BAKALÁŘSKÁ PRÁCE - dspace5.zcu.cz a lecba... · Alkohol, jako legální droga, je poměrně...

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2012 Radka Všahová

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

Studijní program: Veřejné zdravotnictví B5347

Radka Všahová

Studijní obor: Ochrana veřejného zdraví 5345R006

PREVENCE A LÉČBA ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU

V ČESKÉ REPUBLICE

Bakalářská práce

Vedoucí práce: MUDr. Mgr. Petra Elizabeth Váchová

PLZEŇ 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité

prameny jsem uvedla v seznamu pouţitých zdrojů.

V Plzni dne 26. 3. 2012

.………………………………..

vlastnoruční podpis

Poděkování:

Děkuji MUDr. Mgr. Petře Elizabeth Váchové za poskytování cenných rad

a připomínek při zpracování této bakalářské práce.

Anotace

Příjmení a jméno: Všahová Radka

Katedra: Záchranářství a technických oborů

Název práce: Prevence a léčba závislosti na alkoholu v České republice

Vedoucí práce: MUDr. Mgr. Petra Elizabeth Váchová

Počet stran: číslované 35, nečíslované 39

Počet příloh: 5

Počet titulů pouţité literatury: 27

Klíčová slova: alkohol, alkoholismus, závislost, léčba, prevence

Souhrn:

Bakalářská práce se zabývá závislostí na alkoholu, ale také její prevencí. Teoretická

část se věnuje vzniku a typům závislosti na alkoholu. Dále jsou zde popisová vývojová

stádia opilosti, důsledky vzniklé nadměrnou konzumací alkoholu, druhy léčby.

V teoretické části je také zahrnuta prevence, protoţe je nedílnou součástí při léčbě

závislosti na alkoholu.

Praktická část se zabývá informovaností veřejnosti o účincích alkoholu. Dále je zde

zkoumán názor veřejnosti na alkohol a pomocná zařízení, kde lze závislost léčit.

Annotation

Surname and name: Všahová Radka

Deparment: Department of paramedical rescue work and technical studies

Title of Thesis: Prevention and treatment of alcohol dependence in the Czech Republic

Consultatnt: Petra Elizabeth Váchová, M. A., M. D.

Number of pages: 35 pages regularly numbered, 39 pages unnumbered

Number of appendices: 5

Number of literatute sources: 27

Key words: alcohol, alcoholism, addiction, treatment, prevention

Summary:

The bachelor thesis deals with the alcohol addiction and its prevention. The

theoretical part describes the origin and types of alcohol addiction. It contains

characteristics of phases of the alcohol intoxication, consequences of the long-term

alcohol abuse and the possible ways of its treatment. This part of the thesis informs

about alcohol abuse prevention, because of its important role in the addiction treatment.

The practical part deals with the common population´s foreknowledge of alcohol

abuse impact. Further it contains research of the population´s view on the problematic

of alcohol abuse and the therapeutic facilities where the addiction is treated.

OBSAH

ÚVOD ........................................................................................................................ 11

TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. 12

1 ZÁVISLOST NA ALKOHOLU ............................................................................. 13

1.1 Stručná historie alkoholu .................................................................................... 14

1.2 Úzus, misúzus, abúzus ....................................................................................... 15

1.3 Stádia opilosti .................................................................................................... 16

1.4 Vývojová stádia opilosti ..................................................................................... 16

1.5 Trestné činy a přestupky související s alkoholem ............................................... 17

2 ZÁVISLOST ........................................................................................................... 18

2.1 Definice závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí ................. 18

2.2 Definice závislosti podle Americké psychiatrické asociace (DSM – IV) ............. 19

2.3 Typy závislosti na alkoholu ................................................................................ 20

2.4 Důsledky závislosti ............................................................................................ 20

2.4.1 Somatické důsledky ..................................................................................... 21

2.4.2 Psychické důsledky...................................................................................... 21

2.4.3 Sociální důsledky......................................................................................... 22

3 LÉČBA ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU ............................................................. 23

3.1 Pojmy související s léčbou závislosti .................................................................. 23

3.1.1 Abstinence ................................................................................................... 23

3.1.2 Abstinenční syndrom ................................................................................... 23

3.1.3 Recidiva ...................................................................................................... 23

3.1.4 Relaps ......................................................................................................... 24

3.1.5 Delirium tremens ......................................................................................... 24

3.2 Typy léčebných zařízení ..................................................................................... 24

3.2.1 Ambulantní léčba......................................................................................... 26

3.2.2 Ústavní léčba ............................................................................................... 27

3.2.3 Terapeutické komunity ................................................................................ 27

3.2.4 Svépomocné skupiny a kluby – AA ............................................................. 28

3.2.4.1 Preambule Anonymních alkoholiků ....................................................... 29

3.2.4.2 Dvanáct kroků ....................................................................................... 29

3.3 Metody léčby ..................................................................................................... 30

3.3.1 Psychoterapie .............................................................................................. 30

3.3.2 Hypnóza ...................................................................................................... 31

3.3.3 Reţimová léčba ........................................................................................... 31

3.3.4 Podpůrné farmakologické prostředky ........................................................... 31

3.3.4.1 Antabus ................................................................................................. 31

3.3.4.2 Acamprosat ........................................................................................... 32

4 PREVENCE ............................................................................................................ 33

4.1 Primární prevence .............................................................................................. 33

4.2 Sekundární prevence .......................................................................................... 34

4.3 Terciární prevence ............................................................................................. 35

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 36

5 VÝZKUMNÝ PROBLÉM ..................................................................................... 37

5.1 Formulace výzkumného problému ..................................................................... 37

5.2 Cíl a úkol výzkumu ............................................................................................ 37

5.3 Vzorek respondentů ........................................................................................... 38

6 PRŮBĚH VÝZKUMU............................................................................................ 39

6.1 Metody výzkumu ............................................................................................... 39

6.2 Zpracování údajů ............................................................................................... 39

7 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ ............................................................................... 40

8 DISKUZE ............................................................................................................... 43

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 45

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ

SEZNAM ZKRATEK

SEZNAM TABULEK

SEZNAM GRAFŮ

SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHY

11

ÚVOD

Téma mojí bakalářské práce jsem si vybrala, protoţe závislost na alkoholu je

v dnešní době známým fenoménem, který se vyskytuje ve všech vrstvách společnosti.

Prakticky kaţdý zná někoho, kdo má nějaké problémy způsobené nadměrnou

konzumací alkoholu. Alkohol společně s tabákem je legální droga, která se stala

nedílnou součástí naší společnosti. Zneuţití těchto látek ale způsobuje nejenom

problémy zdravotní, ale i psychické a sociální. Vzhledem k nadměrnému uţívání

alkoholu dochází často k rozpadu sociálních vztahů a dotyčný závislý většinou přichází

o práci.

Alkohol, jako legální droga, je poměrně hodně společensky tolerován, a proto je

i závislost na alkoholu velmi tabuizovaná. Konzumace alkoholických nápojů se

v dnešní době stala značně častým jevem, jelikoţ se s ním setkáváme všude v naší

společnosti.

Cílem mé bakalářské práce je přiblíţit veřejnosti problém závislosti na alkoholu.

Poskytnout jim potřebné informace o moţnostech léčby závislosti. Chtěla bych také

poukázat na všechna rizika, která jsou spojená s nadměrným uţíváním alkoholu.

Bakalářská práce je rozdělena do dvou základních částí a to na teoretickou

a praktickou.

Teoretickou práci jsem rozčlenila do čtyř kapitol, kde se podrobněji zabývám

alkoholismem, závislostí obecně, léčbou a prevencí. První kapitola se podrobně zabývá

nemocí zvanou alkoholismus a historií výroby a konzumace alkoholu. Dále jsem se pak

zaměřila na vývojová stádia opilosti a na trestné činy a přestupky, které souvisejí

s nadměrnou konzumací alkoholu. Vysvětluji zde také pojmy jako úzus, misúzus,

abúzus. Druhá kapitola se věnuje závislosti, její definici a typům závislosti. Popisuji

zde také komplikace, které mohou vznikat při naduţívání alkoholu. Třetí kapitola se

podrobněji zabývá druhy léčby. Jsou zde také vysvětleny některé pojmy, které úzce

souvisí s léčbou závislosti. Ve čtvrté kapitole jsem se zaměřila na primární, sekundární

a teriární prevenci.

Praktická část je zaloţena na kvantitativním výzkumu dotazníkovou metodou.

Výzkumný problém byl směřován na alkohol, alkoholismus, jeho léčbu a informovanost

veřejnosti o celé této problematice.

Tato bakalářská práce se snaţí zasvětit budoucí čtenáře do problematiky o účincích

alkoholu, závislosti, moţné léčbě a prevenci.

12

TEORETICKÁ ČÁST

13

1 ZÁVISLOST NA ALKOHOLU

Závislost na alkoholu čili alkoholismus je chronické onemocnění, které postihuje

člověka po stránce psychické, fyzické i sociální. Je to nejčastější forma závislosti.

Podle Národního ústavu zneuţívání alkoholu a alkoholismu (National Institute of

Alcohol Abuse and alcoholism) si člověk můţe snadno vytvořit závislost na alkoholu.

Člověk, který trpí alkoholismem, je fyzicky a psychicky závislý na alkoholu a má

abstinenční příznaky při odvykání. Tato závislost brání většině alkoholiků určit, kolik

by toho měli vypít a kdy. Proto většina závislých na alkoholu naduţívá alkohol i přes to,

ţe to má za následek ničivé důsledky, ať uţ se jedná o celkový organismus, nebo rodinu

a okolí, coţ je vlastně podstatou závislosti. Alkoholismus je chronické onemocnění,

které vyţaduje správné řízení a léčbu.

V další definici popisuje Hartlová alkoholismus neboli etylizmus jako chorobu, která

vzniká v důsledku častého, opakovaného a nadměrného uţívání alkoholických nápojů.

Vzniká zde chorobný návyk a člověk ztrácí kontrolu nad pitím. Nastávají poruchy

tělesného a duševního zdraví, narušení mezilidských vztahů a v neposlední řadě

i poruchy osobnosti.1

Alkoholismus je chorobná závislost lidského organismu na alkoholu. Jedná se

o nemoc v lékařském slova smyslu, která je progresivní chorobou, která nemůţe být

nikdy vyléčena. Můţe být pouze zastavena trvalou abstinencí. Řídí se heslem „závislý

nepřestane být závislým, ale můţe abstinovat“.2

„K příznakům závislosti patří silná touha po droze, horší sebeovládání vůči droze,

odvykací potíţe, zvyšování dávek, zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů

a pokračování v braní drog přes jasný důkaz škodlivých následků. Závislý člověk

nemusí vykazovat všechny uvedené známky, stačí pouze tři. Závislost se u dětí

a dospívajících rozvíjí rychleji neţ v pozdějších letech“.3

Trvalá abstinence je pro alkoholiky snazší neţ samotné kontrolované pití. Další uţití

alkoholu je pak vţdy recidivou nemoci. Příčinou jsou zřejmě trvalé změny

v metabolismu buněk, zvýšený počet receptorů. Tyto změny jsou vyvolané opakovaným

působením chemických účinků drog. V samotném procesu léčení je vůle člověka

1 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 31, ISBN 80-7178-303-X 2 Kalina, 2003, s. 78 3 Nešpor, Pernicová, Csémy, 1999, s. 108

14

nepochybně důleţitá, ale bohuţel u závislých je většinou oslabena a proto metabolické

změny v buňkách organismu nemohou být nijak ovlivněny.4

1.1 Stručná historie alkoholu

Lidstvo znalo alkoholické nápoje jiţ ve starověku. Mezi nejstarší alkoholický nápoj

patří zřejmě víno. Víno z vinné révy se poprvé začalo vyrábět na Blízkém východě před

více neţ osmi tisíci lety. Po staletí znali Japonci víno, které se vyrábělo z rýţe, Inkové

z kukuřice a mexičtí Indiáni z agáve. Medovinu z kvašeného medu znali uţ staří

Vikingové a Slované. Pivo se poprvé objevilo v Babylonii před více neţ 7-8 tisíci lety.

V 10. století byl poprvé získán čistý alkohol. Arabové vynalezli proces destilace, čistý

alkohol dostal název ,,al kuhol“ coţ arabsky znamená „něco nejlepšího“. Od té doby se

objevují silnější vína a tvrdý alkohol (destiláty).

Nejvyšší moţná koncentrace alkoholu se pohybuje kolem 95%. Tento typ alkoholu

slouţí výhradně k lékařským účelům. Konzumní alkohol bývá většinou kolem čtyřiceti

aţ padesáti procentní. První zmínky o vyuţití alkoholu jsou také v souvislosti

s lékařstvím a léčením. Alkohol se pouţíval především k tlumení bolestí a nemocí ve

formě obkladů nebo nápojů. O vyuţívání alkoholu v medicíně psali lékaři např.

Hippokrates a Avicenna. V rozvoji výroby alkoholických nápojů se také zaslouţili různí

bylinkáři, lidoví léčitelé a šamani.5

První historické zmínky o naduţívání alkoholických nápojů, ponejvíce vína, jsou

známy jiţ z dob starého Řecka. Řecký bůh Dionýsos byl povaţován za boha plodnosti

a vína. Při různých slavnostech pořádaných na jeho počest, se opravdu hojně

konzumovalo víno. Po celém světě bylo poţívání alkoholu spojováno s mnohými

náboţenskými rituály. Dodnes je alkohol vnímán jako jakýsi rituální symbol. Ve

společnosti je brán jako součást našeho běţného ţivota. Alkohol se pije v souvislosti

s konzumací jídla, na různých oslavách, nebo slouţí jako prostředek povzbuzení při

navazování nových kontaktů.6

Se zneuţíváním alkoholu se lidé potýkali jiţ v dávné minulosti. V Číně roku 1220 př.

n. l. byl odsouzen k smrti kaţdý, kdo byl přistiţen opilý. Tresty za zneuţívání alkoholu

se objevily i ve starověkém Řecku a Římě, následně pak po celém světě. Okolo 5. a 6.

