnatka olivově bílá (Hygrophorus olivaceoalbus) – jedlá.
Zajímavosti : Povrch a dužnina při styku s amoniakem změní barvu na tmavě zelenou.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Hygrophorus persoonii Arnolds
Další česká jména:
- Plžatka Persoonova
- Plžatka dvoubarvá
Šťavnatka kluzká
Hygrocybe unguinosa (Fr.) P. Karst. Klobouk 1-3 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později tupě vyhrblý, velmi slizký, průsvitně rýhovaný, barvy šedé až šedohnědé.
Lupeny prořídlé, vysoké, sbíhavé, barvy bělavé.
Třeň 3-5 cm vysoký, 0,3-0,5 cm tlustý, často pokřivený a zploštělý roztroušeně, slizký, barvy šedé, bledý u vrchu.
Dužnina vodnatá, barvy šedohnědé, vůně neznatelná.
Výskyt : červenec až říjen na pastvinách, chudých loukách s mechem a na okrajích lesů.
Nejedlá , pěkná houbička.
Další české jméno:
- Voskovka kluzká
Šťavnatka kuželovitá
Hygrocybe conica (Scop. ex Fr.) P. Karst.
Klobouk 2-4 cm v průměru, ostře kuželovitý až špičatý, za vlhka slizký, za sucha hedvábitě lesklý, paprsčitě pukající, barvy žlutočervené, pomačkáním a stářím černá.
Lupeny vysoké, krátce připojené, žluté, někdy jsou bledší.
Třeň 1,5-10 cm vysoký, 0,2-1,3 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, brzy dutý, barvy žluté, dole zčernalý, pomačkáním a stářím černá.
Dužnina žlutá, vůně neznatelná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červen až listopad na travnatých a mechatých místech kde nebyla ekologie ovlivněna člověkem.
Nejedlá , v některých atlasech uváděna jako jedovatá. Upozorňuje na sebe černáním plodnice.
Další české jméno:
- Voskovka kuželovitá
Šťavnatka krvavá
Hygrocybe miniata (Scop. ex Fr.) P. Karst.
Klobouk 1-3 cm v průměru, vyklenutý až plochý, suchý, jemně šupinkatý, na středu později trochu vmáčklý, barvy šarlatové později do žluta vybledávající.
Lupeny sbíhavé, nejdříve červené, později z části žluté, mající světlejší ostří.
Třeň 1-6 cm vysoký, 0,2-0,8 cm tlustý, válcovitý, později bočně stlačený, suchý, barvy červené jen na bázi je žlutý.
Dužnina žlutá až oranžová, vůně neznatelná.
Výtrusný prach bílý
Výskyt : září až listopad většinou ve skupinách v travnatých lesích a mechatých loukách. Upřednostňuje kyselé půdy.
Jedlá , ale málo vydatná. Ve slovenských atlasech bývá uváděna jako slabě jedovatá.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Hygrocybe strangulata (Orton); Svrcek
Další česká jména:
- Voskovka krvavá
- Šťavnatka miniová
- Voskovka miniová
Šťavnatka luční
Hygrocybe pratensis Pers. : Fr.) Murrill Klobouk 3-8 cm v průměru polokulovitý až široce kuželovitý, se širokým tupým hrbolem a tenkým okrajem, suchý, nehygrofánní, hladký lysý, neslizký. Barvy hnědooranžové, meruňkově nebo pleťově oranžové, uprostřed tmavší, okraj světlejší.
Lupeny na středu vysoké, u konců zúžené, řídké a sbíhavé. Barvy světle oranžové až nahnědlé, na ostří bělavé.
Třeň 4-8 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, válcovitý, plný, nahoře rozšířený, dole zúžený a suchý. Barvy nahnědlé nebo s oranžovým nádechem.
Dužnina šťavnatá, za sucha bělavá, za vlhka světle oranžová až žlutě načervenalá, vodnatá. Chuť i vůně je příjemná.
Výskyt: září až listopad jednotlivě nebo ve skupinách na sušších loukách a pastvinách.
Jedlá , vcelku chutná houbička.
Další české jméno:
- Voskovka luční
Šťavnatka papouščí
Hygrocybe psittacina (Schaeff.. ex Fr.) P. Karst.
Klobouk 0,5-4 cm v průměru, tence masitý, nejdříve polokulovitý, později zvoncovitý až plochý, na středu vyhrblý, s prosvítajícími lupeny, pokrytý zeleným mazlavým slizem. Okraj je žlábkovitě rýhovaný, přehrnutý nahoru. Barvy za sucha voskově žluté a lesklé. Jinak je vícebarevný.
Lupeny jsou připojené, nesbíhavé, řidší a dozadu nižší. Barvu mají více či méně žlutou a částečně zelenavou.
Třeň 2-6 cm vysoký, 0,2-0,8 cm tlustý, dutý, tuhý, válcovitý až vřetenovitý, slizký. Barvy stejné jako klobouk.
Výskyt : nejdříve květen a červen a následně září až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách v trávě a mechu na loukách pastvinách a vřesovištích.
Nejedlá , ale nejpestřeji zbarvená Voskovka a proto je velmi snadno poznatelná. Dobrý objekt pro fotografování.
Další české jméno:
- Voskovka papoušková
Šťavnatka slonovinová
Hygrophorus eburneus (Bull. ex Fr.) Fr. i. Klobouk 3-9 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později zvoncovitý, ve stáří až vyklenutý, značně slizký a lesklý. Barvy bílé, ve stáří uprostřed nažloutlý.
Lupeny sbíhavé, řídké, dosti tlusté, barvy bílé až světle krémové.
Třeň 4-10 cm vysoký, 5-10 mm tlustý, válcovitý, na bázi zúžený, slizký a v horní části jemně šupinkatý. Barvy bílé.
Dužnina má vůni výrazně sladkou.
Výskyt : září až listopad ve skupinách, ale i jednotlivě na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. Upřednostňuje buky a bohatší půdy.
Jedlá , vcelku dobře určitelná podle tlustých lupenů, výrazného pachu a slizkosti plodnice. Pozor, ve stáří se celá plodnice zbarvuje žlutavě až okrově žlutě.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Limacium eburneum (Bull. : Fr.) Kummer.
Další česká jména:
- Plžatka slonovinová
- Šťavnatka slonová
- Plžatka slonová
Šťavnatka sněžná
Camarophyllus niveus (Scop. ex Fr.) P. Karst.
Klobouk 2-3 cm v průměru, někdy na středu vmáčklý, za vlhka trochu lepkavý a prosvítavě rýhovaný téměř do středu. Okraj v mládí zahnutý, později hladký, někdy vlnitě zprohýbaný.
Barvu má čistě bílou, ve stáří někdy lehce sežloutne.
Lupeny jsou tenké, řídké, sbíhající, barvy jako celá plodnice bílé.
Třeň 2-6 cm vysoký, 0,2-0,4 cm tlustý barvy taktéž bílé.
Dužnina chuti vodnaté, vůně žádná.
Výskyt : září až listopad ve skupinách na loukách a travnatých místech v lese.
Jedlá , ale špatně se přepravuje a chuť nemá moc valnou. Akorát tak do směsí. Osobně ji nesbírám.
Šťavnatka stálá
Hygrocybe persistens (Britz.) Sing.
Klobouk 3-5 cm v průměru tupě nebo špičatě kuželovitý, později rozložený s vyniklým hrbolkem, slizký, průsvitný, barvy citrónově žluté, na středu oranžové, ve stáří se paprsčitě trhá.
Lupeny volné, břichaté, citrónově žluté.
Třeň 4-6 cm dlouhý, 0,4-0,6 cm tlustý, rourkovitý, často prohnutý, průsvitný, barvy nažloutlé.
Dužnina křehká, barvy citrónové, dole ve třeni bílá, chuť nevýrazná, vůně žádná.
Výtrusný prach je bílý.
Výskyt : červen a potom září až listopad na trávnících pastvinách a lesních loukách.
Nejedlá Další české jméno:
- Voskovka stálá
Šťavnatka šarlatová
Hygrocybe coccinea (Schaeff.. ex Fr.) P. Karst. Klobouk 1,5-6 cm v průměru, polokulovitý až plochý, lepkavý, ale ne slizký s jemně zrnitým povrchem, barvy třešňové až krvavé. Suché plodnice se na klobouku zbarvují šedě.
Lupeny oddálené, tlusté, voskovité, široce připojené, někdy i zoubkem sbíhavé, barvy načervenalé se žlutým ostřím. Někdy i celé žluté.
Třeň 4-8-cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, suchý, dutý, válcovitý, někdy na boku stlačený, s podélnou rýhou, barvy stejné jako klobouk, vzácně bývá žlutý.
Výskyt : září až listopad, ve skupinách na nehnojených loukách, pastvinách, zahradách a vzácně i listnatých lesích.
Jedlá , na focení přímo lahůdka.
Další české jméno:
- Voskovka šarlatová
Šťavnatka vosková
Hygrocybe ceracea (Fr. : Fr.) P. Kumm. Klobouk 2-4 cm v průměru, nepravidelně sklenutý, občas s hrbolkem, hladký, lepkavý, barvy citrónově až žloutkově žluté s oranžovýn nádechem.
Lupeny řídké, široké, barvy světle žluté.
Třeň 3-4 cm vysoký, 0,2-0,4 cm tlustý vždy suchý, na bázi bělavý, barvy jinak citrónově žluté.
Dužnina světlá, žlutá.
Výskyt : Srpen až listopad v mechatých trávnících, při cestách, v sadech i zahradách. Upřednostňuje chudou půdu.
Nejedlá
Možné zám ěny: Voskovka mírná - Hygrocybe isipida – nejedlá.
Závojenkovité
Hloubenka ladní
Eccilia rusticoides Gill.
Klobouk 1-2 cm v průměru, 0,1 cm tlustý, hluboce vmáčklý, útle šupinkatý, okraj v mládí podvinutý, Za vlhkého počasí barvy špinavě hnědé, za sucha temně popelavý.
Lupeny daleko sbíhavé, barvy hnědavé, později masové.
Třeň krátký, tenký, rourkovitý, hladký, barvy hnědé, na bázi bělavý.
Výtrusný prach růžový
Výtrusy – výtrusy neamyloidní, kulovitě hranaté, velikost 8-9 x 6-7 µm.
Výskyt : květen až srpen, svahové a skalní stepy, hadcové skalní stepi – oblast mohelenské stepi, travnatá serpentinová část. Roste na kyselé i vápenité půdě, kde rozkládá humus. V Trutnově nalezena zatím jen na jediné lokalitě na okraji lesoparku. Upřednostňuje slunná místa.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Rhodophyllus rusticoides(Gill.)Lange
- Entoloma rusticoides (Gillet)Noordel.
- Claudopus rusticoides
Další české jméno:
- Červenolupen venkovský
Rudoušek uťatý
Rhodocybe truncata (Schaeff. ex Fr.) Sing. Klobouk 4-10 cm v průměru, nejprve vyklenutý s podvinutým okrajem, později plochý až uprostřed vmáčklý, s okrajem sehnutým a zvlněným. Povrch je lysý barvy plavě okrové až masově hnědé.
Lupeny jsou široce připojené až sbíhavé, husté, nízké, tupě zaoblené, naokrovělé až masově načervenalé.
Třeň 3-7 cm vysoký, 1-2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, nahoře pomoučený, zbarvený jako lupeny.
Dužnina bílá, tuhá, v klobouku šťavnatá, ve třeni vláknitá, vůně violkově kořeněná, chuť nasládlá.
Výtrusný prach bledě masový.
Výskyt: červen až září jednotlivě nebo ve skupinách, ne příliš hojně, v jehličnatých lesích. Upřednostňuje smrkový porost a teplejší polohy.
Jedlý , výborný ale málo kdy se u nás najde. Jediná lokalita na Trutnovsku je v Úpici - Radeč, lokalita Mostolinka.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Rhodocybe gemina (Fr.) Kuyper & Noordel.
- Clitopilus truncatus Kühn. & Romagn.
- Hebeloma truncatum (Schff.ex Fr.) Kummer
- Tricholoma geminum (?Paulet); Gill. sensu Lange
Závojenka buřičská
Entoloma turbidum (Fr.) Karst.
Klobouk 4-10 cm v průměru, zvoncovitý později až vmáčklý, okraj brzo rýhovaný až rozpraskaný barvy olivově šedé až teple hnědé.
Lupeny dosti úzké a skoro volné v mládí bílé až špinavě bílé, později červenavé.
Třeň 5-12 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, nahoru ztenčený, barvy stříbřitě šedavé až hedvábité.
Dužnina vůně slabé - po mouce.
Výtrusný prach – výtrusy 8-10,5x7-8 µm.
Výskyt : srpen až říjen jehličnaté lesy. Upřednostňuje horské polohy.
Jedovatá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Rhodophyllus turbidus (Fr.); Quél.
- Entoloma cordae (Karst.); Karst.
- Rhodophyllus turbidus var. macrius Karst.
Závojenka jarní
Entoloma vernum S. Lundell
Klobouk 3 - 6 cm široký, kuželovitý, zvoncovitý, pak nízce vyklenutý, uprostřed vyhrblý, na okraji podvinutý, křehký, tence masitý, za vlhka tmavě hnědý až černohnědý, za sucha bledě šedohnědý a hedvábitě lesklý.
Třeň 4 - 8 cm dlouhý, 4 - 6 mm tlustý, podélně smáčklý, křehký, dutý, šedý, dole bílý.
Dužnina našedlá, skoro bez pachu a chuti.
Výtrusný prach masově růžový.
Výskyt : duben až červen v trávě na výslunných lesních okrajích, stráních a travnatých lesních světlinách.
Prudce jedovatá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Entoloma verna Lundell
- Nolanea verna (Lundell)Kotl. & Pouzar
- Nolanea erophila Velen.
- Rhodophyllus vernus (Lundell.) Romag.
- Nolanea cucullata (Favre); Orton
- Rhodophyllus cucullatus Favre
Další česká jména:
- Závojenka raná
- Zvonkovka jarní
- Červenolupen jarní
Závojenka lesklá
Entoloma nitidum Quelet.
Klobouk 2-5 cm v průměru, v mládí kuželovitý až zvoncovitý, později vyklenutý, na středu se širokým hrbolem, ve stáří mívá okraj nahoru zvednutý. Je nehygrofánní, lesklý a lysý, nebo jemně vláknitý. Barvy šedomodré, na středu je až černý.
Lupeny připojené, řídké barvy nejdříve bílé, později růžové. Na ostří jsou shodně zbarvené.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,2-0,5 cm tlustý dolů rozšířený až nadmutý a pak se kořenovitě ztenčuje, celý vláknitý. Barvy modré, na bázi bělavé se žlutým odstínem.
Dužnina je vůně slabě moučná a chuti mírné.
Výskyt : srpen až říjen v jehličnatých a smíšených lesích. Upřednostňuje kyselé půdy a vyšší polohy.
Jedovatá
Možnost zám ěny: Závojenka Bloxamova Entoloma bloxamii – jedovatá
Závojenka olovová
Entoloma sinuatum (Bull. ex Pers.: Fr.) Kummer. Klobouk 5 - 20 cm v průměru, v mládí vyklenutý až vyklenutě kuželovitý, ve stáří plochý, zprohýbaný a nehygrofánní. Barvy světle okrové, hnědookrové až šedookrové.
Lupeny většinou široce připojené, ale někdy i se zoubkem. Barvy v mládí žlutavé, později žlutorůžové, ve stáří až hnědorůžové. Žlutá barva však dlouho vytrvává u okraje klobouku.
Třeň 4 - 12 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, křehký a u vrcholu ojíněný.Barvy u vrcholu bělavé, níže zbarvený jako klobouk nebo světlejší.
Dužnina voní slabě po mouce.
Výskyt :červenec až listopad v teplejších krajinách, buď ve skupinách nebo jednotlivě, listnaté lesy, pod duby, habry a buky. Upřednostňuje vápenité půdy. Nehojná.
Jedovatá , otrava může skončit až smrtí. Podobná je jí Závojenka podtrnka-Entoloma clypeatum, která ale roste na jaře a nemá žluté lupeny. V mých lokalitách jsem ji nenašel a neměla by se na Trutnovsku ani vyskytovat.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Entoloma lividum (Bull.) Quélet
- Rhodophyllus sinuatus (Bull. ex Fr.) Sing
- Rhodophyllus lividus(Bull. ex Fr.) Quél.
Další české jméno:
- Červenolupen olovový
Závojenka slanečkovitá
Entoloma hirtipes (Schum.: Fr.) Mos.
Klobouk 3-10 cm v průměru, v mládí ostře kuželovitý, později kuželovitě vyklenutý, hygrofánní, lesklý, holý. Barvy od tmavohnědé a při vysychání až do šedohnědé.
Lupeny až skoro volné, jen nízce připojené, barvy hnědorůžové, na ostří zubaté.
Třeň 7-16 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, válcovitý, na bázi rozšířený, u vrcholu ojíněný. Barvy žlutohnědé až hnědé a je stříbřitě vláknitý.
Dužnina vůně moučně zatuchlé až rybinaté, chuť taktéž moučně zatuchlá až rybinatá.
Výskyt : duben až listopad v jehličnatých i listnatých lesích, hájích, vyhýbá se místům s chudým kyselým horninatým podložím. Z dřevin upřednostňuje smrky, duby a buky, vzácně ji najdeme i pod jedlemi. Můžeme ji ale nalézt i na pastvinách a loukách.
Nejedlá
Možnost zám ěny: Závojenka jarní - Entoloma vernum – jedovatá.
Zajímavosti : Rozkládá humus.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Nolanea hirtipes (Schum.:Fr.) Kummer
- Nolanea mammosa (L.); Fr.
- Rhodophyllus hirtipes (Schum.); Quél.
Další české jméno:
- Závojenka větší
- Zvonovka větší
Závojenka šedohnědá
Entoloma porphyrophaeum (Fr.) Karsten
Klobouk 4-7 cm v průměru, v mládí kuželovitý, časem se rozloží, ale na středu zůstává výrazný hrbolek. Velmi často zvlněný, nehygrofánní, radiálně vláknitě šupinkatý. Barvy v mládí fialově hnědé, později až porfýrově šedý, stářím ztrací fialový nádech.
Lupeny slabě přirostlé, v mládí barvy bělavé, později narůžovělé až hnědorůžové.
Třeň 4-15 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, válcovitý, někdy až mírně vřetenovitý, barvy na světlém podkladě výrazně porfýrově načervenale vláknitý.
Dužnina vůně nevýrazná.
Výskyt : srpen až říjen na nehnojených pastvinách, trávnících a travnatých okrajích lesů.
Nejedlá .
Další české jméno:
- Červenolupen šedohnědý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Rhodophyllus porphyrophaeus (Fr.) Quél.
Pavučincovité Obrovská čeleď s velkým po čtem různých forem obsahuje mnohé velice obtížn ě určovatelné rody. Zahrnuje jak houby vytvá řející mykorhizní vazby nap ř. Vláknice,
Slzivky, Sluky a Pavu čince, tak i bez nich, nap ř.Čepičatky. Tém ěř všechny druhy mají rezavě hnědé výtrusy.
Čepičatka močálová
Galerina paludosa (Fr.) Kühner
Klobouk 1-3cm v průměru barvy hnědé, za sucha okrové, drobně vlásenitě šupinkatý.
Lupeny prořídlé, široce přirostlé, kožově hnědé až skořicové.
Třeň 6 - 10 cm vysoký, asi 2 mm tlustý, často zprohýbaný, v mládí má bělavý prsten.
Výskyt: květen až září v rašeliništích, ale i na jiných vlhčích místech mezi mechy.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Galerina stagnina (Fr.) Kühner sensu lat.
Další české jméno:
- Čepičatka bažinná
Kržatka poprášená
Tubaria conspersa (Pers.) Fayod
Klobouk 0,8-2,5 cm v průměru, tence masitý, v mládí polokulovitý, později nízce vyklenutý, uprostřed lehce vtlačený, okraj řídce rýhovaný a je spojen s třeněm pavučinovitou kortinkou, která záhy mizí. Barvy je skořicově hnědé a je pokryt jemnou šedobílou plstí, jejíž vlákna v dospělosti se rozestupují a tvoří šupinky.
Lupeny jsou široce přirostlé až krátce sbíhavé, řídké, vysoké, barvy sytě skořicově hnědé.
Třeň 2-3,5 cm dlouhý, 0,15-0,3 cm tlustý, válcovitý, dutý, dole většinou prohnutý, na bázi obalený bílým plstnatým podhoubím, barvy světlejší než je klobouk.
Dužnina je vůně neznatelné a chuti nevýrazné.
Výtrusný prach je hnědý, výtrusy jsou vejcovité až elipsoidní, bledožluté, velikosti 6,5-9 x 4,5-5,5 µm.
Výskyt: červen až říjen v olšinách na vlhkých stinných místech, v příkopech.
Zajímavosti : Kržatky se dají rozeznat většinou pouze mikroskopicky.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Agaricus conspersus Pers.: Fr.
- Naucoria conspersa (Pers.: Fr.) P. Kumm
Kržatka zimní
Tubaria hiemalis Romagn. Ex Bon. Klobouk 1- 2,5 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později prohloubený, hygrofánní, , okraj vroubkovaný. Barvy je za vlhkého počasí plavě až tmavě rezavé, za sucha je průsvitný, pleťově izabelový.
Lupeny prořídlé, mírně sbíhavé, až 3 mm tlusté, barvy skořicové, na ostří bělavé.
Třeň 1-4 cm dlouhý, 0,1-0,3 cm tlustý, barvy klobouku, nepravidelně válcovitý, pokřivený.
Dužnina je tenká, okrově hnědá, vůně nenápadná, chuť nenápadná.
Výtrusný prach je okrově hnědý.
Výskyt : říjen až květen, v lese i mimo les na odumřelých větévkách a jiném detritu.
Jedlá , sbírám do polévek a je to jedna z hub, která roste prakticky i v zimně, krom velkých mrazů.
Pavučinec bělofialový
Cortinarius alboviolaceus (Pers.) Fr.
Klobouk 5-12 cm v průměru, v mládí knoflíkovitý, později vypouklý, masitý, suchý, hedvábitý, barvy bledě lilákové.
Lupeny středně husté, u třeně vykrojené, barvy zamodralé, později rezavé.
Oponka řídká, pavučinovitá. Pavučincovitá zóna (velum) často rezavě zabarvená od lupenů.
Třeň 5-12 cm dlouhý, 1-2 cm tlustý, často kyjovitý a na bázi zakroucený a ztlustlý. Barvy bledě fialové.
Dužnina je do fialova naběhlá.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : srpen až říjen jednotlivě nebo v malých skupinách, listový i jehličnatý opad, upřednostňuje kyselé půdy.
Nejedlý , tvoří mykorhizu s listnáči i jehličnany. U nás dosti hojný.
Pavučinec blankytný
Cortinarius evernius (Fr.) Fr.
Klobouk 3-10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý a ve stáří až plochý s nízkým hrbolem. Je hodně hygrofánní, lesklý a ve stáří vláknitě šupinkatý. Barvy v mládí hnědopurpurové až červenohnědé, později vybledá do okrově žluté až špinavě bělavé.
Lupeny zoubkem připojené, barvy v mládí světle béžové, později purpurové a ve stáří skořicově hnědé. Ostří mají jemně zoubkaté a jsou na něm světlé.
Třeň 8-15 cm vysoký, 0,7-2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, s několika šikmými bělavými kroužky, což jsou zbytky vela, na bázi ztenčený, v mládí barvy fialové, později bělavý. Na bázi však fialový.
Dužnina barvy hnědavé v klobouku a fialová ve třeni, vůně slabě zemitá.
Výskyt : září až listopad v jehličnatých lesích, ve vyšších polohách na kyselých a vlhkých půdách. Upřednostňuje smrčiny.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Hydrocybe evernius Fr.
- Telemonia evenria Fr.
Další česká jména:
- Kožohlav blankytný
- Telamonka blankytná
Pavučinec červenokaštanový
Cortinarius erythrinus Fr.
Klobouk 2-4 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později nízce kuželovitý až rozložený s plochým hrbolem, tence masitý, za vlhka rezavě hnědý, často s tmavším hrbolem, za sucha světlejší a spíše červenohnědý.
Lupeny jsou červenohnědé až skořicově hnědé, skoro volné, nepříliš husté.
Třeň je až 6 cm dlouhý a až 5 cm tlustý, válcovitý, často mírně prohnutý, narezavělý, někdy s nafialovělým odstínem nebo do růžově lilákové barvy, v horní části od bělavě stříbřitého vlášení světlejší, lysý, za sucha lesklý, dole s výraznou okrově hnědavou botkou ( zbytkem plachetky ), v mládí plný, později dutý.
Dužnina je pod pokožkou narezavělá, jinak bělavá, za vlhka tmavší chuti i vůně bezvýrazné.
Výskyt : jaro, většinou v parcích.
Nejedlý ,ale pěkný na foto.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cortinarius castaneus (Bull.) Fr.
Další české jméno:
- Pavučinec kaštanový
Pavučinec červenošupinný
Cortinarius bolaris (Pers. : Fr.) Fr.
Klobouk 3-6 cm v průměru, široce vyklenutý, tlustě masitý, na žlutavém až červenohnědavém podkladě pokrytý plochými načervenalými šupinkami. Za sucha vybledává. Na okraji viditelné vlákna po pavučince
Lupeny šedohnědé až skořicové s načervenalými skvrnami, zakryté v mládí pavučinkou, po otlačení červenají.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,8-1,5 cm tlustý, válcovitý, bílý, později žlutý, pokrytý rumělkově červenými vláknitými šupinami, které jsou výrazné směrem k vrcholu.
Dužnina bělavá, směrem k bázi třeně přechází do žluté až oranžové barvy. Poraněním přechází do slabě hnědočerveného odstínu.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : srpen až říjen ve skupinách, listnaté lesy zvláště pod buky a duby. Upřednostňuje kyselé půdy. U nás na Trutnovsku dosti rozšířený.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Inoloma bolare (Pers.); Fr.
- Phlegmacium bolarius
Další česká jména:
- Lilák červenošupinatý
- Pahřib červenošupinatý
Pavučinec fialový
Cortinarius violaceus Fries
Klobouk 5-15-cm v průměru, pravidelný, zvoncovitě vyklenutý později plochý, na středu s tupým hrbolkem, jemně plstnatě šupinkatý, barvy tmavofialové až černofialové.
Lupeny zaobleně připojené, tlusté, řídké, tmavofialové, později od výtrusů rezavě hnědé.
Třeň 8-12 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, na bázi kyjovitě ztluštělý, vláknitě šupinkatý, barvy tmavofialové.
Dužnina světle fialová, neměnná, bez chuti, vůně slabě pryskyřičná.
Výskyt: srpen až říjen, ve skupinách, listnaté lesy, pod duby, břízami a buky. Upřednostňuje teplejší oblasti.
Jedlý a mimořádně pěkný.
Pavučinec kolouší
Cortinarius hinnuleus (With.) Fr.
Klobouk 3-6 cm v průměru v mládí zvonovitý, později rozprostřený a pupkatý, vláknitě plstnatý až rozpraskaný, barvy červenohnědé, okraj spíše do žluta se zbytky pavučinky.
Lupeny jsou řídké, až 1 cm vysoké, zoubkem přirostlé, barvy červenohnědé až skořicově rezavé, na ostří nerovné.
Prsten tvoří zbytek oponky, který je v horní třetině jako široký přitlačený pás.
Třeň 4-10 cm dlouhý, 1-1,5 cm tlustý válcovitý, směrem k bázi ztenčený, tuhý, pevný, zprohýbaný, barvy hnědé, bíle hedvábitý.
Dužnina barvy světlehnědé nebo žlutohnědé, vůně po vlhké zemině nebo ztuchlině, velmi nepříjemná.
Výskyt : září, říjen ve všech typech lesa, ale i mimo les v trávě, vždy ale poblíž stromů.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Telamonia hinnulea ?With.
Pavučinec kozlí
Cortinarius traganus (Fr.) Fr.
Klobouk 3 - 11 v průměru, polokulovitý, později plochý, uprostřed má v mládí fialově hnědé vločky a plstnatý okraj, jinak je barvy fialové. Ve stáří rozpraskává a bledne do rezavé až žlutě okrové barvy. Někdy je až bílé barvy.
Lupeny jsou široce připojené, až krátce sbíhavé. Barvy šafránově okrové až tmavohnědé s fialovým nádechem.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, kyjovitý barvy sytě fialové, zejména v dolní části vyblédá do okrové nebo bělavé barvy s fialovými zbytky vela.
Dužnina barvy žlutohnědé u vrcholu třeně nafialovělé. Vůně acetylenová, chuť hořká.
Výskyt :srpen až listopad, ve smrkových a borových lesích, na kyselých půdách zejména ve vyšších polohách. Někdy může být i pod listnáči.
Nejedlý , snadno poznatelný podle zápachu. Jinak vzhledově pěkný.Na Trutnovsku se vyskytuje zejména v lokalitě Peklo.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Inoloma traganum (Fr.); ?
- Phlegmacium traganum
Další česká jména:
- Lilák kozlí
- Pahřib kozlí
Pavučinec polokrvavý
Cortinarius semisanguineus (Fr.) Gill. Klobouk 5cm v průměru, v mládí zvoncovitý, záhy však zploštělý, hrbatě vyklenutý, světle oříškově hnědý, jemně olivově hnědě šupinatý.
Lupeny v mládí krvavě červené, ve stáří rezavě poprášené, dosti husté.
Třeň zlatožlutý, barvy mosazi, dlouze vláknitý, slabě prohnutý.
Dužnina žlutohnědá, v třeni žlutá, vůně zemitá.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt :srpen až říjen, v početných skupinách v jehličnatých lesích, hlavně v brusinkách a mechu. Též v bažinách hojně.
Nejedlý , velmi zajímavý barvou lupenů.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Dermocybe semisanguinea (Fr.) Mos
Další česká jména:
- Pavučinec krvavolupenný
- Kožohlav polokrvavý
- Kožnatka polokrvavá
Pavučinec krvavý
Cortinarius sanguineus (Wulfen : Fr.)Fr.
Klobouk 2-5 cm v průměru, široce vyklenutý, zaoblený, suchý, jemně hustě vláknitý, okraj sklopený a výrazný hrbol na středu. Barvy je karmínově červené a za delšího sucha vybledá.
Lupeny jsou husté, tenké, zoubkem vykrojené a připojené, 0,3-0,4 cm vysoké, ostří nerovné. Barvu mají světle karmínovou až tmavě purpurově červenou, později jsou poprášené rezavými výtrusy. V mládí jsou zakryté pavučinkovitým, purpurově karmínovým závojem, který záhy beze stopy zaniká.
Třeň 3-5 cm dlouhý, 0,3-0,5 cm tlustý, válcovitý, podélně silně vrostle vláknitý, dole trochu zduřelý a často prohnutý. Barvy stejně červené jako klobouk, někdy světlejší s nahnědlým odstínem, nebo jen světle růžový.
Dužnina má růžovočervené višňové zabarvení, často s jemně nafialovělým odstínem. Chuť má nevýraznou, vůni ředkvovou, nebo stejnou jako cítíme ve sklepě, kde máme uskladněné brambory.
Výtrusný prach barvy rezavé.
Výskyt : srpen až říjen dosti vzácně v jehličnatých lesích, nebo na pastvinách a loukách při okraji lesa pod jednotlivými stromy. Upřednostňuje vlhká až podmáčená místa, podhorské a horské polohy a nevápenatou půdu.
Jedovatý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Dermocybe sanguinea (Wulf.) Wuensche
Další české jméno:
- Kožnatka krvavá
Pavučinec meruňkový
Cortinarius armeniacus (Schaeff.) Fr
Klobouk 4-7 cm v průměru, tence masitý, nejprve zvoncovitý, později sklenutý až rovný a na středu s plochým hrbolem. Hladký, lysý, za vlhka okrově žlutý, za sucha kožově suchý a lesklý. Okraj bělavý a hedvábně vláknitý. Pokožka je slupitelná.
Lupeny dosti husté, břichaté, skoro volné, barvy nejdříve bledé, pak žlutavé až skořicově rezavé.
Prsten je z bílé pavučinky a velmi brzo mizí.
Třeň 3-8 cm vysoký, 1-3 cm tlustý válcovitý až kyjovitý, někdy břichatý, u vrcholu prohnutý, vláknitý, nejdříve plný, později dutý, barvy oranžově rezavé.
Výskyt : červenec až listopad jehličnaté lesy. Upřednostňuje smrčiny.
Jedlý , osobně jej používám do směsí a k nakládání do octa.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Hydrocybe armeniacus (Schaeff.); Fr.
Další česká jména:
- Kožnatka meruňková
- Pavučinec vodohlav
Pavučinec měnlivý
Cortinarius varius Schaeff.: Fr.) Fr. Klobouk 3-6 cm v průměru, polokulovitý, pak vyklenutý, za vlhkého počasí mazlavý, v mládí ověšený zbytky vela. Barvy žemlové, žlutohnědé až rezavě hnědé. Uprostřed tmavší, na okraji více žlutý.
Lupeny vykrojeně připojené, barvy dlouho sytě fialové, pak fialově hnědé až světle skořicové.
Třeň 5-8 cm vysoký, 1-1,5 cm tlustý, kyjovitý, na bázi až hlízovitý, jemně vločkatý, barvy bělavé, později světle okrově hnědé.
Dužnina bělavá, vůně příjemná, chuť nasládlá.
Výskyt : červenec až říjen jehličnaté lesy, především smrkové a borové, upřednostňuje vápenité půdy a horské oblasti.
Jedlý
Zajímavosti : Dobře poznatelný, v oblastech kde se vyskytuje hojně mu říkají „Vrzavka“.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Phlegmacium varius (Schaeff.); Wünsche
Další české jméno:
- Pavučinec různý
Pavučinec míhavý
Cortinarius vibratilis (Fr.) Fr.
Klobouk 2-5 cm v průměru, brzy ploše rozložený, slizký, tence masitý, průsvitný, barvy okrové až oranžově okrové.
Lupeny husté, tenké, barvy nejdříve okrové, pak rezavě hnědé.
Závoj pavučincovitý, zanechávající u vrcholu třeně rezavý proužek.
Třeň 4-8 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, na bázi většinou nepatrně ztluštělý, houbovitý, hedvábitý, barvy bílé, nahoře s rezavým proužkem.
Dužnina je bílá nebo bělavá, chuť velmi hořká.
Výskyt : srpen až říjen, listnaté i jehličnaté lesy. Upřednostňuje břízy a nevápenaté půdy.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Myxacium vibratile (Fr.); Kumm.
Další české jméno:
- Mazavec míhavý
Pavučinec náramkovcový
Cortinarius praestans (Cordier) Gill.
Klobouk 10 - 20 cm v průměru, kulovitý, v mládí pokrytý bíle fialovou pavučinovitou plachetkou, později má rýhovaný nebo vrásčitý okraj, který je podvinutý. V mládí je též spojen s hlízou tlustým bělavě modravým závojem.Pokožka je za vlhka slizká, a má hnědavě, vínově rudé zabarvení. Ve stáří přechází do stříbřitě bělavé barvy. Povrch je pokryt vločkami, které tam zůstávají z plachetky.
