Vlakem a loděmi kolem západní poloviny Středozemního moře . . . . . . . . . . . . 73Tunisko. Palermo. Sardinie. Neapol, Vesuv, Pompeje. Řím, Florencie, Benátky, do Vídně a já na otočku do Rabatu.
Maroko III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Na jih od Vysokého Atlasu. Lodí do Marseille. Před Tureckem. Návštěva univerzit a dolů v SRN. U marockého premiéra. Ve Skotsku.
Turecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Do Ankary. Češi a Slováci v Ankaře. Na škole. Jak se promítl pokus o demokratizaci ČSSR v Ankaře. Mezinárodní geologický kongres v Praze (srpen 1968) a úprk před Sověty.
227O B S A H
Cestování po Turecku a život v Ankaře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88Pamukkale. Hattuša a Kappadokie. Turecké Černomoří. Silifke. Jihozápad Turecka. Zlé předtuchy. „Ministr“ Ferry Fediuk. Alexandr Dubček v Ankaře. Prodaná nevěsta. Vlčí vytí. Zajati guerillami. Útok psů. Na rudních ložiskách východního Turecka.
Cesty mimo Turecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100Irák, Kuvajt, Írán. Okolí Bagdádu. Do Kuvajtu. Nebezpečné přeplutí Šat-al-Arabu. Teherán a Isfahán. Autobusová linka Teherán-Mnichov. Erzurum. Sýrie a Libanon, jižním Tureckem. Palmýra. Baalbek. Kradou nám děti? Bejrút a cedry. Rodina do Prahy, já do Japonska.
Sympozium IAGOD v Japonsku a cesty po Asii (Indie, Filipíny, Srí Lanka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107Dillí. Agra a Fatehpur Sikri. Let do Tokia. Tokio. Kjóto. Exkurze na japonská rudní ložiska. Filipíny. Sopka Taal. Neúspěch v Bangkoku. Srí Lanka. Mekka safírů. Do Kandi. Madrás a další cíle v jižní Indii. Příprava na Kongo.
Návrat z Turecka, dlouhá cesta po Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120Vánice u Egejského moře. Nebezpečí na lodi Poseidon. Itálií a Francií. Na nové adrese.
Kongo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123V Bukavu. Na škole – jediné báňské akademii v centru Afriky. Katanga. Hostem akademika Oosterbosche. Na katanžských dolech. Příjezd rodiny. Cesta k Indickému oceánu a zpět. Návštěva u hrochů. Do Ugandy. Nairobi. Nebezpečné setkání. Národní park Nairobi. Národní park Tsavo. Mombasa. Národní park Murchison Falls. Ztroskotání auta v savaně. Sloni u hotelu. Plavba po Nilu. Do Rwandy. Zase v Bukavu. Mobutu v Bukavu. IRSAC a Hombo – výzkumné stanice. Ložisko europiové rudy v Burundi. Přesun projektu do Lubumbashi, beze mě. Jenda Kutina „čaroval“ v Burundi. Odjezd z Bukavu. Neuvěřitelná událost u řeky Kongo.
Mezi Kongem a Nigérií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154Výlet do Španělska. Co se dělo v ÚÚG před mým návratem z Konga. Výjimečně funkcionářem ROH. Zjištění centrálních tektonických švů Českého masivu. Miluška ráda fárala. Jablka nepadla daleko od stromu. Odchod Jendy Kutiny z české geologie.
Cestování s IAGOD. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Zasedání a exkurze komise ve Finsku. O slavném ložisku Outokumpu. Saabem hluboko do dolu. Další fi nské doly. Práce v ženevském muzeu. Založení Odborné skupiny mineralogie. Záchrana velkého mineralogického sálu v Národním muzeu. Seminář v Salamance a exkurze v západním Španělsku.
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě T A D Í L Y228
Sympozium IAGOD v USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 New York. Salt Lake City a Snowbird. Bingham Canyon. Do hazardní Nevady. Ložisko neviditelného zlata. Další ložiska. Umírající město. Ložisko nejjedovatější rudy.
