BETON A ARCHITEKTURA · spoleČnosti a svazy co najdete v tomto ČÍsle podporujÍcÍ Časopis svaz...

5/2016

B E T O N A A R C H I T E K T U R A

C O N A J D E T E V T O M T O Č Í S L ES P O L E Č N O S T I A S V A Z Y

P O D P O R U J Í C Í Č A S O P I S

SVAZ VÝROBCŮ CEMENTU ČR

K Cementárně 1261, 153 00 Praha 5

tel.: 257 811 797, fax: 257 811 798

e-mail: [email protected]

www.svcement.cz

SVAZ VÝROBCŮ BETONU ČR

Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4

tel.: 246 030 153


www.svb.cz

SDRUŽENÍ PRO SANACE

BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ

Veveří 331/95, 602 00 Brno

tel.: 773 190 932


www.ssbk.eu

ČESKÁ BETONÁŘSKÁ

SPOLEČNOST ČSSI

Samcova 1, 110 00 Praha 1

tel.: 775 124 100

tel.: 605 325 366


www.cbsbeton.eu

/12VLNÍCÍ SE MEZINÁRODNÍ MUZEUM

BAROKA V MEXIKU

24/ BETON A SKULPTURA

76/ MŮJ DŮM, MŮJ BETON – ČÁST 3

39/ ARTSCAPE NORWAY

46/ ROZÁRIUM V OLOMOUCI

OPĚT KVETE

/50BUNKR 599

70/ BETONEM PROTI ŠEDI

/16MMM CORONES – MESSNEROVO

HORSKÉ MUZEUM

3 / ODLÉVÁNÍ MONOLITU PŘI VÝSTAVBĚ

ARCHEOPARKU PAVLOV

15 / 2 0 1 6 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N

O B S A H ❚ C O N T E N T

ROČNÍK: šestnáctý

ČÍSLO: 5/2016 (vyšlo dne 14. 10. 2016)

VYCHÁZÍ DVOUMĚSÍČNĚ

VYDÁVÁ BETON TKS, S. R. O., PRO:

Svaz výrobců cementu ČR

Svaz výrobců betonu ČR

Českou betonářskou společnost ČSSI

Sdružení pro sanace betonových konstrukcí

VYDAVATELSTVÍ ŘÍDÍ: Ing. Michal Števula, Ph.D.

ŠÉFREDAKTORKA: Ing. Lucie Šimečková

REDAKTORKA: Mgr. Barbora Sedlářová

REDAKČNÍ RADA:

prof. Ing. Vladimír Benko, PhD., prof. Ing. Juraj Bilčík, PhD., doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., Ing. Jan Gemrich, prof. Ing. Petr Hájek, CSc. (před -seda), prof. Ing. Leonard Hobst, CSc. (místo-předseda), Ing. Jan Hutečka, Ing. arch. Jitka Jadrníčková, Ing. Zdeněk Jeřábek, CSc., Ing. Milan Kalný, prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc., FEng., doc. Ing. Jiří Kolísko, Ph.D., doc. Ing. arch. Patrik Kotas, Ing. Milada Mazurová, doc. Ing. Martin Moravčík, PhD., Ing. Stanislava Rollová, Ing. arch. Jiří Šrámek, Ing. Jiří Šrutka, prof. Ing. RNDr. Petr Štěpánek, CSc., Ing. Michal Števula, Ph.D., Ing. Vladimír Veselý, prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc., FEng.

GRAFICKÝ NÁVRH A SAZBA: Ing. Jiří Šilar

ILUSTRACE NA TÉTO STRANĚ: Mgr. A. Marcel Turic

TISK: Libertas, a. s.Drtinova 10, 150 00 Praha 5

VYDAVATELSTVÍ A REDAKCE:

Beton TKS, s. r. o.

Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4

www.betontks.cz

Redakce a inzerce: 602 839 429


Předplatné (i starší výtisky): 737 258 403


ROČNÍ PŘEDPLATNÉ:

základní: 720 Kč bez DPH, 828 Kč s DPH

snížené – pro studenty, stavební inženýry do 30 let a seniory nad 70 let: 270 Kč bez DPH, 311 Kč s DPH

pro slovenské předplatitele: 28 eur bez DPH, 32,20 eur s DPH(všechny ceny jsou včetně balného a distribuce)

Vydávání povoleno Ministerstvem

kultury ČR pod číslem MK ČR E-11157

ISSN 1213-3116

Podávání novinových zásilek povoleno

Českou poštou, s. p., OZ Střední Čechy, Praha 1, čj. 704/2000 ze dne 23. 11. 2000

Za původnost příspěvků odpovídají autoři.Označené příspěvky byly lektorovány.

FOTOGRAFIE NA TITULNÍ STRANĚ:

Trojsoší Kazi, Teta, Libuše – vernisáž výstavy Olbrama Zoubka v Jízdárně Pražského hradu 28. 11. 2013. Foto: MgA. David Stecker

ÚVODNÍK

BETON, ARCHITEKTURA A SKULPTURY

CO MAJÍ TYTO POJMY VZÁJEMNĚ

SPOLEČNÉHO?

Patrik Kotas / 2

STAVEBNÍ KONSTRUKCE

ODLÉVÁNÍ MONOLITU PŘI VÝSTAVBĚ

ARCHEOPARKU PAVLOV

Radko Květ, Pavel Pijáček, Pavel Hladík, Martin Lukšo, David Bilavčík, Martin Juren, Zdeněk Bouchner, Pavel Dalecký, Klára Mertlíková, Ondřej Doležal, Václav Babka / 3

VLNÍCÍ SE MEZINÁRODNÍ MUZEUM

BAROKA V MEXIKU / 12

MMM CORONES – MESSNEROVO

HORSKÉ MUZEUM / 16

ŘÍMSKÁ SERDICA

VS. SOUČASNÁ SOFIE

Jana Margoldová / 20

SPEKTRUM

BETON A SKULPTURA

Osinkocement Olbrama Zoubka / 24

Plastici Lubomíra Dostála / 26

Rovnováha Josefa Klimeše / 27

Hlavičky Kurta Gebauera / 28

Beton(y) Zdeňka Ruffera / 29

Světelný beton Jaroslava Chramosty / 30

„Miluji“ Zuzany Čížkové / 32

Humanoidi Michala Trpáka / 34

Všední lidé Christel Lechner / 36

Podmořské sochy Jasona deCairese Taylora / 37

UMĚLECKÉ DÍLO VE VEŘEJNÉM

PROSTORU

Petr Kratochvíl / 38

ARTSCAPE NORWAY / 39

ZTRACENÝ NÁBYTEK

Vít Svoboda, Pavel Nový / 45

SANACE A REKONSTRUKCE

ROZÁRIUM V OLOMOUCI

OPĚT KVETE

Emil Zavadil, Zdeněk Sendler, Jiří Malínek / 46

BUNKR 599 / 50

VĚDA A VÝZKUM

JAK JE MOŽNÉ ZVÝŠIT PEVNOST BETONU

SE SMĚSNÝMI CEMENTY

Pierre-Claude Aïtcin, William Wilson, Sidney Mindess / 52

NORMY • JAKOST • CERTIFIKACE

DRÁTKOBETON PRO KONSTRUKČNÍ

ÚČELY

Steven Pouillon / 55

MATERIÁLY A TECHNOLOGIE

PINGPONGOVÝ STŮL Z TENKOSTĚNNÝCH

PRVKŮ Z UHPC

Ondřej Slabý, Vladimír Veselý, Stanislav Smiřinský, Jitka Vašková / 60

BEDNĚNÍ A DETAILY BETONOVÝCH

KONSTRUKCÍ – ČÁST 5

Petr Finkous / 66

DESIGNOVÉ PANELY SE

STRUKTUROVANÝM POVRCHEM

Petr Pospíšil / 68

BETONEM PROTI ŠEDI

Kristýna Vinklerová / 70

AKTUALITY

BETONOVÉ VOZOVKY 2016 / 65

95 LET KLOKNEROVA ÚSTAVU

Radka Pernicová / 74

MŮJ DŮM, MŮJ BETON – ČÁST 3 / 76

SEMINÁŘE, KONFERENCE

A SYMPOZIA / 80

FIREMNÍ PREZENTACE

Jordahl & Pfeifer / 11, 59

ICCX Central Europe 2017 / 23

Dlubal Software / 47

Sanace a rekonstrukce staveb 2016 / 49

PERI / 51

Bekaert / 57

Redrock / 61

FINE / 65

Betosan / 80

Beton University / 3. strana obálky

Pontex / 3. strana obálky

ČBS ČSSI / 4. strana obálky

BETON, ARCHITEKTURA A SKULPTURY

CO MAJÍ TYTO POJMY VZÁJEMNĚ SPOLEČNÉHO?

2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 5 / 2 0 1 6

Ú V O D N Í K ❚ E D I T O R I A L

Beton a architektura patří k sobě

stejně neodmyslitelně jako archi-

tektura a kámen, ocel nebo cihla.

Je-li pojem architektury chápán

v nejširším pojetí jako stavební

umění tvořit umělé objekty nejrůz-

nějších funkcí a typů, pak nelze

žádný typ stavební hmoty vzta-

hovat k architektuře jakožto pou-

ze materiál dekorativní či obkla-

dový, nýbrž jako materiál vytvá-

řející prostor definovaný nosnými

konstrukcemi a výplněmi. Ve spektru všech stavebních hmot

je beton relativně mladým materiálem. Jeho vznik byl motivo-

ván potřebou nosných konstrukcí větších rozponů. Teprve ob-

dobí funkcionalismu objevilo beton jakožto prvek pohledový

v exteriéru i interiéru bez nutnosti jej zakrývat obklady či jinými

dekorativními konstrukcemi. Betonové konstrukce u pozem-

ních staveb měly dlouhou dobu charakter pravoúhlých prvků,

jako jsou sloupy, průvlaky a desky. Teprve betonové konstruk-

ce použité u mostů či velkorozponových hal objevily pro beton

nekonečnou škálu obloukových tvarů, parabol a křivek. Tak-

to vytvořené oblouky a křivky byly zpočátku pevně svázány se

statickým působením těchto konstrukcí, neboť byly statický-

mi požadavky motivovány. Teprve díla několika dnes již legen-

dárních osobností světové architektury přiznala betonu vlast-

nosti podobné jako má kámen pro sochaře – totiž být hmotou

volně tvarovatelnou, formující vnitřní i vnější prostor sama se-

bou. Slavné Guggenheimovo muzeum v New Yorku s geniál-

ním vnitřním spirálovým prostorem od Franka Lloyda Wrighta

nebo charakteristické dynamicky tvarované železobetonové

konstrukce od Oscara Niemeyera ukázaly možnosti osvobo-

zení betonu od přísně statického pojetí k větší formální volnos-

ti, přitom však stejně respektující statické zákonitosti.

Spojení betonu a volné sochařské tvorby se stává stále ak-

tuálnějším tématem. Jelikož u architektury se beton promě-

nil postupně z čistě konstrukčního materiálu nosných systé-

mů na materiál, který vytváří design prvků v interiérech a na

fasád ních systémech se silnými skulpturálními rysy, volná so-

chařská tvorba postupně přijala beton nikoli jen jako kon-

strukční a následně i výplňový materiál, nýbrž jako svébytný

výrazový prostředek výtvarného cítění autora – sochaře, de-

signéra nebo architekta. Beton má své zákonitosti, které vždy

zůstanou pro tento materiál charakteristické a nezaměnitelné.

Přes nikdy nekončící proud individuálních výtvarných přístupů

různě zaměřených tvůrců mnohdy se zcela odlišně definova-

nými cíli zůstává beton fenoménem naší doby, který spoluvy-

tváří vizuální styly a estetické cítění.

Beton je a bude zdrojem nikdy nekončící inspirace.

doc. Ing. arch. Patrik Kotas

Obr. 1 WOHA Architects – hotel Parkroyal on Pickering, Singapur

Obr. 2a,b Oscar Niemeyer – Auditorium, Sao Paulo

INSPIRACE BETONEM. Beton se stává zdrojem inspirace

k vytváření nových materiálů, které, ač nejsou přímo založené na

klasickém betonu, jsou od vizuálního stylu betonu odvozeny. Volně

tvarované vrstvy fasádních a podhledových prefabrikátů vyvolávají

dojem betonové struktury, nádherně propojené s přírodními tvary

bujné vegetace na fasádě a na terasách hotelu Parkroyal on Pickering

v Singapuru z roku 2013, navržené ateliérem WOHA Architects.

ARCHITEKTURA NEBO SOCHA? Je nové auditorium ve

veřejném parku v Sao Paulu více architekturou nebo volnou skulpturou?

Beton zde ve spojitosti s dalšími materiály smazává hranice mezi

architekturou a sochařstvím. Vytváří objekt s jasně definovaným

interiérem a exteriérem, tedy jasně působící architektonický prostor,

zároveň je však naplněn silnou emocionální energií individuálního

sochařského díla. Jedná se o jedno z vrcholných děl Oscara Niemeyera

v závěrečné etapě jeho tvůrčí pouti.

2a 2b

1


S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S

Radko Květ, Pavel Pijáček,

Pavel Hladík, Martin Lukšo,

David Bilavčík, Martin Juren,

Zdeněk Bouchner, Pavel Dalecký,

Klára Mertlíková, Ondřej Doležal,

Václav Babka

Na jižní Moravě byl postaven Archeopark

Pavlov. Jeho výjimečnost spočívá nejen v situo-

vání stavby přímo na místě archeologických

nalezišť, ale také v neobvyklém architektonic-

kém návrhu organicky začleňujícím park do

okolní krajiny Pavlovských vrchů. V článku je při-

blížena výstavba této netradiční železobetonové

monolitické konstrukce včetně prefabrikova-

ných panelů u vstupu a sklovláknobetonových

prvků použitých v interiéru. ❚ An Archeopark

Pavlov was built in southern Moravia. It is

exceptional not only for its location directly

on site of the archaeological excavations,

but also for its unusual architectural design,

incorporating the park into the surrounding

Pavlov hills. The article shows construction

of this non-traditional, reinforced concrete

monolithic structure, including precast panels

and glass-fibre reinforced concrete panels at

the entrance an glass-fibre reinforced concrete

elements used in the interior.

28. května 2016 byl otevřen Archeo-

park Pavlov, který unikátním způso-

bem zpřístupnil lokalitu patřící mezi ná-

rodní kulturní památky. Na začátku stál

ideový záměr, který vzešel v roce 2002

z podnětu Archeologického ústavu AV

ČR Brno, v. v. i., jenž je také partne-

rem a odborným garantem celého pro-

jektu. Ten připravilo Regionální mu-

zeum v Mikulově ve spolupráci s archi-

tektonickou kanceláří Ing. arch. Radko

Květ.

ARCHEOLOGICKÉ ASPEKTY

LOKALITY DOLNÍ VĚSTONICE –

PAVLOV – MILOVICE

Komplex sídlišť z období paleolitu –

doby lovců mamutů – poskytl za dlou-

há desetiletí výzkumů obrovské množ-

ství kamenných a kostěných nástrojů,

uměleckých předmětů, ale i kosterních

ostatků člověka současného typu. Díky

nim tak Pavlov, Dolní Věstonice a Milo-

vice patří v celosvětovém měřítku mezi

přední archeologické lokality. Památky

minulosti jsou kulturním statkem s mi-

mořádnou univerzální hodnotou a zá-

roveň jsou symbolickou součástí místní

kultury, která zásadně utváří vztah oby-

vatelstva k regionu, na kterou lze být

hrdý a skrze niž lze budovat vztah ke

své zemi.

URBANISTICKÉ

A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Z hlediska širších urbanistických vzta-

hů má Archeopark významnou polohu.

Nachází se na rozhraní extravilánu ob-

ce a volné krajiny a zároveň je součástí

působivé scenérie Pavlovských vrchů.

Architektonické řešení vychází z da-

ností lokality a bylo určeno třemi zá-

sadními hledisky:

• staveniště je součástí území národ-

ní kulturní památky a výstavba objek-

tu, kromě expozice in situ, byla povo-

lena pouze na ploše již archeologicky

prozkoumané,

• vycházelo se z předpokladu, že ar-

cheologické nálezy se nacházejí 4 až

5 m pod stávajícím terénem,

• stavba se nachází v chráněné krajin-

né oblasti.

Z těchto hledisek vzešel koncept

podzemní stavby a volné parafráze

„vápencových skal vybíhajících ze ze-

leně luk a vinohradů“. Pro vizuální pro-

pojení stavby s okolními skalnatými

útvary pálavského pohoří, které je tvo-

řeno ze světlého vápence, byly kon-

strukce nad úrovní terénu navrženy

z bílého betonu.

Hlavní výstavní prostor, administra-

tivní, technické a sociální zázemí jsou

ukryty pod zemí, do exteriéru vystupu-

jí pouze prosvětlovací věže, nálevkovi-

tě tvarovaný vstup a výhledy na hrad

Děvičky a jezero. V rovině motivů je

stavba spojena s plasticky tvarovaný-

mi jeskynními prostory a pro její reali-

zaci byly použity soudobé vyjadřovací

prostředky: monolitický reliéfní beton,

dubové dřevo a sklo. Vstupní zónu Ar-

cheoparku tvoří předprostor vymeze-

ný gabionovými zdmi. Prostor je mul-

tifunkční, nabízí i možnost provozovat

přírodní divadlo a další aktivity.

1

Obr. 1 Archeopark Pavlov, celkový pohled

❚ Fig. 1 Archeopark Pavlov, overall view

ODLÉVÁNÍ MONOLITU PŘI VÝSTAVBĚ ARCHEOPARKU PAVLOV ❚ CASTING A MONOLITH DURING CONSTRUCTION OF AN ARCHEOPARK IN PAVLOV



STAVEBNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

Ze statického hlediska lze Archeopark

zjednodušeně popsat jako převážně

jednopodlažní železobetonový mono-

litický objekt založený na základové

desce, který je prakticky celý situo-

ván pod terénem. Půdorysně členi-

tá stavba je zastropena železobetono-

vým stropem lomeným v několika spá-

dech a podepřeným obvodovými stě-

nami a několika dalšími konstrukcemi,

z nichž některé vystupují nad terén ja-

ko prosvětlovací věže. Věže jsou nepra-

videlného půdorysu se stěnami skloně-

nými pod rozdílným úhlem a zastrope-

ním ve spádu.

Projekční práce ovlivňovala geomet-

rická komplikovanost objektu (bylo tře-

ba řešit řadu složitých detailů, např.

v místě průniků věží se stropní lome-

nou deskou). Z tohoto důvodu by-

la nutná úzká spolupráce architekta

a projektanta. Při návrhu se vycházelo

ze skic a papírových modelů, na zákla-

dě kterých byl navržen statický model

zahrnující celkový 3D model konstruk-

ce a také pomocné výpočetní modely.

Exporty z 3D modelu byly využívané

pro rozkreslení 2D pohledů na jednotli-

vé části věží, tak aby rozhodující hrany

byly doměřitelné a kontrolovatelné na

stavbě. Výkresy tvarů obsahovaly kro-

mě geometrie i návrh postupu výstav-

by s předpokládanými pracovními spá-

rami, s kterým úzce souvisel i návrh

těsnicího systému a dalších speciál-

ních prvků, kterých je na objektu pou-

žito relativně velké množství.

ZMĚNY V PRŮBĚHU VÝSTAVBY

V rámci předstihového archeologické-

ho výzkumu, jenž zde probíhal v roce

2014, byla v severní části plánované-

ho objektu odkryta skládka mamutích

kostí. Bylo rozhodnuto, že bude jako

významná součást národní kulturní pa-

mátky zachována a prezentována ve-

řejnosti, a byla tak do projektu expozi-

ce začleněna dodatečně.

Do této expozice in situ se nesmě-

lo zasáhnout, neboť zde bude archeo-

logický výzkum nadále probíhat. Před

výstavbou proto byla tato plocha zasy-

pána vrstvou písku a chráněna provi-

zorními dřevěnými konstrukcemi, kte-

ré byly v průběhu stavby vyměněny

za pažení umožňující vybudování nos-

ných konstrukcí včetně stropní desky

nad nalezištěm. Tato část objektu ne-

má základovou desku (obvodové stě-

ny jsou založené na základových pa-

sech) a celá, včetně stropní desky, je

s hlavním objektem propojená pouze

prvky pro přerušení tepelného mostu.

Ochranná písková vrstva byla z nedo-

tčené nálezové situace skládky mamu-

tích kostí odstraněna až po dokonče-

ní celé stavby.

V průběhu výstavby bylo při zjiště-

ní nových okolností někdy třeba upra-

vit původně navržený postup, případ-

ně změnit, resp. přidat pracovní spá-

ry. Veškeré změny byly řešeny dialo-

gem s prováděcí firmou realizující be-

tonové nosné konstrukce a zároveň

s architekty.

BETONOVÉ KONSTRUKCE

Na stavbu objektu bylo použito několik

typů konstrukčního betonu:

• základová deska a obvodové stěny

ve styku se zeminou jsou navrženy

v systému vodonepropustné betono-

vé konstrukce, tzv. bílé vany,

• velká část stěn v interiéru je v pohle-

dové kvalitě s otiskem nehoblova-

ných prken,

• fasáda konstrukcí vystupujících nad

terén je z bílého betonu také s otis-

kem nehoblovaných prken a je za-

věšená na nosné konstrukci pomocí

prvků pro přerušení tepelných mostů,

• stěna lemující hlavní vstup je z pre-

fabrikovaných perforovaných panelů,

• ve skladbě podlahových konstrukcí

byly použity cementové samonivelač-

ní potěry a pě nobetony.

Vedení instalací je skryté – ještě před

betonáží bylo nutné ve stěnách a stro-

pech provést všechny rozvody včetně

osazení svítidel.

Velký důraz byl kladen na kvalitu po-

vrchů betonových konstrukcí, u kte-

rých bylo nutné dodržet požadavky na

pohledovost. Požadavkem architekta

bylo např. betonovat věže pokud mož-

no v jednom záběru, aby byly elimino-

vány viditelné pracovní spáry.

BEDNĚNÍ

První nahlédnutí do projektové doku-

mentace signalizovalo, že jde o zce-

la mimořádný projekt. Stavba je tvaro-

vě složitá a bez papírového modelu vel-

mi obtížně představitelná. Jelikož se na

Archeoparku opakování stejných tvarů

prakticky nevyskytovalo, řešením bylo

navrhnout a vytvořit sady bednění, které

by s minimem úprav byly použitelné pro

více tvarových variant. Porovnáním růz-

ných návrhů bylo zjištěno, že nejefektiv-

nější z hlediska finančního i časového

bude bednění systémové, které bude

doplněno klasickou tesařskou výdřevou.

Obr. 2 a) Podélný řez, b) půdorys

❚ Fig. 2 a) Longitudinal section, b) layout

Obr. 3 Přípravné práce na základové desce

osazené výztuží ❚ Fig. 3 Preparation works

on the base slab, fitted by reinforcement

Obr. 4 a) Bednění geometricky velmi

složitých konstrukcí s vkládanými prkny,

b) detail ❚ Fig. 4 a) Formwork of

geometrically very complicated structures with

in-laid planks, b) detail

Obr. 5 Obložení bednění před betonáží ❚

Fig. 5 Lining of the formwork before

concreting

2a 2b

5



Pro stěny bylo použito systémové rá-

mové bednění Trio a Domino doplně-

né o závory na zesílení šikmých ro-

hů a podpěrné systémy používané na

stropní konstrukce.

Prolamovaná, až 8 m vysoká stropní

konstrukce hlavní lodi byla podepřená

věžemi ST 100 v kombinaci s dřevěný-

mi příhradovými nosníky GT 24.

Nejsložitějšími konstrukcemi byly vě-

že vystupující nad terén, z nichž ně-

které jsou vysoké až 8,5 m. Stěny věží

mají různé sklony a jejich konstrukce je

sendvičová, tvořená pohledovou beto-

novou stěnou jak z vnitřní, tak i z vněj-

ší strany. Pro bednění tohoto typu kon-

strukcí bylo použito systémového bed-

nění Trio.

Celé archeologické naleziště bylo

přemostěno 7,5m systémem těžkého

mostního podskružení RCS a pode-

pření pomocí věží Peri UP. Bylo třeba

vyřešit také následné odbednění a de-

montáž těchto těžkých prvků (někte-

ré vážily přes 300 kg) bez použití je-

řábu nebo jiné mechanizace, protože

konstrukce se nacházela uvnitř budo-

vy. Obzvlášť komplikované místo by-

lo v rozích věží, kde bylo připojeno kla-

sické dřevěné bednění.

Základem úspěšné práce byla kvalit-

ně zpracovaná dílenská dokumentace.

Dát bednění konečnou formu už by-

la práce pro skutečné tesařské mistry

– stavaři se pracovně nazývali sochaři

monolitu.

PŘÍKLAD BEDNĚNÍ – VĚŽ V3

Věž V3, v níž je umístěn trojhrob, je

v půdorysu nepravidelný pětihran, kte-

rý se k nebi otvírá jako rozvité pou-

pě, kaž dá stěna pod jiným úhlem. Po-

dle 3D modelu byly připraveny výkresy

jednotlivých stěn, pro něž byla navrže-

na sestava bednění tak, aby v místech

rohů byla výdřeva. Každá stěna mě-

la svůj rozměr jiný z vnitřní a jiný z ven-

kovní strany. Spínání stěn bylo nutné

navrhnout tak, aby navazovalo na ven-

kovní jednostranné bednění moniérek.

Některé stěny jsou pohledové obou-

stranně, stále jde o vodonepropustnou

konstrukci, u které bylo nutné utěsnit

pracovní a řízené spáry. Současně by-

lo potřeba osadit speciální prvky pro

napojení stropní konstrukce a v někte-

rých rozích bylo nutné zabetonovat vý-

ztuž prostupující skrz venkovní bednění

do budoucího stropu.

Po zabetonování základové desky,

která byla v několika výškových úrov-

ních, byla s použitím digitální úhlo-

vé váhy osazena první sestavená stě-

na bednění a pomocí stabilizačních

prvků byla fixována v požadovaném

náklonu.

Po osazení druhé stěny byla v úrovni

spodního líce stropu věže provedena

kontrola průniku stěn geodetem stav-

by. Tento bod byl osazován pomocí la-

tí tak, aby bylo možné stěny případ-

ně rektifikovat pro dosažení potřeb-

ného tvaru. Následně byly doměřeny

a na stavbě vytvořeny dřevěné výdře-

vy. Po vyztužení bednění se započa-

lo s montáží prken, která následně vy-

tvořila pohledový otisk. Otisk má po-

dle architektonického návrhu půso-

bit surovým vzhledem, a proto neby-

lo možné použít např. polyuretanové

matrice.

Pro otisk se používalo stavební ře-

zivo z katru, který zanechával viditel-

nou kresbu let. Prkna se dala použít

jen jednou. Jeden pracovník po dodá-

ní řeziva na stavbu musel prkna roz-

třídit podle šířek, vyřadit nevyhovující

a na závěr každý konec prkna zařezat

do pravého úhlu. Při přípravě bednění

stěn se konec prken dořezával na mís-

tě podle potřeby. Prkna byla po nabití

na stěny ještě očištěna a následně ně-

kolikrát natřena bednicím olejem.

Zajímavostí byla zkušenost, že ze

dřeva po betonáži vytékalo přírodní

barvivo, které by následně u bílých be-

3

4a

5

4b



tonů bylo nežádoucí, a proto bylo nut-

né vyřadit dřevo modřínové a borové.

Nepoužitelné bylo také smrkové řezivo,

které dobarvovalo bílé betony do mír-

ně zlatavého nádechu.

Po dokončení obložení prkny byla

z atypického lešení zahájena mon-

táž výztuže, osazení speciálních prvků

a rozvodů a následně montáž venkov-

ního bednění.

Každodenní přítomnost geodeta na

stavbě byla nutností. Vytyčovací bo-

dy se přepočítávaly z 3D modelu pří-

mo na stavbě. Stačila drobná odchyl-

ka v úhlu stěny a nebylo možné poža-

dovaný bod osadit.

BETONÁŽ MONOLITU

Realizace betonáže monolitické čás-

ti byla zahájena v květnu 2015 do-

dávkami podkladního betonu třídy

C12/15-X0-S4-Dmax 22 mm, na něž

v dalších termínech navazovaly beto-

náže základové desky a stěn receptu-

rou C25/30-XC2-S3-90D s krystalizační

přísadou (prášková přísada s obsahem

aktivní chemické báze, která se přidává

již při výrobě za účelem dosažení účinné

vodonepropustnosti ztvrdlého betonu).

Geometrická náročnost objektu,

množství tupých a ostrých úhlů mezi

svislou a vodorovnou konstrukcí, pro-

měnlivé úhly mezi jednotlivými stěnami,

netypické prvky, negativní otisk bedně-

ní vytvořený záklopem atp. vyžadova-

ly časté úpravy vodního součinitele bě-

hem jednotlivých betonovaných tak-

tů. Velká pozornost byla u pohledových

konstrukcí věnována dodržení stejné-

ho barevného odstínu. Při výrobě be-

tonů i při samotné ukládce byl kladen

maximální důraz na plynulost dodávek

a každodenní přítomnost technologa na

stavbě byla nutností.

Bílý odstín betonu byl u konstruk-

cí nad úrovní terénu dosažen použitím

speciálního cementu bez přidání pig-

mentu. Tomu předcházely před zahá-

jením vlastní stavby betonáže zkušeb-

ních stěn, podle kterých bylo rozhod-

nuto o použití vstupních surovin zásad-

ně ovlivňujících výsledný odstín.

V místech, kde nebylo možno prová-

dět standardní hutnění betonové smě-

si, se používalo příložných vibrátorů

a nebo se vibrátor spouštěl do stěn po-

mocí vodicích lan. Byla zohledněna ta-

ké skutečnost, že betonáže byly prová-

děny za všech možných klimatických

podmínek. V létě, kdy teplota vzduchu

dosahovala 40 ̊C, byly stěny bednění

před betonáží ochlazovány kropením.

Nao pak v zimních měsících se bednění

a výztuž ohřívaly pomocí horkého vzdu-

chu na teplotu vyšší než +5 ˚C.

Po betonáži stěn bylo bednění pone-

cháno minimálně pět dní a po tuto do-

bu byl beton ošetřován podle klimatic-

ké situace.

Při odbedňování nesmělo kovové

páčidlo přijít do kontaktu s betonem,

avšak dostat se do některých věží

k bednění, kde místy zůstalo po zabed-

nění jen 300 mm, znamenalo zapraco-

vat pracovní postupy odbednění již do

samotného návrhu bednění.

U takto složitých staveb je základním

předpokladem dobrého výsledku ne-

podcenit přípravu a eliminovat všech-

na možná rizika. Příprava návrhu bed-

nění, lešení, odsouhlasení pracovních

spár a jejich řešení, koncové prvky ve

viditelných plochách, dílenská doku-

mentace výztuže včetně výroby refe-

renčního vzorku – to vše bylo nutné

provést před zahájením prací. Trochu

pomohla náhoda. Při archeologickém

výzkumu bylo zjištěno jiné umístění

pravěké skládky kostí, které znamena-

lo přeprojektování části muzea, čímž

projektanti získali více času na zpra-

cování dílenské dokumentace. „Osob-

ně za sebe můžu říci, že mi při prová-

dění takovýchto zajímavých monolitic-

kých staveb pomáhá tesařský výuční

list a zkušení, praxí prověření spolupra-

covníci. Bez pánů mistrů Tomáše Wol-

fa, Jana Markuse a Ing. Dušana Na-

vrátila bych si realizaci takové stavby

dovedl těžko představit,“ doplňuje pan

Bilavčík z prováděcí firmy.

PREFABRIKOVANÉ DÍLCE

U VSTUPU DO ARCHEOPARKU

Hlavní vstup lemují jednak monolitic-

ké stěny z bílého betonu C30/37-XF3

s otiskem nehoblovaných prken, kte-

ré vytvářejí zářez do upraveného teré-

nu, a jednak prefabrikované dílce z bílé-

ho betonu. Jedná se o sedm stěnových

dílců proměnné výšky, které jsou podle

architektonického záměru vyrobeny tak,

aby prosvětlovací otvory v nich navrže-

né symbolizovaly kly mamutů. Těmito

otvory je prosvětlována východní stěna

přednáškového sálu. Stěna je zároveň

nosnou konstrukcí monolitického stro-

pu hlavního vchodu.

Statici prováděcí firmy se museli vy-

rovnat se zadáním, které neumožňova-

6a 6b

7



lo s ohledem na rozmístění prosvětlova-

cích otvorů jakoukoli pravidelnost v roz-

ložení výztuže v panelech a navíc by-

lo nutné připravit i výztuž pro realizaci

nosného stropu nad vchodem.

Při výrobě horizontálně uložených fo-

rem byla pro každý dílec pomocí 3D tis-

kárny a 3D plotteru vyrobena zrcadlo-

vá matrice, která byla následně vlože-

na do formy. Požadavek architektů byl

nekompromisní – všechny hrany pane-

lů musely být ostré (tj. 90°). Jednotlivé

otvory byly provedeny jako polo zapuš-

těné nebo průběžné a na výrobu mat-

ric byl použit měkčený plast různých

tlouštěk s ohledem na hloubky jednotli-

vých klů. Ani jeden kel se na výrobcích

neopakuje – co kus, to originál.

Jedinečnost dílců je dána i vázáním

armatury – s ohledem na různé nos-

nosti jednotlivých dílců, zdánlivě nepra-

videlné rozložení ocelových prutů mezi

jednotlivými otvory a vytaženou arma-

turu pro kotvení stropů.

Samostatnou kapitolou byl vývoj bílé-

ho samozhutnitelného betonu C35/45.

V součinnosti s dodavatelem betonu

monolitické konstrukce a s ohledem na

požadovanou stejnobarevnost bylo po-

třeba použít dánský bílý cement, spe-

ciální světlé kamenivo a především „bí-

lý písek“. Výběr písku znamenal pro-

jet celou ČR, odebrat vzorky a provést

zkušební odlevy. Teprve po vyhodno-

cení bělosti a pevnosti betonu na zku-

šebních krychlích bylo možné přistoupit

k první betonáži stěny.

Před betonáží byla provedena finál-

ní úprava plastových matric zpevňo-

vacím tmelem, který zároveň nahrazo-

val separační prostředek pro usnad-

nění odformování dílců. Použití klasic-

kých odformovacích olejů nebo vosků

nepřicházelo s ohledem na bělost pa-

nelů v úvahu. Při odformování se mu-

selo předem počítat se znehodnoce-

ním matric. Povrch panelů nevykazoval

prakticky žádné kaverny a nebyl „kos-

meticky“ upravován. Hlazená strana by-

la upravena předem dohodnutou tech-

nikou plastického povrchu. S ohledem

na kvalitu povrchu bylo nutno při dopra-

vě dílců z výrobny na stavbu zajistit je-

jich maximální ochranu jako při manipu-

laci se sklářskými výrobky.

Podobně tomu bylo při samotné mon-

táži sedmi panelů, které na sebe výško-

vě navazují. Jednotlivé panely byly osa-

zeny jeřábem na závěsných kotvách na

distanční těsnicí profil minimální tloušť-

ky, aby se zabránilo prosvítání spojů,

což by znehodnotilo smysl prosvětlova-

cích otvorů – klů.

Obr. 6a, b Pohled z jeřábu na postup

betonáže ❚ Fig. 6a,b Concreting viewed

from the crane

Obr. 7 Prefabrikované dílce u vstupu:

a) ve výrobně, b) osazování jeřábem na

závěsných kotvách, c) sesazené panely,

d) detail otvoru v panelu – klu, e) vchod

po dokončení ❚ Fig. 7 Precast parts

at the entrance: a) during manufacturing,

b) fitting by crane on lifting anchores, c) fitted

panels, d) detail of the hole in the panel – tusk,

e) entrance after completing

7a

7b 7e

7c 7d



SKLOVLÁKNOBETON

V INTERIÉRU

Interiér Archeoparku je navržen v kom-

binaci pohledového betonu, dubového

dřeva a skla. Vzhledem k minimalistic-

kému pojetí celé stavby se pro obložení

vybraných stěn a vytvoření podstavců

pod exponáty jako vhodné řešení uká-

zalo použití sklovláknobetonu.

Základní směs pro výrobu dílců je

tvořena vysokopevnostním cementem

probarveným ve hmotě anorganickými

pigmenty, pískem, vodou a rozptýle-

ným skelným vláknem. Technické pa-

ramery jsou uvedeny v tab. 1.

Obložení stěn

Pro obklad stěn byly použity sklovlák-

nobetonové panely v černém odstí-

nu a hladkém provedení. Tloušťka díl-

ců je 12 mm, šířka spáry mezi dílci či-

ní 10 mm. S ohledem na atypický tvar

stěn se vyrobené obdélníkové prvky po

přesném zaměření na stavbě následně

naformátovaly na lichoběžníky požado-

vaných rozměrů.

Podkonstrukce je tvořena ze svařova-

ných pozinkovaných ocelových jäklů,

ke kterým jsou dílce připevněny pro-

střednictvím viditelného kotvení šrou-

by s půlkulatou hlavou. Nosné profily

svislých částí obkladu jsou vzhledem

k atypickému spárořezu rozmístěny

nepravidelně v osových vzd álenos-

tech od 500 do 1 200 mm. Maximální

rozměr použitých obkladových panelů

je 1 300 × 2 500 mm, celková výměra

činí cca 92 m2.

Rámečky ve stěnách

Část expozice s vystavenými soškami

pravěkých Venuší je rovněž obložena

sklovláknobetonovými dílci celoplošně

nalepenými trvale pružným lepidlem na

podkladní překližkové desky.

Historické nálezy Venuší jsou umís-

těné v pěti výklencích – vysunutelných

překližkových boxech s integrovaným

osvětlením (obr. 8a). Jejich pohledové

části jsou, stejně jako celá stěna, oblo-

ženy celoplošně nalepenými sklovlák-

nobetonovými deskami a každý box je

navíc zdůrazněn vystupujícím rámeč-

kem ze stejného materiálu. Prostorové

rámečky mají tloušťku 20 mm a vystu-

pují z roviny fasády o 80 mm.

Podstavce pod exponáty

Sklovláknobeton se objevuje také

u podstavců určených k vystavení drob-

ných artefaktů (např. kosti a pravěké ná-

stroje) chráněných skleněnými vitrínami.

V objektu je rozmístěno celkem

21 pod stavců v délce 230 až 1 820 mm

s výškou 160 až 520 mm. Pohledo-

vá strana prvků, na níž jsou artefak-

ty uloženy, je charakterizována jednou

až čtyřmi nakloněnými rovinami, každý

kus je tedy originál. Původní myšlenkou

bylo vytvořit podstavce ve formě skoře-

piny tloušťky 15 mm, avšak s ohledem

na jejich velikost a složitost výroby fo-

rem se od tohoto řešení upustilo a pod-

ložky byly vyrobeny jako plné.

Sklovláknobeton se tak v menším mě-

řítku objevuje v celém vnitřním prosto-

ru budovy a vzhledem ke své jednodu-

chosti a tvarové čistotě podtrhuje mini-

malistický styl uplatňující se v celém ob-

jektu Archeoparku.

EXPOZICE MUZEA

Stavba a expozice kombinuje na ploše

více než 500 m2 současné audiovizuál-

ní technologie i klasickou muzejní pre-

zentaci a zpřístupňuje široké veřejnos-

ti to nejdůležitější, co vědecké výzkumy

přinesly. Prezentována tak je nejen his-

torie výzkumů v podobě dobových fo-

tografií a dokumentů, ale díky desítkám

Obr. 8 Sklovláknobeton v interiéru:

a,b) obložení stěn včetně rámečků

a podstavců pod exponáty, c) detail

podstavce včetně exponátu ❚

Fig. 8 Glass-fibre reinforced concrete in the

interior: a,b) lining of the walls, including the

frames and the stand including the exhibit,

c) detail of the stand with the exhibit

8a 8b

8c

Tab. 1 Technické parametry

sklovláknobetonu ❚ Tab. 1 Technical data

of the glass-fibre reinforced concrete

objemová hmotnost 1 950 kg/m3

pevnost v tahu za ohybu 10 MPa

vodní součinitel 0,3 až 0,35

poměr cementu a písku ve směsi 50 : 50

obsah skelných vláken ve směsi 5 %

9



exponátů z lokality Dolní Věstonice, Pav-

lov a Milovice především samotný mate-

riální a duchovní svět tehdejších lidí. Po-

zornost je zaměřena na témata jako lov,

každodenní život lovců, umění, rituá-

ly, pohřbívání a další. Součástí expozi-

ce je naučný film, video stěna, interak-

tivní touchtable, videomapping trojhro-

bu, stylizovaného obydlí a naleziště, kde

stále probíhá archeo logický výzkum. Ta-

jemnou atmosféru interié ru doplňují vel-

ké kresby na hrubých betonových stě-

nách (obr. 9b).

