Bělení zubů jako motivační prostředek
Absolventská práce
Andrea Špatenková
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola
Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka
Vedoucí práce: Bc. Soňa Žáková roz. Kurucová
Datum odevzdání práce: 18. 4. 2017
Datum obhajoby:
Praha 2017
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval a samostatně a všechny použité prameny
jsem uvedl a podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů
informací.
Praha 18. 4. 2017
Podpis
Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí absolventské práce Bc. Soně Žákové za její
pomoc, odborné vedení, užitečné rady a vstřícnost při zpracování této práce.
Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné
školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
Podpis
ABSTRAKT
ŠPATENKOVÁ, Andrea. Bělení zubů jako motivační prostředek. Praha, 2017. Absolventská
práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce Bc. Soňa Žáková.
Předkládaná absolventská práce je zaměřena na bělení zubů a jeho využití jako motivačního
prostředku. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V první kapitole teoretické
části je popsána anatomie zubu. Druhá kapitola je věnována barvě a kolorimetrickému
měření, na které navazuje popis etiologie dyskolorací tvrdých zubních tkání. Následující
kapitoly jsou věnovány managementu pacienta a práce před bělením. Velká část této práce
detailně popisuje možnosti bělení zubů s pracovním postupem u každé metody. Jelikož je
mechanismus bělení zubů nezbytnou součástí této práce, dočkal se i on samostatné kapitoly.
Protože ne vždy je vhodné přistoupit k bělícímu procesu, jsou zde vypsány i indikace
a kontraindikace bělení, po kterých je popsána legislativa bělících prostředků v EU. Poslední
kapitolou teoretické části této absolventské práce je motivace, jež hraje v bělícím procesu
důležitou roli. Praktická část navazuje na teoretickou a je započata grafy, jež zobrazují
výsledky veřejného dotazníkového šetření společně s jejich vyhodnocením. Na základě
výsledků dotazníkového šetření byl vyhotoven edukační materiál určený pacientům. Přiložená
brožura byla vytvořena pro poskytnutí základních informací o bělícím procesu pacientům
a jsou v ní i odpovědi na nejčastěji kladené dotazy týkající se bělení. Cílem praktické části
bylo vytvořit materiál, jenž by obsahoval obecné informace pro pacienty, kteří by si přáli
podstoupit bělení zubů, a přivedl by je do zubních ordinací, kde by samotnému bělení
předcházelo potřebné vyšetření a ošetření. Bělící proces by tím pádem byl pro pacienty zcela
bezpečný a výsledný estetický efekt vyhovující.
Klíčová slova: bělení zubů, dyskolorace, pigmentace, legislativa bělení, bělící přípravky,
motivace
ABSTRACT
ŠPATENKOVÁ, Andrea. Teeth bleaching as motivational means. Praha, 2017. Graduate
work. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Tutor Bc. Soňa Žáková
This graduation work is focused on tooth bleaching and its use as a means of motivation. The
work is divided into a theoretical and a practical part. The anatomy of the tooth is described in
the first chapter of the theoretical part. The second chapter is devoted to color and
colorimetric measurement which is followed by a description of the etiology of discoloration
of hard dental tissues. The following chapter deals with management of patients and the work
necessary before the bleaching itself. A significant part of this work describes in detail the
possibilities of tooth bleaching, with the workflow of each method. Since the mechanism of
tooth bleaching is an essential part of this work, it has a chapter of its own. Indications and
contraindications of bleaching are also discussed, since it is not always appropriate to proceed
to the bleaching process. After indications and contraindications follows a discussion of the
legislation of teeth bleaching in the EU. The last chapter of the theoretical part of this
graduation thesis is about motivation, which plays an important role in the bleaching process.
The theoretical part is followed by the practical part, which begins with graphs that show
results of a public survey, accompanied by their analysis. I also made an educational material
for patients with information related to tooth bleaching, based on the results of a
questionnaire. The accompanying booklet was created to provide basic information about the
whitening procedure for the patients and also to answer some frequently asked questions
about tooth bleaching. The practical part is aimed at creating a material that would contain
information for patients who wish to undergo tooth whitening procedure and encourage them
to visit dental surgeries, where bleaching itself would be performed, preceded by the
necessary examination and treatment. This would result in a bleaching process completely
safe for patients and a satisfactory aesthetic effect.
Key words: tooth bleaching, discoloration, pigmentation, legislation of tooth bleaching, tooth
bleaching products, motivation
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................... 9
TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 10
1. Anatomie dutiny ústní a zubů ........................................................................................ 10
1.1 Anatomie dutiny ústní ..................................................................................................... 10
1.2 Anatomie zubu ................................................................................................................ 11
1.3 Části zubu ........................................................................................................................ 11
1.3.1 Zubní korunka – Corona dentis ................................................................................................... 11
1.3.2 Krček zubu – cervix, collum dentis .............................................................................................. 12
1.3.3 Kořen zubu-radix dentis .............................................................................................................. 12
1.3.4 Dřeňová dutina – cavitas (cavum) dentis .................................................................................... 12
1.4 Stavba zubu ..................................................................................................................... 12
1.4.1 Sklovina-enamel .......................................................................................................................... 13
1.4.2 Dentinosklovinná hranice ........................................................................................................... 14
1.4.3 Zubovina – dentin ....................................................................................................................... 14
1.4.4 Cement-cementum ..................................................................................................................... 15
1.4.5 Zubní dřeň – pulpa dentis ........................................................................................................... 16
2 Barva ................................................................................................................................ 17
2.1 Barva zdravého zubu ....................................................................................................... 17
2.2 Měření barvy zubů .......................................................................................................... 18
2.2.1 Subjektivní metoda ..................................................................................................................... 18
2.2.2 Objektivní metoda ...................................................................................................................... 19
3 Etiologie dyskolorace zubů ............................................................................................. 21
3.1 Vnější posteruptivní zabarvení zubů ............................................................................... 22
3.2 Vnitřní posteruptivní zabarvení zubů .............................................................................. 23
3.3 Preeruptivní zabarvení zubů ............................................................................................ 24
4 Management pacienta ..................................................................................................... 28
5 Management práce před bělením .................................................................................. 29
6 Možnosti bělení zubů ...................................................................................................... 30
6.1 Vnitřní bělení .................................................................................................................. 30
6.2 Vnější bělení.................................................................................................................... 31
6.2.1 Ordinační bělení .......................................................................................................................... 31
6.2.2 Domácí bělení ............................................................................................................................. 34
6.2.3 Kombinované bělení ................................................................................................................... 38
6.2.4 Volně prodejné bělící prostředky ................................................................................................ 39
6.2.5 DIY metody .................................................................................................................................. 41
7 Mechanismus bělení zubů ............................................................................................... 42
8 Indikace a kontraindikace k bělení zubů ...................................................................... 44
8.1 Indikace ........................................................................................................................... 44
8.2 Kontraindikace ................................................................................................................ 44
8.3 Relativní kontraindikace ................................................................................................. 45
9 Legislativa bělicích prostředků ...................................................................................... 46
9.1 Volně prodejné bělící přípravky ..................................................................................... 46
9.2 Prostředky určené k bělení pod lékařským dohledem.................................................... 46
10 Motivace pacienta ............................................................................................................ 48
PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 49
Úvod ......................................................................................................................................... 49
11 Dotazníkové šetření ......................................................................................................... 50
11.1 Cíl .................................................................................................................................... 50
11.2 Stanovení hypotéz ........................................................................................................... 50
11.3 Materiál a metodika......................................................................................................... 51
11.4 Vyhodnocení dotazníkového šetření ............................................................................... 52
11.5 Diskuse ............................................................................................................................ 66
Závěr a doporučení do praxe ................................................................................................. 67
Seznam použité literatury a zdrojů informací: .................................................................... 69
Seznam obrázků ...................................................................................................................... 72
Seznam grafů .......................................................................................................................... 72
Seznam příloh ......................................................................................................................... 73
9
Úvod
Stomatologie je zaměřena na vytvoření ideálního vzhledu a funkce chrupu. Jednou z cest
k vytvoření esteticky vyhovujícího úsměvu je fixní protetika, která však odstraňuje tvrdé
zubní tkáně. Méně invazivní možností, jež vylepší vzhled chrupu je bělení zubů. Mezi
pacienty se jedná o velmi žádaný úkon, neboť bílé zuby jsou spojovány s čistotou a zdravím
orální dutiny. Úsměv, jenž působí esteticky, může napomoci k úspěchům v osobním
i pracovním životě a může vylepšit celkové postavení jedince ve společnosti. Úroveň dentální
hygieny je hlavním ukazatelem toho, jaký má pacient vztah ke svému chrupu. Dle úrovně
hygieny se volí další stomatologické postupy a ošetření. Bělení zubů je vhodné zejména pro
klienty, kteří mají výbornou dentální hygienu a sanovaný chrup. Bělení zubů tedy může
sloužit jako motivace k vylepšení péče o orální dutinu.
Existuje několik technik, jež vedou k zesvětlení zubů. Světlejší barvy zubů lze dosáhnout
mechanickým odstraněním vnějšího zabarvení způsobeného pigmenty od kávy, čaje,
červeného vína,…). Pokud ovšem chceme zesvětlit přirozenou barvu zubů, doporučuje se
využít bělící prostředky. V dnešní době existuje několik metod bělení a každá je vhodná pro
jiný typ pacientů. Na vhodné technice bělení by se vždy měl dohodnout ošetřující
s pacientem. V této práci jsem několikrát zdůraznila, že bělení zubů by mělo předcházet
důkladné vyšetření a ošetření pacienta.
Důvodem k volbě tohoto tématu byl zájem o problematiku, jež je v současné době velmi
aktuální. Dále jsem chtěla získat informace, jež by byly aplikovatelné do praxe a porozumět
současné legislativě.
Cílem teoretické části práce je získat rozsáhlejší znalosti ohledně anatomie zubů a dozvědět se
více o problematice bělení zubů. Dále také seznámení s etiologií dyskolorací, barvou a
motivací. V praktické části bylo provedeno dotazníkové šetření o povědomí laické veřejnosti
ohledně bělení zubů a hygienických návyků. Na základě zjištěných informací byl vytvořen
edukační materiál.
10
TEORETICKÁ ČÁST
V teoretické části práce je popsaná anatomie zubu, barva, dyskolorace zubů a jejich příčiny,
management pacienta, management práce před ošetřením, možnosti bělení zubů,
mechanismus bělení zubů, indikace a kontraindikace bělení, legislativa bělících prostředků
a motivace.
1. Anatomie dutiny ústní a zubů
K orofaciálnímu systému řadíme dutinu ústní (cavum oris), ve které jsou v zubních obloucích
(arcus dentales) zařazeny zuby (dentes). V kostních lůžkách jsou zuby upevněny pomocí
periodoncia. (13)
1.1 Anatomie dutiny ústní
Z anatomického hlediska lze dutinu ústní rozdělit na předsíň dutiny ústní-vestibulum oris
a vlastní dutinu ústní (cavitas, cavum oris proprium).
Předsíň dutiny ústní je štěrbinovitého tvaru, zubní oblouky a dásňové výběžky jí ohraničují
zevnitř, zatímco zevně je ohraničena rty (labia oris) a tvářemi (bucca). (5, 6, 10, 13, 24)
Zuby a dásňové výběžky oddělují předsíň od dutiny ústní.
Dutina ústní představuje útvar, jehož stropem je tvrdé a měkké patro. Dno neboli spodina se
skládá hlavně ze svalů jazyka. Dutina ústní není plně ohraničena, protože přechází v hltan.
Ze stomatologického hlediska můžeme za nejdůležitější orgány považovat zuby, kostru
obličeje (hlavně čelistní kosti), slinné žlázy a svaly (žvýkací, mimické a svaly jazyka). (5, 6,
10, 13, 24)
11
1.2 Anatomie zubu
Zuby jsou seřazeny do dvou zubních oblouků (arcus dentalis superior et inferior). Mezi
hlavní funkce zubů řadíme uchopování potravy, oddělení sousta a jeho následné rozmělnění.
Chrup člověka je heterodontní, což znamená, že zuby mají různý tvar v závislosti na funkci,
kterou zastávají v procesu zpracování potravy.
Zub se skládá z korunky, krčku a kořene. Zub je na povrchu pokryt zubní sklovinou, pod
kterou se nachází dentin. Uvnitř dentinu je zubní dutina. (5, 6, 10, 13, 24)
1.3 Části zubu
Tato podkapitola se věnuje skladbě zubu. Následuje základní popis zubní korunky (corona
dentis), zubního krčku (cervix, collum dentis), zubního kořene (radix dentis) a dřeňové dutiny
(cavitas, cavum, oris). (13)
1.3.1 Zubní korunka – Corona dentis
Část zubu vyčnívající nad dáseň. Zubní korunka může být různého tvaru a je členěna rýhami
na různý počet kousacích hrbolků, rýh, hran a jamek. Zuby ve frontálním úseku mají místo
oklusní plošky buď jednu řezací hranu, kterou lze nalézt u řezáků, nebo dvě spojené řezací
hrany, jež má špičák. Na korunce rozlišujeme její plošky (facies) podle zubu a jeho umístění.
(13)
Facies occlusalis je žvýkací/kousací ploška, která se liší počtem kousacích hrbolků
u jednotlivých zubů. (13)
Facies vestibularis neboli vnější plocha zubů se může dělit na facies buccalis dentis, kterou
nalezneme u zubů v laterálním úseku, a na facies labialis dentis, která se nachází ve
frontálním úseku z vnější strany. (13)
12
Facies oralis je souhrnným názvem pro plošky vnitřní strany zubů. Lze je rozdělit na facies
lingualis – ploška přivrácená k jazyku a facies palatina – ploška patrová. (13)
Facies contactus neboli styčná ploška je v místě kontaktu mezi sousedními zuby. Proximální
plošku, která je situovaná blíže ke střední čáře, nazýváme facies mesialis. Naopak ploška
vzdálenější vůči střední čáře se nazývá facies distalis. (13)
1.3.2 Krček zubu – cervix, collum dentis
Úsek, ve kterém se zubní korunka prolíná s kořenem, nazýváme krček zubu. Sklovina se zde
stýká se zubovinou a cementem. Krček je obvykle pokryt volnou gingivou, se kterou společně
tvoří sulcus gingivalis, což je kapilární štěrbina. Spojení krčku s měkkými tkáněmi-gingivou,
které brání průniku bakterií a zbytků jídla do periodontální štěrbiny, se nazývá
dentogingivální uzávěr. (5, 6, 10, 13, 24)
1.3.3 Kořen zubu-radix dentis
Část zubu pokrytá cementem a ukotvená v kostěném zubním lůžku pomocí periodontálních
vláken je nazývaná kořen. Hrot kořene (apex radicis dentis) v sobě má otvor (foramen
apicale), kterým do zubu vstupuje a vystupuje cévní a nervové zásobení. (13)
1.3.4 Dřeňová dutina – cavitas (cavum) dentis
Dutina, která je široká v oblasti korunky zubů a dále se v oblasti krčku zužuje a přechází do
kořenového kanálku, který prochází centrální částí kořene a ústí jako foramen apicale. (13)
1.4 Stavba zubu
Tvrdými zubními tkáněmi, které společně vytvářejí zub, jsou zubovina (dentin), který je
v kořenové části pokrytý cementem (cementum) a v korunkové části sklovinou (enamel). (13)
13
1.4.1 Sklovina-enamel
Sklovina je nejtvrdší tkáň lidského těla s nejvyšším stupněm mineralizace. Má ektodermální
původ a během vývoje její produkci zajišťují vnitřní ameloblasty sklovinného orgánu.
