- Náboţenský, konflikt,zboţnost versus modlářství, soukromé svědomí
- Gian Lorenzo Bernini (1598-1680)
- Giovanni Battista Gaulli (1639-1709)
- Luca Giordano (1634-1709)
- El Greco (1541- 1614)
- Barotlomé Esteban Murillo (kol. 1617-1682)
- Rembrant Harmenzs Van Rijn (1606- 1669)
- Petr Pavel Rubens (1577-1640)
- Francisco de zurbarán (1598-1664)
- GESTURALISMUS
- Výraz obličeje, citlivost, pózy, sloţitý příběh
- Annibale Carracci (1560- 1609)
- Michelangelo Merisi da Caravaggio (1571- 1610)
- El Greco (1541- 1614)
- Giovani Francesco Barbieri zvaný Guercino (1591- 1666)
- Nicolas Poussin (1594- 1665)
- Rembrant Harmensz van Rijn (1606- 1669)
- Jan Vermeer (1632- 1675)
- EMOCIONALISMUS
- Transformace, podvelení se, vyloučení, povznesení, extáze, zboţnost, zanícení
- Michelangelo Merisi da Caravaggio (1571- 1610)
- El Greco (1541- 1614)
- Barotlomé Esteban Murillo (kol. 1617-1682)
- Jusepe de Ribera (1591- 1652)
- Diego Velázquez (1599- 1660)
- Francisco de Zurbarán (1598- 1664)
- CARAVAGGISMUS
- Dramatičnost, šerosvit, detailnost, erotičnost, zaměření na fyzično, realita, zjevení
- Giovanni Battista Caracciolo (1578- 1635)
- Michelangelo Merisi da Caravaggio (1571- 1610)
- Artemesia Gentileschi (1593- 1652)
3
- Guercino (1591- 1666)
- Gerrit van Honthors (1592- 1656)
- Bartolommeo Manfredi (1582- 1622)
- Jusepe de ribera (1591- 1652)
- Georges de la Tour (1593- 1652)
- ABSOLUTISMUS
- Politická moc, mravnost, propaganda, kultivovanost, vítězství, mecenášství
- Philipe de Champaigne (1602-1674)
- Anthonis van Dyck (1599-1641)
- Chatles le Brun (1619- 1690)
- Adam Frans van der Meuler (1632- 1690)
- Joseph Parrocel (1646- 1704)
- Petr Paul Rubens (1577- 1640)
- Diego Velázquez (1599- 1660)
SOUVISEJÍCÍ SMĚRY BAROKA
- ROKOKO
- AKADEMISMUS
- NEOKLASICISMUS
4
ÚVODEM
Období 17. a 18. Století, v jehoţ prŧběhu zasáhly evropskou kulturu barokní a rokokový
sloh, ohraničují dvě události, které podstatně ovlivnily evropské dějiny. Byl to rok 1618,
kdy začíná třicetiletá válka a rok 1789, v němţ vzplane Velká francouzská revoluce.
Baroko vzniklo v jezuitském Římě koncem 16.stol. a rozšířilo se po všech katolických
zemích Evropy. Název pochází zřejmě z portugalského pérola barroca – perla
nepravidelného tvaru. Těţí ze silných kontrastŧ a nečekaných efektŧ.
- barokní umění je chápáno jako něco přejatého, proplněného, přezdobeného,
přesahujícího míru vkusu
- má ohromovat, fascinovat a pŧsobit na smysly
- cit nadřazen rozumu
- umění by mělo být srozumitelné
- pŧsobí dramaticky, vypjatě, vzrušivě
- dění v období 17. a 18. stol. mŧţeme rozdělit na tři historické procesy:
1. BURŢOAZNÍ REVOLUCE
- Holandsko, Anglie
2. VYTVOŘENÍ ABSOLUTNÍ MONARCHIE
- Francie
3. UPEVNĚNÍ FEUDALISMU A VZNIK NEVOLNICTVÍ
- v zemích, kde vládli Habsburkové
- katolická církev
- Itálie, střední Evropa, část Nizozemí
- ve schodě s těmito protikladnými procesy dostalo umění rŧznou funkci a charakter
- ve Francii slouţil k reprezentaci královské absolutistické moci BAROKNÍ
KLASICISMUS
- v Holandsku vzniklo BAROKNÍ MĚŠŤANSKÉ UMĚNÍ - velmi realistické
- k rozkvětu došlo z části v kapitalistické, protestantské Anglii
5
HLAVNÍ CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY BAROKA:
- protikladem renesančního umění (proti harmonii renesance a renesančnímu realismu)
- nadsázka
- snaha o vytvoření jednotného uměleckého díla, na němţ by se stejnou mírou podílela architektura, sochařství, malířství i umělecká řemesla. Dílo má subjektivně pŧsobit na diváka, ovládt jeho smysly a podněcovat citový a duchovní ţivot
6
BAROKNÍ ODÍVÁNÍ
- Francie začíná svŧj módní diktát, absolutistická vláda i na trŧně
- Doba vlády „čtyř Ludvíkŧ“
- Vrchol nastal za vlády Ludvíka XIV. „Krále Slunce“
- Oděv se plně přizpŧsoboval barokním ideálŧm
- Jasné tóny a barvy
- Nové oděvní materiály (měkké hedvábí, mnoţství krajek, stuhy, lemy,...)