ÚPRAVY PLENÉRU

Krajinářské řešení plenéru podporuje

prostorové a funkční řešení areálu a zá-

roveň citlivě doplňuje scenérii pod kop-

cem Děvínem.

Vegetační a terénní úpravy byly archi-

tektonicky řešeny tak, aby jejich celko-

vý vzhled a působení byly co nejpřiro-

zenější a vizuálně nechaly vyniknout vý-

raznou, netradiční a výtvarně kompono-

vanou stavbu, která svým tvaroslovím

velmi citlivě akcentuje okolní přírodu a je

řešena v souladu s dominantní Pálavou.

9a 9b

9c

10a

10b

Obr. 9 a) Dokončený interiér s expozicí,

b) kresby na stěnách, c) trojhrob ❚

Fig. 9 a) Finished interior with an exhibition,

b) drawings on the walls, c) three-some grave

Obr. 10 a) Naleziště mamutích kostí jako

součást expozice, b) včetně videomappingu

❚ Fig. 10 Excavations of mammoth bones

as part of the exhibition, b) video mapping

1 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 5 / 2 0 1 6


ZÁVĚR

Skulpturální vzhled betonových věží ve

své rafinovanosti dává tušit, o jak propra-

covanou stavbu jde i pod povrchem, kde

se nachází expozice a vlastní naleziště.

Stavba se určitě stane atraktivním mís-

tem pro kulturně orientované návštěvní-

ky a začlení se do stávající turistické in-

frastruktury regionu.

Projekt podpořil ROP Jihovýchod

částkou 63 mil. Kč a Jihomoravský kraj

částkou přesahující 33 mil. Kč.

Archeopark svým vznikem nejen posi-

luje uvědomění si dlouholeté historie

osídlení našeho území a současně

kouzla jeho zkoumání, tedy samot-

né archeologie, ale zároveň je ukáz-

kou a oslavou profesionálně odvedené

společné lidské práce ve všech oblas-

tech výstavby.

Archeopark Pavlov je zařazen do sou-

těže o Stavbu roku 2016 (výsledky bu-

dou vyhlášeny 13. 10. 2016, tj. po uzá-

věrce časopisu, pozn. redakce).

Ing. arch. Radko Květ

Architektonická kancelář Radko Květ


Ing. arch. Pavel Pijáček

Architektonická kancelář Radko Květ


Ing. Pavel Hladík

Hladík a Chalivopulos, s. r. o.


Ing. Martin Lukšo

Hladík a Chalivopulos, s. r. o.


David Bilavčík

OHL ŽS, a. s.

Monolitické a speciální konstrukce


Ing. Martin Juren

PERI, spol. s r. o.


Ing. Zdeněk Bouchner

CEMEX Czech Republic, s. r. o.

e-mail: zdenek.bouchner

@cemex.com

Pavel Dalecký

TVAR COM, spol. s r. o.


Ing. arch. Klára Mertlíková

DAKO Brno, spol. s r. o.


Mgr. Ondřej Doležal

Studio Pixl-e


Ing. Václav Babka


Obr. 11 Pohled na vstup do Archeoparku ❚

Fig. 11 View to the entrance to the Archeopark

Obr. 12a,b Betonové věže vystupující nad

úroveň terénu připomínají vápencové skály

v okolí ❚ Fig. 12a,b Concrete towers rising

up above the terrain resemble the surrounding

limestone rocks

Fotografie z archivů společností: 1, 7d, 9a,b,

12 – CEMEX; 2, 7e, 9c, 10a, 11 – Arch. kancelář

Radko Květ; 3, 5, 6, 7c – OHL ŽS;

4 – PERI; 7a,b – TVAR COM; 8a,b – DAKO Brno;

8c, 10b – Pixl-e

11a

12a

12b

InvestorJihomoravský kraj, Regionální muzeum v Mikulově, EU, ROP Jihovýchod

Generální projektant

architektonická kancelář Radko Květ

Architektonický návrh

Ing. arch. Radko Květ, Ing. arch. Pavel Pijáček

Statika Hladík a Chalivopulos, s. r. o.

Generální dodavatel

OHL ŽS, a. s., a SKRstav, s. r. o.

Hlavní dodavatel betonu

CEMEX Czech Republic, s. r. o.

Dodavatel bednění

PERI, spol. s r. o.

Prvky pro přerušení tepelných mostů

Schöck-Wittek, s. r. o.

Dodavatel prefabrikovaných dílců

TVAR COM, spol. s r. o.

Zhotovitel expozice

Studio Pixl-e

Sklovláknobeton v interiéru

DAKO Brno, spol. s r. o.

Vegetační úpravy Ing. Václav Babka

Projekt 2010 až 2015

Stavba 2014 až 2016

11

NOVÝ STANDARD PRO POHLEDOVÝ BETON

– BEDNĚNÍ RAPIDOBAT® CRETCON HD

1 15 / 2 0 1 6 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N

V podobě nového produktu RAPIDOBAT® Cretcon HD je nabízena investorům, projektan-tům a zhotovitelům možnost vytvořit bezvadný pohledový sloup splňující nejvyšší požadavky na vzhled povrchu pohledového betonu. S běžným systémovým bedněním není možné této pohle-dovosti dosáhnout.

Pohledový beton je architekty a projektan-ty využíván pro zvýraznění charakteru či výra-zu staveb a investoři nacházejí v těchto aplika-cích stále větší zalíbení. Na vzhled povrchu be-tonu jsou kladeny zvláštní požadavky definova-né směrnicí TP ČBS 03 (struktura, pórovitost, barevnost apod.). Nejvyšší požadavky zvláštní třídy PBS jsou splněny např. s použitím bednění RAPIDOBAT® Cretcon HD, jehož kvalita byla v Německu oceněna 1. místem v soutěži inova-ce stavebních produktů.

U pohledového betonu je kvalita jeho povr-chu stejně důležitou vlastností jako jeho pev-nost, trvanlivost a jiné definované vlastnosti. Kva-lita bednění má pro pohledový beton zásadní dů-ležitost. Výběru materiálů tvořících plášť bedně-ní a jeho úpravě je třeba věnovat maximální po-zornost a péči.

RAPIDOBAT® CRETCON HD

Papírové bednění kruhových sloupů RAPIDO-BAT® Cretcon HD obsahuje novou speciální vnitř-ní hydrogelovou vrstvu, která se aktivuje při sty-ku s čerstvým betonem. S touto funkční vrstvou je možné docílit velmi kvalitních a dosud nereali-zovatelných povrchů pohledového betonu slou-pů. Vzhled betonu je bez pórů, bublin a mramo-rování a s vyrovnanou barevností.

Konstrukce papírového bednění RAPIDOBAT® je vyrobena z několikavrstvých pevných papíro-vých pásů. Bednění je schopné bezpečně pře-nést všechna působící zatížení (především tlak čerstvého betonu). Díky silné konstrukci stěny je doprava, manipulace a montáž bezproblémová, bednění se neponičí a není třeba žádné další do-vyztužování. Betonový sloup bude mít správnou rovinnost a nebudou viditelné žádné prolisy (např. od upevnění stabilizačních vzpěr).

Výhody:• nové měřítko pro pohledový beton• povrch betonu bez pórů, s vyrovnanou barev-

ností• nejsou nutné žádné další kosmetické opravy• otestovaná třída pohledového betonu SB 4 (dle

TP ČBS 03 zvláštní třída PBS)• pevná robustní konstrukce bednění• běžné rozměry sloupu Ø 200 až 800 mm, max.

délka 7 m (další rozměry na vyžádání)

SMĚRNICE PRO POHLEDOVÝ BETON

Klasifikaci pohledového betonu zavádí v ČR tech-

nická pravidla ČBS TP 03 a z pěti tříd po hle do-

vého betonu splňuje RAPIDOBAT® Cretcon HD

tu nejvyšší – zvláštní třídu PBS. V tab. 1 jsou uve-

dena jednotlivá kritéria požadavků. Tabulka je do-

plněna navíc o klasifikaci dle německé směrnice

DBV/BDZ-Merkblatt Sichtbeton, 2004. Oficiální

zkušební protokol s těmito vynikajícími výsledky

a klasifikací vydal Institut für Baustoffe, TU Dres-

den. Tuto kvalitu potvrzují všechny již rea lizované

stavby v Německu i v České republice. Doporu-

čujeme investorům, architektům a zhotovitelům

vyrobit tzv. zkušební referenční plochu (část slou-

pu), kde bude vysoká kvalita povrchu betonu jed-

noznačně viditelná.

VÍTĚZ CENY ZA INOVACI V NĚMECKU

V roce 2013 obdržela společnost H-BAU Technik

GmbH za papírové bednění RAPIDOBAT®

Cretcon HD cenu za inovaci (1. místo).

PROVÁDĚNÍ BETONÁŽE A OŠETŘOVÁNÍ

Kromě kvalitního produktu je důležité mít zvlád-

nutou také technologii betonu a způsob provádě-

ní. Beton je třeba ukládat plynule a omezit výšku

volného pádu čerstvého beto nu. Rychlost beto-

náže závisí na průměru sloupu (např. Ø 300 mm

~ 5 m/h, Ø 600 mm ~ 3 m/h). Hutnění betonu je

třeba provádět ve vrstvách vysokých max. 0,5 m.

Běžné betony se hutní pouze pomocí ponorných

vibrátorů (vnější příložné vibrátory je v tomto pří-

padě zakázáno používat). Po cca 20 minutách je

třeba horní část sloupu pokropit vodou, aby se

zabránilo vzniku trhlin (vytvořit ochrannou vrst-vu vody). Sloup je možné odbednit nejdříve po 48 hodinách. Odbednění papírového bednění RA-PIDOBAT® Cretcon HD je nutné provádět velmi šetrně dle předepsaného postupu, aby nedošlo k porušení povrchu pohledového betonu. V bed-nicím plášti je integrovaná trhací páska pro snad-né a bezproblémové odbednění sloupu. Vrstva Cretcon HD se z povrchu betonu odstraní ruč-ně, bez pomoci ostrých nástrojů. Po odbednění je možné papírovou bednicí formu ponechat na sloupu jako jeho ochranu po dobu další výstavby.

ZÁVĚR

Bednění ovlivňuje konečný vzhled povrchu be-tonu. Očekávání spojovaná s možnostmi pohle-dového betonu se neustále zvyšují a požadav-ky na kvalitu provedení betonů se zpřísňují. No-vým standardem kvality pohledového betonu kruhových sloupů je inovované a oceněné pa-pírové bednění RAPIDOBAT® Cretcon HD. Kva-lita povrchu pohledového betonu je na velmi vy-soké úrovni, což dokazují výsledky testů a již rea-lizované stavby.

Ing. Martin Novotný

JORDAHL & PFEIFER

Stavební technika, s.r.o.

Bavorská 856/14, 155 00 Praha 5

tel.: +420 272 700 701


www.jpcz.cz

F I R E M N Í P R E Z E N T A C E ❚ C O M M E R C I A L P R E S E N T A T I O N

Tab. 1 Klasifikace pohledového betonu při použití bednění RAPIDOBAT® Cretcon HD

Zatřídění pohledového

betonu RAPIDOBAT®

Cretcon HD

Třída

pohledového

betonu

Požadavky na povrch pohledového betonuPožadavky

na bedněníStruktura PórovitostVyrovnaná

barevnost

Pracovní

spáryRovinnost

Zkušební

plochy

CZ TP ČBS 03, 2009 PBS S2 P4 B2 PS2S R1 předepsány TB3

DEDBV Merkblatt

Sichtbeton 2004SB 4 T3 P4 FT3 AF4 E3 předepsány SHK3

1a

2a 2b 3 4

1b 1c 1d

Obr. 1 a) Betonáž sloupu, b) hutnění, c) ošetřování, d) odbednění

Obr. 2 Betonový povrch: a) bez RAPIDOBAT® Cretcon HD, b) s RAPIDOBAT® Cretcon HD

Obr. 3 Příklad z realizace pohledového sloupu RAPIDOBAT® Cretcon HD

Obr. 4 Bednění sloupů RAPIDOBAT® s vnitřní aktivní vrstvou Cretcon HD



Vlnící se bílé betonové stěny, světlo rafinovaně

dopadající dovnitř a vodní plocha v exterié ru

i atriu – to jsou hlavní znaky Mezinárodního

muzea baroka v mexickém městě Puebla, které

navrhlo japonské studio Toyo Ito & Associates.

Článek přibližuje hlavní vize architektonického

návrhu inspirovaného typickými znaky barokní-

ho umění, popisuje stavebně technické řešení

a organizaci prostoru muzea. ❚ Curled white

concrete walls, ingenious light falling inside and

water area both in the exterior and the atrium

– those are the main features of the Museo

Internacional del Barroco in the Mexican city

of Puebla, designed by a studio of a Japanese

architect Toyo Ito. The article shows the main

guidelines of the architectural design, inspired

by typical features of the baroque art. It also

describes the structural solution and organization

of the museum space.

Město Puebla, zařazené od roku

1987 na seznam světového dědictví

UNESCO, je s 2,85 miliony obyvate-

li čtvrté největší město Mexika. V úno-

ru t. r. bylo na okraji jeho městského

parku otevřeno Mezinárodní muzeum

baroka (MMB), v kterém se mají ná-

vštěvníci možnost seznámit s barokním

uměním v mnoha oblastech – expozice

se věnují malířství, sochařství, architek-

tuře, ale i hudbě, divadlu, módě, litera-

tuře a dokonce i gastronomii.

Architektonický návrh vypracovalo

studio Toyo Ito & Associates, jehož za-

kladatel byl v roce 2013 oceněn Pritz-

kerovou cenou. Hlavním konceptem

tvůrců je vyjádření vztahu mezi člově-

kem a přírodou a jak sami uvádějí, „bu-

dova prýští ze země jako pramenitá vo-

da a roste k nebi“.

VLNÍCÍ SE MEZINÁRODNÍ MUZEUM BAROKA V MEXIKU ❚

CURVING MUSEO INTERNACIONAL DEL BARROCO IN MEXICO

1

2a

2b

1 3



ARCHITEKTONICKÝ ZÁMĚR

Šíři baroka, které se v 17. a 18. stole-

tí projevovalo nejen v umělecké oblasti

v Evropě a jejích koloniích, architekti ve

svém návrhu muzea zohlednili pomocí

tří hlavních hledisek.

Pocit plynulosti

Města a architektura obecně se v ne-

dávné době odvracely od přírody ve

snaze kontrolovat svůj vnitřní prostor

kladením bariér. Výsledkem této an-

tropocentrické filozofie v architektuře

je zjednodušeně řečeno pouze funkční

síť. Ve shodě s barokním hnutím, kte-

ré zrušilo renesanční vizi člověka jako

centra vesmíru a pokročilo dál ve vzta-

hu člověka a Boha, se nyní podobný

trend projevuje i v současnosti opětov-

ným hledáním vztahu lidí a přírody.

V kontrastu s renesancí, která barok-

nímu slohu předcházela a kladla dů-

raz na striktní pravidla kompozice, je

zde proto rigidní uspořádání zásad-

ním způsobem narušeno a nahraze-

no je pohybem, tak aby výsledný pro-

stor navodil pocit plynulosti. Snahou

architektů je, aby návštěvníci při pře-

cházení mezi jednotlivými výstavními

prostory měli možnost prožít „barokní

prostor“.

Světlo

Důležitým aspektem barokní kresby je

šerosvit. Tato výtvarná metoda je zalo-

žená na kontrastu mezi světlem, sym-

bolizujícím v baroku přítomnost Bo-

ha, a tmou či šerem rozpolcenosti.

I v MMB tvoří světlo důležitý aspekt,

který nabývá mnohých významů.

Plán budovy vypadá na první pohled

jako bludiště, avšak právě světlo pro-

Obr. 1 Mezinárodní muzeum baroka

v Mexiku, pohled od severozápadu ❚

Fig. 1 International Museum of the Baroque

in Mexico, view from north-west

Obr. 2 a) Situace, b) příčný řez, c) prostorový

model uspořádání betonových stěn

❚ Fig. 2 a) Situation, b) cross section,

c) 3D model of the concrete walls arrangement

Obr. 3 Doprava prefabrikovaných

stěn ❚ Fig. 3 Transportation of the precast

walls

Obr. 4 Výstavba: a) jezírko v atriu po

betonáži, b) osazování prefabrikovaných

stěn, c) čerpání betonu „dovnitř“ stěny,

d, e) příprava desky pro betonáž vč.

polyethylenových koulí a armatury ❚

Fig. 4 Construction: a) small lake in the

atrium after concreting, b) fitting the precast

walls, c) pumping the concrete “into” the wall,

d, e) preparing the slab for concreting incl. the

polyethylene spheres and reinforcement

2c 3

4b

4d

4c

4e

4a



cházející dovnitř kulatými světlíky intui-

tivně naznačuje návštěvníkům při pře-

chodu mezi výstavními sály cestu a vy-

tváří jakousi lehkou světelnou kupo-

li, kterou jsou slovy autorů „místnosti

spojeny jako korálky růžence,“ a dodá-

vají, „návštěvník může doslova cítit, jak

světlo padá z oblohy, jakoby se právě

odehrával dialog mezi člověkem a pří-

rodou“.

Množství světla vstupujícího do jed-

notlivých „nádvoří“ se mění v závislosti

na potřebách daného prostoru.

Životní prostředí

Idea muzea jako tryskajícího pramene

a místa pro dialog člověka s přírodou

musela být zohledněna i v návrhu po-

užitých technologií. Puebla má faktic-

ky konstantní klima během celého roku.

Je zde proto použit systém free-coo-

ling, který využívá venkovního vzduchu

k redukci energetické spotřeby. V bu-

dově obklopené vysokými betonovými

zdmi bylo současně navrženo optimální

množství osvětlovacích otvorů.

MMB je situováno v městském par-

ku a pro přirozenou integraci s oko-

lím byla kolem části muzea vybudo-

vána mělká vodní plocha. Budova je

vybavena systémem pro sběr dešťo-

vé vody, která spolu s vyčištěnou od-

padní vodou slouží k zásobování jak

vodní plochy v atriu, tak okolního je-

zírka, odkud odtéká do nedaleké řeky

Atoyac.

URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ

MMB je postaveno na pozemku o roz-

loze 50 000 m2 cca 7 km od centra

města Puebla a do muzea se dá snad-

no dostat autem, veřejnou dopravou či

na kole po cyklostezce, která propojuje

muzeum s ostatními městskými parky

a dalšími veřejnými plochami ve měs-

tě. Parkoviště se nachází ve východ-

ní části muzea a má kapacitu 440 míst

pro osobní auta, 4 autobusy, 42 moto-

cyklů a 50 kol.

Před muzeem uvítá návštěvníky ote-

vřené náměstí (obr. 6a), na kterém jsou

lavičky, informační cedule a také do-

časné parkoviště pro auta a autobu-

sy. Přímo u vchodu chrání čekající ná-

vštěvníky před ostrým sluncem či deš-

těm stříška. Na vstupní fasádu jsou ve-

čer promítány spoty upozorňující ná-

vštěvníky na aktuální výstavy. Projekce

zároveň slouží k osvětlení muzea, tak-

že jde vidět z dálky i večer.


Budova muzea je osazena 2 m nad pů-

vodním terénem. Díky své výšce, která

v nejvyšším bodě dosahuje 19,52 m,

a umístění v terénu je viditelná ze dvou

hlavních silnic a je orientačním bodem,

jakýmsi „majákem“.

Půdorys budovy je přibližně čtverco-

vý a je složený z 25 menších čtverců,

vzájemně pootočených navozujíce tak

pocit, že se celé muzeum vlní (obr. 2a).

Čtyři vnitřní čtverce jsou vynechány

a na jejich místě je atrium s vodní plo-

chou a fontánou. Čtvercový rastr je

vytvořen z prefabrikovaných stěn, je-

jichž půdorysná stopa má oblé zakon-

čení.

Nosné stěny tloušťky 360 mm jsou

sendvičové založené na základových

pasech. Vnější vrstva je z obou stran

tvořena prefabrikovanými betonovými

panely tloušťky 65 mm, vzájemně pro-

vázanými, s meziprostorem opatřeným

výztuží. Panely jsou v pohledové kvali-

tě a podílí se hlavní měrou na finálním

vzhledu budovy. Současně slouží ja-

ko ztracené bednění – prostor mezi ni-

mi byl po osazení prefabrikátů na mís-

to zalit běžným betonem a celá stavba

tak byla zmonolitněna (obr. 4c).

Stropní deska tloušťky 700 mm je

kompozitní železobetonová vylehčená

polyethylenovými koulemi (obr. 4d,e).

Ztracené bednění tvoří prefabrikova-

né panely, jejichž výhodou je snadná

a rychlá montáž.

Jednoduchý tvar a zvolené kon-

strukční řešení činí budovu odolnou

vůči zemětřesení.

INTERIÉR MUZEA

Celková rozloha dvou nadzemních

podlaží a mezipatra je 18 000 m2. Stálé

i dočasné výstavy jsou instalovány pře-

vážně v přízemí okolo centrálního atria

o rozloze 1 800 m2. Do výstavních pro-

stor se návštěvníci dostanou ihned po

vstupu do hlavní haly, ve které je také

pokladna, šatna, obchod se suvenýry

a informační centrum.

Stálá expozice prezentující vliv baro-

5a

5c

5b

1 5



ka na nejrůznější umělecké a kulturní

oblasti je umístěna v osmi tematických

výstavních galeriích. Dočasným výsta-

vám je věnován prostor dalších tří míst-

ností (každá o rozloze 400 m2), kte-

ré mohou být spojeny nebo fungovat

odděleně. Na stejném podlaží je i au-

ditorium s 312 sedadly a světlou výš-

kou 6,5 m.

Místnosti kanceláří a výzkumu jsou

umístěny ve druhém nadzemním pod-

laží, kde návštěvníci také mohou sle-

dovat restaurátorské práce barokních

děl či hledat informace v originálních

dokumentech vědecké knihovny. Je

zde také „Mezinárodní barokní salón“

určený pro sympozia odborníků, kte-

rý lze propojit s auditoriem umístěným

pod ním. Nedílnou součástí je restau-

race a terasa s výhledem na park, kde

je možné ochutnat „barokní jídla“.

Technické zázemí je situováno ve vý-

chodní části MMB. V přízemí jsou ná-

kladiště pro manipulaci s artefakty, za-

tímco jejich skladování je zajištěno ve

vrchním podlaží v místnostech s indivi-

duálně nastavitelnou teplotou a mírou

vlhkosti, tak aby umělecké sbírky by-

ly uchovávány v optimálních podmín-

kách. Obě podlaží jsou spojena služeb-

ním výtahem o rozměrech 7 × 4 x 4 m

a kapacitou 12 t.

ZÁVĚR

„Mezinárodní muzeum baroka má

předpoklady stát se místem kulturní-

ho setkávání nejen v rámci Mexika. Vě-

říme, že si zde budou předávat své vě-

domosti a zkušenosti lidé z celého svě-

ta,“ uzavírají architekti ze studia Toyo

Ito & Associates.

Architektonický návrhstudio Toyo Ito

& Associates

Dodavatel prefabrikovaných stěn Danstek

Dodavatel betonu CEMEX

Datum otevření únor 2016

Redakce děkuje studiu Toyo Ito & Associates

za poskytnutí podkladů.

Fotografie: 1, 5 až 7 – Luis Gordoa,

3, 4 – Toyo Ito & Associates

Obr. 5 Interiér: a) hlavní hala, b) jeden

ze světlíků, c) sál s expozicí ❚

Fig. 5 Interior: a) main lobby, b) one of the

skylights, c) exhibition hall

Obr. 6 a) Vchod do muzea, b) terasa „uvnitř“

muzea ❚ Fig. 6 a) Entrance into the

museum, b) terrace „inside“ the museum

Obr. 7 MMB večer: a) atrium, b) vchod

❚ Fig. 7 MIB in the evening: a) atrium,

b) entrance

6a

6b

7a 7b



Na vrcholu italského Kronplatzu bylo v loň-

ském roce otevřeno muzeum MMM Corones.

Stavba z monolitického betonu obložená

sklovláknobetonovými panely jak v interiéru,

tak v exteriéru se díky citlivému přístupu

všech zúčastněných stala přirozenou sou-

částí okolní horské krajiny. ❚ Last year

a new MMM Corones – museum of supreme

mountaineering opened on the top of the

Kronplatz in Italy. Thanks to the sensitive

approach of all the concerned, the structure

from monolithic concrete lined with glass-fibre

reinforced concrete panels both in the interior

and exterior has become a natural part of the

surrounding mountain countryside.

Reinhold Messner, italský horolezec,

cestovatel a spisovatel, v říjnu 1986 ja-

ko první člověk na světě pokořil všech

čtrnáct nejvyšších hor na Zemi, když

vylezl na svůj poslední himálajský ve-

levrchol Lhotse (8 516 m). V posled-

ních letech se pro Messnera stal „pat-

náctou“ osmitisícovkou originální pro-

jekt muzeí s názvem Mountain Messner

Museum (MMM). Ačkoliv jsou muzea

na šesti místech, v unikátních prosto-

rách hradů, zámků anebo na horách,

a každá expozice má své vlastní hlav-

ní téma, dohromady tvoří jeden celek,

jehož základem je vzácná sbírka soch,

obrazů a dalších uměleckých předmě-

tů pocházejících z Tibetu, Afriky, Indie

a Nepálu, které Reinhold Messner na-

shromáždil během svých dobrodruž-

ných cest. Protipólem mystického svě-

ta jsou vystavené plátěné stany, cepíny

a mačky, vařiče a termosky. Návštěv-

ník si může prohlédnout desítky let sta-

ré horolezecké vybavení, které s sebou

nosily výpravné expedice prvních do-

byvatelů Himálaje, stejně jako předmě-

ty, které používal Reinhold Messner při

svých sólových výstupech. Na zdech

Obr. 1 Muzeum MMM Corones v nadmořské

výšce 2 275 m n. m. na vrcholu italského

Kronplatzu ❚ Fig. 1 MMM Corones Museum

at the altitude of 2,275 m at the top of the

Kronplatz in Italy

Obr. 2 Půdorys: a) 1. NP, b) – 1. NP,

c) – 2. NP, d) – 3. NP, e) vizualizace podélného

řezu ❚ Fig. 2 Layout: a) 1st above-ground

floor, b) -1st above-ground floor, c) -2nd

above-ground floor, d) -3rd above-ground floor,

e) visual presentation of the longitudinal section

MMM CORONES – MESSNEROVO HORSKÉ MUZEUM

❚ MMM CORONES – MESSNER MOUNTAIN MUSEUM

1

3b

3c

3a

3d

1 7



visí vybrané úryvky z jeho knih či citá-

ty slavných filozofů a spisovatelů. Ne-

chybí ani obrazy a sochy s horskou té-

matikou od starých i současných mi-

strů. Nejde jen o umělecká díla, ale

často i o amatérské malby účastníků

expedic, které mají dokumentární hod-

notu. [2]

Poslední z muzeí, které Reinhold

Mes sner slavnostně otevřel 24. čer-

vence 2015, se nachází v nadmořské

výšce 2 275 m n. m. na vrcholu Kron-

platzu, v centru populárního lyžařské-

ho střediska Jižního Tyrolska. „Kron-

platz nabízí výhledy za hranici Jižních

Tyrol na všechny světové strany: od

5

Obr. 3 Výstavba: a) základová deska, b) bednění a betonáž obvodových stěn, c) ukládání výztuže

a betonáž stropní desky, d) hrubá stavba nosné konstrukce ❚ Fig. 3 Construction phase: a)

base slab, b) formwork and concreting of the circumferential walls, c) laying the reinforcement and

concreting the ceiling slab, d) carcass of the load bearing structure

Obr. 4 Izolace proti vodě, tepelná izolace nosné konstrukce a zásyp původní zeminou

❚ Fig. 4 Water and thermal insulation of the load bearing structure and covering

with the original soil

Obr. 5 Betonáž vnitřních konstrukcí ❚ Fig. 5 Concreting the interior structures

Obr. 6 Sklovláknobetoné panely: a) výroba, b,c) osazování a montáž na stavbě ❚ Fig. 6 Glass-

fibre reinforced c oncrete panels: a) manufacturing, b, c) mounting at the construction site

6a 6b 6c

4

2e

2a

2b

2c

2d



Lien ských Dolomit na východě po Ort-

ler na západě, od vrcholu Marmola-

da na jihu po Zillertalské Alpy na se-

veru… Muzeum je odrazem světa mé-

ho dětství… Na Kronplatzu prostřed-

nictvím reliktů a uměleckých předmě-

tů na pozadí interiéru MMM Corones,

který je současně odrazem okolních

hor, prezentuji vývoj moderního alpini-

smu a jeho historii... Vyprávím o trium-

fech a tragé diích na nejznámějších vr-

cholcích světa – Mat terhornu, Cerro

Tore, K2… Jsem pouhým vypravěčem

tradičního horolezectví, mým záměrem

není soudit nebo dramatizovat, ale jed-

noduše koncentrovat lidské zkušenosti

ze světa, který je mým světem, přiblížit

návštěvníkům muzea 250 let trvající boj

člověka s horou. Pozornost není zamě-

řena na lezeckou techniku a rekordy,

ale na jedince, kteří měli na vývoj ho-

rolezectví významný vliv, včetně filozofů

a pionýrů, kteří měli odvahu učinit vel-

ký krok od první myšlenky k činu,“ vy-

světluje motivaci vzniku MMM Rein-

hold Messner.

Messnerova vize muzea zapuštěné-

ho do vrcholku Kronplatzu byla jasná

– přesně definoval tři vyhlídková místa,

odkud se muzeum může „vynořit“ ze

země. Za prvé: okno vedoucí na jihozá-

pad na vrchol hory Peiterkofel, za dru-

hé: další okno umožňující pohled na vr-

chol Heiligkreuzkofel, a za třetí: vyhlíd-

ková terasa vedoucí na západ na Ortler

a Jižní Tyroly. V záběru nesměl chybět

masiv Geisler, kde jako malý kluk s le-

zením začínal.

Zaha Hadid, autorka archotektonic-

kého řešení, vysvětlovala koncept ná-

vrhu: „Ideou je cesta skrz horu. Ná-

vštěvníci do ní mo hou sestoupit, pro-

cházet jí a zkoumat její jeskyně a groty

a pak se vynořit na druhé straně, ven-

ku na terase s působivými panorama-

tickými výhledy, vznášející se nad hlu-

bokým údolím.“

DISPOZICE MUZEA

Vstup do muzea se nachází v nejvyšším

podlaží společně s pokladnami, malým

muzejním obchodem a úschovnou za-

vazadel. Odtud vedou schody jako vo-

dopád přes tři podlaží až na nejnižší úro-

veň, kde je situován centrální výstavní

prostor, ve kterém jsou umístěny větší

exponáty. Je zde také kinosál pro dva-

cítku diváků.

Návštěvníci muzea mohou obdivo-

vat např. největší sbírku horolezeckých

skob na světě, boty a výzbroj slavných

horolezců od 19. století až po sou-

časnost a sledovat, jak se horolezec-

ká výbava 150 let vyvíjela. Cestou pro-

cházejí kolem dvou velkých panora-

matických oken opatřených izolační-

mi trojskly a přicházejí na vyhlídkovou

terasu o ploše téměř 40 m2 vyčnívající

6 m nad horský svah, ze které je 240°

výhled, od Zillertallských Alp po Ort-

les-Ortler v Dolomitech.


Muzeum je uspořádáno na ploše

1 000 m2 v několika výškových úrov-

ních, aby jeho půdorysná plocha by-

la co nejmenší. Před zahájením stav-

by bylo odkopáno a poté na nedalekou

dočasnou skládku uloženo 4 000 m3

zeminy a kamene. Ty byly po jejím do-

končení přemístěny zpět, zanoříce tak

téměř celé muzeum pod zem, aby se

stalo součástí hory Kronplatz. Zvolená

metoda napomáhá jak v létě, tak v zi-

mě udržovat teplotu v muzeu konstant-

ní a budova je tak energeticky účinná.

Stavba z monolitického železobeto-

nu je založena na základové desce.

Nejprve byly vybetonovány obvodové

nosné stěny tloušťky 400 až 500 mm,

poté střecha tloušťky 700 mm, která

musí odolávat zatížení od zásypu ze-

minou a kamenem, a nakonec vnitř-

ní konstrukce. Z vnější strany je stavba

obložena tepelnou izolací opatřenou

z obou stran hydroizolací (obr. 3, 4).

Celá stavba byla následně obložena

sklovláknobetonovými panely, kterých

bylo vyrobeno téměř 400 kusů, každý

z nich je unikát (obr. 6a až c). Zakřive-

né plochy byly inspirovány kamenný-

7a

7b

1 9



mi a ledovými formacemi okolní kraji-

ny. Venkovní panely mají světlý odstín

odrážejíce tak světlé tóny drsných vá-

pencových vrcholů Dolomit, interiérové

panely jsou tmavší mající barvu s třpy-

tem antracitu nalezeného hluboko pod

povrchem.

Pro tvarově složité prvky byly po-

dle architektonického 3D modelu mu-

zea pomocí CNC fréz vyrobeny pěno-

vé formy, na které byl sklovláknobeton

nanášen stříkáním. Panely jsou upev-

něny k nosné konstrukci pomocí oce-

lových profilů opatřených prvky umož-

ňujícími jejich nastavení a kompenzaci

případných odchylek.

ZÁVĚR

Příroda a životní prostředí byly při stav-

bě muzea MMM Corones důležitými

faktory, které ovlivnily jeho tvar, umístě-

ní v terénu a materiálové řešení. Podaři-

lo se dosáhnout toho, že stavba – z vel-

ké části postavena pod zemí a obložená

sklovláknobetonovými panely v barev-

ném odstínu okolních skal – přirozeně

zapadá do okolní horské krajiny a stala

se její součástí.

Fotografie: 1 – www.wisthaler.com,

2 až 6 – archiv ateliéru Zaha Hadid architects,

7a – Inexhibit.com, 8b – Werner Huthmacher,

7b, 8a, 8c, 9 – Hufton+Crow

Redakce děkuje architektonickému ateliéru

Zaha Hadid architects za laskavé poskytnutí

podkladů pro článek.

Architektonický

návrhZaha Hadid Architects

Projektant IPM

Dodavatel betonu Kargruber und Stoll

Dodavatel fasády Pichler Stahlbau

Fasádní panely B&T Bau & Technologie

Termín výstavby červen 2013 až červenec 2015

Cena (soukromé

prostředky)3 miliony eur

Obr. 7a,b Vyhlídková terasa

❚ Fig. 7a,b View terrace

Obr. 8 Interiér muzea: a) výstavní prostory,

na pozadí scenérie okolních hor, b) vstupní

prostory do muzea, c) ústřední schodiště

❚ Fig. 8 Interior of the museum: a) exhibition

space, surrounding mountains in the

background, b) entrance, c) main staircase

Obr. 9 Muzeum, které se stalo přirozenou

součástí okolní horské krajiny ❚

Fig. 9 Museum became an integral part of

the surrounding mountain countryside

Zdroje:

[1] Autorská zpráva Zaha Hadid

architects.

[2] NATIONAL GEOGRAPHIC ČESKO.

Patnáctá osmitisícovka slavného

horolezce aneb Messner na vrcholu

Kronplatzu [on line]. [cit. 2016-09-16].

Dostupné z http://www.national-

geographic.cz

8a

8b 8c

9

ŘÍMSKÁ SERDICA VS. SOUČASNÁ SOFIE ❚

ROMAN SERDICA VS. CONTEMPORARY SOPHIA



Jana Margoldová

Článek popisuje situaci v centru bulharské

Sofie, která vznikla při výstavbě nové stani-

ce metra a přilehlých traťových tunelů pod

náměstím Nezávislosti. Při hloubení stavební

jámy byly odkryty pozůstatky starořímské-

ho města Serdica. Nález si vynutil změnu

technologie výstavby tunelů a mnoho úprav

v návrhu a postupu výstavby stanice. ❚ The

article describes the situation in the centre

of the Bulgarian capital city Sophia. The

situation emerged during the construction

of a new underground station and adjacent

tunnels under the Independence Square. When

excavating the construction pit, remnants of

the Roman town of Serdica were uncovered.

The founding required a change in technology

of tunnel building and numerous changes in

the design and procedure of the construction

of the station.

V centru Sofie na křižovatce bulvá-

rů Todora Alexandrova a kněžny Ma-

rie-Luisy se potkává starořímská ci-

vilizace se současnou Sofií, která se

chce rychle dostat na úroveň evrop-

ských hlavních měst s infrastrukturou

odpovídající 21. století. Z 24 m vy-

sokého štíhlého sloupu shlíží bron-

zová socha Sofie, symbolu a patron-

ky města, na křižovatku dvou ruš-

ných dopravních tepen a možná tro-

chu závidí klid chodcům na protilehlém

náměstí Nezávislosti sevřeném mezi

velké bloky hotelu Balkán, prezident-

ského paláce a vládních budov, kde

byla automobilová doprava vytlačena

ke kraji a převážná část prostoru byla

nabídnuta chodcům (obr. 1).

Rušno je kolem Sofie na povrchu,

rušno je i pod povrchem, protože prá-

vě zde se nachází zatím jediná přestup-

ní stanice sofijského metra nazývaná

Serdica (obr. 2 a 3). Není to vpravdě

přestupní stanice s několika nástupiš-

ti, ale dvě samostatné stanice spojené

pěším tunelem. První z nich byla uve-

dena do provozu 31. října 2000 a dru-

há 31. srpna 2012. Výstavba druhé

stanice a k ní přiléhajících traťových

tunelů se poněkud zkomplikovala, pro-

tože při výkopech v prostoru pod kři-

žovatkou uvedených bulvárů a náměs-

tím Nezávislosti se narazilo cca 6 m

pod povrchem na pozůstatky starově-

kého římského města Serdica – odtud

název stanice metra.

HISTORIE

Už dávno před počátkem našeho leto-

počtu bylo území dnešní Sofie osídlené

thráckými kmeny, které zde vybudova-

ly sídliště nazývané Serdica. Z římských

zápisů je známo, že roku 29 př. n. l. by-

la Serdica dobyta Římany, stala se ad-

ministrativním centrem regionu a zača-

la se rychle rozvíjet. Kolem sídla byly vy-

budovány hradby, uvnitř veřejné lázně,

administrativní a správní budovy, basi-

lika a velký amfiteátr. V roce 311 n. l.

zde císař Galerius vydal svůj „toleranč-

ní patent“ platný pro celou Římskou ří-

1

2

43

2 1



ši, kterým oficiálně uznal křesťanství za

zákonné náboženství, a ukončil tak pro-

následování křesťanů od dob Dioklecia-

novy vlády. O dva roky později ho stvrdil

císař Konstantin I. Milánským ediktem.

Město se dále úspěšně rozvíjelo v cent-

rum střední velikosti, avšak s propraco-

vaným konceptem urbanismu, veřejnou

kanalizací, rozvodem vody, dlážděný-

mi ulicemi, zajímavou architekturou ve-

řejných budov i soukromých vil a boha-

tým společenským životem. V oblibě ho

měl zejména císař Konstantin I., který ho

údajně nazýval „můj Řím“, a v době nej-

většího rozmachu bylo hlavním městem

dvou římských provincií.

Během dalších staletí byla Serdica

postupně překryta vrstvami staveb-

ní činnosti v období středověku, moc-

né otomanské říše a později obnove-

ného bulharského království [1]. Během

2. světové války byla výstavba z konce

19. století (bytové domy a malé továr-

ny) téměř zničena spojeneckým bom-

bardováním během bojů za osvobození

Sofie. Nově nastolený komunistický re-

žim se na přelomu 40. a 50. let 20. sto-

letí rozhodl, že zde neobnoví běžnou

městskou zástavbu, ale vybuduje na

místě „výkladní skříň“ nového režimu –

pompézní, monumentální budovy sídla

komunistické strany a nových státních

institucí – sofijské Largo. Při „nadše-

ném“ budování se na nějaké staré pa-

mátky v místech nově hloubených sta-

vebních jam pro základové konstruk-

ce a suterénní podlaží významných bu-

dov moc nehledělo. Starověké římské

zdivo bylo buď naloženo na auta, vy-

vezeno na deponie a tak navždy ztra-

ceno, nebo zůstalo nedotčeno skryto

pod základovou spárou. Z uličních dis-

pozic odkrytého města historici a ar-

cheologové usuzují, že zatím neobjeve-

ný palác císaře Konstantina I. se zřej-

mě skrývá pod hotelem Balkán, který

ze západu uzavírá rozsáhlý blok prezi-

dentského paláce.

SOUČASNOST

Je tedy zřejmé, že to, co stálo v cestě

výstavbě tunelu a stanice metra, nebyla

žádná bezvýznamná vesnice, ale vzác-

né památky, které se dlouho hledaly.

Přestože se z písemných římských pra-

menů o Serdice vědělo, dlouho se ne-

dařilo její pozůstatky objevit. Nebo lé-

pe, o nějakých občasných nálezech se

včas nedozvěděli kvalifikovaní archeolo-

gové a historici.

