+ All Categories
Home > Documents > Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na [email protected]. prostory Zavedené advokátní...

Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na [email protected]. prostory Zavedené advokátní...

Date post: 10-Jul-2019
Category:
Upload: buidung
View: 223 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
81
ÚVODNÍK Petr Poledník: Advokacie má konečně pobočku v Brně .....................................3 AKTUALITY Pobočka ČAK Brno zazářila v plné kráse (icha) ....................................................6 Moravská advokátní komora a její prezidenti v letech 1868-1948 (Stanislav Balík, Petr Poledník) ..............................................7 Projekt Právník roku 2006 se představil médiím (icha) .....................................10 Advokáti - soudci: Co nám vadí na těch druhých (Václav Vlk, Tomáš Mottl) ............................................................................................11 ČLÁNKY Tomáš Pohl: Odpovědnost statutárního orgánu obchodní společnosti za škodu ................................................................................15 Filip Jirousek: Společenská odpovědnost firem (CSR): více než nový druh PR marketingu? ........................................................................20 Alexander Bělohlávek: Doručování v komunitárním a mezinárodním právu soukromém - především v souvislosti s civilním řízením soudním a před rozhodci .................................24 Ondřej Čech - Veronika Nedbalová: K otázce přípustnosti zrušení účtu v průběhu exekuce prováděné přikázáním pohledávky z účtu .............................................................33 Simeon Popov: Osoba rozhodce .............................................................................36 Bohumil Repík: Musí být řízení o přezkoumávání zákonnosti vazby podle čl. 5 odst. 4 EÚLP veřejné? ..........................................38 Pavel Pěnkava: Mezinárodní trestní soud pro bývalou Jugoslávii .................................................................................................41 Stanislav Myslil - Richard Myslil: Dodatek k článku Obchodní rejstřík po novele....................................................44 Z JUDIKATURY K náležitostem faxového podání v občanskoprávním řízení ............................45 Pojem bydliště v občanskoprávním řízení .............................................................46 Kdy lze též dobu nájemního poměru (v daném případě ke služebnímu) bytu považovat za dobu určitou ...............................................................................47 K náhradě škody (nákladů obhajoby) při částečném zproštění obžaloby ...........................................................................49 Z ODBORNÉ LITERATURY Karel Marek: Smluvní obchodní právo, kontrakty (Petr Průcha) ...............................................................................................53 Petr Brejcha: Judikatura Soudního dvora ES v oblasti DPH (Radek Halíček) ..................................................................................54 Hana Pipková - Jan Malíř: Vybrané komentované rozsudky Soudního dvora evropských společenství II. (Jaroslav Srb) .............................55 Přemysl Raban a kol.: Obchodní zákoník (Karel Marek) ...................................56 Francesca Tacchi: Gli avvocati italiani dall´Unita alla Repubblica (Stanislav Balík) ..........................................................57 Z Bulletinu slovenskej advokácie č. 4/2006 (Květa Slavíková) ......................58 1 6/2006 BULLETIN ADVOKACIE obsah Bulletin advokacie Bulletin advokacie vydává Česká advokátní komora v Praze (IČO 66 000 777) v agentuře , spol. s r. o. www.impax.cz Vychází 10x ročně, z toho 2 dvojčísla (7-8, 11-12). Přetisk povolen jen se souhlasem redakce. Adresa redakce: Česká advokátní komora Národní třída 16 110 00 Praha 1 telefon: 221 729 011 fax: 224 932 989 e-mail: [email protected] www.cak.cz Redakce: Předseda redakční rady: JUDr. Petr Toman Šéfredaktor: JUDr. Václav Mandák, CSc. Výkonná redaktorka: PhDr. Ivana Cihlářová Tajemnice redakce: Jana Ponáhlá Redakční rada: JUDr. PhDr. Stanislav Balík, prof. JUDr. Alexander Bělohlávek, dr.h.c., JUDr. Jiří Císař, prof. JUDr. Jan Dědič, prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc., JUDr. Pavel Holec, JUDr. Ladislav Krym, prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc., doc. JUDr. Karel Marek, CSc., JUDr. Michal Mazanec, doc. JUDr. Vladimír Mikule, doc. JUDr. Jiří Pipek, CSc., JUDr. Tomáš Pohl, prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., prof. JUDr. František Zoulík, CSc. Objednávky předplatného zasílejte na adresu: ČAK, Národní třída 16, 110 00 Praha 1. Cena výtisku včetně dvojčísel je 90 Kč, zvýhodněné roční předplatné 850 Kč kromě poštovného a balného. Advokátům a advokátním koncipientům se rozesílá zdarma. Celé znění každého čísla vychází též na internetu (www.cak.cz). Předáním rukopisu redakci vyjadřuje autor souhlas se zveřejněním také na internetu. Toto číslo vyšlo 19. června 2006 v nákladu 11 500 výtisků. Obálka a grafická úprava: IMPAX, spol. s r. o., Jitka Stibůrková Fotografie na obálce Jakub Stadler. Tisk: Grafotechna print, s. r. o., Praha MK ČR E 6469 ISSN 1210-6348 ® ` BA 06-06 [01-02] obsah.qxd 8.8.2006 11:04 StrÆnka 1
Transcript
Page 1: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

ÚVODNÍKPetr Poledník: AAddvvookkaacciiee mmáá kkoonneeččnněě ppoobbooččkkuu vv BBrrnněě .....................................3

AKTUALITYPPoobbooččkkaa ČČAAKK BBrrnnoo zzaazzáářřiillaa vv ppllnnéé kkrráássee (icha) ....................................................6MMoorraavvsskkáá aaddvvookkááttnníí kkoommoorraa aa jjeejjíí pprreezziiddeennttii vv lleetteecchh 11886688--11994488 (Stanislav Balík, Petr Poledník)..............................................7PPrroojjeekktt PPrráávvnnííkk rrookkuu 22000066 ssee ppřřeeddssttaavviill mmééddiiíímm (icha) .....................................10AAddvvookkááttii -- ssoouuddccii:: CCoo nnáámm vvaaddíí nnaa ttěěcchh ddrruuhhýýcchh(Václav Vlk, Tomáš Mottl) ............................................................................................11

ČLÁNKYTomáš Pohl: OOddppoovvěěddnnoosstt ssttaattuuttáárrnnííhhoo oorrggáánnuu oobbcchhooddnníí ssppoolleeččnnoossttii zzaa šškkoodduu................................................................................15Filip Jirousek: SSppoolleeččeennsskkáá ooddppoovvěěddnnoosstt ffiirreemm ((CCSSRR)):: vvííccee nneežž nnoovvýý ddrruuhh PPRR mmaarrkkeettiinngguu??........................................................................20Alexander Bělohlávek: DDoorruuččoovváánníí vv kkoommuunniittáárrnníímm aa mmeezziinnáárrooddnníímm pprráávvuu ssoouukkrroomméémm -- ppřřeeddeevvššíímm vv ssoouuvviisslloossttii ss cciivviillnníímm řříízzeenníímm ssoouuddnníímm aa ppřřeedd rroozzhhooddccii .................................24Ondřej Čech - Veronika Nedbalová: KK oottáázzccee ppřřííppuussttnnoossttii zzrruuššeenníí úúččttuu vv pprrůůbběěhhuu eexxeekkuuccee pprroovváádděěnnéé ppřřiikkáázzáánníímm ppoohhlleeddáávvkkyy zz úúččttuu .............................................................33Simeon Popov: OOssoobbaa rroozzhhooddccee .............................................................................36Bohumil Repík: MMuussíí bbýýtt řříízzeenníí oo ppřřeezzkkoouummáávváánníí zzáákkoonnnnoossttii vvaazzbbyy ppooddllee ččll.. 55 ooddsstt.. 44 EEÚÚLLPP vveeřřeejjnnéé??..........................................38Pavel Pěnkava: MMeezziinnáárrooddnníí ttrreessttnníí ssoouudd pprroo bbýývvaalloouu JJuuggoosslláávviiii .................................................................................................41Stanislav Myslil - Richard Myslil: DDooddaatteekk kk ččlláánnkkuu OObbcchhooddnníí rreejjssttřřííkk ppoo nnoovveellee....................................................44

Z JUDIKATURYKK nnáálleežžiittoosstteemm ffaaxxoovvééhhoo ppooddáánníí vv oobbččaannsskkoopprráávvnníímm řříízzeenníí ............................45PPoojjeemm bbyyddlliiššttěě vv oobbččaannsskkoopprráávvnníímm řříízzeenníí .............................................................46KKddyy llzzee ttééžž ddoobbuu nnáájjeemmnnííhhoo ppoomměěrruu ((vv ddaannéémm ppřřííppaadděě kkee sslluužžeebbnníímmuu)) bbyyttuu ppoovvaažžoovvaatt zzaa ddoobbuu uurrččiittoouu ...............................................................................47KK nnááhhrraadděě šškkooddyy ((nnáákkllaaddůů oobbhhaajjoobbyy)) ppřřii ččáásstteeččnnéémm zzpprrooššttěěnníí oobbžžaalloobbyy ...........................................................................49

Z ODBORNÉ LITERATURYKKaarreell MMaarreekk:: SSmmlluuvvnníí oobbcchhooddnníí pprráávvoo,, kkoonnttrraakkttyy (Petr Průcha) ...............................................................................................53PPeettrr BBrreejjcchhaa:: JJuuddiikkaattuurraa SSoouuddnnííhhoo ddvvoorraa EESS vv oobbllaassttii DDPPHH (Radek Halíček)..................................................................................54HHaannaa PPiippkkoovváá -- JJaann MMaallíířř:: VVyybbrraannéé kkoommeennttoovvaannéé rroozzssuuddkkyy SSoouuddnnííhhoo ddvvoorraa eevvrrooppsskkýýcchh ssppoolleeččeennssttvvíí IIII.. (Jaroslav Srb) .............................55PPřřeemmyyssll RRaabbaann aa kkooll..:: OObbcchhooddnníí zzáákkoonnííkk (Karel Marek)...................................56FFrraanncceessccaa TTaacccchhii:: GGllii aavvvvooccaattii iittaalliiaannii ddaallll´́UUnniittaa aallllaa RReeppuubbbblliiccaa (Stanislav Balík) ..........................................................57ZZ BBuulllleettiinnuu sslloovveennsskkeejj aaddvvookkáácciiee čč.. 44//22000066 (Květa Slavíková)......................58

1

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

obsah

BulletinadvokacieBulletin advokacie vydává Česká advokátní komora v Praze (IČO 66 000 777)v agentuře , spol. s r. o.www.impax.cz

Vychází 10x ročně, z toho 2 dvojčísla (7-8, 11-12). Přetisk povolen jen se souhlasemredakce.

Adresa redakce:Česká advokátní komoraNárodní třída 16110 00 Praha 1telefon: 221 729 011fax: 224 932 989e-mail: [email protected]

Redakce:Předseda redakční rady:JUDr. Petr TomanŠéfredaktor:JUDr. Václav Mandák, CSc.Výkonná redaktorka:PhDr. Ivana CihlářováTajemnice redakce:Jana Ponáhlá

Redakční rada:JUDr. PhDr. Stanislav Balík,prof. JUDr. Alexander Bělohlávek, dr.h.c., JUDr. Jiří Císař, prof. JUDr. Jan Dědič,prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc., JUDr. PavelHolec, JUDr. Ladislav Krym, prof. JUDr.Zdeněk Kučera, DrSc., doc. JUDr. KarelMarek, CSc., JUDr. Michal Mazanec, doc.JUDr. Vladimír Mikule, doc. JUDr. Jiří Pipek,CSc., JUDr. Tomáš Pohl, prof. JUDr. NaděždaRozehnalová, CSc., doc. JUDr. Pavel Šámal,Ph.D., prof. JUDr. František Zoulík, CSc.

Objednávky předplatného zasílejte na adresu:ČAK, Národní třída 16, 110 00 Praha 1. Cenavýtisku včetně dvojčísel je 90 Kč, zvýhodněnéroční předplatné 850 Kč kromě poštovnéhoa balného. Advokátům a advokátnímkoncipientům se rozesílá zdarma.

Celé znění každého čísla vychází též nainternetu (www.cak.cz). Předáním rukopisuredakci vyjadřuje autor souhlas sezveřejněním také na internetu.

Toto číslo vyšlo 19. června 2006 v nákladu11 500 výtisků.

Obálka a grafická úprava:IMPAX, spol. s r. o., Jitka Stibůrková

Fotografie na obálce Jakub Stadler.

Tisk: Grafotechna print, s. r. o., Praha

MK ČR E 6469ISSN 1210-6348

®

`

BA 06-06 [01-02] obsah.qxd 8.8.2006 11:04 StrÆnka 1

Page 2: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

2

obsah

Inzertní služby pro Bulletin advokacie zajišťuje agentura IMPAX, spol. s r. o.Objednávky inzerce zasílejte na adresu [email protected], případně volejte na tel. 606 404 953 nebo faxujte na 241 483 141. Media kit a další informacenaleznete na internetových stránkách www.impax.cz.

InstrukceautorůmVážení autoři časopisu Bulletinu advokacie,

žádáme vás, abyste své příspěvky redakci posílalipokud možno ve formátu programu Microsoft Word(RTF nebo DOC), a to nejlépe elektronickou poštouna adresu [email protected].

Formát zasílaných příspěvků by měl odpovídatřádkování 1, písmo Times New Roman, velikost 12.V žádném případě nepoužívejte funkci Automatickéčíslování, Automatické odrážky ani další speciálníformátování textu. Odstavce oddělujte jenom entrem.Pokud chcete v rukopisu odsazovat první řádkyodstavců, používejte funkce formátování odstavců,nikoliv tabulátory nebo mezery.

Tabulky: Tabulkové údaje formátujte pomocítabulátorů (co sloupec, to jeden tabulátor) nebo jakotabulku. Nepoužívejte vnořené tabulky.

Poznámky pod čarou: Obsahuje-li poznámka vícenež jeden odstavec, použijte SHIFT+ENTER (nikolivpouze ENTER), aby při převodu sazby zůstalapoznámka pohromadě.

Obrázky a ilustrace: Pokud k článku chcete připojitobrazové podklady, zašlete je zvlášť ve formátu JPGnebo TIF. Barevné fotografie by měly mít rozlišenínejméně 300 dpi při velikosti, v jaké se budoureprodukovat, černobílé pak minimálně 150 dpi. Mějte, prosím, na paměti, že obrázky vložené přímodo dokumentů RTF nebo DOC ve většině případůnelze použít pro reprodukci v časopisu, stejně takobrazové soubory ve formátech GIF, BMP apod.V sazbě také nelze použít schémata a grafyvytvořené v programu MS Word.

Grafy: Chcete-li článek ilustrovat grafem, můžete jejvytvořit v programu Microsoft Excel - v takovémpřípadě prosím v dokumentu XLS zachovejtei zdrojová data grafu. Nejste-li si jisti, kontaktujte,prosím, redakci.

Redakce uvítá zejména články kratšího až středníhorozsahu. K příspěvku připojte vždy stručnéshrnutí v rozsahu nejvýše deseti řádků. Citacea odkazy provádějte dle platných bibliografickýchnorem. Případné vyžádané autorské korektury seprovádí elektronicky, e-mailem.

Ke každému příspěvku dále připojte• svoji portrétní fotografii• telefonické spojení• korespondenční adresu• rodné číslo• bankovní spojení pro vyplacení honoráře• informaci o svém profesním působení, případné

akademické, pedagogické či vědecké tituly

Redakce si vyhrazuje právo stylistických, jazykovýcha technických úprav textů.

SLOUPEK KARLA ČERMÁKASSttřřeelliittii kkoozzllaa ....................................................................................................................60

Z ČESKÉ ADVOKACIEIInnffoorrmmaaccee oo 77.. sscchhůůzzii ppřřeeddssttaavveennssttvvaa ČČAAKK,, kktteerráá ssee kkoonnaallaa vvee ddnneecchh 1111.. -- 1122.. 55.. 22000066 vv BBrrnněě (Květa Slavíková) ......................61RReeggiioonnáállnníí ppřřeeddssttaavviitteelléé nnaa iinnffoorrmmaaččnníímm ddnnii vv PPrraazzee (Daniela Kovářová) ........................................................................................63ZZ kkáárrnnéé pprraaxxee (Jan Syka) ...........................................................................................64

ZE ZAHRANIČÍČČeesskkýý pprráávvnnííkk vv IInnddiiii (Aleš Pejchal).........................................................................66BBeezzppllaattnnáá pprráávvnníí ppoommoocc vvee FFiinnsskkuu (Jana Wurstová) .........................................69ZZaasseeddáánníí SSrrbbsskkéé aaddvvookkááttnníí kkoommoorryy (Milan Kyjovský, Petr Poledník) ............70CChhoorrvvaattsskkéé pprráávvnniicckkéé ddnnyy 22000066 (Petr Poledník) .................................................70

ADVOKÁT A JAZYKOVÁ KULTURAVěra Hartmannová: OOddbboorrnnáá tteerrmmiinnoollooggiiee............................................................71

MĚLI BYSTE VĚDĚTPPřřeeddnnáášškkyy aa sseemmiinnáářřee pprroo aaddvvookkááttyy aa aaddvvookkááttnníí kkoonncciippiieennttyy vvee vvzzdděělláávvaaccíícchh aa šškkoolliiccíícchh ssttřřeeddiissccíícchh ČČAAKK.................................72PPoozzvváánnkkaa nnaa sseettkkáánníí jjiihhooččeesskkýýcchh aa zzááppaaddooččeesskkýýcchh aaddvvookkááttůů.......................72IIIIII.. bběěhh kkoonnffeerreennccee kk ppřřiipprraavvoovvaannéémmuu nnáávvrrhhuu oobbččaannsskkééhhoo zzáákkoonnííkkuu (Aleš Pejchal)........................................................73PPoozzvváánnkkaa nnaa HHrryy ččeesskkéé aaddvvookkaacciiee..........................................................................73BBuussttaa JJUUDDrr.. AAllooiissee RRaaššíínnaa nnaa vviinnoohhrraaddsskkéé rraaddnniiccii (Marta Eblová)................................................................................................................74

NAKONECJJaakk ((nnee))uudděěllaatt aaddvvookkááttnníí zzkkoouušškkuu (Daniela Kovářová) ......................................75VVííttee,, žžee…… (Stanislav Balík) ...........................................................................................77KKrreessbbaa LLuubboommíírraa LLiicchhééhhoo..........................................................................................78PPrráávvnnííkkoovvyy ppoozznnáámmkkyy zz ččeettbbyy (Petr Hajn)..............................................................78

SHRNUTÍ ..................................................................................................................79

ZUSAMMENFASSUNG ..................................................................................79

INHALTSVERZEICHNIS ................................................................................80

SUMMARY ................................................................................................................80

TABLE OF CONTENS ....................................................................................81

KONFERENCE IBA V PRAZE ....................................................................83

ř á d k o v á i n z e r c enabídka

Advokátní a daňová kancelář se sídlemv Plzni hledá právníka se znalostí v oblastechobchodního a finančního práva. Požadujemeznalosti NJ/AJ, spolehlivost, časovouflexibilitu. Nástup dle dohody. Nabídkyzasílejte na [email protected].

prostory

Zavedené advokátní kanceláře se sídlemv Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku)do uvolněných kancelářských prostor. Tel: 233375256.