Muţský oděv
- tři základní díly obleku: sako, vesta, kalhoty
- kabátec
- vyvijí se za vlády Ludvíka XIV.
- sahá nad přirozenou linii pasu (velmi krátký)
- pod ním řasnatá košile, zdobená stuhami
- „řasnatá sukně“ s celou řadou variací
- spodní kalhoty s volány
- ve 2. polovině vlády Ludvika XIV. se zrodí kabátec
- s výrazně tvarovaným pasem
- s prodlouţenými šosy
- zapínání na řadu knoflíkŧ – justaucorps („přesně na tělo“)
- samet, hedvábí, řidčeji z vlny
- zdobení podle příleţitosti
- 1. Kapsy
- rukávy ozdobně přesunuty do manţet
- vzadu rozparek, zapínaný na knoflíky
- vesta
- ze stejného materiálu, jako kabátec
- měla úzké dlouhé rukávy
- kalhoty
- postupem času se zuţují
- sahajicí těsně pod kolena – culotte („poctivice“)
- doplněné punčochy pastelových barev
7
- košile
- dekorativní součást oděvu
- bohaté krajkové manţety
- límce s nákrčníkem
- ţabó – krajková zřasená ozdoba pod krkem
- kravata
- objevuje se uţ v období třicetileté války
- tvar šátku
- z hedvábí, mušelinu nebo plátna – podle postavení
- širokou, uvolněnou přehrnutou manţetou
- Obuv
- vysoké holínky
- nejprve hranatá špička, později skosená špička a podpatek
- ke kotníkŧm
- přezka
- často zdobené stuhami
- paruka
- nejprve jen dllouhé vlasy
- za vlády Ludvíka XIV.se paruka stává nepsaným zákonem pro šlechtu
- nejdříve ţlutá nebo světle hnědá, barva lví srsti
- po r. 1700 se začíná pudrovat
- současně vzniká typická součást oděvu – třírohý klobouk
- domácí oděv
- noční čepka, ţupan, pantofle
- vliv orientu
8
Ţenský oděv
- ţeny ozdobou královského dvora
- brokát a lyonské hedvábí
- ţivŧtek vystuţen šněrovačkou
- oválný výstřih zdobený krajkou
- nabírané rukávy, sahající k lokti
- roztřiţená sukně, zdvihlá na bocích
- odhalená spodní sukně i podšívka vrchní sukně
- sukně často prodlouţena do vlečky – robe manteau
- podpory, výstuţe v podobě polštářŧ
- velké šátky
- koţešinové límce
- vysoké rukavice a rukávník
- slunečníky, vějíře
- negliţé
- domácí oděv
- malá zástěrka doplňující slavnostvní oděv
- obuv
- tvarově podobná muţským
- z hedvábné vzorované látky
- vyšší podpatek
- přes ně se stále obouvají přezŧvky
- účes
- mnoho podob
- nejznámější fontage
- účes nad čelem vysoko vyčesaný
- kombinovaný a konstrukcí ze skládaných stuh
- konce vysely na ramena
- konstrukce připomínala varhany
- výška aţ 60cm
- pokrývky hlavy
- čepec se stává stále dŧleţitější částí děvu
- bohatě zdobený stuhami a krajkami
- také se nosí rozměrná kapuce – přes fontage i čepec
9
Měšťanský oděv
- měšťanské vrstvy přejímaly v redukované podobě a s menšími ozdobami oděv šlechty
- místo kravaty jen stuhy uvázané na mašli
- místo paruk z pravých vlasu si upravují svoje vlasy a nebo pouţívají paruky s náhraţkových materiálŧ
- ţeny si také nakasávají sukně, ale s meší spotřebou materiálu a bez vlečky
- větší plátěné zástěry
10
BAROKO V ITÁLII
ARCHITEKTURA:
- renesanční kruh vystřídal ovál
- pŧlkruhový oblouk, stlačený oblouk, okna dostala oválný lichoběţníkový nebo jinak sloţitý tvar
- vzbuzuje v nás napětí, neklid, pocit mystického opojení
CHRÁMY
- prostor je zaloţen na prŧniku geometrických obrazŧ vzájemně svázaných rytmem
ploch a linií, vzniká tím nadzemský dojem
- stěny jsou dynamické, zprohýbány, zbaveny plošnosti
- hmota se stává poddajnou
- pilastry, římsy a sloupy zdŧrazňují vlnící se rytmus stěn, kopule je budovaná na oválném základě s lucernou na vrcholu
- s iluzionistickou freskou uvnitř – pohled do nadpřirozeného prostoru
- bohatá výzdoba a plasticka stěn i kopulí, malířská výzdoba s pouţitím zlata a polychronomie – iluze nebe