Rozvoj zahraničních akcí ÚÚG v 70. a 80. letech. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
Nigérie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168Vyhraný konkurz. Bernard nikam nepojede. Briefi ng v Paříži. Do Nigérie. V Lagosu. Osmikilový malachit a 28 hodin spánku. Něco o Nigérii. Národy. Vysoké všimné. Nebezpečná pozemní doprava. Nemoci. Ve škole v Ibadanu. Zelené mamby a kobry. Špatná bezpečnost. Koledy. Začarovaný dům. Pohanský rituál. Nesmíš mít v hlavě démony. Nechoď do divadla. Neobdivuj goriláka. Díra ve stěně. Do terénu na severu. Plošina Jos. Topazy a akvamaríny. Významná koncentrace niobu v plošině Jos. Student a kobry. Zase v Ibadanu. Z Josu na východ země. Napaden černými amazonkami. Tripartitní zasedání. Do Akkry přes dvě země.
Po návratu z Nigérie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188Let na Kanárské ostrovy. Diamanty „z jižních Čech“. Sympozium IAGOD v Tbilisi a exkurze do Kyrgyzstánu a Uzbekistánu. Menší cesty po Evropě. Vznášedlem do Anglie. Marazion a ostrov Svatého Michala. Bohatství mědi a cínu v Cornwallu. Poslední vyšetřování. Minerál bernardit.
Po převratu do Severní Ameriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194Mont St-Hilaire. Do Washingtonu, D. C. Případ Hauck. Newyorská dvojčata.
Evropské mineralogické burzy a návštěva Rusi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199Burza v Mnichově. Sainte Marie-aux-Mines a strašidelná vila ve Štrasburku. V Moskvě. Dr. Skrigitil’ a ložiska ve východním Pamíru.
V zimě do Kanady a USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Jak balil pan Haineault minerál za čtvrt milionu dolarů. Mont St-Hilaire při –33 °C. Let Los Angeles–Tucson. Jižní Arizona. Cestovatel Powell. Město Tucson a Mineral Show. Na okraji pouště Sonora. Bisbee, Ajo. Snowbirds v Yumě. Dálnice pod úrovní hladiny moře. San Diego. Cryo-Genie mine. Pan Bill Larson. Pasadena a pan Rock Currier. Stihneme odlet z Los Angeles?
Předsedou Společnosti Národního muzea (2002–2009) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209
Knižním grafomanem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213První kupované knihy. První kniha. Další knihy. Práce na knize 1980–1992. Série neúspěchů s vydáním cizojazyčné verze encyklopedie. Pan Lemkin a pan Sinkankas. Další neúspěch. Zachránci. Nové zaměření knihy a spoluautorství dr. Hyršla. Bestseller v Tucsonu a 17 recenzí v cizině. Třetí cena Českého literárního fondu. O metalogenezi Českého masivu. Vyjde „International Encyclopedia of Minerals“?
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě T A D Í L Y230
Po osvobození jsem hodně času věnoval skautingu, rok jsem byl rádcem družiny v 45. od dílu, kde vůdcem byl Odolen Kodym, později známý geolog a syn námi milo-vaného prof. O. Kodyma. Pak jsem mnohem více času strávil v mládeži unitářské náboženské společnosti, kde byla nejlepší parta, jakou jsem za život poznal. Byli tam velmi vyspělí, inteligentní lidé, přátelské prostředí, jezdilo se na výlety. Poznal jsem tam i svou první lásku. Několikrát jsme pracovali na noční směně, včetně našeho milého reverenda dr. Karla Hašpla, na brigádě na uhlí na dole Anna Laura u Nového Strašecí.
V roce 1946 jsem vstoupil do Sociálně demokratické strany. Před volbami v témže roce jsem se domluvil se spolužákem Lubošem Zamborim, který bydlel přes ulici, a na dlouhé šňůře jsme vyvěsili napůl volební plakáty Šrámkových lidovců a napůl sociál-ních demokratů. Náš nápad a dobrovolnost akce byly v Praze asi bez konkurence; pro mě to byl symbol tolerance, kterou jsem se snažil pěstovat celý život.
