Královská cestaB a r B o r a P ů t o v á

všedn í i s vá te čn í ž i vo tv  p roměnách času

P a S E K a

Copyright © Barbora Půtová, 2016Majitelé reprodukčních práv k historickým snímkům a výtvarným dílům © Barbora Půtová, Moravský zemský archiv v Brně, Muzeum cenných papírů, Muzeum hlavního města Prahy, Národní muzeum − Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Národní památkový ústav, Patrik Šimon, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 2016

ISBN 978-80-7432-636-3

Kniha vychází s laskavou podporou Magistrátu hlavního města Prahy

Recenzovali:PhDr. Kateřina Bečkováprof. PhDr. Roman Prahl, CSc.doc. PhDr. Irena Štěpánová, CSc.

Lektoroval:Rudolf Píša

oBSaH

(1) Trasa, vznik, symbol a význam / 7

(2) Funkce, proměny a využití architektonické struktury / 25

(3) Stavby zmizelé v důsledku stavebních proměn přelomu 19. a 20. století / 7 1

(4) Zmizelá každodennost, řemesla, živnosti, trhy, obchody a hospody / 95

Poděkování / 135

Poznámky / 137

Prameny / 145

Původ vyobrazení / 147

Resumé / 1 4 9

Summar y / 1 5 1

( 1 )

trasa, vznik, symbola  vý znam

9

A bylo zvonění! Zvony všech pražských kostelů hlaholily slavným, mohutným hlaholem. Chvílemi zahřměly výstřely z děl a potom také ohlas hudby a veselých fanfár se ozval. (…) Ve všech oknech nastalo pohnutí, když rozletěl se hlas, že přijede teď královský ko­čár. Každý chtěl spatřiti nového krále; ženské také mnoho o krá­lovně mluvily. Hlasité, jásavé pozdravy z hloubi ulice ohlašovaly nového panovníka. Již se objevila v nádherných uniformách garda drabantů, za nimi královský kočár tažený trojspřežením krásných běloušů dlouhých ohonů. Ale kočár zavřitý! Všechno vychylování, všecko napínání zraků bylo marné. Do zaskleného vozu, jenž pr­votně do průvodu nebyl určen, nýbrž otevřený kočár, a do něhož panovník usedl jen pro prudký vítr, nebylo viděti.1

Zklamání, které pociťoval přítomný lid stojící na ulicích nebo vyhlížející z oken na Královské cestě při korunovačním průvodu Leopolda II. a jeho choti Marie Ludoviky roku 1791, muselo být hluboké. Měšťané si dokonce zakupovali místa v oknech, aby mohli lépe a z větší blízkosti sledovat průvod. Korunovací a jejími přípravami žili obyvatelé české země i ce-lé Prahy, neboť byla uspořádána nejen pro panovníka, ale ta-ké pro jeho lid. Korunovace a průvod rovněž představovaly jedinečnou formu komunikace mezi vyššími a nižšími vrst-vami společnosti. Poddaní měli vzácnou příležitost spatřit panovníka na vlastní oči na pozadí nádhery a lesku jeho ma-jestátu, jenž se odrážel i ve velkoleposti architektonických prvků – slavobran a zastavení –, které lemovaly Královskou cestu, její ulice a veřejná prostranství.2

Královská cesta, zvaná také Korunovační, představuje sym-bolické označení trasy spojující území Starého Města, Ma-lé Strany a Hradčan, již absolvovali čeští panovníci se svým průvodem při příležitosti korunovace v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Královská cesta zahrnuje uliční síť a řetězec tvořený obytnými domy, paláci, kostely, mostem a několika náměstími, které lemují spojnici protínající histo-rické jádro města.3 Počátek Královské cesty se sice historicky

10

proměňoval, ale její závěr zůstal vždy nezpochybnitelný. Korunovační průvody původně vycházely z Králova dvora u Prašné brány, panovníkova městského sídla vybudovaného králem Václavem IV., které se nacházelo na místě dnešního Obecního domu na náměstí Republiky. Králův dvůr sloužil zpravidla coby panovnické sídlo v dobách, kdy byl Pražský hrad opuštěn nebo přestavován.