BA 06-06 [01-02] obsah.qxd 8.8.2006 11:04 StrÆnka 2

Page 3: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

3

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

úvodník

Konečně bylo vyslyšeno přánímnoha advokátů a advokátekz Moravy, Slezska i z míst, kterápřiléhají k Moravě, a v Brněbyla v souladu se zákonem číslo484/2004 Sb. zřízena pobočkaČeské advokátní komory. Tatoskutečnost je výrazem oceněníměsta Brna, jakož i celégenerace advokátů, působícíchv Brně. Z vrcholných institucíjustice to byla právě Českáadvokátní komora, která jakojediná dosud neměla v hlavnímměstě soudních orgánů svojesídlo.

Už v období mezi oběmasvětovými válkami přitom bylo

Brno sídlem Nejvyššího soudu, vysoké vážnosti se těšilaprávnická fakulta v Brně, na které působili vynikající právnívědci, jako byli prof. JUDr. František Weyra prof. JUDr. Karel Engliš, zastánci normativní teorie. Zcelalogicky pak v době po roce 1948 byla právě z těchtodůvodů právnická fakulta uzavřena a jejího otevření se Brnodočkalo až v roce 1969.

Právě v Brně přitom měla až do roku 1948 sídlo takéMoravská advokátní komora. K jejímu osudu lze na tomtomístě jen poznamenat, že její zrušení hned v roceúnorového převratu předznamenalo i následujícízlikvidování brněnské právnické fakulty.

Nyní, po téměř šedesáti letech, se tak Brno opět stávásídlem advokátní stavovské organizace. A nejde jen o akturčité historické spravedlnosti, nápravy dávných křivd.

V souladu s rozvojem potřeb advokátů a s ohledem najejich vzrůstající počet se jeví zřízení pobočky Českéadvokátní komory v Brně velmi přínosné i z praktickéhohlediska. Činnost pobočky bude navazovat na dosud velmidobře fungující přednáškovou činnost pro advokátya advokátní koncipienty, v sídle pobočky v Kleinově palácina Náměstí Svobody budou zasedat kárné senáty i senátyzkušební, v jejích prostorách je zřízena knihovnas právnickou odbornou literaturou pro advokátya advokátní koncipienty. Do pobočky v Brně je soustředěnataké určovací agenda pro celou republiku.

V ostatním to již zůstane na samotných příslušnícíchadvokátního stavu, o které činnosti bude zájem. Právě podlezájmu pak lze také právě prostřednictvím pobočky

organizovat akce kulturní, sportovní i společenské, činavázat partnerské vztahy s jinými advokaciemi zesousedních, ale i ze vzdálenějších zemí. Přímo se nabízímyšlenka na budování partnerských vztahů se sousedy námnejbližšími – se slovenskou Komorou či s některouz rakouských komor, ve Slezsku pak s advokacií polskou.Rádi ale v Brně přivítáme i zástupce vzdálenějších advokacií– rýsují se kontakty v jihovýchodní Evropě, v Itálii…

Jistě se nabízí otázka, zda by nebylo vhodné, aby bylyv České republice zřízeny dvě advokátní komory, jedna sesídlem v Praze, druhá se sídlem v Brně. K tomu lzekonstatovat, že historicky byly advokátní komory zřizoványna základě zemského uspořádání, každá země rakouskéhomocnářství měla svoji advokátní komoru. Zemský princippřejala i Československá republika, včetně sídel advokátníchkomor. V současné době je Česká republika rozdělena nakraje, nikoliv na země, a z tohoto hlediska by se zřízenídvou komor nemuselo jevit jako účelné.

Dále je zapotřebí si uvědomit, že činnost Komory jepoměrně nákladnou záležitostí a jak jistě všichni víme,advokátní stav není příliš nakloněn tomu, aby byly zvýšenypříspěvky na činnost Komory – byť je k tomu třebakonstatovat, že v České republice jsou příspěvky advokátůna činnost jejich profesního sdružení jedny z nejmenšíchv Evropě. V zemích, které jsou podstatně ekonomicky nanižší úrovni, zejména v jihovýchodní Evropě, jsou tytopříspěvky i několikanásobně vyšší.

S ohledem na stále vzrůstající počet advokátů však nelzev budoucnu vyloučit žádná řešení. Všechny věci, jak už tov životě bývá, ale musí zcela logicky ve všech směrechdozrát.

Čas ukáže, zda zřízení pobočky České advokátní komoryv Brně bylo pro advokacii, pro advokáty a vůbec celýadvokátní stav přínosem. Musíme si jen všichni přát, aby semohlo konstatovat, že to bylo šťastné řešení a že jím bylazahájena nová etapa v dějinách české advokacie.

JUDR. PETR POLEDNÍK, MÍSTOPŘEDSEDA ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY

POVĚŘENÝ DOHLEDEM NAD ČINNOSTÍ POBOČKY V BRNĚ

Advokacie má konečněpobočku v Brně

BA 06-06 03 œvodn�k final.qxd 7.8.2006 13:07 StrÆnka 3

Page 4: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

6

Pobočka ČAK Brnozazářila v plné kráseUž v Bulletinu advokacie 11-12/05 jsme informovali, že byla dokončena první etapa výstavby pobočkyČAK v Brně. Fungovat začalo administrativní zázemí, zasedací místnost a kanceláře. Chybělo jendobudovat v podkroví Kleinova paláce knihovnu a informační a vzdělávací prostory s kapacitoupřibližně 50 účastníků.Jedenáctého května letošního roku bylo ale všechno řádně dokončeno, uklizeno a připraveno k užívání.Proto mohli přijít pobočku uvítat do života vrcholní představitelé českého justičního světa, členovépředstavenstva ČAK, zástupci sekcí a výborů ČAK a koneckonců i novináři, pro které jsme uspořádalitiskovou konferenci s cílem, aby se do povědomí odborné i laické veřejnosti na celé Moravě dostalyinformace o fungování a kompetencích pobočky. Následující fotografie vás slavnostní událostí provedou:

1, 2 Čas si v předvolebním lítém bojinašel i ministr spravedlnosti JUDr. PavelNěmec. Pobočce poblahopřálk důstojnému sídlu a vyjádřil naději, žeusnadní život nejen moravskýmadvokátům, ale i všem justičním složkám,které mají své vrcholné sídlo v Brně. Naprvním snímku ministra Němce vítajíJUDr. Petr Poledník, místopředseda ČAKpověřený dohledem nad činností pobočky,a místopředseda ČAK JUDr. MartinVychopeň. Na druhém snímku ministrNěmec při projevu, úplně vpravo náměstekministra JUDr. Roman Polášek.

3, 4 Místopředseda ČAKJUDr. Martin Vychopeňa ředitelka pobočky JUDr. MarieSnášelová vítají další významnéhosty - nejvyšší státní zástupkyniJUDr. Renátu Veseckoua předsedu Nejvyššího správníhosoudu JUDr. Josefa Baxu, nadalším snímku přichází soudceÚstavního soudu JUDr. etPhDr. Stanislav Balík a předsedaKrajského soudu v BrněJUDr. Jaromír Pořízek.

6 Tiskovákonferencev seminárnímístnostipobočky setěšila zájmumístníchtiskových,rozhlasovýchi televizníchmédií.

5 Do Kleinova paláce na náměstí Svobody zavítalai předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová,která bohužel hned následující den ráno utrpělavážná zranění při dopravní nehodě.

7 Více než 50 hostů zcela zaplnilo prostory pobočkya spíše než připravenému občerstvení se věnovali - jakjinak - diskusím na justiční témata. Na snímku (zpravadoleva) JUDr. Josef Baxa, JUDr. et PhDr. Stanislav Balíka JUDr. Martin Vychopeň.

� ICHAFOTO JAKUB STADLER

6

aktuality

1 2

3 4

7

5

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:12 StrÆnka 6

Page 5: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

7

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

aktuality

Zahájení činnosti pobočky České advokátní komoryv Brně vyvolává jistě řadu diskusí de lege lata, v jejichžrámci jsme občas zaslechli i hlasy těch, kteří se ve zce-

la mylné domněnce, že před rokem 1948 existovala v českýchzemích pouze jedna advokátní komora, dovolávali argumen-tů rádoby historickoprávních.

Cílem našeho příspěvku je proto v prvé řadě uvést věci z po-hledu historie advokacie na pravou míru, zároveň pak hodlámetéto příležitosti využít k přiblížení bohaté historie moravské ad-vokátní samosprávy a ke vzpomínce na osobnosti, jež po osm-desát let stály v čele Moravské advokátní komory.

Návrat dílčího úseku stavovské samosprávy do Brna vyvolávápochopitelně celou řadu reminiscencí. Mezi čtenáři tohoto přís-pěvku je nepochybně skupina těch, kteří pamatují všechny čialespoň část událostí, které ovlivnily vývoj moravského a brněn-ského právnictví ve druhé polovině 20. a na počátku tohoto sto-letí. Vzato chronologicky od událostí starších máme na mysliukončení činnosti Moravské advokátní komory, zavřeníPrávnické fakulty Masarykovy univerzity, obnovení její činnostiv rámci Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, přenesení sídlaNejvyššího soudu zpět do Brna, vznik zprvu federálního a po-sléze českého Ústavního soudu se sídlem v Brně, umístění sídlaVeřejného ochránce práv do Brna, obnovení Nejvyššího správ-ního soudu nově se sídlem v Brně a konečně zahájení činnostipobočky advokátní komory v Brně. Nelze přehlédnout, že ti,kteří zahájili svá právnická studia na znovuobnovené Právnickéfakultě UJEP v jejím prvém běhu a posléze se věnovali právnic-kému povolání v Brně, měli možnost osobně poznat řadu osob-ností, jež působily v moravské předúnorové advokacii či byly ro-dově spjaty s těmi, kteří byli významnými funkcionáři Moravskéadvokátní komory, popř. byli obdobně spojeni s meziválečnýmiuniverzitními kruhy. Ukazuje se, že se lze dovolávat totalitním re-žimem zčásti zpřetrhané kontinuity či tradice a že existence tétotradice a kontinuity zavazuje k tomu, aby na poli historie práv-nictví byla této problematice věnována zasloužená pozornost.

Náš příspěvek si za dané situace nečiní nárok na prvenství,pokud jde o zpracování historie Moravské advokátní komo-ry,1 s ohledem na rozsáhlost materie nemůže býti ani synté-zou, chtěli bychom toliko, aby se stal spíše popularizačnímzastavením, které k tomuto tématu přivede širší okruh zá-jemců a badatelů.

Počátky advokátních komor v českých zemích sahají obdob-ně jako v Rakousku až k císařskému nařízení ze 16. srpna 1849,jímž se schvaluje provizorní advokátní řád č. 364/1849 ř.z. Zatímco rakouské komory mohly v souvislosti se 150. výro-

Moravská advokátníkomora a její prezidentiv letech 1868-1948

(K zahájení činnosti pobočky ČAK v Brně)čím své existence vydat publikace, věnované vlastní historii,2 na-ráží český badatel na problém, daný tím, že písemnosti vzešléz činnosti advokátních komor v Praze, Brně či Opavě byly ves-měs zlikvidovány, a tak informací přibývá od 50. let 19. stoletípostupně spíše z dobových novin či časopisecké produkce nežz archivních fondů. Období do r. 1868, kdy byl vydán advokát-ní řád č. 96/1868 ř. z., zůstává tak zatím v zásadě neprobádané,neboť za Bachova absolutismu byl počet advokátů díky princi-pu numerus clausus velmi nízký a produkce novin a časopisůi díky cenzuře byla značně omezena. Pro ilustraci stojí za zopa-kování, že na Moravě působilo k účinnosti advokátního řáduč. 96/1868 ř. z., tj. k 1. lednu 1869 celkem pouhých 92 advo-kátů, z toho 25 v Brně, v r. 1850 bylo na celé Moravě pouze 35advokátů. Jsouce si vědomi toho, že nejstarší etapy historieMoravské advokátní komory je možné zatím dotvářet pouzepomocí hypotéz, vycházejících ze znalostí tehdejší právní úpra-vy advokacie, a komparatistiky, vycházející z popisu činnostiostatních advokátních komor v habsburském mocnářství, upře-li jsme pozornost na úsek od konstituování svobodné advokaciedo jejího zániku v tzv. lidově-demokratickém Československu.

Stanovit periodizaci vývoje Moravské advokátní komoryv letech 1868 – 1948 lze podle více kritérií.Tím prvním je sa-mozřejmě periodizace dějin státu na území Moravy ve sledo-vaném období. Dalším hlediskem může být národnostní slo-žení orgánů Moravské advokátní komory, přehlédnout nelzeani personální kritérium podle osobností prezidentů.

Vzato podle etap vývoje státu na moravském území, lzenejstarší etapu rakousko-uherskou v letech 1868 – 1918 cha-rakterizovat jako období, v němž sice byla Moravská advo-kátní komora jednou z významných advokátních komorv Předlitavsku, nicméně zůstávající zcela ve stínu komory ví-deňské. Řečeno slovy § 2 advokátního tarifu č. 129/1890 ř. z.„první třída platí pro Vídeň a místa ve vídeňském policejnímobvodě ležící; druhá třída platí pro Prahu, Brno, Lvov,Krakov, Štýrský Hradec a Terst, třetí třída pak pro všechnaostatní místa v obvodě, kde toto nařízení platí“.

Období prvé Československé republiky znamenalo proMoravskou advokátní komoru zvýšení prestiže dané tím, žev Brně sídlily Nejvyšší soud a Státní soud, rozmach právnic-kého života podpořila zdejší právnická fakulta i řada osob-ností – advokátů, kteří byli mj. prvorepublikovými ministry,poslanci, senátory atp.

Etapy druhé republiky a Protektorátu přinesly úpadek, z ně-hož se Moravská advokátní komora a moravská advokacie jiždo února 1948 nestihly zcela vzpamatovat. Organizace advo-kacie po r. 1948 byla pak postavena na zcela jiném principu.

Z hlediska jazykového a národnostního byla Moravská ad-vokátní komora v letech 1869 – 1910 řízena výlučně němec-kými prezidenty, v letech 1910 – 1928 pak po vzoru pražskéadvokátní komory3 a též podle vzoru daného tzv. Moravskýmpaktem z r. 1905 s poněkud delší setrvačností než v případěAdvokátní komory v Čechách střídavě prezidenty českýmia německými, od r. 1929 pak naopak výlučně prezidenty čes-kými.

Slavnostním otevřením pobočky České advokátní komoryv Brně dne 11. 5. 2006 byla zahájena činnost této pobočkyv souladu se zněním zákona č. 284/2004 Sb. Po 57 letechse tak do Brna znovu vrací sídlo advokátní komory,tentokrát jako pobočka České advokátní komory sesídlem v Praze. Při této příležitosti považujeme za vhodnépřipomenout něco z historie Moravské advokátní komory.

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:12 StrÆnka 7

Page 6: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

8

aktualityV čele Moravské advokátní komory se v letech 1869 – 1948

vystřídalo celkem třináct prezidentů, nejdéle sloužícími byliRudolf šlechtic Ott (1806 – 1880) a Friedrich Klob (1836 –1913), kteří funkci vykonávali po jedenáct let, nejkratší obdobípak měl František Pauk (1880 – 1957) v délce jednoho roku.Jména prezidentů a funkční období přináší následující tabulka:

Prezident Funkční období Jazyková příslušnostRudolf Ott 1869 – 1880 německáRafael Ulrich 1880 – 1881 německáKarl Reissig 1881 – 1889 německáFriedrich Klob 1889 – 1910 německá František Hodáč 1910 – 1913 českáAlbert Löwenthal 1913 – 1915 německáFrantišek Hodáč 1916 – 1919 českáHeinrich Rosenberg 1920 – 1923 německáJan Čapek 1923 – 1925 českáHeinrich Rosenberg 1925 – 1928 německáJan Čapek 1929 – 1931 českáHynek Bulín 1931 – 1937 českáFrantišek Pauk 1937 – 1938 českáPavel Kippner 1938 – 1943 českáJaromír Appel 1943 – 1945 českáJosef Slezák 1945 – 1948 česká

Biografie prezidentů Moravské advokátní komory4 si ne-pochybně zaslouží další zájem historiků. V této rozpravě setak dále soustředíme jen na základní charakteristiky, eventu-álně na některé životopisné údaje, které naznačují další zají-mavé profesní, společensko–politické, kulturní či rodové vaz-by zmiňovaných osobností, samozřejmě bez ambicí podat conejúplnější curriculum vitae.

Prezidentské prvenství ve sledovaném období let 1869 – 1948patří Rudolfu šlechtici Ottovi. Prezidentem Moravské advokátní

komory se stal v pokročilém věku, vefunkci setrval až do své smrti.

Obdobně, jako v dalších dobovýchadvokátních komorách v Předli-tavsku, bylo i na Moravě přistu-pováno k opakovaným volbámprezidenta komory. Ottovýmifunkčními vrstevníky byli např.v Praze Friedrich Wiener (ve

funkci v letech 1869 – 1881),v Opavě Vilibald Műller (ve funkci

v letech 1869 – 1910), ve Vídni Karlvon Haerdtl (ve funkci v letech 1865 –

1886) či v Horních Rakousích MorizEigner (ve funkci v letech 1869 – 1900). Ještě jeden životopisnýúdaj je charakteristický, Ott byl také opakovaně voleným brněn-ským starostou, jistou paralelou prezidenta komory a posléze sta-rosty Lince byl Ottovi Karl Wiser (1880 – 1889).

Účast advokátů z Moravy v politice je literaturou podrob-ně zpracována. V souvislosti s osobou druhého prezidentaMoravské advokátní komory Rafaela Ulricha (1813 – 1881)pak nutno poznamenat, že byl poslancem frankfurtskéhosněmu v r. 1848,5 jehož se z českých zemí účastnili pouze po-slanci německé národnosti. Také Rafael Ulrich zemřel jakočinný prezident Moravské advokátní komory. Není bez zají-mavosti, že Ulrichův syn, Eduard Ulrich (1855 – 1904)opustil krátkou advokátní kariéru záhy po otcově smrti, vě-noval se velkostatku a průmyslovému podnikání a býval v le-tech 1896 – 1904 přísedícím moravského zemského výboru.Tyto údaje jistě vyvolávají asociace na další advokáty, věnují-cí se velkostatkům (včetně Jana Nepomuka Kaňky) či na do-bově běžné rodové právnické zaměření či na rodinné advo-kátní kanceláře provozované i v několika generacích.