Projektanti a stavitelé podzemní in-

frastruktury v Praze, ale i širší odbor-

ná veřejnost určitě situaci v Sofii „oce-

ní“. K zadání navrhnout a realizovat pře-

stupní stanici metra v centru metropo-

le pod rušnou křižovatkou a v blízkosti

vládních budov se navíc uprostřed pří-

pravných prací v ohnisku pozornosti

objeví dlouho hledané reálné pozůstat-

ky bájného města. Archeologové a his-

torici zajásali, ale co projektanti a stavi-

telé? Nalezené rozsáhlé starověké pa-

mátky bylo třeba s největší pozorností

odkrýt a odborně zakonzervovat, aby

byly uchovány v co nejširší míře přístup-

né pro příští generace.

První návrh – památky v co největší

míře odkrýt, nevnášet do nich součas-

né materiály a zpřístupnit veřejnosti – se

Obr. 1 Pěší zóna na náměstí Nezávislosti, vlevo budova parlamentu, původně centrála komunistické strany Bulharska, vpravo prezidentský palác ❚ Fig. 1 Pedestrian zone on the Independence Square, the Parliament building – originally the headquarters of the Communist Party of Bulgaria – on the left, Presidential Palace on the right

Obr. 2 Křižovatky bulvárů Todora Alexandrova a kněžny Marie-Luisy nad přestupní stanicí metra Serdica, ve snížené úrovni raně středověký křesťanský kostelík ❚ Fig. 2 Todor Alexandrov Boulevard and Duchess Maria-Louise Boulevard intersection, above the metro station Serdica, medieval Christian church on the lower level

Obr. 3 Mapa metra v Sofii ❚ Fig. 3 Map of the metro in Sophia

Obr. 4 Příčný řez mostní konstrukcí na náměstí Nezávislosti ❚ Fig. 4 Cross section of the bridge structure on the Independence Square

Obr. 5 Pohled z galerie parlamentu na náměstí Nezávislosti se staveništěm, vlevo prezidentský palác, vpravo vládní budovy, v pozadí křižovatka bulvárů se sochou Sofie ❚ Fig. 5 View from the gallery of the Parliament to the construction site, Presidential Palace on the left, government buildings on the right, boulevards intersection with the statue of Sophia in the background

Obr. 6 Výstavba: a,b ) hloubení stavební jámy, vykopávky a hledání míst pro podpěrné konstrukce, c) umísťování bednění a protahování výztuže ve stísněném prostoru ❚ Fig. 6 Construction: a,b) excavating the construction pit, excavations and searching for locations of the supporting structures, c) placing the formwork and running the reinforcement in the straitened space

5

6a 6b 6c



ukázal jako nepříliš vhodný. Do široké

otevřené jámy stékala povrchová voda,

prosakovala podzemní voda (nedaleko

jsou silné léčivé prameny) a na dně se

vytvářela rozsáhlá bahniska, v kterých

začala klíčit zanesená semena plevelů,

a brzy si místo oblíbily i žáby.

Protože bylo třeba nově vyřešit do-

pravní situaci v tomto exponovaném

prostoru, bylo rozhodnuto převážnou

část památek očistit, ponechat pouze

původní materiály a skrýt je pod roz-

sáhlé mostní konstrukce (obr. 4), kte-

ré umožní zachovat na povrchu běž-

nou městskou dopravu (veřejnou i in-

dividuální). Krytý a uzavřený prostor

bude fungovat jako veřejně přístup-

né mu zeum (obr. 9a,b). Pouze ma-

lá část památek zůstala v otevřeném

veřejnosti volně přístupném prostoru

(obr. 10). Zde však musely být použity

ke zpevnění jejich povrchů, k zamezení

vymývání srážkovou vodou, větrné

abrazi a poškození běžným provozem

současné materiály, především speci-

ální druhy betonů a cementové malty

a omítky. Historici to neviděli rádi, ale

byl to nezbytný kompromis k uchování

cenných památek.

ŘEŠENÍ DOPRAVNÍ S ITUACE

Na náměstí Nezávislosti byla navrže-

na mostní konstrukce délky 118,4 m

a šířky 45 m. Prostor pod ní propo-

jil dva stávající podchody, jeden před

hotelem Balkán (západní konec) a dru-

hý před budovami předsednictva vlá-

dy v místech, kde byla v letech 1997

až 1999 odkryta a zakonzervována vý-

chodní městská brána. Monolitická že-

lezobetonová mostní konstrukce o plo-

še 5 328 m2 je rozdělena na několik di-

latačních celků. Pod náměstím tak by-

la vytvořena rozsáhlá pěší zóna, které

dominují archeologické vykopávky sta-

ré více než 2 000 let (obr. 7 a 8).

Jednou z nejdůležitějších otázek bě-

hem projektové fáze i později při re-

alizaci byly základy mostní konstruk-

ce. Řešená neobvyklá situace obě fá-

ze úzce propojila z hlediska času i ob-

sahu:

• pod konstrukcí v celé délce leží dva

samostatné traťové tunely „modré“ lin-

ky metra (o průměru 5,7 m), koruna tu-

nelu byla pouze 900 mm pod základo-

vou spárou navrhovaných podpůrných

konstrukcí výsledné mostní konstruk-

ce (obr. 4) a zákl ady nesměly narušit

rovnováhu sil, která byla uvažována

pro návrh tunelového ostění. Původ-

ně, před objevením Serdici, bylo totiž

uvažováno o výstavbě tunelů i stanice

v hloubené stavební jámě, nález si vy-

nutil použití ražené tunelové technolo-

gie, ale vzhledem k návaznostem na

další úseky metra nebylo možné pro-

cházet ve větších hloubkách,

• před začátkem výkopových prací se

o přesném rozložení římských pamá-

tek nic nevědělo – nemohly být te-

dy navrhovány podpůrné konstrukce

a jejich základy, pokud nebylo známo,

kde mohou stát. V důsledku toho ne-

mohla být navržena ani vlastní most-

ní konstrukce.

Dané podmínky vedly k různým způ-

sobům založení podpůrných konstruk-

cí v různých místech. Někde se jed-

ná o pilotové základy, někde o zákla-

dovou desku a někde jsou použity zá-

kladové pasy. Během projektování do-

cházelo v souvislosti s novými objevy

k dodatečným změnám způsobů zalo-

žení či umístění základových konstruk-

cí, tvořila se nová statická schémata, vy-

mýšlely se nově jiné postupy prací, aby

reali zace základů neohrozily už odkryté

ale i ještě neodkryté památky. Většina

prací během hloubení stavebních jam

a prostoru pro základové konstrukce

musela být prováděna ručně nebo

jen s malou mechanizací a s největší

pozorností (obr. 6a až c). Odkryté pa-

mátky byly očištěny a obaleny fóliemi

a případně zpevněny nebo překryty do-

časnými konstrukcemi, aby během vý-

stavby nedošlo k jejich poškození. Stej-

ně obtížná byla i následná výstavba

Zdroje:[1] LEVIEV-SAWYER, C. Layers of

destruction: Archaeology, Serdica and Sofia´s Largo, The Sofia Globe, August 14, 2014.

[2] V bulharské metropoli Sofia uvedena do provozu druhá linka metra [online]. Dostupné z http://dopravni.net/mhd/13902/bulharsko-sofia-druha--linka-metra/

[3] Serdika Metro Station [online]. Dostupné z https://en.wikipedia.org/wiki/Serdika_Metro_Station

[4] Serdika Ancient Fortress – Sofia City [online]. Dostupné z http://bulgari-atravel.org/en/object/374/Krepost_Serdica_Sofia

7 8

9a 9b

2 3



podpůrných konstrukcí a vlastní mono-

litické železobetonové superkonstrukce.

Pro konstrukci pod bulvárem kněž-

ny Marie-Luisy byla zvolena jiná tech-

nologie: na podélné monolitické žele-

zobetonové rámové konstrukce byly

uloženy příčné prefabrikované nosníky

(obr. 9a, 10).

ZÁVĚR

Konec byl úspěšný a oblast náměs-

tí Nezávislosti spolu s křižovatkou bul-

várů Todora Alexandrova a kněžny Ma-

rie-Luisy nad přestupní stanicí metra

Serdica je nyní jednou z nejvýznamněj-

ších turistických atrakcí Sofie – těsné

spojení starořímské Serdici se součas-

nou Sofií (obr. 7 až 10).

Fotografie: 1, 2, 7 až 10 – Jana Margoldová,

4 až 6 – archiv společnosti Rikat Ltd.

Autorka článku děkuje panu Antonu Yanevovi

ze společnosti Rikat Ltd. za všechny poskytnuté

informace a fotografie a výkres z archivu

společnosti Rikat Ltd.

Ing. Jana Margoldová, CSc.


Obr. 7 Pěší zóna s vykopávkami Serdici

pod náměstím Nezávislosti krytá monolitickou

železobetonovou konstrukcí ❚

Fig. 7 Pedestrian zone with Serdica

excavations under the Independence Square

covered by a monolithic reinforced concrete

slab

Obr. 8 Akrylátová kupole v monolitické

železobetonové mostní konstrukci, průhled

na vládní budovy na náměstí Nezávislosti ❚

Fig. 8 Acrylic dome in a monolithic reinforced

concrete bridge structure, view to the

government buildings on the Independence

Square

Obr. 9a,b Muzeální část vykopávek

pod prefabrikovanou mostní konstrukcí

převádějící dopravu na bulváru kněžny

Marie Luisy, podélné podpěrné rámy

a příčné prefabrikované nosníky ❚

Fig. 9a,b Part of the excavations in

a museum under a precast bridge structure

which transfers traffic to The Duchess Maria-

Louise Boulevard, longitudinal supporting

frames and precast cross-beams

Obr. 10 Odkrytý veřejný prostor, vlevo

nová mostní konstrukce převádějící dopravu

na bulváru, vpravo pěší zóna před obchodním

centrem v budově z 50. let 20. století,

v pozadí městské lázně a mešita s minaretem

z otomanského období ❚

Fig. 10 Uncovered public space, new

bridge structure transferring the traffic to

the boulevard on the left, pedestrian zone in

front of the shopping mall in a building from

the 50s on the right, city spa and a mosque

with a minaret from the O ttoman era in the

background

10

CENTRAL EUROPE 2017

International Concrete Conference & Exhibition

www.iccx.org

Ossa, Poland / Polen

8. - 9. February / Februar 2017

ORGANISATION

ad-media GmbH | CPI Concrete Plant International | Industriestr. 180, 50999 Cologne, GermanyT +49 2236 962390, F +49 2236 962396 | c.fi [email protected] | www.cpi-worldwide.com

PREMIUM PARTNER

PARTNER IN COOPERATION WITH

Firem

ní p

reze

nta

ce

BETON A SKULPTURA ❚ CONCRETE AND SCULPTURE

OSINKOCEMENT OLBRAMA ZOUBKA


S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M

Cílem příspěvku Beton a socha je na příkladech výtvorů osmi českých a dvou zahraničních sochařů prezentovat

široký obsahový a výrazový potenciál betonu či cementových směsí ve výtvarné oblasti, bez ambice uvedená díla

jakkoli umělecky hodnotit či rozebírat okolnosti jejich vzniku. Sochařů jsme se ptali na jejich zkušenosti s betonem,

který ve větší či menší míře používají jako matérii pro své vyjádření, se třemi z nich jsme se setkali osobně.

❚ The aim of this article is to present the potential of concrete or cement mixture respectively. We show on

examples of sculptures and plastic art of eight Czech and two foreign sculptors the broad potential of the two

materials enable – in both contextual and expressional point of view. The article focuses on the possibilities of the

respective material, with no ambition either to evaluate the artistic value of the individual artworks or to analyse

the circumstances under which the art works were created. We asked the sculptors about their experience with

concrete which they use in smaller or higher extent as the basic material when sculpting. We met three of them

personally.Vaše redakce ❚ Editors

Olbram Zoubek dal betonu, resp.

osinkocementu uměleckou po-

dobu sochy již před 70 lety. Dí-

lo tohoto sochaře je zastoupeno

v řadě českých i zahraničních ga-

lerií a na jeho retrospektivní vý-

stavě v Jízdárně Pražského hra-

du bylo v roce 2013 vystaveno

na 300 vybraných soch, komor-

ních plastik a reliéfů. Stálá expo-

zice jeho tvorby je instalována

ve sklepení litomyšlského zámku

a aktuál ní výstava k devadesátým

narozeninám je do 30. října pří-

stupná na zámku Letovice. Olbram Zoubek nás přijal ve svém

ateliéru na Novém Městě v Praze.

Vážený pane Zoubku, beton se díky Vám dostal do rukou

mnoha českým sochařům, kteří u Vás začínali. Zajímalo

by nás však, jak jste se k němu dostal Vy sám?

„Tak to bylo asi před 70 lety, na úplném začátku, kdy jsem pro

svou tvorbu hledal levný materiál. V polském časopise, jehož

název si již nepamatuji, jsem se dočetl o výrobě předmětů pro

užité umění z prefabrikovaných plátů osinkocementu, které

měly tloušťku 5 mm a daly se tvarovat. Tak jsem si řekl: ‚proč

to nezkusit na sochy?‘ “

Do Polska to ale asi bylo dost daleko?

„Navázal jsem kontakt s cementárnou u Berounky, doporu-

čení jsem v té době dostal ze svazu. Jel jsem se tam podívat

a viděl výrobu na vlastní oči – do velké kádě se nasypal na říd-

ko rozptýlený osinek a cement. Pak se tato hmota rozestřela

Obr. 1 Ateliér v Salmovské, asi 1983, foto: Lukáš Jasanský ❚

Fig. 1 Studio in Salmovská street, cca 1983, photo: Lukáš Jasanský

Obr. 2 Zastřelení, 1958, 1976 až 1977, foto: David Stecker

❚ Fig. 2 Shooted, 1958, 1976 to 1977, photo: David Stecker

Obr. 3 Bronzová socha Ještě Olbram, 2003, za ní socha Jan, 1969,

z pozlaceného cementu, zobrazující Jana Palacha jako „chodce, který se

rozhodl“, foto: David Stecker ❚ Fig. 3 Bronze statue One more Olbram,

2003, behind statue Jan, 1969 of gold-plated cement, picturing Jan Palach

as a “pedestrian, who has come to a decision”, photo: David Stecker

Obr. 4 Polana ze sousoší Rodina, 1973 ❚ Fig. 4 Polana of the

sculptural group Family, 1973

Obr. 5 Výstava na Bastionu v Praze 2, srpen 2012, foto: Jiří Sláma ❚

Fig. 5 Exhibition at the Bastion in Prague, August 2012, photo: Jiří Sláma

Obr. 6a,b,c Výstava v Jízdárně Pražského hradu, 2013 až 2014, foto:

a, c) David Stecker, b) František Renza ❚ Fig. 6a,b,c Exhibition in the

Riding hall at the Prague Castle, 2013 to 2014, photo: a, c) David Stecker,

b) František Renza

1

5 6a



na síta a vytvarovala se velice tenká vrstva, která šla ohýbat.

V podstatě šlo o podobný princip jako u papírenských strojů.

Takto vyrobený osinkocement se používal pro technické úče-

ly. No, a já jej začal používat na výrobu soch.“

Ano, Vaše typická socha, kterou si představím, je z osin-

kocementu. Pracoval jste s ním dost dlouho. Jak je to

s jeho zdravotní závadností?

„Vážené dámy, s osinkocementem pracuji celý život a jsem ta-

dy a žiju. To považuji za důkaz, že to s osinkem možná nebu-

de tak vážné.“

I přesto byl však osinkocement zakázaný. Jakou cemen-

tovou směs používáte ke své tvorbě dnes?

„Naštěstí jsem měl poměrně velké zásoby, ale i ty mi před tře-

mi lety došly. Nyní pracujeme s cementem s novým složením,

že, Jakube?“

Jakub Grec (sochař, který právě pracoval v ateliéru): „Ano,

začali jsme používat novou směs, kterou nám dodává firma

z Kralup. Je do ní přidáváno vlákno a bezesporu i další přísa-

dy, ale podrobné složení po mě nechtějte. S osinkocemen-

tem jste mohli vytvořit přední díl sochy a zadní část rozdě-

lenou na kusy bylo možné spojit mokrou cestou. Ten dnešní

materiál je v první fázi křehčí a musí se lepit epoxidem. Osob-

ně však nejraději pracuji s tradičním románským cementem.“

Dvůr Vašeho ateliéru je plný soch, některé jsou barevné.

Jsou probarvené v celém objemu nebo se jedná o povr-

chovou úpravu?

„Je to povrchová úprava. Používám polychromii či zlacení.“

Marie (manželka Olbrama Zoubka): „Olbram má právě rád

spojení cementu, který je považován za banální materiál, a zla-

ta, které představuje pravý opak.“

Jak to se zájmem o betonové sochy vypadá dnes?

„Zeptejte se Marie, ta měla galerii a těmto věcem rozumí lépe.“

Marie: „Jedna věc je umělecká kvalita a druhá věc je vkus

většiny. Málokdo ocení ‚Keltský meč‘, zatímco o sochu hez-

ké ženy zájem přetrvává. Stále však platí, že sochy z cemen-

tu jsou levnější než např. bronzové. Bohužel cement v exte-

riéru dost praská a musí se opravovat, proto tyto sochy na-

jdete převážně v interiérech, v uměleckých sbírkách či na

výstavách.“

Můžeme se zeptat, na čem právě pracujete?

„Právě dělám model pro sochu pátera Toufara.“

Vážený pane Zoubku, děkujeme za vlídné přijetí a přeje-

me Vám i celé rodině mnoho zdraví a sil pro další umělec-

kou tvorbu.

akad. soch. Olbram Zoubek

e-mail: [email protected], www.olbramzoubek.cz

2 3 4

6b 6c

PLASTICI LUBOMÍRA DOSTÁLA



Svoji první sochu – stavbu –

„Plastici – pomník normaliza-

ce“ (obr. 1), kterou jsem vytvo-

řil v letech 1989 až 1990 po-

dle modelu z konce 70. let, jsem

chtěl původně udělat z kame-

ne, nejlépe z pískovce, což se

ale bez investora ukázalo ne-

proveditelné, a proto jsem pou-

žil beton. Socha se skládá z de-

víti betonových kvádrů (o rozmě-

ru každého z nich 450 × 450 ×

1 350 mm) vydusaných do bed-

nění. Po třech dnech jsem objekt

odbednil, vydusané kvádry nahrubo osekal a detailní opra-

cování dokončil do týdne.

Při realizaci sochy jsem byl překvapen možnostmi

betonu a vlastně i krásou materiálu. Beton jsem pak začal

používat cíleně a dodnes rád využívám různé možnosti

jeho zpracování: odlévání, vydusání základního nebo ko-

nečného tvaru do forem, nahazování, osekávání, brouše-

ní a barvení betonu, které umožňují variabilitu povrchových

struktur.

Další betonová socha – stavba – s názvem „Kaple“

(obr. 2a,b) z roku 2000 je postavena z dílů vyrobených z po-

lystyrenového jádra, na které jsem několik dní přihazoval

beton a prokládal jej drátěným pletivem do tloušťky cca

100 mm.

Nejnovější betonovou realizací je plastická mapa přehrady

Slezská Harta, jejíž model jsem udělal z polystyrenu a sádry,

které jsem zaformoval. Výdusek složený ze sedmi dílů je z be-

tonu obarveného do odstínu místního kamene a je součástí

naučné stezky Zatopené osudy.

Přestože v současné době používám různé druhy kamene,

beton pro mne zůstává inspirativním materiálem i pro další

připravovaná díla jako je např. „Kromlech“ (obr. 4). Umístě-

ní této sochy – stavby – by bylo vhodné na nějakém památ-

ném nebo magickém místě v krajině (nebo by nějaké mís-

to magickým učinila). Takové místo včetně investora zatím

hledám.

Lubomír Dostál

člen Spolku olomouckých výtvarníků

Fotografie: Adam Dostál

Obr. 1 Plastici – pomník normalizace, výška 2,25 m, Moravský Beroun

– mezi kostelem a farou, 1990 ❚ Fig. 1 Plastics – memorial of

totalitarianism, height 2,25 m, Moravský Beroun – between the church

and vicarage, 1990

Obr. 2a,b Kaple, výška 4,5 m, Hradec nad Moravicí – na břehu řeky

pod zámkem, 2000 ❚ Fig. 2a,b Chapel, height 4,5 m, Hradec nad

Moravicí – on the river bank, below the castle, 2000

Obr. 3 Plastická mapa přehrady Slezská Harta, 1,65 x 3,4 m,

Leskovec nad Moravicí –

u přehradní nádrže, 2015

❚ Fig. 3 Relief map of the

Slezská Harta dam, 1,65 x

3,4 m, Leskovec nad

Moravicí – at the dam, 2015

Obr. 4 Kromlech – model,

předpokládaná výška

realizace 5 m ❚

Fig. 4 Kromlech – model,

expected height 5 m

1

3

4

2a 2b

ROVNOVÁHA JOSEFA KLIMEŠE



Se sochařem Josefem Klime-

šem jsme se sešli v domě Dia-

mant v Praze, kde sídlí Spolek

výtvarných umělců Mánes. Na

schůzku nám přinesl fotografie tří

vybraných betonových realizací.

Jste autorem monumentální

betonové plastiky „Rovnová-

ha“ u Barrandovského mostu

v Praze. Mohl byste nám pro-

zradit, jak vznikla?

„Stejně jako všechny své uvede-

né realizace jsem i tuto prováděl

ve spolupráci s architektem Karlem Filsakem. Řekli mi, že je

jedno, co bude po mostě jezdit, protože když unese sám se-

be, unese všechno. Možná to souvisí i s mým pojmenováním

‚Rovnováha‘. Před realizací však vyvstala řada problémů. So-

cha má rozpětí 15 m, celá se ‚vznáší‘ ve vzduchu a její těžiš-

tě se musilo uložit na pylon o průřezu 1 x 1 m. Dalším hlavo-

lamem bylo, jak 15krát zvětšit plastický model. Pomohla mi

středoškolská deskriptivní geometrie, můj oblíbený předmět.

Plastikou jsem proložil tři rovnoběžné roviny. Jejich průsečni-

ce s povrchem určily tvar nosných ramenátů. Na ně byly při-

bity šalovací fošny, které otiskly do betonu vějířovité struktury.

Zevnitř byla forma vyložena hustou armaturou. Poslední důle-

žitou fází bylo zajistit, aby složitá konstrukce neuplavala v ma-

sách tekutého betonu o váze mnoha desítek tun. Tým inžený-

rů protkal celou formu systémem železných táhel a mnohame-

trových dubových pražců. Z diváků se tomu všichni posmívali.

Opozice plastiku označila za bolševickou gigantomanii, oficiál-

ní místa ji odsuzovala jako zbytečné mrhání materiálem. Rov-

nováha však stojí dodnes.“

Vaše další plastika je na hotelu President v Praze?

„Ano, celou fasádou hotelu prochází železobetonový rám,

v jehož vrcholu je umístěna tato betonová plastika ‚Křídlo‘ ote-

vřená velkým průhledem do volné oblohy. ‚Křídlo‘ je provede-

no technikou torkret – do připravené vyšalované formy s vlo-

ženou armaturou se zezadu nahazoval řídký beton zednickým

způsobem a zepředu zůstal otisk po šalovaných prknech.“

Třetí uvedená realizace je asi nejstarší?

„Ta je z roku 1982. Záměrem bylo navodit představu vod ního

proudu – řeky -, který je v symbióze s výtvorem lidských rukou.

Formy na všechny prvky byly vyšalovány z prken a dotvořeny

dřevitou vlnou a sádrou do oblých a hladkých tvarů.“

Vážený pane Klimeši, děkujeme Vám za milé setkání a přeje-

me mnoho zdraví a tvůrčích sil.

akad. soch. Josef Klimeš

člen Spolku výtvarných umělců Mánes

Obr. 1a,b Rovnováha, 15 m, Praha,

1989 ❚ Fig. 1a,b Equilibrium,

15 m, Prague, 1989

Obr. 2 a) Křídlo, 10 x 5 m, hotel

President, Praha – Staré Město, 1988,

b) skica ❚ Fig. 2 a) Wing,

10 x 5 m, President hotel, Prague –

Old Town, 1988, b) sketch

Obr. 3 Vltava, betonový reliéf

10 x 5 m a dva vertikální pylony,

bývalé ředitelství Vodních staveb,

Praha-Holešovice, 1982, model

(pylony jsou dnes již odstraněny) ❚

Fig. 3 Vltava, concrete relief 10 x

5 m and two vertical pylons, former

headquarters of Water Structures in

Prague-Holešovice, 1982, model (the

pylons have been removed)

1a

1b2a

2b

3



Coby kameník-kamenosochař

bych měl betonem pohrdat,

že? Ale nepohrdám, dělal jsem

i z praštěnějšího materiálu – vy-

cpával do textilu, dělal z lami-

nátu, sádry, slámy, sněhu, pís-

ku atd.

Jistou formu betonu vynalezli

Římané, dodnes se sice přesně

neví, jak ho udělali, ale co z něj

bylo, vydrželo. Le Corbusiérovy

betonové stavby jsem obdivoval

už na fotkách, a co teprve poz-

ději v reálu, když jsem se do-

stal do Francie. Šalovaný beton

se musí umět, jinak je to prů-

švih. V Česku se sem tam něco zkusilo a sem tam se ně-

co povedlo.

Já jsem beton začal používat v letech 1980 až 1985 na

jeden a půl hektarovém enviromentu „Minikrajina“ na síd-

lišti Fifejdy v Ostravě, který byl určen pro hru a pohodu

všech generací. Tam jsem z betonu do formy z igelitu od-

léval skály a zpevňoval kopce pozitivním modelováním mezi

žebry z cihel. Taky jsem dělal zídky z kamene, kde kámen

z pohledové strany vypadá jako kladený na sucho a přitom

je zezadu zalitý betonem.

Se současnými betony se dají i modelovat sochy, ale to

bych předbíhal. Z betonu jsme dělali na UMPRUM v rám-

ci výuky workshop na betonárce. Zuzka Čížková (tehdejší

studentka, viz rozhovor na str. 32, pozn. redakce) to tenkrát

s betonárkou domluvila, studenti z hlíny vymodelovali sochy,

z nich sejmuli sádrové formy a pak jsme do nich lili beton.

Byl to první pokus, použitá směs ještě nebyla „vyladěná“,

nebyl to samozhutnitelný beton, a tak to dopadlo dost „stru-

patě“. Mně to moc nevadilo, moje betonové hlavičky dosta-

ly zajímavou strukturu.

Další realizaci z betonu, čtyři dvoumetrové „Hlavičky“, jsme

dělali pro náměstí Jana Palacha v Praze v roce 2011 z vrst-

vičky betonu na polystyrenové jádro. Stačí vrstvička a vypa-

dá to jako betonový monolit. Bohužel čeští vandalové doká-

žou poničit i poměrně pevnou skořepinu. Na ně platí jen plný

beton a ten zase klidně posprejují, ale hlavy aspoň zůstanou.

Odlévání do betonu je dnes už „vymakané“. Zdeněk

Ruffer, absolvent našeho Ateliéru veškerého sochařství

UMPRUM, odléval z betonu smíchaného s ocelovými drát-

ky desetimetrový kříž do formy se strukturou vytvořenou

podle kmenu akátu (viz. článek Stéla urnové kobky na les-

ním hřbitově v Beton TKS 2/2016, str. 14, pozn. redakce).

A drží to pohromadě.

Zdá se, že v betonu se dá stále něco objevovat a vylep-

šovat a tak nejen v architektuře, ale i v sochařství se dá

počítat s materiálem, který může nabízet nové překvapivé

vlastnosti.

prof. akad. soch. Kurt Gebauer

emeritní profesor na UMPRUM v Praze


HLAVIČKY KURTA GEBAUERA

2a

1b1a

1c 2b

Obr. 1a,b,c Enviroment Minikrajina na sídlišti Fifejdy v Ostravě na ploše

1,5 ha, 1980 až 1985 ❚ Fig. 1a,b,c Mini countryside in housing

estate Fifejdy in Ostrava; area 1,5 ha, 1980 to 1985

Obr. 2 Hlavičky: a) na náměstí Jana Palacha před budovou pražského

Rudolfina, b) před Národní technickou knihovnou v areálu vysokých škol

v Praze ❚ Fig. 2 Little heads: a) on the Jan Palach square in front

of the Rudolfinum concert hall in Prague, b) in front of the National

Library of Technology in the universities campus in Prague

BETON(Y) ZDEŇKA RUFFERA


Rozvzpomínám se, kdy se v mém

životě objevil beton. Mám na my-

sli opravdu, nějak vědomě. Asi

při bourání střechy dědovy gará-

že, kam se vešla jenom aerovka,

ale už ne nová Škoda 120. By-

ly to prázdniny někdy uprostřed

střední školy. A potom při pří-

stavbě rodinného domku – dal-

ší prázdniny tentokrát u míchač-

ky, poměr 1 : 3 a nešidit, neboť to

dělám pro sebe.

Poměr k betonu mi ale zů-

stal dobrý. Snad pro jeho snad-

nost přípravy oproti jiným finál-

ním materiálům. V Ateliéru so-

chařství na UMPRUM přichází ještě laminát. Ale ten zápach.

A všechno ulepené a kousající od skelné střiže. Můžete namít-

nout bronz nebo mramor. Na první nebyly finance a na druhý

jakbysmet. Nejdříve přicházely domácí pokusy, vožení beto-

nu v kyblících autobusy MHD a betonování základu na místě.

To jsem byl ještě plný sil. S jejich úbytkem musela přijít tech-

nika. A je tu seznámení s betonárkou v Letech. Dělal jsem pro

ně jak reklamu, tiskoviny, polep vozidel, tak i několik „umělec-

kých“ realizací v betonu. V rámci propagace betonu přicháze-

jí i lehčí múzy, nedá se to přímo nazvat poezie, ale spíše hu-

morné P. F. veršovánky na téma beton.

Můj styk s betonem kulminuje vysoce profesionální prací sle-

dovanou Kloknerovým výzkumným ústavem při ČVUT v čele

s docentem Jiřím Kolískem. Výsledkem je objekt „Kříž na hřbi-

tov“, kde už nejsem úplně pánem situace, ale spíš pozorova-

tel. Třešničkou na dortu je posléze mnou komentovaná pro-

jekce o výrobě kříže na betonářském setkání v Brně.

Přemýšlím, jak ještě beton prostupuje mým životem a nemu-

sí to být zrovna drncání na dálnici D1 do Brna. Jo, vlastně ješ-

tě sportuju. Hrajeme také hokej. Amatérsky samozřejmě, ale

dlouho a na krytých stadionech. Postupně jsem se vypraco-

val na univerzálního hráče. Mladší mě vytlačili z útoku, a tak se

v rámci možností snažím zabetonovat obranu, a když nepřijde

brankář, obléknou mě do betonů a jdu do kysny.

MgA. Zdeněk Ruffer

Střední výtvarná škola Václava Hollara


Obr. 1 Křeslo, u obce Mořinka u Karlštejna, technologie pěchovaného

betonu s poréznějším povrchem navozujícím iluzi čalounění, lidskými

silami přemístěno z betonárny v Letech, 2002 ❚ Fig. 1 Armchair

near the village of Mořinka near the Karlštejn castle; rammed concrete

with more porous surface evoking illusionary upholstery; moved by

manpower from concrete plant in Lety, 2002

Obr. 2 Futurama Business Park, Praha-Karlín: a) až d) Plavci,

odlévání do forem vytvořených otiskem živých postav (plavec s rukávky

– ředitel stavby objektu), 2010, e) Šanony, 2010, f) Kuřácký koutek,

2011 ❚ Fig. 2 Futurama Business Park in Prague–Karlín:

a) to d) Swimmers, cast in forms made by imprints of real figures

(swimmer with aids is the construction manager), 2010, e) Files, 2010,

f) Smokers’ corner, 2011

2d


1

2a

2e 2f

2b 2c

SVĚTELNÝ BETON JAROSLAVA CHRAMOSTY



Důvod, proč jsem začal pracovat s betonem, je velmi pros-

tý. V minulosti jsem ve své tvorbě hojně experimentoval s pří-

rodními materiály, u nichž mne zajímala především jejich pro-

měna v čase, a tedy i jejich potenciální zánik. Po letech však

z tvorby zůstávaly pouze fragmenty, a novým tématem tak pro

mne začala být trvanlivost. V té době jsem začal experimento-

vat také se světlem.

S využitím betonu pro umělecké účely jsem se poprvé se-

tkal v roce 2004, kdy jsem začal navrhovat a realizovat svou

závěrečnou diplomovou práci v Ateliéru sochařství u pro-

fesora Jiřího Beránka na VŠUP v Praze. Postupně jsem se

s betonem velmi dobře seznámil a díky mnoha spolupracím

jsem se naučil chápat jeho princip jako otevřené pole a vý-

zvu. Do této doby byl pro mne beton především stavebním

materiálem, který jsem znal jako kluk ze stavby rodinného

domu a různých oprav, ruční omítačka mi přišla v té době

jako geniální nástroj. Když jsem se později, v roce 2005, se-

tkal se sklovláknobetonem (Glass fiber reinforced conrete –

GFRC) ve Wolf Prefa, byla to pro mne téměř revoluce a na-

stala několikaletá velmi blízká spolupráce, při které jsem se

mnoho naučil.

Množství technik a možnosti definovat barevnost, struktu-

ru a samotný tvar umožňují betonu velmi široké a často ještě

neobjevené či nepoužívané využití i ve výtvarném umění. Ve

srovnání s kamenosochařstvím má beton mnoho výhod i ne-

výhod a nemohu říci, že by bylo jeho použití vždy snazší ces-

tou. Pro každou technologii, která se nabízí, lze nalézt vhod-

nou estetickou i funkční aplikaci. Každý beton, ať už je litý do

forem, stříkaný suchou či mokrou cestou, modelovaný či du-

saný, má svůj specifický charakter. Poznávání přirozených

podob betonu a technik jeho zpracování je pro sochaře pou-

hým začátkem před tím, než jej začne aplikovat ve svých dí-

lech. Vytěžení estetiky této matérie a jejich přesahů je úžas-

nou cestou ke vzniku nových uměleckých děl a jejich podob.

Výše zmíněná diplomová práce pro mne byla první konkrét-

ní uskutečněnou vizí litého světelného betonu. V jeho realizaci

mi velmi pomohla technoložka Metrostavu paní inženýrka Mi-

lada Mazurová. Objekt, který v té době vznikl, byl pro mne

především experimentem a zároveň prvním krokem ve vývoji

aplikace optických vláken jako média k tvorbě světelných ob-

razových struktur v betonu. Cílem bylo odhmotnění, odlehče-

ní a nová esteticky funkční technika pro tvorbu uměleckých

děl i užitého designu.

První realizaci neminuly ani začátečnické chyby, jako je roz-

valené bednění či poddimenzované armování. Dnes na to

s úsměvem vzpomínám a v případě potřeby konzultuji slože-

ní směsi či pracovní postup s odborníky. Vzhledem k tomu,

že jsem si postupně začal v rámci možností vyvíjet a míchat

směsi i sám, jsou pro mne veškeré vlastnosti betonu přiroze-

ností a chyby, které se mohou stát, považuji za estetický pří-

nos a nezbytnost, kterou je třeba uchopit a použít ve výtvar-

né práci.

Krakelování, trhliny, dramatická sedimentace krvácivých

směsí, nedokonalé odformování ploch a rohů spolu s do-

konalostí otisku a zhutněním až do lesku, procesování říze-

né náhody završené povrchovým opracováním – brouše-

ním, závěrečným leštěním a chemickými úpravami povrchu –,

tím získává beton pod rukama sochaře mnoho nových tváří

a stává se novým „přírodním“ kamenem. Jeho paměť se však

teprve znovu naplní...

Světelné betony

V roce 2005 jsem pokračoval v tvorbě světelných betonů rea-

lizací projektu „Café Pavlač“ společně se studiem Anarchitect

a Matějem Petránkem (obr. 1a až c). Tento barový pult je pří-

kladem díla, které přesně balancuje na hranici užitého a vol-

ného uměleckého vyjádření. Prostřednictvím světelných ob-

razových struktur je abstraktní pointilistickou kresbou zná-

zorněna mechanika pohybu nekonečné smyčky času v pro-

storu. Tématem projektu bylo „setkání“ a cílem umělecké-

1a

3

4



ho ztvárnění bylo vyprávět konkrétní příběh o propojení dvou

principů světa, jejich integraci, scelení a následném vzniku

dalších dimenzí...

Tato témata se dále projektují do mé aktuální tvorby např.

v obrazových objektech „Membrány“ (obr. 2), které jsou právě

jakýmisi pevnými filtry, zobrazujícími fragmentální výseče pro-

storových dimenzí a možné abstraktní podoby světa...

V roce 2014 až 2015 vznikl též světelný objekt recepce pro

Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) (obr. 3). Ten-

to recepční pult nese světelné motivy inspirované srdečními

buňkami, které jako první objevil J. E. Purkyně. Jejich sklad-

ba a textura jsou výtvarně zpracovány do přírodních motivů,

které mohou asociovat přírodní struktury a výjevy lesa. Celek

je dobarven oranžovými mořidly na beton ve výrazné struktu-

rálnosti respektující výjevy světelného obrazu.

Další aplikací byl obklad objektu spa jménem „Solitaire“ (obr.

4), který vznikl ve spolupráci s MOLO architects na výstavě

„Priscine2010“ v Lyonu ve Francii, kde získal nejvyšší oceně-

ní – produkt roku 2010.

Z volných realizací bych rád zmínil sochařské objekty „Dra-

vec“ (obr. 5a,b) a „Shark in The Gulf“. První zmíněný byl rea-

lizován v roce 2013 pro výstavu Umění ve městě v Českých

Budějovicích a jedná se o objekt žraločí ploutve, která roz-

rušila dlažbu náměstí a na chvíli zde zakotvila. Je to světelná

socha a světelné struktury na jejím povrchu nepřímo asociují

hlubinné struktury ať mořských, či vesmírných prostorů. Ob-

jekt sám o sobě, stejně jako „Shark in The Gulf“ (2016), kte-

rý byl realizován přímo na místě osazení v rámci sochařské

galerie Golf Hostivař, má víceúrovňový významový charakter.

V první řadě jsou tyto realizace archetypální přírodní tvaro-

vou projekcí ofenzivního či defenzivního principu v živočiš-

né i rostlinné říši. Tedy buď jako trn, který upozorňuje na limi-

taci hranic a aktivně chrání rostlinu, nebo jako ploutev, dráp,

tesák či kel dravce připomínající ve své tvarovosti nebezpečí

útoku. Tvar respektuje funkci. Ve veřejném prostoru vnímám

realizace spolu se zmíněným významem jako emotivní objek-

ty, které mají vzbuzovat nejrůznější pocity a podporovat ima-

ginaci diváků.

Beton coby metafora současného světa

Materiály, které používám ke své tvorbě, často volím pro je-

jich metafyzickou podstatu. Je pro mne stejně důležitá, ne-li

důležitější než estetická hodnota, které lze u dané hmoty do-

sáhnout. Přírodní kámen jako takový v metafyzické úrovni

uchovává „paměť“ světa, svého okolí. Pomyslně i reálně se

do něj otiskl čas. Beton pro mne představuje metaforu svě-

ta současného. Transformaci přirozených principů a stavů

do nových podob, určitou naději a zároveň obavy i fascinaci

z průběhu formování našeho světa. Tekutost a pevnost, tvr-

dost a zároveň křehkost a citlivost, paradoxně však i pruž-

nost a měkkost. Jednoduše, jak se to namíchá...

MgA. Jaroslav Chramosta

e-mail: [email protected], www.jaroslavchramosta.com

Obr. 1a,b,c Café Pavlač, Praha, 2005 ❚

Fig. 1a,b,c Pavlač Café, Prague, 2005

Obr. 2 Membrány, 2016

❚ Fig. 2 Membranes, 2016

Obr. 3 Recepce v IKEMu, Praha, 2015

❚ Fig. 3 Reception in IKEM, Prague, 2015

Obr. 4 Solitaire, obklad vířivky, 2010 ❚

Fig. 4 Solitaire, lining of the whirlpool, 2010

Obr. 5a,b Dravec, České Budějovice, 2013

❚ Fig. 5a,b Predator, České Budějovice, 2013

1b

5b

5a

1c 2

„MILUJI“ ZUZANY ČÍŽKOVÉ



Profesní vývoj Zuzany Čížkové

a nejen její „Milenku Rudolfa II“

na brandýském zámku či barev-

ný nápis znakovou řečí z beto-

nové směsi Easycreate SV na zdi

Střední, základní a mateřské ško-

ly pro sluchově postižené v Ho-

lečkově ulici v Praze jsme čte-

nářům na stránkách časopisu již

v minulosti představili (více v Be-

ton TKS 5/2011 a Beton TKS

6/2007, pozn. redakce). Přesto, nebo spíš právě proto v tom-

to příspěvku nemůže Zuzana Čížková chybět. Zeptali jsme se

i jí na cestu k betonu a zajímaly nás také její aktuální betono-

vé realizace…

V pařížském Grand Palais, uprostřed Champs-Élysées

byla vystavena tvá betonová houba „Socha Boha“.

