BAKALÁŘSKÁ PRÁCE - ThesesVYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha...

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU

Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

Vysoká škola ekonomie a managementu

[email protected] / www.vsem.cz

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

PODNIKOVÁ EKONOMIKA





NÁZEV BAKALÁŘSKÉ PRÁCE/TITLE OF THESIS

Makroekonomický vývoj ČR po vstupu do EU

TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)

6 / 2015

JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA

Patrik Albert / PE41

JMÉNO VEDOUCÍHO BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

PhDr. Ing. Pavla Bednářová, Ph.D.

PROHLÁŠENÍ STUDENTA

Odevzdáním této práce prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci na uvedené téma vypracoval samostatně a že

jsem ke zpracování této bakalářské práce použil pouze literární prameny v práci uvedené. Jsem si vědom skutečnosti, že tato práce bude v souladu s § 47b zák. o vysokých školách zveřejněna, a souhlasím s tím, aby k takovému zveřejnění bez ohledu na výsledek obhajoby práce došlo. Prohlašuji, že informace, které jsem v práci užil, pocházejí z legálních zdrojů, tj. že zejména nejde o předmět státního, služebního či obchodního tajemství či o jiné důvěrné informace, k jejichž použití v práci, popř., k jejichž následné publikaci v souvislosti s předpokládanou veřejnou prezentací práce, nemám potřebné oprávnění. Datum a místo: 1. 5. 2015, Bratislava

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych tímto poděkoval vedoucímu bakalářské práce PhDr. Ing. Pavla Bednářové, Ph.D, za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce.





SOUHRN

1. Cíl práce:

Hlavním cílem bakalářské práce, je vyhodnocení makroekonomického vývoje České republiky na

základně analytického rozboru vybraných makroekonomických ukazatelů, kterými jsou hrubý

domácí produkt, míra inflace, míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance. Dílčím cílem je

komparace vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky s identickými ukazateli

Slovenské republiky a zhodnocení konvergence obou zemí k průměru Evropské unie. Pro

vyhodnocení je zvoleno období od vstupu České republiky do Evropské unie po současnost.:

V souvislosti s hlavními cíli byly definovány následující výzkumné otázky:

- Jaké jsou hlavní odlišnosti ve vývoji ekonomik ČR a SR po vstupu do Evropské unie?

- Která z obou srovnávaných zemí konverguje ve vztahu k Evropské unii rychleji a proč?

2. Výzkumné metody:

Při zpracování bakalářské práce, jsou jako výzkumné metody použity analýza, syntéza a komparace

vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky a Slovenské republiky ve zvoleném

období. Na základě vyhodnocení cílů se bakalářská práce pokusí formou indukce odpovědět na

definované otázky.

3. Výsledky výzkumu/práce:

- Makroekonomické ukazatele České republiky se po vstupu do Evropské unie vyvíjely

pozitivně až do období nástupu recese v roce 2009, od této doby analyzované ukazatele

víceméně stagnují.

- Porovnání České republiky a Slovenské republiky z pohledu makroekonomického vývoje

vychází lépe pro slovenskou ekonomiku, která v celém sledovaném období zažila dynamičtější

růst než česká ekonomika.

- Konvergence České republiky a Slovenské republiky k průměru Evropské unie se významně

liší, zatímco Česká republika konvergovala k průměru EU28 pouze o 3 p. b., tak Slovenská republika konvergovala k průměru EU28 o 18 p. b. během celého sledované období.

4. Závěry a doporučení:

Na základě vyhodnocení cílů bakalářské práce je možné konstatovat, že vstup do Evropské unie

výrazně ovlivnil makroekonomický vývoj České republiky, tento vývoj je možné rozdělit na dvě

období. Prvním obdobím je období růstu let 2004 až 2008, kdy Česká republika plně využila

potenciálu, který ji vstup do unie dal a druhým obdobím je období stagnace let 2009 až 2013, které

ve velké míře ovlivnila celosvětová hospodářská krize. Komparace vybraných makroekonomických

ukazatelů České republiky a Slovenské republiky ukázala, že slovenská ekonomika se vyvíjela o

poznání lépe než ta česká, což dokazuje i úroveň konvergence obou zemí k průměru Evropské unie.

Česká republika by se do budoucna měla více orientovat na domácí růstové faktory, mezi které

zejména patří podpora vzdělávání, podpora výzkumu a vývoje a následné využití potenciálu z těchto oblastí v praxi. Neméně důležité je také zlepšení efektivity veřejné správy a zajištění dlouhodobé

fiskální a finanční stability, a to pomocí reforem, které byly v minulosti v důsledku politického

klimatu odloženy.

KLÍČOVÁ SLOVA

HDP, Inflace, Konvergence, Nezaměstnanost, Platební bilance





SUMMARY

1. Main objective:

The main purpose of this bachelor thesis is an evaluation of the macroeconomic development in the

Czech Republic based on the analytical breakdown of the selected macroeconomic indicators such

as GDP, inflation rate, unemployment rate and balance of payments. One of the aims is a comparison

of the selected macroeconomic indicators of the Czech Republic and the Slovak Republic and the

evaluation of the convergence of both countries when compared to the European Union average.

The following research questions were formulated in connection to the main aims:

- What are the main differences of economies of the Czech Republic and the Slovak Republic after

joining the European Union?

- Which of the two countries converges to the European Union faster and why?

2. Research methods:

The methods used to compile this study were analysis, synthesis and comparison of the selected

macroeconomic indicators of the Czech Republic and the Slovak Republic in the given period of

time. Using the induction method this study will try to present the answers to the defined questions.

3. Result of research:

- The macroeconomic indicators of the Czech Republic were developed positively until the

recession in 2009. After 2009, these indicators stagnate.

- When comparing a macroeconomic development in the both countries, the Slovak Republic

made a more dynamic economic growth in the given period of time than the Czech Republic.

- The convergence of the Czech Republic and the Slovak Republic to the European Union

average is very different, while the convergence of the Czech Republic to the EU28 was on

average by 3 p. p., the Slovak Republic convergence was on average by 18 p. p. in the given

period of time.

4. Conclusions and recommendation:

On the basis of this study can be concluded that entry of the Czech republic to the European Union significantly influenced the macroeconomic development of the country. This development can be

divided into two periods. In the first period of growth, between the years 2004 and 2008, the Czech

Republic took a full advantage of the potential the European Union membership offered. The second

period is a period of stagnation between 2009 and 2013 which was influenced by the worldwide

economic crisis. The economy of the Slovak Republic was ahead of the economy of the Czech

Republic which is documented by the convergence rates of both countries to the European Union

average. The Czech Republic should focus more on the domestic growth factors such as the support

of education, support of scientific research and development and the use of the potential that would

arise from this support. Important is also to make the public administration more effective and to

ensure, by promoting previously postponed reforms, long term fiscal and financial stability.

KEYWORDS

GDP, Inflation, Convergence, Unemployment, Balance of payments

JEL CLASSIFICATION

E01-Measurement and Data on National Income and Product Accounts and Wealth • Environmental

Accounts; O11-Macroeconomic Analyses of Economic Development









Obsah

1. Úvod ......................................................................................................................... 1

1.1 Cíl a metodika ......................................................................................................... 1

2. Teoreticko – metodologická část ............................................................................... 3

2.1 Historie Evropské unie ............................................................................................ 3

2.2 Česká republika a Evropská Unie ............................................................................ 5

2.3 Hlavní makroekonomické ukazatele ........................................................................ 7

2.3.1 Hrubý domácí produkt (HDP) .............................................................................. 7

2.3.1.1 Rozdíl mezi nominálním a reálným HDP........................................................... 9

2.3.1.2 Metody výpočtu HDP ........................................................................................ 9

2.3.1.3 Výdajová metoda výpočtu HDP ........................................................................ 9

2.3.1.4 Výrobní metoda výpočtu HDP ......................................................................... 11

2.3.1.5 Důchodová metoda výpočtu HDP .................................................................... 12

2.3.1.6 HDP na obyvatele v paritě kupních sil ............................................................. 13

2.3.1.7 Komparativní cenové hladiny .......................................................................... 13

2.3.2 Míra inflace ........................................................................................................ 13

2.3.3 Míra nezaměstnanosti ......................................................................................... 15

2.3.4 Saldo platební bilance ........................................................................................ 17

3. Analyticko – praktická část ..................................................................................... 18

3.1 Vývoj hlavních makroekonomických ukazatelů ČR .............................................. 18

3.1.1 Hrubý domácí produkt (HDP) ............................................................................ 18

3.1.2 Míra inflace ........................................................................................................ 21

3.1.3 Míra nezaměstnanosti ......................................................................................... 24

3.1.4 Saldo platební bilance ........................................................................................ 26

3.2 Komparace hlavních makroekonomických ukazatelů ČR a SR .............................. 31

3.3 Vyhodnocení konvergence ČR a SR ve vztahu k EU a doporučení ........................ 34

4. Závěr ...................................................................................................................... 38





Seznam grafů a obrázků

Obrázek 1 – Mapa současných členů EU ……………………………………………………….. 4

Graf 1 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a EU28 ………………………………………... 19

Graf 2 Hodnota hrubého domácího produktu ČR a EU28 ……………………………………... 20

Graf 3 Vliv poklesu zahraničního obchodu ČR na HDP ……………………………................. 21

Graf 4 Míra inflace ČR a EU28 ………………………………………………………………... 22

Graf 5 Cílování inflace ČNB …………………………………………………………………... 24

Graf 6 Míra nezaměstnanosti ČR a EU28 …………………………………………………….... 25

Graf 7 Platební bilance ČR z let 2004 – 2008 ………………………………………………….. 27

Graf 8 Platební bilance ČR z let 2009 – 2013 ………………………………………………….. 29

Graf 9 Podíl běžného a finančního účtu platební bilance ČR na HDP …………………….……30

Graf 10 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a SR ………………………………………..... 31

Graf 11 Míra inflace ČR a SR …………………………………………………………….……. 32

Graf 12 Míra nezaměstnanosti ČR a SR ……………………………………………………...... 33

Graf 13 Podíl běžného účtu platební bilance ČR a SR na HDP ………………………………... 34

Graf 14 HDP ČR a SR na obyvatele v PPS …………………………………………………… 35

Graf 15 Cenová hladina ČR a SR k průměru EU28…………………………………………… 36



1



1. Úvod

Bakalářská práce se zabývá tématem „Makroekonomický vývoj ČR po vstupu do

EU“, toto téma je v kontextu dnešní doby velmi aktuální, ať už z důvodu nedávné

ekonomické krize, o které každý den slyšíme v médiích, nebo také kvůli tomu, že

makroekonomický vývoj se přímo dotýká životní úrovně každého občana a členství země

v Evropské unii tento ekonomický vývoj výrazně ovlivňuje.

Česká republika je země, která vznikla po rozpadu Rakousko-Uherska roku 1918 a od

té doby tvořila jeden stát společně se Slovenskem. Tento státní útvar vznikl pod názvem

Československo, ale pod tíhou historických událostí musel svůj název několikrát měnit.

Novodobé dějiny obou zemí se datují od roku 1989, kdy během státního převratu, tzv.

sametové revoluce, padl komunistický režim včetně svého centrálně řízeného národního

hospodářství. Od roku 1989 do roku 1993 tvořila Česká republika společně se

Slovenskem jeden federativní stát, který se začátkem roku 1993 po dohodě svých vlád

rozdělil a vznikla samostatná Česká republika a Slovenská republika, tak jak jsou známé

v dnešní době.

Členství České republiky v Evropské unii bylo a je široce diskutováno jak odbornou

veřejností, tak samotnými občany, kteří také měli možnost se k přistoupení do Evropské

unie vyjádřit v referendu. Referendum, kterému předcházel podpis smlouvy o

přistoupení, dopadlo pozitivně a tak už nic nebránilo vstupu České republiky do Evropské

unie 1. 5. 2004, tento datum je důležitým historickým milníkem, který zásadním

způsobem ovlivnil ekonomický vývoj a směřování České republiky.

1.1 Cíl a metodika

Bakalářská práce si klade za cíle komparaci hlavních makroekonomických ukazatelů

České republiky od vstupu do Evropské unie, s identickými ukazateli Slovenské

republiky na základě jejich analytického rozboru a zhodnocení rychlosti a intenzity

konvergence obou zemí k průměru Evropské unie. Jako výzkumné metody jsou použity

analýza, syntéza a komparace vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky

a Slovenské republiky v období po vstupu do Evropské unie, vybranými

makroekonomickými ukazateli jsou hrubý domácí produkt, hrubý domácí produkt na

obyvatele v paritě kupních sil, komparativní cenové hladiny, míra inflace, míra

nezaměstnanosti a saldo platební bilance. V souvislosti s hlavními cíli byly definovány

následující výzkumné otázky:

- Jaké jsou hlavní odlišnosti ve vývoji ekonomik ČR a SR po vstupu do Evropské

unie?

- Která z obou srovnávaných zemí konverguje ve vztahu k Evropské unii rychleji a

proč?



2



Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části, kterými jsou část teoreticko-

metodologická a část analyticko-praktická.

Teoreticko-metodologická část, se v první kapitole věnuje České republice a

Evropské unii. Popisuje zde vznik Evropské unie a její historické milníky, a dále Českou

republiku, včetně její integrační cesty do Evropské unie. Druhá kapitola teoreticko-

metodologické části se zabývá definicí vybraných makroekonomických ukazatelů, jejich

popisem a metodami jejich výpočtu.

Analyticko-praktická část se v první kapitole zabývá vývojem vybraných

makroekonomických ukazatelů v jednotlivých letech od vstupu České republiky do

Evropské unie, konkrétně se zde jedná o analýzu hrubého domácího produktu, míry

inflace, míry nezaměstnanosti a salda platební bilance. V druhé kapitole analyticko-

praktické části se bakalářská práce zabývá komparací vybraných makroekonomických

ukazatelů České republiky a Slovenské republiky. V závěrečné třetí kapitole se práce

zabývá konvergencí obou srovnávaných států k průměru Evropské unie na základě

vybraných makroekonomických ukazatelů, včetně doporučení pro urychlení dané

konvergence.

Bakalářská práce vznikla na základě zpracování primárních a sekundárních zdrojů,

kde jako primární zdroj dat pro srovnání výše uvedených ekonomických ukazatelů slouží

databáze evropského statistického úřadu Eurostat a Českého statistického úřadu od roku

2004 do současnosti. Jako sekundární zdroje je použita odborná literatura a ostatní

důvěryhodné internetové zdroje. Pro zpracování dat z Eurostatu je použit MS Excel 2013,

kterého výstupem jsou přehledné grafy srovnávaných ukazatelů.

Závěr bakalářské práce je věnován shrnutí základních výstupů práce v souladu se

strukturou práce a vrací se k vyhodnocení cílů a otázek, které byly v úvodu stanoveny.



3



2. Teoreticko – metodologická část

V první kapitole bakalářská práce popisuje historii vzniku Evropské unie a její

důležité milníky, v druhé kapitole pak Českou republiku a její integrační cestu do

Evropské unie. V poslední kapitole se bakalářská práce věnuje vybraným

makroekonomickým ukazatelům, kterými jsou hrubý domácí produkt, hrubý domácí

produkt na obyvatele v paritě kupních sil, komparativní cenové hladiny, míra inflace,

míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance.

