Bankovníctvo a finančníctvo

Finanční rizika

Doc.Ing. Jaroslav Slepecký,PhD

Rizika jsou nevyhnutelným atributem jakékoliv činnosti.

Rizika jsou přípustným chováním a jednáním podnikatelského

subjektu. Jakékoliv riziko má 4 základní atributy:

• Neexistuje bezriziková varianta,

• Očekávané pozitivní efekty převládají nad negativními,

• Předem se počítá s náhradními opatřeními,

• Subjektivní předpoklady.

Riziko není definované jednoznačně. Mezi základní rizikové faktory patří:

• Postup řešení,

• Měnící se vnější podmínky,

• Faktor času,

• Podmínky na trhu,

• Kvalifikace znalostí rozhodovatele,

• Nízká motivace subjektu,

• Postoje k riziku.

Podrobně popsat riziko je poměrně složitý matematický úkol a je součástí

teorie portfólia, kterého cílem je nalezení optimálního rozmístění kapitálu

do více alokací,projektů při explicitním uvažování rizika.

Základním cílem podnikatelské činnosti je maximalizace tržní hodnoty

společnosti. Podnikatelské riziko je možnost odklonu skutečné hodnoty

podniku od hodnoty očekávané.

Finanční riziko ve svém nejširším pojetí je jistým způsobem

vyjádření celkového podnikatelského rizika.

Finanční řízení se praxi týká především:

likvidity,

financování,

řízení finančního rizika.

Finanční řízení má za cíl vytvořit jistotu,že likvidita je zabezpečená a

že finanční riziko je identifikované a efektivně řízené v souladu s cíli

firmy.

Ve vztahu k riziku rozlišujeme tři typy postojů:

averzi – odmítání rizika,nechuť investovat nebo provádět rizikové

operace

neutrální postoj – neutrální (indiferentní) přístup

vyhledávání rizika – v případě možnosti zvýšených výnosů akceptace

vyšší míry rizika.

Vyhledávat riziko ale neznamená neuváženě riskovat. Obecně by jsme

mohli v tomto specifickém případě konstatovat,že existuje:

• nejistota,

• riziko,

• hazard. – nebankové nelicencované instituce a pod.

Manažment finančního rizika pozná tři základní způsoby eliminace

(zmírňování). Podrobněji se touto otázkou budeme zabývat později –

finanční deriváty.

Pojištění

Manažment aktiv a pasiv

Hedging

Pojištění je stará a tradiční forma zmírňování rizik.Pojistit je možné ale

jen tzv. čisté rizika, kterými je vystavený velký počet subjektů, jako např.

havárie, požáry a pod., tzn. mohou se vyskytnout jen u určitého počtu

subjektů.

Čisté riziko představuje možnost ztráty,neexistuje možnost zisku .

Pojistit např.proti poklesu tržní hodnoty cenných papírů nelze,protože

plošně zasáhne všechny majitele a při růstu se dosahuje zisk.

Manažment aktiv a pasiv se snaží minimalizovat zejména kurzové a

úrokové rizika správnou kombinací aktiv a pasiv,příjmů a výdajů:

Rozvaha Výkaz zisků a ztrát

Aktiva Pasiva Příjmy

Majetek Zdroje Výdaje

Mimořádně důležité,hlavně z hlediska vlivu na vnitřní hospodářství

je řízení měnového rizika. Faktory ovlivňující pohyb měnového kurzu jsou

různé z dlouhodobého, střednědobého nebo krátkodobého hlediska.

Z dlouhodobého hlediska se porovnávají ceny stejného zboží v různých

zemích. Podle teorie parity kupní síly jsou hlavní příčinou změn měnových

kurzů rozdíly v míře inflace jednotlivých zemí. Měnový kurz země s vyšší

mírou inflace se obvykle znehodnocuje. Ze střednědobého hlediska na

zvýšenou volatilitu kurzů působí změny ekonomické aktivity. V příznivých

fázích podnikatelského cyklu roste ekonomická aktivita a s tím spojená

spotřeba a naopak. Význam měnových kurzů a rozdíly v krátkodobé

úrokové míře jsou podstatným jevem z krátkodobého hlediska, zejména

z důvodů snah o zhodnocování spekulativního kapitálu.