4 MUSIL, J. a kol. Přehled klinické psychologie a psychiatrie: pro studující teologie a pedagogiky. 1.vyd. Olomouc: Vydavatelství

Univerzity Palackého, 2006, s. 149, ISBN 80-244-1153-9 5 http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2007/10/historie-alkoholu.html 6 ŠEDIVÝ, V., VÁLKOVÁ, H. Lidé, alkohol, drogy. Praha: Naše vojsko, 1988. s. 23, ISBN 28-049-88

http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2007/10/historie-alkoholu.html

15

století bylo v rámci Konfucianismu a Buddhismu zakázáno pití alkoholu, stejně jako ho

zakázal Mohamed pro vyznavače Islámu.

V České republice jsou na alkoholu závislé desítky tisíc lidí. Problém s alkoholem

má podle statistik v ČR 25% muţů a 10% ţen. Statistiky z března roku 2010 vedené

MUDr. Csémyim uvádějí, ţe je v ČR asi 550 tisíc lidí závislých na alkoholu. Alarmující

je i velmi rozšířené pití alkoholu u dětí do 18 let. 7

Alkohol tu byl, je a bude. Oficiálně patří mezi nebezpečné a návykové drogy.

Nebezpečnost spočívá v tom, ţe je legální, je všude kolem nás a je běţnou součástí naší

kultury. Dnešní společnost funguje na principu, ţe outsiderem není ten, kdo pije

alkohol, ale ten kdo abstinuje. Toto pravidlo platí především u mládeţe. Konflikt se

společností tedy nemá ten, kdo pije hodně, ale ten kdo pít nechce.8

1.2 Úzus, misúzus, abúzus

Úzus neboli mírné uţívání alkoholických nápojů. Tento typ konzumace alkoholu

nenavodí vyšší koncentraci alkoholu v krvi neţ 0,6 promile. Mírná konzumace je jen

tehdy, jestliţe je alkohol poţíván v přijatelném mnoţství. Úzus zahrnuje příleţitostné

pití při zvláštních příleţitostech, pití k jídlu, po práci a jako pochutina.

Misúzus znamená zneuţívání alkoholu. Jedná se o konzumaci alkoholických

nápojů, při které se porušují některé normy. Můţe se jednat o zákonnou normu nebo

o normu sociální danou obecně platným principem. Pojmem misúzus se označuje

konzumace alkoholu těhotných ţen, mladistvých, řidičů motorových vozidel.

Abúzus neboli naduţívání alkoholických nápojů představuje nadměrnou konzumaci.

Abúzus se rozděluje na občasný, periodický, pravidelný a systematický. Občasný

abúzus označuje pití ve větší míře na společenských akcích a setkáních. Pravidelný

abúzus nastává při sociálních zvyklostech, jako jsou pravidelné setkávání s přáteli.

O systematickém abúzu se hovoří tehdy, kdyţ dochází ke změně ţivotního stylu.

Jednorázový abúzus můţe představovat stejné riziko jako periodický nebo systematický

abúzus.9

7 http://www.alkoholik.cz/zavislost/ 8 http://www.alkoholik.cz/zavislost/ 9 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, s. 17, ISBN 08-077-87

http://www.alkoholik.cz/zavislost/


16

1.3 Stádia opilosti

Opilost se rozlišuje podle koncentrace alkoholu v krvi. Rozděluje se na čtyři stádia

opilosti:

Lehká opilost se objevuje mezi 1,1 aţ 1,5 ‰ alkoholu v krvi. Dochází zde

k motorické neohrabanosti, ztrátě sebekontroly, zvětšuje se euforie a také

dochází k pomalejší reakci na sluchové a zrakové podněty. Na druhé straně se

člověk cítí uvolněnější a zlepšuje se sociální navazování kontaktů.

Střední opilost nastává mezi 1,6 aţ 2,5 ‰ alkoholu v krvi. V tomto stádiu se

narušuje rovnováha a koordinace pohybů, nastává potácivá chůze, při které

můţe dojít aţ k pádu na zem. Chování se projevuje výkřiky nebo pláčem.

Těţká opilost se projevuje od 2,6 aţ 3,0 ‰ alkoholu v krvi. Postiţený se jiţ

neudrţí na nohou, je dezorientovaný a zmatený. Mohou se dostavit poruchy

dýchání a poruchy vědomí. Postiţený má sklony k agresivitě.

Těţká alkoholová intoxikace nastává od 3,01 ‰ alkoholu v krvi. Zde hrozí

zástava dýchání a krevního oběhu. Při bezvědomí můţe dojít k hlubokému

kómatu.10

1.4 Vývojová stádia opilosti

Pijáctví má svoje vývojová stádia. Tato stádia jsou charakteristická řadou příznaků,

díky kterým se můţe rozpoznat, v jakém stádiu se daný člověk nachází.

„Jellinekova stádia jsou charakterizovaná několika desítkami příznaků, které

nenastupují vţdy jeden po druhém, ale často po skupinách“:

I. stadium – počáteční (iniciální, prealkoholické, symptomatické): Piják zvyšuje

frekvenci pití a tím mu stoupá tolerance k alkoholickým nápojům. Alkohol se

stává berličkou při komunikaci ve společnosti, anebo při potlačení nepříjemných

psychických stavů.

II. stadium – varovné (prodromální): Piják pije většinou tajně, aby o jeho

nadměrném poţívání alkoholických nápojů nikdo nevěděl. Myslí trvale na

alkohol, shromaţďuje si ho a zajišťuje si zásoby. Stoupá tolerance k alkoholu.

Začínají se u něj objevovat okénka.

III. stadium – rozhodné (kritické, kruciální): Piják ztrácí spolehlivou kontrolu

nad pitím. Tolerance na alkohol dále roste, okénka jsou u tohoto stádia typická.

10 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, s. 31, ISBN 08-077-87

17

Nedokáţe pít s mírou, nemá hranici. Dochází u něj k zúţení zájmů a k omezení

mezilidských vztahů.

IV. stadium – konečné (terminální, chronické): Piják má oslabené tělesné

i duševní zdraví. Klesá mu tolerance na alkohol, opije se rychleji. Opilost trvá

i několik dní. Dostavují se úzkosti, třesy, můţe se objevit alkoholický psychóza

(delirium tremens).11

1.5 Trestné činy a přestupky související s alkoholem

V mnoha případech člověk, který konzumuje alkohol, nekončí jen u pití, ale

v důsledku jeho konzumace páchá nejrůznější přestupky a trestné činy. Patří sem drobné

krádeţe, ale i znásilnění, ublíţení na zdraví, zabití nebo vraţda.

Jednou z nejběţnějších a nejzávaţnějších trestných činností, která úzce souvisí

s konzumací alkoholu, je řízení motorového vozidla pod jeho vlivem. Alkohol působí

na řidiče zrádně, zpomaluje jeho motorické a smyslové dovednosti. Opilému řidiči trvá

déle, neţ se přizpůsobí tomu, co se děje před ním a zároveň má problémy s ovládáním

vozidla (později točí volantem, pletou se mu pedály). Ukázalo se, ţe opilí muţi jezdí

stejně rychle, jako kdyţ jsou ve střízlivém stavu. Oproti tomu ţeny jezdí pomaleji nebo

raději neřídí, jelikoţ si uvědomují svojí podnapilost. Při hodnotě od 0,3 do 0,9 promile

alkoholu v krvi je riziko nehody asi 7x vyšší neţ za normálních okolností.12

11 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, s. 46, ISBN 08-077-87 12

http://www.alkoholik.cz/zavislost/opily_ridic_tresty/alkohol_za_volantem_a_schopnosti_ridice_reakcni_rychlost_a_sebeduvera.h

tml

http://www.alkoholik.cz/zavislost/opily_ridic_tresty/alkohol_za_volantem_a_schopnosti_ridice_reakcni_rychlost_a_sebeduvera.html


18

2 ZÁVISLOST

V dnešní době se závislost jeví jako aktuální problém. Jiţ v minulosti tomu tak bylo,

ale nevěnovala se tomu taková pozornost. Můţeme říct, ţe s problematikou závislosti se

setkáváme denně. Laická veřejnost si myslí, ţe závislost není choroba, ale spíš problém,

do kterého se kaţdý dostal sám svým přičiněním.

Drogová závislost je onemocnění, které je charakteristické naléhavou touhou po

účinku drogy. Nemocný ji uţívá i přes to, ţe si tím způsobuje řadu nepříjemných

problémů. Ke vzniku závislosti se člověk většinou dostane přes experimentování, které

postupem času vyústí k pravidelnému uţívání drogy.13

„Závislost na alkoholu je směsí choroby a nedisciplinovanosti. Jde o chorobu, která

ţivot deformuje a zkracuje“.14

Z hlediska zneuţívání alkoholu jako návykové látky se cesta k závislosti zdá jako

dlouhodobější proces. Záleţí vţdy na konkrétním člověku, ale také na tom, zda alkohol

zvolí jako něco, co mu můţe za určitých okolností pomoci, nebo přijme jinou cestu a to,

ţe mu alkohol nahradí jeho chybějící schopnosti a moţnosti. Často volí tu nejhorší

moţnou cestu, z které se není kam vrátit a postupem času se uţ nikam ani nechce

vrátit.15

2.1 Definice závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí

Definice závislosti je podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí popsána jako

skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, při kterých uţívání

nějaké látky má u daného jedince mnohem větší přednost neţ jiné jednání, kterého si

kdysi více cenil. Popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha brát nelegální

psychotropní látky, alkohol nebo tabák. Při návratu k uţívání látky po období

abstinence často vede k rychlejšímu znovuobnovení jiných rysů syndromu, neţ je tomu

u jedinců, u kterých se závislost nevyskytuje.

„Definitivní diagnóza závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliţe

během jednoho roku došlo ke třem či více z následujících jevů:

silná touha nebo pocit puzení uţívat látku

potíţe v sebeovládání při uţívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení

nebo mnoţství látky

13 HÁJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada, 2001, s. 14, ISBN 80-247-0135-9 14 Skála, 1987, s. 14 15 HELLER, J., PECINOVSKÁ, O. a kol.: Závislost známá neznámá. 1.vyd. Praha: Grada1996, s. 11, ISBN 80-7169-277-88

19

tělesný odvykací stav. Látka je uţívaná s úmyslem zmenšit příznaky vyvolané

předchozím uţíváním této látky, případně dochází k odvykacímu stavu, který je

typický pro tu kterou látku. K mírnění odvykacího stavu se také někdy pouţívá

příbuzná látka s podobnými účinky

průkaz tolerance k účinku látky jako vyţadování vyšších dávek látek, aby se

dosáhlo účinku původně vyvolaného niţšími dávkami (jasný příklad lze nalézt

u jedinců závislých na alkoholu, mohou brát denně takové mnoţství látky, které

by zneschopnilo nebo i usmrtilo uţivatele bez tolerance)

postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch uţívané

psychotropní látky a zvýšené mnoţství času k získání nebo uţívání látky, nebo

zotavení z jejího účinku

pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození

jater nadměrným pitím (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného uţívání

látek) nebo toxické poškození myšlení

Syndrom závislosti můţe být přítomen pro určitou látku (např. tabák nebo

diazepam), třídu látek (např. opiáty) nebo širší řadu různých látek“.16

2.2 Definice závislosti podle Americké psychiatrické asociace (DSM –

IV)

„Pro diagnózu závislosti podle Americké psychiatrické asociace by měl pacient

vykazovat alespoň tři ze sedmi dále uvedených příznaků v období dvanácti po sobě

následujících měsíců:

růst tolerance (zvyšování dávek, aby se dosáhlo stejného účinku, nebo pokles

účinku návykové látky při stejném dávkování)

odvykací příznaky po vysazení látky

přijímání látky ve větším mnoţství nebo delší dobu, neţ by měl člověk v úmyslu

dlouhodobá snaha nebo jeden či více pokusů omezit a ovládat přijímání látky

trávení velkého mnoţství času uţíváním a obstaráváním látky nebo zotavováním

se z jejich účinků

zanechání sociálních, pracovních a rekreačních aktivit v důsledku uţívání látky,

nebo jejich omezení

16 Nešpor, 2000, s. 14

20

pokračující uţívání látky navzdory dlouhodobým nebo opakujícím se sociálním,

psychologickým nebo tělesným problémům, o nichţ člověk ví a které jsou

působeny nebo zhoršovány uţíváním látky“.17

2.3 Typy závislosti na alkoholu

Podle psychiatra E. M. Jellinka se rozděluje alkoholismus podle závaţnosti stupně

do různých stádií. Rozlišení fází alkoholové závislosti se uţívá hlavně v lékařství.

Závislosti jsou nazvány podle prvních písmen řecké abecedy:

Typ alfa: Pijáci z důvodů problémů, konfliktů, hledající úlevu a omámení.

Problémy a zátěţe jsou pod vlivem alkoholu únosnější. Kontrola pití je

víceméně spolehlivá, není zde přítomná psychická ani somatická závislost.

Typ beta: Pijáci z návyku a přizpůsobování se pijáckým mravům svého okolí.

V tomto stádiu se jiţ objevují tělesná poškození (játra, pankreas, srdce).

Typ gama: Pijáci jsou tělesně i duševně závislí. Dochází ke ztrátě kontroly

a stupňuje se tolerance. Charakteristickým znakem je nespolehlivost

a poruchová kontrola. Zde se jiţ objevují abstinenční příznaky, dále také

somatická, psychická, společenská a ekonomická závislost.

Typ delta: Piják je jiţ zvyklý na stálý dlouhodobý návyk. Jedná se o chronický

konzum alkoholických nápojů. Vede k těţké fyzické a psychické závislosti. Aby

piják předešel abstinenčním příznakům, musí si uchovávat jistou hladinu

alkoholu.

Typ epsilon: Pijáci kvartální. V periodických odstupech často dochází

k několika dním trvajícím excesům, které mají odstranit stavy napětí. Tento typ

je blízký typu gama.18

2.4 Důsledky závislosti

Dlouhodobé naduţívání alkoholických nápojů způsobuje řadu komplikací. Patří sem

zdravotní rizika, psychické komplikace, ale také sociální a ekonomické důsledky.

