BONSAJE Z BUKU Víte jak na jamadori?

Text a foto: J. Stropnický Odborná spolupráce: M. Budík, K. Šerák

Jednou z možností jak získat kva-litní rostliny pro tvorbu bonsají, je sběr volně rostoucích dřevin v pří-rodě, tzv. jamadori. Tento výraz je u nás sice spojován převážně s borovicemi, modříny a dalšími jehličnany, které se „kopou" asi nejvíce, ale je obecně platný pro všechny rostliny z volné přírody, buky nevyjímaje.

Již při výběru buků na přírodním stanovišti by měl být kladen důraz na kvalitní kořenové náběhy (nebari), silný kmen a dobře roz-ložené kosterní větve, přičemž celkově by měla mít rostlina cha-rakter starého stromu. Buk lesní (Fagus sylvatica) se nejlépe vybí-rá z rostlin skousávaných hlavně

v oborách vysokou zvěří (jelen evropský, daněk aj.).

Našli jsme bukovou jamadori

Prvním zásahem při získávání bukové jamadori je (ještě před počátkem vegetační doby) reduk-ce koruny na jejím původním sta-novišti. Zkrácení kosterních větví se provádí úměrně k výšce rostli-ny a síle kmene zahradnickými nůžkami. Těmi se mohou odstranit i suché a slabé větve rostoucí v koruně, o kterých již v této době víme, že je při tvorbě bonsaje nebudeme potřebovat. Ošetření větších ran provádíme Cu-pastou nebo balzámem. Během vegetač-ního období rostlinu kontrolujeme a sledujeme hlavně to, jak a kde obráží. Již v této době si můžeme dělat první skici budoucí bonsaje.

Před druhým vegetačním obdo-bím (v následujícím roce) je vhod-

Obrázek 1: Mohutná buková jamadori na svém stanovišti po základním řezu.

né provést po opatrném obkopá-ní kořenového balu zkrácení boč-ních kořenů v půdorysu obvodu celé koruny a redukci, případně pokud jsou boční kořeny v dobré kvalitě i odstranění, kůlového kořene. Takto ošetřenou rostlinu ještě nevyzvedáváme, ale pone-cháme ji do dalšího vegetačního období na původním stanovišti.

Pokud je rostlina na počátku třetí-ho roku v dobrém zdravotním sta-vu, je možné ji vyzvednout v době těsně před narašením a přesadit do pěstební nádoby nebo do vol-né půdy na záhonu v zahradě. Pro takto vyzvednutou rostlinu je nutné připravit kvalitní substrát, který musí být vzdušný a lehký. Čerstvě přesazený buk se nehno-jí a měl by být umístěn na polo-stinném stanovišti, kde ho mírně zaléváme, popř. spíše přeléváme přes korunu. Pokud je dřevina v dobrém zdravotním stavu a do-statečně proraší, můžeme na ní začít provádět běžné bonsajové techniky - zaštipování, prořezává-ní, případně drátování.,.

Samozřejmě je možné rostlinu vyzvednout ihned po nalezení, obecně to však nedoporučuj i . Naše stanoviště s jamadori bývají plná kamení, těžko se při vykopá-vání dostáváme ke kořenům a snaha o rychlé vyzvednutí buku může skončit tím, že nezískáme potřebnou kořenovou hmotu. Bez ní pak sebelepší rostlina silně proschne popř. uhyne celá. Poře-kadlo „Spěchej pomalu" se tady určitě vyplatí!

Od bukové jamadori k bonsaji

Získáním a „převedením" bukové jamadori z volné půdy do pěsteb-ní nádoby práce nekončí, naopak začíná. Cesta k vytvoření bonsaje

A Q 0 H D 9 0 5 A 0 1 3 N H 3 1 N I

c n i I P M A ý f t

je ještě dlouhá a já se Vám ji pokusím přiblížit v následující reportáži.