Brigáda v jáchymovských dolech
Jako septimán jsem se připojil k brigádě vysokoškolských studentů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na dolech v Jáchymově (minerál jáchymovit) o prázdni-nách 1946. Pro mě to byla skvělá příležitost seznámit se s budoucím geologickým pro-
Život po válce
Argentit z dolu Pleil u Vejprt. Tak nějak vypadaly nejbohatší stříbrné rudy v Jáchymově (10 × 7 cm).
Foto Jaroslav Hyršl
středím a dostat se ke sběru minerálů. Bydlel jsem s několika kamarády v ubytovně proti kostelu v horní části města. Seznámil jsem se tam s řadou pozdějších přátel na univerzitě, s Karlem Paděrou (minerál paděrait), s Luborem Žákem aj. Se svou DKW, vozítkem s motorem o obsahu 700 kubíků, přijel Jenda Kutina (minerál kutinait) a přivezl na návštěvu slavného profesora geologie Radima Kettnera (minerál kettne-rit), mohutného člověka s velkým břichem, dodnes nechápu, jak ta „dékávka“ dojela do toho hrozného kopce. Na Božím Daru účinkoval dr. Vladimír Zoubek (minerál zou-bekit). Já jsem byl přidělen za pomocníka ruskému geologovi dr. Zubovovi, který léta pracoval na Sibiři a líčil příběhy geologa za tamních podmínek. Vzpomínám, jak říkal, že v zimě to při močení zvonilo, moč okamžitě zmrzla. Určoval jsem mu minerály podle vzhledu a dalších fyzikálních vlastností, často dobře. Pak mně přidělili dům na horním konci města pro laboratoř na měření radioaktivity ovzduší; bohužel jednou mi upadla trubice Geiger-Müllerovy aparatury a rozbila se.
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě T A D Í L Y18
Karfolit z Horního Slavkova (9 × 6 cm). Foto Jaroslav
Hyršl
Kasiterit z Horního Slavkova (8 × 5 cm). Foto Jaroslav
Hyršl
Kasiterit z Horního Slavkova (9 × 6 cm). Foto Jaroslav
Hyršl
Hematit z Hradiště u Kadaně. (8 × 7 cm). Foto Jaroslav
Hyršl
Též jsem mapoval opuštěné štoly u dolu Bratrství. Jednou jsme s Mirkem Králí-kem zdolávali zatopenou část úzké štoly ručkováním na stěnách. Jindy jsem mohl být v nebezpečí; mě, hubeného kluka, poslali se dvěma německými zajatci na odběr vzorků do opuštěné štoly. Naštěstí měli těsně před propuštěním, takže neriskovali zabít mě a utéci.
S ing. Nedvědem, s Karlem Paděrou a Jirkou Chrtem jsme navštívili doly na cínové rudy kolem Přebuzi. Na jednom z nich jsme byli vůbec poslední lidé. Ing. Nedvěd po ukončení naší prohlídky vypnul čerpání vody, protože důl měl být zatopen.
Sběry v Jáchymově byly někdy spojeny s rizikem. K rudní haldě na dole Rovnost jsem přilézal opatrně z lesa, měl jsem skautský výcvik. Vybral jsem si zajímavě vyhlížející balvánek s rudními minerály a v lese o několik set metrů dál jsem ho roz-bíjel. V jednom jsem nalezl lupenitý „molybdenit“, který po letech kamarád dr. Zde-něk Johan (minerál zdeněkit) určil jako vzácný arsenolamprit; nikdy potom už nebyl v Jáchymově nalezen. Jednou mně podklouzl kámen pod nohama a nějaký hlídač – byli to obvykle volynští Češi – tím směrem vypálil salvu, mě ale naštěstí nezasáhl.