Jak ses vůbec k betonu dostala? Na začátku své tvorby

jsi pracovala zejména s kamenem.

„Po střední škole zaměřené na práci s kamenem jsem šla stu-

dovat na VOŠ do Zlína obor Prostorová tvorba a bronz, ale

z rodinných důvodů jsem se brzy vrátila do Prahy a nastoupila

k Olbramu Zoubkovi na praxi. On své umění realizoval zejmé-

na pomocí osinkocementové směsi. Mně pan Zoubek dovolil,

abych si u něj odlila jednu svou sochu „Vodníka“ (obr. 1). So-

chu jsem dala do svého katalogu, jenž byl vydán při příležitosti

mojí reprezentace ČR v Paříži na salonu Des Artistes Indépen-

dants. Pochopitelně jsem katalog rozdávala, kde jsem mohla,

a tak se mi se sochou „Vodníka“ podařilo upoutat malíře Milo-

še Síkoru, českého surrealistu žijícího dlouhodobě v Paříži. Ne

že by se mu socha líbila, ale prý mu připomínala jeho kama-

ráda spisovatele, kterého mi chtěl představit. Na první pohled

nudná vyhlídka na ‚pokec se staříky‘ se nakonec ukázala jako

velká čest. Představen mi byl Prokop Voskovec.“

Z osinkocementu máš však pouze jednu sochu.

Co ta další díla z betonu?

„Paralelně vedle návštěv Zoubkova ateliéru mi pomohl otec

a přes svého kamaráda mi domluvil možnost pobavit se o be-

tonových sochařských směsích s lidmi z Výzkumného ústavu

maltovin v Radotíně.“

Výzkumný ústav maltovin s výtvarníky asi předtím

nepracoval. Byli překvapeni nezvyklým zákazníkem?

„Oslovili jsme pány inženýry a vůbec ty technicky přemýšlející

lidi a v duchu si říkali, že nás vyhodí oknem nebo dveřmi a že

to nikam nepovede. O to větší pro nás bylo překvapení, když

je naše prosba zaujala a sponzorsky se s námi pustili do vývo-

je nové směsi, jež by splňovala kritéria pro sochařství. Betono-

vé bábovičky jsme pravidelně dělali společně a někdy to byla

spíš tragikomedie. Inženýr Tomáš Táborský měl vše spočítáno

na mili a mili a miligramy a moje dotazy, ,kolik kýblů tam mám

hodit?‘ ho přinejmenším znervózňovaly (smích).“

Všimla jsem si, že první betonové sochy jsou takové

rozevláté na povrchu, ale novější už mají mnoho

přesných detailů a hladký povrch.

Co tě k tomu vedlo?

„Na začátku své sochařsko-betonové dráhy jsem byla nepo-

chybně ovlivněna Olbramem Zoubkem a zejména jeho ženou

Evou Kmentovou. Mé sochy měly také dramatický neboli hru-

bý povrch. Ale později jsem hlavně díky betonu přešla na hlad-

ké povrchy a precizní detaily, protože naše směs měla jemnost

otisku dokonce 2 mm. Odborníci nyní tvrdí, že to byl vliv mého

profesora na VŠUP v Praze Kurta Gebauera, ale podle mého

názoru mne on ovlivnil zejména v celkovém pojetí sochy v pro-

storu, reakci na něj, ale i na současné dění ve společnosti. Pro

Kurta a své spolužáky jsem zorganizovala dvě betonová sym-

pozia a přivedla tak mnoho svých kolegů k lepšímu betonu,

než byl ten, jenž znali dříve.“

Pamatuji se, že ses rozčilovala kvůli vnímání betonu

jak laickou veřejností, tak i kurátorů prestižních výstav.

„V Paříži na prestižní výstavě neměl s betonem nikdo pro-

Obr. 1 Vodník, 2007 ❚ Fig. 1 Water sprite, 2007

Obr. 2 Relikvie, 2014, beton od TBG Metrostav (UHPC) ❚ Fig. 2 Relic, 2014, concrete from TBG Metrostav (UHPC)

Obr. 3 Betonová větvička pro TBG Metrostav (UHPC), 2014 ❚ Fig. 3 Concrete branch for TBG Metrostav (UHPC), 2014

Obr. 4 My dva, 2011, cementová směs od VUMO Radotín ❚ Fig. 4 The two of us, 2011, cement mixture from VUMO Radotín

Obr. 5 Česká etuda, 2014, beton od TBG Metrostav (UHPC) ❚ Fig. 5 Czech etude, 2014, concrete from TBG Metrostav (UHPC)

Obr. 6 Reliéf Miluji, 2014, beton od TBG Metrostav (UHPC) ❚ Fig. 6 Relief Miluji (I love), 2014, concrete from TBG Metrostav (UHPC)

Obr. 7 Pomník výtvarníka Ludvíka Kuby, 2015: a) výroba, b,c) instalace v Poděbradech včetně rebenové zídky s lavičkou ❚ Fig. 7 Statue of artist Ludvík Kuba, 2015: a) manufacturing, b,c) installation in Poděbrady, incl. the wall made from recycled concrete and bench

1

4

5

2 3



blém, myslím tím svou asi nejznámější betonovou sochu

s názvem ‚Socha Boha‘. Mezi další více známé, mimo jiné

i díky výstavě na Pražském hradě, je i reliéf ‚My dva‘ (obr. 4),

který byl na všech propagačních materiálech této výsta-

vy, ale večer před vernisáží jej odstranili, protože se jim ten

beton mezi sklo, mosaz a jiné – prý ušlechtilé – materiály

nehodil…

Z betonových realizací v poslední době bych ráda ješ-

tě zmínila ‚Českou etudu‘ (obr. 5), která byla v návrhu vy-

tvořená podle rukou mistra hudby Eduarda Parmy, a re-

liéf ‚Miluji‘ (obr. 6) – nápis prstovou abecedou –, kte-

rý byl oceněn jako současné umění, přestože to není kon-

ceptualismus. Nikomu asi nevadí, zda je to beton, nebo

mosaz.

Socha rukou ‚Relikvie‘ (obr. 2) už také něco nacestovala

a zatím ji po mně nikdo nehodil.“

A co jiné použití betonu?

„Před dvěma lety jsem dělala pro TBG Metrostav betono-

vé větvičky (obr. 3), které sloužily jako prezentační materiá-

ly jejich super tvrdé směsi. Z technologie bych asi nic pro-

zrazovat neměla, ale pro mne to znamenalo sbírat větve, for-

movat je, poprat se s podstavci a hlavně otiskem loga. Ale

výsledek vypadal dobře, ačkoliv to nebyla zcela sochařská

práce.

O hodně dál od mého oboru je projekt realizovaný opět ve

spolupráci s VUMO Radotín, a to jsou ‚Rebenové koše‘. Še-

tříme přírodní zdroje, zejména žulu, neboť jako plnivo do ko-

vových klecí využíváme betonový recyklát. Koše pak dobře

slouží jako zídky (viz realizace v Poděbradech kolem pomníku

Ludvíka Kuby (obr. 7)), stejně jako základní stavební prvek pro

lavičky, stoly a zdi kolem kontejnerů. Největší přínos má ten-

to nový stavební prvek ve využití pro výstavbu protihlukových

stěn a zpevnění terénu. Zatím se pro tyto účely používaly ko-

še plněné žulou, ale paradoxně betonový recyklát má mno-

hem lepší protihlukové vlastnosti a na zpevnění terénu je ta-

ké praktičtější.“

A na co se můžeme těšit nyní?

„Nyní marodím, ale až se z toho opět ‚vylížu‘, budu odlévat

do jemné cementové směsi reliéfní portrét Karla IV., který se

jmenuje ‚Stokorunčeských‘. Již podle názvu snad kaž dého

napadne, že se jedná o reliéf vymodelovaný na motiv Kul-

hánkova portrétu na bankovce. Na kolektivní výstavě v Em-

pírovém skleníku na Pražském hradě, kde jsem byla svým vě-

kem jako miminko mezi výtvarníky, byl však zatím jenom sád-

rový, protože mi plány zhatila aktuální nemoc.“

Milá Zuzano, děkujeme za rozhovor a za celou redakci přeje-

me hodně zdaru v boji s nemocí a těšíme se na setkání na ver-

nisáži tvé samostatné výstavy 17. listopadu v kočárovně bran-

dýského zámku.

MgA. Zuzana Čížková

e-mail: [email protected], www.cizkovazuz.com

6

7a 7c

7b

HUMANOIDI MICHALA TRPÁKA



Moje první reálná zkušenost

s prací s betonem a procesem

zrodu sochy proběhla v sedm-

nácti letech, kdy jsem byl popr-

vé na brigádě u Olbrama Zoub-

ka a viděl jej pracovat s osinko-

cementem.

Tento materiál měl mnoho vý-

hod, mezi něž patřily zejmé-

na pevnost a možnost dusat

jej do formy ve velice tenkých

tloušťkách. Nevýhodou byla je-

ho zdravotní závadnost a ome-

zené možnosti betonu při správ-

kách nebo tmelení již hotové

sochy.

Moje první socha z tohoto materiálu vznikla v prvním ročníku

na VŠUP v Praze, jednalo se o sochu oštěpaře. S betonem

jsem dále pracoval a experimentoval ať už jako s litou smě-

sí do formy, nebo se stříkaným či dusaným sklocementem.

Mezi školní práce patřilo sousoší „Čtenářů“, kteří jsou nyní

umístěni na barokní kašně na Révovém nádvoří v Klemen-

tinu (obr. 1). Tyto sochy jsem dusal do formy sklocemento-

vou směsí, kterou jsem si sám míchal.

Vrcholem mého studia i práce s betonem bylo souso-

ší „Humanoidi“, které dnes můžete najít na Lannově třídě

v centru Českých Budějovic (obr. 2). „Humanoidi – lidé –

stroje nebo nástroje systému. Dav, který se nechá dobrovol-

ně manipulovat náporem médií a obecně uznávaných tren-

dů. Jedinec pak přestává být individualitou a v honu za ‚lep-

ším‘ životem často nevědomky spíše formuje život systé-

mu... Jsou pak lidé vůbec ještě tvůrci vlastních životů, nebo

jsou jen loutkami systému?“ Tyto sochy byly také vytvořeny

ze sklocementové směsi, kterou jsem si sám připravil a ná-

sledně dusal do silikonových forem.

O několik let později jsem zatoužil vytvořit sochu, do kte-

ré je možné vstoupit, vytvořit malý chrám, meditační prostor

uvnitř sochy. Volba padla na torkret, s kterým jsem se se-

známil na stáži v Kanadě. Připravil jsem si roksorovou kon-

strukci s pletivem, na kterou byla suchou cestou stříkána

cementová pytlovaná směs s vláknem. Výhodou byla rychlá

aplikace, nevýhodou však krátký čas na modelování směsi

a nepřesné dávkování. Torkretovací stroj totiž posílá najed-

nou pod velkým tlakem poměrně hodně směsi, kterou je ob-

tížné v daný moment korigovat a směrovat na příslušné mís-

to, a proto se někdy stane, že hubice nanese na jedno mís-

to příliš mnoho betonu, který je pak nutné při domodelová-

ní odstranit. Socha nese název „V-myšlení“ a prohlédnout

si ji je možné až do konce června příštího roku na náměstí

Dr. Edvarda Beneše v centru Liberce (obr. 4a až d).

Pokračoval jsem v lití betonových soch do formy. Někte-

ré sochy vznikaly přímo v ateliéru, jako např. „Zvědavci“

(obr. 3a, b). Jiné sochy byly lity přímo v betonárně do mnou

připravené formy, jako např. „Mazlíci“ o hmotnosti 2,5 t ne-

bo „Dialog“ (obr. 5a). Výhoda litého betonu spočívá v tom,

že pokud je dobře připravena forma a je možné sochu od-

lít, je po vyndání z formy hotová a je prakticky nezničitelná,

nevýhodou je však vysoká hmotnost.

Abych dosáhl odlehčení soch, které by však stále měly vy-

sokou pevnost, přešel jsem na stříkaný sklocement. Touto

cestou vznikly sochy „Head Manager“ (obr. 6a,b), „Bizarní

Bůh“ (obr. 7) a další verze „Dialogu“ (obr. 5b).

Beton je krásný materiál, u kterého lze dosáhnout vysokých

pevností a je cenově dostupný. Jeho nevýhodou je však hor-

1

2 3a



ší možnost oprav nebo tmelení a obtížné ladění barvy při do-

dělávkách, správkách nebo spojování z více kusů.

Díky betonu mohu realizovat především větší projekty.

Mám rád práci s veřejným prostorem nebo volnou krajinou

a pro tyto účely je tento odolný a poměrně levný materiál ne-

nahraditelný a umožňuje mi zhmotnit téměř všechny mé ná-

vrhy. Je vhodný jak pro lití do forem, tak pro přímou mode-

laci. Práce s ním někdy bývá alchymie, ale počítat s vlast-

nostmi materiálu už patří k sochařské práci. Nepříjemné je,

když na betonové sochy „zaútočí“ vandalové, protože beton

se jen velmi špatně opravuje.

MgA. Michal Trpák, Ph.D.

e-mail: [email protected], www.michaltrpak.com

Obr. 1 Čtenáři, Révové nádvoří v Klementinu, Praha, 2005 ❚

Fig. 1 Readers, Vine courtyard in Klementinum, Prague, 2005

Obr. 2 Humanoidi, České Budějovice, Lannova třída, 2006 až 2007

❚ Fig. 2 Humanoids, České Budějovice, Lannova street, 2006 to

2007

Obr. 3a,b Zvědavci, dům Split v Českých Budějovicích, 2013 ❚

Fig. 3a,b Rubbernecks, house Split in České Budějovice, 2013

Obr. 4 V-myšlení, Liberec, 2012, a,b) výroba, c,d) na náměstí

❚ Fig. 4 V-thinking, Liberec, 2012, a,b) manufacturing, c,d) on the

square

Obr. 5 a) Dialog, 2013, b) další verze Dialogu, 2016 ❚

Fig. 5 a) Dialog, 2013, b) subsequent version of the Dialog, 2016

Obr. 6a,b Head manager, 2015 ❚ Fig. 6a,b Head manager, 2015

Obr. 7 Bizarní Bůh, 2015 ❚ Fig. 7 Bizarre God, 2015

4c4a

4b

4d

7

5b

5a

6a 6b

3b



VŠEDNÍ L IDÉ CHRISTEL LECHNER

Keramička, sochařka a performá-

torka Christel Lechner žije a pra-

cuje ve městě Wittel nedaleko

Dortmundu. Její realizace byly vy-

staveny po celém Německu a ta-

ké v Nizozemsku, Rakousku, Itá-

lii, Francii či Belgii. Pro prezentaci

svých soch však nevolí uzavřené

prostory muzeí či galerií, ale na-

opak otevřený prostor a zejména

městské prostředí – parky, parko-

viště, chodníky apod.

Její „všední lidé“ jsou vytvoře-

ni z lehkého plastu a vrstvy beto-

nu opatřeného na povrchu akry-

lovou barvou či jemně mletou si-

likátovou křídou v pastelových odstínech. S betonem coby so-

chařským materiálem sochařka pracuje již 25 let a jak tvrdí, je

pro ni „nejdůležitější správná konzistence betonu, tak aby se

dal povrch upravovat do jemných detailů“.

Hlavním záměrem Christel Lechner je zobrazení postavy člo-

věka či skupin lidí v každodenní realitě, v naprosto všední si-

tuaci. Figury jsou přitom vždy „zachycené“ ve svém individuál-

ním gestu, jako na fotografii, které nabývá nového významu

právě v kontextu aktuálního okolí. A to je moment, který mů-

že kolemjdoucího na chvíli zastavit a pobavit, neboť jak říká

sama autorka, „především náležitý odstup nás učí správné-

mu náhledu“.

Christel Lechner


www.christel-lechner.de

Fotografie: profilová fotografie – Michael

Schellhoff, 1 – Christel Lechner,

2, 4 – Laura Lechner, 3 – Stefanie König,

5 – Martin Holtappels

Obr. 1 Několikagenerační rodina, beton a silikátová křída, 2016 ❚ Fig. 1 Multigenerational family, chalk on concrete, 2016

Obr. 2 Polonéza, beton a akrylová barva, 2012 ❚ Fig. 2 Polonaise, acrylic on concrete, 2012

Obr. 3 Christel Lechner se svými „všedními lidmi“ ❚ Obr. 3 Christel Lechner with her „common people“

Obr. 4 Surfařky, beton a křída, 2012 ❚ Fig. 4 Surfers, chalk on concrete, 2012

Obr. 5 a) Cesta do Jeruzaléma, beton a křída, 2013, b) detail ❚ Fig. 5 a) Journey to Jerusalem, chalk on concrete, 2013, b) detail

1

32

4

5b5a



Poslední příspěvek k betonovým sochám uvádíme jako

kurióz ní příklad toho, kde všude se s nimi můžeme setkat.

Jason deCaires Taylor vystudoval London Institute of Arts.

Později se stal instruktorem potápění a přírodovědcem s váš-

nivým zájmem o podmořské prostředí. Není proto divu, že své

sochy umisťuje pod hladinu – na dno moří a oceánů.

Svůj první podmořský sochařský park vytvořil v roce 2006

na západním pobřeží ostrova Grenada, který patří do sou-

ostroví Antil. V roce 2009 vzniklo u mexického města Can-

cún Underwater Art Muzeum, kam Jason umístil na dno mo-

ře dalších 500 soch, a v roce 2014 „ponořil“ své sochy na po-

břeží Baham. V tamní sbírce s názvem Ocean Atlas je insta-

lována zatím největší podmořská socha výšky 5 m o hmot-

nosti více než 60 t.

V současnosti žije Jason na Kanárských ostrovech, přesně-

ji na jihovýchodě ostrova Lanzarote, kde pracuje na novém

(a prvním evropském) projektu Atlantic Muzeum ponořeném

12 m pod hladinou moře na ploše 2 500 m2. Muzeum bude

mít šest částí: The Rubicon (skupina 35 figur, která kráčí stej-

ným směrem a otevírá tím Atlantský oceán), The Raft of Lam-

pedusa (reflexe migrační krize odkazující na obraz Théodora

Gericaulta „The Raft of Medusa“), Los Jolateros (skupina dětí,

která připomíná místní tradici), Content (pár zachycený při po-

řizování „selfie“ jako reflexe nových technologií), Hybrid sculp-

tures (pokus o propojení motivů přírody a lidstva) a Photogra-

phers (podobně jako pár „selfie“ otvírá téma nových technolo-

gií a voyerismu). Soubor soch v rámci Atlantic Muzea se sna-

ží zdůraznit pouto mezi uměním a přírodou, položit kritickou

otázku komercializace přírodních zdrojů a v neposlední řadě

vytvořit umělý útes pro místní druhy podmořských živočichů

se snahou o nárůst mořské biomasy.

Jason DeCaires Taylor používá jako modely pro své sochy

skutečné lidi. Sochy jsou vytvořeny z cementové pasty s neu-

trálním pH. Víc nám o složení své směsi prozradit nechtěl...

Redakce děkuje Jasonu deCairesi Taylorovi a organizaci Centros de Arte,

Cultura y Turismo (CACT) v Lanzarote za poskytnutí podkladů a fotografií.

PODMOŘSKÉ SOCHY JASONA DECAIRESE TAYLORA

Obr. 1 a) Rubikon, b) instalace ❚ Fig. 1 a) The Rubicon, b) installation

Obr. 2 Detail (s červy rournatce ozdobného) ❚ Fig. 2 Detail (with Calcareous worms)

Obr. 3 „Selfie“ pár ❚ Fig. 3 Content

Obr. 4 Vor ostrova Lampedusa ❚ Fig. 4 The Raft of Lampedusa

Obr. 5 Člověk a příroda ❚ Fig. 5 Hybrid sculptures

2 3

1b 4 5

1a

UMĚLECKÉ DÍLO VE VEŘEJNÉM PROSTORU ❚

WORK OF ART IN PUBLIC SPACE



Petr Kratochvíl

Článek je úvahou o uměleckých intervencích ve

veřejném prostoru. ❚ The article reflects art

work intervention in the public space.

Významný norský teoretik architektury

Christian Norberg-Schulz učinil ve svých

spisech důležitou distinkci mezi fenome-

nologickým pojetím místa a prostorem,

jak ho chápe novověká věda. Opro-

ti neutrálnímu prostorovému kontinuu

je místo něčím vždy konkrétním, nesou-

cím specifický charakter a významo-

vý obsah. Člověk místa potřebuje, aby

se ve světě orientoval, jsou východis-

kem i cílem cest, v existenciálním smys-

lu jsou ohniskem, vůči němuž lze vztáh-

nout okolní svět. Jedním z archetypál-

ních způsobů, jakým byla místa podle

Norberga-Schulze definována, bylo vy-

značení pomocí nějaké hmoty, objektu

umístěného v prostoru.1 Podobně mlu-

vil o dávné minulosti jiný proslulý před-

stavitel norské architektury Sverre Fehn:

„První známkou člověka bylo přesunutí

hmoty. Přesné umístění kamene na zemi

neslo zprávu….Kámen a jeho místo byly

bodem na zemi, který vyjadřoval hmotu

obývanou duchem.“2

Norberg-Schulz i Fehn sice hovoří

o počátcích architektury, jejich slova je

však možné vztáhnout i na jiné objek-

ty, než jsou stavby. Typickým artefak-

tem, jenž může v prostoru sehrát ob-

dobnou roli, je sochařské dílo. Také so-

cha umístěná ve venkovním prostoru

může zakládat prostorové ohnisko, být

bodem, k němuž je vztažena okolní kra-

jina či městské prostranství a který tak

spoludefinuje strukturu svého okolí. So-

cha zároveň svým významovým posel-

stvím naplňuje místo nějakým duchov-

ním obsahem, proměňuje tak určitou

prostorovou situaci ve skutečné, tj. vý-

znamuplné místo. Z historie si jistě kaž-

dý vybaví řadu příkladů sochařských

děl, jež takovou roli hrála nebo dopo-

sud ji plní. Norberg-Schulz sám několi-

krát analyzoval Kapitolské náměstí v Ří-

mě, v jehož kompozici, ale i významo-

vém obsahu hraje stejně důležitou ro-

li jako uspořádání okolních budov a po-

vrchu náměstí také umístění jezdecké

sochy Marca Aurelia. Teprve touto sou-

hrou průčelí staveb, „kresby“ vepsané

do dlažby a sochy v jeho ohnisku byla

podle Norberga-Schulze vyjádřena idea

tohoto náměstí jako „caput mundi“. Ve

vztahu k přírodnímu prostoru můžeme

připomenout barokní krajinu, v níž kom-

poziční a zároveň spirituální funkci plni-

ly jak aleje, kaple, tak i sochy jako sou-

část poutních cest nebo jako symbolic-

ká ochrana míst zastavení.

Po celá staletí byly sochy ve ven-

kovním prostoru převážně figurálními

plastikami. Představovaly Krista, Pannu

Marii, svaté, mytologické postavy, ale

i světské vládce – tedy síly, které vyko-

návaly vládu nad místem v duchovním

nebo pozemském smyslu a jako tako-

vé měly být předmětem adorace a úcty.

V 19. století byl tento rejstřík postav roz-

šířen o významné osobnosti spole-

čenského a kulturního života, o posta-

vy připomínající slavnou minulost náro-

da, země, města nebo alegoricky zob-

razující nějaké obecnější ideje. Ve slově

pomník je tento odkaz na paměť a na-

bádání k jejímu uchování obsažen. Ani

20. století se instalování uměleckých

děl do veřejného prostoru samozřejmě

nevzdalo. Vedle tradičně pojatých po-

mníků se objevují nové náměty i výra-

zové prostředky reagující na vlastní vý-

voj moderního umění. Nefigurální plas-

tiky, kombinace různých i nesochař-

ských technik, mobilní objekty a další

nekonvenčně pojaté objekty se obvykle

neváží nějakým zvnějšku zadaným pro-

gramem, jsou autonomním sebevyjá-

dřením tvůrce a jeho pohledu na svět.

Tento vstup umění do prostředí mimo

galerie byl motivován jednak snahou

umělců navázat přímější kontakt s ve-

řejností, byl ale také iniciován programy

některých měst, které se snažily zpří-

stupnit umění širším vrstvám a zároveň

přispět ke kultivaci městského prostře-

dí. Instalování sochařských děl se sta-

lo součástí mnoha projektů regenera-

ce upadajících městských center i bu-

dování nových sídlišť nebo administ-

rativních komplexů. Pravidlo o určitém

procentu z finančních nákladů na vý-

stavbu, jež má být věnováno na umě-

lecké dotvoření městského prostředí,

existovalo v různých modifikacích nejen

v bývalém socialistickém Českosloven-

sku. Možnost přímého dialogu umělec-

kého díla s kolemjdoucími chodci i da-

nou prostorovou situací byla také pod-

nětem pro vznik dalších nových forem

umění ve veřejném prostoru. Již dávno

to není pouze umělecké dílo jako troj-

dimenzionální objekt trvale umístěný

v prostoru. Do kategorie umění ve ve-

řejném prostoru dnes patří i dočasné

instalace, konceptuální projekty, světel-

né efekty, performance, různé přesahy

uměleckého díla do sociální akce, ale

na druhé straně takové trvalé materiální

umělecké projevy jako je land art, prů-

niky architektonických, urbanistických

a krajinářských intervencí, kdy nelze

rozlišit, zda jde o plastiku, stavbu ne-

bo novou modelaci terénu a městské-

ho prostoru. Výtvarná díla nebo drob-

ná architektura, propojující užitkovou

a čistě estetickou funkci, zabydlují i vol-

nou krajinu.

Výsledky tohoto trendu jsou samo-

zřejmě někde kvalitnější a invenční, ně-

kde naopak jde o banální výtvory, slou-

žící jen ke zvýšení komerční nebo turis-

tické atraktivnosti městských prostorů.

Někteří kritici dokonce hovoří o „vizu-

álním znečištění“ veřejného prostoru.3 1

Umělecké intervence však do veřejné-

ho prostoru bezesporu patří, bez nich

by naše prostředí bylo chudší. Vnáše-

jí sem nejen paměť, příležitost setkat se

i v každodenním shonu s připomínkou

skvělých, ale třeba i tragických okamži-

ků naší vlastní minulosti. Mohou i pro-

vokovat, vnášet aktuální témata do ve-

řejné diskuze, nebo být jen krásnými či

zajímavými objekty, které zpříjemňují

náš pobyt ve venkovním prostředí, ane-

bo být součástí nějakého užitkového

objektu a obohacovat ho o estetickou

dimenzi. Především však taková umě-

lecká díla pomáhají definovat v městské

i přírodní krajině významné body, posi-

lují identitu jednotlivých míst tím, že je

naplní novými významy a podněty pro

naše prožitky, a proměňují je tak ve sku-

tečná místa.

Text byl uveřejněn v katalogu k projektu Artscape

Norway. Zkráceno pro Beton TKS autorem.

prof. PhDr. Petr Kratochvíl, CSc.

Ústav dějin umění Akademie věd

České republiky, v. v. i.


1 Christian Norberg-Schulz. Existence, Space

and Architecture. New York, 1972, s. 40.2 Sverre Fehn. Works, Projects, Writings,

1949–1996. Milano, 1997, s. 243.3 Malcolm Miles. A game of appearances:

Public spaces and public spheres. Art &

the Public Sphere. 2001, č. 2, s. 176.



Článek představuje architekturu a umělecká

díla, které se staly součástí norské krajiny

a které jsou v České republice prezentová-

ny v rámci mezinárodního projektu Artscape

Norway organizovaného Galerií Jaroslava

Fragnera. V tomto příspěvku je pozornost

soustředěna především na realizace betono-

vé. ❚ The article presents architecture and

art works which became a part of Norwegian

countryside and which are presented in the

Czech Republic within the Artscape Norway

international project, organized by the Jaroslav

Fragner Gallery. This article focuses on

concrete works.

Mezinárodní projekt Galerie Jaroslava

Fragnera s názvem Artscape Norway

(přesahy výtvarných aspektů do veřej-

ného prostoru a krajiny v Norsku jako

inspirace pro Českou republiku), kte-

rý vznikal jako putování za umělecký-

mi počiny po celém Norsku prezentu-

je ojedinělou koncepci využití součas-

né umělecké tvorby pro zpřístupně-

ní výjimečných lokalit na území této se-

verské země. Výstava, včetně premié ry

dokumentu Zemí mrazivých vyhlídek

a workshopu s norskými odborníky, byla

na jaře zahájena v Praze a během roku

byla prezentována také v Brně a Opavě.

ESTETIZACE PROSTŘEDÍ

V Norsku se podařilo spojit záměry fi-

nanční a ryze praktické se snahou šířit

umění, podporovat umělce a mladé ar-

chitekty a zároveň podporovat vzděla-

nost a kultivovanost norských obyva-

tel. Projekt Artscape Norway předsta-

vuje projekty, které vedle těchto sociál-

ních a finančních aspektů pozitivně

ovlivňují i estetizaci míst čí přírodního

prostředí. Díky státní strategii a spolu-

práci státních i soukromých společen-

ských a edukativních institucí (včetně

Národní galerie a vysokých škol) se ta-

to země na severu Evropy dostala na

přední pozice v oblasti designu veřej-

ného prostoru a přírodního prostředí.

Nepochybně důležitým činitelem je

ekonomická situace Norska umožňují-

cí zodpovědným orgánům podporovat

vznik vysoce nadprůměrné architek-

tury v rámci zajímavých programů vý-

stavby, která má současně sloužit jako

podnět pro další rozvoj měst a obcí na-

cházejících se v komplikovaněji přístup-

1a 1b

2b

ARTSCAPE NORWAY

❚ ARTSCAPE NORWAY

2a

Obr. 1a,b Vyhlídka Ørnesvingen, 3RW

Arkitekter, lokace: NTR, Geiranger-Trollstigen,

2006 ❚ Fig. 1a,b Ornesvingen viewpoint,

3RW Arkitekter, location: NTR, Geiranger-

Trollstigen, 2006

Obr. 2a,b Odpočívadlo Selvika, Reiulf

Ramstad Arkitekter, lokace: NTR, Havøysund,

2012 ❚ Fig. 2a,b Selvika rest area,

Reiulf Ramstad Arkitekter, location: NTR,

Havoysund, 2012



ných oblastech. Tento přístup umož-

nil vznik programu rozvoje dopravní in-

frastruktury včetně Národních turistic-

kých tras, který se stal jednou z priorit

Norska. Stát prostřednictvím architek-

tonických soutěží podporuje vysoký

standard rea lizací (na kvalitu dohlíží ra-

dy složené z architektů, krajinářských

archi tektů, umělců a kurátorů). Důle-

žitou roli v tomto procesu hraje taktéž

kvalita odborného školství.

„Norská architektura se vyznačuje

smyslem pro propojení krajinného rá-

zu s architektonickým záměrem, kon-

cepčním myšlením, mistrovskou pra-

cí s materiálem, pozorností věnova-

nou detailu a zejména schopnos-

tí ne otřelým způsobem přistupovat ke

každé jednotlivé stavební zakázce,“ vy-

světluje Nina Berre, ředitelka oddělení

architektury Národního muzea v Oslu.

Norští architekti přinášejí ve své tvorbě

inspiraci výrazným environmentálním

přístupem v širším krajinářském urba-

nismu. Je zajímavé, že se tomuto pří-

stupu v posledních dekádách daří pře-

devším v zemích, kde nacházíme tvrd-

ší, až syrové přírodní podmínky, v ze-

mích s divokou a romantickou krajinou

(např. také ve Švýcarsku, Rakous-

ku či Jižním Tyrolsku). Vlastně v mís-

tech, kam vyrážíme za naší romantic-

kou představou. Tam, kde na rozdíl od

muzeí či galerií žádný sofistikovaný de-

sign většina výletníků či sportovců ne-

očekává a nepožaduje. Umělecký zá-

žitek však přece může nastolit i nutná

pauza na odpočívadle s designovými

toaletami (které v prvé řadě musí spl-

ňovat nároky na funkčnost).

NÁRODNÍ TURISTICKÉ TRASY

Systém Národních turistických tras

(NTR) funguje od spuštění v roce 1994

nepřetržitě dodnes. Tehdy dostal nor-

ský Úřad pro správu silnic za úkol

uskutečnit pilotní projekt – postavit čtyři

modelové silnice mimo hlavní dopravní

trasy. K nim patřila i odpočívadla a za-

stávky v originálním a odvážném archi-

tektonickém provedení, jejichž součás-

tí byla i nejrůznější umělecká díla. Cílem

bylo nabídnout turistům nové zážitky

a představit Norsko jako vítaný cíl do-

volené. Zároveň se očekávalo, že ros-

toucí počty turistů pomohou i místním

firmám, což se podařilo a platí dosud.

4b

4c

4a

3a

3b



Pilotní projekt přetrval a dnes tvoří zá-

klad systému Národních turistických

tras již 18 cest. Principem této světově

unikátní dopravní infrastruktury je hus-

tá síť silnic a silniček nižší třídy vybudo-

vaná mimo velká města. Cesta po nich

trvá déle než po dálnici či silnici se sil-

ným provozem, zato nabízejí jedineč-

né zážitky a dobrodružství. Trasy vedou

od Varangeru na severu po Jæren na ji-

hu a dohromady měří 2 060 km. Nejdel-

ší z nich je Národní turistická trasa vi-

noucí se v délce 430 km horami a po-

břežím ve střední části Norska, naopak

štěrkový průjezd horským průsmykem

Gamle Strynefjellsvegen mezi starodáv-

nými hraničními kameny měří pouhých

27 km. Rozdíly v délce jednotlivých tras

jsou téměř stejně výrazné jako rozdí-

ly v krajině, skrz kterou se silnice vinou,

a strategická linie NTR přesně naplňu-

je touhu turistů dotknout se romantické

přírody v jejich různých podobách: pís-

kové pláže nedaleko od přistání trajek-

tu z Dánska ve městě Kristiansand, hlu-

boké kaňony západních fjordů, pás více

než 3 000 km drsné a nehostinné kra-

jiny na pobřeží Barentsova moře neda-

leko ruského Murmansku nebo naopak

překrásné scenérie národních parků

s obrovským počtem ledovců a vodo-

pádů ve vnitrozemí.

Úřad pro správu silnic a jeho Odbor

pro turistické trasy přispívá od samé-

ho zahájení projektu také k rozvoji míst-

ní architektury. V letech 2007 a 2014

vypsal pro mladší generace norských

architektů soutěž, do které se zapojilo

na 60 architektů, jež se podíleli na 137

z celkového počtu 245 projektů. Na od-

počívadlech podél silnic budou v sou-

časné etapě pracovat až do roku 2023.

Obr. 3a,b Vyhlídka a odpočívadlo

Trollstigen, Reiulf Ramstad Arkitekter,

lokace: NTR, Geiranger-Trollstigen, 2012

❚ Fig. 3a,b Trollstigen viewpoint and rest

area, Reiulf Ramstad Arkitekter, location:

NTR, Geiranger-Trollstigen, 2012

Obr. 4a,b,c Vyhlídka Sohlbergsplassen,

Carl-Viggo Hølmebakk, lokace: NTR,

Rondane, 2005 ❚ Fig. 4a,b,c Sohlbergs-

plassen viewpoint, Carl-Viggo Holmebakk,

location: NTR, Rondane, 2005

Obr. 5 Vedahaugane, LJB, lokace: NTR,

Aurlandsfjellet, 2010 ❚ Fig. 5 Vedahaugane,

LJB, location: NTR, Aurlandsfjellet, 2010

Obr. 6 Odpočívadlo Gornitak, Margrete

Friis; Berg & Dyring, lokace: NTR, Varanger,

2006 ❚ Fig. 56 Gornitak rest area, Margrete

Friis; Berg & Dyring, location: NTR, Varanger,

2006

Obr. 7 Vyhlídka Kjeksa, 3RW Arkitekter,

lokace: NTR, Atlanterhavsvegen, 2004 ❚

Fig. 7 Kjeksa viewpoint, 3RW Arkitekter,

location: NTR, Atlanterhavsvegen, 2004

Obr. 8 Vyhlídka Svandalsfossen, Haga Grov

& Helge Schjelderup, lokace: NTR, Ryfylke,

2006 ❚ Fig. 8 Svandalsfossen viewpoint,

Haga Grov & Helge Schjelderup, location: NTR,

Ryfylke, 2006

7

8

5

6



Tvar, podoba i velikost jednotlivých ob-

jektů je různorodá, a i když se zde pri-

márně jedná o drobnější architektonické

počiny a design – odpočívadla se so-

ciálním zařízením, vyhlídkové platformy,

mosty pro pěší, mobiliář veřejných pro-

stor či pouze přístupové cesty k oceá-

nu, lávky a mola –, můžeme bez nad-

sázky hovořit o koncep tuál ním umění či

site specific instalacích, o umění v kon-

textu s materií a historií daného mís-

ta. Na mnoha projektech spolupraco-

valy týmy složené z architektů, krajinář-

ských architektů, designérů a výtvar-

ných umělců, kteří si zároveň uvědomo-

vali prvotní funkčnost realizací.

V posledních letech probíhá celo-

světový diskurz o odkazu modernis-

mu v architektuře. Architektonické rea-

lizace v rámci NTR potvrzují, že princi-

py funkčního a minimalistického kánonu

jsou nejvhodnějším možným postupem,

jak vést partnerský dialog s přírodou.

ARTSCAPE NORDLAND

Přibližně 200 km severně od města

Trondheim začíná kraj Nordland, který

se stal díky rozmístění 36 uměleckých

děl od 36 umělců z 18 zemí unikátním

a nejrozsáhlejším sochařským parkem

na světě. Ne náhodou si projekt získal

pověst „umělecké galerie, jejíž výstav-

ní plocha měří 40 tisíc km2, neexistují tu

zdi a nic se neprodává“. Je nutné počítat

s tím, že se jednotlivé prostory, v nichž

jsou umělecká díla instalovaná, výrazně

liší a značně různorodé jsou i způsoby

tvůrčího vyjádření autorů.

S nápadem na zřízení sbírky součas-

ného umění v Nordlandu, kterou by mi-

mo jiné tvořila socha či plastika v kaž-

dé ze zdejších obcí, poprvé přišla nor-

ská výtvarnice Anne Katrine Dolven

v roce 1988. Projekt odstartoval o čty-

ři roky později, první fáze skončila v ro-

ce 1998, další fáze byla zahájena roku

2009 a dokončena byla loni třemi insta-

lacemi nových děl.

Obr. 9a,b Odpočívadlo Hellåga,

Nordplan AS; Landskapsfabrikken, lokace:

NTR,Helgelandskysten, 2004 ❚

Fig. 9a,b Hellåga rest area, Nordplan

AS; Landskapsfabrikken, location:

NTR,Helgelandskysten, 2004

Obr. 10 Odpočívadlo Hereiane, Asplan Viak

– Knut Hellås; 3 RW – Susanne Pushberger,

lokace: NTR, Hardanger; Herand, 2007 ❚

Fig. 10 Hereiane rest area, Asplan Viak –

Knut Hellas; 3 RW – Susanne Pushberger,

location: NTR, Hardanger; Herand, 2007

Obr. 11 Odpočívadlo Liasanden, Jensen &

Skodvin Arkitekter, lokace: NTR, Sognefjellet,

1997 ❚ Fig. 11 Liasanden rest area,

Jensen & Skodvin Arkitekter, location: NTR,

Sognefjellet, 1997

Obr. 12 Odpočívadlo Trollstigen, Reiulf

Ramstad Arkitekter; Multiconsult, lokace: NTR,

Geiranger-Trollstigen, 2010 ❚

Fig. 12 Trollstigen rest area, Reiulf Ramstad

Arkitekter; Multiconsult, location: NTR,

Geiranger-Trollstigen, 2010

12

10

11

9a 9b



Artscape Nordland má dvě základní

roviny, které se v některých okamžicích

protínají. Návštěvník může umění zažít

jako zenový či taoistický poutník v pře-

krásné, tiché přírodě, nebo jej prochá-

zet jako galerií sochařského umění dru-

hé poloviny dvacátého století, od klasic-

ké formy přes landart až po konceptu-

ální přístupy s využitím netradičních ma-

teriálů a forem. Umělecké realizace jsou

většinou umístěny ve výjimečných a ně-

kdy i komplikovaněji dostupných loka-

cích, které si sami autoři pro svá díla vy-

brali. Asociace autorů je vždy hlubo ce

subjektivní a jména většiny tvůrců, kteří

vstoupili do projektu Artscape Nordland,

jsou zárukou vysokého uměleckého

zážitku (namátkou: Antony Gor m ley,

Dan Graham, Anish Kapoor, Eric Diet-

man, Per Kirkeby, Tony Cragg ad.).