Buk, jehož proměnu Vám chci na následujících stránkách ukázat, jsem nalez! při jedné výpravě do obory s vysokou zvěří v přeajaří roku 1996. Protože rostl na „bře-hu" políčka s obilím pro ůborní zvěř a zhruba v hloubce 35 cm bylo téměř nepropustné jíiovité podloží, podařilo se mi ho vyko-pat s téměř kompaktním bálem. Po návratu domů jsem rostlině dřevěným uhlím ošetřil poraněné kořeny a ihned ji zasadil do zele-ninové přepravky, kterou jsem vy-ložil igelitem. Korunu jsem vcelku neupravoval, pouze jsem vyřízl dva „vlky" - výhony, které se chy-staly převzít funkci terminálů. Jinak byl buk stejně jako další rostliny v oboře udržován v patřič-ných růstových mezích okusem zvěře. Pro přesazení jsem využil substrát z místa nálezu, který jsem doplnil hrubou akadamou. Nepodcenil jsem ani otázku kva-litní drenáže a stejně jako všech-ny přesazované rostliny jsem i buk zalil naředěným kořenovým stimulátorem Kostim Rhizogen A, který používám pro podobné účely dodnes. I když jsem nikdy nedělal klasické srovnávací poku-sy, mohu potvrdit, že nová koře-nová hmota se po aplikaci „koře-nící zálivky" vyvíjí rychleji a je mohutnější.

Až do roku 2002 rostla buková jamadori v přepravce na dvorku domku, kde bydlím. Protože jsem si původně myslel, že z ní vypěs-tuji spíše zahradní buk, s rostlinou jsem skoro vůbec nepracoval. Pouze jsem ji několikrát asi o 1/4 zkrátil korunu, v důsledku čehož se poměrně silně větvila. Za dobu 6 let jsem buk 2x přesazoval a běžným způsobem redukoval kořenovou soustavu.

Správná chvíle pro přerod bukové jamadori v bonsai přišla na pod-zim roku 2001. V té době jsem již vydával magazín Příroda a Člo-

Obrázek 2: Polovina dubna 2002 - celkový pohled na buk v bezlistém stavu.

věk a práce s kopaným materiá-lem (i když jen teoretická) mi připadala vcelku běžná. Využil jsem i zkušeností a rad K. Šeráka, který pravidelněA navštěvoval BC Schinznach ve Švýcarsku a v té době ještě pěstoval bonsaje a J. Pišla, kterému podobných rostlin prošlo rukama jistě několik stovek. Všichni radili jedno -setnout a snížit!

V listopadu 2001 jsem si tedy buk nafotil a po celou zimu tak měl

čas na to, abych si dobře rozmys-lel, co s rostlinou udělám. Protože jsem již s buky dílčí zku-šenosti měl, rozhodl jsem se, že na jaře 2002 rostlinu pořádně nahnojím (vyměnil jsem i horní polovinu substrátu) a radikální řez provedu koncem května nebo začátkem června.

Zároveň jsem se snažil najít nej-větší přednosti buku. Myslím, že to byly především kořenové nábě-hy - obrázky 3, 4 a poměrně pěk-

Obrázek 3: Kořenové náběhy. Obrázek 4: Nebari z druhé strany.

7

Obrázek 5: Těsně před zásahem.

ná spodní partie kmene, která je kónicky utvářena - obrázek 2. Ani nasazení hlavních kosterních větví nebylo nejhorší a tak jsem se na práci na nové bonsaji těšil.

1. červen 2002 - před řezem ko-runy jsem si ještě jednou buk prohlédl (obrázek 5) a pokusil se určit pohledovou stranu. Z hle-diska budoucí koruny se mi to zdálo jedno, přihlédl jsem tedy k nebari. Více se mi líbil pohled z obrázku 3 a tak jsem tuto stra-nu rostliny zvolil jako pohledo-vou.