Třetí v pořadí Karl Reissig (1932 – 1908) a jeho nástupceFriedrich Klob (1836 – 1913) uzavírají etapu, v níž prezi-denty byli pouze advokáti německé národnosti.

Další prvenství dosáhl v r. 1910 František Hodáč (1845 –1930) jako první prezident Moravské advokátní komory českénárodnosti. Pro porovnání třeba říci, že Slezská advokátní ko-mora prezidenta české národnosti neměla nikdy, prvním prezi-dentem Čechem v Advokátní komoře v Království českém bylzvolen v r. 1904 František Dvorský (1846 – 1911). Zatímcov Praze trvalo střídání advokáta české a německé národnosti jen

do r. 1918, na Moravě znamenalo definitivníprůlom do této zásady až zvolení Hynka

Bulína (1869 – 1950) v r. 1931. FrantišekHodáč nebyl Moravan, narodil sev Roudnici nad Labem jako syn sládka,do Brna přišel až v průběhu praxe kan-didáta advokacie. Jeho zvolení preziden-tem Moravské advokátní komorypředcházela pověst národovce a pěstitele

brněnského kulturního života. Odr. 1976 byl členem Českého čtenářského

spolku, od r. 1902 předsedou studentskéhopodpůrného spolku Brandl, v letech 1881 –

1888 byl starostou Filharmonické besedy brněnské, od r. 1896náměstkem starosty Sokola, nemluvě o členství v řadě dalšíchkulturních spolků.

V česko-německém období se pak František Hodáč střídals Albertem Lőwenthalem (+1926) a Heinrichem Rosen-bergem. Oba tito advokáti pocházeli z německé židovské ko-munity, Heinrich Rosenberg praktikoval ještě za druhé re-publiky a dopadlo na něj vládní nařízení č. 136/1939 Sb.z. a n., o právním postavení židů ve veřejném životě.

Dvakrát byl prezidentem Moravské advokátní komoryv česko-německé etapě zvolen Jan Čapek. I on patřil k účast-níkům brněnského politického života, působil v samosprávěv Brně i Králově Poli, stal se i ředitelem První moravské spo-řitelny v Brně, věnoval se spolkovému životu. Jan Čapekotevřel kancelář v r. 1897, patřil ke generaci, jež založilaSpolek českých advokátů a Časopis českých advokátů. Sámbyl též předsedou spolku českých advokátů v Brně.

Třetím prezidentem české národnosti se stal v r. 1931Hynek Bulín (1869 – 1950). Ten byl bezesporu nejvýraznějšíosobností v čele moravské meziválečné advokacie. Politickézkušenosti získal již v období před I. světovou válkou, v letech1907 – 1911 byl poslancem říšské rady, v letech 1913 – 1918poslancem Moravského zemského sněmu. Předtím, než se staladvokátem, vykonal jako jediný v té době na Moravě českysoudcovskou zkoušku.V období I. světové války hájil v politic-kých procesech před vojenskými soudy, proslul pak v období

brněnského říjnového převratu v roce1918, působil jako člen Národního

výboru československého, v letech1918 – 1919 byl poslancemrevolučního Národního shro-máždění. Hynek Bulín byl činnýv mnoha spolcích nejrůznějšíhozaměření, patřil k vynikajícím

řečníkům, působil jako žurnalistaa autor řady publikací, mj. Besední

dům v Brně (1922), Jiskry a plameny(1930) a Čtení o dávném Brně (1948).

Bulínův syn Hynek Bulín ml. (1908 – 1996) se mimo jiné po-dílel v r. 1969 na obnovení brněnské právnické fakulty, věno-val se občanskému soudnímu řízení a právním dějinám.V r. 1995 mu byl udělen doktorát honoris causa Právnické fa-kulty Masarykovy univerzity. Hynek Bulín ml. působil krátkýčas v Brně jako advokát.

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:12 StrÆnka 8

Page 7: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

aktualityHynka Bulína vystřídal v r. 1937 František Pauk (1880 –

1957) poté, kdy jeho předchůdce ze zdravotních důvodů od-mítl kandidaturu.Ve funkci setrval pouze do listopadu 1938,kdy spolu s dalšími, s ohledem na novou situaci po mnichov-ských událostech, rezignoval. V období druhé republikya Protektorátu Čechy a Morava byli prezidenty PavelKrippner (1882 – 1947) a Jaromír Appel (1900 – 1958).Pavel Krippner byl odborným zaměřením civilista, věnoval sei mezinárodnímu právu soukromému. I on byl dlouholetýmaktivním členem Spolku českých advokátů.

Osobní osudy Jaromíra Appela byly úzce spjaty s vývojempolitické situace. Ačkoliv byl členem Výboru Národního sou-ručenství, za okupace bránil zrušení kanceláří advokátů ne-pohodlných německému režimu, snažil se zabránit tomu, abyadvokáti a kandidáti advokacie byli pracovně nasazeni.Ačkoliv ještě v r. 1949 obdržel uznání za účast na odboji, ne-byl převzat do krajského sdružení advokátů, následně byl po-liticky perzekuován. V r. 1950 byl zařazen do tábora nuce-ných prací, v březnu 1951 byl podmínečně propuštěna v r. 1969, jedenáct let po smrti, rehabilitován.

Posledním prezidentem Moravské advokátní komory sestal po osvobození Josef Slezák (1880 – 1949), který byl po

únoru 1948 postaven dokonce do čela akčního výboruMoravské advokátní komory.

Co dodat?

Moravská advokátní komora a její prezidenti, jak je patrnéi z tohoto stručného exkursu, se výrazně zapsali do historieprávnictví a stavovské samosprávy. Komora měla mezi komo-rami v Předlitavsku a později v Československu svoji nezastu-pitelnou úlohu. Pobočka České advokátní komory se sídlemv Brně tak měla v letech 1869 – 1948 předchůdkyni, její pre-zidenti byli tradičně členy Stálé delegace advokátních komor.

Úplně závěrem pro zajímavost ještě nutno doplnit, žeMoravská advokátní komora v r. 1939 sídlila v Brandlově ulicič. 1, měla telefonní číslo 18621 a šekový účet č. 101 544…..6

� JUDR. ET PHDR. STANISLAV BALÍK, JUDR. PETR POLEDNÍK

PRVÝ AUTOR JE SOUDCEM ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR, DRUHÝ AUTOR JE

BRNĚNSKÝM ADVOKÁTEM A MÍSTOPŘEDSEDOU ČAK, POVĚŘENÝM

DOHLEDEM NAD ČINNOSTÍ POBOČKY V BRNĚ.

1 Srv. např. J. Kober: Počátky moravské advokátní komory, Vlastivědný sborník moravský,41, 1989, str. 40-51; týž Advokacie v českých zemích v letech 1848-1994, Praha 1994;J. Malíř: K roli advokátů v politice v období do roku 1918, in: S. Balík, J. Machová (eds.):Z minulosti advokacie. Sborník příspěvků z 1. konference o dějinách advokacie konané11. 11. 2004 v Praze, Praha 2005, str. 41-60; týž Advokát – Příklad JUDr. Václava Šíleného,in: L. Fasora, J. Hanuš, J. Malíř (eds.): Člověk na Moravě v 19. století, Brno 2004, str. 79-110.

2 Přehled literatury o historii advokátních komor v Rakousku přináší a dějiny těchto shrnujeP. Wrabetz: Österreichs Rechtsanwälte in Vergangenheit und Gegenwart, Wien 2002.

3 Srv. S. Balík: Česko-německé uspořádání v orgánech Advokátní komory v královstvíČeském od počátku 20. století do r. 1918 (v tisku pro sborník referátů z konferenceo Moravském paktu konané v r. 2004 v Brně).

4 Biografické údaje o prezidentech Moravské advokátní komory přináší např. M. Navrátil:Almanach československých právníků, Praha 1930; J. Kober: Počátky moravskéadvokátní komory, passim; týž Advokacie v českých zemích v letech 1848-1994, passim;Funkcionáři Moravské advokátní komory v Brně, České advokacie, 1938, str. 178.Zejména z těchto pramenů jsme vycházeli a dále je nebudeme zvláště citovat.

5 Srv. též Die Frankfurter Nationalversammlung 1848-49. Ein Handlexikon derAbgeordneten der deutschen verfassungesgebenden Reichs - Versammlung.Herausgegeben von R. Koch. Frankfurt a. Main 1989, str. 406.

6 Srv. Seznam advokátů dle stavu koncem roku 1938, Brno 1939, titulní strana.

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:12 StrÆnka 9

Page 8: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

10

aktuality

Předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek při natáčení šotu pro televizi Prima.

Projekt se představil médiím

Představit novinářům projekt Právníka roku2006 přišli: zleva JUDr. Vladimír Jirousek,předseda ČAK, Iva Chaloupková, mluvčí ČAK,Mgr. Miroslav Chochola, předsedapředstavenstva EPRAVO.CZ, náměstek ministraspravedlnosti JUDr. Roman Polášek, na druhémsnímku pak za spolupracující Soudcovskou uniičestný prezident JUDr. Jan Vyklický (zcelavpravo), uprostřed Mgr. Martin Omelka,viceprezident Unie státních zástupců, a vlevoprezident Exekutorské komory JUDr. JurajPodkonický. Chyběl jen zástupce Notářskékomory (též ale spolupracující).

Novináři se seznámili i s tiskovou prezentací Právníka roku a s jehoústředním heslem: „Společně vybudujme tradici, kterou si právnický světzaslouží!“ na přenosných plakátech.

Počet zúčastněných novinářů, kteří o soutěži ve svýchperiodicích už informovali či tak ještě učiní, dává tušit,že vyhlášení výsledků v lednu příštího roku se stane

událostí i mediální. Bude to jen dobře, neboť, jak na tiskovékonferenci uvedl předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek,„je to poprvé v novodobé historii české justice, kdy se všechny

právnické profese na sebe přestávají alespoň na chvíli dívat jakona protivníky, kdy se semknou a stojí si bok po boku ve snaze vy-budovat společně nádhernou tradici, kterou si právnický světzaslouží.“

Nezapomeňte tedy ani vy, že soutěž je určena pro všech-ny právnické profese a Právníkem roku 2006 se může v pří-slušné kategorii (naleznete jen na www.pravnikroku.cz) státadvokát, stejně dobře tak i soudce, exekutor, notář či státnízástupce - pokud dosáhne v oblasti svého působení v letoš-ním roce pozoruhodných výsledků. Seznamte se s nominač-ními pokyny a dalšími organizačními záležitostmi soutěže nainternetové adrese www.pravnikroku.cz. Nominujte svéhokandidáta, jen na vás ostatně záleží, kdo si v lednu odnesevavříny nejvyšší. Čas běží, uzávěrka soutěže je 15. prosince2006. Sledujte webové stránky Komory a čtěte Bulletin ad-vokacie, průběžně se dozvíte další informace, i jak se může-te zúčastnit galavečera a slavnostního vyhlášení výsledkův TOP hotelu Praha, kde vás bude čekat také báječný kul-turní program.

� ICHAFOTO JAKUB STADLER

Celojustiční soutěž Právník roku 2006, kterouspolupořádají Česká advokátní komoraa společnost EPRAVO.CZ, se v květnu poprvépředstavila českým médiím. V nedávnootevřené vinárně GRATIA v podzemí Kaňkovapaláce se dne 4. 5. 2006 novináři dozvědělivšechny podstatné informace, které vámBulletin advokacie oznamuje už dva měsíce.Pokud chceme, aby se o soutěži dozvěděla conejširší odborná i laická veřejnost, bezspolupráce zejména s odborným tiskem seovšem neobejdeme.

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:13 StrÆnka 10

Page 9: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

11

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

aktuality

Advokáti-soudci:Co nám vadí na těchdruhých?

Společný projekt České advokátní komorya Soudcovské unie ČR

Z iniciativy České advokátní komory a za pochopení a vstřícnosti Soudcovské unie ČRpředstavujeme tento měsíc čtenářské obci časopisu SOUDCE a časopisu BULLETINADVOKACIE první díl seriálu, jehož smyslem je, aby se naše profese lépe poznaly, víceo sobě věděly, pochopily, co která považuje u druhé za problém – v komunikaci,v organizaci práce atd. Domníváme se, že je lepší o problémech (leckdy lehceodstranitelných, pokud se o nich vůbec dozvíme) spolu otevřeně přes stránky časopisůhovořit, než se v kuloárech o sobě nelichotivě vyjadřovat…Přečtěte si pozorně první dva příspěvky vašich kolegů. Budete-li chtít cokoliv k diskusi„Advokáti – soudci“ dodat, jen to uvítáme a vaše názory z obou stran justičního světarádi otiskneme.

� REDAKCE BULLETINU ADVOKACIE

MGR. TOMÁŠ MOTTL

Než se pokusím dát nějakou od-pověď na uvedenou otázku,dovolím si trošku zlehčit pře-

destřené téma a mírně podvakrát od-bočit. Pokud bych se totiž upřel na do-slovný výklad nastolené otázky(pomíjeje, že Ústavní soud právě námsoudcům aplikujícím jednoduché prá-vo nejčastěji vytýká nesprávnost pou-

žití jazykového výkladu při interpreta-ci práva a přílišnou vázanost textemnormy), pak bych se musel ohraditproti jejímu znění. Jednak si netrou-fám ani v nejmenším hovořit za nás,soudce, nýbrž toliko za mne, soudceokresního soudu v civilních agendách;a jednak považuji pojmově za nesmysl-nou otázku, co mi vadí na advokátech,neboť pak musím popravdě odpově-dět, že nic, stejně jako mi nevadí nicna hasičích, instalatérech, prostitut-kách (abych byl trošku provokativní)a koňských handlířích (abych byl na-prosto nezávadný – když si vypůjčímpříklad povolání podle páně Svěrákaa Smoljaka naprosto neškodného zavšech režimů). Na advokátech jako ta-kových mi nevadí zhola nic, ale občas(mnohdy) mě dohřejí jejich projevy.V této souvislosti mi náhle vytanulacivilistická poučka, podle níž u právní-ho úkonu není důležitá pohnutka,nýbrž vůle relevantním způsobemprojevená. Proto pro účely tohotočlánku nepřikládám tudíž význam zá-měrům advokátů, nýbrž tolika jejichprojevům, jimiž se projevují při výko-nu svého povolání. Dovolte mi tedy,prosím, abych si svévolně nastolenouotázku zpřesnil takto: „Co mi vadí jakoobčanskoprávnímu soudci okresního sou-du na některých projevech výkonu advo-kátního povolání?“

Podruhé odbočím posteskem, že semám zde vyjadřovat dle zadání nejspí-še k negativním projevům advokátů.Můj profesní život mě však zavedl dosoudcovského stavu (pominu-li dvěkoncipientská léta v malé advokátníkanceláři po studiích na PF UK), tak-že o mnoho fundovaněji bych pražil dovlastních řad a vyzdvihl nešvary soud-covské, s nimiž se ostatně dnes a den-ně důvěrně setkávám, odpovídaje jakosoudní funkcionář na stížnosti proti je-jich (našim) postupům. To se však pomně vpravdě nežádá, a proto vzhůruna advokáty.

Zamyslím-li se zhluboka a promítnu-lisi před očima to defilé advokátů, ježv mnou souzených civilních sporech vy-stupovalo, dojdu k prvnímu závěru(možná ukvapenému), že přínos advoká-ta pro úspěšné a rychlé soudní řízení je ne-nahraditelný. Věřím, že kolegové soudcimi dají za pravdu v tom, jaké peklo uči-ní ze sporu nezastoupený účastník říze-ní, nejčastěji žalobce, potažmo inženýrtechnických věd, který přesvědčen o svépravdě a v sebedůvěře ve svůj rozum jenmálo dbá právních předpisů, semele pá-té přes deváté a uvede nebohého soudcedo změti skutkových a právních litanií;a soudce pak jen těžko nalézá nit, za nížby zatáhl a předestřenou změť rozpletl,aby ji smysluplně mohl podřadit hmot-nému právu. Pak s nadějí vzhlížím k ad-

Co nám soudcům vadí na advokátech?

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:13 StrÆnka 11

Page 10: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

12

aktualityvokátovi, jehož si účastník přivede, ževlak soudního řízení uvede do hmotně-právního kolejiště (to procesní přeci jenmusí hlídat soudce sám). V této souvis-losti musím velebit uvážlivého zákono-dárce, který kdysi (za účinnosti původněrakouského a recipovaného českoslo-venského civilního řádu soudního) našelsílu vložit do procesního předpisu nut-nost advokátního zastoupení, ponechaljen malou oblast soudních řízení bez po-vinného advokátního zastoupení a stano-vil nezbytnost zastoupení účastníka ad-vokátem již před soudem nejnižším(okresním). A to ještě měl takové nejvyš-ší soudce, kteří dokázali vyslovit právnívětu, že „nelze dovozovati povinnostsoudu, aby stranám práva neznalýma advokáty nezastoupeným dělal právní-ho přítele; když uvésti vše, co nárokopodstatňuje nebo podporuje, je povin-ností strany“ (viz rozhodnutí Nejvyššíhosoudu č. 84 Sb. N. s. civ.). Já mámmnohdy přesně opačný pocit, že jakosoudce musím být mnohdy právním pří-telem účastníků, ať jsou zastoupeni, činikoliv, abychom se v řízení vůbec nějakpohnuli. Ale o tom dále.