Slovy finské teoretičky a šéfkurátorky

v Muzeu současného umění v Helsin-

kách Maarette Jaukkuri, kurátorky pro-

jektu a členky týmu odborníků odpoví-

dajících za činnost organizace, „Artsca-

pe Nordland vstoupilo do dialogu s kra-

jinou. Do dialogu, který je veden setká-

ním sochy, okolní krajiny a diváka. Socha

umístěná v krajině vytváří nové místo,

jež stojí za to navštívit, porozhlédnout se

a nějak se k němu vymezit. Sice nedošlo

ke vzniku tohoto místa, ale ono se nadá-

le vyvíjí – pod vlivem světla, ročních ob-

dobí a obecněji i času“.

Lze to vnímat jako návrat umění zpět

do volného prostoru, kde se jednotli-

vá díla stávají ztvárněním bytí uprostřed

všeho ostatního bytí. Dílo se mění v rea-

litu v realitě, ne v artefakt neprodyšně

uzavřený v umělé instituci.

Arstcape Nordland je propojen několi-

ka cestami s Národními turistickými tra-

sami, a tím poskytuje nevšední zážitek

při putování za přírodními krásami té-

to mimořádné lokality, kam spadá i výji-

mečné souostroví Lofoty. Avšak nejen ve

správní oblasti Nordlandu jsou některé

trasy NTR obohaceny uměleckými díly.

UMĚNÍ VE VEŘEJNÉM

PROSTORU

V případě projektů Národních turistic-

kých tras a Artscape Nordland můžeme

díky jejich rozsahu hovořit o unikátnosti,

ale výrazná podpora drobné architektury

a výtvarného umění je evidentní v celém

Norsku. Jednou z dalších mezinárodních

aktivit je iniciativa Skulpturstopp společ-

nosti Sparebankstiftelsen DNB, jejímž

záměrem je osazovat sochy ve veřejném

prostoru ve východním Norsku. K pilot-

ním projektům patří betonový pavilon

ateliéru Snøhetta pro instalaci Mother-

ship with Standing Matter od britského

sochaře Anthonyho Gormleye v olympij-

ském městě Lillehammeru (obr. 16).

I samotné hlavní město Oslo je ži-

vou platformou pro zkoumání interak-

ce uměleckého díla v rámci zkvalitňo-

vání veřejného prostoru. Tyto podně-

ty zde můžeme nalézt v celé škále vý-

razových prostředků během vývoje od

šedesátých let minulého století; od kla-

Obr. 13 Mořský člověk, Antony Gormley,

lokace: Nordland; Mo i Rana, 1995

❚ Fig. 13 The Sea Man, Antony Gormley,

location: Nordland; Mo i Rana, 1995

Obr. 14 Dnes, zítra, navždy, Kari Cavèn,

lokace: Nordland; Beiarn, 1992 ❚

Fig. 14 Today, Tomorrow, Forever, Kari

Caven, location: Nordland; Beiarn, 1992

Obr. 15 Bez názvu, Dan Graham,

lokace: Nordland; Vågan, 1996 ❚

Fig. 15 Untitled, Dan Graham, location:

Nordland; Vagan, 1996

15

13 14



sických sochařských parků podporo-

vaných soukromým sektorem, sociál-

ní intervence až po současný street art.

Nejznámějším místem pro širší veřejnost

a turisty je slavný Vigeland park s více

než dvěma sty klasickými kamennými či

bronzovými sochami od norského so-

chaře Gustava Vigelanda, který na nich

pracoval v rozmezí let 1921 až 1943.

Mezi další patří např. Ekeberg restaurant

a jiné realizace v parku Ekeberg (obr. 17)

či díla vystavená v rámci Tjuvholmen

skulpturpark.

Výrazný přesah po stránce estetic-

ké představují také revitalizace býva-

lých industriálních lokalit v někdejších

docích a přístavních čtvrtích, které zís-

kávají podobu a funkci odpočinkových

a relaxačních zón. Tento přístup rede-

finice bývalých průmyslových zón lze

spatřit jak v Oslu, tak v dalších přístav-

ních městech – Trondheimu, Bergenu,

Stavangeru, Bodø a Tromsø. Velmi čas-

to jsou tyto zóny doplněny o architek-

turu s kulturním programem, součás-

tí se stávají rovněž umělecké interven-

ce. V každém větším městě se lze setkat

s drobnými architektonickými zásahy či

rozsáhlejšími projekty, které se staly ne-

dílnou součástí veřejného prostoru těch-

to sídel a jsou dílem předních architek-

tů a umělců.

ZÁVĚR

Pro výběr intervencí ve veřejném pro-

storu v Norsku jsou vždy zvoleny ko-

mise odborníků z několika oblastí, sá-

zí se na kvalitu a promyšlenou inves-

tici. Kromě výše zmiňovaných projek-

tů NTR či Artscape Nordland je to tře-

ba také organizace KORO s podtitulem

Veřejný prostor v Norsku, jejíž aktivity

se týkají začleňování výtvarného umě-

ní do okolí či interiérů veřejných budov

a institucí. Základní premisou pro hod-

nocení přístupu je mezioborový dia-

log. Ten v rámci rozvoje turistického ru-

chu, společenských, kulturních i deve-

loperských aktivit nabízí navíc estetický

přesah, byť je to nadhodnota vnímaná

subjektivně. Pokud zde existuje i cíle-

ná podpora mladé generace a sociál-

ní rozměr v rámci zkvalitňování veřej-

ného prostoru, můžeme si dovolit ho-

vořit o ojedinělém fenoménu. Na závěr

je nutné zdůraznit, že tradice kvalitní-

ho designu, vztah k přírodě, využívání

lokálních stavebních materiálů i poko-

ra a respekt ke krajině či místu se pro-

pisují do současné norské architektury

tím nejcitlivějším způsobem. A nemusí-

me zde vůbec používat v současnos-

ti tak zprofanované slovo „udržitelnost”.

Základním záměrem projektu Artsca-

pe Norway je hledat možnosti inspirace

a aplikace některých postupů pro Čes-

kou republiku, i s vědomím rozdílných

ekonomických, geopolitických a men-

tálních východisek.

Podkladem pro tento příspěvek byla výstava,

katalog a dokument k projektu Artscape Norway.

Redakce děkuje Galerii Jaroslava Fragnera,

zejména Danu Mertovi a Kláře Pučerové, za

laskavé poskytnutí materiálů. Více informací

na www.artscape-norway.eu

Fotografie: 1a,b, 3a,b, 7, 9a,b, 15, 17 – Filip Šlapal;

2a – Reiulf Ramstad Arkitekter; 2b, 5, 6, 8, 10, 11,

12, 13, 14, 16, 18 – Jiří Havran;

4a,b – Jarle Wæhler, 4c – Andrea Pujmanová

Obr. 16 Pavilon umění & Mateřská loď

se vzpřímenou hmotou, Snøhetta; Antony

Gormley, lokace: Skulpturstopp; Lillehammer,

2007, 2011 ❚ Fig. 16 Art Pavilion &

Mothership with Standing Matter, Snohetta;

Antony Gormley, location: Skulpturstopp;

Lillehammer, 2007, 2011

Obr. 17 Nebesa: barva hlubiny, James Turrell,

lokace: Oslo, Ekebergparken, 2013 ❚

Fig. 17 Skyspace: The Color Beneath, James

Turrell, location: Oslo, Ekebergparken, 2013

Obr. 18 Vězeň, DOLK, landscape řešení

věznice v Halden: Asplan Viak, 2014

❚ Fig. 18 Prisoner, DOLK. Landscape of

Prison Halden: Asplan Viak, 2014

17

18

16

ZTRACENÝ NÁBYTEK ❚ LOST FURNITURE



Vít Svoboda, Pavel Nový

V příspěvku je popsán neobvyklý návrh a rea-

lizace mobiliáře pro Přístav 18600 v Praze na

Rohanském ostrově. Jeho netradičnost spočívá

nejen v použití probarveného betonu, ale zejména

ve způsobu výroby a návrhu „bednění“. ❚ In

this article an unusual design and realization of

the street furniture for Přístav 18600 in Prague

in the Rohanský ostrov is described. We show

not only its very non-traditional use of coloured

concrete, but also the way of manufacturing and

the “formwork” design.

Přístav 18600 na Rohanském ostrově

v Praze je místo, které slouží jako kulturní

zázemí pro setkávání lidí, pořádají se zde

koncerty apod. Zároveň je to projekt,

který přitahuje tvůrčí lidi mnoha oblastí.

Každoročně je zde pořádána soutěž pro

architekty do 35 let, díky níž je tento ven-

kovní společenský prostor postupně vy-

bavován mobiliářem. V roce 2014 to byl

betonový „ztracený“ nábytek realizovaný

0,5 Studiem.

Běžný postup při navrhování mobiliá-

ře je takový, že autor navrhne design,

jasnou formu a rozměry, většinou bez

znalosti kontextu a podmínek užívání.

Po vyhodnocení zadání soutěže na ře-

šení betonového mobiliáře pro Přístav

18600, ze kterého vyplýval konkrétní

kontext a materiálové řešení, se archi-

tekti z 0,5 Studia rozhodli tento postup

přehodnotit.

Formou site-specific akce vytvořili mo-

biliář, jehož exaktní tvar je znám až po

jeho vyjmutí z matrice. Název „ztrace-

ný“ má v návrhu několik rovin význa-

mu: charakterizuje nejasnost konečné-

ho výrazu, zároveň poeticky navazuje

na atmosféru Rohanského ostrova, jenž

byl součástí několika zmizelých ostrovů

známých jako „Pražské Benátky“, a ta-

ké odkazuje na techniku odlévání beto-

nu do neobvyklé matrice.

Architekty byl navržen postup výro-

by čtyř stolů a osmi lavic, jehož zákla-

dem bylo vytvoření matric pro otisk mo-

biliáře hloubených přímo do půdy ostro-

va (obr. 2a,b), které byly následně osa-

zeny výztuží (obr. 2c) a zality betonem

z přilehlé betonárny – na výrobu stolu

bylo potřeba cca do 0,6 m3, na výrobu

lavice 0,3 m3 betonu (obr. 2d,e). Beto-

náž probíhala postupně podle rychlos-

ti hloubení matric a zejména podle mož-

ností betonárny dodat přebytečný beton

z jiných staveb či zkušebních vzorků. Při

odlévání byl částečně použit i probarve-

ný beton z běžného cementu a 8 % bílé-

ho pigmentu. Záměrem autorů bylo vy-

užít samotnou geologii Rohanského os-

trova jako spoluautora výsledného tvaru

a tak se i stalo.

Na výrobě spolupracovali jak architek-

ti, tak návštěvníci Přístavu 18600 a míst-

ní betonářská firma. Samotné vytaho-

vání z forem bylo událostí, při níž zú-

častnění s úžasem pozorovali „odbed-

ňování“ mobiliáře bagrem – stůl vá-

ží cca 1 500 kg a lavice cca 700 kg

(obr. 2f,g). Ztracený nábytek teprve při

vyzdvihnutí a po následném očištění od

nepřilnutých částí zeminy a omytí vyso-

kotlakou vodní pistolí (obr. 2h,i) ukázal

svůj skutečný tvar.

Autorům se povedlo projekt zopako-

vat v průběhu léta 2015 v severních Če-

chách. Soukromý investor znal mobi liář

z pražského Přístavu a idea ztraceného

nábytku se mu natolik zalíbila, že si jej

pod vedením autorů vyrobil a umístil na

veřejně přístupném prostoru svého po-

zemku (obr. 3).

MgA. Vít Svoboda

MgA. Pavel Nový

oba: 0,5 Studio


Fotografie: 1, 2 – MgA. Peter Fabo, Přístav 18600,

3 – Barbora Bartůňková

Obr. 1 Přístav 16800 na podzim ❚ Fig. 1 Přístav 16800 in fall

Obr. 2a až i Pracovní postup výroby mobiliáře ❚ Fig. 2a to i Manufacturing procedure

Obr. 3 Instalace mobiliáře v severních Čechách ❚ Fig. 3 Installation of the street furniture in Northern Bohemia

1

2a

2f

2b

2g

2c

2h

2d

2i

2e

3

ROZÁRIUM V OLOMOUCI OPĚT KVETE ❚

ROSE GARDEN IN OLOMOUC IN BLOSSOM AGAIN


S A N A C E A R E K O N S T R U K C E ❚ R E H A B I L I T A T I O N A N D R E C O N S T R U C T I O N

Emil Zavadil, Zdeněk Sendler,

Jiří Malínek

V Olomouci byla dokončena první etapa rekon-

strukce rozária, které je součástí místní botanické

zahrady. Dříve nepříliš atraktivní a málo využívaný

prostor se postupně proměňuje v moderní měst-

ský park. V článku je přiblížen původní návrh rozá-

ria a první etapa rekonstrukce. ❚ First stage

of reconstruction of a rose garden was finished

in Olomouc. The rose garden is part of the local

botanical garden. Not very attractive and not

really utilized space has been transforming into

a modern park. The article presents the original

design of the rose garden and the first stage of

reconstruction.

Olomoucké rozárium je nedílnou sou-

částí botanické zahrady, která spolu

s historickými parky tvoří prstenec ze-

leně kolem městského jádra. Botanic-

ká zahrada sousedí s areálem Muzea

olomoucké pevnosti, tvoří přechod me-

zi městskou památkovou rezervací a no-

vě se rozvíjející třídou 17. listopadu a je

podstatným provozním, kompozičním

a funkčním bodem v městské struktuře.

V 70. letech minulého století se v Olo-

mouci sešla velmi výrazná skupina ar-

chitektů a v rámci Flory vytvořili areál,

který snesl srovnání s podobnými

realizacemi ve vyspělé západní Evropě.

Výraznou osobností byl tehdejší ředitel

Flory pan doktor Jan Sítař, který kolem

sebe soustředil skvělé architekty pod

vedením Zdenka Štefky. Mezi architek-

ty, kteří v té době nastavili „laťku“ velmi

vysoko a zapsali se do historie zahrad-

ní a krajinářské architektury a jsou stá-

le velmi činní, patří bezesporu Ivar Otru-

ba, Jiří Finger, Ivan Staňa, Vladimír Sitta

nebo Emil Zavadil, který vytvořil kon-

cept rozária. Na tento odkaz navazuje

i současné vedení Flory Olomouc pod

vedením ředitele Jiřího Uhlíře, který vy-

tváří podmínky pro kreativní tvůrčí práci.

PŮVODNÍ ARCHITEKTONICKÝ

NÁVRH

Návrh rozária vyšel z konkurzu vypsa-

ného v roce 1967. Terénní vlna před

Korunní pevnůstkou byla zdůrazně-

na třemi panelovými bloky – terasa-

mi. Z nejvyšší terasy byly vidět věže tří

olomouckých dominant: katedrály sv.

Václava, kostela Panny Marie Sněžné

a kostela sv. Michala. Terén tvořil násyp

s nulovou únosností, a proto je stavba

rozária založena na pilotách s překlady,

na nichž leží dva druhy panelů:

• rámy 5 x 2,5 m, tloušťky 300 mm, je-

jichž skladbou vznikl systém záho-

nů (povrch rámů vytvářejících cestič-

ky mezi záhony je z vymývaného be-

tonu),

• plné pochozí panely 5 × 1,25 m

s drážkovaným povrchem, který

umožňuje rychlý odtok vody po dešti

(pro manipulaci jeřábem byly v rozích

panelů otvory se závitem pro zašrou-

bování úchytů).

Tento konstrukční systém přinesl do

zahradní architektury nový výraz.

Statický výpočet betonových kon-

strukcí provedl Ing. František Jiřík, ná-

vrh doprovodných sadových úprav je

dílem Ing. Jiřího Fingera. Rozárium se

realizovalo převážně v akci Z. Pane-

ly zhotovilo učňovské středisko Pre-

fy v Tovačově, na zemních pracích se

podíleli ženisté místní vojenské posád-

ky. Realizace na místě byla poměrně

rychlá a následná údržba zpevněných

ploch minimální.

Přestože se rozárium otevřelo veřej-

nosti v roce 1972, oproti původnímu

plánu zůstalo nedokončené. V nejvyš-

ším bodě rozária chyběla vyhlídková te-

rasa z pohledového betonu s širokým

límcem mělké vodní plochy a pavilon.

V době svého vzniku zde byla vý-

znamná sbírka růží. Časem však rozá-

rium ztratilo svou reprezentační a sbír-

kovou funkci, začalo chátrat a hrozila

mu likvidace. V nedávné době se na-

štěstí objevila myšlenka rozárium re-

konstruovat.

1

2

4a 4b 4c 4d



PROJEKT REVITALIZACE

„Když jsme byli osloveni ke zpracování

studie botanické zahrady a rozária, by-

lo nám jasné, že musíme původní auto-

ry kontaktovat a získat od nich požehná-

ní, nejen odborné, ale i lidské…,“ popi-

suje Ing. Zdeněk Sendler počátky práce

na rekonstrukci rozária.

Postoj k obnově rozária byl ovlivněn

v prvé řadě velmi kvalitní realizací ar-

chitekta Emila Zavadila, kterou lze za-

řadit mezi významné památky zahrad-

ní architektury v českých zemích. Růžo-

vý parter s bazény je ústředním bodem

kompozice parku, do kterého jsou im-

plantovány nové funkce tak, aby se stá-

vající prostor přeměnil na živý a moder-

ní městský park, který zachovává pů-

vodní poslání sbírkové zahrady růží, ale

současně nabízí i rekreaci obyvatelům

města všech věkových kategorií.

Původní monokulturní záhony růží

jsou mírně redukovány, doplněny trval-

kami, okrasnými travinami, pobytovými

trávníky v měřítku, které umožňuje vět-

ší rekreační komfort, ale současně za-

chovává významnou sbírkovou hodno-

tu sortimentu růží jako nosného progra-

mu řešeného území.

Základním stavebním materiálem po-

užitým v rozáriu je beton. Bazény, par-

ter, schody, plochy pro záhony… vše

je betonové. Někde zcela zachovaný

původní, místy opravený nebo nahra-

zený. Pohledové betony jsou místy do-

plněny dřevěnými rošty, bezbariérovými

rampami či mlatovými plochami.


Zásadní změnou oproti původnímu ná-

vrhu bylo vytvoření nového vstupu z uli-

ce 17. listopadu, a to jezdeckými scho-

dy výšky 90 mm a délky 1 100 mm

a bezbariérovou rampou. Stupně scho-

diště tvoří armované prefabrikáty ulože-

né v armovaných základových pasech.

Schodů je 14 a jsou kotveny nerezovými

trny a vápenocementovou maltou do zá-

kladových pasů. Prostor mezi základo-

vými pasy je vyplněn hutnitelným nena-

mrzavýn materiálem. Dilatace mezi stup-

ni je vyplněna transparentním silikonem.

Ve vyfrézovaných drážkách v podstup-

nicích jsou osazena svítidla. Rampa le-

ží souběžně se schodištěm. Na bocích

je založena na armovaných základových

pasech, do kterých je kotvena betonář-

skou ocelí pozinkovanou pásovinou vy-

mezující plochu rampy, jejíž dolní okraj

je uchycen v obrubě z žárově pozinko-

vané pásoviny. Horní okraj je ohraničen

kamenným krajníkem širokým 100 mm

v betonové patce. Rovněž zde je prostor

mezi základovými pasy vyplněn hutnitel-

ným nenamrzavým materiálem. V polo-

vině rampy je prořezána dilatace, včet-

ně armování. Spára byla vyplněna žáro-

vě pozinkovanou pásovinou.

V původních částech parterů byl po-

užit beton s protiskluzovou úpravou,

nástupní plocha je kombinací beto-

nu a minerálně zpevněného kameniva.

Obr. 1 Olomoucké rozárium po rekonstrukci

❚ Fig. 1 Rose garden in Olomouc after

reconstruction

Obr. 2 Dobová fotografie z roku 1964 ❚

Fig. 2 Period photograph dated 1964

Obr. 3 Mapa botanické zahrady vč. rozária

❚ Fig. 3 Map of the botanical garden incl.

the rose garden

Obr. 4 Pochozí panely: a) stávající stav před

rekonstrukcí, b) sanovaná plocha, c) detail –

původní stav a stav po sanaci, d) vytváření

drážek ❚ Fig. 4 Walk panels: a) state

before reconstruction, b) reconstructed

area, c) detail of the original state and after

reconstruction, d) creating grooves

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

* * * * * * *

!

!

Bezručovy sady

Korunní pevnůstka

BOTANICKÁ ZAHRADA

vstup dobotanickézahrady

Pevnost poznání

třída

17.

list

opad

uPř

irodo

věde

cká

faku

lta

INFORMAČNÍ CENTRUM

tenisový kurt

výstup přes

turniket

Mlýnský potok

ROZÁRIUM

tenisový kurt

vstup dorozária

0 50 m

RFEM 5RSTAB 8

Dlubal Software s.r.o.

Statika,která Vás

bude bavit !

ZKUŠEBNÍ VERZEZDARMA NA

www.dlubal.cz

Firem

ní p

reze

nta

ce

3



Chodníky jsou z asfaltu nebo kamen-

ných kostek a jsou lemovány do betonu

osazenými kamennými krajníky. Ram-

pa je z hladkého silničního betonu CB

II (150 mm), je vyztužena dvěma kari sí-

těmi a povrch je upraven broušením.

Podkladní vrstvu tvoří kamenivo zpev-

něné cementem SC 0/32 mm, C5/10

(150 mm). Betonové plochy jsou kon-

strukčně shodné s rampou a jsou ukon-

čené pozinkovanou pásovinou kotve-

nou přes betonářskou ocel do patek

C12/15. Dilatace jsou prořezány včetně

armování a spáry jsou vyplněny žárově

pozinkovanou pásovinou.

Vodní nádrže byly před rekonstruk-

cí v dezolátním stavu, v korpusech

stěn i dna byly trhliny, chyběly izolace

a nádrže propouštěly vodu. Zastara-

lé a nefunkční byly i technologie. Tam,

kde byla kvalita dna velmi špatná, by-

lo dno vybouráno, byl opraven pod-

klad a dno dobetonováno. Obdobně

se postupovalo i u stěn – kde to bylo

možné, byly původní stěny očištěny

a sanovány, u větších poškození byl

odstraněn nekvalitní beton a s pomocí

bednění byly stěny nově dobetonovány.

Hlavním problémem byla koroze vý-

ztuže. Některé části betonových kon-

strukcí bylo nutné kvůli pokročilé korozi

vyměnit, jiné byly jen sanovány, protože

po statické stránce byly zcela funkční.

Cílem sanace bylo zabránit dalším ko-

rozním procesům, zajistit vodotěsnost

a funkčnost jezírek a obnovit také je-

jich estetický vzhled. Vodotěsnost zajis-

tila vnější sekundární izolace. Betonové

korpusy byly opatřeny pružnou izolační

vrstvou nebo hydroizolační fólií.

Technologie je zcela nová a byla umís-

těna do nové strojovny odkanalizované

z podlahy a odvětrání. S ní sousedí aku-

mulační nádrž pro oba bazény o obje-

mu 21 m3.

Jedním z dominantních prvků je dře-

věné molo (obr. 1), které je složeno

ze dvou konstrukčně rozdílných čás-

tí – nad vodou a nad terénem. Část

nad vodou je založena na dvou armo-

vaných betonových pasech (C25/30-

-XC4, XS3, XA1-CL 0.4-Dmax 22 mm-

-maximální průsak 35 mm). Pas přilé-

hající k parteru je 500 mm široký, je za-

ložen na dně bazénu a je pod vodou,

druhý pas šířky 1 230 mm je vybetono-

ván za betonovou stěnou bazénu. Mo-

lo je založeno na válcovaných nosnících

HEA 300 s antikorozním nátěrem, které

jsou osově vzdáleny 1 200 mm. U par-

teru je na nosníky uložen dubový hra-

nol 300 × 300 mm, který je přes příru-

by nosníku kotven závitovými tyčemi do

základového pasu chemickou kotvou.

K horn ím přírubám nosníku je navařena

pásovina, do níž je po celé délce nos-

níku našroubován dubový hranol 120 ×

100 mm, opatřený z vrchní strany gu-

movou podložkou. Na dubové nosní-

ky jsou našroubována dubová prkna

150 × 50 mm s délkou 2 400 mm. Jsou

opatřena impregnací a dvěma olejový-

mi nátěry. Část mola ležící nad terénem

je na straně u bazénu uložena na spo-

lečný základový pas, na druhé straně

je z prostého betonu (C20/25) vytvořen

základek (šířka 290 mm), na němž jsou

uloženy konstrukční hranoly a je v něm

ukotvena také pásovina oddělující molo

od mechanicky zpevněného kameniva.

U terasy byla na zhutněnou srovnanou

pláň nanesena vrstva štěrkodrtě 8/16

a protikořenová geotextilie. Na ní jsou

uloženy betonové dlaždice 400 × 400 ×

50 mm a na nich leží dubové konstrukč-

ní impregnované hranoly 120 × 100 mm

v osové vzdálenosti 800 mm. Na hra-

noly jsou našroubována dubová prk-

na 150 × 30 mm, rovněž s impregna-

cí a dvojnásobným olejovým nátěrem.

Na straně u bazénu je na terasu uložen

dubový hranol 300 × 300 mm, který je

po cca 1 600 mm kotven přes dubové

hranoly do armovaného základu. Mo-

lo nad terénem je z bočních stran opat-

řeno nopovou fólií a přihrnuto zeminou.

ZÁVĚR

V současné době je zrealizována první

etapa. Jedním z cílů rekonstrukce by-

lo zachování architektonické stopy pů-

vodního návrhu, zachování mimořád-

ného genia loci místa, patiny a autenti-

city „nálezového stavu“.

Následně budou realizovány další dvě

etapy, v kterých bude postaveno ná-

vštěvnické centrum, nové provozní ob-

jekty zázemí Flory a další související vy-

bavenost, které z areálu rozária vytvo-

ří ucelený, architektonicky, kompozičně

i provozně moderní, logický celek, kte-

rý bude odpovídat soudobým nárokům

na rekreaci a současně umožní tradiční

akce zahradnického, výstavnického ne-

bo kulturního zaměření.

Obr. 5 Vodní plocha: a) ocelové I-profily, které

ponesou dřevěné molo, b) betonáž zídek,

c) po dokončení před napuštěním vody ❚ Fig. 5 Water site: a) steel I beams which will

bear a wooden pier, b) concreting small walls,

c) after finishing before filling up with water

Obr. 6 a) Celkový záběr na sanované pochozí

panely a rámy a nové schodiště, b) rámy

osázené růžemi ❚ Fig. 6 a) View of the

whole area of reconstructed walking panels

and frames and new stairway, b) frames with

roses

Obr. 7a,b Dokončená 1. etapa

rekonstrukce olomouckého rozária ❚ Fig. 7a,b Completed 1st stage of

reconstruction of a rose garden in Olomouc

5a

5c

5b 6a

6b



„Jako autoři obnovy rozária jsme pře-

svědčeni, že po celkovém dokončení se

rozárium stane významným městským

parkem, který v sobě ponese stopy his-

torického poselství společně se soudo-

bými prvky moderní architektury,“ uzaví-

rá Ing. Sendler.

Fotografie: 1, 7 – Ateliér zahradní a krajinářské

architektury; 2, 6b – Flora Olomouc;

4, 5, 6a – Swietelsky stavební

Název stavby Rozárium – 1. etapa

Objednatel Statutární město Olomouc

Projektant

Ateliér zahradní a krajinářské

architektury – Zdeněk Sendler,

Václav Babka

Autoři

Ing. Zdeněk Sendler,

Mgr. Ing. Lucie Radilová,

Ing. arch. Lukáš Fišer

Zhotovitel

Swietelsky stavební, s. r. o.,

odštěpný závod Morava,

oblast Olomouc

Náklady

na 1. etapu 27,5 mil. Kč bez DPH

Ing. arch. Emil Zavadil


Ing. Zdeněk Sendler

Atelier zahradní a krajinářské

architektury


Ing. Jiří Malínek

Swietelsky stavební, s. r. o.

odštěpný závod Morava


V deckotechnická spole nost pro sanace staveb a pé i o památky – WTA CZ spole n s Fakultou stavební Vysokého u ní technického v Brn

po d od š ami

min ryn pro m í ro vo g ly h ové,min kul Mgr. Dani H mana,

g n i y Ú ng h ad dy Gory ovéFakul y v ní v ro ng Ro slava Dro ky, ., M

ve dnech 24.–25. listopadu 201638. konferenci „Sanace a rekonstrukce staveb 2016“

a 18. mezinárodní konferenci WTA 2016”CRRB – 18th Interna onal Conference

on Rehabili on and Reconstruc on of Building ,

k kon v os o h l y s v n T v n V v í 95.

n po v nku kladním n n na www.w a konf r n Ví nform m n rodn konf r n CRR 2 h p .w a

Procedia Engineering (ISSN 1877-7058).

Firem

ní p

reze

nta

ce

7a 7b

BUNKR 599 ❚ BUNKER 599



„Hardcore Heritage“ nizozemského studia

RAAAF je označení pro nový přístup k památní-

kům a kulturnímu dědictví. Bunkr 599 popsaný

v tomto článku je toho příkladem. ❚ „Hardcore

Heritage“ of Dutch studio RAAAF represents

a new way of thinking about monuments and

cultural heritage. Bunker 599 described in this

article is an example of this approach.

Nizozemské studio RAAAF přistupuje

k památníkům novým způsobem. Napě-

tí mezi minulostí, současností a budouc-

ností aktivizují promyšleným zásahem do

stávajících objektů, a tak radikálně mě-

ní kontext jejich působení. Tento přístup

sami označují jako „Hardcore Heritage“.

Bunkr 599 je součástí Nové vodní linie

(NVL), která byla více než sto let (1816

až 1940) jedním z obranných systémů

Nizozemska. Byla tvořena linií pevnost-

ních objektů a uměle zaplavovaných

území. Na výstavbu fortů, malých pev-

ností budovaných v 19. století, navázalo

v letech 1939 až 1940 vybudování 700

železobetonových bunkrů, nazývaných

podle zkoseného tvaru stropu „pyrami-

da“, měly zalomený vchod a sloužily pro

ukrytí až 12 vojáků. Jejich stěny a strop

měly tloušťku od 1,5 do 1,8 m.

Bunkry jsou jako památníky minulos-

ti považovány za neměnné, tím se však

často vytrácejí z pozornosti a z historic-

kého vědomí veřejnosti. Architekti studia

RAAAF ve spolupráci se studiem Atelier

de Lyon svou intervencí tak doslova za-

útočili jak na stavbu – bunkr – (který za-

sáhli v jeho nedobytnosti a uzavřenos-

ti před okolním světem, rozřízli jej a ote-

vřeli), tak v obecnější rovině na politiku

nedotknutelnosti kulturního dědictví.

Pro rovný řez přímo středem této

masivní železobetonové monolitické

stavby bylo potřeba použít diamanto-

vé lano a vyřezané díly byly vyzdviženy

a odklizeny za použití jeřábu. Práce na

projektu trvaly 40 dnů a po jejich ukon-

čení byl odhalen malý a tmavý prostor

uvnitř, který je běžně skryt před zrakem

veřejnosti. Důležitou součástí projek-

tu jsou také nové schody, které spoju-

jí Bunkr 599 s přilehlou cestou, a zejmé-

na subtilní chodník, který vede středem

této extrémně masivní konstrukce až na

otevřené molo. Právě toto molo a pilíře

kolem něj mají připomínat, že vodní plo-

cha v okolí nevznikla přirozeně, ale je to

charakteristická součást obranného za-

plavování v době války.

Bunkr 599 je vidět z frekventované dál-

nice A2 a od svého vzniku je častým

cílem návštěvníků NVL. Autorům se tak

podařil hlavní záměr – představit a zpří-

stupnit tuto unikátní část nizozemské

historie širší veřejnosti.

„Dalším účelem této intervence by-

lo otevřít otázku přístupu k nedotknutel-

nosti národních monumentů,“ říká Ro-

nald Rietveld ze studia RAAAF a dodá-

vá, „Bunkr 599 byl paradoxně násled-

ně prohlášen národní kulturní památkou

a nyní je součástí žádosti o zařaze-

ní NVL na seznam kulturního dědictví

UNESCO“.

Redakce děkuje architektonickému studiu RAAAF

za poskytnuté podklady.

Fotografie: 1, 2 – Roberto Rizzo (převzato z videa

Bunker 599 [the making of]), 3 – Allard Bovenberg

Obr. 1 Bunkr 599 byl postaven v roce 1940

❚ Fig. 1 Bunker 599 was built in 1940

Obr. 2 Postup: a) řez diamantovým lanem,

b) ruční odřezávání výztuže, c) odstraňování

vyříznutých částí bunkru jeřábem ❚ Fig. 2 Procedure: a) section by diamond

wire, b) manual cutting of the reinforcement,

c) removing the cut parts of the bunker

by crane

Obr. 3a,b Bunkr 599 po dokončení ❚ Fig. 3a,b Bunker 599 after completion

1 2a

2b

2c

3a 3b

DUO. Novodobé lehké bedněnípro základy, stěny, sloupy a stropy.

BedněníLešeníSlužby

www.peri.cz

Univerzální nasazeníFlexibilní bednění stěn, sloupů, základů a stropů pouze jedním systémem

Ergonomické v každém ohleduMalá hmotnost, práce bez použití jeřábu a intuitivní použití

Jednoduchá výměna překližkyRychlá oprava s několika šrouby, bez speciálních odborných znalostí

JAK JE MOŽNÉ ZVÝŠIT PEVNOST BETONU SE SMĚSNÝMI

CEMENTY ❚ INCREASING THE STRENGTH OF CONCRETE

MADE WITH BLENDED CEMENTS


V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H

Pierre-Claude Aïtcin, William Wilson,

Sidney Mindess

Používání směsných cementů má vzrůstající

tendenci, protože umožňuje snížit emise CO2.

Materiál, kterým je portlandský cement ve směs-

ném cementu nahrazen, je však ve srovnání se

slinkem obvykle méně reaktivní, a proto vykazují

směsné cementy pomalejší nárůst pevností než

„čisté“ portlandské cementy. Překonat tento

problém je možné dvěma způsoby. Ten první,

řekněme chemický, spočívá ve zvýšení jem-

nosti cementu a růstu obsahu C3S a C3A ve

slinku, naproti tomu druhý přístup, fyzikální,

spočívá ve zvýšení hutnosti uspořádání částic

ve směsné pastě, a to snížením součinitele w/b.

S použitím velmi jednoduchého geometrického

modelu je možné ukázat, že fyzikální přístup

může fungovat bez jakéhokoli zásahu do chemie

cementu. Je také ilustrováno, jak může rostoucí

náhrada portlandského cementu nakonec vyústit

v růst počáteční pevnosti betonu při zvolené

hodnotě součinitele w/b. (V překladu jsou pou-

žity termíny: součinitel voda/cement (vodní sou-

činitel) zkráceně jako součinitel w/c a součinitel

voda/pojivo zkráceně jako součinitel w/b, pozn.

red.) ❚ Blended cements are increasingly

being used to decrease the carbon footprint

of concrete structures. However, since the

materials used to replace Portland cement clinker

in blended cements are generally less reactive

than the clinker; blended cements display lower

rates of early strength gain than “pure” Portland

cement. In order to overcome this problem,

two different approaches can be taken. The

“chemical” approach consists of increasing the

fineness of the cement and the C3S and C3A

contents of the clinker. The “physical” approach

consists of increasing the packing density of

the particles in the binder paste by reducing

the water-to-binder ratio (w/b). Using a very

simple geometrical model, it is shown that the

physical approach can work without any need to

change the Portland cement chemistry. It is also

illustrated how an increase of the substitution

rate of Portland cement can result in an increase

of both the early and the final strengths of the

concrete, given an educated choice of w/b.

Cesta ke snížení uhlíkové stopy při výro-

bě betonu vede v Severní Americe přes

použití směsných cementů, kterými je

stále více nahrazován portlandský ce-

ment. Environmentální dopady jsou vý-

razné. Náhrada 1 kg portlandského ce-

mentu znamená pokles emisí CO2 spo-

jených s výrobou cementu asi o 0,8 kg.

Směsné cementy obsahují neaktivní pří-

měsi (fillery) nebo aktivní příměsi, kte-

ré jsou ale méně reaktivní než portland-

ský cement. Proto mění průběh hydra-

tace, a tak i snižují počáteční pevnosti.

K vyřešení poklesu pevností vedou dva

přístupy:

První přístup je založen na zvyšo-

vání obsahu C3S a C3A (dvou nej-

reaktivnějších fází) ve slinku a v mle-

tí cementu na vyšší jemnost. To je

však pouze krátkodobé opatření, kte-

ré zlepší počáteční, nikoli dlouhodo-

bé pevnosti betonu. Kromě toho ne-

ní výhodné z ekologického hlediska,

neboť rostoucí obsah C3S ve slinku

znamená větší obsah vápence v su-

rovinové moučce, a tím i větší emise

CO2 během produkce slinku. A navíc

– jemnějším mletím také roste spotře-

ba energie. Z hlediska technologie be-

tonu je při použití těchto cementů ob-

tížnější udržet zpracovatelnost čerst-

vého betonu po delší dobu. Z hledis-

ka trvanlivosti betonu se rovněž nejed-

ná o vhodné opatření, protože zvýšený

obsah C3A znamená vyšší obsah síra-

nů v cementu a následně sulfoalumi-

nátů (zejména ettringitu) v ztvrdlé ce-

mentové pastě. Tím se beton stává ná-

chylnější k síranové korozi.

Druhý přístup, kterému se věnuje

tento článek, je čistě fyzikální a spo-

čívá ve zvýšení hutnosti částic pojiva

v cementové pastě díky použití super-

plastifikátoru a snížení součinitele w/b

bez změny chemie slinku.

JEDNODUCHÝ KVANTITATIVNÍ

3D MODEL

V literatuře lze nalézt řadu více či méně

sofistikovaných matematických mode-

lů hydratace cementu [1], [2], [3]. Bentz

a Aïtcin [4] použili jeden z těchto mode-

lů, aby ukázali, že součinitel w/c je pří-

mo úměrný průměrné vzdálenosti mezi

částicemi cementu v cementové pastě

před začátkem hydratace. Nižší souči-

nitel w/c znamená těsnější uspořádání

cementových zrn, a tím i pevnější be-

ton. Na velmi jednoduchém kvantitativ-

ním geometrickém 3D modelu je uká-

záno, jak dosáhnout toho, aby cemen-

tová pasta ze směsného cementu by-

la stejně pevná, nebo dokonce pevnější

než cementová pasta z „čistého“ port-

landského cementu.

PASTA Z PORTLANDSKÉHO

CEMENTU

V tomto jednoduchém modelu je ce-

mentová pasta uvažována jako síť ku-

lových částic o poloměru a, které jsou

uspořádány v jednoduché krychlové

mřížce. Předpokládá se, že vzdálenost

středů sousedních zrn je 2,5 a (obr. 1a).

Takový systém může být reprezento-

ván základní buňkou, která má v kaž-

dém rohu 1/8 cementového zrna, tak-

že buňka obsahuje celkem jedno zr-

no cementu (obr. 1b). Minimální vzdá-

lenost mezi dvěma cementovými zrny

je na hranách krychle a je rovna 0,5 a.

Hmotnost základní buňky vypočítej-

me za předpokladu, že hustota ce-

mentu je 3,14 kg/dm3, a zjednodušme

výpočet ještě tím, že 3,14 π ≈ 10 (místo

9,86). Základní buňka obsahuje jedno

zrno cementu, které má objem 4/3 π a3

a hmotnost 3,14 . 4/3 π a3 = 40/3 a3 =

13,33 a3. Objem vody uvnitř buňky

je roven objemu buňky zmenšenému

o objem jednoho zrna cementu, tedy

(2,5a)3 – 4/3 π a3 = 11,45 a3. Hmotnost-

ní součinitel tohoto systému je tedy w/c

= 11,45 a3 / 13,33 a3 = 0,87.

1a 1b



Tento součinitel je charakteristický

pro beton s nízkou pevností, menší než

20 MPa. Protože minimální vzdálenost

mezi zrny cementu je 0,5 a, znamená

to, že hydratační produkty musí zvět-

šit poloměr hydratujícího zrna alespoň

o 0,25 a, než dojde ke kontaktu s hyd-

ratačními produkty sousedního zrna.

Nyní si představme cementové zrno

se stejným poloměrem, které se na-

chází uprostřed základní buňky (obr. 2).

Tento typ uspořádání se nazývá prosto-

rově centrovaná krychlová mřížka.