14-denní repo sazba – základní úroková sazba, pomocí které NBS

ovlivňuje ekon.aktivitu subjektú – k 10.3.2008 - 4,25 %

Například Národní banka Slovenska ( NBS ) má převis devizových

aktiv nad devizovými pasivy a to vytváří tzv. dlouhou devizovou

pozici. NBS musí podle platných účetních standardů ohodnocovat

všechny svoje aktiva v domácí měně, to znamená, že všechny vlivy

devizových kurzů se přenášejí do kursových zisků a ztrát. Pokud se

změní výměnný kurz SKK/EUR o 1 %, tj. asi o 40 hal., zaznamená NBS

ztrátu nebo zisk v průměru 2,5 mld. Sk.

Měnové riziko je možné snížit volbou vhodné struktury

devizových aktiv a pasiv a tvorbou rezerv na kursové rozdíly.

Řízení rizika likvidity se projevuje ve schopnosti pokrýt očekávané

i neočekávané platby. Logicky nejjednodušším způsobem je držení

hotovosti na běžném účtu, ale to je v rozporu s požadavkem na výnosnost

Vhodnějším způsobem je kombinace krátkodobých investic s investicemi

do vysoko likvidních cenných papírů (státní dluhopisy,poklad.poukázky a

pod.)

Riziko úrokové sazby, je v některých případech nesprávně

ztotožňované s tržním rizikem z důvodu proměnlivosti cen dluhopisů. Míra

úrokového rizika přímo úměrně roste s volatilitou (proměnlivostí)

úrokových sazeb a s durací ( délkou průměrné splatnosti) nakoupených

dluhopisů. Řešením je investice do krátkodobých cenných papírů,ale

s rizikem menšího výnosu.

Na následujícím obrázku je zobrazené možné rozdělení

finančních rizik, i když je zřejmé, že uvedená klasifikace

je poměrně široká a aplikovatelná ve všeobecnosti pro

podnikatelskou činnost.

Je potřebné si uvědomit, že uvedená schéma

definuje jen základní rozdělení finančních rizik. Od nich

se odvíjí další odvozená klasifikace, konkretizující

jednotlivé činnosti. Jejich identifikace s určením pořadí

důležitosti rizikových faktorů, specifikace podmínek

pozitivního nebo negativního působení je náročná a

vyžaduje odborné znalosti a praktické zkušenosti.

Výsledkem by měl být kromě jiného návrh preventivních

opatření vedoucích k snížení finančních ztrát.

Finanční rizika

přímé úvěrové

riziko

riziko úvěrových

ekvivalentů

vypořádací riziko

úrokové riziko

akciové riziko

komoditní riziko

měnové riziko

korelační riziko

riziko úvěrového

rozpětí

riziko financování

riziko tržní likvidity

transakční riziko

riziko operačního

řízení

riziko systémů

právní riziko

riziko změny ratingu

úvěrové riziko

tržníriziko

likvidníriziko

operačníriziko

obchodníriziko

reputační riziko

daňové riziko

riziko měnové

konvertibility

rizikopohromy

regulační riziko

riziko úvěrové angažovanosti

EKONOMICKÉ DUSLEDKY KATASTROF

Viz FOLIE

Úvěrové riziko – je rizikem ztráty ze selhání

(default) dlužníka tím, že si nesplní své závazky podle

smluvních kontraktů vůči svému obchodnímu partnerovi

– věřiteli a tím mu způsobí ztrátu.

Takové závazky vznikají z : - úvěrových aktivit,

- obchodních a investičních aktivit,

- z platebního styku a vypořádání

cenných papírů,

- při obchodování na vlastní a cizí účet a

pod.

Úvěrové riziko je tak staré jako úvěrování samotné.

Jestliže úvěr je možné definovat jako očekávání přijetí

peněžních prostředků, potom úvěrové riziko je

pravděpodobnost,že toto očekávání nebude splněno.