ZÁMEK
- navázal na renesanční typ zámku s čtvercovým dvorem
- vestibul má bohatě zdobené schodiště, které vede k reprezentačnímu sálu, ten se stal hlavní dominantou stavby a prostupuje dvěma patry
- zadní prŧčelí otvírá pohled do architektonicky řešené zahrady
- papeţský řím se stal střediskem barokního umění a jeho význam stoupl v době protireformace
ARCHITEKTURA, ITÁLIE
CARLO MADERNO (1556- 1629)
- na výzvu papeţe vytvořil bazilikální trojlodí připojené ke chrámu sv. Petra = prŧčelí baziliky sv. Prtra, Vatikán
- zachoval pohled na Michelangelovu kopuli
GIAN LORENZO BERNINI (1598- 1680)
- architekt, sochař, malíř
- přední umělec it. baroka
- pracoval ve sluţbách papeţe na umělecké výzdobě Říma
11
- dokončil CHRÁM SV. PETRA – kolem ováleného náměstí s obeliskem vytvořil kolonádu (sloupořadí o čtyřech řadách) jako symbol církve, otevírající mateřskou náruč svým věřícím
- FONTÁNY
- Čtyř řek – spodní část tvoří umělá skála, pokrytá vegetací
- Tritonova fontána – tyři delfíni zvedají na ocase mušli
- podílel se na projektu královského paláce v Madridu
BALDASSARE LONGHENA (1598- 1682)
- Bazilika di Santa Maria della Salute, Benátky
12
SOCHAŘSTVÍ, ITÁLIE
- figurální sochařství opustilo vyrovnanou krásu a dokonalost lidského těla
- lidské tělo se stalo výrazem náboţensky vzrušené duše
- hlavně v námětech o nicotnosti a marnosti pozemského světa a nezdolatelnosti smrti
- vynikající znalost anatomie
- sochaři dokonale ovládali figuru, dávali tělu neobyčejně smělé pohyby, uplatňovali dinamické zásady, velkou fantazii, ale i sílu uměleckého realismu
- ve vrcholném baroku byl výraz obličeje často nadsazen (zvláště v partiích úst a očí) provázen násilnými, křečovitými pozicemi těla a pohybu
- figury ukazují prudký, vášnivý, umělecký výraz KATOLICISMU a moci církve
- DRAPÉRIE zvyšovala dramatičnost figury, často přehnaně nadsazená
GAIN LORENZO BERNINI (1598- 1680)
- zázračné dítě
- v patnácti letech vytvořil jiţ dokonalou sochu (pod vlivem Michellangelova díla a antického sochařství)
- pŧsobil ve sluţbách papeţŧ a později na dvoře Ludvíka XIV. v Paříţi
- DÍLO:
- DAVID
- z mramoru
- zachycen v prudkém pohybu vrhače
- APOLLO A DAPHNE
- vliv helénistického sochařství
- mytologický námět vítězství cudnosti nad chtíčem
- zázračná proměna ţeny ve strom
- SOUSOŠÍ VIDĚNÍ SV. TEREZY
- zpodobení mystické extáze
- splynutí řeholnice s Kristem
- pracuje s mramorem jako s tvárným voskem, vrtákem proděravuje mramor, aby co nejlépe vypracoval detaily kadeří, vlasŧ a drapérie (v tom překonal i Micalengela)
13
MALÍŘSTVÍ, ITÁLIE
MICHELLANGELLO MERISI- CARAVAGGIO (1575-1610)
- zakladatel barokního malířství
- získal pověst rváče a násilníka
- tvŧrce barokního realismu, do svých biblických scén si vybíral typy prostých lidí (ţebráci, tuláci,…)
- maloval i zátiší
- kontrasty světla a stínu, figury maloval v pohybových zkratkách, nezvyklých pohybech, tím podtrhoval přirozenost scén
- DÍLO:
- HRÁČ NA LOUTNU
- SMRT PANNY MARIE
- VEČEŘE V EMAUZÍCH
- NEMOCNÝ BACCHUS
- UKŘIŢOVÁNÍ SV. PETRA
- POVOLÁNÍ SV. MATOUŠE
- MUČENÍ SV. MATOUŠE
- měl mnoho následovníkŧ, na jeho temnosvit navazovali malíři z Holandska, Vlámska a Španělska
ANNIBALE CARRACCI (1560- 1609)
- maloval i bratr a jeho strýc
- v obrazech spojil klasickou tradici se schopností realistického pozorování
- DÍLO:
- KAM KRÁČÍŠ, PANE? („Quo Vadis Domine?“)
GUIDO RENI (1575- 1642)
- Uznávaný, později o svou slávu přišel
- Zboţnost jeho děl někdy aţ přehnaná
- DÍLO:
