0
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zdravotně sociální fakulta
BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE
2012 Ludmila Dušková
1
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zdravotně sociální fakulta
Ošetřovatelská bariérová péče na oddělení intenzivní
péče
bakalářská práce
Autor práce: Ludmila Dušková DiS.
Studijní program: Ošetřovatelství
Studijní obor: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: Mgr. František Dolák
Datum odevzdání práce: 14.8. 2012
2
Abstrakt
Ošetřovatelská bariérová péče je jednou z důležitých metod spadající do
prevence nozokomiálních nákaz, kterou by měly sestry znát a při výkonu práce
dodržovat.
Teoretická část práce se věnuje nozokomiálním nákazám, charakteristice
intenzivní péče a vysvětluje zásady ošetřovatelské bariérové péče. Praktická část práce
se zabývá znalostmi sester o zásadách ošetřovatelské bariérové péči, dodržováním
těchto zásad a pomůckami potřebnými k ošetřování bariérovou technikou. Výzkumné
šetření bylo prováděno metodou kvantitativního výzkumu. Sběr dat se realizoval
dotazníkem. Byly stanoveny tři cíle. Cíl 1 Zjistit, znalosti sester pracujících na
odděleních intenzivní péče o zásadách ošetřovatelské bariérové péče. Cíl 2 Zjistit, jaké
zásady ošetřovatelské bariérové péče dodržují sestry pracující na odděleních intenzivní
péče. Cíl 3 Zjistit, jaké problémy vidí sestry pracující na odděleních intenzivní péče
v rámci dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče. K upřesnění cílů byly
vymezeny čtyři hypotézy. Hypotéza 1 Sestry na odděleních intenzivní péče znají zásady
ošetřovatelské bariérové péče, nebyla potvrzena. Jelikož sestry při výkonu práce zásady
bariérové péče nedodržují, předpokládáme, že je neznají. Hypotéza 2 Sestry na
odděleních intenzivní péče vyhledávají informace o zásadách ošetřovatelské bariérové
péče, nebyla potvrzena. O vzdělávací akce týkající se zásad ošetřovatelské bariérové
péče ve své nemocnici má zájem pouze 58,5 % sester. Zbývající sestry (41,5 %) by
školící akce nenavštěvovaly. Hypotéza 3 Sestry na odděleních intenzivní péče pracují
dle zásad ošetřovatelské bariérové péče, nebyla potvrzena. Ze sedmi otázek prověřující
pracovní návyky sester při ošetřování podle zásad bariérové péče, jen v jedné
odpovědělo správně více než 70 % sester. Hypotéza 4 Sestry na odděleních intenzivní
péče nevidí problém při ošetřování dle zásad bariérové péče v nedostatku pomůcek,
byla potvrzena. Většina (89,6 %) sester si myslí, že má na svém pracovišti k dispozici
dostatek pomůcek k ošetřování podle zásad bariérové péče. Výsledky výzkumného
šetření také poukazují na zásady, které sestry dodržují. Mezi ně patří používaní
potřebných pomůcek k ošetřování bariérovou technikou a izolování pacienta na
samostatném pokoji či uzavíratelném boxu. Akutní stavy související s intenzivní péči
3
udávají sestry jako problém, který někdy vede k porušení zásad bariérové péče při péči
o pacienta
Výzkum odhalil potřebu sestry motivovat k prohlubování informací v této
problematice a k dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče. Dále je nezbytné
sestry při výkonu práce více kontrolovat a na jejich pochybení včas upozornit.
Výsledky budou předloženy managementu nemocnice, ve které výzkumné
šetření probíhalo. Vedoucím pracovníkům je možné navrhnout naše doporučení, které
by měly u sester přispět ke zvýšení zájmu o problematiku nozokomiálních nákaz a o
ošetřovatelskou bariérovou péči. Dalším námětem zkoumání by mohla být příčina
neinformovanosti sester a jejich nízkého zájmu při získávání znalostí o ošetřovatelské
bariérové péči.
4
Abstract
Barrier nursing care is one of the important methods falling under the area of
prevention of nosocomial infections which should be known and adhered to by nurses
during the execution of their work.
The theoretical part of the thesis deals with nosocomial infections and the
characteristics of intensive care and it explains the principles of barrier nursing care.
The practical part of the thesis inquires into the nurses´ knowledge of the principles of
barrier nursing care, the adherence to these principles and the aids needed for caretaking
using the barrier nursing technique. The research inquiry was carried out using
quantitative research method. Data collection was realised by a questionnaire. Three
goals had been set. Goal 1: Finding out what knowledge the nurses working in intensive
care departments have about the principles of barrier nursing care. Goal 2: Finding out
what principles of barrier nursing care are adhered to by nurses working in intensive
care departments. Goal 3: Finding out what problems nurses working in intensive care
departments identify in terms of the adherence to the principles of barrier nursing care.
To specify the goals, four hypotheses were laid out. Hypothesis 1 stating that nurses in
intensive care departments know the principles of barrier nursing care wasn´t affirmed.
As the nurses do not adhere to the principles of barrier care during the execution of their
work, we suppose they do not know them. Hypothesis 2 stating that nurses in intensive
care departments research information concerning the principles of barrier nursing care
wasn´t affirmed. Only 58.5 % of nurses are interested in educational events dealing with
the principles of barrier nursing care. The remaining nurses (41.5 %) would not attend
training events. Hypothesis 3 stating that nurses in intensive care departments work in
adherence to the principles of barrier care was not affirmed. Out of seven questions
testing work habits of nurses during caretaking according to the principles of barrier
care, only one was answered correctly by more than 70 % of the nurses. Hypothesis 4
stating that nurses in the departments of intensive care do not identify the problem with
caretaking according to the principles of barrier nursing care in the lack of aids was
affirmed. Most nurses (89.6 %) think they have enough aids for caretaking according to
the principles of barrier nursing care at their disposal in their workplace. The result of
5
the research inquiry also point to the principles the nurses adhere to. These include
using aids necessary for caretaking by the barrier nursing technique and isolating the
patient in a separate room or a closable box. The nurses state that acute states of health
related to intensive care represent a problem which sometimes leads to breaking the
principles of barrier care while taking care of the patient.
The research revealed the need to motivate nurses to acquire more profound
information in this area of problems and to adhere to the principles of barrier nursing
care. Furthermore, it is necessary to monitor nurses more during the execution of their
work and point out their malpractice to them in time.
The result will be submitted to the management of the hospital where the research
inquiry took place. Our recommendations, which should contribute to raising more
interest in the area of problems of nosocomial infections and barrier nursing care on the
part of the nurses, can be proposed to the management. The cause of the low level of
awareness and low interest in acquiring more knowledge about barrier nursing care on
the part of the nurses could be a further research issue.
6
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pouze
s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím
se zveřejněním své bakalářské práce, a to – v nezkrácené podobě – v úpravě vzniklé
vypuštěním vyznačených částí archivovaných fakultou – elektronickou cestou
ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou
v Českých Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého
autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím,
aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona
č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu
a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé
kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním
registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Praze dne 14. 8. 2012 .......................................................
(jméno a příjmení)
7
Poděkování
Chtěla bych poděkovat Mgr. Františku Dolákovi za jeho odborné vedení a pomoc při
zpracování této bakalářské práce.
8
Obsah
Úvod.................................................................................................................................. 3
1 SOUČASNÝ STAV..................................................................................................... 5
1.1 Nozokomiální nákazy ......................................................................................... 5
1.1.1 Dělení nozokomiálních nákaz...................................................................... 5
1.1.2 Vznik nozokomiálních nákaz....................................................................... 6
1.1.3 Šíření nozokomiálních nákaz....................................................................... 7
1.1.4 Surveillance nozokomiálních nákaz na úrovni zdravotnického zařízení..... 9
1.1.5 Profesionální infekce ................................................................................. 10
1.2 Intenzivní péče.................................................................................................. 10
1.2.1 Charakteristika intenzivní péče.................................................................. 10
1.2.2 Uspořádání a vybavení jednotky intenzivní péče ...................................... 12
1.2.3 Úloha sestry v péči o pacienta na oddělení intenzivní péče ...................... 13
1.2.4 Nozokomiální nákazy v intenzivní péči..................................................... 13
1.2.4.1 Nozokomiální bronchopneumonie...................................................... 14
1.2.4.2 Nozokomiální infekce krevního řečiště .............................................. 15
1.2.4.3 Nozokomiální uroinfekce ................................................................... 17
1.2.4.4 Infekce v místě chirurgického výkonu................................................ 17
1.2.4.5 Nozokomiální infekce trávicího ústrojí .............................................. 18
1.2.4.6 Meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus – MRSA....................... 19
1.3 Bariérová ošetřovatelská péče .......................................................................... 20
1.3.1 Hygienické zabezpečení rukou .................................................................. 21
1.3.2 Osobní ochranné pomůcky ........................................................................ 23
1.3.3 Pomůcky k ošetřování pacienta v rámci bariérové ošetřovatelské péče.... 24
1.3.4 Dezinfekce a sterilizace ............................................................................. 25
1.3.5 Izolace pacienta.......................................................................................... 26
1.3.6 Hygienicko-epidemiologický režim v péči o nemocné a v rámci provozu
oddělení............................................................................................................... 27
2 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY ................................................................................... 30
2.1 Cíl práce............................................................................................................ 30
9
2.2 Hypotézy........................................................................................................... 30
2.3 Operacionalizace hypotéz ................................................................................. 30
3 METODIKA.............................................................................................................. 32
3.1 Použité metody ................................................................................................. 32
3.2 Charakteristika výzkumného souboru .............................................................. 33
4 VÝSLEDKY ............................................................................................................... 34
4.1 Výsledky kvantitativního šetření ...................................................................... 34
5 DISKUSE.................................................................................................................... 56
6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 65
7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJ Ů.......................................................................... 67
8 KLÍ ČOVÁ SLOVA.................................................................................................... 71
9 PŘÍLOHY................................................................................................................... 72
3
Úvod
Nozokomiální infekce jsou nežádoucími komplikacemi poskytované zdravotní
péče a mají řadu nepříznivých důsledků. Mezi negativní následky patří nárůst mortality,
morbidity, zhoršení kvality života pacientů, prodloužení doby hospitalizace a výrazné
zvýšení přímých a nepřímých nákladů na zdravotní péči. Musíme si uvědomit, že pro
pacienty je to prodloužení doby spojené s bolestivostí a nepohodlím. Na odděleních
intenzivní péče je výskyt nozokomiálních nákaz několikanásobně vyšší než
na standardních odděleních. Pacienti zde hospitalizovaní jsou ohroženi větším rizikem
vzniku nozokomiálních infekcí v souvislosti se závažným základním onemocněním,
s invazivními diagnostickými, monitorovacími a léčebnými metodami typickými pro
tato pracoviště (14).
Jednou z významných metod prevence nozokomiálních nákaz, kterou sestry
zásadně ovlivňují, je ošetřovatelská bariérová péče. Cílem této ošetřovatelské techniky
je prevence přenosu patogenních mikroorganismů mezi pacienty nebo na personál,
prevence rozšíření infekce mezi pacienty, prevence šíření polyrezistentních kmenů
v nemocničním zařízení a ochrana vnímavých pacientů. Podle vyhlášky č. 195/2005
Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění
a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, by
měli ošetřovací bariérovou techniku při výkonu práce uplatňovat všichni zdravotničtí
pracovníci na odděleních intenzivní péče.
Ze své zkušenosti, sestry pracující u lůžka na resuscitačním oddělení mohu říci,
že zaznamenávám na svém pracovišti jistý pokrok v myšlení pracovníků i materiálním
vybavení týkající se ošetřovatelské bariérové péče. I když během posledních let došlo
k velkému rozvoji nových technik ošetřovatelské bariérové péče, zdravotnická zařízení
se, dle mého názoru, věnují málo vzdělávacím akcím v této problematice. Přitom
úroveň znalostí sester a jejich zájem o nové informace významně ovlivňuje dodržování
zásad bariérové péče při ošetřování pacientů. Důležitá je i kvalitní a dostatečná
materiální výbava pomůckami pro práci sester, která je také jedním z rozhodujících
4
faktorů při dodržování ošetřovatelské bariérové péče. Tyto okolnosti mě vedly k výběru
a zpracování tématu, kterému se tato bakalářská práce věnuje.
Zájmem každého moderního zdravotnického zařízení je poskytovat svým
klientům kvalitní zdravotní péči, tedy péči dle zásad ošetřovatelské bariérové péče.
5
1 SOUČASNÝ STAV
1.1 Nozokomiální nákazy
Definice nozokomiální nákazy zní: „Nemocniční nákazou je nákaza vnitřního
(endogenního) nebo vnějšího (exogenního) původu, která vznikla v příčinné souvislosti
s pobytem nebo výkony prováděnými v zařízeních léčebně preventivní péče nebo
ústavu sociální péče v příslušné inkubační době.“ (45, § 15)
Podstatová ve své knize definici ještě doplňuje: „Český překlad může zužovat
skupinu nákaz, které se vyskytují nejenom v lůžkovém, ale i v ambulantním
zdravotnickém zařízení. Pro určení nozokomiální (nemocniční) nákazy je rozhodující
místo přenosu původce nákazy, řadíme sem i ty nákazy, které se projevily i po ukončení
léčby nebo propuštění pacienta.“ (23, s. 88)
V nemocničním zařízení se podle statistických dat nozokomiálními nákazami
infikuje téměř každý dvacátý pacient, ročně je to asi 100 000 osob (41).
1.1.1 Dělení nozokomiálních nákaz
Nozokomiální nákazy (dále jen NN) je možné dělit z více hledisek. Nejčastější
používané dělení je podle výskytu, původu a klinického projevu NN (23).
Podle výskytu se NN charakterizují jako nespecifické a specifické.
Do nespecifických NN patří infekce, jež se běžně vyskytují i mimo zdravotnické
zařízení, do něhož byly přeneseny. Nejsou pro zdravotnická zařízení typické, jsou
odrazem epidemické situace v příslušné spádové oblasti, proto se někdy označují jako
„nákazy komunitní“. U oslabených pacientů ve zdravotnickém zařízení se mohou
projevovat těžším průběhem, který je ovlivněn základním onemocněním. Nákazy
typické pro zdravotnické zařízení označujeme jako specifické nákazy. Vznikají
u pacientů v souvislosti s diagnostickými a terapeutickými výkony. Tyto nákazy bývají
specifické i pro určitý typ oddělení (novorozenecké, ortopedické, oddělení intenzivní
péče apod.) (13, 23).
Dle původu se NN rozdělují na endogenní (vnitřní) a exogenní (zevní).
Endogenní nákazy jsou vyvolány mikroorganismy, jež jsou součástí normální běžné
6
mikroflóry pacienta. Mikroorganismy se uplatňují především při oslabení imunity nebo
při proniknutí do tkání, kde se běžně nevyskytují, kam jsou zavlečeny při chirurgických
a jiných instrumentálních výkonech. Exogenní NN vznikají při proniknutí původce
nákazy z vnějšího prostředí do vnímavého jedince. Vznikají pouze ve zdravotnických
zařízeních a za cestu přenosu můžeme označit nedodržování hygienicko-
epidemiologického režimu a bariérové ošetřovací techniky (14, 23).
Podle převažujících klinických příznaků se NN dělí na močové infekce,
respirační infekce, infekce v místě chirurgického výkonu, infekce krevního řečiště,
infekce gastrointestinálního traktu a jiné (řadíme sem např. kožní infekce, virovou
hepatitis typu B, HIV) (14).
1.1.2 Vznik nozokomiálních nákaz
Za vznik těchto nákaz odpovídají původci NN. Bránami vstupu původců
do organismu popisujeme kůži, oční spojivky, respirační, alimentární a urogenitální
trakt. Pro vniknutí původce do organismu musí dojít k narušení celistvosti epiteliálního
povrchu v těchto vstupních traktech (36).
Množství mikrobů, kteří způsobují NN, je velmi široké. Přesto se vyskytují
druhy a skupiny původců, kteří se při vzniku NN objevují častěji. Jsou to
tzv. nemocniční mikrobiální kmeny, které pro svou vysokou rezistenci představují
nejzávažnější ohrožení pacienta. Mají schopnost přežívat v nepříznivých podmínkách
zevního prostředí, při vysokých teplotách nebo po zaschnutí. Vyznačují se vysokou
odolností vůči antimikrobiální léčbě a dezinfekčním roztokům. Své vlastnosti získaly
dlouhodobou kolonizací a cirkulací v nemocničním prostředí. Rezistentní až
multirezistentní nemocniční kmeny vznikají jako následek vysoké spotřeby
širokospektrých antibiotik, nedodržování hygienického režimu a zásad bariérové
ošetřovatelské péče (11, 23, 36).
Podstatová uvádí, že původcem infekce mohou být všechny druhy známých
mikroorganismů, často až ve dvou třetinách převažují gramnegativní tyčinky (E. coli,
Pseudomonas, Proteus, Klebsiella, Enterobacter, Serratia aj.) a asi jednu třetinu tvoří
stafylokoky, mohou se uplatnit i streptokoky, klostridia aj. Ze skupiny virů je
nebezpečný např. virus hepatitidy B a C (23).
7
1.1.3 Šíření nozokomiálních nákaz
Pro šíření NN platí obecný epidemický řetězec, který se uplatňuje při procesu
šíření infekčních onemocnění i v běžném prostředí. Základními prvky tohoto procesu
jsou: zdroj původce nákazy, cesta přenosu a vnímavý organismus. Existence všech tří
prvků je podmínkou pro uskutečnění procesu šíření infekce. Pokud řetězec přerušíme
v některé z jeho složek, můžeme zabránit šíření nákazy (23, 36).
Za zdroje NN označujeme pacienta, zdravotnického i nezdravotnického
pracovníka a návštěvníka (36).
Nejčastějším a nejzávažnějším zdrojem je pacient, v jehož organismu jsou
ve velkém množství přítomny patogenní mikrobi. Ty se do okolí rozšiřují zvýšenou
sekrecí sliznic, kašlem, sekrecí z rány, hnisem, krvácením a průjmem (23).
Pacient může být zdrojem endogenní i exogenní NN. Při endogenní NN je
zdrojem samotný pacient, kdy se uplatňuje vlastní běžná a kolonizovaná mikroflóra.
Pokud je pacient zdrojem exogenní NN, vylučuje do vnějšího prostředí
mikroorganismy. Při nespecifické NN se pacient stává zdrojem v průběhu infekčního
onemocnění, které může probíhat ve formě manifestní, atypické nebo latentní. Poslední
zmiňované formy představují nebezpečí, protože je pacient nepoznaným zdrojem.
Riziko představuje pacient přijatý s nejasnou diagnózou nebo v inkubační době infekční
nemoci, která propukne během hospitalizace. Dalším případem je pacient, který je
nosičem patogenních mikrobů (23, 36).
Druhým zdrojem NN jsou zdravotničtí i nezdravotničtí pracovníci, kteří mají
úzký kontakt s pacientem. Tento těsný vztah zapříčiňuje, že je zdravotnický personál
zdrojem NN pro pacienty a pacient zdrojem pro profesionální onemocnění zdravotníka.
Za zdroj označujeme pracovníka, který podcení a přechází vlastní nemoc nebo je
trvalým nosičem původců NN (23, 36).
Návštěvníka jako zdroj NN označujeme, pokud přináší do zdravotnického
zařízení rizikové potraviny, které podléhají rychle zkáze. Návštěvu také bereme
za zdroj, pokud přichází do zdravotnického zařízení v určité fázi vlastního onemocnění,
nebo za nepoznaného nosiče (23, 36).