Pokrývá anatomickou korunku zubu, její tloušťka kolísá, ale většinou má kolem 2 – 2,5 mm
na řezacích a kousacích hranách. Na bočních stranách zubu se ztenčuje směrem ke krčku. (5,
6, 10, 13, 24)
Barvu skloviny určuje průsvitnost, která je dána stupněm její homogenity a mineralizace.
Sklovina má barvu slonové kosti s mírným šedomodrým nádechem. Žlutá barva prosvítajícího
dentinu je více vidět u zubů s transparentnější sklovinou. Na sklovině mohou být sekundární
změny barvy. (5, 6, 10, 13, 24)
Největší složkou skloviny je anorganický materiál, jehož množství se uvádí mezi 93-98%.
S obsahem 1,5 – 4% hmotnosti se voda považuje za druhou největší složku skloviny.
Organické složky, jako jsou například lipidy a proteiny, tvoří zbytek skloviny. (5)
Složení skloviny je nadále ovlivněno věkem, stravou a dalšími faktory. Ve sklovině bylo
doposud objeveno 40 stopových prvků, mezi hlavní se řadí vápník, fosfor, uhličitany, hořčík
a sodík. (5)
Složení skloviny není na všech místech téhož zubu stejné. To se vysvětluje kolísáním
koncentrace jednotlivých prvků. Koncentrace fluoru, železa, cínu, chlóru a vápníku se snižuje
od povrchu skloviny směrem k dentinosklovinné hranici. Na této hranici ale koncentrace
fluoru opět stoupá. (5, 6, 10, 13, 24)
Ve sklovině se voda vyskytuje ve dvou formách. Jedna část je volně vázaná na organickou
hmotu. Tato volně vázaná voda se může vypařit po zahřátí. Druhá je vázaná v krystalech jako
hydratační obal. Sklovina však může vodu přijímat ve vlhkém prostředí. Ionty vstupují či
unikají ze skloviny společně s proudem tekutiny. (5)
Ve vnitřní třetině sklovinného pláště můžeme najít organický materiál složený z proteinů
(58 %), lipidů (40 %), stopových zbytků sacharidů, citrátu a laktátu. (5)
14
Z hlediska struktury tvoří sklovinu sloupečky prizmat neboli hranolů, mezi kterými se nachází
interprizmatická substance. Sklovinné krystaly jsou na průřezu šestihranné, průměrně 160 nm
dlouhé, 40-70 nm široké a 26 nm silné. (5)
Sklovinná prizmata je označení pro spojení přibližně sta sklovinných krystalů, které do sebe
zapadají a probíhají od dentinosklovinné hranice až k povrchu skloviny. Tento jejich průběh
je přibližně kolmý k povrchu dentinu. Každé prizma má na povrchu obal silný 0,1 až 0,2 mm
složený z nemineralizované matrix skloviny. (5)
Hunterovy-Schregerovy proužky je označení pro optický jev způsobený průběhem prizmat,
který můžeme pozorovat na podélných výbrusech zubem. Retziusovy proužky, které jsou
podobné letokruhům u stromů, můžeme pozorovat na příčných řezech zubem. Jsou to
koncentrické proužky patrné na jednotlivých prizmatech, způsobené periodicky se
opakujícími klidovými fázemi ameloblastů během mineralizačního procesu. Většinou se jedná
o hypomineralizované okrsky. (5, 6, 10, 13, 24)
1.4.2 Dentinosklovinná hranice
Kontaktní plocha mezi sklovinou a dentinem nese název dentinosklovinná hranice. Do tohoto
nepravidelně tvarovaného povrchu s miskovitými prohlubněmi v dentinu jsou vsazeny trsy
sklovinných prizmat. Do skloviny částečně pronikají četné jehlicovité a vřetenovité výběžky
dentinu. (5, 6, 10, 13, 24)
1.4.3 Zubovina – dentin
Základní stavební součástí zubu je dentin produkovaný odontoblasty. Jedná se o tkáň
mezenchymového původu. Určuje tvar zubu a v různě silné vrstvě obklopuje pulpu v oblasti
korunky i kořene. (5, 6, 10, 13, 24)
Dentin je pojivová, poloprůhledná, žlutavá, tvrdá, křehká a elastická tkáň, tvrdší než kost, ale
měkčí než sklovina. 70 % dentinu tvoří anorganické látky, 20 % organický materiál a 10 %
voda. Apatit a amorfní fosforečnan vápenatý jsou základem amorfní složky. V průměru jsou
krystaly apatitu 40 až 60 nm dlouhé, 30 nm široké, 2 nm silné, což znamená, že jsou menší
15
než sklovinné krystaly. Kolagen, v zastoupení 8 % z celkové hmotnosti, je hlavním
představitelem organické složky. Zbytek tvoří proteoglykany amorfní základní hmoty. (5, 6,
10, 13, 24)
Zubovina je produkována buňkami pulpy, které lemují vnitřní plochu dentinu. Z odontoblastů
jsou do cementu vysílány výběžky tzv. Tomesova vlákna, která jsou obklopena kanálky –
dentinovými tubuly. Průběh dentinových tubulů od pulpy k hranici se sklovinou je esovitý.
Z pulpy vbíhají do dentinových kanálků senzitivní nervová vlákna a zasahují až
k dentinosklovinné hranici, což činí dentin citlivým, ale cévní zásobení zde nenajdeme.
Kolagenní vlákna jsou základní substancí dentinu a tvoří jemnou síťovinu kolem dentinových
kanálků. (5, 6, 10, 13, 24)
V dentinu mohou probíhat degenerativní změny. K postupné obliteraci kanálků může dojít,
jestliže se kolem Tomesových vláken, které začnou degenerovat z různých příčin, uvnitř
kanálků začnou ukládat minerální látky. Příslušná oblast se stane transparentní, protože se
indexy lomu světla vyrovnají. Díky obliteraci kanálků je vzniklý sklerotický dentin tvrdší než
dentin normální struktury. Nazýváme jej také druhotně atubulární. Skleróza dentinu je
obranný mechanismus, který někdy probíhá pod pomalu postupujícími zubními kazy. (5, 6,
10, 13, 24)
Mezi vlastnosti dentinu patří také schopnost tvorby terciální substance. Vzniká jako obrana
před mechanickým, chemickým, termálním nebo infekčním podrážděním odontoblastů.
V místě ohrožené oblasti ukládá pulpa val nově vytvořeného dentinu, jehož tvorba je rychlejší
než tvorba dentinu primárního. Oproti primárnímu dentinu není tato nová struktura pravidelně
uspořádaná a je atubulární. (5, 6, 10, 13, 24)
1.4.4 Cement-cementum
Cement je tkáň produkovaná cementoblasty, jejíž původ je mezenchymální, kryje krček
a kořen zubu. Struktura cementu je přirovnávaná k hutné kosti. Na jeho složení se podílí
z 65 % hydroxyapatit, dále z 23 % organické látky (kolagen) a zbylých 12 % je voda.
16
V oblasti hrotu kořene může dosahovat tloušťky až 2 mm, v oblasti krčku je pouze v tenké
vrstvě. (5, 6, 10, 13, 24)
Rozlišujeme dva typy cementu. První typ, který můžeme nalézt v prvních dvou třetinách
kořene, slouží hlavně k zakotvení vazivových vláken závěsného aparátu periodoncia
a nazýváme jej bezbuněčný cement (acelulární, primární, fibrilární). V oblastech vystavených
nadměrné zátěži se tvoří cement buněčný (celulární, sekundární). K pokrývání kořene zubu
tímto cementem může dojít i během stárnutí. Tento typ cementu je složený z lamel, ve kterých
se nacházejí dutinky. Tyto dutinky obsahují hvězdicovité cementocyty; jejichž výběžky jsou
uloženy v kanálcích, které se stáčejí směrem k ozubici, ze které je cement vyživován. (5, 6,
10, 13, 24)
Hladkou hranici mezi cementem a dentinem většinou tvoří intermediální vrstva, která je směsí
obou typů cementu. Mezi cementem a sklovinou je individuálně různá hranice. Ve většině
případů cement mírně překrývá sklovinu, avšak může se zde vyskytovat i malé pásmo
nekrytého dentinu, či se obě struktury mohou prolínat ztenčenými okraji v linii. (5, 6, 10, 13,
24)
1.4.5 Zubní dřeň – pulpa dentis
Pulpa je měkká růžová tkáň mezenchymálního původu, která vyplňuje dřeňovou dutinu
v korunkové i kořenové části zubu. Do dřeňové dutiny vstupuje v oblasti foramen apicale
bohaté cévní a nervové zásobení, zároveň s tímto zásobením zde lze také nalézt řídké vazivo.
Mezi primární funkci pulpy lze zařadit produkci dentinu, zásobení zubu živinami společně
s jeho inervací. Zásobování dentinu živinami probíhá prostřednictvím odontoblastů a jejich
výběžků. Dále zajišťuje látkovou výměnu. Pulpa je senzitivním orgánem zubu. (5, 6, 10, 13,
24)
17
2 Barva
Barva je vjem, který vytváří viditelné elektromagnetické záření dopadající na sítnici lidského
oka. Jako barvu označujeme vlastnost světla resp. látky, ze které je světlo vyzařováno. Čípky
jsou receptory, které umožňují barevné vidění lidského oka. Tyto čípky trojího typu jsou
citlivé na tři základní barvy červenou, zelenou a modrou. Skládáním základních barev
vznikají další barvy či odstíny. Vnímání barev se liší u každého pozorovatele, protože
přechody mezi jednotlivými barvami spektra jsou plynulé.
Barvu lze posuzovat dle těchto vlastností: odstín (tón), sytost (saturace) a jas, které společně
tvoří barevný model. Tento model, který se označuje jako HSV (dle počátečních písmen
anglických názvů výše vyjmenovaných vlastností).
Ve stomatologii jsou důležité i další vlastnosti jako průhlednost (míra propouštění světla),
průsvitnost (pojem pro částečný průchod a částečný rozptyl světelného vlnění skrz prostředí)
a opacita (světelné vlnění je v prostředí pohlceno, nebo odraženo). (7, 8, 20, 22, 25, 26, 27,
28, 30)
2.1 Barva zdravého zubu
Základní barva a odstín zubů jsou vrozené. Výsledné zabarvení zubů je závislé na barvě
a průsvitnosti skloviny, která je dána mírou mineralizace, dále na poměru mezi sílou dentinu
a skloviny. Faktorem, který ovlivňuje barvu zubu, je dentin, který je oproti sklovině tmavší
a prosvítá v různé míře skrz sklovinu na povrch. (8, 20, 22)
Zuby mají přirozeně vždy nějaký barevný nádech, nikdy nejsou naprosto bílé. Nejsvětlejší
barvu má zub na incizní hraně. Naopak barevný nádech lze nejsnadněji pozorovat na
nejtmavším místě zubu, což je krček. Za tento jev je zodpovědný dentin a jeho tloušťka pod
sklovinou. (8, 20, 22)
V moderní stomatologii se v zásadě určují čtyři základní odstíny zubů – červenohnědý,
červenožlutý, šedý a červenošedý. Většinou všechny zuby nemají stejné tónování a každý zub
18
má své vlastní odchylky v barvě. Například oproti řezákům mívají špičáky skoro vždy
žlutavější nádech. Jestliže zuby viditelné v úsměvu vybělíme příliš intenzivně, bude výsledný
úsměv působit poněkud uměle. Naším cílem by tedy mělo být vybělit zuby do přirozeného
odstínu. Skléra očí by měla být nejbělejší částí obličeje, což znamená, že vybělené zuby by
neměly být světlejší, aby výsledná barva působila přirozeně. (7, 8, 20, 22, 25, 26, 27, 28, 30)
2.2 Měření barvy zubů
K zhodnocení úspěšnosti bělení zubů nám slouží porovnání barvy zubních tkání před a po
bělení.
2.2.1 Subjektivní metoda
V klinické praxi bývá barva posuzována nejčastěji subjektivně pomocí barevných vzorníků
papírových, porcelánových nebo vyrobených z akrylové pryskyřice. Hodnotíme základní
barvu, barevný tón, sytost barvy a světlost. Může se užívat například Vita vzorník, který
rozlišuje čtyři základní skupiny barev. (8, 22, 25)
Obrázek č. 1 Vita vzorník Vitapan Classical [zdroj: vlastní]
A) Červenohnědou (A1, A2, A3, A3,5, A4)
B) Červenožlutou (B1, B2, B3, B4)
C) Šedou (C1, C2, C3, C4)
D) Červenošedou (D2, D3, D4)
19
Tento vzorník je možné rozšířit i o extra světlé – bleaching odstíny (0M1, 0M2, OM3).
Ačkoliv se jedná o nejrozšířenější druh hodnocení barvy, má i svá omezení. Barva je závislá
na úhlu pozorování, denní době, zdroji osvětlení a dalších světelných podmínkách. Vezmeme-
li v úvahu fakt, že barva není na všech místech zubu stejná a že se může lišit, uvědomíme si,
že při pozorování je třeba soustředit se na prostřední třetinu zubu. Doporučuje se při výběru
postupovat od nejsvětlejších po nejtmavší odstíny. Úspěšnost výběru závisí nejen na
pozorovacích podmínkách, ale také na zkušenostech posuzovatele. Mezi výhody patří rychlost
a finanční a materiální nenáročnost tohoto typu hodnocení. (8, 22, 25)
2.2.2 Objektivní metoda
Objektivní metody jsou druhou skupinou způsobů užívaných pro hodnocení barvy. Objektivní
metody nejsou závislé na pozorovateli, jeho schopnostech ani pozorovacích podmínkách.
Jestliže se tyto metody použijí správně, mělo by několik nezávislých hodnotitelů dojít
s použitím stejné metody ke stejnému výsledku. (8, 22, 25, 26)
Objektivně lze barvu zhodnotit například pomocí spektrofotometrie nebo kolorimetrie či
chronometrie. Jako další možnost je počítačová analýza digitálních fotografií.
