Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

Biogeografické poměry území Nedošínského háje

ObsahBiogeografické poměry území Nedošínského háje..................................................1

1.Vymezení území.................................................... .....................................11.1.Administrativní dělení území................................................... ................11.2.Vymezení v terénu....................................................... .........................11.3.Vymezení v systému geografických souřadnic...........................................2

2.Fyzickogeografická charakteristika území.......................................................32.1.Geologie.............................................................................. ................32.2.Geomorfologie.......................................................................... ............42.3.Půdy........................................................................... ........................52.4.Klima.......................................................................... ........................52.5.Hydrologie................................................................. ..........................62.6.Rostlinstvo.............................................................................. .............7

2.6.1.Dřeviny......................................................... ................................72.6.2.Byliny............................................... ............................................8

Několik poznámek o fytocenologii bylin...................................................92.6.3.Sledované území dle lesnické typologie............................................102.6.4.Biogeografické členění...................................................................11

2.7.Živočišstvo........................................................................... ..............112.7.1.Obratlovci.................................................... ................................122.7.2.Bezobratlí.......................................... ..........................................12

3.Historický vývoj krajiny.................................................................... ..........124.Seznam použité literatury....................................................................... ....15

1. Vymezení území

1.1. Administrativní dělení území● NUTS 0 – Česká Republika

● NUTS 1 – Česká Republika

● NUTS 2 – Severovýchod

● NUTS 3 (kraj) – Pardubický kraj

● NUTS 4 (okres) – Svitavy

● NUTS 5 (obec) – Litomyšl (místní část Nedošín) a Tržek

● Katastrální území – Nedošín, Tržek

1.2. Vymezení v terénuStudované území leží na území obcí Tržek a Litomyšl (resp. místní části Nedošín). V terénu je vymezeno z větší část hranicí lesa, na severní straně také řekou Loučnou a rybníkem Malý Košíř. Převážnou část území tvoří Přírodní rezervace Nedošínský háj. Území je obklopeno převážné ornou půdou, na straně jižní a západní také hospodářsky narušenými loukami.

1 / 15

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

1.3. Vymezení v systému geografických souřadnicnejjižnější bod: 49° 52' 46" s.š. nejzápadnější bod: 16° 15' 41" v.d.

nejsevernější bod: 49° 53' 5" s.š. nejvýchodnější bod: 16° 16' 22" v.d.

2 / 15

Obrázek 1: Sledované území na Základní mapě ČR 1:10 000. List 14-31

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

2. Fyzickogeografická charakteristika území

2.1. Geologie

3 / 15

Obrázek 2: geologická stavba sledovaného území.

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

Sledované území spadá do České křídové tabule. Většinu území tvoří marinní silicifikované vápnité jílovce a slínovce svrchnoturonsko-coniackého stáří. Spodní část v blízkosti řeky Loučné tvoří pak holocenní hlinité nivní sedimenty. Ve strži na východě sledovaného území se vyskytují také smíšenné, deluviofluviální sedimenty čtvrtohorního stáří.

V době křídy prodělalo sledované území složitý vývoj, projevující se opakovanými záplavami, které většinou pronikaly od S až SZ. První takovou byla svrchněcenomanská záplava, která po sobě zanechala především písčité sedimenty, označované jako souvrství 2. Na nich jsou položeny spodněturonské sedimenty vrstev 3 a 4. Poslední svrchnoturonská sedimentace byla výhradně pelitická. Na Litomyšlsku došlo k synsedimentačním pohybům, které se projevily redukcí mocností předchozích vrstev.

Na rozmezí druhohor a třetihor došlo k rozlámání křídové tabule. Sledované území se stalo součástí mělkého vysokomýtsko-litomyšlského koryta, nazývaného také Vysokomýtskou synklinálou.

2.2. Geomorfologie

Sledovaná oblast je zařazena do systému geomorfologických jednotek následujícím způsobem: Česká tabule – Svitavská pahorkatina – Loučenská tabule. Jižní část území tvoří plochý hřbet (maximální namořská výška 348 m.n.m), který spadá krátkými, ale poměrně příkrými svahy do údolí Loučné a Desné, položených v nadmořské výšce okolo 310 m.n.m. Morfologie terénu byla utvořena erozivní činností vodních toků.

4 / 15

Obrázek 3: Terén v oblasti Nedošínského háje jasně vypovídá o svém vzniku. Plošina je rozřezána údolími mnoha toků. Údolí jsou zvýrazněna žlutě. Zdroj: NASA BlueMarble Imager, úpravy jsem provedl sám

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

Fluviálního původu je také suchá strž ve východní části území.