8
Cesta přenosu znamená přenos etiologického agens ze zdroje nákazy
na vnímavého jedince. K přenosu nozokomiální infekce může docházet inhalací,
inokulací a ingescí. Přenos infekce dělíme na přímý a nepřímý. Za přímý jej lze označit,
pokud je přítomen zdroj nákazy. K přenosu tedy dochází kontaktem nebo kapénkovou
infekcí. V přenosu kontaktem se nejvíce uplatňují kontaminované ruce zdravotnického
pracovníka (23, 36).
K nepřímému přenosu NN dochází za nepřítomnosti zdroje nákazy. Původce
nákazy přežívá a pomnoží se na nemocničním prostředku neboli vehikulu, jehož
prostřednictvím dojde k přenosu na hostitele. Vehikula se dělí na specifická
a nespecifická. Nespecifická vehikula přenášejí infekci i mimo nemocniční zařízení.
Mezi ně patří ovzduší, voda, strava, prádlo, okolní plochy i předměty, odpad a členovci.
Specifická vehikula souvisí s nemocniční činností, která zajišťuje diagnostiku nebo
léčbu nemocného a veškerá jiná opatření pro navrácení zdraví. Patří sem činnosti
spojené s operací, aplikace injekcí, infuzí a léčebných roztoků, zavádění cévních
a močových katétrů, umělá plicní ventilace a další (23, 36).
Posledním článkem při procesu šíření infekce je vnímavý jedinec. K NN dochází
při střetnutí původce nákazy s organismem pacienta, který je oslabený vlivem vnějších
a vnitřních faktorů. K vnitřním rizikovým faktorům řadíme celkový stav pacienta.
Vnější faktory závisí na ošetřovacích, vyšetřovacích a léčebných metodách. Vnímavost
pacienta vůči infekci je individuální a během života je ovlivněna několika faktory.
Jedním z nich je věk nemocného. Mezi zvláště vnímavé věkové kategorie řadíme děti
do tří let života a osoby starší šedesáti let. Více vnímavý je pacient, jehož základní
onemocnění má závažný charakter. Negativně na imunitní systém a vnímavost jedince
také působí druh a délka terapie. Výživa je rovněž jedním z faktorů ovlivňující odolnost
organismu. Na snížení imunitní odpovědi má vliv déletrvající karence bílkovin, celková
kachexie nebo metabolické poruchy. V této oblasti představuje riziko i podávání
parenterální výživy, výživy přes gastrickou sondu. Životní styl a návykové faktory, jako
je užívání alkoholu, nikotinu a drog, významně ovlivňují stav imunity pacienta.
Psychické faktory, stres, deprese, strach, poruchy spánku, jež doprovázejí negativní
reakci pacienta na léčbu, výrazně oslabí jeho organismus a ten se hůře vyrovnává se
9
zátěží související s hospitalizací. Vnímavý k infekci je také organismus, který je oslaben
přidruženým onemocněním (23, 36, 41).
1.1.4 Surveillance nozokomiálních nákaz na úrovni zdravotnického zařízení
Surveillance se zabývá soustavným získáváním informací, jejich rozborem,
vyhodnocením, správnou interpretací a poskytováním informací o výskytu NN
v nemocnici. Jejím cílem je získání vhodných podkladů pro cílenou kontrolu NN.
Taktéž monitoruje, zda provedená opatření k potlačení NN byla účinná (20).
Podstatová a Maďar uvádějí výsledky studie Senic realizované ve 338
nemocnicích v USA, které jsou platné pro všechny NN. Pokud se v nemocnici provádí
surveillance a kontrola, dojde ke snížení výskytu NN o 32 % (26).
Každé zdravotnické zařízení musí, podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně
veřejného zdraví, a vyhlášky MZ ČR č. 195/2005 Sb., sledovat a evidovat NN. Nákazy,
které způsobily těžké poškození zdraví nebo smrt, a infekce, u nichž došlo
k hromadnému výskytu, se musí hlásit orgánu ochrany veřejného zdraví. Povinností je
také vypracovat provozní řády všech klinik a oddělení, které musí schválit odpovědný
orgán (16).
V ústředí procesu vyhledávání NN stojí nemocniční hygienik, který eviduje NN,
odhaluje zdroj nákazy, způsob šíření nákazy a stanovuje protiinfekční strategie. Provádí
pravidelné kontroly v protiepidemické a hygienické oblasti (26).
Na každém oddělení je lékař, který je pověřen vyhledáváním NN, spoluprací
s mikrobiologickým pracovištěm a antibiotickým střediskem (dále jen ATB střediskem)
nebo vyučováním svých spolupracovníků. Každý ošetřující lékař a staniční sestra
vzájemně vyhodnocují skutečnosti týkající se NN, provádějí mikrobiologické odběry
a spolupracují s mikrobiologickým oddělením a ATB střediskem. Mikrobiologické
pracoviště s ATB střediskem vedou aktivní antibiotickou léčbu (16, 26).
10
1.1.5 Profesionální infekce
Infekce představuje riziko nejen pro pacienty, ale i pro zdravotnický personál.
Profesionální infekce jsou onemocnění, která souvisejí přímo s výkonem povolání.
Pravděpodobnost vzniku infekce u zdravotníka ovlivňuje druh oddělení, na kterém
pracuje. Dále ji ovlivňuje charakter vykonávané práce a typ biologického materiálu
od pacienta, s kterým přichází do kontaktu (9, 41).
Přenos infekce je přímý nebo nepřímý. K přímému přenosu infekce dochází při
kontaktu zdravotníka se zdrojem nákazy neboli s klientem či nosičem mikroorganismů.
Nepřímý přenos je zajištěn kontaminovanými předměty a pomůckami. Všechny cesty
přenosu se uplatní, pokud byl zdravotník vystaven potřísnění biologickým materiálem
(41).
Vzniku profesionální nákazy předejdeme dodržováním bariérové ošetřovací
techniky, protiepidemiologických opatření a prováděním správných dezinfekčních
a sterilizačních postupů (9, 41).
1.2 Intenzivní péče
1.2.1 Charakteristika intenzivní péče
Ševčík intenzivní medicínu definuje jako: „lékařský obor pojednávající
o nemocných s akutními život ohrožujícími stavy (termín kriticky nemocný). Zabývá se
diagnostikou, kontinuálním sledováním a léčbou pacientů s potenciálně léčitelnými
život ohrožujícími chorobami, úrazy a komplikacemi, u nichž je nezbytná podrobnější
lékařská i ošetřovatelská péče, než jakou lze poskytnout na standardních odděleních
(32 s. 2).“
V České republice se pojem intenzivní péče rozděluje na resuscitační
a intenzivní péči. Intenzivní péče znamená, že hrozí riziko selhání jedné nebo více
základních životních funkcí, a proto je nutné jejich intenzivní monitorování.
Resuscitační péče znamená, že již došlo k selhání jedné či více základních životních
funkcí a fyziologické funkce se musí uměle nahrazovat a podporovat v průběhu delšího
časového intervalu. Nejčastěji jsou to poruchy ventilace, oběhu či vědomí a v menší
11
míře stavy při poruše vnitřního prostředí. Tyto dva pojmy se v současnosti zahrnují
pod termín intenzivní péče, která může být různého stupně. Dělí se do tří, respektive
do čtyř úrovní (1, 32).
Jednotky intermediární péče (dále jen IMP) poskytují takovou péči, která je
na úrovni mezi standardním oddělením a pracovištěm intenzivní medicíny. To znamená,
že zajišťují mezistupeň při přechodu z intenzivní medicíny do standardní péče.
Monitorování a podpora jsou zde určeny pro pacienty, kteří jsou ohroženi rozvojem
orgánového selhání. Na těchto jednotkách jim je poskytnuta krátkodobá ventilační
podpora a neodkladná resuscitace (32).
Pracoviště intenzivní medicíny (dále jen PIM) 1. stupně, také oddělení nižší
intenzivní péče, umožňují sestrám důkladně sledovat pacienta. Zajišťují základní
monitorování, neodkladnou resuscitaci, krátkodobou čtyřiadvacetihodinovou umělou
plicní ventilaci a zvýšenou sesterskou péči. Někdy se toto oddělení označuje jako
rovnocenné pracoviště s jednotkou intermediární péče. Měla by být umístěna v malých
nemocnicích (32, 42).
PIM 2. stupně neboli vyšší intenzivní péče poskytují jen podporu některých
orgánů. Zajišťují invazivní monitorování, dlouhodobou umělou plicní ventilaci, ale
neumožňují třeba metodu hemodiafiltrace. Neposkytují plné spektrum monitorování,
jako je např. katetrizace plicnice a monitorace nitrolebního tlaku. Na těchto pracovištích
poskytuje péči stálý lékař-intenzivista. Sestry poskytují zvýšenou péči. Spolupracují
s radiologií, fyzioterapií a při potřebě i s dalšími obory během celých 24 hodin. Tyto
pracoviště by měly být ve větších všeobecných nemocnicích (32, 42).
PIM 3. stupně neboli anesteziologicko-resuscitační oddělení (dále jen ARO)
poskytuje komplexní intenzivní péči. Do této péče spadají náročné a specializované
diagnostické, monitorovací anebo léčebné postupy, jako je monitorace nitrolebního
tlaku či kontinuální eliminační metody. Na těchto odděleních pracují specializovaní
lékaři intenzivisté, specializované sestry a pomocný zdravotnický personál. K podpoře
péče na PIM 3. stupně má být vždy zajištěna dostupnost dalších klinických,
zobrazovacích i laboratorních pracovišť, a to v jakoukoliv denní i noční dobu. Tento
druh oddělení by měl být ve velkých výukových nemocnicích (32, 42).
12
Pracoviště poskytující intenzivní péči se rozdělují na multioborové a oborové.
Na multioborovém pracovišti intenzivní péče jsou léčeni pacienti s širokým spektrem
postižení. Oborově zaměřené PIM poskytuje vysoce specializovanou péči v dané
problematice. Známe intenzivní péči v chirurgii, neurochirurgii, gynekologii, ortopedii,
traumatologii, kardiochirurgii, ale i koronární jednotky nebo spinální jednotky a další
(1).
1.2.2 Uspořádání a vybavení jednotky intenzivní péče
Oddělení intenzivní péče jsou od ostatních částí zdravotnického zařízení
oddělena hygienickým filtrem, který slouží jako bariéra proti zanesení infekce zvnějšku.
Tvoří ho šatna personálu, prostory pro hygienu personálu a příjmová místnost (28).
Samotné oddělení intenzivní péče je rozděleno na dva provozy. V čistém
provozu je uložen sterilní či nesterilní materiál, který slouží při péči o pacienta.
V nečistém provozu se provádí manipulace s kontaminovanými pomůckami a nástroji,
ukládá se zde špinavé prádlo, odpad a biologický materiál od pacienta (11, 28).
Prostor pracoviště intenzivní medicíny se skládá z prostoru pro pacienty
a stanoviště sester. Samotný prostor pro pacienty je stavebně členěn na otevřený systém,
uzavřený systém nebo na kombinovaný systém. V otevřeném systému jsou lůžka
umístěna ve velkém sálu a jednotlivá lůžka jsou od sebe oddělena jen závěsy. Výhoda
tohoto systému lůžek spočívá v nižších nákladech na stavební, přístrojové, materiální
i personální vybavení, ale i v usnadnění ošetřovatelské péče. Nevýhodou je velké riziko
přenosu infekce mezi jednotlivými pacienty. Při poloboxovém systému jsou v jedné
místnosti umístěni 2 - 3 pacienti. Boxový systém je nejvýhodnější stavební uspořádání
v rámci boje proti nozokomiálním nákazám, protože jeden box slouží pro umístění
jednoho pacienta. V tomto případě je možné provést izolaci pacienta s vyšším rizikem
přenosu infekce od ostatních klientů. Na některých PIM se můžeme setkat s kombinací
sálového a boxového systému (11, 32, 39).
Přístrojové a materiální vybavení oddělení intenzivní péče se liší v závislosti
na stupni intenzivní péče a na jeho oborovém zaměření. Samozřejmé je, že vyšší
požadavky na dostupnost přístrojů a materiálu jsou kladeny na PIM 3. stupně než
na nižší stupně intenzivní péče (39).
13
1.2.3 Úloha sestry v péči o pacienta na oddělení intenzivní péče
Práce sestry v intenzivní péči je vzhledem k odborné stránce a psychické
i fyzické zátěži velmi náročná. Sestra zde pacientům poskytuje specializovanou
ošetřovatelskou péči a vysoce specializovanou ošetřovatelskou péči. K získání
specializované způsobilosti mohou sestry absolvovat specializační studium v oboru
anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče. Vysoká odbornost sester pracujících na
těchto odděleních má příznivý vliv na prognózu pacienta (10, 32, 38).
Sestra v intenzivní péči je nepřetržitě přítomná u lůžka pacienta. V pravidelných
intervalech (1 - 4 hodiny) monitoruje kontinuálně vitální funkce (elektrokardiogram,
tlak krve, saturaci krve kyslíkem, dech, tělesnou teplotu, centrální žilní tlak, vědomí) a
vše zapisuje do dokumentace. Monitorace se provádí neinvazivně nebo invazivně. Dále
kontroluje diurézu a bilanci příjmu a výdeje tekutin. Během směny sestra vykonává
lékařské ordinace a asistuje lékaři při diagnostických a terapeutických výkonech. Sestra
odebírá vzorky biologického materiálu na laboratorní vyšetření (1, 9, 38).
Sestra v intenzivní péči má s pacientem užší vztah než lékař. Pacient je většinou
v závislé pozici a je na péči sestry odkázán. Na základě tohoto vztahu mezi nimi, by
měla sestra znát všechny pacientovy potřeby a plně je uspokojovat. Při jejich spolupráci
je důležité, aby byla sestra trpělivá a podporovala pacienta v soběstačnosti. V intenzivní
péči je nutné saturovat potřeby dýchání, výživy, vyprazdňování, soběstačnosti
a psychické vyrovnanosti. Ošetřovatelská péče zahrnuje celkovou hygienu pacienta,
péči o lůžko, polohování a mobilizaci pacienta. Dále péči o dýchací cesty, péči
o invazivní vstupy nemocného, perorální výživu, enterální výživu a psychickou podporu
nemocného, případně i rodiny. Správně a důsledně prováděná ošetřovatelská péče
o pacienta na odděleních intenzivní péče vede k využití pracovní síly jedné sestry
po dobu celé směny (9, 11).
1.2.4 Nozokomiální nákazy v intenzivní péči
Problematika NN je úzce spjatá s intenzivní a resuscitační péčí. NN
na pracovištích intenzivní medicíny tvoří přibližně 25 % ze všech nozokomiálních
infekcí. Jejich incidence na těchto pracovištích je desetkrát vyšší než na odděleních
standardní péče. Příčinou je závažné základní onemocnění pacienta, jež natolik
14
zaměstná imunitní systém, který není schopen se vzniklé infekci bránit. Invazivní
metody spojené s monitorováním a léčbou v intenzivní péči porušují přirozené
protiinfekční bariéry a vnáší velké množství mikroorganismů přímo do organismu
pacienta. Typické NN pro prostředí intenzivní péče jsou infekce dolních cest dýchacích
a infekce spojené se zavedenými cévními katétry. Na standardních odděleních
se převážně vyskytují nozokomiální nákazy močových cest (9, 11, 32).
1.2.4.1 Nozokomiální bronchopneumonie
Nozokomiální bronchopneumonie je nejčastější infekcí v intenzivní medicíně.
Nejvyšším rizikem pro nemocné je umělá plicní ventilace trvající více než dva dny.
Riziko bronchopneumonie je dvacetkrát vyšší než u spontánně dýchajících, proto se
také označuje za pneumonii ventilátorovou (9, 32).
Mikroorganismy se do dýchacích cest dostávají aspirací, inhalací, hematogenní
cestou, přímým přestupem nebo penetrací z vnějšího prostředí. K mikroaspiraci
do dolních cest dýchacích dochází z orofaryngu a nazofaryngu osídleného vlastní
flórou. Na kolonizaci horních cest dýchacích má vliv porucha vědomí, profylaxe
stresových vředů neutralizací žaludečního obsahu, zajištění dýchacích cest
tracheotomickou (dále jen TSK) a endotrachální kanylou (dále jen ETK), umělá plicní
ventilace, zavedení nazogastrické sondy, podávání enterální výživy, léčba antibiotiky
(vzniká rezistence), kontinuální sedace pacienta nebo ošetřující personál nedodržující
aseptické postupy. Inhalace je druhou nejčastější příčinnou, která umožní vniknutí
bakterií do dolních cest. K inhalaci mikroorganismů u spontánně dýchajícího pacienta
dochází kontaminovanými pomůckami nebo přístroji pro dechovou rehabilitaci.
Hematogenní cesta zajistí přenos mikroorganismů do dýchacích cest z jiného místa,
např. z infikované chirurgické rány. Vzácná je penetrace a přímý přestup
mikroorganismů z vnějšku. K přenosu dochází při invazivních nitrohrudních výkonech
(např. hrudní punkce či drenáž) (31, 32).
ETK a TSK umožňují přímý kontakt vnějšího prostředí s dolními oddíly
dýchacích cest. Zavedená kanyla představuje cizí těleso, které sliznici respiračního
systému traumatizuje a může být samo osídleno mikroorganismy. Kanyly zajišťující
dýchací cesty zhoršují kašlací a polykací reflex. To zapříčiňuje mikroaspiraci menších
15
objemů tekutin a kontaminovaného sekretu mezi stěnou obturační manžety a stěnou
průdušnice. Ventilační okruh napojený na tracheální kanylu bývá zdrojem infekce, když
se v něm pomnoží bakterie, které pocházejí z kumulujícího se hlenu v tracheálních
kanylách (9, 32).
Do preventivních opatření ventilátorové bronchopneumonie v rámci
ošetřovatelské péče patří dodržování zásad asepse, používání ochranného oděvu
a hygiena rukou. Péče o dutinu ústní a hltan zahrnuje pravidelné odsávání sekretu,
vytírání dezinfekčními roztoky nebo čištění zubů. Odsávání sekretu z dýchacích cest se
musí provádět šetrně a sterilně. K odsávání je vhodné používat sterilní jednorázové
pinzety nebo sterilní rukavice. Odsávací cévka se používá jen jednou. Při odsávání se
musí kontrolovat vzhled sekretu. Uzavřený systém k odsávání z dýchacích cest se
doporučuje používat u infekčních pacientů. Výměna se provádí podle doporučení
výrobce jednou za 24 - 72 hodin. Jednorázové dýchací okruhy se musí vyměňovat
za aseptických podmínek jedenkrát za 24 - 48 hodin nebo dle doporučení výrobce.
Do dýchacích okruhů se vkládají bakteriálně-virální filtry nebo kombinované HME
filtry, které se mění jednou za 24 hodin. Vdechovaná směs musí být ohřívána
a zvlhčována, aby se zvýšila samočisticí schopnost řasinkového epitelu. Elevace horní
části těla 30 - 40° zabrání aspiraci u pacientů s enterální výživou (1, 9, 13, 15, 30).