Pak již nic nebránilo tomu použít pilku a konkávní kleště a zhruba za 2 hodiny jsem byl hotov. Výsledek mé práce je vidět na obrázku č. 6

Rány na větvích koruny, kterou jsem snížil asi o polovinu, byly ošetřeny Cu-pastou. Abych nepo-škodil budoucí kosterní větve drátováním, fixoval jsem jejich nový stav provázkem přivázaným k přepravce nebo dřevěné tyči. Po té jsem buk mírně zalil, přihno-jil a postavil na slunné stanoviště. Během měsíce se strom zazele-

nal a nové výhony se objevovaly i na starém dřevě kmene (obrázek 7 a 8).

Po zbytek vegetačního období jsem s rostlinou nepracoval, pou-ze jsem odstranil nové výhony tam, kde jsem věděl, že je nebu-du při dalším tvarování potřebo-vat. Je zbytečné rostlinu vysilo-vat!

Na podzim buk normálně zežloutl (obrázek 9) a díky speciálnímu hnojivu, kde převládá fosfor a draslík nad dusíkem (aplikace koncem srpna), byly nové výhony schopny bez problému přezimo-vat. Stejně jako v minulých letech jsem buk před příchodem mrazů pořádně zalil a nechal stát v pře-pravce na dvorku,

Během zimy byla rostlina pone-chána „svému klidu a osudu" a já přemýšlel o dalších krocích tvaro-vání. Již v době, kdy jsem prová-děl radikální řez koruny jsem viděl, že vrcholová partie není z hlediska stavby kmene v pořád-ku - obrázek 10.

Větev označená červeným kříž-kem měla být již dávno odstraně-na, protože brání přirozenému zúžení kmene tam, kde je to z hle-diska stavby rostliny logické.

Obrázek 7: Stav koruny zhruba měsíc po radikálním řezu. Díky dobré kondici, správné výživě a stanovišti na slunci buk bohatě obrazil. Velké listy teďnevadí.

Obrázek č. 8: Výhony rašící na starém dřevě bukového kmene.

8

À 0 0 H D 9 0 3 A 0 1 3 N H 3 1 N I

C l i I I P A l A f <

Jednoduchou úpravu vrcholové partie buku jsem provedl koncem dubna 2003 a ránu, protože byla poměrně rozsáhlá (obrázek 11), pečlivě ošetřil Cu-pastou. Při této práci je třeba postupovat velice zodpovědně, protože je nutné zabránit vstupu infekce a vody do otevřené rány. Dřevo by totiž mohlo snadno zahnívat a zbylá vrcholová větev by byla ohro-žena.

Výsledek zásahu mě uspokojil, rostlina vypadala podle mých představ - obrázek 12. V této fázi vývoje buku jsem pouze pokrátil některé loňské výhony a strom nechal v klidu obrazit. Největší důraz jsem pak kladl na správné zaštipování nově rašících výhonů - obrázek 13.

V této době jsem se znovu začal zabývat otázkou pohledové stra-ny. Protože je jasné, že přední strana koruny budoucí bonsaje musí být poněkud „otevřenější" pozorovateli, a já již byl ve fázi, kdy se koruna začala detailněji utvářet, pozval jsem na radu Mi-chala Budíka, žáka mezinárodní bonsajové školy Othmara Auera v Itálii. Možnosti volby pohledové strany jak jsem je viděl já, byly vázány výhradně na nebari a byly dvě. Já si vybral samozřejmě tu s pohledem na dopředu jdoucí a paprskovitě rozložené kořeny (obrázek 3). Zapomněl jsem však na prohýb kmene - obrázek 14. Pokud bych trval na své variantě, buk by „kráčel s pupkem dopře-du" a to nejde. Stromek jsem proto pohledově otočil a podle rady Michala se budu při přesa-zování snažit méně pěkné uspo-řádání kořenů nějak upravit. Lépe vypadal i nový pohled do koruny -obrázek 15.

Jednou z posledních letošních prací byla úprava koruny. Jak je vidět na obrázku 16, po jarním, místy zpožděném, zašt ipování vyrostly hlavně na vrcholu koruny tzv. „letní výhony" (detail obrázek

17). Pokud nebyly potřeba pro doplnění děr v koruně, byly začát-kem prázdnin odstraněny - obrá-zek 18.