Základní jednotka nyní obsahuje dvě

cementová zrna. Hmotnost cementu

se v této nové buňce zdvojnásobila

a je rovna 26,6 a3. Objem vody pokle-

sl na 7,25 a3. V tomto systému má dia-

gonála délku a2,5 3 a nejkratší vzdá-

lenost mezi zrny je 0,165 a. Při hydra-

taci musejí hydratační produkty překo-

nat alespoň polovinu této vzdálenosti,

aby se setkaly s hydráty od sousedních

zrn, tedy 0,083 a. Toto uspořádání ce-

mentových zrn vede jak k vysoké po-

čáteční pevnosti, tak k vysoké dlouho-

dobé pevnosti. Vodní součinitel je ny-

ní 0,27, což je vodní součinitel vysoko-

hodnotného betonu s pevností kolem

100 MPa. Jinými slovy, pokles vzdále-

nosti sousedních zrn z 0,5 a na 0,165 a

představuje nárůst pevnosti asi pětiná-

sobný. To je ve shodě s výsledky dale-

ko sofistikovanějšího modelu, který na-

vrhli Bentz a Aïtcin [4].

Dobrým příkladem efektu snížení sou-

činitele w/b na pevnost je třeba lávka

pro pěší v Sherbrooke [5]. U této stavby

byl použit poměrně hrubě mletý port-

landský cement s měrným povrchem

asi 350 m2/kg, obsah C3A byl menší

než 3,5 % a obsah C3S kolem 50 % [5].

S takovým cementem bylo možné re-

dukcí součinitele w/b na 0,2 připravit ul-

tra vysokohodnotný beton s 24hodino-

vou pevností 55 MPa.

PASTA ZE SMĚSNÉHO CEMENTU

Nyní nahraďme cementové zrno v jed-

nom rohu základní buňky nereaktivním

zrnem filleru (obr. 3). Objemová náhra-

da portlandského cementu je 1/8, ne-

bo 12,5 %. Odpovídající pasta může být

charakterizována jak součinitelem w/b,

tak w/c.

Objemový součinitel W/B této pas-

ty se směsným cementem je roven ob-

jemovému součiniteli W/C předešlého

systému. Hmotnostní součinitelé jsou

ovšem jiní – w/b = 0,92 a w/c = 0,98

(místo w/c = 0,87 v předešlé pastě ob-

sahující jen portlandský cement). Port-

landský cement byl vlastně „naředěn“.

Jakmile začne tento systém hydratovat,

musí hydratační produkty růst do vzdá-

lenosti 0,5 a, aby dosáhly povrchu inert-

ního zrna. To je dvakrát více, než tomu

bylo v pastě z portlandského cemen-

tu, protože z inertní částice nebude růst

žádný hydratační produkt. Takže bude

velmi dlouho trvat, než bude dosaženo

dané počáteční pevnosti a dlouhodobá

pevnost poklesne.

Nyní místo substituce zrna v rohu jed-

noduché krychlové mřížky umístěme

zrno filleru doprostřed tělesově centro-

vané mřížky, v jejíž rozích jsou cemen-

tová zrna (obr. 4).

Objemová náhrada cementových zrn

v tomto směsném cementu je 50 %.

Objemový součinitel W/B této pasty je

roven W/C pasty znázorněné na obr. 2,

která ovšem obsahuje uprostřed buňky

cementové zrno. Pokud má filler husto-

tu 2,72 kg/dm3, pak w/b této směsné

pasty je 0,3 místo 0,27 pro cementovou

pastu pouze z portlandského cemen-

tu, protože hustota filleru je menší než

hustota cementu. Když potom cement

začne hydratovat, hydratační produkty,

rostoucí ve směru diagonály, musí ura-

zit 0,165 a, aby se dostaly k centrálnímu

neaktivnímu zrnu. Až bude toto cent-

rální zrno zcela obaleno hydratačními

produkty od osmi okolních cemento-

vých zrn, bude působit jako pevná in-

kluze, která se podílí na přenosu napě-

tí, a proto přispívá k počáteční i koneč-

né pevnosti cementové pasty ze směs-

ného cementu.

Je třeba si však uvědomit, že všech-

ny fillery nejsou zcela neaktivní. Např.

zrna mletého vápence mohou pomalu

reagovat s C3A za vzniku carboalumi-

nátů, které mají pojivé vlastnosti [6], [7].

Kromě toho může vhodná povrchová

struktura vápencových zrn sloužit jako

nukleač ní jádra pro hydratační produk-

ty, čímž se dá vysvětlit akcelerační efekt

mletého vápence.

Nyní přidejme zrno aktivní příměsi do

základní buňky místo inertního zrna

(supplementary cementitious material

– SCM), jako je třeba popílek (obr. 5).

V krátkodobém měřítku, než začne pro-

bíhat pucolánová reakce mezi popílkem

a portlanditem, který se uvolňuje při

hydrataci silikátové fáze, se systém bu-

de chovat podobně jako v předchozích

Obr. 1a,b Krychlové uspořádání

cementových zrn ❚ Fig. 1a,b A cubic

system of cement particles

Obr. 2a,b Cementová zrna uspořádaná

do prostorově centrované krychlové

mřížky ❚ Fig. 2a,b A body-centered cubic

arrangement of cement particles

Obr. 3 Pasta se směsným cementem,

obsahujícím 12,5 % filleru ❚ Fig. 3 Blended

cement containing 12,5 % of filler

Obr. 4 Pasta ze směsného cementu, který

obsahuje 50 % filleru ❚ Fig. 4 Blended

cement containing 50 % of filler

3 4

2a 2b



případech, když bylo v základní buňce

zrno inertní příměsi.

Jakmile však začne popílek reagovat

s portlanditem, bude výsledná matrice

pevnější než v případě pasty s inert-

ní příměsí. Tato matrice může být stej-

ně pevná, nebo dokonce pevnější než

je matrice pasty z čistého portlandské-

ho cementu [9], protože portlandito-

vé krystaly (obsahující mnoho slabých

štěpných rovin a představující 3 0 %

ob jemu hydratované cementové pas-

ty) jsou nahrazeny sekundárním C-S-H

gelem. Portlanditové krystaly, považo-

vané za slabé inkluze v pastě z čisté-

ho portlandského cementu, byly puco-

lánovou reakcí přeměněny na C-S-H

pojivou fázi. Proto je pro tlakovou pev-

nost rozhodující hodnota součinite-

le w/b a nikoli obsah příměsi, kterou

je cement nahrazen. Malhotra a Meh-

ta [10] experimentovali s náhradou více

než 50 % portlandského cementu po-

pílkem, pro který zavedli název „high-

performance, high-volume fly ash con-

crete“, který je nyní široce využíván pro

eliminaci uhlíkové stopy betonových

konstrukcí [11], [12].

Musí se vzít v úvahu, že směsný ce-

ment s méně reaktivní příměsí může

prodloužit dobu tuhnutí o několik ho-

din, což může být výhodné při betoná-

ži za vysokých teplot. Za nízkých tep-

lot je možné použít urychlovače [10].

Navíc je třeba si uvědomit, že souči-

nitel w/c dramaticky mění podmínky

hydratace cementu. Pokud má sou-

činitel w/c vysokou hodnotu, hydra-

tace nastává jako proces rozpouště-

ní a precipitace, při kterém vzniká tak-

zvaný vnější produkt. Pokud je souči-

nitel w/c nízký, má hydratace charakter

topochemického procesu, který vede

ke vzniku velmi hutných hydrátů skel-

ného charakteru. V úvahu je třeba vzít

i tu skutečnost, že průmyslové pracho-

vé příměsi míchané s portlandským

cementem mohou obsahovat nečisto-

ty (např. uhlíková zrna v popílku), které

mohou pozměnit proces hydratace ce-

mentu nebo účinek použitých přísad.

ZÁVĚRY

Existují dva způsoby jak zvýšit počá-

teční tlakové pevnosti betonů vyrobe-

ných se směsnými cementy. Chemický

způsob je založen na zvýšení jemnosti

cementu a zvýšení obsahu C3S a C3A

ve slinku. Tím se dá vyřešit problém

krátkodobých pevností, ale nepřispěje

se k dlouhodobým pevnostem a mů-

že dokonce dojít ke snížení trvanlivos-

ti betonu. Fyzikální způsob, jak byl ilu-

strován v tomto článku s použitím velmi

jednoduchého geometrického modelu,

přináší výhody jak z hlediska krátkodo-

bých, tak dlouhodobých pevností be-

tonů se směsnými cementy. Pokud je

snižován součinitel w/b pasty se směs-

ným cementem, roste důležitost vod-

ního ošetřování, aby byl eliminován vliv

autogenního smrštění.

Pierre-Claude Aïtcin

emeritní profesor na Université

de Sherbrooke, Kanada


William Wilson

doktorand na Université

de Sherbrooke, Kanada

e-mail: william.wilson

@usherbrooke.ca

Sidney Mindess

emeritní profesor na University

of British Columbia, Kanada

Tento článek byl poprvé uveřejněn v časopise

Concrete International, Vol. 38, Issue 8

v srpnu 2016.

Redakce děkuje Ing. Vlastimilu Bílkovi za překlad

a spolupráci při přípravě článku.

Obr. 5 Směsný cement obsahující:

a) 12,5 %, b) 50 % aktivní příměsi ❚

Fig. 5 Blended cement containing: a) 12,5 %,

b) 50 % of supplementary cementitious

material.

5a 5b

Literatura:

[1] VAN BREUGEL, K. A Computer-Based

Simulation Model for Hydration and

Formation of Structure in Cement-Based

Materials. In NONAT, A., MUTIN, J. C.,

eds. Hydration and Setting of Concrete.

London: E and FN Spon, 1991,

p. 361–368.

[2] BENTZ, D. P. Three dimensional Com-

puter Simulation of Portland Cement

Hydration and Microstructure Develop-

ment. Journal of the American Ceramic

Society. 1997, Vol. 80, No. 1, p. 3–21.

[3] JENNINGS, H. M. Model for the Micro-

structure of Calcium Silicate Hydrate in

Cement Paste. Cement and Concrete

Research. 2000, Vol. 30, No. 1,

p. 101–116.

[4] BENTZ, D. P., AÏTCIN, P.-C. The Hidden

Meaning of the Water-to-Cement Ratio.

Concrete International. 2008, Vol. 30,

No. 5, p. 51–54.

[5] AÏTCIN, P.-C., LACHEMI, M., ADELINE, P.,

RICHARD, P. The Sherbrooke Reactive

Powder Concrete Footbridge. Structural

Engineering International. 1998, Vol. 8,

No. 2, p. 140–144.

[6] MORTUREUX B., HORNAIN, H.,

REGOURD, M. Liaison pâte de ciment-

-filler dans les ciments composés.

Colloque Internationnal Liaison Pâtes

de Ciment-Matériaux Associés. RILEM-

-Laboratoire de Génie civil de Toulouse,

Thème A, Formation et Structure des

Liaisons, 1982, p. 64–72.

[7] BONAVETTI, V. L., RAHHAL, V. F.,

IRASSAR, E. F. Studies on the car-

boalumination formation in limestone

filler-blended cements. Cement and

Concrete Research. 2001, Vol. 31,

p. 853–859.

[8] BERODIER, E., SCRIVENER, K.

Understanding the Filler Effect on the

Nucleation and Growth of C-S-H.

Journal of the American Ceramic

Society. 2014, Vol. 10, p. 1–10.

[9] AREZOUMANDI, M., VOLZ, J. S.,

MYERS, J. J. Shear Behavior of High-

-Volume Fly Ash Concrete versus Con-

ventional Concrete. Journal of Materials

in Civil Engineering. 2013, Vol. 25,

No. 10, p. 1506–1513.

[10] MALHOTRA, V. M., MEHTA, P. K. High-

-Performance, High-Volume Fly Ash

Concrete. Ottawa, Canada: Supplemen-

tary Cementing Materials for Sustainable

Development, Inc., 2008.

[11] ACI Committee 232. 232.3R-14 Report

on High-Volume Fly Ash Concrete for

Structural Applications. 2014, 19 p.

[12] MEHTA, P. K., MAHMODAN, R. Sustai-

nable High Performance Concrete

Structures. Concrete International. 2006,

Vol. 28, No. 7, p. 32–42.

DRÁTKOBETON PRO KONSTRUKČNÍ ÚČELY ❚ FIBRE

REINFORCED CONCRETE IN STRUCTURAL APPLICATIONS


N O R M Y • J A K O S T • C E R T I F I K A C E ❚ S T A N D A R D S • Q U A L I T Y • C E R T I F I C A T I O N

Steven Pouillon

Použití drátkobetonu v konstrukcích se liší od

dosud nejběžnějšího využití drátkobetonu v prů-

myslových podlahách. Příkladem konstrukční-

ho využití drátkobetonu jsou základové desky,

v nichž jsou drátky hlavní nebo doplňkovou

výztuží, která přenáší ohybové momenty a smy-

kové namáhání. V kombinaci s konvenční výztuží

ocelová vlákna rovněž velmi účinně omezují šířku

trhlin. Příspěvek drátků lze počítat podle různých

předpisů a směrnic, např. podle DAfStb [1],

německé směrnice na úrovni zákonného předpi-

su, která doplňuje normu DIN EN 1992-1-1/NA [2],

tj. německou národní přílohu normy Eurokód 2 –

EN 1992-1-1, o požadavky pro drátkobeton.

Použití ocelových vláken vede ke značnému

omezení množství tradiční výztuže a k optima-

lizaci výstavby. Článek popisuje výhody takové

konstrukce a podrobně vysvětluje konstrukční

principy s odvoláním na některé evropské vzo-

rové projekty, např. rozšíření závodu Carl Zeiss

AG v Oberkochenu v Německu [3] a stavbu skla-

dů s opláštěnou regálovou konstrukcí (mrazíren)

firmy Crop's v Ooigemu v Belgii. ❚ Structural

steel fibre reinforced concrete (SFRC) applications

differ mainly from well-known fibre applications

like industrial floors by the more constructive

aspect of these. Foundation slabs are an example

of such a structural fibre reinforced concrete

application, in which steel fibres are the main or the

complementary reinforcement to take up bending

moments and the shear stresses. In combination

with conventional reinforcement, steel fibres are

also very effective to control the crack width.

The steel fibre contribution can be calculated

following different codes and guidelines, like the

DAfStb-Richtlinie [1], which is a guideline at code

level in Germany (The DAfStb-Richtlinie adds the

required rules for SFRC to DIN EN 1992-1-1/

NA [2], which is the German national annex of

the Eurocode 2 – EN 1992-1-1). The use of steel

fibres leads to a significant reduction of traditional

reinforcement and an optimization of the building

process. The advantages of this construction

method and the basis of design are explained in

detail with reference to some European example

projects, like the extension of the Carl Zeiss AG

factory in Oberkochen (Germany) [3] and the

Crop‘s Clad Rack construction (Freezer type) in

Ooigem (Belgium).

Drátky mají v současnosti stále širší vyu-

žití jako hlavní i doplňková výztuž do be-

tonu. K známým a běžně používaným

způsobům využití patří např. průmyslové

podlahy na terénu, stabilizační tunelová

ostění ze stříkaného betonu a prefabri-

kované kanalizační trouby. V oblasti be-

tonových základů, nepropustných de-

sek a průmyslových podlah na pilotách

došlo v nedávné době k novému vývoji.

Tento vývoj je regulován a podporo-

ván různými návrhovými směrnicemi,

normami a předpisy, které byly vydá-

ny v posledních letech. Evropský výbor

pro normalizaci (CEN) v současnosti re-

viduje evropské normy pro navrhování

včetně normy EN 1992-1-1, které zatím

obsahují návrh betonových konstrukcí.

Na základě nedávno dokončené mode-

lové normy Model Code 2010 a již zave-

dené německé směrnice DAfStb, která

je součástí normy DIN EN 1992-1-1/NA,

bude drátkobeton (s velkou pravděpo-

dobností) v připravované verzi Eurokó-

du 2 zahrnut jako konstrukční materiál.

V článku je popsána směrnice DAfStb

(vydání DIN), která od března 2011 do-

plňuje schválenou přílohu k německé

národní normě EN 1992-1-1 obsahují-

cí konstrukční pravidla pro navrhová-

ní konstrukcí z drátkobetonu, a metody

uvedené v této normě.

TREND: KVALITA, CERTIF IKACE,

NORMALIZACE

Drátkobeton byl v posledních 40 le-

tech předmětem mnoha výzkumů. Spo-

lu s rozšiřováním poznatků se postupně

rozvíjely i návody a normy.

Počátkem 80. let byly pro zkoušení

drátkobetonu v platnosti a široce použí-

vány normy JSCE-SF4 a ASTM C1018.

Tyto normy – dodnes aktuální – popi-

sují, jak při zkouškách stanovit chová-

ní materiálu v ohýbaném prvku. V ohy-

bové zkoušce je zatěžován drátkobeto-

nový trámek, dokud se nevytvoří trhlina

s definovaným otevřením. Chování se

vyjadřuje jako graf závislosti síla–prů-

hyb a představuje energii disipovanou

v průběhu zkoušky. Z grafu se odvozu-

je ekvivalentní napětí po vzniku trhliny.

Mnoho evropských zemí podle těch-

to průkopnických norem vyvinulo své

vlastní národní normy. V současnosti

se v Evropě i mimo Evropu nejvíce vy-

užívá EN 14651. Chování drátkobetonu

se popisuje přímo jako napětí po vzni-

ku trhliny na trámci se zářezem. Zářez

ve středu trámce se provádí proto, aby

se trhlina vytvořila v předem definova-

ném místě.

V roce 1995 vyšla první směrnice

pro navrhování „Dramix Design Guide-

line“ (směrnice Dramix pro projektanty),

která obsahuje první pravidla pro na-

vrhování drátkobetonových konstruk-

cí. Směrnice je výsledkem spolupráce

mezi firmou N. V. Bekaert S.A, belgic-

kými univerzitami KULeuven a UGent

a Belgickým institutem pro výzkum ve

stavebnictví WTCB a stala se základem

pro některé národní návrhové směrnice.

Podrobnější průzkum byl prove-

den skupinou mezinárodních univer-

zit seskupených pod hlavičkou RILEM

(RILEM TC162-TDF, 2003 – doporuče-

ní Technické komise 162). Tato spolu-

práce vyústila v přípravu doporučení

pro zkoušení a navrhování. Byl vypra-

cován uspořádaný přístup – charakte-

ristika materiálu, chování, konstitutivní

zákony – ustanovený na základě teorie

a experimentů.

V roce 2008 také ACI (American Con-

crete Institute) přiznal v normě vláknům

statickou funkci pro přenášení posou-

vajících sil v betonovém prvku.

Různé země (např. Německo, Švéd-

sko, Itálie) již vydaly národní směr-

nice nebo normy, často jako přílohu

EN 1992-1-1.

Novým mezníkem bylo vydání koneč-

né verze Model Code 2010 v roce 2014.

Do této v současné době platné směr-

nice je navrhování drátkobetonu plně

začleněno. Vydání směrnice bylo pod-

nětem pro zahájení činnosti pracovní

skupiny TC 250/SC2/WG1/TG2 (CEN),

která se zabývá integrací drátkobetonu

do budoucí verze normy EN 1992-1-1.

Model Code a směrnice DAfStb slouží

jako zdrojové předpisy.

SMĚRNICE PRO DRÁTKOBETON

DAFSTB-RICHTLINIE

V březnu 2011 byla schválena směrni-

ce DAfStb-Richtlinie (verze 2010), kte-

rá uvádí pravidla pro navrhování, kont-

rolu kvality a provádění drátkobetono-

vých konstrukcí s tradičním vyztužením

nebo bez něj. V současnosti je směrnice

DAfStb-Richtlinie (verze 2012) předlože-

na Evropské komisi a může být používána

jako dodatek k platným evropským nor-

mám pro beton jako DIN EN 206-1, be-

tonové konstrukce DIN EN 1992-1-1/NA

a provádění DIN EN 13670 ve shodě

s německými národními přílohami.

Směrnice DAfStb-Richtlinie má tři

části:

• Část 1: Návrh a posouzení,

• Část 2: Specifikace, vlastnosti, reali-

zace a shoda,

• Část 3: Provádění.



Směrnice zahrnuje návrh a posouze-

ní drátkobetonových konstrukcí s kon-

venční výztuží nebo bez ní pro tří-

dy betonu až po C50/60. Jsou poža-

dovány konstrukční drátky se spoleh-

livým mechanickým kotvením podle

EN 14889-1, aby nedocházelo k dotva-

rování vlivem špatné soudržnosti. Smě-

jí být použity pouze ocelové drátky.

Samozhutnitelný beton, stříkaný beton

a lehký beton v předpisu zahrnuty ne-

jsou. Směrnice DAfStb-Richtlinie se za-

měřuje na konstrukční užití a má drob-

ná omezení pro použití kombinovaného

vyztužení v porovnání s konvenčně vy-

ztuženým betonem.

Je důležité, aby konstrukce se zatíže-

ním větším než zatížení při vzniku prv-

ní trhliny byly:

• hyperstatickými systémy (redistribu-

ce vnitřních sil a momentů je možná),

• vyztužené kombinovanou výztuží nebo

• zatížené tlakovou silou.

Zatřídění drátkobetonu

Je obvyklé klasifikovat materiály podle

některé jejich vlastnosti. Např. beton

se zatřiďuje do pevnostních tříd (např.

C30/37) na základě přesných zkou-

šek prováděných za určitých podmínek

v kontrolovaném prostředí.

Drátkobeton se zatřiďuje na základě

reziduální ohybové pevnosti určené na

trámcích. Při zkoušce v tahu za ohybu je

zaznamenávána závislost zatěžovací sí-

la – průhyb, z které se odvodí reziduální

ohybové pevnosti pro předepsané prů-

hyby δL1 = 0,5 mm a δL2 = 3,5 mm. Za-

třídění (L1, L2) se provede podle charak-

teristických hodnot reziduálních ohybo-

vých pevností pro příslušné průhyby ze

zkoušek minimálně šesti trámců.

Je třeba zdůraznit, že třídy klasifiku-

jí drátkobeton a nikoli pouze drátky.

Beton a drátky spolupůsobí, společně

a neoddělitelně ovlivňují vlastnosti ma-

teriálu. To se odráží ve způsobu znače-

ní drátkobetonu. Pro příklad:

C30/37–L1,2/0,9–XC1–WO ,

kde C30/37 označuje třídu pevnosti

v tlaku, L1,2/0,9 značí pevnostní třídu –

L1,2 pro malé deformace (MSP) a L0,9

pro velké deformace (MSÚ), XC1 je tří-

da prostředí a WO třída vlhkosti.

Z tříd L1 a L2 lze určit idealizovaný

pracovní diagram drátkobetonu v ta-

hu (§3.2), který je následně vstupem

pro výpočet únosnosti průřezu a celé

konstrukce na ohyb, smyk a protlačení

v mezním stavu únosnosti (§3.3) a sta-

novení šířky trhliny v mezním stavu po-

užitelnosti (§3.4).

Konstitutivní zákony

Konstitutivní zákony popisují závislost

napětí–přetvoření (pracovní diagram)

drátkobetonu v tahu pro návrh průře-

zu v MSÚ. Směrnice DAfStb-Richtlinie

uvádí dva pracovní diagramy (bilineár-

ní a trilineární). Poměr reziduálních pev-

ností L2/L1 určuje, který pracovní dia-

gram má/smí být použit. Na obr. 2 je

zobrazen příklad trilineárního pracovní-

ho diagramu, který má být použit, je-li

L2/L1 > 0,7.

Stanovení návrhové pevnosti f fctd,L1

a f fctd,L2 (resp. f f

ctd,s a f fctd,u pro bilineární

pracovní diagram) se provede vynáso-

bením charakteristických pevností ná-

sledujícími součiniteli:

• převodním součinitelem β pro převod

ohybové pevnosti na pevnost v oso-

vém tahu (β = 0,25 až 0,44 v závislos-

ti na poměru L2/L1 podle obr. P.1 [1]),

• součinitelem vlivu velikosti κ fG pro

uvážení vlivu velikosti prvku na variač-

ní součinitel,

• součinitelem orientace drátků κ fF pro

uvážení vlivu ori entace vláken (např.

pro desky vyráběné ve vodorovné

poloze κ fF = 1 pro ohyb a tah),

• součinitelem času α fc = 0,85 pro uvá-

žení vlivu dlouhodobých účinků na

reziduální tahovou pevnost drátko-

betonu,

• dílčím součinitelem spolehlivosti

1/γ fct = 1/1,25.

Návrhová reziduální pevnost se sta-

noví podle vztahu:

ctd

ff

G

f

F

f

cf

f=f

Lc

. (1)

Odolnost v ohybu, ve smyku

a v protlačení

Určení únosnosti v ohybu

Ohybová únosnost drátkobetonového

průřezu může být stanovena za pomo-

ci kteréhokol i z konstitutivních zákonů.

Návrh ohýbaného průřezu nebo průře-

zu namáhaného kombinací ohybové-

ho momentu a normálové síly vychází

z následujících předpokladů:

• zachování rovinnosti průřezu,

• průběh přetvoření je stejný jako pře-

tvoření železobetonu; proto platí tytéž

mezní hodnoty jako pro železobeton:

ε fc < – 3,5 ‰

(beton v tlaku), (2)

ε fc < – 25 ‰

(ocel nebo drátkobeton v tahu).

Ohybová únosnost se spočítá ze sta-

tické rovnováhy. Obr. 3 schematicky

1

1980…

Zkušební metody

pro určení vlastností

drátkobetonu –

JSCE-SF4 (1983)

ASTM C 1018

1995

Směrnice Dramix

pro navrhování betonových

konstrukcí: drátkobetonové

konstrukce s běžnou výztuží

nebo bez ní (Belgická iniciativa

Bekaert, Univerzita Gent,

KULeuven, WTCB)

2003

RILEM TC 162-TDF

Zkušební a návrhové

metody pro drátkobeton

(mezinárodní skupina

univerzit)

2012

FIB TG 8.3 Navrhování

vláknobetonových

konstrukcí – Model

Code poprvé obsahuje

vláknobeton

Národní normy

pro zkoušky trámců:

DBV, CUR, NBN,

NF, UNE…

Národní

doporučení

pro navrhování

Stavební předpisy ACI 318

obsahují definici

pro konstrukční použití

drátkobetonu jako smykové

výztuže

2008

Návrhová norma EC2

zahajovací zasedání

30. října 2012

f fctd,L2 = α f

c ffctR,L2 / γ

fct

f fctd,L1 = α f

c ffctR,L1 / γ

fct

f fctd,u = α f

c ffctR,u / γ

fct

resp.

f fctd,s = α f

c ffctR,s / γ

fct

ε fct [‰] 25 3,5 0,1

σ fct [N/mm2]

2



ukazuje vztahy mezi napětím (silami)

a přetvořením. Na rozdíl od návrhu že-

lezobetonového průřezu se drátkobe-

ton v tahu uvažuje, tj. vlákna se podíle-

jí na únosnosti průřezu.

Moment únosnosti průřezu lze pak

formulovat takto:

MR = Ff zf + Fs zs . (3)

Určení únosnosti ve smyku

a v protlačení

Vliv drátků na smykovou únosnost

a únosnost v protlačení lze uvážit po-

mocí dalšího členu příslušné rovnice.

Drátky působí jako smyková výztuž

po celém průřezu. Smyková únosnost

prvku se zvyšuje jako funkce příspěv-

ků drátků k únosnosti. To může vést

ke značné redukci (nebo úplné elimina-

ci) konvenční smykové výztuže. Mon-

táž třmínků nebo smykových lišt může

být vypuště na. Směrnice DAfStb zavá-

dí příspěvek drátků k e smykové únos-

nosti pomocí dalšího členu VRd,cf rov-

nice používané pro běžný návrh na

smyk. To platí i pro desky s konvenční

smykovou výztuží i bez ní:

V fRd,c = VRd,c + VRd,cf

(bez konvenční smykové výztuže) , (4)

V fRd,s = VRd,s + VRd,cf ≤ VRd,max

(s konvenční smykovou výztuží) , (5)

kde V fRd,c je návrhová únosnost ve smy-

ku drátkobetonového prvku bez smy-

kové výztuže, V fRd,s návrhová únos-

nost ve smyku drátkobetonového prv-

ku se smykovou výztuží, VRd,cf návrho-

vá hodnota příspěvku drátků k smyko-

vé únosnosti

Rd,cf

f

G

f

F

f

w

ct

f=V

Lb hc , (6)

kde bw je šířka prvku a h celková výš-

ka průřezu.

Únosnost VRd,cf je funkcí vlastností

drátkobetonu a výšky h. Její vliv se te-

dy projeví zvláště u masivních průřezů.

Výpočet šířky trhlin

Postup výpočtu šířky trhlin se shoduje

s metodou uváděnou v EC2 pro železo-

betonové konstrukce. Pravidla EC2 jsou

podle směrnice DAfStb rozšířena o vliv

tahové pevnosti drátkobetonu po vzni-

ku trhlin. To se provede zavedením koe-

ficientu αf jako poměru pevnosti po vzni-

ku trhlin k pevnosti při vzniku první trhli-

ny. Podstatou je, že díky nárůstu tahové

pevnosti po vzniku trhlin se síla uvolněná

při vzniku trhliny sníží. Část této síly pře-

nášejí drátky. V důsledku toho se redu-

kuje síla přenášená betonářskou výztu-

ží, takže přetvoření betonářské výztuže,

stejně jako vzdálenost trhlin jsou menší.

wk = sr,max (εfsm – εcm) , (7)

13,6r,max f

s

p,eff

( )=sd

13,6f

s s

ct,eff

( ) d

f , (8)

1 0,4

sm

f

cm

f s

ct,eff

p,eff

s

( )=

f

E

0,6 1f

s

s

( )E

, (9)

Firem

ní p

reze

nta

ce

3

d

Fs

Ff zs

zf

Fc

h

b

ε fct [‰]

σ fctεs bzw. ε f

ct [‰]

ε fct = 3,5 0ε f

ct,u = 25 εc2uεc2

Obr. 1 Vývoj zkoušení drátkobetonu

a návrhových předpisů pro drátkobeton

od roku 1980 do současnosti ❚

Fig. 1 Evolution of SFRC test and design

standards from 1980 to present

Obr. 2 Trilineární pracovní diagram

drátkobetonu v tahu pro návrh průřezu

lineárními metodami v MSÚ (čárkovaná čára

ukazuje bilineární pracovní diagram) ❚

Fig. 2 The tri-linear stress-strain curve of

SFRC in the tension zone for cross-section

design at the ultimate limit state (except

for non-linear methods) (the dashed line

represents the stress block)

Obr. 3 Statická rovnováha v ohýbaném

průřezu ❚ Fig. 3 Static equilibrium of the

cross section under bending



kde sr,max je maximální vzdálenost trh-

lin, ε fsm průměrná hodnota poměrné-

ho přetvoření výztuže, εcm průměrná

hodnota poměrného přetvoření betonu

mezi trhlinami, αf poměr tahové pev-

nosti po vzniku trhliny k tahové pev-

nosti při vzniku trhliny ve stáří 28 dní,

včetně vlivu velikosti prvku a orien tace

vláken, ds průměr betonářské výztuže,

ρp,eff stupeň vyztužení, σs napětí ve vý-

ztuži spočítané bez uvážení vlivu drát-

ků a fct,eff je efektivní pevnost betonu

v tahu v okamžiku, kdy se předpokládá

vznik první trhliny. Pro tlusté prvky se

zavádějí další pravidla.

Pro jistou šířku trhliny může použi-

tí ocelových vláken značně snížit po-

žadované množství výztuže. Lze uplat-

nit i další vlivy jako např. využití men-

ších profilů.

Zavedením normalizovaného pomě-

ru αf stanoveného na základě 28denní

pevnosti a jeho vynásobením hodno-

tou fct,eff je vliv vláken přizpůsoben stá-

ří betonu, které se při navrhování běž-

ně uvažuje.

Provádění a kontrola kvality

Pro kontrolu kvality a monitoring výro-

by poskytuje směrnice DAfStb pravidla

a zásady v částech 2 a 3. Výrobce musí

určit vlastnosti drátkobetonu ve výcho-

zích testech, které zahrnují standardní

zkoušky jako zkoušku tlakové pevnos-

ti, o bsah vzduchu atd. Třída drátkobe-

tonu má být odvozena z charakteristic-

kých reziduálních pevností.

Pro dodržení určené třídy navrže-

né drátkobetonové směsi je apliko-

ván přísný proces kontroly, aby byl

dodán odpovídající drátkobeton. To

zna mená, že vedle požadavků nor-

my EN 206-1 pro čerstvý a ztvrdlý be-

ton musí být splněn definovaný proces

kontroly drátků a míchání drátkobeto-

nu. Složení betonu nesmí být změně-

no. Technologická kontrola se zamě-

řuje na všechny kroky, které jsou pod-

statné pro opětovné vytvoření smě-

si z úvodního testování. Kontroluje

se identifikace správného typu vlák-

na a detailně je sledován postup mí-

chání, použití správných složek směsi,

přípustné odchylky od předepsaného

složení a homogenity. Doplňkové tes-

ty trámců jsou požadovány pouze jed-

nou do roka a také v případě pochyb-

ností nebo při změně návrhu betonové

směsi nebo její složky. Pro ověření ho-

mogenity drátkobetonu je preferova-

nou metodou zkouška rozplavením, je-

jíž výsledky jsou k dispozici téměř oka-

mžitě (na rozdíl od zkoušek na trám-

cích, které jsou časově náročné).

KONSTRUKČNÍ APLIKACE

DRÁTKOBETONU

Konstrukční aplikací drátkobetonu se

rozumí použití drátkobetonu v konstruk-

cích a prvcích, kde plní nosnou funk-

ci. To je hlavní odlišnost od známého

a všeobecně používaného užití drátko-

betonu v průmyslových podlahách. Ta-

kové konstrukce musí odolávat růz-

ným kombinacím zatížení jako zatížení

větrem, zemětřesením a dalším typům

zatížení v průběhu životnosti. Příkla-

dy konstrukcí spadajících do této ka-

tegorie jsou základové desky obytných

a průmyslových staveb a základy re-

gálových systémů ve skladech. Všech-

ny tyto konstrukce je možné navrhovat

podle směrnice DAfStb a normy DIN

EN 1992-1-1/NA.

V této kapitole jsou představeny tři re-

ferenční stavby, které byly takto navr-

ženy.

Základová deska obytných domů:

IBV Nový Martin (Slovensko)

Prvním příkladem konstrukční aplikace

drátkobetonu je základová deska obyt-

ných staveb s kombinovanou výztuží

v Novém Martině na Slovensku (2013).

Deska byla navržena především na mez-

ní stav použitelnosti. Požadavkem bylo

omezení průměrné šířky trhlin v zákla-

dové desce o rozměrech 34 × 12 m na

0,15 mm. Zatížení je přenášeno

předev ším základovými pasy pod nej-

více zatíženými prvky (stěny, sloupy).

Kvůli splnění přísných požadavků MSP

byla deska tloušťky 170 mm z betonu

C20/25 vy ztužena drátky Dramix® 4D

65/60BG v množství 25 kg/m³ v kom-

binaci se sítěmi (Ø8 – 150/150 mm)

při horním povrchu desky. Dramix® 4D

65/60BG je drátek o délce 60 mm,

profilu 0,9 mm, s tahovou pevnos-

tí 1 500 MPa a s tvarem, který vylep-

šuje kotvení drátku v betonu. Speciál-

ní návrh maximalizuje vysokou účinnost

v mezním stavu použitelnosti. Ve srov-

nání s tradičně navrženou deskou by-

lo díky úspoře materiálu a času dosa-

ženo celkové úspory finančních nákla-

dů ve výši 10 %.

Základová deska průmyslové

stavby: továrna Carl Zeiss AG

v Oberkochenu (Německo)

Druhou prezentovanou aplikací je těž-

ká základová deska průmyslového ob-

jektu továrny Carl Zeiss AG v Oberko-

chenu v Německu. V továrně jsou míst-

nosti s přísnými požadavky na čistotu

(tzv. čisté prostory), doplňkový servis

pro ventilační potrubí a další technické

instalace. Po straně objektu přiléhá ví-

cepodlažní kancelářská budova. Kvůli

4 5

Tab. 1 Porovnání kombinovaného vyztužení a tradičního vyztužení základové desky tloušťky

1 500 mm ❚ Tab. 1 Comparison of combined reinforced concrete solution and traditionally

reinforced concrete solution for the 1 500 mm thick slab

Řešení Kombinované vyztužení Tradiční železobeton

základní vyztuženíØ12 – 100 mm v obou směrech,

horní a spodní povrchBamtec(R)

2× Ø14 – 100 mm v obou směrech, horní a spodní povrch

prutová výztuž

obsah drátků 30 kg/m³ Dramix® 3D 80/60BG –

smyková výztuž – třmínkové lišty



přísným požadavkům na omezení vib-

rací byla požadována těžká základová

deska. Průměrná tloušťka desky muse-

la být 1 500 mm a průměrná šířka trh-

liny byla omezena hodnotou 0,3 mm,

což je pro tak tlustou desku oprav-

du výzva. Kombinované vyztužení –

30 kg/m³ drátků Dramix® 3D 80/60BG

a betonářská výztuž Bamtec (R) (Ø12

– 100/100 mm) při obou površích – spl-

ňuje požadavky mezního stavu únos-

nosti, požadavky na omezení vibrací

a další požadavky mezního stavu po-

užitelnosti. Vedle úspor oceli má pou-

žité řešení ve srovnání se simulovaným

tradičním řešením výhody spočívající

v kvalitě, trvanlivosti, snadnosti prová-

dění, vhodné metodě výstavby a men-

ší časové náročnosti.

V tab. 1 je porovnáno řešení s kombi-

novanou výztuží a tradiční řešení.

Základ pro regálový systém:

Crop’s v Ooigemu (Belgie)

Posledním příkladem využití drátkobe-

tonu v konstrukčních aplikacích je zá-

kladová deska regálového systému.

Regálový systém budovy skladu pod-

pírá i stěny a střechu skladu. Konstruk-

ce regálů tak přenáší nejen zatížení od

skladovaného zboží, ale musí přenést

také vnější zatížení jako zatížení vět-

rem, sněhem a zemětřesením. Regálo-

vý systém, který podpírá objekt Crop's

v Ooigemu v Belgii, má výšku přes

30 m. Pro návrh základové desky jsou

důležité dva zatěžovací stavy: situa-

ce, kdy fouká silný vítr v okamžiku, kdy

jsou regály prázdné, a situace s regá-

ly zcela zaplněnými zbožím. První zatě-

žovací situace způsobuje velké ohybo-

vé momenty na spodním okraji desky

od toho, jak vítr nadzvedává její okra-

je. Proto jsou okraje silnější (800 mm

– oproti 500 mm v ostatních částech

desky) a mají přídavnou výztuž u spod-

ního povrchu. Druhá zatěžovací situace

vyvolává vnitřní ohybové momenty pod

regálovými stojkami. Aby byly splněny

požadavky na stabilitu, je deska vyztu-

žena drátky (25 kg/m³ drátků Dramix®

5D 65/60BG) a sítěmi při horním

(∅10 – 150/150 mm) a spodním povr-

chu (∅8 – 150/150 mm).

ZÁVĚRY

Konstrukční aplikace drátkobetonu se

liší od zavedeného užití drátkobetonu

v podlahách větším důrazem na static-

ký návrh. Příkladem konstrukčního vy-

užití drátkobetonu, kde jsou drátky do-

plňkovou výztuží k přenášení ohybo-

vých momentů a posouvajících sil, jsou

základové desky. Známé přínosy drát-

ků na redukci šířky trhlin mohou být

v kombinaci s konvenční výztuží využity

i v numerickém modelu. Příspěvek drát-

ků lze spočítat pomocí německé verze

Eurokódu 2 (DIN EN 1992-1-1/NA)

ve spojení se směrnicí pro drátko-

beton.

Použití drátků vede ke značné úspoře

tradiční výztuže a optimalizaci procesu

výstavby. Výhody tohoto technického

řešení a principy návrhu jsou v článku

vysvětleny s odkazem na některé pří-

klady evropských projektů.

Dr. Steven Pouillon

N.V. Bekaert S.A., Belgie

e-mail: steven.pouillon

@bekaert.com

Příspěvek na toto téma zazněl na konferenci

Fibreconcrete 2015 v Praze.

Redakce děkuje Ing. Ivě Broukalové, Ph.D.,

za překlad a spolupráci při přípravě článku.

Obr. 4 Základová deska obytných budov:

IBV Nový Martin – vyztužení drátky Dramix®

4D 65/60BG ❚ Fig. 4 Residential raft slab:

IBV Nový Martin reinforced with Dramix® 4D

65/60BG

Obr. 5 Betonáž základové desky továrny Carl

Zeiss AG v Oberkochenu ❚ Fig. 5 Casting

of foundation raft slab of the Carl Zeiss AG

factory in Oberkochen

Obr. 6 Budova s regálovým systémem

Crop’s v Ooigemu v Belgii, vyztužení drátky

Dramix® 5D 65/60BG ❚ Fig. 6 Clad rack

building Crop’s, Ooigem, Belgium. Reinforced

with Dramix® 5D 65/60BG

6

Zdroje:

[1] DAfStb Richtlinie Stahlfaserbeton

2012-11. DAfStb technical rule Steel

Fibre Concrete. Berlin, 2012-11.