1.2.4.2 Nozokomiální infekce krevního řečiště
Dalším zdrojem NN v intenzivní péči jsou invazivní neboli intravaskulární
vstupy. K infekci krevního řečiště většinou dochází při přemisťování mikroorganismů
z kůže v místě zavedení podél katétru do cévy. Nebezpečí infekce také hrozí, pokud
dojde ke kontaminaci infuzního systému, monitorovacího systému k invazivnímu
měření tlaků, spojek katétrů, nástavných hadiček nebo trojcestných kohoutků
a rampiček (9, 14).
Faktory mající vliv na vznik infekce krevního řečiště v souvislosti s cévními
katétry jsou materiál, z něhož je katétr vyroben, lokalizace katétru, příprava kůže
před zavedením katétru, zkušenost osoby zavádějící katétr, délka trvání katetrizace,
složení aplikovaného infuzního roztoku, častost výměny ochranného obvazového
materiálu a druh ochranného krytí místa katetrizace (14).
16
Mezi nejčastěji používané druhy cévních katétrů, které se uplatňují
při monitorování a léčbě na odděleních intenzivní péče, patří periferní žilní katétr,
centrální žilní katétr a arteriální katétr (9).
Periferní žilní katétr (dále jen PŽK) se doporučuje vyměňovat nejdéle po 48 - 72
hodinách, protože riziko infekce stoupá od třetího dne zavedení. Nejčastější infekcí
spojenou s tímto katétrem je flebitida. Katétr je nejvhodnější umístit na ruce a předloktí
(9, 14).
U centrálního žilního katétru (dále jen CŽK) riziko infekce vzrůstá od sedmého
dne zavedení. Pokud je katétr opatřen podkožní manžetou, napuštěn stříbrem nebo
impregnován antibiotikem, riziko infekce je nižší a vzrůstá od desátého až čtrnáctého
dne zavedení. CŽK se nedoporučuje zavádět do vena femoralis, kde je výskyt infekce
nejvyšší. Vyšší riziko infekce hrozí u katétrů víceluminových než u jednocestných
(9, 14).
Swanův-Ganzův katétr neboli plicní arteriální katétr ohrožuje pacienta vznikem
infekce, pokud je zavedený déle než čtyři dny. Doporučuje se ho odstranit z organismu
pátý den (14).
Arteriální katétr se doporučuje z organismu odstranit už pátý den po zavedení,
protože riziko infekce u pacienta stoupá již čtvrtý den (9).
V preventivních opatřeních je zdůrazňován aseptický přístup a dodržování
bariérové ošetřovací techniky při zavádění katétru, převazu katétru a při aplikaci léků
a infuzní terapie. Výměna monitorovacího systému a ostatních komponentů infuzní
terapie se doporučuje každých 24 - 48 hodin. Některá dostupná literatura doporučuje
výměnu až po 72 hodinách. Ke snížení rizika infekce u katétrů přispívá omezení
otvírání systémů linek a pravidelná dezinfekce spojů před rozpojením a spojením.
Převazy katétrů se provádí podle druhu použitého. Při uvolnění, znečištění a prosáknutí
krytí se převaz provádí ihned. Ke krytí katétru se doporučuje transparentní
semipermeabilní krytí. Výhodou je, že umožňuje stálou kontrolu místa vpichu
a frekvence výměny krycího materiálu je nižší než u klasického gázového. Lipidové
infuzní roztoky nepodávat déle než 24 hodin od začátku aplikace (1, 14, 30).
17
1.2.4.3 Nozokomiální uroinfekce
Močové infekce společně s respiračními infekcemi byly do nedávné doby
nejčastějšími NN na pracovištích intenzivní a resuscitační péče. V současnosti se
incidence močových infekcí snižuje na základě používání uzavřených systémů
pro derivaci moče a kvalitního materiálu na výrobu močových cévek. Výskyt
zapříčiněný zavedeným močovým katétrem se udává přibližně v 60 - 90 % (11, 14).
Zavedení permanentního močového katétru patří k základnímu zajištění pacienta
v intenzivní péči. K infekci močového systému při zavedeném permanentním močovém
katétru (dále jen PMK) dochází putováním bakterií intraluminální nebo extraluminální
cestou. Doporučená doba zavedení permanentního močového katétru se liší na základě
použitého materiálu při jeho výrobě. Nozokomiální infekce močového systému vzniká
u většiny pacientů, kteří mají katétr zaveden více než pět dnů. Ke kontaminaci
močového katétru může také dojít před a během jeho zavádění (9, 14, 32).
Preventivní opatření zahrnuje dodržování správného postupu, aseptického
přístupu a bariérové ošetřovací techniky při katetrizaci močového měchýře. K derivaci
moče je vhodné používat uzavřené sběrné systémy. Výměna sběrného systému se
provádí za 7 - 14 dní nebo dle doporučení výrobce. Odběr moče z uzavřeného systému
se provádí jehlou a injekční stříkačkou z daného místa, které se předtím očistí
dezinfekčním roztokem. Proplach močového měchýře se má omezit jen na nejnutnější
případy. Při proplachu se musí dodržovat zásady asepse. Vak ke sběru moče sestra
vylévá jednou za směnu do čisté nádoby, která se použije jen pro jednoho pacienta.
Sběrný systém moče se nemá pokládat na zem ani zvedat nad úroveň pasu (1, 9, 14).
1.2.4.4 Infekce v místě chirurgického výkonu
Infekce v místě chirurgického výkonu jsou nejčastější NN na chirurgických
pracovištích. Této komplikaci je možné ve 30 - 50 % předcházet a minimalizovat její
rizika (14).
Infekce v místě chirurgického výkonu známe tři druhy: povrchovou, hlubokou
a orgánovou. Povrchová infekce se u pacienta objeví na kůži a podkoží. Hluboká
infekce zasahuje hluboké měkké tkáně v místě incize, fascie a svaly. Infekce orgánu
postihuje orgány nebo tělesné dutiny. Infekce v ráně může pacienty postihnout buď
18
do třiceti dnů po operaci, nebo do jednoho roku, a to v případě, že byl v ráně umístěn
implantát (14, 30).
Mikroorganismy, jež způsobují tyto infekce, jsou do rány zavlečeny v průběhu
výkonu. Zdrojem je většinou pacientova vlastní kožní mikroflóra. Méně často je infekce
do rány zanesena kontaminovanými nástroji, roztoky nebo samotným personálem (31).
Na vznik infekce v místě operační rány má největší vliv typ operačního výkonu.
Operační výkony dělíme na výkon čistý, částečně kontaminovaný, kontaminovaný
a špinavý. Dalšími faktory ovlivňujícími vznik infekce jsou především délka operačního
výkonu, pokročilý věk pacienta, špatný stav výživy, obezita, délka předoperační
hospitalizace, pravidelné užívání kortikosteroidů, přidružená onemocnění v podobě
diabetu mellitu a selhání ledvin (30, 32).
Preventivní opatření infekce chirurgických ran dělíme na předoperační,
peroperační a pooperační. Do předoperačních opatření řadíme sesterské intervence,
které u pacienta zajišťují hygienickou očistu kůže a přípravu místa chirurgického
výkonu. Holení místa chirurgického výkonu žiletkou večer před operací se
nedoporučuje, protože dochází k mikroskopickým poranění kůže a tím se zvyšuje riziko
vzniku infekce v ráně. Doporučuje se používat nůžky, depilační prostředky nebo střihací
strojky těsně před operací. Některé studie dokonce doporučují ochlupení v místě
operace neodstraňovat (14, 30).
Peroperační preventivní opatření zahrnuje dodržování zásad asepse a bariérové
ošetřovací techniky. Při operaci je nutné používat ochranný oděv a snížit počet a pohyb
osob na operačním sále (14).
Pooperační prevence zahrnuje zakrytí incize sterilním krytím. Převazy rány se
musí provádět za aseptických podmínek, v ochranném oděvu, se sterilními nástroji
a materiálem (14, 30).
1.2.4.5 Nozokomiální infekce trávicího ústrojí
Za nozokomiální infekci trávicího ústrojí se označuje postantibiotická kolitida,
která je vyvolána toxinem Clostridium difficile. Při mírné formě se projevuje jako
průjmové onemocnění, při těžké formě jako systémové onemocnění, u něhož bývá
19
vysoká mortalita. Pokud dojde k přenosu spor mezi pacienty, onemocnění může mít
i epidemický charakter (20).
1.2.4.6 Meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus – MRSA
Meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus (dále jen MRSA) je forma
rezistentního kmene bakterie Staphylococcus aureus. Kmeny Staphylococcus aureus
mají vysoký podíl na vzniku NN. Stafylokoky mají schopnost se dobře přizpůsobit
změněným životním podmínkám, přežívají v suchu, prachu a v zaschlém hnisu i několik
týdnů. Na základě této skutečnosti již pět let po zavedení ATB léčby do praxe vznikly
první rezistentní kmeny. Již v roce 1961 byly zjištěny první kmeny meticilin-
rezistentních stafylokoků. Frekvence výskytu infekce vyvolané MRSA se všude
na světě zvyšuje (9, 14).
Bakterie rodu Staphylococcus aureus se vyskytují ve 20 - 30 % i u zdravých
osob a jsou tedy jejich nosiči. Tyto stafylokoky se vyskytují ve vlhkém a ochlupeném
prostředí, mezi které řadíme nosní dírky, krk, kůži, vlasy, perineální a střevní prostředí.
Kolonizace stafylokokem je častěji zjištěna u zdravotníků nebo u některých rizikových
skupin pacientů. Do této skupiny řadíme diabetiky léčené inzulinem, chronicky
dialyzované, pacienty s kožními chorobami a se sníženou imunitou. Důsledkem
kolonizace může být vznik infekce MRSA. Vyšší pravděpodobnost vzniku infekce je
u pacientů hospitalizovaných na jednotce intenzivní péče, dlouhodobě intubovaných
a katetrizovaných nebo u pacientů s otevřenými ranami (9, 14).
Zdrojem infekce může být pacient, nemocniční personál a nosič MRSA.
K přenosu infekce dochází nejčastěji přímým kontaktem, kde hlavním
vehikulem přenosu infekce jsou kontaminované ruce ošetřujícího personálu. Na přenosu
se podílí i vyšetřovací pomůcky, přístroje nebo infikovaný aerosol (9, 14).
Infekce, které vyvolávají meticilin-rezistentní kmeny, se od infekcí vyvolaných
meticilin-senzitivními kmeny liší jen v léčbě, která je obtížnější. Klinický obraz obou
infekcí je stejný (9).
Preventivní opatření, která snižují výskyt MRSA, zahrnují: aktivní vyhledávání
pacientů s MRSA, izolaci pacientů s pozitivním výsledkem, dekolonizaci pacientů,
20
informování zdravotnického personálu o této problematice, dodržování zásad
ošetřovatelské péče a režimových opatření u těchto pacientů (14).
Aktivní vyhledávání na JIP a ARO spočívá v pravidelném provádění stěrů
ze sliznice nosu, krku, rekta, také z kůže v blízkosti vpichu invazivních vstupů
a z kožních defektů. Dále by se měly provádět odběry moče u pacienta se zavedeným
PMK a odběr aspirátu z dolních cest dýchacích, pokud jsou zajištěny tracheálními
kanylami. Vyhledávání by se mělo provádět u pacientů, kteří jsou překládáni z jiných
oddělení intenzivní péče, pokud jsou zahrnuti v dialyzačním programu nebo se setkali
s MRSA pozitivním pacientem. Dalším preventivním opatřením je izolace pacienta
kolonizovaného nebo infikovaného MRSA na samostatném pokoji. Zásady
ošetřovatelské péče a režimová opatření u pacienta v izolaci jsou popsány v kapitole
1.3.5 Izolace pacienta. Izolační režim je možné zrušit až v případě, že tři za sebou
opakovaná vyšetření byla negativní. Metoda dekolonizace se u pacienta volí podle
místa, kde se MRSA nachází. Antimikrobiální látky používané k eliminaci kolonizace
se aplikují lokálně třikrát denně na sliznici nebo na kůži pacienta do míst, kde je výskyt
kolonizace nejčastější. Minimálně jednou denně se musí provádět dekolonizace celého
těla i vlasů emulzemi s baktericidním účinkem. Dezinfekční látky by se
u pacienta měly používat po dobu tří až pěti dnů (9, 14).
1.3 Bariérová ošetřovatelská péče
Definice: „Bariérová ošetřovací technika představuje komplex ošetřovacích
postupů spojených se specifickými materiálními a prostorovými předpoklady
k zabránění přenosu nákaz ve zdravotnických zařízeních. Je jedním ze základních
opatření zamezujících přenosu infekce z jednoho kolonizovaného či infikovaného
pacienta na druhého. Znamená skutečnou technickou a organizačně-materiálovou
bariéru mezi ošetřujícím personálem a pacientem a mezi dvěma pacienty.“ (36, str. 239)
„Bariérová ošetřovatelská péče je systém pracovních a organizačních opatření,
které mají zabránit vzniku a šíření nozokomiální nákazy.“ (35, str. 36)
21
Všichni zdravotničtí pracovníci, kteří provádějí ošetřování osob, musí využívat
bariérové ošetřovací techniky. Uplatnění této metody se především požaduje
na odděleních neodkladné a intenzivní péče (37).
1.3.1 Hygienické zabezpečení rukou
Uvádí se, že více než 60 % NN se přenáší rukama zdravotnického personálu.
Hygiena rukou patří k nejdůležitějším preventivním zásadám, přesto řada
zdravotnických pracovníků při jejím provádění prokazuje nedostatky a chybuje.
Při šetření Spojené akreditační komise v rámci přípravy k akreditaci zdravotnických
zařízení bylo zjištěno, že není dodržován správný postup při mytí rukou; dodržována
doba mytí rukou a hygienické dezinfekce rukou (dále jen HDR); není zachováván
správný postup při mytí rukou, které byly kontaminovány biologickým materiálem;
dezinfekční prostředek určený k HDR bývá aplikován na nedokonale utřené a vlhké
ruce; zdravotničtí pracovníci provádějí nedostatečnou hygienu rukou ve vstupních
filtrech JIP nebo ARO a na standardních odděleních při vizitách (27, 41).
Pokožka rukou je kolonizována rezidentní (stálou) a tranzientní (přechodnou)
mikroflórou. Rezidentní mikroflóra se vyskytuje na povrchu i v hlubších vrstvách kůže,
v okolí potních či mazových žláz a nehtů. Prostředky k hygieně rukou ji neovlivní.
Přechodná mikroflóra krátkodobě osidluje povrch kůže a získává se při kontaktu
zdravotníka s pacientem, vzájemným kontaktem mezi zdravotníky nebo pacienty
a při styku s kontaminovanou pomůckou. Přežívá i několik hodin, proto často ohrožuje
pacienta vznikem NN. Dezinfekční prostředky, které se používají při HDR, ji ovlivňují.
Flóra, která pochází z infekčních lézí na rukou zdravotníka, je patogenní ve většině
případů (2, 41).
Světová zdravotnická organizace (WHO) určila pět situací (příloha 1), kdy se
musí provádět hygiena rukou: před kontaktem s pacientem, před aseptickými výkony
u pacienta, po rizikovém kontaktu s tělními tekutinami pacienta, po kontaktu
s pacientem a po kontaktu s jeho prostředím (34).
Zabezpečení hygieny rukou ve zdravotnickém zařízení zajišťují standardizované
postupy, na základě metodického opatření MZ ČR Hygienické zabezpečení rukou
ve zdravotní péči. Hygienických postupů je pět (příloha 2) (41).
22
Mechanické mytí rukou dále jen MMR je součástí osobní hygieny a provádí se
před zahájením pracovní doby, před jídlem, po použití toalety, při běžném kontaktu
s pacientem, po sundání rukavic. MMR před chirurgickou dezinfekcí se provádí
před zahájením operačního programu. Chirurgická dezinfekce rukou (dále jen CHDR)
se vykonává před zahájením operace, mezi jednotlivými operacemi, při porušení
celistvosti rukavic nebo při jejich výměně během operace. Hygienická dezinfekce rukou
je součástí bariérové ošetřovací techniky a hygienického filtru. Používáme ji tedy
před a po vyšetření nebo ošetření pacienta. Provádí se také po manipulaci
s prádlem, odpadem a kontaminovanými pomůckami, při sejmutí rukavic, před vstupem
na JIP, ARO nebo operační sály a při znečištění rukou biologickým materiálem.
Hygienické mytí rukou (dále jen HMR) se nedoporučuje ve zdravotnictví používat,
protože má nízký účinek. Provádí se při přípravě pokrmů, jejich výdeji a při osobní
hygieně. Správnou techniku mytí a dezinfekce rukou znázorňuje příloha 3 (14, 30, 41).
Při kontaminaci rukou biologickým materiálem jsou doporučovány postupy,
které se liší podle síly znečištění. V situaci, kdy dojde k mírnému znečištění nebo
protržení rukavic a znečištění není viditelné, provedeme HDR. V případě silného
znečištění rukou, nečistotu omyjeme, následně osušíme a vykonáme HDR (41).
Hygiena a dezinfekce rukou by se měly provádět přímo v místě, kde byla péče
poskytnuta. Umyvadla, jednorázové ručníky, mycí a dezinfekční přípravky mají být
v dostatečném množství umístěny v dosahu zdravotníka. V dnešní době se
za nejvhodnější považuje zavěsit dávkovače dezinfekce na pelest postele anebo je
umístit na jakoukoli horizontální plochu (stolek, vozík, stůl) v blízkosti pacientova
lůžka (17, 29, 34).
Na základě častého mytí rukou mýdlem a vodou trpí zdravotníci iritativní
dermatitidou. V Německu udávají, že postihuje 20 - 40 % zdravotníků. Většina z nich se
domnívá, že příčinou je používání alkoholové dezinfekce. Skutečnost je taková, že ta se
škodlivě uplatní až ve chvíli, je-li již kůže rukou porušená častým mytím a používáním
některých typů ochranných rukavic (např. pudrovaných latexových). Doporučuje se
omezit mytí rukou a provádět jen HDR (35).
23
1.3.2 Osobní ochranné pomůcky
Ochranné pomůcky, které při své práci používá zdravotnický personál, chrání
před vznikem NN nebo profesionální nákazy před případnou intoxikací, před poraněním
při kontaktu s chemickými látkami, léky a zářením (41).
V rámci bariérové ošetřovatelské péče sestra používá osobní ochranné pomůcky,
které slouží jako bariéra proti infekčnímu původci. Během ošetřování nemocného
využívá osobní ochranné pomůcky, mezi něž patří rukavice, čepice, rouška, brýle,
ochranný štít, zástěra a empír. V dnešní době jsou tyto pomůcky využívány převážně
jednorázově (24, 41).
Zástěry se používají především plastové; jsou nepropustné a jednorázové. Sestra
je má využívat při činnostech, které souvisí s celkovou péčí o nemocného, jako je
hygiena, úprava lůžka, pomoc při vyprazdňování, podávání jídla a krmení nebo
při výkonech, kde hrozí potřísnění oblečení. Při odstraňování zástěry musí sestra dbát
na to, aby se rukama nedotkla znečištěné přední části a nekontaminovala si vlasy
ani oděv. Používání zástěr v praxi zajistilo významný pokles výskytu NN (41, 42).
Empíry se převážně používají jednorázové, ale je možné se v praxi setkat
i s látkovými, které slouží k opakovanému použití. Jsou sterilní nebo nesterilní.
Při odstraňování empíru opět dodržujeme daný postup, který zabraňuje kontaminaci
kůže a oděvu mikroorganismy (31, 41, 42).
Čepice se používají vždy jednorázové a nesterilní. Pokud má být čepice účinná,
musí zakrývat všechny vlasy (41).