K váţnému poškození organismu vede dlouhodobá toxicita alkoholem. Mohou se

vyskytovat ţivot ohroţující komplikace. Patří sem intoxikační delirium a Wernickeova

encefalopatie.19

17 Nešpor, 2000, s. 26 18 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, s. 44, ISBN 08-077-87

21

2.4.1 Somatické důsledky

Při dlouhodobém uţívání alkoholických nápojů hrozí řada chorob, které mohou

ohrozit alkoholika i na ţivotě. Somatické komplikace, které vznikají nadměrným

uţíváním alkoholických nápojů, postihují všechny části lidského organismu.

Nejčastěji jsou při dlouhodobém uţívání alkoholu poškozena játra. Nejprve vzniká

steatóza, později cirhóza. Komplikací jaterní cirhózy můţe být hepatocelulární

karcinom. Při jaterní dysfunkci, která vzniká v podkladě cirhotického terénu, dochází

často k poruchám sráţlivosti krve, k otokům z důsledku hypoproteinémie a k ascitu,

který můţe dosahovat aţ objemů v řádu desítek litrů.

Často se vyskytují chronická poškození, při kterých můţe dojít k rozvoji nádorového

bujení (karcinom jazyka, ţaludku, pankreatu). Dále hrozí poškození gastrointestinálního

traktu, kde dochází k poruchám trávení, jícnovým varixům, gastritidám. Chronickým

naduţíváním alkoholu se můţe narušit i endokrinní systém, to můţe vést k porušení

pankreatu v podobě zánětu nebo ke sníţení jeho funkce a vzniku diabetu. Velmi často

také dochází k poruchám krvetvorby, anémiím a hypovitaminózám, nejčastěji vitamínu

B12. Dále také dochází k poškození kardiovaskulárního systému a to jak k funkčnímu,

tak organickému. Stejně tak hrozí poškození nervového systému, coţe můţe být

v přímém důsledku s hypovitaminózou vitamínu B12.

U těhotných alkoholiček často dochází k poškození plodu dítěte. U dětí se to

projevuje růstovou retardací (IUGR), poškozením centrálního nervového systému

(CNS) a kraniofaciální dysmorfií. Všechny tyto příznaky se označují jako fetální

alkoholový syndrom (FAS).

Alkoholismus u muţů způsobuje niţší sekreci testosteronu, poruchu sexuální funkce,

impotenci.20

2.4.2 Psychické důsledky

Nervový systém a CNS člověka je velice citlivý na toxické účinky alkoholu. Jejich

trvalé či dočasné poškození se projevuje nejenom v psychice člověka, ale i v jeho

jednání. Můţe se jednat o poruchy vnímání, emocí a myšlení. Při psychických

komplikacích dochází k agresi vůči okolí.

19 KALINA, K. a kol. Základy klinické adiktologie. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 343, ISBN 978-80-247-1411-0 20 KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 1 – mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2003, s. 154, ISBN 80-

86734-05-6

22

„Psychotické poruchy vyvolané alkoholem (alkoholové psychózy) vznikají jako

následek dlouhodobého, léta trvajícího chronického abusu. Řadí se sem alkoholická

halucinóza, alkoholická paranoidní psychóza a alkoholová demence“.21

Alkoholická halucinóza se většinou objevuje u závislých po větším abúzu alkoholu.

Pokud se ale abúzus často opakuje, můţe vznikat jiţ po malé dávce alkoholu.

Alkoholická paranoidní psychóza se projevuje bludy. Závislá osoba je mnohdy

přesvědčena o tom, ţe partner/ka je jí/jemu nevěrná.

Alkoholová demence vzniká jako následek toxického působení etanolu na mozek,

často po opakovaných a neúspěšně léčených alkoholových deliriích. Alkoholová

demence se projevuje atrofií mozku, která je po několika měsíční abstinenci vţdy

alespoň částečně reverzibilní. Čím déle člověk pije, tím je atrofie rozsáhlejší a obnova

funkcí pomalejší a v menším rozsahu.22

2.4.3 Sociální důsledky

Hlavní oblast, kterou závislost postihuje je rodina a partnerské vztahy. Z pracovitého

a spolehlivého partnera se najednou stává nespolehlivý agresor, který ponejvíce jen

něco slibuje, napadá své okolí, nebo se často vymlouvá. Hlavní roli v rodině

s alkoholikem hrají náklady na alkoholické nápoje. To je jedním z důleţitých vlivů,

které narušují ţivot rodin s alkoholikem. Rozvod je pak důsledkem dlouho působícího

stresu v rodině. Závislost na alkoholu sniţuje i alkoholikův pracovní výkon.

Alkoholismus vede k samotě nemocného, který mnohdy ztrácí rodinu a omezí i vztahy

s přáteli a dětmi.23

21 Kalina, 2003, s. 154 22 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, s. 70-72, ISBN 08-077-87 23 HOSEK, J. Sám proti alkoholu. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998, s. 23-29, ISBN 80-7169-624-2

23

3 LÉČBA ZÁVISLOSTI NA ALKOHOLU

V České republice se léčbou závislosti na alkoholu zabývají především psychiatrické

léčebny, které umoţňují nemocným ústavní léčbu.

3.1 Pojmy související s léčbou závislosti

3.1.1 Abstinence

U všech návykových látek se mohou objevovat abstinenční příznaky. Abstinence

vzniká, kdyţ daná látka chybí tělu, kdyţ uţ ji nemá. Pak dochází k abstinenčnímu

syndromu, hovorově známému jako „absťák“.

„Abstinence je stav, kdy se jedinec vědomě ze své vůle naprosto zříká pouţití něčeho

či nějaké činnosti, z důvodů etických, rozumových, zdravotních, popř. pro neschopnost

dosáhnout uspokojení“.24

3.1.2 Abstinenční syndrom

Alkoholový abstinenční syndrom nastává po vysazení drogy, která byla opakovaně

a dlouhodobě uţívaná. Vznik abstinenčního syndromu je reakce organizmu na niţší

dávku alkoholu nebo její vynechání. Projevem je duševní i tělesný neklid, úzkost,

podráţděnost, malátnost, pocení, nevolnost, zvracení, poruchy spánku, vyšší tepová

frekvence nebo krevní tlak, třes jazyka, víček a prstů, bolest hlavy, epileptické záchvaty,

přechodné halucinace a iluze.25

„Závaţnost odvykacího stavu po alkoholu kolísá od mírného několik hodin trvajícího

třesu aţ těţkým ţivot ohroţujícím stavům spojeným s deliriem a epileptickými

záchvaty“.26

3.1.3 Recidiva

Recidiva se dá chápat jako opakování nebo návrat k alkoholismu.

„Recidiva suchá je porušení zásad abstinence u alkoholismu, aniţ znovu došlo

k plnému propuknutí choroby“.27

24

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 14, ISBN 80-7178-303-X 25 KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 1 – mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2003, s. 114, 119, ISBN

80-86734-05-6 26 Kalina, 2003, s. 119 27 Hartl, Hartlová, 2000, s. 500

24

„U léčení závislostí se tím míní návrat k alkoholu nebo drogám po určité době

abstinence. Recidivu je třeba, co nejdříve zastavit. Recidiva můţe poslouţit jako

zkušenost a vést člověka k větší opatrnosti“.28

3.1.4 Relaps

Relaps bývá popisován jako výsledek intervencí u závislého chování člověka.

Závislý člověk se vrací k uţívání alkoholu a tím i na začátek léčby. Relaps není chápán

jako jednorázová událost, ale jako kognitivní, behaviorální a afektivní proces. Hlavní

příčinou relapsu je craving (baţení).29

„Relaps můţe být vnímán jako návrat k dřívější úrovni aktivity následující po

pokusu tuto aktivitu ukončit nebo redukovat“.30

3.1.5 Delirium tremens

„Delirium tremens je závaţný, někdy ţivot ohroţující stav s relativně vysokou

mortalitou“.31

Hlavním příznakem je porucha vědomí, kognitivních funkcí, vizuální, čichové

i sluchové halucinace, bludy, dezorientace, psychomotorický neklid, vegetativní

poruchy, třes, záchvaty křečí. Potíţe se nejvíce vyskytují v noci, typická pro delirium

tremens je inverze spánku.32

3.2 Typy léčebných zařízení

Alkoholismus je nemoc, proto se musí začít včas léčit, stejně jako je tomu u jiných

chorob. Léčba můţe být zahájena buď z dobrovolného rozhodnutí nemocného, nebo

také na základě příkazu soudu.33

Sám alkoholik si nemocný nepřipadá. Svůj problém si většinou uvědomí aţ po

nátlaku své rodiny a okolí, v důsledku váţného onemocnění, při ztrátě zaměstnání apod.

Rodina by měla na léčbě trvat, i kdyţ nemocný bude svůj problém bagatelizovat. Nátlak

ze strany rodiny by měl být ultimativní a důrazný. Nemocnému by mělo být

28 Nešpor, Pernicová, Csémy, 1999, s. 103 29 KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 2 – mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2003, s. 118-119, ISBN

80-86734-05-6 30 Kalina, 2003, s. 118 31

Kalina, 2003, s. 153 32 KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 1 – mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2003, s. 153, ISBN 80-

86734-05-6 33 http://www.alkoholik.cz/zavislost/lecba_alkoholismu/lecba_alkoholismu_protialkoholni_lecba_postup.html

http://www.alkoholik.cz/zavislost/lecba_alkoholismu/lecba_alkoholismu_protialkoholni_lecba_postup.html

25

zdůrazněno, ţe jeho rodina při něm stojí, ţe ho mají rádi a hlavně, ţe mu chtějí pomoci,

aby se dostal z problému. Pokud nemocný nedodrţí ultimátum dané rodinou, je vhodné

mu udělit trest. Trest musí být vykonán, aby se mohlo nemocnému naznačit, ţe je

situace váţná a ţe rodina z léčení neustoupí. Tento postup se doporučuje realizovat pod

dohledem psychoterapeuta nebo psychologa.34

Existují čtyři základní typy léčebných zařízení:

Ambulantní péče (ordinace AT) je ordinace, kam mohou závislí ambulantně docházet.

Ordinace AT se zřizují v nemocnicích, jedná se o psychiatrické oddělení. Ordinace AT

poskytuje péči závislým, které doporučil lékař, rodinný příslušník, zdravotnické zařízení

nebo který přišel sám, dobrovolně bez doporučení.

Ústavní péče (oddělení AT) je umístění pacienta do nemocnice na psychiatrické

oddělení nebo do psychiatrické léčebny. Oddělení AT se doporučuje hlavně lidem,

kterým nestačí nebo nevyhovuje ambulantní péče. Léčba je stanovena po dobu dvou aţ

čtyřech měsíců.

Terapeutické komunity (TK) představují chráněné prostředí bez drog. Základem léčby

je komunitní a skupinová psychoterapie, socioterapie a pracovní terapie. V TK se musí

dodrţovat pravidla, při jejich porušení můţe dojít k předčasnému ukončení léčby.

Ostatní – svépomocné skupiny jsou zaloţeny na principu vzájemné pomoci, solidarity

a podpory při odvykání ze závislosti. Tyto kluby a skupiny většinou fungují bez účasti

profesionálů. Neplatí se zde ţádné poplatky za členství, alkoholik se nemusí nikam

objednávat. Alkoholik zde můţe zůstat v anonymitě.35

Léčba závislosti na alkoholu se dá rozdělit z hlediska délky na:

Krátkodobá léčba se provádí v ústavní péči a bývá obvykle kratší neţ tři měsíce. Tato

léčba je vhodná pro závislé, kteří jsou motivovaní k léčbě, ale nestačí jim ambulantní

péče. Nemocným můţe hrozit relaps a potřebují komplexní péči, která zahrnuje léčbu

somatických a psychiatrických onemocnění.

Střednědobá léčba je ústavní léčba nejčastěji poskytovaná psychiatrickou léčebnou.

Léčba trvá v rozmezí od tří do šesti měsíců. Účinné minimum ve střednědobé léčbě je

doba tří měsíců. V programu léčby závislosti se hlavně zaměřují na léčebné aktivity, neţ

na rehabilitaci a resocializaci. Střednědobá léčba v TK se pohybuje v rozmezí od šesti

do osmi měsíců.36

34 http://www.alkoholik.cz/zavislost/rodina_alkoholika/rodina_alkoholika_a_jeji_pristup_k_zavislemu.html 35 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, s. 114-123, ISBN 08-077-87 36 http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/s/strednedoba_lecba

http://www.alkoholik.cz/zavislost/rodina_alkoholika/rodina_alkoholika_a_jeji_pristup_k_zavislemu.html

http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/s/strednedoba_lecba

26

Dlouhodobá léčba je léčbou ústavní nebo rezidenční. Dlouhodobá léčba trvá jeden rok.

Tento typ léčby je vhodný pro závislé se sociálními problémy. Obvykle probíhá

v terapeutických komunitách.37

Výhodou krátkodobé léčby je, ţe se můţe pacient po třech měsících vrátit k rodině

nebo do práce. Nevýhodou je, ţe po tak krátké hospitalizaci nemocný většinou nezvládá

odchod zpátky do společnosti a hrozí recidiva. Výhodou střednědobé léčby je, ţe

pacient můţe částečně zvládnout sekundární problémy závislosti. Nevýhodou je relaps.

Doporučuje se po ukončení střednědobé léčby navštěvovat ambulantní léčbu, nebo

nastoupit na dlouhodobou léčbu do TK. Dlouhodobá léčba zajistí pacientovi být více jak

rok „čistý“. Nemocný se začíná pomalu připravovat na původní prostředí.

Kaţdému pacientovi vyhovuje jiný typ léčby. Musí ale být zahájena včas. Úspěšná

terapie je závislá i na délce léčení, záleţí ale na závaţnosti uţívání drog a dalších

problémů, které souvisejí s braním drog.