Neschopenka jako zbraň

Takže, abych se dostal k těm projevůmadvokátů, jež považuji za negativní. Naprvém místě musím zmínit nešvar nej-palčivější, a to nekorektnost při volběa použití právních prostředků k uplatněnía ochraně práv a zájmů klienta (už pone-chávám stranou, nakolik je ono právo čizájem právně opodstatněno). I při vě-domí toho, že advokát má dokonce zá-konnou povinnost použít důsledně veprospěch jeho klienta všechny prostřed-ky k ochraně jeho zájmů, všechny zá-konné prostředky a v jejich rámci uplat-nit v zájmu klienta vše, co podle svéhopřesvědčení pokládá za prospěšné, zanekorektní a nečestné zejména považu-ji ty prostředky, jež v řízení působí ob-strukce všeho druhu, protahují řízení,neumožňují je provést řádně a včas. Jádobře vím, že za průběh řízení vždy ne-se odpovědnost soudce, a případnéprůtahy v řízení nakonec budou přičte-ny jemu bez ohledu na to, kde mají pří-činu, nicméně již mockrát jsem se s ob-strukčním přístupem účastníka čiadvokáta setkal a přitom jsem seznal, žene na všechny klacky házené soudu podnohy má procesní předpis (o.s.ř.) účin-nou odpověď. Zejména značně bez-branný zůstává soud téměř před jakou-koliv neschopenkou (lékařem vysta-venou na požádání), neboť přezkoumá-vat důvodnost jejího vystavení zaberetolik času a energie (a výsledek se ne-musí dostavit), že se vyplatí raději vy-čkat, zda se do příštího jednání účastník

(advokát) přeci jen „neuzdraví“, a radě-ji riskovat nárůst délky řízení. V tomtoohledu jsem snad nejúsměvnější přího-du zažil s advokátem, který svou ne-schopenku přinesl přímo k jednánía domáhal se při jeho začátku odročeníz důvodu nemoci, a k mému dotazu, ja-ké povahy je jeho onemocnění a zda mubrání v jednání, když vypadá celkemsvěže a konec konců přišel, mě uzemnil,že do jeho nemoci mi nic není a že muonemocnění v jednání brání, což ví nej-líp on sám, jak mu je, a že se jen přišelujistit, že jednání konáno nebude. Topak jsou horké chvilky, jak se v takovéchvíli zachovat, zda jej nutit k jednání,být za „nelidu“ a riskovat, že se muzhorší zdravotní stav absolvováním jed-nání, jehož není podle svých slov scho-pen, či jednat bez něj, být za „střihou-na“ a riskovat, že soud upře jehoklientovi právo na zastoupení zvolenýmadvokátem (což pak bude v opravnémprostředku prezentováno jako protiú-stavní odepření možnosti jednat předsoudem), a nebo nejednat vůbec, při-pustit průtahy a vysvětlit protistraně, žeto je pro ni v tu chvíli asi to nejlepší?Mnohdy je velmi těžké rozeznat hrani-ci, kdy jde o skutečnou překážku brání-cí účastníkovi či jeho advokátu v účastiu jednání, a kdy o obstrukci, tento pře-děl často není zřetelný, a procesní před-pis na řešení barvité situace zná jen čer-nobílou odpověď. Ono se dá říci, ževůbec procesní předpis podle mého ná-zoru i se svými pořádkovými opatření-mi a různými urychlovacími nástroji,koncentracemi, fikcemi (doručení,uznání atd.), není příliš účinným ná-strojem v boji s chytře zvoleným ob-strukčním chováním, které v kombinacis vhodně a často podávanými opravný-mi prostředky dokáže zasekat řízení naléta. A to už vůbec nehovořím o kveru-le v podobě neustálého a mnohdy ne-smyslného napadání kdejakého proces-ního postupu soudu (počínaje ná-mitkami proti protokolaci, přes podja-tost soudce, přísedících a zapisovatelky,až po stížnosti předsedovi soudu či ve-řejnému ochránci práv). Opět musímříci, že civilní soudní řízení není stavěnona účinný boj s kverulou, a pokud ji ně-kdo dobře ovládá, zejména tradičníchroničtí stěžovatelé, pak má soud jisto-tu řízení bez konce. Na tomto místě jevšak dlužno poznamenat, že to není zasaž tak častým jevem u advokátů (i kdyži u nich jsem se s tím setkal), že se tospíš týká účastníků samotných.

Mrtvý brouk a mistr chaotik

Naopak jinak se to soudí, napomáhá-liadvokát aktivně a účelně společnémucíli, a to skončení řízení v rozumné do-

bě a nalezení racionálního a správnéhorozhodnutí. Tady bych možná zmínildalší projev výkonu advokátního povo-lání, který může mít pozitivní i negativ-ní dopad na řízení. Jde mi o procesní ak-tivitu advokáta a převzetí odpovědnosti zavýsledek řízení. Samozřejmě, klasickésporné řízení ovládané projednací zása-dou přímo počítá s odpovědností účast-níka za výsledek toho, jak unesl svá bře-mena tvrzení a důkazní, za to, jak budezjištěn skutkový stav, nicméně stále pře-važuje to, že rozhodné skutečnosti stej-ně vyhledává soud, aby měl vůbec něja-ký podklad pro rozhodnutí. Tady bychprávě chtěl pranýřovat situaci, kdy ad-vokát ponechá na soudu zjišťování skutko-vého stavu, málo aktivně se zapojí dopředestírání rozhodných skutečnostía provádění dokazování; proč to pod-statné musí ze svědka dolovat soud,když advokát nejlépe ví, na co se zeptata kudy zamířit k podstatě. Bohuželmám pocit, že nám z dob existence ma-teriální pravdy zůstala zažita představa,že soud řízení provede a skutkový stavzjistí sám, ať už k tomu strany přispějí,či ne. No a vrcholem pak je stav, kdyadvokát nejen že procesní aktivitu nevy-vine a k objasnění skutkového stavu ne-přispěje, ale dokonce jeho zjištění zá-měrně maří, např. tím, že odmítnesoudu předložit důkaz, kterým musí(podle všech okolností) disponovat, po-případě jej zapře, jen proto, že důkaznemusí být příznivý jeho verzi. Taktojsem se setkal se situací, kdy advokát užjen v řízení o výši nároku (kdy základnároku byl v neprospěch jeho klienta jižpravomocně vyřešen), odepíral předlo-žit důkazy, jimiž musel disponovat,a nutil soud k obsáhlému dokazovánímnohem složitějšími prostředky, než bybylo lze z jeho jediné listiny. A pak opětsoud řeší dilema, zda se uchylovat k po-řádkovým opatřením a vynucovat spl-nění ediční povinnosti, což nemusí kekýženému výsledku stejně vést, či jít ob-tížnou a zdlouhavou cestou jiných, na-př. nepřímých důkazů (v mém případěznaleckých posudků)?

Další extrém představuje přístup, kdyadvokát sice hýří aktivitou, hojně snáší tvr-zení a důkazy, avšak nikoliv k meritu vě-ci či dokonce mimo něj (ať už záměrně činikoliv). To považuji za velké zlo, jehožse advokát může vůči soudu dopustit,a to když zaplevelí řízení tvrzení a dů-kazy, které soud, nevěda kde mu hlavastojí, slepě provádí, přičemž nakonecnikdo v soudní síni není schopen vyme-zit okruh skutečností rozhodnýcha k nim zaměřit dokazování. Na tako-vém neutěšeném stavu má samozřejmělví podíl i soudce, který si dostatečněneujasnil, oč v řízení jde, nicméně přecijen soudce je ten, kdo v enormním

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:13 StrÆnka 12

Page 11: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

13

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

aktualitymnožství kauz a právních věcí snadnějipřehlédne podstatnou informaci, nežadvokát, soustředící se na případ svéhoklienta, jemuž zpracoval žalobu či kon-struoval obranu. Pak každá šalbaa mam, lakování černého na bílé, ne-pravdy a polopravdy, a bůhví čeho vše-ho ještě se advokát dopustí při předestí-rání skutkového, a co hůře, právníhostavu, vede k zoufalství soudcově a opětnikdy nekončícímu řízení. Ovšem přiro-zeně naivní by bylo apelovat na advoká-ta, ať snáší tvrzení a důkazy jen k věcia ne mimo ni, a ještě třebas i ne úplněsvědčící jeho klientovi, nechť soudupředestírá jen přiléhavé právní vývodya ne bludy. Na druhou stranu, jak kul-tivovaná však musí být např. takováAnglie, kde advokát musí seznámitsoudce nejen s precedenty dopadající-mi na jeho případ, ale pokud existují,i s těmi opačnými? (A třebas přesvědčitsoudce výstižnou argumentací, že tyopačné se na jeho případ neuplatní).

Největší podraz

Nu a na závěr si postesknu nad snadnejvětší neférovostí, které jsem se odadvokáta ve své praxi vůbec dočkal, a topoté, co jsem neuznal za důvodnou je-ho velmi chabou a především ničím

nedoloženou omluvu z jednání z dů-vodu kolize s jiným jednáním a rozhodljsem proti němu (jeho klientovi) věcrozsudkem pro zmeškání (nedostavil seani jeho klient). Ten advokát nejenžesvou chybu naprosto neuznal, ani po-zději v opravných prostředcích kolizinedoložil (resp. vyšlo najevo, že ta „ko-lize“ nastala v jiný den, než se konalomé jednání), ale ještě do odvolání na-psal, že jsem rozhodoval ovlivněn „ved-lejšími vlivy“, ve stížnosti předsedovisoudu mě obvinil z korupce a podjatosti,což dovozoval jen z toho, že jsem rozsu-dek napsal a nechal vypravit příliš rych-le (třetí den po jednání). Což o to, jámám svědomí čisté, a proto bych si s ta-kovou stížností hlavu nelámal, ale mrzímě takový přístup ve vztahu k jím za-stupovanému účastníkovi, neboť před-pokládám, že tomu už nikdo nevymlu-ví, že jeho kauzu rozhodl podplacenýnebo alespoň „vedlejšími vlivy“ ovlivně-ný soudce. A takový účastník pak jistěraději uvidí příčinu svého neúspěchu vezkorumpovaném soudci než v chyběsvého advokáta. Proto prosím, váženíkolegové advokáti, nezneužívejte přiro-zené důvěry, jež ve Vás Vaši klienti cho-vají, a nesvalujte bezdůvodně neúspěchjen na hlavu soudu. Možná v očích své-ho klienta zůstanete bez poskvrnky

a soudce to jistě také přežije, ale mini-málně si to zapamatuje (pokud se to te-dy dozví) a aniž bych chtěl mentorovata opírat se o přísloví, přeci jen mi to ne-dá doříct, že ne vždy účel světí pro-středky a čím kdo zachází, tím takéschází.

Končím tam, kde jsem v podstatě za-čal. Ano, uvědomuji si advokátovu po-vinnost důsledně hájit zájmy svého kli-enta zákonnými prostředky a vím, žežádný z těch nešvarů, o nichž jsem výšemluvil, nebyl prostředkem nezákon-ným, nicméně advokát korektní vesvém přístupu k soudnímu řízení budevždy tím, kdo nakonec sklidí ovoce své-ho snažení, neboť to bude on, kdo nej-účinněji uhájí práva a zájmy klienta.Neboť právě s ním se soudci bude dob-ře spolupracovat a společnými silaminaleznou rychle ten správný cíl.

A moje zkušenost je naštěstí taková,že advokátů, přistupujících korektně vevšech ohledech k výkonu advokátníhopovolání, je naprostá většina a opak jespíše jen ojedinělý.

� AUTOR JE SOUDCEM OBVODNÍHO SOUDU

PRO PRAHU 7 A JEHO MÍSTOPŘEDSEDOU

PRO VĚCI OBČANSKOPRÁVNÍ.

Co nám vadí na soudech?

MGR. VÁCLAV VLK

Jsem pevně přesvědčen že advokacieje a vždy byla součástí justice nejenv širším slova smyslu, ale že soudy,

státní zastupitelství, notáři a advokátitvoří dohromady jeden nedílný celek

zvaný justice. Nejen společná historie zastovky let, ale i společně sdílené osudya kotrmelce dějin poskytují dostatekpodpory pro můj názor. Naše soužití,zdá se, v poslední době pokulhává, ne-cháme se vláčet libovůlí právních laikůpitvořících zákony (normotvorba se to-mu říct rozhodně nedá) a na naši hlavupadá zaslouženě i nezaslouženě hněvveřejnosti (zločinný advokát a úplatnýsoudce opravdu nejsou hezkou vizit-kou). Nejen já se domnívám, že nastalčas spojit své zájmy na výkonu právaa spravedlnosti. Musíme však překonatvzájemnou nedůvěru našich stavů.Nejeden advokát a soudce na těch dru-hých nevidí mnoho dobrého, ale problé-my, které u těch druhých vidíme, jimjaksi nesdělujeme.

Drahé kolegyně a kolegové,tady jsou některé „zdrcující“ pravdyo fungování soudu a jeho administrati-vy, jak je vidí obec advokátní. Mějte napaměti, možná, že to opravdu myslítedobře, či dokonce jednáte dle příslušnévyhlášky, ale tak to na nás působí.

Vstup do budovy soudu je pro nástrapným ponížením, justiční stráž často

ani nehoukne „dobrej“ a její standard-ní věta je: „položte to na pás“. Navícokolo vás procházejí neznámí lidé s ige-litkami v ruce, kteří ani neukážou pře-depsanou legitimaci.Tak položíte mobildo zapatlaného košíčku na kolíčky naprádlo a přemýšlíte o rovnosti před zá-konem, když kolem vás prosviští okolorámu státní zástupce, tedy vaše zcelarovná protistrana. Když už není soudvybaven pojízdným pásem, nastává vr-chol trapnosti, prohlídka obsahu tašky.Opravdu si soudní funkcionáři myslí, žeadvokát propíchne kružítkem úředniciopatrovnického/dědického oddělení de-tašovaného pracoviště? Tak se někteříz nás, advokátů, v roli obhájců došou-pou před soudní síň a čekají. Vyvolánise svým klientem vstoupí do jednací sí-ně, kde sedí intervenující státní zástup-ce a soudce. Kdepak se tam ten státnízástupce vzal? A co pak si asi říkali sesoudcem, když jsem tam nebyl?Advokát není paranoidní, ale bolestnězatlačí vzpomínku na to, jak to minule(bezúspěšně) vysvětloval klientovi, že sepředem opravdu nedohodli.

Kolegyně, právní zástupkyně ve věcicivilní, naopak spěchá do kanceláře na-

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:13 StrÆnka 13

Page 12: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

14

aktualityhlédnout do spisu. Ale ouha, jednak sespisy válejí všude po zemi, není kde si jev klidu studovat, nemáme-li klidem namysli rozvrzanou kancelářskou židlia malý konferenční stolek.

Jenže ono je nahlížení do spisu a na-hlížení do spisu. Advokáti sice musí pře-bírat poštu každý den, musí být na tele-fonu, nemoci se neomlouvají a každý sipřece hravě zvládne sehnat substituci.Tak si chronicky přetížený advokát za-volá k soudu a zjistí následující drobnáomezení. Polední pauza trvá dvě hodi-ny. Do spisu nahlížeti možno jen v pon-dělí či středu (i tuto perlu mají některésoudy). A nejlepší nakonec: do spisu jenutno se předem objednat. Překonáte-litato úskalí, obdržíte procesní usneseníbez podstatných hmotněprávních kon-sekvencí a nevíte, co s ním.Tak zvedne-te telefon a zjistíte, že někteří soudci za-kázali spojovatelkám spojovat účastníkyči advokáty a někde to šmahem vyřešilovedení soudu. Advokát může se soud-cem o otázkách procesních mluvit dlemého soudu bez omezení a z vlastnízkušenosti vím, že takový hovor pomů-že k urychlení věci častokrát víc než pa-desát dopisů. Navíc ti advokáti, kteřípovažují za slušnost na soud zavolata omluvit se za prodlení, administrativ-ní chybu nebo, nedej bože, po skončenévěci upozornit na jiné zajímavé rozhod-nutí, zkoprněle zírají na sluchátko porozhovoru:

Spojovatelka: „Soud.“Advokát: „Dobrý den, Novák, dejte miprosím soudkyni dr. Janu Vopičkovou.“Spojovatelka: „Moment.“ Soudní úřednice: „Haló.“Advokát: „Dobrý den, Novák, advokát,mluvím s dr.Vopičkovou?“Soudní úřednice: „Ne, tam se nespojuje.“

Copak je advokát malé dítě, aby o je-ho elementární prosbě rozhodoval ano-nymní spojovatel?

Vrcholné číslo v tomto směru před-vádějí všechny obchodní rejstříky, kamse nedá dovolat, nedá se většinou niczjistit a co je přijatelné v Praze, neprojdev Budějovicích atd. (Nejde mi zdeo právo, ale o možnost normálně se ze-ptat, co např. chybí předložit.)

Tak abych čtenáře nezahltil, dva po-slední oříšky pro Popelku. Doručování.Je až neuvěřitelné, jakou aktivitu vyvi-nou soudy při doručování na adresu,kde se nezdržujete, vašim jmenovcůma v období, kdy jste zažádali o nedoru-čování z důvodu dovolené. Zde dámk dobru své osobní zkušenosti. Byl jsemu jednoho soudu, kam chodím běžně,též účastníkem řízení. A tak skoro rokpo skončení mé věci mi začal soud do-ručovat jako advokátovi všechno pěknědomů. Až po pěti urgencích, telefonátynepočítám, včetně dvou podání předse-dovi soudu toho nechali a já jsem pře-stal stát fronty na poště. Ale křivdilbych soudům, největší kreativitu vyvinuljeden finanční úřad, který místo mě,zhruba po šesti letech zasílání písem-ností mého klienta – středního průmy-slového podniku, z ničeho nic začal do-ručovat mému otci, který není advoká-tem ani daňovým poradcem,u příslušného úřadu nikdy nic neměla pomalu neví ani, kde sídlí.

Na závěr odročování a nařizování jed-nání. I když to na první pohled tak ne-vypadá, většina advokátů, již z pouhéhofaktu, že se musí uživit, má více soud-ních jednání, ale také jednání u policieči na správních úřadech a těchto je po-vinen se v zájmu svých klientů účastnit.Dokonce většina advokátů nemá konci-pienta a není na tom tak, aby si mohladovolit luxus neomezeně platit substitu-ty (a oni také nemusí substituce při-jmout), tudíž se nám občas stane, žek soudu nemůžeme. Vám se to v jedna-cí síni možná nezdá, ale je až absurdní,kolikrát soud ukládá povinnost zajistit sisubstituci nebo nařizuje soudní jednání

ve zcela stejný den, jako deset dalšíchsoudů, policejních orgánů a stavebníchúřadů. Minimálně v době existence e-mailu by mohl soud předvolat stranypředběžně a zajistit si tak pokud možnovždy stoprocentní účast. Navíc většinaadvokátů je soudných a je schopna ses kolegou domluvit na termínu či se při-způsobit. Co si ale má advokát mysleto přístupu soudu, který na doloženádříve nařízená celodenní jednání u ji-ných soudů reaguje sdělením, že si má-te zajistit substituta a když mu doložíte,že ani to nejde, reaguje mlčením a jed-nání nechá proběhnout [přece jen malápoznámka k substitutům – substitutyadvokáti nevidí moc rádi a používají jejen tam, kde to jde, a to ze tří důvodů –1) musíte je zaplatit, což je zvlášť výživ-né ve věcech ex offo, které se táhnoupříšerně dlouhou dobu, 2) klient neníspokojen a nelze se mu divit, když munajednou u jednání defiluje někdo, ko-ho neviděl a někdo, komu svoji důvěruprimárně nedal a 3) navíc substitut vět-šinou spis nemůže znát – pokud se vy-mění soudce v průběhu jednoho stup-ně, stojí to většinou za houby. Jak simyslíte, že je to se substitutem?]

Pokud jste dočetli až sem, nesklátilvás infarkt či vztek a máte chuť něcoudělat, tak pište, kritizujte a říkejte, co simyslíte. Česká advokátní komora berevelmi vážně vztahy našich profesí a bu-de soustředěně toto téma sledovat.Pokud časopis Soudce dovolí, příště bu-du psát na téma „Advokát v tichu, ad-vokát cholerik a soudce v úžasu“.

� AUTOR JE ADVOKÁTEM A PŘEDSEDOU

VÝBORU PRO VNĚJŠÍ VZTAHY ČAK.

