BAKALÁŘSKÁ PRÁCE komplet M Pechova.pdf · spina iliaca anterior superior k tuberculum pubicum....

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDÍÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2014 Markéta Pechová

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

Studijní program: Specializace ve zdravotnictví B 5345

Markéta Pechová

Studijní obor: Fyzioterapie 5342R004

Etiologie, diagnostika a terapie bolestí v oblasti třísel

Bakalářská práce

Vedoucí práce: MUDr. Otto Kott, CSc.

Plzeň 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny

jsem uvedla v seznamu použitých zdrojů.

V Plzni dne ...............................................

vlastnoruční podpis

Mé poděkování patří MUDr. Ottu Kottovi, CSc. za odborné vedení, kritiku, poskytování

cenných rad a materiálních podkladů. Velké poděkování patří juniorskému hokejovému

týmu HC DDM Rokycany pro umožnění šetření, samotným hráčům, hlavnímu trenérovi

Bc. Lukáši Zdrhovi a mým rodičům a nejbližším za trpělivost a psychickou podporu.

ANOTACE

Příjmení a jméno: Pechová Markéta

Katedra: Fyzioterapie a Ergoterapie

Název práce: Etiologie, diagnostika a terapie bolestí v oblasti třísel

Vedoucí práce: MUDr. Otto Kott, CSc.

Počet stran: 114

Počet příloh: číslovaných 74, nečíslovaných 40

Počet titulů použité literatury: 36

Klíčová slova: bolest – tříslo – hokej – etiologie – diagnostika – terapie - kompenzace

Souhrn:

Bakalářská práce se zabývá vznikem a terapií bolestí v oblasti třísel. Jelikož je toto téma

velice diskutované ve sportovním odvětví, tak se tato práce zaměřuje na již výše zmíněné

zdravotní problémy u hráčů ledního hokeje. V teoretické části je popsána anatomie,

fyziologie bolesti, etiologie bolestí v tříselné krajině, jejich prevence a terapie. Další

kapitola přibližuje a popisuje lední hokej, jak vypadá základní postoj hráče, bruslení a

tréninkový cyklus. Praktická část je zaměřena na vyšetření hráčů ledního hokeje, zjištění

jejich aktuálního zdravotního stavu a navržení optimální terapie v podobě zdravotní tělesné

výchovy. Kompletní cvičební plány jsou uvedeny v příloze.

ANOTATION

Surname and name: Pechová Markéta

Department: Physiotheraphy and Occupational Therapy

Title of thesis: Etiology, diagnostics and therapy of groin pain

Consultant: MUDr. Otto Kott, CSc.

Number of pages: numbered 74, unnumbered 40

Numbers of appendices: 114

Number of literature items used: 36

Key words: pain – groin – hockey – etiology – diagnostics – therapy – compensation

Summary:

The bachelor thesis deals with the development and treatment of groin pain. Because this

topic is very doubted in each sport industry, so this work focuses on the above-mentioned

health problems for ice hockey players. The theoretical part describes the anatomy and

physiology of pain, the etiology of groin pain, its prevention and therapy. The next chapter

describes the approaches and ice hockey impressions basic attitude player skating and

training cycle. The practical part is focused on the examination of hockey players,

identifying their current state of health and the design of optimal medical therapy in the

form of physical education. Complete workout plans are listed in the attachment.

OBSAH

ÚVOD..................................................................................................................................13

TEORETICKÁ ČÁST.........................................................................................................14

1 Anatomie dané problematiky.......................................................................................15

1.1 Stavba břišní stěny ................................................................................................ 15

1.2 Krajina tříselná ( regio inguinalis ) ....................................................................... 17

1.3 Tříselný kanál ....................................................................................................... 18

1.4 Topografie tříselného kanálu ................................................................................ 18

1.5 Vztah tříselné krajiny ke krajině stehna ................................................................ 19

1.6 Inervace tříselné oblasti ........................................................................................ 19

1.7 Cévní zásobení tříselné oblasti ............................................................................. 20

2 Fyziologie bolesti.........................................................................................................21

2.1 Význam bolesti .................................................................................................... .21

2.2 Receptory bolesti .................................................................................................. 21

2.3 Konceptuální model bolesti .................................................................................. 22

3 Hokej............................................................................................................................23

3.1 Výstroj a výzbroj .................................................................................................. 23

3.2 Bruslení ................................................................................................................. 25

3.3 Roční tréninkový cyklus ....................................................................................... 28

3.4 Nejčastější problémové partie u hráčů ledního hokeje ......................................... 32

4 Etiologie bolesti třísla...................................................................................................34

4.1 Přetrénování a oslabení stehenních, hýžďových a břišních svalů ......................... 34

4.2 Přetížení bederní páteře ........................................................................................ 35

4.3 Suspektní tříselná kýla .......................................................................................... 35

4.4 Vadný stereotyp chůze a běhu .............................................................................. 35

4.5 Entezopatie adduktorů kyčelního kloubu ............................................................. 36

4.6 Nevhodná hokejová výstroj .................................................................................. 36

4.7 Nevhodná svalová hmota hráče vůči výstroji ....................................................... 36

4.8 Vadný stereotyp bruslení ...................................................................................... 36

4.9 Vyšší hmotnost ..................................................................................................... 37

4.10 Onemocnění dělohy u žen ..................................................................................... 37

5 Diagnostika...................................................................................................................38

5.1 Metody diagnostiky .............................................................................................. 38

5.1.1 Aspekce tříselné krajiny a svalů stehenních .................................................. 38

5.1.2 Vyšetření fascie třísla .................................................................................... 38

5.1.3 Palpace svalů břicha ...................................................................................... 38

5.1.4 Zobrazovací metody ...................................................................................... 39

5.1.5 Vyšetření stoje a chůze .................................................................................. 39

5.1.6 Anamnéza ...................................................................................................... 39

5.1.7 Hluboký stabilizační systém páteře a jeho vyšetření ..................................... 40

5.1.8 Vyšetření svalové dysbalance, svaly s tendencí ke zkrácení a oslabení ........ 42

5.1.9 Vyšetření stability a rovnováhy ..................................................................... 44

5.1.10 Vyšetření pohybových stereotypů ................................................................. 44

6 Terapie..........................................................................................................................46

6.1 Operativní řešení tříselné kýly .............................................................................. 46

6.2 Terapie místa lokální bolesti začátků svalů .......................................................... 46

6.3 Terapie svalového hypertonu či reflexních změn svalů ........................................ 46

6.4 Ovlivnění posturální funkce páteře, pánve, dolních končetin............................... 47

6.5 Kinesiotaping ........................................................................................................ 47

6.6 Masáže .................................................................................................................. 48

6.7 Kompenzační cvičení ............................................................................................ 48

7 Prevence.......................................................................................................................49

PRAKTICKÁ ČÁST...........................................................................................................50

8 Cíl práce.......................................................................................................................51

9 Hypotézy......................................................................................................................52

10 Charakteristika sledovaného souboru...........................................................................53

11 Metody pozorování a šetření........................................................................................54

11.1 Současné podmínky...............................................................................................54

11.2 Metodika šetření ................................................................................................... 54

11.3 Kazuistiky ............................................................................................................. 55

12 Výsledky.......................................................................................................................83

13 DISKUZE.....................................................................................................................86

ZÁVĚR.................................................................................................................................88

SEZNAM LITERATURY...................................................................................................89

SEZNAM ZKRATEK..........................................................................................................92

SEZNAM OBRÁZKŮ.........................................................................................................94

SEZNAM TABULEK..........................................................................................................96

SEZNAM PŘÍLOH..............................................................................................................97

13

ÚVOD

Téma bakalářské práce je zaměřena na problematiku bolestí v oblasti tříselné

krajiny. V současné době je toto téma velmi aktuální, neboť bolesti třísel vedou k přerušení

tréninkového cyklu, nenastoupení k zápasu nebo odstoupení ze zápasu, v nejhorším

případě k ukončení sportovní kariéry.

Vzhledem k tomu, že se ve volném čase věnuji lednímu hokeji, vypracovávám

tréninkové jednotky v podobě zdravotní tělesné výchovy a zajišťuji preventivní programy,

jsem si vybrala k šetření hráče mládeže v hokejovém klubu HC DDM Rokycany, neboť

obtíže s bolestmi v třísle se objevují již u mladších hráčů.

Cílem bakalářské práce bude zjistit výskyt bolestí třísel, jejich příčinu, eventuální

odstranění nebo zmírnění potíží a v poslední řadě podílet se na jejich prevenci.

14

TEORETICKÁ ČÁST

15

1 Anatomie dané problematiky

Tříselná krajina ( regio inguinalis ) je součástí podbřišku ( hypograstrium ). Zevně na

obou stranách uprostřed se nachází krajina stydká ( regio pubica ). Tříselná krajina

přechází kaudálně do krajiny stehna, dorsálně do krajiny bederní, kraniálně do mesogastria,

mediálně do krajiny pubické a zevního genitálu ( 12 ).

Obrázek 1: Krajiny břicha

Zdroj: KOS

1.1 Stavba břišní stěny

Tvar břicha je měnlivý, neboť jeho obsahem jsou orgány gastrointestinálního

systému v peritoneální dutině. U mužů má břicho vzhled válce, u žen kuželu. Tvar břicha

dále závisí na věku, konstituci, výživě, poloze těla, na stavu břišních svalů i na dýchání.

Břišní stěnu po anatomických vrstvách tvoří kůže, podkoží, břišní fascie, svalová

vrstva, fascie transverzální a peritoneum ( 12 ).

16

Kůže

Je měkká, proti spodině posunlivá. V hypogastriu se štěpné čáry paprskovitě

rozbíhají ke sponě stydké.

Podkoží

Obsahuje měnlivé množství tuku, zejména v hypogastriu, kde se nachází dvě vrstvy

tukového vaziva, odděleného podkožní fascií ( fascia subcutanea Scarpae ). Pod tukovou

vrstvou se nacházejí četné žíly ústící kraniálně do povodí v. axillaris a kaudálně

do v. femoralis přes povodí v. saphena magna.

Arteriální povodí z oblasti hypogastria kraniálně souvisí s oblastí a. subclavia a

kaudálně s a. femoralis.

Kožní nervy jsou větvemi pěti kaduálními nn. intercostales, n. iliohypogastricus,

n. ilioinguinalis ( 12 ).

Břišní fascie

Nad pupkem na svalové vrstvě se nachází povrchová břišní fascie ( fascia abdominis

superficialis ), pod pupkem mezi vrstvou podkožního vaziva je navíc podkožní fascie

( fascia abdominis subcutanea Scarpae ), která přechází do fascie genitálu a do stehenní

fascie ( fascia lata ).

Fascia abdominis superficialis splývá po stranách s lig. inguinale a je přirostlá zevně

na hřebenu kosti kyčelní. Úpon povrchové fascie břišní na tříselný vaz, lig. suspensorium

plicae inguinalis ( vaz Pétregminův ), vytváří tříselný ohyb, hluboký u mladších osob a u

obézních lidí. Tento úpon má vzhled vazivové přepážky, rozepjaté mezi kůží a fascií po

celé délce lig. inguinale, nebo vyzařuje jako zesílené snopce nad tříselným vazem i pod

ním v aponeurózu m. obliquus abdominis externus. Některé snopce se táhnou, zvláště u

svalových osob až na stehno, na fascii stehenní ( fascia lata ), zejména do oblasti začátku

m. gracilis ( 28 ).

Svalová vrstva

Svalovou vrstvu tvoří ventrálně přímý bříšní sval ( m. rectus abdominis ), kaudálně

od něho pak m. pyramidalis. Zevně pak m. obliquus abdominis externus, internus a

17

m. transversus abdominis. Svaly břišní jsou překryty aponeurotickými úpony, které končí

v zesílené bílé čáře břišní ( linea alba ). Aponeuróza m. obliquus externus abdominis

v tříselné krajině zesiluje v tříselný vaz ( ligamentum inguinale ). Na zadní stěně břišních

svalů se nachází transverzální fascie ( fascia transversalis ), jenž naléhá na peritoneu ( 12 ).

Obrázek 2: Rozčlenění dutiny břišní

Zdroj: KOS

1.2 Krajina tříselná ( regio inguinalis )

Tříselná krajina je vymezena čárou bispinální ( linea bispinalis ), tříselnou rýhou,

kterou krajina přechází na stehno a mediálně spuštěnou čarou medioklavikulární ( spuštěna

vertikálně dolů ze středu klíčkové kosti ) ( 12 ).

Tříselná krajina obsahuje kanál, kterým v době fetální sestupuje varle do šourku,

proto z jednotlivých vrstev břišní stěny se odštěpují obaly varlete ( 12 ).

18

1.3 Tříselný kanál

Jeho obsahem u mužů je provazec semenný a u ženy oblý děložní vaz ( ligamentum

teres uteri ). Je dlouhý 3 – 5 cm ( 12 ).

Obrázek 3: Canalis inguinalis a obaly varlete

Zdroj: KOS

1.4 Topografie tříselného kanálu

Tříselný kanál je ohraničen čtyřmi stěnami. Přední stěnu tvoří aponeuróza m. obliquus

externus abdominis, zadní stěna je tvořena transverzální fascií. Horní stěna je tvořena

svalovými snopci m. obliquus abdominis internus a m. transversus abdominis. Dolní stěnu

tvoří zesílená aponeuróza m. obliquus abdominis internus jako tříselný vaz probíhající od

spina iliaca anterior superior k tuberculum pubicum. Navíc v tříselné rýze přechází ve

stehenní fascii ( fascia lata ).

Topografický popis této krajiny není předmětem této kapitoly, jen je nutné dodat, že

v této oblasti vznikají tříselné kýly ( přímé, nepřímé a stehenní ) ( 12 ).

19

1.5 Vztah tříselné krajiny ke krajině stehna

V kapitole výše uvedených má tříselná krajina kaudálně vztah ke krajinám stehenním,

zejména ke svalům přední a mediální strany. Z přední strany svalové je zde vztah k

m. rectus abdominis, který se upíná ve stejné oblasti jako tříselný vaz. Dále pak k mediální

skupině svalů stehna ( mm. adductores ) ( 12, 13 ).

Obrázek 4: Svaly stehna

Zdroj: PODĚBRADSKÝ, VAŘEKA

1.6 Inervace tříselné oblasti

Tříselná krajina je inervována nn. intercostales, n. iliohypogastricus, n. ilioinguinalis,

n. genitofemoralis. N. genitofemoralis odstupuje z L1 a L2, prochází musculus psoas a dělí

se na ramus genitalis a ramus femoralis. Ramus genitalis inervuje musculus cremaster

a kůži skrota. Zachování jeho integrity je podmínkou kremasterového reflexu. Má být

šetřen, ale vlivem nepozornosti může být při operaci poškozen, což způsobí neuralgie.

Ramus femoralis inervuje kůži mediálního okraje stehna ( 17 ).

20

N. ilioinguinalis rovněž odstupuje z lumbálního plexu, probíhá distálně od

n. iliohypogastricus mezi břišními svaly, vystupuje zevním tříselným anulem. Inervuje

m. transversus et obliquus internus abdominis, kůži nad tříselným kanálem a přední plochy

skrota. Protětí nervu způsobuje částečnou parézu břišních svalů ( 27 ).

N. iliohypogastricus je jedním z hlavních zdrojů motorické inervace břišních svalů,

proto musí být šetřen. Tento nerv zajišťuje též senzitivní inervaci suprapubické oblasti. Je

tvořen míšními kořeny Th12 a L1, probíhá mezi vnitřním šikmým a příčným břišním

svalem. Kůži a podkoží ventrolaterální plochy stehna senzitivně inervuje n. cutaneus

femoris lateralis ( 18 ).

1.7 Cévní zásobení tříselné oblasti

Oblast je velmi dobře zásobena krví okolních cév. Jedná se o větve zevní pánevní

tepny, a. epigastrica inferior a a. circumflexa ilium profunda. Žilní krev je odváděna do

zevní pánevní žíly. Cévní zásobení varlete, nadvarlete a semenného provazce je odlišné.

Nadvarle a varle jsou zásobeny několika tepénkami, které spolu anastomózují.

Hlavní je a. testicularis, která probíhá tříselným kanálem a je přímou větví břišní aorty.

Ductus deferens provází a. deferentialis, která anastomózuje s ostatními tepénkami pro

varle. A. cremasterica probíhá přímo v musculus cremaster a při jeho resekci se vždy

podváže. Ve skrotu se přidávají větve a. pudenda interna a externa. Žilní krev odtéká přes

plexus pampiniformis a na úrovni vnitřního tříselného kruhu redukuje na v. testicularis.

Pravá testikulární žíla ústí do dolní duté žíly a levá do levé renální žíly.

Vnitřní tříselný kruh lemují z mediální strany vasa epigastrica inferiora, které při

poranění vedou ke vzniku velkého preperitoneálního hematomu, který může operovaného

vážně ohrozit. Lymfatická drenáž směřuje od lymfatických uzlin třísla do uzlin kolem

pánevních cév v retroperitoneu ( 17, 18 ).

21

2 Fyziologie bolesti

2.1 Význam bolesti

Bolest jako symptom představuje nejčastější důvod návštěvy lékaře. Pro existenci

člověka má dva významy ( pozitivní a negativní ). Pozitivní – signální význam bolesti je

spatřován ve včasném upozornění na poškození tkáně. Po upozornění by v organismu mělo

následovat adaptivní chování, tzn. vyhnutí se zdroji poškození. Bolest tak v tomto případě

patří k fenoménům, s ochrannou funkcí a upozorňující na nebezpečí. Svým významem

působí stejně jako například horečka. Negativní význam bolesti je spojován při jejím

přetrvání v období, kdy její varovný signál již pominul. Nebo ztrácí na informační hodnotě,

či se míjí s očekávaným a možným účinkem. Tento účinek se také nazývá patognomický a

je nemocí sám o sobě ( 6, 25, 26 ).

2.2 Receptory bolesti

Na povrchu těla existují různorodé receptory bolesti zvané nocisenzory. Až 90%

je umístěno pod kůží, ostatní ve svalech, kloubech, cévách, sliznicích, ale také na povrchu

orgánů a v centrálním nervovém systému. Jejich úkolem je zaznamenat bolest

prostřednictvím aferentních drah a předat informaci o bolestivém podnětu dále do mozku.

Bolest rovněž vyvolá podráždění periferních nervových vláken. Podrážděním těchto vláken

vzniká biochemická reakce. Z příslušné tkáně je vzruch veden dostředivými ( aferentními )

senzitivními nervovými vlákny do thalamu. Dále do centra mozkové kůry, kde dochází ke

zpracování informace a odstředivými ( eferentními ) vlákny je odpověď vedena

k postiženému orgánu nebo tkáni. Tento jev, nazývaný reflexní oblouk, je podstatou

uvědomování si bolesti ( 6, 25, 26 ).

Periferní nervová vlákna jsou rozlišena podle rychlostí vedení na vlákna A, B, C.