Ačkoliv naposledy korunovační průvod z Králova dvora za-hájil Vladislav Jagellonský dne 27. května 1471, i následující průvody zpravidla vycházely od Prašné brány. Pokračovaly Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí a Malý rynek čili Ma-lé náměstí, dále pak Karlovou ulicí na Křižovnické náměstí. Poté korunovační průvod přešel Karlův most, ubíral se Mos-teckou ulicí a poté přes Malostranské náměstí a Nerudovu uli-ci. Až ve 2. polovině 17. století byla ve skále vylámána hradní rampa a cesta – ulice Ke Hradu –, odbočující z Nerudovy ulice přímo na Hradčanské náměstí. Před výstavbou rampy vedla z Malé Strany na Hrad pouze strmá stezka zvaná Lezka. Do té doby korunovační průvody projížděly na Úvoz a na Poho-řelec, odkud dále pokračovaly přes Loretánské náměstí, Lo-retánskou ulici a Hradčanské náměstí až do katedrály sva-tého Víta. O korunovační průvod bývala Praha i ochuzena. Například během korunovace krále Matyáše Habsburského dne 23. května 1611 jel korunovační průvod pouze z Hrad-čanského náměstí do svatovítské katedrály.

V katedrále se odehrála korunovace panovníka, která mě-la v podstatě sakrální charakter, protože svěcení povzná-šelo císaře nebo krále do duchovního stavu. Další význam církevního pomazání byl veřejně-státní, neboť podporoval autoritu panovníka a jeho převzetí moci.4 Korunovační řád vypracoval roku 1347 Karel IV. a stanovil v něm úkony pro-váděné při korunovaci a jejich význam. Tento postup nebyl v plném rozsahu dodržován a dočkal se několika úprav. Po-dle korunovačního řádu směřoval panovník z Pražského hra-du na Vyšehrad, kde uctil přemyslovskou tradici. Pak se jeho korunovační průvod ubíral zpět, aby se zúčastnil večerních nešpor v katedrále (předtím kostele) svatého Víta. Vyšehrad byl tak snad první zastávkou Královské cesty, a to zřejmě již za vlády Přemyslovců. Obtížně lze rekonstruovat, kudy smě-řoval průvod z Vyšehradu na Hrad, pravděpodobně směrem na Karlovo náměstí a dále pak Husovou přes Karlův most, Mosteckou a Nerudovou. Smyslem korunovačního průvodu

11

však byla reprezentace, Královská cesta mohla procházet nej-významnějšími místy Starého Města, Malé Strany a Hradčan a za vlády Karla IV. pak i Novým Městem.5

Korunovační průvod procházející Královskou cestou vy-tvářel pouto mezi hlavním městem království a panovníkem a podporoval Prahu jako historické a kulturní centrum králov-ství. Obyvatelé města a přihlížející lid v ulicích, na náměstích a v jiných prostorách Královské cesty vzdávali slavnostnímu průvodu poctu a projevovali oddanost novému panovníko-vi mírou okázalosti a bohatství příležitostné výzdoby domů, paláců i veřejných prostranství.6 Z oken visely vzácné kober-ce a látky, lidé umisťovali praporky na střechách, provolá-vali slávu panovníkovi a házeli na průvod květiny. Zástupci a reprezentanti města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řá-dů, žáci, studenti nebo vojáci. Na Pražském hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké

Staroměstský orloj a původní zástavba na severní straně Staroměstského náměstí. Jindřich Eckert, kolem 1895.