BA 06 06 06-14 aktuality tisk.qxd 7.8.2006 13:13 StrÆnka 14

Page 13: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

15

články

JUDR. TOMÁŠ POHL

Ve své advokátní praxi jsem se několikrátsetkal s rozdílným chápáním odpověd-nosti statutárního orgánu obchodní spo-lečnosti za škodu. Některé názory, pre-zentované zejména správci kon-kurzní podstaty, ukazují, že právníúprava odpovědnosti za škodu statu-tárního orgánu je chápána více nežzjednodušeně. Mám pocit, že některésubjekty v postavení poškozených cítí od-povědnost statutárního orgánu jako ja-kousi neomezenou absolutní odpověd-nost, aniž by připustily, že i zde musí býtsplněny veškeré předpoklady, které ob-chodní zákoník pro přiznání práva na ná-hradu škody předepisuje. Uvedenému té-matu jsem proto věnoval tento článek.

Postavení statutárního orgánu

Nejobecněji je vyjádřeno právní posta-vení statutárního orgánu v § 20 odst. 1občanského zákoníku (dále jen o.z.),podle něhož právní úkony právnickéosoby ve všech věcech činí ti, kteří k to-mu jsou oprávněni smlouvou o zřízeníprávnické osoby, zakládací listinou nebozákonem (statutární orgány).

V případě podnikatelů, kteří jsouprávnickými osobami, platí podle § 13odst. 1 obch. zák., že právnická osobajedná statutárním orgánem.

Jednotlivé statutární orgány u jednotli-vých obchodních společností a družstvajsou určeny zákonem. Statutární orgán sepodle § 35 písm. f) obch. zák. zapisuje doobchodního rejstříku s uvedením jménaa bydliště nebo firmy a sídla osoby, kteráje v postavení statutárního orgánu.

V praxi se velice často používá na-místo pojmu statutární orgán pojemstatutární zástupce. Vzhledem k to-mu, že jednání osoby v postavení

statutárního orgánu je pokládánopřímo za jednání právnické osoby,nejde o zastoupení a označení tedynení správné.

Není ovšem vyloučeno, že budoucíprávní úprava se přikloní spíše k jednánístatutárního orgánu jako k jednání zá-stupce.

Další otázkou je, zda statutárním or-gánem může být pouze fyzická osobanebo jím může být i osoba právnická.

Z textu obchodního zákoníku lze bezpeč-ně dovodit, že statutárním orgánem právnic-ké osoby může být rovněž právnická osoba.Například u veřejné obchodní společnos-ti není omezeno, kdo ze společníků budevystupovat jako statutární orgán nebo je-ho člen. Totéž se týká i komanditní spo-lečnosti. Ale i v tomto případě je jasné, žemusí jménem právnické osoby v postave-ní statutárního orgánu jednat zase fyzickáosoba, která je v postavení statutárníhoorgánu či jeho člena.

Na možnost statutárního orgánuv podobě právnické osoby ostatně rea-guje i citované ustanovení obchodníhorejstříku, kde se zapisuje nejen bydliště,ale i sídlo statutárního orgánu, tedy jed-noznačně osoby právnické.

Dalším problémem je rozlišování mezikolektivním statutárním orgánem a jedno-tlivým statutárním orgánem.

Například je tento problém aktuálníu veřejné obchodní společnosti a ko-manditní společnosti, je-li více společ-níků oprávněno jménem společnostijednat, a u společnosti s ručením ome-zeným, která má více jednatelů.Naproti tomu u akciové společnostia u družstva se formálně jedná o kolek-tivní statutární orgán.

Vzhledem k tomu, že v případě veřej-né obchodní společnosti, komanditníspolečnosti a společnosti s ručenímomezeným je odpovědnost jednotlivýchosob upravena jako společná a neroz-dílná, budeme i při četnosti těchto osobhovořit o jednotlivých osobách – jedno-tlivých statutárních orgánech.

Dalším problémem je jednání právnickéosoby nad rozsah jejího podnikání či čin-nosti. V žádném případě není takovýtoúkon neomezeně hodnocen jako ne-platný. Právní subjektivita právnickýchosob, tedy i obchodních společností,není omezena jen jejich předmětem čin-nosti či podnikáním.

Způsobilost právnických osob můžebýt omezena pouze zákonem.

Z tohoto důvodu podle § 13 odst. 4obch. zák. v případě, že je podnikate-

… v právním vědomíveřejnosti není již delší dobupochyb o tom, že vztah mezispolečností a jejím statutárnímorgánem je vztahemobchodním. V tomto vztahumá společnost postaveníobdobné postavení mandantaa osoba ve funkci statutárníhoorgánu má postavení obdobnépostavení mandatáře.

Odpovědnost statutárníhoorgánu obchodní společnostiza škodu

ILUSTRAČNÍ FOTO JAKUB STADLER

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 15

Page 14: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

16

článkylem právnická osoba, je vázána vůčitřetím osobám jednáním uskutečně-ným jejím statutárním orgánem ne-bo likvidátorem, i když překročilrozsah jejího předmětu podnikání,ledaže jde o jednání, které překraču-je působnost, kterou tomuto orgánusvěřuje nebo dovoluje svěřit zákon.

Určitým problémem je, zda takovýtoúkon je absolutně neplatný ve smyslu§ 39 o. z., neboť se příčí zákonu.Domnívám se, že takovýto úkon abso-lutně neplatný je, tedy je zde stav, jakokdyby určitý úkon nebyl učiněn vůbec.

Od takového jednání je však třebaodlišovat například jednání úpadce poprohlášení konkurzu, kdy se úkonyúpadce, jimiž nakládá s majetkem poprohlášení konkurzu, posuzují jako ni-koli neplatné, ale jako neúčinné.

Uvedenou úpravu chápu jako úpravuzvláštní k citovaným obecným ustano-vením obchodního zákoníku.

Pokud vznikne takovýmto překročenímzákonného oprávnění statutárního orgánudruhému účastníku škoda, bude tato škodaposuzována jako škoda způsobená neplat-ným právním úkonem.

Bude tedy postupováno podle § 268obch. zák. nebo i podle § 42 o. z., po-kud bude vztah hodnocen jako občan-skoprávní. Poškozený se však nebudepřímo obracet na konkrétní statutárníorgán, který své zákonné oprávněnípřekročil a tedy škodu svým jednánímkonkrétně způsobil, ale na právnickouosobu, v jejímž čele takovýto statutárníorgán stál.

Uvedená právnická osoba by se po-tom hojila formou regresu na konkrét-ní osobě, která v rozporu se zákonemjednala.

Uvedený stav však nelze zaměňovat sesituací, kdy podle zakladatelského doku-mentu je zapotřebí, aby byl určitý úkonučiněn nikoli jednou osobou, ale více oso-bami v postavení statutárního orgánu.

Zde se nejedná o úkon učiněný v rozpo-ru se zákonem ve smyslu § 13 odst. 4 obch.zák., ale jedná se o nedostatek jednatelské-ho oprávnění, který není zhojitelný.

Takováto smlouva bude absolutně ne-platná. Na to navazuje § 13 odst. 5obch. zák., podle něhož omezení jedna-telského oprávnění statutárního orgánuprávnické osoby vyplývající ze stanov,společenské smlouvy či jiného obdob-ného dokumentu nebo z rozhodnutíorgánu právnické osoby, není možnouplatňovat vůči třetím osobám, i kdyžbyla zveřejněna.

Předchozí jednání bez jednatelské-ho oprávnění, kdy je dohodnutoa zapsáno v obchodním rejstříku, žeprávnická osoba jedná nikoli prostřed-nictvím jedné osoby ale více osob, ne-ní vnitřním omezením jednání sta-

tutárního orgánu. Tím je napří-klad ujednání, že k určitým úko-nům, které mají za následek záva-zek v určité finanční hodnotě, jezapotřebí jednání a podpisů vícenež jedné osoby.

Takováto ujednání jsou v zakladatel-ských dokumentech zcela běžná a nenívyloučeno, že by byla zapsána i do ob-chodního rejstříku.

Ale na druhé straně by obchodní rej-střík takováto ujednání zapisovat neměl,neboť se nejedná o způsob jednání zaprávnickou osobu, ale jak bylo uvedeno, jdepouze o vnitřní ujednání.

Takovéto vnitřní ujednání nemůžebýt známo druhé jednající osobě a zá-kon ani nepředpokládá, že by jí takové-to ujednání mělo být známo.

Takto učiněný právní úkon tedy práv-nickou osobu zavazuje a pokud jí vznikneškoda, hojí se regresem na osobě, která tak-to v rozporu s ujednáním v zakladatel-ském dokumentu jednala. Ustanovení§ 13 odst. 5 obch. zák. je obecné a ob-dobné ustanovení existuje i u společ-nosti s ručením omezeným v § 133odst. 2 obch. zák. a u akciové společ-nosti v § 191 odst. 2 obch. zák. U zby-lých obchodních společností a družstvase tedy bude používat obecné ustanove-ní § 13 odst. 5 obch. zák.

Povaha právního vztahu meziobchodní společností a jejímstatutárním orgánem

Podle § 66 odst. 2 obch. zák. se vztahmezi společností a osobou, která je sta-tutárním orgánem nebo členem statu-tárního či jiného orgánu společnostia nebo společníkem při zařizování zále-

žitostí společnosti, řídí přiměřeně usta-noveními o mandátní smlouvě, pokudze smlouvy o výkonu funkce, byla-liuzavřena, nebo ze zákona nevyplývá ji-né určení práv a povinností.

Myslím, že v právním vědomí veřej-nosti není již delší dobu pochyb o tom,že vztah mezi společností a jejím statu-tárním orgánem je vztahem obchodním.

Ostatně to jednoznačně vyplýváz § 261 odst. 3 písm. f) obch. zák., kdyvztah mezi společností nebo družstvema osobou, která je statutárním orgánem

nebo jiným orgánem nebo jeho členem,se vždy řídí obchodním zákoníkem.

Již od účinnosti obchodního zákoní-ku bylo v zákoně uvedeno, že se tentovztah řídí přiměřeně ustanovenímio mandátní smlouvě.

Jde výhradně o vztah při zařizovánízáležitostí společnosti osobou v posta-vení statutárního orgánu.

V tomto vztahu má společnost posta-vení obdobné postavení mandanta a oso-ba ve funkci statutárního orgánu má po-stavení obdobné postavení mandatáře.

Od 1. 1. 2001 platí, že podpůrná účin-nost mandátní smlouvy může být modifi-kována smlouvou o výkonu funkce neboje tento právní vztah určen zákonem. Toznamená, že na prvním místě je právníúprava uvedená v zákoně, pokud by by-la kogentní nebo v případě, kdybyvztah mezi společností a statutárnímorgánem upraven nebyl či by sice upra-ven byl, ale určitý právní vztah by nebylve smluvním vztahu obsažen. V tomtopřípadě by obchodní zákoník platilpodpůrně.

Pokud by byla ustanovení smlouvyo výkonu funkce v rozporu s kogentnímustanovením obchodního zákoníku, másamozřejmě přednost obchodní záko-ník a ustanovení smlouvy by bylo po-kládáno za absolutně neplatné.

V praxi je však velice častý právnístav, kdy osoba v postavení statu-tárního orgánu má s obchodní spo-lečností či družstvem i vztah zalo-žený nejen na bázi obchodníhozákoníku, ale i na jiném právnímzákladu, nejčastěji na základě pra-covní smlouvy.

Uvedený dvojí právní režim neníovšem v praxi bez problémů. Je otáz-kou, jak hodnotit pracovněprávní vztahmezi společníky veřejné obchodní spo-lečnosti a komanditní společnosti (kom-plementáři), který je současně založeni na základě smlouvy uzavřené podle zá-koníku práce.

Vzhledem k tomu, že zákon výslovněoznačuje společníky veřejné obchodníspolečnosti i komplementáře za statu-tární orgány, tedy kdo se stane společ-níkem, je automaticky i statutárním or-gánem, je druhý pracovněprávní vztahpřinejmenším problematický.

Otázkou je, zda takovýto vztah hodno-tit jako neplatný. Zde by přicházela v úva-hu možnost aplikace § 39 o. z., tedy ne-platnost pro obcházení účelu zákona.

Jiné je ovšem plnění zákonného poža-davku, zejména živnostenského zákona,který vyžaduje, aby do funkce odpověd-ného zástupce byl ustaven předevšímpřednostní člen statutárního orgánunebo statutární orgán.

V takovém případě je vztah mezipodnikatelem – právnickou osobou

Obchodní zákoníkod 1. 1. 2001 upravuje zvláštnídruh smlouvy, kterou se řídívztah mezi společností a jejímstatutárním orgánem. Zákontuto smlouvu nazývá smlouvouo výkonu funkce a její právníúprava je více než subtilní.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 16

Page 15: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

17

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkya osobou vykonávající funkci odpověd-ného zástupce ze zákona vztahem pra-covněprávním.

Souběh dvou právních režimů byneměl činit problémy u společnostis ručením omezeným a akciové společ-nosti, popřípadě i u likvidátora těchtospolečností.

Zde však narážíme především namírnější režim zákoníku práce, zejménapokud jde o odpovědnost zaměstnanceza škodu, a to i zaměstnance ve vedou-cí funkci. Zákoník práce limituje zásad-ně rozsah náhrady škody čtyř a půl ná-sobkem průměrné měsíční mzdyzaměstnance. V takovém případě by te-dy sice platil vztah řízený zákoníkempráce uzavřený mezi obchodní společ-ností a jejím statutárním orgánem, aleodpovědnost za škodu by se řídila ob-jektivním principem obsaženém v § 373a násl. obch. zák. a modifikovanémv jednotlivých ustanoveních o právnímpostavení statutárního orgánu obchod-ní společnosti.

Vymezení vztahu mezi statutárním or-gánem a obchodní společností jako vzta-hu, který se řídí podpůrně mandátnísmlouvou, v sobě pojmově obsahuje úplat-nost výkonu funkce ve prospěch statutár-ního orgánu.

Součástí smluvního vztahu by tedy mělobýt i ujednání o odměně za výkon funkce.

Dalším dopadem přiměřeného použitíustanovení o mandátní smlouvě je skuteč-nost, že osoby v postavení statutárního or-gánu jsou ze zákona povinny řídit se poky-ny mandanta a v souladu s jeho zájmy,které mají nebo musejí znát.

Tyto osoby jsou povinny oznámit pří-slušnému orgánu společnosti všechnyokolnosti, které zjistily při zařizování zá-ležitosti a jež mohou mít vliv na změnupokynů.

Od udělených pokynů se uvedenéosoby mohou odchýlit, jen je-li to v na-léhavě nezbytném zájmu společnostia nemohou-li včas obdržet změnou po-kynů souhlas. Ani v těchto případech senesmějí od pokynů odchýlit, jestliže jeto zakázáno smlouvou o výkonu funkcenebo příslušným orgánem společnosti.

Již zde je tedy obsažen zákonný před-poklad pro případný protiprávný úkonstatutárního orgánu a jeho možnou od-povědnost za vzniklou škodu.

Obchodní zákoník od 1. 1. 2001 upra-vuje zvláštní druh smlouvy, kterou se ří-dí vztah mezi společností a jejím statu-tárním orgánem. Zákon tuto smlouvunazývá smlouvou o výkonu funkce a jejíprávní úprava je více než subtilní.

V první řadě říká obchodní zákoník,že závazek výkonu funkce je závazkemosobní povahy. To znamená, že samot-ný výkon funkce nemůže být tím, kdo jivykonává, přenášen na jinou osobu.

Dále smlouva o výkonu funkce ne-může upravovat vznik a zánik právníhovztahu, neboť ten je upraven zákonema není možné odchylné ujednání vesmlouvě.

Obsahem smlouvy o výkonu funkceje tedy zvláštní úprava práv a povinnos-tí smluvních stran odchylně od obchod-ního zákoníku, pokud by samozřejmětakovéto ujednání bylo v rozporu s ko-gentními ustanoveními. Především ne-může smlouva o výkonu funkce upravitodchylně odpovědnost za škodu statu-tárního orgánu vůči společnosti.

Zejména zde nelze argumentovattím, že ustanovení obchodního zákoní-ku o rozsahu náhrady škody není usta-novením dispozitivním. To znamená, ženení přípustné například dohodnout, žeurčitá osoba v postavení statutárníhoorgánu má omezenou odpovědnost zaškodu určenou určitou částkou.

Takovéto ujednání vylučuje samotnýobchodní zákoník v § 194 odst. 5, kdynemůže smlouva vymezit odpovědnostčlena představenstva a přiměřeně i jed-natele za škodu odchylně od zákona.

Byť se uvedené ustanovení týká přede-vším společnosti s ručením omezenýma akciové společnosti, měl by výklad véstk tomu, že se odchylně u náhrady škodynelze dohodnout ani mezi statutárními or-gány veřejné obchodní společnosti a ko-manditní společnosti.

Obchodní zákoník ale předevšímneukládá, aby smlouva o výkonufunkce byla uzavřena. Je tedy vždypouze věcí vůle obou smluvních stran,zda si pro konkrétní právní vztah tako-vou smlouvu uzavřou či nikoli.

Pokud se smluvní strany rozhodnousmlouvu uzavřít, má smlouva ze zákonapísemnou formu pod sankcí neplatnos-ti při nedodržení této formy.

Na straně jedné tedy tuto smlouvupodepisuje osoba, která je do funkce jižustavena nebo může být podepsána i dří-ve s odkládací podmínkou, že smlouvabude účinná poté, kdy se určitá osobapodle zákona statutárním orgánem sta-ne. Na straně druhé bude za společnostjednat a podepisovat osoba v postavenístatutárního orgánu nebo osoba, kterámá k tomuto písemné zmocnění.

V teorii se nepřipouští, aby takovoutosmlouvu podepisoval za společnost sa-mostatně prokurista, neboť nejde o zále-

žitost spojenou s provozováním podniku.Proto i prokurista by měl mít pro uvede-ný právní úkon písemnou plnou moc.

Specifickým způsobem řeší obchodnízákoník plnění společnosti ve prospěchosoby v postavení statutárního orgánu.

Podle § 66 odst. 3 obch. zák. jakékoliplnění společnosti ve prospěch osoby,jež je orgánem společnosti nebo jehočlenem, na které neplyne právo z práv-ního předpisu nebo z vnitřního předpi-su, lze poskytnout pouze ze souhlasemvalné hromady, nebo je-li přiznáno vesmlouvě o výkonu funkce.

Společnost plnění neposkytne, jestli-že výkon funkce zřejmě přispěl k ne-příznivým hospodářským výsledkůmspolečnosti, a nebo při zaviněném poru-šení právní povinnosti v souvislosti s vý-konem funkce.

Prvním předpokladem pro to, aby tako-vé plnění mohlo být uvedené osobě poskyt-nuto je, že právo vyplývá z vnitřního před-pisu. Přitom zákon vůbec nedefinuje, comůže a nemůže být vnitřním předpi-sem. Jediným vnitřním předpisem, kterýzákon zná, jsou stanovy společnostis ručením omezeným. V ostatních pří-padech by mělo být postupováno přihodnocení možnosti poskytovat plněníze zjištění, že s takovým plněním vyslo-vili souhlas společníci. Přitom nebudezáležet na tom, jak se bude uvedenýpředpis nazývat a v širším slova smysluby takovým „vnitřním“ předpisem bylai společenská smlouva, kterou se řídívztahy mezi společníky.