Ta je způsobena myelinizací vláken. Myelin je bílkovina, která pokrývá nervová vlákna a

usnadňuje průběh elektrického vzruchu. Nejpomalejší jsou vlákna C, téměř

nemyelinizovaná a určená převážně pro právě bolestivé podněty. Receptory jako holá,

volná nervová zakončení reagují i na tlak či tah, teplo, chlad a v neposlední řadě i na

mechanické vibrace ( 6, 25, 26 ).

V těle existuje mnoho látek ovlivňujících bolest. Mohou být například vznikem

zánětu, jehož charakteristickým projevem mimo jiné může být bolest vnímána jak

22

centrálně tak na periferii těla. Centrálně vnímaná bolest vzniká na úrovni limbického

systému. Jedná se o psychogenní bolest. Periferně vnímaná bolest je vnímaná na okrajové

části pomocí nociceptorů, například periferní neuropatická bolestem vnímaná v průběhu

periferního nervu vznikající v mozkové kůře ( 25, 26 ).

Nocisenzory neboli nociceptory dělíme do tří skupin. Vysokoprahové

mechanoreceptory, jež vnímají bolest prostřednictvím receptorů pro vnímání tahu, tlaku a

vibrací. Při silnějším podnětu zareagují tyto mechanoreceptory jako receptory bolesti.

Druhou skupinou jsou polymodální nocisenzory určeny pro vnímání chladové a tepelné

bolesti. Teplo je v normálním rozsahu vnímáno tepelnými receptory. Poslední skupinou

jsou vlastní nocisenzory sloužící výhradně pro vnímání bolesti. Jedná se o volná nervová

zakončení vedoucí informace z kůže a sliznic do míchy. Tyto receptory začínají fungovat

až, když je bolest zesílená nad určitou hodnotu ( 25, 26 ).

2.3 Konceptuální model bolesti

Tento model přináší nejlepší přístup, jak přistupovat k člověku trpícímu bolestí.

Spojuje hlavní komponenty, jejichž objasnění a pochopení umožňuje u každého

nemocného sestavit individuální plán intervencí. Nikdy nelze ukončit léčbu nemocného

pro konstatování, že všechny možné léčebné prostředky byly vyčerpány ( 25, 26 ).

23

3 Hokej

Žijeme ve světě, kde jsou sportovní hry a sport obecně koordinačně náročné a lední

hokej se řadí mezi koordinačně nejnáročnější sportovní hru. Je charakteristický velkým

množstvím neobvyklých činností, kdy už základní pohyb je naprosto nepřirozený pro

lidské tělo – hráč se pohybuje pomocí bruslí a skluzu na ledě. Jen těžko najdeme další

sport, jenž má nezvyklý základní pohyb jako právě lední hokej. K tomu musí hráč navíc

ovládat kotouč prostřednictvím hokejové hole, a to vše v atmosféře intenzivního a velmi

tvrdého fyzického kontaktu mezi soupeři. Dále je potřeba k tomu přičíst váhu a tvar

chráničů, které kryjí hráče před údery kotouče, soupeřů i ledu, abychom si uvědomili, že

pouhé zvládnutí základního pohybu na ledě s holí a kotoučem vyžaduje od hráčů dlouhou

dobu intenzivního a náročného učení ( 22 ).

3.1 Výstroj a výzbroj

Výstroj a výzbroj pro lední hokej je soubor předmětů potřebných k vykonávání

tohoto sportu. Sportovní výstrojí se rozumí speciální oblečení, do něhož v ledním hokeji

patří spodní prádlo - ribano, suspenzor, podvazkový pás přidržující stulpny, několik druhů

chráničů - chrániče ramen, náloketníky, chrániče kolen a holení a dále hokejové kalhoty,

dres, rukavice, přilba spojená stále častěji s ochranou očí pomocí plexiskla nebo drátěné

mřížky. Brankářská výstroj se liší zejména mohutnými vnějšími brankářskými chrániči

nohou nazývanými jako „betony“, plastrónem na ochranu hrudníku, spojenými s chrániči

ramen v brankářskou vestu a rukavice speciálně upravenými v lapačku a vyrážečku. Od

výstroje se funkčně rozlišuje výzbroj. V ledním hokeji se za výzbroj považuje hokejová hůl

a brusle.

Nároky na výstroj a výzbroj v ledním hokeji jsou funkční, ochranné i hygienické,

tj. výstroj nemá omezovat pohyb, má být co nejlehčí a co nejlépe chránit proti nárazům.

Jednotlivé díly chráničů se nýtují kovovými nebo plastickými nýty, na některých místech

se vzájemně upevňují spínacími páskami nebo šněrují a jsou buď prošité, nebo neprošité

textilem. Kůže jako materiál zůstává zejména u hráčských a brankářských rukavic a

brankářských chráničů nohou. V jednotlivých dílech výstroje se při výrobě silně uplatňují

anatomické tvary.

Modernizace výstroje přímo umožňuje další vývoj ledního hokeje jak v jeho

rychlosti, tak v odolnosti a odvaze hráčů, přičemž sama hra je stále tvrdší a silovější a

24

vynucuje si tak neustálou inovaci jednotlivých částí výstroje. S objevením nových

technologií při výrobě plastů se bude pravděpodobně stále inovovat jak výstroj, tak výzbroj

tohoto sportu. Stále bude dáván důraz na anatomický tvar jednotlivých dílů. Vzhledem k

tomu, že na výstroj i výzbroj pro lední hokej se také vztahují oficiální pravidla, mohou se i

tato pravidla v průběhu času měnit, aby lední hokej byl stále bezpečnější vzhledem ke stále

rostoucí rychlosti a tvrdosti hry ( 15 ).

Obrázek 5: Výstroj brankáře ledního hokeje

Zdroj: vlastní

25

Obrázek 6: Výstroj hráče ledního hokeje

Zdroj: vlastní

3.2 Bruslení

Hokejové bruslení je jednou z nejobtížnějších činností, vyžaduje dlouhou dobu

cvičení a pilování. Pohyb hráče po ledě je abecedou hry a rovněž individuálním projevem

jednotlivého hráče. Využívá se silové, rychlostní, vytrvalostní, reakční schopnosti a cit pro

rovnováhu. Základem pohybu dopředu je bruslařský krok, přičemž se jedná o bipedální,

artificiální lokomoci, kde hráč udržuje stabilitu na nožích bruslí. Bruslení je cyklický

pohyb, v němž se opakuje fáze skluzu a odrazu. Během hry je ovšem hráč nucen vykonat i

acyklické pohyby – střelbu, brždění a náhlé a rychlé změny směru v závislosti na herní

situaci (22 ).

Během bruslení rozeznáváme dvě základní části a to bruslařský postoj a odraz.

Postojem rozumíme výchozí polohu těla, ve které hráč setrvává ve všech fázích pohybu.

Dále rozlišujeme nízký a vysoký postoj. Během nízkého postoje jsou dolní

končetiny flektovány, v kyčelních a kolenních kloubech jsou tupé úhly, což je účelnější pro

silnější odraz, jenž působí po delší dráze. Na druhou stranu však způsobuje rychlejší únavu

26

svalů, než postoj vysoký. Proto jsou nutné speciální tréninky, aby hráč mohl zachovat

nízký postoj při co největší ekonomické práci svalů a držení těla. Hmotnost těla je při

základním postoji na přední části bruslí, naproti tomu základní postoj je potřeba

individuálně upravit, aby tělo bylo uvolněné (20, 22 ).

Obrázek 7: Pohyb hráče při bruslení

Zdroj: vlastní

Rychlost bruslení je ovlivněna několika faktory a to technikou bruslení, která se

dělí na fáze akcelerace, stabilizace frekvence a fázi obratů, silou a frekvencí odrazů.

Při bruslení mají hlavní úlohu extenzory kyčelního kloubu ( m. gluteus maximus,

m. biceps femoris, m. semitendinosus a semimembranosus ), extenzory kolenního kloubu

( m. rectus femoris a quadriceps femoris ) a plantární flexory chodidla ( m. triceps surae ).

Pohyb dopředu zajišťují flexory kyčelního kloubu ( m. illiopsoas, m. rectus

femoris,m. tensor fasciae latae ). Rychlé a náhlé změny směru a zatáčení ovlivňují

adduktory a abduktory kyčelního kloubu vyrovnávající se s dostředivou silou. Z dolní

poloviny těla se nejvíce zapojuje m. quadratus lumborum. Z horní části těla se poté

zapojuje horní část m. trapezius, m. levator scapulae a mm. pectorales. Pohyb paží při

bruslení a střelbě vykonávají m. triceps brachii, m. deltoideus, flexory a extensory prstů.

Ze svalů z oblasti hlavy se poté zapojuje m. temporalis ( 20, 22 ).

27

Obrázek 8: Postoje hráčů na vhazování

Zdroj: vlastní

Obrázek 9: Postoj hráče při hře

Zdroj: vlastní

28

3.3 Roční tréninkový cyklus

Lední hokej je v současnosti celoročním sportem. Tréninky probíhají nejen v zimě,

ale i v letních měsících. Protože naše klimatické podmínky neumožňují z finančních

důvodů led celoročně a také není vhodné bruslit celý rok, neprobíhá trénink pouze na ledě.

Z tohoto důvodu ho můžeme rozdělit do dvou částí: trénink mimo led ( suchá příprava )

a trénink na ledě ( 22 ).

Roční tréninkový cyklus lze také rozdělit do čtyř období: přípravné, předzávodní,

závodní a přechodné. Každá z těchto časových period má v ledním hokeji své opodstatnění

a zásady.

Přípravné období slouží především k nabrání kondiční připravenosti a nejinak tomu

bylo i v případě juniorského týmu Rokycan. Letní příprava se však od jiných klasických

příprav liší svoji náplní. Cílem byl rozvoj pohybových schopností ( rychlost, síla,

vytrvalost, obratnost a pohyblivost ), ale z 50 – 60 % je tvořena řízenou či neřízenou hrou.

Zastaralé metody například v krátkodobé anaerobní vytrvalosti jako jsou běhy 200, 400,

600m atd. na atletickém oválu se již nevyužívají, naopak jsou vhodnější míčové hry jako

basketbal, modifikované rugby, hra na počet přihrávek v přesně stanovených intervalech,

jako hlavní náplň tréninkové jednotky. Po změření tepové frekvence se hráči pohybovali za

hranicí anaerobního prahu ( ANP ). Smyslem bylo docílení se spousty změn směrů

pohybu, akcelerací a hlavně řešení herních situací a motivací, což jsou velmi důležité

atributy pro lední hokej. Hráči byli v psychické pohodě a přesto, že natrénovali velké

objemy, vlivem zábavné formy nebyli v psychickém stresu. Součástí tréninkových

jednotek byly také hodiny zdravotní tělesné výchovy na prevenci poškození pohybového

aparátu. Celkem junioři absolvovali v období květen – červen 53 tréninkových jednotek.

Hráči na začátku a na konci přípravného období absolvovali vstupní a výstupní speciální

testy, které prokázaly 95% zlepšení oproti stavu před začátkem kondiční přípravy.

V následující tabulce přikládám ukázku týdenního plánu hokejových juniorů HC DDM

Rokycany.

29

Tabulka 1: Schéma týdenního plánu v přípravném období

Den

Čas

Zaměření

Pondělí

60 minut

Silové schopnosti

Úterý

75 minut

Aerobní vytrvalost

Středa

60 minut

Silové schopnosti

Čtvrtek

75 minut

Aerobní vytrvalost

Pátek

60 minut

Výbušná síla dolních

končetin + zdravotní

TV

Sobota

50 minut

Trénink obratnost a

agility + 45 minut

bazén

Neděle

volno

-

Zdroj: vlastní

Předzávodní období je část sezóny charakterizována především nácvikem

technicko – taktických dovedností mužstva. Součástí jsou opakovaně vkládané kondiční

tréninky. První tréninky na ledě a přípravné zápasy jsou poměrně rizikové vůči akutním

zraněním. Jde především o speciální druh lokomoce ( bruslení ) , která se liší od kondiční

přípravy z hlediska zapojování svalových skupin a na začátku sezóny na ledě si tak často

hráči stěžují na svalové bolesti včetně tříselné krajiny.

30

Tabulka 2: Schéma týdenního plánu v předzávodním období

Den

Čas

Zaměření

Pondělí

60 minut

Trénink na ledě

Úterý

45 minut

60 minut


končetin

Trénink na ledě

Středa

60 minut

60 minut

Silové schopnosti

Zdravotní TV

Čtvrtek

60 minut

60 minut

Trénink na ledě

Zdravotní TV

Pátek

60 minut

30 minut

Trénink na ledě

video - trénink

Sobota

2h a 30 minut

Přípravné utkání

Neděle

Volno

-

Zdroj: vlastní

Hlavní období někdy nazývané také jako soutěžní je vyvrcholením obou období

předešlých. Jeho trvání je v rozmezí 6 – 8 měsíců. Junioři v něm zvládnou odehrát kolem

30 zápasů. Cílem je především udržení vysoké výkonnosti po celý tento časový úsek.

Jelikož hráči HC DDM Rokycany hrají pravidelně zápasy jen o víkendu, vypadá jejich

týdenní mikrocyklus se 4 tréninkovými jednotkami následovně. V pondělí se jedná

především o trénink s kondiční charakteristikou. V úterý je TJ zaměřena na rozvoj herních

činností jednotlivce, středeční a páteční předzápasový trénink jsou věnovány nácviku

31

herních kombinací a organizací mužstva v obraně a útoku. Do hlavního období jsou

vkládány týdenní mikrocykly na obnovení kondiční připravenosti, jedná se hlavně o

období mezi 23. prosincem až 4. lednem, kdy je soutěž přerušena a nehrají se žádné

mistrovské zápasy.

Tabulka 3: Schéma týdenního plánu hlavního období

Den Čas Zaměření

Pondělí

60 minut

60 minut

Trénink na ledě

Zdravotní TV

Úterý

45 minut

60 minut


končetin + agility

Trénink na ledě

Středa

60 minut

60 minut

Trénink na ledě

Zdravotní TV

Čtvrtek

volno

-

Pátek

60 minut

30 minut

Trénink na ledě

Video - trénink

Sobota

2h a 30 minut

Mistrovské utkání

Neděle

volno

-

Zdroj: vlastní

Přechodné období můžeme nazvat také obdobím udržovacím. Jedná se především o

měsíce březen a duben. Hlavním úkolem je, aby hráč zcela neztratil kondiční připravenost,

kterou natrénoval během minulého ročníku, zároveň se však ani nezaměřujeme na její další

rozvoj ( 20 ).

32

Tréninky v tomto období jsou u každého hráče individuální, je však nutnost, aby

alespoň 3x týdně provozovali sportovní aktivitu minimálně po dobu 60 minut

( např. kolečkové brusle, plavání atd. )

Zajisté si všimnete ve výše uvedených tabulkách, že hráči jsou v neustálém fyzickém

vypětí. Ačkoliv hokejistům je vždy doporučena regenerace minimálně 1x týdně, bohužel

toto doporučení hrubě nedodržovali. Co se týče rekreačního plavání, hráči do bazénu

chodili jen pod přísným dohledem svého hlavního trenéra, jenž plavání zařadil coby

regeneraci jednou týdně v přípravném období. Ačkoliv se však jednalo o povinný trénink,

do bazénu přišla jen drtivá menšina týmu.

Nicméně i masáže, coby klasický prostředek regenerace, junioři zanedbávali a

docházeli na tuto část regenerace již v době, kdy bolest byla neúprosná a limitovala jejich

herní faktor.

3.4 Nejčastější problémové partie u hráčů ledního hokeje

Vždy, pokud jsou některé svaly po několik hodin denně, přetěžovány jednostranně,

dochází k riziku patologických změn na našem pohybovém aparátu. Tyto stavy mohou

způsobovat zprvu drobné dysbalance, omezenou hybnost, bolestivost a v neposlední řadě

napravitelné, v horším případě nenapravitelné změny. Zde se už bohužel nachází hranice

mezi omezením sportovní činnosti, zákazu pokračování či o předčasném ukončení aktivní

sportovní kariéry.

Mezi konkrétní problémové oblasti u hráčů ledního hokeje řadíme níže uvedené partie.

Předloktí, ruka a prsty – pro tyto partie představují zdravotní problémy sporty, u kterých

jsou ruce trvale „křečovitě“ sevřeny kolem tenisové rakety, běžecké hole, v našem případě

kolem hokejky.

Scapula alata – znatelná problémová partie při ochablých dolních fixátorů lopatek a

mezilopatkových svalů.

33

Skolióza – velmi častý jev u mladých hokejistů, zapříčiněno jednostranným zatěžováním

s postupným vyosením páteře šikmo vpřed na stranu podle držení hokejové hole.

Zkrácení ischiokrurálních svalů – brání hlubokému předklonu.

Přetěžování flexorů kyčelního kloubu – možnost vzniku bolesti v tříselné oblasti, jeden

z hlavních důvodů anteverze pánve ( 34 ).

34

4 Etiologie bolesti třísla

Příčiny bolesti třísla lze odvodit od anatomicko – klinických znalostí a v pojetí

hokejového sportu. Na tomto základě lze konstatovat, že omezení sportovce pro bolesti

třísel jsou multifaktoriální:

přetrénování a oslabení stehenních, hýžďových a břišních svalů

přetížení bederní páteře

suspektní tříselná kýla

vadný stereotyp chůze a běhu (nevhodná obuv při suché přípravě)

entezopatie adduktorů kyčelního kloubu

nevhodná hokejová výstroj – špatný poměr výšky hráče a délky hokejky

nevhodná svalová hmota hráče vůči výstroji

vadný stereotyp bruslení

vyšší hmotnost

onemocnění dělohy u žen

4.1 Přetrénování a oslabení stehenních, hýžďových a břišních svalů

Stav přetrénování nebo přetížení vzniká účinkem nevhodného zatěžování. Mezi další

příčiny můžeme zařadit podcenění intervalů zotavení, regenerace či monotónnosti

tréninku. Tento stav způsobuje i dlouhodobě náročná anaerobní nespecifická laktátová

zátěž v přípravném období hokejového tréninku, avšak negativní odpověď organismu na

tento trénink může mít až nepříjemné dlouhé trvání.

Optimální klidové napětí břišního svalstva s přiměřenou silovou úrovní je velice

důležité. Podílí se na postavení pánve a tím spoluvytváří podmínky pro fyziologické a

ekonomické zapojování svalových skupin během pohybu. U sportovně talentované

mládeže vysoká sportovní úroveň a nároky nutí k předčasnému nácviku motorických

dovedností bez všestranné připravenosti s nedostatečně zpevněným svalstvem, což vede

k vytváření náhradních pohybových programů, jež mají za následek vznik bolestí v tříselné

krajině. Jelikož se snopce šikmých břišních svalů upínají do oblasti tříselné krajiny, vzniká

bolest v oblasti třísel při špatném stereotypu posilování povrchového břišního svalstva.