Lupeny jsou husté, ke třeni přirostlé, na ostří zprohýbané a vroubkované. Jejich zabarvení se mění od bělošedé až po čokoládovou hněď.
Třeň 5-13 cm vysoký, 3-5 cm tlustý, kyjovitě hlízovitý, leskle vláknitý, dole bělavý, k vrcholu má spíše bledě fialový nádech. Často na něm jako náramky visí zbytky plachetky.
Dužnina je nejdříve bílá, později žlutavá, velmi pevná, vůně i chuť nevýrazná.
Výtrusný prach bledě žlutohnědý.
Výskyt : srpen až říjen, chráněné listnaté lesy v podhůří, upřednostňuje vápenité půdy a jižní oblasti.
Jedlý , u nás vzácný, jinak kuchyňsky dobře upotřebitelný pro svoji mohutnost a malou červivost.
Další české jméno:
- Pásenka náramkovcová
Pavučinec náramkovitý
Cortinarius armillatus (Fr.) Fr.
Klobouk 6 - 12 cm v průměru, zvoncovitý, později zploštělý, s nízkým hrbolem, vláknitý až vláknitě, na okraji až jemně plstnatě šupinkatý. Barvy živě rezavě hnědé až načervenale hnědé, jen málo blednoucí.
Lupeny zaobleně připojené, tmavě skořicově hnědé, velmi široké a řídké.
Třeň 7 - 16 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý na bázi s výraznou hlízou. Barvy masově červenohnědé až červenorezavé, vláknitý, válcovitý, na bázi pevně kyjovitý a bělavě vločkatý. Rozpraskává v několik šikmých červenorezavých kroužků nebo pásků.
Dužnina hnědavě mramorovaná v třeni vláknitá, chuť mírná, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt :červenec až říjen, často v početných skupinách, v listnatých nebo jehličnatých lesích, vždy pod břízami, především na podmáčených a kyselých půdách.
Jedlý , dobře určitelný podle mohutných plodnic a barevných pásků na třeni. Používám jej do směsi a k nakládání.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Telamonia armillata (Fr.); Fr.
Další české jméno:
- Pásenka zdobená
Pavučinec natřený
Cortinarius delibutus Fr.
Klobouk 4-6 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později sklenutý nebo plochý, jemně vláknitý, velmi slizký, barvy nažloutlé až slámově žluté, na středu až žlutohnědý
Lupeny řídké, zoubkem připojené, modrofialové, později vodnaté, na ostří vroubkované.
Třeň 5-8 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, válcovitý, pružný, na bázi kyjovitý, dosti slizký, nahoře má vláknitou prstencovitou zónu zbarvenou od výtrusů do rezavě hnědé, jinak je barvy žlutavé.
Dužnina je nažloutlá, ve třeni slabě namodralá, chuť jemná, vůně žádná.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : září, říjen, jednotlivě nebo ve skupinách v listnatých i jehličnatých lesích. Upřednostňuje břízy a vlhká stanoviště.
Jedlý , vcelku chutný druh, hodící se do směsí i k nakládání.
Pěkný též na fotografování.
Pavučinec nevlídný
Cortinarius torvus (Fr.: Fr.) Fr. Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí zvonovitý, později rozložený a široce hrbolatý, dlouho okraj podvinutý se zbytky oponky. Barvy je kaštanově nebo hlínově hnědé se slabým fialovým nádechem.
Lupeny velmi řídké, barvy zprvu lilákové, později skořicově hnědé.
Třeň 5-10 cm vysoký, 1-2 cm tlustý, na bázi barvy hnědavé a botkou obalený.
Dužnina zprvu nafialovělá, později hnědavá, vůně kafrová.
Výtrusný prach – výtrusy 8-10 x 5-6 µm.
Výskyt : září až listopad, listnaté i jehličnaté lesy. Upřednostňuje dubiny.
Nejedlý
Zajímavosti : Jeho dužnina je velmi často hojně prolezlá červy.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Telemonia torva (Fr. ex Fr.) Ricken
Pavučinec odchylný
Cortinarius anomalus (Fr.: Fr.) Fr. Klobouk 5-8 cm v průměru, nepravidelně sklenutý, hedvábitě vláknitý, barvy fialově šedé, matný, okraj světle fialový.
Lupeny husté, fialové až fialově hnědé, ostří světlé.
Prsten tvoří zbytky fialového až okrového vela.
Třeň 7-10 cm vysoký, 1-1,5 cm tlustý, barvy fialové s okrovými kroužky a bázi má krytou fialovým myceliem.
Dužnina bledě fialová, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : září, říjen, dosti hojně listnaté i jehličnaté lesy, parky i aleje. Upřednostňuje nevápenaté, chudé písčité i jílovité půdy a vrbové porosty.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Dermocybe anomalus Fr.
Další české jméno:
- Kožohlav odchylný
Pavučinec osikový
Cortinarius trivialis (Pers. : Fr.) Fr. Klobouk 3 - 12 cm v průměru, polokulovitý, později vyklenutý, ve stáří až plochý. Má výrazně podvinutý okraj a na středu nízký hrbolek Je slizký a lesklý, barvy okrově hnědé až olivově okrové ve středu rezavě hnědý. Za sucha slámově žlutý. Vcelku je dosti masitý.
Lupeny jsou zoubkem sbíhavé, nepříliš husté, v mládí zakryté hustou bělavou pavučinou. V mládí barvy bělavé nebo nafialovělé, později rezavě hnědé.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 0,7 - 1,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztenčený, v mládí a za vlhka velmi slizký, nahoře bělavý až nafialovělý, od středu k bázi rozpraskaný v pásovité šupiny, které mají barvu šedo olivovou až olivovou.
Dužnina je barvy bělavé nebo nažloutlé, tvrdá, na řezu barvu nemění, u vrcholu třeně nafialovělá, směrem k bázi rezavá. Vůně nenápadná, chuť mírná.
Výskyt :červenec až říjen hojně ve skupinách, nebo i jednotlivě, pod listnáči, zejména osikami a břízami. Může být i pod jehličnany - borovicemi a smrky.
Jedlý , nádherný na pohled a je to pamlsek pro fotografy.
Další české jméno:
- Pavučinec obecný
Pavučinec plavooranžový
Cortinarius collinitus (Pers.) Fr.
Klobouk , 2 - 12 cm průměr, zpočátku zvoncovitý později rozložený, nikdy ne plochý. Za vlhka je pokryt tlustou slizkou vrstvou, která za sucha způsobuje lesk. Barvy je žlutavé až okrově oranžovohnědý.
Lupeny má vykrojené, přirostlé, fialově hnědavého odstínu, záhy skořicově hnědé
Třeň, 6-12cm výška, asi 1cm tlustý, je zřetelně modravého zabarvení hlavně v horní části. Dolů se barva mění v červenavou nebo nažloutlou. Na povrchu má slizkou vrstvu roztrhanou do pásů, vypadající jako žíhání.
Dužnina na řezu namodralého zabarvení, vodnatá, příjemné chuti, bez zápachu.
Výtrusný prach rezavě až bledě žlutohnědý.
Výskyt :září až listopad v jehličnatých vlhkých lesích, většinou pod smrky , rašeliniště a vyjímečně v listnatých lesích.
Jedlý , dobrý, lidmi často opomíjený a neznalci ničený.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Myxacium collinitum (Sowerby); Kumm
Pavučinec plevnatý
Cortinarius paleaceus (Weinm.) Fr.
Klobouk 2 - 3 cm v průměru, kuželovitý s výrazným hrbolkem, velmi hygrofánní, barvy šedavé, posléze hnědý až tmavohnědý. Za sucha špinavě okrově žlutý. Velmi často pokrytý bílými šupinkami. Vypadá jako pomoučený.
Lupeny jsou přirostlé, barvy šedé až skořicově hnědé, dosti husté.
Třeň 5 - 7 cm vysoký, 3 - 5 mm tlustý, válcovitý; na bázi mírně ztlustlý, světle okrový až hnědý, pokrytý bělavými šupinkami.
Prsten je bílý páskovitý. Jsou to zbytky vela.
Dužnina tmavě hnědošedá, vůně po pomačkání silná muškátová.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : září, říjen velmi nepříliš hojně jednotlivě nebo ve skupinách. Hlavně v jehličnatých lesích na podmáčené půdě. Též jej můžeme najít v rašeliništích. Upřednostňuje vyšší polohy.
Nejedlý , lehce poznatelný a pěkný na pohled.
Pavučinec skořicový
Cortinarius cinnamomeus Fr. Klobouk 2-5 cm v průměru, zvoncovitý, uprostřed má tupý hrbol, později ploše rozložený. V mládí je spojený se třeněm pavučincovitými vlákny závoje, které později mizí.
Lupeny mírně husté, u třeně vykrojené, zoubkem přirostlé, barvy oranžové nebo oranžově žluté, zbarvující se výtrusným prachem na rezavo.
Třeň 2-7-cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, vláknitý, v horní části s řídkými vlákny pavučinovitého závoje, které jsou v dospělosti rezavě zabarveny od vypadaných výtrusů.
Dužnina oranžově žlutá, vůně po jodoformu nebo ředkvi, chuť mírná.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : červenec až říjen, ve skupinách i jednotlivě, jehličnaté lesy, málokdy i pod listnáči, upřednostňuje kyselé půdy.
Jedovatý , mykorhizu vytvářející hojný druh.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Dermocybe cinnamomea (L.: Fr.) Wunsche.
Další česká jména:
- Kožohlav skořicový
- Kožnatka skořicová
Pavučinec slizký
Cortinarius mucosus (Bull. : Fr.) Kickx.
Klobouk 6-15 cm v průměru, vyklenutý, na okraji zvlněný, velmi slizký, barvy červenohnědé, na středu bývá nejtmavší.
Lupeny přirostlé zoubkem, šedě až skořicově hnědě zbarvené, nemající nikdy fialový odstín. Ostří jemně zoubkaté.
Prsten slizovitý.
Třeň 7-15 cm vysoký, 1-2,5 cm, válcovitý, robustní, dolů ztenčený, slizký, barvy bílé, někdy se slabě namodralým odstínem.
Výskyt : srpen až říjen borové lesy. Upřednostňuje kyselé písčité půdy.
Jedlý , tvoří mykorhizu s borovicí se 2 jehlicemi ve svazečku. V některých atlasech je uváděn jako nejedlý, já jej sbírám do směsí.
Další české jméno:
- Pavučinec sliznatý
Pavučinec statný
Cortinarius balteatus (Fr.) Fr.
Klobouk 6-20 cm v průměru, v mládí polokulovitý s dlouho podvinutým fialovým okrajem, později sklenutý až ploše rozložený, tlustě masitý, barvy korkově hnědé, paprsčitě vláknitě modře a fialově žíhaný, slizký.
Lupeny nízké, husté, u třeně vykrojené, nejdříve nafialovělé, později kožově hnědé.
Prstence jsou neúplné, příčné rezavé pásky, které tvoří zbytky pavučinky.
Třeň mohutný, kyjovitý až řepovitě ztlustlý, plný, tvrdý, barvy bělavé, často s necelými rezavými pásky.
Dužnina bílá až bělavá, u mladých plodnic ve třeni slabě fialová, neměnná, chuť mírná, vůně silně zemitá.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : srpen až říjen ve skupinách, lesy všech typů.
Jedlý , používám jej v menším množství do směsí. Tvarem a masitostí připomíná Čirůvku obrovskou – Tricholoma colossus.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Phlegmacium balteatum (Fr.); Ricken
- Cortinarius subbalteatus Kühner
- Cortinarius eubalteatus Henry
Další česká jména:
- Pahřib statný
- Pavučinec fialovolilákový
Pavučinec šupinonohý
Cortinarius pholideus (Fr. : Fr.) Fr. Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí zvonovitý, později vypouklý, na okraji rozmanitě zvlněný, někdy až zprohýbaný, okraj má podvinutý. Je suchý, málo masitý, a nízce vyhrblý, pokrytý jemnými, štíhlými odstávajícími šupinkami v barvě tmavohnědé. Barvy je žlutošedé světle šedohnědé. Na středu je nejtmavší.
Lupeny jsou vysoké, tenké, husté a připojené v mládí zakryté pavučinovitým závojem. V mládí barvy lilákové, později skořicové. Ostří jemně zoubkaté.
Třeň 5-14 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, válcovitý, dolů mírně kyjovitě ztluštělý, v mládí plný ale brzy dutý, někdy dole prohnutý, hladký, pokrytý od spodu do dvou třetin tmavohnědými šupinami, které jsou před vrcholem ukončeny hnědorezavou botkou, zbývající po kortině. Barvy je v mládí světle fialový až jemně hedvábitý, pod botkou krémově žlutý až špinavě okrový. Na bázi má zbytek hnědé plachetky.
Dužnina křehká barvy v mládí bílé, v klobouku mírně nafialovělá, ve třeni později špinavě světle našedlá až nahnědlá, ve špičce třeně nafialovělá. Vůně poněkud zatuchlá, jakoby po petrželi, chuť mírná.
Výtrusný prach skořicově rezavý
Výtrusy kulovité nebo kulovitě vejčité, 7-8,5 x 5-7 µm velké.
Výskyt : srpen až listopad, smrkové monokultury v rovině a pahorkatině, půdy nevápenaté, březiny a smíšené lesy vždy pod břízami. Upřednostňuje břízy a kyselé podloží.
Jedlý
Zajímavosti : Roste spíše v severní Evropě než u nás. Je to mykorhizní houba.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Inoloma pholideum (Fr.); Ricken
- Cortinarius arenatus (Fr.)Fr.
Další česká jména:
- Pavučinec šupinatý
Pavučinec zlatý
Cortinarius triumphans Fr.
Klobouk 3 - 12 cm v průměru, sklenutý, pak plochý, málo slizký , brzo suchý, barvy žlutě plavé až do plavě oranžové, k okraji žlutší, skoro celý pokrytý přitisklými, plavými hrubými šupinkami.
Lupeny mají barvu krémově hlínovou, pak do okrova a ostří je vroubkované.
Třeň 11 - 12 cm vysoký a 1,5 - 2 cm tlustý na bázi až 4 cm průměr. Barvu má běložlutavou, nahoře je žíhaný, vločkovitě hedvábitý, dolů naplavělý zdobený žlutocitrónovými pak plavými kroužky jež jsou oddělitelné.
Kortina je barvy bílé, později plavě rezavé, hojná, skoro prstenitá.
Dužnina bělavá, chuť slabě později trochu nepříjemná, chuť mírná.
Výskyt :srpen až říjen v travnatých lesích na křemičitých vlhkých půdách.
Jedlý ,většinou ve směsi.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cortinarius crocolitus Quélet.
Další české jméno:
- Pavučinec slámožlutý
Sluka svraskalá
Rozites caperata (Pers. ex Fr.) P. Karst. Klobouk 4 - 12 cm v průměru, v mládí paličkovitého tvaru, později široce zvoncovitý, ve stáří plochý s vyhrblým středem, často vrásčitý, za sucha paprsčitě rozpraskaný, v mládí ojíněný, barvy šedě nafialovělé, nebo stříbrné, okraj ověnčený zbytky plachetky. V dospělosti většinou lysý, kožově žlutý až žemlově hnědý.
Lupeny vysoké, husté, zvlněné, zoubkem přirostlé, na ostří zubaté. Barvy hlínově nažloutlé až rezavě hnědé, ostří bělavé.
Prsten s dvojitým ostřím, úzký, blanitý, brzo převislý, bělavý až žlutavý.
Třeň 7 - 15 cm dlouhý, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý, na bázi hlízovitě ztlustlý, někdy s neúplnou pochvou, nad prstenem v mládí plstnatě vločkatý, pod ním rýhovaný a vláknitý, barvy krémově bílé až okrové.
Dužnina měkká, vodnatě bělavá, neměnná, pod pokožkou okrově žlutavá, s nevýrazně příjemnou vůní, chuti mírné.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : druhá polovina července až říjen jehličnaté, zřídka listnaté lesy, od nížin vysoko do hor, pospolitě na kyselé půdě.
Jedlá , chutná, za čerstva všestranně použitelná ke konzumaci. Výtečné jsou ještě uzavřené plodnice naložené v octě.
Slzivka ředkvičková
Hebeloma sinapizans (Paulet:Fr.)Gill. Klobouk 4-12 cm v průměru, vyklenutý, někdy až plochý, obvykle na středu s tupým hrbolkem. Okraj má většinou zvlněný a velum schází. Jinak je mírně slizký, barvy v mládí špinavě krémové, poději rezavě žluté nebo okrové, ve stáří je špinavě hnědý. Na okraji je o něco světlejší.
Lupeny jsou téměř volné, jen úzce připojené, husté, v mládí barvy světlé, později béžové, ve stáří až skořicově hnědé. Ostí má světlé a vločkaté. I když má název Slzivka, tak ale neslzí.
Třeň 5-10 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztlustlý a krátce kořenuje. Jinak je jemně přitiskle hnědavě šupinkatý nebo vláknitý. U vrcholu však bývá šupinkatý hruběji. Barvy je bělavé až krémové.
Dužnina voní silně ředkvově a chuť je nahořklá.
Výskyt : srpen až říjen v listnatých a smíšených lesích a vápnomilných a orchidejových bučinách, v pahorkatinách, ale i v podhorském stupni. Upřednostňuje buky a duby, vlhká stanoviště a živné bazické půdy. Vzácně ji můžeme nalézt i pod jehličnany. Často se vyskytuje ve skupinách a tvoří dokonce i kruhy.
Nejedlá
Možnost zám ěny: Slzivka oprahlá Hebeloma crustuliniforme – nejedlá.
Zajímavosti : Je to mykorhizní houba.
Šupinovka jedlová
Gymnopilus sapineus (Fries) R.
Klobouk 3-8 cm v průměru, v mládí sklenutý, později ploše rozložený, drobně vláknitě šupinkatý nebo hladký, s přítomností málo zřetelného vela, Barvy zlatožluté nebo žlutooranžové až hnědožluté.
Lupeny zlatožluté, hnědě skvrnité.
Třeň 4-7cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, barvy hnědé s bílými šupinkami. Nahoře žlutý, na bázi bíle plstnatý.
Dužnina barvy žluté. Chuť hořká, vůně silná, nepříjemně nasládlá.
Výskyt : červenec až listopad hojně na rozkládajících se kmenech, silnějších větvích a pařezech borovic a smrků.
V podkrkonoší snadno fotitelný druh.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Flammula sapinea (Fr.); Kumm.
Další české jméno:
- Plamenička dřevní
Vláknice Bongardova
Inocybe bongardi (Weinm.) Quél. Klobouk 3-6 cm v průměru, nejdříve zvoncovitý, později vyklenutý až plochý, vláknitý a jemně šupinkatý. Barvy okrově hnědé až hnědé, někdy červenavě skvrnitý. Na středu s přitisklými hnědými šupinkami.
Lupeny široce až úzce připojené, bělavé, později světle šedočervené, ve stáří hnědé, na ostří bíle vločkaté.
Třeň 3-7 cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, válcovitý, pevný, holý, na bázi někdy ztlustlý, na vrcholu vločkatý, jinde vláknitý, barvy bílé, později nahnědlé, s vínově červeným odstínem.
Dužnina v klobouku bělavá, ve třeni načervenalá, na řezu slabě červené nebo fialoví, vůně sladká jako přezrálé hrušky, chuť nevýrazná.
Výskyt : srpen až říjen v listnatých lesích pod buky duby habry a lískami. Upřednostňuje živnější vápencové půdy. Vyjímečně ji najdeme v jehličnatých lesích.
Nejedlá
Vláknice Godeyova
Inocybe godeyi Gillet. Klobouk 1,5 - cm v průměru, široce kuželovitý někdy až plochý, okraj bez vela, světlé krémový, poraněním a otlačením červená. Celý jemně vláknitý, ve stáří šupinkatý.
Lupeny skoro volné, bělavé, ve stáří šedohnědé až žlutohnědé, ostří bíle vločkaté.
Třeň 1,5 - 7 cm vysoký, 3 - 6 mm tlustý, válcovitý, na bázi výrazně hlízovitý, celý ojíněný, bělavý, ve stáří oranžový až špinavě červený.
Dužnina bělavá, na řezu oranžovějící. Vůně spermatická.
Výskyt : červen až září, jednotlivě nebo ve skupinách, listnaté lesy pod buky, duby, lipami, lískami, břízami olšemi i habry na vápencové půdě.
Nepříliš vzácná, dobře rozeznatelná červenáním a výrazně hlíznatým třeněm.
Jedovatá
Vláknice jurská
Inocybe jurana (Patouillard) Saccardo.
Klobouk 2-8 cm v průměru, kuželovitě zvoncovitý, později plochý, vždy s hrbolem, v mládí na okraji s velem, uprostřed hladký. Barvy růžově červené, vínově hnědé až červenohnědé. Ve stáří často šupinkatý uprostřed a k okraji vláknitý.
Lupeny úzce připojené, husté, šedě žlutavé, okrově hnědá, ve stáří fialově hnědé. V mládí mají bělavé vločkaté ostří.
Třeň 3-10 cm vysoký a 0,5-2 cm tlustý, na bázi hlízovitě zduřelý vláknitý, na vrcholu jemně vločkatý. Barvy nahoře bělavé, dolů šedě fialové, na bázi s červeným nebo hnědofialovým nádechem.
Dužnina bílá, později narůžovělá, v bázi třeně vínově červená, vůně i chuť ovocně nasládlá.
Výtrusný prach okrově žlutý.
Výskyt : červen až říjen, dosti vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách v prosvětlených lesích a parcích pod listnáči jako jsou kaštanovníky, duby, buky a lísky. Upřednostňuje vápencovité půdy.
Jedlá , nedoporučuje se sbírat pro možnost záměny s jedovatou Vláknicí začervenalou.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Inocybe adaequata (Britzelm.) Sacc
Vláknice kuželovitá
Inocybe fastigiata Schiff. ex Fr.) Quél.
Klobouk 2-10 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později kuželovitý, ve stáří až plochý s tupým hrbolem. Okraj mívá velmi často rozpraskaný a na středu bývá velum. Kromě středu je značně vláknitý. Barvy jsou proměnlivé, od bělavé až světle okrová ke slámově žluté, oranžově hnědé až hnědé.
Lupeny jsou skoro volné, barvy v mládí bílé, později našedlé až nažloutlé, ve stáří špinavě žlutohnědé. Na ostří jsou bělavě vločkaté.
Třeň 2-12 cm vysoký, 0,2-1 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, nahoře vločkatý až vlnatě chlupatý, bází mívá někdy ztlustlou a je hluboko kořenující. Barvy bělavé, nažloutlé až světle žlutohnědé.
Výskyt : červen až listopad v listnatém i jehličnatém lese, někdy však i mimo les v parcích a alejích. Upřednostňuje humózní půdu.
Jedovatá
Zajímavosti : Dříve bylo rozlišováno několik druhů se kterými se můžeme ve starší literatuře setkat.
Jsou to například: Vláknice kuželovitá f. horská Inocybe fastigiata f. alpestris – jedovatá, Vláknice kuželovitá var. alpská Inocybe fastigiata var. alpina – jedovatá, Vláknice kuželovitá var. nahnědlá Inocybe fastigiata var. umbrinella –jedovatá.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Inocybe rimosa (Bull:Fr.) Gill.
Další české jméno:
- Vláknice rozpraskaná
Vláknice Patouillardova
Inocybe patouillardii Bres. Klobouk 2,5 - 8 cm v průměru polokulovitý až kuželovitý ve stáří vyklenutý až plochý ve středu s nízkým hrbolkem, celý radiálně vláknitý. Na okraji v mládí jsou ještě pozůstatky vela. Barvy bílé, přecházející až do světle okrova. Stářím a pomačkáním cihlově červená až masově hnědne.
Lupeny barvy béžově šedé, později šedohnědé, s olivovým nádechem. Úzce připojené a na ostří bělavě vločkaté.
Třeň 2,5 - 11 cm vysoký, 0,5 - 2 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, bělavý až světle okrový, ve stáří a po poranění se zbarvuje jako klobouk. U vrcholu je vločkatý, níže vláknitý.
Dužnina má nepříjemný parfémový pach.
Výskyt: květen až červenec ve světlých listnatých lesích, parcích, zahradách, hlavně pod buky a duby, ale i lipami a javory. Někdy ji můžeme nalézti i pod borovicemi. Má ráda vápencové půdy. Roste nehojně, buď jednotlivě nebo ve skupinách.
Prudce jedovatá , obsahuje velké množství muskarinu. Je ale celkem dobře určitelná podle klobouku a třeně, které otlačením červenají.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Inocybe erubescens Blytt.
Další česká jména:
- Vláknice začervenalá
- Vláknice načervenalá
Vláknice štětinkatá
Inocybe hystrix Klobouk 2,5-4 cm v průměru, sklenutý, později s tupým hrbolkem na středu, okraj značně zakřivený. Pokryt je celá svazky chlupů, jež tvoří šupiny, které jsou na středu vzpřímené, ale při okraji klobouku poléhavé. Pokožka je barvy tmavohnědé.
Lupeny barvy v mládíšedohnědé, později hlínov´s bledším ostřím.
Třeň 1,5-4 cm vysoký, 0,3-0,5 cm tlustý, plný, barvy jako klobouk a též tak šupinkatý. Pouze na špičce je hladký. Ta je bledá, plstnatá a neojíněná.
Výtrusný prach – výtrusy jsou elipsoidně mandlovité, 9,5-11,5 x 5,5-6,5 µm velké.
Výskyt : červenec až říjen listnaté lesy na holé zemi. Upřednostňuje bučiny.
Nejedlá
Další české jméno:
- Vláknice štětinatá
Límcovkovité Druhy této čeledi se vyznačují mikroskopicky vláknitými hyfami v pokožce klobouku a mají tmavohnědé nebo černé výtrusy. Límcovky mají často výrazně zbarvený a alespoň za vlhka slizký klobouk, zatímco u lysohlávek je klobouk tmavší. Některé druhy mají halucinogenní účinky.
Bedlovnice zlatá
Phaeolepiota aurea (Matt. ex. Fr.) Maire. Klobouk v mládí polokulovitý, pak zvoncovitý až vyklenutý, na okraji někdy se zbytky vela, sklenutý až rozložený, průměr 5 - 20 cm, jemně moučnatě zrnitý, matný, zlatožlutý až skořicově hnědý, někdy s oranžovým nádechem
Lupeny skoro volné, hlínově až rezavě hnědé.
Třeň 8 - 15 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, hladký, světle okrově žlutý na vrcholku, pod blanitým, širokým, hnědým límečkem zrnitě pomoučený, tmavě žlutohnědý až bledě okrově hnědý.
Dužnina bělavá až světle žlutá, na řezu slabě žloutnoucí, chuti mírné, vůně kořeněné někdy i nakyslé.
Výtrusný prach okrově rezavě hnědý.
Výskyt : srpen až říjen v listnatých lesích, parcích, při cestách, často pod olšemi ve skupinách i trstnatě. Roste velmi vzácně na ruderálních místech bohatých na dusík.
Jedlá , chutná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Pholiota aurea (Fr.) Kumm
Opeňka měnlivá
Kuehneromyces mutabilis (Schaeff.) Sing.: Smith.
Opeňku měnlivou charakterizuje hygrofánní klobouk, šupinkatý třeň a trsnatý růst.
Klobouk 2 - 6 cm široký, lysý, hladký, za vlhka vodnatě skořicově hnědý nebo žlutohnědý, za sucha světlejší, okrový nebo medově žlutý (při zasychání začíná od středu blednout).
Lupeny jsou husté, v mládí zakryté blanitým závojem, světlé, s hnědavým nádechem, později bledě skořicově až rezavě hnědé.
Třeň je 3 - 7 cm dlouhý a 4 - 8 mm tlustý, válcovitý, tuhý, v mládí plný, později dutý, s mizejícím rezavým prstenem, nahoře jemně rýhovaný a bledý, pod prstenem pokrytý rezavými až černohnědými šupinkami.
Dužnina v klobouku je měkká a bělavá, v třeni pevná a rezavě hnědá, vůni má příjemnou, nasládle kořenitou, chuť lahodnou.
Výskyt :duben až prosinec na pařezech a odumřelých kmenech listnatých stromů, vzácně i na smrku. Roste hojně od nížin do podhůří.
Jedlá , vynikající houba, dobrá hlavně do polévek, omáček, nádivek, k masu, ale také k nakládání do octového nálevu. Používají se pouze klobouky, třeně jsou ke konzumaci nevhodné.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Pholiota mutabilis (Schaeff.: Fr.) Kumm.
Další české jméno:
- Šupinovka opeňka
Límcovka měděnková
Stropharia aeruginosa (Curt.:Fr.) Quel. Klobouk 2 - 8 cm v průměru, v mládí polokulovitý, ve stáří vyklenutý až plochý s tupým hrbolkem.Barvy za mlada tmavě modrozelený až měděnkově zbarvený, ve stáří žlutozelený nebo okrový. Pokožka klobouku je za mokra velmi slizká a dobře slupitelná, pokryta bělavými šupinami
Lupeny široce připojené, šedobílé, fialově šedé, později až fialově hnědé, dosti husté, ostří lupenů je bělavě vločkaté.
Třeň 4 - 10 cm vysoký, 0,4 - 1 cm tlustý, válcovitý, na bázi někdy mírně ztlustlý. Barvy modrozelené až modré. Pod prstenem je bíle vločkatý, záhy olysávající.
Prsten kožový vláknitě blanitý, záhy pomíjivý.
Dužnina bílá, chuti slabě hořké.
Výskyt : srpen až listopad, hojně jednotlivě nebo ve skupinách, na rozkládajících se zbytcích dřeva v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích, na tlející slámě, hlavně tam kde je vlhké prostředí a chudší půdy.
Jedlá , používám ji do směsí i k nakládání.
Límcovka natřená
Stropharia inuncta (Fr.) Quél. Klobouk 2-4 cm v průměru, zvoncovitý nebo mírně rozprostřený se špičatým hrbolem, trochu vrásčitý, hladký a velice slizký. Barvy nejdříve lilákově sivé, později bledě šedavé.
Lupeny zoubkem vykrojené, nejdříve bělavé, později šedohnědé, ve stáří purpurově nahnědlé.
Prsten mizivý.
Třeň 5-7 cm vysoký, 0,2-0,4 cm tlustý, měkký, dutý, celý hedvábitý, bílý, jemně ojíněný a mírně šupinkatý.
Výskyt : září až listopad, celkem vzácně, vlhké listnaté lesy, travnatá místa a na loukách.
Nejedlá
Límcovka vrásčitoprstenná
Stropharia rugosoannulata Farlow ex Murr. Klobouk 6-15 cm v průměru, kuželovitý, ploše vyklenutý, hodně dlouho podvinutý, hladký a lesklý, v mládí pokrytý místy bělavými zbytky vela. Barvy v mládí vínově hnědé, pak okrově hnědavé a ve stáří až krémové a jemně vínově hnědě vláknitý.
Lupeny široce připojené s jemně zoubkatým ostřím, barvy v mládí světle šedé, později černofialové, ostří bělavé.
Prsten mohutný, blanitý, svrchu rýhovaný, na spodu velké zubaté šupiny, barvy bílé až nažloutlé.
Třeň 7-17 cm vysoký, 1,5-3 cm tlustý, válcovitý, někdy mírně kyjovitý, nahoře jemně rýhovaný, směrem dolů vláknitý, na bázi s bílými kořínky. Barvy bílé až nažloutlé.
Výskyt : květen až říjen na rokládající se kůře a slámě v zahradách, parcích a na loukách.
Jedlá
Zajímavosti : Je to Americký druh, který byl do Evropy dovezen v 50 letech a byl často uměle kultivován. V současnosti se pěstuje pouze ojediněle.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Stropharia ferrii Bres.
- Stropharia eximia Benedix
- Psilocybe rugosoannulata
Šupinovka kostrbatá
Pholiota squarrosa (Fr.) Kummer. Klobouk 3-20 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později až široce kuželovitý ve stáří vyklenutý. Na středu má většinou hrbolek, jinak je suchý, s výraznými šupinami které jsou na středu vztyčené.
Šupiny mají barvu rezavě okrovou až hnědou a jsou na světle žlutém až žlutookrovém podkladě.
Lupeny jsou přirostlé, někdy zoubkem sbíhavé, husté. Barvu mají olivově žlutookrovou, později žlutohnědou, ve stáří až okrově hnědou s olivovým nádechem.
Třeň 6-20 cm vysoký, 7-15 mm tlustý, válcovitý, na bázi ztenčený, suchý. Barvy nahoře nažloutlé až citrónově žluté, přecházející dolu v rezavě okrovou až rezavě hnědou. V mládí je hustě odstále šupinatý s pavučinovitě plstnatou prstenovitou zónou.
Dužnina je bledě žluté barvy, tuhá, vůně ředkvová chuť nahořklá.
Výskyt : srpen až prosinec, v trsech na pařezech a padlých kmenech nejrůznějších listnáčů a jehličnanů. Jsou to zejména buky, vrby, jasany, jabloně a smrky. Najdeme ji též jak parazituje na nábězích a bázích živých stromů.
Jedlá , chuti nevalné, mladé kloboučky lze nakládat do octa. Dobře poznatelná podle šupin.
Šupinovka nádherná
Gymnopilus spectabilis (Fr.) Sing. Klobouk 8-25 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, ve stáří až plochý, brzy vrostle vláknitě rezavě šupinkatý, na středu až jemně políčkově rozpraskávající. Na okraji jsou v mládí přichyceny zbytky vela. Barvy v mládí citrónově až oranžově žluté, později žlutorezavé.
Lupeny zoubkem sbíhavé, barvy zprvu nažloutlé, později světle okrově hnědé až sytě rezavé.
Prsten výrazný, barvy nažloutlé, později od výtrusů hnědé. Časem mizí a zanechává na třeni žlutohnědý kroužek.
Třeň 8-15 cm vysoký, 1,5-4 cm tlustý, válcovitý na bázi vřetenovitý a kořenovitě ztenčený. Nad prstenem je vločkatý, pod prstenem rezavě hnědě vláknitý.
Dužnina barvy sytě žluté, chuti velmi hořké.
Výskyt : srpen až říjen na bázi listnatých stromů a pařezů. Upřednostňuje duby a vlhká místa. Roste většinou v trsech, ale není častá.
Nejedlá
Zajímavosti : Byla nalezena i na borovici.
Další české jméno:
- Šupinovec nádherný
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Gymnopilus junonius (Fr.) PD Orton.
- Pholiota spectabilis (Fr.) Kummer
Šupinovka olšová
Pholiota alnicola (Fr.) Singer Klobouk 2,5 - 8 cm v průměru, nejdříve tupě kuželovitý, posléze vyklenutý až téměř plochý. Za vlhka lepkavý a hladký, okraj má v mládí zdobený bílým pavučincovitým velem. Barvy světle slámově citrónové až živě žluté. Střed bývá žlutookrový. Ve stáří je celý žlutookrový až přechází do žlutorezava, někdy je nepravidelně rezavě okrově skvrnitý.