Druhým předpokladem je souhlas valnéhromady, popřípadě dozorčí rady, jde-lio členy představenstva akciové společ-nosti, kteří jsou voleni a odvoláváni do-zorčí radou.

Obchodní zákoník nestanoví kvalifi-kované kvorum hlasů, takže ke schvále-ní stačí prostá většina hlasů.

U veřejné obchodní společnosti a ko-manditní společnosti tato podmínka splně-na být pochopitelně nemůže, ale postačí,je-li dána jejich vnitřním předpisem, te-dy souhlasem společníků.

Další možností je, že uvedené plněníje obsaženo přímo ve smlouvě o výkonufunkce. I v takovém případě by měla býtsmlouva o výkonu funkce schválena val-nou hromadou nebo písemně všemispolečníky, kteří ručí za závazky společ-nosti neomezeně, tedy společníky veřej-né obchodní společnosti a komplemen-táři u společnosti komanditní.

Pokud by tedy bylo takovéto plně-ní uvedené osobě poskytnuto, ne-jednalo by se o vznik škody a tedyo odpovědnost za škodu, ale jednaloby se o plnění bez právního důvodu,tedy o bezdůvodné obohacení vy-mezené a definované v § 451 až§ 459 o. z..

Základní odpově� na otázku,jakým způsobem odpovídástatutární orgán obchodníspolečnosti za škodu vůčispolečnosti, naleznemev § 194 odst. 5 obch. zák.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 17

Page 16: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

18

článkyO bezdůvodné obohacení by se

jednalo ve dvou případech.Prvním případem je, že zde existují

nepříznivé hospodářské výsledky na stra-ně společnosti a ke vzniku těchto výsled-ků by osoba v postavení statutárního or-gánu slovy zákona „zřejmě přispěla“.

Zde nestačí pouhý pohled na výsledkyhospodaření, tedy na ztrátu či zisk.Nepříznivý hospodářský výsledek se mů-že projevit i v případě, kdy společnost do-sahuje zisku, ale tento zisk se zmenšil.Naproti tomu ztráta může být způsobe-na účelným a efektivním investováním.

Důkaz o tom, zda určitá osoba „zřej-mě přispěla“ k nepříznivým výsledkůmhospodaření, je na společnosti, neboťdůkazní břemeno o tom, že na druhéstraně je bezdůvodné obohacení je natom, na jehož úkor bylo bezdůvodnéobohacení získáno či na jehož straněbezdůvodné obohacení vzniklo.

Druhou skutečností opravňujícík vrácení plnění osobou v postavení sta-tutárního orgánu je, že zaviněně poruši-la právní povinnost při výkonu funkce.

Zde se opět nepohybujeme na „poli“odpovědnosti za škodu řízenou ob-chodním zákoníkem, ale posuzujeme,zda vzniklo či nevzniklo bezdůvodnéobohacení.

Ale toto bezdůvodné obohacení bymělo být způsobeno zaviněním osobyv postavení statutárního orgánu.Budeme tedy zkoumat, zda se jednáo úmysl či nedbalost takové osoby.

Z hlediska důkazního však nestačípouhé tvrzení, že zde došlo k vyplaceníurčitého plnění ve prospěch osoby v po-stavení statutárního orgánu a tato oso-ba cosi zavinila, ale důkazní břemeno jezde opět na společnosti.

Společnost by měla přesně proká-zat co a kdy určitá osoba porušilaa osoba v postavení statutárního or-gánu by měla prokazovat, že zde za-vinění neexistovalo.

Ale v žádném případě nelze přeskočitdůkazní břemeno na straně společnostia rovnou tvrdit, že zde takové bezdů-vodné obohacení nastalo.

Základní právní úpravaodpovědnosti statutárníhoorgánu za škodu

Základní odpověď na otázku, jakýmzpůsobem odpovídá statutární or-gán obchodní společnosti za škoduvůči společnosti, nalezneme v § 194odst. 5 obch. zák.

Uvedené ustanovení, které se vztahujevýslovně i na jednatele, ukládá členůmpředstavenstva povinnost vykonávat svoupůsobnost s péčí řádného hospodáře.

Zákon používá pojem, který nemá žád-ný zákonný obsah.

Určitým problémem je konfrontacepojmu povinnosti řádného hospodářese speciálnějším pojmem odborné péče.Pod pojmem odborná péče se předpo-kládá přiměřené použití ustanovenío mandátní smlouvě.

Uvedený problém vyplývá z toho, žeu mandatáře se předpokládá určitý stu-peň odbornosti k tomu, aby mohl promandanta zařizovat určitou záležitost.

Na osobu v postavení statutárníhoorgánu se však nějaké zákonem stano-vené odborné požadavky nekladou.Především zde nejde o požadavek naurčité vzdělání, zaměření, odbornostnebo jiné další předpoklady.

Je věcí každé obchodní společnos-ti, koho do postavení statutárníhoorgánu deleguje a koho si vybere.

Podle mého soudu je to podobnýproblém, se kterým se setkáváme i mi-mo soukromé právo. Například u poli-tika řídícího určitý resort není vždypředpokladem pro dobrý výkon funkcepouze takové vzdělání, které by umož-ňovalo činnost resortu z odbornéhohlediska pochopit.

Na prvním místě je předevšímschopnost řídit určitý kolektiv, roz-hodovat a být připraven na všechnymožné eventuality, které v právníchvztazích nastanou.

Podobně je tomu i u statutárního or-gánu, kdy určitá osoba by měla být vy-bavena určitými vlastnostmi, předevšímschopností řídit.

Jen na ní potom záleží, jaké další oso-by bude k praktickému chodu určitéobchodní společnosti používat.

Statutární orgán jako řádný hospodářtedy nebude odpovídat jen za to, že činnostje vykonávána odborně ve vztahu k před-mětu podnikání či činnosti, ale bude odpo-vídat za to, jakým způsobem a kým je ta-to činnost prakticky vykonávána.

Dále obchodní zákoník ukládá členůmpředstavenstva zachovávat mlčenlivosto důvěrných informacích a skutečnos-tech, jejichž prozrazení třetím osobám bymohlo společnosti způsobit škodu.

I zde zákon nedefinuje skutečnosti,o nichž by měl statutární orgán zachová-vat mlčenlivost. Na prvním místě je to po-chopitelně obchodní tajemství, pokudskutečnosti tvořící obchodní tajemství na-plňují definici uvedenou v § 17 obch. zák.

Ale povinnost mlčenlivosti jde pocho-pitelně dál a za hranice uvedeného úzké-ho ustanovení zákona. Skutečnost, zdabyla či nebyla porušena mlčenlivostze strany statutárního orgánu, ne-musí vždy způsobit škodu, ale můžeurčitý vztah ohrozit a škoda tedypouze hrozí a nikoli vznikne.

Ale i zde je porušení povinnosti ml-čenlivosti vážným deliktem ze stranystatutárního orgánu a obchodní společ-

nost by měla mít dostatečnou právníochranu k tomu, aby dalšímu porušo-vání mlčenlivosti zabránila.

Pokud škoda v příčinné souvislostis porušením této zákonné povinnoststatutárního orgánu nastane, je na spo-lečnosti, aby prokázala konkrétní sku-tečnost, která byla statutárním orgá-nem třetím osobám „prozrazena“a dále, že škoda je v příčinné souvislostis tímto prokázaným porušením povin-nosti.

Nejspornějším a nejproblema-tičtějším ustanovením je třetí věta§ 194 odst. 5 obch. zák., podle ně-hož v případě, kdy je sporné, zdačlen představenstva jednal s péčířádného hospodáře, nese důkazníbřemeno o tom, že jednal s péčířádného hospodáře, tento členpředstavenstva.

Jde tedy o přenesení důkazního bře-mene na potenciálního škůdce ze sub-jektu, který tvrdí, že je poškozený.

Právě u tohoto ustanovení bych sechtěl zastavit, neboť podle mých po-znatků je v praxi velmi zjednodu-šeně vykládáno.

Podle některých názorů stačí pouzetvrdit, že například určité obchodníspolečnosti vznikla škoda v určité část-ce. Podle velmi zjednodušeného názoruje potom vše přeneseno na statutárníorgán, který je označen jako škůdce a jetvrzeno, že tento statutární orgán musív rámci přeneseného důkazního břeme-ne vyvrátit, že tvrzená újma nenastala.

Jenže ustanovení o náhradě škody,byť objektivního charakteru za splněnípodmínek podle § 373 obch. zák., máurčitou a neměnnou zákonitost.

Přenesení důkazního břemene na sta-tutární orgán o tom, že jeho konkrétníjednání či opomenutí nebylo poruše-ním povinnosti řádného hospodáře, na-stává totiž až poté, kdy jsou poškoze-ným prokázány základní předpokladypro přiznání práva na náhradu škody.

Poškozený tedy musí prokázat, že se je-ho majetek prokazatelně zmenšil a musí te-dy prokázat skutečnou škodu.Tento důkazse může dít různým způsobem, předevšímdůkazem o tom, že společnost vynaložilaurčité prostředky.

Samotné vynaložení prostředků všaknemůže figurovat jako škoda, ale je zá-kladem pro další dokazování.

Dalším stupněm dokazování je totiždůkaz o tom, že statutární orgán ozna-čený jako škůdce, se dopustil určitéhojednání spočívající v konkrétním jedná-ní či v konkrétním opomenutí.

Mezi tímto konkrétním jednáníma opomenutím by měla být prokázánapříčinná souvislost.

Právě příčinná souvislost tvoří bez-pečný základ pro to, aby se soud či jiný

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 18

Page 17: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

19

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyorgán, který o škodě rozhoduje, mohlve věci dále orientovat a rozhodnout.

Obchodní zákoník v žádném případěnestanoví nějakou fikci příčinné souvis-losti či dokonce nejde tak daleko, že sepříčinná souvislost předpokládá a jejínedostatek by vyvracel škůdce, tedy sta-tutární orgán.

Spojnici mezi majetkovou újmoua konkrétním tvrzeným protiprávnímúkonem tedy musí vytvořit poškozenýa tedy nikoli škůdce. Teprve poté, kdyjsou tyto mantinely pro náhradu škody na-staveny, přichází na řadu přesun důkazní-ho břemene na statutární orgán.

Tento statutární orgán v případě, žeje prokázáno, že tvrzeným způsobemjednal, či je prokázáno tvrzené opome-nutí, musí vyvracet, že toto jednání čiopomenutí sice nastalo, ale pohybovalose v rámci plnění povinnosti řádnéhohospodáře.

Náhrada škody patří mezi nejobtíž-nější instituty v právu od jeho vzniku.

Byť se obchodní zákoník snaží napo-moci obchodním společnostem a tedyi soudům k tomu, aby tyto velmi obtíž-né škodní případy mohly být jednoduš-ším způsobem rozhodovány, nelze zapo-menout na to, že základy institutunáhrady škody zůstaly po staletí a podlemého soudu by měly zůstat nezměněny.

Další pomůckou poškozenému jezákonná společná a nerozdílná od-povědnost členů představenstva ak-ciové společnosti, kteří porušilikonkrétní právní povinnosti při vý-konu své funkce.

Neznamená to ovšem, že je zde dá-na jakási „ kolektivní vina“ kolektivní-mu statutárnímu orgánu. Naopak,u všech těch, kteří odpovídají ze záko-na společně a nerozdílně, musí býtprokázáno, že tvrzené povinnosti řádněneplnili, tedy jednali v rozporu s po-vinnostmi řádného hospodáře, či nao-pak nejednali vůbec.

Jak již bylo uvedeno, zákon výslovnězakazuje vyloučit nebo omezit odpověd-nost člena představenstva za škodu. Jdeo výslovně ustanovenou sankci absolutníneplatnosti takového právního úkonu.

Obchodní zákoník dále řeší vztah členůpředstavenstva k pokynům valné hroma-dy. Uvedený právní vztah se přiměřeněvztahuje i na vztah jednatele a valnéhromady společnosti s ručením omeze-ným. Zákon výslovně uvádí, že předsta-venstvo se řídí zásadami a pokynyschválenými valnou hromadou, pokudjsou v souladu s právními předpisya stanovami (§ 194 odst. 5).

Z hlediska odpovědnosti členů před-stavenstva (jednatele) za škodu, pak zá-kon stanoví, že členové představenstva(jednatel) odpovídají za škodu, kterouzpůsobili společnosti plněním pokynů

valné hromady, jen je-li pokyn valnéhromady v rozporu s právními předpisy.

K tomu je třeba uvést, že v případě,kdy je pokyn valné hromady v rozporuse stanovami, neplatí uvedený zákonný

předpoklad pro odpovědnost členůpředstavenstva za škodu.

Obchodní zákoník pak v § 194 odst. 6pak uvádí, že členové představenstva,kteří odpovídají společnosti za škodu,ručí za závazky společnosti společněa nerozdílně, jestliže odpovědný členpředstavenstva škodu neuhradil a věřite-lé nemohou dosáhnout uspokojení svépohledávky z majetku společnosti projejí platební neschopnost nebo z důvo-dů, že společnost zastavila platby.

Zákon neříká výslovně, že by muselbýt nárok věřitelů uplatněn u soudu.Stejně jako v jiných případech ručenítedy postačí, aby zde existoval věro-hodný doklad o tom, že se věřitel naobchodní společnost obrátil s poža-davkem na úhradu konkrétní existujícípohledávky.

Obchodní zákoník zde používá po-jmy obsažené v zákoně o konkurzua vyrovnání pro definici úpadku z tituluplatební neschopnosti.

Neznamená to ale, že by na majetek ob-chodní společnosti, která dluží, musel býtsoudem prohlášen konkurz. Podle méhosoudu plně postačuje, že zde existujestav úpadku takto definovaný.

Zákon se nezmiňuje o dalším druhuúpadku, kterým je předlužení, ale po-kládám za samozřejmé, že zde situacebude stejná. Navíc o předlužení věřitelnemůže vědět, ale o platební neschop-nosti a zejména o nemožnosti dlužníkaplatit, se dozví z jeho reakce na výzvuk úhradě pohledávky.

Opět ale nelze vykládat uvedené usta-novení zjednodušeně. Nelze situaci viděttak, že se věřitel obrátí na společnost, tamu sdělí, že nemá dostatek finančníchprostředků a on se automaticky obrátína kteréhokoliv ze statutárních orgánůspolečnosti a vyzve jej, aby jako ručitelpohledávku uhradil.

Podmínkou vzniku zákonnéhoručení členů představenstva (jed-natele) je, aby zde existoval odpo-vědnostní vztah mezi společnostía statutárním orgánem. Tento vztah

může být postaven najisto různým způ-sobem, zejména by se mohlo jednato pravomocné rozhodnutí soudu či ji-ného orgánu, v němž je nalezeno prá-vem, že určitý statutární orgán odpoví-dá společnosti za škodu. Samozřejměstejnou váhu může mít i notářský čiexekutorský zápis pro uznání, písemnéuznání závazku člena statutárního orgá-nu nebo jiný věrohodný důkaz.

Pokud tomu tak není, je na věřiteli, abyexistenci zákonného ručení statutárníhoorgánu prokázal sám.Věřitel to bude pro-kazovat stejnými prostředky, jakými by toprokazovala společnost, kdyby na statu-tárním orgánu škodu uplatňoval.

Samozřejmě zde platí stejné zásadya stejný závěr, jaký jsem uvedl ohledněnáhrady škody uplatňované vůči statu-tárnímu orgánu, včetně výkladu přená-šení důkazního břemene.

Další podmínkou je, že člen předsta-venstva existující a prokázanou škoduspolečnosti neuhradil. Uvedená pod-mínka musí být splněna kumulativněs platební neschopností dlužníka.

Dále hranice ručící povinnosti jeomezena povinností statutárního orgá-nu k náhradě škody, tedy zejména výšízávazku k náhradě škody.

Závěr

Z uvedeného stručného rozboru je zřej-mé, že odpovědnost statutárního orgánuza škodu vůči obchodní společnosti, byťbyla od 1. 1. 2001 podstatným způsobemnovelizována, není bez problémů. Pře-devším nelze dát věřitelům obecný receptna to, jakým způsobem se chovat, abyi prostřednictvím zákonného ručení do-sáhli uspokojení svých závazků.

Vzpomeňme jen novelizační snahytýkající se zákona o konkurzu a vyrov-nání, kdy podle jednoho legislativníhonávrhu měly mít statutární orgány zá-konné ručení v případě, že úpadce – ob-chodní společnost nepodal včas sám nasebe návrh na prohlášení konkurzu nasvůj majetek.

Stejně tak bylo vypuštěno zákonnéručení členů představenstva obsaženév § 193 obch. zák.

Nezbývá tedy než použít starodávnýinstitut náhrady škody, byť má v ob-chodních vztazích podobu objektivníodpovědnosti za škodu. V žádnémpřípadě však nelze tento institut použí-vat zjednodušeně a v zájmu věci a v zá-jmu věřitele ignorovat základnípředpoklady, které zde od nepamě-ti panují proto, aby poškození moh-li být uspokojeni a aby se dostalo imožným škůdcům spravedlivéhoprocesu.

� AUTOR JE ADVOKÁTEM V PRAZE.

Obchodní zákoník v žádnémpřípadě nestanoví nějakoufikci příčinné souvislosti čidokonce nejde tak daleko, žese příčinná souvislostpředpokládá a její nedostatekby vyvracel škůdce, tedystatutární orgán.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 19

Page 18: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

20

články

Společenská odpovědnostfirem (CSR): více nežnový druh PR marketingu?

FILIP JIROUSEK

Jedním z nosných témat stále se zry-chlujícího procesu globalizace světové-ho trhu, jehož potenciál fyzické expan-ze se stále zmenšuje, je zvyšováníodpovědnosti jeho subjektů (firem) zasvé chování. Zdá se, že léta, která fir-mám všech druhů a velikostí dovolova-la činit tak, aby vytvářely pouze ziska odváděly státu daně, a to bez ohleduna veřejné zájmy, které společnosti ja-ko celky nedokázaly jasně definovat,vymezit a ubránit, jsou pryč. Dopadyprůmyslové výroby na životní prostře-dí, problémy se strukturální nezaměst-naností, s porušováním lidských práva účetní skandály uvnitř nadnárodníchspolečností posledních let obrátily po-zornost občanů, politiků, nevládníchorganizací i samotných firem k proble-matice zvyšování jejich společenské od-povědnosti.