Spektrofotometry měří vždy jednu vlnovou délku. Mezi nevýhody spektrofotometrického
měření řadíme vysokou cenu přístrojů a také obtížné měření in vivo. Kolorimetry měří barvu
trichromaticky. (8, 22, 25, 26)
Obrázek č. 2 Subjektivní metoda výběru barvy zubu [zdroj: vlastní]
20
Tyto přístroje jsou velmi citlivé a jsou vhodné pro měření in vivo i in vitro. Nevýhodou je, že
měří spolehlivě pouze rovné povrchy, což znamená, že může dojít k chybnému výsledku
měření u zubů s nerovným povrchem a anomáliemi. V rámci jednoho přístroje jsou jednotlivá
měření víceméně stejná a přesná, avšak přístroje mezi sebou se budou svými výsledky lišit.
Bylo provedeno několik studií zjišťujících korelaci měření pomocí vzorníků s měřením
kolorimetry. Výsledky jsou nejednoznačné. (7, 8, 20, 22, 25, 26, 27, 28, 30)
21
3 Etiologie dyskolorace zubů
Zabarvení zubů patří mezi běžné problémy lidí všech věkových kategorií, které se mohou
vyskytnout na mléčných i na stálých zubech. Tento proces je multifaktoriální, přičemž
jednotlivé části zubu se zabarvují jinak. Na zabarvení zubů a jeho příčiny můžeme pohlížet
z hlediska různých kritérií. Zabarvení zubů můžeme rozlišovat na vnější a vnitřní, či
preeruptivní a posteruptivní.
Dyskolorace je označení jevu při kterém se postupně ukládají pigmenty do tvrdých zubních
tkání. Pigment je zabarvená látka, která se skládá ze skupin molekul a nese určitou barvu.
Většinou se jedná o anorganickou sloučeninu, jež má krystalickou strukturu. Barvivo je
sloučenina s reaktivními skupinami, které se mohou připojovat k organickým hmotám
v interprizmatických prostorech. Často to jsou roztoky organických sloučenin. Čím větší
molekuly tvoří barvivo, tím více se bude barvivo vázat na organické látky
v interprizmatickém prostoru. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
Změny barvy zubů můžou být vyvolané záměrně nebo nezáměrně. Při nezáměrném zabarvení
je možné exogenní pigmenty odstranit mechanicky, například užitím metody Air-Flow nebo
rotačním kartáčkem a leštící pastou. V některých případech toto povrchové leštění zubů
nestačí, což nás vede k využití různých metod bělení, které rozdělujeme na zevní a vnitřní.
Jestliže ani bělením zubů nedosáhneme žádoucích výsledků, přejdeme ke sklovinné
mikroabrazi.
Zevní bělení se realizuje na povrchu a jedná se o bělení vitálních zubů k čemuž je nejčastěji
používán peroxid vodíku nebo kyselina octová a citrónová. Vnitřní bělení je procedura pro
bělení endodonticky ošetřených zubů, která se provádí skrze cavum pulpae a je užíván
perboritan sodný a peroxid vodíku. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
22
3.1 Vnější posteruptivní zabarvení zubů
Příčinou vnějšího zabarvení je působení dyskoloračních látek. Toto zabarvení je často pouze
na povrchu zubu, popř. v povrchových vrstvách skloviny. Pigmentace jsou primární příčinou
tohoto druhu dyskolorace. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
Vnější zabarvení zubů může být způsobeno:
a) Nedostatečnou dentální hygienou:
Zubní povlaky mohou být měkké i tvrdé a na zubech způsobují žluté zabarvení.
K jejich usazování dochází, jestliže nejsou z povrchu zubu dokonale odstraněny
čištěním vhodnou technikou s vhodnými pomůckami. (9, 23)
b) Exogenními barvivy:
Tato barviva jsou obsažena v tabáku, některých potravinách a kosmetických
přípravcích. Mohou způsobovat různé zbarvení zubu. Mezi nejvíce zabarvující
potraviny řadíme například červenou řepu a borůvky, z nápojů to jsou různé čaje,
červené víno, káva a sody. (9, 23)
c) Zubním kazem:
Zubní kaz je také jednou z příčin odlišného zabarvení zubu. Nejprve na zubu
v důsledku nerovnováhy iontů v povrchové a podpovrchové vrstvě léze vznikne bílá
skvrna – „white spot“. Podpovrchová zóna je demineralizovaná, zatímco povrchová
vrstva je mineralizovaná a lesklá. Při postupu demineralizace dojde ke změně
v matnou křídovou skvrnu. Při další progresi onemocnění dojde ke zhnědnutí, neboť je
již napaden i dentin a dochází k degradaci odontoblastů a dentinových tubulů. (2, 3, 5,
9, 14, 23, 24)
23
d) Chemickými sloučeninami:
Chlorhexidine diglukonát, jenž je obsažený například v ústních vodách, způsobuje
žlutohnědé až černé zabarvení zubů a jazyka. Aby došlo k zabarvení, musí být
používán určitou dobu a v určité koncentraci. Jeho účinky jsou pouze lokální
a reverzibilní, a lze se jich zbavit vysazením ústní vody a užitím čisticích prostředků
jako jsou profylaktické abrazivní pasty. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
e) Kovy:
Barevné skvrny mohou být způsobeny mědí, niklem, nebo železem. Měď se může
vyskytnout ve vodě. U průmyslových pracovníků s mědí a niklem se objevilo zelené
zabarvení tvrdých zubních tkání. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
f) Stomatologickými výplňovými materiály:
Při vyplnění zubů amalgámovým materiálem může dojít k šedivému zabarvení zubů
díky obsahu solí stříbra, které se zabudovávají do dentinových tubulů. (2, 3, 5, 9, 14,
23, 24)
3.2 Vnitřní posteruptivní zabarvení zubů
Jedná se o zabarvení, které pozorujeme ve struktuře tvrdých zubních tkání po prořezání zubů.
Může vzniknout například internalizací pigmentů z kouření či z intenzivně zabarvujících
potravin a nápojů. Hlavními příčinami jsou:
a) Trauma:
Nápadné je ztmavnutí zubů, jejichž dřeň podlehla nekróze nebo gangréně. V těchto
případech je zdrojem zabarvení krevní barvivo z poraněné zubní dřeně či rozpadové
produkty zubní dřeně. Podle povahy barviva jsou korunky zabarveny žlutohnědě až
šedě. (9, 14, 23)
24
b) Stárnutí:
Změny barvy můžeme pozorovat také při stárnutí, kdy kvůli opotřebení a vzrůstání
podílu minerálních složek skloviny a dentinu zuby žloutnou nebo šednou. U starších
jedinců jsou zuby také více abradovány a jejich povrch ztrácí lesk. Při abrazi, ukládání
sekundárního dentinu, opotřebování a ztenčování povrchových vrstev skloviny se
zuby stávají tmavšími. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
c) Léky:
Antirevmatika, antidiabetika, antihypertenziva jsou léky, jež mohou být příčinou
různého typu zabarvení zubů.
d) Iatrogenní poškození:
Nežádoucí zabarvení zubu může být způsobeno nesprávným postupem při
endodontickém ošetření, kdy při exstirpaci dřeně není dokonale odstraněn zbytek
pulpy. Přeměnou hemoglobinu v sulfid železa vzniknou tmavě nebo šedě zbarvené
sulfidy, které ovlivní barvu zubů. Odstín zubu může být změněn i prostředky
použitými k léčbě endodonticky ošetřovaného zubu. Mezi tyto látky patří například
éterické oleje, jodová tinktura a jodoform. Následkem působení těchto látek může zub
postupně měnit barvu do modra s možnými nahnědlými skvrnami. Dále se stává
necitlivým na změny teplot. (9, 14, 23)
3.3 Preeruptivní zabarvení zubů
Při traumatech, patologických stavech či působení léků může vzniknout vnitřní zabarvení
zubů. První změny mohou nastat již během tvorby stálých zubů. V tomto období mohou
změnu barvy zubů způsobit: (9, 14)
25
a) Amelogenesis imperfecta:
Amelogenesis imperfecta je autosomálně dominantní dědičná porucha, u které není
sklovina dostatečně kalcifikovaná. Mezi projevy onemocnění řadíme citlivost zubů,
velkou náchylnost k zubním kazům, dysfunkci, špatnou estetiku. Onemocnění
postihuje dočasný i stálý chrup a nedoprovází jej žádné jiné systémové abnormality
ani choroby. Manifestuje se jako hypoplazie, hypomaturace nebo hypokalcifikace. (9)
Hypoplazie (kvantitativní porucha) je charakteristická otevřeným skusem,
chybí zde body kontaktu a může dojít k poruchám prořezávání zubů. Povrch
skloviny je drsný, hladký, dolíčkovaný, vroubkovaný a nedosahuje dostatečné
tloušťky. U dočasných zubů bývá méně závažná než u stálých. (9)
Hypomaturaci (kvalitativní porucha) poznáme dle barevných změn zubů
v barevném rozmezí od opakní bílé po žlutohnědou. Po prořezání zubu je
vrstva skloviny intaktní, ale po zatížení žvýkacím tlakem dochází k jejímu
odlamování na incizních hranách a okluzních ploškách. (9)
Hypokalcifikace (kvalitativní porucha) se projevuje otevřeným skusem, žlutě
nebo žlutohnědě zbarvenou sklovinou, citlivějšími zuby na termické podněty.
V době prořezávání má sklovina normální tloušťku, později dochází
k odlupování na okluzních a incizních ploškách. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
b) Dentinogenesis imperfecta:
Dentinogenesis imperfecta je nejběžnější dentální genetická porucha. Jedná se
o lokalizovanou formu mezodermální dysplazie dentinu. U zubů mléčného chrupu je
obvykle toto onemocnění závažnější.
Po erupci zubů se sklovina začne odštipovat a odhaluje dentin, který není dostatečně
mineralizovaný, je měkký a snadněji podléhá abrazi. Takto postižené zuby mohou mít
různou barvu – žlutou, hnědou, hnědofialovou až šedou s atypickou translucencí
a opalescencí. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
26
V některých případech může být poškozena i zubní dřeň. Dřeňová dutina společně
s kořenovými kanálky obliteruje a endodontické ošetření je prakticky nemožné. Bělení
má z psychologického pohledu výhodu v tom, že odstraňuje jeden z hlavních důvodů
sociální izolace takto postižených mladých jedinců a vede k získání sebevědomí
a chuti k společenskému uplatnění.
Ordinační bělení se jeví jako neúčinné a doporučuje se dlouhodobé noční vitální
bělení, které může trvat i několik měsíců. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
c) Fluoróza:
Porucha, jež je způsobena nadměrným příjmem fluoridů v období vývoje skloviny, se
nazývá fluoróza. U této poruchy dochází k narušování metabolismu ameloblastů.
Mezi rizikové faktory patří masivní a časté polykání zubní pasty, pití vody, jejíž
koncentrace fluoridů přesahuje 1,5 ppm, příprava dětských jídel z vody s vyšším
obsahem fluoridů či podávání fluoridových tablet dětem bez důkladného analyzování
jídelníčku. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
První projevy fluorózy můžeme pozorovat na druhých mléčných molárech. Tento
pozorovatelný jev poukazuje na fakt, že se fluoróza projeví minimálně na stálých
zubech frontálního úseku.
Se zvyšující se koncentrací příjmu fluoridů se zvyšuje i četnost a závažnost těchto
změn. Bílé, opákní léze ve sklovině, do kterých se mohou ukládat exogenní barviva,
považujeme za mírnou formu. Závažnější forma se projevuje jako drobné defekty,
jamky doprovázené případnou ztrátou zevní vrstvy skloviny.
Vzniklé defekty jsou obvykle lokalizovány symetricky. Stupeň postižení fluorózou lze
vyjádřit pomocí indexu fluorózy. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
27
d) Tetracyklinová antibiotika:
Tetracykliny jsou širokospektrá antibiotika, která se používají k léčbě různých infekcí,
jako jsou bronchitidy, brucellózy, chlamydie, akné a další. Dyskolorace se objevují
v lokalizované nebo generalizované formě a často se projevují jako horizontální
pruhy. K těmto změnám dochází při podávání tetracyklinových antibiotik během
vývoje zubu a ke vzniku změn stačí již třídenní užívání. Depozita tetracyklinu se
navazují na vápník v rostoucích kostech, tudíž se tetracyklinem nemají léčit děti do
věku 12 let, těhotné ženy ani kojící matky. Změny v barvě zubů, které vyvolávají
tetracyklinová antibiotika, jsou stabilní a postihují dentin. Bělení zubů postižených
tetracykliny trvá velmi dlouhou dobu. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
Rozdílné typy tetracyklinů mají za následek různé zabarvení zubů. Například
chlortetracyklin způsobí šedé/hnědé zabarvení, demethylchlortetracyklin zabarví zuby
žlutě/žlutohnědě, oxytetracyklin hnědě/žlutě, modrošedě/šedě zabarví zuby
minocyclin. (2, 3, 5, 9, 14, 23, 24)
28
4 Management pacienta
Jestliže má bělení vést k uspokojivému výsledku je nutno zvolit vhodnou metodu bělení,
k čemuž je nutná perfektní komunikace mezi pacientem a ošetřujícím lékařem či dentální
hygienistkou.
Nejprve bychom měli zjistit, co pacient od bělení očekává. Poté následuje zhodnocení těchto
požadavků, zda je možno je splnit či jsou nerealistické. Je dobré mít připravené informační
materiály, které můžeme dát pacientovi na prostudování domů. Zvolení vhodného typu bělení
pro každého pacienta je esenciální. Pro srovnání úspěchu bělícího procesu se doporučuje
pořízení fotodokumentace před zahájením bělení i po jeho ukončení. (1, 9)
Před samotným bělením je nutno, aby pacient prošel a ukončil hygienickou fázi dentální
hygieny. Pacient by měl během bělení spolupracovat se zubním lékařem či hygienistkou –
dbát pokynů ošetřujícího a upozorňovat na případný diskomfort. Po ukončení bělení se
zhodnotí jeho úspěšnost a pořídí se srovnávací fotografie. Jestliže protetické práce ruší
estetický dojem je vhodné je vyměnit za nové, které odpovídají bělejší barvě chrupu, což pro
pacienta může být finančně velmi náročné a je potřeba předem na tuto skutečnost upozornit.
(1, 9)
Pacient by měl i po ukončení bělení chodit na pravidelné preventivní prohlídky u zubního
lékaře a recally dentální hygieny.
Ošetřující by neměl pacientovi slibovat nemožné. Dále je zakázáno používat přípravky, jenž
nemají CE certifikát nejsou schválené ADA, či distribuovat přípravky s vyšší koncentrací gelu
než povoluje Evropská Unie. V žádném případě nelze bělit pacienta, který nedosáhl
plnoletosti, ani když bude velmi naléhat. Odborníci, již mohou provádět bělení zubů, jsou
zubní lékař, nebo dentální hygienistka po indikaci zubním lékařem. (1, 9)
29
5 Management práce před bělením
Než dojde k samotnému bělícímu procesu, je nutno provést pečlivé vyšetření chrupu
ošetřovaného. Samozřejmostí je pořízení anamnézy, důsledné klinické vyšetření a určení
příčiny změny barvy zubů. Důležité je zaznamenat si všechny protetické práce (fazety,
korunky, výplně) a upozornit pacienta, že je není možno vybělit, neboť nepodléhají oxidaci.