2.3. Půdy

Výskyt půdních druhů v oblasti odpovídá v podstatě geologickému rozdělení území. Eutrofické fluvisoly jsou vyvinuty na hlinitých nivních sedimentech řeky loučné n nížinné části území. V nejvyšších částech hřbetu lze narazit na polohy luvisolů, které jsou směrem k jižnímu svahu, spadajícímu do údolí Desné, nahrazovány Calcarickými regosoly, mělkými půdami, které jsou vázány na výchozy slínovců.

2.4. KlimaPodle Quitta (1971) se sledované území nachází na rozhraní oblastí MT 9 a 10. Ve Faltys, Rybář, Skřivánek, Urbánek (1983) se dozvídáme, že průměrná roční teplota je 7,7°C (ve vegetačním období 13,9°C), průměrné rožní srážky dosahují 729 mm. Další údaje lze přibližně odvodit z map Národního atlasu ČSSR, které byly přepracovány do digitální podoby pracovníky Liberecké technické univerzity. Tyto údaje lze stručně

5 / 15

Obrázek 4: Pedologická mapa sledovaného území 1: 50 000. Vyznačená přibližná poloha sledovaného území. Výsledek místního pedologického mapování.

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

uvést ve formě tabulky:

Tabulka 1: Základní meteorologické údaje o území Nedošinského háje. Zdroj: Digitální mapa zpracované podle map Národního atlasu ČSSR (1966) pracovníky LTU.

Počet letních dnů 40-50Dní s teplotou 10°C a více 140-160Počet mrazových dnů 110-130Počet ledových dnů 30-40Průměrná lednová teplota -2 - -3°CPrůměrná červencová teplota 17-18°CPrůměrná dubnová teplota okolo 7°CPrůměrná říjnová teplota 7-8°CPočet dnů se srážkami 1mm a více 100 - 120Úhrn srážek ve vegetačním období 400 – 450 mmÚhrn srážek v zimním období kolem 250 mmPočet dnů se sněhem kolem 60Počet zamračených dnů 120-150Počet jasných dnů 40-50Pro porovnání lze uvést údaje za léta 1981-1987 za meteorologickou stanici Litomyšl (která leží nejblíže sledovanému území). Průměrná roční teplota zde v tomto období dosahovala 7,62°C, průměrná lednová -3,3°C a průměrná červencová 18,3 °C. Lze tedy vidět dobrou shodu s výše uvedenými odhady, zejména uvážíme-li, že stanice Litomyšl leží v oblasti mírně chladnější než vlastní Nedošínský háj.

2.5. Hydrologie

Sledovaná oblast tvoří rozvodí mezi říčkami Loučnou a Desnou, které se ovšem přibližně 1,5 km od háje stékají v Loučnou. Nebylo tomu tak vždy -soutok se dříve

6 / 15

Obrázek 5: Klimatické oblasti dle Quitta. Zdroj: Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR. Mapa 1: 500 000

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

nacházel až u Cerekvice. Již od 14. století člověk ovlivňoval zdejší hydrologický režim výstavbou rybníků, jejichž počet dosáhl maxima ve století 17. Z hlediska hydrologie mohou být také zajímavé 4 prameny, které pramení na svahu, svažujícím se do nivy Loučné. Nejvydatnějším z nich je Pramen svatého Antonína, který dosahuje vydatnosti 7,33l/s. Díky tomu mohly v 19.stol. zásobovat prameny místní lázně (zejména 2. největší, zvaný dnes sklepní). Prameny jsou významné také díky tomu, že poskytují útočiště různým živočichům (viz. níže).

2.6. Rostlinstvo2.6.1. Dřeviny

Ve sledovaném území se z větší části zachovaly dřeviny, typické pro daný vegetační stupeň, jako např. dub letní ( Quercus robur) nebo habr obecný

(Carpinus betulus). Je tomu tak přes intenzivní lesnické hospodaření v minulých staletích. K výraznější změně došlo pouze v 19. stol, kdy zde byly především z důvodů parkových úprav introdukovány některé nepůvodní, především jehličnaté, rostliny. Mezi ně patří i některé u nás nepůvodní dřeviny, jako např. Modřín opadavý ( Laryx decidua), Borovice vejmutovka ( Pinus strobus) nebo Douglaska tisolistá ( Pseudotsuga menziesii).