- ZUZANA A STARCI
14
BAROKO VE FRANCII
- období Ludvíka XIV., ,,stát jsem já“
- vliv a moc velkostatkářské šlechty (ve prospěch panovníka)
- trŧn získal nebývalou moc a vládl absolutně
- král přinutil šlechtu, aby ţila vydrţovaná státen na královském dvoře, ale neměla ţádnou politickou moc
- Barokní sloh se zde nevytvářel tak výrazně, udrţovala tradice antiky a renesance
- tvary barokního slohu neodpovídaly jemnosti francouzského cítění = BAROKNÍ KLASICISMUS
- měl značný vliv na rozvoj kultury své doby, spisovatelé
- hudebníci a umělci pracovali pro královskou slávu
ARCHITEKTURA, FRANCIE
JULES HARDOUIN-MANSART (1646- 1704)
- hl. architekt krále
- podílel se na stavbě královského zámku VERSAILLES
- tento zámek byl kolektivním dílem pod jeho vedením v letech 1664-1695
- zaměstnával aţ 30 000 pracovníkŧ, zámek měl pojmout tisíce hostŧ
- vybudoval prŧčelí v délce 600m a reprezentační panovnické sídlo, které se stalo vzorem pro mnohé panovníky Evropy
ANDRE LE NOTRE (1613- 1700)
- architekt zámeckých zahrad
- zámecký park byl komponován v jednotné geometrické soustavě s architekturou a keři, stromovými a květinovými záhony
- snaha vnutit architektonické vlohy přírodě tak, aby se staly dekorem lidského díla
- realistické umění - skupina malířŧ se zaměřila na sedláky a řemeslníky
- přesvědčivé malby ze ţivota prostých lidí (většinou neuznavané)
- BRATŘI LE NAIN
- dvorská malba idealizovala královské a aristokratické prostředí
- témata z mytologie, zemědělský lid
NICOLAS POUSSIN (1594-1665)
- v malbě usiloval o nadosobní řád a harmonii, pevný tvar
- tvŧrce idealizované krajiny- HEROINSKÁ KRAJINA
- DÍLO:
- SVATÁ RODINA NA SCHODECH
- FÓKIÓNŦV POHŘEB
- ORFEUS A EURYDIKA
- PAZNES
- mytologické náměty, antika
16
CLAUDE LORRAIN (1600- 1682)
- idealizovaná krajina, měkké sluneční světlo, antické sochy
- DÍLO:
- ZÁPAD SLUNCE NAD PŘÍSTAVEM
- výborný krajinář
GEORGE DE LA TOUR (1593-1652)
- mistr umělého světla
- své náboţenské výjevy umísťoval do místnosti osvětlené hořící svící
- temnosvit se u něho stal nástrojem duchovní meditace
- DÍLO:
- KAJÍCÍ SE MAGDALENA
PHILIIPPE DE CHAMPAIGNE (1602-1674)
- dvorní malíř Marie MediCejské, portrétista Ludvíka XIII. a kardinála Richeliuea
- zaloţil královskou akademii malířství a sochařství
17
BAROKO VE ŠPAŇELSKU
- těţilo ze svých zámořských kolonií v Americe
- vyhnáním pracovitých mohamedových maurŧ z Pyrenejského poloostrova, kteří zanechali Španělsku bohaté památky stavebního umění, nastal úpadek
- v zemi se udrţel tuhý feudální zpŧsob vlády
- nejdŧleţitější oporou státu se stala církev
- katolická církev převzala některé funkce státu, jako inkvizici
SOCHAŘSTVÍ, ŠPANĚLSKO
- převládala náboţenská témata
- sochaři vytvářeli dřevěné polychromované sochy svátých - vyjadřovaly extázi a bolest
ALONSO CANO (1601- 1667)
MLÍŘSTVÍ, ŠPANĚLSKO
- odraz hospodářských poměrŧ se projevil nejvýrazněji ve dvou protikladných rysech
a) realismu
b) v náboţenském zanícení a mystické blouznivosti
FRANCISCO DE ZURBARAN (1598- 1664)
- náboţenským obrazŧm realistického zaměření dal výraz askeptické zdobnosti
- DÍLO:
- ZÁTIŠÍ S POMERANČI
- SMRT SV. BONAVENTURY
BARTOLOME ESTÉBAN MURILLO (1618-1682)
- realistický malíř a kritik tehdejšího ţivota ve Španělsku
- pŧsobil v Seville
- ţánrové obrazy ze ţivota prostých lidí - děti na ulicích, květinářky, pradleny
- obrazy Madon
- DÍLO:
- CHLAPEC S PSÍKEM
- DVĚ ŢENY U OKNA
18
DIEGO RODRIGUEZ VELÁZQUEZ DE SILVA (1599-1660)
- usadil se v Madridu, kde se stal královským malířem a dvořanem Filipa IV.