[2] DIN EN 1992-1-1/NA. Design of con-

crete structures – Part 1-1: General

rules and rules for buildings. Brussels:

CEN, 2004.

[3] POUILLON, S., VITT, G. Hybrid con-

crete in heavy mat foundations. In:

FRC Joint-ACI-FIB International Work-

shop. Montreal, Canada, 2014.

JORDAHL & PFEIFER Stavební technika, s.r.o. www.jpcz.cz

RAPIDOBAT® CRETCON HDNOVÉ MĚŘÍTKO PRO POHLEDOVÝ BETON

S papírovým bedněním sloupů RAPIDOBAT® Cretcon HD dosáhnete bezvadných povrchů pohledového betonu, jakých dosud nebylo možno docílit. Díky nové speciální vnitřní vrstvě bude pohledový beton bez pórů a s vyrovnanou barevností.

Firem

ní p

reze

nta

ce

PINGPONGOVÝ STŮL Z TENKOSTĚNNÝCH PRVKŮ Z UHPC ❚

TABLE TENNIS TABLE MADE FROM THIN-WALLED UHPC

COMPONENTS


M A T E R I Á LY A T E C H N O L O G I E ❚ M A T E R I A L S A N D T E C H N O L O G Y

Ondřej Slabý, Vladimír Veselý,

Stanislav Smiřinský, Jitka Vašková

Ultra vysokohodnotný beton (UHPC) je v sou-

časnosti předmětem řady výzkumných projektů

a materiálem pro aplikace zejména tenkostěnných

prvků. Článek se zabývá návrhem a výrobou stolu

na ping-pong s víceúčelovým využitím složené-

ho z tenkostěnných prvků vyrobených z UHPC.

Zahrnuje návrh konstrukčního řešení, analýzu

zatěžovacích stavů a posouzení, vývoj a testování

vhodného kompozitu pro výrobu desky o tloušťce

15 mm, jakož i vývoj formy, technologii betonáže,

vyhodnocení pilotních experimentů a samotnou

realizaci funkčního vzorku stolu. Závěr článku je

věnován zhodnocení poznatků získaných vývojem

a výrobou stolu. ❚ Ultra high performance

concrete (UHPC) is currently subject to a series

of research projects and material applications,

particularly those of thin-walled components.

The article describes design and production of

a table tennis table for multipurpose use; this

table is composed of thin-walled components

made of ultra high performance concrete.

It includes structural design, structural analysis

and assessment of the table. Development

and testing of suitable composite for slab of

15 mm thickness is described. The project also

includes development of forms and casting

process, results of pilot experiments and the

functional sample of the table. Results of the

project are evaluated in the end of the article.

V současnosti jsou betonové pingpon-

gové stoly pro exteriéry nejčastěji re-

prezentovány masivními produkty, které

jsou typické pro česká sídliště a školy.

Jejich design není příliš atraktivní a ne-

jsou přemístitelné bez použití techniky

(jeřáb, nákladní automobil apod.).

Cílem a hlavní myšlenkou vývoje no-

vého produktu byl proto návrh stolu na

ping-pong s víceúčelovým využitím se-

staveného z prvků, které bude možné

jednoduše jednotlivě přemístit. Podmín-

kou pro splnění cíle jednoduché ma-

nipulace bez manipulačního stroje, jen

za použití lidské síly (dvou mužů), bylo

omezení hmotnosti dílců maximálně na

100 kg a snadná montáž i demontáž.

Důležité pro stůl na ping-pong i dal-

ší exteriérové využití jsou požadavky na

rovinnost, kvalitu povrchu a trvanlivost.

Důraz byl při návrhu kladen i na jedno-

duchý design.

Navržený hrací stůl je tvořen ze dvou

samostatných polovin, které lze záro-

veň využívat i odděleně jako běžné stoly

pro venkovní použití (např. pro stolová-

ní, oslavy či rauty apod.). Výhodou ná-

vrhu je tedy také možnost využití k růz-

ným účelům.

Projekt pingpongového stolu z UHPC

byl navržen a detailně řešen v rámci ba-

kalářské práce [1]. Betonáž zkušebních

vzorků a pilotní zkoušky byly realizová-

ny v akreditované laboratoři firmy Beto-

tech v Berouně.

TENKOSTĚNNÉ PRVKY

A VYSOKOHODNOTNÝ BETON

Pokrok a vývoj v oblasti vysokohodnot-

ných betonů v dnešní době umožňují vy-

tvářet stále subtilnější, zajímavější beto-

nové konstrukce a výrobky. V moderním

stavebnictví není beton využíván pou-

ze jako konstrukční materiál, ale stále ví-

ce proniká i do oblasti architektury, vý-

roby nábytku, městského mobiliáře, ob-

kladových prvků fasád apod. Významné

pro vývoj vysokohodnotného betonu je

uplatnění vláken ve struktuře cemento-

vého kompozitu a též využití vhodných

přísad a příměsí. Při užití vysokohod-

notného vláknobetonu, který má oproti

kompozitu bez vláken výrazně vyšší ta-

hovou pevnost a houževnatost, lze rea-

lizovat tenkostěnné prvky o tloušťkách

i 10 až 15 mm bez tradiční výztuže.

Pro výrobu stolu byl tedy zvolen vy-

sokohodnotný vláknobeton. Následoval

návrh vhodné receptury a technologie

výroby včetně bednění. [2], [3]

NÁVRH STOLU

Při návrhu stolu byl kladen důraz přede-

vším na design jednotlivých prvků. Cí-

lem bylo také ukázat, jak tenké prvky

z betonu lze vyrobit.

Pingpongový stůl se skládá ze dvou

samostatných stolů. Deska jedné polo-

viny hracího stolu má rozměry 1 525 ×

1 370 mm a její hmotnost je 100 kg.

U desky byla vytvořena obvodová le-

mující žebra, která umožňují v případě

vysokého zatížení na okraji desky roz-

nášení namáhání do větší plochy. K roz-

nosu zatížení přispívají též dvě podélná

1

Obr. 1 Stůl sestavený z tenkostěnných prvků z UHPC ❚ Fig. 1 Finished table composed

of thin-walled components made of UHPC

Obr. 2 Vizualizace spoje desky a nohy stolu ❚ Fig. 2 Visualization of the slab and table

leg joint

Obr. 3 Výsledné deformace stolu od plošného zatížení 1,5 kN/m2 ❚ Fig. 3 Result of slab

deformation – surface load 1,5 kN/m2

Obr. 4 a) Zatěžovací stav – liniové zatížení hrany desky 1,5 kN/m´, b) numerická analýza

zatěžovacího stavu ❚ Fig. 4 a) Load case – line load on the edge of the slab 1,5 kN/m´,

b) numerical analysis of the load case

Obr. 5 a) Zatěžovací stav – bodově působící síly 1 kN, b) numerická analýza zatěžovacího

stavu ❚ Fig. 5 a) Load case – point-acting 1 kN, b) numerical analysis of the load case



žebra, v kterých jsou otvory pro uchy-

cení noh k desce stolu.

Nohy stolu tvoří jednoduchý uzavře-

ný rám, průřezy všech prvků jsou 120 ×

60 mm. Každá noha je pak ve vrchní

části opatřena dvojicí zářezů s otvory

sloužících k uložení desky a upevnění,

resp. usazení podélných žeber do těch-

to zářezů. Jedna noha stolu má hmot-

nost 60 kg, po spojení tak dosahuje

jedna polovina stolu hmotnosti celkem

220 kg a celý stůl váží 440 kg.

Pro stůl bylo nutné navrhnout speciál-

ní styk k zajištění dokonalého spoje-

ní jednotlivých prvků, celkové stability

a též k umožnění jednoduché a rychlé

montáže s použitím pouze klíče na uta-

hování šroubů (obr. 2). Desky stolu jsou

s nohami spojeny pomocí osmi ocelo-

vých spojů – dvou v každé noze. V po-

délném žebru desky je epoxidovým le-

pidlem vlepeno závitové šroubení. Sa-

motný styk je realizován pomocí šrou-

bu, který prochází otvorem nohy a je

ukotven do závitového šroubení vlepe-

ného v desce. Důležitým prvkem jsou

pryžové mezivložky o tloušťce 4 mm

k snížení špiček napětí a rozložení na-

máhání do větší plochy. Pryžové prvky

též vyrovnávají nerovnosti a odchylky

způsobené výrobou, a tím zajišťují lepší

kontakt obou prvků.

ZATÍŽENÍ STOLU A POSOUZENÍ

Pro návrh popisovaného stolu neexis-

tují určité normou předepsané hodno-

ty zatížení, zatěžovací stavy či kombi-

nace zatížení, pro které by bylo mož-

né stůl bezpečně ověřit [5]. Pro static-

ké posouzení bylo sestaveno celkem

sedm zatěžovacích stavů zohledňujících

rozdílné situace, které mohou při užívá-

P R O F E S I O N Á L N Í Ř E Š E N Ívýzkum vývoj výroba obchod poradenstvípro sanace betonových konstrukcí

Redrock Construction s.r.o.Újezd 40/450, Michnuv palácPraha 1, Malá StranaTelefon: +420 283 893 533Fax: +420 284 816 112E-mail: [email protected]

Firem

ní p

reze

nta

ce

2

4a

5a

3

4b

5b



ní stolu nastat. Bylo uvažováno zatížení

1,5 kN/m2 působící plošně na celé des-

ce (obr. 3) nebo pouze v částech, linio-

vé okrajové zatížení desky 1,5 kN/m´

(obr. 4a) odpovídající např. sezení

osob na hraně stolu v různých místech

a kombinacích či zatěžovací stavy simu-

lující transport jednotlivých desek i stolu

v sestaveném stavu.

Výpočet pro jednotlivé zatěžovací stavy

byl proveden programem Dlubal RFEM

(lineární analýza). Zhodnoceny byly vý-

sledné hodnoty napětí a deformací, ově-

řována byla i stabilita a posouzeno by-

lo namáhání spojů. Maximální hodnota

tahového napětí ze všech uvažovaných

zatěžovacích stavů byla 14,9 MPa.

SLOŽENÍ DRÁTKOBETONU

A OVĚŘOVÁNÍ MATERIÁLOVÝCH

VLASTNOSTÍ

Desku stolu bylo vzhledem k tloušťce

15 mm nutné realizovat bez betonář-

ské výztuže nebo uhlíkových či jiných

výztužných sítí. Vzhledem k výsledkům

výpočtů jednotlivých zatěžovacích sta-

vů bylo nutné užít materiál s vysokou

tahovou pevností. Receptura ultra vyso-

kohodnotného vláknobetonu (UHPFRC)

byla navržena Ing. Smiřinským – užit byl

portlandský cement CEM I 52,5, kame-

nivo zrnitosti do 2 mm, pří měsi (mikro-

silika a struska), superplastifikátor pro

dosažení potřebné zpracovatelnosti při

sníženém vodním součiniteli (w = 0,27)

a ocelové vysokopevnostní drátky délky

10 mm (obr. 6).

Pro ověření receptury byly ze zkušeb-

ní záměsi vyrobeny trámečky 40 × 40

× 160 mm a vzorek desky o rozměrech

700 × 150 × 15 mm za účelem ověření

betonáže a kvality výsledného povrchu

a hran po odbednění. Ze zkoušek trám-

ků ohybem byla po 28 dnech zjiště-

na průměrná tahová pevnost 22 MPa.

Zlomky trámků byly podrobeny tlakové

zkoušce – napětí odpovídající maximál-

ní dosažené síle bez porušení vzorků

(vyčerpaná kapacita lisu) bylo 125 MPa.

V další fázi byla zjišťována tahová pev-

nost ze zkoušek prvků tloušťky 15 mm

(tělesa 40 × 15 × 150 mm vyřezaná ze

zkušebního vzorku desky). Byly zjištěny

sice nižší výsledné hodnoty (15,5 MPa

– vliv menšího rozměru prvku na výro-

bu i zkoušení), avšak vyhovující při po-

souzení všech uvažovaných zatěžova-

cích stavů.

Výroba v pilotní fázi měla též za úkol

ověřit, jak budou vypadat hrany a po-

vrch desky po jejím odbednění. Hra-

ny i povrch desky byly bez výrazných

vad, bez drátků vyčnívajících z povrchu

či jiných kazů a navržené bednění bylo

možné použít. Z pohledu výroby je prá-

vě bednění, především desky stolu, klí-

čovým prvkem k celkovému úspěchu.

Obr. 6 Zkouška rozlití kuželu na desce

– kompaktní struktura UHPC ❚

Fig. 6 Flow test of the concrete

by Hagermann funnel and structure

of the fresh concrete

Obr. 7 Betonáž zkušebního vzorku desky

❚ Fig. 7 Concreting of the slab sample

Obr. 8 Zkouška v tahu za ohybu ❚

Fig. 8 Bending test of concrete

Obr. 9 a) Zkouška pevnosti v tlaku,

b) struktura betonu po porušení

❚ Fig. 9 a) Test of the compressive strength,

b) structure of the concrete after test

Obr. 10 Kontrola tloušťky desky ❚

Fig. 10 Check of the wall thickness

Obr. 11 Detail lomové plochy desky

❚ Fig. 11 Detail of the break surface

6 7

9a

8

9b

10 11



PILOTNÍ VÝROBKY A OVĚŘENÍ

TECHNOLOGIE

Hlavním cílem zhotovení pilotních vý-

robků a vyhodnocení zkoušek bylo pře-

devším ověření možnosti výroby tak-

to tenkých rozměrných prvků. Navrže-

ná tloušťka 15 mm v ploše desky byla

výzvou a velkým otazníkem z pohledu

technologie a realizace.

Pilotní zkoušky ukázaly i některé pro-

blémy, které bylo nutné zohlednit a na-

vrhnout nutné úpravy před realizací sa-

motného funkčního vzorku stolu. Jed-

nalo se především o technologii beto-

náže a bednění. Betonáž desky byla

původně uvažována na výšku (obr. 7),

což bylo po realizaci pilotních vzorků

přehodnoceno a bednění bylo navrže-

no pro betonáž ve vodorovné poloze.

Po provedení pevnostních zkoušek

bylo zjištěno, že lomové plochy zkušeb-

ních těles obsahovaly množství vzdu-

chových pórů. Tento problém byl vy-

řešen úpravou frakcí kameniva, a to

přidáním frakce s maximální velikos-

tí zrna do 4 mm. Po provedení úpra-

vy při dalších zkouškách již póry neby-

ly tak četné, byly výrazně menší a be-

ton dosahoval tlakových pevností vyš-

ších o cca 15 % oproti původní recep-

tuře (obr. 9a,b).

REALIZACE FUNKČNÍHO

VZORKU STOLU

Po sérii pilotních zkoušek a odstranění

nedostatků bylo přikročeno k samotné

výrobě funkčního vzorku stolu. Pro stůl

byly doladěny detaily bednění a byl na-

vržen dvoufázový způsob betonáže de-

sek. Po odlití desky (obr. 12a) byla forma

zaklopena a dobetonována žebra (obr.

12b). Bednění nohou bylo výrazně jed-

nodušší – pouze jednodílné.

Všechny prvky funkčního vzorku by-

ly ošetřovány po dobu 14 dní, a to ve

vlhkém uložení v klimatizované komoře.

Po odbednění byla kontrolována kvali-

ta povrchu a po vyzrání byly díly připra-

veny k montáži. Po vyvrtání otvorů pro

spojení nohy a desky stolu a vlepení zá-

vitového šroubení do předem vybedně-

ných otvorů v žebrech desky byly ošet-

řeny hrany. Jednotlivé desky byly po-

mocí ocelových spojů připevněny k no-

hám, obě poloviny stolu sestaveny a vy-

rovnány (obr. 13).

V průběhu betonáže jednotlivých díl-

ců byly vždy odebrány vzorky a vyrobe-

na zkušební tělesa, která byla násled-

ně podrobena zkouškám tahové i tla-

kové pevnosti. Tlakové zkoušky realizo-

vané na zkušebních krychlích o hraně

100 mm ukázaly, že tlaková pevnost be-

Obr. 12 a) Betonáž hrací desky, b) betonáž

žeber desky ❚ Fig. 12 a) Concreting

of the slab, b) concreting of the ribs

Obr. 13 Montáž stolu ❚

Fig. 13 Installation of the table

Obr. 14 Spodní pohled na stůl:

a) detail žeber, b) uložení ❚ Fig. 14 Bottom

view of the table: a) detail of ribs, b) detail

of placing

14a 14b

13

12a 12b



tonu dosahovala hodnoty až 152 MPa.

V další fázi byly ověřeny jednotlivé za-

těžovací stavy v praxi, z nichž nejzají-

mavější bylo zatížení hrací desky šesti

osobami, celkem cca 500 kg (obr. 15).

Ve všech zatěžovacích stavech stůl vy-

hověl. Pro vyzkoušení vlastností sto-

lu byl samozřejmě stůl podroben i sérii

prvních her ping-pongu, při kterých spl-

nil všechna očekávání (obr. 16).

Pro pingpongové stoly je platná norma

[6], v které jsou uvedeny požadavky na

kvalitu stolu v rámci různých kategorií

úrovně hry ping-pongu, zahrnující pře-

devším rozměrové tolerance, rovinnost

desky či odskok míčku. Vyrobený stůl

by v porovnání s požadavky této nor-

my splňoval přibližně druhou nejvyšší

kategorii pro profesionální hru za před-

pokladu, že by hrací deska byla natřena

na zeleno a zároveň ohraničena čárami

vymezujícími hrací plochu.

ZÁVĚR

Hlavním cílem popsaného projektu byl

návrh pingpongového stolu víceúčelo-

vého použití vyrobeného z jednotlivých

prvků tenkostěnného charakteru z ultra

vysokopevnostního drátkobetonu. Cel-

kové řešení vycházelo především z ma-

ximální hmotnosti jednoho dílce 100 kg,

jednoduchého atraktivního vzhledu, jed-

noduché a rychlé montáže a dlouhé ži-

votnosti v exteriéru. Předem stanove-

né cíle projektu byly výrobou funkční-

ho vzorku dosaženy a stůl celkově splnil

předpoklady a očekávání.

Reálná výroba funkčního pingpongo-

vého stolu umožnila vyzkoušet navrže-

né teorie a úvahy v praxi a zároveň zdo-

konalit některé výrobní postupy. Bylo

ověřeno, že takto tenký a rozměrný pr-

vek, který bude zároveň odolávat vyso-

kým hodnotám zatížení, je při vhodném

konstrukčním řešení možné vyrobit.

Je nutné však zmínit, že cena výroby

stolu z UHPC je výrazně vyšší než cena

za běžně dostupné pingpongové sto-

ly. Vyšší cenu však vyvažuje vyšší život-

nost betonového pingpongového stolu,

jeho atraktivní vzhled a praktická víceú-

čelová využitelnost s možností trvalého

umístění v exteriéru, což u běžných dře-

věných či laminátových pingpongových

stolů není možné.

Článek poukazuje na jednu z ne-

přeberných možností využití jedineč-

ného materiálu – betonu. Jedním z cí-

lů projektu bylo také ukázat, že beton

není pouze konstrukčním stavebním

materiá lem, ale že jeho využití má se

stále se rozvíjejícími technologiemi vel-

ký potenciál.

Příspěvek byl částečně podporován projektem

SGS16/044/OHK1/1T/11. Poděkování

patří společnosti Betotech, s. r. o., jejím

zaměstnancům jakkoli se podílejícím na práci na

projektu, a to za jejich spolupráci a obětovaný

čas. Dále pak společnosti PERI, spol. s r. o.,

která navrhla a zhotovila bednění pro výrobu

funkčního vzorku a svými zkušenostmi přispěla

k návrhu postupu betonáže.

Bc. Ondřej Slabý

Fakulta stavební ČVUT v Praze


Ing. Vladimír Veselý

Betotech, s. r. o.


Ing. Stanislav Smiřinský

Betotech, s. r. o.

e-mail: stanislav.smirinsky

@betotech.cz

doc. Ing. Jitka Vašková, CSc.

Fakulta stavební ČVUT v Praze

Katedra betonových

a zděných konstrukcí


Obr. 15 Realizační tým při zatěžovací

zkoušce ❚ Fig. 15 Implementation team

and the load test

Obr. 16 První hra ping-pongu ❚

Fig. 16 The first game of table tennis

Literatura:

[1] SLABÝ, O. Tenkostěnné prvky z vyso-

kopevnostního betonu – návrh a pou-

žití. Praha, 2015. Bakalářská práce.

ČVUT v Praze, Fakulta stavební.

[2] COLLEPARDI, M. Moderní beton.

Praha: ČKAIT, 2009.

[3] VÍTEK, J. Vysokohodnotné betony –

úvod a poznámky k možnostem jejich

aplikace. Beton TKS. Betonové kon-

strukce 21. století – betony s přidanou

hodnotou (samostatná příloha časopi-

su). 14. 12. 2012, roč. 12, s. 7–9.

[4] BARTOŠ, P. Vláknobeton. Beton

TKS. Betonové konstrukce 21. století

– betony s přidanou hodnotou (samo-

statná příloha časopisu). 14. 12. 2012,

roč. 12, s. 69–77.

[5] ČSN EN 1991-1-1. Eurokód 1: Zatížení

konstrukcí – Část 1-1: Obecná zatížení

– Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná

zatížení pozemních staveb. Praha: ČNI,

2004.

[6] ČSN EN 14468-1. Stolní tenis –

Část 1: Stoly na stolní tenis, funkční

a bezpečnostní požadavky, zkušební

metody. Praha: ČNI, 2005.

15 16


A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S

České konference zabývající se proble-

matikou betonových vozovek jsou po-

řádány od roku 2002 ve dvouletých in-

tervalech. V roce 2014 nahradilo koná-

ní národní konference mezinárodní sym-

pozium 12th International Sympozium on

Concrete Roads, které se konalo ve

spolupráci s EUPAVE v Praze.

Dne 22. září t. r. se v Čestlicích u Prahy

uskutečnila již 6. konference Betonové

vozovky s mezinárodní účastí pod zá-

štitou Ing. Jana Kroupy, generálního ře-

ditele ŘSD ČR. Odbornými garanty by-

ly Svaz výrobců cementu ČR, Dálniční

stavby Praha, a. s., Skanska a.s., Metro-

stav a.s., a Eurovia CS, a. s.

Na konferenci vystoupilo deset zahra-

ničních odborníků a osm českých před-

nášejících, kteří se ve svých příspěvcích

věnovali jak praktickým zkušenostem

s realizací betonových vozovek u nás

i v zahraničí, tak i novým technologiím

a pracovním postupům.

Pro své vlastnosti se betonové vozovky

používají zejména pro silně zatížené ko-

munikace. Na rozdíl od asfaltových vozo-

vek se totiž vyznačují vysokou odolnos-

tí proti deformacím, navíc jsou nehořla-

vé, a proto představují ideální řešení pro

vozovky v tunelech. Důležitou, z hlediska

bezpečnosti a ekologie však ještě nedo-

ceněnou vlastností je fakt, že nepohlcu-

jí, ale odrážejí světlo a sluneční paprsky.

Na tyto výhody cementobetonového kry-

tu opětovně upozornili ve své přednášce

odborníci z Rakouska. Světlý povrch ce-

mentobetonového krytu a vysoká odol-

nost proti zatížení přispívají rozhodujícím

způsobem k bezpečnosti silničního pro-

vozu i k snižování povrchové teploty po-

zemních komunikací, a tím k zlepšení ži-

votního prostředí ve městech.

Téměř 250 účastníků konference si mi-

moto vyslechlo v šesti odborných blo-

cích příspěvky týkající se:

• rozsáhlé rekonstrukce betonových

ploch na letišti Václava Havla v Praze,

• použití betonových vozovek nejen na

dálnicích; využití světlého povrchu kry-

tu k zvýšení bezpečnosti silničního pro -

vozu a k snížení povrchové teploty a te -

dy ke zlepšení životních podmínek ve

městech,

• použití betonových vozovek pro eko-

nomicky výhodné betonové silnice niž-

ších tříd ve venkovských oblastech,

• PPP projektů pro betonové vozovky,

• modernizace dálnice D1 z hlediska

projektování, zkušeností z provádě-

ní při stavbě s návrhem na řešení pro-

blémů,

• návrhu řešení možných poruch stávají-

cího způsobu provedení styku cemen-

tobetonového krytu s krytem z asfal-

tových hutněných vrstev na základě

teo retického rozboru podélných změn

krytu vlivem teploty a vlhkosti,

• předcházení poruch způsobených al-

kalicko-křemičitou reakcí v betonu

iden tifikací potenciálně nebezpečné-

ho kameniva a možného vývoje této

problematiky z hlediska materiálů do

betonu,

• dosavadních výsledků protismykových

vlastností na površích cementobetono-

vých krytů s obnaženým kamenivem

v ČR,

• nástinu optimálního řešení hlučnosti

cementobetonových krytů v zahraničí.

„Důležitým kvalitativním posunem

v technologii se stalo provádění betono-

vých vozovek s povrchem z obnažené-

ho kameniva. Tato technologie se pou-

žívá i při modernizaci dálnice D1 a zajiš-

ťuje zvýšení odolnosti povrchu vozovky

proti smyku. To je důkazem, že betonové

technologie procházejí neustálým vývo-

jem a konference je tak výjimečnou pří-

ležitostí pro výměnu názorů a zkušeností

mezi odborníky z ČR i zahraničí, “ uved-

la Ing. Marie Birnbaumová z ŘSD ČR.

Připravila Ing. Stanislava Rollová,

Výzkumný ústav maltovin Praha

Firem

ní p

reze

nta

ce

Statika a dimenzacestavebních konstrukcí

Geotechnické programy

• Pažení posudek - posouzení únosnosti kotev (pramencové, tyčové, kotevní prvky, helix)• Pažení návrh - zadání a posouzení průřezů (štětovnice, pilotové stěny, podzemní stěny), redistribuce momentů kotvených stěn (EAB, AASHTO)• MKP - modelování zemětřesení, výpočet stability podle EN 1997-1 DA 3• Skupina pilot - výpočet skupiny mikropilot• Pilota, pažení - posouzení ocelových a dřevěných průřezů, vinylové štětovnice

... a další vylepšení.

Edice 2017

Statika a dimenzace

• Beton, Beton požár - výrazné zrychlení výpočtů• Fin 2D, Fin 3D - vykreslení průběhů využití z dimenzačních programů• Dimenzační programy - generování průběhů vnitřních sil na spojitých nosnících• Zatížení - nové národní přílohy pro Rakousko, Slovinsko a Rumunsko• Všechny programy - automatické zálohování

Vždy aktuální verze programů FIN EC s Fine Maintenance za 10% ročně.

Edice 2017

ECOroads – příspěvek

dipl. Ing. Dr. Johannese Horvatha

v rámci přednáškového bloku Volba

typu krytu pro vozovky a plochy

Diskuse k přednášce dipl. Ing. Dr. Martina

Peyerla z Rakouska

BETONOVÉ VOZOVKY 2016



Obr. 1 a) Vysouvaná mostovka přes budoucí úsek dálnice D3, b) rez

vytékající ze spínacího otvoru pilíře, c) čistě provedená pracovní spára na

pilíři, d) výsledný povrch mostovky s otiskem dřeva, e) struktura dřeva na

pilíři ❚ Fig. 1 a) Launched bridge deck over the future D3 highway

section, b) rust coming out of the anchor point of the pier, c) correctly

performed construction joint on the pier, d) final surface of the bridge

deck with imprint of the wood, e) structure of wood on the pier

Obr. 2 a) Nové lehké polymerové bednění pro stěny sloupy a stropy,

systém DUO, b) výsledný povrch betonu, c) čištění panelů vysokotlakým

čističem („wapkou“) ❚ Fig. 2 a) New light polymer formwork for

walls, columns and slabs, the DUO system, b) final concrete surface,

c) cleaning the panels by pressure washer

Obr. 3 a) Využití lehkého systému DUO pro složité přibetonávky stěn

pod stávajícími stropy, b) zatvrdlé cementové mléko na povrchu dříve

betonované spodní části stěny, způsobené nedotěsněním pracovní spáry

při betonáži vyšší části stěny, c) nekotvené a nedostatečně vzepřené

bednění při zesilování stávající konstrukce se při betonáži „zlomilo“

a odsunulo, následovalo ubourání konstrukce, d) obtížná betonáž malými

otvory ve stávající konstrukci způsobila viditelné ukládání po vrstvách,

e) chybně přikotvené bednění „odjelo“ od nosné stěny ❚

BEDNĚNÍ A DETAILY BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ

– ČÁST 5 ❚ FORMWORKS AND DETAILS OF CONCRETE

STRUCTURES – PART 5

Petr Finkous

1a

1b 1c

2a

1e

1d

2b 2c



Fig. 3 a) Using the light DUO system for complicated wall concreting

under existing slabs, b) hardened cement grout on the surface of earlier

concreted bottom part of the wall, caused by insufficiently sealed

construction joint during concreting the upper part of the wall, c) not

anchored and insufficiently supported formwork broke and moved during

strengthening the current structure, it was followed by partial demolition

of the structure, d) difficult concreting through small holes in the current

structure caused visible stratification, e) incorrectly anchored formwork

moved from the bearing wall

Obr. 4 a) Bednění pohledové stěny s minimalizovaným počtem spínacích

míst, b) odbedňování stěny, c) výsledný povrch pohledové stěny

❚ Fig. 4 a) Formworking the architectural concrete wall construction

with minimum number of anchor points, b) removing the formwork,

c) final surface of the architectural concrete wall

Fotografie: archiv společnosti PERI, spol. s r. o.

Ing. Petr Finkous

PERI, spol. s r. o.


3c

4a

3a

3d

4b

3b

3e

4c

DESIGNOVÉ PANELY SE STRUKTUROVANÝM POVRCHEM

❚ DESIGN PANELS WITH STRUCTURED SURFACE



Petr Pospíšil

Objekty z reliéfních betonových panelů, ať již jsou

to památníky, zdi, vstupy do objektů ad., se začí-

nají ve veřejném prostoru objevovat stále častě-

ji. V následujícím příspěvku je přiblížena výroba

těchto betonových prvků s reliéfem a prostřed-

nictvím fotografií jsou představeny konkrétní

realizace v České republice. ❚ Objects from

embossed concrete panels – memorials, walls,

entrances into buildings, etc. occur in the public

space more and more often. In the following

article the manufacturing of these concrete

elements with embossed relief is described.

Individual realisations in the Czech Republic are

shown on the pictures.

Designové betonové prvky se strukturo-

vaným povrchem se již na mnoha mís-

tech staly součástí veřejného prostoru.

Ve většině případů se jedná o originální

atypické prvky, jejichž výrobě musí vždy

předcházet vlastní projektová a techno-

logická příprava.

PRINCIP VÝROBY

Základ výroby betonových prvků s relié-

fem spočívá ve vytvoření otisku reliéfu do

pohledové plochy panelu. Otisk se vy-

tváří pomocí různých druhů a typů mat-

ric i atypických prvků, které se vkláda-

jí a vhodným způsobem upevňují na dno

resp. stěny bednění. Po vybetonování

dílců, jejich vytvrdnutí, odbednění a vy-

tažení z formy je nutné opatrně odstranit

grafické matrice z dílce tak, aby nedošlo

k jeho poškození.

Tento zdánlivě jednoduchý proces vý-

roby je ve skutečnosti velice složitou zá-

ležitostí. Jako první vstupuje do proce-

su realizace architekt, jehož často kom-

plikovaný originální návrh je třeba „uče-

sat“ a převést do realizovatelné podoby.

To je úkolem grafického designového

studia, kde se pomocí nejmodernějších

počítačových programů i nových vý-

robních technologií architektonický zá-

měr dopracuje a připraví návrh poly-

merové matrice, která umožňuje vytvo-

řit hladký či zdrsněný pohledový reliéf

s hloubkou od několika mm až po ně-

kolik desítek mm. Tyto matrice musí být

vždy vyrobeny v negativní poloze, tak

aby byl na dílci vytvořen pozitivní otisk.

Výroba matrice

Jeden z postupů výroby polymerových

matric je založen na laserovém vypálení

Obr. 1 Milník v Olomouci, ve spolupráci se

Studiem Zlamal – plastika je tvořena dvěma

půlválci, na kterých je unikátní reliéf s motivem

antických bojovníků jako upomínka objevu

římského pochodového tábora nalezeného

Archeologickým ústavem v Olomouci roku

2001: a) pohled do formy s matricí, b) dílec

po odformování, c) finální podoba ❚

Fig. 1 Milestone in Olomouc, in cooperation

with the Zlamal Studio – the plastic art

is created of two half-cylinders featuring

antic warriors as a remembrance of

finding of a Roman camp, discovered by

the Archaeological Centre in Olomouc in

December 2001: a) view into the form with

matrix, b) half-cylinder after removal of the

form, c) final look

Obr. 2a,b Plot rodinného domu v Lipníku

nad Bečvou, ve spolupráci se Studiem

Zlamal ❚ Fig. 2a,b Fence of a family house

in Lipník nad Bečvou, in cooperation with the

Zlamal Studio

1a

1c

1b

2



připravené grafiky (obrazu) do tenké uh-

líkové vrstvy integrované na vlastním fo-

topolymeru. Tím vznikne maska, která

propustí nebo nepropustí UV světlo, na

které fotopolymer reaguje. Působením

UV světla se stane fotopolymer netečný

k vymývacímu roztoku. Při vymývání do-

jde k rozpuštění a odplavení míst, která

byla zakryta maskou. Místa, kde světlo

prošlo až na fotopolymer, jsou k vymý-

vacímu roztoku netečná. Touto fotome-

chanickou cestou vzniká reliéfní forma

a konečná podoba matrice. (Podobný

postup se již desítky let používá např.

při výrobě počítačových procesorů.)

Příprava formy

Pro úspěšnou výrobu reliéfních prv-

ků často složitých tvarů je důležité zvo-

lit vhodnou formu, její výrobní polo-

hu i vhodný způsob výroby. Základem

úspěchu je dokonale připravená a vy-

čištěná forma opatřená speciálním od-

formovacím olejem.

Betonáž

Při výrobě reliéfních panelů, které jsou

často určeny pro exteriér, se používa-

jí betony vysokých pevností a chemic-

kého složení, které zohledňuje stupeň

vlivu prostředí, kde budou prvky umís-

těny. Používané pevnostní třídy betonu

jsou C30/37 až C40/50, stupeň vlivu

prostředí je zpravidla XC4, XF1, nejlep-

ších výsledků je dosaženo v kombinaci

třídy betonu C35/45-XC4, XF1. Použi-

té betonové směsi jsou lehce zhutnitel-

né s dostatečným množstvím cementu,

jemných příměsí a chemických přísad

tak, aby bylo zaručeno dokonalé vypl-

nění formy, všech dutin a záhybů v ma-

trici. Při betonáži je nezbytně nutné do-

držovat absolutní technologickou ká-

zeň. Pro odstranění vzduchových bub-

lin, kterých je v betonové směsi o obje-

mu 1 m3 cca 20 l, je nutno zvolit účinnou

a dokonalou vibraci. Aby bylo dosaže-

no dokonalého povrchu bez kaveren, je

nutno vibrovat tak dlouho, dokud z be-

tonu odchází vzduch. Při tomto techno-

logickém kroku se nejvíce projevují zku-

šenosti pracovníků s dlouholetou pra-

xí. Přesto i v případě maximálního úsi-

lí a pozornosti může dojít k výrobě prv-

ku s nedokonalou povrchovou úpravou.

Nejen vlastní pohledová strana, avšak

i úprava a vizuální vzhled ostatních

ploch dílce, které je nutno 3 až 4x ručně

hladit, dávají prvku konečnou podobu.

Instalace

Proces výroby však betonáží nekončí.

Prvky je nutno ještě bezpečně uskladnit,

naložit, dopravit a smontovat na místě,

aniž by došlo k jejich poškození.

ZÁVĚR

Beton jako materiál je ve svém rozma-

nitém použití nedílnou součástí našeho

každodenního života. Reliéfní úprava,

která dává betonu nový rozměr a další

možnosti uplatnění, je jednou z cest,

jak veřejný prostor oživit.

Ing. Petr Pospíšil

IP systém, a. s.


Fotografie: 1a,b, 3, 4, 5 – archiv společnosti

IP systém, 1c, 2 – archiv Studia Zlamal

Obr. 4 Vodní prvek pro nemocnici ve

Svitavách: a) vnější stěna formy s matricí

a osazená výztuž, b) forma připravená pro

betonáž, c) po dokončení a instalaci ❚ Fig. 4 Water element for the hospital in

Svitavy: a) external part of the form with

matrix and reinforcement, b) form ready for

concreting, c) after completion and installation

Obr. 5 Vstupní portál do Androva stadionu

v Olomouci: a) pohled do formy, b) po

dokončení ❚ Fig. 5 Entrance portal into

the Andr Stadium in Olomouc: a) view to the

form, b) after finishing

Obr. 3 Plotový dílec – při výrobě je možno

použít probarvené betony ❚ Fig. 3 Fence

part – it is possible to use coloured concrete

3

4a 4c

4b

5a 5b

BETONEM PROTI ŠEDI ❚ CONCRETE AGAINST GREYNESS



Kristýna Vinklerová

Stejně tak jako jsou vylepšovány vlastnosti beto-

nu, nezůstává beze změny ani jeho charakte-

ristická šedá barva. Nápad beton obarvit se

objevil před více než 50 lety, ale větší obliby

a širšího uplatnění získávají probarvené betony

zejména v posledních letech. Článek se věnuje

možnostem barevné škály betonové směsi –

pojmenovává příčiny šedého zabarvení, rozebírá

obtížnosti produkce bílého betonu a popisu-

je proces výroby betonu s barevnými odstíny.

Pozornost je věnována vlivům působícím na

barevnost, rizikům při volbě požadovaného odstí-

nu a rozdílu mezi probarveným a nabarveným

betonem. ❚ Features of concrete have been

improving recently. The changes also affect its

typical grey colour. The idea to colour concrete

appeared more than 50 years ago, but larger

scale implementation of coloured concrete has

come in the last few years. The article deals

with the range of colours applicable to the

concrete mix – names the reasons for the grey

colour of the mixture, analyses the difficulties

of producing white concrete and describes the

process of production of concrete in different

colours. Attention is paid to influences on the

colour, possible risks of the desired choice of

colour and to the difference between permeated

and surface painted concrete.

Co beton, to originál, a u probarvených

betonů to platí obzvláště. Vyrobit dva

stejné, byť i běžné šedé betony je téměř

nemožné.

Beton je přírodní materiál, skládá se

z několika složek a každá z nich ve vět-

ší či menší míře ovlivňuje výslednou ba-

revnost směsi. Pro beton je charakte-

ristická šedá barva. Vezmeme-li v úva-

hu základní složky běžného betonu (ce-

ment, voda, kamenivo, písek), pak je

zřejmé, že příčinou šedé barvy je zejmé-

na cement.

ŠEDÉ BETONY

Existuje široká škála cementů od základ-

ního portlandského přes směsné až ke

speciálním žáruvzdorným, bílým apod.

Volba a množství cementu vždy vychází

z požadavků na vlastnosti betonu (pev-

nostní třída, odolnost vůči různým vli-

vům prostředí, rychlost nárůstu pevnos-

ti atd.). Pro betony vyráběné z cemen-

tů běžně používaných v ČR platí, že be-

tony z portlandského cementu (CEM I)

jsou nejtmavší, oproti tomu betony z vy-

sokopecních cementů (CEM III) býva-

jí světlejší. Odstín cementu se může lišit

navíc podle druhu, třídy, výrobce, lokality

a konkrétní šarže.

Další nezanedbatelný vliv mají různé

příměsi, např. popílek a mikrosilika, kte-

ré odstín šedi ztmaví. Naproti tomu ze-

světlit lze směs příměsí vápence. Pokud

je tedy požadavkem např. světlý odstín

samozhutnitelného betonu, je třeba ja-

ko příměs použít spíše vápenec než

běžný popílek.

U konstrukčních betonů, zejména vyš-

ších tříd (vyšší obsah cementu), je vliv

použitého kameniva na výslednou ba-

revnost zanedbatelný. K ovlivnění odstí-

nu může dojít při použití kameniva s vyš-

ším obsahem prachových částic o veli-

kosti do 0,125 mm, ovšem v praxi se

většinou používá prané kamenivo, kde

je obsah prachových částic minimální.

BÍLÉ BETONY

Bílou barvu betonů lze dosáhnout ná-

hradou běžných „šedých“ cementů za

speciál ní bílý cement. V ČR se bílé ce-

menty nevyrábí, nejbližšími výrobci jsou

vedle Slovenska ještě Belgie a Dán-

sko. Jedná se o portlandské cemen-

ty s velmi nízkým obsahem oxidů žele-

za a manganu. Stejně jako běžné ce-

menty se i ty bílé mohou barevností li-

šit v závislosti na zdroji, typu a období,

v němž byl cement vyroben.