Lupeny jsou zoubkem připojené, vykrojené, barvy žlutookrové, později rezavě okrové až okrově hnědé.
Třeň 4 - 11 cm vysoký a 0,4 - 1 cm tlustý, válcovitý u vrcholu nažloutlý až žlutý, hladký. Níže je žlutý až rezavě okrový, na bázi až rezavě hnědý, jemně vláknitě žíhaný až šupinkatý. V mládí má zřetelnou pavučincovitou zónu která zanechává vláknitý kroužek.
Výskyt : srpen až říjen většinou v trsech na živých i odumřelých větvích, kořenech i pařezech listnáčů, hlavně olší. Hojnější je v lužních lesích a nivách řek.
Nejedlá , vcelku vzácná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Flammula alnicola (Fr.); Kumm.
Další české jméno:
- Plaménka olšová
Šupinovka slizká
Pholiota adiposa (Fr.) Kummer Klobouk v průměru 5-13 cm, v mládí polokulovitý, později zvoncovitý až téměř plochý. V mládí zejména za vlhkého počasí velmi slizký až skoro mazlavý. Barvy zlatožluté, později citrónově žluté až žlutookrové, řídce pokrytý rezavě hnědými přitisklými šupinami, které však déšť smývá. Za sucha tyto šupiny mizí a zůstávají po nich tmavší skvrny.
Lupeny 0,8-1 cm široké, zoubkem přirostlé až sbíhavé, husté, barvy nejdříve krémově žluté, později okrově hnědé.
Prsten je v horní třetině třeně vločkatý ale brzy mizne.
Třeň 5-20 cm vysoký, 0,6-2,5 cm tlustý, válcovitý, za vlhka mírně slizký, jinak suchý nebo lepkavý, nejdříve plný, později dutý, barvy nahoře světle žluté, pod prstenem žlutookrové, na bázi až rezavě hnědý, s nepravidelnými přitisklými, nebo špičatými rezavě hnědými šupinkami.
Dužnina pevná, barvy žluté, neměnná, chuť mírná vůně nenápadná.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : srpen až prosinec, většinou v trsech na listnáčích, upřednostňuje buky, můžeme ji nalézt i na bříze. Též parazituje na živých stromech.
Nejedlá i když je v některých atlasech uváděna jako jedlá. Má podřadnou chuť.
Šupinovka šedohlínová
Pholiota lenta (Pers.: Fr.) Sing. Klobouk 4-8 cm v průměru, mírně sklenutý až plochý s mírně podvinutým okrajem s nenápadnými zbytky vela, slizký, za vlhka silně mazlavý. Barva je jako světlá jílovitá hlína. Ve slizu jsou ponořeny šupinky, které mohou být smyté.
Lupeny dosti husté barvy žlutavé až hnědé.
Třeň 5-8 cm vysoký, 0,7-1,2 cm tlustý, se šupinatým vláknitým povrchem na vrcholu pomoučený, s pavučinatou zónou mylně připomínající Pavučinec. Báze třeně bývá často kyjovitá. Barvy bělavé, ve spodní části hnědnoucí.
Dužnina dosti tuhá, bílá nebo světle nažloutlá, v bázi třeně rezavá, chuť trochu ředkvová a vůně slabě ovocná.
Výtrusný prach hnědý.
Výskyt : září až listopad jednotlivě nebo v malých skupinách na zbytcích dřeva nebo v opadu, obvykle v bučinách ale i pod jinými listnáči, někdy i jehličnany.
Jedlá , místy vzácná, na Trutnovsku ale dosti hojná.
Šupinovka uhelná
Pholiota carbonaria Fries:(Fries) Singer.
Klobouk 1 - 7 cm v průměru, polokulovitý, později vyklenutý až plochý, za vlhka velmi slizký. V mládí na okraji s bělavými zbytky vela, barvy rezavě okrové až oranžově hnědé. Na okraji světlejší, žlutavý nebo krémový.
Lupeny vykrojené, zoubkem přirostlé barvy nejdříve žlutookrové, později okrově hnědé.
Třeň 2 - 8 cm vysoký, 3 - 8 mm silný, válcovitý, bělavý až nažloutlý, naspodu až rezavě hnědý. V mládí má nevýraznou prstencovitou zónu.
Výskyt :duben až listopad jednotlivě nebo ve skupinách na spáleništích jak v listnatých, tak jehličnatých lesích.
Nejedlá , dobře poznatelná podle nešupinatého klobouku a ekologie.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Flammula carbonaria (Fr.); Kumm.
- Pholiota higlandensis (Peck) Smith et Hesler.
Další česká jména:
- Plamenička uhelná
- Šupinovka spáleništní
Třepenitka cihlová
Hypholoma lateritium ( Schaeff.) Schröt.
Klobouk 5-12 cm v průměru vyklenutý se širokým hrbolem, barvy červené, na okraji se žlutým nádechem, s drobnými soustřednými žlutými, vláknitými šupinkami jež ve stáří mizí. V mládí je spojen s třeněm vláknitým velem.
Lupeny připojené, barvy šedohnědé až olivově hnědé, bez žlutých barev.
Třeň 5-12 cm vysoký, 5-13 mm tlustý, válcovitý, vláknitě šupinkatý, barvy bělavé až nažloutlé, na bázi rezavý.
Dužnina špinavě bělavá až nažloutlá, chuti nahořklé.
Výskyt : srpen až listopad celkem hojně v lese i mimo les na rozkládajícím se dřevě listnáčů, zejména buků, dubů a bříz. Mimořádně se vyskytne i na smrku.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Hypholoma sublateritium (Fries) Quélet.
- Nematoloma sublateritium (Fr.); Karst.
- Psilocybe sublateritium
Třepenitka maková
Hypholoma capnoides (Fries) Kumm.
Klobouk 3 - 6 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později sklenutý, občas nepravidelný. Barvy žluté až světle oranžově žluté, ve středu je vždy tmavší. V mládí má okraj věnčený zbytky vela.
Lupeny jsou husté, u třeně vykrojené barvy bělavé v mládí, později kouřově šedé.
Třeň tenký, barvy žluté, směrem k bázi hnědnoucí. Někdy má vláknitý náznak prstenu, jinak je hedvábitě vláknitý a ve stáří olysalý.
Dužnina bělavá, někdy se žlutavým nádechem, chuť jemná, vůně příjemná.
Výskyt :září až listopad, ale můžeme ji nalézt i v teplejším březnu a dubnu. Jinak hojně v trsech na pařezech, kmenech a kořenech jehličnatých stromů zejména smrků. Upřednostňuje vyšší polohy.
Jedlá , vhodná do polévek, omáček, ale i k nakládání.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Naematoloma capnoides (Fr.); Karst.
- Psilocybe capnoides
Další české jméno:
- Třepenitka zakouřená
Třepenitka svazčitá
Hypholoma fasciculare (Huds.) Quél.
Klobouk 2 - 6 cm v průměru, zvoncovitý, pak nízce sklenutý, ve stáří rozložený, tenký, lysý, hladký, na okraji ozdobený zbytky pavučinovitého závoje, který brzy mizí. Barvy živě sírožluté, na středu tmavší.
Lupeny vykrojeně přirostlé, husté, úzké, žluté až zelené, ve stáří až fialově černé.
Třeň 5 - 10 cm dlouhý, 3 - 8 mm tlustý, světle sírově žlutý, od báze hnědnoucí, rezavě vláknitý, nahoře má pomíjivé zbytky závoje.
Výskyt : březen až prosinec v trsech na pařezech listnáčů, méně častěji jehličnanů.
Mírně jedovatá , způsobuje parafaloidní otravy.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Naematoloma fasciculare (Huds.) Karst.
- Psilocybe fasciculare
Další české jméno:
- Žlutot řepenitka svazčitá
Slzečníkovité Velmi malá, ale rozmanitá čeleď lupenatých hub. Významným znakem je povrch klobouku složený ze zaoblených buněk, které způsobují jeho rozpraskávání za sucha. Výtrusný prach je tmavě hlínově hnědý. Velum může být rovněž přítomno, buď na okraji klobouku nebo jako prsten. Některé druhy jsou jedlé, některé prudce jedovaté.
Čepičatka bezpórá
Conocybe aporos Kits van Wav. Klobouk 1,5-4 cm v průměru, polokulovitý, později vyklenutý až plochý s nízkým hrbolem na středu, do poloviny rýhovaný. Je hygrofánní, za vlhka rezavě až červenavě hnědý, často skvrnitý a vysychá do okrově hnědé barvy.
Lupeny jsou úzce připojené, nejdříve okrové, později hnědé až tmavě okrově hnědé. Mají bělavě vločkaté ostří.
Prsten je tence blanitý, převislý, na svrchní straně rýhovaný, bílý ale opadávající.
Třeň 3-5 cm vysoký, 1,5-4 mm tlustý, válcovitý, ve spodní straně světle vláknitý až vločkatý, barvy hnědé až tmavohnědé, na vrcholu je však světlejší.
Dužnina má muškátovou vůni.
Výskyt :březen až červen, ale též ji můžeme nalézt v září až listopadu vcelku hojně ve skupinách v trávě a detritu v lesích i mimo les, v parcích zahradách a podél cest. Upřednostňuje narušené půdy.
Nejedlá , vyskytující se zejména na jaře.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Pholiotina aporos (Kits v. Waveren) Clémençon
Čepičatka cibulkatá
Conocybe bublifera (Kauffm.) Romagn
Klobouk 4-6 cm v průměru v mládí zvoncovitě kuželovitý, brzo rozprostřený , laločnatě zprohýbaný a na středu s tupým hrbolem.Je nepatrně hygrofánní a roztroušeně vláknitý. Barvu je v mládí okrové, později světle okrově rezavé, na vrcholu hnědší.
Lupeny husté, v mládí připojené, pozdějivolné. Barvy živě plavě rezavé.
Třeň 7-8 cm vysoký 0,4 cm tlustý, podélně dosti silně žíhaný, zprvu ojíněný, později olysávající. Na bázi je zakončen hlízkou o průměru0,8-1 cm, která vypadá jako by byla lemovaná. Barvy je plavě rezavohnědé.
Dužnina barvy plavorezavé.
Výskyt : červen až říjen ve všech lesích mezi rostlinami s příměsí šípku. Především její domovinou je Francie.
Nejedlá
Čepičatka útlá
Conocybe tenera (Schaeff. ex Fr.) Fayod.
Klobouk 1 - 4 cm v průměru, kuželovitý, matný, okrově hnědý až skořicový, Za sucha žlutohnědý.
Lupeny bělavé, husté, připojené později skořicové.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 4 - 7 mm tlustý, křehký, bělavý s nádechem do okrověhněda, jemně ojíněný.
Dužnina bledá, okrově hnědá vůně houbové.
Výskyt: červen až září, na loukách a pastvinách, na zemi v trávě v parcích a při cestách, někdy také v listnáčích na výživné půdě.
Nejedlá , vzhledově pěkná a je hojná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Galera tenera (Schaeff. ex Fr.) Quél.
Polnička lysá
Agrocybe erebia (Fr.) Kühn. Klobouk 2 – 6 cm v průměru, sklenutý s širokým plochým hrbolem na středu. Okraj zdobí zbytky vela. Jinak je hygrofánní a slizký. Ve stáří bývá vrásčitý. Barvy tabákově až čokoládově hnědé s purpurovým nádechem, za sucha vybledává.
Prsten je špinavě bílý, blanitý, rýhovaný a pomíjející.
Lupeny okrově hnědé až tmavohnědé s bělavým vločkatým ostřím. Jsou zoubkem přirostlé.
Třeň 2 – 6 cm vysoký, 0,4 – 0,8 cm tlustý, většinou válcovitý, vláknitý a u vrcholu až rýhovaný. Barvy našedlé, od báze až tmavohnědé.
Dužnina bělavá až hnědavá, vůně neznatelná, chuť mírná až nahořklá.
Výskyt : červenec až říjen, nepříliš hojně ve skupinách nebo jednotlivě, v listnatých i smíšených lesích a parcích. Upřednostňuje okraje cest.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Pholiota erebia Quél.
Polnička polokulovitá
Agrocybe semiorbicularis (Bull. ex Fr.) Fayod
Klobouk 1 - 4 cm v průměru, polokulovitý, posléze nízce zaobleně sklenutý, bez prosvítavých lupenů a zbytků závoje, lepkavý, hladký, za vlhka lesklý. Barva je žemlově žlutá až světle okrově žlutá.
Lupeny jsou vysoké a dosti široce přirostlé, světle šedé ke stáří až kávově hnědé na ostří bíle brvité.
Třeň 3 - 6 cm dlouhý, 1,5 až 3mm tlustý, jemně vláknitý, barvy světle žlutavé.
Dužnina bělavá vůně slabě anýzové, bez chuti.
Výtrusný prach špinavě rezavě hnědý.
Výskyt : květen až říjen mimo les, při polních cestách na pastvinách, suchých lukách většinou tam, kde se vyskytují kravince.
Jedna z časných lupenatých hub.
Nejedlá
Polnička raná
Agrocybe praecox (Pers. ex Fr.) Fayod Klobouk 3-7 někdy až 14 cm v průměru, polokulovitý později vyklenutý, někdy až plochý, na středu s nízkým hrbolkem, na okraji v mládí ověnčený zbytky vela. Za such někdy políčkově rozpukaný, jinak hygrofánní a velice rychle vysychá. Barvy tmavohnědé, slonovinové, vysychající do krémova.
Lupeny přirostlé až zoubkem připojené sbíhavé, v mládí bělavé později okrově až tmavě hnědé, na ostří v mládí bělavé.
Prsten brzy pomíjivý, převislý, bělavý ale výtrusy zbarvený hnědě, tenkoblanný.
Třeň 4-10 cm dlouhý, 0,6-1 cm tlustý, téměř plný, na bázi mírně ztloustlý s bělavými kořínky, podélně rýhovaný, bělavý až hnědavý, válcovitý.
Dužnina bílá až žlutohnědá, vůně moučná, chuť někdy nahořklá.
Výtrusný prach tabákově hnědý.
Výskyt : květen až červenec, v malých skupinách na zemi, korové drti a pilinách, v lesích, parcích zahradách a sadech. Upřednostňuje ruderální místa.
Jedlá , ale často hořce chutnající houba. Předností je její brzký růst.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Pholiota praecox (Pers. ex Fr.) Kühn.
Další české jméno:
- Šupinovka jarní
Slzečník žloutkový
Bolbitus vitellinus (Pers. ex Fr.) Fr.) Klobouk 2 - 6 cm v průměru, v mládí tvaru vajíčka, posléze zvoncovitý, ve stáří plochý, tence blanitý, rychle vadnoucí a částečně se rozplývající. Do st ředu paprsčitě rýhovaný, slizký, lepkavý, barvy žloutkově nebo citrónově žluté, posléze vyblédající.
Lupeny prořídlé, bledě hlínové, pak světle rezavě žluté.
Třeň Dlouhý, štíhlý (2 - 5 mm tlustý), válcovitý, dutý, křehký, celý bíle vločkatě poprášený.
Dužnina bez zvláštní chuti a vůně.
Výtrusný prach rezavě hnědý.
Výskyt : květen až září v trávě, při okrajích cest, starých kompostech a slámě. Prostě tam kde jsou tlející zbytky rostlin.
Nejedlý , ale pro oko houbaře je potěšením.
Lidový název:
- Žluťák
Hnojníkovité
Rody hnojník, křehutka a kropenatec bývají společně řazeny do čeledi hnojníkovitých. Všechny druhy mají hnědý až černý výtrusný prach. Hnojníky mají obvykle lupeny rozplývající se
v inkoustovitou tekutinu obsahující výtrusy. Křehutky jsou křehké, elegantní houby. Kropenatce mají mramorované, černě tečkované lupeny - je to způsobeno shluky výtrusů. Lupeny posledně jmenovaných dvou rodů se nerozplývají.
Hnojník bradavkatý
Coprinus angulatus Peck Klobouk 0,5-3 cm v průměru, 0,5-2 cm vysoký, v mládí kuželovitý, později až zvonovitý, hladký, vrásčitě rýhovaný. Barvy okrově šedé, kožově hnědé až světle kaštanové.
Lupeny v mládí smetanové, později černé.
Třeň 1,5-5 cm vysoký, 0,1-0,3 cm tlustý, válcovitý, dutý, křehký, matný, bíle vláknitý, barvy smetanové.
Dužnina barvy hnědavé, chuti mírné a vůně nenápadné.
Výskyt : červen až říjen na spáleništích. Upřednostňuje lesní spáleniště.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Coprinus boudieri Quél.
Další české jméno:
- Hník bradavkatý
Hnojník inkoustový
Coprinus atramentarius (Bull.: Fr.) Fr.
Klobouk 3,5 - 10 cm v průměru, 3 - 7 cm vysoký, v mládí válcovitě vejčitý, na temeni trochu vločkatě ojíněný, později široce zvoncovitý, rýhovaný, ve stáří na okraji potrhaný a rozplývající se. Barvy šedavé až šedofialové.
Lupeny úzce připojené, v mládí barvy šedobílé s bělavě vločkatým ostřím , ve stáří černé.
Třeň 4 - 17 cm vysoký, 0,8 - 1,5 cm tlustý, válcovitý, dole někdy až vřetenovitý, jemně vláknitý, na bázi s pochvovitým prstenem, barvy bílé.
Dužnina bílá, vůně žádná, chuť jemná.
Výtrusný prach černý.
Výskyt :květen až listopad na zahrádkách, parcích,při okraji cest a v lesích podél lesních cest na zbytcích rozloženého dřeva.
Jedlý ,ale pozor, nesmí se na n ěho pít alkohol . Obsahuje koprin, který zabraňuje rozkladu alkoholu v těle, takže pak nastává otrava acetaldehydem.
Další české jméno:
- Hník inkoustový
Hnojník nasetý
Coprinus disseminatus (Pers.: Fr.) SF Gray
Klobouk 0,5-1,5 cm v průměru, nejdříve vejčitý později zvoncovitý až plochý, vrásčitě rýhovaný, barvy smetanové až žlutošedé. Někdy i šedý. Na středu vždy barvy okrové, V mládí má jemné, bílé, vláknité, vlnaté vélum, ve stáří je zplihlý.
Lupeny široce připojené, bělavé až hnědočerné s bělavým ostřím.
Třeň 3-5 cm vysoký, 1-2 mm tlustý, křehký, průsvitně bílý, válcovitý, pýřitý, na bázi někdy nažloutlý.
Dužnina bělošedá.
Výskyt : květen až říjen, ve velkých skupinách, až několik set plodnic, na pařezech, kmenech a dřevě listnáčů i ponořeném v půdě. Najde se v parku, lese ale i zahradách.
Nejedlý , je velmi hezký na focení. V Trutnově byl nalezen přímo ve středu města pod kostelem. Jeho klobouk se nikdy nerozplývá.
Hnojník obecný
Coprinus comatus (Mull.: Fr.) SF Gray: Pers. Klobouk 2-6 cm v průměru, 5-15 cm vysoký, zpočátku vejčitě válcovitý, později zvoncovitý, ve stáří se od kraje rozplývá. Barvy bílé až bělavé, radiálně vláknitý, později pokrytý odstávajícími hnědavými vláknitými šupinami.
Lupeny zprvu bílé, volné, později růžovějící, ve stáří černé a rozplývající se.
Třeň 10-20 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, bílý, válcovitý, na bázi kyjovitý, dutý, jemně vláknitý, hluboko v půdě kořenící.
Prsten vytrvalý, bílý, posunovatelný.
Dužnina bílá, vůně příjemná houbová, chuť jemná.
Výtrusný prach černý. Výtrusy jsou v černé kašovité hmotě, které se tvoří rozplýváním lupenů.
Výskyt: květen až listopad, ve skupinách, na vyhnojených loukách, rumištích, okraje prosvětlených listnatých lesů, často na ruderálních stanovištích. Patří mezi kosmopolitní houby, což znamená, že je rozšířen po celém světě.
Zajímavosti : Používáme pouze mladé plodnice. Pokud začínají růžovět, tak se někdy rozplynou i v koši. Spotřebovat nejdéle do 4 hodin po utržení. Je velmi dobrý v úpravě s těstovinami.
Další české jméno:
- Hník obecný
Hnojník Patouillardův
Coprinus patouillardii Quél. Klobouk 2-5 cm v průměru, kulovitý, později elipsoidní, na okraji nerýhovaný, v mládí s pýřitým oděním, bíle krémovým, později bledým, roztrhávajícím se v jemné isabelové vločky.
Lupeny krémově bílé, později hnědnoucí.
Třeň 6-9 cm vysoký 04-06 cm tlustý, na bázi s ponožkou z vláknitých chlupů, ve vrchní části později zeslizovatělý. Někdy mívá i pavučinkovitý pásek.
Výtrusný prach – výtrusy jsou velice bledé, ze strany elipticky mandlovité, zepředu okrouhle pětihranné,.
Výskyt : na zvířecích exkrementech a ve třetím stádiu, kdy se tvoří mech Bryum argenteum, na spáleništích.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Coprinus patouillardi Quél.
- Coprinus cordisporus Gibbs.
Hnojník řasnatý
Coprinus plicatilis (Curt.: Fr.) Fr Klobouk 1 - 3 cm v průměru, 8 - 13 mm vysoký, válcovitý, později plochý, okraj až zvednutý, lysý, výrazně rýhovaný, barvy šedohnědé až šedé, ve středu okrový až červenohnědý. Ve stáří se nerozplývá.
Lupeny volné, připojené k malému límečku, barvy bělavé, později šedočerné.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 1 - 2 mm tlustý, válcovitý, na bázi zakončený malou hlízkou. Je lysý, barvy bílé.
Výskyt : květen až říjen, v trávě na loukách, okrajích cest a polí, ve světlých lesích, parcích a zahradách jednotlivě nebo ve skupinách. Vcelku hojně.
Nejedlý , ale je to pěkné paraplíčko na fotografii. V podkrkonoší je hojný.
Další české jméno:
- Hnojník řasový
Hnojník strakatý
Coprinus picaceus (Bull. ex Fr.) Gray Klobouk 4-8 cm v průměru, 4-10 cm vysoký, vejčitý až válcovitý, v mládí celý pokrytý bílou vločkatou plachetkou, která se růstem a rozevíráním klobouku rychle trhá a pod ní je vidět černohnědá pokožka klobouku. Vypadá to jako by byl pokryt peřím z datla. Ve stáří se rozplývá. Lupeny jsou volné, bělavé, posléze růžové, dále šednou až se nakonec rozplývají. Třeň 12-15 cm vysoký, 1-1,5 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, na bázi hlízovitý. Barvy bělavé a ve spodní části je jemně šupinkatý. Dužnina nepříjemně páchne jako karbol nebo svítiplyn. Výtrusný prach je černý. Výskyt : červen až říjen, listnaté lesy, upřednostňuje bučiny a vápenitou půdu.
Nejedlý , vcelku vzácný
Hnojník třpytivý
Coprinus micaceus (Bull.: Fr.) Fr.
Klobouk 1 - 4 cm v průměru, 1 - 2,5 cm vysoký, v mládí vejčitý, pokrytý moučnatě zrnitým velem, později zvoncovitě kuželovitý až široce vyklenutý, pokrytý třpytivými okrově hnědavými zrnky, ve stáří lysý. Jinak je rýhovaný a barvu má světlehnědou, která je uprostřed tmavší.
Lupeny úzce připojené, bílé až šedobílé, později černé a na ostří bíle vločkaté.
Třeň 3 - 10 cm vysoký, 2 - 5 mm tlustý, válcovitý, na bázi mírně rozšířený, v mládí ojíněný až pýřitý, ve stáři na bázi lysý, bílý až krémový.
Výtrusný prach černý.
Výskyt :květen až říjen v trsech na vlhké půdě kolem pařezů a kmenů listnatých stromů nebo přímo na nich v lesích, parcích a zahradách.
Nejedlý ,ale velmi pěkný pro fotografování i jako okrasa přírody hlavně na jaře, když je jiných hub nedostatek.
Další české jméno:
- Hník třpytivý
Hnojník zaječí
Coprinus lagopus (Fr.) Fr Klobouk vejcovitý až zvonovitý, průměr 2 - 4 cm, 1 - 3 cm vysoký, radiálně vrásčitě rýhovaný, světle šedý nebo ,,myšově“ šedý s hnědým středem, pokrytý vločkatým bělavým vélem a s okrajem zdviženým.
Lupeny bílé až šedočerné.
Třeň 7 - -13 cm vysoký, 3 - 5 mm tlustý, dutý, křehký, vločkatý až hladký, bílý.
Dužnina šedá, chuť mírná, vůně nenápadná.
Výskyt :květen až říjen na zemi a na dřevěných úlomcích v lesích, v parcích a při cestách na bohaté půdě. Většinou ve skupinách.
Nejedlý
Další české jméno:
- Hnojník chlupatonohý
Hnojník zajícovitý
Coprinus lagopides Karsten Klobouk 4-7 cm v průměru, zvoncovitý, značně vrásčitý, později rozpraskaný, krom středu, který je lysý pokrytý volnými hrotitými až chmýřovitými šupinami. Barvy bělavé s šedavým středem.
Lupeny volné, husté, úzké, barvy černé.
Třeň až 17 cm vysoký, 0,3-0,5 cm tlustý, dutý, hustě vločkatý, nahoře slabě ztenčený.
Výtrusný prach černý, výtrusy téměř kulovité, černé 6-8 x 5-6 µ velké.
Výskyt : červen až říjen na spáleništích, zemi i dřevě.
Nejedlý
Kropenatec zvoncovitý
Panaeolus campanulatus (L. ex Fr.) Quél
Klobouk 1 - 4 cm v průměru, kuželovitý nebo zvoncovitý, okraj zubatý, nehygrofání, barvy šedohnědé až masově hnědé, ve stáří světlejší, ale bývá pokryt černým výtrusným prachem. Na okraji jsou nápadné trojúhelníkové bílé zbytky vela připomínající krajku.
Lupeny připojené barvy skoro černé s bílým ostřím, široké nápadně mramorované, což způsobuje nestejnoměrné zrání výtrusů.
Třeň 4 - 10 cm dlouhý, 2 - 3 mm tlustý, proměnlivý, nejčastěji jemný a křehký, válcovitý, jemně ojíněný, barvy tmavohnědé.
Výtrusný prach černý.
Výskyt :červen až říjen, jednotlivě nebo ve skupinách na kravských a koňských exkrementech v lesích i mimo les. Nepříliš hojně.
Jedovatý ,ale je to pěkná okrasa na nevábném trusu.
Křehutka Candolleova
Psathyrella candolleana (Fr.) A. H. Smith Klobouk 2, - 7 cm v průměru, polokulovitý, později kuželovitě vyklenutý až téměř plochý.
Lupeny jsou úzce připojené, světlé, později šedofialové až purpurově hnědé.
V mládí s pomíjivými zbytky bílého vela. Často je radiálně vrásčitý, barvy bělavé až světle okrové. Pokud je vlhko je až žlutohnědý.
Třeň 3 - 9 cm vysoký, 3 - 6 mm tlustý válcovitý, dutý, jemně vláknitý až vločkatý, křehký barvy bílé.
Dužnina bílá.
Výtrusný prach hnědě purpurový.
Výskyt :květen až září, dosti hojně ve skupinách nebo trsech na zemi nebo rozkládajícím se dřevě v listnatých lesích, parcích a zahradách od nížin až do podhůří.
Jedlá , přijde vhod právě brzkým výskytem.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Psathyra candolleanum
- Hypholoma candolleanum Fr.
Další české jméno:
- Třepenitka de Condelleova
Křehutka kuželovitá
Psathyrella conopilea (Fr.) Pearson & Dennis Klobouk 2 - 4 někdy až 6 cm, kuželovitý až zvoncovitý, hladký nebo jemně vrásčitý. Za vlhka je červenohnědý, až do tří čtvrtin rýhovaný, vysychající do šedohněda až šedobéžova.
Lupeny úzce připojené, husté, světle šedohnědé, později purpurově tmavohnědé s bělavě vločkatým ostřím.
Třeň 9 - 14 cm vysoký a 2 - 4 mm tlustý, válcovitý, na bázi mírně kyjovitý. Na vrcholu ojíněný, hladký, bělavý.
Výskyt :červenec až listopad jednotlivě nebo ve skupinách na zbytcích dřeva a humusu na okraji cest, u skládek dřeva a ruderálních místech, většinou v lesích na bohatých půdách.
Nejedlá , nápadná kuželovitým kloboukem a štíhlým třeněm.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Psathyrella conopilus (Fr.; Fr.) Pers. & Dennis
Křehutka vodomilná
Psathyrella hydrophila (Fries) R. Maire. Klobouk 2-6 cm v průměru, v mládí polokulovitý až tupě kuželový, později vyklenutý až plochý, křehký, hygrofánní, někdy jemně vrásčitý a na okraji jemně rýhovaný s velem. Barvy za vlhka tmavě červenohnědé až tmavohnědé, za sucha je okrový až okrově hnědý.
Lupeny husté, úzce připojené až přirostlé nejdříve bělavé, pak nahnědlé a nakonec až čokoládově hnědé s bělavě vločkatým ostřím.
Třeň 2,5-10 cm vysoký, 0,3-0,5 cm tlustý, válcovitý, dutý, vláknitý, na vrcholu ojíněný, hladký a velmi křehký. Barvy bělavé, na bázi však okrově hnědý až hnědý.
Dužnina velmi křehká, za vlhka šedohnědá, za sucha bělavá, chuť mírná, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach hnědočerný.
Výskyt : srpen až listopad, v trsech na hnijícím dřevě a pařezech listnatých stromů. Upřednostňuje buky.
Jedlá , vhodná do polévek, ale na přepravu příliš křehká.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Psathyrella piluliformis (Bull.: Fr.) Orton.
Další české jméno:
- Třepenitka vláhomilná
Křehutka sametová
Psathyrella velutina (Pers.) Sing.
Klobouk 3 - 10 cm v průměru, zvoncovitý, později vyklenutý ve stáří až plochý, většinou s nízkým hrbolem. Okraj je v mládí zdoben bílými zbytky vela. Ve středu je plstnatý dále je vláknitě šupinatý, okraj je vláknitý.Barvy rezavě hnědá až zlatohnědé.
Lupeny jsou široce připojené, krémové, brzy však šedohnědé až černé s bělavě vločkatým ostřím. V mládí vylučují kapky tekutiny, která ve stáří zanechává černé skvrnky.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 0,5 - 1 cm tlustý, válcovitý, na bázi mírně ztloustlý. Barvy je špinavě žluté, rezavě hnědě vláknitě šupinatý až tygrovaný s pomíjivou prstenitou zónou.
Dužnina křehká, bělavá, nažloutlá až hnědavá, vůně i chuť nenápadná
Výskyt : červen až říjen jednotlivě nebo ve skupinách v trávě na okrajích cest a ruderálních místech. Vzácně na rozkládajícím se dřevě v lese i mimo les ve vlhčích místech zahrad, parcích i hřbitovech.
Jedlá , dobře určitelná podle ekologie a vláknitě šupinatého klobouku.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Lacrymaria lacrymabunda (Bull.:Fr.) Pat
- Lacrymaria velutina (Pers. ex Fr.) Konr. et Maubl.
Další české jméno:
- Pláčivka sametová
Křehutka šedohnědá
Psathyrella spadiceogrisea (Schaeffer) Quélet. Klobouk 2 - 5 cm široký, velice hygrofánní, za vlhka šedohnědý nebo medově hnědý, za sucha šedavě okrový, zprvu zvoncovitý, pak sklenutý až rozložený, velice křehký, lysý a na okraji rýhovaný.
Lupeny zprvu bledé, potom tmavě purpurově hnědé.
Třeň rourkovitý, křehký bělavý, hedvábitě lesklý.
Výskyt :duben až červen v listnatých a smíšených lesích, v zahradách , parcích a při okrajích cest na půdách bohatých na humus.
Jedlá
Další české jméno:
- Křehutka hnědošedá
Křehutka šupinatá
Psathyrella gossypina (Bull.: Fr.) A.Pears. & Dennis Klobouk 1-4 cm v průměru, v mládí kulovitý,později polokulovitý až zvoncovitý, okraj řídce vrásčitě rýhovaný. Barvy za sucha světle okrové, za vlhka kaštanově hnědé, pokrytý roztroušenými šupinkami, což jsou zbytky závoje. Tento závoj najdeme i na okraji klobouku jako třásničky, které později mizí.
Lupeny jsou asi 0,3 cm vysoké, řídké, v mládí bílé, zakryté bělavým pavučincovitým závojem. Později jsou šedivě lilákové až šedé a nakonec mají purpurově červenohnědý odstín.
Třeň 3-4 cm vysoký. 0,2-0,3 cm tlustý, válcovitý, dutý , dole někdy kyjovitě rozšířený, křehký a na nažloutlém podkladu bíle vločkatě šupinkatý.
Výtrusný prach je tmavě purpurově hnědý.
Výskyt : pospolitě v malých trsech na spáleništích v lese i mimo les.
Nejedlá
Pečárkovité Obsahuje velice rozmanité houby. Různá je barva výtrusného prachu, velikost plodnic je proměnlivá od maličkých bělohnojníků až po obrovské bedly. Všechny však mají volné lupeny a většina má též prsten. Vzácně mají na bázi třeně pochvu
Bedla černošupinatá
Lepiota felina (Pers.) Karsten. Klobouk 2-3 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později rozložený s hrbolem. Na bělavém či smetanovém podkladu je pokryt tmavě hnědými až černými šupinkami, které jsou na středu nejhustší.
Lupeny jsou barvy bílé.
Prsten blanitý.
Třeň 3-5 cm vysoký, 0,2 - 0,3 cm tlustý, vláknitý, barvy bělavé až zažloutlé.
Dužnina barvy bílé, vůně silně nepříjemná.
Výskyt : smrkové monokultury na vápenatých půdách např. karlštejnské druhotné smrčiny a horských bučinách a jedlobučinách, např. bukojedlový Žofinský prales. Dále ji najdeme i v ostatních jehličnatých a listnatých lesích na rostlinném opadu. Upřednostňuje vápenec a vápenaté písky. Proto roste i ve vrbovém a březovém mlází.
Nejedlá
Další české jméno:
- Bedla kočičí
Bedla červenající
Macrolepiota rhacodes (Vitt.) Sing.
Klobouk 5-15 cm v průměru vejcovitý, později sklenutý ve stáří rozložený s hrbolem na středu. Střed klobouku je hladký bledě hnědý, jinak je rozpukaný v široké hnědé šupiny na bílém podkladě. Okraj klobouku je roztřepený těmito šupinami.
Lupeny jsou barvy bílé ale otlačením červenají.
Prsten dvojitý, blanitý, pohyblivý po třeni.