Fenomén označovaný jako Cor-porate Social Responsibility (spole-čenská odpovědnost firem – CSR)se rychle stal frekventovaným po-jmem znějícím často z úst zá-stupců firem i veřejného sektorujako jeden z hlavních nástrojůzlepšení vztahu firma – stát – ob-čan. Dosud nevyjasněnou otázkouvšak zůstává reálný dopad implemen-tace CSR postupů do každodenníhorozhodování a jednání firmy a jejíhovztahu k zainteresovaným stranám(stakeholders). Problémem nezůstá-vá pouze široký obsah uvedeného po-jmu, ale rovněž jeho zatím veskrzedobrovolnostní charakter, který fir-mám na premisách vycházejícíchz konstrukce teorie společenské od-povědnosti firmy dovoluje zakládatsvé marketingové strategie, utvrzujícíveřejnost ve společenskou prospěš-nost firemních aktivit. Stěžejní otáz-

kou tak stále zůstává, zda se CSRstane pouze novým prostředkem fi-remního marketingu, anebo skuteč-ným způsobem změny chápání úlohyfirmy ve společnosti a odpovědnéhopřístupu ekonomického sektoruk budoucnosti nás všech.

Co je to společenskáodpovědnost firem (CSR)

Ústřední polohou teorie společenskéodpovědnosti firem je argumento účelu a poslání firmy ve společnos-ti, jež je v ekonomicko-filozofické ro-vině diskutován již od 19. století.Vývojem spjatý zejména s osobouAndrew Carnegieho se předpoklad„vlastnictví zavazuje“ dostal do po-vědomí či zákonodárství demokratic-kých společenství západní Evropyi Severní Ameriky.1 Jeho názorovýprotějšek ve formě postulátu vytvo-řeného nositelem Nobelovy ceny zaekonomii z řad průkopníků moder-ního ekonomického liberalismu,Miltonem Friedmanem, však tentopředpoklad odmítl s poukazem, žejedinou společenskou odpovědnostífirmy je vytvářet zisk.2 Jeho teorie takvytvořila prostor k ospravedlněníspolečensky neodpovědného chovánífirmy, které však vzhledem k již výšeuvedeným „vedlejším účinkům“ (ex-ternality) přestalo být společenskydále únosné a v současnosti vedek oživení myšlenky baťovsky odpo-vědného chování firmy ve společnos-ti, jež zosobňuje termín CSR.

Podstatou CSR se tak stává ni-koliv maximalizace okamžitéhozisku firmy v daném momentě,nýbrž důraz na tvorbu ziskuoptimálního, který by se v oblas-ti činnosti, jednání a rozhodo-vání firmy projevil jako zohled-nění principů udržitelného roz-voje společnosti, transparentnostiv rozhodování, finančním hospoda-ření a personální politice firmy,v pevném postoji k otázce dodržo-vání lidských a občanských práva začlenění problematiky dodržová-ní etických norem chování nadrámec norem právních tak, aby bylafirma nového typu schopna snést

označení odpovědného občana(Corporate Citizenship). Teoretickyse koncept opírá o tzv. tři „Pé“ ne-boli people, planet, profit (lidé, plane-ta, zisk), který označuje víceúrovňo-vý pohled na fungování firmys ohledem na často zmiňovanou„triple bottom line, kdy se firma sou-střeďuje nejen na ekonomický růst,ale i na environmentální a sociálníaspekty své činnosti“.3

V naznačeném vztahu však stálezůstává patrné dilema v dosažení rov-nováhy mezi maximalizací ziskua společenskou odpovědností firmy.Z podstaty ekonomických zákonitostísoučasně fungujícího globálního trhutotiž vyplývá, že „globálně obchodova-ná společnost prostě nemá jinou alter-nativu, než zvyšovat schopnost tvorbyzisku, aby obstála ve srovnání s konku-rencí“. Naproti tomu si však firmy za-čínají stále zřetelněji uvědomovat, že„společnost může být úspěšná a maxi-malizovat konkurenční schopnosttvorby zisku jen pokud je řízena tak,aby vybalancovala zájmy různých sku-pin stakeholderů“ a svůj růst opřelao „spolehlivé a efektivní právní prostře-dí a prosperující obce“, jichž se samasnaží stát prospěšným členem.4 Tzv.stakeholdery nebo zainteresovanýmistranami jsou v tomto smyslu míněnivšichni ti, kterých se aktivity firmy ně-jakým způsobem dotýkají, což při sou-časném pojetí pojmu nadnárodní kor-porace může být velmi široká skupinasubjektů zahrnujících obyvatele města vesnic regionu, v němž firma sídlí, zá-kazníky, akcionáře, zaměstnance, ob-chodní partnery, dodavatele, zástupcestátní správy, zájmové skupiny, nevlád-ní organizace, odbory a další.5

Z úhlu naznačeného pohledu takvyplývá, že je v samotném zájmufirem, aby se jejich CSR aktivityneomezovaly na účelový PRmarketing, ale aby se staly integ-rální součástí jejich denního fun-gování. Poněvadž se však mnohéz nich dodnes takovému přístupuk uvedené problematice brání, a tozejména s poukazem na nákladnostzavádění konkrétních CSR postupůdo praxe, začíná být aktuální otázkajejich dobrovolnosti.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 20

Page 19: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

21

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyDobrovolnost přístupuk principům CSR vs. zákonnápovinnost

Z obav vyplývajících z kontroverzítýkajících se zavádění plošných stan-dardů měření a objektivního posuzo-vání společenské odpovědnosti fi-rem, nákladnosti zavádění CSRpostupů do rozhodování a chovánífirem, z možnosti nadměrného zatí-žení firem a justice soudními sporya ze zasahování úřadů veřejné mocido základních zákonně vyjádřenýchpráv firmy na firemní tajemství, kteréfirmy vnímají jako jeden z předpokla-dů úspěšného boje s konkurencí, seo CSR v počátku jejího vývoje disku-tovalo pouze v rovině dobrovolné im-plementace.V perspektivě vývoje po-sledních tří až pěti let však dostávajíprincipy obsažené v teorii společen-ské odpovědnosti firem stále jasnějšíobrysy vyjádřené v normativní regu-laci některých států, které k tomu ve-de současná praktická zkušenosts tradičním pohledem na podobua fungování firmy (a to zejména typuveřejné akciové společnosti).

V dobrovolné poloze je CSR prezen-tována na úrovni Evropské unie, kde jejejí vývoj spojen především s Mani-festem podniků proti sociálnímu vylou-čení z r. 1995 a následným vytvořenímevropské odborné centrály pro spole-čenskou odpovědnost firem s názvemCSR Europe někdejším předsedou ko-mise Jacquesem Delorsem. Evropskývývoj v oblasti CSR je dále pozname-nán dalšími aktivitami Evropské komi-se, která v červnu 2001 vydává tzv.Zelenou knihu nazvanou „Promotinga European Framework for CorporateSocial Responsibility" a téhož rokuv Aténách zahajuje CSR BusinessMarathon, jímž je série 14 konferencína uvedené téma. Konkrétní práce ko-mise vyústila v ustavení tzv. Multi-stakeholder Forum, jehož cílem je„propagovat transparentnost a inova-tivnost konceptu CSR a postupné sbli-žování existujících (CSR) iniciativ".6

Z dobrovolných iniciativ globální-ho charakteru věnovaných dodržová-ní zásad odpovědného postoje firmyk problematice zaměstnanosti, dodr-žování lidských práv a šetrného pří-stupu k životnímu prostředí a inicia-tiv zabývajících se vytvářením návrhůglobálních etických kodexů a stan-dardů posuzování naplňování CSRprincipů je třeba zmínit Tripartitnídeklaraci principů ILO (1977),Globální úmluvu OSN (2000),Vodítko OECD pro nadnárodní spo-lečnosti (2000), mezinárodní stan-dardy Social Accountability (SA)

8000 a Global Reporting Principlesvytvořených sdružením Global Re-porting Initiative (1997).7

Na straně druhé a v určitém kon-trastu vůči doporučujícímu charak-teru činnosti vyvíjené Evropskou uniídostaly po skandálech nedávné dobysouvisejících s etikou podnikání nad-národních gigantů (např. Enroncorp., WorldCom nebo Parmalat)určité jednotlivé aspekty CSR kon-krétní – normativní – podobu v legis-lativě ekonomicky a zejména finanč-ně vyspělých zemí světa, jakými jsouUSA, Velká Británie a Francie.Důvodem pro jejich normativní vyjá-dření byla rostoucí profesionalizacemanagementů firem provázena ne-dostatkem právní a společenské od-povědnosti za jejich jednání.8 V tom-to ohledu např. Francie přijala zákonpožadující po společnostech, jejichžakcie jsou veřejně obchodovatelné naburze, aby každoročně nepodávalyzprávu pouze o své finanční činnosti,ale aby tuto zprávu doplnily rovněžo informace o plnění svých povinnos-tí vůči společnosti a životnímu pro-středí.9 S ohledem na obtížnost měři-telnosti dopadů jednání firem naspolečnost a životní prostředí všakdoposud není zcela jasné, jak fran-couzská vláda hodlá v záležitosti no-

vého zákona konkrétně postupovat.Jako přímočařejší cesta se jeví legisla-tivní způsob zvolený dvěma anglo-saskými zeměmi.

S ohledem na znovuobnovení dů-věry široké americké veřejnostive zdravé korporativní ekonomicképrostředí přijal prezident Spojenýchstátů amerických George W. Bush30. července 2002 tzv. Sarbanes-Oxley Act, který představuje největšízásah americké federální legislativydo práva cenných papírů a řízeníspolečností od roku 1932.10 Účelemzmíněného zákona je zvýšení přes-nosti a transparentnosti účetníchpraktik veřejných akciových společ-ností a zavedení osobní zákonné od-povědnosti členů představensteva dozorčích rad za jednání společ-ností.11 Poněvadž zákon zavádí taképovinnost, aby společnosti přijalyetické kodexy, které mají obsahovatustanovení týkající se etického cho-

vání v profesionálních vztazích uvnitřfirmy a v jejím chování vůči svémuokolí, jeví se mimo jiné, že se otevírácesta, jak společnosti nutit cestou zá-konné regulace a soudní interpretacek novému způsobu chování zohled-ňujícího zájmy společnosti jako cel-ku.12 S ohledem na skutečnost, žeKomise Spojených států pro cennépapíry a burzu (U. S. Securities andExchange Commission – SEC) stálepracuje na připomínkovém procesutvorby vlastních prováděcích předpi-sů, není zatím jasné, jak bude zákonimplementován v praxi. První vý-sledky průzkumů mezi samotnýmifirmami však ukazují, že oproti pr-votní nedůvěře korporativního sek-toru vůči zákonu dnes většina spo-lečností hodnotí zákon pozitivně,jako prostředek zlepšení firemníhořízení a zvýšení možnosti získání no-vých investorů.13

I přesto, že roku 2004 britský parla-ment zamítl přijetí zákona o podávánítzv. společenských zpráv (Bill for soci-al reporting), který by po firmách vy-žadoval přímé začlenění CSR praktikdo firemních rozhodovacích mecha-nismů,14 uveřejnil ve výše uvedenésouvislosti britský parlament v listo-padu tohoto roku dlouho diskutovanýzákon, jehož účelem je reformovat zá-klady britského práva společností(Company Law Reform Bill). Vedletoho, že tento zákon požaduje po spo-lečnostech úplnou transparentnostvolebních postupů valných hromada zprůhlednění provádění interníhoi externího auditu, zavádí rovněž pří-mou odpovědnost výkonných pracov-níků firem hájit nejen zájmy akcioná-řů, ale při svém rozhodovánízohlednit také zájmy zaměstnanců,spotřebitelů, dodavatelů a ochrany ži-votního prostředí.15 Tím přímo rea-guje na koncepci prosazovanou ame-rickým právníkem Robertem C.Hinkleyem, který příčinu neodpověd-ného chování vedení společnostíidentifikoval v nedostatečnosti a nee-fektivnosti zákonné formulace, ježpředurčuje poslání konání firmy vevětšině jurisdikcí světa. Problematic-ká formulace zahrnuje povinnost ve-dení firmy prosazovat pouze zájmyakcionářů, zatímco ignoruje zájmytzv. stakeholderů.16 Na tento nedosta-tek reaguje britská novela a snaží se jejodstranit. Otazníkem do budoucnostizůstává (i u zákona amerického), jakk zohledňování zájmů zainteresova-ných stran přistoupí ve své činnostisamotná praxe firem a zejména soud-ní interpretace.

Zákonodárství České republikyproblematiku společensky odpověd-

… stále zůstává patrné dilemav dosažení rovnováhy mezimaximalizací ziskua společenskou odpovědnostífirmy.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 21

Page 20: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

22

článkyného chování firem prozatím neřešía přistupuje k ní z tradiční pozice,když uvádí, že „obchodní společnostje právnickou osobou založenou zaúčelem podnikání“ a podnikáním ro-zumí soustavnou činnost provádě-nou za účelem zisku.17

CSR a moc veřejnosti

Zejména odborná veřejnost v USAvěří, že klíč ke společensky odpo-vědnému chování firem ve svýchrukou drží moc veřejná a samotníobčané. Moc občanů spočívá jed-nak v jejich možnosti činit spole-čensky odpovědná rozhodnutí přinákupu zboží a služeb a svá roz-hodnutí tak nezakládat na pou-hém momentálním maximálnímfinančním prospěchu, ale také ze-jména v jejich možnosti působit nachování firem prostřednictvím ve-řejných penzijních fondů. Tato sku-tečnost začíná být rozhodujícím fakto-rem, a to zejména s přihlédnutímk faktu, že jen v USA mají penzijnífondy v současnosti hodnotu 70 pro-cent HDP.18 V této souvislosti se takstávají rozhodující investiční silou v ze-mi, která je pro veřejné akciové společ-nosti nepostradatelná.Veřejné penzijnífondy jsou, a to nejen v USA, ze záko-na povinny vyvíjet činnost výhradněk dosažení blahobytu a prosperity sub-jektů, které jim svěřují své finance – te-dy samotných občanů. Managementytěchto fondů tak stále častěji kladouvysoké společenské nároky na firmy,do nichž investují, a tím je nutí ke spo-lečensky odpovědnému chování (viznapř. SRI – Socially ResponsibleInvestment).19

Další důležitou součástí společenské-ho tlaku na firmy je dodržování a vy-žadování CSR praktik samotnou veřej-nou mocí. Zde se jedná zejménao prosazování ekologicky prospěšnýchprojektů na úkor těch, jež sice maxima-lizují profit, ale životní prostředí poško-zují, dále transparentnost veřejnýchtendrů, co nejširší začleňování názorůobčanů do rozhodovacích procesů nakaždé správní a samosprávné úrovni,přístup veřejnosti k relevantním a úpl-ným informacím. Jak vidět např. v pří-padě ministra financí státu Kali-fornie, Phila Angelidese,20 stáledůležitější se stává erudovaný, odpo-vědný a aktivní přístup veřejných či-nitelů a úředníků ke společensky od-povědné veřejné politice a v chápáníbudoucího vývoje lidského druhu.Stát hospodaří s nemalými finanční-mi prostředky, jejichž prostřednic-tvím může sám vykonávat společen-sky odpovědná rozhodnutí. Nejenže

takto konat může, ale toto jednání bymu mělo být základní prerogativou.

V České republice právní rámec profungující společensky odpovědnoupolitiku státu existuje.Ve vztahu k ob-čanovi a jeho životnímu prostředí jejtvoří zejména zák. č. 123/1998 Sb.,o právu na informace o životním pro-středí, zák. č. 106/1999 Sb., o svobod-ném přístupu k informacím, zák.č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivukoncepcí na životní prostředí, zák.č. 114/1992 Sb., o ochraně přírodya krajiny a zák. č. 150/2002 Sb.,o soudním řádu správním. O naplňo-vání intencí těchto zákonů v praxi, a tozejména v souladu s požadavky klade-

nými na Českou republiku Aarhuskouúmluvou o přístupu k informacím,účasti veřejnosti na rozhodování a pří-stupu k právní ochraně v záležitostechživotního prostředí, jejíž je republikasignatářem, a kterou mj. provedlaSměrnice Rady Evropských společen-ství č. 90/313/ES, panují nemalé po-chybnosti. Již provedené průzkumyukazují na skutečnosti, že v České re-publice je přítomná rozsáhlá korupceve státní sféře, přístup k informacímbývá nezákonně odpírán na základěprocesních obstrukcí a nejasné soudníinterpretace, soudní přezkum správ-ních rozhodnutí je příliš pomalý a ne-úplný, veřejnosti je bráněno v účastina rozhodování a právo a rozsah aktiv-ní legitimace k zahájení soudního spo-ru stranou poškozenou jednáním stá-tu nebo firmy je soudy interpretovánrestriktivně.21

Závěr

Společenská odpovědnost firem je re-lativně novým ekonomicko–společen-ským a právně–politickým trendemobsahujícím prvky etické filozofie,aplikované do každodenního rozho-dování a konání ekonomických sub-jektů, orgánů veřejné moci a jejich vzá-jemných vztahů. Redefinicí spole-čenského poslání firmy z nástrojesloužícího ke generování maximálníhofinančního zisku v instrument zdravé-ho rozvoje společnosti jako celku nutíjednotlivé tržní ekonomiky světake změnám v tradičních přístupech.

Nikoliv však pouze na základě dobro-volnosti, ale rovněž zvyšováním sub-jektivních zákonných povinností vý-konného managementu firem sestávají principy šetrného přístupuk životnímu prostředí, personálnía finanční politika firem, důraz nadodržování lidských práv a jiné zá-sady trvale udržitelného rozvojezákladem moderních ekonomic-kých vztahů.

Ústředním tématem těchto vztahůjsou práva občanů na zdravý a dů-stojný život, který svým jednánímnenarušují ani firmy, ani veřejnámoc, nýbrž je naopak pozitivně roz-víjí. Ekonomické vztahy a subjektyv nich se pohybující zakládají svouexistenci na vztazích právních tvoře-ných mocí veřejnou. V moci veřej-nosti se tak soustřeďují možnosti, jakchování ekonomických subjektů re-gulovat směrem odpovědného pří-stupu všech zainteresovaných k pří-tomnosti a budoucnosti lidskéhopokolení. Zákonná regulace se všakmusí stát pouze nástrojem k prosa-zování každodenního odpovědnéhorozhodování firem, občanů a jejichzástupců, nikoliv prostředkem zneu-žívání. V honbě za ztracenou důvěrouv předpoklady ekonomické svobody setak nalezení rovnováhy mezi základní-mi zákony tržní prosperity a regulacíveřejnou mocí stane hlavním předpo-kladem dosažení cíle, kterým je zdravý,důstojný a svobodný život občana.