Pomocí indexů se zjistí úroveň hygieny a stav tvrdých i měkkých zubních tkání. Pro bělení je
důležité, aby byla gingiva zdravá, což lze vyšetřit pomocí indexů. Vhodný je například index
PBI (Papilla Bleeding Index) jehož hodnota by měla být 15 a méně. Následuje diskuse
s pacientem o předpokládané ceně ošetření, které by musel podstoupit před samotným
bělením (například dentální hygiena), i o ceně samotného bělení. Dále je důležité se
s pacientem domluvit na předpokládané době trvání bělení, která se liší dle typu zvoleného
bělení. (9)
Citlivost zubů určených k bělení se zjistí ofouknutím trojcestnou pistolí. Následuje
upozornění pacienta na možnost vzniku ještě vyšší citlivosti během bělícího procesu.
Citlivějšími mohou být i zuby se ztrátou tvrdých zubních tkání, především s erozemi. Pomocí
vzorníku odstínů se zvolí výchozí barva zubu, která se zaznamená do dokumentace. Pro
budoucí posouzení úspěchu bělícího procesu se pořídí srovnávací snímky před bělením. (9)
Jestliže je možno na zubech pozorovat změny barvy způsobené zvýšeným příjmem fluoru
v období před prořezáním zubů, je nutné vysvětlit pacientovi, že zde je možnost zvýšení
kontrastu mezi bílými opacitními skvrnkami a bělených zubů. Naopak, v jiných zdrojích
autoři uvádějí, že může dojít k žádoucímu barevnému splynutí fluorotických skvrn se
sklovinou, tudíž je nutno řídit se vlastními zkušenostmi. Fluoróza, která se projevuje vznikem
žlutých či hnědých skvrn, na bělení většinou reaguje dobře. Jestliže nedojde k uspokojivému
estetickému výsledku bělení, je možné, že pacient bude po ošetřujícím zubním lékaři žádat,
aby přešel k invazivnějším typům ošetření jako je mikroabraze či zhotovení protetických
faset. (9)
30
6 Možnosti bělení zubů
Každý pacient je jiný a potřebuje individuální přístup, tudíž existují i různé techniky bělení,
které by měly vést ke spokojenosti všech pacientů. Obecně při bělení dochází k silné oxidační
reakci, jež vede k rozkladu a uvolnění pigmentů z tkání zubu. Výsledek bělení je ovlivněn
použitou technikou, koncentrací bělících prostředků a dobou jejich aplikace. Účinnost procesu
závisí na druhu a stupni dyskolorace. (9)
Bělení zubů může být zahájeno až po ukončení hygienické fáze dentální hygieny. Pacient
nesmí mít zánět dásní a jeho chrup by měl být sanovaný. Naopak jestliže došlo ke zhotovení
světlejších korunek, fazet, můstků a protetických prací než jsou pacientovy zuby, bělení může
posloužit k úpravě estetiky tím, že se přirozené zuby vybělí do odstínu náhrad. (9, 23)
Existují dvě hlavní skupiny technik užívaných k bělení zubů - vnitřní a vnější. U vnitřní
techniky zubní lékař aplikuje bělící přípravek do dřeňové dutiny devitalizovaného zubu, tudíž
slouží k vybělení mrtvých zubů. U vnějšího bělení se bělící přípravek aplikuje na povrch
zubu, kde se nechá působit, což vede k vybělení vitálních zubů.
Vnější bělení je uskutečněno buď technikou domácího, ordinačního či kombinovaného bělení.
Pravděpodobně nejvíce doporučovanou technikou je metoda nočního vitálního bělení pomocí
10 či 16 % karbamid peroxidu. (9, 23)
6.1 Vnitřní bělení
Pro vybělení endodonticky ošetřených zubů je nejvhodnější využít techniku uzavřeného
vnitřního bělení (walking bleach), při které stomatolog aplikuje bělící gel přímo do cavum
pulpae. Před zahájením bělení musí lékař pečlivě odstranit veškerý obsah dřeňové dutiny.
Kořenová výplň končí 2-3 mm pod úrovní cementosklovinné hranice. Krčkový uzávěr je
možné vytvořit z provizorních sulfátových cementů. Do kavity lékař aplikuje pomocí
stříkačky s kanylou bělící gel, jenž může obsahovat peroxid vodíku, nebo karbamid peroxid o
různé koncentraci. Perborát sodný se užívá nejčastěji smíchaný s vodou nebo peroxidem
vodíku. Má konzistenci vlhkého písku, jenž lze aplikovat do dutiny, kterou lze uzavřít výplní
31
z adhezivního materiálu (např. kompomery, kompozita). Před zhotovením této provizorní
výplně je vhodné bělící látku překrýt např. vatičkou. Peroxid vodíku a karbamid peroxid se
nechávají účinkovat přibližně 24–48 hodin, perborát sodný 7-14 dní. Jestliže je potřeba
provede lékař znovu aplikaci bělící látky. Je poměrně vhodné, aby došlo k mírnému přebělení,
neboť většinou dochází ke ztrátě světlosti. (9)
Pro definitivní ošetření je vhodné vybrat světlejší odstíny a zvolit například skloionomerní
výplň, jelikož usnadňuje přístup pro opětovné vnitřní bělení. Jestliže je potřeba daný zub opět
vybělit do požadovaného, esteticky vyhovujícího odstínu, lze tak provést zevně využitím
individuálně upraveného nosiče. Po uplynutí jednoho roku od vnitřního bělení je vhodné
zhotovit kontrolní rentgenový snímek, aby bylo možné vyloučit zevní krčkovou resorpci. (9,
23)
Existují ještě jiné metody bělení endodonticky ošetřeného zubu. Tyto metody se již téměř
nevyužívají. Řadí se mezi ně otevřené (kombinované) vnitřní bělení, při kterém je bělící látka
aplikovaná do dutiny zubu i do nosiče a dochází tudíž k vnitřnímu i vnějšímu bělení,
a termokatalycké bělení, které je prováděno přímo v ordinaci vložením vatičky napuštěné 30-
35% peroxidem do pulpální kavity s následným zahříváním na 73 stupňů po dobu 5 minut. (9)
6.2 Vnější bělení
Rozdělení z hlediska způsobu provedení:
6.2.1 Ordinační bělení
Ordinační bělení může nést i názvy „silové bělení“ či „bělení na stomatologickém křesle“
nebo „In-Office Bleaching“. Toto bělení probíhá na stomatologickém křesle a je vhodné pro
pacienty, kteří si přejí mít světlejší zuby co nejrychleji. Bělení tímto způsobem bývá pro
pacienty méně časově náročné, ale zároveň je více zatíží z hlediska finančního. (4, 9)
32
Poprvé se peroxid vodíku k bělení zubů využil v roce 1884. Harlan jej používal především na
dyskolorace zubů. Priuz v roce 1910 popsal použití 30% peroxidu na vitálních
i devitalizovaných zubech. Dalším převratným objevem bylo využití vysoce intenzivního
světla v roce 1918, jež urychlovalo bělení.
Výhodou u ordinačního bělení je neustálá přítomnost a kontrola odborníka při bělení.
Nevýhodou může být nestabilní výsledek, vyšší citlivost zubů při bělení, může následovat
i bolestivost, která by měla do 24 hodin ustat, či případná nutnost opakovat proces bělení po
2-4 týdnech. (4, 9, 23)
V Evropské Unii je povoleno používat bělící přípravky s obsahem 0,1-6% peroxidu vodíku.
Během bělení je nutné používat ochranné pomůcky pro ošetřujícího odborníka i pacienta.
Ošetřující musí být chráněn rouškou, rukavicemi a ochrannými brýlemi či štítem. Pacient má
nasazené ochranné brýle. (4, 9, 23)
Postup bělení:
Před zahájením bělícího procesu se pacientovi nasadí ochranné brýle, namažou rty vazelínou,
nasadí rozvěrač úst a zakryjí zevní tkáně obličeje. Povrch zubů se očistí depurací pomocí
kartáčku s leštící pastou či metodou pískování Air Flow. (4, 9, 23)
Zuby se osuší pomocí trojcestné pistole a na dásni se pomocí fotopolymerující pryskyřice
vytvoří ochranná bariéra v oblasti zubů viditelných při úsměvu, což často bývají druhé
premoláry či první moláry. Je důležité věnovat ochraně měkkých tkání dostatečnou pozornost,
neboť při dlouhodobém kontaktu gelu s dásní může dojít k odloučení epitelu a následné
ulceraci. Při krátké době kontaktu gelu s gingivou dochází k zbělení, které následně může
přejít ve výraznou zánětlivou reakci. Jestliže je kvalita bariéry vyhovující, může se přejít
k další fázi, což je aplikace samotného gelu, která se dle různých výrobců liší. Vždy je nutno
řídit se instrukcemi výrobce. (4, 9, 23)
33
Obrázek č. 3 Polymerace ochranné bariéry světlem [zdroj:vlastní]
Obrázek č. 4 Příprava pracovního pole před bělením [zdroj: vlastní]
Je potřeba vymezit si dostatečný časový prostor. Většinou se rezervuje 90 minut, z čehož
značnou část zabere příprava pracovního pole. Nejčastěji se na zuby aplikuje bělící gel ve
třech cyklech o 20 minutách, popřípadě ve čtyřech 15-ti minutových cyklech. V průběhu
působení bělícího prostředku mohou uvolňováním kyslíku vznikat bubliny, které lze odstranit
jemným promícháním štětečkem. Některé gely v průběhu bělení mohou měnit barvu. (9)
Po uplynutí doby uváděné výrobcem se gel z povrchu zubů pečlivě odsaje savkou, čímž se
zabrání nechtěnému kontaktu s tkáněmi dutiny ústní, které nejsou chráněny. Gel lze také
opatrně setřít. Povrch zubů se opět vysuší vzduchovou pistolí a znovu se aplikuje gel, který
lze jemně promíchat dle potřeby. (9)
34
Tímto způsobem se pokračuje u všech cyklů. Často bývá předmětem sporu, jestli světlo, teplo
či laser urychlují bělící proces a zda je jejich využití žádoucí a šetrné pro chrup pacienta.
Vždy je nutno řídit se návodem a doporučením výrobce. (4, 9, 23)
Při ordinačním bělení může dojít k výrazné citlivosti zubů, která by měla do 24 hodin ustat.
Zvýšená citlivost je způsobena reverzibilním zánětem dřeně a dehydratací zubu. Je důležité
seznámit pacienta s tímto rizikem ještě před podepsáním písemného souhlasu. (4, 9, 23)
Ordinační bělení nemusí vždy vést k uspokojivému a stabilnímu výsledku. Navíc bývá pro
pacienty poměrně finančně náročné. Vzhledem k těmto faktorům a s přihlédnutím na riziko
vzniku citlivosti je častěji doporučováno noční vitální bělení. Ordinační bělení bývá dobrou
volbou u pacientů, kteří trpí dávicím reflexem a nebyli by schopni tolerovat v ústech nosič, či
otiskovací lžíci po dostatečnou dobu. (4, 9, 23, 29)
Pacientovi se nemusí doporučovat dodržování tzv. bílé diety. Nezávislé klinické studie
prokázaly, že káva, čaj a červené víno téměř neovlivňují bělící proces. Bílá dieta by tedy
mohla být kontraproduktivní, neboť většinu pacientů demotivuje. Ovšem je vhodné
pacientům kuřákům doporučit, aby 2 hodiny před a po bělení nekouřili. (4, 9, 23)
6.2.2 Domácí bělení
Domácí bělení je technika, která se těší velké oblibě. Je vhodná pro pacienty, kteří jsou
pečliví a budou respektovat pokyny odborníka. Domácí bělení bývá méně náročné
z finančního hlediska. Samozřejmostí je předpoklad, že pacient bude docházet na pravidelné
kontroly. Pro zahájení bělení touto technikou je podmínkou vynikající hygiena pacienta. (4, 9,
23)
Příprava před samotným bělením:
Gel pro domácí bělení se aplikuje do plastových nosičů, tudíž je nutno tyto nosiče nejprve
vyrobit. Vše začíná provedením otisků horní i dolní čelisti, které musí být přesné, bez
vzduchových bublin. Otisky se vylijí sádrou. Mají tvar podkovy a jejich základna by měla být
35
rovnoběžná s okluzní rovinou. Do laboratorního štítku se vyznačí rozsah a požadovaný okraj
budoucího nosiče. Na modelech se vytvoří rezervoár pro bělící gel. Blokovací pryskyřice je
aplikovaná na vestibulární plochy zubů, následuje polymerace světlem. Vybere se vhodná
tloušťka termoplastického materiálu ke konstrukci nosiče. U většiny pacientů postačí tloušťka
do 1 mm. Na základnu vakuového přístroje se položí upravený sádrový model.
Termoplastická fólie z etylvinylacetátu se prohřeje a následně naadaptujeme na model. Při
spuštění vakua dojde k odsátí vzduchu a pevnému přilisování k modelu. Hmota se nechá
vychladnout a následně se z ní nůžkami odstřihnou přebytky. (9)
Obrázek č. 5 Model zubů s rezervoárem pro bělící gel [zdroj: vlastní]
Typy nosičů:
Nosič rovně zakončený většinou přesahuje o 2 mm okraj gingivy, tudíž je zde jistota, že
bude dobře vybělena krčková oblast zubů, ale může docházet k mírnému podráždění měkkých
tkání. Kladně lze hodnotit skutečnost, že nemá tendenci dráždit jazyk a je jednoduše a rychle
zhotovitelný. (9)
Nosič s vlnitě zakončeným okrajem kopíruje marginální gingivu. Při jeho zhotovování se
musí počítat s potencionálním rizikem selhání vybělení krčkové oblasti, které by mohlo být
zapříčiněno unikáním gelu přes okraj nosiče, po čemž by došlo k jeho následné inaktivaci.
Postup zhotovení je mírně složitější, neboť po zchladnutí folie je vyznačen průběh okraje
gingivy. Pomocí speciálních nůžek se odstřihne přebytečný materiál tak, aby nedráždil jazyk.
(9)
Nosič pro jednotlivý zub se využívá, jestliže je potřeba vybělit jediný ztmavlý zub. Při jeho
zhotovování se ponechá labiální plocha nosiče u cíleného zubu, zatímco labiální plochy
36
sousedních zubů, které nebudou běleny, se odstřihnou. Jestliže bělící prostředek uniká na
okolní zuby, je ihned inaktivován slinou, tudíž není nutno mít obavy z nechtěné změny barvy
těchto zubů. Retenci nosiče zajišťují zuby postranního úseku. (9)
Kombinované nosiče jsou zvoleny v případech, kdy je potřeba vybělit jen některé tmavší
zuby, aby úsměv působil harmonicky. Zuby tmavěji zabarvené jsou nejčastěji špičáky.