3.2.1 Ambulantní léčba

Ambulantní léčba (ordinace AT) se provádí ve specializovaných zdravotnických

zařízeních nebo v zařízeních nezdravotnických. Léčení v ordinaci AT má tu výhodu, ţe

závislý můţe normálně chodit do práce a nemusí mít pracovní neschopnost. Ordinační

hodiny v ordinacích AT jsou přizpůsobeny pracujícím lidem, aby mohli navštěvovat

ordinaci i po pracovní době. Ordinace AT poskytuje pacientům psychoterapii,

poradenství, ale také medikamentózní léčbu (Antabus, Campral, ReVia). Ambulantní

léčba se doporučuje především v doléčování závislých pacientům, kteří jiţ ukončili

léčbu ústavní. Dále ji vyuţívají pacienti, kteří si myslí, ţe jsou schopni zvládnout

abstinovat pouze s malou dopomocí nebo pacienti, kteří potřebují překlenout krátkou

dobu, neţ se uvolní místo v ústavním zařízení. Ordinace AT ale má i jistá omezení a to,

pokud pacient nadále nezvládá samostatně abstinenci, měl by začít uvaţovat o ústavní

péči. Ordinace AT úzce spolupracuje se zdravotnickými zařízeními, které poskytují

ústavní péči.38

39

Stanovená kritéria pro ambulantní léčbu jsou:

„Osoby, které jsou dostatečně motivované, sociálně relativně dobře integrované

a bez těţkých důsledků na tělesném i duševním zdraví.

37 http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/d/dlouhodoba_lecba_long_term_treatment 38 NEŠPOR, K. Týká se to i mne?: Jak překonat problémy s alkoholem (Svépomocná příručka) Praha: Sportpropag, 1992, s. 91 39 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, 208 s., ISBN 08-077-87

http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/d/dlouhodoba_lecba_long_term_treatment

27

Osoby, které jsou v přípravě na léčbu v lůţkovém zařízení.

Osoby, které byly propuštěny z lůţkové intenzivní péče do následného

ambulantního doléčování“.40

3.2.2 Ústavní léčba

Ústavní péče (oddělení AT) poskytují buď psychiatrická oddělení nemocnic, nebo

psychiatrické léčebny. Oddělení AT poskytuje střednědobý nebo dlouhodobý pobyt na

lůţku. Ústavní léčba se doporučuje při těţkých zdravotních nebo psychických

komplikací, které vznikly následkem škodlivého uţívání alkoholu. Obvyklá délka

ústavní péče bývá pevně stanovena, pacient se ale můţe dohodnout individuálně

a hospitalizace zkrátit či prodlouţit. Hospitalizace by se měla pohybovat v rozmezí šesti

týdnů aţ čtyřech měsíců. V praxi se ale ukázalo, ţe je důleţité brát ohledy na to,

v jakém stavu byl pacient přijat, jak dlouho trvala poslední abstinence, duševní

a fyzický stav pacienta. Oddělení AT poskytuje jak léčbu dobrovolnou, tak soudně

nařízenou. Základem léčení bývá psychoterapie, reţimová léčba, muzikoterapie,

ergoterapie, relaxační techniky, pohybové aktivity, medikamentózní podpora. Léčba

v oddělení AT je hrazena ze zdravotního pojištění.41

Seznam léčeben, které provádějí

ústavní léčbu v České republice, se nachází v příloze č. 1 v tabulce č. 1.

Stanovená kritéria pro ústavní péči:

„Osoby s těţkými důsledky na tělesném či psychickém zdraví.

Osoby s výraznými důsledky ve společenských vztazích (rodina, práce, zákon).

Osoby s těţkými primárními nebo sekundárními změnami osobnosti.

Osoby se závislostí na více drogách (např. alkohol a léky).

Osoby, kterým ambulantní léčba nepomáhá, protoţe ji nezvládají, špatně při ní

spolupracují, opakovaně recidivují“.42

3.2.3 Terapeutické komunity

Po druhé světové válce začaly vznikat terapeutické komunity v USA pro závislé na

návykových látkách. Více vycházely ze zkušeností Anonymních alkoholiků, neţ

z britských terapeutických komunit pro duševně nemocné. Komunity mají za cíl aktivní

podílení pacientů na léčení, vytvoření dobré komunikace a rozhodování, zapojování se

40 Skála, 1987, s. 114-115 41 NEŠPOR, K. Týká se to i mne?: Jak překonat problémy s alkoholem (Svépomocná příručka) Praha: Sportpropag, 1992, s. 92 42 Skála, 1987, s. 116-121

28

do kolektivu, vyuţití sociálního učení. Terapeutické komunity mají i svoje vlastní

pravidla. Pokud tato pravidlo nejsou dodrţovaná, pacient můţe být vyloučen ještě před

dokončením léčby.43

Seznam terapeutických komunit, které jsou v České republice je

v příloze č. 2 v tabulce č. 2.

„Některé typy terapeutických komunit pro závislé:

Terapeutické komunity v zařízeních poskytující střednědobou léčbu (od

několika týdnů do zhruba čtyř měsíců).

Modifikované terapeutické komunity pracují ve specifických podmínkách (např.

ve vězení) nebo se specifickými pacienty (např. s těmi, kdo se kromě závislostí

léčí pro jinou duševní nemoc).

Klasické terapeutické komunity pracující podle amerických vzorů, kde trvá

léčba jeden rok i déle a dělí se typicky na úvodní stadium (do 60 dní), stadium

primární léčby (2-12 měsíců) a stadium návratu do společnosti („re-entry“, trvá

13-24 měsíců včetně ambulantního doléčování)“.44

3.2.4 Svépomocné skupiny a kluby – AA

Svépomocné skupiny a kluby jsou zaloţeny na principu vzájemné pomoci, solidarity

a podpory při odvykání ze závislosti. Tyto kluby a skupiny většinou fungují bez účasti

profesionálů.

Organizace Anonymní alkoholici je mezinárodní společenství muţů a ţen, kteří

mají nebo v minulosti měli problém s alkoholem. Jedná se o svépomocnou skupinu,

která není spojená s církví, sektou ani ţádnou jinou institucí.

Seskupení Anonymních alkoholiků (AA) vzniklo v roce 1935 v Americe. Ve městě

Akron se potkali dva muţi, kteří měli problém s alkoholem. Jeden muţ byl doktor

a druhý podnikatel. Tito dva lidé spolu diskutovali o svém problému s alkoholem

a zároveň se snaţili vzájemně se podporovat při boji proti alkoholismu. Díky jejich

schůzkám je napadlo, ţe takto mohou pomáhat i ostatním lidem, kteří trpí stejnou

nemocí.45

Hnutí AA vzniklo dávno před tím, neţ se ve světě začaly objevovat první zmínky

o terapeutických komunitách. AA dokonce předstihli i skupinové terapie, které slouţí

43

NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4.vyd. Praha: Portál, 2011, s. 96, ISBN: 978-

80-7367-908-8 44 Nešpor, 2011, s. 96 45 ANONYMNÍ ALKOHOLICI Modrá kniha (Anonymní alkoholici) New York: Alkoholics Anonymous World Services, New

York, 1996, ISBN 0-916856-28-3

29

při léčbě návykových nemocí. Moţná právě proto byla tato organizace odbornou

veřejností zprvu nepochopena a odsuzována.

Po vzniku organizace Anonymních alkoholiků se začali tvořit další organizace, které

měli svůj vzor právě v AA:

Al-Anon (manţelky a partnerky závislých na alkoholu)

Alateen (dospívající děti, u kterých se doma vyskytuje závislost na alkoholu)

Parents Anonymous (Anonymní rodiče; rodiče, jejichţ dítě je závislé drogách)

Narcotics Anonymous (Anonymní narkomané)

Smokers Anonymous (Anonymní kuřáci)

Gamblers Anonymous (Anonymní hazardní hráči)

Overeaters Anonymous (Anonymní přejídači)

Workoholics Anonymous (Anonymní workoholici)46

3.2.4.1 Preambule Anonymních alkoholiků

Preambule AA obsahuje stručnou charakteristiku AA:

„ANONYMNÍ ALKOHOLICI © je společenství muţů a ţen, kteří spolu vzájemně

sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, ţe mohou vyřešit svůj společný problém a pomoci

ostatním k uzdravení z alkoholismu.

Jediný poţadavek členství je touha přestat pít. Členové AA neplatí ţádné poplatky nebo

členské příspěvky. Naše organizace je soběstačná z našeho vlastního přispění. AA

nejsou spřízněni s ţádnou sektou, církví, politickou organizací nebo institucí. Nechtějí

se zapojit do ţádných sporných otázek, nepodporují ţádné veřejné záleţitosti ani proti

ţádným veřejným záleţitostem nebojují. Našim hlavním cílem je zůstat střízlivý

a pomáhat ostatním alkoholikům ke střízlivosti“.47

3.2.4.2 Dvanáct kroků

Dvanáct kroků je soubor přikázání, která napomáhají k uzdravení ze spárů alkoholu.

Jedná se o činnosti a přistupování, ve které alkoholik věří. Díky těmto dvanácti krokům

dokáţe závislý abstinovat a uzdravovat se.

„Přiznali jsme svoji bezmocnost vůči alkoholu – naše ţivoty začaly být

neovladatelné.

46 NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4.vyd. Praha: Portál, 2011, s. 104, ISBN:

978-80-7367-908-8 47 Anonymní alkoholici, 1996, s. 2

30

Dospěli jsme k víře, ţe síla větší neţ naše nás můţe vrátit duševnímu zdraví.

Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj ţivot do péče Boha tak, jak ho

chápeme.

Provedli jsme důkladné a nebojácné sebezpytování, inventuru sebe samých.

Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.

Byli jsme zcela svolní s tím, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové

vady.

Pokorně jsme ho poţádali, aby naše nedostatky odstranil.

Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublíţili a kterým to chceme nahradit.

Rozhodli jsme se provádět tyto nápravy ve všech případech, kdy to situace

dovolí, s výjimkou těch situací, kdy by takové počínání druhým ublíţilo.

Pokračovali jsme v provádění morální inventury, a kdyţ jsme pochybili,

pohotově jsme to přiznali.

Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak

jsme ho chápali, a mohli se pouze za to, aby se nám dostávalo poznání jeho vůle

a síly ji uskutečnit.

Výsledkem těchto kroků bylo, ţe jsme se duchovně probudili, snaţili jsme se

předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech

svých záleţitostech“48

3.3 Metody léčby

3.3.1 Psychoterapie

Hlavním cílem psychoterapie je, zbavit závislého pacienta návyku na alkohol. Snaţí

se napravit deformaci, kterou způsobila droga, ale zároveň se také snaţí vybudovat

odolnost proti droze. Cílem psychoterapie je odbourání chorobných příznaků,

reedukace, sociální rehabilitace, rozvoj pacientovi osobnosti. Jedině kvalifikovaný

terapeut můţe provádět psychoterapii. „V současné době k uznávaným směrům

a přístupům u nás je řazena:

hlubinná a dynamická psychoterapie

humanistická psychoterapie

kognitivně – behaviorální psychoterapie

rodinná a systemická psychoterapie

48 Nešpor, 2011, s. 106

31

hypnotické a relaxační postupy

integrativní přístupy“ 49

3.3.2 Hypnóza

Hypnóza neboli hypnoterapie se pouţívá při léčbě, tlumení a potlačení psychických,

psychosomatických a somatických problémů. Hypnóza je jednou z částí psychoterapie.

Hypnóza je změněný stav vědomí. Hypnoterapie má také moţnosti relaxační

a relaxačně-motivační hypnózy. Výhodou této terapie je, ţe vyuţívá vlastní energii

a vnitřní duševní i tělesné schopnosti.50

3.3.3 Režimová léčba

Reţimová léčba je zaloţena na společném fungování pacientů. Platí zde princip

zodpovědnosti sám za sebe, ale i za ostatní. Tento druh léčby je specifický tím, ţe dává

kaţdému dni jasnou podobu. Dále jsou zde také zavedena pravidla, která musí pacienti

dodrţovat. Alkoholová závislost ničí ţivotní reţim nemocného. Právě proto se v ústavní

péči zavedl řád. Nemocní si píšou deník na daná témata. Je zde zaveden bodovací

systém, podle kterého se hodnotí různé aktivity, úkoly, povinnosti a prohřešky. Součástí

reţimové léčby je psychoterapie, muzikoterapie, ergoterapie, relaxační techniky,

pohybové aktivity a medikamentózní podpora.51

V příloze č. 3 v tabulce č. 3 je seznam

sluţeb, které jsou v ústavní léčbě poskytované.

3.3.4 Podpůrné farmakologické prostředky

Hlavním smyslem léčby závislého na alkoholu je, co nejvíce izolovat nemocného od

alkoholu. Při odvykání ze závislosti můţe pacientům napomáhat medikamentózní léčba.

3.3.4.1 Antabus

Antabus (disulfiram) je lék vyrobený jiţ v roce 1881. „Antabus je enzymovým

inhibitorem, který je vstřebáván z trávicího systému“.52

49

Kalina, 2003, s. 25 50 http://www.lekari-online.cz/psychologie/novinky/co-je-hypnoterapie 51 KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 2 – mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2003, s. 196, ISBN 80-

86734-05-6 52 Skála, 1987, s. 73

http://www.lekari-online.cz/psychologie/novinky/co-je-hypnoterapie

32

Pokud pacient uţije antabus a konzumuje při tom alkoholické nápoje, začne vznikat

disulfirametanolová reakce (DER). Tato reakce způsobuje zarudnutí a zčervenání

v obličeji, bolest hlavy, zrychlení tepu, bušení srdce, bolest na prsou, dyspnoi a nauzeu.