Ústenky chrání nemocného i zdravotnický personál před kapénkovou infekcí.
Používají se jednorázové a nesterilní. V intenzivní péči ji sestry používají při péči
o dýchací cesty, která zahrnuje odsávání z dýchacích cest, polohování ETK, převaz
TSK apod. Dále ji využívají při asistenci u invazivních výkonů, při péči o nemocné
s oslabenou imunitou a naopak u nemocných s infekcí šířící se vzduchem. Ústenka se
odstraňuje tak, že se ruce nesmí dotknout přední kontaminované části (31, 41).
Jednorázové rukavice představují mechanickou bariéru v přenosu mikroflóry
mezi personálem a pacientem i ochranu pokožky zdravotníků před agresivními účinky
dezinfekčních roztoků a dalších škodlivin. Rukavice nenahradí mytí ani dezinfekci
24
rukou, protože nezajistí absolutní bariéru. Prokázalo se, že ruce mohou být
kontaminovány i při jejich použití (31, 41).
Podle výkonu používáme rukavice sterilní a nesterilní. Sterilní rukavice
používáme k parenterálním výkonům. Jednorázové a nesterilní rukavice se používají
při kontaktu s krví, tělními tekutinami nebo exkrementy, při manipulaci
s kontaminovanými pomůckami či prádlem. Výměna se provádí mezi činnostmi
u jednotlivých pacientů, pokud jsou znečištěny a kontaminovány nebo pokud došlo
k jejich porušení. Po sejmutí rukavic se provádí HDR (30, 42).
V praxi se vyskytují tři druhy rukavic. Nitrilové rukavice jsou pevné a odolné,
jejich bariéra se uplatňuje při práci s tělními tekutinami, ostrými nástroji, cytostatiky
a dezinfekcí. Latexové rukavice jsou pevné, pružné, pohodlné a zajišťují dostatečnou
bariérovou ochranu, proto jsou vhodné k ošetřování pacienta. Jejich nevýhodou je, že
bývají jednou z příčin iritativní dermatitidy a alergické reakce u zdravotníků. Vinylové
rukavice jsou slabé, propustné, snadno se poruší a propíchnou. Nedoporučuje se je
používat při výkonech, které jsou spojeny s rizikem kontaminace krví a tělními sekrety.
Jsou propustné pro chemikálie a v 60% i pro viry (41).
1.3.3 Pomůcky k ošetřování pacienta v rámci bariérové ošetřovatelské péče
Důležitou součástí prevence vzniku NN i profesionálních nákaz je výběr
a používání vhodných pomůcek. Dodržování správných ošetřovatelských postupů,
nezaručí dostatečnou ochranu pacientů v případě, že není k dispozici potřebné množství
pomůcek k jejich ošetřování. V rámci bariérové péče je vhodné používat jednorázové
pomůcky, pomůcky individualizovat a využívat uzavřené systémy (11).
Jednorázové pomůcky jsou po použití určeny k likvidaci, proto zajistí snížení
rizika přenosu infekce. K dalším výhodám patří: snížení nákladů na dezinfekci
a sterilizaci, připravenost k okamžitému použití, zaručení určitého komfortu
pro pacienty i zdravotníky. Pomůcky určené k jednomu použití se využívají
při ošetřovatelské péči, diagnostice i terapii. Pomůcky se vyrábí nesterilní či sterilní.
Do nesterilních pomůcek řadíme např. emitní misky, močové lahve, podložní mísy
a podložky. Do sterilních spadají jednotlivě balené pomůcky nebo celé sety, které
obsahují pomůcky k určitému výkonu (např. sety pro převaz rány, sety pro centrální
25
žilní kanylaci). U jednorázových pomůcek musíme dodržovat dané zásady: pomůcky
nepoužívat opakovaně, opakovaně se nesmí sterilizovat, u sterilních pomůcek
pravidelně kontrolovat exspiraci a neporušenost obalu. Obaly jednorázových pomůcek
obsahují určité označení, kterým výrobce upozorňuje, že není možné tyto pomůcky
resterilizovat. Při snaze o opětovné použití jednorázových pomůcek, kdy jsou vystaveny
dezinfekčním roztokům či sterilizaci, dochází k poškození materiálu, který již nezajistí
správnou funkci. Někdy jsou pomůcky konstruované tak, že u nich není možné provést
dostatečnou mechanickou očistu (6, 21, 41).
V intenzivní péči je zapotřebí co nejvíce pomůcek a léků určených pro pacienta
individualizovat. Mezi pomůcky, které se snažíme individualizovat, patří např. toaletní
pomůcky, teploměry, fonendoskopy, podložní mísy a močové lahve. Do léků
zahrnujeme masti, pasty, krémy, nosní a oční kapky, spreje a spacery určené
pro aplikaci do dýchacích cest (9, 41).
Používání uzavřených systémů se převážně uplatňuje při péči o klienta
na oddělení intenzivní péče. Aplikace těchto systémů do praxe výrazně snížila riziko
vzniku NN, zredukovala kontaminaci zdravotníka, pomůcek i prostředí biologickým
materiálem. Při ošetřování klienta se využívají uzavřené systémy k odsávání
z dýchacích cest, uzavřené systémy k odvádění moče, uzavřené systémy
pro shromažďování sekretů z ran a systém k odvodu tekuté či polotekuté stolice (3, 11,
41).
1.3.4 Dezinfekce a sterilizace
Provádění dezinfekce a sterilizace je velmi důležitou součástí
protiepidemiologického režimu ve zdravotnických zařízeních. Důkladným dodržováním
zásad asepse, dezinfekce a sterilizace je možné zabránit asi jedné třetině NN a snížit
riziko získání profesionálních nákaz. Dezinfekce se provádí na plochách a předmětech,
které jsou v kontaktu s pacientem i zdravotníkem. Sterilizace se používá u předmětů
a pomůcek, které porušují celistvost sliznic a pokožky. U pomůcek a předmětů, kde
není možné sterilizaci provést, se užívá vyšší stupeň dezinfekce nebo dvoustupňová
dezinfekce (14, 15).
26
Dekontaminace je soubor opatření, který vede k usmrcení nebo k odstranění
mikroorganismů z prostředí a z předmětů bez ohledu na snížení jejich počtu.
Dekontaminace se dělí podle stupně účinnosti na mechanickou očistu, dezinfekci,
dvoustupňovou dezinfekci, vyšší stupeň dezinfekce a sterilizaci (15).
Do mechanické očisty řadíme úklid, mytí a praní. Zmíněné metody zajistí
odstranění nečistot a mikroorganismů. Provádí se pomocí čisticích prostředků, které
mohou být s přísadou dezinfekčních látek (23).
„Antisepse je soubor opatření a postupů, jejichž cílem je zneškodňování
původců nákaz na povrchu těla, sliznic a v tkáních lidského těla.“(40, str. 28)
„Asepse je nepřítomnost choroboplodných zárodků, tj. bakterií, hub, kvasinek,
spor a virů.“(40, str. 28)
Asepse dosáhneme opatřeními, která zabrání mikrobiální kontaminaci sterilního
prostředí a pomůcek (40).
1.3.5 Izolace pacienta
Izolace se provádí u pacientů s infekčním onemocněním nebo u pacientů
kolonizovaných nebezpečnými kmeny např. MRSA, VRE. Spočívá v oddělení pacienta
od ostatních nemocných na samostatném pokoji nebo v uzavíratelném boxu
a v pečlivém dodržování bariérového ošetřovacího režimu. Dveře od tohoto pokoje
či boxu se musí důsledně zavírat. Izolační pokoj musí být viditelně označen nápisem
informujícím o zvýšeném izolačním režimu. Doporučuje se, aby o pacienta na izolaci
pečovala jedna sestra ve směně. Na pokoji by se měl omezit pohyb lidí, již se přímo
nepodílí na péči o pacienta. Při vizitě se doporučuje navštívit pokoj až jako poslední.
Umístěného pacienta a jeho rodinu je důležité dostatečně informovat, aby dodržovali
zavedený režim. Dokumentace pacienta nesmí kolovat mezi izolačním pokojem
a ostatním prostředím na oddělení. Měla by být trvale umístěna na izolačním pokoji
nebo mimo něj. Názor na umístění dokumentace se v některé literatuře odlišuje.
Při vstupu na izolační pokoj si musí sestra obléct ochranný oděv (plášť, čepice,
ústenka). Na pokoji musí sestra pracovat v rukavicích a při ošetřování pacienta
i v ochranné zástěře. Před opuštěním pokoje musí ošetřovatelský personál odložit
ochranné pomůcky do vyčleněného koše ještě uvnitř pokoje a poté se musí provést
27
HDR. Ochranný oděv lze použít jen jednou. Při ošetřovatelských, vyšetřovacích
a léčebných výkonech by se měly používat pomůcky a přístroje, které jsou určeny
pro daný pokoj. V maximální možné míře je vhodné u pacienta používat jednorázové
pomůcky. Veškerý použitý materiál se považuje za infekční odpad. S prádlem se
nakládá jako s infekčním materiálem. Na izolačním pokoji se provádí úklid, dezinfekce
povrchů, podlah a hygienického zařízení třikrát denně. Překlady a převozy pacienta by
se měly provádět jen v nejnutnějších případech. Při převozu musí být pacient oblečen,
aby nedošlo ke kontaminaci prostředí. Po propuštění nebo překladu pacienta se
na pokoji provede důkladná dekontaminace a dezinfekce povrchů, všech pomůcek
a přístrojů. Následně se nesmí pokoj 24 hodin používat (9, 14, 25).
1.3.6 Hygienicko-epidemiologický režim v péči o nemocné a v rámci provozu oddělení
Vyhláškou MZ ČR č. 195/2005 se upravují podmínky předcházení vzniku
a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických
zařízeních a ústavů sociální péče (37).
Ošetřující personál musí dodržovat zásady osobní hygieny a režimová opatření.
Musí nosit čistý pracovní oděv určený pro dané pracoviště. Výměna osobního oděvu se
na odděleních intenzivní péče doporučuje častěji (nejlépe 1krát denně) nebo vždy
při jeho znečištění. Oblékání a převlékání se může provádět jen ve vyčleněných šatnách
nebo filtrech. Každý zdravotník musí nosit krátce zastřižené a čisté nehty. Zdravotníci
se musí zdržet nošení umělých nehtů a šperků (prstýnky, náramky a hodinky).
V případě, že má zdravotník na rukou poranění, musí ho překrýt náplastí a při práci
u pacienta vždy používat ochranné rukavice. Ošetřující personál musí provádět mytí
a dezinfekci rukou. Ruce si zdravotník utírá do jednorázových papírových ručníků
uložených v krytých zásobnících. Zdravotník může konzumovat jídlo a pití pouze
ve vyhrazené místnosti (9, 24, 37, 41, 43).
Při příjmu pacienta se vyšetření a veškeré činnosti k zajištění vitálních funkcí
musí provádět v příjmové místnosti. Na standardním oddělení by se měl biologický
materiál odebírat ve vyčleněné místnosti. Na JIP se odběry biologického materiálu,
kanylace a katetrizace mohou provádět přímo na lůžku pacienta. Umístění přijatého
pacienta na oddělení se provádí podle zdravotního stavu a epidemiologického hlediska.
28
Pacienti s infekčním onemocněním, které je zmíněno ve vyhlášce č. 195/2005, nebo
s infekcí s vysokým rizikem přenosu musí být umístěni v izolaci. Oblečení pacienta se
ukládá do centrální šatny. Na JIP není možné oděv a boty pacienta uchovávat.
Individualizované pomůcky (hygienické pomůcky, teploměr, fonendoskop, podložní
mísa apod.), by měl používat jen daný pacient, a to po celou dobu jeho hospitalizace
(37, 41, 43).
Při ošetřování pacienta (např. při hygieně nemocného, úpravě lůžka, při toaletě
dýchacích cest, odběru biologického materiálu) používá ošetřující personál ochranný
oděv a pomůcky, které jsou stanovené pro daný postup. Ochranné pomůcky zdravotník,
musí používat i při výkonech, při kterých je porušována nebo již porušena integrita kůže
a sliznice, provedena komunikace do tělesných dutin a nefyziologické vniknutí
do organismu. Druh ochranných pomůcek se volí ve vztahu k výkonu, zátěži a riziku
pro pacienta i personál. Ochranné pomůcky se musí individualizovat pro každou osobu
a po použití se musí ihned odložit. Sestra v intenzivní péči při manipulaci a výměně
připojených systémů (ventilační okruhy, infuzní sety, tlakový převodník) musí
dodržovat zásady asepse. Také je povinna přísně zachovávat aseptické metody
a postupy při převazech, zavádění či výměně kanyl a katétrů, při aplikaci injekční,
infuzní a transfuzní terapie. Léky a infuzní roztoky sestra připravuje v místnosti určené
pro tuto činnost nebo v čisté části oddělení. Při parenterálních výkonech používají
zdravotníci pouze sterilní nástroje (9, 11, 24, 37).
S kontaminovanými pomůckami a nástroji určenými k opakovanému použití
sestra zachází tak, že je nejdříve vystaví dekontaminaci v dezinfekčním roztoku a až
po ní následuje mechanická očista. Pokud sestra likviduje jednorázové jehly a stříkačky,
nikdy je nesmí oddělovat ručně. Využívá k tomu speciální pomůcku nebo přístroj, který
snižuje riziko poranění sestry. V žádném případě sestra nevrací kryt na použitou jehlu.
V rámci možností je vhodné umístit nádoby a kontejnery určené pro odkládání ostrých
předmětů co nejblíže k místu použití (37, 42).
V provozu oddělení je nutné dodržovat níže zmíněné hygienické
a protiepidemické zásady: Úprava lůžek se provádí pravidelně každý den a výměna
lůžkového prádla nejméně jednou týdně, při znečištění, po převazu nebo po operaci.
29
S použitým prádlem se manipuluje minimálně a v ochranných pomůckách (rukavice,
zástěra, ústenka). Prádlo se třídí a odkládá do pytlů ihned u lůžka. Nesmí se roztřepávat
a pokládat na zem, nábytek a stolky. Čisté prádlo se ukládá na oddělení
v uzavíratelných skříních (25, 37, 41).
Ve zdravotnických zařízeních je nutné provádět účelně a cíleně úklid všech
prostorů denně na vlhko. Na JIP a ARO se úklid provádí běžnými čisticími přípravky
a dezinfekčními virucidními roztoky třikrát denně. K úklidu se používají pomůcky,
které jsou určeny jen pro dané oddělení či pracoviště. Prostory a plochy kontaminované
biologickým materiálem se nejdříve překryjí buničitou vatou zvlhčenou dezinfekčním
roztokem nebo zasypou absorpčními granulemi, následně se mechanicky očistí. Vždy
po propuštění pacienta se lůžko a matrace ošetřují dezinfekčním roztokem na pokoji
nebo v centrální úpravně lůžek. Malování na odděleních intenzivní péče se provádí
jedenkrát za rok. V rámci úklidu se musí dodržovat třídění odpadu (biologický,
komunální, ostrý) a jeho pravidelné odstraňování (25, 37, 41).
Návštěvy pacientů na odděleních intenzivní péče se přizpůsobují provozu,
charakteru oddělení a stavu pacienta, aby nenarušovaly léčebný režim pracoviště. Čas
a dobu návštěvy určuje lékař. Návštěvy, které vstupují na tato oddělení, musí být
oblečeny do ochranného oděvu (37, 43).
30
2 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY
2.1 Cíl práce
Cíl 1: Zjistit znalosti sester pracujících na odděleních intenzivní péče o zásadách
ošetřovatelské bariérové péče.
Cíl 2: Zjistit, jaké zásady ošetřovatelské bariérové péče dodržují sestry pracující
na odděleních intenzivní péče.
Cíl 3: Zjistit, jaké problémy vidí sestry pracující na odděleních intenzivní péče
v dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče.
2.2 Hypotézy
H1: Sestry na odděleních intenzivní péče znají zásady ošetřovatelské bariérové péče.
H2: Sestry na odděleních intenzivní péče vyhledávají informace o zásadách
ošetřovatelské bariérové péče.
H3: Sestry na odděleních intenzivní péče pracují dle zásad ošetřovatelské bariérové
péče.
H4: Sestry na odděleních intenzivní péče nevidí problém při ošetřování dle zásad
bariérové péče v nedostatku pomůcek.
2.3 Operacionalizace hypotéz
� vyhledávají informace – navštěvují nebo mají zájem navštívit vzdělávací akce
věnující se zásadám ošetřovatelské bariérové péče; informace získávají
samostudiem odborné literatury a internetu; využívají ošetřovatelské standardy
k získání informací
� zásady ošetřovatelské bariérové péče – správná technika hygienické dezinfekce
rukou podle daného postupu, provádění HDR v pěti situacích určených WHO,
správná manipulace s pomůckou kontaminovanou biologickým materiálem,
správné zacházení s použitým prádlem, používání rukavic při aplikaci léčiv
31
do žilních katétrů, používání ochranných pomůcek (empír, ústenka, čepice,
rukavice) při kontaktu s pacientem na izolaci, správné zacházení s ochrannými
pomůckami při odchodu z izolace
� pomůcky k ošetřovatelské bariérové péči – jednorázové pomůcky, pomůcky
k individualizaci, ochranné pomůcky, uzavřené systémy
� nedostatek pomůcek – nemají jednorázové pomůcky, ochranné pomůcky
a pomůcky k individualizaci; nepoužívají uzavřené systémy (k odvodu moče,
k odsávání z dýchacích cest) nebo je používají jen ve výjimečných situacích
32
3 METODIKA
3.1 Použité metody
Pro zpracování dat bakalářské práce byla zvolena kvantitativní metoda
výzkumného šetření. Ke sběru dat byla použita technika nestandardizovaného
dotazníku. Dotazník byl vytvořen po prostudování daného tématu v odborné literatuře
a pro účely této práce. Srozumitelnost otázek v dotazníku byla ověřena pilotáží
u menšího vzorku respondentů. Poté následovala konečná úprava dotazníku.
Dotazník (příloha 4) zahrnoval 29 otázek. Z celkového množství otázek bylo
šestnáct uzavřených a třináct polozavřených, v nichž měli respondenti možnost vlastní
odpovědi. Jedna otázka z polozavřených byla filtrační. V sedmi otázkách mohli
respondenti uvést více odpovědí. Ve dvou otázkách měli dotazovaní možnost zvolit
odpověď nevím. První čtyři otázky v dotazníku sloužily k charakteristice výzkumného
vzorku. Další otázky zjišťovaly, mají-li respondenti informace o ošetřovatelské
bariérové péči a kde je získali. Následující otázky se respondentů dotazovaly, zda si
získané vědomosti dále prohlubují. V dotazníku byly také zařazeny otázky, které
zkoumaly, jestli sestry a všeobecní ošetřovatelé pracují podle zásad ošetřovatelské
bariérové péče. V jedné otázce měli respondenti možnost označit některé z navržených
podmínek, při kterých je větší pravděpodobnost, že poruší zásady ošetřovatelské
bariérové péče. Určité otázky byly zaměřeny na zjištění, zda sestry na odděleních, kde
výzkum probíhal, mají při výkonu práce dostatek potřebných pomůcek k ošetřování
podle zásad bariérové péče. V poslední otázce měli dotazovaní možnost vyjádřit své
návrhy, o kterých si myslí, že by jim usnadnili dodržování zásad ošetřovatelské
bariérové péče, nebo označit variantu žádné návrhy nemám.