Zhotovují se podobně jako nosiče pro jednotlivý zub. Ve standardním nosiči se ponechá
labiální část u zubů, jež se budou bělit, a odstřihne se u zubů sousedních. Retenci opět
zajišťují zuby laterálního úseku, tudíž je důležité, aby zde byl dostatečně podsekřivý prostor.
(9)
U všech typů nosičů je nutné prstem zkontrolovat, zda jejich okraje nejsou ostré. Pomocí
skalpelu a brousků je provedena konečná úprava tvaru, po které následuje zahlazení okrajů.
Kontrola správného tvaru nosiče v ústech je esenciální. Jestliže by docházelo k utlačování
měkkých tkání, které by se projevilo zběláním těchto struktur, je nutné upravit tvar nosiče.
Pacienta se dotážeme, zda někde necítí nepříjemný tlak na dáseň a zda okraje nosiče nedráždí
jeho jazyk. Dle potřeby se provedou úpravy tak, aby byl nosič pro pacienta atraumatický
a pokud možno co nejkomfortnější. (9)
Obrázek č. 6: Individuálně zhotovený nosič s vlnitě zakončeným okrajem [zdroj: vlastní]
Ošetřující by měl s pacientem prohlédnout fotografie stavu chrupu před bělením a posoudit
zda je barva na fotografii shodná s realitou. Jestliže ano, zvolí se odpovídající odstín ze
vzorníku (pokud tak nebylo učiněno již před pořízením fotodokumentace). Samozřejmostí je
důkladný zápis do karty ošetřovaného včetně přiložení fotografií a zaznamenání barvy.
37
Pacientovi se předá záznam o barevném odstínu společně s písemným návodem, nosiči
a bělícím gelem. Ošetřující musí pacientovi předvést, jak by měla vypadat správná aplikace
gelu přímo v ordinaci. (9)
Volba gelu:
Bělící gel pro domácí bělení má různě vysoké koncentrace, což závisí na předpokládané délce
působení v ústech, maximálně obsahuje 16% karbamid peroxid. Některé prostředky užívané
k bělení mohou mít řadu pozitivních vlastností (antibakteriální, remineralizační či schopnost
zvyšování pH v ústech), což může vést ke zvýšení motivace pacientů. (9)
Doba bělení je individuální podle stupně a příčiny dyskolorací. K uspokojivému estetickému
výsledku postačují u většiny pacientů 2-4 týdny. Bělení tetracyklinem zabarvených zubů se
může protáhnout až na několik měsíců, ale musí být indikována lékařem. (9)
K oživení barvy, tzv.„Touch Up“, se doporučuje přistoupit nejprve 6 měsíců po ukončení
bělení. Pacient využívá nosičů, které má doma a pouze dostane stříkačku s gelem. (9)
Pokyny pro pacienta:
Zuby si nadále čistěte technikou, jakou Vás naučila dentální hygienistka s vhodnými
zubními pomůckami.
Odstraňte kryt špičky stříkačky a aplikujte do předních a nejhlubších míst komůrek
v nosiči přiměřené množství gelu.
Pomalu a pevně nasaďte nosič na zuby.
Gel, který přes okraj nosiče přetekl, odstraňte jemně prstem, kapesníčkem, nebo
měkkým kartáčkem.
Je možné si i mírně vypláchnout ústa, ale nic nepolykejte. Nosič je nutno mít v ústech
denně několik hodin – nejméně 2x 2 hodiny, ovšem nejčastěji se nosí v noci během
spánku.
Je nutno udržovat nosič čistý, tudíž ráno jej po vyjmutí z úst očistěte od gelu jemným
kartáčkem a uschovejte do bezpečného pouzdra.
Je zakázáno pít, jíst i kouřit v době kdy se bělí pomocí nosiče.
38
Dbejte na to, abyste uchovávali gel v prostředí, ve kterém nebude vystavován horku,
slunečnímu záření, ani extrémnímu chladu.
Mírná citlivost zubů během bělení se toleruje a lze jí snížit aplikací gelu s obsahem
dusičnanu draselného či pro-anginu. Tyto preparáty je možno nanést i do nosiče, který
si můžete následně nasadit do úst. 2 týdny před zahájením bělícího procesu a po dobu
jeho trvání je vhodné užívat pasty s obsahem dusičnanu draselného. U výrazné
citlivosti se doporučuje konzultace se zubním lékařem, který zváží, zda je vhodné
pokračovat, či zkusí navrhnout jinou formu bělení. (9, 16, 29)
6.2.3 Kombinované bělení
Kombinované bělení je technika, ve které se snoubí domácí bělení s ordinačním. Toto bělení
většinou dosahuje stabilních výsledků.
Techniku bělení s rychlým nástupem, tzv. „Quick start bleaching“, nebo „Jump start
bleaching“ lze zvolit, jestliže si pacient přeje mít bílý chrup za krátký časový úsek. U této
metody se provede nejprve ordinační bělení obvyklým způsobem, což by mělo vést
k bělejšímu chrupu. Pacient následně dostane prostředky pro domácí bělení, jenž zajistí ještě
bělejší barvu zubů a stabilnější výsledky. Příkladem tohoto bělení může být technika Zoom
WhiteSpeed od Philiphs. (17)
Během posledních několika let se využívá i technika, která spočívá v aplikaci domácí bělící
kůry na 14 nocí, po které následuje dobělení v ordinaci stomatologa, nebo dentální
hygienistky. Tato technika je postavena na základě zjištění, že během věku dochází k horší
prostupnosti bělících prostředků zubem. Během ordinačního bělení se bělící faktory mohou
dostat pouze skrze slabou vrstvu skloviny, tudíž výsledek není vždy uspokojivý. Tento systém
zaručuje prostoupení kyslíku sklovinou i dentinem, což vede k dlouhodobě bílému chrupu.
Příkladem může být systém PURE Whitening, který využívá gely pro domácí fázi bělení
s obsahem 10 % a 16 % karbamidu peroxidu (což odpovídá 3 % a 5 % peroxidu vodíku) a gel
pro ordinační bělení s koncentrací 6 % peroxidu vodíku. Tato metoda se poslední dobou těší
velkému úspěchu u odborníků i veřejnosti. (18)
39
6.2.4 Volně prodejné bělící prostředky
Volně prodejné prostředky sloužící k bělení zubů jsou pro pacienty lákavé, neboť bývají
finančně méně náročné a jsou dostupné téměř všude. Při pravidelném používání těchto
prostředků mohou nastat problémy, které pramení z nedostatku informací. Neodborným
zacházením si pacienti mohou způsobit ireverzibilní poškození tvrdých zubních tkání,
poleptání gingivy, či přebělení zubů. Tyto produkty, stejně jako předchozí, samozřejmě
nevybělí kompozitní výplně, ani jiné protetické práce, což může vést k neuspokojivému
estetickému výsledku. Některé produkty nemusí mít záruku účinnosti. Volně prodejné bělící
prostředky jsou k dostání v různých formách, příkladem mohou být bělící pasty, pudry, pásky,
pera či sety. (4, 9)
6.2.4.1 Bělící zubní pasty
Bělící zubní pasty mají poměrně bohatou historii. Tvrzení, že pasty dokáží vybělit zuby, bylo
doloženo kolem roku 1880. Nicméně vždy se jednalo pouze o povrchové odstranění
pigmentací abrazivními částicemi a nikdy nedošlo k vnitřnímu vybělení zubů. Výsledek je
tedy pouze přechodný a většinou neuspokojivý. Mohou být doporučeny po odborném bělení
k udržení zubů bez zevních pigmentací. (4)
Abrazivní zubní pasty:
Abrazivní zubní pasty pomáhají odstranit pouze povrchové pigmentace. Jestliže pacient
použije tuto pastu společně s tvrdým zubním kartáčkem a nevhodnou technikou odstraní ze
zubu nejen povrchové pigmentace ale i část skloviny. Úbytek skloviny je spojen s její větší
průsvitností, tudíž lze snáze pozorovat žlutý dentin. Používání nešťastné kombinace abrazivní
pasty s tvrdým kartáčkem a špatnou technikou je tedy kontraproduktivní, neboť výsledkem je
oslabený zub se žlutým zabarvením, popřípadě doprovázen úbytkem dásně. (4)
40
Bělící zubní pasty s obsahem peroxidu vodíku:
Tyto pasty užívají aktivní bělící složku peroxid vodíku či karbamid peroxid. Maximální
množství peroxidu vodíku v zubních pastách je v Evropské unii omezeno na 0,1 %, což je
naprosto nedostačující koncentrace, neboť je peroxid okamžitě inaktivován slinou. Tyto pasty
také často obsahují mimo jiného i abrazivní částice. (4)
Bělící pasty s obsahem bikarbonátu sodného:
Účinnost past, které obsahují jako účinnou složku bikarbonát sodný, se odvíjí od koncentrace
sodíku, která může činit až 45 %. Drobné částice bikarbonátu sodného pronikají do skloviny
a těžce dostupných míst, kde pomáhají v čištění. (4)
Bělící pasty s obsahem enzymů:
Papain a bromelain jsou enzymy, již na povrchu zubu pomáhají rozpouštět pelikulu a tím
zvyšují potenciál dalších bělících složek v pastě. Doporučují se spíše po odborném vybělení
zubů k udržení světlé barvy, než jako samotný bělící prostředek. (4)
6.2.4.2 Sety pro domácí bělení zubů
Sety, jež slouží k domácímu bělení zubů, si pacient může zakoupit v drogerii, lékárně nebo
přes internet. Mezi pacienty se těší velké oblibě, neboť bývají finančně dobře dostupné.
Většinou obsahují nosič, který si kupující sám vytvaruje-například namočením v teplé vodě
a následným přiadaptováním na zubní oblouk. Tímto způsobem bohužel může dojít
k nepřesnostem, které mohou mít za následek unikání gelu a jeho následnou inaktivaci slinou,
v horším případě může peroxid vodíku způsobit poleptání sliznic. Dále set obsahuje bělící gel,
který pacient nanese do nosiče, aplikuje na zuby a nechá jej působit po dobu uvedenou
výrobcem. Některé sety mohou navíc obsahovat různé výplachy, či „leštící pasty“. Navzdory
tomu, že je tento systém podobný domácímu bělení, nelze jej doporučit neboť bělení zubů je
proces, který by měl probíhat pod profesionálním dohledem. (4)
41
6.2.4.3 Bělící proužky
Bělící proužky či pásky dodávají bělící látky na cílené místo. Jsou k dostání v různých
tloušťkách i koncentracích. Existují rozdílné proužky pro horní a dolní čelist, jež mají různé
velikosti, tvary a balení což má za účel především přilákat zákazníky. Dle klinických studií
bylo prokázané, že bělící proužky obsahující 6 % peroxidu vodíku, které jsou užívané 2x
denně po dobu 2 týdnů, nejsou natolik účinné jako domácí vitální bělení s gelem obsahujícím
10% karbamid peroxid močoviny (ekvivalent 3% peroxidu vodíku), jež bylo používáno stejně
dlouhou dobu. Bělící proužky mohou způsobit vyšší citlivost zubů a může jimi být poškozena
dáseň. Vybělení zubů lze pozorovat pouze na místech, kde byla páska v kontaktu se
sklovinou. (9)
V porovnání s nosiči na domácí bělení zabírají bělící proužky mnohem méně místa, ovšem
postrádají jejich přesnost. Navzdory jejich nepřesnosti je možné využít je u pacientů, kteří
mají potíže s používáním nosiče. Při nedokonalém naadaptování na zubní oblouk může dojít
k rychlé inaktivaci slinou, tudíž je efektivita proužku omezena na 30 minut. S ohledem na
krátkou dobu působení je nutná poměrně vysoká koncentrace peroxidu vodíku a opakovaná
aplikace. (9, 16)
6.2.5 DIY metody
DIY je zkratkou pro „do-it-yourself“, což lze přeložit jako „udělej si sám“. Jedná se o metodu
bělení, u které se k zesvětlení zubů využívají přírodní ingredience. V poslední době se na
internetu šíří návody, které jsou stále více populární, neboť se jedná o poměrně levný způsob
bělení. Pro bělení zubů se v těchto technikách doporučuje jahodové pyré, citronová šťáva
smíchaná se sodou bikarbonátem, jablka, slupka od banánů, kokosový olej a další. Tyto
metody nelze doporučit, neboť mohou svou abrazivitou, či kyselostí poškodit tvrdé zubní
tkáně. Oproti ostatním technikám jsou i méně účinné a efekt bílých zubů není příliš znatelný.
(4, 16)
42
7 Mechanismus bělení zubů
Mechanismus bělení je shodný pro všechny metody. K bělení se nejčastěji využívají
prostředky, jež obsahují následující látky: peroxid vodíku, karbamid peroxid (karbamid
peroxid, vznikne spojením peroxidu vodíku s močovinou), nebo perboritan sodný. (9)
Peroxid vodíku je aktivní látka, která se v malém množství přirozeně vyskytuje v lidském
těle. Peroxid vodíku má ve vyšších koncentracích bakteriostatický účinek, čehož je využíváno
i v jiných stomatologických výkonech, ale při velmi vysoké koncentraci může být až
mutagenní. Močovina, která je obsažena v karbamidu peroxidu, se rozkládá na amoniak
a oxid uhličitý, což je silná báze, která přirozenou cestou bez nutnosti dalších aditiv zvyšuje
hodnotu pH prostředí. Močovina nemá žádný biologický dopad. (9, 23)
Všeobecně jsou karbamidy využívány jako transportní médium pro peroxid vodíku. Bělícího
účinku lze dosáhnout tehdy, když se karbamid rozloží na účinné látky jako je kyselina
močová, amoniak a peroxid vodíku. Z 15% roztoku karbamid peroxidu se uvolní asi 5 %
peroxidu vodíku. Peroxid vodíku H2O2 je oxidační činidlo, jenž je enzymy katalázy,
peroxidázy, selen-dependentní glutathion peroxidázy štěpeno na kyslík a vodu. (9, 19)
Bělení zubů je chemický proces složený z oxidační/redukční reakce. Během procesu bělení
zubů prochází peroxid vodíku skrz organickou substanci skloviny a dentinu. Organický
materiál je štěpen za vzniku méně komplexních menších molekul, které jsou barevně světlejší
než původní velké molekuly. (9, 28)
Při této redoxní reakci peroxid vodíku, což je okysličující prostředek, uvolňuje volné radikály
s nepárovými elektrony, které jsou elektrofilní a nestabilní. Volné radikály napadají jiné
organické molekuly, aby si udržely stabilitu. S těmito volnými radikály poměrně lehce reagují
velké, vysoce konjugované, tmavě zabarvené organické molekuly v zubní sklovině a dentinu.