Třeň 10-15 cm vysoký, 1-2 cm tlustý, vláknitý, hladký, špinavě bílý, na bázi tlustě hlízovitý, někdy i excentrický. Po otlačení nebo porušení červená a pak hnědne.
Dužnina je bílá při porušení šafránově žloutne a později oranžově červená. Vůni má silnou a příjemná.
Výskyt : červenec až listopad hojně na půdách bohatých na humus, v lesích všeho druhu, v parcích, zahradách ale i na ruderálních půdách.
Jedlá , chutná, výborná na řízky a ještě uzavřené kloboučky jsou výtečné plněné masovými náplněmi a pečené. Podobná bedle vysoké.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Lepiota rhacodes (Vitt.)Quél.
- Macrolepiota rachodes(Vitt.) Sing.
Další české jméno:
- Bedla krvavějící
Bedla křídová
Leucocoprinus cretatus Locq. Ex Lanz.
Klobouk 2-7 cm v průměru, parabolický později rozložený s pokožkou kromě terče rozpraskávající v droboučké roztroušené vločky, či zrnka. Po rozprostření je na okraji do poloviny rozpraskaně rýhovaný, celý bílý, jen na terči bledě okrový.
Lupeny bílé, husté.
Třeň 6-8 cm vysoký, 0,8-1 cm tlustý, hladký, bílý, s prstenem.
Výskyt :červen až září, nejčastěji ve sklenících. Ve volné přírodě vzácně na kompostech.
Nejedlá
Bedla kaštanová
Lepiota castanea Quél. ss. Lange Klobouk 1,5 - 4 cm v průměru, v mládí tupě kuželovitý, později plochý, ve stáří se zvednutým okrajem.. Ve středu má malý hrbolek. Ve středu jednolitý, k okraji na okrovém až oranžově okrovém podkladě je červenohnědě až černohnědě koncentricky přitiskne šupinkatý.
Lupeny jsou volné, krémové až okrově žluté.
Třeň 3 - 5 cm vysoký, 2 - 5 mm tlustý, válcovitý, na bázi někdy mírně ztlustlý, barvy krémové až oranžově okrové. Více jak od poloviny dolů je hnědě až červenohnědě šupinkatý.
Prsten je pomíjivý, nevýrazný, vláknitý.
Dužnina barvy krémové až načervenalé, vůně nepříjemná, chuť nevýrazná.
Výskyt : červenec až říjen hojně ve skupinách, na opadu listnatých i jehličnatých lesů. Nejčastěji ji najdeme pod keři a v porostech ostružníku.
Jedovatá , jako většina těchto malých bedel.
Bedla pavučincová
Lepiota cortinarius Lange Klobouk 5 - 7 cm v průměru, masitý, pokožka pukající v jemné hnědé šupiny.
Lupeny bělavé, oddělené od třeně límečkem v mládí zakryté pavučinovitým vélem.
Třeň 5 - 6 cm vysoký, 0,5 - 1 cm tlustý, dole hlízovitě ztluštěný, nahoru ztenčený jemně vláknitý s odstínem barvy klobouku.
Výskyt: září až listopad v humózních smíšených lesích.
Nejedlá ,celkem vzácná.
Bedla polonahá
Cystolepiota seminuda (Lasch.) Bon.
Klobouk 0,8-2 cm v průměru, vyklenutý nebo zvoncovitý, ve stáří rozložený a hrbatý, stejnoměrně zrnitý, okraj zoubkatý, třásnitý. Barvy bílé, s hnědým terčem
Lupeny bílé, husté.
Třeň 2-3 cm vysoký, lepkavě zrnitý, barvy bílé s fialově šedavým pozadím. Pomačkáním se zbarví do nachově hněda.
Dužnina tenká, barvy bílé, vůně jemná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : srpen až říjen, listnaté i jehličnaté lesy podél cest. Upřednostňuje humózní půdu.
Nejedlá
Zajímavosti : Velmi často ji najdeme pod žahavými kopřivami.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cystolepiota sistrata (Lasch) Kummer
- Cystolepiota sororia (Huijs.) Sing.
- Lepiota seminuda (Lasch) Kumm.
Bedla vlnatá
Lepiota clypeolaria (Bull.) Quél
Klobouk 3 - 8 cm v průměru zvoncovitý až široce kuželovitý, s tupým hrbolkem, uprostřed téměř hladký. Barvy okrové až černavě hnědé, směrem k okraji na krémovém podkladě je okrově vločkatý až vlnatě šupinatý.
Lupeny volné bílé někdy až krémové.
Třeň 4 - 10 cm vysoký, 0,4 - 1 cm tlustý, válcovitý s kyjovitou bází, vatovitě vláknitý až vatovitě pásovaný. V mládí bělavý, později až okrově žlutý. Prstenovitá zóna nevýrazná, vločkatá, často zcela chybí.
Dužnina bělavá, chuť mírná vůně kořenně houbová.
Výskyt : srpen až říjen dosti vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách v opadu listnatých lesů, obvykle tam, kde jsou živnější půdy.
Nejedlá , pěkná, poznatelná podle nápadně vlnatého klobouku.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Lepiota sistrata Fr.,
- Cystolepiota sistrata (Fr.) Sing
Bedla vysoká
Macrolepiota procera (Scop. ex Fr.)Sing Klobouk 10 - 25 cm v průměru, v mládí vejčitý a uzavřený později tupě kuželovitý, ve stáří plochý, někdy nízce sklenutý s hladkým tupým hrbolkem ve středu. V mládí celý hnědý, později na bělavém podkladě pokrytý velkými hnědými šupinami.
Lupeny vysoké, husté, měkké, volné, v mládí zakryté závojem. Barvy bělavé, ve stáří se špinavě žlutavým až hnědavým nádechem.
Třeň 15 - 40 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý dole zakončený hlízou, která má průměr až 4 cm.
Je snadno vylomitelný, válcovitý, v mládí vatovitě vycpaný, potom dutý, u vrcholu hladký, pod prstenem pokožka rozpraskává na drobné přitisklé šedohnědé šupinky.
Prsten posuvný, velký, dvojitý s bělavým okrajem a hnědavou obroučkou obepínající třeň.
Dužnina v klobouku vatovitá, měkká, ve třeni tuhá, vláknitá, téměř dřevnatá. Chuť oříšková, vůně jemná houbová.
Výskyt: červenec až listopad, prosvětlené listnaté i jehličnaté lesy, zejména na jejich výslunných okrajích a mýtinách.
Jedlá , velmi chutná. Nejlepší jsou smažené mladé klobouky s masovou náplní, nebo jako řízky, popřípadě krokety. Nejlepší využití za čerstva. Nehodí se k sušení ani nakládání.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lepiota procera (Scop. ex Fr.) Kumm
Další česká jména:
- Bedla ztepilá
- Velkobedla
Bedla ostrošupinná
Lepiota aspera (Pers.) Quél. Klobouk 5-12 cm v průměru, nejdříve široce kuželovitý až zvoncovitý, později vyklenutý, rozložený až plochý, na okraji podvinutý, plstnatě ověšený, barvy krémové s tmavohnědými vzpřímenými šupinkami.
Lupeny volné, husté, vidlené, barvy bílé až krémové.
Prsten blanitý nebo pavučinovitý, na okraji tmavohnědě vločkatý, jinak barvy krémové až skořicově hnědé.
Třeň 5-8 cm vysoký a 0,5-1.5 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, na bázi ztloustlý, barvy krémové až světle hnědé na bázi tmavohnědě zrnitě šupinkatý.
Dužnina bílá, vůně nepříjemná. silná po strakoši.
Výskyt :červenec až říjen roztroušeně v humusu a opadu listnatých stromů, též v jehličnatých lesích, zahradách, parcích, na okrajích cest a ruderálních stanovištích bohatých na humus.
Jedovatá , ale pěkná na focení.
Bělohnojník sírožlutý
Leucocoprinus birnbaumii (Corda) Singer. Klobouk 2 - 4 cm v průměru, zvoncovitý později rozložený, matný pokrytý jemnými šupinkami s ostrým rýhovaným okrajem. Barvy je zlatožluté až sírově žluté.
Lupeny bledě žluté až sírově žluté.
Třeň 5 - 7 cm vysoký a 5 - 8 mm tlustý, s pomíjivým svislým límečkem. Na vrcholku je hladký, pod límečkem je jemně žlutě vločkatý či zrnitý. Barvy je sírově žluté a na bázi je ztlustlý.
Dužnina je žlutavá, chuti mírné, vůně nepříjemné.
Výskyt :červenec srpen na humózní či kompostové půdě v pařeništích, sklenících ale i doma v truhlících a květináčích.
Nejedlá
Fotografie umístěné vpravo byly pořízeny po 24 hodinách v kanceláři osobního oddělení v EPO. Jak je vidět tak nejenom v lese se můžeme těšit pohledem na houby.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
Klobouk 1 - 5 cm v průměru, nejdříve široce kuželovitý, později až plochý, okraj dlouho podvinutý a ověšený zbytky vela. V mládí je s drobnými bradavkami, později pomoučený. Barvy špinavě světle béžové až světle hnědé.
Lupeny úzce připojené, barvy v mládí karmínově červené, později hnědočervené, někdy až černohnědé.
Prsten vločkatý, pomíjející.
Třeň 3 - 4,5 cm vysoký, 0,3 - 0,5 cm tlustý, válcovitý, křehký, dutý, na bázi přecházející v hlízu, barvy vínově červené, špinavě béžově pomoučený.
Dužnina bělavá, na řezu okamžitě červená, vůně houbová
Výtrusný prach vínově červený.
Výskyt: červenec až říjen, vcelku vzácně, druhotné smíšené lesy, nevápenaté půdy v bylinném podrostu a listí, především na okrajích lesních cest a na záhonech v zahradách. Upřednostňuje vlhčí a živnější půdu.
Nejedlý
Možnost zám ěny: Černolupen Eyrův - Melanophyllum eyrei – nejedlý.
Další česká jména:
- Černolupen ježatý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Melanophyllum echinatum (Roth ex Fr.) Singer
- Cystoderma echinatum (Roth); Singer
- Inocybe pollicaris Karst.
- Lepiota echinata Roth
- Lepiota haematosperma (Bull.: Fr.) Quelet
Pečárka císařská
Agaricus augustus Fr. Klobouk 10-20 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až plochý. Na krémovém až světle okrovém podkladě je vláknitě přitiskle rezavožlutě až tmavohnědě šupinkatý. Na středu je hladký a tmavěji hnědý.
Lupeny volné, dlouho bývají bílé, později šedočervené a ve stáří purpurově hnědé.
Prsten je blanitý, převislý, často potrhaný, barvy bílé a na spodní straně je bělavě až nažloutle vločkatý.
Třeň 10-20 cm vysoký, 2-3,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztlustlý, hluboko ponořený do půdy. Nad prstenem je hladký, pod vlnatý, později prstenovitě bělavě až nahnědlé vločkatě šupinkatý. Barvy jinak bílé.
Dužnina bílá vůně silně anýzová až hořkomandlová, chuť oříšková,
Výskyt : červenec až říjen v listnatých i jehličnatých lesích, parky, okraje cest, pod duby, jilmy i smrky.
Jedlá
Možnost zám ěny: Pečárka vzácná (Agaricus perrarus) – jedlá.
Zajímavosti : Celý povrch plodnice po otlačení žloutne.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Psalliota augusta (Fr.); Quél.
- Agaricus subrufescens Peck ss. J.E. Lange
Další české jméno:
- Pečárka obrovská
Pečárka fialová
Agaricus semotus Fr. Klobouk 2-5 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později široce zvoncovitý, jemně hedvábitě vlásenitý až šupinkatý, tence a křehce masitý, na okraji mající zbytky závoje. Barvy bělavé, na temeni purpurově nahnědlý až nafialovělý.
Lupeny husté, volné, dosti vysoké. Barvy zpočátku šedě růžové, posléze hnědé a na konec šedočerné. Na ostří bledé.
Prsten tenký, blanitý a mizející. Barvy nejdříve bílé, později žloutnoucí.
Třeň 2,5-6 cm dlouhý, 0,3-0,6 tlustý, válcovitý, dole mírně ztluštělý, barvy bělavé nebo nažloutlé. Ve stáří a pomačkáním živě žloutne
Dužnina bílá až nafialovělá, v bázi třeně žloutnoucí chuť mírná, vůně slabě anýzová až mandlová.
Výtrusný prach purpurově hnědý.
Výskyt : červenec až říjen v druhotných smrčinách a smíšených lesích v rovinách i pahorkatinách. Upřednostňuje nevápenité půdy a okraje cest.
Jedlá
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Agaricus amethystina (Quél.); Lange non ss. J.E. Lange
- Agaricus rubellus (Gill.); Sacc.
- Psalliota amethystina (Quél.); Lange non ss. J.E. Lange
- Psalliota semota (Fr.); Ricken
Další české jméno:
- Pečárka odlišná
- Pečárka červená
Pečárka hlíznatá
Agaricus abruptibulbus Peck.
Klobouk 8 - 12 cm v průměru, vyklenutý, ve stáří rozložený, tence masitý, hladký, jemně hedvábitý, bílý, pomačkáním někdy nepatrně žloutnoucí
Lupeny volné, husté, nejprve masově šedé, později čokoládově hnědé nakonec černé.
Prsten v horní části třeně tence blanitý.
Třeň válcovitý, na bázi skoro odsedle hlízovitě rozšířený, jemně vláknitý, barvy bílé.
Výskyt : červenec až září ve vlhčích smrkových lesích.
Jedlá, vhodná k jakékoliv kuchyňské úpravě. Nejlépe do směsi.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Agaricus essettei Bon
Pečárka ovčí
Agaricus arvensis Peck.
Klobouk 7 - 15 cm v průměru, polokulovitý až vyklenutý, často s nízkým hrbolkem. Lysý, hedvábitý, na okraji jemně šupinkatý a ověnčený zbytky vela. Barvy bílé, později kožově zbarvený. Po otlačení žloutne.
Lupeny volné, dlouho světlé, později šedě masové, ve stáří černohnědé.
Prsten tenkoblanný, bílý, převislý a na spodní straně hrubě bělavě až nažloutle zubatý.
Třeň 7 - 15 cm vysoký, 1,5 - 3 cm tlustý, válcovitý na bázi se rozšiřující a výjimečně hlíznatý. Na vrcholu je vláknitý a na bázi šupinkatý, barvy bílé.
Dužnina bílá, ve stáří na řezu žloutnoucí. Chuť příjemná, vůně anýzová nebo mandlová.
Výskyt : květen až říjen v trávě na loukách, zahradách, křovinách a ve světlých lesích, hlavně na jejich okrajích ve skupinách nebo jednotlivě.
Jedlá , velmi chutná houba.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
Klobouk 2 - 4 cm v průměru, široce zvoncovitý, často s bradavkou, nebo nízce vyhrblý, ve stáří ploše rozložený, tence masitý, velmi hustě zrnitý, kolem středu paprsčitě svraskalý. Barvy okrově žluté, někdy bledě okrové.
Lupeny přirostlé ke třeni, husté, bílé, ke stáří nažloutlé.
Třeň tenký, válcovitý, v horní části s odstávajícím prstencem, drobně šupinkatý, barvy okrově žluté.
Dužnina bez zvláštního pachu a vůně.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : srpen až říjen v jehličnatých lesích, hlavně při jejich okraji v mechu, ale často i v trávě a vřesu.
Klobouk 2-8 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až plochý, někdy s hrbolkem. Okraj má zvlněný a dlouho podvinutý. Povrch klobouku je zrnitý až jemně bradavčitý. Barvy je cihlově červené.
Lupeny velmi husté, vykrojené, úzce zoubkem připojené, na ostří pýřité, barvy bílé až krémové.
Prsten nevýrazný.
Třeň 3-7 cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, u vrcholu bíle vláknitý, pod prstenem holý, nebo jen řídce šupinkatý. Na bázi ztloustlý a pokrytý červenavými šupinami, barvy světle oranžové ve spodní části červenavý.
Dužnina je bílá až narůžovělá, neměnná, vůně slabě moučně houbová, chuť mírně houbová.
Výtrusný prach je bělavý.
Výskyt : srpen až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách, ve všech typech lesů bohatých na humus a shnilé dřevo. Upřednostňuje jehličnaté lesy, horské a podhorské polohy a kyselou půdu.
Jedlá , pro sběr se nehodící, protože její výskyt není příliš hojný.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cystoderma terrei (Berk. & Broome) Harmaja.
Další české jméno:
- Zrn ěnka rumělková
Zrnivka žraločí
Cystoderma carcharias (Pers. ex Secr.) Fayod Klobouk 2-4 cm v průměru, v mládí kuželovitý, pak zvoncovitý až plochý, uprostřed s hrbolem a na okraji mívá většinou zbytky vela. Barvy masově červené nebo bělavé a pokrytý je červenými zrnitými šupinkami.
Lupeny jsou husté, zoubkem sbíhavé, bělavé až krémové.
Prsten blanitý, nálevkovitý, hrotitě roztřepaný, na svrchní straně hladký a bílý, na spodní straně zrnitý a zbarvený jako třeň pod ním.
Třeň 2,5-7 cm dlouhý, 0,3-0,7 cm tlustý,zpočátku plný, později dutý, válcovitý, na bázi mírně ztlustlý, na vrcholu hladký a bílý, pod prstenem masově červený a šupinkatý.
Dužnina bělavá, vůně nepříjemná jako prach ve stodole, chuť zatuchlá.
Výskyt : červenec až listopad na travnatých místech v lesích a vřesovištích, jednotlivě nebo ve skupinách, upřednostňuje opad z jehličnatých stromů.
Nejedlá , ale dosti hojná i dobře fotitelná houba.
Další české jméno:
- Zrn ěnka žraločí
Štítovkovité Rostou převážně na rozkládajícím se dřevě.Jejich narůžovělé výtrusy se vytvářejí na dosti hustých,měkkých,volných lupenech. Třeň je vylomitelný a oddělitelný od dužniny klobouku.Klobouk
bývá hladký,vláknitý nebo chlupatý.Kukmáky mají plodnici v mládí obalenou velem,která vytrvává jako pochva na bázi třeně
Kukmák bělovlnný
Volvariella bombycina (Pers. ex Fr.) Sing. Plodnice v mládí je celá v plachetce.
Klobouk průměr 8 - 20 cm, nejprve vejčitý, pak zvoncovitý, nakonec rozložený, hedvábně vláknitý až šupinkatý, suchý, masitý, s vlášením přesahujcím okraj klobouku. Barvy bílé, někdy též nažloutlé.
Lupeny nejdříve bílé, pak jemně růžové, nakonec masově červené. Jsou husté, vyklenuté, vysoké.
Třeň 8 - 15 cm vysoký, 1 - 1,5 cm tlustý, bílý válcovitý, hladký, lysý a masitý. K vrcholu se sužuje. Na bázi má otevřenou pochvu.
Dužnina je měkká, křehká chuti nevýrazné, vůně slabě ředkvičkové.
Výtrusný prach růžový.
Výskyt :červen až září na živých i mrtvých listnatých stromech v lesích a parcích.
Jedlý , chuť je podřadná, tak jej používám jen v malém množství do směsi.
Kukmák okázalý
Volvariella gloiocephala (DC.: Fr.) Boekhout et Enderle Klobouk 6-14 cm v průměru, v mládí kuželovitý až vejcovitý, ve stáří až plochý, někdy až s okrajem zvednutým nahoru, na středu s malým hrbolkem. Jinak je zvlněný, jemně vrostle vláknitý a za vlhka slizký. Barvy bílé, přecházející až do hnědošeda. Někdy má i olivový nádech, hlavně na tmavším vyhrblém středu.
Lupeny volné, husté a břichatá. Nejdříve barvy bělavé. Později špinavě růžové.
Třeň 9-22 cm vysoký, 0,7-1,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi mírně ztlustlý s výraznou bělavou či našedlou pochvou,jinak je barvy bílé, později špinavě nažloutlé.
Dužnina bílá, vůně zemitá a chuť taktéž zemitá.
Výtrusný prach růžový.
Výskyt : červenec až listopad, dubohabrové háje, na zahradách a polích, někdy i v listnatých lesích, parcích a podél cest. Upřednostňuje piliny a bohatší vápenité půdy a neudržované plochy.
Jedlý
Zajímavosti : Dříve se rozlišovali dvě odrůdy, bílá a šedá. Vypadá to však že je pouze jeden a to v létě bílý a na podzim má šedou barvu.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Volvariella speciosa (Fr.: Fr.) Sing.
- Volvariella speciosa var. gloiocephala (DC.) Singer
Další české jméno:
- Kukmák okázalý rýhovaný
Štítovka stinná
Pluteus umbrosus (Pers. : Fr.) Kummer.
Klobouk 3-11 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později vyklenutý a ve stáří až plochý, paprsčitě žilnatý, barvy krémové a celý tmavohnědě síťnatě šupinatý a na středu jsou šupiny až černohnědé.
Lupeny jsou volné, v mládí barvy bělavé, později nažloutlé až růžové, ve stáří až hnědorůžové, na ostří tmavohnědé a vločkaté.
Třeň 4-10 cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, válcovitý, na bázi zakončený hlízkou, barvy v mládí bělavé, ke stáru krémově hnědavé, pokrytý drobnými hnědými šupinkami.
Dužnina bílá vůně po syrových bramborách, chuti zemité.
Výskyt : srpen až říjen listnaté lesy na padlých stromech, pařezech a větvích. Upřednostňuje buky a topoly a humózní půdu.
Nejedlá
Zajímavosti : V Čechách jsem ji zatím viděl v Žofínském a Boubínském pralese.
V Dánsku byla nalezena její bílá forma. Pouze výtrusy byly růžové.
Muchomůrkovité
Toto je čeleď do které patří některé z nejjedovatějších druhů hub.Mají bílé výtrusy a volné lupeny.Plodnice je v mládí obalena „velem“ (plachetkou),jehož zbytky bývají viditelné jako šupiny
na klobouku a pochva na bázi třeně.U některých druhů odlišné velum chrání v mládí lupeny a přetrvává v podobě prstenu na třeni.Všechny druhy jsou mykorhizní.
Muchomůrka citrónová
Amanita citrina (Schaeff.) SF.Gray. Klobouk 3-8 cm v průměru, za mlada polokulovitý, ve stáří plochý, pokrytý nepravidelnými nažloutlými až žlutohnědými bradavkami. Barvy je světle žluté až zelenožluté.
Lupeny jsou volné, bílé až nažloutlé.
Prsten je blanitý, barvy nažloutlé.
Třeň 6-12 cm vysoký, 1-1,5 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, barvy bělavé až nažloutlé. Je zakončen na bázi hlízou
Pochva polokulovitá, jakoby odstřižená.
Dužnina má vůni po syrových bramborách.
Výskyt: červen až listopad, dosti hojně ve skupinách nebo jednotlivě, v jehličnatých i listnatých lesích, upřednostňuje kyselé půdy.
Jedovatá , dobrý a vděčný objekt pro fotografa. V podkrkonoší velmi hojná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanita mappa (Batsch) Quel.
- Amanita citrina var. citrina Pers.
- Agaricus citrinus Schaeffer per Fries.
- Agaricus mappa (Fr.) [beta]
Muchomůrka červená
Amanita muscaria (L.:Fr.) Pers. Klobouk průměr 5 - 15 cm, v mládí kulovitý, později sklenutý až plochý, zářivě šarlatově červený, ale i oranžový s četnými bělavými bradavkami většinou kruhovitě seřazenými po celém povrchu. Za sucha lesklý, za vlhka lepkavý.
Lupeny volné husté, bílé nebo nažloutlé.
Prsten vyvinutý, bílý, hladký či jemně vločkatý.
Třeň delší než průměr klobouku, 2 - 3 cm tlustý, válcovitý, bílý, nebo slabě nažloutlý, hladký, nebo vločkatý až hrubě šupinatý, v dospělosti rourkovitě dutý, dole rozšířený v kulovitou nebo mírně kuželovitou hlízu, která je ozdobena několika řadami bradavek.
Dužnina bílá,pod pokožkou klobouku žlutooranžová až zlatožlutá, neměnná, chuti příjemně nasládlé bez zápachu.
Výtrusný prach bílý
Výskyt :červenec až říjen v lesích všech typů, hlavně v blízkosti bříz a smrčinách.
Jedovatá , dle kronik indiáni pili odvar z této muchomůrky před bojem, čímž se zvyšovala jejich agresivita. Někteří lidé ji používají k ničení much, je však dokázáno že mouchy nezabíjí jenom je pouze omámí.
Muchomůrka jízlivá
Amanita virosa (Fr.) Vitt. Plodnice čistě bílá, vmladém stadiu se podobá uzavřenému vajíčku.
Klobouk průměr 5 - 10 cm, dlouho kuželovitý, zvoncovitý, později sklenutý, bílý, okraj nerýhovaný, hladký, většinou holý, v mládí lepkavý pak suchý a lesklý, z okrajů vlaje často potrhaný blanitý závoj.
Lupeny husté, čistě bílé volné
Prsten bílý, chabý, hladký, splihlý, opadávající.
Třeň dlouhý, 1 - 1,5 cm tlustý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké bílé nápaditě cípaté pochvě.
Dužnina čistě bílá, chuti údajně lahodné, vůně po syrových bramborách.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :červenec až říjen roztroušeně v jehličnatých lesích na kyselé půdě v podhorských a horských polohách.
Smrteln ě jedovatá , každý by měl tuto houbu bezpečně poznat.
Další české jméno:
- Muchomůrka bílá
Muchomůrka královská
Amanita regalis (Fr.) Michael Klobouk 10 - 25 cm v průměru, tvarem podobný muchom ůrce červené (Amanita muscaria), játrově žlutohnědý, strupovitý od plachetky. Strupy nestejně velké, nažloutlé s okrovým nádechem.
Lupeny dosti husté, volné, bílé až nažloutlé.
Třeň delší než je průměr klobouku, 2 - 3 cm tlustý, válcovitý, se žlutavým nádechem, dole hlízovitý s okrově žlutými bradavkami sestavenými v řadách nad sebou.
Prsten nerýhovaný, žlutavého zabarvení.
Dužnina bělavá, v třeni nažloutlá, pod pokožkou klobouku až zlatožlutá, neměnná, chuť nenápadná, vůně nenápadná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :srpen až říjen v podhorských a horských smrkových lesích.
Jedovatá , pohled na rodinku je však krásný.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanita muscaria ss. regalis (Fr.) Veselý
Muchomůrka růžovka
Amanita rubescens (Pers. ex Fr.) S. F. Gray Klobouk 5 - 15 cm v průměru, v mládí uzavřený polokulovitý, později nízce vyklenutý, ve stáří plochý. Masitý, narůžovělý, růžově nahnědlý, nažloutle okrový, nebo hnědočervenavý, pokrytý zbytky plachetky ve formě bradavčitých útvarů. Tyto jsou špinavě bělavé až načervenalé.
Lupeny husté, volné, vysoké, bílé, na otlačených místech červenohnědě skvrnité.
Třeň 6 - 20 cm vysoký, 1,5 - 4 cm tlustý, nahoru ztenčený, na bázi až vínově načervenalý a ztlustlý v kuželovitou hlízu s několika řadami bradavek
Prsten umístěný v horní části, bílý, široký, blanitý, hustě na svrchní straně podélně rýhovaný .
Dužnina tlustomasá, v mládí máslovitá, bílá, pod pokožkou klobouku záhy načervenalá, na řezu často slabě červenající, na vzduchu červenající až červeně hnědnoucí, v bazální části třeně obvykle vínově červená a v hlízovité časti většinou napadená larvami. Chuť za syrova mírně škrablavá, vůně nenápadná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :červen až říjen hojně v listnatých i jehličnatých lesích, často i za suššího počasí.
Jedlá , chuti výtečné, vhodná k jakékoliv kuchyňské úpravě. Velmi chutná je když se upraví jako slepice na paprice a malé plodnice jsou výtečné v octovém nálevu.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanita novinupta Tulloss & Lindgren.
Další česká jména:
- Muchomůrka narůžovělá
- Muchomůrka načervenalá
Muchomůrka stroupkatá
Amanita inaurata Secr.
Plodnice vyrůstá z pochvy.
Klobouk až 20 cm v průměru, do čtvrtiny rýhovaný, špinavě žlutý, plavě hnědý, tmavohnědý až červenohnědý, okraje jsou světlejší, vzácně celý bílý, celý posetý tlustými, nepravidelnými, nahnědlými, našedlými později černavými bradavkami, okraj vroubkovaný.
Třeň obklopen botičkou(pozůstatek pochvy), která vytváří nad bází 1 - 3 kroužky. Jinak je v dolní polovině šedě, hnědě až černavě šupinkatý.
Výskyt :červen až říjen vzácně jednotlivě nebo v malých skupinkách v lesích a parcích pod listnáči i jehličnany na neutrálních nebo vápenitých půdách.
Nejedlá i když jsem ji doposud bez následků konzumoval.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Amanita ceciliae (Berkeley & Broome) Bas.
- Amanita strangulata (Fr.) Quél.
Další české jméno:
- Muchomůrka šupinatá
Muchomůrka zelená
Amanita phalloides (Fr.) Liak. Plodnice je v mládí uzavřena do celkového obalu, který se růstem protrhává.
Klobouk 6-15 cm v průměru, kuželovitý, později vyklenutý, ve stáří až plochý, lesklý, radiálně vláknitý, bez zbytků vela. Barvy olivově zelené, hnědě olivové, žlutozelené, někdy bělavé až bílé.
Lupeny volné, bílé až bělavé.
Prsten blanitý, hladký, někdy i rýhovaný.
Třeň 7-15 někdy i 20 cm vysoký, 1-2 cm tlustý, válcovitým na bázi zakončený hlízou. Barvy na bělavém podkladě zelenavě až hnědozeleně tygrovaný.
Pochva vakovitá, bělavá. Dužnina bílá, vůně po syrových bramborách.
Výskyt: červenec až říjen dosti hojně ve skupinách i jednotlivě v listnatých lesích hlavně pod duby, habry a buky. Velmi vzácně i pod jehličnany jak je borovice.
Smrteln ě jedovatá , u nás v podkrkonoší se hlavně vyskytuje na podzim. Též zajímavý objekt pro focení.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanita viridis Pers.
Další české jméno:
- Muchomůrka hlízovitá
Muchomůrka porfýrová
Amanita porphyria (Alb. et Schw.) Secr.
Klobouk 4 - 9 cm v průměru v mládí široce kuželovitý, později vyklenutý až plochý, pokrytý nepravidelnými šedohnědými bradavkami, okraj nerýhovaný. Ve stáří většinou olysalý, lesklý. Za vlhka mírně slizký. Barvy šedohnědé až šedofialové.
Prsten blanitý, na svrchní straně rýhovaný a bělavý na spodní straně šedofialový. Ve stáří převislý a mizející.
Třeň 5 - 11 cm vysoký, 0,8 - 1,5 cm tlustý, válcovitý, plný nebo vatovitě vycpaný, vláknitý, na bázi s mohutnou kulovitou hlízou. Ve stáří většinou dutý. Barvy u vrcholu bělavé, od báze šedofialové, postupně až fialově hnědé.
Pochva přitisklá, nízká, jakoby odstřižená. Barvy šedofialové.
Výskyt :červenec až listopad většinou jednotlivě v jehličnatých lesích, hlavně pod smrky a borovicemi. Upřednostňuje kyselé půdy a pahorkatiny. Můžeme ji nalézt i v horských oblastech.
Jedovatá , ve staré literatuře byla někdy uváděna jako jedlá. Vážné otravy nevyvolává.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanita porphyrea (Alb. et Schw. ex Fr.) Schummell
Muchomůrka šedivka
Amanita spissa (Grauer Wulstling) Speisewert. Klobouk 5 - 15 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později nízce sklenutý až plochý. Barva šedohnědá nebo popelavá, okraj nerýhovaný, někdy lysý jindy pokrytý bílými bradavkami.
Lupeny husté, bělavé, břichaté.
Třeň 6 - 15 cm vysoký, 2 - 3 cm tlustý na vrcholu jemně rýhovaný, pod prstenem šupinkatý, nebo hladký, na bázi zahrocený nebo zakončený kyjovitou neodsedlou hlízou, pokrytou nenápadnými šupinkatě bradavčitými prsteny.
Prstenec po roztržení závoje velký bělavý s rýhovanou svrchní stranou.
Dužnina tlustomasá, bělavá, Vůně a chuť po syrových bramborách.
Výskyt :červen až září v jehličnatých i listnatých lesích.
Jedlá , i když je v některých atlasech uváděna jako nejedlá, nebo podřadná jakost. Osobně ji již mnoho let používám do směsí a k nakládání. Výborná je pod maso. Je to moje osobní zkušenost.
Další české jméno:
- Muchomůrka šedá
Muchomůrka ježohlavá
Amanita echinocephala (Vitt.) Quél. Klobouk 6-15 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později zaobleně vyklenutý, někdy až plochý, barvy bílé později našedlé až nahnědlé, se vzpřímenými jehlanovitými výrůstky, které jdou ale snadno setřít.
Lupeny zprvu přikryté blanitým závojem, volné, bělavé, později žloutnoucí až zelenající.
Prsten blanitý a na svrchní straně jemně rýhovaný.
Třeň 7-12 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý válcovitý, často i hlízovitý, na bázi kořenovitě ztenčený, pod prstenem s bradavkami a nad bází s kruhy bradavek. Barvy bílé, někdy mající zelenavý nádech.
Dužnina je pevná, barvy bílé s tendencí žloutnout či zelenat. Chuť je nevýrazná, vůně nepříjemná – nemocniční.
Výskyt :červenec až říjen, pod listnáči, upřednostňuje živnější půdy a teplejší klima.
Nejedlá , tato je focená na bývalém hřbitově v Dobrovicích.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Amanita solitaria (Bull.: Fr.) Merat.
- Lepidella solitaria
- Amanita vittadinii var. echinocephala
Další česká jména:
- Bedlička ježohlavá
- Muchomůrka Vittadiniho ježohlavá
Pošvatka hnědožlutá
Amanita umbrinolutea Secr. Klobouk až 12 cm v průměru, v mládí válcovitý, později sklenutý, ve stáří často plochý. V mládí je obalený bílou plachetkou, později je lysý nebo pokrytý útržky plachetky. Barvy jsou značně proměnlivé, od olivově zelené až okrově šedá na středu většinou hnědé. Od mládí má okraj hřebenitě rýhovaný a světlejší.
Lupeny bílé, husté u třeně volné na ostří tmavěji šedě zbarvené.
Třeň 5 - 15 cm vysoký 0,5 - 1,5 cm tlustý, světle šedohnědý nebo se žlutavými skvrnami, směrem k bázi ztlustlý s hlubokou v půdě položenou pochvou, která po poranění červená.
Dužnina bílá, chuť příjemná, bez vůně.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt :červen až říjen jehličnaté ale i listnaté lesy, jednotlivě nebo ve skupinách, zejména pod borovicemi, smrky, jedlemi a buky. Upřednostňuje horské polohy.