Co bude dál?

Pro letošní rok (2003) práce na tvorbě bukové bonsaje v podsta-

Obrázek 10: Vrcholová partie buku musí projít rekonstrukcí.

Obrázek 11: Odstranění nevhodné větve konkávními kleštěmi.

9

Obrázek 12: Začátek května 2003, buk těsně před vyrašením nových výhonů.

tě skončily. Koncem srpna jsem rostlinu naposledy pohnojil hnoji-vem s vyšším obsahem draslíku a fosforu a mé myšlenky se již ubírají k jarnímu přesazování v příštím roce. Podle rad Michala Budíka je třeba připravit „misku na míru" a z pohledové strany upravit kořenové náběhy. Miska

by měla být asi 40 - 42 cm široká, ideální je cca 10 cm vysoký ovál nebo hranatá nádoba se zakula-cenými rohy. Barva pastelová, béžová nebo šedozelená.

Úprava kořenových náběhů je poměrně jednoduchá. Jak je vi-dět na obrázku 19, bude potřeba

Obrázek 14: Boční pohled na kmen roz- Obrázek 15: Struktura větví koruny z nové hoduje o nové pohledové straně, která je pohledové strany. Nejsilnější větev je „nasa-značena červeně. zena" vpravo.

Obrázek č. 13: Celkový pohled na rostlinu po zaštípnutí nově narostlých výhonů.

konec kořene vpravo zapustit hlouběji do substrátu (viz červená čára). V současném stavu je v podstatě vodorovný. To je samozřejmě špatně, protože úhly „nasedání" kořenů na kmen by měli být pokud možno stejné. Pokud to situace v balu dovolí, budu se snažit tento kořen záro-veň přihnout také směrem doleva. Úhel, který pak budou levý a pra-vý kořen svírat bude ostřejší (viz modrá čára) a kořeny budou mít při pohledu shora lepší uspořádá-ní. Poslední úpravou pak bude částečné uschování všech koře-nů do substrátu (viz zelená linie). Nyní jsou kořeny moc obnaženy a působí to nepřirozeně.

Dodržujte pěstitelské rady...

Substrát: i při pěstování buků v miskách musíme mít na paměti, že v přírodě rostou buky ve vlh-kých, kyprých a výživných pů-dách. „Bukové substráty" by tedy měly být humózní, dobře propust-né a přiměřeně výživné. Použí-váme-li v pěstebních substrátech akadamu, zvolíme poměr 1:1 (akadama a výživná zemina).

Přesazování: buky, ať již mladé či starší, přesazujeme 1x za 2 - 4 roky (záleží na velikosti misky, prokořenění a fázi pěstování bon-saje). Protože se jedná většinou o stromy s kulovitou korunou, ne-měla by být použita přísně hrana-

10

A Q 0 H D 9 0 A A 0 1 3 N « 3 1 N I

o m i P A i A ý f ť

Obrázek 16: Celkový pohled na buk koncem června 2003.

Obrázek 17: Letní výhony se liší od klasic-kých hlavně tvarem, barvou a velikostí listů.

tá miska. Dobré je vybrat nádobu kulatou, oválnou či obdélníkovou - zde se ale doporučují zakulace-né rohy. Barva misky by měla při-bližně ladit se zbarvením kůry kmene, popř. se využívají jemné pastelové barvy. Hlavně žádnou „divočinu"! Vzhledem k tomu, že buky nesnášejí zamokření, je v literatuře často doporučována dobrá drenáž.

Hnojení: pro výživu buků může-me použít běžně dostupná hnoji-va, která aplikujeme až po vytvo-ření nových výhonů (jinak hrozí neúměrně veliké iisty). Pokud chceme docílit intenzivního pod-zimního vybarvení, musíme kro-mě omezení zálivky a vystavení buku na slunci naposledy přihno-jit v první dekádě srpna.