2.1 Historie Evropské unie

Evropská unie je ve své současné podobě významným hráčem světové ekonomiky a

jak uvádí internetové stránky Evropské unie (2014), myšlenky na její vznik se datují až

do období konce druhé světové války, kterým byl rok 1945. Od tohoto roku, si válkou

zdevastovaná Evropa kladla otázky, jak je možné v následujícím období předejít

podobným válečným konfliktům, ve kterých byla v minulých letech účastníkem. Ideou

bylo, že vzniku extremistických a nacionalistických nálad ve společnosti, které vedou k

nejistotě, nenávisti a v nejhorším případě i k válečným konfliktům, se dá vyvarovat

vytvořením uskupení, jehož základy se opírají o blahobyt, sociální jistoty a život v míru.

Stejný zdroj dále uvádí, že v roce 1950 představil francouzský ministr zahraničí

Robert Schuman plán hlubší spolupráce, na jehož základě podepsalo několik zemí

smlouvu o společné organizaci svého těžkého průmyslu – uhlí a oceli. Společenství čítalo

šest zemí, kterými byli kromě odvěkých rivalů Německa a Francie, také Itálie, Belgie,

Nizozemí a Lucembursko. Cílem tohoto uskupení bylo odstranění obchodních bariér a

zajištění spravedlivého přístupu k surovinám a trhům, které podpoří hospodářský růst a

také sblíží jednotlivé národy, což mělo ve výsledku omezit riziko válečných konfliktů.

Na základě této úspěšné smlouvy probíhaly další jednání, kterými se rozšířila spolupráce

i na jiné oblasti, jejichž vyvrcholením byl v roce 1957 v Římě podpis smlouvy o vzniku

Evropského hospodářského společenství. Hlavní myšlenkou EHS, byl vznik společného

trhu a zajištění volného pohybu osob, zboží a služeb přes hranice zúčastněných států.

Mimo jiného, smlouva také ustanovila vznik Evropského společenství pro atomovou

energii Euroatom, které mělo za úkol řídit, regulovat a kontrolovat obchod s atomovým

materiálem pro mírové účely. Další vývoj společenství, byl poznamenán studenou

válkou, takže státy východního bloku neměly možnost se do společného trhu ještě po

dlouhá desetiletí zapojit a než vznikla Evropská unie současnosti, muselo být následně

ratifikováno několik důležitých smluv.

Za hlavní historické smlouvy lze dle internetových stránek Evropské unie (2014)

kromě Římských smluv z roku 1957 dále jmenovat, Jednotný evropský akt, který byl

podepsán v roce 1986 a vstoupil v platnost v roce 1987, obsahoval reformu evropských

institucí pro vstup dalších dvou států, Portugalska a Španělska, a urychlení rozhodovacího

procesu, umožňujícího vytvoření jednotného trhu. Velmi důležitým milníkem byla

Smlouva o Evropské unii, Maastrichtská smlouva, která byla podepsána v roce 1992 a



4



vstoupila v platnost v roce 1993, obsahovala podmínky pro zavedení evropské měnové

unie a nové prvky politické unie, jakými bylo vymezení občanství, společná zahraniční

politika a politika vnitřních záležitostí. V roce 1997 byla podepsána Amsterodamská

smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1999. Tato smlouva obsahovala reformu

evropských institucí vzhledem k začlenění nových států a důležitou Schengenskou

dohodu. V roce 2001 byla podepsána Niceská smlouva, která vstoupila v platnost v roce

2003, obsahem byla reforma evropských institucí vzhledem k rozšíření na 25 států. Stejný

zdroj uvádí, že aktuální smlouvou je Lisabonská smlouva, která byla podepsána v roce

2007 a vstoupila v platnost v roce 2009, má za úkol posílení demokracie a efektivity

Evropské unie a vytvoření podmínek pro společné řešení globálních problémů. Současný

stav čítá 28 států, kdy v roce 2013 bylo posledním přistupujícím Chorvatsko, tento počet

ale pravděpodobně není konečný, jelikož již několik dalších států projevilo zájem stát se

členy Evropské unie a v současné době mají status kandidátských zemí. Kandidátské

země, kterými v současné době jsou Albánie, Makedonie, Černá Hora, Island, Srbsko a

Turecko, již začaly začleňovat právní předpisy Evropské unie do svých právních

předpisů. Následující obrázek zobrazuje všechny současné členy Evropské unie.

Obrázek 1 – Mapa současných členů EU

Zdroj: RADA EVROPSKÉ UNIE (2014)



5



2.2 Česká republika a Evropská Unie

Česká republika je zemí bývalého východního bloku, jejíž novodobé dějiny se datují

od roku 1989, kdy během státního převratu, tzv. sametové revoluce padl komunistický

režim včetně svého centrálně řízeného národního hospodářství. Do roku 1993 tvořila

Česká republika společně se Slovenskem jeden federativní stát, který se začátkem roku

1993 po dohodě svých vlád rozdělil a vznikla samostatná Česká republika a Slovenská

republika, tak jak jsou známé v dnešní době. V České republice je zavedena tržní

ekonomika a jak uvádějí internetové stránky Evropské unie (2014), hlavními pilíři

hospodářství jsou průmyslová výroba, do které lze zařadit hlavně výrobu automobilů,

obráběcích nástrojů a strojírenských výrobků. Nemalou část národního hospodářství tvoří

také železářství a ocelářství, které zde má dlouhou historii. Jako zajímavost lze uvést, že

před druhou světovou válkou, patřilo tehdejší Československo, mezi 10 průmyslově

nejvyspělejších zemí světa, a bylo jedinou zemí střední Evropy, která si udržela

demokracii až do roku 1938.

Snaha o integraci samostatné České republiky do Evropské unie započala po rozpadu

České a Slovenské Federativní republiky. Jak uvádějí internetové stránky Evropské unie

(2014), v říjnu 1993 byla v Lucemburku podepsána Evropská dohoda zakládající

přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich

členskými státy na straně druhé, cílem této dohody bylo poskytovat právní rámec pro

politický dialog, podporovat rozvoj obchodních a hospodářských kontaktů, a dále

vytvářet základ pro technickou a finanční pomoc společenství a vhodnou formu podpory

pro postupné začlenění České republiky do Evropské unie. Česká republika podala

přihlášku do Evropské unie v roce 1996 prostřednictvím tehdejšího premiéra Václava

Klause. Následující rok předložila Evropská komise program strategie rozšíření s názvem

Agenda 2000, jehož součástí byly posudky 10 kandidátů ze střední a východní Evropy,

včetně České republiky, tu komise zahrnula do skupiny 5 zemí, které byly ve

střednědobém horizontu schopny splnit všechny podmínky členství a se kterými

doporučila zahájit přístupová jednání. Na doporučení komise, rozhodla Evropská rada

v prosinci 1997 o oficiálním pozvání 11 kandidátských zemí ke vstupu do Evropské unie,

za Českou republiku nabídku převzal prezident Václav Havel spolu s ministrem zahraničí.

Autoři dále uvádí, že proces rozšiřování byl zahájen v březnu 1998, kdy hlavní část

představovaly screeningové aktivity, které byly rozděleny do 31 kapitol a znamenaly

analytické srovnávání legislativy kandidátské země s Evropským právem. Proces

přípravy na členství, byl průběžně ze strany Evropské komise monitorován a každoročně

vydán v Pravidelné zprávě o pokroku České republiky v přípravách na členství

v Evropské unii. Dlouhodobý a složitý proces předvstupních jednání, byl mezi

zúčastněnými stranami úspěšně zakončen na zasedání Evropské rady v prosinci 2002

v Kodani, kde bylo všech 31 vyjednávacích kapitol uzavřeno a kde Evropská rada

rozhodla o přijetí České republiky do Evropské unie. V dubnu 2003 byla v Aténách

slavnostně podepsána Smlouva o přistoupení, kde se za Českou republiku slavnostního

aktu účastnil premiér Vladimír Špidla a prezident Václav Klaus. Po podpisu Smlouvy o

přistoupení, se dle stejného zdroje o dva měsíce později konalo v České republice

referendum, při kterém občané rozhodli o přistoupení v poměru 77,33 % kladných hlasů



6



oproti 22,67 % hlasům záporným, volební účast tehdy dosáhla 55,21 %. Česká republika

se stala členem Evropské unie 1. 5. 2004 s dalšími devíti státy (Estonsko, Kypr,

Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko), čímž se Evropská unie

rozrostla na 25 zemí.

Od vstupu České republiky do Evropské unie uběhlo více jak 10 let a na tomto místě

je prostor pro rekapitulaci toho, co je pro Českou republiku přínosem této integrace. Jak

uvádí Chmelař et al. (2014, s. 95), tak vstup do Evropské unie v květnu 2004 byl součástí

dlouhodobého procesu, který je potřeba chápat z hlediska dlouhodobé legislativní

harmonizace, která započala již předvstupní pomocí a zvýšeným přílivem investic již

v důsledku příslibu členství České republiky v Evropské unii a jejím jednotném vnitřním

trhu. Vnitřní trh Evropské unie je možné považovat za jeden z hlavních úspěchů evropské

integrace. Vnitřní trh v současné době tvoří 28 členských státu s počtem obyvatel

převyšujících půl miliardy a více než 21 milionů firem, které při svých obchodních

aktivitách nejsou žádným způsobem omezovány hranicemi jednotlivých zemí ani jinými

překážkami, jako tomu bylo v minulosti. Mezi hlavní výhody jednotného trhu lze

zahrnout, snadnější přístup pro podnikatele na zahraniční trhy s větším množstvím

potenciálních zákazníků, úspory vycházející ze sjednocení technických a jakostních

norem a úspory z rozsahu. Pro jednotlivé spotřebitele pak představuje tento společný trh

větší výběr a také větší spotřebitelskou ochranu. Jako jeden z nejdůležitějších úspěchů

jednotného trhu je považováno zvýšení konkurence, uvolnění odvětví monopolní povahy

a relativní snížení cen. Stejný zdroj popisuje, že jednotný vnitřní trh spočívá

v praktikování čtyř ekonomických svobod, kterými jsou svoboda pohybu osob, zboží,

služeb a kapitálu. Největší pokrok jednotného trhu byl dosažen v oblasti volného pohybu

zboží, kde při obchodu mezi jednotlivými zeměmi již tento pohyb neomezují žádné

překážky. Svoboda pohybu osob poskytuje jednotlivcům možnost žít, studovat nebo

pracovat v zahraničí a to včetně kvalifikace, která byla dosažena v jiném členském státě

Evropské unie. Pro Českou republiku byl tento pohyb donedávna omezen přechodnými

obdobími, která si starší členové vyjednali. Svoboda pohybu kapitálu znamená

bezproblémový přeshraniční převod investic, dividend, úroků a poskytuje možnost

finančních a bankovních služeb v ostatních členských zemích. Zatím největší rezervy jsou

ve volném pohybu služeb, kde v některých citlivých oblastech stále ještě existují národní

omezení.

Z hlediska monetárního, je pro Českou republiku členství prozatím výhodné, jak

autoři dále uvádí, čisté finanční benefity, které byly čerpány z fondů Evropské unie za

dobu členství České republiky, jsou ve výši téměř 334 miliard českých korun, kdy za 10

let členství bylo z rozpočtu EU vyčerpáno 676,2 miliard českých korun a naopak do

rozpočtu EU bylo odvedeno 342,8 miliard českých korun, tyto finanční benefity plynuly

hlavně z fondů kohezní a zemědělské politiky, zbylých potenciálních 400 miliard ještě

zbývá dočerpat, potenciálních proto, že Česká republika nemusí být schopna předkládat

projekty, na které jsou tyto fondy EU určeny. Mezi hlavní nemonetární výhody lze

považovat zkvalitnění ochrany vlastnických práv, zkvalitnění soudnictví a ostatních

institucí právního státu a tržní ekonomiky. Z hlediska občanů došlo k posílení jejich

postavení jako zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, posílení postavení ve spotřebitelské



7



rovině a také posílení postavení vůči znečišťovatelům životního prostředí. Samotná Česká

republika posílila své postavení v těchto hlavních oblastech – zlepšení postavení na

mezinárodním poli, zlepšení bezpečnosti a omezení rizik plynoucích z geopolitického

postavení ve střední Evropě, zastoupení v orgánech Evropské unie a spolurozhodování o

jejím směřování a politikách, účast na společné zahraniční, bezpečnostní a obranné

politice Evropské unie a účast na vytváření svobodného prostoru, bezpečnosti a práva

v Evropě. Dle stejných zdrojů lze konstatovat, že výhody členství České republiky

převažují nad nevýhodami, za které je možné považovat např. ztrátu suverenity České

republiky, podřizování se direktivám Evropské unie, zdlouhavé hledání kompromisů

mezi členy Evropské unie, kde ekonomicky silné státy mají často větší vliv, zdražování

na území České republiky vzhledem ke sjednocování trhu, kde úroveň cen zboží a služeb

dohání vyspělejší země.

2.3 Hlavní makroekonomické ukazatele

Makroekonomické ukazatele, kterými se následující kapitola detailně zabývá, jsou

vybranými ukazateli ekonomické výkonnosti národního hospodářství. Hrubý domácí

produkt, míra inflace, hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupních sil,

komparativní cenové hladiny, míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance jsou

ukazatele, které jsou velmi diskutované jak odbornou, tak širokou veřejností a lze

konstatovat, že se s diskuzí o nich, setkáváme téměř každý den v médiích, ať už

v ekonomických, či politických debatách a článcích. Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí,

že tyto makroekonomické ukazatele, rozdělujeme na stavové veličiny a tokové veličiny.

Stavové veličiny měří daný údaj k určitému časovému okamžiku, jsou jimi např. množství

peněz v oběhu, počet pracovních sil nebo objem úspor v dané ekonomice, zatímco tokové

veličiny jsou údaje měřené za určité časové období, znamená to, že vyjadřují změnu za

časovou jednotku, kterou může být měsíc, kvartál nebo rok, jsou jimi např. změna

investic, důchodu a také hrubého domácího produktu.

2.3.1 Hrubý domácí produkt (HDP)

Hrubý domácí produkt popisuje Jurečka et al. (2013, s. 352) následující definicí:

„Hrubý domácí produkt (HDP, GDP) je součtem peněžních hodnot finálních

(konečných) výrobků a služeb, vyprodukovaných během jednoho roku výrobními

faktory alokovanými (umístěnými) v dané zemi (bez ohledu na to, kdo tyto faktory

vlastní).“

Jak už z definice vyplývá, HDP je veličinou tokovou, s kterou se lze nejčastěji setkat

při srovnání období jednoho roku nebo jednoho čtvrtletí, kdy daný údaj vyjadřuje

meziroční, případně mezičtvrtletní změnu v procentech. Jak autoři dále uvádí, produkční

aktivita ekonomiky je velmi rozmanitá a lze si tedy snadno představit, že sčítání takto

rozdílných produktů v jejich naturální podobě není možné, je možné ale sčítat jejich

hodnoty pomocí cen, které jsou vyjádřeny v penězích, proto se v uvedené definici hovoří



8



o součtu peněžních hodnot. Lze předpokládat, že cena nějakého statku, který byl

nakoupen, reflektuje hodnotu tohoto statku pro daného kupujícího. HDP z tohoto důvodu

chápeme jako součet hodnot vytvořené produkce, kde tuto hodnotu určuje součin

množství a ceny, tyto ceny jsou včetně nepřímých daní, tedy daně z přidané hodnoty a

spotřební daně.