Jedlá , velmi chutná ale špatně se pro křehkost transportuje.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanita battarrae (Boud.) Bon
Další české jméno:
- Muchomůrka žlutoolivová
Pošvatka obecná
Amanita vaginata (Bull. ex Fr.) Vitt.
Plodnice v mládí zahalená v bílé pochvě. Vypadá jako vajíčko.
Klobouk průměr 3 - 12 cm, zprvu kuželovitý nebo zvoncovitý, pak sklenutý až plochý, s malým tupým hrbolem na středu, křehce a tence masitý, většinou lysý, zřídka s ojedinělými útržky bílého závoje, okrajem nápadně rýhovaným. Barvy šedé, stříbrošedé nebo šedohnědé.
Lupeny Volné, vysoké, čistě bílé, husté.
Třeň bílý nebo našedlý, štíhle válcovitý, bez prstenu, někdy jemně vločkatý, nebo příčně žíhaně rozpukaný, dole kuželovitě rozšířený, bez hlízy, na bázi obalený vysokou, cípatou, bílou pochvou.
Dužnina bělavá, vodnatá, velmi křehká, neměnná, chuť nasládlá, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : červen až říjen v lesích všech typů, na kyselých půdách.
Jedlá , nutná ale tepelná úprava. Velmi dobrá do směsí, škoda že se pro svoji křehkost špatně přepravuje.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanitopsis vaginata (Bull. : Fr.) Roze
Další česká jména:
- Katmanka pošvatá
- Muchomůrka pošvatá
Pošvatka plavá
Amanita fulva (Pers.) Fr. Klobouk 3 - 8 cm v průměru, široce kuželovitý, posléze plochý většinou s hrbolkem. Barvy plavě oranžové na okraji světlejší. Jinak okraj je už i v plachetce rýhovaný.
Lupeny volné, široké, bílé, někdy ostří slabě narezavělé.
Třeň 8 - 15 cm vysoký, 6 - 12 mm tlustý, válcovitý, na bázi jemně ztlustlý, bělavý, pokrytý světle červenohnědými šupinkami a zakončený velkou blanitou rezavě hnědou pochvou.
Prsten schází.
Dužnina bez výrazné vůně i chuti, velmi křehká.
Výskyt : květen až listopad v listnatých i jehličnatých lesích.
Jedlá , používám do směsí i k nakládání do octa. Je však špatná díky svoji křehkosti pro transport.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Amanitopsis vaginata var. fulva (Pers.); Pilát
- Amanitopsis fulva (Schaeff.); W.G. Sm
Další česká jména:
- Katmanka pošvatá var. hnědá
- Muchomůrka pošvatá plavá
Pošvatka šafránová
Amanita crocea (Quél.) Sing. Plodnice v mládí celá zabalená v plachetce.
Klobouk průměr 3 - 12 cm zprvu kuželovitý nebo zvoncovitý, pak sklenutý až plochý, oranžový až červenooranžový, holý, okraj do poloviny rýhovaný.
Lupeny husté, bílé, v dospělosti žlutě krémové.
Třeň 10 - 15 cm dlouhý, 1 - 2 cm tlustý, dolů kuželovitě rozšířený, zprvu hladký, později příčně žíhaný s vločkovitými šupinkami barvy klobouku, na bázi obalený vysokou volnou cípatou bílou pochvou
Dužnina bělavá, vodnatá velmi křehká, neměnná, chuti nasládlé, vůně nevýrazné.
Výtrusný prach bezbarvý.
Výskyt : červenec až říjen v lesích všech typů, ale i mimo les, v hájích, sadech a zahradách.
Jedlá , velmi dobrá do směsi, pro křehkost se špatně přepravuje a je u ní nutná tepelná úprava.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Amanitopsis crocea (Quél.) Gilbert.
Další české jméno:
- Pošvatka oranžová
Čechratkovité Hnědovýtrusné houby připomínající strmělky,čirůvky nebo hlívy.Jsou stavěny do blízké příbuznosti hřibovitých hub.Měkké lupeny jsou oddělitelné od dužniny klobouku stejně jako u hřibů rourky.Patří sem mykorhizní i dřevokazné houby.
Čechratka černohuňatá
Paxillus atrotomentosus (Batsch. Ex Fr.) Fr. Klobouk 6 - 20 cm v průměru, sklenutý, plochý až vtlačený, s výrazně podvinutým okrajem, tlustomasý, v mládí sametový, ve stáří lysý, rezavě hnědý až olivově hnědý.
Lupeny husté, sbíhající na třeň, příčně spojované, okrově žluté, na otlačených místech hnědnoucí.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 2 - 4 cm tlustý, excentrický, kořenovitě zahrocený, s tmavě hnědou až černohnědou pokožkou.
Dužnina masitá, šťavnatá, nažloutlá, s nakyslou vůní a až trpce kyselou chutí.
Výtrusný prach hnědý.
Výskyt : červenec až listopad hojně na pařezech a odumřelých kořenech či v půdě ponořeném tlejícím dřevě smrků a borovic.
Jedlá - v malém množství do směsí, chutná naložená v octě.
Lištička pomerančová
Hygrophoropsis aurantiaca (Wulfen: Fries) Maire Klobouk 2 - 8 cm v průměru, proměnlivý, někdy vyklenutý, jindy na středu vtlačený, okraj podvinutý, oranžově žlutý až načervenale oranžový, plstnatý. Větší forma má hnědě šupinatý klobouk.
Lupeny světle až tmavě oranžové, sbíhavé, vidlené dosti husté. U některé formy jsou lupeny téměř bílé.
Třeň 2 - 5 cm dlouhý, 3 - 8 mm tlustý, dutý, barva podobná barvě klobouku, válcovitý.
Výskyt :září až listopad na jehličí, pilinách ale i na ztrouchnivělém dřevě hlavně v jehličnatých lesích.
Nejedlá ,i když já ji občas seberu do směsi,nebo pro ozdobu k nakládání do bílých hub.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Cantharellus aurantiacus Wulf.
Hřibovité Houby, kterým se obecně říká hřiby nepatří všechny do čeledi „Boletaceae“. Hřiby mají měkkou dužninu a většinou rourky pod kloboukem. Některé druhy na řezu modrají nebo černají. Zdá se, že všechny druhy hřibů tvoří mykorhizu s dřevinami nebo trvalkami. Je nutné dat pozor i na několik jedovatých druhů.
Hřib borový
Boletus pinophilus Pilat & Dermek Klobouk 5 - 30 cm v průměru, většinou hrbolatý, barvy tmavě červenohnědé až kaštanově hnědý.
Třeň 7 - 15 cm vysoký, 3 - 10 cm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý, barvy na vrcholu bělavé, směrem k bázi načervenalý až světle hnědý, s jemnou síťkou, která dosahuje až k bázi.
Výskyt :květen až říjen v borových lesích, upřednostňuje písčité půdy, nepříliš hojně v malých skupinách nebo jednotlivě. Vzácně se najde i pod listnáči.
Jedlý , plodnice je velmi tvrdá a těžká. U nás máme lokalitu v Pekle. Krásný objekt na focení a velmi pěkně vypadá i v košíku.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Boletus edulis ssp. pinicola (Forst) Gilb
- Boletus edulis var. pinicola Vitt.
- Boletus pinicola (Vitt.)Venturi
Další česká jména:
- Hřib obecný borový
- Hřib jedlý borovák
Hřib bronzový
Boletus aereus Fries
Klobouk 5-20 cm v průměru, jemně vrásčitý, sametový, barvyčokoládově hnědé až černohnědé.
Rourky různě dlouhé, proto v dospělosti to vypadají jako hrbolkaté.
Třeň 5-10 cm vysoký, 2-4 cm tlustý skoro válcovitý nebo mírně kyjovitý, s málo zřetelnou jemnou síťkou. Barvy světlejší klobouku.
Výskyt : květen až říjen v teplomilných listnatých lesích pod duby, habry a kaštanovníkem setým.
Vyskytuje se v málo jižních Čechách, spíše na jižní Moravě.
Jedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Boletus edulis f., subsp. (Fries) Konrad and Maublanc
- Tubiporus aereus (Fries) Karsten
- Boletus vaccinus Pers.
- Tubiporus. edulis. ssp. Aereus ?
- Dictyopus aereus ?
Další české jméno:
- Hřib tmavě bronzový
Hřib červenohnědý
Xerocomus spadiceus (Fries) Quel. Klobouk průměr 3 - 12 cm sklenutý, ve stáří plochý, jemně sametový až plstnatě vlnatý, suchý, neslizký. Většinou nerozpraskává. Barvy v mládí černohnědé, později okrově hnědé až červenohnědé.
Rourky jsou nepravidelně dlouhé, někdy až vykousané, barvy zlatožluté až zářivě žluté, póry velké hranaté zářivě žluté, pomačkáním barvu nemění, pouze někdy slabě hnědnou.
Třeň 3-10 cm, 0,5-3 cm tlustý, válcovitý, brázditý nebo jamkatý s nízkou žilnatou síťkou, která je barvy rezavohnědé, dole zahrocený, plný, žlutý.
Dužnina je v klobouku bělavá, máslově měkká. Ve třeni žlutá, vláknitá až tuhá. Na řezu barvu téměř nemění, někdy se zbarví lehce do modra. Chuť je příjemná a mírná, vůně jemně houbová někdy až ovocná.
Výtrusný prach je hnědoolivový.
Výskyt: srpen až říjen listnaté lesy, hlavně dubohabrové, na nevápenatých půdách. Upřednostňuje teplomilnou květenu a ze stromů duby a habry.
Jedlý Možné zám ěny: Hřib plstnatý Xerocomus subtomentosus – jedlý.
Zajímavosti : Je to houba vcelku vzácná. Hlavním poznatelným znakem je to, že pokožka klobouku parami amoniaku zelená a odeznívání je velmi pomalé.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Xerocomus lanatus (Rostk.); Singer.
- Xerocomus subtomentosus var. spadiceus (Fries) Gilbert
- Xerocomus subtomentosus var. leguei (Boud.) R. Maire
- Xerocomus coniferarum Sing.
- Boletus lanatus Rostk.
- Boletus subtomentosus ssp. spadiceus (Fries) Konrad and Maublanc
- Boletus leguei Boud.
Další česká jména:
- Suchohřib červenohnědý
- Suchohřib žebernatý
Hřib červený
Xerocomus rubellus (Krombh.) Quélet. Klobouk 3-7 cm v průměru, sametový, v mládí barvy karmínově červené, ve stáří bledne ale vždy najdeme na něm červený odstín. Je často políčkovitě rozpukaný.
Rourky barvy žluté nebo zlatožlutě, pomačkáním a stářím zelenají.
Třeň často troch ztluštělý, barvy žluté, ale v dolní polovině bývá výrazněji červený.
Dužnina žlutá, na řezu slabě modrozelenající, chuť mírně nakyslá.
Výtrusný prach olivový, výtrusy 9-17 x 4-6,5 µm.
Výskyt : červenec až říjen dosti vzácně v listnatých i smíšených lesích, na hrázích rybníků, v parcích a zahradách. Upřednostňuje lípy a duby zejména rostoucí na okrajích cest.
Možnost zám ěny: Suchohřib žlutomasý Xerocomus chrysenteron – jedlý
Jedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Boletus rubellus Krombh.
- Boletus versicolor Rostk.
Další česká jména:
- Suchohřib pestrý
- Suchohřib červený
Hřib dubový
Boletus aestivalis (Paul.) Fr.
Klobouk 4 - 20 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až plochý, ve stáří někdy políčkovitě rozpukaný jinak hladký a sametový. Barvy šedo nebo kožově hnědé někdy až rezavohnědý.
Rourky vysoké, v mládí bělavé, později žlutozelené s póry drobnými, okrouhlými stejně zbarvenými jako rourky. Pomačkáním barvu nemění.
Třeň 10 - 25 cm dlouhý, 2 - 7 cm tlustý, nejdříve soudkovitý, později válcovitý, většinou okrově hnědý s výraznou bělavou, hranatou síťkou s velkými oky, která přesahuje od shora přes polovinu délky třeně, někdy až k bázi.
Dužnina bílá, neměnná, chuti lahodné a vůně příjemně houbové.
Výtrusný prach olivově hnědý.
Výskyt: květen až listopad dosti hojně v listnatých a smíšených lesích, hájích na rybničních hrázích, zejména pod duby, buky a lipami. Vzácněji pod jehličnany.
Jedlý , velmi chutný, všestranně použitelný v kuchyni. Nevýhodou je jeho značné červivění.
Když se ale najde abnormální plodnice s průměrem klobouku až 30 cm, tak každý houbař kulinář se již těší na výborné řízky. Když tohoto hřiba najde vandal materialista, tak rozhrabe celé okolí a již má zajištěno, že několik let na tomto místě nic nenajde.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Boletus edulis subsp. reticulatus (Boud.) Konrad & Maubl.
- Boletus edulis ssp. reticulatus (Schaeff.) Konrad & Maubl.
- Boletus edulis Fr. f. quercicola. Vassilk.
Další česká jména:
- Hřib síťkovaný
- Hřib jedlý dubák
Hřib dutonohý
Boletinus cavipes (Klotzsch : Fr.) Kalchbr.
Klobouk 5-12 cm v průměru, široce kuželovitý, ve stáří plochý, někdy uprostřed prohloubený. Celý šupinatě plstnatý, barvy žlutohnědé, někdy až červenohnědý.
Rourky mírně sbíhající na třeň, barvy olivově zelené.
Póry radiálně protažené, barvy nejprve žluté, později zelenožluté, ve stáří olivově žluté.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,8-3 cm tlustý, válcovitý, dutý, na bázi kyjovitý. V mládí je připojen k okraji klobouku blanitým závojem, který na něm nechává prstenovitou zónu. Barvy nad touto zónou je žlutavé a směrem k bázi žlutohnědé, jemně šupinkatý.
Dužnina bělavá až nažloutlá, na řezu barvu nemění, vůně příjemně houbová, chuť mírná, ale po delším žvýkání je slabě palčivá.
Výtrusný prach olivově hnědý.
Výskyt: červenec až říjen dosti hojně pod modříny v podhorských a horských oblastech.
Jedlý , výborný usmažený jako řízek jinak velice chutný naložený v octě.
Další české jméno:
- Hřibovec dutonohý
Hřib dutonohý zlatý
Boletinus cavipes f. aureus (Rolland) Singer
Klobouk 5 - 12 cm v průměru, široce kuželovitý, později plochý až uprostřed vtlačený, šupinatě plstnatý. Barvy žluté.
Rourky mírně na třeň sbíhající barvi olivově zelené s póry radiálně protaženými, žlutými až zelenožlutými, později olivově žlutými.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 0,8 - 3 cm tlustý, válcovitý, na bázi téměř kyjovitý, dutý, jemně šupinkatý, s kloboukem v mládí spojený bělavým závojem, který na něm později zanechává prstenovitou zónu. Barvy nad prstenovitou zónou žlutaví, směrem k bázi pak žlutohnědý.
Dužnina bělavá až nažloutlá, na řezu barvu nemění, vůně příjemně houbová, chuť mírná, ale při delším chutnání slabě palčivá.
Výskyt : červenec až říjen většinou ve skupinách v podhorských a horských oblastech pod modříny s nimiž tvoří mykorrhizu. Tato forma se vyskytuje dosti vzácně i když u nás máme na tuto formu 3 lokality, kde ji sbírám a fotím.
Jedlý , velmi chutný jako řízek, výtečný naložený v octě. Nehodí se na sušení.
Hřib hnědý
Boletus badius (Fr.) Fr.
Klobouk 4 - 15 cm v průměru, polokulovitý až téměř plochý,v mládí plstnatý, ve stáří lysý. Barvy kaštanově hnědé, tmavohnědé až černohnědé.
Rourky i póry v mládí světlé, později světle žluté, zelenožluté, nazelenalé až olivově zelené. Po otlačení zelenomodrají.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 1 - 4 cm tlustý, pevný, jemně vláknitý na žlutavém podkladě obvykle hnědočervený.
Dužnina v mládí tvrdá a máslovitá, později ve tření dřevnatí. Barvy bělavé až nažloutlé, na řezu modrající hlavně za vlhka. Vůně příjemná, chuť příjemná.
Výskyt :červen až listopad hojně v jehličnatých i smíšených lesích, vzácně v listnáčích.
Jedlý , chutný, všestranně použitelný
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Xerocomus badius (Fr.) Kuhn.: Gilb.
Další české jméno:
- Suchohřib hnědý
Hřib koloděj
Boletus luridus Schaeff.: Fr.
Klobouk 5 - 20 cm v průměru, v mládí jemně plstnatý, ve stáří lysý, za vlhka jemně lepkavý, barvy světle hnědé se slabým olivovým nádechem.
Rourky žluté až olivově žluté, póry v mládí stejně zbarvené, brzo však oranžové až oranžově červené.
Třeň 5 - 15 cm vysoký, 2 - 4 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, na žlutém podkladě vyniká červenohnědá až žlutočervená síťka z protažených ok.
Dužnina je barvy žluté, bez výrazné vůně a chuti. Po poranění ihned intenzivně modrá jako celá plodnice
Výskyt :červen až říjen vcelku hojně ve všech lesích, ale i v zahradách pod duby, habry, buky, lipami a břízami. Vzácněji jej lze nalézt i pod smrky. Upřednostňuje teplejší oblasti od nížin do podhůří a vápenité půdy. U nás jej nacházím zatím v jediné lokalitě, je to Trutnovský park.
Jedlý , patřící mezi nejoblíbenější modráky. Pozor - za syrova,nebo málo tepelně upravený je slabě jedovatý a působí pak střevní a žaludeční potíže.
Další česká jména:
- Modrák
- Hřib kolář
Hřib kovář
Boletus erythropus Pers.: Fr.
Klobouk průměr 5 - 20 cm polokulovitý, pak vyklenutý až oploštěle polštářovitý, tmavohnědý až černohnědý, sametový, suchý, stářím a pomačkáním šedě černající.
Rourky žlutozelené, pomačkáním zelenající nebo modrající. Póry jsou zpočátku žluté, brzo však krvavě červené, stářím blednoucí do olivova, pomačkáním rychle modrající.
Třeň je 5 - 15 cm dlouhý, 2 -4 cm tlustý v mládí soudkovitý, pak kyjovitý až válcovitý, v dolní polovině vždy nápadně rozšířený. Nahoře a uprostřed je žlutavý, dolů je do olivova, pokrytý drobnými nachovými, nebo karmínově červenými šupinkami. Otlačená místa modrozelenají.
Dužnina je sírově žlutá, na řezu ihned intenzivně modrá, po čase se odbarvuje do světle šedomodra. Chuť nenápadná, vůně příjemná.
Výtrusný prach olivově hnědý.
Výskyt: květen až říjen jehličnaté a listnaté lesy na kyselé půdě, v horách a podhůří častější. Často s brusinkou.
Jedlý - velmi chutný. Je zde však nutná delší tepelná úprava, syrový nebo nedovařený může vyvolat trávící potíže. Není vhodný k sušení.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Boletus luridiformis Rostk.
Hřib královský
Boletus regius Krombh. Klobouk 6 -15 cm v průměru, polokulovitý až polštářovitý. Pokožka je nejprve plstnatá, později lysá a suchem rozpraskává na drobná políčka, často je i skvrnitá. Barvy růžové nebo růžově červené.
Rourky jsou zakončeny zlatožlutými až zelenavě žlutými póry, které otlačením nemodrají.
Třeň 6 - 15 cm vysoký, 2 - 6 cm tlustý, kyjovitý, v horní polovině s jemnou síťkou, barvy chromově žluté.
Dužnina masitá, máslovitá, pevná, ale ve stáří měkká, za čerstva i po usušení žlutá, na řezu barvu nemění. Chuť příjemná, vůně slabá.
Výsky t:květen až září na vápenatých půdách pod listnáči, zejména v bučinách a doubravách. Upřednostňuje teplejší oblasti.
Jedlý , kuchyňsky všestranně upotřebitelný. Doporučujeme jej chránit pro jeho vzácnost.
Hřib Le Galové
Boletus legaliae Pilát
Klobouk 6-14 cm v průměru, barvy v mládí bělavě hnědé, později hnědý až hnědoolivový, okraj a otlačená místa červenají.
Rourky v mládí chromově žluté, později olivově žluté, póry v mládí karmínově červené, ve stáří špinavě oranžové.
Třeň 5-8 cm vysoký, 3-5 cm tlustý, břichatý až kyjovitý, pokrytý od 1/3 nahoru výraznou červenou síťkou. Barvy žluté.
Dužnina světle sírově žlutá, na řezu se rychle barví na zelenomodro, vůně příjemná.
Výskyt : červen až říjen, xerotermní dubo-habrové háje, listnaté lesy na vápenci ale někdy i kyselejší půdy. Upřednostňuje teplejší oblasti.
Jedovatý
Možnost zám ěny: Hřib satan Boletus satanas – jedovatý, Hřib nachový – Boletus rhodoxanthus – jedovatý.
Zajímavosti : Po důkladném tepelném zpracování je neškodný. Někteří odborníci uvádějí Hřib satanovitý Boletus satanoides jako samostatný druh.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
Klobouk 5 - 20 cm v průměru, vyklenutý, masitý, tuhý, jemně plstnatý, hedvábně lesklý, často jamkatý. Barvy bělavé, okrové, našedlé, nakonec žlutohnědavý.
Rourky nejdříve světle, pak živě citrónově žluté, nakonec olivové, pomačkáním modrozelenající zakončené drobnými póry.
Třeň 4 - 12 cm dlouhý, 3 - 8 cm tlustý, dolů hlízovitě či kyjovitě rozšířený, dole kořenovitě protažený a vřetenovitě zúžený. Nahoře je žlutý s jemnou síťkou, dole bledý, ve stáří zahnědlý.
Dužnina bledě žlutá, v klobouku často jen slabě modrající, ve třeni okrově žlutavá. Chuť mírně hořká, vůně nepříjemná, páchne po fenolu.
Výtrusný prach olivový.
Výskyt: červenec až říjen v listnatých a smíšených lesích a parcích, zvláště pod starými buky, duby a lípami, na hrázích rybníků. Upřednostňuje vápencovou půdu a nižší polohy v teplejších oblastech.
Nejedlý , toto foto je z hráze Malopěčiského rybníku při setkání mykologů na Dobrovickém klouzku. Roste jich tam bezpočet.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Boletus amarus Pers.
Další české jméno:
- Hřib hořký
Hřib nachovýtrusný
Porphyrellus pseudoscaber (Secr.) Sing.
Klobouk 5-15 cm v průměru jemně sametový, suchý, barvy šedohnědé až černohnědé, někdy mívá olivový nádech.
Rourky a póry v mládí šedé, později šedohnědé, póry otlačením modrozelenají až černají.
Třeň 5-12 cm vysoký, 1,2-2,5 tlustý, válcovitý, někdy i mírně vřetenovitý, bez síťky, plstnatý, ve stáří olysávající. Barvy dole špinavě bělavé v horní části zbarvený jako klobouk.
Dužnina v mládí pevná a bělavá, později vatovitá, měkká a našedlá. Na řezu červenající a vzácně i někdy modrající nebo zelenající. Vůně v mládí zemitá, později nepříjemně petrolejovitá. Chuť mírná, až mírně palčivá, někdy nepříjemná.
Výskyt : červenec až říjen, v jehličnatých lesích hlavně pod smrky. Někdy jej najdeme i v listnatých lesích pod buky. Dává přednost podhorským a horským oblastem, zejména tam kde je kyselá půda.
Jedlý , podřadné jakosti, starší plodnice nesbírat, jinak v menším množství použitelný do směsi.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Porphyrellus porphyrosporus (Fr.) Gilb
Další české jméno:
- Hříbek nachovýtrusný
Hřib peprný
Chalciporus piperatus (Fries) Bataille Rourky často mírně sbíhavé a stejně jako póry barvy měďově červené až hnědočervené.
Třeň 2 - 7 cm vysoký, 4 - 12 mm tlustý, válcovitý, k bázi ztenčený, lysý, barvy žluté až červenohnědé, na bázi se žlutým podhoubím.
Klobouk 2 - 8 cm v průměru, za vlhka mírně slizký, hladký. Barvy okrově až červenavě hnědé.
Dužnina nažloutlá až špinavě bílá, bez výrazné vůně, ale za to s peprnou chutí.
Výskyt : červen až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách, v jehličnatých lesích od pahorkatin až do horských oblastí. Vzácněji v nížinách a pod listnáči. Na Trutnovsku hojný.
Jedlý , pouze v malém množství jako koření.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Suillus piperatus (Bull.) Kuntze
- Boletus piperatus Fries
Hřib plstnatý
Boletus subtomentosus L. : Fr. Klobouk průměr 3 - 12 cm sklenutý, ve stáří plochý, světle olivově hnědý, rezavě hnědý, nebo žlutoolivový, jemně sametový, suchý, neslizký.
Rourky jsou zlatožluté až chromově žluté, póry velké hranaté zářivě žluté, pomačkáním barvu nemění.
Třeň je dlouhý, štíhlý, válcovitý, dole zahrocený, plný, žlutý, někdy bledě červenohnědě žíhaný.
Dužnina je v klobouku bělavá, máslově měkká. Ve třeni žlutá, vláknitá až tuhá. Na řezu barvu téměř nemění, někdy se zbarví lehce do modra. Chuť je příjemná, vůně jemně houbová.
Výtrusný prach je hnědoolivový.
Výskyt :červen až říjen hojně v jehličnatých i listnatých lesích a hájích na kyselé půdě většinou s brusinkou.
Jedlý - je to výborná houba, doporučuji k vaření, pečení i smažení.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Xerocomus subtomentosus (Fries) Quélet
Další česká jména:
- Suchohřib plstnatý
- Hřib sameťáček
- Poddoubník, Koženáč, Kožešník
Hřib pružný
Aureoboletus gentilis (Quél.) Pouzar. Klobouk 2-7 cm v průměru, polštářovitý, za vlhka slizký, barvy od šedorůžové, přes karmínově červenou do šedohnědé.
Rourky jsou pružné, sbíhavé, barvy zářivě zlatožluté, ve stáří s olivovým nádechem. Póry jsou barvy chromově žluté.
Třeň 2,5-8 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, válcovitý, na bázi občas kořenující, u vrcholu nevýrazně síťkovaný nebo rýhovaný od sbíhajících rourek . Barvy k vrcholu zlatožluté, která směrem k bázi hnědne až hnědočervená.
Dužnina pružná, barvy bělavé, nad rourkami žluté, chuť příjemně nakyslá, vůně slabě ovocná.
Výskyt : červen až říjen v habrových doubravách, dubohabrových hájích, listnatých lesích a vlhkých acidofilních dubinách lesích. Upřednostňuje duby, vápenitou půdu v nížinách a pahorkatinách a teplejší oblasti.
Jedlý
Možnost zám ěny: Hřib sametový - Xerocomus fragilipes – jedlý.
Zajímavosti : Prakticky se vůbec nevyskytuje na kyselém podloží.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Pulveroboletus gentilis (Quél.) Singer
- Xerocomus gentilis(Quél.) Singer
- Pulveroboletus cramesinus (Secr.); Moser
- Aureoboletus cramesinus (Secr.); Watling
Další české jméno:
- Hřib zlatopórý
Hřib přívěstkatý
Boletus appendiculatus (Fries) Seretan Klobouk 7-20 cm v průměru, jemně plstnatý, barvy v mládí plavě hnědé až žlutohnědé, později červenohnědý.
Rourky a póry jsou citrónově žluté až zlatožluté, později hnědožluté a poraněním modrají.
Třeň 5-15 cm vysoký, 1,5-5 cm tlustý, břichatý v mládí, později téměř válcovitý až vřetenovitý. Barvy žluté, s jemnou síťkou, na bázi kuželovitě kořenující a s hnědým nádechem.
Dužnina žlutá, na bázi nahnědlá. V klobouku na řezu slabě modrá. Vůně příjemná, chuť příjemná.
Výskyt: červen až říjen velmi řídce, roste většinou ve skupinách, ve světlých listnatých lesích a hájích, především pod duby, buky a habry. Upřednostňuje teplejší oblasti a vápencové půdy.
Jedlý , chutný.
Další české jméno:
- Hřib panenský
Hřib příživný
Pseudoboletus parasiticus (Bull. : Fr.) Sutara Klobouk 2,5 - 8 cm v průměru, polokulovitý, později plochý, za sucha jemně rozpraskaný, hnědavý, přecházející až do žlutohněda.
Rourky a póry nažloutlé, později citrónově nebo hnědě žluté. Někdy mají až rezavě červený nádech.
Třeň 2 - 7 cm vysoký, 4 - 15 mm tlustý, válcovitý, k bázi se ztenčující, nahnědlý až olivově žlutý, jemně hnědě vločkatý.
Dužnina bělavá až nažloutlá, většinou na řezu nemění barvu.
Výskyt :srpen až listopad parazituje na plodnicích pestřeců. Vyrůstá jich i několik z jednoho pestřece.
Jedlý , pro kuchyň bezvýznamný, protože se vyskytuje vzácně. Měl by být chráněn.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Xerocomus parasiticus (Bull. : Fr.) Quél.
Další české jméno:
- Suchohřib parazitický
Hřib satan
Boletus satanas Lenz. Klobouk 10-20 cm v průměru. Vyjímečně dosahuje průměr i 30 cm. Vyklenutý až polštářovitý, masitý, nepravidelně vrásčitý až hrbolkatý, v mládí jemně plstnatý. Barvy bělavě krémové, stříbřité šedé, místy s hnědoolivovými skvrnami a na okraji i narůžovělý.
Rourky žluté až olivové, póry v mládí žluté, brzy však červené až oranžově červené, otlačením modrající.
Třeň 10-12 cm vysoký, 5-12 cm tlustý, soudkovitý, nebo krátce válcovitý, pokrytý nevýraznou žlutavou až červenavou síťkou. V horní polovině je žlutý, v dolní polovině karmínově červený.
Dužnina je tlustá, v mládí tvrdá, ve stáří měknoucí, bělavá až nažloutlá, na řezu mírně modrá Chuť v mládí nenápadná, vůně v mládí nenápadná, ale ve stáří velmi hnilobná.
Výskyt :červenec až září, dosti vzácně, v teplomilných listnatých lesích, především pod habry, buky a duby. Upřednostňuje vápencový podklad.
Jedovatý hlavně za syrova a pokud není dobře tepelně zpracován. Způsobuje silné žaludeční a střevní potíže. Nelze doporučit ke sběru i když dobře tepelně zpracovaný je neškodný.
Hřib sametový
Boletus fragilipes C. Martin
Klobouk 3-10cm v průměru, vrásčitý, jemně plstnatý, nerozpraskávající. Barvy šedohnědé až černohnědé, okraj výrazně rezavě červený.
Rourky žluté, póry výrazně žluté až žlutozelenavé, na otlačených místech špinavě modrající.
Třeň 4-10 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý, v mládí intenzivně žlutý, později se zbavuje od báze do červena až hnědočervena.
Dužnina v mládí šťavnatá, ve třeni křehká, později vláknitá až tuhá. V klobouku i v dospělosti tvrdá a na řezu se zbarvuje mírně do modra a při zasychání červená. Chuť lahodná, vůně ovocná.
Výskyt: nejdříve se dá nalézti i v červnu, ale hlavní doba je září až listopad. Listnaté i jehličnaté lesy, upřednostňuje dubiny a doubravy. Roste od pahorkatin až do hor.
Jedlý , lidově zvaný sameťáček.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Xerocomus fragilipes Martin ss. Pouzar
- Boletellus pruinatus (Fr. et Hök) Kl. et Gr.
Další české jméno:
- Suchohřib sametový
Hřib smrkový
Boletus edulis Fries
Klobouk průměr 5 - 20 cm, polokulovitý, pak široce vyklenutý. světle až kaštanově hnědý, v mládí čistě bílý, hladký ojíněný, matný, bez žlutavého pasku na okraji. Za vlhka lepkavý, oschlý je lesklý.
Rourky jsou zprvu bílé, pak žlutozelené. Póry jsou stejné barvou jako rourky a otlačením barvu nemění.
Třeň je až 20 cm dlouhý a 1,5 až 7 cm tlustý, v mládí soudkovitý, potom kyjovitý až válcovitý. Ve stáří je zahnědlý zejména v dolní polovině. Ve své horní polovině má nevýraznou, velmi jemnou síťku.
Dužnina je čistě bílá, neměnná, lahodné houbové chuti a příjemné houbové vůně.
Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výskyt :červenec až listopad ve smrčinách, na podzim též v borech, v listnatých i smíšených lesích.
Jedlý - je to naše nejoblíbenější houba vhodná ke každé úpravě. Škoda že je náchylný k červivění.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Boletus edulis f.edulis Vassilk
- Boletus esculentus Pers
- Boletus edulis var. fuligineus
- Tubiporus edulis Schaeff. : Fr.
- Boletus filiae Gillet
- Dictyopus edulis (Fr.) Quél
Další česká jména:
- Hřib obecný
- Hřib pravý
Hřib strakoš
Suillus variegatus (Swartz : Fr.) Kuntze. Klobouk 3-15 cm, v mládí polokulovitý, ve stáří až plochý, na okraji nejdříve podvinutý, potom ostrý, suchý, za vlhka dosti slizký. Barvy žemlově hnědé až nažloutle olivové. V mládí pokrytý hnědou nebo červenohnědou plstí, ve stáří olysávající.
Rourky jsou široce přirostlé až krátce sbíhavé, barvy okrově žluté, přecházející až do olivově zelené. Na řezu okamžitě modrají. Póry o něco tmavší než rourky, po otlačení modrají.
Třeň 3-13 cm vysoký, 2-3,5 cm tlustý, v mládí břichatý, ve stáří až válcovitý, v mládí jemně plstnatý, později hladký. Barvy okrově žluté až světle žluté, na bázi s hnědavým nádechem. Je bez prstenu.
Dužnina je masitá a šťavnatá, nažloutlá až světle oranžová, na řezu slabě modrozelená. Vůně pryskyřičná, chuť nevýrazná.
Výskyt :červenec až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách, hlavně v mladých borových lesích kde je písčitý podklad. Upřednostňuje borovici lesní, kyselou půdu a vlhčí až podmáčená místa . Vzácně jej můžeme nalézt i pod jinými jehličnany.
Jedlý , u nás nazývaný podborovák. Výborný ve směsích pro nakládání.
Další česká jména:
- Klouzek strakoš
- Podborovák
- Kačenka
Hřib žlučník
Boletus felleus Bull. : Fr. Klobouk průměr 6 - 12 cm někdy i větší. Je světle hnědé kožové barvy, sametový polštářovitý, pomačkáním černající.
Rourky jsou vysoké bílé, brzy špinavě narůžovělé až masově růžové. Póry jsou barvy rourek ale stářím a pomačkáním rezavějí.
Třeň je v mládí soudkovitý, později kyjovitý nebo válcovitý. Nahoře nečistě bělavý, dole žlutohnědý, nápadný ostře vyniklou velkookou síťkou.
Dužnina je bělavá, někdy slabě růžovějící velmi hořké chuti, vůně nenápadné.