V severní, nivní části háje pak převažují Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), Javor klen (Acer pseudoplatanus) a Olše šedá (Alnus incana).

Součástí keřového patra jsou běžné druhy, jako např. Líska

7 / 15

Obrázek 8: Modřínová alej - pozůstatek výsadby v 19. století. Zdroj: vlastní fotografie

Obrázek 7: Bukodubový porost, odpovídající zřejmě poměrně přesně přírodním podmínkám, v inverzní poloze na východním okraji háje. Zdroj: vlastní fotografie

Obrázek 6: Tzv. sklepní pramen, vytékající z pozůstatků bývalých lázní. Žije tu mj. i vzácný čolek horský. Zdroj: vlastní fotografie

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

obecná (Corylus avellana), či Brslen evropský (Euonymus europeaea).

Dřeviny dominující v háji patří převážné do trofické řady B (Dub letní, Habr obecný...), která značí druhy mezotrofní, vyskytující se převážně na půdách mírně kyselých (pH 5,0 – 6,2) s humusem formy typického moderu (C/N 16-22). Řada z nich ovšem snáší ještě větší rozpětí kyselosti půd (pH 4,2-7,0) a vyskytují se proto v řadách od A až po D. Část druhů, zejména keřů spadá spíše do mezotrofně-nitrofilní meziřady B/C. Tyto druhy vyžadují podobnou kyselost půd jako ty výše zmíněné, humus ovšem nabývá většinou podoby mulovitého moderu (C/N < 16).

V nivní části háje se pak setkáme s druhy řady C (Jasan obecný, Javor klen), vázanými na půdy mírně kyselé až neutrální (pH 5,7-6,8). Tyto půdy jsou velmi dobře zásobeny dusíkem, humus nabývá formy mul (C/N < 12).

V území jsou poměrně rovnoměrně zastoupeny druhy preferující různé textury půd (půdy štěrkové, písčité a jílovité) a to i z hlediska různých částí háje. Zdá se tedy, že toto není určující faktor.

Dřeviny háje mají obvykle těžiště výskytu ve 2.-3. vegetačním stupni. K nejteplomilnějším patří Javor babyka („lužní“) a Jasan ztepilý. Jejich protipólem jsou druhy v místě nepůvodní, vysazované především v 19. století, jako např. Jedle bělokorá či Smrk ztepilý (viz více v části o historii využívání území).

Asi třetina vyskytujících se dřevin snáší občasné ( Javor babyka, Jasan ztepilý) či dokonce stálé (Olše lepkavá, Střemcha hroznovitá) zamokření půdy ve vegetační době. Patří sem ovšem také věkovité duby, vyskytující se v nivní části háje.

Zamokření mimo vegetační dobu snáší mimo výše uvedených druhů také např. Habr obecný nebo Bříza bělokorá.

Co do nároků na světlo se zde z dominujících dřevin setkáme především s hemiheliofyty (druhy poloslunné, snášející je mírné zastínění), mezi které patří např. dub letní a hemisciofyty (druhy, nesnášejícími přílišné osvětlení), kam řadíme např. habr obecný.

Z hlediska areálů rozšíření patří dřeviny zejména mezi mediterrání, resp. submediterrání se spíše oceánickou tendencí.

2.6.2. Byliny

Stejně jako dřeviny, liší se stejně tak zásadně byliny nivní a náhorní části háje. V dolní, nivní části, se můžeme setkat např. s blatouchem bahenním (Caltha palustris),

8 / 15

Obrázek 9: Jasanovo-olšový luh - typická vehetace hercynských hlinitých niv. Zdroj: vlastní fotografie

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

orsejí jarní (Ficaria bulbifera ), nebo lechou jarní (Lathyrus vernus ). Nejcennější porosty celé přírodní památky lze ovšem nalézt nad kapličkou sv. Antonína Pahuánského, kde se střetává vliv nivní a hájové vegetace. Proto se tu vyskytují nejreprezentativnější ukázký hájové flory, jako áron plamatý (Arum maculatum), oměj různobrevný (Aconitum variegatum) a mnohé další.

Východní část háje je botanicky chudší.

Několik poznámek o fytocenologii bylin

Vyskytující se byliny se poměrně rovnoměrně dělí na druhy mezotrofní, rostoucí na mírně kyselých půdách (např. Hrachor jarní, Kokořík mnohokvětý) a druhy eutrofně-nitrofilní, vyžadující jen velmi mírně kyselé, či neutrální (Áron plamatý, Sasanka pryskyřníkovitá).