Finální výrobky, je důležité se pozastavit u výrazu finální neboli konečný výrobek či

služba, stejný zdroj uvádí, že do výpočtu HDP není možné zahrnovat meziprodukty,

protože by tím docházelo k jejich několikanásobnému započtení, které by hodnotu HDP

zkreslovalo. Pokaždé je nutné započíst pouze finální produkt, kterým může být např.

automobil, ale nezapočítáme již plech dodávaný válcovnou automobilce, jelikož se jedná

o meziprodukt, který by byl v opačném případě započítán dvakrát, a to jako produkt

válcovny automobilce a následně ještě jako automobil samotný, čímž by docházelo

k fiktivnímu navyšování hodnoty výsledného ukazatele. Pro správný výpočet HDP, je

tedy nutné se tomuto dvojímu započítání vyhnout tím, že do konečného výsledku

zahrneme pouze finální statky. V ekonomickém prostředí České republiky se dle stejných

autorů do HDP zahrnují jak výrobky materiální povahy, tak i služby. Materiální výrobky

jsou produktem buď primární sféry, za které považujeme např. zemědělství, lesnictví a

těžbu, nebo jsou produktem sekundární sféry, kterým je zpracovatelský průmysl, zatímco

služby považujeme za produkty terciální sféry.

V daném roce, jak je uvedeno v definici, tak autoři dále uvádí, že do výpočtu HDP, je

nutné zahrnout pouze výrobky a služby, které jsou vyprodukované v daném roce, to

znamená, že do výpočtu HDP není možné zahrnout výrobky a služby, které byly

vyprodukovány v některém z předchozích let, ale v daném roce výpočtu se s nimi

obchoduje. S produkty, které jsou vyrobené v daném roce výpočtu, ale nejsou prodané

v tomto roce, se počítá jako se změnou zásob hotových výrobků, kde tato změna zásob je

do HDP zahrnuta jako součást investic.

V dané zemi, jak uvádí Pavelka (2010, s. 273), tak do HDP se započítávají všechny

finální statky a služby, které jsou vyprodukovány na území dané země, nezáleží na tom,

zda producent je rezident či nerezident dané země. Nerezidentem může být například

společnost, která má své sídlo v zahraničí, ale na území dané země produkuje výrobky

nebo služby.

Vypočítaný HDP není nikdy úplně přesný. Z důvodu, že se do výpočtu HDP snažíme

zahrnout všechny statky vyprodukované danou ekonomikou, je nutné některé údaje

odhadovat a jak autor dále uvádí, tak v případě finálních statků, které se běžně

neprodávají na spotřebitelských trzích, tržní hodnotu odhadují statistikové.

Odhadovaným statkem může například být odhad nájmu z vlastního majetku, kde se

odhad týká ceny, za kterou vlastník de facto pronajímá nemovitost sám sobě. Další

odhady, které se v posledních letech započítávají do HDP, se týkají šedé ekonomiky a

jsou to např. drogy, prostituce a pašování.



9



2.3.1.1 Rozdíl mezi nominálním a reálným HDP

Ve většině ekonomik se ceny každý rok mění a není tomu jinak ani v ekonomice

České republiky, kde se každým rokem setkáváme s tím, že ceny více či méně rostou.

Vzhledem k této situaci, jak uvádí Jurečka et al. (2013, s. 352), se může stát, že HDP bude

oproti předchozímu roku vyšší, ale celkový produkt přitom neporoste, či dokonce může

klesnout. Z tohoto důvodu, kvůli odlišení mezi růstem produkce a růstem cen, je zaveden

do měření produkční aktivity nominální a reálný HDP.

Nominální HDP, jak dále autoři uvádí, je produkt vypočítaný v běžných cenách, tedy

v cenách, které jsou na trhu běžné v daném roce výpočtu. Cenové rozdíly snižují

vypovídací schopnost nominálních makroekonomických ukazatelů a zabraňují tím

zpracovávat jejich seriózní mezičasové srovnávání. I přes tuto nevýhodu, mají nominální

makroekonomické ukazatele svůj smysl, např. při zvažování množství peněz, které jsou

potřebné pro plynulý koloběh v národním hospodářství dané země.

Reálný HDP, jak uvádí stejný zdroj, je produkt vypočítaný ve stálých cenách, tedy

v cenách, které jsou očištěny od změn oproti výchozímu období. Výchozí období, nebo

také období základní, je rok, který je zvolen jako srovnávací cenová základna a všechny

hrubé domácí produkty v dalších letech, měříme v cenách tohoto roku a považujeme je

tím za reálné produkty. Pokud porovnáváme reálné produkty vytvořené v jednotlivých

letech, zjistíme, zda ekonomický růst dané země byl v mezičasovém srovnání pozitivní,

nebo negativní. Reálný produkt se dá kromě výpočtu v cenách výchozího roku také

vypočítat pomocí deflování nominálního produktu, tzn. jeho očištěním od inflačních vlivů

pomocí cenového indexu, který odráží změny cenové hladiny.

2.3.1.2 Metody výpočtu HDP

Hrubý domácí produkt se dá měřit pomocí tří metod, kde každá z nich vychází z jiného

úhlu pohledu, zde je nutné podotknout, že HDP vypočtený každou z těchto tří metod,

musí být ve výsledku vždy stejný. Jak uvádí Pavelka (2010, s. 273), dělíme tyto tři

metody na výdajovou metodu, která se vyjadřuje jako součet všech výdajů na finální

statky a služby a člení se dále na výdaje domácností na spotřebu (C), výdaje na investice

(I), výdaje vlády na nákupy výrobků a služeb (G) a na čistý export (NX). Druhou metodou

je výrobní neboli produkční metoda, která se vyjadřuje jako součet přidaných hodnot

všech odvětví v ekonomice a znamená součet všech přidaných hodnot na jednotlivých

stupních výroby. Poslední metodou je důchodová metoda, která se vyjadřuje jako součet

všech prvotních důchodů celkem a započítávají se do ní mzdy, renty, úroky, zisky,

znehodnocení kapitálu (odpisy) a nepřímé daně snížené o dotace.

2.3.1.3 Výdajová metoda výpočtu HDP

Pomocí výdajové metody se hrubý domácí produkt měří tzv. odzadu, pomocí všech

výdajů v celé ekonomice. Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí, že touto metodou, se měří



10



HDP nepřímo, a to tak, že se sečtou výdaje potřebné k nakoupení všech výrobků a služeb,

kde jejich výsledkem je pak velikost produktu. Sčítají se zde výdaje domácností, které

tvoří na HDP největší podíl, dále pak výdaje podniků, vlády a zahraničních odběratelů,

kteří nakupují výrobky a služby vyprodukované v dané zemi a daném roce, tím získáme

celkový produkt vyprodukovaný danou ekonomikou.

Hrubý domácí produkt pomocí výdajové metody se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013,

s. 352) vztahem:

HDP = C + I + G + NX

Kde:

C – vyjadřuje spotřebu domácností (consumption).

I – vyjadřuje hrubé soukromé investice (investment).

G – vyjadřuje výdaje vlády (státu) na nákup výrobků a služeb (government).

NX – vyjadřuje čistý export, tzn. rozdíl mezi exportem X a importem M.

Spotřeba neboli výdaje domácností tvoří největší část hrubého domácího produktu,

která v případě České republiky osciluje kolem 50 % celkové výše produktu, z tohoto

údaje je zřejmé, že pro velikost produktu je velmi důležité to, jak jednotliví spotřebitelé

nakupují výrobky dlouhodobé spotřeby, krátkodobé spotřeby a jak utrácejí své důchody

za služby. Jak uvádí Jurečka et al. (2013, s. 352), tak mezi statky dlouhodobé spotřeby

jsou zahrnovány výrobky, jejichž životnost je delší než jeden rok, jsou to např.

automobily, nábytek nebo elektronika. Mezi statky krátkodobé spotřeby jsou zahrnovány

výrobky, které jsou spotřebovány během jednoho roku, jsou to např. potraviny nebo

oblečení. Do poslední kategorie služeb je zahrnováno např. vzdělávání, zdravotnictví

nebo doprava.

Soukromé investice představují dvě oblasti, jsou to investice do fixního kapitálu a

investice do zásob. Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí, že mezi investice do fixního

kapitálu je zahrnován nákup nových budov, stojů a zařízení firmami, ale také se do této

kategorie zahrnují výdaje jednotlivých spotřebitelů na nákup domů nebo bytů. Mezi

investice do zásob jsou zahrnovány změny ve stavu zásob surovin, rozpracované

produkce nebo hotových výrobků. V celku jsou všechny investice označovány jako hrubé

investice, tyto hrubé investice se dále skládají z investic restitučních neboli

obnovovacích, které mají za úkol obnovit staré výrobní zařízení a budovy, a z investic

čistých neboli rozvojových, jejichž cílem je rozšíření výrobní kapacity. Pokud je

zvažován přínos jednotlivých investic, tak jako důležitější z pohledu ekonomického růstu

jsou považovány investice čisté, které umožňují zvyšovat produkci ekonomiky a také

umožňují využívat nových poznatků výzkumu a vývoje. Hrubý domácí produkt zahrnuje

jak čisté, tak obnovovací investice, pokud se zahrnou do výsledku produktu pouze čisté



11



investice, jedná se o čistý domácí produkt. Do investic se nezahrnuje nákup cenných

papírů, tím se jen mění struktura portfolia a vlastnictví aktiv, nákupem akcií a obligací

také nepřibývá žádná nová výrobní kapacita.

Vládní výdaje jsou výdaje vlády na nákup různých výrobků nebo služeb, které jsou

důležité pro fungování dané země. Jak uvádí Pavelka (2010, s. 273), je možné tyto výdaje

rozdělit na vládní nákupy statků a služeb, a na výdaje v podobě transferů, kde do výpočtu

hrubého domácího produktu zahrnujeme pouze výdaje vlády na nákup různých výrobků

nebo služeb. Transfery v tomto výpočtu nejsou zahrnuty, jelikož za ně vláda nedostává

žádnou protihodnotu, zatímco za nákupy statků a služeb protihodnotu dostává. Mezi

nákupy vlády jsou zahrnovány výdaje vlády na školství, zdravotnictví, obranu, platy

zaměstnanců státního aparátu, ale také investice do dopravní infrastruktury nebo na

výzkum a vývoj. Výdaje v podobě transferů zahrnují např. podpory v nezaměstnanosti,

různé sociální dávky a důchody, tyto výdaje ale z celkového produktu nezmizí, jelikož se

ve velké míře projeví jako spotřebitelské výdaje domácností.

Čistý export je rozdíl mezi exportem a importem dané země, a může být kladný nebo

záporný. Pavelka (2010, s. 273) uvádí, že export neboli vývoz, zahrnuje výrobky a služby,

které jsou prodávané do zahraničí. Pokud zákazníci za hranicemi domácí země nakupují

výrobky a služby této domácí země, zvyšují tím její hrubý domácí produkt. Od exportu

se odečítá import neboli dovoz, tedy zahraniční výrobky a služby, které byly nakoupeny

v domácí zemi. Zahraniční produkce tímto tvoří část spotřeby a investic domácích

zákazníků a vlády, a jelikož tato produkce nezvyšuje domácí produkt, tak se musí hodnota

importu při výpočtu odečíst.

2.3.1.4 Výrobní metoda výpočtu HDP

Výrobní metoda je založená na součtu přidaných hodnot, jak uvádí Jurečka et al.

(2013, s. 352), přidaná hodnota je hodnota, která je přidaná jednotlivými výrobci

v průběhu všech úrovní výroby. Během výrobního procesu výrobci zvyšují hodnotu

zpracovávaných surovin, polotovarů a služeb, tuto hodnotu přidávají všechny články

výrobního řetězce. Pokud chceme zjistit přidanou hodnotu, tak musíme od příjmu za

prodej výrobku odečíst náklady na vstupy potřebné k výrobě daného výrobku. Při sečtení

přidaných hodnot všech odvětví v ekonomice, získáme hodnotu všech finálních statků,

která je hodnotou hrubého domácího produktu.

Hrubý domácí produkt pomocí výrobní metody se vyjadřuje dle Kadeřábková,

Žďárek (2010, s. 294), vztahem:

HDP = Produkce – Mezispotřeba (včetně FISIM) + Daně z produktů – Dotace na

produkty – FISIM



12



Kde:

Produkce – vyjadřuje hodnotu výrobků a služeb, kterou vytvořili rezidentské jednotky

v daném období na území dané ekonomiky.

Mezispotřeba – vyjadřuje hodnotu výrobků a služeb, která je spotřebována v daném

období rezidentskými jednotkami v procesu výroby jiného výrobku nebo služby. Do

mezispotřeby zahrnujeme také finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené

(FISIM).

Daně z produktů a dotace – daně z produktů připočítáme a dotace na produkty

odečítáme z celkové hodnoty hrubého domácího produktu. Důvodem k připočítání daní

z produktů a odečtení dotací na produkty na straně zdrojů národního hospodářství je dle

ČSÚ (2013) to, že produkce se oceňuje v základních cenách, zatímco užití v kupních

cenách.

2.3.1.5 Důchodová metoda výpočtu HDP

Výpočet hrubého domácího produktu pomocí důchodové metody vychází ze součtu

důchodů neboli příjmů ekonomických subjektů, Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí, že

těmto subjektům plynou důchody za poskytnutí služeb výrobních faktorů, které sami

vlastní a které jsou potřebné k produkování různých výrobků a služeb, což znamená, že

tato metoda je v zásadě založena na součtu příjmů, které plynou z vlastnictví výrobních

faktorů a které jsou na tvorbu HDP použity.

Hrubý domácí produkt pomocí důchodové metody se vyjadřuje dle Kadeřábková,

Žďárek (2010, s. 294), vztahem:

HDP = Náhrady zaměstnancům + Hrubý provozní přebytek a smíšený důchod +

Daně z výroby a z dovozu – Dotace na produkty a ostatní dotace na výrobu

Kde:

Náhrady zaměstnancům – vyjadřují odměny, které jsou buď hotovostní, nebo mají

naturální formu, zahrnujeme do nich mzdy, platy a sociální příspěvky zaměstnavatelů.

Provozní přebytek – vyjadřuje hlavně zisk podnikatelských subjektů, úroky a další

důchody plynoucí z vlastnictví kapitálu.

Smíšený důchod – vyjadřuje zisk z podnikání drobných podnikatelských subjektů a

mzdu za jejich pracovní činnost pro vlastní podnik.

Daně z výroby a z dovozu – vyjadřují daně z produktů (DPH), daně z dovozu a dovozní

cla, ostatní daně z produktů a ostatní daně z výroby (silniční daň, daň z nemovitostí).



13



Dotace – vyjadřují dotace na produkty a ostatní dotace na výrobu.

Náhrady zaměstnancům, jak autoři dále uvádí, tvoří největší položku hrubého

domácího produktu, následovány provozním přebytkem a smíšeným důchodem a daněmi

sníženými o dotace.

2.3.1.6 HDP na obyvatele v paritě kupních sil

HDP na obyvatele v paritě kupních sil (PPS), je uměle vytvořená měnová jednotka,

která je dle ČSÚ (2015) měřítkem ekonomické výkonnosti při mezinárodních

srovnáváních. Tento ukazatel, představující přidanou hodnotu veškerého vyrobeného

zboží a služeb, vznikl kvůli vyrovnání cenových rozdílů mezi jednotlivými zeměmi, kdy

index eliminuje rozdíly mezi cenovými hladinami srovnávaných zemí, a spíš než pro

srovnání časové, slouží pro objemové srovnání HDP, průměr EU28 je vyjádřen hodnotou

indexu 100. HDP na obyvatele v PPS slouží pro srovnávání reálné konvergence

jednotlivých zemí, a jak uvádí Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294), tak při srovnávání

konvergence mezi jednotlivými státy, se tento ukazatel používá pro zhodnocení

ekonomické úrovně jednotlivých ekonomik a je možné konstatovat, že mezi

ekonomickou úrovní a cenovou úrovní je ve většině případů pozitivní vztah, tedy že

ekonomická konvergence je doprovázena nominální konvergencí.