Tento lék se pouţívá k tomu, aby si pacient vypěstoval odpor k alkoholu, moţná také

dávivý reflex na alkoholické nápoje. Antabus není kauzální léčbou, je pouze

preventivem, díky kterému je zabraňováno závislým poţívat alkoholické nápoje.53

3.3.4.2 Acamprosat

Acamprosat (campral) je efektivní anticravingový lék. Tento lék ovlivňuje psychiku

a sniţuje craving (baţení) po návykové látce. Campral můţe pomoci rychleji ukončit

recidivu. Velkou nevýhodou tohoto léku je jeho vysoká cena a hlavně také to, ţe si

pacient musí lék hradit sám.54

53 SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum, 1987, s. 73-76, ISBN 08-077-87 54 NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4.vyd. Praha: Portál, 2011, s. 100, ISBN:

978-80-7367-908-8

33

4 PREVENCE

Prevence je důleţitou součástí při léčbě závislosti na alkoholu. Prevencí se rozumí

předcházení neţádoucím vlivům, které mohou ohrozit zdraví člověka. Důleţitá je

včasná ochrana a obrana. Cílem je sniţovat výskyt a zabraňovat rozvoji negativního

jevu ve společnosti. Prevence se rozděluje na primární, sekundární a terciární.55

Podle amerických pramenů se prevence rozděluje na všeobecnou, selektivní

a indikovanou prevenci.56

Světová zdravotnická organizace (WHO) zjistila, ţe v evropském regionu je příjem

alkoholu nejvyšší na světě. Škodlivé uţívání alkoholu má za příčinu předčasné úmrtí

a různé druhy onemocnění. Poţívání alkoholických nápojů je hlavním rizikovým

faktorem pro neuropsychiatrická onemocnění, kardiovaskulární choroby, cirhózu jater

a rakovinu. Problémy způsobené alkoholem jsou spojované s několika infekčními

onemocněními, jako je HIV / AIDS a tuberkulóza. Alkohol přispívá k neúmyslnému

a úmyslnému zranění, je zapříčiněním dopravních nehod a sebevraţd.57

4.1 Primární prevence

Primární prevencí je myšleno předcházení situacím, při kterých dochází ke kontaktu

s drogou. Snaţí se zabránit, nebo alespoň oddálit první kontakt s alkoholem. Primární

prevence se týká hlavně osob, které ještě neměly s alkoholem ţádné zkušenosti.

Primární prevence můţe být specifická a nespecifická.58

„Primární prevence má programově podporovat zrání jedince, aby co nejbezpečněji

prošel cestou hledání vlastní identity. Má rozvíjet jednotlivé předpoklady bio-psycho-

sociálně-spirituálního celku“.59

Hlavním cílem primární prevence je předcházet nemoci, neţ vznikne. Dále se snaţí

oddálit uţívání alkoholu na pozdější věk. Důleţitou roli hraje také experimentování

s návykovými látkami, které způsobuje tělesné i duševní škody na zdraví. Primární

prevence se snaţí o to, aby se postiţená osoba chovala zdravěji.

„Zásady efektivní primární prevence:

Program začíná pokud moţno brzy a odpovídá věku.

55 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 450, ISBN 80-7178-303-X 56

NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4.vyd. Praha: Portál, 2011, s. 100, ISBN:

978-80-7367-908-8 57 http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-topics/disease-prevention/alcohol-use 58 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 450, ISBN 80-7178-303-X 59 Kalina, 2003, s. 146

http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-topics/disease-prevention/alcohol-use

34

Program je malý a interaktivní.

Program zahrnuje podstatnou část ţáků.

Program zahrnuje získávání relevantních sociálních dovedností a dovedností

potřebných pro ţivot včetně dovedností odmítání, zvládání stresu atd.

Program bere v úvahu místní specifika.

Program vyuţívá pozitivní vrstevnické modely.

Program zahrnuje legální i nelegální návykové látky.

Program zahrnuje i sniţování dostupnosti návykových rizik i poptávky po nich.

Program je soustavný o dlouhodobý.

Program je komplexní a vyuţívá více strategií (např. prevenci ve školním

prostředí i práci s rodiči).

Program počítá s komplikacemi a nabízí dobré moţnosti, jak je zvládat.

Selektivní a indikovaná prevence je náročnější na čas, kvalifikaci i prostředky

a často vyţaduje individuální přístup a pomoc s ohledem na specifické

individuální potřeby“.60

4.2 Sekundární prevence

Sekundární prevence se zaměřuje na osoby, které alkohol uţívají a snaţí se předejít

vzniku dalšímu rozvoji závislosti.61

Sekundární prevence se začíná provádět aţ po rozvoji nemoci. Musí se ale začít

včas, dřív neţ nemoc způsobí nějaké poškození.62

„Léčba je:

zastavením

odpoutáním od prostředí, které mi umoţňovalo ţít závislým způsobem ţivota

detoxifikací v širším smyslu slova (substance, vztahy, prostředí, návyky)

pohledem zpět na uplynulé ţivotní události

konfrontací s tím, co mě poškozovalo a zraňovalo

konfrontací s tím, co já jsem poškodil, nebo koho jsem zranil

rozpoznáním, pochopením a přijetím odpovědnosti za svůj ţivot

60 Nešpor, 2011, s. 157 61 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 450, ISBN 80-7178-303-X 62 NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4.vyd. Praha: Portál, 2011, s. 156, ISBN:

978-80-7367-908-8

35

vytvářením si náhledu na souvislosti abusu návykové látky a špatné ţivotní

strategie

znovuobjevováním pocitů a emocí a učením se jejich adekvátnímu vyjadřování

a vlastnění pocitů (namísto projekce)

moţností uvědomit si reálné vztahy a vazby ke svému okolí (rodina, přátelé,

pracoviště)

hledáním smyslu ţivota, ţivotních hodnot

hledáním vztahu k nějakému vyššímu ideálu, principu, k pravému Já

hledáním nástrojů k provádění změn a jejich udrţení v kaţdodenním ţivotě

upevňováním hodnot souvisejících s nabytou abstinencí“.63

4.3 Terciární prevence

Terciární prevence se zaměřuje na osoby, u kterých se uţ závislost projevila. Snaţí

se předcházet nebo alespoň zmírnit trvalé nebo váţné zdravotní a sociální poškození.64

Terciární prevence se snaţí předcházet dalším poškozením, které hrozí při braní

drog.

„V tomto smyslu je terciární prevencí:

resocializace či sociální rehabilitace u klientů, kteří prošli léčbou vedoucí

k abstinenci nebo se zapojili do substituční léčby a abstinují od nelegálních drog

intervence u klientů, kteří aktuálně drogy uţívají a nejsou rozhodnuti uţívání

zanechat, souborně zvané Harm Reduction“.65

63 Kalina, 2003, s. 146 64 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 450, ISBN 80-7178-303-X 65 Kalina, 2003, s. 147

36

PRAKTICKÁ ČÁST

37

5 VÝZKUMNÝ PROBLÉM

5.1 Formulace výzkumného problému

Ve své bakalářské práci jsem si zvolila jako metodu výzkumu dotazníkového šetření,

které mi umoţní statistické zhodnocení získaných odpovědí. Dotazníková metoda mi

totiţ umoţňuje oslovit větší počet respondentů.

Vytvořila jsem si vlastní dotazník, který zodpovídá škálu problémů úzce

souvisejících s tématem bakalářské práce Prevence a léčba závislosti na alkoholu

v České republice. Dotazník byl vytvořen pomocí webového formuláře Dokumenty

Google.

Výsledek mé bakalářské práce by měl přinést informace o úrovni informovanosti

veřejnosti v oblasti závislosti, léčby a prevence alkoholismu.

5.2 Cíl a úkol výzkumu

Cílem mé bakalářské práce bylo formou dotazníkového šetření získat potřebná data

o znalostech veřejnosti o problematice související s uţívání alkoholických nápojů.

Získaná data zhodnotím ve vztahu k jednotlivým stanoveným hypotézám a vyhodnotím,

zda se mi jednotlivé hypotézy podařilo potvrdit nebo vyvrátit. V dotazníku jsem se

zaměřila na zjištění úrovně informovanosti veřejnosti o alkoholismu a jeho následné

léčbě. Dále jsem se zabývala četností a frekvencí poţívání alkoholických nápojů. Také

jsem zjišťovala, jaké mají respondenti zkušenosti s prvním poţitím alkoholického

nápoje a zda by se měla či neměla sníţit věková hranice prodeje alkoholických nápojů.

Cíl 1: Přiblíţit veřejnosti problém závislosti na alkoholu.

Cíl 2: Poskytnout informace veřejnosti o moţnostech léčby závislosti na alkoholu.

Cíl 3: Poukázat na rizika spojená s uţíváním alkoholu.

V souvislosti se stanovenými cíli bakalářské práce byly stanoveny základní cíle

výzkumu neboli pracovní hypotézy:

Hypotéza H0: Více neţ polovina respondentů neví, ţe alkohol je legální droga.

Hypotéza H1: Chlapci ochutnali alkoholické nápoje v niţším věku neţ dívky

a to před svou plnoletostí.

Hypotéza H2: Více neţ polovina respondentů zná instituce, kde se dá léčit

závislost na alkoholu.

38

5.3 Vzorek respondentů

Průzkumu se zúčastnili lidé z Plzeňského kraje. Rozesílání dotazníků bylo napříč

věkovými kategoriemi. Dotazníky byly vyplňovány od listopadu 2011 do ledna 2012.

Rozeslala jsem 250 dotazníků, z toho odpovědělo jen 128 respondentů. Celková

návratnost dotazníků pro výzkum byla 51,2%. Z toho bylo zastoupeno ve věku 18 – 25

let 44% respondentů, 26 – 40 let 34% respondentů, 41 – 50 let 11% respondentů, 51 –

60 let 6% respondentů, nad 60 let 5% respondentů. Z celkového počtu 128 respondentů

se výzkumu zúčastnilo celkem 89 ţen a 39 muţů.

39

6 PRŮBĚH VÝZKUMU

6.1 Metody výzkumu

Moje bakalářská práce je zaloţená na formě kvantitativního výzkumu. Pro tento

výzkum jsem si sestavila vlastní dotazník, který je zaměřený na informovanost

respondentů o alkoholismu a jeho léčbě. Dotazník jsem vytvořila ve formě

elektronického formuláře a rozesílala jsem ho respondentům na emailové adresy.

Dotazník byl určen pro všechny věkové kategorie. Pouţila jsem otevřené i uzavřené

typy otázek. V dotazníku jsem si také potřebovala ověřit opravdovou znalost

respondentů, tudíţ jsem do dotazníku vloţila i jednu kontrolní otázku.

Dotazník byl sestaven z 23 otázek. První dvě otázky jsou zaměřené na demografické

údaje. Dále jsem zjišťovala, zda respondenti vědí co je to alkoholismus. V dotazníku

jsem se ptala, kdy se respondenti poprvé napili alkoholu a zda by se měl alkohol

prodávat dětem, to znamená lidem mladším 18 let. Na konci svého dotazníku zjišťuji,

jestli respondenti vědí, kde se dá závislost na alkoholu léčit, pokud odpověděli, ţe ano,

tak kde. Vyplňování dotazníku bylo zcela anonymní. Abych se vyhnula nevyplněným

otázkám v dotazníku, nastavila jsem u kaţdé odpovědi povinný dotaz. Dokud

respondent neodpověděl na všechny otázky, dotazník nešel odeslat. Dotazník najdete

v příloze č. 5.

Sběr dat proběhl od listopadu 2011 do ledna 2012. Dotazník byl vytvořen

v elektronické podobě a rozesílán na emailové schránky dotazovaných. Celkem se mi

vrátilo 128 dotazníků z 250.

Získané výsledky jsem poté, co byl výzkum ukončen, začala připravovat ke

zpracování v praktické části.

6.2 Zpracování údajů

K náhledu zpracovaných dat jsem pouţila MS Word a MS Excel, díky kterým jsem

vytvořila potřebné grafy a tabulky. Při zpracování získaných dat jsem pouţila metody

průměru a součtu. V dotazníku jsou pouţity otevřené, uzavřené typy otázek. Většina

otázek v dotazníku má jen jednu moţnou odpověď, pokud nebylo uvedeno jinak.

U otázky 7 a 23 je odpověď volná. Demografické neboli osobní údaje mi poslouţili

k tomu, abych zmapovala výzkumný vzorek v poloţkách pohlaví a věk respondentů.

Výsledky z dotazníkového šetření se nacházejí v příloze č. 4.

40

7 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ

Před začátkem psaní bakalářské práce, jsem si stanovila tři hypotézy. Nyní k těmto

hypotézám přiřadím údaje, které jsem získala pomocí dotazníkového šetření.

Prostřednictvím dat získaných z dotazníku verifikuji či falzifikuji stanovené hypotézy.


K hypotéze H0 se vztahuje otázka č. 5 z dotazníkového formuláře. Z následující

tabulky č. 4 a grafu č. 1 vyplývá, ţe respondenti z 89% ví, ţe alkohol je droga.

Tab. č. 4 Alkohol je droga

ano ne

Absolutní četnost 114 14

Relativní četnost v (%) 89 11

Graf č. 1 Alkohol je droga

U této hypotézy jsem se zaměřila na znalosti respondentů ohledně alkoholu.

Zjišťovala jsem, zda je alkohol brán jako droga či ne. Je překvapivé, ţe jen 11%

dotazovaných nevnímá alkohol jako drogu.

HYPOTÉZA H0 SE MI NEPOTVRDILA.

Hypotéza H1: Chlapci ochutnali alkoholické nápoje v niţším věku neţ dívky a to před

svou plnoletostí.

K hypotéze H1 se váţe otázka č. 7 z dotazníku. V tabulce č. 5 a grafu č. 2 můţeme

sledovat, kdy se poprvé chlapci napili alkoholu. V tabulce č. 6 a grafu č. 2 vidíme, jak

odpověděly dívky na první kontakt s drogou.

89%

11%

ano

ne

41

Tab. č. 5 Kdy se poprvé napili chlapci

věk 9 10 12 13 14 15 16 17 18

Absolutní

četnost

1 4 3 5 9 8 4 3 2

Relativní

četnost v (%)

3 10 8 13 23 20 10 8 5

Graf č. 2 Věk chlapců i děvčat

Tab. č. 6 Kdy se poprvé napily dívky

věk 10 12 13 14 15 16 17 18 19 20 25

Absolutní

četnost

2 8 6 20 25 16 6 3 1 1 1

Relativní

četnost v (%)

2 9 7 23 28 18 7 3 1 1 1

Výsledky ukázaly, ţe chlapci poprvé ochutnali alkohol v průměru ve 14 letech.