Většina vyskytujících se bylin má těžiště výskytu ve 3. výškovém stupni, i když mnohé mají mnohem větší rozpětí. Převážná část dobře znáší občasné zamokření a nouze není ani o ty, které mohou být zaplavovány i trvale (např. škarda bahenní). Naopak se ukazuje, že vysychání půd hájovou květenu značně ohrožuje. Pro většinu je typické také zamokření proudící nebo prosakující vodou, což dobře odpovídá podmínkám v nivě území (zaplavování jak prameny, tak prosakováním z přilehlého náhonu Loučné).

Naprostá většina druhů patří mezi sciofyty, výjimku z tohoto pravidla tvoří např. heliosciofyt blatouch bahenní (což odpovídá podmínkám, v nichž žije).

Strategie přežívání nepříznivých období nabývá u hájových rostlin 2 podob, geofyty i hemikryptofyty jsou zastoupeny zhruba stejně.

Zhodnocení vegetačních pásů dopadlo poněkud překvapivě, neboť největší značná část rostlin podle něj náleží do pásu buku a jedle (např. Prvosenka vyšší, Oměj pestrý...).

Největší část náleží k evropskému geoelementu, ale vyskytují se i příslušníci elementů sibiřského (např. Prvosenka vyšší), sumediterráního (např. Violka vonná) nebo alpsko-karpatského geoelementu (např. Oměj vlčí mor).

Použijeme-li pro klasifikaci areály dle Zlatíka, zjistíme, že poněkud převažují druhy s areálem sub-mediterráním pod vlivem suboceánskám. Vyskytují se však i mnohé další obměny.

Získat se pochopitelně dají i další údaje, i já je plánuji publikovat na vznikajících stránkách, věnovaných Nedošínskému háji.

Podrobnější údaje o vegetaci lze čerpat především z FALTYS in FALTYS,

9 / 15

Obrázek 10: Typická hájová bylina áron plamatý (Arum maculatum). Zdroj: vlastní fotografie

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

RYBÁŘ,SKŘIVÁNEK, URBÁNEK (1981)

2.6.3. Sledované území dle lesnické typologie

Z mapky lesních typů a zejména pak z profilů je jasná závislost typu na nadmořské výšce. Její vliv je pak dále upravován expozicí (na profilu 1 je dobře vidět, že Bohaté bukové doubravy sahají výše než na straně jižní. Lze tedy usuzovat na inverzi klimatu – což potvrzuje i vegetace, neboť nejpatrnější, patrně alespoň z částí přirozenou dubobučinu lze nalézt v úzké, zastíněné rokli na východním okraji háje. Určitým překvapením je pro mne předpokládaný výskyt uléhavých kyselých bukových doubrav, které se podle CHYTRÝ, KUČERA, KOČÍ (2001) vyskytují pouze jako součást Karpatských dubohabřin.

Typem, který se z této pásmovitosti vymyká, je potoční luh, rozkládající se v nivě řeky Loučné. Tato oblast je zamokřována nejenom z řeky, ale také z poměrně vydatných pramenů, pramenících přímo v háji (o jejich vydatnosti nejlépe svědčí fakt, že mohly

10 / 15

Obrázek 11.Mapy lesních typů a sledované profily.Zdroj:uhul.cz

Obrázek 12: Profil 1. Na počátku JZ, na konci SV. Zdroj: uhul.cz

Obrázek 13: Profil 2: Počátek na JV, konec na SZ. Zdroj: uhul.cz

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

být po určitou dobu využívány lázněmi). Tento trend byl posílen založením rybníka, ze kterého dnes zbyla pouze hráz, po níž vede jedna z cest ke kapličce sv. Antonína. SKŘIVÁNEK in URBÁNEK a spol.(1983) se domnívá, že se jednalo o rybník mělký, zrušený někdy v 17. století.

2.6.4. Biogeografické členění

● Provincie Středoevropských listnatých lesů

● Subprovincie 1. Hercynská

● Bioregion 1.9 Cidlinsko-Chrudimský

Mapa biochor a bioregionů z publikace CULEK(2005) neumožňuje rozlišit příliš detailů. Přibližnou polohu lze však odhadnout na základě okolních obcí a charakteristického soutoku říček Loučné a Desné. Je tedy zřejmé, že nivní část háje patří do biochory 3Nh (Užší převážně hlinité nivy), zatímco zbytek území spíše do biochory 3PB (Pahorkatiny na slínech 3.výškového stupně). Poněkud diskutabilní je příslušnost extrémně jižního okraje sledovaného území k biochoře 3Nh, vzhledem k aktuální vegetaci se domnívám, že sem patrně nezasahuje. Nedaleko hranic sledovaného území prochází také hranice mezi Chrudimsko-cidlinksým a Svitavským bioregionem.