2.3.1.7 Komparativní cenové hladiny

Komparativní cenové hladiny, jak uvádí ČSÚ (2015), jsou poměry mezi paritami

kupní síly a devizovými kursy dané země. Vyrovnáním kupní síly různých národních měn

umožňuje tento standard srovnání ukazatelů mezi jednotlivými státy. Poměr je

koncipován vzhledem k průměru EU28, který je vyjádřen hodnotou indexu 100. Pokud

je tento poměr za určitou zemi vyšší nebo nižší než daný index, znamená to, že daná země

je relativně dražší nebo levnější než průměr EU28. Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294)

uvádí, že komparativní cenové hladiny slouží pro srovnávání cenové konvergence

jednotlivých ekonomik a vyjadřují počet jednotek společné měny, které jsou potřebné

k nákupu stejného objemu produktové skupiny nebo agregátu ve srovnávaných státech.

Tento ukazatel se používá při zhodnocení nominální konvergence a je možné konstatovat,

že mezi cenovou úrovní a ekonomickou úrovní je ve většině případů pozitivní vztah, tedy

že nominální konvergence je doprovázena ekonomickou konvergencí.

2.3.2 Míra inflace

Názor na inflaci je ze strany široké veřejnosti spíše negativní, a pokud nějaká inflace

nastane, převládá zde názor, že je nutné proti ní všemi prostředky bojovat, což nemusí

být tak docela pravda, hlavně pokud je inflace mírná a stabilní. Jak uvádí Jurečka et al.

(2013, s. 352), tak inflace zpravidla znamená zvyšování cenové hladiny, kterého

důsledkem je snižování kupní síly peněz. Nejedná se zde pouze o zvyšování cen



14



jednotlivých druhů výrobků, ale jedná se o růst obecné cenové hladiny v dané ekonomice,

tedy že průměrná cenová hladina roste v celém národním hospodářství, zatímco ceny

některých druhů výrobků mohou klidně klesat. Opakem inflace je deflace, která znamená

pokles obecné cenové hladiny v dané ekonomice, ta je pro ekonomiku také škodlivá,

dokonce více než mírná inflace, autoři dále uvádí, že deflace byla průvodním jevem všech

největších hospodářských poruch v moderní historii. Stav, kdy průměrná cenová hladina

neroste ani neklesá, se označuje jako cenová stabilita.

Měření inflace se provádí pomocí cenových indexů, jak uvádí Jurečka et al. (2013, s.

352), tak nejběžnějšími jsou index spotřebitelských cen (CPI) a implicitní cenový deflátor

(IPD). Index spotřebitelských cen, jak již z jeho názvu vyplývá, vyjadřuje změnu cen

výrobků a služeb, které nakupují domácnosti. Při tomto měření cenové hladiny se vychází

ze srovnání nákladů na nákup typického spotřebního koše výrobků a služeb ve dvou

srovnávaných obdobích, kde spotřební koš je složen z výrobků a služeb, které

spotřebovává typická domácnost. Náklady na nákup tohoto spotřebního koše v daném

neboli běžném období jsou srovnávány s náklady na nákup stejného spotřebního koše

v roce, který byl stanoven jako základní neboli výchozí.

Výpočet indexu spotřebitelských cen se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013, s. 352)

vztahem:

𝐂𝐏𝐈 =𝐡𝐨𝐝𝐧𝐨𝐭𝐚 𝐝𝐚𝐧é𝐡𝐨 𝐬𝐩𝐨𝐭ř𝐞𝐛𝐧í𝐡𝐨 𝐤𝐨š𝐞 𝐯 𝐜𝐞𝐧á𝐜𝐡 𝐛ěž𝐧é𝐡𝐨 𝐫𝐨𝐤𝐮

𝐡𝐨𝐝𝐧𝐨𝐭𝐚 𝐝𝐚𝐧é𝐡𝐨 𝐬𝐩𝐨𝐭ř𝐞𝐛𝐧í𝐡𝐨 𝐤𝐨š𝐞 𝐯 𝐜𝐞𝐧á𝐜𝐡 𝐳á𝐤𝐥𝐚𝐝𝐧í𝐡𝐨 𝐨𝐛𝐝𝐨𝐛í × 𝟏𝟎𝟎

Hodnota spotřebního koše je vypočítávána tak, že množství daného výrobku nebo služby

je vynásobeno jeho cenou v příslušném období, když je výsledek indexu vyšší než 100,

znamená to, že cenová hladina vzrostla a že probíhá inflace. Jak autoři dále uvádí, tak

aktuálně se od roku 2012 provádí výpočet na základě struktury výdajů domácností podle

výsledků statistiky rodinných účtů roku 2010. Struktura spotřebního koše se aktualizuje

nejčastěji v pětiletých intervalech, a to podle změn v nákupních výdajích obyvatelstva.

Výpočet implicitního cenového deflátoru se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013, s. 352)

vztahem:

𝐈𝐃𝐏 =𝐧𝐨𝐦𝐢𝐧á𝐥𝐧í 𝐇𝐃𝐏

𝐫𝐞á𝐥𝐧ý 𝐇𝐃𝐏 × 𝟏𝟎𝟎

Hodnota deflátoru je dána podílem nominálního HDP daného roku a reálného HDP, který

je vyjádřen v cenách výchozího neboli základního roku. Jak autoři dále uvádí, tak rozdíl

výpočtu IDP proti CPI je takový, že IDP zahrnuje všechny statky, které jsou v ekonomice

pomocí HDP zastoupeny, zatímco CPI zahrnuje pouze vybrané spotřební statky, které

jsou součástí spotřebního koše. Z tohoto důvodu je IDP považován za přesnější indikátor

cenového vývoje, než je CPI.



15



Pomocí cenových indexů je možné vyjádřit míru inflace, která se rovná procentní

změně cenového indexu za určité období a vyjadřuje se dle Jurečka et al. (2013, s. 352)

vztahy:

𝐦í𝐫𝐚 𝐢𝐧𝐟𝐥𝐚𝐜𝐞 =𝐂𝐏𝐈𝐭 − 𝐂𝐏𝐈𝐭−𝟏

𝐂𝐏𝐈𝐭−𝟏 × 𝟏𝟎𝟎

Míra inflace je v tomto případě vyjádřena v procentech, pomocí indexu spotřebitelských

cen v běžném a základním období.

𝐦í𝐫𝐚 𝐢𝐧𝐟𝐥𝐚𝐜𝐞 =𝐈𝐏𝐃𝐭 − 𝐈𝐏𝐃𝐭−𝟏

𝐈𝐏𝐃𝐭−𝟏 × 𝟏𝟎𝟎

Míra inflace je v tomto případě vyjádřena v procentech, pomocí implicitního cenového

deflátoru v běžném a základním období.

S mírou inflace souvisí také pojem inflační cílování neboli cílování inflace, jak uvádí

ŽÁK (2007, s. 210), tak mechanismus cílování inflace funguje tak, že centrální banka si

stanoví inflační cíl na následující období a tento cíl se zaváže plnit. Pokud se vývoj

ekonomiky odchyluje od stanoveného cíle, tak se na usměrnění používají nástroje

monetární politiky, kterými jsou např. ovlivňování krátkodobých úrokových sazeb nebo

ovlivňování měnového kurzu.

2.3.3 Míra nezaměstnanosti

Nezaměstnanost je vedle inflace dalším makroekonomickým ukazatelem, který hraje

důležitou roli v národním hospodářství každé země. Jak uvádí Jurečka et al. (2013, s.

352), tak nezaměstnanost nezpůsobuje pouze ekonomické problémy, ale způsobuje také

problémy psychosociální. Zaměstnanost hraje v životě lidí zásadní roli, což dokazuje

např. fakt, že pokud se člověk představuje, tak jeho zaměstnání patří mezi prvních pět

věcí, které o sobě prozradí.

Měření nezaměstnanosti se provádí mezi obyvatelstvem v produktivním věku, a jak

autoři dále uvádí, jedná se o věk od ukončení povinné školní docházky do odchodu do

důchodu. Lidé v produktivním věku, se dále dělí na zaměstnané a nezaměstnané, kdy

zaměstnaní lidé mají práci na plný nebo částečný úvazek a nezaměstnaní lidé práci

nemají, ale aktivně si ji hledají. Obě skupiny spolu tvoří společně ekonomicky aktivní

obyvatelstvo neboli pracovní sílu. Ostatní lidé, kteří jsou v produktivním věku a práci si

nehledají, považujeme za ekonomicky neaktivní skupinu. Do této skupiny patří zejména

studenti, lidé v domácnosti pečující o členy rodiny, zdravotně postižení, nebo lidé, kteří

pracovat z nějakého osobního důvodu nechtějí.



16



Míra nezaměstnanosti, jak uvádí stejný zdroj, vychází z uvedené kategorizace

obyvatelstva a vypočítá se jako podíl počtu nezaměstnaných (N) k ekonomicky aktivním

(EA) a je vyjádřena v procentech.

Výpočet míry nezaměstnanosti se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013, s. 352) vztahem:

𝐮 =𝐍

𝐄𝐀 × 𝟏𝟎𝟎

Kde:

u – vyjadřuje míru nezaměstnanosti.

N – vyjadřuje počet nezaměstnaných lidí.

EA – vyjadřuje počet ekonomicky aktivních lidí (zaměstnaní + nezaměstnaní).

Údaj o míře nezaměstnanosti, se dle autorů vykazuje nejen jako průměrný údaj za

celou zemi, ale také za jednotlivé regiony a dále se může dělit podle různých skupin, jako

je např. nezaměstnanost mužů a žen, nezaměstnanost podle věkových skupin, nebo podle

úrovně dosaženého vzdělání. Kromě míry nezaměstnanosti, je také důležitá struktura

nezaměstnanosti z pohledu délky trvání, regionálního rozložení, nebo dopadu na

jednotlivé skupiny obyvatelstva.

Nezaměstnanost, jak autoři dále uvádí, dělíme dle typu na frikční nezaměstnanost,

která vzniká z důvodu životního cyklu obyvatelstva, kdy se lidé stěhují z jednoho regionu

do druhého, hledají si první zaměstnání po dokončení školy, nebo si hledají nové, ve

většině případů lepší pracovní místo. Frikční nezaměstnanost je spíše krátkodobého

charakteru a ekonomice není škodlivá tak, jako druhý typ nezaměstnanosti, kterou je

nezaměstnanost strukturální. Strukturální nezaměstnanost vzniká z důvodu nesouladu

mezi kvalifikační strukturou práce, která je na trhu nabízená a poptávaná. Příčinou tohoto

jevu můžou být změny struktury ekonomiky, kdy jedno odvětví zaniká a druhé vzniká,

další příčinou může být technický pokrok, který nahrazuje jednotlivé pracovníky novými

moderními stroji. Strukturální nezaměstnanost je většinou dlouhodobého charakteru a její

dopad na ekonomiku a sociální oblast je velmi škodlivý. Zásahy státu, případně odborů a

jiných podobných institucí způsobují institucionální nezaměstnanost, která je důsledkem

např. určení minimální mzdy nad rovnovážnou úroveň, výškou podpory

v nezaměstnanosti a dobou jejího pobírání, nebo kolektivními smlouvami vyjednanými

odbory. Cyklický pohyb ekonomiky způsobuje nezaměstnanost cyklickou, která je dána

ekonomickým cyklem, kdy v recesi se cyklická nezaměstnanost zvyšuje, zatímco

v expanzi klesá, negativem této nezaměstnanosti je to, že postihuje celou ekonomiku

plošně, napříč všemi oblastmi národního hospodářství. Posledním typem

nezaměstnanosti je nezaměstnanost sezonní, která se projevuje pravidelnými výkyvy

v průběhu celého roku a postihuje hlavně ty odvětví, které jsou ovlivňovány klimatickými

podmínkami, jako jsou např. zemědělský, stavební nebo turistický průmysl.



17



2.3.4 Saldo platební bilance

Platební bilance je dle Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294) definována jako souhrn

ekonomických transakcí neboli toků se zahraničím, tzn. mezi rezidenty a nerezidenty

dané země za určité časové období. Pro mezinárodní srovnání, je tato metodologie

vykazování údajů a odvozených ukazatelů v platební bilanci stanovena v manuálu

Mezinárodního měnového fondu.

Platební bilance je dle stejného zdroje strukturována jako běžný, kapitálový a finanční

účet, kde za další významné položky lze považovat změnu devizových rezerv a saldo

chyb a opomenutí. Důležitým ukazatelem platební bilance je vývoj běžného účtu, který

považujeme za klíčový ukazatel vnější rovnováhy a je také nejpoužívanější dílčí bilanci

platební bilance. Autoři uvádí, že deficit na běžném účtu, by neměl překračovat hodnotu

5 % HDP, nad tuto hodnotu je deficit označován jako rizikový, čímž může být narušena

vnější rovnováha a je to signál, že v ekonomice nemusí být něco v pořádku. V běžném

účtu je zachycen rozdíl mezi vývozy a dovozy zboží, který vyjadřuje obchodní bilance, a

rozdíl mezi vývozy a dovozy služeb, který vyjadřuje bilance služeb, saldo výnosů

z kapitálu, investic a práce, který vyjadřuje bilance výnosů a jednostranné převody

zahrnující dary, penze a zahraniční pomoc. V kapitálovém účtu jsou zachyceny převody

kapitálového charakteru, které souvisí s migrací obyvatel, dále promíjení dluhů,

vlastnická práva k základním prostředkům a převody nehmotných nevyráběných aktiv,

mezi které jsou zahrnuty patenty, licence, autorská práva a hmotné nevyráběné aktiva

jako je např. půda. Ve finančním účtu jsou zachyceny transakce spojené se vznikem,

zánikem nebo změnou vlastnictví finančních aktiv a pasiv vlády, bankovní a podnikové

oblasti a dalších subjektů ve vztahu k zahraničí. V přesném vyjádření je rozdíl příjmů a

výdajů platební bilance pokaždé roven nule, jelikož veškeré transakce jsou zaznamenány

dvakrát, to znamená, že každý kreditní zápis je vyrovnán zápisem debetním a naopak.

Jelikož je celková platební bilance vždy účetně vyrovnaná, Jurečka et al. (2013, s.

352) uvádí, že pozornost zde více přitahuje míra vývoje platební bilance, která je

označovaná jako salda a je dále rozlišená na dílčí a kumulativní salda. Dílčí salda jsou

zůstatky jednotlivých položek, účtů a podúčtů, zatímco kumulativní salda jsou výsledkem

součtu dílčích sald a poskytují informace o celkovém vývoji platební bilance. Součet

jednotlivých sald, tedy sald běžného, kapitálového, finančního účtu a účtu chyb a

opomenutí vyjadřuje kumulativní saldo, které často bývá považováno za saldo celkové

platební bilance. Přesnější termín je ale oficiální vyrovnávací bilance, která měří změnu

oficiálních měnových rezerv potřebnou k vyrovnání všech zmíněných účtů. Autoři dále

uvádí, že oficiální vyrovnávací bilance odpovídá svou velikostí bilanci na účtu oficiálních

měnových rezerv. Znaménka oficiální bilance jsou ale oproti bilanci měnových rezerv

opačná, jelikož oficiální vyrovnávací bilance vyrovnává bilanci na účtu oficiálních

devizových rezerv, to znamená, že oficiální vyrovnávací bilance je v deficitu, když se

měnové rezervy snižují a je v přebytku, když se měnové rezervy zvyšují. Z pohledu vnější

bezpečnosti ekonomiky a stability měnového kurzu je významné, v jaké výši jsou

udržované devizové rezervy. Za rozumnou výši devizových rezerv se považuje stav, kdy

tyto rezervy jsou schopny pokrýt minimálně několikaměsíční dovoz zboží a služeb.