K vyhodnocení získaných dat byl použit program Microsoft Office Excel 2003.
S jeho pomocí byly vytvořeny grafy, pro kalkulace byly použity matematické
a statistické funkce. Výsledky šetření byly vyjádřeny v absolutních a relativních
četnostech.
33
3.2 Charakteristika výzkumného souboru
Výzkumné šetření probíhalo od května do června 2012 v nemocničním zařízení
IKEM (Institut klinické a experimentální medicíny) v Praze. Realizace sběru dat byla
schválena hlavní sestrou Mgr. Martinou Šochmanovou (příloha 5). Výzkumný vzorek
tvořili sestry a všeobecní ošetřovatelé z oddělení intenzivní péče (ARO, JIP, IMP).
Celkem bylo rozdáno 135 a navráceno 117 dotazníků (86,7 %). Pro chybné nebo
neúplné vyplnění bylo vyřazeno 11 dotazníků. K vyhodnocení bylo použito 106
dotazníků, což představuje 78,5 % oslovených respondentů. Výsledný výzkumný
soubor tvořilo 106 respondentů (100 %).
.
34
4 VÝSLEDKY
4.1 Výsledky kvantitativního šetření
Graf 1 Pohlaví respondentů (graf k otázce 1)
91,5%
8,5%
žena
muž
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů bylo 97 (91,5 %) žen a 9 (8,5 %) mužů.
Graf 2 Nejvyšší dosažené vzdělání (graf k otázce č. 2)
16,0%
9,4%
20,8%
53,8%
střední odborné vzdělání
vyšší odborné vzdělání
bakalářské vzdělání
magisterské vzdělání
Z celkového počtu 106 (100 %) dotazovaných uvedlo 57 (53,8 %) respondentů
za nejvyšší dosažené vzdělání střední odborné vzdělání, 22 (20,8 %) dotazovaných
sester a všeobecných ošetřovatelů označilo vyšší odborné vzdělání, 10 (9,4 %)
respondentů určilo bakalářské vzdělání a 17 (16,0 %) respondentů označilo magisterské
vzdělání.
35
Graf 3 Specializační vzdělání ARIP (graf k otázce č. 2)
50,0%50,0%
ano
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů má specializační vzdělání 53 (50 %)
respondentů a 53 (50 %) toto vzdělání nemá.
Graf 4 Doba výkonu povolání sestry/všeobecného ošetřovatele (Graf k otázce č. 3)
20,8%
37,8%
27,4%
10,4% 3,7%
5 a méně let
6-10 let
11-20 let
21-30 let
31 a více let
Z celkového počtu 106 (100 %) dotazovaných uvedlo, že povolání sestry/všeobecného
ošetřovatele vykonává 22 (20,8 %) respondentů 5 a méně let, 40 (37,8 %) dotazovaných
6-10 let, 29 (27,4 %) respondentů 11-20 let, 11 (10,4 %) dotazovaných
sester/všeobecných ošetřovatelů 21-30 let a 4 (3,7%) dotazovaní 31 a více let.
36
Graf 5 Typ oddělení intenzivní péče (Graf k otázce č. 4)
48,1%
45,3%
6,6%
resuscitační oddělení
jednotka intenzivní péče
intermediární péče
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů uvedlo 51 (48,1 %) dotazovaných, že
pracuje na resuscitačním oddělení. 48 (45,3 %) dotazovaných pracuje na jednotce
intenzivní péče a 7 (6,6 %) respondentů na intermediární péči.
Graf 6 Získání informací o ošetřovatelské bariérové péči (Graf k otázce č. 5)
0
23
26
37
40
42
44
46
83
0 20 40 60 80 100
při kvalifikačním studiu (SZŠ, VZŠ, VŠ)
při seminářích a školeních na pracovišti
odborným vedením nadřízenými (směnná, staniční, vrchnísestra)
v adaptačním procesu při nástupu do zaměstnání
při specializačním studiu
z rad a zkušeností spolupracovníků
ze seminářů, konferencí k registraci v oboru
ze samotného studia-internet, odborná literatura, odbornéčasopisy
jiné
Z celkového počtu 341 odpovědí, kdy odpovídalo 106 dotazovaných, uvedlo 83
respondentů, že informace o ošetřovatelské bariérové péči získalo při kvalifikačním
37
studiu na SZŠ, VZŠ nebo VŠ. 46 dotazovaných je získalo při seminářích a průběžných
školeních na pracovišti, 44 respondentů má informace na základě odborného vedení
nadřízenými pracovníky (směnná, staniční a vrchní sestra). 42 respondentů nabylo
informace v rámci adaptačního procesu při nástupu do zaměstnání. 40 dotazovaných
informace získali při specializačním studiu. 37 dotazovaných získalo informace z rad
a zkušeností spolupracovníků. 26 dotazovaných má informace ze seminářů, konferencí
k registraci v oboru. 23 respondentů získalo informace při samostatném studiu
z odborných knih, časopisů a internetu. Možnost jiné nezvolil žádný z dotazovaných.
Graf 7 Dostatek informací o ošetřovatelské bariérové péči (Graf k otázce č. 6)
18,0%10,4%
1,9%
61,4%
8,3%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
nevím
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů uvedlo 19 (18,0 %), že má dostatek
informací o ošetřovatelské péči. 65 (61,4 %) dotazovaných vybralo možnost spíše ano.
11 (10,4 %) dotazovaných uvedlo odpověď spíše ne a 2 (1,9 %) respondenti uvedli
odpověď ne. 9 (8,3 %) respondentů zvolilo možnost nevím.
38
Graf 8 Prohlubování informací o zásadách ošetřovatelské bariérové péče (Graf k otázce č. 7)
0
2
26
29
32
36
43
68
0 10 20 30 40 50 60 70
při výskytu infekce s velkým rizikem přenosu
pokud pociťuji, že mé informace nejsou dostatečné
své nedostatky zjistím při komunikaci s kolegyněmi, nadřízenými nebolékaři
v rámci přípravy oddělení na audit
v rámci mého probíhajícího vzdělávání
pokud mi je vytknut nesprávný postup
nemám potřebu si prohlubovat informace
jiné
Z celkového počtu 236 odpovědí, kdy odpovídalo 106 dotazovaných, 68 respondentů
napsalo, že informace si prohlubuje při výskytu infekce s velkým rizikem přenosu
na jejich oddělení. 43 dotazovaných uvedlo, že si je prohlubují, pokud pociťují, že mají
nedostatečné informace. 36 respondentů si informace prohlubuje, pokud své nedostatky
zjistí při komunikaci s kolegyněmi, nadřízenými nebo lékaři. 32 dotazovaných zvolilo
odpověď v rámci přípravy oddělení na audit, 29 respondentů označilo odpověď v rámci
mého probíhajícího vzdělávání a 26 dotazovaných udalo odpověď, pokud mi je někým
(nadřízeným, lékařem) vytknut nesprávný postup. Potřebu si prohlubovat již získané
informace nemají 2 respondenti. Možnost jiné si nevybral žádný z dotazovaných.
39
Graf 9 Využití ošetřovatelských standardů k získání informací o zásadách ošetřovatelské bariérové péče (Graf k otázce č. 8)
75,5%
24,5%
ano
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) k získání informací o zásadách ošetřovatelské bariérové
péče využívá ošetřovatelské standardy nemocnice 80 (75,5 %) respondentů a 26
(24,5 %) dotazovaných standardy k tomuto účelu nevyužívá.
Graf 10 Vliv prohloubení informací sester na snížení výskytu NN (Graf k otázce č. 9)
32,1%
45,3%
16,0%3,8% 2,8%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
nevím
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů 34 (32,1 %) uvedlo odpověď ano a tím si
myslí, že prohloubení informací o zásadách ošetřovatelské bariérové péče u sester může
vést ke snížení NN na jejich oddělení. Variantu spíše ano zvolilo 48 (45,3 %)
respondentů. Možnost spíše ne uvedlo 17 (16,0 %) dotazovaných. 4 (3,8 %) respondenti
zvolili odpověď ne. Možnost nevím vybrali 3 (2,8 %) dotazovaní.
40
Graf 11 Nejčastější cesta přenosu NN (Graf k otázce č. 10)
10,4%
67,1%
14,1%1,9%
1,9%4,6% nemocniční vzduch
kontaminovaná pomůcka
ruce zdravotnickéhopersonálunemocniční prádlo
jiný pacient
jiné
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů 11 (10,4 %) dotazovaných jako nejčastější
cestu přenosu NN zvolilo nemocniční vzduch. Kontaminovanou pomůcku uvedlo 15
(14,1 %) respondentů. 71 (67,1 %) dotazovaných označilo správnou odpověď, kterou
jsou ruce zdravotnického personálu. Nemocniční prádlo vybrali 2 (1,9 %) respondenti.
Odpověď jiný pacient byla uvedena 5 (4,6 %) dotazovanými. Varianta jiné byla zvolena
2 (1,9 %) dotazovanými – odpověď doplnili slovem „lékaři“
41
Graf 12 Provádění HDR sestrami při výkonu práce (Graf k otázce č. 11)
53
67
83
85
104
0 20 40 60 80 100 120
po kontaktu s pacientem
po rizikovém kontaktu stělními tekutinami pacienta
před aseptickými výkony upacienta
před kontaktem spacientem
po kontaktu s prostředímpacienta
Z celkového počtu 392 odpovědí, kdy odpovídalo 106 respondentů, 104 dotazovaných
označilo, že HDR provádí po kontaktu s pacientem. 85 respondentů vybralo možnost, že
HDR provádí po rizikovém kontaktu s tělními tekutinami pacienta. 83 dotazovaných
provádí HDR před aseptickými výkony, 67 respondentů označilo možnost
před kontaktem s pacientem a 53 dotazovaných zvolilo variantu po kontaktu
s prostředím pacienta. Tato otázka zjišťovala znalost dotazovaných sester/všeobecných
ošetřovatelů o tom, kdy se má provádět HDR při výkonu práce. Kolik odpovědí bylo
správně, znázorňuje graf 13.
42
Graf 13 Provádění HDR sestrami při výkonu práce (Graf k otázce č. 11)
30,2%
69,8%
správná odpověď
špatná odpověď
Z celkového počtu 106 (100 %) dotazovaných 74 (69,8 %) respondentů neprovádí HDR
v pěti daných situacích. 32 (30,2 %) respondentů označilo všech pět správných možností
(před kontaktem s pacientem, před aseptickými výkony u pacienta, po rizikovém
kontaktu s tělními tekutinami pacienta, po kontaktu s pacientem, po kontaktu
s prostředím pacienta).
Graf 14 Postup při provádění hygienické dezinfekce rukou (HDR) (Graf k otázce č. 12)
8,5%0,0%3,8%
10,4%
77,3%
do suchých rukou vtírám dez. Roztok dle postupu 30 s,přebytečný dez. Roztok utřu do jednorázového ručníku
do vhkých rukou vtírám dez. Roztok dle postupu 30-60 s,do úplného zaschnutí
do suchých rukou vtírám dez. Roztok dle postupu 30-60 s,do úplného zaschnutí
do vlhkých rukou vtírám dez. Roztok dle postupu 30 s,přebytečný dez. Roztok utřu do jednorázového ručníku
jiné
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů 9 (8,5 %) určilo variantu do suchých rukou
vtírám dezinfekční roztok dle předepsaného postupu 30 sekund, přebytečný dezinfekční
roztok utřu do jednorázového ručníku. 11 (10,4 %) respondentů označilo možnost
do vlhkých rukou vtírám dezinfekční roztok dle předepsaného postupu 30-60 sekund,
do úplného zaschnutí. 82 (77,3 %) dotazovaných označilo správnou odpověď,
43
do suchých rukou vtírám dezinfekční roztok dle předepsaného postupu 30-60 sekund,
do úplného zaschnutí. Možnost do vlhkých rukou vtírám dezinfekční roztok dle
předepsaného postupu 30 sekund, přebytečný dezinfekční roztok utřu do jednorázového
ručníku označili 4 (3,8 %) dotazovaní. Odpověď jiné nebyla zvolena (0,0 %)
Graf 15 Umístění dávkovače s dezinfekcí k HDR u lůžka (Graf k otázce č. 13)
90,6%
9,4%
anone
Z celkového počtu 106 (100%) respondentů odpověď ano zvolilo 96 (90,6%)
dotazovaných. Odpověď ne označilo 10 (9,4 %) respondentů.
Graf 16 Vliv nepřítomnosti dezinfekčního roztoku u lůžka na frekvenci HDR (Graf k otázce č. 14)
29,2%
18,9%
7,6%
44,3%ano
spíše ano
spíše ne
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů 47 (44,3 %) dotazovaných zvolilo odpověď
ano. Variantu spíše ano vybralo 31 (29,2 %) dotazovaných. 20 (18,9 %) respondentů
vybralo možnost spíše ne a 8 (7,5 %) odpověď ne.
44
Graf 17 Manipulace s použitým prádlem (Graf k otázce č. 15)
17,0%
2,8% 16,0%
53,8%
10,4%
prádlo odložím na podlahu a odnesu ho dourčených prostor po ukončení úpravylůžkaprádlo ihned odnesu do určených prostor
prádlo odložím na stolek a odnesu ho dourčených prostor po ukončení úpravylůžkaprádlo odkládám ihned do pytle, kterýmám připravený u lůžka
jiné
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů uvedlo 17 (16,0 %) dotazovaných, že
prádlo odloží na podlahu a odnese ho do určených prostor po ukončení úpravy
pacienta, lůžka. 11 (10,4 %) respondentů prádlo odnese ihned do určených prostor.
18 (17,0 %) dotazovaných zvolilo možnost prádlo odložím na stolek a odnesu ho
do určených prostor po ukončení úpravy pacienta a lůžka. Variantu prádlo odkládám
ihned do pytle, který mám připravený u lůžka zvolilo 57 (53,8 %) respondentů. Jinou
odpověď označili 3 (2,8 %) respondenti a dodali, že prádlo odkládají ihned do vozíku,
který si přivezou k lůžku.
45
Graf 18 Manipulace s kontaminovanou pomůckou (Graf k otázce č. 16)
5,7%
50,0%44,3%
0,0%pomůcku umyji, poté ji ponořím dodezinfekce
pomůcku ponořím do dezinfekce,poté se umyje
pomůcku očistím buničitou vatou,poté ji ponořím do dezinfekce
jiné
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů 53 (50,0 %) odpovědělo, že znečištěnou
pomůcku nejdříve umyje a poté ji ponoří do dezinfekčního roztoku. Správnou variantu
označilo 47 (44,3 %) respondentů, která zní znečištěnou pomůcku nejdříve ponořím
do dezinfekčního roztoku a poté se provede omytí. 6 (5,7 %) respondentů znečištěnou
pomůcku očistí buničitou vatou a poté ji ponoří do dezinfekčního roztoku. Možnost jiné
nebyla zvolena nikým (0,0 %).
Graf 19 Používání uzavřeného sběrného systému moči (Graf k otázce č. 17)
91,5%
0,0%2,8%0,0%5,7%0,0%
vždy
u pacientů s močovou infekcí
u pacientů s PMK více jak 3 dny
u pacientů s hodinovou diurézou
nepoužíváme ho
jiné
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů uvedlo odpověď vždy 97 (91,5 %)
dotazovaných. 3 (2,8 %) respondenti vybrali možnost jen u pacientů s prokázanou
močovou infekcí. Varianta jen u pacientů se zavedeným PMK více jak 3 dny nezvolil
žádný respondent (0,0 %). Odpověď jen u pacientů s hodinovou diurézou označilo
6 (5,7 %) dotazovaných. Možnost nepoužíváme ho nezvolil žádný respondent (0,0 %).
Varianta jiné rovněž nebyla označená nikým (0,0 %).
46
Graf 20 Používání uzavřeného odsávacího systému z dýchacích cest přes ETK a TSK (Graf k otázce č. 18)
0,0%
100,0%
ano
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů uvedlo 22 (20,8%) dotazovaných, že tento
výkon neprovádí. Z celkového počtu 84 (100 %) respondentů, kteří výkon provádí,
odpověď ano zvolilo 84 (100 %) respondentů. Možnost ne nezvolil žádný respondent
(0 %).
Graf 21 Používání rukavic při aplikaci léčiv do žilních katétrů (CŽK, PŽK aj.) (Graf k otázce č. 19)
61,3%
0,0%0,0%
38,7%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) dotazovaných 65 (61,3 %) respondentů uvedlo
správnou odpověď ano. Variantu spíše ano zvolilo 41 (38,7 %) respondentů. Možnosti
spíše ne a ne nezvolil žádný z dotazovaných (0,0 %).
47
Graf 22 Možnost izolace pacienta na uzavíratelném boxu nebo samostatném pokoji (Graf k otázce č. 20)
0,0%
100,0%
ano
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) dotazovaných 106 (100 %) respondentů uvedlo, že
u nich na oddělení mají možnost provést izolaci nemocného. Možnost ne neoznačil
žádný z respondentů (0 %).
Graf 23 Ochranné pomůcky při kontaktu s pacientem v izolaci (Graf k otázce č. 21)
0
0
8
46
67
104
106
106
0 20 40 60 80 100 120
rukavice
ústenku
empír
čepici
zástěru
návleky na obuv
žádné
jiné
Z celkového počtu 437 odpovědí, kdy odpovídalo 106 respondentů, zvolilo 106
dotazovaných odpověď rukavice. Možnost ústenku označilo 106 respondentů. 104
dotazovaných zvolilo variantu empír, odpověď čepici udalo 67 respondentů. Zástěru
označilo 46 respondentů a návleky na obuv 8 dotazovaných. Možnosti žádné pomůcky
48
a jiné neoznačil žádný z respondentů. Otázka zjišťovala od dotazovaných, zda vědí,
které pomůcky se používají při kontaktu s pacientem v izolaci. Správně odpověděli
respondenti, kteří označili rukavice, ústenku, empír a čepici.
Graf 24 Hodnocení výběru ochranných pomůcek při kontaktu s pacientem na izolaci (Graf k otázce č. 21)
63,2%
36,8%
správná odpověď
špatná odpověď
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů 67 (63,2 %) dotazovaných označilo
pomůcky (rukavice, ústenku, empír a čepici), tím odpověděli správně. 39 (36,8 %)
respondentů zvolilo jiné pomůcky, proto odpověděli nesprávně.
Graf 25 Manipulace s ochrannými pomůckami při odchodu z izolace (Graf k otázce č. 22)
64,2%
31,1%
4,7%
ochranné pomůcky vyhodím dokoše před odchodem z pokoje
ochranné pomůcky vyhodím dokoše po odchodu z pokoje
jiné
Z celkového počtu 106 (100%) dotazovaných 68 (64,2 %) respondentů uvedlo správnou
odpověď, že ochranné pomůcky vyhodí ještě před odchodem z pokoje do koše
na izolačním pokoji. Možnost ochranné pomůcky vyhodím až po odchodu z pokoje
49
do koše mimo izolační pokoj označilo 33 (31,1 %) dotazovaných. Varianta jiné byla
zvolena 5 (4,7 %) respondenty.