Na závěr brigády jsme navštívili ložisko cínových rud v Horním Slavkově (mine-rál slavkovit) a jako „boháči“ si zaplatili letenky do Prahy. A tak jsem poprvé letěl. To jáchymovští horníci, kteří vydělávali pro nás nepředstavitelné peníze, měli jinou zábavu. Za všeobecného veselí vsedl horník do jednoho tatraplánu z Karlových Varů, do druhého předtím posadil jen svůj klobouk a jelo se do Varů. Horníci ovšem hazardovali se zdravím, peníze propíjeli a prokuřovali. Jednou jsem na dole Bratr-ství potkal horníka s necičkami plnými bohaté rudy. Při prohlídce jsem si všiml, že mu teče horem přes okraj holinky krev. Chtěl jsem ho odvést na ošetřovnu, ale kde-pak. „Kluci jsou na rudě, musím rychle zpátky.“ Nebezpečí z radioaktivity v dolech, zejména vlivem radonu, se tehdy podceňovalo. Přitom stačilo navštívit starý jáchy-movský hřbitov a prohlédnout si náhrobní desky: desítky horníků, vesměs Němců, umíraly ve věku 38–40 let – zemřeli na radioaktivní ozáření. Když se koncem 40. let a v 50. letech stal Jáchymov nechvalně známým lágrem politických vězňů, nejvíce obávaná práce byla u drtiček a v úpravně, kde byli lidé přímo ohroženi dýcháním prachu, který se usazoval v plicích – tady zabíjelo záření alfa.
Školní zemědělská brigáda
Na začátku oktávy v roce 1946 se objevila v novinách výzva, aby mládež zachrá-nila úrodu a dobytek ve statcích opuštěných při odsunu Němců. Naše třída se hbitě přihlásila a odjeli jsme do Dolního Jamného u Bezdružic. V úplně opuštěné vesnici jsme osídlili dva domy, ozdobili jejich omítky kresbami našich pánů profesorů a vedli navzájem války. Měli jsme na starost asi 20 kusů dobytka, naštěstí někteří z nás uměli dojit a spolužák Jirka Žampach báječně vařil. Někteří menší odborníci zajiš-ťovali krmivo, ze zmrzlé země se však řípa a brambory špatně dobývaly. Při přehá-nění stáda jalovic po silnici z jednoho statku do druhého (naštěstí nikdo nejel, byl to typický převod po kovbojsku) stoupla jedna jalovice v louži na spadlý drát s napětím 380 V a byla na místě mrtva. Nikomu z nás se naštěstí nic nestalo, a tak jsme papali gulášek i bifteky. Z podojeného mléka se odstřeďovala smetana, pak tlouklo máslo, dělala šlehačka a pudink. My kluci, po válce úplně vyhladovělí, jsme se cpali tak,
19Ž I V O T P O V Á L C E
že jsme někdy sotva dolezli z kuchyně na postele v ložnici. Hoši chodili do hospody v sousední vesnici, já se zatím začal učit angličtinu způsobem, který mi později ni-kdo z anglosaských známých nechtěl věřit: první etapa byla přepsat a naučit se malý kolibří slovníček česko-anglický (ještě ho mám schovaný!), slovo v angličtině, jak se píše, jak se čte a co znamená v češtině. Teprve v Praze jsem si koupil Osičkovu „An-gličtinu v 50 lekcích“ a učil se tvořit věty a gramatiku. Pak čtení vědeckých časopisů, při výjezdu do ciziny noviny a můj oblíbený Newsweek, k tomu „Voice of America in special English“ a stovky hodin učení. Pikantní bylo, že jsme byli údajně jediná oktáva, které se podařilo odjet na brigádu, pak to ministerstvo oktavánům zatrhlo. Výhodou pro mě bylo, že jsem v roce 1947 mohl prokázat odsloužené brigády – 2 měsíce v Jáchymově a měsíc v zemědělství – bez toho náš ročník nesměl odjet do ciziny (kromě protekcí).
Brigáda ve Švýcarsku
V roce 1947 se mi naskytla příležitost účastnit se brigády v rámci evangelické orga-nizace Blaues Kreuz ve Švýcarsku. Jirka Hájek mně smluvil návštěvu u slavného humanisty dr. Přemysla Pittera na Olšanech, který vedl útulek pro ohroženou mlá-dež, za války židovskou, po válce německou, která zůstala bez rodičů. V SRN mu pak vydali pamětní poštovní známku. Pitter zařídil jednání se švýcarským minister-stvem práce, které bránilo příjezdu cizinců na práci, byť dobrovolnou, nehonorova-nou. Typičtí Švýcaři. Mezitím jsem odmaturoval a přihlásil se ke studiu na Přírodo-vědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Jízda vlakem přes Německo byla tísnivá. V Norimberku bylo nádraží a široké okolí úplně vybombardované, celé bloky byly v troskách, jen ulice zpřístupněny, jez-dily tramvaje, auta žádná. A na provizorních perónech zachmuření Němci vrhali nenávistné pohledy na vagóny z Prahy.