18



3. Analyticko – praktická část

V první kapitole se bakalářská práce zabývá vývojem hlavních makroekonomických

ukazatelů České republiky v jednotlivých letech od vstupu České republiky do Evropské

unie v roce 2004 do současnosti, konkrétně se zde jedná o analýzu hrubého domácího

produktu, míry inflace, míry nezaměstnanosti a salda platební bilance. V druhé kapitole

se bakalářská práce zabývá komparací hlavních makroekonomických ukazatelů České

republiky a Slovenské republiky od vstupu do Evropské unie v roce 2004 do současnosti.

V závěrečné třetí kapitole se bakalářské práce zabývá konvergencí obou srovnávaných

států k průměru Evropské unie od jejich vstupu do Evropské unie v roce 2004, včetně

doporučení pro zlepšení konvergence obou států k průměru Evropské unie.

3.1 Vývoj hlavních makroekonomických ukazatelů ČR

Analýza vývoje hlavních makroekonomických ukazatelů České republiky vznikla na

základě zpracování primárních a sekundárních zdrojů, kde jako primární zdroj dat pro

srovnání výše uvedených ekonomických ukazatelů slouží databáze evropského

statistického úřadu Eurostat a Českého statistického úřadu od roku 2004 do roku 2013,

jelikož finální data za rok 2014 ještě nejsou v době zpracování práce k dispozici. Jako

sekundární zdroje pro analýzu slouží odborná literatura a ostatní důvěryhodné internetové

zdroje. Pro zpracování dat z Eurostatu je použit MS Excel 2013, kterého výstupem jsou

přehledné grafy a tabulky srovnávaných ukazatelů.

3.1.1 Hrubý domácí produkt (HDP)

Po ukončení hospodářské recese České republiky na konci devadesátých let, která

byla způsobena problémy domácí ekonomiky, se na přelomu tisíciletí situace zlepšila a

hrubý domácí produkt začal dle ČSÚ (2015) v letech 2000 až 2004 pozvolna růst.

Pozitivní makroekonomický vývoj, byl z velké části způsoben předpokladem, že Česká

republika v blízké budoucnosti vstoupí do Evropské unie. Po vstupu České republiky do

Evropské unie, se tento pozvolný růst v letech 2005 až 2007 téměř zdvojnásobil a

zastavila ho až celosvětová hospodářská krize, která se v domácí ekonomice naplno

projevila na přelomu let 2008 a 2009. V dalších letech 2010 a 2011 přišlo mírné oživení,

které se však opět v roce 2012 obrátilo v recesi a ta přetrvala až do roku 2013. Dle

aktuálních zveřejněných údajů ČSÚ (2015), se předběžně odhaduje růst HDP v roce 2014

o 2 %, což je jistě pro Českou republiku po dvou letech v recesi pozitivní zpráva. Trend

vývoje HDP České republiky v porovnání s EU28 od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje

následující graf, údaj za rok 2014 ještě není v době zpracování bakalářské práce finální a

ČSÚ uvádí pouze předběžné odhady.



19



Graf 1 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a EU28

Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.

Graf 1 znázorňuje vývoj reálného HDP České republiky v porovnání s EU28 z let

2004 až 2013. V období po měnové krizi roku 1997, za níž dle autorů Slaný a kol. (2003,

s. 375) stály problémy vnitřní i vnější nerovnováhy, kdy v případě vnitřní nerovnováhy

se jednalo o nesoulad mezi tempem růstu domácí poptávky a domácí nabídky a v případě

vnější nerovnováhy se jednalo o rychlé zvyšování sald na běžném účtu platební bilance,

se Česká republika pomalu vzpamatovala, a v letech 2001 až 2004 zaznamenala

hospodářský růst v průměru 3,4 %. Růst v těchto letech byl hlavně způsoben

předpokladem, že Česká republika brzy vstoupí do Evropské unie, čímž se zvýšila důvěra

zahraničních investorů a do domácí ekonomiky začaly ve větší míře přicházet přímé

zahraniční investice. Po vstupu do Evropské unie v roce 2004, zažívala Česká republika

ekonomicky nejpříznivější období své historie, kdy v letech 2005 až 2007 dosahoval

hospodářský růst v průměru 6,5 % a v porovnání s předchozími roky výrazně zrychlil a

stal se i zdravějším, z pohledu faktorů strany nabídky a také poptávky. Ekonomický růst,

nebyl na rozdíl od ostatních nových členských zemí, doprovázen zhoršující se

makroekonomickou rovnováhou České republiky, kdy v porovnání s předchozími lety,

přešla obchodní bilance do přebytku, snížil se deficit běžného účtu platební bilance,

deficit veřejných financí a také se snížila nezaměstnanost. V důsledku celosvětové

hospodářské krize, začal HDP v průběhu roku 2008 výrazně klesat, což bylo způsobeno

strmým poklesem průmyslové produkce spojeným s poklesem vývozu a investic, kdy tyto

důvody měly zásadní vliv na pokles reálného produktu. Po velmi příznivém období

předchozích let, se domácí ekonomika dostala v roce 2009 do recese, kterou vyjadřuje

mezičtvrtletní pokles HDP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích. Tato recese byla zatím

nejhorší v novodobé historii České republiky, kdy v roce 2009 dosáhl HDP záporné

hodnoty 4,5 %. Již v dalších letech 2010 až 2011 došlo k nepatrnému oživení a produkt

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR 4.7 6.8 7 5.7 3.1 -4.5 2.5 1.8 -1 -0.9

EU28 2.6 2.2 3.4 3.2 0.4 -4.5 2 1.6 -0.4 0.1

-6

-4

-2

0

2

4

6

8

HDP (v %)



20



začal opět nabývat kladných hodnot, v roce 2010 vzrostl meziročně o 2,5 % a v roce 2011

vzrostl meziročně o 1,8 %. Toto mírné oživení bylo způsobeno hlavně oživením světové

ekonomiky, které se projevilo i v ekonomice domácí, a to růstem průmyslové výroby a

rostoucím exportem do zemí Evropské unie, nejvíce do Německa, kam proudí přibližně

třetina exportu České republiky. Po krátkodobém oživení zaznamenala domácí

ekonomika opět propad do recese, kdy v roce 2012 klesl HDP meziročně o 1 % a v roce

2013 klesl HDP meziročně o 0,9 %, tento pokles byl dle stejného zdroje, kromě nízké

domácí poptávky, způsobený nejistotou na světových trzích. V daném období klesala

výkonnost americké a japonské ekonomiky a pozitivním náladám nepřidala ani krize na

středním východě a v severní Africe. Dalším stupňujícím se problémem, který měl na

zmiňovaný pokles vliv, byla dluhová krize v některých zemích Evropské unie. Trend

vývoje HDP České republiky od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.

Graf 2 Hodnota hrubého domácího produktu ČR a EU28


Graf 2 znázorňuje HDP České republiky v mil. Kč z let 2004 až 2013. Údaje jsou

znázorněny jak v běžných cenách, tak v cenách základního roku 2010, které jsou očištěny

o změnu cenové hladiny v jednotlivých letech. Z údajů je zřejmé, že HDP České

republiky vzrostl od vstupu do Evropské unie o více jak 1 bil. Kč, vyjádřeno v běžných

cenách a o necelých 700 mil. Kč, vyjádřeno v cenách základního roku 2010.

Nejvýraznější růst vyjadřuje hodnota roku 2007 a nejvýraznější propad vyjadřuje hodnota

roku 2009, což plně koresponduje s roční procentní změnou HDP znázorněnou v grafu 1.

Celosvětová hospodářská krize, která se do české ekonomiky promítnula v druhé

polovině sledovaného období, dle stejných autorů prokázala, jak je domácí ekonomika

otevřená a tím pádem závislá na zahraničním obchodu s Evropskou unií a hlavně

Německem. V okolních zemích se důsledkem celosvětové hospodářské recese snížila

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Běžné ceny 3057660 3257972 3507131 3831819 4015346 3921827 3953651 4022410 4047675 4086260

Ceny roku 2010 3293905 3506107 3747206 3954399 4061601 3864947 3953651 4031292 3998703 3970646

0

500000

1000000

1500000

2000000

2500000

3000000

3500000

4000000

4500000

HDP (v mil. Kč)



21



poptávka a na základě tohoto stavu klesla domácí produkce a vývoz, česká ekonomika

byla tedy ovlivněna výrazným vnějším poptávkovým šokem. Celosvětová hospodářská

recese měla negativní vliv i na domácí poptávku, kde se zvýšila nedůvěra jednotlivých

subjektů, která měla na svědomí snížení úvěrové aktivity domácnostem a podnikům.

Spotřebitelé, výrobci i investoři začali méně utrácet, což vyvrcholilo nejen do snížení

HDP, ale i do zvýšení nezaměstnanosti, nárůstu vládního dluhu a výrazného utlumení

investiční aktivity. Trend vývoje zahraničního obchodu České republiky a jeho vliv na

pokles HDP v době celosvětové hospodářské krize na přelomu let 2008 a 2009 znázorňuje

následující graf.

Graf 3 Vliv poklesu zahraničního obchodu ČR na HDP


Graf 3 znázorňuje vývoj reálného zahraničního obchodu České republiky z let 2004

až 2013. V důsledku celosvětové hospodářské krize, začal zahraniční obchod v průběhu

roku 2008 výrazně klesat a je zřejmé, že kopíroval vývoj HDP. Pokles exportu byl

způsobem výrazným vnějším poptávkovým šokem, zatímco pokles importu byl způsoben

snížením domácí poptávky, která byla dle autorů CES VSEM (2011, s. 468) snížena jak

nejistotou výrobců a investorů, tak spotřebitelů, kteří byli ovlivněni složitějším přístupem

k úvěrům ze strany bankovního sektoru, zvýšenou nezaměstnaností a celkovými obavami

z budoucího vývoje.

3.1.2 Míra inflace

Míra inflace hraje důležitou roli v ekonomické stabilitě a vývoji každého státu, kdy

cenová stabilita je jedním z Maastrichtských konvergenčních kritérií, a nejen z tohoto

důvodu je jí věnována velká pozornost. Jak uvádí ČNB (2015), inflační konvergenční

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Export 29.8 18.4 14.4 11.1 4.2 -9.8 15.0 9.3 4.0 0.4

Import 26.2 13.1 11.7 12.9 3.1 -11.0 15.0 6.7 2.4 0.4

HDP 4.7 6.8 7 5.7 3.1 -4.5 2.5 1.8 -1 -0.9

-15.0

-10.0

-5.0

0.0

5.0

10.0

15.0

20.0

25.0

30.0

35.0

Zahraniční obchod (v %)



22



kritérium stanovuje, že členský stát Evropské unie vykazuje dlouhodobě udržitelnou

cenovou stabilitu, která znamená, že průměrná míra inflace měřená během jednoho roku

před provedeným šetřením, nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace

průměru tří členských států s nejlepšími výsledky v této oblasti. Trend vývoje míry inflace

České republiky a EU28 od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.

Graf 4 Míra inflace ČR a EU28


Graf 4 znázorňuje vývoj míry inflace České republiky a EU28 v období 2004 až

2013. Při srovnání jsou použity harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP), které

jsou vytvořeny pro mezinárodní srovnání inflace spotřebitelských cen.

V roce 2004, který byl prvním rokem České republiky v Evropské unii, dosáhla míra

inflace úrovně 2,6 % a dle údajů ČNB (2015) byla ovlivněna hlavně růstem regulovaných

cen a dopady zvýšení nepřímých daní. Následující rok 2005 se míra inflace snížila oproti

předchozímu roku na 1,6 % a byla ovlivněna hlavně zvýšením cen pohonných hmot a

dalším vývojem regulovaných cen, které odrážely nárůst cen zemního plynu pro

domácnosti. V dalším roce 2006 se míra inflace zvýšila na úroveň 2,1 % a opět na ni měly

vliv regulované ceny a jejich postupné uvolňování. V tomto roce dále ovlivnil míru

inflace růst cen v několika kategoriích spotřebitelského koše - potraviny, zdraví, pošty a

telekomunikace, rekreace a kultura, stravování a ubytování a ostatní zboží a služby. Za

růstem míry inflace na 3 % v roce 2007 stálo opět zvýšení nepřímých daní, zvýšila se

jedna sazba DPH z 5 % na 9 %, byly zavedeny ekologické daně a poplatky ve

zdravotnictví, dále pak vzrostly ceny potravin a extrémně narostla cena ropy. Rok 2008

byl s mírou inflace 6,3 % nejhorším v celém sledovaném období, toto markantní zvýšení

bylo oproti předchozímu roku způsobeno dalším zvyšováním nepřímých daní, zavedením

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR 2.6 1.6 2.1 3 6.3 0.6 1.2 2.1 3.5 1.4

EU28 2.3 2.3 2.3 2.4 3.7 1 2.1 3.1 2.6 1.5

0

1

2

3

4

5

6

7

Míra inflace (v %)



23



poplatků do zdravotnictví, pokračujícím uvolňováním regulovaných cen energií a

nájemného a zavedením některých vládních reformních opatření. Rok 2009 byl

v důsledku ekonomické krize poznamenán nejvýraznější dezinflací za celé sledované

období. Míra inflace klesla oproti předchozímu roku na 0,6 %, za čímž stálo značné

snížení cen energií, pohonných hmot i potravin v podmínkách globální recese.

Následující rok 2010 míra inflace mírně vzrostla na 1,2 %, což bylo dáno jednak

administrativními opatřeními, zvýšením obou sazeb DPH o 1 %, ale také růstem cen ropy

a potravin. V roce 2011 míra inflace opět vzrostla na 2,1 %, což byl důsledek

odeznívajících změn nepřímých daní v předchozím roce, růstu světových cen komodit,

pohonných hmot a potravin. Koncem roku byly upraveny ceny řady regulovaných

položek, zejména zemního plynu, nájemného, cen městské hromadné dopravy a poplatků

v oblasti vzdělávání. Následující rok 2012 byl opět ve znamení zvyšování nepřímých

daní, kdy vzrostla jak nižší sazba DPH z 10 % na 14 %, tak se zvýšily spotřební daně.

Míra inflace se v tomto roce zvýšila na 3,5 % i oproti tomu, že inflační tlaky z domácí

ekonomiky byly kvůli hloubce záporné produkční mezery mizivé. Rok 2013 se již

tradičně nesl ve znamení zvyšování nepřímých daní, kdy obě sazby DPH vzrostly o 1 p.

b., i přes toto zvýšení se míra inflace ustálila na 1,4 %. Danou hodnotu neovlivnilo ani to,

že ČNB se v listopadu rozhodla v zájmu udržení cenové stability v souladu s jejím

inflačním cílem používat měnový kurz jako další nástroj měnové politiky a oslabila

domácí měnu.

Cílování inflace dle ČNB (2015) znamená, že centrální banka s určitým předstihem

veřejně vyhlásí inflační cíl, o který bude v následujícím období usilovat. Během tohoto

procesu, ČNB přímo formuluje inflační očekávání, kde do svého rozhodování o inflačním

cíli, zahrnuje většinu vnitřních i vnějších ekonomických ukazatelů. Cílování inflace ČNB

a míru inflace od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.

Graf 5 Cílování inflace ČNB

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Míra inflace 2.6 1.6 2.1 3 6.3 0.6 1.2 2.1 3.5 1.4

Cílování inflace - min 3 2 2 2 2 2 1 1 1 1

Cílování inflace - max 5 4 4 4 4 4 3 3 3 3

0

1

2

3

4

5

6

7

Cílování inflace (v %)



24



Zdroj: ČNB (2015), vlastní úprava.

Graf 5 znázorňuje cílování inflace Českou národní bankou, údaje jsou z let 2004 až

2013, z uvedených hodnot vyplývá, že odhad za celé sledované období se České národní

bance podařil v 50 % inflačních očekáváních.