U dívek je to o rok déle. Jak chlapci, tak dívky zkusili účinky alkoholu a to ještě před

svou plnoletostí. Jen 5 respondentů okusilo alkohol aţ po dosaţení své plnoletosti.

HYPOTÉZA H1 SE MI POTVRDILA.

0 5 10 15 20 25 30

9

10

12

13

14

15

16

17

18

19

20

25

dívky

chlapci

42

Hypotéza H2: Více neţ polovina respondentů zná instituce, kde se dá léčit závislost na

alkoholu.

K hypotéze H2 se vztahuje otázka č. 23 z dotazníku. V tabulce č. 7 můţeme vidět,

kolik respondentů odpovědělo, ţe zná nějakou instituci, kde se dá léčit závislost na

alkoholu a kolik respondentů nezná ţádné takové zařízení. V grafu č. 3 je vidět

procentuální zastoupení.

Tab. č. 7 Znalost zařízení pro léčbu závislosti

ano ne



Graf č. 3 Znalost zařízení pro léčbu závislosti

Z graficky zpracovaných výsledků vyplývá, ţe více jak polovina respondentů zná

léčebny a zařízení, kde se léčí závislost na alkoholu. Nejvíce známou léčebnou mezi

respondenty je Psychiatrická léčebna Dobřany, Bohnice, PL u Apolináře, Červený dvůr,

ale také Psychiatrická klinika FN Plzeň. Více o zařízeních, které respondenti znají je

v tabulce č. 29 a grafu č. 24.

HYPOTÉZA H2 SE MI POTVRDILA.

66%

34%

ano

ne

43

8 DISKUZE

Tato práce je jen orientačním výzkumem do problematiky závislosti na alkoholu.

Sestavila jsem si hypotézy týkající se prvního vyzkoušení alkoholu, zda je alkohol

droga či ne a také kde mají moţnost se závislý na alkoholu léčit. S pomocí

kvantitativního výzkumu dotazníkového šetření jsem se snaţila zjistit informovanost

a názor veřejnosti o problematice závislosti na alkoholu. Oslovila jsem všechny věkové

kategorie prostřednictvím webového dotazníku Dokumenty Google. Ze tří stanovených

hypotéz byla celkem jedna falzifikovaná.

Nejrozšířenější legální drogou po celém světě je právě alkohol. V dnešní době je

právě závislost na alkoholu velmi běţným tématem. Alkohol způsobuje nejenom

fyzické poškození, ale i psychické a sociální.


Předpokládala jsem, ţe respondenti budou povaţovat alkohol jako něco neškodného, co

by jim nemohlo nijak ublíţit. Je překvapivé, ţe 89% respondentů označilo výběr

moţnosti, ţe alkohol je droga. Jen 11% respondentů je toho názoru, ţe alkohol mezi

drogy nepatří. Proto jsem musela konečný výsledek hypotézy falzifikovat.

Hypotéza H1: Chlapci ochutnali alkoholické nápoje v niţším věku neţ dívky a to

před svou plnoletostí. Při sestavování této hypotézy jsem byla přesvědčena, ţe chlapci

budou mít zkušenosti s alkoholem v niţším věku. Hypotézu jsem mohla verifikovat.

Protoţe chlapci nejčastěji ochutnali alkoholické nápoje uţ ve 14 letech. Dívky byly více

zdrţenlivé v konzumaci alkoholu. V průměru ochutnaly alkoholický nápoj v 15 letech.

Myslela jsem si, ţe mezi věkem dívek a chlapců bude větší rozdíl. Bohuţel je smutné,

ţe se k alkoholu dostali, jak dívky, tak chlapci, ještě před svou plnoletostí. Je otázkou,

zda mladiství dostanou ochutnat alkohol doma nebo si ho prostě jen koupí, i přesto, ţe

smí být prodáván aţ od 18 let. Velký podíl na tom mají starší kamarádi, kteří nabízejí

alkohol těm mladším. Při otázce, zda byli respondenti ke konzumaci alkoholu

ovlivňováni staršími, odpovědělo ano 45% dotazovaných.

Hypotéza H2 :Více neţ polovina respondentů zná instituce, kde se dá léčit závislost

na alkoholu. Pomocí této hypotézy jsem chtěla znát informovanost respondentů týkající

se léčebné pomoci závislým. Hypotéza byla verifikovaná. Jen 34% nezná ţádnou

instituci, kde se mohou závislí léčit. Někteří respondenti ale napsali, ţe pokud by měli

začít hledat nějaká zdravotnická zařízení, pouţijí internet nebo se optají svého

praktického lékaře či kamaráda.

44

Pomocí výzkumného šetření jsem zjistila, ţe respondenti zpravidla znají účinky

alkoholu na organismus a dopady závislosti na rodinu a okolí. I přes tuto skutečnost si

většina z nich ţivot bez alkoholu nedokáţe představit.

45

ZÁVĚR

Ve své bakalářské práci jsem se zabývala nemocí zvanou alkoholismus, vznikem

závislosti na alkoholu, zdravotními a sociálními důsledky, které způsobuje

nekontrolované pití alkoholických nápojů. Dále jsem se ve své práci zaměřila na

metody léčby závislosti na alkoholu, ale také na druhy léčby, které jsou poskytovány

v České republice. V teoretické části jsem se také zaměřila na prevenci závislosti.

Neţ jsem začala psát tuto bakalářskou práci, nikdy jsem se moc nezamýšlela nad

problémem, který s sebou nese alkohol a jeho nadměrná konzumace. Alkohol tu byl, je

a bude kolem nás.

Cílem bakalářské práce bylo upozornit a přiblíţit veřejnosti závaţnou a zrádnou

problematiku závislosti na alkoholu. Snaţila jsem se poukázat na rizika, která vznikají

při nadměrné konzumaci alkoholu. Chtěla jsem také poskytnout nezbytné informace,

které se týkají léčení ze závislosti na alkoholu. Popsala jsem, jaké jsou poskytované

moţnosti léčby.

Součástí této práce byl proveden kvantitativní výzkum. Vybrala jsem si dotazníkové

šetření, protoţe jsem mohla oslovit větší počet lidí.

Výzkumná část práce přinesla několik poznatků. Veřejnost si uvědomuje, ţe alkohol

je legální droga, ale nijak se její zvýšené konzumaci nebrání. Prodej a konzumace

alkoholických nápojů by měl být více hlídán, protoţe se poměrně často dostává do

rukou nezletilých dětí. Mládeţ si bohuţel neuvědomuje, co všechno tato droga dokáţe

způsobit.

Závěrem mé bakalářské práce bych chtěla podotknout, ţe v České republice je

prevence závislosti na alkoholu nedostatečná, protoţe je více zaměřovaná na

nealkoholové drogy. Prevence alkoholismu by měla být více rozvinutá, protoţe

závislost a zneuţívání alkoholu se týká především dětí a mládeţe. Podle mého

výzkumu, jiţ někteří chlapci poprvé vyzkoušeli účinky alkoholu v 10 letech.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ

Monografie

1. ANONYMNÍ ALKOHOLICI Modrá kniha (Anonymní alkoholici) New York:

Alkoholics Anonymous World Services, New York, 1996, 172 s., ISBN 0-

916856-28-3

2. GIFFORD, M. Alcoholism - Biographies of Disease. ABC-CLIO, 2009, 157 s.,

ISBN 978-0-313-35908-8

3. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000,

774 s., ISBN 80-7178-303-X

4. HÁJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada, 2001, 136 s., ISBN 80-

247-0135-9

5. HELLER, J., PECINOVSKÁ, O. a kol.: Závislost známá neznámá. 1.vyd. Praha:

Grada1996, 162 s., ISBN 80-7169-277-88

6. HOSEK, J. Sám proti alkoholu. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998, 184 s.,

ISBN 80-7169-624-2

7. KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 1 – mezioborový přístup. 1.vyd.

Praha: Úřad vlády ČR, 2003, 319s., ISBN 80-86734-05-6

8. KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti 2 – mezioborový přístup. 1.vyd.

Praha: Úřad vlády ČR, 2003, 319s., ISBN 80-86734-05-6

9. KALINA, K. a kol. Základy klinické adiktologie. 1.vyd. Praha: Grada

Publishing, 2008, 388 s., ISBN 978-80-247-1411-0

10. MUSIL, J. a kol. Přehled klinické psychologie a psychiatrie: pro studující

teologie a pedagogiky. 1.vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého,

2006, s., ISBN 80-244-1153-9

11. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy

léčby. 2.vyd. Praha: Portál, 2000, 151 s., ISBN 80-7178-831-7

12. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy

léčby. 4.vyd. Praha: Portál, 2011, 176 s., ISBN: 978-80-7367-908-8

13. NEŠPOR, K., PERNICOVÁ, H, CSÉMY, L. Jak zůstat fit a předejít

závislostem. Praha: Portál, 1999, 112 s., ISBN 80-7178-299-8

14. NEŠPOR, K. Týká se to i mne?: Jak překonat problémy s alkoholem

(Svépomocná příručka) Praha: Sportpropag, 1992, 132 s.

15. SKÁLA, J. a kol.: Závislost na alkoholu a jiných drogách, Praha: Avicenum,

1987, 208 s., ISBN 08-077-87

16. ŠEDIVÝ, V., VÁLKOVÁ, H. Lidé, alkohol, drogy. Praha: Naše vojsko, 1988.

158s., ISBN 28-049-88

Odborné články online

1. BOHDAL, Z. 2010. Co je hypnoterapie? [online] Aktualizováno 30. 3. 2010

[cit. 2012-02-06]. ISSN 1802-1751 0.03. Dostupné na: http://www.lekari-

online.cz/psychologie/novinky/co-je-hypnoterapie

2. MLČOCH, Z. 2003. Historie pití alkoholu a tresty za opilost a opilství [online]

Aktualizováno 2012 [cit. 2012-01-01]. Dostupné na:

http://www.alkoholik.cz/zavislost/historie/historie_piti_alkoholu_a_tresty_za_o

pilost_a_opilstvi.html

3. MLČOCH, Z. 2003. Léčba alkoholismu, protialkoholní léčba – postup [online]


http://www.alkoholik.cz/zavislost/lecba_alkoholismu/lecba_alkoholismu_protial

koholni_lecba_postup.html

4. MLČOCH, Z. 2003. Alkohol za volantem a schopnosti řidiče – reakční rychlost

a sebedůvěra [online] Aktualizováno 2012 [cit. 2012-01-03]. Dostupné

na: http://www.alkoholik.cz/zavislost/opily_ridic_tresty/alkohol_za_volantem_a

_schopnosti_ridice_reakcni_rychlost_a_sebeduvera.html

5. MLČOCH, Z. 2003. Rodina alkoholika a její přístup k závislému [online]


http://www.alkoholik.cz/zavislost/rodina_alkoholika/rodina_alkoholika_a_jeji_p

ristup_k_zavislemu.html

6. MLČOCH, Z. 2003. Úvod [online] Aktualizováno 2012 [cit. 2012-01-01].

Dostupné na: http://www.alkoholik.cz/zavislost/

Elektronické zdroje

1. NÁRODNÍ MONITOROVACÍ STŘEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ

ZÁVISLOSTI. 2003. Krátkodobá léčba [online] Aktualizováno 18. 10. 2010

[cit. 2012-01-05]. Dostupné na: http://www.drogy-

info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/k/kratkodoba_lecba_short_term_treatment



http://www.alkoholik.cz/zavislost/historie/historie_piti_alkoholu_a_tresty_za_opilost_a_opilstvi.html

http://www.alkoholik.cz/zavislost/historie/historie_piti_alkoholu_a_tresty_za_opilost_a_opilstvi.html








http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/k/kratkodoba_lecba_short_term_treatment

http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/k/kratkodoba_lecba_short_term_treatment


ZÁVISLOSTI. 2003. Střednědobá léčba [online] Aktualizováno 07. 12. 2010


info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/s/strednedoba_lecba


ZÁVISLOSTI. 2003. Dlouhodobá léčba [online] Aktualizováno 15. 10. 2010


info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/d/dlouhodoba_lecba_long_term_treatment