14

( 2 )

Účel, proměny a využitíarchitektonické struktury

27

obecný vývoj

Královská cesta se rozprostírá na ploše převážně Starého Města, Malé Strany a zčásti i Hradčan. Situace na Starém Městě je však od malostranské odlišná urbanisticky, archi-tektonicky, historicky, a dokonce i zákonodárně.32 Geografic-ky jsou tyto samostatné útvary rozděleny Karlovým mostem a řekou Vltavou. Staré Město představovalo výrobní, obchod-ní a politické centrum, zatímco Malá Strana reprezentovala rezidenční oblast šlechty, duchovenstva a drobných řemesl-níků. Malá Strana byla situována stranou od ruchu a její sva-žitý terén poskytoval předpoklady pro budování zahrad, jež lze na Starém Městě označit spíše za neobvyklé. Malá Stra-na až na výjimky nedisponuje původní gotickou zástavbou a strukturou, která naopak historicky utvořila Staré Město. Osídlení Malé Strany probíhalo nesouvisle a vyznačovalo se větší hustotou na komunikačně důležitých bodech a v blíz-kosti kostelů a tržišť.33 V podhradí se od renesance soustře-dily šlechtické nemovitosti.

Větší hustota zástavby Starého Města a poloha vzdálenější od Hradu neumožňovaly natolik výrazný vznik šlechtických sídel a paláců, jejichž výstavba zde začala až po třicetileté vál-ce. Pro Staré Město jsou tak typické především domy měšťanů dychtících po reprezentaci, které charakterizuje úsilí vyrov-nat se šlechtickému sídlu. Proto ve snaze o oficiální uznání bylo pro měšťany vedle obydlí stejně hodnotné i jeho průče-lí. Původní středověké uspořádání, v němž je zasazena Krá-lovská cesta, většinou zastřely, zejména vně budov, stavební úpravy barokní, rokokové, klasicistní i následující.34 Archi-tektonická tvářnost města vzniklá v 17. a 18. století se poté měnila spíše pomalejším tempem. Vzhled a půdorys města setrval takřka neměnný až do poloviny 19. století, kdy roz-voj novostaveb zasáhl i partie Starého Města přiléhající ke Královské cestě.35

45

tržiště s prodejem ovoce, podle něhož se jižní a západní část náměstí označovala jako Ovocný trh. Východní a severní část náměstí zase jako Věnečnický trh. Od 15. století neslo náměs-tí název V Uzdářích nebo Pod Uzdáři, neboť se zde zhotovo-valy koňské postroje.68 Teprve v 17. století dostalo označení Malý ryneček, které bylo v polovině 19. století počeštěno na Malé náměstí. Od Malého náměstí dále pokračovala nejenom Královská cesta na Hrad, ale také Jilská ulice směřující k Vy-šehradu. Malé náměstí ovládal zejména obchod a každoden-ní život, který určovala veřejná renesanční kašna s užitkovou vodou z roku 1560. Zástavbu Malého náměstí charakterizují původně románské nebo gotické domy, zpravidla renesančně i barokně přestavěné, ale také upravené v průběhu 19. sto-letí. Například dům U Tří zlatých růží (U Rotta) na Malém náměstí (čp. 142) utvořily postupné přestavby – renesanční, klasicistní až novodobá z konce 19. století.

Karlova ulice

Karlova ulice představuje poslední ulici v části Starého Měs-ta na Královské cestě, která propojuje Malé náměstí a Kři-žovnické náměstí. Její význam souvisel s existencí nejdříve

← ← Staroměstské náměstí s novogotickým radničním křídlem stavitelů Petra Nobileho a Pavla Sprengera, které bylo zničeno během Pražského povstání roku 1945. Jindřich Eckert.

↓ Kašna s tepanou mříží a veřejná pumpa na Malém náměstí představovaly místo setkávání a rozhovorů staropražských obyvatel.

47

( 3 )

Stavby zmizelé v důsledkustavebních proměn přelomu

19. a 20. století

73

Královská cesta zahrnovala množství staveb, objektů nebo samostatně stojících soch a kašen, které zmizely následkem historického vývoje, reforem Josefa II., pražské asanace a zvý-šené stavebně-podnikatelské aktivity přelomu 19. a 20. stole-tí.103 Mnohé objekty ztratily svou původní funkci, jiné dozna-ly přestavby v důsledku požáru, jiné zas částečně nebo úplně zmizely z původního urbanistického uspořádání Královské cesty, v níž dotvářely kulisy korunovačních průvodů nebo jiných svátečních i každodenních událostí. Nejvýrazněji za-sáhla vedle josefínských reforem Královskou cestu o století později činnost a okrajově též městský projekt známý jako pražská asanace a realizovaný podle zákona z roku 1893.104