V St. Stephanu v Simmentalu v kantonu Bern se sešla pestrá společnost mladých lidí ochotných zdarma pracovat – Holanďané, Němci, Švéd, Dánka, hodně Švýcarů. Práce byla fyzicky nejtěžší, jakou jsem v životě vykonával. Čistili jsme s krumpáčem a lopatou louku nějaké vdovy, kterou zavalila mura, tj. sesuv změti balvanů, kamenů, kmenů a větví. Zřítily se z příkrých svahů a vrstva dosahovala mocnosti několika metrů. Materiál jsme kolečky vozili na břeh Simmy. Až 2 m vysoké balvany jsme navrtávali a odstřelovali, a to vše při mizerné stravě a za půl franku denně, začež jsme si přilepšovali pečivem a čokoládou. Jedinou skutečnou odměnou byla možnost o víkendech stopovat po zemi. Jeli jsme do údolí Rhôny ve Wallisu, den jsem bez jídla strávil při sběru minerálů v Lengenbachu v Binntalu (minerál lengenbachit), jindy jsme navštívili Interlaken, ale neměli na žádné alpské atrakce. Tehdy sahal Rhône-gletscher jako splaz až do začátku údolí Rhôny, dnes už ten splaz neexistuje.
Kdo by byl tehdy tušil, že cesta do Švýcar byla poslední cestou do ciziny na dlouhá léta. A to mohl člověk také dopadnout mnohem hůře!
V Mineralogickém ústavu Univerzity Karlovy
Velmi jsem uvítal, že jsem v Mineralogickém ústavu UK dostal místo demonstrá-tora již na začátku roku 1948 a v roce 1950 místo asistenta. Ovzduší v ústavu bylo
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě T A D Í L Y20
výborné, nejvíce jsem se přátelil s Jendou Kutinou, Luborem Žákem a Karlem Padě-rou, budoucími docenty. Považovali jsme se za čtyři mušketýry a já, jako nejmladší, byl D‘Artagnan. Přátelství nám vydrželo přes všechny následující události déle než šedesát let – do smrti Jendy a Lubora v roce 2008. (Neuvěřitelné, zemřeli v rozmezí pěti dní. Naše poslední společná fotografi e z roku 2006 je na str. 209.)
Skvělý byl šéf ústavu, profesor Jiří Novák (minerál novákit), dovedl se brát za své asistenty i studenty: Kutina i Žák byli praktikující katolíci, kteří se tím neta-jili a chodili i do kostela Zvěstování Panny Marie u fakulty. Ve stejné době museli někteří věřící opustit učitelská místa. Prof. Novák byl znám tím, jak konejšil třesoucí se studenty při velmi obávané zkoušce z morfologické krystalografi e. Říkal: „Kolego, představte si mě v noční košili a bude po strachu.“ Všichni jsme milovali starého pana profesora Františka Slavíka, byl často smutný, není divu, po tom, co si zažil za války (umučení ženy gestapem, žalářování).
Ovšem studium kombinace přírodopis-chemie, jedné z časově nejnáročnějších na univerzitě, vyžadovalo velké úsilí. Přesto jsem o prázdninách s Karlem pracoval při sběru vzorků minerálů na pegmatitech v okolí Písku (minerál písekit), hlavně v Údraži, a na pegmatitech v Jeseníkách, kde jsme se seznámili s Pepíkem Staňkem (minerál staněkit), dobrým kamarádem a pozdějším profesorem na brněnské univer-zitě, a s Joelem Pokorným. Později jsem s Luborem Žákem mapoval rýžoviska zlata na řece Opavě u Karlovic.