Výtrusný prach je růžový.
Výskyt: červen až září ve všech lesích, hlavně jehličnatých na kyselém podkladu ve vyšších polohách. Někdy roste i ze ztrouchnivělých pařezů.
Nejedlý , i když si jej někteří upravují na způsob bílé omáčky,nebo pečou se slaninou. Já osobně si jej suším a používám 2 - 3 plátky při nevolnosti,nebo bolesti žaludku.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Tylopilus felleus (Bull.: Fr.) Karst.
Další česká jména:
- Podhřib žlučový
- Hřib hořký
Hřib žlutomasý
Boletus chrysenteron Saint-Amans
Klobouk 3 - 10 cm v průměru, plstnatý, ve stáří lysý a po celém povrchu rozpraskávající. V mezerách prasklin je barvy červené. Jinak je zbarvený v různých odstínech hnědé nebo šedé barvy. Na okraji má často červený nádech.
Rourky a póry jsou široké, hranaté, barvy žlutozelené až olivově šedé. Pomačkáním zelenomodrají. nebo modrají.
Třeň 2,5 - 11 cm vysoký, 0,3 - 1,5 cm tlustý válcovitý, štíhlý, u vrcholu žlutý, směrem k bázi je růžově, vínově až tmavě červený. Po celé délce je jemně vločkatý.
Dužnina je měkká, světle žlutá, v bázi třeně načervenalá. Na řezu slabě modrá a později červená. Chuť je mírná, vůně je slabě houbová.
Výtrusný prach olivově hnědý
Výskyt :červen až listopad hojně většinou ve skupinách v listnatých i jehličnatých lesích na nejrůznějších půdách od nížin do hor.
Jedlý ,mladé plodnice jsou chutné ale nevýhodou je časté napadání plísní a červy. Lidově se mu říká babka.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet
Další česká jména:
- Suchohřib žlutomasý
- Babka
Klouzek bílý
Suillus placidus (Bonorden) Sing.
Klobouk průměr 4 až 12 cm, bílý, později nažloutlý, polštářovitý, slizký. Pokožka je částečně slupitelná.
Rourky jsou žluté, později hnědoolivové, nízké sbíhavé.
Třeň je válcovitý, plný, často pokřivený, na bázi kořenovitě zúžený, červeně nebo fialově vločkatý.
Dužnina je bílá, dole ve třeni nažloutlá, neměnná. Chuť mírná, vůně nenápadná.
Výtrusný prach nahnědlý.
Výskyt :červen až listopad ve všech lesích, hromadně pod limbami nebo borovicí vejmutovkou.
Jedlý ,značně měkký, použití hlavně ve směsi. Pro omezený výskyt by se měl spíše chránit.
Další české jméno:
- Klouzek vejmutovkový
Klouzek obecný
Suillus luteus (Fries) Gray Klobouk 4 - 13 cm v průměru, polokulovitý, široce kuželovitý, později vyklenutý až skoro plochý, slizký a lesklý Barvy čokoládově hnědé až žlutohnědé, stářím vybledávající s velmi snadno slupitelnou. pokožkou.
Rourky jsou široce přirostlé, někdy i mírně sbíhavé. Barvy stejné jako póry světle žluté až zlatožluté.
Velum bělavé, na spodní straně fialové zanechávající na třeni prsten.
Prsten výrazný, blanitý.
Třeň 3 - 11 cm vysoký, 1 - 2,5 cm tlusté, válcovitý, na vrcholu jemně žlutavě nebo hnědavě zrnitý, s drobnou síťkou. Pod prstenem hnědý až fialově hnědý a slizký.
Dužnina bělavá až citrónově žlutá, ve třeni hnědavá, na řezu barvu neměnní.
Výskyt: květen až listopad od nížin do hor ve skupinách nebo jednotlivě pod borovicemi s dvěma jehlicemi ve svazečku. To je borovice lesní, borovice černá, borovice blatka.
Jedlý ,ale při sběru velmi znečištěný.
Další české jméno:
- Klouzek žlutý
Klouzek sličný
Suillus grevillei (Klotzsch) Sing. Klobouk má průměr 4 - 12 cm, citrónově žlutý, zlatožlutý až oranžový, za vlhka pokrytý silnou vrstvou průhledného až žlutého slizu, za such lesklý. Pokožka je slupitelná. Po žlutém blanitém závoji zbývá na třeni žlutohnědý vatovitý prsten.
Rourky jsou žluté, v dospělosti olivově žluté.
Třeň je válcovitý, plný, nad prstenem žlutý pod ním žlutohnědě vláknitý.
Dužnina je žlutá, měkká, na řezu špinavě růžoví. Chuť je lahodná, vůně příjemná.
Výtrusný prach okrově hnědý
Výskyt :červen až listopad v lesích všech typů, hlavně pod modříny nebo v jejich okolí.
Jedlý , všestranně použitelný, velmi chutný, nehodí se k sušení.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Suillus elegans (Fr.) Snell.
- Boletus elegans Schum.
Další české jméno:
- Klouzek modřínový
Klouzek slizký
Suillus viscidus (Fr. & Hoek.) Rauschert.
Klobouk 5 - 12 cm v průměru, slizký, za sucha radiálně vláknitý, obvykle olivově šedý, jindy je to směsice barevných tónů, olivově šedý, červenavě šedý, může být i nahnědlý. Na okraji je ověnčen zbytky bílého vela. Po otlačení tmavne.
Rourky jsou široce přirostlé až sbíhavé, v mládí barvy špinavě bělavé, později šedé až šedohnědé.
Póry mají stejnou barvu, ale jen o něco tmavší. V dospělosti jsou hranaté a dosti velké (přes 1 mm).
Třeň 5 - 10 cm dlouhý, 1 - 2 cm tlustý, válcovitý, někdy až mírně kyjovitý, nad prstenem síťkovaný od sbíhajících rourek, pod prstenem nepravidelně jamkatý. Barvy žlutošedé.
Prsten je utvořen z bělavého vela, které v mládí zakrývá rourky. Později mizí.
Dužnina je masitá a zprvu dosti tvrdá, nejdříve barvy bělavé, později šedé, ve třeni nažloutlá. Na řezu nad rourkami slabě šedomodrající. Vůně slabě ovocná, chuť nenápadná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výskyt: květen až říjen, modřínové hájky nebo smíšené lesy s převahou modřínů, všude dosti rozšířený, až do vysokohorských poloh, ve skupinách v trávě pod modříny.
Jedlý
Možnost zám ěny: Klouzek Bresadolův - Suillus bresadolae – jedlý.
Zajímavosti : Houbaři jej málo sbírají. Pouze staré plodnice jsou měkké a přesto málo chutné. Tvoří mykorhizu s modřínem a začal se v Čechách vyskytovat v 18 století.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Suillus aeruginascens (Secr. ex Opat.)Snell
- Suillus laricinus (Berk.); Kuntze
Klouzek zrnitý
Suillus granulatus (Fries) Kuntze Klobouk 4-10 někdy i 15 cm v průměru, v mládí vyklenutý s podvinutým okrajem, později plochý slizký, ve stáří však již dosti suchý a lesklý. Je jemně žíhaný vrostlými paprsčitými žilkami. Barvy žlutě okrové, nahnědlé, někdy žlutavě až červenavě hnědý, jako by mramorovaný.
Rourky jsou světle žluté nebo světle hnědé, široce připojené až sbíhající. Póry drobné, okrouhlé, velikostí a barvou jako rourky.
Třeň 3-7 cm vysoký, 0,8-2 cm tlustý, válcovitý, bez prstenu, na povrchu červenohnědě tečkovaný, což je zapříčiněno v mládí, kdy u vrcholu třeně vylučuje drobné kapičky.
Dužnina je v mládí pevná a mírná, chuti oříškové, barvy bělavé až nažloutlé. Na řezu barvu nemění.
Výtrusný prach hnědavý.
Výskyt : květen až listopad, dosti hojně ve skupinách ale i jednotlivě pod borovicemi s dvěma jehlicemi ve svazečku. Upřednostňuje vápenité půdy.
Jedlý , velmi chutný ale škoda, že dosti červivý.
Kozák bílý
Leccinum holopus (Rostk.) Klobouk průměr 3-8 cm, bílý, v dospělosti a stáří slabě šedozelený, nebo naokrovělý plstnatý, hladký. Pomačkáním žloutne. Pokožka je částečně slupitelná.
Rourky jsou bílé, později s nádechem šedo nebo měděnkově zeleným, dolů vyklenuté.
Třeň je válcovitý, dlouhý, tuhý, plný, nahoře i na bázi zúžený, bílý, pokrytý nazelenalými nebo bledě hnědavými šupinkami.. Otlačením zelená.
Dužnina je bílá někdy nazelenalá, v dolní části třeně zelenomodrá. Chuť je mírná nebo slabě nakyslá, vůně nenápadná..
Výskyt: červenec až říjen, ve vlhkých lesích a rašeliništích, zejména horských, výhradně pod břízami - hlavně břízou plstnatou a trpasličí.
Jedlý , výtečný, v kuchyni všestranně použitelný.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Leccinum scabrum (Bull. ex Fr.) S. F. Gray var. niveum Fr.
Kozák dubový
Leccinum crocipodium (Letell.) Watling Klobouk 4-20 cm v průměru, v mládí vyklenutý, ve stáří plochý. V dospělosti povrch klobouku políčkovitě rozpraskává. V mládí je barvy světle olivově žluté, později je žlutohnědý až hnědý.
Rourky i póry jsou barvy okrově žluté až šedožluté, poraněním fialově hnědnou.
Třeň 5-20 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, nejdříve břichatý, později kyjovitý až válcovitý. U vrcholu je rýhovaný až žebrovaný barvy světle citrónově žluté, ve stáří až bělavé, s jemnými šupinkami, po poranění červenohnědnoucí.
Dužnina pevná, světle citrónově žlutá až bělavá. Na řezu se zbarvuje vínově až černě.
Výtrusný prach olivově okrový.
Výskyt :červen až září, dosti vzácně, jednotlivě ale i ve skupinách v listnatých lesích po duby, buky a habry. Upřednostňuje teplejší polohy.
Jedlý , je to jediný druh kozáka u nás jež má žluté zbarvení.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Leccinum luteoporum (Bouchinot et Barbier) Šutara
- Leccinum nigrescens (Richon et Roze) Sing.
Další české jméno:
- Kozák žlutopórý
Kozák březový
Leccinum scabrum (Bull. ex Fr.) S. F. Gray Klobouk má v průměru 5 - 15 cm, je světle šedohnědý, tmavohnědý, až černohnědý, polokulovitý, polštářovitě vyklenutý, slabě vrásčitý, suchý matný, za vlhka lepkavý. V mládí pevný, později měknoucí.
Rourky jsou u třeně vykrojené, až 2,5 cm dlouhé, v mládí bělavé, někdy s modravým či zelenavým nádechem, později šedohnědé a dolů vyklenuté.
Třeň 8 - 20 cm dlouhý, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý, směrem nahoru zúžený, bělavý až našedlý, po celé délce pokrytý odstávajícími šedavými nebo šedočernavě zbarvenými šupinkami.
Dužnina je bělavá, na řezu barvu nemění, v mládí pevná, ve stáří v klobouku měkká, ve třeni dřevnatá, vláknitá. Vůni má příjemně houbovou, chuť mírnou, nevýraznou.
Výtrusný prach je hnědý.
Výskyt :červen až listopad, v lesích, hájích, výhradně pod břízami, zejména břízou bělokorou nebo pýřitou.
Jedlý , chutný, kuchyňsky všestranně použitelný, starší měkké plodnice se nehodí na sušení.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Boletus scaber Bull. : Fr.
Kozák habrový
Leccinum carpini Klobouk 5-15 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později mírně kuželovitý, ve stáří bochníkovitý, jamkatě svraskalý, hrbolkatý, tuhý, okraj ostrý. Pokožka ve stáří často políčkovitě rozpraskává. Barvy v mládí šedohnědé, kaštanové až černohnědé.
Rourky u třeně volné, barvy bílé, žlutavé až šedohnědé se zeleným nádechem. Póry jsou okrouhlé.
Třeň 6-12 cm vysoký, 1,5-2,5 cm tlustý, válcovitý, na povrchu hrubě síťovitě žebernatý, v mládí hřibovitě břichatý. Barvy bílé s tmavými šupinkami a zrnéčky.
Dužnina je pevná, bělavá, na řezu postupně růžoví, šedne až černá. Vůně příjemná, i když málo výrazná, chuť výtečná.
Výskyt : červem až září pod habry někdy i pod lískami, upřednostňuje teplejší polohy.
Jedlý , chutnější než KOZÁK B ŘEZOVÝ Leccinum scabrum protože nemá tak dřevnatou nohu a rozměklý klobouk. Velmi málo červivý.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Leccinum pseudoscabra (Kallenb.) Sutara
- Leccinum rugosum (Fr.) Pil.
Kozák kapucínek
Leccinum melaneum (Smoth.) Pilat & Dermek Klobouk 5 - 8 cm průměr, v mládí kuželovitý, později nízce sklenutý, plstnatý, tmavohnědý, hnědočerný až skoro černý.
Rourky v mládí bělavé, později špinavě krémové, ve stáří až nahnědlé, neměnné. Stejně tak i póry.
Třeň 7 - 15 cm dlouhý, 2 - 4 cm silný, válcovitý, bílý až světle krémový, pokrytý odstávajícími drobnými hnědočernými až sazově černými šupinkami.
Dužnina bílá, na řezu barvu nemění, chuť i vůně příjemná.
Výskyt :červenec až říjen jednotlivě nebo v malých skupinkách na vlhčích místech pod břízami.
Jedlý , velmi chutný, v kuchyni všestranně využitelný
Kozák šedozelený
Leccinum thalassinum Pilat & Dermek Klobouk má v průměru 6 - 10 cm, zprvu kuželovitý, později tupě kuželovitý až klenutý. Šedý až šedozelený, plstnatý, hladký, suchý matný za vlhka troch lepkavý. Na zasychajících plodnicích pokožka tmavne a mění se na hnědou až hnědošedou.
Rourky jsou 1 - 2,5 cm dlouhé, u třeně volné, bělavé, nebo s jemným krémovým odstínem.
Otlačením hnědnou.
Třeň je 8 - 15 cm dlouhý, 1,5 - 3 cm tlustý, válcovitý, často prohnutý, bílý posetý hustými šedozelenými šupinkami, která na starých plodnicích hnědnou až černají. Povrch je v dolní polovině zelený. Poraněná místa se zbarvují vždy na zeleno.
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku růžová, na bázi třeně zelená. Chuť mírná nevýrazná, vůně příjemná houbová.
Výtrusný prach je hnědý, až olivově hnědý.
Výskyt :červen až říjen pod břízou bradavčitou v lesích a hájích.
Jedlý , chutný, v kuchyni všestranně použitelný. Starší plodnice se nehodí k sušení.
Křemenáč březový
Leccinum testaceoscabrum (Secr.) Sing. Klobouk je 4 - 20 cm v průměru, polokulovitý, později polštářovitý až rozprostřený, masitý. Pokožka v mládí přesahuje přes okraj klobouku jako tenká blanitá obruba. Barvy je oranžové až oranžově hnědé, červené až cihlově červené, suchý, jemně plstnatý.
Rourky jsou v mládí šedobílé, později šedohnědé až černošedé u třeně odsedlé.
Třeň je 8 - 22 cm dlouhý, 2 - 7 cm tlustý, dole často poněkud ztlustlý, ztuha masitý, bílý nebo našedlý, hustě černými až hnědočernými šupinkami.
Dužnina bílá, až růžová, pevná, na řezu špinavě růžově fialovějící, v bázi třeně většinou modrozelenající, posléze šednoucí. Vůně nenápadná, chuť příjemná.
Výtrusný prach hnědý.
Výskyt :červen až říjen pod břízami s nimiž tvoří mykorizu, v čistých březových porostech tak ve smíšených lesích na kyselé půdě od nížin do hor.
Jedlý ,chutný, v kuchyni všestranně upotřebitelný, ale vařením a sušením černá. Pozor starší třeně jsou tuhé a hodí se pouze na sušení. Velmi málo napadaný larvami hmyzu.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Leccinum aurantiacum (Bull. ex Fr.) S. F. Gray
- Leccinum aurantiacum var. versipelle (Fr. & Hoek) Snell.
- Krombholzia rufescens sensu Konrad,
Křemenáč hnědý
Leccinum decipiens (Sing) Pil. Et Derm. Klobouk 5-20 cm v průměru, hladký, v mládí polokulovitý, později polštářovitý. Barvy okrové až kožově hnědé bez červeného nádechu.
Rourky bělavé až světle šedookrové. Póry stejné barvy jako rourky.
Třeň 8-25 cm vysoký, 1- 6 cm tlustý, v mládí břichatý, později válcovitý, barvy bílé až bělavé, na bázi intenzivně zelenomodrý. Pokrytý je v mládí světlehnědými a ve stáří tmavě hnědými šupinkami.
Dužnina barvy bílé až bělavé, v klobouku na řezu nejdříve růžoví, posléze fialoví, ale v horní části třeně hned fialoví. V bázi třeně žlutohnědá a nad ní zelenomodrá.
Výskyt : červenec až říjen. Upřednostňuje topol bílý, někdy jej však najdeme i pod osikou.
Jedlý
Možnost zám ěny: Kozák topolový f. robustná - Leccinum durisculium f. robustum
Zajímavosti : Je to vcelku vzácná houba.
Další české jméno:
- Kozák hnědý
Křemenáč osikový
Leccinum rufum (Schaeff.) Kreisel Klobouk 4 - 15 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později polštářovitě vyklenutý a poduškovitý, nakonec téměř plochý, dosti dlouho s pokožkou přesahující okraj. Tlustomasý, jemně plstnatý, živě červenooranžový, hnědočervený, někdy i tmavě červený, vybledající.
Rourky v mládí bělavé až 3 cm dlouhé, pak našedlá s olivovým nebo našedlým odstínem.
Třeň 6 - 20 cm vysoký, 1,5 - 5 cm tlustý, téměř válcovitý, dole často širší, tuhý, v dospělosti nahoře ztenčený, plný, na bělavém podkladě pokrytý v mládí bělavými později nahnědlými až červenohnědými šupinkami, často síťovitě sestavenými.
Dužnina v mládí tvrdá, ale šťavnatá, na řezu zprvu šedofialovějící, pak s červenými nebo hnědavějícími odstíny, pouze ve spodní části třeně zelenomodrající. Po zaschnutí černá.
Ve stáří klobouk měkne a třeň dřevnatí. Vůně nenápadná, chuť příjemná.
Výtrusný prach hnědý.
Výskyt :červen až listopad pod osikami někdy i pod topoly.
Jedlý , v mládí lahodný, v kuchyni všestranně použitelný, vhodný i k nakládání do octa a sušení.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Leccinum aurantiacum (Bull.) Gray s. auct.
- Leccinum versipellis Heiderotkappe
Křemenáč smrkový
Leccinum piceinum Pilát et Dermek
Klobouk 3 -9 cm v průměru, hnědorezavě nebo oranžovorezavě zbarvený podobně jako staré opadané jehličí nebo ryzec ryšavý.
Rourky a póry v mládí bílé, pak našedlá, póry až šedohnědé.
Třeň 8 - 13 cm vysoký, 1,2 - 2,5 cm tlustý, téměř válcovitý, pouze na bázi mírně ztlustlý, nahoře pokrytý bílými šupinkami, v dolní části mají šupinky barvu hnědočervenou až černohnědou. Na bázi otlačením zelená.
Dužnina bílá, na řezu modrošednoucí až slabě červenající, zejména u vrcholu třeně.
Výskyt :červenec až listopad pod smrky. V některých oblastech vzácně v jiných častější.
Jedlý ,velmi špatně se hledá z důvodu zbarvení.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Leccinum aurantiacum var. vulpinum
Další české jméno:
- Křemenáč jehličnatý
Podloubník siný
Gyrodon lividus (Bull. ex Fr.) Sacc
Klobouk 4-20 cm v průměru, v mládí vzklenutý, později plochý, tenký, ve stáří silně zvlněný, na okraji silně podvinutý, za vlhka lepkavý. Barvy v mládí světle slámově žluté, později okrový, rezavě hnědý až červenavě hnědý.
Rourky zřetelně sbíhají na třeň, úzké, stejné barvy s póry, sytě citrónově žluté, později zlatožluté, ve stáří hnědoolivové, pomačkáním se ihned zbarvují černomodře.
Třeň 3-10 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, štíhlý, válcovitý, dole zašpičatělý, barvy stejné jako klobouk, ale mívá červenohnědé skvrny.
Dužnina bělavá až žlutavá, ve třeni až hnědavá, na řezu modře až zelenomodře se zbarvující, nápadně měkká, vůně bezvýrazná, chuť nakyslá.
Výskyt : červenec až říjen na vlhkých místech jen pod olší, upřednostňuje nížiny, někdy tvoří i čarodějné kruhy.
Jedlý , ale pro příliš měkkou dužninu se ke sběru nehodí.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Uloporus lividus (Bull. ex Fr.) Quél.
Šiškovec černý
Strobilomyces floccopus (Vahl. ex Fr.) P. Karst Klobouk 5 - 14 cm v průměru, v mládí polokulovitý, ve stáří vyklenutý až rozložený, s přitisklými tlustými až odstávajícími plstnatými šupinami, barvy hnědošedé, černohnědé až černé. Pokožka v trhlinách mezi šupinami je bělavá. Okraj klobouku v mládí spojuje s třeněm silný blanitý závoj jehož zbytky zůstávají na okraji i dospělého klobouku.
Rourky dlouhé, na řezu se barví špinavě načervenale, jejich ústí jsou v mládí drobná, našedlá, ve stáří dosti široká, hranatá, hnědnoucí a otlačením červenající.
Prsten je pomíjivý.
Třeň 7 - 20 cm dlouhý, 1,5 - 3 cm tlustý, válcovitý, velmi tvrdý, pod prstenem z větší části pokrytý šupinami, barvy jako klobouk.
Dužnina masitá, dosti suchá, vatovitá, pružná, ve třeni skoro dřevnatá, bělavá, na řezu ihned světle červenající, vzápětí červenohnědnoucí až černající, vůně nevýrazně zemitá, chuť v mládí mírná, ve stáří nepříjemná.
Výtrusný prach černohnědý.
Výskyt : červenec až říjen, staré smrkové a jedlové lesy, řidčeji smíšené a listnaté lesy pod buky, na neutrálních a kyselých půdách od nížin do hor.
Jedlý , chutě nevalné, mladé klobouky můžeme přidávat do směsi. Starší plodnice pro nevalnou chuť nedoporučuji konzumovat.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Strobilomyces strobilaceus (Scop.: Fr.) Berk.
Další česká jména:
- Hřib šiškovitý
- Šiškovec šiškovitý
Slizákovité Mají slizké velum a rostou převážně pod jehličnany.Tmavovýtrusné rody tvoří přechod mezi lupenatými houbami a klouzkem s jemnými až hrubými póry a světlými výtrusy.I přes měkkou dužninu a slizký povrch jsou klouzky jedlé a často chutné houby.
Slizák lepkavý
Gomphidius rutilus (Schaeff.); Lundell & Nannf. Plodnice při zasychání dostává růžový nádech.
Klobouk 3-10 cm v průměru, v mládí kuželovitý s hrbolem na středu, později rozložený, za vlhka slabě lepkavý. Barvy je žlutohnědé až oranžově hnědé, někdy bývá i s fialovým nádechem.
Lupeny dosti řídké, na třeň sbíhavé, barvy žlutooranžové až purpurově hnědé.
Prsten umístěný v horní části, barvy nafoalovělé, brzy však mizející.
Třeň 5-8 cm vysoký, 1-1,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztenčený, barvu mající téměř jako klobouk.
Dužnina barvy světle až oranžově žlutá.
Výskyt : červen až říjen, pod borovicemi se 2 jehlicemi ve svazečku.
Jedlý
Možnost zám ěny: Slizák lepkavý červený - Chroogomphus rutilus f. testaceus – jedlý.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Chroogomphus rutilus (Schaeff.) Miller
- Gomphidius viscidus L. ex Fr.
Slizák mazlavý
Gomphidius glutinosus (Schaeff. ex Fr.) Fr. Klobouk 5 - 12 cm v průměru, v mládí tupě kuželovitý nebo polokulovitý, později vyklenutý až téměř nálevkovitý, tlustomasý. Za vlhka velmi slizký. Barvy šedohnědé nebo čokoládově hnědé, často má fialový nádech.
Lupeny řídké, sbíhavé barvy bělavé v mládí zakryté bělavým, slizovitým velem, ve stáří černající.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý, válcovitý, pod lupeny mírně zaškrcený, slizký, u vrcholu bělavý, na bázi výrazně žlutý. Po velu zůstává na třeni malý prsten.
Dužnina tlustá, měkká ale vcelku pevná,bílá až našedlá, ve třeni citrónově žlutá, na řezu barvu nemění. Vůně nápadná, chuť příjemná
Výskyt : červenec až listopad, většinou ve skupinách v jehličnatých lesích, hlavně pod smrky a borovicemi na prosvětlených místech.
Jedlý , velmi chutný, sliz se lehce odstraní. Velmi chutný naložený v octě. Doporučuji ke sběru.
Slizák švýcarský
Gomphidius helevticus Sing. Klobouk 4 - 8 cm v průměru, polokulovitý až vmáčklý, bez nápadnějšího hrbolku, v mládí má okraj podvinutý. Povrch vláknitě plstnatý až jemně šupinkatý, matný, barvy oranžově hnědé až načervenale okrové, někdy i s růžově fialovým odstínem na okraji.
Lupeny řídké, sbíhající na třeň, barvy podobné klobouku, ve stáří až černohnědé.
Třeň 5 - 8 cm dlouhý, 0,5 - 1,5 cm tlustý, vláknitý, barvy klobouku, na bázi často žlutý.
Dužnina světle oranžová, ve třeni žlutá až oranžově žlutá, vařením získává barvu krásně fialovou. Chuť i vůně jsou nevýrazné.
Výtrusný prach černohnědý.
Výskyt : červenec až listopad jehličnaté lesy hlavně pod smrky, vejmutovkami a limbami.
Jedlý , v kuchyni všestranně použitelný, nejraději jej mám naložený v octě. Je to přímo delikátní příloha k jídlům.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Chroogomphus helevticus (Sing.) Moser
Holubinkovité Tato čeleď obsahuje dva rody - Ryzec a Holubinka. Druhy obou rodů mají drobivou dužninu. Holubinky jsou často výrazněji zbarveny a většinou mají téměř všechny lupeny dosahující až ke třeni,
zatímco ryzce mají obvykle vyvinuty lupeny a lupénky (mají proměnlivou délku) a roní mléko. Některé jsou jedlé.
Holubinka černající
Russula nigricans (Bull. ex Mérat) Fr. Klobouk 5 - 20 cm v průměru, nízce vyklenutý, později široce nálevkovitý, uprostřed pupkovitě vmáčklý, okraj dlouho ztenčený a podvinutý. Barvy v mládí bílé až bělavé, později šedohnědý a závěrem černohnědý. Pokožka za vlhka mírně slizká, za sucha oschlá matná do 1/3 slupitelná.
Lupeny 0,1-0,2 cm od sebe vzdálené, 0,6-1,5 cm vysoké velmi tlusté, prořídlé, přirostlé až krátce sbíhavé, u třeně vykrojené křehké. Mezi dlouhými lupeny se téměř pravidelně střídají kratší lupénky. Barvy bledé až bledě smetanové, později pleťově narůžovělé. Poraněním červenají, posléze šednou, pak hnědnou a závěrem černají. U starších plodnice jsou hlavně na ostří černě zbarvené.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 1,5 - 4 cm tlustý, válcovitý, velmi tvrdý, v mládí plný, posléze komůrkatý, hladký, bílý, později šedohnědý. Poraněním mění barvy jako klobouk.
Dužnina barvy bílé, tuhá, vůně zemitá, někdy až ovocná, chuť mírná, někdy v lupenech slabě ostrá až ředkvová. Poraněním rychle růžoví až krvavě červená, posléze šedne až černá. Roztokem zelené skalice nejdříve zrůžoví a pak zelená
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou oválné, 7-9 x 6-8 µm velké.
Výskyt : červenec až listopad listnaté i jehličnaté lesy, dubohabrové háje, obvykle ve skupinách. Upřednostňuje dubohabrové lesy, nevápenaté půdy.
Zajímavosti : Velmi dobře určitelná podle černání a tlustých řídkých lupenů. Vhodná k pečení v troubě i k nakládání do octa. V některých krajích je známá pod jmény Vrzavka nebo Podzemka. Parasituje na ní Rovetka pýchavkovitá - Asterophora lycoperdoides.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Russula nigricans (Bull. ex Mérat) Fr.
Holubinka dívčí
Russula puellaris Fr.
Klobouk 3-5cm v průměru, v mládí polokulovitý, záhy však rozprostřený a prohloubený, málo masitý a křehký, s tenkým, blanitým a daleko rýhovaným okrajem. Barvy purpurové, špinavě červené, masově hnědé nebo i nazelenalé. Pokožka je za vlhka slizká a lze ji do poloviny sloupnout.
Lupeny jsou křehké, břichaté, bílé, později bledě žluté.
Třeň 3-6,5 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, křehký, dole kyjovitě zduřelý, záhy komůrkatý nebo dutý, barvy bílé od báze se zbarvující do okrova.
Výtrusný prach ledě krémový nebo krémový.
Dužnina pod pokožkou klobouku bílá, náchylná k rezavění, chuť mírná, vůně skoro neznatelná.
Výskyt : červen až říjen, jehličnaté, smíšené i listnaté lesy ve velkém množství.
Jedlá , málo vydatná a velmi špatně se přepravuje. Škoda, že je tak křehká.
Holubinka hlínožlutá
Russula ochroleuca (Pers. ex Secr.) Fr. Klobouk 4 - 10 cm průměr, v mládí polokulovitý, později plochý až mírně prohloubený nebo zprohýbaný, na okraji hladký, nanejvýš ve stáří slabě rýhovaný, dosti masitý, pokožka asi do poloviny slupitelná, za vlhka lepkavá, většinou žlutookrová, někdy se zlatožlutým, oranžovým, hnědavým až olivovým nádechem.
Lupeny v mládí husté, ve stáří řídké, křehké, často slzící, bělavé, světle smetanové až šedě nažloutlé.
Třeň 4 - 8 cm vysoký, 1,5 - 2,5 cm tlustý, válcovitý až úzce kyjovitý, v mládí plný a pevný, ve stáří houbovitě vycpaný, bělavý až šedě žlutavý, na spodní části s hnědookrovýmí tóny.
Dužnina tvrdá, pevná, bělavá, později našedlá, s nenápadnou vůní a mírně palčivou chutí.
Výtrusný prach bělavý.
Výskyt :červenec až listopad hojně ve smrčinách a borech, někdy i pod listnáči, zejména v podhorském a horském pásmu.
Jedlá v menším množství do směsí nebo nakládaná v octě.
Holubinka hořkomandlová
Russula laurocerasi Melzer Klobouk 5 - 8 cm v průměru, polokulovitý, uprostřed zploštělý, ve stáří rozložený a mělce vmáčklý. Okraj silně podehnutý, průsvitný, zrnitě brázditý. Pokožka okrově žlutá někdy hnědě skvrnitá hlavně u středu klobouku až do 1/2 slupitelná, za vlhka lepkavá, průsvitná, za sucha lesklá.
Lupeny nejdříve husté, později prořídlé k okraji klobouku zahrocené, k třeni připojené, vidlené a žilkovaně spojované, úzké, vláčné, nepříliš křehké. Barvy bělavé, později bledě smetanové, stářím rezavějící. Na ostří později hnědnoucí.
Třeň 6 - 10 cm dlouhý, 1,5 - 2 cm tlustý, válcovitý, tvrdý, později houbovitě změklý a sklípkatý. Nahoře poprášený a jemně rýhovaný, od spodu hnědnoucí.
Dužnina bílá, v dolní části třeně rezavějící až hnědnoucí. Vůně silná po hořkých mandlích, chuť velmi palčivá.
Výtrusný prach světle smetanový.
Výskyt : červenec až říjen, listnaté lesy, zvláště dubiny a habřiny nebo tyto smíšené porosty.
Nejedlá
Další české jméno:
- Holubinka bobkotřešňová
Holubinka chromová
Russula claroflava Grove Klobouk průměr 5 - 10 cm, v mládí polokulovitý a s podvinutým okrajem, v dospělosti až vmáčklý, masitý, tvrdý a pevný, pokožka silná, za vlhka velmi slizká a lesklá, za sucha matná, jednobarevná, chromově žlutá nebo oranžově žlutá, asi do poloviny slupitelná.
Lupeny dosti husté, často vidlené, křehké, v mládí bělavé, v dospělosti máslově žluté, ve stáří šednoucí.
Třeň 4 - 9 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý, plný, pevný, v dospělosti houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, na vrcholu ojíněný, nížeji lysý, bělavý (bez fialových či červených tónů), ve stáří šednoucí.
Dužnina dosti tlustá, tvrdá, pevná, bělavá, po rozkrojení a ve stáří se zbarvuje šedě až šedočerně, většinou s nasládlou vůní, chuť je v mládí natrpklá, později mírná, nasládlá.
Výtrusný prach bělavý.
Výskyt :červenec až říjen ve vlhkých březových lesích, ale i v lesích smíšených s vtroušenou břízou. Dává přednost kyselým půdám a chladnějším polohám.
Jedlá a chutná, vhodná zejména k úpravě za čerstva. Mladé plodnice jsou dobré i v octě.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Russula flava (Romell) Romell
Holubinka jahodová
Russula paludosa Britz. Klobouk průměr 5 - 15 cm, zprvu polokulovitý, později vyklenutý, plochý, vmáčklý, šípkově nebo jahodově červený, vybledající, hladký, lepkavý.
Lupeny jsou husté, bílé, pak máslové.
Třeň je válcovitý, nebo nepatrně kyjovitý, bílý, zčásti často načervenalý, brzy uvnitř vatovitě vycpaný.
Dužnina je bílá, neměnná, chuť má mírnou, jen v mládí nepatrně štiplavou, vůni nevýraznou.
Výtrusný prach je světle okrový.
Výskyt :červenec až září ve vlhkých jehličnatých lesích, v mechu, borůvčí, vřesu a na rašeliništích.
Jedlá
Holubinka jízlivá
Russula sardonia Fr. em. Rom. Klobouk 5-10 cm v průměru, plochý, na středu vmáčklý a vyhrblý, tvrdý, nerýhovaný, matný, jen na kraji slupitelný. Barvy špinavě červené až fialové, purpurové nebo tmavě hnědé, někdy s olivovým odstínem. Na středu je nejtmavější. Často vybledající.
Lupeny husté, nízké, připojené až krátce sbíhavé, barvy nažloutlé, později máslově žluté a na ostří slzící.