Samotná reakce těchto organických molekul a volných radikálů spočívá v přerušení vazeb
makromolekul. Výsledkem úspěšné bělící reakce je tvorba jednodušších molekul, které jsou
menší, lehčí a odrážejí méně světla, tudíž zuby opticky působí světlejší. Bělící proces
v určitém okamžiku dosáhne bodu, kdy se řetězce molekul nadále nerozkládají, a efekt
přestane působit. Je nebezpečné ponechat bělící činidlo působit příliš dlouhou dobu, neboť je
43
zde risk, že oxidační proces rozloží organický materiál na oxid uhličitý a vodu, což může vést
ke ztrátě sklovinné matrix. (9, 28)
Rychlost bělení jako chemické reakce lze ovlivnit vzrůstem teploty, koncentrací reaktantů
a hodnotou pH prostředí. Při hodnotě pH prostředí v rozmezí 9,5 až 10,8 pH, je bělení
nejúčinnější, neboť je při ionizaci peroxidu vodíku podstatně více produkován silnější volný
radikál perhydroxilové skupiny. Použité gely mají průměrnou hodnotu pH 4. Pro zvýšení
hodnoty pH a tím pádem i zvýšení účinnosti bělení se používají zásaditá aditiva. (9, 28)
44
8 Indikace a kontraindikace k bělení zubů
Bělení zubů je proces, který vede ke zvýšení estetiky a v dnešní době se jedná o naprosto
běžně prováděný úkon.
8.1 Indikace
Pro některé pacienty představuje bělení silnou motivaci pro zvýšení péče o chrup. Pro
pacienty s fluorózou, tetracyklinovým zabarvením, dyskoloracemi spojenými s odumřením
pulpy, či protetickými pracemi, jež jsou světlejší, než zbytek chrupu, může vybělení zubů
několikanásobně zvýšit sebevědomí. (9)
Bělení zubů může být indikováno pouze u plnoletých pacientů s výbornou ústní hygienou,
neboť zde je předpoklad, že výsledný efekt bude dlouhodobý. Zevní pigmentace mohou být
odstraněny metodou Air-Flow, nebo pomocí leštící pasty a kartáčku. Častou příčinou
zabarvení zubu je prosvítající amalgámová výplň a záleží na dohodě pacienta s lékařem, zda
se bude předělávat či nikoliv. (9, 11, 12)
8.2 Kontraindikace
Kontraindikací k bělení zubů je nedovršení 18 let. Dřeňová dutina je v tomto období velice
široká a bělení by mohlo zapříčinit zvýšenou citlivost, či dokonce poškození dřeně. Bělení
zubů je zakázáno také u těhotných žen a kojících matek, jelikož není znám vliv bělení na
průběh těhotenství či laktaci. Bělící proces nesmí být doporučen ani u pacientů s kariezními
lézemi, aktivní parodontitis či neléčeným zánětem dásní. Dále by se neměly bělit zuby se
nedokonalými, porušenými, netěsnícími výplněmi, neboť by bělící látka mohla snáze pronikat
do dřeně a způsobit její poškození. Bělení nelze doporučit ani u pacientů s celkovým vážným
onemocněním. (9, 11,12)
45
8.3 Relativní kontraindikace
Relativní kontraindikací může být hypersensitivita dentinu, neboť zuby se mohou během
bělící kůry stát ještě více citlivými, což by mohlo vést k nutnosti přerušení průběhu bělícího
postupu. (9)
Xerostomie může být také důvodem ke kontraindikaci, neboť je snížena činnost slinných žláz,
což má za následek horší inaktivaci uniklého peroxidu slinou. Mohlo by tedy dojít
k poškození měkkých tkání. (9)
Četné výplně ve frontálním úseku mohou být také důvodem proč nezačínat s bělící kůrou,
neboť jejich výměna by pro pacienta mohla být finančně velmi zatěžující. Vždy je nutno
upozornit pacienta na fakt, že nelze vybělit protetické práce. (9, 11, 12)
Silné kouření může být další relativní kontraindikací, protože se nedá předpokládat
dlouhodobý efekt. Zuby jsou vystaveny dehtu, který na jejich povrchu vytváří pigmentaci.
U této skupiny kontraindikací záleží na domluvě lékaře, či hygienistky s pacientem. (9)
46
9 Legislativa bělicích prostředků
Dříve bylo velmi snadné zakoupit si bělicí přípravky v lékárně, drogerii či na internetu, což
vedlo k negativním zkušenostem pacientů s touto procedurou. Nevyhovující výsledky
a především nežádoucí vedlejší účinky byly převážně zapříčiněny neodborným používáním
volně dostupných přípravků. Bělení zubů do svých služeb zahrnuly i různé kosmetické
salony, kde personál neměl potřebná oprávnění k provádění této činnosti: Zaměstnanci těchto
salonů často neměli ani dostatek informací, aby mohli poučit své klienty ohledně následující
péče.
Stanovisko k přípravkům určeným pro bělení zubů vydal státní ústav pro kontrolu léčiv,
neboť legislativa bělení zubů je upravena přímo aplikovatelnými předpisy Evropské unie
a národní legislativa se této oblasti nevěnuje. Prostředky pro bělení zubů jsou považovány za
kosmetické přípravky. (21)
Evropský parlament a Rada vydala Nařízení č. 1223/2009/ES o kosmetických přípravcích, ve
znění Nařízení Komise (EU) č. 344/2013, které v příloze III určuje maximální možný obsah
přítomného nebo uvolněného H2O2 v kosmetických přípravcích pro bělení zubů. Množství
H2O2 je povoleno v rozmezí od 0,1 % do 6 % včetně. Použití prostředků s obsahem
přítomného nebo uvolněného H2O2 vyšším než 6% výlučně pro bělení není možno. (21)
9.1 Volně prodejné bělící přípravky
Volně prodejné prostředky mohou obsahovat pouze 0,1% peroxidu vodíku či jeho
ekvivalentu. Příkladem mohou být některé bělící zubní pasty. Účinnost těchto prostředků je
poněkud diskutabilní. (21)
9.2 Prostředky určené k bělení pod lékařským dohledem
Bělící přípravky určené k domácímu bělení mohou obsahovat 0,1 – 6% peroxidu vodíku
přítomného nebo uvolněného. První aplikace je provedena v ordinaci pod přímým dohledem
47
stomatologa. Zubní lékař může první aplikací bělícího gelu pověřit i dentální hygienistku,
neboť je k tomu dostatečně způsobilá a bělící činnost je součástí jejího vzdělávacího procesu.
V žádném případě nemůže první aplikaci provádět zubní instrumentářka, všeobecný lékař, ani
všeobecná sestra. (21)
Následné aplikace provádí již pacient sám doma a řídí se instrukcemi lékaře, či dentální
hygienistky. Distribuce těchto bělících prostředků je možná pouze přes ordinace zubních
lékařů po klinickém vyšetření a pouze pacientům starších 18 let. (21)
48
10 Motivace pacienta
S pojmem motivace se lze v zubní ordinaci setkat denně. Slovo motivace je odvozeno
z latinského movere neboli hýbati, pohybovati. Jedná se o jeden ze základních psychických
procesů, je to vnitřní pohnutka, jež podněcuje jednání člověka. Lze ji aktivovat pomocí
různých stimulů, které mohou být vnější i vnitřní (sebemotivace). Výkonnost člověka úzce
souvisí s motivací, neboť motivovaný člověk bývá výkonnější a více se soustředí na dosažení
určitého cíle.
Motivování je úsilí jednoho lidského jedince k utvoření motivace pro požadované chování
u druhého jedince. Příkladem v zubní ordinaci může být pacient s nevyhovující hygienou,
kterého se dentální hygienistka či zubní lékař snaží navést ke zvýšení péče o chrup. (1, 15, 16)
Motivace pacienta
Cílem motivace by mělo být podnícení pacienta k co nejkladnějšímu vztahu k vlastní dutině
ústní a k co nejlepší hygieně. Rozhodně není vhodné používat zastrašování či urážky. Je
důležité vše pacientovi srozumitelně vysvětlit, aniž by byl přehlcený zbytečným množstvím
informací. Vždy navozujeme přátelskou atmosféru, ve které se pacient bude cítit dobře.
Slovní zásoba se volí přiměřeně k pacientovu věku a vzdělání. (1)
Motivace a bělení
Vidina bílých zubů může být velmi dobrá motivace pro většinu pacientů. Žlutý odstín zubů
pacienty trápí až 4 krát více než ortodontické anomálie Nespokojenost se vzhledem svých
zubů bývá horší u pacientů s fluorotickým, či tetracyklinovým zabarvením. Úsměv těchto
pacientů často působí neharmonicky, což může vést ke snahám úsměv zakrývat rukou
a stydlivosti ukazovat svůj chrup třeba i v ordinaci zubního lékaře. Úspěšné bělení těchto
zubů tedy může několikanásobně zdvihnout sebevědomí klientů.
Bělicí kůra může být i vhodným řešením v situacích kdy zhotovené protetické práce jsou
bělejší oproti vlastním zubům, zvláště pokud byly velmi finančně nákladné. (1, 9)
49
PRAKTICKÁ ČÁST
Úvod
Bělení zubů představuje proceduru, jež si mnoho pacientů přeje provést. Bílý chrup bývá
často spojován s čistotou, což je pozitivně vnímáno okolím. Bohužel se často stává, že se
pacient o tomto výkonu neporadí se svým zubním lékařem, nebo dentální hygienistkou
a bělící produkty si zakoupí sám v drogerii, lékárně či na internetu. Někteří pacienti zkouší
bělit i přírodními ingrediencemi, jejichž účinek je diskutabilní. Laické bělení často vede
k neuspokojivému výsledku, což je způsobeno nedostatkem informací a používáním takřka
neúčinných prostředků. Nežádoucí vedlejší účinky mohou být dalším negativním faktorem
bělení, jež nebylo prováděno pod profesionálním dohledem.
50
11 Dotazníkové šetření
Na následujících stránkách je popsán cíl praktické části práce, jsou zde stanoveny hypotézy
a je zde uveden materiál a metodika.
11.1 Cíl
Cílem výzkumné části této absolventské práce bylo zjistit rozsah vědomostí veřejnosti
o bělení. K bělení zubů neodmyslitelně patří i perfektní hygiena, která je zajištěna návštěvou
dentální hygienistky, tudíž jsem se dotazovala i na to zda respondenti pravidelně chodí na
dentální hygienou. Předmětem dotazníkového šetření bylo zjistit, kolik procent lidí by
upřednostňovalo bělení doma s přípravky zakoupenými mimo zubní ordinaci, bez odborného
dohledu a kolik procent dotázaných by se před bělením poradilo s odborníkem. V závěru
dotazníkového šetření jsem chtěla zjistit, zda je bělení dostatečnou motivací pro
kuřáky/kuřačky k přestání s tímto zlozvykem. Na základě výsledků dotazníkového šetření
jsem vypracovala edukační materiál pro pacienty, jenž by měl pacienty upozornit na to, že
OTC (over-the-counter) produkty nejsou natolik účinné, pohodlné ani bezpečné, jako
přípravky, jež jsou k dostání v zubní ordinaci.
11.2 Stanovení hypotéz
Hypotéza č. 1: Více než 2/3 dotazovaných chodí alespoň 1x za rok na pravidelné preventivní
prohlídky ke svému zubnímu lékaři.
Hypotéza č. 2: Předpokládám, že alespoň polovina respondentů chodí pravidelně na dentální
hygienu, minimálně 1x za rok.
Hypotéza č. 3: Tmavé zabarvení zubů bude uváděno jako nejčastější příčina nespokojenosti se
vzhledem zubů.
51
Hypotéza č. 4: Pouze 1/4 respondentů bude shánět bělící přípravky mimo ordinaci dentální
hygienistky/zubního lékaře.
Hypotéza č. 5: Bílá dieta byla doporučena minimálně 3/4 dotazovaných, jenž podstoupili
bělení.
11.3 Materiál a metodika
Dotazníkové šetření bylo hlavní metodikou pro sběr dat v praktické části. Výzkumný soubor
tvořila laická veřejnost. Dotazník byl vytvořen programem Microsoft Office Word a následně
publikován přes server www.survio.com. Celkem dotazník obsahuje 20 otázek. Samotný
výzkum probíhal v období od 1. 2. 2017 do 25. 3. 2017. Pro distribuci byla použita sociální
síť Facebook. Celkově se dotazníkového šetření zúčastnilo 119 respondentů různých
věkových kategorií. Dotazník nebyl dokončen ve 25%. Žádný dotazník nebyl vyřazen. Pro
potřeby absolventské práce byla data anonymně vyhodnocena a statisticky zpracována.
Výsledky byly zaznamenány do grafů pomocí webové aplikace www.survio.com a pro větší
přehlednost následně přepsány do aplikace Microsoft Office Excel.
Graf č. 1: Celkový počet návštěv
52
11.4 Vyhodnocení dotazníkového šetření
Otázka č. 1: Uveďte, prosím, Vaše pohlaví
V Grafu č. 2 je uvedeno pohlaví respondentů dotazníkového šetření. Ze 119 dotázaných bylo
66% žen a 34% mužů.
Graf č. 2: Pohlaví
Otázka č. 2: Uveďte, prosím, Váš věk
Otázka č. 2 sloužila k zjištění věkové kategorie dotazovaných. Věková skupina 20–30 let má
největší zastoupení, neboť její procentuální účast byla 72% a počet responzí 86 z celkového
počtu 119. Následují další věkové skupiny v tomto pořadí: 30 – 45 let s 16%, méně než 20 let
s 7 % , 45 a více let
.
Graf č. 3: Věk
34%
66%
1. Uveďte, prosím, Vaše pohlaví
Muž: 41
Žena: 78
7% 72%
16%
5%
2. Uveďte, prosím, Váš věk
Méně než 20 let: 8
20 - 30 let: 86
30 - 45 let: 19
45 let a více: 6
53
Otázka č. 3: Uveďte, prosím, Vaše nejvyšší dosažené vzdělání:
Třetí otázka byla určena k zjištění nejvyššího dosaženého vzdělání, přičemž nejvíce
respondentů uvedlo Středoškolské vzdělání s 66%. Vysokou školu ukončilo 16% dotázaných,
Vyšší odbornou školu vystudovalo 14% dotázaných. Základní škola byla nejméně častou
odpovědí s 4%.
Graf č. 4: Nejvyšší dosažené vzdělání
Otázka č. 4: Jste kuřák/kuřačka?
Dle grafu č. 5 lze zjistit, že 79% respondentů je nekuřáků, zatímco 21% kouří. Kouření
negativně působí na zdraví dutiny ústní a negativně ovlivňují výsledky bělení. Na zubech
vytváří nevzhledné pigmentace.
Graf č. 5: Kouření
4%
66%
14%
16%
3. Uveďte, prosím, Vaše nejvyšší dosažené vzdělání
ZŠ: 5
SŠ: 79
VOŠ: 16
VŠ: 19
21%
79%
4. Jste kuřák/kuřačka?
Ano: 25
Ne: 94
54
Otázka č. 5: Chodíte na pravidelné preventivní prohlídky ke svému stomatologovi?