Graf 26 Používání jednorázových pomůcek u pacienta v izolaci (Graf k otázce č 23)
0
0
0
7
17
21
27
46
76
83
83
0 20 40 60 80 100
jednorázové ventilační okruhy
jednorázové pinzety
jednorázové nádobí
jednorázové emitní misky
jednorázové polštáře a přikrývky
jednorázové močové lahve
jednorázové podložní mísy
žádné
jednorázové oblečení pacienta
jednorázové ložní prádlo
jiné
Z celkového počtu 366 odpovědí, kdy odpovídalo 106 respondentů, 84 dotazovaných
zvolilo odpověď jednorázové ventilační okruhy. 84 respondentů udalo možnost
jednorázové pinzety. 76 respondentů používá jednorázové nádobí. Jednorázové emitní
misky využívá 46 dotazovaných. 27 respondentů uvedlo, že používají jednorázové
polštáře a přikrývky. Jednorázové močové lahve zvolilo 21 respondentů. Možnost
jednorázové podložní mísy zvolilo 21 dotazovaných. Odpověď, že žádné jednorázové
pomůcky nepoužívají, zvolili respondenti 7krát. Jednorázové oblečení pro pacienta
a jednorázové ložní prádlo, neoznačil žádný z respondentů.
50
Graf 27 Individualizace pomůcek při péči o pacienta (Graf k otázce č 24)
0
0
43
43
58
76
78
80
85
88
106
0 20 40 60 80 100 120
teploměry
hygienické pomůcky
léky (kapky, masti, aj.)
fonendoskopy
kosmetické přípravky k hygieně
pomůcky k monitorování pacienta
polohovací pomůcky
močovou láhev
podložní mísu
žádné
jiné
Z celkového počtu odpovědí 657, kdy odpovídalo 106 dotazovaných, vybralo odpověď
teploměr 106 respondentů. Hygienické pomůcky udalo 88 dotazovaných. Léky (kapky,
masti aj.) označilo 85 respondentů. Variantu fonendoskopy udalo 80 dotazovaných.
Možnost kosmetické přípravky k hygieně vybralo 78 dotazovaných. Pomůcky
k monitorování označilo 76 respondentů. 58 dotazovaných zvolilo polohovací pomůcky.
43 dotazovaných odpovědělo, že individualizuje močovou láhev. Podložní mísu
označilo také 43 respondentů. Možnosti žádné a jiné nevybral žádný z respondentů.
51
Graf 28 Dostatek pomůcek k ošetřovatelské bariérové péči (Graf k otázce č. 25)
89,6%
10,4%
ano
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů zvolilo 95 (89,9 %) dotazovaných, že mají
dostatek pomůcek. Variantu ne zvolilo 11 (10,4 %) respondentů.
Graf 29 Dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče sestrami/všeobecnými ošetřovateli (Graf k otázce č. 26)
25,5%
72,6%
1,9% 0,0%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů odpovědělo 27 (25,5 %) dotazovaných
ano. Možnost spíše ano označilo 77 (72,6 %) respondentů. Odpověď spíše ne zvolili
2 (1,9 %) respondenti. Variantu ne nezvolil žádný z dotazovaných (0,0 %).
52
Graf 30 Podmínky, při kterých je větší pravděpodobnost nedodržení zásad bariérové ošetřovatelské péče (Graf k otázce č 27)
0
0
2
2
4
6
9
9
27
29
39
70
75
98
0 20 40 60 80 100
resuscitace
náhlé zhoršení zdravotního stavu pacienta
akutní příjem pacienta
pokud nemám potřebné pomůcky k prováděnému výkonu
u pacienta, který nemá prokázanou infekci
nedostatek času na prováděný výkon
při výkonu, který provádím poprvé
pokud se cítím unavená(ý)
jiné
u pacienta s infaustní prognózou
na konci směny
při výkonu, který provádím pravidelně
při noční směně
při denní směně
Z celkového počtu 370 odpovědí, kdy odpovídalo 106 respondentů, odpovědělo
98 dotazovaných, že za resuscitace je větší pravděpodobnost, že poruší zásady
bariérové ošetřovatelské péče. Náhlé zhoršení zdravotního stavu uvedlo 75 respondentů.
Akutní příjem pacientů označilo 70 respondentů. Možnost, pokud nemám potřebné
pomůcky k prováděnému výkonu, udalo 39 dotazovaných. 27 respondentů označilo
variantu nedostatek času na daný výkon. Výkon, který provádím poprvé, uvedlo
9 dotazovaných. Odpověď, pokud se cítím unavená, označilo 9 respondentů. Možnost
jiné uvedlo 6 dotazovaných, kde 3krát vypsali nedostatek personálu, 3krát nikdy zásady
bariérové péče neporuším. 2 respondenti uvedli odpověď na konci směny. Variantu při
výkonu, který provádím pravidelně, označili 2 dotazovaní. Odpověď při noční směně
nebo možnost při denní směně neuvedl žádný z respondentů.
53
Graf 31 Zájem o vzdělávací akce týkající se zásad ošetřovatelské bariérové péče ve vaší nemocnici (Graf k otázce č. 28)
58,5%17,0%
24,5%
ano
ne
nevím
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů uvedlo odpověď ano 62 (58,5 %)
dotazovaných. Zájem o vzdělávací akce nemá 18 (17,0 %) respondentů. Variantu nevím
označilo 26 (24,5 %) dotazovaných.
Graf 32 Návrhy usnadňující dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče (Graf k otázce č. 29)
14,2%
85,8%
návrhy
žádné návrhy
Z celkového počtu 106 (100 %) respondentů 15 (14,2 %) dotazovaných mělo některé
návrhy, kde uvedli, 8krát - důslednou kontrolu vedoucími pracovníky o dodržování
zásad bariérové péče a jejich časné zakročení, 8krát - aby zásady dodržovali i lékaři
a byli příkladem, 5krát - častější edukace zdravotnického personálu, 2krát - více
ošetřovatelského personálu, 1krát - ošetřovatelské standardy pro konkrétní infekční
agens, 1krát - pravidelné školící akce a semináře o novinkách v problematice, 1krát -
větší informovanost sester o výskytu NN na daném oddělení a jejich původcích, 1krát -
motivace personálu k dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče, 1krát -
54
individualizace personálu u pacienta s NN. Žádné návrhy nemělo 91 (85,8 %)
respondentů.
Graf 33 Vyhodnocení výsledků k hypotéze 1 a 2
69,8%
30,2%
55,7%
44,3%
43,4%
56,6%
38,7%
61,3%
36,8%
63,2%
35,8%
64,2%
32,9%
67,1%
22,7%
77,3%
0,0%10,0%
20,0%30,0%
40,0%50,0%
60,0%70,0%
80,0%
Graf 14 Postup připrovádění HDR
Graf 11 Nejčastější cestapřenosu
Graf 25 Manipulace sochrannými pomůckamipři odchodu z izolace
Graf 24 Výběrochranných pomůcek přikontaktu s P na izolaci
Graf 21 Pužívání rukavicpři aplikaci léků do
žilních katétrů
Graf 17 Manipulace spoužitým prádlem
Graf 18 Manipulace skontaminovanou
pomůckou
Graf 13 Provádění HDRpři výkonu povolání
špatná odpověď
správná odpověď
Z celkového množství 106 (100%) respondentů v grafu 14 uvedlo 82 (77,3 %)
dotazovaných správný postup při provádění HDR a nesprávně odpovědělo 24 (22,7 %)
respondentů. V grafu 11 označilo 71 (67,1 %) dotazovaných správně ruce jako
nejčastější cestu přenosu NN, špatně odpovědělo 35 (32,9 %) respondentů. V grafu
25 uvedlo správnou manipulaci s ochrannými pomůckami při odchodu z izolace
68 (64,2 %) dotazovaných a nesprávný postup uvedlo 38 (35,8 %) respondentů. Graf 24
55
znázorňuje ochranné pomůcky, které používají respondenti při kontaktu s pacientem
na izolaci. Správnou odpověď uvedlo 67 (63,2 %) dotazovaných a špatnou odpověď
39 (36,8 %) respondentů. Rukavice při aplikaci léčiv do žilních katétrů správně používá
65 (61,3 %) a nesprávně 41 (38,7 %) respondentů. V grafu 18 správně
s kontaminovanou pomůckou manipuluje 47 (44,3 %) dotazovaných a špatnou
manipulaci přiznalo 59 (55,7 %) respondentů. V grafu 13 provádí HDR při výkonu
povolání správně 32 (30,2 %) respondentů a nesprávně ji provádí 74 (69,8 %)
dotazovaných.
56
5 DISKUSE
V této výzkumné práci jsme zkoumali problematiku ošetřovatelské bariérové
péče na odděleních intenzivní péče. Výzkumné šetření probíhalo na odděleních
intenzivní péče (ARO, JIP, IMP) v nemocnici IKEM Praha.
V našem šetření nás zajímalo, mají-li sestry a všeobecní ošetřovatelé pracující
na odděleních intenzivní péče znalosti o zásadách ošetřovatelské bariérové péče. Zda si
informace týkající se této problematiky vyhledávají a své vědomosti dále prohlubují.
Také jsme zjišťovali, jestli sestry i všeobecní ošetřovatelé podle těchto zásad pracují
a vyskytují-li se některé překážky, které jim při výkonu práce narušují dodržování
těchto zásad. Jedna překážka by mohla souviset s nedostatkem pomůcek potřebných
k ošetřování pacientů dle zásad bariérové péče. Zaměřili jsme se na to, jestli si sestry
myslí, že mají na pracovišti dostatečné množství zmíněných pomůcek.
Výzkumného šetření se zúčastnily převážně ženy, a to v 91,5 %. Muži byli
zastoupeni jen z 8,5 %. Nejpočetněji byly zastoupeny sestry a všeobecní ošetřovatelé
(53,8 %) se středním odborným vzděláním. Vysokoškolsky vzdělané sestry a všeobecní
ošetřovatelé tvořili jen 25,4 %. Polovina respondentů (50 %) má specializační vzdělání,
což vhledem k charakteru poskytované péče na jejich pracovištích, je dle našeho názoru
nízký počet. Výzkumný vzorek tvořilo 79,2 % sester a všeobecných ošetřovatelů
vykonávajících své povolání 6 a více let. Což pokládáme za výhodné, protože sestrám
s delší praxí přisuzujeme více zkušeností s bariérovou ošetřovatelskou péčí.
Na resuscitačním oddělení pracuje 48,1 % a na jednotkách intenzivní péče 45,3 %
dotazovaných sester a všeobecných ošetřovatelů. Jen 6,6 % sester za své pracoviště
zvolilo intermediární péči.
První oblast, kterou jsme se v našem šetření zabývali, byla zaměřena na znalosti
sester o zásadách ošetřovatelské bariérové péče. Zajímalo nás, kde sestry a všeobecní
ošetřovatelé své informace o ošetřovatelské bariérové péči získali. Informace získalo
v průběhu kvalifikačního studia na střední, vyšší nebo vysoké škole 83 sester. Toto
zjištění je pro nás potěšující, myslíme si, že již v průběhu kvalifikačního studia, by si
sestry měly vštípit zásady a techniky ošetřovatelské bariérové péče. Při seminářích
57
a průběžných školeních na pracovišti nabylo vědomosti 46 dotazovaných sester
a všeobecných ošetřovatelů. U 44 sester k získání informací přispělo odborné vedení
nadřízenými pracovníky (směnná sestra, staniční sestra a vrchní sestra). Během
adaptačního procesu při nástupu do zaměstnání se potřebné informace dozvědělo 42
respondentů. Varianta „v průběhu specializačního studia“ přispěla k získání vědomostí
o této problematice u 40 dotazovaných. Skutečnost, že informace nabývají sestry
i na svých pracovištích, je přirozená vzhledem k specifickým nárokům
na ošetřovatelskou péči na odděleních intenzivní péče. Myslíme si ovšem, že se
vzděláváním v oblastech bariérové péče na pracovištích by se měli setkávat všechny
sestry. Ze samostatného studia internetu, odborné literatury nebo odborných časopisů
získalo informace jen 23 sester a všeobecných ošetřovatelů. Tato skutečnost nás vedla
k zamyšlení, proč tak málo sester získává informace samostudiem? Myslí si sestry, že
není nutné si získané vědomosti prohlubovat a aktualizovat? Dávají sestry přednost
pasivnímu příjmu informací před aktivním?
Nejčastější cestou přenosu NN jsou ruce zdravotnického personálu
kontaminované nemocniční mikroflórou (14). Znalost této skutečnosti jsme zjišťovali
u našich respondentů. Ruce zdravotnického personálu jako nejčastější cestu přenosu NN
zvolilo jenom 67,1 % sester.
Světová zdravotnická organizace (WHO) zveřejnila pět základních situací, kdy
je nutné při výkonu práce provádět hygienu rukou: po kontaktu s pacientem,
po rizikovém kontaktu s tělními tekutinami pacienta, před aseptickými výkony
u pacienta, před kontaktem s pacientem a po kontaktu s prostředím pacienta (34).
V našem výzkumném šetření jsme se zaměřili na to, zda sestry provádějí HDR ve všech
uvedených situacích. Pouze 30,2 % dotazovaných sester uvedlo, že HDR provádí
ve všech situacích. Zajímavá je skutečnost, že před kontaktem s pacientem si
dezinfikuje ruce jen 67 dotazovaných sester, zato po kontaktu s pacientem tak učiní 104
sester. Tento fakt v nás vyvolává otázku, zda sestry chrání více sebe, nebo pacienty.
HDR je po kontaktu s prostředím pacienta polovinou sester podceňována, i když je
prostředí pacienta významným faktorem při vzniku NN (18).
58
Proto, aby HDR byla efektivní, byl zvolen standardní postup jejího provádění,
který je zveřejněn v metodickém opatření MZ ČR Hygienické zabezpečení rukou
ve zdravotní péči. Tento postup provádí 77,3 % sester. Zajícová (44) ve svém výsledku
uvádí, že správný postup dodržuje 80 % sester, což koresponduje s naším zjištěním.
Myslíme si, že sestry postup znají, protože bývá na odděleních trvale vyvěšen u většiny
umyvadel a dávkovačů s dezinfekcí, a tak ho sestry mají stále na očích. Tato forma
vštípení informací je pro sestry nenáročnou a zdá se být i efektivní.
V další oblasti jsme se zabývali vykonáváním ošetřovatelských činností podle
zásad ošetřovatelské bariérové péče sestrami a všeobecnými ošetřovateli. Rukavice
při aplikaci léčiv do žilních katétrů používá 61,3 % sester. Překvapilo nás, že 38,7 %
sester přiznává, že rukavice používá, ale ne při každé aplikaci.
Správná manipulace s kontaminovaným prádlem (lůžkoviny a osobní prádlo
pro pacienty) je jedním z postupů, které patří do bariérového režimu. Mezi našimi
respondenty je pouze 56,6 %, kteří kontaminované prádlo odkládají ihned do pytle
připraveného u lůžka nemocného a tím dodržují správný postup při zacházení s prádlem.
Nesprávně postupuje 43,4 % sester. Z výsledku vyvozujeme, že tyto sestry správný
postup neznají, a proto ho při výkonu práce neuplatňují. Je možné, že 17 %
dotazovaných sester si myslí, že když použité prádlo odloží na stolek pacienta a ne
na zem, což uvedlo 16 %, zachovají se správně? Nebo je tento způsob porušení zásad
bariérové péče pro ně a jejich okolí přijatelnější?
V šetření jsme se také dotazovali, jaký postup sestry volí při zacházení
se znečištěnou pomůckou. Více než polovina sester (55,7 %) pomůcku kontaminovanou
biologickým materiálem mechanicky očistí ještě před dezinfekcí. Správnou manipulaci
s kontaminovanou pomůckou provádí pouze 44,3 % sester. Sestry ve výzkumu Jarešové
(8) prokazují lepší znalost - 69 % sester pomůcku nejdříve naloží do dezinfekce a teprve
poté mechanicky očistí. Domníváme se, že sestry správný postup opravdu neznají,
a proto ho při výkonu práce neuplatňují. Možná si ani neuvědomují, že špatně ošetřená
pomůcka může být rezervoárem rezistentních kmenů, a tím i cestou přenosu NN.
To dokládají i Mutalová a Kelčíková (18), které ve svém výzkumu došly k závěru, že
22,2 % stěrů z ošetřených pomůcek vyšlo pozitivně.
59
Jednou ze zásad při kontaktu s pacientem umístěným na izolaci je používání
ochranných pomůcek (empír, čepice, ústenka, rukavice). Zjistili jsme, že pouze 63,2 %
dotazovaných sester využívá všechny zmíněné ochranné pomůcky. Proč zbytek sester
nepoužívá všechny tyto pomůcky? Používají se na jejich pracovišti jen některé
z odpovídajících ochranných pomůcek? Tímto, ale sestry nelze omlouvat, protože by
tyto zásady měly znát již z kvalifikačního studia a řídit se jimi. Příčina by se také mohla
hledat v nedostatku těchto ochranných pomůcek. V našem šetření však sestry uvedly, že
mají dostatek pomůcek potřebných k ošetřovatelské bariérové péči, tím se naše
domněnka vyvrací.
Důležitou zásadou je i manipulace s použitými ochrannými pomůckami
při odchodu z izolačního pokoje. Shledali jsme, že jen 64,2 % sester zná správné
zacházení s použitými ochrannými pomůckami a všechny je vyhazují do koše ještě před
odchodem z izolačního pokoje. Skoro třetina sester (31,1 %) vyhazuje ochranné
pomůcky až po odchodu z pokoje. Uvědomují si tyto sestry, že narušují základní
principy izolace a ohrožují tím ostatní pacienty i zdravotnický personál?
Ze sedmi otázek prověřujících pracovní návyky sester jen v jedné odpovědělo
správně více než 70 % sester. Ve třech otázkách správné odpovědi zvolilo mezi 60-70
% sester. V dalších třech otázkách správně odpovědělo pod 60 % dotazovaných.
V grafu 33 je znázorněno vyhodnocení správných a špatných odpovědí dotazovaných
sester. Myslíme si, že k potvrzení této hypotézy opravdu nestačí dosažení 70 % jen
v jedné otázce. Na základě výše uvedených skutečností hypotézu 3 - sestry
na odděleních intenzivní péče pracují dle zásad ošetřovatelské bariérové péče,
zamítáme. Zajímavé je srovnání našich výsledků s míněním dotazovaných sester,
protože 98,1 % z nich si myslí, že zásady bariérové péče dodržují. Domníváme se, že
sestry by chtěly pracovat podle zásad bariérové péče, ale jejich neznalost jim brání, aby
tak skutečně činily.
V našem šetření jsme použili šest stejných otázek, které sloužily k potvrzení
hypotézy 3, ale i hypotézy 1. Patří sem šetření: jak sestry postupují při provádění HDR;
kdy sestry provádí HDR při výkonu práce u pacienta; jak sestry manipulují
s kontaminovaným prádlem; jak sestry zacházejí se znečištěnou pomůckou; jaké
60
ochranné pomůcky používají sestry při kontaktu s pacientem na izolaci; jak zacházejí
s ochrannými pomůckami při odchodu z izolace. Tyto otázky jsme záměrně formulovali
tak, aby se sester ptaly, jak při výkonu práce postupují. Tím jsme chtěli docílit
upřímnosti jejich odpovědí a vyhnout se tomu, aby sestry při vyplňování dotazníku
nevyhledávaly správné odpovědi. Předpokládáme, že pokud sestry při výkonu práce
postupují nesprávně, správné postupy neznají. Uvedená zjištění vzešlá z těchto otázek
nás vedou k zamítnutí hypotézy 1 - sestry na odděleních intenzivní péče znají
zásady ošetřovatelské bariérové péče. Přestože 79,4 % sester uvádí, že má dostatek
informací o této problematice, výsledky našeho šetření jejich názor vyvrací. Můžeme se
rovněž domnívat, že některé zásady bariérové péče sestry znají, ale nejsou plně
informovány o jejich smyslu, a proto standardní postupy nedodržují.