Třeň 3-8 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, plný, kalně nachový, červený s fialovým nádechem, ojíněný, po otlačení a ve stáří rezavě nažloutlý.
Dužnina tvrdá, bílá, po poranění žloutnoucí, vůně ovocná jako rybízový kompot nebo jako strakoš.
Chuť ihned krutě palčivá.
Výtrusný prach okrový.
Výskyt : srpen až říjen, jednotlivě nebo ve skupinách pod borovicemi na vlhčích, kyselých, písčitých půdách.
Nejedlá a na jazyku při ochutnání velmi nepříjemná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Russula drymeia Cooke
Holubinka kolčaví
Russula mustelina Fr. Klobouk v průměru 5 - 15 cm, v mládí polokulovitý, slizký, později sklenutý až plochý, uprostřed mírně vmáčklý, někdy jemně vrásčitý, nerýhovaný, suchý a matný, připomínající klobouk hřibu smrkového. Barvy je žlutohnědé až okrově nebo rezavě hnědé.
Lupeny krátce připojené, husté a u třeně vykrojené. Barvy bílé až smetanově žluté, na ostří v mládí s drobnými kapkami často hnědě skvrnité.
Třeň 3 - 11 cm vysoký, 1,5 - 4,5 cm tlustý, válcovitý nebo slabě hlízovitě ztlustlý, vrásčitý, pevný a zavalitý. Barvy bílé až nahnědlé, od báze rezavějící.
Dužnina dosti tuhá a tvrdá, bílá, na řezu často rezavějící, ve stáří poněkud hnědnoucí. Vůně nevýrazná, pouze po delší době sebrání páchne rybinou, chuť oříšková.
Výtrusný prach světle smetanový.
Výskyt :srpen až říjen, většinou v podhorských a horských polohách na kyselé půdě jednotlivě nebo ve skupinách v jehličnatých smrkových lesích.
Jedlá ,velmi chutná houba , nalezneme ji i v suším období a velmi málo je napadána červi.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Russula elephantina Fr. sensu Sing
Další české jméno:
- Holubinka hříbková
Holubinka krvavá
Russula sanguinea (Bull.) Fr. Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí sklenutý, později plochý, ve středu často prohloubený, masitý, tvrdý,
matný, trochu drsný, barvy ke středu růžové nebo karmínově červené, k okraji vybledávající až do běla. Okraj
je ostrý, nerýhovaný, pokožka neslupitelná.
Lupeny husté prostřídané lupínky, nízké, na třeň sbíhavé, barvy zprvu bílé, později slámové.
Třeň 5-8 cm dlouhý, 1,5-2,5 cm tlustý, válcovitý, plný, barvy bílé, místy červeně skvrnitý.
Dužnina tuhá, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá, chuť dlouho palčivá, vůně nenápadná.
Výtrusný prach smetanově žlutý.
Výskyt : červen až říjen, hojně, vlhké borovicové lesy, kde upřednostňuje příkopy u silnic.
Nejedlá z důvodu silné palčivosti.
Holubinka lesklá
Russula nitida (Pers.:Fr.) Fr. Klobouk 2-6 cm v průměru, polokulovitý, brzy plochý, okraj rýhovaný, barvy různých odstínů červené, přecházející do fialová, kalně zelenavě skvrnitý, někdy růžový, vybledající.Pokožka do poloviny slupitelná, suchý je matně lesklý.
Lupeny nažloutlé, později smetanově suché, křehké.
Třeň 4 - 7 cm vysoký, 2 - 3 cm tlustý, válcovitý, někdy kyjovitý, bílý, většinou s nafialově růžovým nádechem. Dosti lesklý, zasycháním okrově hnědnoucí.
Dužnina bílá, velmi křehká, slabě ovocné až nenápadné vůně, sladké chuti.
Výtrusný prach sytě okrový.
Výskyt: červenec až září pod břízami ve vlhké trávě a mechu, rašelině, upřednostňuje kyselé půdy.
Jedlá , pro křehkost se špatně transportuje
Holubinka Lundellova
Russula lundellii Singer. Klobouk 6-15 cm v průměru, plochý, na středu nálevkovitě vmáčklý, pružný, měkký, mírně masitý, okraj zaoblený, hladký. Barvy živě růžové, řidčeji cihlově nebo sytě červené. Na středu vybledává do chromově nebo oranžově žluté. Pokožka je za vlhka lesklá, za sucha matná a do 1/3 slupitelná.
Lupeny jsou husté, tenké, značně křehké, barvy nejdříve bělavé, pak máslově žluté a později sytě okrové.
Třeň 5-12 cm dlouhý, 2-3 cm tlustý, válcovitý, tvrdý, plný, lysý a jemně vrásčitý. Barvu má bílou, ve stáří našedlý.
Dužnina pevná, ve stáří vláčná, bílá ve třeni někdy nažloutlá nebo rezavějící, chuť mírně až středně palčivá, nahořklá, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach žloutkově žlutý.
Výskyt : září, říjen výhradně pod břízami a upřednostňuje vlhké a kyselé půdy.
Nejedlá , a i když je vzácná, na Trutnovsku se vyskytuje hojně.
Holubinka mandlová
Russula vesca Fr. Klobouk 5-12 cm v průměru, plochý, uprostřed vmáčklý, s hladkým ve stáří krátce rýhovaným okrajem. Střed je jemně vrásčitý a pokožka klobouku je asi 0,1 cm odsazena od okraje. Barvu má rozmytě masovou, masově růžovou až masově hnědou.
Lupeny krátce sbíhavé, husté, často vidlené, bílé, později světle smetanové, po poranění rezavějící.
Třeň 3-7 cm vysoký, 1,5-3 cm tlustý, válcovitý, směrem k bázi se zužuje. Barvy bílé ve stáří a po poranění rezavějící.
Dužnina bílá, na řezu rezavějící, vůně nevýrazná, chuť oříšková.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt : květen až říjen, hojně ve skupinách ale i jednotlivě v xerotermních dubo-habrových hájích, kyselých doubravách, kyselých květnatých bučinách, v modřínových hajkách, nebo ve smíšených lesích s převahou modřínů a prosvětlených listnatých lesích, hlavně pod duby a habry. Vzácněji ji můžeme najít i v druhotných jehličnatých lesích. Upřednostňuje vápenaté půdy. Najdeme ji však i na nevápenatých půdách.
Jedlá
Zajímavosti : dobře poznatelná houba podle kalně masového červeného zbarvení a na bázi ztenčeného třeně u nás dosti se vyskytující. Výborná upražená na škvarky v oleji. Je chutná ve všech úpravách a hlavně též s vejci
Holubinka namodralá
Russula cyanoxantha (Schaeff. Ex Secr.) Fr. Klobouk v průměru 5 - 12 cm, v mládí polokulovitý, po té plochý, uprostřed vmáčklý, masitý, pevný, pružný, za vlhka lepkavý, na okraji hladký. Barvy se často navzájem prolínají, od růžové až po načernalé barvy. Uprostřed ale většinou vybledá do okrova.
Lupeny nízké, připojené až krátce sbíhavé, pružné, na omak jako mastné (špekovité), bílé až světle krémové. Na obou stranách zúžené.
Třeň 5 - 12 cm vysoký, 1,5 - 3 cm tlustý, válcovitý, v mládí pevný, pak vatově vycpaný, vrásčitý, bílý nebo s nafialovělým nádechem. Občas též kyjovitý.
Dužnina tvrdá, šťavnatá, mírné chuti, někdy téměř oříškové, bez výrazné vůně.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt: červen až říjen, velmi hojně samostatně nebo ve skupinách, pod listnáči, zejména v doubravách. a bučinách, někdy i pod jehličnany. Upřednostňuje teplejší polohy a vápencový i křemičitý podklad.
Jedlá ,jedna z nejchutnějších holubinek, mladé plodnice jsou výborné v octě, starší pak do polévek, omáček a nádivek.
Holubinka odbarvená
Russula decolorans Fr. Klobouk 6 - 12 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později rovný a vmáčklý. Barvy meruňkově žluté na středu vyblédající. Jinak je holý, matný a pokožku má do poloviny slupitelnou.
Lupeny v mládí bíle později krémové a na ostří šedé.
Třeň válcovitý, silný, zprvu bílý později zašedlý a vrásčitý.
Dužnina křehká, bílá a na řezu a poškozených místech šedne, chuti mírné, vůně nenápadné.
Výtrusný prach máslově žlutý.
Výskyt :červen až říjen ve vlhčích jehličnatých lesích. Upřednostňuje borové lesy, hlavně mezi borůvčím.
Jedlá , chuti výtečné, v kuchyni všestranně použitelná, těžko zaměnitelná.
Holubinka olivová
Russula olivacea (Schaeff. ex Schw.) Fr.
Klobouk 8-20 cm, kulovitý, později mírně stlačený, uprostřed mírně vmáčklý, tvrdý. Pokožka lysá, záhy sametová matná,vícebarevná v olivových a purpurových odstínech. Okraj tupý a hladký, někdy i jako vlnkovitě zčeřený.
Lupeny husté, zaoblené, často vidlené, bledé nebo citrónově žluté, později okrově žluté a na ostří většinou k okraji načervenalé.
Třeň 3-12 cm vysoký, 2-4 cm tlustý, válcovitý, tvrdý, později houbovitý, vrásčitý, ojíněný, obvykle narůžovělý až načervenalý, zřídka bílý, naspodu náchylný k žloutnutí.
Dužnina bělavá, na obvodu někdy sírově nažloutlá, chuti mírné, vůně nevýrazné.
Výtrusný prach smetanový až máslový.
Výskyt : červenec až říjen druhotné smíšené lesy, listnaté i staré jehličnaté lesy dokonce i za suchého počasí. Upřednostňuje vyšší polohy, prosvětlená místa a kyselé a nevápenaté půdy.
Jedlá
Zajímavosti : Je to jedna z největších a nejchutnějších Holubinek .
Holubinka rašelinná
Russula helodes Melzer Klobouk 5-15 cm v průměru, kompaktní, suchý. Okraj dlouho podvinutý, různě zprohýbaný, často laločnatě vykrajovaný. Pokožka daleko slupitelná, barvy jasně krásně purpurové nebo rumělkově až krvavě červené, k okraji přecházející v růžovočervenou. Občas skvrnitá buď s chromově nebo medově žlutými, někdy až rezavými skvrnami.
Lupeny husté, nízké, přirostlé, někdy i sbíhající trochu na třeň. Barvy v mládí nažloutlé, později smetanové.
Třeň 5 - 12 cm vysoký, 1,5 - 4 cm tlustý, válcovitý, mírně napuchlý a nebo naopak prodlouženě kořenující, tuhý, ve stáří pórovitý až houbovitý, v mládí hladký a jemně ojíněný, později jemně vrásčitý. Barvy u vrcholu bílý, z části narůžovělý a na bází a poraněných místech hnědnoucí.
Dužnina bílá, pod pokožkou červená, ve třeni záhy našedlá a na poraněných místech rezavě nahnědlá. Vůně neznatelná, chuť po chvilce ostrá.
Výtrusný prach bleděsmetanový, výtrusy 8-10 x 7-9 µm velké, široce elipsoidní, některé nesouměrné, hrubě bradavčitě ostnité.
Výskyt: září až říjen na mrtvé rašelině, která může být i porostlá smrky. Např. soběslavská blata, u Želnavy na Šumavě ( dnes je tato lokalita zatopena Lipnem ), ale i v Zhůří u horské Kvildy na Šumavě ve výšce 1100 m n. m.
Zajímavosti : Upozornění – KRITICKY OHROŽENÝ DRUH!! Plodnice je dosti velká a zakládá se poměrně hluboko v mrtvé rašelině a často při růstu ji nadzdvihuje.
Další české jméno:
- Holubinka blaťácká
Holubinka sličná
Russula lepida Fr.
Klobouk 5 - 12 cm v průměru, v mládí sklenutý, později plochý, tvrdý, hladký, suchý ojíněný. Pokožka jasně rumělkově nebo růžově červená, na středu vybledávající, někdy i celá bělavá, za sucha často políčkovitě rozpukává, hlavně u středu. Je neslupitelná.
Lupeny krátce připojené, u třeně vidlené, husté, později prořídlé, bílé, později smetanové, na ostí světlejší a při okraji klobouku červené a zaoblené. V mládí poměrně pružné, ve stáří křehké.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 1 - 2,5 cm tlustý, válcovitý, vrásčitý, ojíněný, k bázi kyjovitě rozšířený, prohnutý, tvrdý, později houbovitý, nejprve bělavý, později červenavě skvrnitý.
Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá, tvrdá, pevná, suchá. Vůně nevýrazná, chuť slabě pryskyřičná až mentolová.
Výtrusný prach bledě smetanově nažloutlý.
Výskyt : červenec až říjen sušší listnaté i jehličnaté lesy, ve skupinách na prosvětlených místech.
Jedlá , nápadná tvrdostí a chutí dužniny. Používat pár plodnic do směsi.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Russula rosacea (Pers.) Gray.
Holubinka smrdutá
Russula foetens (Pers. ex Fr.) Fr. Klobouk 5 - 18 cm v průměru, v mládí kulovitý, posléze vyklenutý, často zprohýbaný. Okraj má dlouze a hluboce rýhovaný, Povrch je slizký, barvy světle nebo špinavě okrové, někdy žlutohnědé až rezavě skvrnité.
Lupeny krátce připojené, někdy až volné, vidlené, barvy slámově žluté, ve stáří rezavě skvrnité od zaschlých kapiček tekutiny.
Třeň 6 - 13 cm vysoký, 1,5 - 3,5 cm tlustý, válcovitý, barvy bílé nebo bělavé, od báze okrově až rezavě hnědnoucí.
Dužnina nažloutlá, vůně odporná, chuť palčivá.
Výtrusný prach světle smetanový.
Výskyt: červen až listopad v listnatých i jehličnatých lesích, upřednostňuje kyselou půdu, jednotlivě nebo ve skupinách. Roste i v sušším období.
Nejedlá , snadno poznatelná podle rýhovaného klobouku a odporného pachu. Vzhledově též nic moc
Holubinka tečkovaná
Russula vinosa Lindblad.
Klobouk průměr 5 - 12 cm, rozložený, skoro plochý, uprostřed široce vmáčklý až talířovitý, tvrdě a pevně masitý, na okraji hladký, až ve stáří nezřetelně a krátce rýhovaný, dlouho podehnutý, tupý, zprvu vždy bělavě ojíněný, pokožka většinou vínově, růžově nebo hnědě červená, růžově liláková, ale i šeříková, zřídka ohnivě červená, se středem dookrova nebo naopak dočerna, vybledající do okrově žlutavé, hnědavé nebo olivové, v mládí ojíněná, pak šedobíle krupičkatá nebo alespoň na středu tečkovaná, za vlhka slizká, za such lesklá asi do 1/3 poloměru klobouku slupitelná.
Lupeny mírně husté pak prořídlé, bílé, později smetanové nebo kalně citrónové až světle okrové, na ostří někdy narůžovělé, stářím význačně šednoucí, dosti tlusté, na okraji klobouku zaoblené, u třeně volné, 4 - 11 mm široké, křehké.
Třeň 4 - 6 cm dlouhý, 1,5 - 2,5 cm tlustý, válcovitý, bílý nebo zčásti purpurový či narůžovělý, od spodu šednoucí a posléze černající, lysý, hladký nebo vrásčitý, tvrdý, pak houbovitý, plný.
Dužnina bílá, na řezu a stářím šednoucí ( tato vlastnost se nejlépe pozoruje na příčném řezu spodní části třeně, kde se projevuje jako makově šedé zbarvení), pod pokožkou klobouku narůžovělá, vůně nenápadná nebo lehce nakyslá, chuť v mládí dosti ostrá, později mírná.
Výtrusný prach bělavý nebo světle smetanový.
Výskyt : červenec až říjen v jehličnatých lesích, zvláště ve starých smrčinách, v jehličí a mechu, převážně v podhorských a horských polohách, na kyselých půdách a rašelině, často pospolitě.
Jedlá
Holubinka trávozelená
Russula aeruginea Lindbl. ex Fr.
Klobouk v průměru 5 - 14 cm, vyklenutý, brzo však plochý a uprostřed mírně vmáčklý. Okraj hladký, ve stáří mírně rýhovaný. Pokožka za vlhka slizká, do poloviny slupitelná, barvy olivově nebo našedle zelené, na temeni většinou černoolivové.
Lupeny dosti husté, křehké, v mládí bělavé, později máslově nažloutlé na ostří často rezavějící..
Třeň 3 - 8 cm vysoký, 1 - 2,5 cm tlustý válcovitý, jemně vrásčitý, tvrdý bílý, od báze rezavějící.
Dužnina tvrdá, není šťavnatá, bílá, na řezu občas slabě žloutnoucí až mírně hnědnoucí. Vůně nenápadná, chuť mírná , někdy mírně ostrá..
Výtrusný prach smetanový.
Výskyt :červen až říjen v listnatých i jehličnatých lesích, jednotlivě i ve skupinách, nejvíce pod břízami. Dává přednost kyselým a neutrálním půdám..
Jedlá , po udušení ztrácí štiplavou chuť, občas mírně hořkne. V menším množství se dá použít do směsi. Nedostatečně tepelně upravená může způsobit žaludeční potíže. Já ji používám k nakládání do octa nebo na škvarky.
Holubinka vrhavka
Russula emetica (Schaeff. ex Fr.) S. F. Gray Klobouk průměr 3 - 10 cm, v mládí polokulovitý, brzy plochý až prohloubený, na okraji rýhovaný až ve stáří, pokožka za vlhka lepkavá, lesklá, asi do poloviny slupitelná, krvavě červená, na temeni vybledávající do žluté.
Lupeny nepříliš husté, s malým počtem kratších lupénků, krémově bílé.
Třeň 4 - 8 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý, často vrásčitý, v dospělosti měkký a lámavý, bělavý.
Dužnina měkká, křehká, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, se slabou ovocnou vůní a ostře palčivou chutí.
Výtrusný prach skoro čistě bílý.
Výskyt :červenec až říjen hojně ve stinných, zejména mechovitých listnatých a jehličnatých lesích, zvláště na podmáčené půdě, v lesních mokřinách, často v živém rašeliníku (hojně na vrchovištích), v podhůří a horách.
Lactarius pallidus (Pers. ex Fr.) Fr. Klobouk 5 -12 cm v průměru, vyklenutý až mírně vtlačený, hladký, slizký, dlouho podvinutý, nepásovaný, za sucha lesklý. Barvy světle hnědožluté.
Lupeny jsou dosti husté, připojené až sbíhavé, nažloutlé až světle okrové. Občas i žlutě skvrnité.
Třeň 3-8 cm dlouhý, 0,5-2 cm tlustý, válcovitý, na bázi ztenčený, hladký, barvy nažloutlé.
Dužnina barvy nažloutlé, dosti málo ronící bílé mléko, chuť mírná až slabě hořká, vůně neznatelná.
Výtrusný prach světle okrový.
Výskyt : červenec až říjen, většinou ve skupinách pod buky s nimiž tvoří mykorhizu. Vzácně jej najdeme i v doubravách.
Jedovatý , v Evropě velmi rozšířený druh. V některých atlasech je uváděn jako nejedlý.
Ryzec černohlávek
Lactarius lignyotus Fr. Klobouk 3 - 8 cm v průměru, uprostřed špičatě vyhrblý a žilkovaně vrásčitý, sametový, barvy černohnědé, sazově hnědé až skoro černý (záleží na místě výskytu).
Lupeny husté, bílé, později světle okrové, při poranění pozvolna nenápadně červenají.
Třeň dlouhý, nahoře vrásčitý, sametový, barvy černohnědé lehce ulomitelný.
Dužnina oranžově žloutnoucí až červenavě hnědnoucí zvláště v bázi třeně, při poranění značně ronící čistě bílé mléko na vzduchu neměnné. Chuť má mírnou, vůni nenápadnou.
Výtrusný prach světle okrově žlutý.
Výsky t: červenec až září dosti hojně v podhorských a horských mechatých smrčinách na kyselé půdě, ale i v jiných jehličnatých lesích.
Jedlý , výborný jako delikatesa - škvařený ve vyšší vrstvě oleje má chuť pražených mandlí.
Ryzec datlí
Lactarius picinus Fr. Klobouk 4-12 cm v průměru, mírně vyklenutý až mělce prohloubený s nevýrazným
hrbolkem, sametový, barvy černohnědé, někdy i s fialovým odstínem, okraj většinou světlejší.
Lupeny husté, v mládí bělavé, později s okrově okrovým nádechem.
Třeň 4-10 cm vysoký, 1-2 cm tlustý, nahoře bělavý jinde jako klobouk zbarvený.
Dužnina pevná, bělavá až nažloutlá, na řezu nabíhá do růžové a roní bělavé, někdy slabě růžovějící ostré mléko. Chuť mírně palčivá, vůně ovocná.
Výskyt : srpen až říjen vcelku vzácně ve smrčinách. Upřednostňuje horské a podhorské oblasti.
Jedlý i když vcelku není moc chutný.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lactarius picinius
Další české jméno:
- Ryzec smoločerný
Ryzec dubový
Lactarius quietus (Fr. : Fr.) Fr. Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí nízce vyklenutý, brzy však uprostřed vtlačený, podvinutý, ve stáří však zvlněný, suchý a matný. Někdy na něm najdeme naznačené nebo skvrnité pásování. Barvy je načervenale až skořicově hnědé, ve stáří vybledávající až do růžově plavé.
Lupeny husté, široce připojené, někdy až sbíhavé. Barvy světle okrové až světle skořicové, ve stáří bíle poprášené.
Třeň 5-10 cm vysoký, 1-2 cm tlustý, válcovitý, barvy načervenale až skořicově hnědavé, otlačením vínově hnědý.
Dužnina barvy bělavé až načervenalé, vůně nepříjemná ploštičná, chuť zprvu mírná, po chvíli však nahořklá. Na řezu a při poranění roní nažloutlé až smetanové, hořké mléko, které se nemění.
Výskyt : červen až říjen v listnatých lesích pod duby. Roste ve skupinách ale i jednotlivě a vcelku hojně.
Jedlý
Další české jméno:
- Ryzec klidný
Ryzec ďubkovaný
Lactarius scrobiculatus (Scop.: Fr.) Fr.
Klobouk 6-20 cm v průměru v mládí vyklenutý, později plochý a na středu vmáčklý. Okraj dlouho podvinutý, na středu hladký, jinak přitiskle šupinkatý a na okraji plstnatý. Slizký, barvy slámově až zlatožluté.
Lupeny nízké, husté, široce připojené, barvy krémové až nažloutlé, v mládí slzící.
Třeň 2-8 cm vysoký, 2-3,5 cm tlustý, válcovitý, ojíněný, barvy krémové až nažloutlé, s narezlými prohloubenými ďubkami.
Dužnina tvrdá, bělavá až žlutavá, chuť palčivá, vůně ovocná, na řezu ronící bílé, na vzduchu rychle žloutnoucí palčivé mléko.
Výskyt : červenec až říjen vcelku vzácně ve smrčinách. Upřednostňuje především vlhké podhorské a horské oblasti a vápenité půdy.
Jedlý
Zajímavosti : Nutno jej k jídlu specielně upravit
Ryzec habrový
Lactarius circellatus Fr. Klobouk 5-9 cm v průměru, nejdříve vyklenutý, později vmáčklý nebo s hrbolem, pásovaný, barvy olivově zelené s červenohnědým odstínem nebo tmavě šedohnědé. Hrbol je většinou narezavělý, pásy pak pravidelné umbrově hnědé.
Lupeny v mládí husté, později prořídlé, ke třeni připojené, barvy bělavé až žlutě okrové.
Třeň 3-6 cm vysoký, 0,8-2 cm tlustý, kuželovitý, dlouho plný, později vycpaný až dutý, kuželovitý. Barvy špinavě bílé až našedlé.
Dužnina na řezu roní bílé až slabounce nažloutlé mléko chuti nejdříve nasládlé, ale záhy prudce palčivé až hořké.
Výtrusný prach krémově žlutý.
Výskyt: červenec až říjen pod habry a v lužních lesích i pod jilmy a jasany. Upřednostňuje vlhká místa.
Jedovatý , v některých atlasech uváděn pod českým jménem Ryzec kruhatý.
Ryzec hnědý
Lactarius helvus Fr.
Klobouk 5 - 16 cm v průměru, vyklenutý, později nálevkovitý s hrbolkem na středu, suchý až plstnatý povrch a není nikdy rýhovaný.
Lupeny mírně sbíhavé středně husté barvy nažloutle okrové s růžovým nádechem.
Třeň 5 - 13 cm dlouhý, 0,7 - 4,5 cm tlustý, hladký, barvy jako klobouk nebo světlejší s načervenalým nádechem.
Dužnina roní malé množství vodnatého mléka, barvy nažloutlé bílé, vůně připomíná maggi nebo curry.
Výtrusný prach světle žlutý až nažloutle krémově růžoví.
Výskyt :červenec až říjen na vlhké kyselé půdě, pod břízou borovicí i smrkem, často i v rašeliníku.
Jedovatý , ale pokud je sucho, tak je cítit po celém lese.
Ryzec kafrový
Lactarius camphoratus (Bull.: Fr.) Fr.
Klobouk 2,5-5 cm v průměru, nízce skenutý, později uprostřed vmáčklý až nálevkovitý. Často mívá na středu ostrý hrbolek. Dlouho je podvinutý, ojíněný, suchý, nelesklý a nepásovaný, okraj jemně vrásčitý. Barvy špinavě červenohnědavé, za vlhka až cihlově červenohnědý.
Lupeny přirostlé, husté, barvy světle červené, po otlačení hnědě skvrnité, ve stáří bíle poprášené.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, válcovitý, často pokřivený, ojíněný až jemně plstnatý, barvy světle až tmavě červenohnědé.
Dužnina barvy světle červenohnědé, při zasychání voní silně cikorkou nebo libečkem, chuť mírná. Mléko vodnaté, bílé chuti mírné až nahořklé.
Výskyt : červenec až říjen v listnatých i jehličnatých lesích bohatých na humus, zejména pod borovicemi, smrky, duby a buky. Upřednostňuje kyselé půdy a porosty mechu ploníku.
Jedlý
Možnost zám ěny: Ryzec krémový Lactarius cremor – Jedlý
Ryzec kravský
Lactarius torminosus (Schaeff. Ex Fr.) S. F. Gray Klobouk 4-12 cm v průměru, v mládí plochý avšak brzy se prohlubující, na okraji dlouho výrazně podvinutý a huňatý, jinde pouze plstnatý a koncentricky pásovaný. Za vlhka mírně slizký, barvy hnědočervené nebo červenooranžové, často blednoucí.
Lupeny nízké, husté, krátce na třeň sbíhavé, barvy krémové až naoranžovělé.
Třeň 3 - 8 cm dlouhý, 1 - 2 cm tlustý, pevný, ve stáří dutý, hladký nebo mělce ďubkatý, barvy bělavé až načervenalý.
Dužnina tvrdá, bělavá, ronící na řezu trvale bílé mléko, vůně nakyslá, chuť palčivá.
Výtrusný prach nažloutlý.
Výskyt : červen až říjen v trávě, nejčastěji pod břízami v lese i mimo les.
Nejedlý , ale v severní a východních Evropě mléčně kvašený se konzumuje jako delikatesa. Palčivého mléka se zbaví vyluhováním.
Ryzec libovonný
Lactarius fuscus Rolland Klobouk 3-8 cm v průměru, plstnatě vláknitý, v mládí se špičatým hrbolem, barvy šedohnědé až černohnědé na středu vždy tmavý.
Lupeny zprvu světle okrové, posléze bledě rezavé, přirostlé.
Třeň 2-8 cm dlouhý, 1-2 cm tlustý, válcovitý, bledý.
Dužnina vůně po kokosové moučce hlavně u starších plodnic. Mléko bílé neměnné.
Výtrusný prach - výtrusy ježaté, velké 8-12 x 6,5-7,5 µm.
Výskyt : červenec až říjen dosti vzácně v jehličnatých lesích na okrajích cest v mechu. Upřednostňuje smrčiny.
Nejedlý
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Lactarius mammosus (Fr. ex Weinm.) Fr.
- Lactarius confusus Lundell.
- Lactarius subumbonatus Lindgr.ss. Fr
- Lactarius hibbardae (Burl.) Sacc.
Ryzec liškový
Lactarius theiogalus (Bull. : Fr.) Gray Klobouk 2-5 cm v průměru, nízce vyklenutý, později plochý hladký, s hrbolem na středu. Barvy liškově oranžové, za sucha bývá bledší a vrásčitý.
Lupeny přirostlé až krátce sbíhavé, barvy plavě smetanové, později izabelové s pleťovým odstínem.
Třeň 3-6 cm vysoký, 0,5-0,8 cm tlustý, válcovitý, izabelově hnědý a od báze později hnědočervený.
Dužnina narůžovělá, od báze třeně červenohnědá, chuti nahořklé, vůně mírně nepříjemná. Na řezu roní bílé mléko, které jen pozvolna žloutne a chuť má pryskyřičnou.
Výskyt : červenec až říjen ve všech lesích, upřednostňuje však smrky a břízy, podhorské a horské oblasti a kyselé půdy.
Jedlý , ale chuti podřadné. U nás v podkrkonoší se vyskytuje hojně i když jinde je vzácný.
Ryzec modřínový
Lactarius porninsis Rolland.
Klobouk 3 - 8 cm v průměru, vyklenutý, později plochý, někdy uprostřed mírně vmáčklý. Za vlhka je dosti slizký. Často je kruhatý, barvy plavě oranžové až oranžově červené. Okraj je více žlutý.
Lupeny jsou krátce sbíhavé, husté, nízké. Barvu mají nažloutlou až oranžově okrovou. Na otlačených místech rezavě tmavnou.
Třeň 3 - 8 cm vysoký, 1 - 2 cm tlustý, válcovitý, tvrdý, někdy tmavě ďubkatý. Barvy okrové až oranžové. Ve stáří bývá dutý.
Dužnina tvrdá, barvy krémové ve třeni světle okrové. Vůně jablečná, chuť palčivá.
Mléko bílé až vodnatě bělavé, na vzduch barvu nemění, po ochutnání nejdříve mírné později silně palčivé až peprné.
Výskyt : červenec až říjen nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pouze pod modříny v pahorkatinách a vyšších polohách.
Nejedlý , pokud je vlhký, tak září na dálku.
Ryzec nasládlý
Lactarius subdulcis (Pers. : Fr.) SF Gray.
Klobouk 2-6 cm v průměru, suchý, matný, ve stáří zvrásněný, barvy kalně hnědé, postupně vybledává do světle hnědé s kaštanovým odstínem. U okraje je světlejší
Lupeny sbíhající na třeň, barvy pleťově okrové, nízké, často vidlené, na ostří jsou rezavě skvrnité.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, ve stáří dutý, barvy kalně hnědé.
Dužnina barvy bělavé až okrově narezlé, vůně ploštičná, chuť mírná. Mléko vodnatě bílé na vzduchu světle žloutnoucí, chuti škrablavé.
Výtrusný prach bělavý. Výtrusy bradavkaté, 7,5-9,5 x 6,5-8 µm.
Výskyt : červenec až listopad bukové lesy.
Nejedlý
Ryzec odporný
Lactarius hysginus (Fr.: Fr.) Fr. Klobouk 4-12 cm v průměru, uprostřed většinou vmáčklý, se zprohýbaným okrajem, ztuha masitý, slizký, za sucha lesklý, lysý, barvy šedě masové s fialovým nádechem.
Lupeny jsou skoro prořídlé a nízké, barvy okrově až rezavě žlutavé.
Třeň krátký, válcovitý, ve stáří uvnitř dutý, barvy o něco bledší jako klobouk.
Dužnina na řezu rezavějící, vůně nakyslé a ronící bílé palčivé mléko.
Výskyt : červenec až říjen, jehličnaté lesy. Upřednostňuje travnaté okraje cest a kyselé půdy.
Nejedlý
Ryzec osikový
Lactarius controversus (Pres.: Fr.) Fr. Klobouk 7-25 cm v průměru, mírně vyklenutý, uprostřed vmáčklý, někdy až nálevkovitý, za vlhka lepkavý, v mládí jemně plstnatý ve stáří téměř lysý. Okraj dlouho podvinutý. V mládí barvy bělavé, později s okrově až masově růžovými skvrnami.
Lupeny sbíhavé, husté, nízké. Barvy v mládí krémová, ve stáří špinavě růžové.
Třeň 3-5 cm vysoký, 2-4 cm tlustý, tvrdý a hladký. Barvy bělavé ale na otlačených místech je nažloutlý.
Dužnina bělavá, v klobouku občas narůžovělá, ve třeni občas nažloutlá. Vůně slabě ovocná, chuť nahořklá.
Mléko bělavě neměnné, palčivé, někdy svíravé.
Výskyt : srpen až říjen pod osikami a jinými druhy topolů, někdy jej můžeme nalézt i pod vrbami. Upřednostňuje těžší jílovité půdy.
Nejedlý , vzácný.
Možnost zám ěny: Ryzec topolový - Lactarius populinus – nejedlý.
Ryzec osténkatý
Lactarius spinosulus Quélet. Klobouk 2-7 cm v průměru, okraj podvinutý, na středu prohloubený a od středu kruhatý, suchý, za vlhka mírně slizký, barvy masově červené s nádechem do lila. Na okraji klobouku jsou vrostlé až 0,8 cm dlouhé vínově červené vlákna, jejichž konce tvoří vzpřímené zašpičatělé ostny
Lupeny přirostlé až krátce sbíhavé, prořidlé barvy světle oranžové.
Třeň 1,5-4 cm vysoký, 0,8-1,2 cm tlustý, válcovitý, dutý nebo mírně vycpaný, pokrytý nepravidelnými prohlubinami k bázi ztenčený. Barvy masově červené.
Dužnina roní na řezu nejdříve mírné, později hořce palčivé bílé nebo vodnaté mléko.
Výskyt : srpen až listopad, listnaté lesy. Není vázán na olšiny. Upřednostňuje vlhká místa, břízy a kyselé půdy.
Nejedlý
Ryzec palčivý
Lactarius pyrogalus (Bull. ex Secr.) Fr.
Klobouk 5-10 cm v průměru, nejdříve vypouklý, později prohloubený, nezřetelně soustředěně páskovaný, holý, hladký, barvy popelavě hnědé.
Lupeny řídké, ke třeni připojené, někdy i sbíhající, barvy žlutavé.
Mléko bílé, nejdříve mírně, později ostře palčivé, na vzduchu při zasychání tvoří na lupenech žluté zrnka.
Třeň 4-6 cm dlouhý, 1-2 cm tlustý, nepravidelně válcovitý, dolů většinou ztenčený, v mládí plný, ve stáří dutý, barvy světlehnědé.
Dužnina bělavá, tvrdá, křehká, barvy bílé nebo krémové, chuť ostře palčivá, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je žlutavý.
Výskyt : červenec až říjen, hojně, lesní louky, listnaté i smíšené lesy, upřednostňuje habry a ořechy.