3.1.3 Míra nezaměstnanosti

Míra nezaměstnanosti je jedním z důležitých ukazatelů o stavu ekonomiky České

republiky a jak uvádí kolektiv autorů CES VSEM (2011, s. 468), tak míra

nezaměstnanosti vyjadřuje podíl nezaměstnaných na celkovém počtu všech ekonomicky

aktivních osob. Hodnota míry nezaměstnanosti odráží vztahy poptávky a nabídky, mimo

to ale v nemalé míře souvisí s demografickými okolnostmi dané ekonomiky a je také

údajem, který hovoří o celkové situaci na trhu práce. Vývoj pracovního trhu v České

republice se začal zlepšovat po nepříliš příznivém stavu na počátku nové dekády v letech

2001 až 2002, kdy v letech 2004 až 2007 reflektoval výrazný růst české ekonomiky, který

byl však přerušen propuknutím celosvětové hospodářské krize a jejím rozšířením

v Evropě během roku 2008. V české ekonomice se hospodářská krize plně projevila v roce

2009, kdy míra nezaměstnanosti výrazně meziročně vzrostla o 2,3 %. V dalším období

let 2010 až 2013 se tento výrazný skok nepodařilo snížit, a míra nezaměstnanosti se

ustálila v průměru na 7 %. Pozitivním faktem je, že tato hodnota míry nezaměstnanosti je

stále o 1,3 p. b. nižší než v roce 2004, kdy Česká Republika do Evropské unie vstoupila.

Stejný zdroj uvádí, že pracovní trh v České republice byl v minulosti ovlivněn příznivým

demografickým vývojem, kdy se v produktivním věku nacházely silné poválečné ročníky.

Tento stav se ale postupně zhoršuje a do budoucna musí domácí ekonomika počítat

s opačným trendem, který je dán celkovým stárnutím populace. Míra nezaměstnanosti

České republiky je na nižší úrovni než průměrná míra nezaměstnanosti EU28 a patří k těm

lepším v rámci unie, problémem domácího pracovního trhu je ale dlouhodobá

nezaměstnanost, která znamená, že si nezaměstnaná osoba nemůže najít práci více jak 12

měsíců. Trend vývoje míry nezaměstnanosti České republiky a EU28 od roku 2004 do

roku 2013 znázorňuje následující graf.



25



Graf 6 Míra nezaměstnanosti ČR a EU28


Graf 6 znázorňuje vývoj míry nezaměstnanosti České republiky a EU28 z let 2004

až 2013, pro statistické srovnání jsou použity údaje o ekonomicky aktivních osobách ve

věku 15 až 74 let.

V roce 2004 činila míra nezaměstnanosti 8,3 %, v tomto roce byl vývoj

nezaměstnanosti dle MPSV (2015) ovlivněn, tak jako v předchozích letech, sezónními

okolnostmi, kdy největší nárůst byl zaznamenán tradičně v zimě, po ukončení sezónních

prací v zemědělství, stavebnictví, obchodu a službách. Průměrný počet nezaměstnaných

činil 537,4 tisíc osob a byl tedy přibližně o 15 tisíc větší než v předchozím roce, kdy míra

nezaměstnanosti činila 7,8 %. Zásadní událostí pro tento rok bylo schválení nového

zákona č. 435/2004 sb. o zaměstnanosti, který nabyl účinnosti 1. října a upravil podmínky

pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti. Pro přiznání podpory

v nezaměstnanosti bylo nadále potřeba pracovat 12 měsíců v posledních 3 letech před

zařazením do evidence, novinkou ale bylo to, že se do této doby přestala počítat doba

studia, což mělo největší vliv na absolventy a ve výsledku to znamenalo, že klesl podíl

uchazečů s nárokem na podporu v nezaměstnanosti o 25,6 %. Následující rok 2005 se

míra nezaměstnanosti snížila na 7,9 % a průměrný počet uchazečů o zaměstnání činil

514,3 tisíc osob. Ke snížení nezaměstnanosti přispěla dobrá ekonomická situace a také

působení legislativních opatření nového zákona o zaměstnanosti, který vstoupil v platnost

v říjnu předchozího roku. Klesající trend míry nezaměstnanosti se nezastavil ani v roce

2006, kdy míra nezaměstnanosti činila 7,1 %, a průměrný počet uchazečů o zaměstnání

klesl na 474,8 tisíc osob. Tento pokles byl způsoben pokračující příznivou ekonomickou

situací a také zvýšením počtu osob zařazených do rekvalifikačních kurzů. Rok 2007

zaznamenal nejvyšší pokles míry nezaměstnanosti oproti předchozímu roku za celé

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

EU28 9.2 9 8.2 7.2 7 8.9 9.6 9.6 10.5 10.8

ČR 8.3 7.9 7.1 5.3 4.4 6.7 7.3 6.7 7 7

0

2

4

6

8

10

12

Míra nezaměstnanosti (v %)



26



sledované období. Míra nezaměstnanosti v daném roce činila 5,3 % a průměrný počet

uchazečů o zaměstnání klesl na 392,8 tisíc osob. Důvody pro tento pokles byly stejné jako

v roce předchozím, tedy pokračující příznivý ekonomický vývoj, který znamenal rostoucí

zájem o nové pracovníky ze strany zaměstnavatelů a opět také zvýšení počtu osob

zařazených do rekvalifikačních kurzů. Vývoj na trhu práce se v roce 2008 výrazně lišil

v obou pololetích, kdy v prvním pololetí míra nezaměstnanosti ještě klesala v duchu

příznivého ekonomického vývoje, zatímco v druhém pololetí se již začaly naplno

projevovat dopady celosvětové hospodářské krize. Stejný zdroj uvádí, že koncem roku

začali zaměstnavatelé z důvodu nedostatku zakázek hromadně propouštět, což se týkalo

hlavně automobilového průmyslu a jeho subdodavatelů. Míra nezaměstnanosti byla

v tomto roce nejnižší za celé sledované období, činila 4,4 % a průměrný počet uchazečů

o zaměstnání meziročně poklesl o 68,2 tisíc na 324,6 tisíc osob, zatímco meziroční pokles

v předchozím roce 2007 činil 82 tisíc osob. V průběhu roku 2009 se kritická hospodářská

situace dále stupňovala, což znamenalo další propouštění v automobilovém průmyslu,

sklářském průmyslu a později i ve zpracovatelském průmyslu. Míra nezaměstnanosti se

v tomto roce zvýšila na 6,7 %, což znamenalo nárůst v průměrném počtu uchazečů o

zaměstnání o 141 tisíc na celkový počet 465,6 tisíc osob. V roce 2010 byl stále ještě

viditelný vliv hospodářské krize, který způsobil, že začátkem roku nezaměstnanost

stoupala a k oživení došlo až v jarních měsících, kdy nezaměstnanost vlivem sezónních

prací začala klesat. K dalšímu nárůstu nezaměstnanosti došlo koncem roku, kdy se

k tradičním sezónním vlivům přidaly i změny v legislativní oblasti, platné od 1. 1. 2011.

Tyto legislativní změny opět zpřísnily podmínky pro vznik nároku na podporu

v nezaměstnanosti a z tohoto důvodu se uchazeči o zaměstnání narychlo hlásili do

evidence ještě v závěru roku. Míra nezaměstnanosti se v tomto roce zvýšila na 7,3 %, což

znamenalo nárůst v průměrném počtu uchazečů o zaměstnání o 63,1 tisíc na celkový

počet 528,7 tisíc osob. Rok 2011 představoval oproti předchozímu roku snížení míry

nezaměstnanosti na 6,7 %, což znamenalo pokles v průměrném počtu uchazečů o

zaměstnání o 20,9 tisíc na celkový počet 507,8 tisíc osob, kdy v tomto roce bylo mírné

oživení způsobeno vlivem sezónních prací v jarních měsících. V následujících letech

2012 a 2013 se ale trend otočil a míra nezaměstnanosti vrostla shodně na 7 % v obou

letech, což znamenalo nárůst průměrného počtu uchazečů v roce 2013 na 564,4 tisíc osob.

Zvýšení míry nezaměstnanosti v obou letech bylo způsobeno pokračující hospodářskou

recesí, která situaci na pracovním trhu zhoršovala.

3.1.4 Saldo platební bilance

Platební bilance je dle Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294) definována jako souhrn

ekonomických transakcí neboli toků se zahraničím, tzn. mezi rezidenty a nerezidenty

dané země za určité časové období a její vývoj je jedním z ukazatelů makroekonomické

rovnováhy každé ekonomiky. Platební bilance je strukturována jako běžný, kapitálový a

finanční účet, kde za další významné položky lze považovat změnu devizových rezerv a

saldo chyb a opomenutí. Trend vývoje sald platební bilance České republiky od roku 2004

do roku 2008 znázorňuje následující graf, který je zjednodušeným zobrazením detailní

platební bilance. Změny devizových rezerv vyjadřují celková salda platební bilance, kdy



27



znaménko mínus vyznačuje nárůst devizových rezerv, což znamená přebytek platební

bilance.

Graf 7 Platební bilance ČR z let 2004 - 2008


Graf 7 znázorňuje vývoj platební bilance České republiky z let 2004 až 2008 v mil.

Kč, toto pětileté období od vstupu České republiky do Evropské unie bylo ve znamení

hospodářského růstu, který se zastavil v důsledku celosvětové hospodářské krize na

přelomu let 2008 a 2009.

V roce 2004 byl zaznamenán přebytek platební bilance ve výši 6782,2 mil. Kč, kdy

toto kladné saldo platební bilance bylo dle ČNB (2015) způsobeno hlavně přebytkem

finančního účtu, který převýšil deficity běžného a kapitálového účtu. Saldo kapitálového

účtu bylo ve velké míře způsobeno výdaji na základě mezivládní dohody o vypořádání

pohledávek z vládních úvěrů z dob plánované ekonomiky, zatímco za přebytkem

finančního účtu stály hlavně přímé zahraniční investice a portfoliové investice. Vysoký

deficit běžného účtu byl způsoben zejména objemem vyplacených dividend zahraničním

vlastníkům, při stagnaci objemu reinvestovaného zisku. Následující rok 2005 vykázal

přebytek platební bilance ve výši 92851,6 mil. Kč, což byl po předchozím roku výborný

výsledek. Kladné saldo platební bilance bylo způsobeno opět přebytkem finančního a

kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Za přebytkem finančního účtu

stály v největší míře přímé zahraniční investice, konkrétně je možné zmínit privatizaci

státního podílu Českého Telekomu španělskou telekomunikační společností. Deficit

běžného účtu dosáhl lepšího výsledku než předchozí rok, kde za pozornost stojí kladná

2004 2005 2006 2007 2008

Běžný účet -147,455.7 -39,826.1 -77,193.8 -113,077.2 -22,891.8

Kapitálový účet -14,186.5 4,689.3 8,454.6 19,568.8 30,378.8

Finanční účet 177,312.0 154,767.4 92,417.9 125,803.9 59,049.7

Saldo chyb a opomenutí, kurzové rozdíly -8,887.6 -26,779.0 -21,604.3 -16,629.0 -26,425.4

Změna devizových rezerv (-nárůst) -6,782.2 -92,851.6 -2,074.4 -15,666.5 -40,111.3

-200,000.0

-150,000.0

-100,000.0

-50,000.0

0.0

50,000.0

100,000.0

150,000.0

200,000.0

Platební bilance 2004 - 2008 (v mil. Kč)



28



obchodní bilance, tedy že vývoz převýšil dovoz o 59369,5 mil. Kč. V roce 2006 byla

platební bilance téměř vyrovnaná a byl zaznamenán nepatrný přebytek ve výši 2074,4

mil. Kč. Kladné saldo platební bilance bylo stejně jako v předchozím roce způsobeno

přebytkem finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Na

kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši 8454,6 mil Kč, který byl spojený s rostoucími

příjmy ze strukturálních fondů Evropské unie a také vzhledem k obchodování

s nefinančními aktivy, jako jsou licence a patenty. Za přebytkem finančního účtu stály

hlavně přímé zahraniční investice. Stejný zdroj uvádí, že deficit běžného účtu se oproti

předchozímu roku zvýšil, obchodní bilance ale zůstala opět kladná a činila 65094 mil.

Kč. Rok 2007 zaznamenal kladný přebytek platební bilance ve výši 15666,5 mil. Kč, kdy

kladné saldo platební bilance bylo stejně jako v předchozím roce způsobeno přebytkem

finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Deficit běžného

účtu se oproti předchozímu roku zvýšil, a podílely se na něm vyplacené dividendy do

zahraničí a nízká míra reinvestovaného zisku. Obchodní bilance zůstala opět kladná a

činila 120616,9 mil. Kč, tudíž byla téměř dvojnásobná než v roce předchozím. Vysoký

přebytek obchodní bilance byl výsledkem růstu zahraniční poptávky ze sousedních zemí

Evropské unie, rozšířením exportních výrobních kapacit v důsledku přímých

zahraničních investic a zlepšením směnných relací. Následující rok 2008 dosáhl přebytek

platební bilance hodnoty 40111,3 mil. Kč, kdy kladné saldo platební bilance bylo již

tradičně způsobeno přebytkem finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na

běžném účtu. Na kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši 30378,8 mil Kč, který byl

způsoben příjmy ze strukturálních fondů Evropské unie a obchodem s emisními

povolenkami. Obchodní bilance se oproti předchozímu roku mírně snížila na 102722,4

mil. Kč, kdy v posledním čtvrtletí byl již zaznamenán pokles zahraničního obchodu, což

bylo předzvěstí přicházející celosvětové hospodářské krize.

Trend vývoje sald platební bilance České republiky od roku 2009 do roku 2013

znázorňuje následující graf, který je zjednodušeným zobrazením detailní platební bilance.

Změny devizových rezerv vyjadřují celková salda platební bilance, kdy znaménko mínus

vyznačuje nárůst devizových rezerv, což znamená přebytek platební bilance.



29



Graf 8 Platební bilance ČR z let 2009 - 2013


Graf 8 znázorňuje vývoj platební bilance České republiky z let 2009 až 2013 v mil.

Kč, toto pětileté období bylo od vypuknutí celosvětové hospodářské krize ve znamení

několika se opakujících recesí domácí ekonomiky.

V roce 2009 byl zaznamenán přebytek platební bilance ve výši 60646,5 mil. Kč, kdy

kladné saldo platební bilance bylo dle ČNB (2015) způsobeno hlavně přebytkem

finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Finanční účet

zaznamenal pokles přímých zahraničních investic téměř o polovinu, nicméně portfoliové

investice zaznamenaly výrazný nárůst na 158688 mil. Kč. Na kapitálovém účtu vznikl

přebytek ve výši 41846,2 mil Kč, za kterým stály příjmy ze strukturálních fondů Evropské

unie a příjmy z obchodů s emisními povolenkami. Obchodní bilance se opět v důsledku

hospodářské krize oproti předchozímu roku mírně snížila na 81190,2 mil. Kč. Následující

rok 2010 vykázal přebytek platební bilance ve výši 41425,1 mil. Kč, kdy kladné saldo

platební bilance bylo způsobeno přebytkem finančního a kapitálového účtu, který

převýšil deficit na běžném účtu. Za přebytkem na finančním účtu stál v největší míře

příliv zahraničního kapitálu, respektive nákupy dluhopisů podnikového a vládního

sektoru zahraničními investory. Deficit běžného účtu se oproti předchozímu roku zhoršil,

za čímž stál pokles obchodní bilance na 53826,3 mil. Kč, který byl způsobený domácí

poptávkou po zahraničním zboží. V roce 2011 byla platební bilance poprvé v celém

sledovaném období záporná, v tomto roce byl zaznamenán deficit ve výši 17229,9 mil.