35

Břišní svalstvo, stejně jako hýžďové svaly, mají převahu fázických svalových

vláken, jež se projevuje tendencí k ochabnutí, k nadměrnému klidovému napětí a

k nedostatečnému zapojování do pohybových programů ( 2, 3, 11 ).

4.2 Přetížení bederní páteře

Častým problémem u hokejistů jsou bolesti v bederní krajině, jenž jsou vyvolány

hypertrofií gluteálních svalů s následným prohnutím bederní páteře nebo i tím, že hokejisté

zachovávají po většinu hokejového utkání určitou polohu těla a do pohybu vkládají

značnou sílu. To vše vede k enormnímu lokálnímu přetížení ( 2, 9 ).

4.3 Suspektní tříselná kýla

Příčiny vzniku lze rozdělit na vrozené a získané. Za vrozené se považují vrozené

anomálie třísla. Mezi získané se řadí dlouhodobé zvýšení nitrobřišního tlaku ( gravidita,

excesivní obezita, nitrobřišní tumor, ascites, chronická obstipace, chronický kašel, dysurie

při adenomu prostaty ), dále přímý či nepřímý úrazový děj, atrofie svalových a vazivových

struktur stěny břišní, jizvy břišní stěny po operaci nebo úraze, věk a v neposlední řadě

defektní metabolismus kolagenu. De facto je dispozice k tříselním herniím dána evolučně

jako daň za vzpřímený postoj člověka ( 18 ).

4.4 Vadný stereotyp chůze a běhu

Správná technika běhu je pro každého jiná. Tělo každého z nás se od sebe liší, a

proto pro každého, je optimální technika běhu odlišná. Důležité je znát správné zásady

běhu. Problémem je tu spíše kontrola vlastní techniky. Pokud podceníme význam správné

techniky běhu, dojde ke snížení efektivity pohybu. Co je ale horší, může dojít i ke vzniku

negativních účinků na náš pohybový aparát. Správná běžecká technika není nijak náročná,

ale vzhledem k velkému počtu běžeckých kroků, kterých při běhu vyprodukujeme, se tento

nedostatek může později hluboce negativně promítnout na vašem zdraví.

Problémy v tříselné oblasti si dost často způsobujeme tím, že při běhu nezapojujeme

břišní svalstvo a vše taháme pouze přes přední sval stehenní. Právě díky tomu dochází

36

k přetěžování tříselného vazu, případně dokonce k uvolnění tříselných kanálků. To pak vše

vnímáme jako palčivou bolest v tříselné krajině ( 5, 11, 14 ).

4.5 Entezopatie adduktorů kyčelního kloubu

Ke klinickému obrazu řadíme bolest v místě začátku svalů na symfýze při zátěži,

bolest může vystřelovat až do podbřišku nebo po vnitřní straně stehna ke kolenu.

V objektivním nálezu se vyskytuje palpační bolestivost začátku svalů na symfýze,

hypertonus a reflexní změny v adduktorech kyčelního kloubu. Zevní rotace v kyčelním

kloubu může být omezená až bolestivá. Addukce v kyčelním kloubu proti odporu je

bolestivá, a při zapojení svalů je patrná insuficience m. obliquus internus abdominis.

Do součástí klinického nálezu řadíme změnu v postuře, anteverzi pánve, valgozitu

kolenních kloubů, valgozitu pat, nestabilitu hlezna a nohy a dále plochonoží ( 10 ).

4.6 Nevhodná hokejová výstroj

Hokejová výstroj je samozřejmě dána pravidly. Jako nevhodné tak nevidím ani tvar

určité části výstroje, jako spíš parametry vzhledem k věku a výšce hráče. Je třeba dbát na

rozměry, protože například příliš dlouhé hokejové kalhoty přesahující kolenní kloub

ovlivňuje techniku bruslení a tím pádem i zátěž na pohybový aparát.

4.7 Nevhodná svalová hmota hráče vůči výstroji

Je pravda, že pro někoho může výstroj znamenat obrovskou zátěž. Jedná se

především o hráče v kategorií žáků s ektomorfním somatotypem. Například váha

brankářské výstroje se pohybuje mezi 6 až 10 kg ( podle věkové kategorie ), v níž musí

hráč absolvovat 75 minutový trénink 4 x týdně, což je velká zátěž na pohybový aparát a

tudíž je zde značně zvýšené riziko, že se objeví bolesti v tříselných oblastech.

4.8 Vadný stereotyp bruslení

Špatné provedení bruslařského skluzu se významně podílí na poškození struktury

tříselné krajiny. Zatímco výborné technické provedení se značí svojí ekonomičností a

37

zároveň menšími nároky na pohybový aparát, u technicky nezdatného bruslaře dochází

k opaku, pohyb není ekonomický a klade tak větší nároky na pohybový aparát a tím tak

stoupá riziko vzniku zranění ( 20, 22 ).

4.9 Vyšší hmotnost

Vyšší hmotnost hráče může mít negativní vliv na zdravotní stav v oblasti tříselné

krajiny, jelikož klade vyšší nároky na práci kloubů, vazů a šlach a může tak častěji dojít ke

zraněním.

4.10 Onemocnění dělohy u žen

Mezi záněty dělohy, jejichž bolesti se mohou propagovat do tříselné oblasti, řadíme

zánět hrdla ( cervicitis ), jež je vyvolán různými mikroorganismy v podobě stafylokoka,

streptokoka, enterokoka či E - coli. Dalšími záněty mohou být záněty sliznice a dělohy

( endometritis ) nebo záněty svaloviny těla děložního ( myometritis ) ( 33 ).

38

5 Diagnostika

5.1 Metody diagnostiky

5.1.1 Aspekce tříselné krajiny a svalů stehenních

Pohledem hodnotíme celkovou konfiguraci vyšetřované oblasti, její barevné změny

a přítomnost jizev. Dále hodnotíme konturu stehna, zejména vnitřní část, která by měla mít

„esovitý průběh. Tvar výrazného „S“ značí zkrácení adduktorů, což má za následek napětí

svalů ( 36 ).

5.1.2 Vyšetření fascie třísla

Při vyšetření leží pacient na zádech, terapeut položí obě ruce do třísel, prsty

směrem dolů, prostředníky rukou na tříselných vazech, provedeno předpětí směrem medio-

kaudálním a zapružíme. Obě ruce současně nebo nejprve jedna a poté druhá ( 35 ).

5.1.3 Palpace svalů břicha

a) palpace povrchní

Povrchní palpace se zaměřuje na břišní stěnu, na její citlivost, napětí, bolestivost a

přítomnost povrchově lokalizovaných rezistencí. Palpaci provádíme nejčastěji bříšky prstů

levé ruky, jenž je pasivně přiložena na povrch břicha. Tlak poté provádíme pravou rukou.

Aby vyšetření bylo kvalitní, vyzveme pacienta k pokrčení obou dolních končetin

v kolenních kloubech, čímž se uvolní napětí svalů břišní stěny.

U zdravých osob je břišní stěna hladká, pevná, poddajná a nebolestivá. Palpačně

dostupné orgány jsou také nebolestivé. Základním patologickým nálezem při povrchní

palpaci je napjatá břišní stěna. Pacient není schopen uvolnit svalové napětí.

Dalšími příznaky či patologickými nálezy může být ztluštělá či prosáklá břišní

stěna, lalůčkovité útvary, třaskání či vyklenutá břišní stěna ( 31 ).

39

b) palpace hluboká

Palpace hluboká se oproti palpaci povrchní soustředí na průnik do hloubky, získání

informací o bolestivosti, intenzitě šíření a orgánech, břišní aortě a patologických rezistencí

( 12 ).

5.1.4 Zobrazovací metody

Mezi zobrazovací metody můžeme zařadit například ultrazvuk, magnetickou

rezonanci, počítačovou tomografii, scintigrafii dutiny břišní, diagnostickou laparoskopii a

rentgenové vyšetření – herniografie.

5.1.5 Vyšetření stoje a chůze

Chůze je základní pohybový stereotyp, kdy střídáme pohyby dolních končetin se

souhyby celého těla za účelem přesunu těla z místa na místo. Způsob chůze je pro každého

charakteristický. Vyšetřujeme délku kroků, rytmus, odvíjení chodidla, přenesení dolní

končetiny vpřed, souhyby horních končetin, bázi dolních končetin a velikost nášlapu.

Při vyšetření stoje se díváme na vyšetřovaného ze třech stran a to zepředu, zboku a

zezadu. Při vyšetření zepředu sledujeme držení hlavy, symetrii obličeje, napětí m.

sternocleidomastoideus, napětí trapézových svalů, tvar a výšku ramen, souměrnost clavicul

a jejich výšku, celkové držení HKK, tvar hrudníku, thoracobrachiální trojúhelníky, břišní

stěnu, postavení pánve, osové postavení DKK, konfiguraci stehen, výšku patel, bérec a

nohu. U vyšetření zboku hodnotíme držení hlavy, ramena, zakřivení páteře, tvar hrudníku,

celkové držení HKK, břišní stěnu, postavení pánve, reliéf stehna, kolenní kloub, bérec,

hlezenní kloub a chodidlo. Zezadu poté sledujeme držení hlavy, napěté trapézových svalů,

tvar a výšku ramen, lopatky, osobé postavení páteře, napětí paravertebrálních svalů,

thoracobrachiální trojúhelníky, pánev, intergluteální rýhu, trofiku m. gluteus maximus,

gluteální rýhy, popliteální rýhy, konfiguraci lýtka, Achillovu šlachu a tvar pat ( 36 ).

5.1.6 Anamnéza

Anamnézou rozumíme souhrn všech informací o vyšetřovaného dosavadním životě,

jenž nám slouží k sestavení následné diagnózy. Anamnézu dělíme na rodinnou, osobní,

40

farmakologickou, psychologickou, alergologickou, pracovní, sociální, sportovní,

toxikologickou a abúzus. U žen se tážeme na gynekologickou anamnézu. U traumat se

vyšetřovaného ptáme na mechanismus úrazu.

5.1.7 Hluboký stabilizační systém páteře a jeho vyšetření

Hluboký stabilizační systém páteře ( dále jen HSSP) představuje souhru svalů

zabezpečující stabilizaci během veškerých pohybů, které jsou aktivovány při statickém

zatížení a při cíleném pohybu. Zapojení svalů je zcela automatické, díky svalovému

propojení se aktivuje celý svalový řetězec. Mezi svaly HSSP patří diaphragma, transversus

abdominis, mm. multifidi a svaly pánevního dna. Pro naše účely jsem použila brániční test,

test břišního lisu a test flexe trupu ( 35, 36 ).

Obrázek 10: Svaly zádové, povrchová a hluboká vrstva

Zdroj: STAŠKOVÁ, Š.

41

Obrázek 11: Svaly pánevního dna

Zdroj: STAŠKOVÁ, Š.

Brániční test - výchozí poloha je vsedě, páteř napřímená, hrudník v kaudálním

postavení. Provedení spočívá v tom, že terapeut palpuje laterálně pod dolním žeberním

obloukem, mírně tlačí proti laterální straně břišních svalů a zároveň kontroluje postavení a

souhru dolních žeber. Vyšetřovaný provádí v kaudálním postavení hrudníku protitlak s

rozšířením dolní části hrudníku, dbá na to, aby hrudník byl při vyšetření stále napřímen.

Sledujeme schopnost aktivovat bránici v souhře s aktivitou břišního lisu a pánevního dna.

Správně dochází k aktivaci proti terapeutovo palpaci, k rozšíření dolní části hrudníku

směrem laterálním a k rozšíření mezižeberních prostor ( 35 ).

Test břišního lisu - výchozí poloha vleže na zádech, dolní končetiny jsou v 90°

flexi v kyčelním kloubu, mírné abdukci a zevní rotaci, v kolenních kloubech jsou také v

90° flexi. Terapeut podpírá svoji rukou lýtka, vyšetřovaného hrudník je v kaudálním

postavení. Terapeut postupně uvolňuje ruku podpírající vyšetřovaného lýtka, ten musí

udržet dolní končetiny sám. Sledujeme souhru zapojení břišních svalů a reakci hrudníku.

Správně se rovnoměrně zapojí břišní svaly, hrudník je stále v kaudálním postavení a v

dolní části se rozšíří laterálně ( 35 ).

Test flexe trupu - výchozí poloha je opět vleže na zádech, přičemž vyšetřovaný

provede pomalou flexi krku a postupně i trupu. Terapeut palpuje dolní žebra a hodnotí

jejich souhyb, dále sleduje pohyb hrudníku během flexe. Správně se při flexi trupu aktivují

42

břišní svaly, hrudník ovšem stagnuje v kaudálním postavení. Dále se aktivuje laterální

skupina břišních svalů ( 35 ) .

5.1.8 Vyšetření svalové dysbalance, svaly s tendencí ke zkrácení a oslabení

Zatímco některé svalové skupiny mají tendenci k cohabnutí a oslabení, jiné svalové

skupiny mají oproti tomu tendenci ke zkrácení, ke zvýšenému napětí a tuhosti. Díky tomu

vznikají typické svalové dysbalance, jež jsou tolik známé svým rozložením poruch

svalového napětí, známé pod pojmy horní a dolní zkřížený syndrom a vrstvový syndrom

( 10, 36).

Horní zkřížený syndrom - v oblasti ramenního pletence dochází ke vzniku

svalové dysbalance, vyznačuje se zkrácením horních vláken m. trapezius, m. levator

scapulae, m. sternocleidomastoideus a m. pectoralis major. Oslabeny jsou naproti tomu

hluboké flexory šíje a dolní fixátory lopatek. Při této svalové dysbalanci dochází ke

zvýšené lordóze horní krční páteře, čímž dochází k přetížení cervikokraniálního přechodu,

segmentu C4/5 a úseku páteře v úrovni Th4. V krajině ramenního pletence dochází k

oslabení dolních fixátorů lopatek, následně vzniká protrakce ramen. Porucha způsobuje

přetížené m. supraspinatus a také přetížení m. levator scapulae ( 10 ).

Dolní zkřížený syndrom - typické je zkrácení m. rectus femoris, m. tensor fasciae

latae, m. iliopsoas a dále vzpřimovače trupu v lumbosakrálních segmentech, tímto dochází

k útlumu břišních a gluteálních svalů, z toho vyplývá následné postavení anteverze pánve

se zvýšenou lordózou v lumbosakrálním přechodu. Dochází k přetěžování lumbosakrálního

přechodu a nerovnoměrnému zatížení kyčelních kloubů ( 10 ).

Vrstvový syndrom - jedná se o střídání hypertonie, respektive hypertrofie,

hypotonie a hypotrofie. Na dorzální straně se střídají ve vrstvách hypertrofických a

hypertonických ischiokrurálních svalů, dále hypotrofické hýžďové svaly a lumbosakrální

segmenty vzpřimovačů trupu, následuje vrstva hypertrofických vzpřimovačů trupu v

krajině Th/L přechodu, dále vrstva oslabených mezilopatkových svalů s hypetrofickým

trapézovým svalem v jeho horní části. Na ventrální straně se objevují oslabené břišní svaly

a zvýšené napětí v m. pectoralis major a m. sternocleidomastoideus, dále se objevuje

hypertonie v oblasti m. iliopsoas a m. rectus femoris ( 10 ).

43

Mezi svaly s tendencí ke zkrácení řadíme m. trapezius (jeho horní část), m. levator

scapulae, m. sternocleidomastoideus, m. pectoralis major et minor, m. quadratus

lumborum, m. piriformis, m. iliopsoas, m. tensor fasciae latae, adduktory stehna, m. rectus

femoris a m. triceps surae ( 36 ).

Oproti tomu svaly s tendencí k oslabení jsou mm. scaleni, mm. rhomboidei, břišní

svaly, m. trapezius a jeho dolní část, gluteální svaly, m. quadriceps femoris, m. triceps

brachii, mm. peronei a m. tibialis anterior ( 36 ).

Obrázek 12: Horní a dolní zkřížený syndrom

Zdroj: CARDA V., G. M.

Jako zkrácený nazýváme sval, pokud nedosahuje své normální délky, při pomalém

pasivním protahování nedovolí dosažení plného fyziologického rozsahu. Nejčastěji

vyšetřujeme svaly s tendencí ke zkrácení svalovým testem dle Jandy, hodnotíme škálou 0,

1, 2, kdy stupněm 0 nejde o zkrácení, 1 rozumíme malé zkrácení a stupněm 2 hodnotíme

velké zkrácení. Svaly s tendencí k oslabení lze vyšetřit svalovým testem, jehož autorem je

opět profesor Vladimír Janda ( 7 ).

44

5.1.9 Vyšetření stability a rovnováhy

Pod názvem stabilita si můžeme představit práci potřebnou k tomu, abychom těleso

ze stálé rovnovážné polohy dostali do vratké polohy. Schopnost udržovat stabilitu v

nestabilních podmínkách patří k základním pohybovým dovednostem každého z nás, o to

více je potřeba hlavně u hráčů ledního hokeje. Utváří se většinou podvědomě, bez volní

kontroly, můžeme ji však zdokonalit vědomým a intenzivním učením ( 8 ).

Svalstvo reaguje na jakoukoliv změnu díky proprioreceptorům, exteroreceptorům,

rovnovážnému ústrojí ve vnitřním uchu a vizuálním vjemům skrze otevřené oči za účelem

stabilizace a udržení rovnováhy ( 8 ).

5.1.10 Vyšetření pohybových stereotypů

Tímto vyšetřením získáváme obrázek o kvalitě regulaci motoriky daného jedince.

Vyšetřujeme celkem 6 následujících pohybových stereotypů:

flexe šíje

flexe trupu

abdukce ramenního kloubu

abdukce kyčelního kloubu

extenze kyčelního kloubu

klik – test na m. serratus anterior

Při vyšetření flexe šíje rozlišujeme předklon, jenž je veden mm. scaleni, m. longus

colli et capitis a předsun, kdy se zapojuje m. sternocleidomastoideus. Výchozí poloha je

vleže na zádech, horní končetiny podél těla. Vyšetřovaný flektuje hlavu obloukovitým

pohybem ( možné s mírným odporem na čelo ). Při špatném pohybu je flexe vedena

předsunem, kdy dochází k přetížení cervicobrachiálního a cervikothoracálního přechodu

( 36 ).

U vyšetření flexe trupu sledujeme flexi jednotlivých segmentů páteře vůči sobě.

Složením jednotlivých dílčích segmentů flexí dochází ke kyfotizaci páteře činností břišních

svalů. Tyto svaly nemohou mít vliv na flexi v kyčelních kloubech, tudíž se pánev

nepřeklápí. Hlavně posuzujeme interakci mezi břišními svaly a flexory kyčelního kloubu,

kdy dochází k přetížení m. iliopsoas. Při dysbalanci je výrazná porucha statiky a dynamiky

45

mezi páteří, pánví a kyčelními klouby. Testuje se vleže na zádech, dolní končetiny lehce

podloženy pod koleny, bederní lordóza je vyhlazena, nohy uvolněny, ruce v týl, lokty

vpřed. Vyšetřovaný provede obloukovitou flexi trupu bez souhybu pánve. Pokud k němu

dochází, je pohyb zastaven, jelikož se zapojuje m. iliopsoas ( 36 ).