Nejedlý
Ryzec pravý
Lactarius deliciosus (L. ex Fr.) S. F. Gray Klobouk 4 - 20 cm v průměru, nízce vyklenutý, pak plochý, uprostřed vtlačený až nálevkovitý, slizký nebo suchý, hladký s podvinutým okrajem, barvy hnědooranžové až cihlově červené, slabě rezavo oranžově pásovaný.Po poranění pomalu zelená.
Lupeny přirostlé až sbíhavé, dosti husté, nestejně dlouhé, zbarvené jako klobouk, poraněním pomalu zelenající.
Třeň 3 - 7 cm dlouhý, 1 - 3 cm tlustý, s jemnými vmáčklými oranžovými ďubkami, válcovitý, bělavě ojíněný, barvy oranžově až cihlově načervenalé.
Dužnina červená, ronící oranžové mléko, vůně ovocná, mírně kořenitá až mírně ostrá.
Výtrusný prach bělavý.
Výskyt : červenec až říjen ve skupinách na travnatých místech pod borovicemi, hlavně v mladých porostech a na jejich okrajích.
Jedlý , i když za syrova má vcelku nepříjemnou chuť, po tepelné úpravě patří k nejchutnějším. Výborný je opečený nebo naložený v octě.
Další české jméno:
- Ryzec obecný
Ryzec ryšavý
Lactarius rufus (Scop. ex Fr.) Fr.
Klobouk v průměru 3 - 10 cm, červenohnědý se stříbřitým leskem, který způsobují vlákna na povrchu, suchý, na středu často vtlačený s hrbolkem uprostřed.
Lupeny dosti husté, světlehnědé, sbíhavé na třeň.
Třeň 5 - 10 cm dlouhý, 0,5 2 cm tlustý, praktický je stejně dlouhý nebo delší než průměr klobouku, barvy o něco světlejší než klobouk, válcovitý, na bázi zašpičatělý.
Dužnina světlá, ronící na řezu bílé barvu neměnící mléko. Chuť po chvíli velice palčivá, vůně nevýrazná - není kafrová.
Výtrusný prach bělavý.
Výskyt : červenec až listopad, hojný, pod jehličnany a břízami, většinou na kyselých půdách.
Nejedlý , i když údajně po nasolení je někde uváděn jako jedlý.
Ryzec scvrklý
Lactarius vietus (Fr. : Fr.) Fr. Klobouk 2,5-7 cm v průměru, mírně vyklenutý s nízkým hrbolkem, brzy se prohlubující, někdy je až nálevkovitý, tence masitý. Okraj v mládí podvinutý, později hladký a ve stáří vlnitě zprohýbaný. Barvy fialově, hnědavě až masově šedé, na středu tmavší, později vybledávající s vodnatými skvrnami.
Lupeny široce připojené až krátce sbíhavé, tenké a šedě bělavé. Ve stáří a po poranění šednou, zelenají až černají.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,4-1,2 cm tlustý, v mládí plný, později dutý, dolů ztenčený nebo mírně vřetenovitý, hladký a hrbolkatě jamkatý. Barvy bělavé, žlutavé nakonec žlutavě šedý.
Mléko zpočátku mírné, později palčivé.
Dužnina bělavá, vůně nevýrazná, chuť palčivá.
Výskyt : červenec až říjen, bažinaté oblasti a rašeliništích, vždy pod břízami. Upřednostňuje kyselé půdy.
Nejedlý
Zajímavosti : Povařený se dá použít k nasolení nebo naložení do octa.
Ryzec smrkový
Lactarius deterrimus Groeger Klobouk do 10 cm v průměru, v mládí plochý, okraj podvinutý, později nálevkovitý, většinou bez soustředných kruhů i když jsou tyto někdy naznačeny. Barvy zářivě oranžové, často i nazelenalé, hlavně zelená poraněním.
Lupeny dosti husté, okrově oranžové posléze zelenající. Při poranění vínově červenající nebo se zelenými skvrnami.
Třeň delší než ryzec pravý, válcovitý, záhy dutý. Barvy oranžové se sotva zřetelnými vodnatými skvrnami.
Dužnina světle až krémově oranžová ronící oranžové nebo mrkvově zbarvené mléko, které se po chvíli zbarvuje vínově červeně. Chuť jemná.
Výtrusný prach světle okrový.
Výskyt : červenec až listopad pouze pod smrky na travnatých a mechatých místech. Upřednostňuje mladé smrkové porosty.
Jedlý , dosti hojný.
Ryzec syrovinka
Lactarius volemus (Fr.) Fr. Klobouk 5 -15 cm v průměru, bez hrbolku, nepásovaný, tvrdý suchý, matný, ve stáří často rozpraskaný, barva červenohnědá nebo oranžově rezavá, která někdy přechází více dožluta.
Lupeny husté, krémové nebo nažloutlé na otlačených místech hnědnoucí.
Třeň 5 - 12 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, plný, většinou hnědě červený.
Dužnina tvrdá, v klobouku bělavá až nažloutlá, na řezu získává špinavě hnědý odstín. Ve třeni narezlá. Vůně nápadně slanečková, chuti nasládlé. Při poranění roní hojně bílé mléko, které na vzduchu nabíhá do šedohněda, chuti mírně nasládlé, po chvíli však mírně ostré.
Výskyt : červen až říjen v listnatých lesích, zejména v teplejších doubravách. a bučinách. Vzácněji v borech a jiných jehličnatých lesích.
Jedlý i za syrova. Hodí se do salátů nebo se peče v troubě. Dá se velmi dobře udit a je velmi chutný i v octovém nálevu.
Ryzec syrovátkový
Lactarius serifluus (DC.: Fr.) Fr. Klobouk 2,5-8 cm v průměru, ploše sklenutý, tenký, později na středu vmáčklý s malým hrbolkem, okraj mírně podvinutý. Barvy červenohnědé, ve středu tmavší.
Lupeny přirostlé až krátce sbíhavé, mající načervenale žlutou barvu, na ostří jsou rezavé.
Třeň 2-8 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, válcovitý, ojíněný, barvy stejné jako klobouk.
Dužnina hnědavá, v bázi třeně červenohnědá, chuti mírné, vůně ploštičné a při zasychání až cikorkové. Mléko na řezu kalné, řídké, bez chuti.
Výskyt : červen až říjen listnaté lesy, v zahradách. Upřednostňuje však dubiny. Najdeme jej i v parcích u cest.
Jedlý
Ryzec šeredný
Lactarius turpis (Weinm.) Fr.
Klobouk 5-20 cm v průměru, ploše sklenutý, ve středu vtlačený se značně podvinutým okrajem. Za vlhka je velmi slizký. V mládí je na povrchu jemně vrostle vláknitý. Barvy olivově až umbrově hnědé.
Lupeny jsou husté, široce připojené až sbíhavé, často vidlené barvy světle žluté a na otlačených místech hnědnou.
Třeň 3-7 cm vysoký, 1,5-3 cm tlustý, válcovitý, v dospělosti dutý, za vlhkého počasí slizký, za sucha lesklý, barvy bledě olivové, ve stáří od báze šednoucí, často ďubkovaný.
Dužnina tvrdá, pod pokožkou klobouku hnědoolivová, jinak bělavá až nažloutlá, chuti palčivé, vůně nevýrazné, na řezu slabě hnědnoucí a ronící bílé mléko, které na vzduchu šedohnědne a je palčivé.
Výtrusný prach bledokrémový.
Výskyt : červenec až říjen, listnaté i smíšené lesy. Upřednostňuje smrk a břízu a kyselou půdu.
Nejedlý , někde uváděn i jako jedovatý. Já jej zatím bez jakýchkoliv následků nakládám a konzumuji. V degustaci naložených hub se dokonce umístil jednou na třetím místě. Sbírat ostatním však nedoporučuji.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lactarius necator (Pers. ex Fr.) P. Karst.
Další české jméno:
- Ryzec ohavný
Ryzec vonný
Lactarius odoratus Velen. Klobouk 2-7 cm v průměru jemně plstnatý, v mládí s hrbolkem později prohloubený, suchý. Barvy pleťově okrové s nádechem žlutorůžovým.
Lupeny husté, sbíhavé, barvy světle okrové.
Třeň 2-6 cm vysoký, 0,5-1 cm tlustý, měkký, křehký, barvy bledě okrové.
Dužnina žlutohnědá, chuti mírné až trochu palčivá, vůně silně kokosová hlavně při zasychání. Mléko bílé neměnné, trochu palčivé.
Výtrusný prach smetanově bílý, výtrusy více méně síťnaté, velikosti 7-8,5 x 5,5-6,5 µm.
Výskyt : léto až podzim ve smíšených lesích pod břízami na chudých písčitých či rašelinových půdách, ale najdeme jej i ve smrkovém mlází.
Nejedlý .
Možnost zám ěny: Ryzec libovonný (Lactarius fuscus) – nejedlý.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
Zdánlivě podobná čeledi pýchavkovitých, ale její černá hmota výtrusů je rozšiřována větrem. Liší se rovněž tvorbou mykorhizních vazeb s dřevinami. Všechny druhy jsou jedovaté.
Pestřec obecný
Scleroderma citrinum Pers. Plodnice 3-10cm v průměru, někdy i větší, nepravidelně kulovité až elipsoidní, k substrátu přirostlá svazečkem myceliových provázků.
Okrovka 0,15-0,4 cm silná, ztuha kožovitá, v dospělosti rozpukává v hrubé šupiny až políčkovité bradavky. Na spodu je hladká. Barvu má nejdříve nažloutlou nebo špinavě bílou, později je špinavě žlutohnědě okrová. Po dozrání nahoře nepravidelně puká.
Tetřich je v mládí bílý a časem se zabarvuje do žlutavě bílé až zelenavé barvy, v čase dozrávání jde barva od nafialovělé do makově modré a závěrem černé barvy. Po dozrání se rozpadne v tmavě zelený prach, který uniká puklým otvorem.
Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výskyt : červenec až říjen, chudší písčité a kamenité půdy, vřesoviště, převážně v jehličnatých lesích, upřednostňuje borovice.
Jedovatý , ve větším množství působí nepříjemné otravy. V malém množství je dobrým houbovým kořením.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Scleroderma vulgare Hornem.
- Scleroderma aurantium L. ex Pers.
Pýchavkotvaré Lycoperdales
Pýchavkovité Lycoperdaceae
Nápadné kulovité houby které ve zralosti uvolňují oblaka hnědých výtrusů. Dostanou li se do očí, mohou vyvolávat alergické reakce. Jednotlivé rody se liší mikroskopickými znaky a tím, zda svrchní pokožkovitá část plodnice vytrvává nebo se rozpadá. Všechny druhy této čeledi jsou saprofytické, to znamená, že získávají živiny z mrtvých organických zbytků.
Plodnice 2 - 7 cm v průměru, 1 - 4 cm vysoké, hruškovitého tvaru, někdy nepravidelné, mohou být i laločnaté, zrnité až jemně bradavčité, v mládí bílé, ve stáří žlutohnědé až šedohnědé s malým otvorem na vrcholu. Na řezu jsou v mládí celé bílé, ve stáří se tetřich barví až do olivově hněda. Neplodnou část tvoří bazální sterilní pletivo s malými komůrkami a to zůstává bělavé. Na bázi plodnice je výrazné provázkovité podhoubí.
Výskyt : červen až říjen hojně ve velkých skupinách, málo kdy jednotlivě na pařezech a dřevě listnáčů i jehličnanů v lesích, zahradách a parcích.
Jedlá , pouze pokud je tetřich bílý. Je to jediný druh pýchavky vyskytující se výhradně na dřevě.
Pýchavka horská
Lycoperdon foetidum Bonord.
Plodnice 2-5 cm v průměru a 2-8 cm vysoká, hruškovitě kyjovitá, hustě posetá obloukovitými a křivolakými, tenkými černohnědými ostny. Barvy v mládí osmahle nahnědlé, později hnědá až černohnědá. Papírovitá s malým otvorem na vrcholu.
Dužnina je zpočátku bílá, pružná a měkká. Později žloutne, vodnatě měkne, nakonec uschne a zhnědne. Chuť jemná, vůně houbová.
Výtrusný prach je žlutý až olivový.
Výskyt : červenec až říjen ve všech lesích. Upřednostňuje smrčiny a vyšší polohy.
Jedlá , pokud je uvnitř bílá a pružná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Lycoperdon nigrescens Pers.
Pýchavka ježatá
Lycoperdon echinatum Pers. Plodnice 2-8 cm v průměru, 1,5-5 cm vysoká, je kulovitá, zužující se do třeňové části. Pokryta je dlouhými hnědými ostny. Barvy je tmavohnědé. Po opadání ostnů zůstávají na okrovce patrné jamky.
Tetřich je nejdříve bílý, později čokoládově hnědý s nápadným fialovým zabarvením.
Třeň je sterilní, krátký, připojený k substrátu bílými myceliovými vlákny.
Výskyt : červen až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách, většinou v bučinách, někdy i v doubravách a vzácně i pod jehličnany. Upřednostňuje vápenité půdy.
Jedlá, pokud je dužnina uvnitř bílá.
Pýchavka obrovská
Langermania gigantea (Batsch: Pers.) Rostkovius Plodnice 10 - 50 cm v průměru, kulovitá nebo elipsoidní, přisedlá k půdě.
Vnější okrovka velmi tenká, lámavá, hladká nebo jemně pomoučená, nejdříve bílá, stářím získává žloutnoucí až hnědnoucí odstín.V době zralosti výtrusů praská ve velkých plátech a odlupuje se.
Dužnina vatovitá, dlouho bílá, pružná, vůně výrazně příjemná, chuť taktéž. Později žloutne až olivově hnědne.
Výtrusný prach olivově hnědý až šedohnědý.
Výskyt : červen až listopad po vydatných deštích jednotlivě nebo ve skupinách, v zahradách, na pastvinách, polích a upřednostňuje půdy bohaté na dusík. Velmi část se vyskytuje v kopřivách.
Jedlá , velmi chutná jako řízek. Největší plodnice nalezená u nás měla obvod 216 cm a vážila 20,8 kg.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Clavatia gigantea
- Lasiosphaera gigantea (Pers.) F. Šmarada
Další české jméno:
- Vatovec obrovský
Pýchavka obecná
Lycoperdon perlatum Pers.
Plodnice 3-8 cm široká, 2-6 cm vysoká, v mládí bělavá, později světle žlutohnědé, ve stáří až olivově hnědá. Na povrchu je pokryta velkými, tuhými kuželovitými bradavkami, které po opadání zanechávají zřetelné areoly. Mezi bradavkami jsou ještě četné drobné ostny. V dospělosti se plodnice na vrcholu otevírá malým otvorem.
Tetřich je rozdělen na kulovitý až mírně zplošťující se, což tvoří horní část a dolů je to potom ztenčující se a válcovitý, podobající se třeni. V mládí je bílý, ve stáří olivově hnědý. Sterilní pletivo v dolní části je s velkými komůrkami.
Výskyt :červen až listopad, velice hojně většinou ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, na pasekách, u cest a na pastvinách. Někdy ji najdeme i na zetlelých kmenech a pařezech.
Jedlá , pouze pokud je tetřich bílý. Dříve se tetřich ze starých plodnic používal jako zásyp na rány. Je velmi sterilní.
Pýchavka dlabaná
Calvatia utriformis Hasenbovist Plodnice 5-15 cm v průměru, kulovitá, později široce káčovitá, na středu stlačená až uťatá, hrubě políčkovitě rozpraskaná, bílá, pak okrová nakonec šedohnědá a směrem k bázi řasnatá.
Tetřich v mládí bílý, pak olivově hnědý a nakonec hnědý. V dospělosti se rozpadá a zůstává pouze miskovitá spodní sterilní báze.
Výskyt :červen až říjen, hojně jednotlivě nebo ve skupinách, na sušších otevřených travnatých místech, která nejsou hnojena. Upřednostňuje pahorkatiny ale i vyšší polohy.
Jedlá , pokud je tetřich bílý. Výborná například na řízky.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Handkea utriformis (Bull. : Pers.) Kreisel
- Calvatia caelata (Bull.) Morg.
Další české jméno:
- Plešivka dlabaná
Pýchavka palicovitá
Calvatia excipuliformis (Pers.) Pers. Plodnice palicovitá, někdy kyjovitá, rozdělená na dvě části, plodnou a sterilní, 5-15 cm vysoká, 3-8cm tlustá, s jemnými opadávajícími osténky a zrníčky. V mládí bílá, později okrová až světle hnědá.
Třeňová část je sterilní, většinou mohutná, válcovitá, dolů zúžená a nebo naopak rozšířená.
Plodná část je kulovitá, okrovka zrnéčkatá a osténkatá, často políčkovitě rozpukaná a rozpadává se v kusech.
Tetřich bílý, měkký, později olivově hnědý až tmavohnědý, celý se rozpadávající.
Dužnina ve sterilní části je hrubě komůrkatá, po uschnutí zhnědne a spolu s okrovkou se rozpadne na velké vatovité kusy složené z výtrusů a vlášení. Chuť je jemná a vůně příjemně houbová.
Výtrusný prach tmavě hnědý.
Výskyt: červenec až říjen v listnatých i jehličnatých lesích, lesních loukách, mimo les na travnatých místech.
Jedlá a na řízečky výtečná.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Handkea excipuliformis (Pers. :Pers.) Kreisel
- Lycoperdon excipuliformis Schaeff.: Pers.
Další česká jména:
- Plešivka palicovitá
- Pýchavka stopkatá
Pýchavka stlačená
Vascellum pratense (Pers. em. Quél.) Kreisel Plodnice 1 - 6 cm v průměru, káčovité, na vrcholu jak uťaté, povrch otrubičnatý nebo s opadavými nízkými ostny, nejdříve bělavá, posléze okrové a ve stáří šedohnědé. Na středu se otevírají stále se zvětšujícím nepravidelným otvorem. Na řezu vidíme blanku oddělující bílý, posléze olivově šedý a ve stáří šedohnědý tetřich od sterilní báze.
Výskyt : červen až říjen jednotlivě nebo v malých skupinách na otevřených travnatých místech jako jsou pastviny, trávníky a okraje lesů. Dává přednost sušším místům. Jelikož dobře snáší i umělá hnojiva protože je dosti nitrofilní najdeme ji i na kulturních loukách.
Jedlá pokud je tetřich ještě bílý a snadno poznatelná podle přítomnosti blanky.
V některých atlasech můžete najít i pod těmito latinskými jmény:
- Vascellum depresum (Bon.) F. Šmarada
- Lycoperdon hiemale Vitt.
Další česká jména:
- Pýchavka pytlovitá
- Popelnička stlačená
Hvězdovkovité Geastraceae
Hvězdovka brvitá
Geastrum fimbriatum Fr. Plodnice 1-4 cm v průměru, v mládí uzavřená, skorokulovitá, dole zploštělá, nahoře tupě zahrocená. Později rozpukává v 5-12, nejčastěji však 8 nestejných cípů, čímž se její průměr zvýší na 1,5-6 cm.
Vnit řní okrovka má 0,5-3,5 cm v průměru, je kulovitá, přisedlá, poměrně měkká, papírovitá, bez krčku. Barvy tabákově hnědé s vláknitě brvitým ústím, často prodlouženým v krátký límeček, který není ohraničený terčem.
Výtrusný prach je okrový až hnědý.
Výskyt : červenec až listopad, většinou ve skupinách v jehličnatých lesích, upřednostňuje smrčiny. Najdeme ji i v křovinách a někdy na ztrouchnivělém dřevě porostlé mechem.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Geastrum sessile (Sow.) Pouz.
Hvězdovka trojitá
Geastrum triplex Jungh. Plodnice v mládí je hruškovitého tvaru 3-6 cm v průměru, později rozpukává v 5-7 cípů, z nichž se odlupuje vnitřní vrstva , která vytváří kolem vnitřní okrovky límec. Po rozvinutí má plodnice průměr až 12 cm.
Tetřich je2-5 cm v průměru, zploštěle kulovitý, hladký, někdy jemně ojíněný, ústí má bradavkovité, vystouplé, ohraničené kroužkem.. Většinou je přisedlý nebo na kratičkém krčku.
Výtrusný prach je hnědý.
Výskyt :červenec až říjen většinou ve skupinách, ve starých lesích, hlavně pod listnáči na humózní půdě. Upřednostňuje stinná místa.
Nejedlá , někde vzácná. Je to jedna z našich největších hvězdovek.
Hvězdovka vlasohlavá
Geastrum melanocephalum (Czern.) Stanek Mladé plodnice 2,5 - 7cm v průměru, kulovité nebo cibulovité, úplně nebo z části ponořené v zemi. Barvu mají za sucha světlehnědou, za vlhka tmavohnědou, někdy s růžovým nádechem.
Okrovka je tvořena dvěmi vrstvami, které pukají současně na 5 - 10, někdy i 14 nestejných špičatých cípů. Tyto tvoří pak hvězdici o průměru 8 - 15 cm.
Tetřich uprostřed jako chlupatá černohnědá koule ze které vítr rozfoukává výtrusný prach.
Výtrusný prach je barvy černohnědé.
Výskyt : červenec až říjen ve starých zpustlých zahradách a parcích, v řídkých listnatých lesích a na akátových stráních. Upřednostňuje oblasti teplomilné květeny. Většinou se vyskytuje ve skupinách, ale i jednotlivě.
Nejedlá vcelku vzácná a zajímavá tím, že tetřich nemá obal.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
Výtrusy se vytvá řejí uvnit ř malého „vají čka“ a jsou z n ěho uvol ňovány až po rozkladu jeho st ěny ve st řevech živo čichů.Číšenky a pohárovky „vyst řelují“ vají čka pomocí energie deš ťových kapek.Vymršt ěná vají čka se zachytí na vegetaci pomocí lepkavých vláken.
Plodnice 0,8-1,5 x 0,6-1 cm velká, v mládí kyjovitá později číšovitá až nálevkovitá, odstále chlupatá, v mládí uzavřená bílou blankou, která se později trhá. Barvy rezavé až tmavě hnědé.
Vnit řek je nápadně rýhovaný a v e spodní části je umístěno 12 – 16 peridol.
Peridoly , vypadají jako pecičky a jsou 0,1-0,2 cm velké. Přichyceny jsou jemným poutkem k vnitřnímu povrchu. Po dozrání jsou kapkami deště uvolňovány a vymršťovány z plodnic ven. Zde se pomocí lepkavých vláken zachytí na okolní vegetaci.
Výskyt : duben až listopad, v hustých skupinách na rozkládajícím se dřevě, větvičkách ale i na zbytcích bylin v lese i mimo les.
Nejedlá
Hnízdovka nacpaná
Nidularia farcta (Roth. ex Pers.) Fr.
Plodnice 3 - 10 mm v průměru, kulovitá, přisedlá, někdy též soudkovitá nebo elipsoidní. Nejdříve téměř hladká, později hrbolkatá.Barva špinavě bělavá až nahnědlá. Uvnitř ve slizovité hmotě jsou uloženy peridoly 1 - 2 mm široké, čočkovité barvy kaštanově hnědé. Tyto peridoly později okrovku víčkovitě protrhávají.
Výskyt :červenec až říjen ve skupinách na větvičkách a rozkládajícím se dřevě v lese i mimo les.
Nejedlá , nepříliš hojná.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Nidularia deformis (Wild.: Pers.) Fr. & Nordh.
Pohárovka obecná
Crucibulum laeve (Huds.) Kambly Plodnice 4 - 10 mm v průměru, 4 - 8 mm vysoké, nejdříve kulovité, pak soudečkovité až válcovité. K substrátu jsou přisedlé, vně jsou plstnaté, okrově žluté. Vrch je zakryt v mládí blankou, která se po dozrání výtrusů trhá.a odpadává.
Peridoly jsou uvnitř viditelné pouhým okem asi tak 1 - 2 mm velké, čočkovité, ke stěně připnuté poutkem. Barvy jsou bělavé až nažloutlé a obsahují výtrusy.
Výskyt : červen až listopad velmi hojně ve shlucích na rozkládajícím se dřevě, větvičkách, tlejících lodyhách rostlin. Prakticky je najdeme všude, ať již v lesích nebo mimo les a často i na kompostech.
Nejedlá
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Crucibulum curcibuliforme Whit. Bull.
Hadovkotvaré Phallaes
Hadovkovité Phallaceae
Čeleď vyznačující se druhy s faloidními plodnicemi s nepříjemným pachem.Hnilobný pach se šíří z hmoty obsahující výtrusy a láká hmyz,např mouchy a brouky,kteří tak výtrusy roznášejí.V rozšiřování výtrusů napomáhá rovněž déšť.Plodnice je v mládí uzavřena ve vejčitém obalu.
Hadovka smrdutá Hadovka smrdutá_v_závojová
Hadovka smrdutá
Phallus impudicus L. ex Pers. Plodnice v mládí kulovitá nebo vejčitá, pružná, až 6 cm široká, bílá, naspodu s tuhým myceliovým kořínkem. V době zralosti okrovka (peridie) puká a z ní vynikne.
Nosi č 10 - 20 cm dlouhý a 3 - 5 cm tlustý, válcovitý, dutý, porézně houbovitý nesoucí na vrcholu.
Klobouk náprstkovitý nebo zvonkovitý s voštinově žebernatým povrchem, potažený tmavě zeleným, odporně páchnoucím slizem (v nepatrných stopách však má pach medový).
Výtrusný prach nažloutlý.
Výskyt červen až září hojně v humózních lesích, zvláště listnatých.
Jedlá - mladé dosud uzavřené plodnice.
Další české jméno:
- Hadovka zápašná
Hadovka smrdutá v. závojová
Phallus duplicatus Bosc. Plodnice v mládí kulovitá nebo vejčitá, pružná, až 6 cm široká, se slabě fialovým nádechem, naspodu s tuhým myceliovým kořínkem. V době zralosti okrovka (peridie) puká a z ní vynikne nosič.
Nosi č 10 - 20 cm dlouhý a 3 - 5 cm tlustý, válcovitý, dutý, porézně houbovitý nesoucí na vrcholu
Klobouk náprstkovitý nebo zvonkovitý s voštinově žebernatým povrchem, potažený tmavě zeleným, odporně páchnoucím slizem (v nepatrných stopách však má pach medový).
Vélum vyčnívá síťovitě až punčochovitě z pod klobouku. Je barvy bílé.
Výtrusný prach nažloutlý.
Výskyt : červen až září hojně v humózních lesích, zvláště listnatých.
Jedlá - mladé dosud uzavřené plodnice.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Phallus impudicus var. pseudoduplicatus
Mřížovkovité Clathraceae
Stejn ě jako druhy z čeledi hadovkovitých mají zástupci této čeledi silný hnilobný pach.Jejich výtrusy jsou obsaženy ve slizovité hmot ě a jsou rozši řovány mouchami.Mají velice nápadný tvar a živé zbarvení.N ěkteré z nejkrásn ějších druh ů pocházejí z Austrálie a Nového Zélandu.
Květnatec Archerův
Clathrus archeri (Berk.) Dring Vajíčko je skoro do poloviny ponořené v půdě. Na řezu lze rozeznat rosolovitou vrstvu, kde uprostřed jsou růžovobílá počáteční stadia.
Vnější okrovka je růžovobílá, hnědě skvrnitá.
Plodnice vyrůstá z vajíčka a tvoří ji 4-7 ramen až 12 cm dlouhých, hvězdicovitě rozprostřených na všechny strany. Na koncích jsou zašpičatělá. Na povrchu jsou zářivě červená a na povrchu nesou hnilobně páchnoucí, slizovitý tmavozelený tetřich.
Třeň je 2-5 cm dlouhý, válcovitý, bělavý a vyrůstá z pochvy.
Výtrusný prach je šedozelený.
Výskyt: květen až říjen v nahloučených skupinách, mezi zbytky vegetace nebo slámy, má ráda teplé listnaté a smíšené lesy a upřednostňuje mírně kyselou půdu.
Nejedlá , ale každý milovník přírody by měl tuto houbu obdivovat a ne ji ničit. Pěkný objekt pro fotografování.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Anthurus archeri (Berk.) E. Fischer.
c)Rzi Urediniomycetes Teliomycety“, které zahrnují rzi a sn ěti, jsou kladeny jako samostatná t řída vedle hub stopkatých, ale n ěkdy též jako jedna z podt říd hub stopkovýtrusných. Rzi a sn ěti parazitují na vyšších rostlinách. Vyskytují se prvotn ě na listech, jehli čí a šiškách, bylinách i kapradinách. Svého hostitele však nezahubí. Nakažené rostliny js ou však neplodné. Rezav ě zbarvené spory jsou ší řeny v ětrem a hmyzem. Sn ěti rostou hlavn ě na reproduk čních orgánech rostlin (semeník) i v nich. V Evrop ě se vyskytuje n ěkolik stovek druh ů snětí. Plískovité Exobasidiaceae d)Sněti Ustilaginomycetes Houby nedokonalé Deuteromycotina
Hyphomycetes (český název není)
Zelenatka obecná
Trichoderma viride Pers. Plodnice 0,5 - 1 cm v průměru bochníčkovitá nejdříve bílá. Pak šedozelená často přecházející v rozsáhlý zelený povlak.
Výskyt : červenec až říjen na trouchnivém dřevě listnáčů, jehličnanu , ale i na jiných substrátech.
Patří mezi houby nedokonalé, které se rozmnožují nepohlavním způsobem. Jsou to konidiová stádia především vřeckatých hub.
Nejedlá
Hlenky Myxomycota
Jsou většinou řazeny do samostatné skupiny, která není v přímé souvislosti s houbami a značně se liší od všech ostatních forem žívota. Obvykle je však řadíme jako samostatný kmen říše hub „Myxomycophyta“ a studiem jejich cca 500 druhů se zabývají mykologové.
Z výtrusů hlenek se vytvoří v první fázi vývoje buď „myxaméby“, přípomínající měňavky, které se přemysťují plazivým pohybem, nebo „myxomonády“, podobné bičíkovcům, které jsou schopné plavat. Dalším vývojovým stadiem je pohyblivé „plasmodium“, které se nakonec změní v přisedlou formu. Vytvoří se plodnice s výtrusy, jimiž se pak hlenky rozmnožují a šíří. Plazící se plasmodium se živí mikroorganismy, např.bakteriemi, nebo sporami a hyfami hub. Za sebou nechává perleťově lesklou stopu se zbytkem potravy. Plasmodia některých hlenek jsou objemná , pevná a nápadně zbarvená. Má - li plasmodium dostatek potravy a světla, vytvoří se na něm větší či menší plodnice. Spory se tvoří na třeni a uvnitř stěny plodnice. Povrchová blána praskne a spory kulovitého tvaru jsou roznášeny větrem a deštěm.
Sporangia 0,2-0,4 cm vysoká, 0,05-0,15 cm v průměru, válcovitá, vejčitá, někdy i kulovitá, nahoře zakulacená, lesklá. Barvy jsou žluté, žlutohnědé ale i kaštanové nebo červenohnědé. Buď jsou na malém tření nebo jsou přisedlá. Většinou jsou shluklá do malých skupinek.
Plasmodium je žluté.
Výskyt : je běžný, na spadaném listí a větvích, občas i několik centimetrů nad zemí na lodyhách bylin či dřevinách
Nejedlý ale hned upoutá pohled každého fotografa mykologa.
Další české jméno:
- Leskloplotka křehká
Pazdérek hnědý
Stemonitis ferruginea Ehrenb.
Patří mezi slizovky (hlenky), které podobně jako pravé houby nemají asimilační barvivo.
Tvoří dvě vývojová stadia .
Plazmódium je slizovitá mnohojaderné masa bílé nebo nažloutlé barvy, která se zvolna pohybuje po substrátu.
Sporangium je hlavní plodné vegetační stadium.
Sporangia jsou válcovitá, peříčkovitá, hnědé barvy, 10 - 18 mm vysoká.
Stopka žíňovitá, černá.
Výskyt : hojně na tlejícím dřevě jehličnanů a listnáčů od jara do podzimu.
Nejedlý , ale je velmi krásný. Vypadá jako ježeček.
V některých atlasech můžete najít i pod tímto latinským jménem:
- Stemonitis fusca Roth
Slizovka tříslová
Fuligo septica (L.) Web.
Patřící mezi hlenky. Tvoří hranici mezi rostlinami a živočichy. Je to protoplazmatická hmota, která se může pohybovat na povrchu půdy, což je často znatelné na pařezech. Zůstává za ní podobná stopa jako po slimákovi. Ve stavbě buněk je srovnatelná s měňavkami.
Plodnice krásně citrónově žlutá, hlenovitá, neurčitého tvaru. Ve stáří tvoří pěnové chomáče bělavé, červenavé až hnědavé kryté vápenitou skořápkou.
Výskyt : léto až podzim vždy po deštích na pařezech, meších a starém listí.
Nejedlá
Další česká jména:
- Slizovka práškovitá
- Pěnka žlutá
Válečkovka keříčkovitá
Ceratiomyxa fruticulosa (Mull.) Macbr. Plodnice drobná, měkká, podobající se jemnému pletivu nebo vatě. Barvy bílé.
Výskyt : červen až září v klesech všech typů na starých pařezech v trhlinách ve dřevě, ale i v mechu. Upřednostňuje však léto a hlavně čas po teplých letních deštích.
Nejedlá
Zajímavosti : je to jedna z nejpěknějších hlenek, která je pro svoji drobnost přehlížena i když kolikrát narůstá do plochy větší než dlaň. Pod lupou a při zvětšení jsou vidět nesčetné a nádherné keříčkovité útvary.
Na obrázku vpravo je síťovitá forma této hlenky.
Vlčí mléko červené
Lycogala epidendrum (Linnaeus) Fries.
Plodnice asi 1,5 cm v průměru, kulovitého tvaru, jemně bradavčitá barvy světle červené až červené. V mládí měkká, vyplněná rumělkově červeným plasmodiem, které je slizké. Ve stáří kdy dozraje je barvy šedozelené nebo hnědé a pevná. V tomto čase se povrchová blanka rozpouští a uvolňuje výtrusy.
Výskyt : červenec až září na tlejících pařezech v malých koloniích. Nejčastěji jej najdeme po deštích.
Nejedlé - je to hlenka, která se živí bakteriemi, mikroorganismy a výtrusy jiných hub. Dřevo na němž se vyskytne zůstává neporušeno. Je to nádherný pohled na pařez posetý touto hlenkou.
Zlepníček jahodovitý
Tubifera ferruginosa (Batsch) JF Gmel. Sporangia nahloučená, přisedlá, ve skupinkách 1 - 5 cm, bez třeně, válcovitá nebo kyjovitá o průměru 0,3 mm a až 5 mm vysoká. Barvy červené, později poněkud narezavělé.
Plasmodium oranžové, růžové nebo karmínové, často tvořící růžové hrudky podobné jahodám.
Výtrusný prach rezavě červený.
Výskyt : červen až září na odumřelém dřevě listnatých i jehličnatých stromů. Častěji však ve smrkových lesích a na skladištích dřeva.
Nejedlý , ale je to krásný pohled na pařez porostlý mechem a na něm zářící zlepníček.