4. WHO. 2012. Regional Office for Europe [online] Aktualizováno 2012 [cit.

2012-01-01]. Dostupné na: http://www.euro.who.int/en/what-we-do/health-

topics/disease-prevention/alcohol-use

5. SMETAK. 2007. Historie alkoholu [online] Aktualizováno 2007 [cit. 2012-01-

01]. Dostupné na: http://dejinyalkoholu.blogspot.com/2007/10/historie-

alkoholu.html









SEZNAM ZKRATEK

AA – Anonymní alkoholici

CNS – centrální nervový systém

DER – disulfirametanolová reakce

FAS – fetální alkoholový syndrom

IUGR – růstová retardace

Oddělení AT – ústavní péče

Ordinace AT – ambulantní péče

TK – terapeutická komunita

WHO – Světová zdravotnická organizace

SEZNAM TABULEK

Tab. č. 1 Ústavní léčba v ČR

Tab. č. 2 Terapeutické komunity v ČR

Tab. č. 3 Poskytované sluţby v ústavní péči

Tab. č. 4 Alkohol je droga

Tab. č. 5 Kdy se poprvé napili chlapci

Tab. č. 6 Kdy se poprvé napily dívky

Tab. č. 7 Znalost zařízení pro léčbu závislosti

Tab. č. 8: Pohlaví

Tab. č. 9 Věk

Tab. č. 10 Pojem alkoholismus

Tab. č. 11 Ţivot bez alkoholu

Tab. č. 12 Zábava bez alkoholu

Tab. č. 13 Věk chlapců i děvčat

Tab. č. 14 Ovlivňování staršími

Tab. č. 15 Prodej alkoholických nápojů

Tab. č. 16 Konzumace alkoholu

Tab. č. 17 Místa, kde se konzumuje alkohol

Tab. č. 18 Kde se pije alkohol

Tab. č. 19 Nevolnost po alkoholu

Tab. č. 20 Pocit viny

Tab. č. 21 Typ alkoholu

Tab. č. 22 Mnoţství alkoholu

Tab. č. 23 Útrata za alkohol

Tab. č. 24 Řízení pod vlivem alkoholu

Tab. č. 25 Sklenička na kuráţ

Tab. č. 26 Pocit nadměrného pití alkoholu

Tab. č. 27 Alkoholismus je nemoc

Tab. č. 28 Závislost

Tab. č. 29 Psychiatrické léčebny

SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1 Alkohol je droga

Graf č. 2 Věk chlapců i děvčat

Graf č. 3 Znalost zařízení pro léčbu závislosti

Graf č. 4 Pohlaví

Graf č. 5 Věk

Graf č. 6 Pojem alkoholismus

Graf č. 7 Ţivot bez alkoholu

Graf č. 8 Zábava bez alkoholu

Graf č. 9 Ovlivňování staršími

Graf č. 10 Prodej alkoholických nápojů

Graf č. 11 Konzumace alkoholu

Graf č. 12 Místa, kde se konzumuje alkohol

Graf č. 13 Kde se pije alkohol

Graf č. 14 Nevolnost po alkoholu

Graf č. 15 Pocit viny

Graf č. 16 Typ alkoholu

Graf č. 17 Mnoţství alkoholu

Graf č. 18 Útrata za alkohol

Graf č. 19 Řízení pod vlivem alkoholu

Graf č. 20 Sklenička na kuráţ

Graf č. 21 Pocit nadměrného pití alkoholu

Graf č. 22 Alkoholismus je nemoc

Graf č. 23 Závislost

Graf č. 24 Psychiatrické léčebny

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 Seznam ústavní léčby v ČR

Příloha č. 2 Seznam terapeutických komunit v ČR

Příloha č. 3 Poskytované sluţby v ústavní péči

Příloha č. 4 Prezentace získaných údajů

Příloha č. 5 Dotazník

PŘÍLOHY

Příloha č. 1

Tab. č. 1: Ústavní léčba v ČR

PL u Apolináře oddělení pro léčbu závislostí

Bílá voda psychiatrická léčebna

Bohnice psychiatrická léčebna

Brno psychiatrická léčebna

Červený dvůr psychiatrická léčebna

Dobřany psychiatrická léčebna

Eset psychoterapeutická a psychosomatická klinika, s.r.o.

Horní Beřkovice psychiatrická léčebna

Havlíčkův Brod psychiatrická léčebna

Hradec Králové psychiatrická klinika LFHK a FNHK

Jemnice psychiatrická léčebna

Jihlava psychiatrická léčebna

Kosmonosy psychiatrická léčebna

Kroměříţ psychiatrická léčebna

Liberec Krajská nemocnice Liberec, a.s.

Lnáře psychiatrická léčebna

Nechanice psychiatrická klinika

Olomouc vojenská nemocnice, léčba závislosti

Opava psychiatrická léčebna

PATEB s.r.o. psychiatrická léčebna

Petrohrad psychiatrická léčebna

Plzeň psychiatrická klinika

Šternberk psychiatrická léčebna

Ţeliv psychiatrická léčebna

Příloha č. 2

Tab. č. 2: Terapeutické komunity v ČR

Krok Kyjov

Fénix Bílá Voda u Javorníka

Salebra Hrabětice

Karlov Smetanova Lhota

Magdaléna Mníšek pod Brdy

Kladno - Dubí Kladno - Dubí

White Light I. Úštěk

Dům Moniky Plocové Praha

Vršíček Litohlavy, Plzeň

Příloha č. 3

Tab. č. 3: Poskytované služby v ústavní péči

individuální psychoterapie

skupinová psychoterapie

rodinná psychoterapie

odborné přednášky

pracovní terapie

psaní deníku

vypracování ţivotopisu

manţelská terapie

rodinná terapie

relaxační techniky

dovolenky a vycházky

návštěvy kulturních akcí

Příloha č. 4

OTÁZKA Č. 1: Jaké je Vaše pohlaví?

Dotazovaní si vybírali odpověď podle jejich pohlaví. Nejpočetnější skupinou byly

ţeny, které tvoří aţ 70%. Počet muţů je niţší, činí jen 30%.

Tab. č. 8: Pohlaví

muž žena



Graf č. 4 Pohlaví

OTÁZKA Č. 2: Kolik Vám je let?

Respondenti si vybírali z navrţených věkových kategorií. Touto otázkou jsem chtěla

zjistit věkové rozhranní respondentů. Nejpočetnější skupinou byl zastoupen věk od 18 –

25 let a to 44%. Nejméně odpověděli respondenti ve věku nad 60 let, bylo jich pouze

5%.

Tab. č. 9 Věk

18 – 25 let 26 – 40 let 41 – 50 let 51 – 60 let nad 60 let

Absolutní

četnost

56 44 14 8 6

Relativní

četnost v (%)

44 34 11 6 5

Graf č. 5 Věk

OTÁZKA Č. 3: Víte co je to alkoholismus?

Cílem této otázky bylo zjistit informovanost respondentů, zda znají pojem

alkoholismus. Výběr odpovědi byl ze dvou moţností ano/ne. Překvapujícím výsledkem

bylo, ţe 99% respondentů odpovědělo, ţe zná pojem alkoholismus.

30%

70% muž

žena

0 10 20 30 40 50

18 - 25 let

26 - 40 let

41 - 50 let

51 - 60 let

nad 60 let

Tab. č. 10 Pojem alkoholismus

ano ne



Graf č. 6 Pojem alkoholismus

OTÁZKA Č. 4: Dokáţete si představit, ţe uţ se nikdy nenapijete alkoholu?

Respondenti mohli označit jen jednu moţnost z výběru. Vybírali ze dvou moţností

ano/ne. Zkoumala jsem názor respondentů, jak vnímají alkohol. Zda je součástí jejich

ţivota či naopak. Pro 55% respondentů je nepředstavitelné ţít bez alkoholických

nápojů.

Tab. č. 11 Život bez alkoholu

ano ne



Graf č. 7 Život bez alkoholu

99%

1%

ano

ne

45%

55% ano

ne

OTÁZKA Č. 5: Patří alkohol mezi drogy?

V této otázce jsem chtěla znát názor respondentů, zda si myslí, ţe alkohol je či není

droga. Na otázku č. 5, jestli je alkohol droga či ne, odpovědělo z celkového počtu

dotazovaných 89% respondentů, ţe alkohol je droga. S pomocí této otázky jsem si

ověřila hypotézu H0. Shrnutí výsledků je v tabulce č. 4 a grafu č. 1.

OTÁZKA Č. 6: Dokáţete se bavit nebo si uţít večer i bez alkoholu?

Respondenti mohli zaškrtnout jen jednu moţnost. Cílem této otázky bylo zjistit, co

alkohol znamená pro respondenty. Zda ho berou jako samozřejmost, nebo jen jako

zpestření ve společnosti. 84% respondentů odpovědělo, ţe alkohol berou jen jako

zpestření večera. Pouhé 1% dotazovaných se bez alkoholu nedokáţe bavit ve

společnosti.

Tab. č. 12 Zábava bez alkoholu

ano, alkohol

vůbec nepiji

ano, alkohol

beru jen jako

zpestření

ne, bez

alkoholu je

nudný večer

ne, bez alkoholu

se nedokážu bavit

Absolutní

četnost

6 108 13 1

Relativní

četnost v

(%)

5 84 10 1

Graf č. 8 Zábava bez alkoholu

5%

84%

10% 1% ano, alkohol vůbec nepiji

ano, alkohol beru jen jako zpestření

ne, bez alkoholu je nudný večer

ne, bez alkoholu se nedokážu bavit

OTÁZKA Č. 7: V kolika letech jste se poprvé napil/a alkoholu?

Dotazovaný zde sám napsal svůj věk, kdy poprvé ochutnal alkoholický nápoj. V této

otázce jsem chtěla zjistit věkové rozhranní prvního ochutnání alkoholických nápojů.

Nejčastější věk prvního napití alkoholu byl v 15 letech. Grafické znázornění věku dívek

i chlapců je v grafu č. 2. Pomocí této otázky jsem si ověřila hypotézu H1.

Tab. č. 13 Věk chlapců i děvčat

Absolutní

četnost

Relativní

četnost v (%)

9 let 1 1

10 let 6 5

12 let 11 9

13 let 11 9

14 let 29 23

15 let 33 26

16 let 20 16

17 let 9 7

18 let 5 4

19 let 1 1

20 let 1 1

25 let 1 1

OTÁZKA Č. 8: Byl/a jste v konzumaci alkoholu ovlivňován/a staršími osobami, v době

kdy jste nebyl/a plnoletí?

Respondenti si vybírali z moţností ano/ne. Zde jsem chtěla zjistit, zda byli

respondenti nabádáni od kamarádů k pití alkoholických nápojů, ještě před svou

plnoletostí. 45% respondentů odpovědělo, ţe jim byl alkohol nabízen ještě před

dovršením 18 let. 55% dotazovaným nebyl alkohol nabízen.

Tab. č. 14 Ovlivňování staršími

ano ne



Graf č. 9 Ovlivňování staršími

OTÁZKA Č. 9: Myslíte si, ţe by se měl alkohol prodávat lidem mladším 18 let?

Zde byla moţnost výběru ze dvou variant ano/ne. Alkohol se smí prodávat lidem aţ

od 18 let. Chtěla jsem zjistit názor respondentů, co si myslí o prodávání alkoholických

nápojů osobám mladším 18 let. Z celkového počtu dotazovaných si nemyslí 89%, ţe by

se alkohol měl prodávat před dovršením plnoletosti. 11% respondentů by povolilo

prodávat alkohol dětem mladším 18 let.

Tab. č. 15 Prodej alkoholických nápojů

ano ne



Graf č. 10 Prodej alkoholických nápojů

OTÁZKA Č. 10: Jak často pijete alkohol?

Respondenti si měli moţnost vybrat vhodnou odpověď ze čtyř variant

denně/týdně/příleţitostně/abstinuji. Říká se, ţe pokud někdo pije alespoň jednu

skleničku alkoholu denně, nehrozí mu ţádné riziko. Nikdo ale nedokáţe určit, kdy se

právě můţe vyskytnout vznik rizika. Právě proto jsem zjišťovala četnost a frekvenci pití

alkoholických nápojů u respondentů. Denně pije alkoholické nápoje 13% respondentů.

Týdně uţ konzumuje alkohol 48% respondentů.

45%

55% ano

ne

11%

89%

ano

ne

Tab. č. 16 Konzumace alkoholu

denně týdně příležitostně (1 krát

za měsíc)

abstinuji

Absolutní

četnost

16 62 47 3

Relativní

četnost v (%)

13 48 37 2

Graf č. 11 Konzumace alkoholu

OTÁZKA Č. 11: Kde obvykle pijete alkohol?

Dotazovaní si mohli vybrat více moţností odpovědí doma/v restauraci/v hospodě/na

koncertech/v klubu/na diskotéce. Touto otázkou jsem se snaţila ukázat, kde všude

respondenti rádi konzumují alkoholické nápoje. Nejčastěji se alkohol pije doma, zde

odpovědělo 63% respondentů a v hospodě, tuto moţnost vybralo také 63%

dotazovaných.

Tab. č. 17 Místa, kde se konzumuje alkohol

doma v restauraci

(během jídla)

v

hospodě

na

koncertech

v

klubu

na

diskotéce

Absolutní

četnost

80 70 80 47 50 42

Relativní

četnost v

(%)

63 55 63 37 39 33

13%

48%

37%

2% denně

týdně

příležitostně (1 krát za měsíc)

abstinuji

Graf č. 12 Místa, kde se konzumuje alkohol

OTÁZKA Č. 12: S kým obvykle pijete alkohol?

Zde mohli respondenti označit více moţností odpovědí. Vybírali si z odpovědí

sám/sama, s přátel, s rodinou, s kolegy nebo spoluţáky. Závislý na alkoholu většinou

nevyhledává společnost a vystačí si sám doma s lahví alkoholu. Zde jsem se snaţila

zjistit, s kým nejčastěji respondenti konzumují alkoholické nápoje. Jelikoţ si

respondenti mohli vybrat více odpovědí, konečné procento můţe vzrůst na více neţ

100%. Nejčastěji pijí respondenti alkoholické nápoje s přáteli, to činí 91%. Jen 13%

respondentů pije rádo alkohol doma.

Tab. č. 18 Kde se pije alkohol

sám/sama s přáteli s rodinou s kolegy/spolužáky

Absolutní

četnost

16 116 65 47

Relativní

četnost v (%)

13 91 51 37

Graf č. 13 Kde se pije alkohol

0 10 20 30 40 50 60 70

doma

v restauraci (během jídla)

v hospodě

na konceretch

v klubu

na diskotéce

0 20 40 60 80 100

sám/sama

s přáteli

s rodinou

s kolegy/spolužáky

OTÁZKA Č. 13: Trpíte druhý den po poţití alkoholu bolestí hlavy, je Vám špatně od

ţaludku?

Respondenti odpovídali, jakým způsobem vnímají „kocovinu“. Na výběr měli

moţnosti pokaţdé, občas, výjimečně, nikdy. Nikdy nemívá kocovinu 13% respondentů.

6% dotazovaných trpí nevolností po kaţdé konzumaci alkoholu.

Tab. č. 19 Nevolnost po alkoholu

ano, pokaždé občas výjimečně nikdy

Absolutní četnost 8 31 76 13

Relativní četnost v (%) 6 24 60 10

Graf č. 14 Nevolnost po alkoholu

OTÁZKA Č. 14: Měl/a jste někdy kvůli alkoholu pocit viny?