Abdukci v ramenním kloubu vyšetřujeme vsedě, sledujeme souhru mezi m.

deltoideus, horními vlákny m. trapezius, dolními fixátory lopatek a m. quadratus

lumborum. Chybný stereotyp začíná elevací pletence ramenního či úklonem trupu ( 36 ).

Při vyšetření abdukce kyčelního kloubu souhru mezi vlastními abduktory a

aktivitu m. iliopsoas a m. quadratus lumborum. Poloha je vleže na nevyšetřovaném boku.

Pokud má převahu tensor fasciae latae, dochází k tzv. „tensorovému mechanismu“, což je

kombinace abdukce, zevní rotace a flexe v kyčelním kloubu. V útlumu je m. gluteus

medius. Svaly se při tomto chybném provedení zapojí v pořadí m. tensor fasciae latae, m.

iliopsoas a m. rectus femoris. Pokud mají převahu m. quadratus lumborum a zádové svaly,

pohyb začíná elevací pánve a následuje tenzorový mechanismus ( 36 ).

U extenze v kyčelním kloubu je vyšetřovaný vleže na břiše, jedno koleno je

v extenzi, druhé ve flexi. Pohyb začíná pomalou elevací dolní končetiny, my zjišťujeme

časovou poloupnost aktivace m. gluteus maximus, ischocrurálních svalů, paravertebrálních

svalů s následnou aktivační vlnou až do Th segmentů. Pokud je chybný stereotyp, m.

gluteus maximus je zapínán pozdě, což má za následek nedostatečnou stabilizaci křížové

oblasti, hypertrofii paravertebrálních svalů s následnou hyperlordózou ( 36 ).

Posledním vyšetřovaným pohybovým stereotypem je test na m. serratus anterior.

Vyšetřovaný provádí klik do vzporu a zpět do výchozí polohy. Zpětná fáze pohybu je

citlivější, sledujeme držení pletence ramenního a především fixaci lopatky. Pokud jsou

oslabeny dolní fixátory lopatek, je znatelná scapula alata. Mezi chyby řadíme lordotizaci

lumbální páteře ( 36 ).

46

6 Terapie

Léčba musí vycházet přesně dle příčiny bolestí třísla, a to dle hodnocení lékaře a

fyzioterapeuta. Z lékařského hlediska je nutné interního vyšetření, urologického šetření,

gynekologického vyšetření, vyšetření lumbální páteře, přetížení adduktorů, vyšetření

výstroje ( brusle, obuv, hokejka, poměr hmotnosti a výzbroje ).

Jak již bylo zmíněno, léčba musí vycházet z etiologie a patogeneze onemocnění a

tudíž musí probíhat v několika krocích.

6.1 Operativní řešení tříselné kýly

Jedinou správnou léčbou v dnešní době je léčba operační. Jelikož se kýlní vak časem

zvětšuje, má se operovat včas, dříve než se zvětší natolik, že je technicky neřešitelná či

dojde k inkarceraci. Kontraindikací chirurgického řešení je generalizovaný zhoubný tumor

a absolutní kontraindikací je stav, kdy je většina střevních kliček uložena v kýlním vaku,

což bývá po dlouhodobém trvání kýly. Tříselná kýla se může řešit klasickou operační

léčbou, technikou bez napětí pomocí implantátu či laparoskopickou operací ( 18 ).

6.2 Terapie místa lokální bolesti začátků svalů

Cílem lokální terapie je snížit či odstranit otok a zánět, jenž je v mnoha případech

původcem bolesti úponu svalů. Z kinezioterapeutického hlediska využíváme v lokální

terapii techniky měkkých tkání a mobilizaci postiženého segmentu. Z fyzikální terapie lze

zařadit veškeré procedury s analgetickým účinkem, respektive elektroléčbu v podobě DD

proudů či TENS proudů a dále procedury s protizánětlivým účinkem ( 10 ).

6.3 Terapie svalového hypertonu či reflexních změn svalů

Terapie je svalová relaxace, kde se využívají analytické techniky v podobě

postizometrické relaxace nebo antigravitační relaxace a dále neurofyziologické techniky.

Z fyzikálního hlediska lze indikovat ultrazvuk či kombinovanou terapii ( 10 ).

47

6.4 Ovlivnění posturální funkce páteře, pánve, dolních končetin

Léčba lokálních změn ve svalech má efekt jedině v souběhu s terapií patologické

postury a patologických pohybových stereotypů. Do fyzioterapie zařazujeme techniky

měkkých tkání, mobilizaci páteře, aktivaci svalů hlubokého stabilizačního systému páteře a

hlavně jejich zapojení ve správném stereotypu. Dále lze využívat senzomotorické cvičení

( 10 ).

6.5 Kinesiotaping

Mezi další možnosti léčby patří například kinesiotaping. Kineziologické tejpování je

převratná a velice vyhledávaná technika v regeneraci i rehabilitaci a nejen pro sportovce.

Svým velmi šetrným a jemným způsobem – narozdíl od fixačních tejpů – zvyšuje léčebné

a ozdravné procesy a prodlužuje uvolňující účinek masáží cíleným zaměřením na

problematické partie, v našem případě bolestí v tříselné krajině.

Obrázek 13: Kinesiotaping tříselné oblasti a přitahovačů kyčelního kloubu u hráče

Zdroj: vlastní

48

6.6 Masáže

V dnešní době zájem o masáže rapidně stoupá. Je to díky tomu, že si sportovci začali

uvědomovat jak nutné je pečovat o své tělo, o svůj organismus, zdraví a jak důležitou roli

hraje v aktivní sportovní kariéře regenerace. Kvalitně provedena masáž může zvýšit

výkonnost, zlepšit fyzickou a psychickou kondici. Manuální masáž je často používána

k léčbě úrazů a zdravotních potíží v podobě bolesti svalů a šlach, u sportovců také slouží

ke kompenzaci jednostranného zatížení ( 21 ).

6.7 Kompenzační cvičení

Co jsou to vlastně kompenzační cvičení? Lze je označit jako soubor cvičebních tvarů

v jednotlivých polohách, řazených od nejjednodušších po nejtěžší, jenž kompenzují

nerovnoměrné zatížení svalových skupin. Cvičení jsou cíleně zaměřena na harmonizaci

pohybového systému se správným držením těla a svalovou rovnováhou. Jejich cílem je

zabraňovat případně mírnit svalové dysbalance a zachovat tělu schopnost zapojování

správných svalových skupin při fyzické aktivitě. Klíčem pro koordinovaný projev ve

sportu je správné držení těla. To se u sportovců drasticky snižuje nekompenzovaným

nadměrným zatěžováním určitých svalových skupin, díky čemuž vzniká svalová

nerovnováha ( důsledek tzv. maladaptace – špatný adaptace pohybového aparátu na

nekompenzovanou zátěž ). Zde nám poté vzniká odpověď na otázku, proč se následně

nedaří zvýšit výkonnost a sport se stává více nekonečným bolestivým bojem než

příjemným zážitkem.

Kompenzační cvičení dělíme na uvolňovací, protahovací a posilovací. Cvičení

ovšem musí být vždy individuálně zacílené, přičemž musíme respektovat

neurofyziologické zákonitosti. Zásadou pro pozitivní efekt tkví v dodržování posloupnosti

jednotlivých cvičení, kdy ze začátku zařazujeme cvičení protahovací po důsledném

uvolnění, teprve poté posilujeme antagonisty. Během cvičení lze využívat i techniky

postizometrické relaxace, ale i pozitivního účinku strečinku. Pokud budeme dodržovat

zásady kompenzačních cvičení, je právě toto jedna zbraň v boji proti možnosti vzniku

funkčních poruch pohybového aparátu ( 1, 3, 4, 19, 32 ).

49

7 Prevence

Prevencí zcela obecně rozumíme předcházení nemoci. Rozlišujeme různé formy

prevence, které se řídí podle zdravotního stavu, v jakém se aktuálně nacházíme. Přechody

jsou přitom plynulé.

Prevence je soustava opatření, jež přecházejí budoucímu nežádoucímu jevu, v našem

případě vadě pohybového aparátu.

Většina společnosti v současné době je zatěžována jednostranně, což vede k již

zmíněným vadám pohybového aparátu. Ještě více se to projevuje u aktivních sportovců,

kteří jsou nadměrně zatěžováni a nemají do tréninkového procesu zařazeny pravidelné

cviky, které snižují riziko vzniku poranění struktur hybného systému s následkem

nuceného ukončení sportovní činnosti. Za prevenci zařazujeme zdravý životní styl, jako je

správná životospráva, dostatečný spánek a dostatečný pohyb. U sportovců zařazujeme do

prevence také regeneraci v podobě masáží a kompenzačních cvičení, jež byly popsány v

předešlé kapitole. Jejich účinek nemusí být totiž jen léčebný, ale můžeme je využít i v

preventivní formě. Vhodné je začít s prevencí již v raném věku, kdy není ukončen vývoj

nervové soustavy u člověka. Vezmeme-li v potaz například kompenzační cvičení, stačí v

tomto věku pouze několik desítek minut týdně, jako prevence proti vzniku vadám našeho

pohybového aparátu. V případě zanedbání prevence v tomto věku a již následnému zjištění

svalové dysbalance je pak v pozdějším věku vlivem ukončeného vývoje nervové soustavy

velmi náročné a bolestivé tyto vady odstranit ( 33 ).

V našem případě se jedná o prevenci proti bolestem v oblasti třísla, respektive

posilování a protahování svalstva zadní, přední a vnitřní strany stehna. Prevenci v tomto

případě rozumíme také používání správné obuvi, správného stylu běhu a rovněž správného

nácviku zapojení břišních svalů do pohybu ( správné dýchání ). Dalšími úkony

v předcházení bolestí v tříselné krajině je správný výběr hokejové výstroje k poměru váhy

a výšky individuálně každého hokejisty, správný výběr bruslí a hokejové hole.

Účinným prostředkem prevence jsou, jak již bylo psáno, uvolňovací, protahovací a

posilovací cvičení. Níže naleznete příklady těchto cvičení.

50

PRAKTICKÁ ČÁST

51

8 Cíl práce

Cílem této práce je zjistit, co je příčinou vzniku bolestí v tříselné oblasti a vytvořit

návrh programu na prevenci nebo odstranění těchto problémů, prostudovat dostupnou

odbornou literaturu k dané problematice a vytvořit cvičební jednotku na prevenci či

zmírnění bolestí v tříselné krajině.

52

9 Hypotézy

Předpokládám, že:

1. Při vyšetření vybrané skupiny hráčů ledního hokeje se objeví bolesti v tříselné

oblasti, které jsou projevem nepřiměřeného zatěžování a nedostatečné

kompenzace tréninkového procesu.

2. Po pravidelném kompenzačním cvičení se zmírní či odstraní bolesti v tříselné

oblasti.

53

10 Charakteristika sledovaného souboru

Pro šetření byly vybrány hráči ledního hokeje. Soubor byl zvolen na základě častých

potíží s bolestmi třísel u tohoto druhu sportu se specifickou lokomocí a také z důvodu

možnosti být v neustálém kontaktu s vybranými hráči a mít tak možnost kontrolovat a

korigovat pravidelný tréninkový program zaměřený na prevenci proti zmíněným

zdravotním obtížím, který je součástí bakalářské práce. Hráči juniorského týmu pravidelně

absolvují, kromě tréninkových jednotek na ledě, také tréninkové jednotky mimo led,

v rámci nichž bude probíhat speciální cvičení na prevenci popřípadě odstraňování již

vzniklých zdravotních komplikací.

Soubor obsahoval hráče ledního hokeje juniorské kategorie v širokém věkovém

rozpětí 19 až 21 let. Ve věku 18 let byl sledován 1 centr a 1 obránce. Ve věku 19 let byli

sledováni 4 útočníci a 1 obránce. Ve věku 20 ti let byli sledování 3 útočníci a 2 obránci a

ve věku 21 let byla sledována 1 brankářka. Ze 12 sledovaných bylo 11 chlapců a 1 dívka.

Tabulka 4: Schéma vyšetřovaných hráčů

Post/Věk

18 let

19 let

20 let

21 let

Útočník

-

3 hráči

3 hráči

-

Obránce

1 hráči

1 hráč

2 hráči

-

Brankář

-

-

-

1 hráčka

Centr

1 hráči

-

-

-

54

11 Metody pozorování a šetření

11.1 Současné podmínky

Co se týče týdenního rozvrhu, hráči měli pětkrát týdně tréninky na ledě, dvakrát týdně

hodinu zdravotní tělesné výchovy pod mým vedením a zpravidla o víkendu vždy jedno

hokejové utkání. Samotní hráči ještě chodili před tréninkem na rozcvičení, to ale nebylo

povinné, čili záviselo na svědomí každého z nich. Jeden den v týdnu byl oddychový,

doporučený individuální odpočinek. U této věkové kategorie je bohužel odpočinek

málokdy dodržován, hráči měli další koníčky a sporty, tudíž byli v neustálém fyzickém

zatížení celý týden. Navíc někteří jedinci z juniorské kategorie trénovali a hráli zápasy za

seniorský tým HC Rokycany „A“, čímž měli o jeden trénink a hokejový zápas navíc oproti

svým spoluhráčům.

11.2 Metodika šetření

Pro prvotní vyšetření jsem zvolila začátek měsíce srpna, kdy hráči absolvují první

tréninky na ledě po náročné letní přípravě, která probíhala ve dvou čtyřtýdenních blocích, a

celý tým při ní absolvoval celkem 53 tréninkových jednotek. Provedení speciálních testů

pro zjištění zdravotního stavu hráčů v oblasti tříselné krajiny jsem zvolila záměrně v tomto

období, jelikož hráči nastupují na led po téměř pětiměsíční pauze a absolvují zcela jiné

zatížení z hlediska svalových skupin vedoucí k přetížení tříselné krajiny. Navíc ledová

plocha v tomto období není povětšinou příliš kvalitní, na ledě se tak často tvoří rýhy, což

přináší vysoké riziko akutních případů zranění v oblasti třísel. Druhé, poslední testování,

jsem prováděla v polovině prosince.

Každý hráč docházel dvakrát týdně na hodinu zdravotní tělesné výchovy, kde pod

mým vedením absolvoval cviky zaměřené na problémové partie, respektive tříselnou

oblast. Cviky, jenž jsem cvičila s uvedenými hráči naleznete v příloze této bakalářské

práce.

Na začátku šetření jsem každého hráče seznámila s podstatou zdravotní tělesné

výchovy. Každý vyšetřovaný dostal leták s informacemi o bolestech v tříselné krajině, o

jejich dopadu na hokejovou kariéru, pokud se budou zanedbávat, a o důležitosti cvičení

55

zdravotní tělesné výchovy. Následně byli hráči podrobeni vyšetření. U všech hráčů jsem

vyšetřovala stoj, chůzi a stabilitu ( stoj spatný se zavřenýma očima, stoj o jedné DK s

otevřenýma a zavřenýma očima a stoj spojný a o jedné DK na labilní ploše ). Stabilitu jsem

hodnotila jako dobrou, pokud hráč setrval v pozici bez vychýlení po dobu 10 - 15 s. Dále

jsem vyšetřovala pohybové stereotypy, svalovou sílu, zkrácené svaly a HSSP.

11.3 Kazuistiky

V kazuistikách je uváděna osobní anamnéza ( OA ), rodinná anamnéza ( RA )

pokud by nějakým způsobem ovlivňovala vyšetření. Pracovní anamnézu ( PA ) jsem zde

zařadila, kvůli zjištění jejich časového a fyzického vytížení za celý den, jelikož,

kupříkladu, sedavý způsob života u studentů výrazně napomáhá vzniku bolestem v tříselné

krajině. Sportovní anamnéza ( SA ) je samozřejmostí. U vyšetřované ženského pohlaví

jsem dále zjišťovala gynekologickou anamnézu ( GA ). Oproti tomu tázat se na

farmakologickou anamnézu a abusus bylo, dle mého názoru, zcela bezpředmětné. Dále je

uváděno nynější onemocnění ( NO ) ke zjištění jejich aktuálního zdravotního stavu. Dále

uvádím úvodní vyšetření provedené na začátku srpna roku 2013, cviky cvičené s

individuálním hráčem v průběhu sledování a závěrečné vyšetření.

56

Vyšetřovaný 1

OA: věk – 18 let Pohlaví – muž Výška – 182 cm Hmotnost – 75 kg

2004 - 2006 opakované distorze pravého hlezna

RA: prarodiče se léčí na anginu pectoris, matka opakované blokády SI skloubení

PA: student střední školy

SA: závodní sport: lední hokej - od 4 let lední hokej, obránce, držené hole vlevo

rekreační sport: žádný

NO: tupé bolesti na přední a zevní straně pravého stehna od 15 ti let s propagací do

oblasti třísel

bolesti udává při přitáhnutí pravého kyčelního kloubu v tříselné oblasti

Úvodní vyšetření

- předsunuté držení hlavy, napětí trapézových svalů vpravo více, knoflíkovitá ramena,

P rameno výše, P lopatka výše, kyfotizace hrudníku, ochablé dolní fixátory lopatek, držení

horních končetin ve vnitřní rotaci, mírně zvýšený tonus paravertebrálních svalů - více v

Th/L přechodu, zvětšená bederní lordóza, anteverze pánve, plochonoží - vpravo více padlá

podélná i příčná klenba.

- palpačně bolestivý pravý m. rectus femoris a m. tensor fasciae latae, mírně zvýšený tonus

adduktorů pravého kyčelního kloubu v horní třetině, není patrný žádný otok, palpačně

bolestivý m. iliopsoas, Apleyův test neguje, bolestivá flexe pravého kyčelního kloubu,

palpačně nebolestivý laterální epikondyl femuru a caput fibulae.

Pozitivně vyšetřena Trendelenburgova zkouška i Duchennův příznak. Matthiasův

test vyšel pozitivně, kdy vyšetřovaný zakláněl hlavu a horní část hrudníku, následně

vyklenula břišní stěna a prohloubila se bederní lordóza. Při vyšetření stability ve stoji na

podlaze se zavřenýma očima a ve stoji na jedné dolní končetině s otevřenýma se nejevily

žádné patologie. V téže poloze se zavřenýma očima se vyšetřovaný již vychýlil z výchozí

polohy. Při vyšetření flexe trupu se aktivoval m. iliopsoas, u abdukce kyčelního kloubu

došlo k tensorovému mechanizmu, u extenze kyčelního kloubu chybělo zapojení

57

m. gluteus maximus. Testování svalové síly dle Jandy bylo u adduktorů a extensorů

kyčelního kloubu a flexorů kolenního kloubu v normě, ovšem abdukce a flexe kyčelního

kloubu a extenze kolenního kloubu byla zhodnocena stupněm 4. Co se týká vyšetření

zkrácených svalů, m. iliopsoas a flexory kolenních kloubů jsem zhodnotila stupněm 1. U

vyšetření adduktorů kyčelního kloubu jsem nezaznamenala žádné zkrácení.