- pozvedl Španělskou malbu na světovou úroveň
- dokázal zkritizovat povýšenost vládnoucí vyšší třídy panovnické rodiny a dvorské společnosti
- měl ţivý smysl pro skutečnost a pravdivost
- DÍLO:
- LAS MENINAS
- VŦLKÁNOVA DÍLNA
- PIJÁCI = TRIUMF BAKCHA
- PŘEDÁNÍ KLÍČŦ OD OSTROVA BREDY
- KRISTUS NA KŘÍŢI
- VULKÁNOVA TOVÁRNA
- četné podobizny, kde přes reprezentační ráz proniká nekompromisní pohled na povahu zobrazeného
- PODOBIZNA PAPEŢE INOCENCE X.
- ČETNÉ PODOBIZNY KRÁLOVSKÉ RODINY FILIPA IV.
- pronikavou psychologickou charakteristikou se vyznačují podobizny dvorních šaškŧ, bláznŧ a trpaslíkŧ
- ovlivnil mnohé španělské malíře (Moneta)
JUSEPE DE RIBERA (1591- 1652)
- tvŧrce obrazŧ znázorňující rŧzné scény mučení světcŧ a mytologických postav
- DÍLO:
- CHLAPEC S KOŇSKOU NOHOU
- MARSYAS JE STAHOVÁN Z KŦŢE
19
BAROKO V NIZOZEMÍ
- škola vlánská a holandská
- boj s katolickofeudálním Španělskem za svobodu
- r. 1609 získali holanďané nezávislost , tak vznikla holandská republika, svobodně myslící burţoasie
MALÍŘSKÁ ŠKOLA VLÁMSKÁ
- za holandské republiky se odtrhl katolický jih od evangelistického severu a zŧstal věrný katolické církvi
- holandský sever šel pokrokovou cestou k novým uměleckým cílŧm
- katolický jih pokračoval v rozvíjení starších tradic umění, ale měli i porozumění pro některé výtvarné prvky, kterými se proslavila mladá holandská škola
- katolická škola vlámská udrţovala umělecké styky s Itálií a Španělskem
PETR PAUL RUBENS (1577-1640)
- pocházel z prokatolické rodiny
- studoval italskou malbu
- typický mistr barokní malby, který naplnil své rozměrné obrazy nádherou a přepychem, mistrovsky vystupňoval pohyb lidského těla v nadsázce, zvláště u ţenských aktŧ
- sloučil naturalismus s realismem
- ţhavé barvy a nevídaná obrazotvornost
- výborné portréty a krajiny, zvířata, mytologické scény, mnoţství postav i náboţenské výjevy z bible, které podporovali katolickou výbojnost
- kostelní obrazy plné dinamiky a vzrušení
- byl velmi produktivní a vytvořil slavná díla
- mnoho ţákŧ pokračovalo jeho zpŧsobem malby doma i v cizině
- dvorní malíř Isabely - dcera Filipa II., diplomat, rádce
- hodně cestoval
- měl dvě manţelky, které portrétoval- Isabela Brantová, Helena Furbertová
- DÍLO:
- SNÍMÁNÍ Z KŘÍŢE
- APOTEÓZA JINDŘICHA IV. A VYHLÁŠENÍ REGENTSTVÍ
- PARIDŦV SOUD
- UMUČENÍ SV. TOMÁŠE (n.g. Praha)
20
ANTHONY VAN DYCK (1599-1641)
- malíř vysoké společnosti a anglického královského dvora
- uznávaný portrétista
- do svých portrétŧ vkládal více elegance neţ Rubens
- DÍLO:
- KAREL I. ANGLICKÝ NA LOVU
- PORTRÉT ALBRECHTA Z VALDŠTEJNA
JACOB JORDAENS (1593- 1678)
- nejlepší malíř vlámských lidových scén,
FRANZ SNYDERS (1579 -1657)
- velmi sloţité zátiší a zvířata
ADRIAN BROUWER (1605-1638)
- malíř ţánrových scén ze ţivota prostých lidí
- výjevy z krčem, rvačky, hry a kuřáci
- mistr osobní charakteristiky a lidového humoru
DAVID TENIERS (1610- 1690)
- malíř lidových zábav, trhŧ, pijákŧ, hráčŧ karet
- zachytil ţivot veselého vlámského lidu
- n. g. vystavuje pět jeho obrazŧ
21
MALÍŘSKÁ ŠKOLA HOLANDSKÁ
- po svém vítězství holandská burţoasie rozvinula všechny moţnosti pokrokové výroby a podnikání. Vyuţila velké koloniální říše, těţila ze svého prvenství v námořní dopravě a ve světovém obchodu, vytvořila se novodobá, kapitalistická společnost, Holandsko bylo povaţováno za zemi svobody, kde našel útočiště Jan Amos Komenský
- výtvarné umění především v malířství
- vzniká nové umění, zdánlivě velmi střízlivé, zaloţené na trpělivém poznávání a znázorňování zkutečnosti
- prudký rozvoj národní malby
- NOVÁ MALÍŘSKÁ TÉMATA:
- umění oslavovalo holandskou burţoasii, která vybojovala náboţenskou svobodu a ubránila svŧj stát, to se odráţelo v malbě idilických měšťanských výjevŧ
- rŧzné selské scény
- líčí ţivot lidu s humorem, neboť byl o ně velký zájem ze strany holandské burţoasie
- evangelistické náboţenství omezilo zpodobňování náboţenských scén a témat
- holandští umělci NEMOHLI ZDOBIT CHRÁMY A KOSTELY, malíři hledali proto z velké části NOVOU TÉMATIKU, která by lépe odpovídala světským zájmŧm společnosti a vytvářeli nové malířské tvorby:
a) SKUPINOVÝ PORTRÉT
- umělec rozmísťoval novým zpŧsobem vedle sebe tak,aby kaţdá figura měla na obraze poměrně stejný význam
- výrazem nových společenských poměrŧ, nikoliv jednotlivci, ale rŧzné bohaté společnosti, obchodní instituce i dobročinné organizace
b) SLAVNÉ HOLANDSKÉ KRAJINÁŘSTVÍ.