Přímé úvěrové riziko je rizikem ztráty ze selhání

partnera u tradičních rozvahových položek tj.

úvěrů,půjček,vkladů,dluhopisů,směnek apod. Patří mezi nejstarší

finanční rizika a také je stále nejdůležitějším rizikem finančního

trhu.

Specifickým případem je tzv. suverénní riziko, které je

rizikem selhání vlád nebo vládních agentur. V zásadě platí,že

vláda selhat nemůže,ale v praxi se stává, že stát odmítne zaplatit

věřitelské bance. V případě selhání, hledají věřitelské banky

způsoby restrukturalizace splátek úvěrů. Učebnicovým příkladem

je neschopnost splácet úroky a jistiny z úvěrů u rozvojových zemí.

V poslední době měly podobné problémy např. Rusku,Mexiko,

Argentina atd.

Řízení úvěrového rizika dluhových nástrojů bank je

prioritním zájmem bankovního dohledu a banky mají zpracované

podrobné metodiky pro řízení úvěrového rizika.

Vnější úvěrové hodnocení je složitý proces a

zabývají se jím specializované firmy – ratingové

agentury.Činnost ratingových agentur si probereme

podrobněji v následujících hodinách.

Vnitřní úvěrové hodnocení dlužníků provádějí

většinou úvěroví pracovníci finančních institucí pomocí

identifikace kritérií o důvěryhodnosti klientů. I když banky

mají zpracované pravidla,metodiky,tabulky,váhy a pod.

jako pomocné instrumenty, je výsledek mnohdy zatížený

subjektivním rozhodnutím příslušného pracovníka.

Tržní riziko je riziko ztráty ze změn tržních cen nebo

změn hodnot finančních nástrojů nebo komodit z důvodu

nepříznivého vývoje úrokových měr (úrokové riziko), cen akcií

(akciové riziko), cen komodit (komoditní riziko) nebo měnového

kurzu (měnové riziko).

Existují čtyři kategorie tržního rizika :

úrokové riziko – riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých

na úrokové míry,

akciové riziko – riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých

na ceny akcií,

komoditní riziko – riziko ztráty ze změn cen nástrojů

citlivých na ceny komodit,

měnové (devizové) riziko – je rizikem ztráty ze změn cen

nástrojů citlivých na měnové kurzy.

Likvidní riziko označuje možnost,že dlužník nebude

schopný z nejrůznějších důvodů plnit v termínu svoje

závazky – nebude mít dostatek likvidních prostředků.

Jedná se tedy o riziko vzniku platební neschopnosti,která

může mít krátkodobý nebo dlouhodobý charakter.

Likvidní riziko se dělí na dvě kategorie:

• riziko financování, které je rizikem ztráty v případě

momentální platební neschopnosti,

• riziko tržní likvidity, které je rizikem ztráty v případě

malé likvidity trhu s finančními nástroji,co brání rychlé

likvidaci pozic,čím je omezený přístup k peněžním

prostředkům.

Riziko financování se týká schopnosti splnit požadavky na

investování a financování vzhledem k nesouladu v peněžních

tocích (cashflow). Jedná se o riziko neschopnosti zajistit hotovost

na portfolio aktiv a pasiv o určitých splatnostech a úrokových

mírách.

Hlavním úkolem řízení likvidního rizika je zajistit,aby podnik měl

za jakýchkoliv, i nepříznivých , podmínek přístup k hotovosti za

přijatelnou cenu na krytí svých potřeb při splátkách závazků

končících splatnost,kontinuálního zabezpečování výroby,

pravidelných závazků vůči státu, dodavatelům, zaměstnancům

apod.

Operační riziko je možné rozdělit na tři kategorie:

• transakční riziko, které je rizikem ztráty z provádění

operací v důsledku široké škály chyb – chyby

v prováděných operacích,chyby vyplývající ze složitosti

produktů,výrobků,služeb a v neschopnosti je zvládnout na

požadované úrovni, legislativních, účetních chyb apod.