U této otázky se vybíralo ze dvou variant odpovědí ano, ne. Stává se, ţe po dlouhém

flámování, následující den, není člověk zrovna ve své kůţi. Bývá mu fyzicky, ale

i psychicky špatně. Právě proto jsem zjišťovala, jak jsou na tom respondenti,

s proviněním vůči pití alkoholu. 54% respondentů odpovědělo, ţe nemá po konzumaci

alkoholických nápojů ţádné výčitky. Pocitem viny trpí 46% dotazovaných.

Tab. č. 20 Pocit viny

ano ne

Absolutní

četnost

59 69

Relativní

četnost v (%)

46 54

6%

24%

60%

10%

ano, pokaždé

občas

výjimečně

ne, nikdy

Graf č. 15 Pocit viny

OTÁZKA Č. 15: Jaký typ alkoholu nejčastěji pijete?

U této otázky se mohlo vybrat více odpovědí. Respondenti si vybírali odpovědi

podle toho, jaký druh alkoholu nejčastěji konzumují. Nejvíce se pije bílé víno, to činí aţ

51%. Dále 38% respondentů konzumuje destiláty.

Tab. č. 21 Typ alkoholu

Absolutní četnost Relativní četnost v (%)

pivo 10° 46 36

pivo 12° 35 27

pivo vícestupňové než 12° 6 5

červené víno 42 33

bílé víno 65 51

sekt, šumivé víno 21 16

likér 11 9

destilát (rum, vodka) 48 38

koktejl (míchané nápoje) 32 25

Graf č. 16 Typ alkoholu

46%

54% ano

ne

0 10 20 30 40 50 60

pivo 10°

pivo 12°

pivo vícestupňové než 12°

červené víno

bílé víno

sekt, šumivé víno

likér

destilát (rum, vodka)

koktejl (míchané nápoje)

OTÁZKA Č. 16: Jaké mnoţství alkoholu přibliţně za večer vypijete?

V této otázce respondenti zaškrtávali, jaké mnoţství alkoholu v průměru vypijí

během večera. Měli na výběr 1 – 2 skleničky, 3 – 5 skleniček, 6 – 10 skleniček, 11

a více skleniček, alkohol nepiji. Mnoţství 3 – 5 skleniček vybralo 53% respondentů.

Alkohol vůbec nepijí 2% dotazovaných.

Tab. č. 22 Množství alkoholu

1 – 2

skleničky

3 – 5

skleniček

6 – 10

skleniček

11 a více

skleniček

alkohol

nepiji

Absolutní

četnost

40 68 12 6 2

Relativní

četnost v (%)

31 53 9 5 2

Graf č. 17 Množství alkoholu

OTÁZKA Č. 17: Kolik utratíte průměrně za jeden večer za alkohol?

Na sedmnáctou otázku z dotazníku odpovědělo 128 respondentů. Vybírali si

vhodnou odpověď podle toho, kolik tak průměrně utratí během večera za alkoholické

nápoje. Výběr odpovědí bylo 100Kč a méně, 101 – 400Kč, 401 – 700Kč, 701Kč a více,

alkohol nepiji. Respondenti nejčastěji odpovídali 101 – 400Kč, to činí 54%.

0 10 20 30 40 50 60

1 - 2 skleničky

3 - 5 skleniček

6 - 10 skleniček

11 a více skleniček

alkohol nepiji

Tab. č. 23 Útrata za alkohol

100Kč

a méně

101 – 400Kč 401 – 700Kč 701Kč

a více

alkohol nepiji

Absolutní

četnost

43 69 9 5 2

Relativní

četnost v

(%)

34 54 7 4 2

Graf č. 18 Útrata za alkohol

OTÁZKA Č. 18: Usedl/a jste někdy bezprostředně po poţití alkoholu za volant?

Zde jsem se snaţila zjistit, jak jsou na tom respondenti s řízením motorových vozidel

pod vlivem alkoholu. Nikdy neřídilo auto pod vlivem alkoholu 62% respondentů. 12%

dotazovaných nevlastní řidičský průkaz. Na moţnost výběru pravidelně neodpověděl

ţádný respondent.

Tab. č. 24 Řízení pod vlivem alkoholu

ano,

pravidelně

ano,

výjimečně

jen

jednou

ne,

nikdy

nemám

řidičský průkaz

Absolutní

četnost

0 14 20 79 15

Relativní

četnost v (%)

0 11 15 62 12

0 10 20 30 40 50 60

100Kč a méně

101 - 400Kč

401 - 700Kč

701Kč a více

alkohol nepiji

Graf č. 19 Řízení pod vlivem alkoholu

OTÁZKA Č. 19: Dáváte si skleničku na kuráţ, nebo kdyţ je vám psychicky špatně?

Alkohol v malém mnoţství navazuje pocit uvolnění a klidu. Proto jsem zjišťovala,

kolik respondentů si občas dá skleničku alkoholu, kdyţ je nervózní nebo kdyţ mají

nějakou psychickou zátěţ. 23% respondentů si dává skleničku alkoholu, kdyţ se cítí

psychicky vyčerpaně. Naproti tomu 77% respondentů si nic dopřávat nepotřebuje.

Tab. č. 25 Sklenička na kuráž

ano ne



Graf č. 20 Sklenička na kuráž

OTÁZKA Č. 20: Měl/a jste někdy pocit, ţe pijete alkohol příliš?

Závislí na alkoholu si většinou sám neuvědomí nebo si nechce připustit, ţe je

závislý. Proto jsem se v této otázce snaţila zjistit, zda si jsou respondenti schopni

připustit, ţe konzumují alkohol často nebo ve velkém mnoţství. Na výběr měli

0% 11%

15%

62%

12% ano, pravidelně

ano, výjimečně

jen jednou

ne nikdy

nemám řidičský průkaz

23%

77%

ano

ne

moţnosti ano, ne. Jenom 27% respondentů mívá pocit nadměrného pití alkoholu. Oproti

tomu odpovědělo 73% respondentů, ţe ţádný takový pocit nemají.

Tab. č. 26 Pocit nadměrného pití alkoholu

ano ne



Graf č. 21 Pocit nadměrného pití alkoholu

OTÁZKA Č. 21: Je alkoholismus nemoc?

Pomocí této otázky jsem si ověřovala pravdivost otázky č. 3. Na výběr měli moţnost

ano, ne. 89% respondentů ví, co je to alkoholismus.

Tab. č. 27 Alkoholismus je nemoc

ano ne



Graf č. 22 Alkoholismus je nemoc

27%

73%

ano

ne

89%

11%

ano

ne

OTÁZKA Č. 22: Byl/a jste závislá na alkoholu?

Zkoumala jsem, jak jsou na tom respondenti s uţíváním alkoholu a zda někdo z nich

měl problém při uţívání alkoholických nápojů, popřípadě jak by závislost řešil. 2%

respondentů si uvědomilo svoji závislost na alkoholu, ale nepodstoupili ţádnou léčbu.

1% respondentů se léčilo v ambulantní péči, ale také v ústavní péči. Dále 1%

respondentů se dokázalo vypořádat se závislostí samo. 95% respondentů nemělo nikdy

váţný problém s alkoholem.

Tab. č. 28 Závislost

Absolutní

četnost

Relativní

četnost v (%)

ano, ale nic jsem s tím nedělala 3 2

ano, docházel/a jsem na léčbu ambulantně 1 1

ano, byl/a jsem v léčebně nebo podobném zařízení 1 1

ano, ale vše jsem zvládl/a sám/sama 1 1

ano, navštěvoval/a jsem svépomocnou skupinu

(anonymní alkoholici)

0 0

ne, problémy s alkoholem nemám 122 95

Graf č. 23 Závislost

0 20 40 60 80 100

ano, ale nic jsem s tím nedělala

ano, docházel/a jsem na léčbu ambulantně

ano, byl/a jsem v léčebně nebo podobném zařízení

ano, ale vše jsem zvládl/a sám/sama

ano, navštěvoval/a jsem svépomocnou skupinu (anonymní alkoholici)

ne, problémy s alkoholem nemám

OTÁZKA Č. 23: Znáte nějakou léčebnu nebo jiné zařízení, kde se mohou závislí na

alkoholu léčit?

V této otázce jsem se zaměřila na informovanost respondentů, zda znají nějaké

instituce, kde se mohou závislí léčit. Nebyla zde ţádná moţnost výběru, respondent

musel sám svými slovy napsat odpověď. 66% respondentů zná alespoň jednu instituci,

kde se můţe závislý na alkoholu léčit. Získané výsledky znalostí respondentů jsou

znázorněné v tabulce č 7 a grafu č. 3. Tato otázka mi slouţila k ověření hypotézy H2.

Tab. č. 29 Psychiatrické léčebny

Absolutní

četnost

Relativní

četnost v (%)

Psychiatrická léčebna Dobřany 50 72

Psychiatrická léčebna Bohnice 38 38

Psychiatrická klinika FN Plzeň 13 13

Modrý kříţ 1 1

Psychiatrická léčebna u Apolináře 2 3

Psychiatrická léčebna Červený dvůr 2 3

Psychiatrická léčebna v Opavě 1 1

Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice 1 1

Psychiatrická léčebna Lnáře 1 1

Psychiatrická léčebna Jihlava 1 1

Psychiatrická léčebna Kroměříţ 1 1

Graf č. 24 Psychiatrické léčebny

0 10 20 30 40 50 60 70 80

Psychiatrická léčebna Dobřany

Psychiatrická léčebna Bohnice

Psychiatrická klinika FN Plzeň

Modrý kříž

Psychiatrická léčebna u Apolináře

Psychiatrická léčebna Červený dvůr

Psychiatrická léčebna v Opavě

Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice

Psychiatrická léčebna Lnáře

Psychiatrická léčebna Jihlava

Psychiatrická léčebna Kroměříž

Příloha č. 5

DOTAZNÍK

Dobrý den, jmenuji se Radka Všahová a jsem studentka 3. ročníku Fakulty

zdravotnických studií Západočeské univerzity oboru Ochrana veřejného zdraví. Tento

dotazník bude slouţit jako podklad pro zpracování bakalářské práce, která zkoumá

prevenci a léčbu závislosti na alkoholu v České republice. Prosím Vás proto o vyplnění

dotazníku, jehoţ zpracování by Vám mělo zabrat maximálně 10 minut. V kaţdé otázce

označte prosím jednu odpověď, pokud není uvedeno jinak. U otázky 7 a 22 prosím

napište svou odpověď. Dotazník je zcela anonymní.

Téma: Prevence a léčba závislosti na alkoholu v České republice

Za vyplnění předem velice děkuji

Radka Všahová

*Povinné pole

1. Jaké je Vaše pohlaví? *

muţ

ţena

2. Kolik Vám je let? *

18 - 25 let

26 - 40 let

41 - 50 let

51 - 60 let

nad 60 let

3. Víte, co je to alkoholismus? *

ano

ne

4. Dokážete si představit, že už se nikdy nenapijete alkoholu? *

ano

ne

5. Patří alkohol mezi drogy? *

ano

ne

6. Dokážete se bavit nebo si užít večer i bez alkoholu? *

ano, alkohol vůbec nepiji

ano, alkohol beru jen jako zpestření

ne, bez alkoholu je nudný večer

ne, bez alkoholu se nedokáţu bavit

7. V kolika letech jste se poprvé napil/a alkoholu? *

.............................................................................................................................................

8. Byl/a jste v konzumaci alkoholu ovlivňován/a staršími osobami, v době kdy jste

nebyl/a plnoletá/ý? *

ano

ne

9. Myslíte si, že by se měl alkohol prodávat lidem mladším 18 let? *

ano

ne

10. Jak často pijete alkohol? *

(pivo, víno, tvrdý alkohol – počítá se i konzumace k jídlu)

denně

týdně

příleţitostně (1 krát za měsíc)

abstinuji

11. Kde obvykle pijete alkohol? *

(je moţné vybrat více moţností)

doma

v restauraci (během jídla)

v hospodě

na koncertech

v klubu

na diskotéce

12. S kým obvykle pijete alkohol? *


sám/sama

s přáteli

s rodinou

s kolegy / spoluţáky

13. Trpíte druhý den po požití alkoholu bolestí hlavy, je Vám špatně od žaludku? *

ano, pokaţdé

občas

výjimečně

ne, nikdy

14. Měl/a jste někdy kvůli alkoholu pocit viny? *

ano

ne

15. Jaký typ alkoholu nejčastěji pijete? *


pivo 10°

pivo 12°

pivo vícestupňové neţ 12°

červené víno

bílé víno

sekt, šumivé víno

likér

destilát (rum, vodka)

koktejl (míchané nápoje)

16. Jaké množství alkoholu přibližně za večer vypijete? *

(1 sklenička = 0,5l piva, 0,2dcl vína, 0,05dcl tvrdého alkoholu – „panák“)

1 - 2 skleničky

3 - 5 skleniček

6 - 10 skleniček

11 a více skleniček

alkohol nepiji

17. Kolik utratíte průměrně za jeden večer za alkohol? *

100Kč a méně

101 - 400Kč

401 - 700Kč

701 - a více

alkohol nepiji

18. Usedl/a jste někdy bezprostředně po požití alkoholu za volant? *

ano, pravidelně

ano, výjimečně

jen jednou

ne, nikdy

nemám řidičský průkaz

19. Dáváte si skleničku na kuráž, nebo když je vám psychicky špatně? *

ano

ne

20. Měl/a jste někdy pocit, že pijete alkohol příliš často? *

ano

ne

21. Je alkoholismus nemoc? *

ano

ne

22. Byl/a jste závislá na alkoholu? *

a) ano, ale nic jsem s tím nedělala

b) ano, docházel/a jsem na léčbu ambulantně

c) ano, byl/a jsem v léčebně nebo podobném zařízení

d) ano, ale vše jsem zvládl/a sám/sama

e) ano, navštěvoval/a jsem svépomocnou skupinu (anonymní alkoholici)

f) ne, problémy s alkoholem nemám

23. Znáte nějakou léčebnu nebo jiné zařízení, kde se mohou závislí na alkoholu

léčit? *

.............................................................................................................................................

Date post:	30-Oct-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	7 times
Download:	0 times

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE - dspace5.zcu.cz a lecba... · Alkohol, jako legální droga, je poměrně...

Documents