- realisticky znázorňovalo holandské roviny, kanály, přímořské krajiny s našedlým holandským mořem i koráby na moři, romantické krajiny s bystřinami, s velehorami, vybájené krajiny
c) KLASICKÝ DRUH ZÁTIŠÍ
- holandský měšťan měl dŧvěrné vztahy ke krásným věcem, které ho obklopovaly
- zátiší s ovocem, rybami, zvěřinou, drŧbeţí nebo tyto věci kombinovali.
- k dokonalosti znázornění materiálnosti předmětu předstihli vše, co v tomto ţánru bylo dosud vytvořeno
22
FRANS HALS (1584-1666)
- proslavil holandské portréty
- snaţil se zachytit člověka v jeho okamţité duševní náladě a tělesném vzepření. To vyţadovalo rychlé a obratné techniky, ovládání štětce, tím se přiblíţil i impresionistické malbě
- rovněţ vynikal v malbě skupinových podobizen
- jeho umění bylo součastníky nepochopeno, předběhl dobu
- krajiny letní i zimní s těţkými mraky, starými stromy, vodami a temnou zelení
- lidské postavy mají v krajině jen podřízenou úlohu
JAN VAN GOYEN (1596- 1656)
- vytvořil realistický typ krajiny s nízkým horizontem, oblohou a mraky
- holandské krajiny mají svoji atmosféru a osvětlení
HOLANDSKÉ ZÁTIŠÍ
- typické zátiší sloţené z předmětŧ kaţdodenní potřeby (sklenice, příbory,dýmka, svícen,..)
- své předměty dokonale umisťovali a kombinovali v kompozičním prostoru obrazu
PIETER CLAESZ (1596- 1661)
- jeden z nejvýznamnějších představitelŧ holandského zátiší
24
ŽÁNROVÉ MALÍŘSTVÍ
- začlo se vytvářet 2. pol. 17. stol.
PIETER DE HOOCH (1630-1679)
- ve svých malbách líčil ţivot v interiérech měšťanských domŧ (paní, sluţka, pes,…)
JAN STEEN (1626- 1679)
- vynikal jako malíř humoristických scén z lidového ţivota
bratři ADRIAEN VAN OSTADE A ISAAC VAN OSTADE
- Adrian líčil ţivot sedlákŧ se sarkasmem, zvláště v krčmách
- figury často přeháněl a kritizoval
ŠKOLA DELFTSKÁ
- začala uplatňovat (proti Rembrantovu šerosvitu) význam denního světla
JAN VERMEER VAN DELFT (1632-1675)
- známo pouze nad čtyřicet děl, většinou s námětem interiéru
- objevil význam denního světla, čisté a jasné barvy¨
- denní světlo prostupuje oknem do interiéru, který zaplňují zpravidla ţeny
- obrazy vyjadřují pohodlí, poklid a nutí k meditaci
- DÍLO:
- ŢENA DRŢÍCÍ VÁHY
- POHLED NA DELFT
- ČTENÁŘKA DOPISU
- KAVALÍR A DÁMA
- ATELIÉR
- MLÉKAŘKA, SLUŢKA V KUCHYNI
- POHLED NA DELFTY
- výjimečně moderní obraz krajinomalby,neboť pouţívá
čistých barev, jasného světla a přesné vidění architektury
25
BAROKO V ANGLIE
- převládající anglikánská protestantská církev má patetickou tendenci baroka, proto zde převládá KLASICISMUS
ARCHITEKTURA
CHRISTOPHER WREN (1632-1723)
- inspektor královských staveb
- DÍLO:
- KATEDRÁLA SV. PAVLA
- s mohutnou kopulí a dvou postraních věţí s pouţitím renesančních článkŧ
MALÍŘSTVÍ
WILLIAM HOGARTH (1697- 1764)
- ve svém díle vystupoval proti přetvářce a lţi londýnské bohaté společnosti
- vytvořil cyklus mravoličných a satirických maleb
SIR JOSHUA REYNOLDS (1723-1764)
- zaloţil malířskou akademii v Londýně
- malířem vládnoucí třídy
- vedle portrétŧ se věnoval i historické malbě