Kč, což bylo způsobeno obvyklým deficitem na běžném účtu a výrazným poklesem

výsledků finančního účtu, za nímž stál dle stejného zdroje odliv portfoliových investic

2009 2010 2011 2012 2013

Běžný účet -114,795.8 -146,643.8 -103,959.0 -51,291.6 -55,980.6

Kapitálový účet 41,846.2 32,524.8 14,727.8 51,930.6 74,754.5

Finanční účet 154,186.7 174,253.5 59,443.6 74,325.5 187,889.8

Saldo chyb a opomenutí, kurzové rozdíly -20,590.6 -18,709.4 12,557.6 5,508.9 -14,746.0

Změna devizových rezerv (-nárůst) -60,646.5 -41,425.1 17,229.9 -80,473.4 -191,917.7

-250,000.0

-200,000.0

-150,000.0

-100,000.0

-50,000.0

0.0

50,000.0

100,000.0

150,000.0

200,000.0

250,000.0

Platební bilance 2009 - 2013 (v mil. Kč)



30



vlivem nákupu zahraničních cenných papírů rezidenty. Na kapitálovém účtu se přebytek

ve výši 14727,8 mil Kč oproti předchozímu roku snížil, což bylo způsobeno nižším

čerpáním ze strukturálních fondů Evropské unie a nižším obchodem s emisními

povolenkami. Obchodní bilance činila 90323,1 mil. Kč a oproti předchozímu slabšímu

roku zaznamenala nárůst. Následující rok 2012 vykázal přebytek platební bilance ve výši

80473,4 mil. Kč, kdy kladné saldo platební bilance bylo opět ve velké míře způsobeno

přebytkem finančního a kapitálového účtu, který převýšil, oproti předchozím rokům

mírnější, deficit na běžném účtu. Na kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši 51930,6

mil Kč, který byl daný obchodem s emisními povolenkami, čerpání strukturálních fondů

Evropské unie bylo v tomto roce minimální. Obchodní bilance se oproti předchozímu

roku zvýšila na 148633,5 mil. Kč. Rok 2013 zaznamenal nejvyšší kladný přebytek

platební bilance za sledované období ve výši 191917,7 mil. Kč, kdy kladné saldo platební

bilance bylo opět ve velké míře způsobeno přebytkem finančního a kapitálového účtu,

který převýšil deficit na běžném účtu, ten zůstal stejně jako minulý rok na nízké úrovni.

Výsledek finančního účtu byl pozitivně ovlivněn přímými a portfoliovými investicemi a

také hodnotou reinvestovaného zisku. Na kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši

74754,5 mil Kč a obchodní bilance se oproti předchozímu roku zvýšila na rekordních

188028,7 mil. Kč.

Trend vývoje běžného a finančního účtu platební bilance v poměru k HDP České

republiky od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.

Graf 9 Podíl běžného a finančního účtu platební bilance ČR na HDP


Graf 9 znázorňuje trend vývoje běžného a finančního účtu platební bilance v poměru

k HDP České republiky od roku 2004 do roku 2013. Jak uvádí Kadeřábková, Žďárek

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Běžný účet/HDP -4.8 -0.9 -1.9 -4.1 -2.0 -2.3 -3.7 -2.6 -1.3 -1.4

Finanční účet/HDP 5.8 4.9 2.8 3.3 2.3 3.7 4.4 1.5 1.8 4.6

-6.0

-4.0

-2.0

0.0

2.0

4.0

6.0

8.0

Podíl běžného a finančního účtu na HDP (v %)



31



(2010, s. 294), tak deficit na běžném účtu by neměl překračovat hodnotu 5 % HDP, nad

tuto hodnotu je deficit označován jako rizikový, čímž může být narušena vnější

rovnováha a je to signál, že v ekonomice nemusí být něco v pořádku. Z tohoto pohledu

se domácí ekonomika za celé sledované období jevila jako neriziková, běžný účet

nepřekročil 5 % deficit a finanční účet byl za celé sledované období kladný.

3.2 Komparace hlavních makroekonomických ukazatelů ČR a SR

Srovnávanými makroekonomickými ukazateli České republiky a Slovenské

republiky jsou ukazatele tzv. magického čtyřúhelníku, tedy hrubý domácí produkt, míra

inflace, míra nezaměstnanosti a platební bilance. V případě platební bilance se konkrétně

jedná o průměrný podíl salda běžného účtu na hrubém domácím produktu. Trend vývoje

HDP České republiky a Slovenské republiky od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje

následující graf.

Graf 10 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a SR


Graf 10 znázorňuje vývoj reálného HDP České republiky a Slovenské republiky z let

2004 až 2013. Z výsledků je zřejmé, že za celé sledované období rostl HDP Slovenské

republiky téměř každým rokem více než HDP České republiky, výjimku tvoří pouze rok

2005, kdy tomu bylo naopak. Jak uvádí ČSÚ (2014), tak v letech 2004 až 2006 na tom

byly obě země s ekonomickým růstem podobně, rozdíl nastal až v letech 2007 a 2008,

kdy HDP Slovenské republiky rostl oproti HDP České republiky téměř dvojnásobně.

V roce 2007 dosáhl růst HDP Slovenské republiky svého vrcholu s hodnotou 10,5 %, což

bylo nejvíce v Evropské unii, zatímco HDP České republiky činilo v tomto roce pouze

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR 4.7 6.8 7 5.7 3.1 -4.5 2.5 1.8 -1 -0.9

SR 5.1 6.7 8.3 10.5 5.8 -4.9 4.4 3 1.8 0.9

-6

-4

-2

0

2

4

6

8

10

12

HDP (v %)



32



5,7 %. Rok 2009 byl pro obě země v důsledku celosvětové hospodářské krize rokem

deficitním, kdy HDP České republiky poklesl o 4,5 % a HDP Slovenské republiky poklesl

dokonce o 4,9 %. Obě země jsou vysoce otevřenými ekonomikami, závislými na

zahraniční poptávce zejména z Evropské unie, která v důsledku krize výrazně poklesla.

Hned v následujících letech 2010 až 2011 se HDP obou zemí dostalo opět do kladných

hodnot, kdy HDP Slovenské republiky rostl o něco více. Jak uvádí stejný zdroj, znatelný

rozdíl nastal v letech 2012 až 2013, kdy se HDP České republiky dostalo opět do deficitu,

kde důvodem kromě vnějších vlivů byla také nízká domácí poptávka, zatímco HDP

Slovenské republiky si udrželo kladných hodnot, důvodem bylo zvýšení vládních investic

na úkor značného zadlužení. Následuje graf vývoje míry inflace České republiky a

Slovenské republiky od roku 2004 do roku 2013.

Graf 11 Míra inflace ČR a SR


Graf 11 znázorňuje vývoj míry inflace České republiky a Slovenské republiky z let

2004 až 2013. Z výsledků publikovaných ČSÚ (2014) vyplývá, že za celé sledované

období byla míra inflace v obou ekonomikách mírná, v průměru činila 3,1 % ve Slovenské

republice a 2,4 % v České republice. Vyšší hodnoty míry inflace dosáhla Česká republika

v roce 2008, kdy tato hodnota činila 6,3 % a Slovenská republika v roce 2004, kdy tato

hodnota činila 7,5 %, což bylo v obou případech primárně způsobeno změnami

nepřímých daní a s nimi spojeným nárůstem cen. Následuje graf vývoje míry

nezaměstnanosti České republiky a Slovenské republiky od roku 2004 do roku 2013.

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR 2.6 1.6 2.1 3 6.3 0.6 1.2 2.1 3.5 1.4

SR 7.5 2.8 4.3 1.9 3.9 0.9 0.7 4.1 3.7 1.5

0

1

2

3

4

5

6

7

8

Míra inflace (v %)



33



Graf 12 Míra nezaměstnanosti ČR a SR


Graf 12 znázorňuje vývoj míry nezaměstnanosti České republiky a Slovenské

republiky z let 2004 až 2013. Z výsledků publikovaných ČSÚ (2014) vyplývá, že trend

vývoje míry nezaměstnanosti je za celé sledované období 2004 až 2013 v obou zemích

podobný, tedy klesající do roku 2008 a naopak vzrůstající od roku následujícího, kdy obě

ekonomiky zasáhla celosvětová hospodářská krize. Hlavní rozdíl je v hodnotě míry

nezaměstnanosti, která je v případě Slovenské republiky v průměru více jak dvojnásobná

než míra nezaměstnanosti České republiky, což je dáno hlavně strukturálním rozložením

průmyslu v obou zemích. Větší pokles míry nezaměstnanosti za celé sledované období

zaznamenala Slovenská republika, kdy tento pokles činil 4,2 p. b., zatímco v případě

České republiky to bylo pouze 1,3 p. b.. Následuje graf vývoje podílu běžného účtu

platební bilance České republiky a Slovenské republiky na HDP od roku 2004 do roku

2013.

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR 8.3 7.9 7.1 5.3 4.4 6.7 7.3 6.7 7 7

SR 18.4 16.4 13.5 11.2 9.6 12.1 14.5 13.7 14 14.2

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

Míra nezaměstnanosti (v %)



34



Graf 13 Podíl běžného účtu platební bilance ČR a SR na HDP

Zdroj: OECD (2015), vlastní úprava.

Graf 13 znázorňuje vývoj podílu běžného účtu platební bilance České republiky a

Slovenské republiky na HDP od roku 2004 do roku 2013. Z výsledků publikovaných

OECD (2015) vyplývá, že za celé sledované období činil deficit běžného účtu v případě

České republiky v průměru 2,5 % HDP a byl tedy výrazně nižší než rizikových 5 %.

V případě Slovenské republiky byla situace o něco horší, kdy za celé sledované období

činil deficit běžného účtu v průměru 4 % HDP a hlavně v prvních pěti letech 2004 až

2008 pomyslnou rizikovou 5 % hranici překračoval, což naznačuje přehřívání slovenské

ekonomiky v tomto období.

3.3 Vyhodnocení konvergence ČR a SR ve vztahu k EU a doporučení

Konvergence České republiky a Slovenské republiky ve vztahu k průměru Evropské

unie, jak uvádí ČSÚ (2015), vyjadřuje schopnost těchto zemí přiblížit se tempem růstu

svých ekonomik k průměrné úrovni hospodářské a měnové unie v Evropě, opakem pojmu

konvergence je pojem divergence. Vyhodnocení probíhá na základě relativní pozice obou

ekonomik, tedy podle ukazatelů HDP na obyvatele v paritě kupní síly (v PPS) a podle

srovnání cenových hladin k průměru EU28. Tyto ukazatele překonávají rozdíly v

cenových hladinách mezi jednotlivými zeměmi a umožňují tak srovnání ekonomické

úrovně.

Slovenská republika na tom byla v době vstupu do Evropské unie se svou

ekonomickou úrovní daleko hůře než Česká republika, ale v průběhu celého sledovaného

období udělala velký pokrok a ekonomickou úroveň České republiky téměř dohnala, což

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR - běžný účet/HDP -4.9 -1.0 -1.9 -4.1 -2.0 -2.3 -3.7 -2.6 -1.3 -1.4

SR - běžný účet/HDP -7.6 -8.3 -7.7 -5.1 -5.9 -2.5 -3.6 -3.7 2.2 2.1

-10.0

-8.0

-6.0

-4.0

-2.0

0.0

2.0

4.0

Podíl běžného a finančního účtu na HDP (v %)



35



dokazuje následující graf vývoje HDP na obyvatele v paritě kupních sil České republiky

a Slovenské republiky k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013.

Graf 14 HDP ČR a SR na obyvatele v PPS


Graf 14 znázorňuje vývoj HDP na obyvatele v paritě kupních sil České republiky a

Slovenské republiky k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013. Podle údajů

publikovaných ČSÚ (2014) měla Česká republika v době vstupu do Evropské unie

výhodnější startovací pozici než její východní soused, což bylo dáno koncentrací

průmyslu po rozdělení obou zemí v roce 1993. HDP na obyvatele v paritě kupních sil

činilo v České republice v roce 2004 79 %, zatímco ve Slovenské republice tato hodnota

dosahovala pouze 57 % průměru EU28. V době konjunktury let 2004 až 2008 se obě

země výrazně přibližovali k průměru EU28, což bylo způsobeno růstem téměř všech

makroekonomických ukazatelů. Zvyšoval se HDP, přicházel zahraniční kapitál, klesala

nezaměstnanost a zlepšovala se obchodní bilance tažená domácí i zahraniční poptávkou.

Tento vývoj ve výsledku znamenal konvergenci České republiky o 3 p. b., zatímco

Slovenská republika konvergovala více jak čtyřnásobnou rychlostí, tedy o 14 p. b. za dané

období. V krizovém období let 2009 až 2013 Česká republika v přibližování k průměru

EU28 víceméně stagnovala s hodnotou kolem 82 %, zatímco Slovenské republice se

podařilo přiblížit o 4 p. b. na celkových 75 % k průměru EU28. Tento výrazný rozdíl je

dle ČNB (2015) daný jak nižší startovací pozicí Slovenské republiky, tak vlivem mnohem

razantnějších ekonomických reforem provedených v poslední dekádě, čímž je slovenská

ekonomika pružnější a méně zatížená přerozdělovacími procesy než česká ekonomika.

Nicméně z ostatních ekonomických ukazatelů je zřejmé, že růst slovenské ekonomiky po

roce 2009 byl z velké části tažen na úkor nárůstu vládního dluhu, který se dle ČSÚ (2014)

v tomto období zvýšil o 18,6 p. b., zatímco v případě České republiky zaznamenal zvýšení

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR - HDP v PPS naobyvatele

79 80 81 84 82 83 81 83 82 82

SR - HDP v PPS naobyvatele

57 60 63 67 71 71 73 73 74 75

50556065707580859095

100EU

28

= 10

0HDP na obyvatele v PPS (v %)



36



o 11,6 p. b. Následující graf zobrazuje srovnání cenových hladin České republiky a

Slovenské republiky k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013.

Graf 15 Cenová hladina ČR a SR k průměru EU28


Graf 15 znázorňuje vývoj cenových hladin České republiky a Slovenské republiky

k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013. Podle údajů publikovaných ČSÚ (2015)

měly obě ekonomiky v době vstupu do Evropské unie srovnatelnou cenovou úroveň, která

oscilovala kolem 55 % průměru EU28. V průběhu dalších let se cenová úroveň obou zemí

lišila maximálně o jednotky procent, kdy největší rozdíl byl zaznamenán v roce 2008. V

roce 2008 cenová úroveň v České republice dosahovala 77,3 % průměru EU28, zatímco

cenová úroveň na Slovensku činila v tomto roce pouze 69,9 % průměru EU28. V

posledním roce sledovaného období se situace opět srovnala a hodnoty se ustálily na 68,7

% průměru EU28 v případě České republiky a na 69,4 % průměru EU28 v případě

Slovenské republiky.

Česká republika se za celé sledované období přiblížila k průměru Evropské unie pouze

o 3 p. b., aby přibližování po stagnaci z posledních let pokračovalo, je potřeba se dle

Evropské komise (2014) zaměřit na oživení ekonomiky, nastartování motorů růstu,

kterými jsou veřejné investice do infrastruktury, při současném účinném čerpání

finančních prostředků Evropské unie, zlepšení fungování státní správy a zefektivnění

výběru daní. Další oblastí, která by mohla pomoci oživit domácí poptávku, je zvýšení

zaměstnanosti mladých lidí a žen pečující o malé děti. Z dlouhodobého hlediska je

potřebné se zaměřit na podporu vzdělávání, podporu výzkumu a vývoje a následné využití

potenciálu z těchto oblastí v praxi. Z hlediska finanční stability je nezbytné se zaměřit na

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

ČR - Cenová hladina 55.5 58.2 61.4 62.5 77.3 73.1 74.6 73.7 71.2 68.7

SR - Cenová hladina 55 55.4 58.1 63.3 69.9 73.2 70.3 70.8 70.4 69.4

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

Cenová hladina k EU28 (v %)



37



důchodový a zdravotní systém, které ohrožují udržitelnost veřejných rozpočtů

v budoucnosti.