Řez větví: základní řez silných větví v koruně (týká se hlavně

Obrázek 18: Buk po řezu letních výhonů, výši 48 cm.

jamadori) provádíme v časném předjaří, kdy je strom bez mízy. Velké rány, které po řezu vznik-nou, musíme pečlivě ošetřit hojivým balzámem (např. Cu-pas-tou). Větévky v koruně zkracu-jeme při jarním tvarování dle potřeby tak, aby byly zakončeny pupenem, který směřuje do od-

povídající strany. Letní výhony, které se vytvářejí po nevhodně načasovaném prvním zaštípnutí (viz kapitola zaštipování) a kte-ré na rostlině vyrazí obvykle v červnu, jsou, pokud je nepotře-bujeme k tvorbě struktury koru-ny, v podstatě nepotřebné. Mají totiž dlouhá internodia a vyrůstají

Obrázek 19: Současný a budoucí stav kořenových náběhů.

11

na nich světlé a zdeformované listy - obrázek 17. Abychom šetři-li stromu energii, již v zárodku je vyřezáváme. Pokud je nechává-me z důvodů zahuštění koruny vyrůst, je j ich další zakráčení provedeme dle počasí a míst-ních podmínek zhruba začátkem prázdnin. Pokud tento zásah pro-

otázka několika mála dnů (někdy i hodin), kdy je třeba být u rostliny „v pozoru". Pokud se Vám podaří zaštípnout nově se rodící výhony včas (ideální je zaštipování nehty, obrázek 21), buk se pak během vegetace věnuje „pouze tomu", aby na zbytku nové větvičky vytvořil několik pupenů, které se

zárodky nové větvičky pro další vegetační období. V krátké době zdřevnatí a koruna buku je tak najednou i o 20 cm větší. Pokud se tak přece jen stane, nezbývá nic jiného, než je ve správnou dobu (začátkem prázdnin) po-krátit. Je to ale škoda, protože nejen vysilujete rostlinu, která až do léta zbytečně tvořila něco, co jí pak odeberete, ale zároveň jste ztratili spoustu drahocenného času...

Letní řez: pokud potřebuje např. ve větší míře zrekonstruovat ne-vyhovující korunu, je dobré pro-vádět tento zásah zhruba začát-kem června (záleží na místních podmínkách), kdy je buk v plné růstové síle. Je to jistější než na jaře, protože v této době se lépe probouzí spící pupeny a i silné větve více obrážejí. Předpokla-dem úspěchu je i to, že rostlinu

•A

Obrázek 21: Zášti pování nehty. Obrázek 22: Použití nůžek. Obrázek 23: Nový celý výhon.

vedeme brzy, výhony znovu pro-raší a do zimy již nevyzrají. Pokud ho provedeme pozdě, buk vytvoří pouze zárodky budoucích pupe-nů a větvička v následujícím vegetačním období buď pozdě nebo vůbec nevyraší.

Zaštipování: tento úkon patří k největší „bukové alchymii". Abychom udrželi korunu stromu v přijatelné velikosti, musíme zašti-povat nově se rodící výhony ve fázi, kdy první lístky opouští pupen - obrázek 20. Často je to

v příští vegetaci stanou základem jemně se větvící koruny. Pokud toto nestihnete a budete reduko-vat nově se tvořící větévky pozdě-ji, snažte se to udělat co možná nejdříve. Pro tuto práci již můžete použít i ostré nůžky - obrázek 22. I tak je třeba počítat s tím, že po redukci nové pupeny proraší a narostou „letní výhony". Nemělo by se ale stát, aby se nové výho-ny plně rozvinuly. Jak je vidět na obrázku 23, „vystřelí" z pupenu již hotové a jsou zakončeny vrcholo-vým pupenem, ve kterém jsou

po tomto zásahu umístíte na slunce, které spící pupeny doslo-va „vytáhne". Může se stát, že některé listy, pokud byla před tím bonsai v polostínu, slunce spálí, ale v této fázi tvorby koru-ny to není důležité. Na podzim opadnou a na jaře vyraší jiné. Množství výhonů, které po tomto zásahu vyráží, můžete již v zá-rodku s ohledem na budoucí podobu nové koruny korigovat. Rostlině šetříte sílu a ponechané větévky se lépe vyvíjí. S listy, kte-ré se na nových větvičkách