THOMAS GAINSBOROUGH (1727- 1788)
- hudebník, malíř bez uměleckého školení
- vedle portrétŧ byl významným anglickým krajinářem
GEORGE ROMNEY (1734- 1802)
- portrétista
THOMAS LAWRENCE
- portrétista
26
BAROKO V RAKOUSKU, NĚMECKU
- 30. letá válka narušila národní tradici a zpozdila výtvarný vývoj, proto byli voláni umělci nejprve z ciziny
- protestantsky přísnější sever se obracel ke střízlivým vzorŧm architektury příbuzného Holandska
- v jihoněmeckých a rakouských zemích zvítězili Habsburkové s barokním slohem
- v německých zemích nastal dvojtý odlišný vývoj
- Jesuitský řád s plnou podporou císařské moci budoval chrámy jako mocenské pozice v boji za upevnění církve rekatolizace a feudalismu
ARCHITEKTURA
- architekti navazují na vzory jezuitských chrámŧ
- velké proslulosti nabyla rodina DIENTZENHOFERŦ
JOHANN BERNARD FISCHER Z ERLACHU
- vídeňský architekt
- DÍLO:
- CHRÁM SV. KARLA BOROMEJSKÉHO VE VÍDNI
- spojil centrální a podélnou stavbu v jeden celek
- PŘESTAVĚL SCHONBRUNN VE VÍDNI
JOHANN LUCAS VON HILDEBRANDT (1668- 1745)
- vystavil přepychový zámek BELVEDER pro Evţena Savojského, který zvítězil nad turky
27
BAROKO V ČECHÁCH A NA MORAVĚ
- vítězství Habsburkŧ na Bílé hoře zpŧsobilo osudný obrat. Vítězný Císař se opírá o bojovnou katolickou církev, o jezuitský řád, o vysokou šlechtu, zvláště cizí, která vyrostla z válečných dobrodruhŧ za třicetileté války a získala konfiskovanou pŧdu české šlechty
- nová šlechta neuznávala domácí tradice a stala se ochotným nástrojem habsburského absolutismu
- česká nekatolická šlechta byla zničena nebo se vystěhovala
- nekatolické měšťanstvo, jako kulturně nejpokročilejší činitel, opustila zemi a tím byl český národ ochuzen o pokrokovou sloţku
- do ciziny odešel Pavel Skála, J. A. Komenský, V. Holar,…
- největšího útisku hospodářského i náboţenského nesl nevolný lid, který se nesměl vystěhovat
- lid představoval skutečný národ rebelŧ a kacířŧ, byl záměrně pokatoličťován
- za těchto podmínek vznikly příznivé předpoklady pro barokní kulturu, jako ideologický nástroj vládnoucí třídy, jako bojovný prostředek církve a státu
ARCHITEKTURA:
1. RANNÝ BAROK 17. stol.
2. VRCHOLNÝ BAROK 1700-1740
3. POZDNÍ BAROK po r. 1740
ROKOKO
KLASICISMUS
RANNÝ BAROK, ČECHY A MORAVA
1.STAVBY:
- válečný zbohatlík Pavel Michna vystavěl v Praze MICHNŦV DŦM-dnes- TYRŠŦV DŦM
- stavitel FRANCESCO CARATTI
- další zbohatlík ALBRECHT Z VALDŠTEJNA
- vystavěl rozsáhlý VALDŠTEJNSKÝ PALÁC na Malé straně –
- projektoval ANDREA SPEZZA
- KLEMENTINUM
- největší stavba ranného baroka v Praze - jezuitská kolej
- projektant CAROL LURAGO
28
FRANCESCO CARATI
- ČERNINSKÝ PALÁC
- dostavěl ho FR. MAXMILIAN KAŇKA
JAN BATTISTA MATHEY
- KOSTEL KŘIŢOVNÍKŦ
- ARCIBISKUPSKÝ PALÁC
- ZÁMEK TROJA
VRCHOLNÝ BAROK, ČECHY A MORAVA
ARCHITEKTURA
KRYŠTOF DIENTZENHOFER (1655- 1722)
- prŧčelí a loď CHRÁMU SV. MIKULÁŠE
- KOSTEL SV. MARKÉTY V BŘEVNOVĚ
- ZÁMECKÁ KAPLE VE SMIŘICÍCH
GIOVANNI BATTISTA (1665- 1720)
- PALÁCE
- LOBKOVICKÝ
- HRZÁNSKÝ
- KAISERŠTEJNSKÝ