V případě Slovenské republiky je situace výrazně lepší než situace České republiky a

je možné konstatovat, že za celé sledované období se její ekonomická úroveň přiblížila

k průměru Evropské unie o výborných 18 p. b. Aby přibližování ve stejném duchu

pokračovalo i v budoucnosti, je nezbytné se dle Evropské komise (2014) zaměřit na

opatření v oblastech veřejných financí. Pro Slovenskou republiku je klíčové, aby vládní

dluh byl v budoucnu zvládnutelný v rámci 60 % HDP, jelikož jeho hodnota činila v roce

2013 již alarmujících 54,6 % HDP. Další oblastí pro zlepšení je stejně jako v případě

české ekonomiky zaměstnanost, konkrétně se zde jedná o zvýšení zaměstnanosti mladých

lidí a žen pečující o malé děti. Rychlejší konvergenci k průměru EU28 může rovněž

pomoci zlepšení fungování státní správy, efektivnější čerpání finančních prostředků

Evropské unie a pokračující trend zefektivňování výběru daní.



38



4. Závěr

Cílem bakalářské práce bylo zhodnocení makroekonomického vývoje České

republiky po vstupu do Evropské unie. Po zpracování literární rešerše v teoreticko –

metologické části, bylo využito načerpaných teoretických znalostí v navazující

analyticko-praktické části. V první kapitole analyticko-praktické části se práce zaměřila

na zhodnocení vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky v období po

vstupu do Evropské unie po současnost, kdy jako vybrané ukazatele byly zvoleny hrubý

domácí produkt, míra inflace, míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance. V druhé

kapitole pak tyto vybrané ukazatele byly porovnány s identickými ukazateli Slovenské

republiky. V poslední kapitole byla na základě vývoje HDP na obyvatele v paritě kupních

sil a vývoje komparativních cenových hladin vyhodnocena konvergence obou zemí

k průměru Evropské unie (EU28), včetně doporučení pro její zlepšení. Cílem práce bylo

nejen vyhodnocení zmíněných ukazatelů, ale také nalezení odpovědí na následující

otázky:

- Jaké jsou hlavní odlišnosti ve vývoji ekonomik ČR a SR po vstupu do Evropské

unie?

- Která z obou srovnávaných zemí konverguje ve vztahu k Evropské unii rychleji a

proč?

Makroekonomický vývoj České republiky po vstupu do Evropské unie by se dal

rozdělit na dvě období. Prvním bylo období konjuktury let 2004 až 2008, kdy česká

ekonomika rostla a plně využívala potenciálu, který ji vstup do Evropské unie dal.

V tomto období zažívala Česká republika ekonomicky nejpříznivější období své historie,

kdy v letech 2004 až 2008 dosahoval hospodářský růst v průměru 5,5 % a v porovnání

s předchozími roky výrazně zrychlil a stal se i zdravějším. Obchodní bilance přešla do

přebytku, snížil se deficit běžného účtu platební bilance, deficit veřejných financí a také

se snížila nezaměstnanost. Druhé období let 2009 až 2013 bylo o poznání horší a

nastartovala ho celosvětová hospodářská krize, která se v české ekonomice naplno

projevila v roce 2009. V tomto období zažívala Česká republika naopak ekonomicky

nepříznivé období své historie, kdy v letech 2009 až 2013 dosahoval hospodářský propad

v průměru -0,4 %. V porovnání s předchozími lety bylo možné pozorovat zhoršení většiny

makroekonomických ukazatelů, což bylo způsobeno primárně vnějším poptávkovým

šokem. Během této recese výrazně poklesl zahraniční obchod, export o 9,8 % a import o

11 %, rovněž se snížili přímé zahraniční investice, což mělo zásadní vliv na pokles

reálného produktu. Kromě poklesu HDP se zvýšila nezaměstnanost, která dosáhla

hodnoty 7,3 % v roce 2010 v porovnání s rokem 2008, kdy činila 4,4 %. Výrazně se také

zvýšilo zadlužení země, což dokazuje nárůst vládního dluhu během tohoto období o 17

p. b.

Makroekonomický vývoj Slovenské republiky po vstupu do Evropské unie v období

konjunktury byl ještě více dynamický než makroekonomický vývoj České republiky a

řadil se mezi nejlepší v celé unii. V letech 2004 až 2008 dosahoval hospodářský růst

slovenské ekonomiky v průměru 7,3 %. V roce 2007 dosáhl růst HDP Slovenské



39



republiky svého vrcholu s hodnotou 10,5 %, což bylo nejvíce v Evropské unii, zatímco

HDP České republiky činil v tomto roce pouze 5,7 %. V roce 2009 se plně projevila

celosvětová hospodářská recese i ve slovenské ekonomice, jejímž důsledkem byl propad

HDP Slovenské republiky o 4,9 %, zatímco v České republice poklesl HDP o 4,5 %. Obě

země jsou vysoce otevřenými ekonomikami závislými na zahraniční poptávce, hlavně

z okolních zemí EU, která se v důsledku krize výrazně snížila a rovněž se zastavili i přímé

zahraniční investice. Je možné konstatovat, že slovenská ekonomika je o něco otevřenější

než česká ekonomika, proto byl v jejím případě propad HDP v tomto roce vyšší. V období

recese se obě ekonomiky vyvíjeli rozdílně, což bylo ve velké míře způsobeno rozdílným

investičním chováním vlád obou zemí, zatímco vládní garnitura České republiky se

rozhodla neriskovat, šetřit a vládní investice omezila, tak naopak vládní garnitura

Slovenské republiky vládní investice zvýšila, aby tím podpořila hospodářský růst a to i

na úkor většího zadlužení. Z tohoto důvodu nastal v letech 2012 a 2013 znatelný rozdíl

v růstu HDP obou zemí, kdy HDP České republiky se propadl opět do deficitu ve výši 1

% a 0,9 %, zatímco HDP Slovenské republiky si udržel kladných hodnot 1,8 % a 0,9 %.

Za hlavní rozdíly ve vývoji ekonomik obou zemí a s tím spojenou odlišnou

konvergenci k průměru Evropské unie, lze považovat jednak rozdílnou startovací pozici

obou zemí při vstupu do Evropské unie v roce 2004, kdy úroveň České republiky činila

79 % průměru EU28 v HDP na obyvatele v paritě kupních sil, zatímco úroveň Slovenské

republiky činila pouze 57 %, tak rozdílný vývoj ekonomických reforem v jednotlivých

ekonomikách. Česká republika byla v této oblasti spíše zdrženlivá a důležité ekonomické

reformy v době konjunktury zbytečně odkládala, což bylo mimo jiné způsobeno

politickými okolnostmi. Slovenská republika naopak do těchto reforem vkládala značnou

aktivitu, která byla ve velké míře spojena s plněním maastrichtských konvergenčních

kritérií a cílem vstoupit v roce 2009 do eurozóny a přijmout Euro jako národní měnu.

V tomto období let 2004 až 2008, se v případě slovenské ekonomiky dá vzhledem k saldu

běžného účtu hovořit o jejím přehřívání. Saldo běžného účtu bylo v daném období

záporné v průměru o 6,9 %, nicméně z výsledků následujícího hospodářského vývoje

v období recese se dá konstatovat, že tento ukazatel neměl pro slovenskou ekonomiku

významné negativní důsledky. V období po příchodu celosvětové hospodářské krize do

Evropy na přelomu let 2008 a 2009, se obě země v roce 2009 shodně propadly ve svém

hospodářském vývoji do deficitu, který ale netrval dlouho a v letech 2010 a 2011 nabýval

hospodářský růst v obou ekonomikách opět kladných hodnot. Zásadní rozdíl ale nastal

v následujících dvou letech 2012 a 2013, kdy HDP České republiky klesal, zatímco HDP

Slovenské republiky rostl, což bylo způsobeno, jak již bylo zmíněno, rozdílným

přístupem obou zemí v oblasti vládních investic. Popsané rozdíly ve vývoji obou

ekonomik měly za důsledek významný rozdíl v konvergenci obou zemí k průměru

Evropské unie, kdy za celé sledované období let 2004 až 2013, konvergovala Česká

republika o 3 p. b. na celkových 82 % k průměru EU28, zatímco v případě Slovenské

republiky činila konvergence výrazných 18 p. b. na celkových 75 % k průměru EU28.

Slovenská republika tedy konverguje k průměru Evropské unie rychleji než Česká

republika a pokud bude i budoucí vývoj reflektovat současný stav, mohla by úroveň

slovenské ekonomiky dohnat úroveň české ekonomiky někdy na konci stávající dekády.





Literatura

Monografie

JUREČKA, V. a kol. Makroekonomie. Praha: Grada Publishing, 2013, 352 s. ISBN 978-

80-247-4386-8.

KADEŘÁBKOVÁ. A., ŽĎÁREK. V. Makroekonomická analýza. Praha: VŠEM, 2007.

294 s. Edice učebních textů. ISBN 978-80-86730-05-9.

KOLEKTIV CES VŠEM. Konkurenční schopnost České republiky 2010–2011. Praha:

Linde, 2011, 468 s. NOZV NVF. ISBN 978-80-7201-871-0.

PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: Základní kurz. 3. aktualizované vydání. Praha:

VŠEM, 2010, 273 s. Edice učebních textů. ISBN 978-80-86730-55-4.

SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. Praha:

C. H. Beck, 2003, 375 s. ISBN 80-7179-738-3.

ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. Praha: VŠEM, 2007, 210 s. Edice učebních textů.

ISBN 978-80-86730-04-2.

Internetové zdroje

Česká republika v EU. EVROPSKÁ KOMISE. Evropská komise [online]. 2012 [cit.

2014-10-26]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm#vzajemnych.

Česká národní banka: čnBlog – Miroslav Singer. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. ČnBlog

– Miroslav Singer [online]. 2014 [cit. 2015-02-21]. Dostupné z:

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/blog_cnb/singer.html.

Česká národní banka: Cílování inflace v ČR. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Cílování

inflace v ČR [online]. 2015 [cit. 2015-02-17]. Dostupné z:

https://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html#c2.

Český statistický úřad: Hrubý domácí produkt (HDP) - Metodika. ČESKÝ

STATISTICKÝ ÚŘAD. Hrubý domácí produkt (HDP) - Metodika [online]. 2013 [cit.

2014-11-08]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hruby_domaci_produkt_(hdp).

Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Míra růstu

reálného HDP: míra růstu objemu HDP - procentní změna oproti předchozímu roku

[online]. 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z:

http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00115.

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm#vzajemnych

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/blog_cnb/singer.html

https://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html#c2

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hruby_domaci_produkt_(hdp)

http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00115





Český statistický úřad: Makroekonomické údaje. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.

Makroekonomické údaje [online]. 2015, 2. 1. 2015 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xl

s.

Český statistický úřad: HDP Výdajová metoda. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. HDP

Výdajová metoda [online]. 2015 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z:

http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.makroek_vydaj.

Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Míra

inflace (HICP): průměrné roční tempo růstu, v % [online]. 2014, 11. 12. 2014 [cit. 2015-

02-17]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00118.

Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Míra

nezaměstnanosti podle pohlaví (v %) [online]. 2014, 11. 12. 2014 [cit. 2015-02-18].

Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdec450.

Český statistický úřad: Statistické ročenky České republiky. ČESKÝ STATISTICKÝ

ÚŘAD. Statistické ročenky České republiky [online]. 2014, 26. 11. 2014 [cit. 2015-02-

19]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statisticke_rocenky_ceske_republiky.

Český statistický úřad: Analýza: Tendence a faktory makroekonomického vývoje a

kvality života v ČR v roce 2012. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Analýza: Tendence a

faktory makroekonomického vývoje a kvality života v ČR v roce 2012 [online]. 2013, 9.

9. 2013 [cit. 2015-02-21]. Dostupné z:

http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/analyza_tendence_a_faktory_makroekonomickeho_vyv

oje_a_kvality_zivota_v_cr_v_roce_2012_20130909.

Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. HDP na

obyvatele v PPS (standard kupní síly) [online]. 2014, 11. 12. 2014 [cit. 2015-02-20].

Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00114.

Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.

Komparativní cenové hladiny (komparativní cenové hladiny konečné spotřeby

soukromých domácností včetně nepřímých daní (EU28=100)) [online]. 2015, 03. 28.

2015 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z:

http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00120.

Europa - Historie Evropské unie. EVROPSKÁ UNIE. EUROPA – Oficiální internetové

stránky Evropské unie [online]. 2014 [cit. 2014-10-26]. Dostupné z:

http://europa.eu/about-eu/eu-history/index_cs.htm.

Evropská komise: Posouzení národního programu reforem a programu stability

SLOVENSKA na rok 2014. EVROPSKÁ KOMISE. Evropa 2020 [online]. 2014 [cit.

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xls

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xls

http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.makroek_vydaj


http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdec450

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statisticke_rocenky_ceske_republiky

http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/analyza_tendence_a_faktory_makroekonomickeho_vyvoje_a_kvality_zivota_v_cr_v_roce_2012_20130909

http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/analyza_tendence_a_faktory_makroekonomickeho_vyvoje_a_kvality_zivota_v_cr_v_roce_2012_20130909



http://europa.eu/about-eu/eu-history/index_cs.htm





2015-02-22]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/swd2014_slovakia_sk.pdf.

Evropská komise: Posouzení národního programu reforem a konvergenčního programu,

které pro rok 2014 předložila ČESKÁ REPUBLIKA. EVROPSKÁ KOMISE. Evropa

2020 [online]. 2014 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/swd2014_czech_cs.pdf.

CHMELAŘ, Aleš et al. Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti

letech: alternativní scénáře a kvantifikace: příspěvek k formulaci nové evropské strategie

pro Českou republiku [online]. Praha: Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády, 2014,

97 s. [cit. 2014-10-26]. ISBN 978-80-7440-098-8. Dostupné z:

http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/aktualne/finalni-verze.pdf.

Ministerstvo práce a sociálních věcí: Situace na trhu práce. MINISTERSTVO PRÁCE A

SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Situace na trhu práce [online]. 2014 [cit. 2015-02-18]. Dostupné

z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/.

OECD: Platební bilance. OECD. Platební bilance: Bilance běžného účtu jako % HDP

[online]. 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z:

http://stats.oecd.org/index.aspx?queryid=28966#.

RADA EVROPSKÉ UNIE. Mapa EU 2014. Brusel: Rada Evropské unie, 2014. ISBN

978-92-824-4267-8. Dostupné z: http://bookshop.europa.eu/cs/european-union-map-

2014-pbQC0414543/?CatalogCategoryID=9.EKABstN84AAAEjuJAY4e5L.

http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/swd2014_slovakia_sk.pdf

http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/swd2014_czech_cs.pdf

http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/aktualne/finalni-verze.pdf

http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/

http://stats.oecd.org/index.aspx?queryid=28966

http://bookshop.europa.eu/cs/european-union-map-2014-pbQC0414543/?CatalogCategoryID=9.EKABstN84AAAEjuJAY4e5L

http://bookshop.europa.eu/cs/european-union-map-2014-pbQC0414543/?CatalogCategoryID=9.EKABstN84AAAEjuJAY4e5L

Date post:	11-Dec-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	5 times
Download:	0 times

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE - ThesesVYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha...

Documents