Charakteristiky určených biochor odpovídají sledovanému území téměř dokonale. Za zmínku stojí zejména tendence k inverzním situacím v oblasti biochory 3Nh, která se, jak bylo zjištěno v minulé podkapitole, projevuje i v Nedošínském háji.

2.7. ŽivočišstvoŘíše Holoarktis

Oblast Palearktická

Podoblast Evrosibiřská

Provincie listnatých lesů

Úsek Český

11 / 15

Obrázek 14: Poloha Nedošínského háje na mapě biochor a bioregionů. Zdroj: Culek (2005)

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

2.7.1. Obratlovci

URBÁNEK (1998) zaznamenal v Nedošínském háji a jeho bezprostředním okolí (břeh rybníka Malého Košíře, jih háje v okolí náhonu na rybníček Abrahám) 7O druhů obratlovců, z nichž 44 je ptáků. Tato dominance může být vysvětlena dvěma skutečnostmi – háj se především nachází v blízkosti několika významných rybníků, které jsou ptáky často využívány při tahu. Samotný háj také poskytuje vhodné podmínky pro zahnízdění díky vysokému výskytu starých vykotlaných stromů (zejména dubů).

2.7.2. Bezobratlí

V Nedošínském háji se vyskytují jak některé obecně rozšířené druhy (jako např. roháč obecný (Lucanus cervus) – jeden z našich největších brouků), tak i některé specifické druhy, vázané na podmínky, jež háj poskytuje. Mezi ně patří např. zvláštní, hnědě zbarvená forma mandelinky mátové (Chrysomela fastuosa aber. olivaceonigra), která se mimo Litomyšlsko nevyskytuje. Na nivní podmínky severní části háje jsou vázáni např. střevlík fialový (Carabus violaceus) nebo střevlík Preysslerův (Carabus scheidleri ssp. pseudopreyssleri). Pozoruhodný je také hojný výskyt nosorožíka, jež je vázaný na staré doupné stromy (především duby).

V hájových pramenech žije také jen několik mm velký plž praménka rakouská (Bythinella austriaca), která svědčí o jejich relativní čistotě.

3. Historický vývoj krajinyVyužívání území Nedošínského háje v minulosti ovlivnilo v zásadním měřítku jeho dnešní podobu. Začalo už v ranném středověku, jak se o tom zmiňuje např. listina krále Vladislava I., datovaná k roku 1167. Přímo hájem, či velmi nedaleko, vedla také důležitá středověká obchodní cesta – Trstěnická stezka. Ve 14. století byl v Tržku založen klášter, díky němuž se poprvé dozvídáme přímo o existenci háje, neboť je doloženo, že byl založen „u bočního plotu obory“. Jejím zřizovatelem byl biskup Albert ze Šternberka, který si poblíže klášteru v Tržku zřídil

12 / 15

Obrázek 15: Mandelinka mátová (ovšem v obvyklejší formě) Zdroj: kolas.cz

Obrázek 16: Sledované území za 1. vojenského mapování. Lze-li mapu považovat alespoň za částečně přesnou, pak dosahoval háj v této době mnohem menší rozlohy. Zdroj: oldmaps.geolab.cz

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

také malý hrádek. Obora byla někdy nazývána „Vrátička“. Konec klášteru učinily nakonec husitské války. Zhruba od stejné doby se krajina kolem háje začala výrazně měnit díky rybníkářství. Největšího rozkvětu dosáhlo v 1. polovině 17. století, od té doby docházelo k rušení a dnešní rybníky jsou tak jen odleskem dřívější rozsáhlé sítě.

Je známo, že háj byl v

minulosti obhospodařován jako pařezina, t.zn., že docházelo k pravidelnému mícení lesa každých 10-12 let. Háj byl v této době 2. největším z rozsáhlejší soustavy hájů, z nichž se dnes kromě Nedošínského zachoval už pouze Chlumek – háj nad obcí Nová Sídla.

Na počátku 18. století byla na okraji háje zřízena kobylnice. Ta ale začala přibližně po 100 letech upadat a její konec znamenal požár v roce 1862.