Další oblast výzkumu byla zaměřena na získávání a prohlubování informací
o zásadách ošetřovatelské bariérové péče sestrami. Nejvíce sester, což tvoří 68
respondentů, si informace prohlubuje při výskytu infekce s vysokým rizikem přenosu
na jejich oddělení. Tento fakt nás přivádí k myšlence, že sestry si riziko vzniku a
přenosu infekce uvědomí až v případě výskytu závažné infekce. Naši domněnku
můžeme porovnat s výzkumem Červeňanové a Blažejové (4), kde sestry projevily vyšší
úroveň vědomostí při péči o MRSA pozitivního pacienta než znalosti základních zásad
bariérové péče. Nepramení vyhledávání informací při výskytu infekce s vysokým
rizikem přenosu také ze strachu z profesionální infekce? Své vědomosti si 43 sester
zvyšuje v případě, že samy odhalí jejich nedostatečnost. Sebekritičnost těchto sester
vnímáme pozitivně. Kritické a sebekritické myšlení je osobnostním předpokladem
profesionální sestry. Kriticky smýšlející sestry: aktivně přemýšlejí; kladou si otázky;
získávají co nejvíce informací; ověřují si jejich platnost; prověřují si kvalitu zdrojů
informací (33). Znalosti si také rozšiřuje 36 sester, když jsou jejich mezery
v informacích odhaleny při komunikaci s kolegyněmi nebo lékaři. Další motivací pro 32
sester je očekávání auditorů na jejich oddělení. Domníváme se, že si tyto sestry
uvědomují svá „slabá místa“, a nechtějí, aby byla auditory odhalena. Pouze 26 sester si
informace prohlubuje, pokud jim je vytknut nesprávný postup.
61
Ošetřovatelské standardy jsou sestrám k dispozici, aby věděly, co je potřebné
a nezbytné k poskytování kvalitní ošetřovatelské péče v rámci základní normy (5).
Ošetřovatelské standardy k získávání informací o zásadách ošetřovatelské bariérové
péče využívá 75,5 % sester. Výsledek se shoduje s výzkumným šetřením Zajícové (44),
kde ošetřovatelské standardy využívá 78,3 % sester. Proč 24,5 % sester ošetřovatelské
standardy k získávání potřebných informací ke své práci nevyužívá? Myslíme si, že
některé sestry pracují podle dříve získaných znalostí a dovedností, které ale nemusí
vždy zaručovat požadovanou kvalitu poskytované ošetřovatelské bariérové péče.
Potřebné informace mohou také získávat od svých kolegyň, jež ošetřovatelské standardy
využívají. Poskytují tyto sestry kvalitní péči podle zásad bariérové ošetřovatelské péče?
Další zjištění z našeho výzkumu, které nás potěšilo je, že 77,4 % sester
a všeobecných ošetřovatelů si myslí, že prohloubením znalostí o zásadách
ošetřovatelské bariérové péče, mohou snížit výskyt NN na jejich odděleních. Sestry
tímto přiznávají svůj díl odpovědnosti za výskyt NN. Uvědomují si, že dodržováním
zásad bariérové techniky mohou příznivě ovlivnit jejich četnost na svých pracovištích.
Platt (22) uvádí, že během období, kdy se na odděleních provedla změna v organizační
kultuře, která zdůraznila odpovědnost veškerého personálu za prevenci vzniku
a rozšíření MRSA. V tu dobu došlo k výraznému poklesu výskytu nejen MRSA infekcí,
ale i infekcí způsobených jinými patogeny.
O vzdělávací akce týkající se zásad ošetřovatelské bariérové péče ve své
nemocnici má zájem pouze 58,5 % sester. Zbývající sestry (41,5 %) uvedly, že zájem
nemají nebo neví, jestli by školicí činnosti přivítaly. Myslíme si, že necelá polovina
sester by se vzdělávací akce ve své nemocnici nezúčastnila. Naše zjištění v nás
vyvolává otázku. Je pro sestry pracující na odděleních intenzivní péče problematika NN
a ošetřovatelské bariérové péče nezajímavým tématem? Nevěnují sestry pozornost
převážně školicím akcím týkajícím se technického vybavení jejich pracovišť?
Nenavštěvují raději školicí akce zaměřené na problematiku intenzivní péče?
Bagatelizují tyto sestry závažnost NN a význam ošetřovatelské bariérové péče? Tato
skutečnost nám může vysvětlovat, proč část sester pracujících na odděleních intenzivní
péče, nezná ani nedodržuje zásady bariérové ošetřovatelské péče. Z výsledku výzkumu
62
zamítáme hypotézu 2 sestry na odděleních intenzivní péče vyhledávají informace
o zásadách ošetřovatelské bariérové péče.
Další oblast našeho výzkumného šetření byla zaměřena na pomůcky potřebné
k ošetřování podle zásad ošetřovatelské bariérové péče. I když sestry a všeobecní
ošetřovatelé mají potřebné znalosti o zásadách ošetřovatelské bariérové péče, nemohou
je plně dodržovat, pokud nemají k dispozici potřebné množství vhodných a kvalitních
pomůcek (jednorázové pomůcky, ochranné pomůcky, pomůcky k individualizaci
a uzavřené systémy) (11). Na základě tohoto tvrzení, jsme se sester tázali, zda mají při
výkonu práce dostatek zmíněných pomůcek. Převážná většina (91,5 %) nám uvedla, že
u pacientů se zavedeným PMK vždy používají k odvodu moči uzavřený sběrný systém.
To dokazuje, že uzavřený systém mají k dispozici. Velmi potěšující je, že k odsávání
z dýchacích cest přes ETK či TSK používají uzavřený systém všechny sestry (100 %),
jež výkon provádějí. Zaměřili jsme se pouze na dva nejčastěji používané uzavřené
systémy v intenzivní péči. Využívání uzavřených systémů při ošetřování klientů není
zmíněno ve vyhlášce č. 195/2005 Sb. Máme za to, že tvoří účinnou bariéru zabraňující
přenosu NN, a proto by jejich uvedení do vyhlášky bylo pro praxi přínosné. Vytejčková
a kol. (41) zmiňují, že používání těchto systémů v praxi je velkým pokrokem v rámci
prevence NN. Výrazně snižují riziko kontaminace zdravotníka, pomůcek i prostředí
biologickým materiálem.
Ve vyhlášce č. 195/2005 Sb. je uvedeno, že se u pacientů v lůžkových
zdravotnických zařízeních musí po celou dobu hospitalizace individualizovat všechny
pomůcky pro osobní hygienu, teploměry apod. (37). Ptali jsme se sester, jaké pomůcky
při péči o pacienta individualizují. Teploměry individualizuje všech 106 sester.
Hygienické pomůcky individualizuje 88 sester. Léky (masti, kapky aj.) má možnost
individualizovat 85 sester. Fonendoskopy u pacienta individualizuje 80 sester.
Kosmetické přípravky k hygieně pacienta může individualizovat 78 sester. Pomůcky
k monitorování pacienta individualizuje 76 sester. Nikdo z dotazovaných neuvedl, že
neindividualizuje žádné pomůcky.
U pacienta v izolaci se doporučuje v maximální možné míře využívat
jednorázové pomůcky, které jsou po použití určeny ihned k likvidaci (25). Zajímalo nás,
63
kterými jednorázovými pomůckami disponují pracoviště našich respondentů.
Jednorázové ventilační okruhy používá u pacienta na izolaci 84 dotazovaných, to jsou
všechny sestry, které pečují o pacienty s umělou plicní ventilací. Stejný počet
dotazovaných využívá jednorázové pinzety. Překvapuje nás rozdílnost výsledku
v používání jednorázového nádobí vzhledem k celkovému počtu dotazovaných. Šetření
probíhalo ve zdravotnickém zařízení, kde funguje tabletový systém rozvozu jídla.
Pokud 76 sester jednorázové nádobí používá, proč tak nečiní zbytek? Důvodem může
být, že tyto sestry neinformují nutriční terapeutku o izolaci pacienta. Jednorázové emitní
misky využívá 46 dotazovaných. Méně než 30 sester uvádí, že jim jejich pracoviště
umožňuje používat jednorázové polštáře a přikrývky, jednorázové močové láhve
a podložní mísy. V těchto výsledcích vidíme rozdílnost v dostupnosti pomůcek, která
zřejmě závisí na vedoucích pracovnících daného oddělení.
Většina (89,6 %) sester si myslí, že má na svých pracovištích k dispozici dostatek
pomůcek potřebných k ošetřování podle zásad bariérové péče. Z uvedených výsledků
můžeme potvrdit hypotézu 4 sestry na odděleních intenzivní péče nevidí problém
při ošetřování dle zásad bariérové péče v nedostatku pomůcek.
Dodržování zásad bariérové péče mohou sestrám znesnadňovat některé
překážky. Zajímalo nás, o jaké se nejčastěji jedná. Kladný výsledek je, že 100 %
dotazovaných sester má možnost na svém oddělení izolovat pacienta na samostatném
pokoji či uzavíratelném boxu. V praxi to znamená, že se minimalizuje riziko přenosu
infekce. Na odděleních intenzivní péče se doporučuje kombinace otevřeného prostoru
s jednotlivými boxy anebo úplný boxový systém (43).
Dávkovače s dezinfekčním roztokem má umístěno přímo u lůžka nemocného
90,6 % sester. Tato skutečnost je pro nás příznivou, protože HDR je nejúčinnější tehdy,
pokud je prováděná přímo v místě poskytované péče (34). To potvrzuje i 73,4 % sester,
které si myslí, že nepřítomnost dezinfekčního dávkovače u lůžka, může negativně
ovlivnit frekvenci HDR.
Dotazovali jsme se našich respondentů, za jakých podmínek je větší
pravděpodobnost, že nedodrží zásady ošetřovatelské bariérové péče. Akutní stavy jako
jsou resuscitace, náhlé zhoršení zdravotního stavu pacienta anebo akutní příjem
64
pacienta, byly zmíněny více než 70 sestrami. Tyto stavy jsou charakteristické
pro oddělení intenzivní péče. Domníváme se, že sestry v akutní situaci myslí
na záchranu a zachování života pacienta. Měly by si ale uvědomit, že i když pacienta
zachrání, zanesená infekce mu prodlouží dobu hospitalizace a rekonvalescence. Zásady
pravděpodobně poruší 39 sester, pokud nebudou mít dostatek pomůcek k prováděnému
výkonu. Tímto se opět dokazuje nezbytnost dostatečného množství potřebných
pomůcek pro poskytování kvalitní péče.
Na závěr nás zajímaly návrhy sester, které by mohly usnadnit dodržování zásad
ošetřovatelské bariérové péče na jejich pracovištích. Žádné návrhy nemá 85,8 % sester.
Své návrhy uvedlo 15 sester. Zajímavým návrhem, který zmínilo 8 sester, je důsledná
kontrola dodržování zásad bariérové péče vedoucími pracovníky a jejich včasné
zakročení. Myslíme si, že některé sestry si uvědomují, že je vedení nadřízenými
pracovníky pro jejich pracoviště důležité. Vhodné vedení pracovníků zaručí kvalitu
poskytované péče na jejich oddělení, což by mělo být pro vedoucí sestry prioritní.
Škrlovi píší, že shovívavost vedoucích pracovníků je důležitá, přesto všichni pracovníci
potřebují vědět, co od nich vedoucí sestry konkrétně očekávají. Dále by si sestry měly
být vědomy, že jsou občas podrobeny zkoumavým pohledům svých nadřízených (33).
Další návrh, který uvedlo 8 sester, je, že zásady by měli dodržovat i lékaři a být
příkladem. Máme za to, že pokud lékaři na rozdíl od sester nedodržují zásady bariérové
péče, narušují tím kontinuitu týmové práce při péči o pacienta. Domníváme se, že by
lékaři v procesu prevence NN měli mít stejný zájem a stejný cíl jako sestry a dodržovat
stejné dovednosti (33). Častější edukace zdravotnického personálu a pravidelné školicí
akce a semináře o novinkách v problematice uvedlo 5 sester.
Na závěr je nutné napsat, že výsledky našeho výzkumu nelze zobecňovat
pro ošetřovatelskou bariérovou péči na odděleních intenzivní péče v České republice
vzhledem k nereprezentativnosti výzkumného vzorku. Výsledky jsou přínosné
především pro zdravotnické zařízení, v němž jsme výzkum prováděli.
65
6 ZÁVĚR
Ve vyhlášce 195/2005 Sb. je uvedeno, že všichni zdravotničtí pracovníci, kteří
provádí ošetřování osob, musí využívat bariérové ošetřovací techniky. Tato metoda se
má především uplatňovat na odděleních neodkladné a intenzivní péče. Výskyt NN
na těchto pracovištích je výrazně vyšší než na standardních odděleních. Pacienti zde
hospitalizovaní jsou tedy během léčby více ohroženi infekčními komplikacemi.
Ošetřovatelská bariérová péče je jednou z metod spadající do prevence NN. Výzkumné
šetření této práce se zabývalo problematikou ošetřovatelské bariérové péče v rámci
oddělení intenzivní péče v nemocnici IKEM.
Byly vymezeny tři cíle. Na základě cílů byly stanoveny čtyři hypotézy.
Hypotéza 1 Sestry na odděleních intenzivní péče znají zásady ošetřovatelské bariérové
péče. Výsledky výzkumného šetření odhalily, že sestry námi zkoumané zásady
bariérové péče neznají, proto byla hypotéza zamítnuta. Hypotéza 2 Sestry na odděleních
intenzivní péče vyhledávají informace o zásadách ošetřovatelské bariérové péče.
Výzkumné šetření zjistilo, že sestry nemají zájem o nové informace a školicí akce
zabývající se touto problematikou, proto se hypotéza nepotvrdila. Hypotéza 3 Sestry
na odděleních intenzivní péče pracují dle zásad ošetřovatelské bariérové péče.
Z výzkumného šetření vyplynulo, že sestry většinu zásad, na které jsme se dotazovali,
nedodržují. Hypotéza byla zamítnuta. Hypotéza 4 Sestry na odděleních intenzivní péče
nevidí problém při ošetřování dle zásad bariérové péče v nedostatku pomůcek.
Vyhodnocením výsledků jsme došli k závěru, že setry mají k dispozici dostatek
potřebných pomůcek k ošetřování dle zásad bariérové péče. Tato hypotéza byla
potvrzena.
Cíl 1 Zjistit znalosti sester pracujících na odděleních intenzivní péče o zásadách
ošetřovatelské bariérové péče, byl splněn. Dotazované sestry nemají dostatek znalostí
o zásadách ošetřovatelské bariérové péče. Cíl 2 Zjistit, jaké zásady ošetřovatelské
bariérové péče dodržují sestry pracující na odděleních intenzivní péče, byl splněn.
Sestry při výkonu práce dodržují tyto zásady: používají ochranné pomůcky, jednorázové
pomůcky, pomůcky k individualizaci a uzavřené systémy; provádějí izolaci pacienta
66
na samostatném pokoji či uzavíratelném boxu. Cíl 3 Zjistit, jaké problémy vidí sestry
pracující na odděleních intenzivní péče v rámci dodržování zásad ošetřovatelské
bariérové péče, byl splněn. Sestry uvedly, že problémy souvisí s akutními stavy
(resuscitace, akutní příjem pacienta, náhlé zhoršení zdravotního stavu pacienta), které
jsou typické pro jejich pracoviště.
Výsledky šetření ukázaly na nedostatky ve znalostech sester o zásadách
ošetřovatelské bariérové péče. Také odhalily u sester nízký zájem o prohloubení svých
informací. S neznalostí zásad ošetřovatelské bariérové péče souvisí, že sestry nedodržují
při výkonu práce správné postupy bariérové techniky. Tyto výsledky budou poskytnuty
zdravotnickému zařízení, ve kterém byl výzkum realizován.
Na základě našeho zjištění jsme navrhli tato doporučení pro praxi:
� informovat sestry o výskytu NN na odděleních (nejčastěji se vyskytující NN,
nejčastěji se vyskytující původce NN) pro zpětnou vazbu
� informovat sestry o výsledcích kontrolních stěrů z prostředí daného oddělení
pro zpětnou vazbu
� zdůrazňovat zodpovědnost sester za výskyt NN na jejich pracovištích
� motivovat sestry k vyhledávání informací o zásadách ošetřovatelské bariérové
péče
� motivovat sestry k dodržování zásad bariérové péče
� provádět pravidelná školení o problematice NN a zásadách bariérové péče
na pracovištích sester
� poskytovat organizační podporu pro další vzdělávání sester o problematice NN
a zásad bariérové ošetřovatelské péče mimo jejich nemocnici – finanční podpora
a flexibilní pracovní doba
� kontrolovat sestry v dodržování zásad bariérové péče
� včas zakročit při odhalení pochybení v dodržování zásad bariérové péče
67
7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJ Ů
1. ADAMUS, M. a kol. Základy anesteziologie, intenzivní medicíny a léčby bolesti.
1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 343 s. ISBN 978-80-
244-2425-5.
2. CETKOVSKÝ, P. a kol. Intenzivní péče v hematologii. 1. vyd. Praha: Galén, 2004.
572 s. ISBN 80-7262-255-2.
3. ČAMKOVÁ, K. FlexiSeal FSM-výrazný posun v řešení fekální inkontinence.
Nozokomiálne nákazy. Zvolen: 2009, roč. 8, č. 1, s. 16-20. ISSN 1336-3859.
4. ČERVEŇÁKOVÁ, E., BLAŽEJOVÁ, A. Edukácia zdravotnických pracovníkov
v nových trendoch hygienického režimu jako prevencie nozokomiálnych ochorení.
Nozokomiální nákazy. Zvolen: 2011, roč. 10, č. 3, s 14-23. ISSN 1336-3859.
5. FARKAŠOVÁ, D., a kol. Ošetřovatelství-teorie. 1. vyd. Martin: Osvěta, 2006.
211 s. ISBN 80-8063-227-8.
6. FRANCOVÁ, M. Jednorázové pomůcky ve zdravotnictví. Sestra. Praha: 2012,
roč. 22, č. 4, s. 41. ISSN 1210-0404.
7. GÖPFERTOVA, D., PAZDIORA, P., DÁŇOVÁ, J. Epidemiologie infekčních
nemocí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 230 s. ISBN 80-246-0452-3.
8. JAREŠOVÁ, M. Využití bariérového režimu při výskytu nozokomiální nákazy na
oddělení. České Budějovice, 2010. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v
Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta.
9. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007.
352 s. ISBN 978-80-247-1830-9.
10. KOLÁŘ, J. et al. Kardiologie pro sestry intenzivní péče. 4. doplněné a přepracované
vydání. Praha: Galén, 2009. 480 s. ISBN 978-80-7262-604-5.
11. KOLÁŘ, M. Infekce u kriticky nemocných. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. 379 s. ISBN
978-80-7262-488-1.
12. LHOTKOVÁ, Š., SKOUPÁ, Z. Zdravotnické prádlo, oděvy a ochranné pomůcky.
Diagnóza v ošetřovatelství. Praha: 2009, roč. 5, č. 2, s. 8-9. ISSN 1801-1349.