Bílé cementy mohou navíc vykazo-

vat odlišné chování od běžných ce-

mentů. Jako příklad lze uvést bílý ce-

ment ze Slovenska pod označením

CEM I 52,5R, který má vyšší měrný po-

vrch, beton z něj vyrobený má rychlejší

počátek tuhnutí, rychlejší náběhy pev-

ností a vyšší vývin hydratačního tepla.

V případě teplého počasí se tedy jeho

reologie v čase může významně mě-

nit, a proto je vhodné kombinovat tento

cement s tzv. pomalejšími plastifikační-

1

2a 2b



mi přísadami, ideálně ve formě čiré ka-

paliny, aby nedošlo k ovlivnění celko-

vé barevnosti.

Další možností jak získat bílý odstín je

přidání bílých pigmentů. Dávkováním

bílých pigmentů do betonové směsi

s běžnými cementy ovšem nikdy nelze

dosáhnout takové bělosti jako při pou-

žití bílého cementu.

Nejjasnější bělosti lze dosáhnout

kombinací bílého portlandského ce-

mentu a bílého pigmentu.

Při výrobě bílých betonů je obzvláště

nutné volit příměsi i přísady s ohledem

na jejich barvu – ideální jsou bílé nebo

čiré látky. Výroba bílých betonů je ná-

ročná i na technologickou kázeň. Mí-

chací jádro, autodomíchávač i veške-

ré jiné stroje, nádoby a nářadí musí být

čisté, aby nemohlo dojít k jakémukoliv

ovlivnění barevnosti.

BAREVNÉ PIGMENTY

Jiných barevných odstínů betonu lze

dosáhnout příměsí barevných pigmen-

tů. Poprvé přišla s nápadem obarvit be-

ton v 50. letech 20. století americká fir-

ma F.D.Davis Company, která do betonu

přidávala v různém množství oxid železi-

tý, odpad chemické výroby, čímž získa-

la širokou škálu zemitých odstínů. I dnes

se pro obarvení betonu nejvíce použí-

vají právě železité pigmenty, díky nimž

je výsledná barva červená, černá, hně-

dá či žlutá.

Barevná škála pigmentů do betono-

vých směsí je omezena požadavkem na

světlostálost a odolnost vůči alkalické-

mu prostředí. Světlostálost, tedy odol-

nost vůči vlivu slunečního světla a po-

větrnosti, znamená, že výsledná barva

nebude v čase měnit svůj odstín. Pro-

to je vhodné volit renomované výrobce

a dlouhodobě ověřené pigmenty. Silně

alkalické prostředí, způsobené hydroxi-

dem vápenatým vznikajícím při hydra-

taci betonu, za přítomnosti vlhka působí

korozivně na organické látky. Z toho dů-

vodu by pigmenty měly být anorganic-

ké báze, jako např. oxidy kovů. Dosáh-

nout kvalitních modrých, zelených a fia-

lových betonů je tedy ekonomicky vel-

mi náročné.

Barevné pigmenty jsou nejčastěji k do-

stání ve dvou formách: práškové a teku-

té. Nejvyšší kvality lze dosáhnout s te-

kutými pigmenty, které se snadno dáv-

kují a lze od nich očekávat vyšší barev-

nou homogenitu. Barevné pigmenty se

dávkují do betonových směsí v závislos-

ti na hmotnosti cementu a jiných přímě-

sí a jejich doporučené množství se uvádí

v %. Principem obarvení betonové smě-

si je předpoklad, že pigmenty, které jsou

Obr. 1 Nohobob, autor: Štěpán Šefr – černý samozhutnitelný beton,

dávka pigmentu 6 % (bobová dráha Praha–Prosek) ❚

Fig. 1 Nohobob, author: Štěpán Šefr – black, self-compacting

concrete, pigment dose 6 % (bobsled run in Prague–Prosek)

Obr. 2a,b Chodníčky z betonu s bílým cementem (Praha–Modřany) ❚

Fig. 2a,b Pathways from concrete with white cement (Prague–Modřany)

Obr. 3 Palác Národní, Praha: a) barevný vodopád – černý pigment 4 %,

hnědý pigment 4 %, cihlový pigment 2 % a bílý pigment 6 %, b) stropní

konstrukce – neprobarvený beton, různé odstíny dosaženy vlivem

rozdílné nasákavosti bednicího materiálu, c) stropní konstrukce s oblaky

– čerpání betonu z bílého cementu, d) zkušební vzorek s modrým

pigmentem, e,f) beton z bílého cementu, místy příměs 1 % modrého

pigmentu ❚ Fig. 3 Národní Palace, Prague: a) coloured waterfall –

black pigment 4 %, brown pigment 4 %, red brick pigment 2 % and

white pigment 6 %, b) ceiling structure – non-permeated concrete,

various shades reached by influence of different absorbability of the

formwork materials, c) ceiling structure with clouds – pumping concrete

from white cement, d) sample with blue pigment, e,f) concrete from

white cement, locally applied 1 % of blue pigment additive

3d

1

3b3a

3f3e

3c



zhruba desetkrát jemnější než cement,

obalí jednotlivé částice pojiva.

Dávka pigmentu se běžně pohybuje

v rozmezí 2 až 8 % z hmotnosti pojiva.

Obecně platí, že dávka pigmentu by ne-

měla překročit 10 % hmotnosti pojiva,

vyšší dávka může mít negativní dopad

na vlastnosti zatvrdlého betonu.

OSTATNÍ VL IVY NA BAREVNOST

BETONŮ

Na výsledné barvě se podílí i další nemé-

ně důležité vlivy jako např. vodní součini-

tel, vlhkost a teplota prostředí, v němž

dochází ke zrání betonu, typ bednění,

povrchová úprava a v neposlední řadě

i přirozený proces stárnutí betonu.

Jakákoliv, i nepatrná změna vodní-

ho součinitele během výroby, dodávky

a ukládky směsi má vliv na barevnost.

Vyšší vodní součinitel má za následek

světlejší zbarvení a naopak nižší vod-

ní součinitel způsobí tmavší odstíny ba-

rev. Konstrukce zhotovená z více dodá-

vek betonové směsi o rozdílném vod-

ním součiniteli pravděpodobně nebude

mít v celé ploše stejný barevný odstín.

Vlhkost betonu se mění i během je-

ho zrání v závislosti na vzdušné vlhkos-

ti a rychlosti odparu. Betony zrající ve

vlhčím prostředí bývají většinou světlejší

než betony, u nichž vlivem suššího pro-

středí došlo k většímu odpadu vody.

Barevný odstín je ovlivněn i okolní tep-

lotou během zrání. Při vyšších teplotách

prostředí dochází při hydrataci k tvor-

bě jemnějších krystalů, jež lépe odráží

a rozptylují světlo dopadající na povrch

a ten pak působí světleji než v případě

větších krystalů vznikajících v důsledku

nižších teplot. Z toho důvodu mohou mít

po dokončení stavby vedle sebe stojící

konstrukce betonované za jiných teplot-

ních podmínek odlišný barevný odstín.

Barevnost se v závislosti na vodním

součiniteli a vlhkosti betonu v průběhu

času mění. Konstrukci jako celek je te-

dy třeba posuzovat až poté, kdy dojde

k vyschnutí.

Na celkový vzhled betonů má vždy

velký vliv bednění. Tradičním bednicím

materiálem je dřevo a ocel, výjimečně

i pryž, plast, sklo, textil, papír. Odstín be-

tonu je určován vlastnostmi bednicího

materiálu, zejm. jeho savostí či struktu-

rou. Nasákavé bednění (hoblovaná, ne-

hoblovaná prkna, palubky apod.) na po-

vrchu betonu vytvářejí výraznou struktu-

ru o tmavším odstínu a nízké poréznos-

ti. Naproti tomu konstrukce, u nichž bylo

použito nenasákavé bednění, jsou svět-

lejší. Opticky světlejší se zdají také kon-

strukce z hladkého bednění, na rozdíl od

těch s povrchem hrubším.

Většina bednicích materiálů se před

ukládkou betonu opatřuje odbedňo-

vacím olejem, který je nutné nanést

v dostatečném a rovnoměrném množ-

Obr. 4a,b Chodníček z červeného betonu,

dávka pigmentu 3 % (ZŠ a MŠ Koloděje) ❚

Fig. 4a,b Pathway from red concrete,

pigment dose 3 % (Elementary school and

Kindergarten in Koloděje)

Obr. 5 a) Betonáž parkovacího stání ze žlutého

betonu, dávka pigmentu 4 % (Rohanský

ostrov, Praha), b) parkovací stání (zleva) –

beton z bílého cementu a čedičového kamene,

ultra vysokohodnotný beton (UHPC), beton se

žlutým pigmentem a vysokopevnostní beton

(HSC) ❚ Fig. 5 a) Concreting the parking

place with yellow concrete, pigment dose 4 %

(Rohanský ostrov, Prague), b) parking space

(from the left) – concrete from white cement

and basalt stone, ultra high performance

concrete (UHPC), concrete with yellow

pigment and high strength concrete (HSC)

4a 4b

6 7

5a

5b



ství. Nerovnoměrný nános odbedňova-

cího oleje vede ke vzniku map na ba-

revné konstrukci a nedostatečným ná-

nosem odbedňovacího oleje může při

odbedňování dojít k odtržení povrcho-

vých vrstev betonu, které ulpí na bed-

nění. Dokonalé odstranění takových

nedostatků je velmi náročné i u běž-

ných betonů. Výjimečně se poda-

ří provést sanaci tak, aby nebyla pa-

trná, zejména pokud je beton ještě

navíc probarvený v celé své hmotě.

V případě dekorativní úpravy povrchu

betonu broušením má na celkový ba-

revný odstín významný vliv barevnost

kameniva a finální impregnace. Celková

barevnost je závislá na hloubce brouše-

ní, které odhalí více či méně zrn kame-

niva. Vlivem mokrého procesu broušení

dochází současně k částečnému vypla-

vení pigmentu z povrchových vrstev ce-

mentového tmele.

Výsledný barevný efekt dotvoří finální

impregnace, jejíž funkcí je zpevnění po-

vrchových vrstev, snížení pórovitosti, za-

jištění nenasákavosti a omezení změn

vzhledu betonu v čase. Impregnace na

povrchu vytváří tenký film, který nepatr-

ně mění vzhled povrchu, a to zvýšením

lesku a mírným ztmavnutím či rozjasně-

ním sytosti barvy.

VÝBĚR BAREVNÉHO ODSTÍNU

Při výběru barevného odstínu se nedo-

poručuje vybírat dle fotografií, příp. z tiš-

těného katalogu výrobců barev. Vhod-

nější je vybrat si barevný odstín na zá-

kladě betonového vzorkovníku, který je

vyroben z materiálů používaných danou

betonárnou. Pro získání co nejpřesněj-

ší představy o odstínu požadované bar-

vy je však ideální zhotovit na stavbě re-

ferenční vzorek, který by se měl co nej-

více podobat finální konstrukci ve smy-

slu tvaru a typu bednění, ošetřování, fi-

nální úpravy apod. Barevný odstín se

navíc jinak jeví na svislé či vodorovné

ploše a jinak působí na zaoblených kon-

strukcích.

PROBARVENÝ NEBO

NABARVENÝ BETON?

Každá realizace probarveného betonu je

zajímavým překvapením. Lze splnit zá-

kladní požadavky na barevnost, nicmé-

ně v případě konkrétní představy o od-

stínu nelze probarvený beton srovnávat

se syntetickými materiály. Výhodou pro-

barvených betonů je, že v případě naru-

šení či odlomení povrchových vrstev ne-

bude oproti nabarvenému betonu poru-

šení znatelné, neboť probarvený beton

je rovnoměrně obarven v celém svém

objemu.

ZÁVĚR

Barevné betony, stejně jako beton sa-

motný, nacházejí uplatnění v různých

oblastech – barevné mohou být podla-

hy, schody, kašny, sochy či celé budo-

vy. Přestože každá realizace z probarve-

ného betonu může překvapit svým od-

stínem, důležitý zůstává fakt, že proti še-

di betonu je možno bojovat betonem sa-

motným – tím probarveným.

Ing. Kristýna Vinklerová

TBG Metrostav, s. r. o.

e-mail: kristyna.vinklerova

@tbg-beton.cz

Fotografie: 1 až 4a, 5, 7, 8 – archiv společnosti

TBG Metrostav, 4b – archiv ZŠ a MŠ Koloděje,

6 – archiv společnosti ŠvecDekor

Obr. 6 Schodiště z červeného samo zhut-

nitelného betonu, dávka pigmentu 4 % ❚

Fig. 6 Stairway from red self-compacting

concrete, pigment dose 4 %

Obr. 7 Sklepní prostor domu, je zde plánován

vinný sklípek – žlutý beton, dávka pigmentu

4 % (Praha, ulice Na Kampě) ❚

Fig. 7 a) Basement of a house planned for

a wine cellar – yellow concrete, pigment dose

4 %, (Prague, Na Kampě street)

Obr. 8a až d Karlínská kašna – hnědý beton,

dávka pigmentu 2 % (Praha–Karlín) ❚

Fig. 8a to d Karlín fountain – brown concrete,

pigment dose 2 % (Prague–Karlín)

8a 8b 8c

8d



Kloknerův ústav je nejstarším a jedním z největ ších pracovišť v České republice v oblasti teorie, experimentální činnosti, dia-gnostiky a zkušebnic tví se zaměřením především na stavební hmoty a konstrukce.

Ústav byl založen profesorem Františkem Kloknerem (obr. 1) v Praze v roce 1921 pod názvem Výzkum ný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních jako jedno z prvních staveb ně in-ženýrských vědecko-výzkumných a zkušebních pracovišť v Ev-ropě (obr. 2). Jeho zřízení bylo navrhováno již v roce 1912, ale řádné autorizace ve formě vědeckého a výzkumného ústavu dosáhl až v roce 1921 a v téměř nezměněné podobě fungu-je dodnes. V roce 1947 se práci prof. Kloknera dostalo uzná-ní a u příležitosti jeho 75. narozenin byl ústav přejmenován na Kloknerův výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí sta-vebních, zkráceně nazýván Kloknerův ústav (obr. 3).

HISTORIE

Historicky prošel ústav za téměř jedno století své existence řa-dou organizačních změn, transformací i politických proměn, včetně změn názvů i vlastníků. Původně byl ústav zřízen při Vy-soké škole stavebního inženýr ství a několik let patřil pod minis-terstvo stavebnic tví (1950 až 1952). Dne 17. listopadu 1939 byl stejně jako všechny ostatní vysoké školy v tehdejším Českoslo-vensku uzavřen, a to až do 3. června 1940. Během 2. světové války byl pod dozorem tzv. akademického komisaře, profesora Fiedlera z německé vysoké školy. Činnost ústavu byla znovu pl-ně obnovena až po osvobození Československé republiky v ro-ce 1945 a to opět v rámci Vysoké školy inženýrského stavitel-ství. V roce 1953 až 1963 byl dokonce začleněn i do Českoslo-venské akademie věd a vytvořil základ Ústavu teo retické a apli-kované mechaniky. Poté se stal znovu součástí ČVUT pod ná-zvem Stavební ústav.

Počátky ústavu byly skromné. Začínal s šesti pracovníky a byl umístěn v dřevěné provizorní budově na dvoře objektu české techniky na Karlově náměstí (obr. 4a,b), a to až do doby, než se na podzim roku 1936 přestěhoval do prostor v nově vybudova-ném dejvickém areálu vysokých škol, které byly pro jeho potře-by speciálně navrženy. Teprve tam se mohla naplno rozvíjet dů-ležitá výzkumná, zkušební a pedagogická činnost. V okamžiku přesídlení už měl pracovníků 19 a v době svého největšího roz-machu v šedesátých létech jich měl až 170. V současné době v Kloknerově ústavu pracuje 65 zaměstnanců a jejich počet se zvětšuje spolu s narůstajícími požadavky na moderní stavební hmoty a požadavky stavebního trhu.

SOUČASNOST

Kloknerův ústav se dělí na čtyři vědecko-výzkumná oddělení, akreditovanou laboratoř a od roku 1986 rovněž soudně zna-lecké pracoviště v oboru stavebnictví – pro diagnostiku, analý-zu poruch a zkoušky betonových, ocelových, dřevěných a zdě-ných objektů a jejich částí, stavební mechaniku (deformace be-tonových a ocelových konstrukcí), vliv dynamických účinků na tyto konstrukce, ocelové a betonové konstrukce a využití plas-tických hmot ve stavebních konstrukcích.

Zkušební laboratoř Kloknerova ústavu č. 1061 je akredi-

tovaná Českým institutem pro akreditaci, o. p. s., (ČIA) podle ČSN EN ISO/IEC 17025:2005. Předmětem akreditace je zkou-šení mechanicko-fyzikálních a reologických vlastností staveb-ních materiálů, statické a dynamické zkoušky stavebních kon-strukcí, součástí a prvků včetně vyšetřování dynamických účin-ků na konstrukce (obr. 5a,b).

Oddělení experimentálních a měřicích metod je největší součástí Kloknerova ústavu a zároveň však také nejmladší. Pů-vodně bylo koncipováno jako podpůrné pracoviště pro ostatní vědecko-výzkumná oddělení, aby zajišťovalo jejich požadavky na zkoušky, výrobky apod. Postupem času však pracovníci to-hoto oddělení začali vykonávat vlastní činnost vědeckou a vzdě-lávací. Jádrem laboratoří je mechanická zkušebna, kde lze zkoušet vlastnosti nejen vzorků různých materiálů, ale i velkých konstrukčních prvků. Důležitým nosným prvkem oddělení je la-boratoř technologie betonu a geotechnická laboratoř (obr. 6a,b).

Hlavní vědecko-výzkumné činnosti Oddělení spolehlivos-ti konstrukcí jsou zaměřeny na spolehlivost a hodnocení rizik a technických systémů ve stavebnictví. Oddělení se zčásti vě-nuje tvorbě národních a mezinárodních norem a jejich zavádě-ní do systému českých norem. Další činnosti se týkají zejména rozvoje metod hodnocení životnosti a použitelnosti stavebních konstrukcí aplikací metod teorie spolehlivosti a stochastické dy-namiky, rozvoje metodického, technického i programového vy-bavení pro diagnostiku a identifikaci konstrukcí, zejména pomo-cí dynamických metod.

Dalším významným tradičním oddělením Kloknerova ústa-vu s dlouholetou reputací je Oddělení mechaniky, v němž mj. svého času působil i významný československý dynamik prof. Ing. Vladimír Koloušek, DrSc. V tomto oddělení jsou řeše-ny teo retické i praktické problémy únosnosti, přetvoření, stability a li neár ní i ne lineární dynamické analýzy složitých konstrukcí. Je zde zkoumána problematika účinků větru na konstrukce, seis-mické odolnosti konstrukcí, vlivu vibrací na konstrukce a způso-bů snižování vibrací. Oddělení se zabývá diagnostikou konstruk-

95 LET KLOKNEROVA ÚSTAVU

1 2

4a 4b 5a 5b



cí, statickými a dynamickými zkouškami i dlouhodobým moni-torováním konstrukcí při provozu.

Oddělení stavebních materiálů řeší problematiku vývoje no-vých stavebních materiálů zejména na silikátové bázi a v sou-časné době má čtyři pracoviště: laboratoř chemie, laboratoř mi-kroskopie, klimatotechnickou místnost a laboratoř fyzikální me-talurgie. Významnou měrou se oddělení angažuje v oblasti re-konstrukce a sanace památkových objektů a s tím souvisejících degradačních procesů, trvanlivosti stavebních materiálů a je-jich odolnosti vůči vnějším podmínkám či agresivnímu prostře-dí. Oddělení se zabývá také problematikou využití odpadních hmot a jejich recyklací.

SPOLUPRÁCE

Ve spolupráci s dalšími vysokými školami, ústavy Akademie věd a jiný mi vědecko-výzkumný mi pracovišti řeší Kloknerův ústav ná-ročné úkoly základního i aplikovaného výzkumu. Pracov níci ústa-vu se rovněž významně podílejí na výcho vě nové vědecké gene-race i posluchačů vysokých škol a pořádají také speciální kurzy a přednášky pro odborníky z praxe. Kloknerův ústav nabízí ta-ké široké spektrum odborné spolupráce domácím i zahraničním firmám a klientům. Operativně se věnuje závažným problémům praxe i normotvorné činnosti.

Nezanedbatelná je i aktivita Kloknerova ústavu na poli meziná-rodní spolupráce. Již od svého založení je ústav v úzkém pra-covním styku s mnoha význačnými výzkumnými pracovišti jako jsou např. RILEM, CIB, IABSE, WTA, ISO či CEB. Aktivně se za-pojuje do mnoha národních i mezinárodních programů a granto-vých projektů (GAČR, TAČR, MPO, NAKI, FRVŠ, LEO či MŠMT).

Kloknerův ústav úzce spolupracuje s průmyslem. Za léta své existence se podílel na nejrůznějších národních i mezinárod-ních projektech celosvětového významu. Za zmínku určitě sto-jí např. zatěžovací zkoušky, numerické modelování a hodnocení stavebně technického stavu Libeňského mostu (obr. 7a), prová-dění optimalizace životnosti a rizik tepelných elektráren ČEZ či hodnocení bezpečnosti a rizik silničních mostů a tunelů na Praž-

ském okruhu (obr. 7b). Podílí se také na rekonstrukcích význač-ných historických staveb, příkladem jsou palác Taq-Kisra v Irá-ku (obr. 7c), historické prostory kostnice v Kutné Hoře (obr. 7d) nebo budova Národního muzea v Praze.

BUDOUCNOSTA jak to vypadá s ústavem do budoucnosti? Po době útlumu v 80. a 90. letech dochází opět k rozmachu tohoto pracoviště. Současně se zvyšujícími se požadavky na nové stavební hmo-ty, s rozvojem stavebního průmyslu a se snahou o zachování kul-turního dědictví v architektuře dochází i k rozšíření a modernizaci Kloknerova ústavu. Jedním z posledních počinů byl i vznik che-mické laboratoře, která je vybavena nejmodernějšími přístroji ke zkoumání stavebních materiálů, jejich chování a vlastností.

S budováním lepšího pracovního prostředí však nesouvisí jen modernizace laboratoří, ale i péče o zaměstnance. V roce 1955 získal Kloknerův ústav rekreační chatu v oblasti Krkonoš (obec Příchovice) a díky nadšenému úsilím mnoha jednotlivců ústavu se podařilo poměrně zpustošený objekt zrekonstruovat na mo-derní rekreační chatu.

Připravila Ing. Radka Pernicová, Ph.D.

Kloknerův ústav ČVUT v Praze

Obr. 1 Zakladatel Kloknerova ústavu profesor František Klokner

Obr. 2 Zakládací listina

Obr. 3 Budova Kloknerova ústavu

Obr. 4a,b Momentky z historie ústavu

Obr. 5a,b Momentky ze současnosti

Obr. 6a,b Mechanická zkušebna a laboratoř betonu

Obr. 7 a) Libeňský most: zatěžovací zkoušky, numerické modelování a hodno-

cení stavebně technického stavu, b) Pražský okruh: hodnocení bezpečnosti a ri-

zik silničních mostů a tunelů, c) palác Taq-Kisra v Iráku: materiálová analýza a sa-

nace historických konstrukcí, d) kostnice v Kutné Hoře: komplexní rekonstrukce

a renovace vnitřních prostor

3 6a 6b

7a 7b 7c 7d

MŮJ DŮM, MŮJ BETON – ČÁST 3



ART PAVIL ION, BRAZÍL IE

Soukromá galerie Art pavilion je situo-

vána na zahradě privátní vily v rezi-

denční čtvrti v Sao Paulu, jejímž majite-

lem je ředitel saopaulského Art Bienna-

le. Je tvořena třemi objekty, které vedle

výstavního prostoru nabízejí také místo

pro relaxaci a společenská setkávání.

Prvním a hlavním objektem je ga-

lerie samotná, ve které je vystavena

S ohledem na zaměření celého čísla jsme seriál Můj dům, můj

beton modifikovali. Zůstáváme věrni betonovým stavbám, kte-

ré jsou placeny jednotlivci ze soukromých zdrojů, avšak oproti

původním dvěma částem jsme tentokrát vybrali objekty, které

primárně neslouží k bydlení, nýbrž jsou určeny zejména k vy-

stavení a uchování uměleckých předmětů.

Tím prvním je Art pavilion – soukromá galerie na zahra-

dě vily v rezidenční čtvrti jihoamerického Sao Paula –, kte-

rý je ukázkou přímočarého a funkčního designu. Galerie, je-

jíž vnitřní prostor je vymezen dvěma betonovými zdmi a oce-

lovou střechou, spolu se sousedícím domem pro hosty, za-

střešenou terasou a bazénem vytváří kulturní oázu pro maji-

tele a jeho hosty.

Druhým objektem je přístavba MeCri muzea na jihu Švý-

carska, která byla dokončena v červenci letošního roku. Ta-

to nová přístavba je spolu s původní nedávno zrekonstruo-

vanou budovou muzea otevřena veřejnosti a jsou zde vysta-

veny obrazy, skici a další práce umělců místního regionu Ti-

cino. Při její realizaci bylo rozhodující použití techniky vymý-

vaného betonu.

Obě stavby jsou kromě svého funkčního určení a citlivé-

ho začlenění do okolního prostředí jistě i slovy doc. Ing. arch.

Patrika Kotase „ukázkou výtvarného cítění architekta“, ve kte-

rém hraje pohledový beton s otiskem prken či vymývaný be-

ton svou důležitou úlohu.

Vaše redakce

1

2a

2b

4

3



a uschována sbírka současného bra-

zilského umění. Tato jednoduše a účel-

ně navržená stavba má šířku 5,5 m

a délku 28 m. Celý interiér je vmístněn

mezi dvě podélné betonové stěny, kte-

ré jsou v exteriéru ponechány v pohle-

dové kvalitě s otiskem nehoblovaných

prken bednění, v interiéru jsou omít-

nuté. Ocelová střecha téměř levitu-

je nad prostorem galerie a „skulinou“

mezi ní a stěnami v celé délce objektu

prochází do výstavních prostor přiro-

zené denní světlo umocněné ještě ku-

latým světlíkem. Tento detail je zajíma-

vý i v noci, kdy naopak světlo vychá-

zející z galerie vytváří působivý efekt.

První a jediné nadzemní podlaží ga-

lerie má dvě výškové úrovně propoje-

né schody. Podlaha je litá z leštěného

betonu.

Druhým objektem je velice jednodu-

še navržený dům pro hosty. Dvoupod-

lažní krychle výškově korespondující

s galerií je také z pohledového beto-

nu, vnější stěna slouží i jako promítací

plátno.

Třetím objektem je venkovní terasa

o rozloze 80 m2, která sousedí s ba-

zénem. Je zastřešena dřevěnou roš-

tovou konstrukcí doplněnou z vrch-

ní strany skleněnou deskou a posky-

tuje zastíněný prostor určený pro rela-

xaci a odpočinek. S respektem k pů-

vodní zeleni jsou na některých místech

kruhové otvory, jimiž prorůstají stro-

my. Zajímavými prvky jsou též beto-

nový barový pult a lehátka u bazénu

z UHPC.

Art pavilion je příkladem minimalistic-

kého a funkčního návrhu typického pro

brazilské studio Metro Arquitetos. Při

výstavbě byla použita řada moderních

materiálů – beton, ocel, dřevo i sklo –,

dominantní výraz má však právě po-

hledový beton…

Architektonický návrh Metro Arquitetos

Termín výstavby duben 2012 až červen 2013

Zastavěná plocha 250 m2

Redakce děkuje ateliéru Metro Arquitetos

za poskytnuté podklady a fotografie.

Fotografie: Leonardo Finotti

8

7

5

9

6

Obr. 1 Galerie Art Pavilion - pohled od vily

Obr. 2 a) Podélný řez galerií a domem pro hosty, b) půdorys

Obr. 3 Betonové stěny galerie a domu pro hosty

Obr. 4 Zastřešená pergola poskytuje prostor pro odpočinek a relaxaci

Obr. 5 Galerie s bazénem vč. lehátek z UHPC

Obr. 6 Interiér galerie – pohled od domu pro hosty

Obr. 7 Druhý vchod do výstavního prostoru galerie

Obr. 8 Stěna domu pro hosty slouží také jako promítací plátno

Obr. 9 Plot se vstupem na zahradu



NOVÁ PŘÍSTAVBA

MECRI MUZEA, ŠVÝCARSKO

Příběh vzniku muzea

S nápadem založit MeCri muzeum při-

šla 80letá dáma, jejímž celoživotním

snem bylo postavit muzeum a galerii

na počest své předčasně zesnulé dce-

ry a svého otce Alda Crivelliho, známé-

ho archeologa a malíře v regionu Ticino

v jižním Švýcarsku.

Základní myšlenkou nebylo posta-

vit dům nový, ale renovovat některý ze

stávajících v jejím milovaném starém

městě Minusio a proměnit jej v galerii,

kde by mohla být vystavena díla jejího

otce a dalších místních umělců. Reali-

zace nespěchala, a tak po letech hle-

dání a odhodlaného vyčkávání zmiňo-

vaná dáma vhodný dům z 19. stole-

tí v chráněné oblasti na úpatí švýcar-

ských Alp objevila a zakoupila. V roce

2012 přizvala ke spolupráci architekto-

nické studio z 6 km vzdáleného měs-

ta Locarno a v roce 2014 byla původ-

ní budova zrenovována a její funkce

proměněna na muzeum a galerii, v níž

jsou nyní vystaveny Crivelliho obrazy

a skici, stejně jako práce dalších míst-

ních umělců.

Přístavba MeCri muzea

Letos v červenci tentýž architekt Matteo

Inches rozšířil zrekonstruovanou budovu

o další objekt – galerii z betonu. Sám ar-

chitekt ji popisuje jako „dialog mezi ma-

teriálem a moderním architektonickým

výrazem“. Použitý vymývaný beton, ká-

men a obklad ze žuly mají být v souladu

se zdmi sousedního domu muzea z bí-

lého kamene stejně jako s mnohem rus-

tikálnějším vzhledem dalších obydlí v té-

to alpské vesnici.

Nový výstavní prostor má sedlovou

střechu, jejíž nosnou konstrukci tvoří

železobetonová monolitická deska, kte-

rá byla na povrchu ošetřena pryskyřicí

a obložena místním kamenem – žulou

Maggia. Zajímavým prvkem je zde svět-

lík ve výšce 9 m v celé délce objektu

na místě hřebenu střechy, kterým může

světlo procházet do interiéru. Okna jsou

zde naopak záměrně malá a umožňu-

jí tak mnohem větší flexibilitu při instala-

ci uměleckých artefaktů.10

11

12 13 14



Monolitické zdi mají tloušťku 370 mm

a povrchová úprava byla v exteriéru na-

vržena technologií vymývaného betonu

s hrubým granitovým kamenivem.

Stejnou povrchovou úpravu má i nová

zeď okolo objektu, při jejíž výstavbě by-

lo potřeba zachovat historické kamen-

né zdi (chráněné místním zákonem) ne-

tknuté. Díky vhodně zvolenému výra-

zu nového materiálu však obě zdi, stará

kamenná i nová betonová, působí kom-

paktním dojmem. Zeď navíc nově spo-

juje obě budovy v jeden celek a záro-

veň vytváří dvůr – nový prostor, který

může být také použit pro výstavy pod

širým nebem.

Vymývaný beton

Po třech týdnech od betonáže bylo od-

straněno bednění a přistoupilo se k vy-

mývání. Předtím byly několikrát prove-

deny zkoušky na vnitřním povrchu stěn

uvnitř galerie, jejíž interiér byl zaizolován

a obložen sádrokartonem, takže nehro-

zilo nebezpečí, že tyto „pokusy“ zane-

chají viditelnou stopu. Na základě zkou-

šek bylo rozhodnuto, že oproti původní-

mu návrhu 7 mm bude vhodnější hloub-

ka vymývání minimálně 15 mm. Beton

byl vymýván vysokotlakou vodní pisto-

lí s tlakem 2 000 bar. S rizikem, že bu-

de obnažena betonová výztuž s kry-

cí vrstvou 30 mm, byla hloubka vymý-

vání při samotné realizaci nakonec mís-

ty až 20 mm.

Na závěr byl povrch ošetřen finální

čirou voděodolnou vrstvou.

Závěr

Nová galerie včetně zídky jsou důka-

zem, že promyšlený architektonický ná-

vrh a vhod ně zvolené technologie be-

tonu mohou vytvořit nový objekt, kte-

rý nejenže se stane přirozenou součás-

tí historické zástavby v horské vesnici,

ale zároveň dosáhne svého účelu – vy-

tvoří vhodný prostor pro vystavení umě-

lecké sbírky.

Architektonický návrh studio inches architektura

MeCri muzeum (1. fáze)

Studie 2012

Realizace 2012 až 2014

MeCri muzeum (2. fáze)

Studie 2012

Realizace 2015 až 2016

Fotografie: Simone Bossi

Redakce děkuje studiu inches architettura

za poskytnuté podklady.

18

16

15 17

Obr. 10 Nová přístavba MeCri muzea, při jejíž

výstavbě bylo potřeba zachovat historickou

kamennou zeď chráněnou místním zákonem

Obr. 11 Model MeCri muzea – původní dům

vč. přístavby se zídkou z roku 2016

Obr. 12 Armování monolitické

železobetonové střechy

Obr. 13 Světlík ve výšce 9 m propouští světlo

v celé délce střechy

Obr. 14 Dokončená hrubá stavba v interiéru

Obr. 15 Harmonie matérií

Obr. 16 Detail okna po betonáži

Obr. 17 Interiér

Obr. 18 Nová přístavba v kontextu původní

místní zástavby

SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA


SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA V ČR

23. BETONÁŘSKÉ DNYKonference s mezinárodní účastíTermín a místo konání: 30. listopadu a 1. prosince 2016, Litomyšl• Historie betonového stavitelství v ČR• Výzkum a technologie• Modelování a navrhování• Beton a udržitelný rozvoj• Významné projekty a realizace: Budovy, Mosty,

Tunely a podzemní stavby,• Vodohospodářské stavby, • Jiné konstrukce (popř. prefabrikované prvky,

nové výrobky z betonu apod.)• Rekonstrukce, revitalizace, konverze a sanace• Normy, předpisy, certifikaceKontakt: www.cbsbeton.eu

NEDESTRUKTIVNÍ METODY ZKOUŠENÍ VE STAVEBNICTVÍOdborný kurzTermín a místo konání: 11. až 13. ledna a 18. až 20. ledna 2017, BrnoKontakt: www.fce.vutbr.cz/szk

DEN PRO DRŽITELE CERTIFIKÁTU „TECHNIK NDT ZKOUŠENÍ VE STAVEBNICTVÍ“Odborný kurzTermín a místo konání: 20. ledna 2017, BrnoKontakt: www.fce.vutbr.cz/szk

ZKOUŠENÍ ČERSTVÉHO BETONUOdborný kurzTermín a místo konání: 14. dubna 2017, Beroun/13. října 2016, BrnoKontakt: www.fce.vutbr.cz/szk

MOSTY 201722. mezinárodní sympoziumTermín a místo konání: 27. a 28. dubna 2017, BrnoKontakt: www.sekurkon.cz

SANACE 201727. ročník mezinárodního sympoziaa POPÍLKY VE STAVEBNICTVÍ 20173. ročník konferenceTermín a místo konání: 18. a 19. května 2017, Fakulta stavební VUT v BrněKontakt: ssbk.eu/symposium/cs/

INTERNATIONAL CONGRESS ON THE CHEMISTRY OF CEMENT 15. mezinárodní konferenceTermín a místo konání: 16. až 20. září 2019, PrahaKontakt: www.iccc2019.org

ZAHRANIČNÍ KONFERENCE A SYMPOZIA

BETONÁRSKE DNI 201611. ročník konference• Betónové a murované konštrukcie• Betónové mosty a tunely• Spriahnuté betónové a oceľobetónové

konštrukcie• Nové materiály a technológie• Navrhovanie a modelovanie betónových

konštrukcií• Rekonštrukcie a zosilňovanie betónových

a murovaných konštrukcií• Rekonštrukcie a zosilňovanie betónových

mostov• Certifikácia, skúšobníctvo a monitorovanie• Sanácia a revitalizácia pamiatkových stavieb• Normy, legislatíva Termín a místo konání: 20. a 21. října 2016, Bratislava, SlovenskoKontakt: www.betonarskedni.sk

PERFORMANCE-BASED APPROACHES FOR CONCRETE STRUCTURESfib symposium 2016• Modelling and testing of concrete properties• Materials technology• Structural design aspects• Durability and service life• Sustainability aspects• Construction systems• Model codeTermín a místo konání: 21. až 23. listopadu 2016, Kapské Město, Jižní AfrikaKontakt: www.fibcapetown2016.com

INTERNATIONAL CONCRETE CONFERENCE & EXHIBITION – ICCX CENTRAL EUROPEMezinárodní konference a veletrhTermín a místo konání: 8. až 10. února 2017, Ossa, PolskoKontakt: www.iccx.org

61. BETONTAGEMezinárodní konferenceTermín a místo konání: 14. až 16. února 2017, Neu-Ulm, NěmeckoKontakt: www.betontage.de

HIGH PERFORMANCE CONCRETE – HPC 11. mezinárodní konference aCONCRETE INNOVATION – CIC2. mezinárodní konference Termín a místo konání: 6. až 8. března 2017, Tromsø, NorskoKontakt: www.rilem.org

BIBM CONGRESS 2017Termín a místo konání: 17. až 19. května 2017, Madrid, ŠpanělskoKontakt: http://bibm.cpi-worldwide.com/

HIGH TECH CONCRETE: WHERE TECHNOLOGY AND ENGINEERING MEET!fib symposium 2017Termín a místo konání: 12. až 14. června 2017, Maastricht, NizozemskoKontakt: www.fibsymposium2017.com

CONCRETE 201728. mezinárodní konference Termín a místo konání: 22. až 25. srpna 2017, Adelaide, AustrálieKontakt: http://concrete2017.com.au/

ENGINEERING THE FUTURE39. symposium IABSE Termín a místo konání: 19. až 23. září 2017, Vancouver, KanadaKontakt: http://www.iabse.org/

ULTRA-HIGH PERFORMANCE FIBRE-REINFORCED CONCRETE (UHPFRC 2017) 3. mezinárodní symposium Termín a místo konání: 2. až 4. října 2017, Montpellier, FrancieKontakt: www.rilem.org

fib CONGRESS 2018Termín a místo konání: 6. až 12. října 2018, Melbourne, AustrálieKontakt: www.fibcongress2018.com

A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T SFirem

ní p

reze

nta

ce

Získejte titul na beton!

www.betonuniversity.cz

Vypsané semináře v 7. ročníku Beton University jsou zařazeny do akreditovaných

vzdělávacích programů v projektech celoživotního vzdělávání ČKAIT i ČKA.

Úplný program seminářů, registrační formulář a další informace naleznete

Firem

ní p

reze

nta

ce

Firem

ní p

reze

nta

ce

■ Mosty a lávky pro pěší ■ Dálnice, silnice, místní komunikace ■ Diagnostický průzkum konstrukcí ■ Objekty elektro ■ Inženýrské konstrukce■ Konstrukce pozemních staveb ■ Zakládání staveb ■ Hlavní a mimořádné prohlídky mostů ■ Technický dozor a supervize staveb ■ Zatěžovací zkoušky

Certifi kace systému jakosti podle ČSN EN ISO 9001:2009 a ČSN EN ISO 14001:2005

PONTEX, s.r.o., Bezová 1658, 147 14 Praha 4, tel.: 244 462 219, 241 096 735, e-mail: [email protected], www.pontex.cz

PROJEKTOVÁ, INŽENÝRSKÁ, KONZULTAČNÍ ČINNOST A DIAGNOSTIKA VE STAVEBNICTVÍ

Partner konferenceČeskomoravský beton, a.s.www.transportbeton.cz

VÝZNAMNÍ VYZVANÍ ŘEČNÍCI ZE ZAHRANIČÍ !

Česká betonářská společnost ČSSIwww.cbsbeton.eu

30. listopadu a 1. prosince 2016Litomyšl, Zámecké návrší (Evropské školicí centrum o.p.s.)

konané pod záštitou

Ing. Jana Mládka, ministra průmyslu a obchodu ČR,

JUDr. Martina Netolického, Ph.D., hejtmana Pardubického kraje,Ing. Václava Matyáše, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR,

Ing. Pavla Štěpána, prezidenta Českého svazu stavebních inženýrů

Mezinárodní konference

23. BETONÁŘSKÉDNY 2016

spojená s výstavou BETON 2016

CBS_inzerceA4_23BD2016_BETON_5-16_NAHLED-2.indd a 23.09.16 17:52

Date post:	28-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

BETON A ARCHITEKTURA · spoleČnosti a svazy co najdete v tomto ČÍsle podporujÍcÍ Časopis svaz...

Documents