• riziko operačního řízení, které je rizikem ztráty z chyb

v řízení firmy, nedostatku kontroly,personální práce,

• riziko systémů, je rizikem nezvládnutého

automatizovaného vybavení firmy,přenosu zpracovaných

informací vedení firmy,případně chybných dat,

vyplývajících z chybného softveru,databáze údajů apod.

Tento typ rizika je obtížně identifikovatelný a

předvídatelný. I zkušení pracovníci mohou své postavení

ve firmě zneužít k jiným aktivitám. Za řízení operačního

rizika zodpovídá management na všech úrovních řízení.

Obchodní riziko se dělí na sedm kategorií :

• právní riziko je rizikem ztráty z právních požadavků partnera

nebo z právní neprosaditelnosti kontraktu. Toto riziko je tak

staré,jak staré jsou obchodní vztahy.Právní ohraničení obchodních

vztahů mezi partnery v některých státech je pozadu za neustále

novými druhy kontraktů – nejvíce je to vidět v případě derivátových

obchodů, používání nových nástrojů finančního trhu apod. U podniků

je třeba zejména dávat pozor při uzavírání kontraktů se zahraničním

partnerem, protože různé země mají různou právní úpravu

obchodních vztahů. Řešením bývá spolupráce s externími právním

poradci, kteří dokonale poznají zákony.

• riziko změny úvěrového hodnocení, které je rizikem ztráty ze

ztížení možnosti získat peněžní prostředky za přijatelné náklady.

Tato problematika souvisí s ratingovým hodnocením ,co je tématem

jiné přednášky.

• reputační riziko je rizikem ztráty z poklesu reputace u pochodních

partnerů, na trzích apod.

• daňové riziko je rizikem ztráty ze změny daňových zákonů nebo

nepředvídaného zdanění – 24 000 sk, změny DPH, apod.

• riziko měnové konvertibility – riziko ztráty z nemožnosti

konvertovat měnu na jinou měnu jako následek změny politické

nebo ekonomické situace – tento typ krizí budeme zvlášť probírat

v samostatné přednášce.

• riziko pohromy, které je rizikem ztráty z přírodních katastrof,války,

teroristických akcí, krachu finančního systému apod.

• regulační riziko je rizikem ztráty z nemožnosti splnit regulační

opatření – např. u bank kapitálovou přiměřenost a z chyb

v předvídání budoucích regulačních opatření.

Zvláště je třeba se zastavit u rizika pohromy, specificky u rizika

burzovních krachů a jejich vlivem na hospodářství státu.

Burzovním krachem se rozumí pokles trhu řádově o několik desítek

procent během několika dní nebo týdnů. Existují v zásadě dva druhy

burzovních krachů:

- benigní ,bývá krátkodobého charakteru a je

zpravidla brzy

překonaný obnoveným růstem,typické

jsou pády

v posledních letech,

- maligní (zhoubné) jsou mnohem nebezpečnější.

Jejich

následky mohou trvat i desetiletí.

Např. americké akcie dosáhly po krachu v roce 1929 své původní

úrovně až během 50-ti let Japonský index NIKKEI se po maximální

úrovní v prosinci 1989 a následnému pádu dosud nevzpamatoval.

Maligní krachy jsou doprovázeny rozsáhlými makroekonomickými a

mikroekonomickými problémy (hospodářská

stagnace,nezaměstnanost,inflace ,devalvace měny, potíže

bankovního sektoru – credit crunch (banky nepůjčují peníze,protože

mají nedostatek zdrojů).

Předpovídat burzovní krachy nelze a všechny pokusy mají

subjektivní podtón. Existují však diagnostické techniky,které

umožňují rozlišit včas,zda se jedná o benigní nebo maligní krach.

Riziko vstupuje do života a činnosti všech subjektů

různým způsobem, s rozdílnou intenzitou závislou na čase

a konkrétních podmínkách. Jednotlivé rizika mohou

působit samostatně, nebo ve vzájemné kombinaci,

přičemž jejich účinek se může násobit nebo naopak

snižovat.