Závěrečné zhodnocení

Vyšetřovaný nadále drží hlavu v předsunu, zůstává napětí v trapézových svalech a

držení ramen v protrakci. Do jisté míry se upravila kyfotizace hrudníku a anteverze pánve,

ovšem bederní lordóza je stále znatelná. Zvýšené napětí paravertebrálních svalů v Th/L

přechodu je stále palpačně citelné. Vyšetřovaný již neudával bolest při palpaci m. rectus

femoris a tensor fasciae latae, rovněž palpace v oblasti třísel byla pro vyšetřovaného

nebolestivá. V horní třetině adduktorů pravého kyčelního kloubu nebyl patrný otok,

palpačně nebolestivý se jevil také m. iliopsoas. Apleyův test neguje. Při flexi pravého

kyčelního kloubu vyšetřovaný neudával bolest. Trendelenburgova zkouška, Duchennův

příznak a Matthiasův test nebyly pozitivní. Při vyšetření flexe trupu a extenze kyčelního

kloubu neprokázal patologii, ovšem u abdukce kyčelního kloubu přetrvává tensorový

mechanizmus. Flexi šíji začal předsunem. Svalová síla u vyšetřovaného byla oproti

vstupnímu vyšetření v normě a ve fyziologických mezích. Stabilita byla také zlepšena, ve

stoji o jedné dolní končetině se zavřenýma očima se vyšetřovaný nevychyloval z východní

pozice. Vyšetřovaný neuváděl jiné bolesti, subjektivně se cítí lépe.

Obrázek 14: Vyšetřovaný 1 – pohled zpředu, zboku, zezadu

Zdroj: vlastní

58

Vyšetřovaný 2


2007 komoce mozku, 3x fraktura pravého palce (sádrová fixace)

RA: otec se léčí na vysoký krevní tlak


SA: závodní sport: lední hokej - od 6 let lední hokej, centr, držení hole vpravo

rekreační sport: plavání a běh

NO: tupé bolesti na přední straně stehen na obou dolních končetinách s propagací do

tříselné oblasti

bolesti udává od konce minulé hokejové sezóny, pouze při zátěži


- předsunuté držení hlavy, napětí trapézových svalů, ramena v protrakci, L rameno výše,

L lopatka výše, kyfotizace hrudníku, mírně zvýšený tonus paravertebrálních svalů více v

Th/L přechodu, zvětšená bederní lordóza, anteverze pánve, plochonoží.

- palpačně bolestivý m. rectus femoris na obou dolních končetinách, mírně zvýšený tonus

adduktorů obou kyčelních kloubů v horní třetině, není patrný žádný otok, m. iliopsoas

palpačně nebolestivý, Apleyův test neguje, bolestivá extenze obou kolenních kloubů,

mobilita čéšky nebolestivá, v normě

Trendelenburgova zkouška se jevila negativně, rovněž i Duchennův příznak.

Matthiasův test též negativní. Během vyšetření stability ve stoji na podlaze se zavřenýma

očima a ve stoji na jedné dolní končetině s otevřenýma očima jsem nesledovala žádnou

patologii, ovšem stoj o jedné končetině se zavřenýma očima dělal vyšetřovanému problém,

jelikož se vychýlil ze základní polohy. Při vyšetření flexe trupu se aktivoval m. iliopsoas, u

abdukce kyčelních kloubů se objevil tensorový mechanizmus a u extenze kyčelního kloubu

nedošlo k zapojení m. gluteus maximus. Testování svalové síly dle Jandy se jevilo u svalů

kyčelního kloubu v normě. Rovněž v pořádku byla síla i u flexorů kolenního kloubu,

ovšem extensory kolenního kloubu jsem ohodnotila stupněm 4. U vyšetření zkrácených

59

svalů, byl m. iliopsoas zhodnocen stupněm 1, u adduktorů kyčelního kloubu jsem

nezaznamenala žádné zkrácení. Ovšem flexory kolenního kloubu jsem po vyšetření

ohodnotila stupněm 1.


Vyšetřovaný stále drží hlavu v předsunu, napětí trapézů je palpačně stejné, obě

ramena drží souměrně, kyfotizace hrudníku stále přetrvává, napětí paravertebrálních svalů

se do jisté míry zlepšilo, ovšem v Th/L přechodu je stále znatelné. Bederní lordóza se také

do jisté míry zmírnila, ale také je stále lehce znatelná. M. rectus femoris na obou dolních

končetinách není palpačně bolestivý, tonus v adduktorech kyčelních kloubů není patrný.

Propagaci bolestí do třísel nepozoruje. Apleyův test neguje, rovněž se nejeví bolestivá

extenze kolenních kloubů. Mobilita čéška stále v normě a nebolestivá. Trendelenburgova

zkouška, Duchennův příznak i Matthiasův test negativní. Stoj o jedné dolní končetině se

zvařenýma očima je pro vyšetřovaného stále problém. Při flexi trupu se již neaktivuje

m. iliopsoas, u abdukce kyčelních kloubů je stále patrný tensorový mechanizmus. U

extenze kyčelních kloubů nadále chybí zapojení m. gluteus maximus. Testování svalové

síly dle Jandy v normě. Vyšetření zkrácených svalů se jevilo následovně – m. iliopsoas

ohodnocen stupněm 1, adduktory kyčelních kloubů, flexory kolenních kloubů zhodnoceny

stupněm 0.


Zdroj: vlastní

60

Vyšetřovaný 3


2009 fraktura pravé claviculy

2004 6x distorze hlezenního kloubu

RA: prarodiče se léčí na zvýšení krevní tlak, otec operován pro tříselnou kýlu vlevo


SA: závodní sport: lední hokej - od 3 let lední hokej, útočník, držení hole vlevo

rekreační sport: badminton, fotbal

NO: pálivé bolesti levého lýtkového svalu poslední 2 týdny při zátěži, bolesti v horní

třetině adduktorů kyčelních kloubů od začátku suché přípravy při zátěži

s propagací do tříselné oblasti


- předsunuté držení hlavy, napětí trapézových svalů vpravo více, P rameno výše, P lopatka

níže, levá clavicula výše, kyfotizace hrudníku, ochablé dolní fixátory lopatek, zvýšený

tonus paravertebrálních svalů, zvětšená bederní lordóza, anteverze pánve, SIPS vpravo

výše, genua vara, plochonoží, vlevo více padlá podélná klenba

- palpačně citlivý levý m. triceps surae, patrný zvýšený tonus, palpačně bolestivé

adduktory levého kyčelního kloubu v horní třetině, mediální meniskus je palpačně

nebolestivý, Apleyův test a Payrův test neguje, není přítomen fenomén předbíhání

Trendelenburgovu zkoušku neguje, rovněž Duchennův příznak i Matthiasův test. Při

vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině měl vyšetřovaný problémy, kdy se

vychýlil z výchozí polohy. Při vyšetření flexe trupu se nejevila žádná patologie, ovšem u

abdukce kyčelního kloubu převládal tensorový mechanizmus, extenzi kyčelního kloubu

nezačínal m. glutes maximus. Testování svalové síly dle Jandy se jevilo u svalů kyčelního

kloubu v normě. Rovněž v pořádku byla síla u flexorů a extensorů kolenního kloubu a u

m. triceps surae. U vyšetření zkrácených svalů, m. iliopsoas byl zhodnocen stupněm 1, u

61

adduktorů kyčelního kloubu jsem nezaznamenala žádné zkrácení. Flexory kolenního

kloubu v normě, m. triceps surae zhodnocen stupněm 1.


Vyšetřovaný nadále drží hlavu v předsunu, palpačně je stále znatelné napětí

v trapézových svalech, P rameno stále drží výše. Kyfotizace hrudníku přetrvává, znatelné

je posílení dolních fixátorů lopatek. Palpačně je stále citelný zvýšený tonus

paravertebrálního svalstva. Do jisté míry se upravila anteverze pánve, ovšem bederní

lordóza je stále znatelná. Varózní postavení dolních končetin je stále velmi znatelné,

aktivace „malé nohy“ vyšetřovaný není schopen. M. triceps surae již nebyl na palpaci

bolestivý, rovněž nebyly palpačně bolestivé adduktory levého kyčelního kloubu.

Vyšetřovaný nepociťoval bolesti ani v oblasti třísel. Vyšetření na mediální menisky nadále

neguje. Rovněž neguje Trendelenburgovu zkoušku, Duchennův příznak i Matthiasův test.

Při vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se vyšetřovaný opět vychýlil

z výchozí polohy. Chyby jsem nepozorovala u vyšetření flexe trupu, extenze a abdukce

kyčelního kloubu. Testování síly daných svalů dle Jandy se jevilo v normě. Vyšetření

zkrácených svalů, m. iliopsoas byl zhodnocen stupněm 0, u adduktorů kyčelního kloubu

jsem rovněž nezaznamenala žádné zkrácení. Flexory kolenního kloubu v normě, m. triceps

surae zhodnocen stupněm 0.


Zdroj: vlastní

62

Vyšetřovaný 4


2004 – distorze levého hlezenního kloubu

2001 – distorze pravého hlezenního kloubu

RA: matka se léčí pro hypothyreózu ( Euthyrox )


SA: závodní sport: lední hokej - od 6 let lední hokej, útočník, držení hole vpravo

rekreační sport: fotbal

NO: bolest na přední straně stehen obou dolních končetin s propagací do oblasti tříselné

krajiny přibližně 2 týdny, bolesti udává od začátku suché přípravy


- držení hlavy v mírném předsunu, mírná kyfotizace hrudníku, ramena držena stejně

vysoko, výrazně prominující claviculy na obou stranách, L clavicula výše, lopatky stejně

vysoko, P taile více prominuje, zvětšená bederní lordóza, plochonoží – oboustranně více

padlá podélná klenba

- palpačně citlivý m. rectus femoris na obou dolních končetinách, palpačně citlivé

adduktory kyčelních kloubů převážně v horní třetině, není patrný žádný otok, m. iliopsoas

palpačně nebolestivý, vyšetření na mediální menisky neguje, rovněž je negativní Apleyův

test

Trendelenburgova zkouška je u vyšetřovaného negativní. Duchennův příznak i

Matthiasův test jsou pozitivní. U rozvinutí páteře při flexi trupu u vyšetřovaného lehce

váznula střední hrudní páteř. U vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se

sledovaný vychýlil z výchozí pozice. Během vyšetření flexe trupu jsem se zapojil

m. iliopsoas a došlo ke kompenzačnímu nadzvednutí dolních končetin, u abdukce

kyčelního kloubu došlo k tensorovmému mechanizmu a u extenze kyčelního kloubu

chybělo zapojení m. gluteus maximus. Při testování svalové síly dle Jandy se neprokázalo

znatelnější svalové oslabení. Během vyšetření zkrácených svalů jsem zhodnotila

63

m. iliopsoas stupněm 1, u adduktorů kyčelních kloubů jsem nezaznamenala žádné

zkrácení. Flexory kolenního kloubu jsem zhodnotila stupněm 1.


Vyšetřovaný stále drží hlavu v předsunu, palpačně je znatelné mírné napětí

v trapézových svalech, vlevo více. Kyfotizace hrudníku přetrvává, palpačně je citelné

napětí v paravertebrálních svalech, zejména v přechodu Th/L. Anteverze pánve

s výraznější bederní lordózou také přetrvává, vyšetřovaný dále udává přetrvávající bolest

v tříselné oblasti, palpačně jsou znatelné trigger pointy v horní třetině adduktorů kyčelních

kloubů na obou dolních končetinách. Vyšetření na mediální menisky neguje, negativní je i

Trendelenburgova zkouška, Duchennův příznak i Matthiasův test. Vyšetření stability ve

stoji o jedné dolní končetině nezvládl pro výraznou bolest v tříselné krajině. Chyby jsem

nepozorovala u vyšetření flexe trupu, extenze a abdukce kyčelního kloubu. Testování

svalové síly dle Jandy se jevilo v normě, ačkoliv u adduktorů kyčelních kloubů

vyšetřovaný nezvládl provést pohyb proti většímu odporu ( ST 5 ). Vyšetření zkrácených

svalů m. iliopsoas jsem zhodnotila stupněm 0, vyšetření u adduktorů kyčelních kloubů

jsem pro bolest neprovedla. Flexory kolenního kloubu se jevily v normě.


Zdroj: vlastní

64

Vyšetřovaný 5


2004 – distorze levého hlezenního kloubu

RA: otec – operace tříselné kýly


SA: závodní sport: lední hokej - od 6 let lední hokej, obránce, držení hole vlevo

rekreační sport: fotbal, cyklistika

NO: bolest na mediální straně kolenních kloubů s propagací do tříselné oblasti


- držení hlavy v předsunu, lehce přizvednutá brada, kyfotizace hrudníku, palpačně citelné

napětí v trapézových svalech, L rameno a prsní bradavka výše, zvětšená bederní lordóza a

anteverzní postavení pánve, plochonoží

- palpačně citlivý m. rectus femoris a tensor fasciae latae, palpačně citlivé adduktory

kyčelních kloubů ( v horní třetině ) s propagací bolesti do tříselné oblasti, Payrův test

negativní, rovněž negativní i Apleyův test, mobilita čéšky v normě, nebolestivá

Trendelenburgovu zkoušku i Duchennův příznak neguje, při vyšetření Matthiasova

testu vyšetřovaný neudržel obě horní končetiny ve stejné poloze, zaklonil hlavu, hrudník a

prohloubila se bederní lordóza. Svalová síla dle Jandy se jevila v normě, vyšetření

zkrácených svalů flexorů kyčelního kloubu jsem zhodnotila stupněm 2, flexory kolenních

kloubů stupněm 1 a u adduktorů kyčelních kloubů jsem nezaznamenala žádné zkrácení.

Flexi trupu provedl švihem, abdukci kyčelních kloubů začal elevací pánve s následným

tensorovým mechanizmem. U extenze kyčelního kloubu se projevila snížená aktivita

m. gluteus maximus s následným větším zapojením ischiocrurálních svalů. Při vyšetření

stability ve stoji o jedné dolní končetině se vychýlil z výchozí polohy.

65


Držení hlavy v předsunu stále přetrvává společně s lehce přizvednutou hlavou,

znatelná je stále i kyfotizace hrudníku. Napětí v trapézových svalech do jisté míry

povolilo, vyšetřovaný již drží obě ramena stejně vysoko. Do jisté míry se upravilo

anteverzní postavení pánve, ovšem zvětšená bederní lordóza je stále znatelná. Vyšetřovaný

je schopný aktivity svalů plosky nohy. M. rectus femoris, m. tensor fasciae latae a

adduktory kyčelních kloubů již nejsou palpačně citlivé, na pohled není patrný žádný otok.

Vyšetřovaný již neuvádí bolesti v oblasti třísel, Payrův test se jeví jako negativní. Rovněž

je negativní i Apleyův test, mobilita čéšky je nebolestivá a v normě. Trendelenburgovu

zkoušku i Duchennův příznak vyšetřovaný neguje. Během Matthiasova testu se

vyšetřovaný již nezaklonil, ale opět obě horní končetiny neudržel v jední poloze. Svalová

síla se jevila v normě, vyšetření zkrácených svalů flexorů kyčelních kloubů jsem

zhodnotila stupněm 1, flexory kolenních kloubů rovněž stupněm 1. U adduktorů kyčelních

kloubů jsem nezaznamenala žádné zkrácení. Flexi trupu začal opět švihem, abdukci

kyčelních kloubů provedl správně, bez elevace pánve a bez tensorového mechanizmu. Při

extenzi kyčelních kloubů se neaktivoval m. gluteus maximus. U vyšetření stability ve stoji

o jedné DK vydržel ve východní poloze.


Zdroj: vlastní

66

Vyšetřovaný 6


2002 – distorze pravého hlezenního kloubu, fractura 3. metacarpu

RA: otec se léčí na zvýšený krevní tlak



rekreační sport: fotbal, posilovna 2x týdně

NO: bolesti v tříselné oblasti vpravo

bolesti od poloviny minulé hokejové sezóny


- mírný předsun hlavy, zvýšené napětí trapézových svalů oboustranně, L rameno výše, P

lopatka níže, zvětšená bederní lordóza, anteverze pánve, plochonoží – vlevo více padlá

podélná i příčná klenba, stoj o široké bázi

- palpačně citlivý m. iliopsoas a úpony šikmých svalů břišních

- vyšetření testu břišního lisu – hrudník v inspiračním postavení, zvýšena aktivita

paravertebrálních svalů, laterální strana břišních svalů se neaktivuje vůbec, převažuje

aktivita horní části rectus abdominis

- brániční test – hráč pouze malou silou aktivuje svaly proti mé palpaci, neudrží výdechové

postavení, nedochází k rozšíření hrudníku a mezižeberního prostoru

Trendelenburgovu zkoušku vyšetřovaný neguje, během vyšetření na Duchennův příznak

došlo ke kompenzačnímu úklonu. U Matthiasova testu se vyšetřovaný zaklonil a

prohloubila se bederní lordóza. Svalová síla neodhalila znatelnější svalové oslabení.

Vyšetření zkrácených svalů flexorů kyčelních kloubů jsem zhodnotila stupněm 1, flexory

kolenních kloubu rovněž stupněm 1, u adduktorů kyčelních kloubů jsem nezpozorovala

žádné zkrácení. Vyšetřovaný flexi trupu pro bolest neprovedl, při abdukci kyčelních

67

kloubů byl patrný tensorový mechanizmus. Během vyšetření stability ve stoji o jedné dolní

končetině se vychýlil z výchozí polohy s následným pádem.


Mírný předsun hlavy stále přetrvává, zvýšené napětí v trapézových svalech také, levé

rameno vyšetřovaný drží souměrně s pravým, anteverzní postavení pánve rovněž

přetrvává, bederní lordóza se do jisté míry upravila, ale stále je znatelný, aktivaci svalů

plosky vyšetřovaný neprovede. Vyšetřovaný neudává bolesti v oblasti třísel na pravé

straně, není palpačně citlivý m. iliopsoas, bolest v oblasti úponů šikmých svalů břišní

vyšetřovaný při palpaci neudává. Flexi trupu provedl plynule a správně, během abdukce

byl stále patrný tensorový mechanizmus. Trendelenburgovu zkoušku i Duchennův příznak

vyšetřovaný neguje. U Matthiasova testu se vyšetřovaný opět zaklonil a prohloubila se

bederní lordóza. Svalová síla zůstala stejná jako u vstupního vyšetření. Testování

zkrácených svalů se jevilo následovně – flexory kyčelních kloubů jsem zhodnotila stupněm

1, rovněž stejně byly zhodnoceny svaly kolenních kloubů. U adduktorů kyčelních kloubů

jsem nezpozorovala žádné zkrácení. Vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se

zavřenýma očima vyšetřovaný zvládl bez vychýlení se ze základní polohy.