Na pravidelné preventivní prohlídky dochází 2x ročně 47% pacientů, 1x ročně 36% pacientů.
17% pacientů navštíví svého zubního lékaře pouze, když mají problémy se zuby. Výsledky
tohoto grafu jsou dle mého názoru neuspokojivé, protože 17% dotazovaných navštěvuje
zubaře pravidelně je poměrně vysoké číslo.
Graf č. 6: Pravidelné preventivní prohlídky
Otázka č. 6: Kolikrát za rok chodíte na dentální hygienu?
Na dentální hygienu 2x za rok chodí pouhých 13% dotazovaných, 1x za rok 21%
respondentů, méně než 1x ročně dentální hygienu navštěvuje 16%. Na dentální hygieně nikdy
nebylo 50% z dotázaných.
Graf č. 7: Návštěvy dentální hygieny
47%
36%
17%
5. Chodíte na pravidelné preventivní prohlídky k Vašemu stomatologovi?
Ano, 2x ročně: 56
Ano, 1x ročně: 43
13%
21%
16%
50%
6. Kolikrát za rok chodíte na dentální hygienu?
2x či více: 16
1x: 25
Méně než 1x: 19
Nikdy: 59
55
Otázka č. 7: Kolikrát denně si čistíte zuby?
Cílem této otázky bylo zjistit hygienické návyky respondentů, přičemž bylo zjištěno, že 80%
dotazovaných si čistí zuby minimálně 2x denně, 20% si zuby čistí 1x denně. Nikdo
z dotazovaných nevybral poslední nabízenou odpověď- čištění zubů méně než 1x denně.
Graf č. 8: Čištění zubů
80%
20%
0%
7. Kolikrát denně si čistíte zuby?
2x a více: 95
1x: 24
Méně než 1x: 0
56
Otázka č. 8: Jaké dentální pomůcky používáte?
Tato otázka, stejně jako předchozí, zjišťuje hygienické návyky dotazovaných. Respondenti
měli na výběr z několika pomůcek užívaných k dentální hygieně, přičemž mohli zvolit více
odpovědí. Ze 119 dotazovaných všichni používají zubní kartáček, mezizubní kartáček užívá
54%, což činí 64 odpovědí. Ústní vodu k doplnění dentální hygieny zvolilo 46 odpovídajících,
následuje dentální nit, kterou zvolilo 32 respondentů a jednosvazkový kartáček, jenž používá
23 lidí. Škrabku na jazyk používá jeden respondent.
Graf č. 9: Dentální pomůcky
119 64 32 46 1 23 0
20
40
60
80
100
120
140
Zubní kartáček Mezizubní kartáček
Detnátlní nit Ústní vodu Škrabku na jazyk
Jednosvazkový kartáček
8. Jaké dentální pomůcky používáte?
57
Otázka č. 9: Jste spokojen/a se vzhledem svých zubů?
Cílem deváté otázky bylo zjistit spokojenost dotazovaných se vzhledem svých zubů. 53% což
je více než polovina respondentů zvolilo možnost spíše ano. Odpověď spíše ne vybralo 27%,
po čemž následovala odpověď ano u 21 dotazovaných. 3 lidé z 119 odpovídajících zvolilo
odpověď ne.
Graf č. 10: Spokojenost se vzhledem zubů
18%
53%
27%
2%
9. Jste spokojen/a se vzhledem Vašich zubů?
Ano: 21
Spíše ano: 63
Spíše ne: 32
Ne: 3
58
Otázka č. 10: Co se Vám nelíbí na vzhledu vašich zubů?
Tato otázka měla vést k zjištění, co by si respondenti přáli změnit na vzhledu jejich zubů.
Bylo možné vybrat více než jednu odpověď. Nejčastější příčinou nespokojenosti
dotazovaných byl nevyhovující odstín, který vadí 53 lidem. Následují ortodontické anomálie
s počtem 37 odpovědí, kazy byly zvoleny 25x, pigmentace 28x. V odpovědi jiné respondenti
uváděli například tvar, či velikost.
Graf č. 11: Co se Vám nelíbí na vzhledu Vašich zubů?
21 53 37 25 28 3 0
10
20
30
40
50
60
Se vzhledem svých zubů
jsem spokojen/a
Barva (odstín) Mé zuby nejsou rovné
Vadí mi kazy Pigmentace od kávy, čaje,
kouření
Jiné
10. Co se Vám nelíbí na vzhledu Vašich zubů?
59
Otázka č. 11: Víte o možnosti zesvětlení zubů bělením?
O možnosti zesvětlení zubů věděla většina dotazovaných, přesněji 108 což činí 91%.
Odpověď ne vybralo 11 respondentů, tedy 9%. Povědomí veřejnosti o možnosti bělení zubů je
poměrně velké.
Graf č. 12: Možnost zesvětlení zubů
Otázka č. 12: Měl/a byste o bělení zubů zájem?
V této otázce jsem se chtěla dozvědět, zda by měli odpovídající lidé zájem o bělení zubů. 72
odpovídajících by mělo o zesvětlení zubů zájem – což činí 61 %. Zbylých 47 respondentů
o bělení zubů zájem nemá.
Graf č. 13: Zájem o bělení zubů
91%
9%
11. Víte o možnosti zesvětlení zubů bělením?
Ano: 108
Ne: 11
61%
39%
12. Měl/a byste o bělení zubů zájem?
Ano: 72
Ne: 47
60
Otázka č. 13: Kolik peněz byste byl/a do bělení ochoten/ochotna investovat?
Ve třinácté otázce jsem se dotazovala na to, kolik financí by respondenti byli ochotni
investovat do bělení. Z odpovědí vyplynulo, že nejvíce dotazovaných by bylo investovat 0-
500 Kč s počtem 53 hlasů, následovalo finanční rozmezí 501 -2 000 Kč s 47 hlasy, 2 001 –
5 000 by do bělení investovalo 16 respondentů, více než 5 000 Kč by za bělení uhradili 3
dotazovaní.
Graf č. 14: Investice do bělení
45%
39%
13%
3%
13. Kolik peněz byste byl/a do bělení ochoten/ochotna investovat?
Méně než 500 Kč: 53
Maximálně 2000 Kč: 47
Maximálně 5000 Kč: 16
Více než 5000 Kč: 3
61
Otázka č. 14: Myslíte si, že by bělení zubů mělo probíhat pod profesionálním dohledem?
69% dotazovaných si myslí, že by bělení zubů mělo probíhat pod profesionálním dohledem.
Profesionálním dohledem je zamýšlen dohled zubního lékaře či dentální hygienistky. 31%
dotazovaných si nemyslí, že je potřeba, aby bělení probíhalo pod profesionálním dohledem.
Dle mého názoru je tudíž nutné vštípit do podvědomí pacientů, že bělení je proces, jenž by
měl vždy být pod kontrolou lékaře/hygienistky.
Graf č. 15: Profesionální dohled
69%
31%
14. Myslíte si, že by bělení zubů mělo probíhat pod profesionálním dohledem?
Ano: 82
Ne: 37
62
Otázka č. 15.: Kde byste sháněl/a prostředky pro bělení zubů?
V teoretické části práce jsem popisovala účinnost bělících prostředků. Volně dostupné bělící
přípravky mají nízký obsah peroxidu vodíku, aby nemohlo dojít k poškození kupujícího, tudíž
většina z nich má nízkou účinnost. 36% respondentů by shánělo bělící prostředky v ordinaci
dentální hygienistky, 26% na v ordinaci zubního lékaře, 15% v lékárně, 14% na internetu, 4%
v drogerii a 5% nikde. Z těchto výsledků vyplývá, že dohromady 62% dotázaných by shánělo
prostředky v zubních ordinacích, zatímco 33% by sháněli prostředky pro bělení, které by
nebyly používány pod dohledem odborníka.
Graf č. 16: Prostředky pro bělení
4%
15%
26%
36%
14%
5%
15. Kde byste sháněl/a prostředky pro bělení zubů?
V drogerii: 5
V lékárně: 17
V ordinaci zubního lékaře: 31
V ordinaci dentální hygienistky 43
Na internetu: 17
Nikde: 6
63
Otázka č. 16: Jaká metoda bělení Vás nejvíce zaujala? Jakou preferujete?
34% dotazovaných by mělo zájem o bělení zubů v ordinaci pod dohledem odborníka. 15%
respondentů by upřednostnilo bělení s prostředky, jež byly zakoupeny v ordinaci, 18% by
raději bělilo doma využitím prostředků zakoupenými na internetu, v drogerii či lékárně. 12%,
by si přálo vybělit chrup kombinovanou metodou. 21% by nemělo o bělení zájem.
Graf č. 17: Metody bělení
34%
15% 18%
12%
21%
16. Jaká metoda bělení Vás nejvíce zaujala? Jakou preferujete?
Bělení zubů v ordinaci: 41
Domácí bělení zubů prostředky zakoupenými v ordinaci: 18
Domácí bělení zubů prostředky zakoupenými v drogerii, lékárně, na internetu: 21 Kombinované bělení zubů: 14
Žádná: 25
64
Otázka č. 17: Podstoupil/a jste již bělení zubů?
Z celkového počtu 119 dotázaných jich 16, což činí 14%, podstoupilo bělení zubů pod
dohledem zubního lékaře/dentální hygienistky. Volně dostupnými prostředky bělilo 11
respondentů, což se rovná 9%. 92 odpovídajících, tedy 77%, nikdy nepodstoupilo bělení
zubů.
Graf č. 18: Podstoupil/a jste již někdy bělení zubů
Otázka č. 18: Byla Vaše přechozí zkušenost s bělením pozitivní?
Na tuto otázku odpovídali respondenti, již v minulé otázce uvedli, že již podstoupili bělení
zubů. 52% respondentů uvedlo, že jejich předchozí zkušenost s bělením byla pozitivní
a dosáhli požadovaného výsledku. 48% dotázaných uvedlo, že od bělení očekávali lepší
výsledek.
Graf č. 19: Spokojenost s bělením
14%
9%
77%
17. Podstoupil/a jste již bělení zubů?
Ano, pod dohledem zubního lékaře/dentální hygienistky: 16
Ano, volně dostupnými prostředky: 11
Ne: 92
52%
48%
18. Byla Vaše předchozí zkušenost s bělením pozitivní?
Ano, s výsledkem bělení jsem spokojen/a: 14
Ne, očekával/a jsem lepší výsledek: 13
65
Otázka č. 19: Byla Vám doporučena tzv. „bílá dieta“?
Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, jenž dříve podstoupili bělení. 44%
dotazovaným byla bílá dieta po bělení doporučena. 56% dotazovaných bílou dietu neměli
doporučenou. Více než polovině respondentů bílá dieta doporučena nebyla. V dnešní době
tedy někteří odborníci stále doporučují bílou dietu, navzdory tomu, že dle klinických studií
nebyla potvrzena její účinnost.
Graf č. 20: Bílá dieta - doporučení
Otázka č. 20: Jste ochoten/ochotna kvůli bílým zubům přestat kouřit?
Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, již v otázce číslo 4 uvedli, že kouří. Pro 64%
kuřáků není vidina bílých zubů dostatečnou motivací ke skončení s kouřením. Zbylých 36%
dotázaných uvedlo, že by pro bílé zuby byli ochotni přestat kouřit. Pro většinu dotázaných,
jenž kouří, tedy bílý chrup nepředstavuje dostatečnou motivaci k ukončení tohoto nezdravého
návyku.
Graf č. 21: Bílé zuby a konec kouření
44%
56%
19. Byla Vám po bělení doporučena bílá dieta?
Ano: 12
Ne: 15
64%
36%
20. Jste ochoten/ochotna kvůli bílým zubům přestat
kouřit?
Ne: 16
Ano: 9
66
11.5 Diskuse
Dotazníkovou metodu jsem zvolila pro její snadnou distribuci, menší časovou náročnost pro
dotazované a pro zaručení anonymity mezi dotazovanými prostřednictvím internetu.
Skrze dotazník rozšířený přes internetovou síť mezi laickou veřejnost jsem zjišťovala, kolik
respondentů chodí na pravidelné preventivní prohlídky ke svému zubnímu lékaři. Celkem
47% dotázaných uvedlo, že na preventivní prohlídky chodí 2x ročně a 36% dotázaných
uvedlo, že svého zubního lékaře navštěvují 1x za rok, čímž byla hypotéza č. 1 potvrzena:
„Více než 2/3 dotazovaných chodí alespoň 1x za rok na pravidelné preventivní prohlídky ke
svému zubnímu lékaři“.
Na pravidelné prohlídky dentální hygieny chodí 2x ročně 13% dotázaných, 1x ročně 21%
respondentů. Na dentální hygieně nikdy nebylo 50% dotázaných. Zbylých 16% uvedlo, že na
dentální hygieně chodí méně často než 1x ročně. Má hypotéza č. 2: „Předpokládám, že
alespoň polovina respondentů chodí pravidelně na dentální hygienu, minimálně 1x za rok“ se
tedy nepotvrdila.
Jako nejčastější příčina nespokojenosti se vzhledem zubů byla uváděna barva, jenž zvolilo 53
dotázaných – tedy 45%, čímž se potvrdila hypotéza č. 3: „Tmavé zabarvení zubů bude
uváděno jako nejčastější příčina nespokojenosti se vzhledem zubů“.
Hypotéza č. 4: „Pouze 1/4 pacientů bude shánět bělící přípravky mimo ordinaci dentální
hygienistky/zubního lékaře.“ nebyla přesná, neboť pouze 62% dotázaných by shánělo bělící
prostředky v zubních ordinacích. Sečteme-li odpovědi, u kterých dotazovaní uváděli, že by
bělící prostředky sháněli v lékárně (15%), drogerii (4%) a na internetu (14%) vyjde nám 33%,
což činí přibližně 1/3 ze všech odpovědí.
Poslední hypotéza č. 5: „Bílá dieta byla doporučena minimálně 3/4 dotazovaných, jež
podstoupili bělení.“ nebyla potvrzena, neboť bílá dieta byla doporučena 44% dotázaných.
Z čehož lze usoudit, že někteří odborníci ji i nadále doporučují, navzdory tomu, že
pigmentující potraviny a nápoje bílou barvu zubů příliš neovlivní.
67
Závěr a doporučení do praxe
Dotazník vyplnilo celkem 119 dotázaných osob z laické veřejnosti. O bělení zubů má zájem
61% respondentů, ale pouze 50% dotázaných během svého života navštívilo dentální hygienu.