Identifikace druhů rizik je jedním z kroků analýzy rizika a

je velmi důležitá pro určeni rizikových faktorů, jevů a

událostí, s kterými bude subjekt v reálných podmínkách

konfrontovaný. V rámci krizového manažmentu se sledují

rizika, které vstupují do všech nebo většiny společenských

činností (politické riziko, riziko pohromy...) a rizika

jedinečné, které působí na úzkou skupinu subjektů

(akciové riziko, platební riziko...).

Konkrétní podnikatelský subjekt ovlivňuje velké množství rizik. jejich

optimální identifikace umožňuje vytřídit rizika a určit, které působí

na podnikatelskou činnost pozitivně nebo negativně. Klasifikovat

rizika je možné podle různých kritérií, které nejsou striktně dané a

mohou se měnit a třídit na základě dalších skutečností, které přináší

praxe a doba, jako např. terorizmus velkého rozsahu, neserióznost

auditorských firem, selhání státního dozoru a pod.

Možné rozdělení kritérií je následující:

• příčiny rizik,

• oblast podnikatelské činnosti,

• započitatelnost rizika do nákladů,

• obsah a vzájemné vazby podnikatelského rizika,

• konkrétní podnikatelské prostředí,

• plnění stanovených cílů.

Uvedené třídění nemusí být konečné, klasifikační kritéria je možné

specifikovat pro různé odvětví průmyslu, konkrétní situaci v daném

časovém úseku a pod.

Snad nejlépe jsou konkretizované finanční rizika. Je to

pochopitelné, protože finanční instituce pracují s riziky na

profesionální báze a jejich různorodý vliv na

podnikatelskou činnost berou velmi vážně a zodpovědně. I

přesto jsou v odborných kruzích známé případy

nezodpovědného vztahu pracovníků bank při spravování

svěřených finančních prostředků.

Pokud selhává řízení vyšším manažmentem nebo kontrola

vnitřním auditem, posiluje se pokušení dealerů provádět

podvodné dealerské operace. Dealeři takových podniků

nebo bank přitom sjednávají kontrakty, které jsou pro

podnik nebo banku apriori nevýhodné nebo příliš rizikové.

Vzhledem k volatilite úrokových měr bývá obtížné

odhalit,že cílem těchto obchodů byl nepoctivý úmysl.

Jestliže Nick Leeson svými spekulacemi před rokem 1994

přivedl ke krachu prestižní anglickou banku Barings,

Eduardovi Nodilovi se s Riječskou bankou (RB) podařilo

téměř to samé.

Broker Nodilo spekuloval s prostředky klientů na

devizovém trhu. Ztrátové obchody se pokoušel vyrovnat

dalšími spekulacemi s ještě většími sumami. Dělal to tak

dlouho, až to celé prasklo. Od začátku října 2001 byl

broker za mřížemi a dcerská banka Bayerishe

Landensbank (59,9 % v RB) na pokraji propasti. Banka

totiž neutrpěla jen přímou finanční škodu okolo 100

mil.eur, ale její klienti v panice vybrali další desítky

miliónů.

Takových příkladů samozřejmě existuje daleko více, co

jenom podtrhuje riziko nedostatečného řízení rizik.

V roku 2007 způsobil obrovské problémy 31- ročný makléř Jerome

Kerviel

Francouzské bance Sociéte Générale vyrobením obrovské ztráty

5 mld. Eur. Náplní jeho práce byla arbitráž, tzn. Nakupování futurit,

riziko měl snižovat hedgingem.

Proto,aby si zabezpečil větší provize, plnil jen první úlohu. V čase

největšího propadu akcií za posledních 5 let – důsledky hypotekární

krize měl otevřené pozice na evropské akciové indexy – zejména

DAX za 50 mld.eur.

Nejde o zpronevěru,ale o důsledek nedostatečného kontrolního

mechanizmu banky, které se po pádě banky Bearings – 1,4 mld. USD,

významně posílily

Základními principy eliminace podvodů jsou:

Dohled představenstva,dozorčí rady a manažmentu

na proces řízení rizik,

Správný proces řízení rizik,který zahrnuje

obezřetnostní limity na rizika, vhodné postupy řízení rizik

a informační systémy, průběžné monitorování rizik a

časté informování manažmentu.