Demolice se dotkly i ulic na Královské cestě, jež nebyly zahr-nuty do asanačního obvodu, jako Celetná a Karlova. Stržení budov vyvolávala odpor v řadách kulturní elity. Byl vznesen i požadavek prohlásit Královskou cestu za ochranné pásmo, které má obsahovati ty ulice a prostranství, kudy vedla alespoň v posledních stoletích triumfální cesta králů českých ku hradu pražskému!105 Mezi další požadavky odpůrců demolic se řa-dilo respektování charakteristického rázu některých staro-pražských ulic i náměstí, včetně zachování malebných zákoutí a náměstí Malé Strany.106 K podnětům regulačních snah patři-lo kromě hygienické situace i úsilí o vybudování rovnoběžné linie komunikací, jejich rozšíření, narovnání nebo přeložení, aby například pohled z Celetné na náměstí hned od začátku její nám byl otevřen a ničím nás nepřekvapil.107 Pravidelný plán vnitřního města měl rovněž umožnit působivé průhledy. Ve-dle přímočarosti se jednalo o dosažení souměrného, pravi-delného plánu vnitřního města. Ulice byly namnoze těsnější než nyní, domy nižší, jaksi ponurého vzezření (….). Lze tedy ří­ci, že byla Praha tehdy méně úhledná, méně hezká, než nyní – je pravda: tak úpravná nebyla ani tak rušná, ale milá byla, útulná a veskrze rázovitá – více než nyní.108 Ačkoliv se pražská demo-lice a návrhy regulačních opatření dotýkaly otázek zejména

( 4 )

Zmizelá každodennost, řemesla,živnosti, trhy, obchody a hospody

97

Zmizelá každodennost, řemesla a trhy

Po polovině 19. století tvořila Praha významné sídlo zamě-řené na řemeslnou a manufakturní výrobu. Příval nových obyvatel se odrážel ve výstavbě města a změnil jeho tradič-ní rytmus. Ten ovlivnilo například i zavedení elektrického osvětlení. Od devadesátých let 19. století se práce, kterým se bylo dříve možné věnovat pouze ve dne, vykonávaly i v noci.

Řemesla byla v ulicích tradičně rozmístěna zejména po dle míry hluku: kováři bývali u bran a forten; řezníci z rynku byv še vypověděni, usadili se s kotcemi svými kdekoli stranou; při kos­telích usazena řemesla tichá – soukeníci, postřihači; podél hra­deb bývali hrnčíři a provazníci; mlynáři, barvíři, jircháři při vo­dě; a na rynku kupci, sladovníci. Zněl tedy v ulicích jen hovor lidí, zpěv dělnic, zvon chrámový; jiné ulice byly tichy. Šum proni­kavější byl jen pod loubími a v trzích.150 Měšťané, jež bylo dříve možné sledovat při práci i odpočinku v ulicích, průjezdech nebo dvorech, se postupně uzavírali do bytů, kanceláří, dí-len a obchodů. Většina řemesel a činností provozovaných na ulici a veřejném prostranství staré Prahy i Královské ces-ty se přestěhovala do uzavřeného prostoru.151 Moderní doba s sebou přinášela ruch a pohyb, který vyžadoval ústup řeme-sel dopravě. Roku 1859 se osvobodila řemeslná malovýroba zrušením řemeslných cechů. Nový živnostenský řád vydaný císařským patentem sice některá řemesla poškodil, ale pro-spěl volné a tovární výrobě.152 Rozšíření výroby vyžadovalo nové postupy a zařízení.153 Rozhodující se stala rozmanitost výrobních oborů určovaná neustále se různícími požadav-ky jednotlivých vrstev městského obyvatelstva. Po polovině 19. století se v důsledku specializace obchodů v centru města rozšířily podniky orientované na zámožnější klientelu, jako kloboučnictví, kožešnictví nebo hodinářství.154 Každá z vrstev si vytvářela své požadavky, jejichž uspokojování sice dávalo příležitost rozsáhlému počtu živností a řemesel, ale stejně