Zdroj: vlastní

68

Vyšetřovaný 7


2000 – 3x distorze hlezenního kloubu

RA: prarodiče - DM II. typu


SA: závodní sport: lední hokej - od 3 let lední hokej, obránce, držení hole vlevo

rekreační sport: fotbal

NO: bolesti levého kolenního kloubu na mediální straně s propagací do tříselné oblasti

bolesti pociťuje při zátěži od konce minulé hokejové sezóny


- mírný předsun hlavy, zvýšené napětí trapézových svalů oboustranně, P rameno výše, P

lopatka výše, kyfotizace hrudníku, P taile více prominuje, zvětšná bederní lordóza,

anteverze pánve, SIPS vpravo výš, genua valga, plochonoží

- vyšetřovaný udává výrazné bolesti při palpaci m. rectus femoris, vastus medialis a

intermedius, trigger pointy nejsou přítomny, lýtkové svalstvo je čisté a nebolestivé, dále

jsou palpačně citlivé adduktory kyčelních kloubů v celém průběhu, mobilita pately je v

normě a nebolestivá, palpačně nebolestivý mediální meniskus, SIPS vpravo výše, ale není

přítomen fenomén předbíhání

Při testu břišního lisu vyšetřovaný držel hrudník v inspiračním postavení, byla lehce

zvýšená aktivita paravertebrálních svalů, laterální strana se neaktivoval vůbec.

Trendelenburgovu zkoušku neguje, u Duchennova příznaku provedl kompenzační úklon.

Během Matthiasova testu se vyšetřovaný zaklonil a prohloubila se bederní lordóza.

Svalová síla neodhalila znatelnější svalové oslabení, během vyšetření zkrácených svalů se

flexory a extensory kyčelních kloubů jevily na stupeň 1, flexory kolenních kloubů jsem

zhodnotila stupněm 2. Vyšetřovaný flexi trupu provedl švihem a dolní končetiny

kompenzačně nadzvedl, při abdukci kyčelních kloubů se objevil tensorový mechanizmus.

Během vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se vychýlil z výchozí polohy.

69


Mírný předsun hlavy přetrvává, rovněž přetrvává zvýšené napětí trapézových svalů,

palpačně více citlivý pravý trapézový sval, ramena souměrně stejně vysoko, P lopatka stále

výše, kyfotizace hrudníku stejná, P taile více prominuje, do jisté míry se upravilo

anteverzní postavení pánve, bederní lordóza je stále znatelná, SIPS vpravo výše, avšak

není přítomen fenomén předbíhání, valgózní postavení dolních končetin stále stejné,

vyšetřovaný není schopen aktivaci svalů plosky nohy. Vyšetřovaný již necítí bolest v levé

oblasti třísel, neudává bolest při palpaci m. rectus femoris, vastus medialis a intermedius.

Flexi trupu již neprovedl švihem, ani nedošlo ke kompenzačnímu nadzvedávání dolních

končetin, ale tensorový mechanizmus opět zůstal při abdukci kyčelních kloubů.

Trendelenburgovu zkoušku i Duchennův příznak vyšetřovaný neguje, rovněž nebyl

negativní Matthiasův test. Svalová síla neodhalila znatelnější svalové oslabení. U vyšetření

zkrácených svalů jsem flexory kyčelních kloubů jsem zhodnotila stupněm 1, flexory

kolenních kloubů stupněm 1. Během vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se

vyšetřovaný udržel ve výchozí poloze.


Zdroj: vlastní

70

Vyšetřovaný 8


2001 – komoce mozku

RA: zdrávi



rekreační sport: cyklistika, posilovna 3x týdně

NO: bolesti v tříselné oblasti oboustranně, bolesti v oblasti úponů šikmých svalů

břišních

bolesti se objevily od konce suché přípravy


- mírný předsun hlavy, zvýšené napětí trapézových svalů, L rameno výše, ochablé dolní

fixátory lopatek, L lopatka výše, texaskový postoj, genua vara, plochonoží – vlevo více

padlá podélná i příčná klenba

- palpačně citlivé úpony šikmých svalů břišních, palpačně bolestivý m. iliopsoas

oboustranně, nebolestivé flexory a extensory kolenních kloubů, palpačně zvýšený tonus

paravertebrálních svalů

Trendelenburgova zkouška a Duchennův příznak vyšly pozitivně, Matthiasův test

vyšetřovaný negoval, při testu břišního lisu převažovala aktivita horní části m. rectus

abdominis, hrudník se nacházel v inspiračním postavení, pupek byl tažen kraniálně. U

bráničního testu se neaktivovaly svaly proti mé palpaci, vyšetřovaný neudržel výdechové

postavení. Test svalové síly neodhalil znatelnější svalovou slabost. Vyšetření zkrácených

svalů flexorů kyčelních kloubů jsem zhodnotila stupněm 1, flexorů kolenních kloubů

rovněž stupněm 2. Během testu flexe trupu, jenž provedl švihem, se vyprovokovala bolest

v tříselné oblasti. U abdukce kyčelních kloubů se jevil tensorový mechanizmus. Během

vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se vyšetřovaný vychýlil z pozice.

71


Lehký předsun stále zůstává, palpačně je stále citlivé zvýšené napětí trapézových

svalů. L rameno vyšetřovaný stále drží výš, rovněž je stejný i texaskový postoj a varózní

postavení dolních končetin. Palpačně již nejsou citlivé úpony šikmých svalů břišních,

oboustranně palpačně nebolestivý je m. iliopsoas, není patrný žádný otok, vyšetřovaný

neudává bolesti v tříselné oblasti. Palpačně citelný je zvýšený tonus paravertebrálních

svalů. Trendelenburgova zkouška, Duchennův příznak i Matthiasův test vyšly u

vyšetřovaného negativně. Během testu břišního lisu převažovala aktivita horní části m.

rectus abdominis, test svalové síly neodhalil znatelnější svalovou slabost. Vyšetřované

skupiny svalů s tendencí ke zkrácení, shodné se vstupním vyšetřením, jsem zhodnotila

stupněm 1. Test flexe trupu provedl vyšetřovaný plynule a pomalu, bez pocítění bolesti. U

abdukce kyčelních kloubů nadále přetrvává tensorový mechanizmus. Při vyšetření stability

ve stoji o jedné dolní končetině se vyšetřovaný udržel na místě, nevychýlil se z pozice.


Zdroj: vlastní

72

Vyšetřovaný 9


2011 - fraktura pravé holenní a lýtkové kosti

2009 - distorze levého hlezna

2005 - komoce mozku

RA: otec v péči neurologa pro esenciální tremor, matka a sestra se léčí pro hypothyreózu


SA: závodní sport: lední hokej - od 3 let, útočník, držení hole vlevo

rekreační sport: posilovna 3x týdně

NO: tupé bolesti levého kolenního kloubu z mediální strany s propagací do tříselné

oblasti

bolesti pociťuje od konce suché přípravy, pouze při zátěži


- předsunuté držení hlavy, mírné napětí trapézových svalů, ramena drží v protrakci, L

rameno je výše, lopatky stejně vysoko, kyfotizace hrudníku, zvýšený tonus

paravertebrálních svalů, zvětšená bederní lordóza, anteverze pánve, plochonoží.

- palpačně bolestivé adduktory a zvýšený tonus levého kyčelního kloubu, palpačně

bolestivý mediální epikondyl femuru levého kolenního kloubu, není však patrný žádný

otok, Payrův příznak negativní rovněž jako Apleyův test.

Pozitivně vyšetřena Trendelenburgova zkouška, kdy ve stoji na jedné dolní

končetině po dobu 20 s došlo k poklesu pánve a Duchennův příznak, kdy se oslabení

stabilizátorů kyčle projevilo kompenzačním úklonem, na stranu stojné dolní končetiny

vyšel jako negativní. Matthiasův test vyšel pozitivně, kdy v základním stoji vyšetřovaný

předpažil na dobu 30 s - vyšetřovaný zakláněl hlavu a horní část hrudníku, vyklenula břišní

stěna a prohloubila se bederní lordóza.

73

Při vyšetření stability ve stoji na podlaze se zavřenýma očima se nejevily žádné

patologie, ve stoji na jedné dolní končetině s otevřenýma očima se rovněž nejevily žádné

patologie, ale v téže poloze se zavřenýma očima se objevilo vychýlení z východní polohy.

Při vyšetření flexe trupu se aktivoval m. iliopsoas, u abdukce kyčelního kloubu došlo k

tensorovému mechanizmu. U extenze kyčelního kloubu chybělo zapojení m. gluteus

maximus a flexi šíje začal předsunem. Testování svalové sily dle Jandy bylo na stupni 4 u

flexorů a adduktorů kyčelního kloubu. Plná síla se jevila u extensorů, a abduktorů

kyčelního kloubu. Svalová síla u svalů kolenního kloubu byla v normě. Při vyšetření

zkrácených svalů jsem flexory kyčelního kloubu zhodnotila stupněm 1 ( zkrácený m.

rectus femoris, m. iliopsoas a m. tensor fasciae latae ), flexory kolenního kloubu jsem

rovněž zhodnotila stupněm 1. Při vyšetření adduktorů kyčelního kloubu se nejevilo žádné

zkrácení.


Stále stagnuje držení hlavy v předsunu, snížení napětí v trapézových svalech,

ramena stále držena v protrakci, kyfotizace hrudníku, snížení napětí paravertebrálních

svalů ( v Th/L přechodu však pořád zůstává ), anteverze pánve se do jisté míry zlepšila, ale

bohužel je stále znatelná. Vyšetřovaný neudával bolest při palpaci adduktorů kyčelního

kloubu v celém jejich průběhu, ani palpace v oblasti třísel se jevila jako nebolestivá.

Mediální epikondyl femuru také označil jako nebolestivý. Otoky nebyly patrny, Payrův a

Apleyův test byly negativní. Trendelenburgova zkouška i Duchennův příznak nebyly

pozitivní, ovšem Matthiasův test se projevil jako pozitivní, kdy vyšetřovaný zaklonil hlavu,

horní část hrudníku a prohloubila se bederní lordóza. Při vyšetření flexe trupu neprokázal

patologii, tensorový mechanizmus přetrvává u abdukce kyčelního kloubu, u extenze

kyčelního kloubu se nejevily žádné patologie, flexi šíje začíná opět předsunem. Svalová

síla u vyšetřovaných svalů se jevila oproti vstupnímu vyšetření v normě a ve

fyziologických rozsazích. Rovněž nebyly zjištěny žádné zkrácené svaly. Stabilita zlepšena,

při stoji na jedné dolní končetině se zavřenýma očima se již nevychyloval z východní

pozice.

74


Zdroj: vlastní

75

Vyšetřovaný 10


2004 - distorze pravého hlezna

RA: prarodiče - DM II. typu, otec se léčí na vysoký krevní tlak


SA: závodní sport: lední hokej - od 8 let, obránce, držení hole vlevo

rekreační sport: cyklistika, hokejbal

NO: bolesti na zadní straně stehen, bolesti na vnější stran stehen s propagací do oblasti

třísel

bolesti začal pociťovat v polovině suché přípravy


- držení hlavy v předsunu, zvýšené napětí trapézových svalů, P rameno výše, scapula alata,

ochablé dolní fixátory lopatek, zvýšený tonus paravertebrálních svalů, P taile více

prominuje, anteverze pánve, zvětšená bederní lordóza, plochonoží

- palpačně bolestivý m. biceps femoris a tensor fasciae latae, nejsou přítomny trigger

pointy, palpačně nebolestivý laterální epikondyl femuru a hlavičky fibuly, Apleyův test

negativní, přední a zadní zásuvkový test negativní, palpačně citlivé adduktory kyčelních

kloubů v horní třetině, otok není patrný

Pozitivně vyšetřena Trendelenburgova zkouška i Duchennův příznak. Matthiasův

test též pozitivní, jelikož vyšetřovaný zakláněl hlavu a horní část hrudníku, vyklenula

břišní stěna a prohloubila se bederní lordóza. Při vyšetření stability ve stoji o jedné dolní

končetině se zavřenýma očima se vyšetřovaný vychýlil z výchozí pozice. Při flexi trupu se

aktivoval m. iliopsoas, během abdukce kyčelních kloubů došlo k tensorovému

mechanizmu, u extenze kyčelních kloubů chybělo zapojení m. gluteus maximus. Svalová

síla u vyšetřovaných svalů se jevila v normě. Flexory kolenního kloubu byly zhodnoceny

stupněm 2 během vyšetření zkrácených svalů. Flexory kyčelního kloubu jsem zhodnotila

stupněm 1, u adduktorů kyčelních kloubů jsem nezjistila žádné zkrácení.

76

Co se týká vyšetření zkrácených svalů, m. iliopsoas byl zhodnocen stupněm 1, flexory,

flexory kolenního kloubu rovněž stupněm 1. U vyšetření adduktorů kyčelního kloubu se

nejevilo žádné zkrácení.


Držení hlavy stále v předsunu, při palpaci je stále znatelné zvýšené napětí

trapézových svalů, ramen drží souměrně stejně vysoko, znatelné posílení dolních fixátorů

lopatek, palpačně zvýšený tonus paravertebrálních svalů, P taile i nadále více prominuje,

do jisté míry upraveno anteverzní postavení pánve, ale stále znatelná bederní lordóza,

plochonoží. Palpačně nebolestivý m. biceps femoris a tensor fasciae latae, trigger pointy

nejsou přítomny, laterální epikondyl femuru a taktéž nebolestivá hlavička fibuly, Apleyův

test vyšetřovaný neguje, rovněž je negativní přední a zadní zásuvkový test, palpačně nejsou

citlivé adduktory kyčelních kloubů v celém průběhu, otok není patrný, vyšetřovaný

neudává bolestivé propagace do tříselné oblasti. Negativně vyšetřena Trendelenburgova

zkouška i Duchennův příznak, Matthiasův test byl opět pozitivní, jelikož vyšetřovaný

zakláněl hlavu, vyklenula břišní stěna a prohloubila se bederní lordóza. Při vyšetření

stability ve stoji o jedné dolní končetině se zavřenýma očima se vyšetřovaný opět vychýlil

z výchozí polohy. Během flexe trupu se aktivoval m. iliopsoas, u abdukce kyčelních

kloubů došlo k tensorovému mechanizmu, extenzi kyčelních kloubů provedl bez aktivace

m. gluteus maximus. Svalová síla u vyšetřovaných svalů se jevila v normě. Flexory

kyčelního kloubu jsem zhodnotila stupněm 1, flexory kolenních kloubů jsem zhodnotila

opětovně stupněm 1 u adduktorů kyčelních kloubů jsem však nezjistila žádné zkrácení.

77


Zdroj: vlastní

78

Vyšetřovaný 11


2000 - fractura levé ulny

RA: prarodiče se léčí na vysoký krevní tlak

PA: pracující, finanční poradce

SA: závodní sport: lední hokej - od 9 let, útočník držení hole vlevo

rekreační sport: žádný

NO: oboustranné bolesti v tříselné oblasti

bolesti pociťuje poslední 1 měsíc


- držení hlavy v předsunu, zvýšené napětí trapézových svalů vlevo více, L rameno výše, P

prsní bradavka níže, kyfotizace hrudníku, L taile více prominuje, plochonoží

- palpačně velmi bolestivé adduktory kyčelních kloubů na obou stranách v horní třetině,

palpačně bolestivý mediální epikondyly femurů, Payrův příznak negativní, Apleyův tst

negativní, přední a zadní zásuvkový test negativní, bolestivá addukce kyčelních kloubů

proti odporu

Trendelenburgova zkouška i Duchennův příznak neguje, při vyšetření Matthiasova

testu vyšetřovaný zaklonil hlavu a hrudník, vyklenula břišní stěna, prohloubila se bederní

lordóza. Svalová síla dle Jandy se jevila v normě kromě addukce kyčelních kloubů kdy

vyšetřovaný neprovedl pro bolest addukci kyčelních kloubů proti většímu odporu ( ST 4 ).

Flexory kyčelních kloubů u vyšetření zkrácených svalů jsem zhodnotila stupněm 1, flexory

kolenních kloubů rovněž stupněm 1. U adduktorů kyčelních kloubů jsem nezjistila žádné

zkrácení. Flexi trupu provedl švihem s nadzvedáváním dolních končetin coby kompenzací,

abdukci kyčelních kloubů začal elevací pánve s následným tensorovým mechanizmem. U

extenze kyčelních kloubů chybělo zapojení m. gluteus maximus. Během vyšetření stability

ve stoji o jedné dolní končetině se zavřenýma očima se vyšetřovaný neudržel ve výchozí

poloze a následoval pád.

79


Držení hlavy v mírném předsunu, palpačně stále zvýšené napětí trapézových svalů,

vlevo je palpačně citelné větší napětí, L rameno drženo stále výše, kyfotizace hrudníku

přetrvává, plochonoží. Palpačně oboustranně nebolestivé adduktory kyčelních kloubů v

celém průběhu, palpačně nebolestivý mediální epikondyly femurů, Payrův příznak a

Aplayův test negativní, přední a zadní zásuvkový test negativní, addukci kyčelních kloubů

provede bez bolesti. Propagace bolestí do obou tříselných krajin vyšetřovaný již neudává.

Trendelenburgova zkoušku, Matthiasův test a Duchennův příznak vyšetřovaný neguje.

Svalová síla dle Jandy se jevila v normě, vyšetřovaný provede addukci kyčelních klubů

proti většímu odporu bez problému, bez bolesti. Flexory kyčelních kloubů u vyšetření

zkrácených svalů jsem zhodnotila stupněm 1, flexory kolenních kloubů rovněž stupněm 1.

U adduktorů kyčelních kloubů jsem nezjistila žádné zkrácení. Flexi trupu provedl opět

švihem bez nadzvedávání dolních končetin coby kompenzací, abdukci kyčelních kloubů

začal opět elevací pánve s následným tensorovým mechanizmem. U extenze kyčelních

kloubů chyběla aktivace m. gluteus maximus. Během vyšetření stability ve stoji o jedné

dolní končetině se zavřenýma očima se vyšetřovaný se vychýlil z výchozí polohy.