Na jejím místě se dnes nachází hospodářský dvůr Štít – pojmenování vzniklé z německého Gestüt.

13 / 15

Obrázek 18: Pozůstatek podezdívky tzv. Landhausu, kde se v 19. toletí bavila měšťanská společnost. Vystavěno z místní suroviny – opuky. Zdroj: moje vlastní fotografie

Obrázek 17: Sledované území za 2. vojenského mapování. Dobře patrné je zvětšení rozlohy háje, výstavba v háji a zřízení ovocných zahrad. Zdroj: oldmaps.geolab.cz

Obrázek 19: Sledované území za třetího vojenského mapování. Rozsah lesa není příliš patrný. Jako jediná stavba v háji vyznačeny lázně. Zdroj: oldmaps.geolab.cz

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

14 / 15

Obrázek 21: Letecký pohled na háj, pořízený v 90. letech 20. století. Kromě háje jsou na snímku vidět i další typické rysy kraje - pásy husté vegetace kolem vodních toků, rybníky a rozsáhlé lány, vzniklé při kolektivizaci v 50. letech. Zdroj: URBÁNEK et al ?

Obrázek 20: Nákres parkové podoby háje v 19. století od litomyšlského měšťana Quido Šimka. Celkový rozsah zalesnění krajiny nejasný. Zdroj: PETRAŠ 2006

Biogeografické poměry území Nedošínského háje Miloš Kroulík

Na počátku 19. stol se majitelem litomyšlského panství stal Jiří Josef hrabě z Valdštejna a rozhodl se háj upravit do podoby anglického parku. Postupně tu byly zřízeny mnohé romantické stavby, z nichž se do dnešní doby zachovala pouze kaple sv. Antonína a pak další nepatrně zbytky, včetně zbytků sklepení bývalých lázní, které je dnes významným hnízdištěm netopýrů a vrápenců. Většina staveb zanikla v průběhu 2. poloviny 19. století. Dodnes tu ovšem můžeme pozorovat následky někdejší výsadby – modřínovou alej, příměsi smrku ztepilého i cizokrajných dřevin jako např. douglasky tisolisté.

20. století háji přineslo zejména zákonnou ochranu – počátky sahají až do roku 1933, kdy háj koupila osada města Litomyšle a bylo stanoveno smíšené hospodářství. O háj se v té době starali zejména členové místního okrašlovacího spolku. Prohlášení za rezervaci se háj dočkal v roce 1940, německá správa ovšem odmítla toto rozhodnutí města respektovat, a tak bylo za 2. světové války využívání háje čistě hospodářské. Ihned po skončení války byl háj znovu vyhlášen za rezervaci – částečnou rostlinnou a úplnou ptačí. Tento stav byl poté v roce 1949 zakotven i do zákona. V roce 1992 došlo pak k přeřazení do kategorie Přírodní památka.

4. Seznam použité literatury● FALTYS, Vladimír, et al. Nedošínský háj : Průvodce státní přírodní rezervací. 1.

vyd. Litomyšl : Městský národní výbor v Litomyšli spolu se základní organizací Českého svazu ochránců přírody, 1983. 31 s.

● FALTYS, Vladimír. Příspěvek ke květeně okolí Litomyšle. In SKŘIVÁNEK, Milan. Pomezí Čech a Moravy. Litomyšl : [s.n.], 1998. s. 120-130.

● SVOBODA, Josef, et al. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200000. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. 245 s.

● PETRAŠ, Martin. Nedošínský háj u Litomyšle. [s.l.] : [s.n.], 2006. 87 s.

● URBÁNEK, Lubor. Obratlovci (Vertebrata) v Litomyšli a okolí. In SKŘIVÁNEK, Milan. Pomezí Čech a Moravy. Litomyšl : Státní okresní archiv se sídlem v Litomyšli, 2000. s. 245-300.

● CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M., eds. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 304 s.

● CULEK, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky, II. díl. AOPK ČR, Praha, 590 s.

● CULEK, M a kol. (1995): Biogeografické členění České republiky. ENIGMA, Praha, 347 s.● http://212.158.143.149/index.php ● http://nts1.cgu.cz/extranet/geodata/mapserver ● http://ugp.ldf.mendelu.cz/atlas_pud/index.html ● http://www.nature.cz/natura2000-

design3/web_lokality.php?cast=1804&akce=karta&id=25315● http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/

15 / 15