Se vzhledem svých zubů je spokojeno pouze 18% dotázaných. Zbytek respondentů udává,
jako hlavní příčinu své nespokojenosti barvu chrupu a to v 45%, následuje nerovnost zubů,
pigmentace a jiné důvody, jako je například tvar zubů. Veřejnost nemá dostatečné informace
o bělení, neboť pouze 62% by shánělo bělící přípravky v zubních ordinacích. Do bělení zubů
je 45% dotázaných ochotno investovat maximálně 500 Kč. 69% dotázaných si myslí, že by
bělení mělo probíhat pod dohledem odborníka. Bílé zuby nejsou pro většinu dotazovaných
kuřáků a kuřaček dostatečnou motivací k přestání kouření.
Vzhledem k teoretickým znalostem, jenž jsem získala během psaní této práce a s přihlédnutím
k výsledkům dotazníkového šetření, bych doporučila v praxích zubních lékařů či dentálních
hygienistek využívání bělení zubů jako motivačního prostředku ke zlepšení orální hygieny
pacientů. Před bělením zubů je nutné, aby pacient dokonale zvládal orální péči
a v pravidelných recallech navštěvoval dentální hygienistku. Bělení zubů může být i velmi
vhodným prostředkem pro zvýšení sebevědomí pacientů, jejichž barva zubů byla změněna
v důsledku užívání některých léků, či zvýšeným příjmem fluoru. Za nutnost považuji zjištění
toho, jak pacient vnímá svůj problém, jaká jsou jeho očekávání výsledného odstínu. Odborník
by měl vše důsledně zaznamenat do dokumentace a připojit fotodokumentaci. Pacient musí
být důkladně informován o zvolené metodě bělení zubů, indikacích, kontraindikacích,
o možných dočasných vedlejších účincích a jejich řešeních, o následcích způsobených
nesprávným používáním bělících přípravků. Dentální hygienistka by měla pacientům
poskytovat informace i o volně prodejných bělících přípravcích, jejich výhodách či
nevýhodách a o možném negativním vlivu vzniklým dlouhodobým neodborným užíváním.
Jestliže chce dentální hygienista kvalitně poučit pacienta je nutné, aby sama měla dostatek
informací o dané problematice.
Neboť jsem z dotazníkového šetření usoudila, že laická veřejnost nemá dostatek potřebných
informací týkajících se bělení, rozhodla jsem se vypracovat edukační brožuru, ve které je
uveden přehled základních bělících metod společně se stručnými informacemi u každé
68
techniky. Dále jsem do ní zahrnula i nejčastěji kladené dotazy pacientů týkající se bělení a
odpovědi na ně. Tato brožura má sloužit jako edukační materiál pro pacienty a mohla by být
dostupná v čekárnách zubních lékařů a dentálních hygienistek. Brožuru lze nalézt v seznamu
příloh.
69
Seznam použité literatury a zdrojů informací:
1. BOTTICELLI, A. T. Dentální hygiena:teorie a praxe. Praha: Quintessenz, 2002.
ISBN 80-903181-1-8
2. EBER M.; JANSOVÁ K. Bělení zubů. LKS, roč. 1993; č. 11: s. 14 – 17
3. GOJIŠOVÁ, E. Estetická stomatologie. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN
80-7169-191-7
4. GREENWALL, L. Bleaching Techniques in Restorative Dentistry. [online]. United
Kingdom: Martin Dunitz Ltd., 2001. ISBN 1-85317-772-5 [cit. 2016-01-28]. Dostupné
z: <http://www.scribd.com/doc/39617036/Bleaching#scribd>
5. HELLWIG, E.; KLIMER, J.; ATTIN, T. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1.
české vydání. Praha: Grada Publishing, 2003, ISBN 80-247-0311-4
6. HORKÝ, D., NOVÁKOVÁ, K. Morfologie orofaciálního systému pro studenty
zubního lékařství. [online]. [cit. 2017-01-28] 2. vydání. Publikováno
online. 2011. Dostupné také z <http://mefanet.upol.cz/clanky.php?aid=58>. ISBN
978-80-244-2702-7.
7. JOINER, A. Tooth colour: A review of the literature. Journal of Dentistry. [online] .
[cit. 2017-01-28]. Publikováno online 2004. Dostupné z
<http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0300571203001751>
8. KARLACHOVÁ, L. Bělení a estetické výkony v praxi dentální hygienistky. Praha,
2010. Str. 80. Absolventská práce. VOŠZ a SZŠ, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
Diplomovaná dentální hygienistka
9. KELLEHER, M. Bělení zubů. Quintessenz, 2008. ISBN 978-80-86979-05-2
10. KLIKA, E. Et al. Histologie pro Stomatology. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1988 (revize
2009).
11. LENHARD, M.; GÓMEZ, G. Bleaching-bělení zubů. Progresdent. 2002, 2, s. 26-29,
ISSN 1211-3859
12. LENHARD, M.; GÓMEZ, G. Bleaching- bělení zubů: pokračování. Progresdent.
2002, 3, s. 28 -31, ISSN 1211-3859
13. MAZÁNEK, J. a kolektiv. Propedeutika Zubní lékařství. Praha: Grada Publishing,
2014.
70
14. MERGLOVÁ, V., KOBEROVÁ IVANČÁKOVÁ, R. Vývojové a získané poruchy
zubů a tvrdých zubních tkání. Praha: Havlíček Brain Team, 1.vyd. 2011. ISBN: 978-
80-87109-27-4
15. Motivace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):
Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2017-01-29]. Dostupné z:
<https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Motivace&action=history>
16. PERDIGÃO, J. Tooth Whitening An Evidence-Based Perspective, Springer
International Publishing AG Switzerland, 2016, ISBN 978-3-319-38849-6 (eBook)
17. Philips Zoom WhiteSpeed. <http://www.philips.cz/> [online]. [2017-01-28]. Dostupné
z: <http://www.philips.cz/c-m-pe/dental-professionals/products/whitening/in-office-
whitening/philips-zoom-whitespeed>
18. Pure whiteninig často kladené otázky [online]. [2017-01-28]. Dostupné z:
<http://purewhitening.cz/faq>
19. ROSENTRITT, M., a kol. Bielenie zubov- prehľad. Quintessenz, 2003, 12, 10, s. 3-33.
20. SCHMIDSEDER, J. Color Atlas of Dental Medicine – Aesthetic Dentistry. New York,
Stuttgard. Thieme, 2000. ISBN-13: 978-3131177315
21. Stanovisko k přípravkům určeným pro bělení zubů. <http://www.sukl.cz> [online].
[cit. 2017-03-11]. Dostupné z: <http://www.sukl.cz/zdravotnicke-
prostredky/stanovisko-k-pripravkum-urcenym-pro-beleni-zubu>
22. STEPHEN, J.; DEVIGUS, A.; MIELESZKO, A. J.: Sedm kroků k úspěšnému výběru
barvy. Quintessenz Zubní laboratoř, 2005; 4: s 37 – 46. ISSN 1213-0117.
23. TOMKA, M., HANIŠOVÁ, K., PROCHÁZKOVÁ, J. Bělení zubů přehledové sdělení,
LKS. 2012, 11, s. 230 -240. ISSN1210-3381
24. URBAN F. Stomatologie, 2. vyd. Praha: Avicenum, 1976, číslo publikace: 08-053-76
25. VAN DER BURGT T. P., BOSCH, J., KORTSMIT, W.J. A comparison of new and
conventional methods for quantification of tooth color. Journal of Prosthetic Dentistry,
1990, 63(2), s. 155-162
26. VARGAS, M., JONES, A., DIAZ-ARNOLD, A., COBB, D. Colorimetric Assessment
of Laser and Home Bleaching Techniques. Journal of Esthetic Dentistry, 1999.
27. VIK M. Měření barevnosti a vzhledu – 1. část. Světlo, 2001, 1, s. 14-16. ISSN 1212-
0812. (barva)
71
28. VIK M. Měření barevnosti a vzhledu – 2. část. Světlo, 2001, 4, s. 12-15. ISSN 1212-
0812. (barva)
29. WAGNER, B.J. Whiter teeth, brighter smiles. Access: Special Supplemental Issue,
1999, 9/10, s. 1-12.
30. WATTS, A., ADDY, M. Tooth discolouration and staining: a review of the
literature. British Dental Journal, 2001, 190 (6), s. 309 - 316. DOI:
10.1038/sj.bdj.4800959. [cit. 2017-01-29]. Dostupné z:
<http://www.nature.com/bdj/journal/v190/n6/full/4800959a.html>
72
Seznam obrázků:
Obrázek č. 1 Vita vzorník Vitapan Classical [zdroj: vlastní] ................................................... 18
Obrázek č. 2 Subjektivní metoda výběru barvy zubu [zdroj: vlastní] ...................................... 19
Obrázek č. 3 Polymerace ochranné bariéry světlem [zdroj:vlastní] ......................................... 33
Obrázek č. 4 Příprava pracovního pole před bělením [zdroj: vlastní] ...................................... 33
Obrázek č. 5 Model zubů s rezervoárem pro bělící gel [zdroj: vlastní] ................................... 35
Obrázek č. 6: Individuálně zhotovený nosič s vlnitě zakončeným okrajem [zdroj: vlastní] .... 36
Seznam grafů:
Graf č. 1: Celkový počet návštěv.............................................................................................. 51
Graf č. 2: Pohlaví ...................................................................................................................... 52
Graf č. 3: Věk ........................................................................................................................... 52
Graf č. 4: Nejvyšší dosažené vzdělání ...................................................................................... 53
Graf č. 5: Kouření ..................................................................................................................... 53
Graf č. 6: Pravidelné preventivní prohlídky ............................................................................. 54
Graf č. 7: Návštěvy dentální hygieny ....................................................................................... 54
Graf č. 8: Čištění zubů .............................................................................................................. 55
Graf č. 9: Dentální pomůcky .................................................................................................... 56
Graf č. 10: Spokojenost se vzhledem zubů .............................................................................. 57
Graf č. 11: Co se Vám nelíbí na vzhledu Vašich zubů? ........................................................... 58
Graf č. 12: Možnost zesvětlení zubů ........................................................................................ 59
Graf č. 13: Zájem o bělení zubů ............................................................................................... 59
Graf č. 14: Investice do bělení .................................................................................................. 60
Graf č. 15: Profesionální dohled ............................................................................................... 61
Graf č. 16: Prostředky pro bělení.............................................................................................. 62
Graf č. 17: Metody bělení ......................................................................................................... 63
Graf č. 18: Podstoupil/a jste již někdy bělení zubů .................................................................. 64
Graf č. 19: Spokojenost s bělením ............................................................................................ 64
Graf č. 20: Bílá dieta - doporučení ........................................................................................... 65
Graf č. 22: Bílé zuby a konec kouření ...................................................................................... 65
73
Seznam příloh:
Příloha č. 1 Dotazník: Bělení zubů a informovanost veřejnosti
Příloha č. 2 Informovaný souhlas
Příloha č. 3. Edukační materiál pro pacienty
PŘÍLOHA č. 1
Bělení zubů a informovanost veřejnosti
1. Uveďte, prosím, Vaše pohlaví
a) Žena
b) Muž
2. Uveďte, prosím, Váš věk
a) Méně než 20 let
b) 20-30 let
c) 30-45 let
d) 45 let a více
3. Uveďte, prosím, Vaše nejvyšší dosažené vzdělání
a) ZŠ
b) SŠ
c) VOŠ
d) VŠ
4. Jste kuřák/kuřačka?
a) Ano
b) Ne
5. Chodíte na pravidelné preventivní prohlídky k Vašemu stomatologovi?
a) Ano, 2x ročně
b) Ano, 1x ročně
c) Ne, zubního lékaře navštěvuji pouze, když mám problémy se zuby
6. Kolikrát za rok chodíte na dentální hygienu?
a) 2x, či více
b) 1x
c) Méně než 1x
d) Nikdy
7. Kolikrát za den si čistíte zuby?
a) 2x, či více
b) 1x
c) Méně než 1x
8. Jaké dentální pomůcky používáte?
a) Zubní kartáček
b) Mezizubní kartáček
c) Dentální nit
d) Ústní vodu
e) Škrabku na jazyk
9. Jste spokojen/a se vzhledem Vašich zubů?
a) Ano
b) Spíše ano
c) Spíše ne
d) Ne
10. Co se Vám nelíbí na vzhledu Vašich zubů?
a) Se vzhledem svých zubů jsem spokojen/a
b) Barva (odstín)
c) Mé zuby nejsou rovné
d) Vadí mi kazy
e) Pigmentace od kávy, čaje, kouření
f) Jiné
11. Víte o možnosti zesvětlení zubů bělením?
a) Ano
b) Ne
12. Měl/a byste o bělení zubů zájem?
a) Ano
b) Ne
13. Kolik peněz byste byl/a do bělení ochoten/ochotna investovat?
a) 500 Kč a méně
b) Maximálně 2000 Kč
c) Maximálně 5 000 Kč
d) Více než 5 000 Kč
14. Myslíte si, že by bělení zubů mělo probíhat pod profesionálním dohledem?
a) Ano
b) Ne
15. Kde byste sháněl/a prostředky na bělení zubů?
a) V drogerii
b) V lékárně
c) V ordinaci zubního lékaře
d) V ordinaci dentální hygienistky
e) Na internetu
f) Nikde
16. Jaká metoda bělení Vás nejvíce zaujala? Jakou preferujete?
a) Bělení zubů v ordinaci
b) Domácí bělení zubů prostředky zakoupenými v ordinaci
c) Domácí bělení zubů prostředky zakoupenými v drogerii, lékárně, na internetu
d) Kombinované bělení (kombinace domácího a ordinačního bělení)
e) Žádná
17. Podstoupil/a jste již bělení zubů?
a) Ano, pod dohledem zubního lékaře/dentální hygienistky
b) Ano, volně dostupnými prostředky
c) Ne
18. Byla Vaše předchozí zkušenost s bělením pozitivní?
a) Ano, s výsledkem bělení jsem spokojen/a
b) Ne, očekával/a jsem lepší výsledek
19. Byla Vám po bělení doporučena tzv. „bílá dieta“?
a) Ano
b) Ne
20. Jste ochoten/ochotna kvůli bílým zubům přestat kouřit?
a) Ano
b) Ne
PŘÍLOHA č. 2
INFORMOVANÝ SOUHLAS
s poskytnutím fotografií
Dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Andrea Špatenková a jsem studentkou třetího
ročníku oboru Diplomovaná dentální hygienistka na Vyšší odborné škole zdravotnické a
střední zdravotnické škole, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
Tímto bych Vás ráda požádala o souhlas s použitím fotografií z bělícího procesu do mé
absolventské práce na téma „Bělení zubů jako motivační prostředek“.
Dne:
Podpis pacienta:
PŘÍLOHA č. 3
![ŠABLONA PRO DP/BP PRÁCE...urþitý úhel, který oznaþujeme úhlem kroku. Úhel kroku je dán vztahem [3]: (1.2) kde: m je poþet fází krokového motoru, poþet zubů rotoru.](https://static.dokumenty.site/doc/80x56/60944ad479503b544966e00a/ablona-pro-dpbp-prce-urit-hel-kter-oznaujeme-hlem-kroku-hel.jpg)