- KOSTELY
- V KUKSU
- PIANISTICKÉ KOSTELY V BENEŠOVĚ A V LITOMYŠLI
SANTINI
- vytvořil specifický sloh českého baroka, tzv. BAROKNÍ GOTIKU
- DÍLO:
- BENEDIKTINUM
- PREMONSTÁTUM
- CISTERCIÁTUM
- PŘESTAVBY KLÁŠTERŦ
29
- v sedlci, Kladrubech a Ţilině
- POUTNÍ KOSTELY
- SV. JANA NEPOMUCKÉHO NA ZELENÉ HOŘE
- mistrovské dílo českého baroka
- KOSTEL VE KŘTINÁCH NA MORAVĚ
- ZÁMEK KARLOVA KORUNA V CHLUMCI NAD CIDLINOU
- inspiroval se českou pozdní gotikou
KILIAN IGNÁC DIENTZENHOFER (1689- 1751)
- v jeho díle dokonale vyvrcholilo české baroko, ve kterém ovládl všechny prostředky barokní architektury
- DÍLO:
- LETOHRÁDEK AMERIKA NA NOVÉM MĚSTĚ V PRAZE
- dotvořil CHRÁM SV. MIKULÁŠE NA MALÉ STRANĚ KOPULÍ A VĚŢÍ
LORETA
- KOSTELY MIMO PRAHU-
- Karlových varech
- Hořicích pod Krkonoším
- Dobré vodě
- JANA NEPOMUCKÉHO NA SKALCE V PRAZE
JOHANN LUCAS HILDEBRANDT
- DÍLO:
- KOSTEL SV. KATEŘINY V JABLONNÉM POD JEŠTĚDÍ
FRANTIŠEK MAXMILIÁN KAŇKA
- císařský architekt
- předjímal rokoko
- spolupracoval se sochařem Braunem
- DÍLO
- ZÁMEK V REMIŠI
- VRTBOVSKÁ ZAHRADA V PRAZE
- DOSTAVBA ČERNINSKÉHO PALÁCE V PRAZE
- PALÁC KINSKÝCH
30
SOCHAŘSTVÍ
- první monumentální díla se objevila s rychlím vývojem architektury
MATĚJ VÁCLAV JACKEL
- se svou dílnou vytvořil díla pro četné praţské a venkovské kostely
- např.: Křiţovnický kostel na starém městě
- SV. MARKÉTU V BŘEMOVĚ
- TŘI SOUSOŠÍ PRO KARLŦV MOST(sv. Anna, sv. Dominik, sv. Tomáš Akvinský)
- ve vrcholném období vynikala nejvíce rodina BROKOFFŮ
- otec JAN, synové FERDINAND MAXMILIÁN, JAN
FERDINAND MAXMILIÁN BROKOFF
- vyniká jako mistr velké formy, podařilo se mu zkloubit architekturu a sochařství v jeden celek
- jeho figury v klidném pojetí
- DÍLO:
- SOUSOŠÍ PRO KARLŦV MOST
- ATLANTY NA PORTÁLU MORZINSKÉHO PALÁCE V PRAZE
- ve sloupořadí vytvořil s Fischeren z Erlachu nejkrásnější barokní náhrobek v Praze pro kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic
MATYÁŠ BERNARD BRAUN (1684- 1738)
- druhý největší mistr barokního sochařství v Čechách
- studoval ve Florencii a Římě
- jeho díla se vyznačují typickým barokním neklidem
- usiluje o prudký kontrast světla a stínu v jeho prohlubních, tohoto dociluje odsekáváním a proděravěním . Pouţíval velmi tvrdé pískovce, které mu umoţnili větší rozrušení plastické formy
- objednávky od církve, šlechty i měšťanstva
- zaměstnával řadu pomocníkŧ, kteří vytvořili četná sochařská díla určená především pro venkov
- DÍLO:
- SEN SV. LUITGARDY
31
- sousoší na Karlově mostě, zázračný výjev slepé řeholnice s Oţivlým Kristem
- SOCHY V KUKSU pro hraběte Františka Antonína Škvorka
- SOCHY NÁBOŢENSTVÍ, BLAHOSLAVENSTVÍ, CNOSTI A NEŘESTI
- V lese Betlému nedaleko Kuksu vytvořil
- SOCHY POUTNÍKŦ INUFULA A GAINA
- RELIÉFY VIDĚNÍ SV. HUBERTA
- STIGMATIZACE SV. FRANTIŠKA
- KLANĚNÍ TŘÍ KRÁLŦ A JINÉ
IGNÁC FRANTIŠEK PLATZER (1717-1787)
- patří k nejslavnější trojici české barokní plastiky
- školil se ve Vídni a zdobil svými plastikami v našich krajích kostely, zámky, zámecké zahrady a paláce