68
13. MAĎAR, R., ŠTEFKOVIČOVÁ, M. a kol. Nemocničné infekcie vybrané kapitoly.
1. vyd. Bánská Bystrica: Dumas, 2004. 142 s. ISBN 80-968999-1-0.
14. MAĎAR, R., PODSTATOVÁ, R., ŘEHOŘOVÁ, J. Prevence nozokomiálních
nákaz v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 180 s. ISBN 80-247-1673-9.
15. MELICHERČÍKOVÁ, V. Sterilizace a dezinfekce v prevenci nozokomiálních nákaz.
1. vyd. Praha: Galén, 2007. 57 s. ISBN 978-80-7262-468-3.
16. MELICHERČÍKOVÁ, V. Nozokomiální nákazy. Florence. Praha: 2010, roč. 6,
č. 12, s. 26-31. ISSN 1801-464X.
17. MELICHERČÍKOVÁ, V. Sterilizace zdravotnického materiálu. Florence. Praha:
2011, roč. 7, č. 12, s. 28-29. ISSN 1801-464X.
18. MUTALOVÁ, M., KELČÍKOVÁ, S. Prevenci NN v intenzivnej starostlivosti.
Nozokomiální nákazy. Zvolen: 2011, roč. 10, č. 4, s 2-5. ISSN 1336-3859.
19. NEMŠOVSKÁ, M. Posilování compliance hygienické dezinfekce rukou ve
zdravotnickém zařízení. Florence. Praha: 2011, roč. 7, č. 12, s. 26-27. ISSN 1801-
464X.
20. NOVÁK, I. a kol. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. 579 s.
ISBN 978-80-7262-512-3.
21. NOVOTNÁ, J., BEŇO, P. Nozokomiální nákazy IV-Prevence nozokomiálních
nákaz. Diagnóza. Praha: 2011, roč. 7, č. 6, s. 23-24. ISSN 1801-1349.
22. PLATT, R. Time for Culture Change?. The New England Journal of Medicine.
Boston: 2011, vol. 364 , no. 15, s. 1464-1465. ISSN 0028-4793.
23. PODSTATOVÁ, R. Základy epidemiologie a hygieny. 1. vyd. Praha: Galén, 2009.
158 s. ISBN 978-80-7262-597-0.
24. PODSTATOVÁ, R. Péče o pacienty s infekčním onemocněním. Sestra. Praha:
2011, roč. 21, č. 4, s. 52-56. ISSN 1210-0404.
25. PODSTATOVÁ, R., POKORNÁ, R. Zásady bariérové ošetřovací techniky, péče o
infekční pacienty. Nozokomiálne nákazy. Zvolen: 2009, roč. 8, č. 1, s. 21-38. ISSN
1336-3859.
26. PODSTATOVÁ, R., MAĎAR, R. Nozokomiální nákazy. Florence. Praha: 2011,
roč. 7, č. 2, s. 39-41. ISSN 1801-464X.
69
27. POKORNÁ, R. Hygiena provozu zdravotnických zařízení-nejčastější chyby. Sestra.
Praha: 2010, roč. 20, č. 11, s. 58-60. ISSN 1210-0404.
28. POKORNÝ, J. et al. Urgentní medicína. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 526 s. ISBN
80-7262-259-5.
29. SCHILLEROVÁ, Z. Problematika dávkovacích zařízení a aplikačních pomůcek
u dezinfekce. Nozokomiálne nákazy. Zvolen: 2010, roč. 9, č. 1, s. 24-25. ISSN 1336-
3859.
30. STREITOVÁ, D., ZOUBKOVÁ, R. Prevence sepse v intenzivní péči. 1. vyd.
Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, LF, 2011. 90 s. ISBN -80-7368-830-1.
31. ŠEVČÍK, P., SKŘIČKOVÁ, J. a kol. Záněty plic v intenzivní medicíně. 1. vyd.
Praha: Galén, 2004. 189 s. ISBN 80-7262-278-1.
32. ŠEVČÍK, P., ČERNÝ, V., VÍTOVEC, J., Intenzivní medicína. 2. vyd. rozšířené.
Praha: Galén, 2003. 422 s. ISBN 80-7262-203-X.
33. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha:
Advent-Orion, 2003. 477 s. ISBN 80-7172-841-1.
34. ŠKUBOVÁ, J. Kongresový list-Hygiena rukou. Florence. Praha: 2011, roč. 7, č. 12,
s. 31-32. ISSN 1801-464X.
35. ŠKUBOVÁ, J. Kongresový list-Pacient a zdravotník na katetrizačním sále.
Florence. Praha: 2011, roč. 7, č. 12, s. 33-36. ISSN 1801-464X.
36. ŠRÁMOVÁ, H. a kol. Nozokominální nákazy II. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2001. 303
s. ISBN 80-85912-25-2.
37. Vyhláška 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření
infekčního onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení
a ústavů sociální péče. [online] 2005, [cit. 2012-02-2]. Dostupné z
<http://www.khsova.cz/01_legislativa/files/195_2005.pdf>.
38. Vyhláška 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných
pracovníků. [online] 2011, [cit. 2012-02-2]. Dostupné
z< http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=55/2011&typeLaw=z
akon&what=Cislo_zakona_smlouvy>.
70
39. Vyhláška 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení
zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče. [online] 2012, [cit.
2012-02-2]. Dostupné z <http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/ vyhlaska-
c92/2012-sb-o-pozadavcich-na-minimalni-technicke-a-vecne-vybaveni-
z_6082_11.html>.
40. VYHNÁNEK, F. a kol. Chirurgie I. 2. přepracované vyd. Praha: Informatorium,
2003. 224 s. ISBN 80-7333-005-9.
41. VYTEJČKOVÁ, R., SEDLÁŘOVÁ, P., WIRTHOVÁ V., a kol. Ošetřovatelské
postupy v péči o nemocné I. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 228 s. ISBN 978-80-247-
3419-4.
42. WORKMAN, B. A., BENNETT, C. L. Klíčové dovednosti sester. 1. vyd. Praha:
Grada, 2006. 260 s. ISBN 80-247-1714-X.
43. ZADÁK, Z., HAVEL, E., a kol. Intenzivní medicína na principech vnitřního
lékařství. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 336 s. ISBN 978-80-247-2099-9.
44. ZAJÍCOVÁ, L. Ošetřovatelská péče u klienta s multirezistentními kmeny. České
Budějovice: 2009. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
Zdravotně sociální fakulta.
45. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů. [online]. 2008, [cit. 2012-1-7]. Dostupné z <http://
www.steril.cz/dokumenty/>.
71
8 KLÍ ČOVÁ SLOVA
Nozokomiální nákazy
Prevence
Ošetřovatelská bariérová péče
Izolace
Oddělení intenzivní péče
Sestra
72
9 PŘÍLOHY
Příloha č. 1 Pět situací kdy dezinfikovat ruce
Příloha č. 2 Postupy hygieny rukou
Příloha č. 3 Postup hygieny rukou
Příloha č. 4 Dotazník pro sestry/všeobecné ošetřovatele
Příloha č. 5 Žádost o povolení provádění výzkumného šetření v nemocnici IKEM
73
Příloha 1 Pět situací kdy dezinfikovat ruce
Převzato z: PODSTATOVÁ, R. Hygiena rukou k akreditaci zdravotnického zařízení.
[online]. 2009 [cit. 2012-06-10]. Dostupné z: <http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/
hygiena-rukou-k-akreditaci-zdravotnickeho-zarizeni-447347>.
74
Příloha 2 Postupy hygieny rukou
1. Mechanické mytí rukou (MMR) se používá při odstranění mechanické nečistoty
a částečně i přechodné mikroflóry z pokožky rukou. Při provádění MMR se uplatňuje
tento postup. Ruce navlhčíme vodou, poté naneseme mycí přípravek (tekuté mýdlo nebo
mycí emulzi), který na rukou dobře rozetřeme. S malým množstvím vody napěníme a
myjeme po dobu třiceti vteřin. Poté ruce pečlivě opláchneme pod tekoucí pitnou vodou.
Nakonec utřeme ruce jednorázovým ručníkem do sucha.
2. Mechanické mytí rukou (MMR) před chirurgickou dezinfekcí je mechanické
odstranění nečistoty i přechodné mikroflóry z pokožky rukou a předloktí. Provádí se
před chirurgickou dezinfekcí. Postup je shodný s postupem MMR, rozdíl je v tom, že
se provádí po dobu jedné minuty a je rozšířen o mechanické mytí předloktí. Pokud jsou
ruce viditelně znečištěny, k jejich očištění se používá jednorázový nebo vysterilizovaný
kartáček.
3. Chirurgická dezinfekce rukou (CHDR) se provádí k redukci přechodné i trvalé
mikrofóry na pokožce rukou a předloktí. Při CHDR postupujeme tak, že do dlaně
aplikujeme alkoholový dezinfekční prostředek. Prsty se nesmíme dotknout dávkovače.
Prostředek v množství 10 ml vtíráme po dobu 3-5 minut do suché pokožky rukou a
předloktí do úplného zaschnutí. Při vtírání dodržujeme směr od špiček prstů k loktům,
od špiček prstů do poloviny předloktí a od špiček prstů po zápěstí. Po celou dobu
působení musí být ruce vlhké. Ruce neoplachujeme ani neutíráme.
4. Hygienická dezinfekce rukou (HDR) je redukce přechodné mikroflóry z pokožky
rukou. Při ošetřování pacientů se pokládá za vhodnější než MMR. Správný postup HDR
dodržujeme tehdy, když vtíráme asi 3 ml alkoholového dezinfekčního roztoku do suché
pokožky rukou po dobu 30-60 sekund nebo do úplného zaschnutí. Během doby
působení dezinfekčního roztoku musí být ruce stále vlhké. Na závěr ruce
neoplachujeme ani neutíráme.
5. Hygienické mytí rukou (HMR) znamená odstranění nečistoty a snížení množství
přechodné mikroflóry z rukou pomocí mycích přípravků s dezinfekční přísadou.
75
Považuje se za účinnější než je MMR, ale zároveň má menší účinek než HDR. Není
vhodné pro rutinní používání ve zdravotnictví.
Převzato z: STREITOVÁ, D., ZOUBKOVÁ, R. Prevence sepse v intenzivní péči. 1.
vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, LF, 2011. 90 s. ISBN -80-7368-830-
1.(29).
76
Příloha 3 Postup hygieny rukou
Převzato z: VINTR, J. Hygiena rukou – opatření v prevenci vzniku a šíření NN [online].
2011 [cit. 2012-06-10]. <http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/hygiena-rukou-opatreni-v-
prevenci-vzniku-a-sireni-nn-459337>.
77
Příloha 4 Dotazník pro sestry/všeobecné ošetřovatele Vážená kolegyně, vážený kolego, dovoluji si Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který se zabývá problematikou ošetřovatelské bariérové péče na oddělení intenzivní péče. Výsledky šetření použiji při zpracování své bakalářské práce v rámci studia na Zdravotně sociální fakultě v Českých Budějovicích, obor všeobecná sestra. Dotazník je zcela anonymní a získaná data budou použita ve výzkumné části mé práce. Křížkem označte jednu zvolenou odpověď, jestliže nebude uvedeno jinak. Předem Vám děkuji za ochotu a čas strávený vyplňováním dotazníku. Ludmila Dušková 1. Vaše pohlaví je ?
žena muž
2. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání je?
střední odborné vzdělání vyšší odborné vzdělání bakalářské vzdělání magisterské vzdělání
Máte specializační vzdělání?
ano ne
3. Kolik let vykonáváte povolání sestry, všeobecného ošetřovatele?
5 a méně let 6 – 10 let 11 – 20 let 21 – 30 let 31 a více let
4. Na jakém oddělení intenzivní péče pracujete?
resuscitační oddělení jednotka intenzivní péče intermediární péče
5. Kde jste získal(a) informace o ošetřovatelské bariérové péči? (lze uvést více odpovědí)
při kvalifikačním studiu (SZŠ, VZŠ, vysokoškolské studium) při specializačním studiu v rámci adaptačního procesu při nástupu do zaměstnání
78
při seminářích a průběžných školeních na pracovišti odborným vedením nadřízenými pracovníky (směnná, staniční, vrchní sestra) z rad a zkušeností spolupracovníků ze seminářů, konferencí aj. k registraci v oboru ze samostatného studia – internet, odborná literatura, odborné časopisy jiné (vypište)………………………………………………………………………….
6. Myslíte si, že máte dostatek informací týkajících se ošetřovatelské bariérové péče?
ano spíše ano spíše ne ne nevím
7. Za jakých podmínek si prohlubujete informace týkající se zásad ošetřovatelské bariérové péče? (lze uvést více odpovědí)
při výskytu infekce na našem oddělení, u které hrozí velké riziko přenosu pokud pociťuji, že mé informace nejsou dostatečné své nedostatky objevím při komunikaci s kolegyněmi, nadřízenými nebo lékaři v rámci přípravy oddělení na audit v rámci mého probíhajícího vzdělávání (specializační, vysokoškolské) když mi je někým (nadřízeným pracovníkem, lékařem) vytknut nesprávný postup nemám potřebu si prohlubovat již získané informace jiné (vypište)…………………………………………………………………………..
8. Využíváte ošetřovatelské standardy Vaší nemocnice k získání informací o zásadách ošetřovatelské bariérové péče?
ano ne
9. Myslíte si, že pokud si sestry/všeobecní ošetřovatelé prohloubí informace týkající se zásad ošetřovatelské bariérové péče, sníží se výskyt NN na Vašem oddělení?
ano spíše ano spíše ne ne nevím
10. Co považujete za nejčastější cestu přenosu nozokomiálních nákaz?
nemocniční vzduch kontaminovaná pomůcka ruce zdravotnického personálu nemocniční prádlo
79
jiný pacient jiné (vypište)…………………………………………………………………………..
11. Kdy při výkonu práce provádíte hygienickou dezinfekci rukou (HDR)? (lze uvést více odpovědí)
před kontaktem s pacientem před aseptickými výkony u pacienta po rizikovém kontaktu s tělními tekutinami pacienta po kontaktu s pacientem po kontaktu s prostředím pacienta
12. Provádíte-li hygienickou dezinfekci rukou (HDR), jak postupujete?
do suchých rukou vtírám dezinfekční roztok dle předepsaného postupu 30 sekund, přebytečný dezinfekční roztok utřu do jednorázového ručníku
do vlhkých rukou vtírám dezinfekční roztok dle předepsaného postupu 30-60 sekund, do úplného zaschnutí
do suchých rukou vtírám dezinfekční roztok dle předepsaného postupu 30-60 sekund, do úplného zaschnutí
do vlhkých rukou vtírám dezinfekční roztok dle předepsaného postupu 30 sekund, přebytečný dezinfekční roztok utřu do jednorázového ručníku
jiné (vypište)………………………………………………………………….. 13. Máte na Vašem oddělení u každého lůžka umístěný dávkovač s dezinfekčním roztokem k hygienické dezinfekci rukou (HDR)?
ano ne
14. Myslíte si, že nepřítomnost dávkovače s dezinfekčním roztokem u lůžka snižuje frekvenci HDR ošetřovatelského personálu?
ano spíše ano spíše ne ne nevím
15. Použité prádlo po úpravě lůžka pacienta?
odložím na podlahu a odnesu ho do určených prostor po ukončení úpravy pacienta, lůžka
odnesu ihned do určených prostor odložím na stolek a odnesu ho do určených prostor po ukončení úpravy pacienta,
lůžka odkládám ihned do pytle, který mám připravený u lůžka jiné (vypište)…………………………………………………………………………
80
16. Jak manipulujete s pomůckou kontaminovanou biologickým materiálem? znečištěnou pomůcku nejdříve umyji a poté ji ponořím do dezinfekčního roztoku znečištěnou pomůcku nejdříve ponořím do dezinfekčního roztoku a poté se provede
omytí znečištěnou pomůcku očistím buničitou vatou a poté ji ponořím do dezinfekčního
roztoku jiné (vypište)………………………………………………………………………
17. Kdy u pacienta s permanentním močovým katétrem (PMK) používáte uzavřený sběrný systém moči?
vždy jen u pacientů s prokázanou močovou infekcí jen u pacientů se zavedeným PMK více jak 3 dny jen u pacientů s hodinovou diurézou nepoužíváme ho jiné (vypište)………………………………………………………………………….
18. Používáte na Vašem oddělení k odsávání z dýchacích cest přes tracheální kanyly (ETK a TSK) uzavřený odsávací systém?
ano ne tento výkon neprovádíme
19. Používáte rukavice při aplikaci léků, infúzí aj. do žilních katétrů (CŽK, PŽK)?
ano spíše ano spíše ne ne
20. Máte na Vašem oddělení možnost provést izolaci pacienta na samostatném pokoji nebo uzavíratelném boxu?
ano ne
21. Jaké ochranné pomůcky používáte při kontaktu s pacientem v izolaci? (lze uvést více odpovědí)
rukavice ústenku čepici empír zástěru návleky na obuv žádné (vynecháte otázku č. 22) jiné (vypište)…………………………
81
22. Při odchodu z izolačního pokoje použité ochranné pomůcky? vyhodím ještě před odchodem z pokoje do koše na izolačním pokoji vyhodím až po odchodu z pokoje do koše mimo izolační pokoj jiné (vypište)………………………………………………………………….
23. Jaké jednorázové pomůcky na Vašem oddělení využíváte při péči o pacienta v izolaci? (lze uvést více odpovědí)
jednorázové pinzety jednorázové okruhy k ventilátoru jednorázové emitní misky jednorázové močové lahve jednorázové podložní mísy jednorázové nádobí jednorázové polštáře a přikrývky jednorázové ložní prádlo jednorázové oblečení pacienta žádné jiné (vypište)…………………………
24. Jaké pomůcky individualizujete při péči o pacienta? (lze uvést více odpovědí)
teploměry fonendoskopy kosmetické přípravky k hygieně hygienické pomůcky pomůcky k monitorování pacienta léky (kapky, masti, roztoky k inhalaci) podložní mísu močovou láhev polohovací pomůcky žádné jiné (vypište)………………………
25. Myslíte si, že máte na Vašem oddělení dostatek pomůcek k ošetřovatelské bariérové péči?
ano ne
26. Myslíte si, že dodržujete zásady ošetřovatelské bariérové péče?
ano spíše ano spíše ne ne
82
27. Myslíte si, že v některé z níže uvedených podmínek je větší pravděpodobnost, že porušíte zásady bariérové ošetřovatelské péče? (lze uvést více odpovědí)
akutní příjem pacienta náhlé zhoršení zdravotního stavu pacienta resuscitace nedostatek času na prováděný výkon při noční směně při denní směně na konci směny u pacienta, který nemá prokázanou infekci u pacienta s infaustní prognózou při výkonu, který provádím poprvé při výkonu, který provádím pravidelně pokud nemáte potřebné pomůcky k prováděnému výkonu pokud se cítím unavená(ý) jiné (vypište)…………………………………………………………………………..
28. Přivítala by jste ve Vaší nemocnici vzdělávací akce věnující se zásadám ošetřovatelské bariérové péče?
ano ne nevím
29. Zde můžete uvést návrhy, o kterých si myslíte, že Vám usnadní dodržování zásad ošetřovatelské bariérové péče na Vašem oddělení. …………………………………………………………………………………………….…………………………………………………………………………….…………………………………………………………………………………………….…………………………………………………………………………………………………………….………………………………………….
žádné návrhy nemám
83
Příloha 5 Žádost o povolení provádění výzkumného šetření v nemocnici IKEM