12

A Q 0 H D 9 0 P A 0 1 3 N U 3 1 N I

c m i P M A £ f t

objevují a mají jiný tvar, barvu a velikost si nedělejte starosti, v příští roce již narostou ty „správ-né". A jedno upozornění na zá-věr - pokud chcete provádět rasantnější letní řez, musí být buk v dobré zdravotní i výživářské kondici.

Tvarování drátem: protože *má buk krásnou hladkou kůru, která reaguje okamžitě na všechna poranění, je třeba drátovat velice opatrně. Pokud je to možné, pou-žívejte raději upínací dráty, či dobrou gumovou nebo lýkovou bandáž. Některá literatura uvádí jako nejvhodnější dobu pro dráto-vání říjen (dráty jsou pak na rostli-ně do června), jiná zas preferuje jarní drátování spojené s průkles-tem koruny.

Řez listů: i když se v někte-rých knihách objevují informace o úspěšném odlistění buku, nelze počítat s tím, že rostlina ještě v tom samém roce proraší (např. jako javor) a vytvoří menší listy. Buk po tomto zásahu již v daném vegetačním období listy nevytvoří a v následujícím roce se může stát, že část větví koruny již neob-razí vůbec.

Zálivka: buky preferují mírně kyselý substrát s přiměřenou vlh-kostí. Dlouhotrvající přemokření jim škodí a to hlavně na jaře, kdy vytváří nové výhony. Více vody snáší v období přirozeného růstu - květen až červen. Jak již bylo výše uvedeno, problémy s přeby-tečnou vláhou pomůže vyřešit dobrá drenáž.

Stanoviště: v přírodě se buky vyskytuji na nejrůznějších stano-vištích. Obecně však platí, že mají rádi chladnější a vihčí místa s vyšší vzdušnou vlhkostí. Pokud ale budete buk pěstovat „na slun-ci" nic se neděje. Bude mít patrně trochu světlejší listy a někde zaschlé jejich špičky. Jeho zbar-vení na podzim však bude inten-zivnější, nově narostlé výhony

vyzrálejší a tak iépe připravené na zimu.

Zimování: buky patří mezi naše domácí rostliny a tudíž jsou i dostatečně mrazuvzdorné. Pro-blémy mohou nastat pouze v pří-padě, že mají hodně mělkou misku, ve které se při jarních oblevách nashromáždí" větší množství vody. Kořeny ve spodní části misky odumřou a to může mít za následek špatné jarní pro-bouzení. Rada je tedy jednodu-chá: nezimujte s miskou, ale rost-linu z ní na podzim vyjměte. Některá literatura uvádí i nutnost zimovat buky právě z výše uvede-ného důvodu zásadně pod folií. Osobně se ale domnívám, že je to u nás zbytečné.

Styly bukových bonsají: bon-saje z buků jsou nejhezčí ve svém přirozeném habitu - kulovitá koruna. Na výstavách se často můžeme setkat i s rostlinami bizarních tvarů jako jsou stromy bičované větrem, polokaskády nebo šikmé styly. I to je možné -

Obrázek 24: Fagus sylvatica - S. Matějka, Most.

obrázek 24, ale nejlépe buk půso-bí jako majestátná rostlina se sil-ným kmenem, dobrým nebari, bohatě větvenými kosterními větvemi a jemným olistěním -obrázek 25.

Škůdci: buky jsou nejčastěji napadány mšicemi, které na sebe upozorní bílou voskovou vatou. Jedná se zdobnatku bukovou, která se usazuje v koloniích na spodní straně listů. Likvidaci pro-vádíme nejlépe Mospilanem 25 SP nebo Pirimorem.

Obrázek 25: Buk lesní- Václav Novák, Libochovice.

13