Zdroj:vlastní

80

Vyšetřovaný 12

OA: věk – 21 let Pohlaví – žena Výška – 164 cm Hmotnost – 63 kg

2010 – 2x výron pravého hlezenního kloubu

2009 – výron levého hlezenního kloubu

2005 – pohmožděná slezina, otřes mozku, natržené vazy pravého ramenního

kloubu, naražená pánev, kostrč, naražená žebra ( pád z koně )

2000 – dvojitý zápal plic

RA: zdrávi

GA: pravidelná, nebolestivá menstruace ( od 12 let ), užívá antikoncepci 4 roky

PA: studentka vysoké školy

SA: závodní sport: lední hokej - od 15 let lední hokej, brankář, držení hole vlevo

rekreační sport: plavání, in - line brusle

NO: bolesti v tříselné oblasti obou dolních končetin

bolesti od konce minulé hokejové sezóny, po zátěži


- držení hlavy v mírném předsunu, L rameno výše, zvětšená bederní lordóza, anteverze

pánve, výraznější P taile, P crista výše, vlevo více padlá podélná klenba

- palpačně citlivé adduktory obou kyčelních kloubů v celém průběhu, patrný otok v horní

třetině adduktorů levého kyčelního kloubu, zvýšený tonus v horních třetinách adduktorů

kyčelních kloubů, Apleyův a Payrův test negativní, mediální epikondyly femurů palpačně

nebolestivé, aktivita svalů pánevního dna v normě

Trendelenburgova zkouška negativní, rovněž i Duchennův příznak. Matthiasův test

se jevil jako pozitivní, jelikož vyšetřovaná zaklonila hrudník a prohloubila se bederní

lordóza. Při vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se zavřenýma očima se

vyšetřovaná nevychýlila z výchozí polohy. Při vyšetření flexe trupu se aktivoval m.

81

iliopsoas, u abdukce kyčelních kloubů došlo k tensorovému mechanizmu u levé dolní

končetiny. Během extenze se kyčelních kloubů se správně zapojil m. gluteus maximus.

Testování svalové síly dle Jandy neodhalilo výraznější svalovou slabost, jen addukce

kyčelních kloubů proti většímu odporu byla bolestivá. Co se týká vyšetření zkrácených

svalů, m. iliopsoas byl zhodnocen stupněm 1, flexory kolenního kloubu rovněž stupněm 1.

U vyšetření adduktorů kyčelního kloubu se nejevilo žádné zkrácení.


Držení hlavy v mírném předsunu, lehká rotace hlavy k levé straně. Levé rameno

stále drží výše, je schopna aktivace svalů plosky nohy. Vyšetřovaná již nepociťuje bolesti

v tříselné oblasti, palpačně citlivé adduktory kyčelních kloubů nejsou. Vyšetřovaná je

schopna addukce proti většímu odporu bez bolestí. Je stále patrný zvýšený tonus

v adduktorech kyčelních kloubů, ale neudává bolesti v tříselné oblasti. Apleyův a Payrův

test neguje, mediální epikondyly femurů nejsou bolestivé. Trendelenburgova zkouška i

Duchennův příznak jsou negativní. Matthiasův test je stále pozitivní, jelikož vyšetřovaná

zaklonila hlavu, hrudník, prohloubila se bederní lordóza a vyklenula břišní stěna. Při

vyšetření stability ve stoji o jedné dolní končetině se zavřenýma očima se vyšetřovaná

nevychýlila z výchozí polohy, flexi trupu provedla švihem, u abdukce kyčelních kloubů

došlo k tensorovému mechanizmu opět jen u levé dolní končetiny. Během extenze se

kyčelních kloubů se správně zapojil m. gluteus maximus. Testování svalové síly dle Jandy

neodhalilo výraznější svalovou slabost, jak již bylo zmíněno, addukci kyčelních kloubů

provedla bez problému a bezbolestně. Co se týká vyšetření zkrácených svalů, m. iliopsoas

byl zhodnocen stupněm 1, flexory kolenního kloubu rovněž stupněm 1. U vyšetření

adduktorů kyčelního kloubu se opět nejevilo žádné zkrácení.

82


pozn.: z osobních důvodů vyšetřovaná odmítla vyfotografování dolních končetin bez šatstva

Zdroj: vlastní

83

12 Výsledky

V každé kazuistice jsou v anamnéze a ve vyšetření uvedené kompletní výsledky,

nálezy a fotografie hráčů ze vstupního vyšetření. V níže uvedených tabulkách jsou

nejzřetelnější nálezy, které potvrzují obě dvě hypotézy.

Tabulka 5: Výsledky šetření I.

Trendelenburgova

zkouška

Duchennův

příznak

Matthiasův

test

M.

iliopsoas

Flexory

kolenního

kloubu

Adduktory

kyčelního

kloubu

1. P/P P/P P/P 4/3 1/1 1/1

2. N/N N/N N/N 4/3 1/1 1/0

3. N/N N/N N/N 1/0 0/0 1/0

4. N/N P/N P/N 1/0 0/0 1/0

5. N/N N/N P/P 2/1 1/1 0/0

6. N/N P/N P/P 1/1 1/1 1/0

7. N/N P/N P/N 1/1 2/1 1/1

8. P/N P/N N/N 1/1 1/1 2/1

9. P/N P/N P/P 4/3 1/1 1/1

10. P/N P/N P/P 1/1 1/1 0/0

11. N/N N/N P/N 1/1 1/1 0/0

12. N/N N/N P/P 1/1 1/1 0/0

Legenda: P – pozitivní, N – negativní, vyšetření zkrácených svalů 0 - 4 st.

Zdroj: vlastní

84

Tabulka 6: Výsledky šetření II.

Vyšetřovaný

Bolesti v tříselné

oblasti

1. A/N

2. A/N

3. A/N

4. A/A

5. A/N

6. A/N

7. A/N

8. A/N

9. A/N

10. A/N

11. A/N

12. A/N

Legenda: A - ano ( pociťuje ), N - ne ( nepociťuje )

Zdroj: vlastní

85

Výsledky bych rozdělila do dvou aspektů, a sice výsledky objektivní a výsledky

subjektivní. Mezi objektivní výsledky řadím testy na správné držení těla a na

fyziologickou délku jednotlivých svalových skupin uvedené v tabulce č. 5., které jednak

mohou být hlavní příčinou bolesti v tříselné oblasti a jednak díky zmíněné tabulce, kde je

zaznamenán test vstupní a výstupní, můžeme rozpoznat, zda tréninkový plán zdravotní

tělesné výchovy vedl ke zlepšení zdravotního stavu z hlediska pohybového aparátu

vybraných hráčů ledního hokeje. Pokud se například podíváme na výsledky prvních tří

sloupců, kde jsme hodnotili testy správného držení těla ( Trendelenburgova zkouška,

Duchennův příznak, Matthiasův test ) shledala jsem celkem 20 pozitivních výsledků u

vstupních testů. Po pravidelném cvičení půlročního plánu zdravotní tělesné výchovy a

provedení opětovného testování se počet pozitivních testů zmírnil na osm, a to je jeden

z důkazů, jak pravidelné cvičení těchto cviků vede ke zmírnění bolestí v tříselné oblasti,

jež jsou zpravidla způsobeny vadným držením těla a přetěžováním břišních svalů, flexorů

kyčelních a kolenních kloubů. Cvičení, které jsou uvedeny v příloze, bychom měli tak

zařazovat pravidelně do tréninkového programu ve všech sportovních odvětvích. Dále

jsem testovala zkrácení jednotlivých svalových skupin, které při nefyziologické délce

mohou být jednou z příčin bolesti třísel. Přestože byli hráči v těchto testech na daný sport

nadprůměrní, výstupní testy opět ukázaly u 25 % celkových testů zlepšení, a tím tak jen

potvrdili důležitost zdravotní tělesné výchovy.

Jedna stránka jsou různé testy pohybového aparátu a druhá subjektivní pocit

hráčů, i když jde samozřejmě o úzce spojené nádoby. S jednotlivými cvičenci jsem proto

osobně mluvila o jejich pocitu z hlediska zdravotního stavu. Více než polovina odpověděla

kladně, že vzhledem k odcvičenému půlročnímu plánu se cítí daleko lépe, co se týče

různých bolestí v průběhu pohybové zátěže včetně oblasti třísel, čímž se mi potvrdila

hypotéza číslo dvě. Někteří dokonce odpovídali, že se po tréninku cítí méně unavení, což

podle mého názoru přikládám ke správnému držení těla a tím ekonomičtěji prováděným

pohybům složitých pohybových operací, které vyžaduje sport jako je lední hokej. Ze všech

dostupných výsledků a výpovědí hráčů shledáváme tréninkový program zdravotní tělesné

výchovy jako úspěšný a to nejen vzhledem k odstraňování a prevenci proti bolesti

v tříslech, ale celkově proti vadám pohybového aparátu a případných zranění.

86

13 DISKUZE

Prvotní obrázek na hráče jsem si udělala již při prvním pohledu na ně. Jejich stereotyp

chůze, stoje, ale i herní styl značně vypovídal o tom, kdo z nich má jaké bolesti. Po

úvodním vyšetření jsem fotografie hráčů ve stoji spojném na podlaze a v postoji na

vhazování ukázala jim samotným. Všichni byli překvapeni, jaký vliv má sport na jejich

zdraví. Tehdejší subjektivní pocity vyšetřovaných to vše jen potvrzovaly. Každý, kdo se

pohybuje v prostředí tohoto sportu, si je vědom toho, co lední hokej hráčům dává a co

bere. Bohužel si je rovněž každý vědom i toho, že bere to nejdůležitější a to je zdraví. Ale

ptejme se proč? Proč každé dítě, které aktivně sportuje, nedochází na pravidelné prohlídky

k fyzioterapeutovi? Každý hráč odpoví, že dochází na lékařské prohlídky, jelikož klub

potřebuje „papír“ o fyzické zdatnosti svého svěřence. Ale již málokdo ví, jakou daň si tato

fyzická zdatnost vybírá na zdravotním stavu sportovců.

Bolesti v tříselné oblasti jsou ve sportu velice aktuální. Se zvyšující se výkonností

roste i nárok na sportovce, ovšem ten je schopen jej plnit pouze v případě lepší

trénovanosti. Každý hráč ví, že ho sem tam někde zabolí, ale jen nad tím mávne rukou

s tím, že to k hokeji patří. V české literatuře je nespočet knih, jež se zabývají hokejem.

Každý autor poradí, jak má hráč správně zaujmout postoj, jak správně bruslit, přihrát,

zabrzdit. O dopadu toho všeho na lidské tělo se ovšem nezmíní. A pokud náhodou ano, tak

jen okrajově s tím, že se má sportovec protáhnout před a po tréninku. Bohužel, problémy

v tříselné oblasti neřeší ani lékaři. Pět z pěti dotazovaných ortopedů mi sdělili, že bolesti

v tříselné krajině by léčili klidovým režimem na pár dní a pokud by bolesti přetrvávaly, tak

by zřejmě doporučili pacientovi ukončit sportovní kariéru. Rovněž i tázaní fyzioterapeuti

neměli o dané téma zájem či nevěděli, čím by mohli poradit. Jak jsem ale zjistila, problémy

v této krajině způsobují nejčastěji nadměrné zátěže a zanedbávání následné kompenzace.

Všeobecně pro sportovce je velmi hezky zpracovaná publikace od profesora Koláře a

kolektivu, jež vyšla v roce 2011 pod názvem „Dítě, sport a zdraví“, kde je odborně popsán

vývoj dítěte a to, jak se liší od dospělého jedince. Přímo pro hokej jsem našla jen jediný

zdroj – webovou stránku, která se zabývá problémovými partiemi u hokejistů a kde

dotyčný nalezne i snadné řešení těchto problémů, ale ani zde jsem nenašla zmínku o bolesti

v tříselné krajině. Při absolutním nedostatku literatury o problémech v tříselné krajině a

87

nezájmu odborné veřejnosti o toto téma, se ani nemůžeme divit, že je tento zdravotní

problém již několik let velmi aktuální.

88

ZÁVĚR

Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo otestovat vybrané hráče ledního hokeje

v oblasti pohybového aparátu a jeho poškození, které by vedlo k bolestivosti v oblasti

třísel. Po provedení vstupních testů a vyhodnocení nejčastějších zdravotních problémů byl

sestaven půlroční tréninkový plán zdravotní tělesné výchovy, které měl dopomoci tyto

limitující faktory odstranit, popřípadě působit jako prevence před dalším vznikem.

Po provedení výstupních testů docházím k závěru, že po půlročním tréninkovém cyklu

s pravidelným zařazením tréninkové jednotky kompenzačních cvičeních, došlo k poměrně

viditelným změnám správného držení těla a vyrovnání mnoha svalových dysbalancí, jenž

zapříčinily bolesti v tříselné oblasti. Testy prokázaly, že u hráčů navštěvující pravidelně

tréninkové jednotky, se projevila nejen možnost odstranění zdravotních komplikací, ale

také působnost regenerační, kdy bolesti třísel se postupně zmírnily až vymizely. Pravidelný

trénink kompenzačních cvičen by měl být zařazován do tréninkového programu malých

dětí v jakémkoliv sportu, ať už z důvodu nezájmu či neznalosti dané problematiky u

mládežnických trenérů.

Zjištěné výsledky práce ukazují, že při sestavování tréninkových jednotek, ať už

v hokeji nebo v jiném sportu, je nutná spolupráce trenéra, fyzioterapeuta a eventuálně

lékaře oddílu. Jsem si vědoma, že tento triumvirát může v týmu existovat pouze při dobré

finanční situaci sportovního klubu.

Plnění mnou navržených tréninkových plánů vyžaduje reorganizaci současného

systému, změnu myšlení trenérů a pochopení, že kvalitní a cílená kompenzace zatížení

není ztrátou času ale zefektivněním tréninku. Díky tomu jsou hráči schopni podávat lepší

výkony a vyrovnáním svalových dysbalancí předcházíme riziku zranění.

SEZNAM LITERATURY

1. ALTER, M., J. Strečink: 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. 1. vyd. Praha:

Grada Publishing, 1999. 228 s. ISBN 80-7169-763-X.

2. BUKAČ, L. : Intelekt, učení, dovednost a koučování v ledním hokeji. 1.vyd. Praha:

Olympia, 2005. 291 s. ISBN 80-7033-896-2

3. BURSOVÁ, M. Kompenzační cvičení. Praha: Grada, 2005. 196 s. ISBN 978-80-

247-0948-2

4. BURSOVÁ, M. et al. Kompenzační cvičení pro fotbalisty. 1. vyd. Praha:

Českomoravský fotbalový svaz, 2003. 95 s. ISBN 80-7033-793-1.

5. DYLEVSKÝ, I. a KUČERA, M., ed. Pohybový systém a zátěž. Vyd. 1. Praha:

Grada, 1997. 252 s. ISBN 80-7169-258-1.

6. JANÁČKOVÁ, L. Bolest a její zvládání. 1. vyd. Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-

210-2

7. JANDA, V. Svalové funkční testy. 1. vyd. Praha: Grada. 2004. 328 s. ISBN 80-

247-0722-5

8. JEBAVÝ, R. a ZUMR, T. Posilování s balančními pomůckami. 1. vyd. Praha:

Grada, 2009. 175 s. Fitness, síla, kondice. ISBN 978-80-247-2802-5.

9. KEMPF, H.: Záda. Zbavte se bolestí navždy. Praha: Pragma, 1995. ISBN

80-7205-704-9

10. KOLÁŘ, P., ET AL.: Rehabilitace v klinické praxi. 1.vyd. Praha: Galén, 2009. 713

s. ISBN 978-80-7262-657-1

11. KOLEKTIV AUTORŮ. Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada Publishing, 1997.

ISBN 80-7169-258-1.

12. KOS, J. Přehled topografické anatomie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,

1990

13. KOTT, O. Kineziologie pro fyzioterapeuty. Plzeň: Delex, 1996. 137 s. ISBN 80-

900692-5-8.

14. KRIŠTOFIČ, J. Kondiční trénink. Praha: Grada, 2007. 196 s. ISBN 978-80-247-

2197-2

15. LEITNER, D. Budoucí vývoj sportu. Brno, 2006. Bakalářská práce. MU

16. LEWIT, K. Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. 4. vyd. Praha: J. A. Barth

Verlag, 1996. 347 s. ISBN 3-335-00401-9

17. LICHTENSTEIN, I. L. Plastika kýly - nové směry. 1. vyd. Jinočany: H+H, 1994.

250 s. ISBN 80-85787-70-9

18. MICHALSKÝ, R., PAFKO, P., SATINKÝ, I.: Operační léčení tříselné kýly.

1.vyd. Praha: Grada publishing, 2000. ISBN 80-7169-971-3

19. NELSON, A., KOKKONEN, J. Strečink na anatomických základech. Praha: Grada,

2009. 144 s. ISBN 247-80-247-2784-4.

20. PAVLIŠ, Z. a PERIČ, T. Abeceda hokejového bruslení. ČSLH, 1996. ISBN 80-

900188-8-2.

21. PAVLŮ, D. a KVAPILÍK, J. Základy masáže. Praha: Scientia Medica, 1994. ISBN

80-85526-11-5

22. PERIČ, T. Lední hokej: Trénink budoucích hvězd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-

247-0472-2.

23. PICKA, P. Vliv sportovního odvětví – běhu na pohybový aparát a jeho fyzioterapie.

České Budějovice, 2010. Bakalářská práce. JU

24. PODĚBRADSKÝ, J. a VAŘEKA, I. Fyzikální terapie I., 1. vyd. Praha: Feada,

1998. ISBN 80-7169-661-7

25. ROKYTA, R. Bolest a jak s ní zacházet. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN

9788024730127

26. SOUKUPOVÁ, E. Bolest a její analgetická terapie. Brno, 2012. Bakalářská práce.

MU

27. ŠEDÝ, J. Chirurgická anatomie hernií. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 118 s. ISBN

978-80-7254-923-8.

28. WLIGNER, K. Topografická anatomie břicha. Praha: Vesmír, 1934

Internetové odkazy

29. CARDA, V. Posilování břišních svalů. [online]. [cit. 28. 2. 2014]. Dostupné z

http://www.florbalovytrener.cz/cviceni-brisnich-svalu/

30. G., M. Horní zkřížený syndrom. [online]. [cit. 19. 2. 2014]. Dostupné z

http://fitnessgirl-lifestyle.blogspot.com/2013/07/horni-zkrizeny-syndrom-problem-

ktery-si

http://www.florbalovytrener.cz/cviceni-brisnich-svalu/

31. MUDr. Hloch, O. Vyšetření břicha. [online]. [cit. 28. 9. 2013]. Dostupné z

http://www.propedeutika.cz/vys_bricha.html

32. KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ. [online]. [cit. 28. 1. 2014]. Dostupné z

www.behame.cz/120/kompenzacni-cviceni-proc-jsou-tak-dulezita/

33. ŠKORPIL, M. Bolest třísel. [online]. [cit. 9. 11. 2013]. Dostupné z

http://www.bezeckaskola.cz/clanek-82-bolestivoblastitrisla.html

34. ZACHA, P. Mladí hokejisté – kompenzace. [online]. [cit. 24. 1. 2014]. Dostupné z:

http://www.zacha-hokej.cz/domu/mladi-hokejiste-kompenzace

Přednášky

35. POKOVÁ, P. Přednášky léčebné tělesné výchovy – zimní semestr II. ročník

36. STAŠKOVÁ, Š. Přednášky vyšetřovacích metod hybného systému – zimní a letní

semestr I. ročník

http://www.propedeutika.cz/vys_bricha.html

http://www.behame.cz/120/kompenzacni-cviceni-proc-jsou-tak-dulezita/

http://www.bezeckaskola.cz/clanek-82-bolestivoblastitrisla.html

SEZNAM ZKRATEK

a. – arteria

apod. – a podobně

atd. – a tak dále

ANP – anaerobní práh

C4/5 – přechod mezi 4. a 5. krčním ( cervikálním ) obratlem

cm -centimetr

č. - číslo

DK – dolní končetina

DKK – dolní končetiny ( pl. )

HK – horní končetina

HKK – horní končetiny ( pl. )

HSSP – hluboký stabilizační systém páteře

KG - kilogram

L – levá/levý/levé

L1 – oblast 1. bederního ( lumbálního ) obratle

lig. – ligamentum

L/S – lumbo – sakrální ( bedro – křížová ) oblast

m. – musculus ( sval )

mm. – musculii ( svaly )

n. – nervus ( nerv )

nn. nervii ( nervy )

např. – například

P – pravá/pravý/pravé

PIR – postizometrická relaxace

SCM – sternocleidomastoideus ( sval krku )

SI – sacro – ilicální skloubení

SIPS – spina iliaca anterior superior

ST – svalový test

st. - stupeň

tj. – to jest

TH4 – oblast 4. hrudního ( thoracikálního ) obratle

TH12 – oblast 12. hrudního ( thoracikálního ) obratle

TH/L – přechod hrudní ( Th ) a bederní ( L ) páteře

Thp – hrudní páteř

TV – tělesná výchova

tzn. – to znamená

v. – vena

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Krajiny břicha

Obrázek 2: Rozčlenění dutiny břišní

Obrázek 3: Canalis inguinalis a obaly varlete

Obrázek 4: Svaly stehna

Obrázek 5: Výstroj brankáře ledního hokeje

Obrázek 6: Výstroj hráče ledního hokeje

Obrázek 7: Pohyb hráče při bruslení

Obrázek 8: Postoje hráčů na vhazování

Obrázek 9: Postoj hráče při hře

Obrázek 10 : Svaly zádové, povrchová a hluboká vrstva

Obrázek 11 : Svaly pánevního dna

Obrázek 12: Horní a dolní zkřížený syndrom

Obrázek 13: Kinesiotaping tříselné oblasti a přitahovačů kyčelního kloubu u hráče













Obrázek 26: Posilování dolní části břišních svalů

Obrázek 27: Posilování horní části břišních svalů

Obrázek 28: Posilování šikmých svalů břišních

Obrázek 29: Posilování fixační funkce břišních svalů

Obrázek 30: Uvolnění bederní páteře

Obrázek 31: Protahování flexorů kyčelního kloubu I.

Obrázek 32: Protahování flexorů kyčelního kloubu II.

Obrázek 33: Posilování hýžďových svalů

Obrázek 34: protahování flexorů kolenních kloubů vleže

Obrázek 35: Protahování flexorů kolenních kloubů vsedě

Obrázek 36: Protahování adduktorů kyčelního kloubu

Obrázek 37: PIR na adduktory kyčelního kloubu

Obrázek 38: Posilování adduktorů kyčelního kloubu

Obrázek 39: Kompenzace držení P/L ramene výše

Obrázek 40: Aktivace svalů plosky nohy

Obrázek 41: Posilování s balančními pomůckami I.

Obrázek 42: Posilování s balančními pomůckami II.

Obrázek 43: Posilování zevní strany stehna I.

Obrázek 44: Posilování zevní strany stehna II.

Obrázek 45: Posilování zevní strany stehna III.

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Schéma týdenního plánu v přípravném období

Tabulka 2: Schéma týdenního plánu v předzávodním období

Tabulka 3: Schéma týdenního plánu hlavního období

Tabulka 4: Schéma vyšetřovaných hráčů

Tabulka 5: Výsledky šetření I.

Tabulka 6: Výsledky šetření II.

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Příklad jednotky zdravotní tělesné výchovy

Příloha 2: Cvičební plány zdravotní tělesné výchovy

Příloha 3: Informační leták

Příloha 1: Příklad jednotky zdravotní tělesné výchovy

Úvodní zahřátí

Lehký poklus, poskoky, cvaly stranou, chůze ve výponu.

Hra s obručema – obruče jsou položené na zemi, cvičenci běhají v prostoru, přeskakují je,

prolézají, obíhají po čtyřech. Na mé písknutí 3 určení vezmou obruče a chytají ostatní. Na

další písknutí obruče položí a opět se vrátí do poklusu.

Zdravotní tělesná výchova

Protažení adduktorů kyčelního kloubu

Výchozí poloha je vsedě roznožném skrčmo, kdy se chodidla vzájemně dotýkají. S

výdechem uchopíme rukama kotníky, lokty tlačíme kolena dolů a od sebe. V krajní poloze

vydržíme 15 s, zhluboka dýcháme. S výdechem uvolníme tlak ( 3 ).

Postizometrická relaxace na adduktory kyčelního kloubu

Vkleče, ruce v bok, přenášíme váhu z jedné dolní končetiny na druhou. Předpětí

svalu vytvoříme přenesením váhy na neošetřovanou dolní končetinu, izometrickou

kontrakci vytvoříme přenesením váhy na ošetřovanou dolní končetinu. Setrváme v této

poloze 10 - 15 s, nadýchneme se a s výdechem uvolním tlak a zrelaxujeme. ( 3 ).

Posílení adduktorů kyčelního kloubu

Vleže na zádech, overball mezi koleny. S výdechem kolena tlačíme k sobě,

stiskneme overball, s nádechem povolíme a uvolíme ( 3 ).

Protažení flexorů kolenního kloubu

Výchozí poloha je vleže na zádech, pomocí švihadla držíme protahovanou dolní

končetinu ve skrčení přednožmo. Na nádech protáhneme podélnou osu páteře,

neošetřovaná dolní končetina leží na podložce protažená do dálky. Na výdech pomalu proti

odporu švihadla natahujeme ošetřovanou dolní končetinu do přednožení. Fyziologický

rozsah je 80°, pokud je druhá dolní končetina flektovaná tak 90°. Možno využít také jako

PIR techniku, kdy před protažením s výdechem provedeme izometrickou kontrakci s

nádechem. Po kontrakci je důležité protahováním vědomě zvýraznit uvolnění

protahovaných svalů ( 3 ).

Uvolnění oblasti pánve a bederní páteře

Základní poloha vsedě na velkém míči. S nádechem zaujmeme základní polohu,

ruce položené na stehnech, stažené břišní svalstvo, trup a hlavu vytáhneme nahoru, brada

svírá pravý úhel s krkem, ramena dolů, stáhnout lopatky k sobě. S výdechem plynule

přecházíme do podsazení pánve, až do vyhrbení beder, s nádechem vysazení až do

prohnutí se. S výdechem pomalu odlehčujeme jeden bok od míče až do zešikmení pánve, s

nádechem se vrátíme zpět do základní polohy, po dobu cvičení udržujeme podsazenou

pánev. S výdechem rotujeme pánví vlevo a vpravo kolem vertikální osy, s nádechem se

vrátíme zpět do základní polohy, opět myslíme na podsazenou pánev ( 3 ).

Závěr hodiny

Lehký poklus, dechová relaxace.

Příloha 2: Cvičební plány

Poilování dolní části břišních svalů

Vleže u stěny ( pánev přibližně 10 cm od stěny ), dolní končetiny lehce opřené

patami o stěnu. Na nádech uvědomění si základní polohy, s výdechem postupně aktivací

břišních svalů odvíjíme pánev od podložky, lehce se opíráme o stěnu. Na nádech opětovné

uvědomění si základní polohy ( 3 ).

Obrázek 26: Posilování dolní části břišních svalů

Zdroj: vlastní

Posilování horní části břišních svalů

Základní poloha je vleže pokrčmo mírně roznožném. Na nádech s uvědomíme základní

polohu, na výdech provedeme postupný, pozvolný předklon hlavy a trupu ( konecntrický

svalový režim ). Na nádech vydržíme, s výdechem se postupně navrátíme do základní

polohy c.

Obrázek 27: Posilování horní části břišních svalů

Zdroj: vlastní

Posilování šikmých břišních svalů

Průběh pohybu je totožný jako u předešlých cvičeních, liší se ovšem v tom, že při

pozvlném odvíjení hlavy s hrudníkem dochází k otáčení hrudníku. Snažíme se o co největší

přiblížení ramene k opačnému kyčelnímu kloubu. Předklon s rotací je zahájen pohybem

hlavy, ale je veden ramenem ( 3 ).

Obrázek 28: Posilování šikmých svalů břišních

Zdroj: vlastní

Posilování fixační funkce břišních svalů

Základní poloha je vleže, dolní končetiny skrčené přednožmo. Na nádech si uvědomíme

základní polohu, na výdech napneme do přednožení jednu dolní končetinu, stále

kontrolujeme základní polohu a plochou břišní stěnu ( 3 ).

Obrázek 29: Posilování fixační funkce břišních svalů

Zdroj: vlastní

Uvolnění oblasti pánve a bederní páteře

Základní poloha vsedě na velkém míči. S nádechem zaujmeme základní polohu, ruce

položené na stehnech, stažené břišní svalstvo, trup a hlavu vytáhneme nahoru, brada svírá

pravý úhel s krkem, ramena dolů, stáhnout lopatky k sobě. S výdechem plynule

přecházíme do podsazení pánve, až do vyhrbení beder, s nádechem vysazení až do

prohnutí se. S výdechem pomalu odlehčujeme jeden bok od míče až do zešikmení pánve, s

nádechem se vrátíme zpět do základní polohy, po dobu cvičení udržujeme podsazenou

pánev. S výdechem rotujeme pánví vlevo a vpravo kolem vertikální osy, s nádechem se

vrátíme zpět do základní polohy, opět myslíme na podsazenou pánev ( 3 ).

Obrázek 30: Uvolnění bederní páteře

Zdroj: vlastní

Protahování flexorů kyčelního kloubu I.

Vleže na zádech na stole, neošetřovaná dolní končetina skrčená přednožmo, podložená

dolní část pánve. S výdechem přitáhneme stehno k hrudníku, bedra se vědomě dotýkají

podložky, vnímáme protažení v místě úponu ( v oblasti třísla a horní části stehna). Na

nádech vydržíme, na další nádech zdůrazníme kontrakci břišních svalů a přitažení stehna k

hrudníku se zvýrazněným uvolněním a protažením bedrokyčlostehenního svalu ( 3 ).

Obrázek 31: Protahování flexorů kyčelního kloubu I.

Zdroj: vlastní

Protahování flexorů kyčelního kloubu II.

Základní poloha je vleže na neošetřovaném boku jako je znázorněno na obrázku. Na

náadech zaujmeme základní polohu s podsazenou pánví, vzpaženou horní končetinou pod

hlavou, jež zdůrazňuje protažení podélné osy těla. S výdechem zvětšujeme úhel mezi

trupem a stehnem tahem vzad nebo přitahujeme patu k hýžedi. U vyspělejších cvičenů

můžeme praktikovat obojí vždy do pocitu tahu v daném místě protahovaného svalu ( 3 ).

Nejdříve protahujeme v lehčí poloze s mírně ohnutou páteří vpřed, jež usnadňuje

podsazení pánve. Těžší varianta je poté s tělem protaženým v podélné ose páteře.

Obrázek 32: Protahování flexorů kyčelního kloubu II.

Zdroj: vlastní

Kompenzační posílení hýžďových svalů

Provádíme výpony obounož a jednonož. Cvičíme u žebřin nebo stěny. Horní končetiny

napomáhají fixovat trup s podsazenou pánví. Stále vnímáme zpevněné držení pánve,

bederní páteře. Za temenem hlavy vytahujeme podélnou osu páteře do výšky ( 3 ).

Obrázek 33: Posilování hýžďových svalů

Zdroj: vlastní

Protahování flexorů kolenního kloubu vleže

Vleže na zádech, na nádech si uvědomíme základní polohu, s výdechem pomalu proti

odporu gumy natahujeme ošetřovanou dolní končetinu do přednožení ( 3 ).

Obrázek 34: protahování flexorů kolenních kloubů vleže

Zdroj: vlastní

Protahování flexorů kolenních kloubů vsedě

Vsedě je ošetřovaná dolní končetině natažená, therabend vede za ploskou nohy.

S výdechem se pomalu překloníme, vše vedeme jen do pocitu tahu na zadní straně stehna

ošetřované dolní končetiny. Druhá, neošetřovaná dolní končetina, je ve skrčení, kdy se

dotýká ploskou nohy vnitřní části nohy ošetřované dolní končetiny ( 3 ).

Obrázek 35: Protahování flexorů kolenních kloubů vsedě

Zdroj: vlastní

Protažení adduktorů kyčelního kloubu

Výchozí poloha je vsedě roznožném skrčmo, kdy se chodidla vzájemně dotýkají. S

výdechem uchopíme rukama kotníky, lokty tlačíme kolena dolů a od sebe. V krajní poloze

vydržíme 15 s, zhluboka dýcháme. S výdechem uvolníme tlak ( 3 ).

Obrázek 36: Protahování adduktorů kyčelního kloubu

Zdroj: vlastní

Postizometrická relaxace na adduktory kyčelního kloubu

Vkleče, ruce v bok, přenášíme váhu z jedné dolní končetiny na druhou. Předpětí svalu

vytvoříme přenesením váhy na neošetřovanou dolní končetinu, izometrickou kontrakci

vytvoříme přenesením váhy na ošetřovanou dolní končetinu. Setrváme v této poloze 10 -

15 s, nadýchneme se a s výdechem uvolním tlak a zrelaxujeme ( 3 ).

Obrázek 37: PIR na adduktory kyčelního kloubu

Zdroj: vlastní

Posilování adduktorů kyčelního kloubu

Vleže na zádech, overball mezi koleny. S výdechem kolena tlačíme k sobě, stiskneme

overball, s nádechem povolíme a uvolíme ( 3 ).

Obrázek 38: Posilování adduktorů kyčelního kloubu

Zdroj: vlastní

Kompenzace držení P/L ramene výše

Vytvořena poloha i na opačné straně, hra na druhou ruku.

Obrázek 39: Kompenzace držení P/L ramene výše

Zdroj: vlastní

Cviky na plochonoží

"Shrnování ručníku, therabend" - jedná se o aktivitu svalů na plosce nohy, pod bosou

plosku dáme ručník či posilovací gumu. Aktivitou svalů na plosce nohy se snažíme

shrnovat cvičební pomůcku směrem k patě.

Obrázek 40: Aktivace svalů plosky nohy

Zdroj: vlastní

Posilování s balančními pomůckami I.

Základní poloha je ve stoji na balanční pomůcce. Provádíme dřep, horní končetiny jsou

v předpažení ( 8 ).

Obrázek 41: Posilování s balančními pomůckami I.

Zdroj: vlastní

Posilování s balančními pomůckami II.

Výchozí poloha je v podřepu zánožném. Přední dolní končetina spočívá celou plochou na

balanční pomůcce. Provádíme výpad dopředu. Zadní noha spočíván špičkou na balanční

pomůcce. Udržujeme rovná záda bez prohnutí se ( 8 ).

Obrázek 42: Posilování s balančními pomůckami II.

Zdroj: vlastní

Posilování zevní strany stehna I.

Ve stoji, dolní končetiny rokročené, svážeme si stehna therabendem. Provádím dřepy, kdy

jdou kolena mírně do stran. Neprovádíme hluboké dřepy, ale pouze polodřepy.

Obrázek 43: Posilování zevní strany stehna I.

Zdroj: vlastní

Posilování zevní strany stehna II.

Vleže na zádech, dolní končetiny pokrčíme a zvedneme. Opět si svážeme stehna

therabendem. Takto pokrčené dolní končetiny oddalujeme od sebe a opět přitahujeme.

Obrázek 44: Posilování zevní strany stehna II.

Zdroj: vlastní

Posilování zevní strany stehna III.

Vleže na zádech, dolní končetiny ve stojné pozici jako v předešlém cvičení. Střídavě

přednožujeme pravou a levou dlní končetinu a opět ji vracíme do původní pozice.

Obrázek 45: Posilování zevní strany stehna III.

Zdroj: vlastní

Příloha 3: Informační leták

BOLESTI V OBLASTI TŘÍSEL – TEORIE A CVIKY

Syndrom bolestivého třísla u sportovců

Bolesti v třísle při zátěži udává během kariéry významná část sportovců. Bolesti zpravidla

bývají v jednom či obou tříslech. Někdy jsou přechodné, přicházejí třeba po tvrdším

trénování, jindy se objevují v průběhu tréninku a někdy jsou již trvalé a brání sportovci

pokračovat v trénování, nebo jej dokonce vyřadí z přípravy.

Možných příčin těchto bolestí je celá řada: onemocnění urogenitálního či trávicícho

systému, patologie bederní a křížové oblasti, onemocnění kyčle a nejčastěji také

„sportman´s hernia“ – „sportovní kýla“. Tímto termínem se nazývá dlouhodobá bolest

třísla vázaná na zátěž, která nereaguje na konzervativní léčbu, ale ustoupí či se významně

zlepší po operační léčbě. Typicky si sportovci stěžují na chronickou bolest v třísle při

zátěži, která je omezuje při tréninku i hře a často je nutí sportovní aktivity přerušit. Bolest

se zlepší v klidu, ale ihned se vrátí při obnovení sportovní aktivity. Většinou se popisuje

pozvolný nástup potíží, někteří pacienti naopak udávají často akutní (náhlý) vznik potíží.

K namožení oblasti třísel může dojít při nevhodném pohybu, kde dochází k přepětí svalů

vnitřní strany stehna a posléze až k akutnímu natržení svalů v místě úponu na stydkou kost.

Tímto vzniká tzv. „entezopatie adduktorů stehna“. Toto postižení je typické u hokejistů

a hokejových brankářů – rozklek.

Tříslo – co to je?

Tříslo čili slabina je dutý prostor mezi podbřiškem a horní částí stehna.

Struktury v lidském těle se vztahem k tříslu – zdroje bolestí:

přetížení kyčelního kloubu

úpony přitahovačů stehna

úpony šikmých svalů břišních k tříselnému vazu

bolest přenesená z bederní páteře

postavení nohy

úponová bolest

Prevence

posilování zadní a přední strany stehna, přitahovačů stehenních

naučit se při běhu – suchá příprava, jízdě na bruslích zapojovat břišní svaly (jinak

dochází k přetěžování tříselného vazu, případně uvolnění tříselných kanálků)

Jak už jsem napsala, zvláště aktivní sportovci mají s těmito partiemi neustálé problémy;

proto bych Vám ráda pomohla svými nápady a zároveň Vás požádala o spolupráci.

Vybrala jsem si toto téma za svou bakalářskou práci a chtěla bych s Vaší pomocí najít

řešení, které by pomohlo bolest zredukovat či odstranit. Ráda bych využila jak cvičení,

masáže tak i kineziotaping. Uvítám všechny Vaše připomínky!

Příloha 4: Informovaný souhlas

Date post:	13-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE komplet M Pechova.pdf · spina iliaca anterior superior k tuberculum pubicum....

Documents