Současný vývoj ve vyspělých ekono-mikách světa naznačuje, že společen-ská odpovědnost firem již není pouzezbožným přáním, nýbrž prakticky vyu-žívaným přístupem, jehož neužívánív praxi může mít pro firmy a jejich ve-dení velmi závažné následky v podoběztrát zisků, ale i správních a trestníchsankcí. Proto firmy, které zneužívajízákladních premis konceptu společen-ské odpovědnosti pro účelový PRmarketing, riskují potíže existenčníhocharakteru. Jejich uvolněný přístupk problematice a příliš časté zaměňo-vání konceptu společenské odpověd-nosti firem s filantropií ukazuje jednakmálo vyspělou firemní kulturu, jednakslabost orgánů veřejné moci, kterým,ať již jakékoliv důvody, brání v prosa-zování principiálních postojů a zájmůobčanů. Tlak vyvíjený odpovědnýmisegmenty společnosti však způsobuje, žespolečenská odpovědnost firem se jako po-jem a koncept stále častěji usazuje nikolivv PR brožurkách jednotlivých firem, alev jejich stanovách a aktech aplikace prá-va státu, a tak vytváří prostor pro uplat-nění jejich principů ve skutečné praxi.

� AUTOR JE POLITOLOG A STUDENT PRÁV.

Otevírá se cesta, jakspolečnosti nutit cestouzákonné regulace a soudníinterpretace k novémuzpůsobu chovánízohledňujícího zájmyspolečnosti jako celku.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 22

Page 21: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

články1 Lackovič, Ivan, „Klienti a zákazníci oceňují společenskou odpovědnost firem“,

Bankovnictvi.ihned.cz, 19. 8. 2004, str. 1.

2 Seknička, Pavel, a kol., Úvod do hospodářské etiky, ASPI Publishing s.r.o., Praha, 2001,str. 93-99.

3 Trnková, Jana, Společenská odpovědnost firem: kompletní průvodce tématem a závěryz průzkumu v ČR, Business Leaders Forum, únor 2004, str. 7.

4 Fiala, Zbyněk, „Podnikatelská etika v čase globalizace“, Ekonom.iHNed.cz, 9. 6. 2005,str. 2.

5 Trnková, Jana, str. 9.

6 Trnková, Jana, str. 11.

7 „CSR/Corporate Social Responsibility and the Role of the Legal Profession: a Guide forEuropean Lawyers Advising on Corporate Social Responsibility Issues (Update No. 1)“,CCBE, Brusel, duben 2005, str. 20-22.

8 Fiala, Zbyněk, str. 1.

9 Fraser, Bruce W., „Corporate Social Responsibility: many of today’s stakeholders arecalling for increased sustainable development. More and more companies are heedingthat call, while simultaneously realizing performance gains“, Internal Auditor, únor 2005,str. 3.

10 McElveen, Mary, „New rules new challenges: from internal auditors to CEOs, theSarbanes-Oxley Act is affecting employees at many levels. Learn how key requirementsof the act compare to new rules proposed by the U. S. stock exchanges, InternalAuditor, prosinec 2002, str. 1.

1. Seknička, Pavel, a kol., Úvod do hospodářské etiky, ASPI Publishing s.r.o., Praha, 2001

2. Trnková, Jana, „Společenská odpovědnost firem: kompletní průvodce tématem a závěryz průzkumu v ČR“, Business Leaders Forum, únor 2004http://www.blf.cz/csr/cz/vyzkum.pdf

3. Kelly, Smith, Greenberg, „Transforming economic power: State and Local Approachesto Corporate Reform“, Demos & Business Ethics, 2005http://www.demos.org/pubs/transforming_economic_power_hi-res.pdf

4. „CSR/Corporate Social Responsibility and the Role of the Legal Profession: a Guide forEuropean Lawyers Advising on Corporate Social Responsibility Issues (Update No. 1)“,CCBE, Brusel, duben 2005http://www.ccbe.org/doc/En/csr_guidelines_0405_en.pdf

5. Lackovič, Ivan, „Klienti a zákazníci oceňují společenskou odpovědnost firem“,Bankovnictvi.iHNed.cz, 19. 8. 2004http://ihned.cz/?s1=0&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=print&p=000000_print&article[id]=14772470&article[area_id]=

6. Fiala, Zbyněk, „Podnikatelská etika v čase globalizace“, Ekonom.iHNed.cz, 9. 6. 2005http://ihned.cz/?s1=0&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=print&p=000000_print&article[id]=16295480&article[area_id]=

7. Němec, Petr, „Falešné tóny ve hře o etické podnikání“, hn.ihned.cz, 7. 3. 2005http://ihned.cz/?s1=0&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=print&p=000000_print&article[id]=15754680&article[area_id]=

8. Fránek, Tomáš, Macková, Martina, „Neziskové organizace tlačí na firmy“, hn.ihned.cz,2. 2. 2005http://ihned.cz/?s1=0&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=print&p=000000_print&article[id]=22315535&article[area_id]=

9. Skála, Marcel, „SA 8000: nová výzva pro manažery“, modernirizeni.ihned.cz, 13. 1. 2005http://ihned.cz/?s1=0&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=print&p=000000_print&article[id]=15474040&article[area_id]=

10. „Nejlepší výroční zprávy měly ČEZ, Telecom a Škoda“, mam.cz, 8. 11. 2005http://ihned.cz/?s1=0&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=print&p=000000_print&article[id]=17164620&article[area_id]=

11. „Aarhuská úmluva v praxi: úřady ani soudy se ještě nenaučily pracovat s veřejností“,Zelený kruh, 26. 5. 2005http://www.ucastverejnosti.cz/aarhuska-umluva-v-praxi.shtml?x=236918

12. Machálková, Jana, „Lidé ekologii řeší, firmy stále obtěžuje“, Lidové noviny,24. listopadu 2005

13. Fraser, Bruce W., „Corporate Social Responsibility: many of today’s stakeholders arecalling for increased sustainable development. More and more companies are heedingthat call, while simultaneously realizing performance gains“, Internal Auditor, únor 2005http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m4153/is_1_62/ai_n13821849

14. Hinkley, Robert C., „How corporate law inhibits social responsibility: a corporateattorney proposes a ‚Code for Corporate Citizenship‘ in state law“, Humanist,březen–duben 2002http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m1374/is_2_62/ai/83794483

15. Cowe, Roger, „Behave responsibly, by order of the law! – Special Report: CorporateSocial Responsibility“, New Statesman, 26. května 2003http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m0FQP/is_4639_132/ai_102789841

16. Maitland, Alison, „Rise in environmental reporting“, Financial Times, 29. července 2002http://www.econtext.co.uk/artic22/rise_in_reporting.html

17. Rueda, Marisol, Prada, Paulo, „The good-deed column: corporate social responsibility,once thought immeasurable, finally gets some metrics“, Latin Trade, květen 2005http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m0BEK/is_5_13/ai_n13759966

18. McElveen, Mary, „New rules new challenges: from internal auditors to CEOs, theSarbanes-Oxley Act is affecting employees at many levels. Learn how key requirementsof the act compare to new rules proposed by the U. S. stock exchanges, InternalAuditor, prosinec 2002http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m4153/is_6_59/ai_95572084

19. Longnecker, Brent M., „The Sarbanes-Oxley Act: altering the fabric of Americanbusiness, USA Today (Society for the Advancement of Education), květen 2004http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m1272/is_2708_132/ai_n6021785

20. „Sarbanes-Oxley Third Anniversary: By Slim Margin, Financial Executives Now Say Actis ‚More of a Net Gain to Investors‘ Than a Net Loss“, Business Wire,29. července 2005http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m0EIN/is_2005_July_29/ai_n14836836

21. Novak, Robert, „The Sarbanes-Oxley Act has created painful demands that drain“,Chicago Sun-Times, 7. dubna 2005http://www.findarticles.com/p/articles/mi_qn4155/is_20050407/ai_n13614207

22. Reason, Tim, „Are the benefits of Sarbanes-Oxley worth the costs?“, CFO: Magazine forSenior Financial Executives, květen 2005http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m3870/is_7_21/ai_n15722018

23. Carrell, Severin, „Hewitt to block Bill for social reporting“, The Independent on Sunday,25. ledna 2004http://www.findarticles.com/p/articles/mi_qn4159/is_20040125/ai_n969068

24. Chong, Liz, „Corporate law shake-up offers shield to auditors“, The Times, 4. listopadu2005 http://business.timesonline.co.uk/article/0,,9063-1857136,00.html

25. Davis, Mike, „The Companies Bill: It’s worth the effort – reasons to like compliance...“,Butler Group Newsletter, 15. listopadu 2004http://www.silicon.com/research/specialreports/compliance/0,3800003184,39125844,00.htm

26. Wheatcroft, Patience, „Bill will put spotlight on investor voting“, The Times, 4. listopadu2005 http://www.timesonline.co.uk/article/0,,630-1857236,00.html

27. Searjeant, Graham, „UK needs one share, one vote“, The Times (Personal Investor),19. listopadu 2005 http://business.timesonline.co.uk/article/0,,9556-1876968,00.html

28. Marks, Sarah, „Directors will be told to come clean over companies‘ prospects“,Evening Standard (London), 5. května 2004http://www.findarticles.com/p/articles/mi_qn4153/is_20040505Pai_n12079200

29. Harrison, Michael, „Firms forced to give more information to investors“, TheIndependent (London), 5. května 2004http://www.findarticles.com/p/articles/mi_qn4158/is_20040505/ai_n12787577

30. Keeler, Dan, „Shaping Up“, Global Finance, červenec/srpen 2003http://www.findarticles.com/p/articles/mi_qa3715/is_200307/ai_n9270665

31. „Draft Company Law Reform Bill puts small companies first“, Robson Rhodes LLPNewsletter, 21. dubna 2005http://www.cambridgenetwork.co.uk/pooled/articles/BF_NEWSART/view.asp?Q=BF_NEWSART_156753

32. Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník

11 Longnecker, Brent M., „The Sarbanes-Oxley Act: altering the fabric of Americanbusiness“, USA Today (Society for the Advancement of Education), květen 2004,str. 2.

12 McElveen, Mary, str. 4.

13 „Sarbanes-Oxley Third Anniversary: By Slim Margin, Financial Executives Now Say Actis ‚More of a Net Gain to Investors‘ Than a Net Loss“, Business Wire, 29. července2005, str. 1.

14 Carrell, Severin, „Hewitt to block Bill for social reporting“, The Independent on Sunday,25. ledna 2004, str. 1.

15 Chong, Liz, „Corporate law shake-up offers shield to auditors“, The Times, 4. listopadu2005, str. 1.

16 Hinkley, Robert C., „How corporate law inhibits social responsibility: a corporateattorney proposes a ‚Code for Corporate Citizenship‘ in state law“, Humanist,březen–duben 2002, str. 2.

17 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, § 2 (1) a § 56 (1).

18 Fiala, Zbyněk, str. 1.

19 Kelly, Smith, Greenberg, „Transforming economic power: State and Local Approachesto Corporate Reform“, Demos & Business Ethics, 2005, str. 10.

20 Kelly, Smith, Greenberg, str. 2.

21 „Aarhuská úmluva v praxi: úřady ani soudy se ještě nenaučily pracovat s veřejností,Zelený kruh, 26. 5. 2005, str. 1-4.

FinKalk 2001 - pravá ruka právníkaTéměř 30 speciálních výpočtů pro právnickoua manažerskou praxi

• Úroky a poplatky z prodlení, splátkový kalendář• Odměny advokátů, exekutorů, likvidátorů a konkursních správců• Finanční výpočty - úroky, akcie, směnky, hypotéky• Daně, dávky a poplatky• a řada dalších …

Možnost volitelné konfigurace = optimální cena.

Některé výpočty ZDARMA jako bonus.Lionet s.r.o.,Korunní 18, 120 00 Praha 2Tel.: +420 221 584 101Mail: [email protected] www.lionet.cz

Prameny:

23

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 23

Page 22: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

24

články

PROF. DR. ET. MGR. ING.ALEXANDER J. BĚLOHLÁVEK, DR.H.C.

I. Význam doručovánía mezinárodní prvek

Otázka doručování v občansko-právních a obchodněprávních vě-cech s mezinárodním prvkem patřík jedné ze stěžejních oblastí úpravyjak evropského civilního procesu,tak mezinárodního práva soukro-mého. Současně se jedná o oblastv běžné právní praxi vysoce podce-ňovanou v souvislosti s ochranoupráv a oprávněných zájmů tuzem-ců, především pak s ohledem naskutečnost, že prozatím bohužel jenzcela nedostatečný podíl našich ob-čanů a podniků je schopen posouditvýznam procesních doručení ze za-hraničí, není nejen vybaven odpoví-dajícími nutnými jazykovými před-poklady, ale nedisponuje ani do-statečnými možnostmi zajistit sivhodné procesní zastoupení a /nebopřinejmenším poradenství ohlednějakéhokoliv řízení probíhajícíhov zahraničí.

Tato ve svých důsledcích pak často ažtristní situace je pak o to významnější,že především tuzemští podnikatelé vel-mi často přistupují ve svých závazko-vých vztazích se zahraničními obchod-ními partnery na akceptaci proro-gačních doložek1 zakládajících pravo-moc cizozemských justičních orgánůk projednání a rozhodnutí sporu. Tytodoložky jsou velmi často obsaženyv nejrůznějších smluvních podmínkáchpředkládaných tuzemským podnikůmjako součást návrhů smluvní dokumen-tace a jsou zahraničními partnery velmičasto prosazeny z důvodu jejich silnější-ho postavení v rámci vyjednávání pod-

mínek závazkového vztahu mezi nimia tuzemskými smluvními partnery.

V případě jakéhokoliv právního stykuse zahraničím by tedy otázka doručová-ní měla být jedním ze základních for-málních hledisek, které musíme zvažo-vat, a to jak v souvislosti s doručovánímsoukromoprávním, tak i doručovánímprocesním, když předně je zapotřebízvažovat jak národní specifika zeměodesilatele, tak i země příjemce, v nichžmohou platit a často platí zcela rozdílnápravidla, pokud jde o doručování, jejichformy, fikce doručení apod.2, dále od-povídající mezinárodněprávní závazkystátu odesílatele a státu příjemce, před-mět zásilky, cíl takového doručování(zamýšlený účinek) apod. Z pohledu si-tuací, v nichž se ocitá právní praxe, kdyje zapotřebí zvážit řešení postupu protijakékoliv dispozici zahraničního orgánu(rozhodnutí, předvolání, výzva apod.),či jakémukoliv doručení od zahraniční-ho subjektu vůbec, je zapotřebí otázkudoručování zvažovat na jednom z prv-ním míst v rámci pomyslného žebříčkupriorit. Lze tak totiž získat odpověď naotázku, zda doručení bylo učiněno řád-ně a zda s nimi tedy lze spojovat odpo-vídající konsekvence, jako je běh lhůt(ať již hmotněprávních, procesních ne-bo jiných), zda rozhodnutí nabylo práv-ní moci, příp. zda se toto mohlo stát vy-konatelným a zda tedy může být titulempro výkon rozhodnutí a ve kterém mís-tě apod. Problematika doručování jeproto již tradičně jedním ze základníchpilířů mezinárodního práva soukromé-ho a procesního v rámci tzv. právní po-moci a ačkoliv je význam této oblastiv praxi značně podceňován, jedná sevelmi často o stěžejní oblast, která mů-že ovlivnit řešení řady otázek se vztahys mezinárodním prvkem souvisících.

II. Doručování a evropskémezinárodní právo procesní

II.1. Nařízení Rady (ES)č. 1348/2000

Přistoupením České republiky k Evrop-ským společenstvím, resp. vstupem doEvropské unie získala rovněž otázka me-

zinárodního práva procesního zcela novýrozměr.3 K této, jak ostatně výše nazna-čeno, problematika doručování již zcelatradičně patří. Ačkoliv doručování jepředmětem úpravy celé řady komunitár-ních norem,4 je na prvním místě nutnozmínit především Nařízení Rady (ES)č. 1348/2000 z 29. května 2000 o doru-čování soudních a mimosoudníchpísemností ve věcech občanskýcha obchodních v členských státech(dále jen „Nařízení“),5 které nabyloúčinnosti 31. května 2001 a pro Českourepubliku se ve vztahu k zemím EU(kromě Dánska6) stalo součástí národní-ho právního řádu (byť jde o normu jiné-ho než tuzemského původu) 1. května2004.7 Nařízení má do budoucna zajistit,aby k doručování písemností mezi míst-ně a věcně příslušnými orgány členskýchstátů docházelo přímo, byť členské státymají možnost určit centrální místo, kterébude přijímat písemnosti z členských ze-mí, a do těchto písemnosti odesílat, resp.též omezit tzv. přímé doručování, a to nadobu pěti let od účinnosti Nařízenís možností prodlužování takového opat-ření (výhrady) vždy na dalších pět let.Zásilky jsou doprovázeny předtištěnýmjednotným formulářem, jehož vzor jejednou z příloh Nařízení, a to vyplněnýbuď v jazyce státu doručení nebo v jazy-ce, který země doručení určí jako jazyk,v němž je schopna a ochotna písemnos-ti přijímat (pro zásilky do ČR se tak pou-žívá formuláře v češtině, němčině neboangličtině). Pokud k doručení nedojdedo jednoho měsíce ode dne, kdy stát při-jetí zásilky k doručení adresátovi potvrdí,musí být o tom odesílající stát uvědo-měn. Je ovšem zapotřebí upozornit nato, že uplynutí této lhůty nemá za násle-dek vrácení žádosti o doručení a/nebovznik jakékoliv fikce doručení. Pro da-tum doručení adresátovi je rozhodné da-tum, k němuž se zásilka považuje za do-ručenou podle předpisů přijímajícíhostátu. Nařízení tak samo o sobě neřešíotázku vzniku účinku doručení.

Důležité je upozornit na to, že aplika-ce Nařízení má přednost před aplikacíujednání o doručení obsažených vedvoustranných nebo mnohostrannýchsmlouvách. Těmito jsou například do-hody o právní pomoci, které otázku do-

Doručování v komunitárníma mezinárodním právu soukromém- především v souvislosti s civilnímřízením soudním a před rozhodci

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 24

Page 23: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyručování obvykle upravují, nebo napří-klad Haagská úmluva o doručovánísoudních a mimosoudních písemnostív cizině ve věcech občanských a ob-chodních z 15. listopadu 19658 apod.Jedná se v podstatě o jednu z výjimekv mezinárodní právní praxi, když se vy-chází obvykle (ne však vždy) z toho, žepřednost mají právě zejména dohodybilaterální, které jsou schopny zohlednitspecifika vztahů mezi konkrétními dvě-ma státy. Na druhou stranu Nařízení jeaktem komunitární legislativy, která jesice součástí národních právních řádůčlenských zemí a současně evropskéhoprávního řádu, nelze je však považovatza prameny národních právních řádůmezinárodního původu, kterými jsou ji-nak mezinárodní smlouvy, jimiž je danýstát vázán. Zmíněné jiné mezinárodně-právní závazky však ve světle předmět-ného Nařízení neztrácejí svou platnosta závaznost a v praxi se jich vždy použi-je, poskytují-li možnost režimu výhod-nějšího a jednoduššího, než který upra-vuje a stanoví Nařízení. V případědoručování mezi členskými zeměmi EUtak vždy bude zapotřebí zvažovat nejenpostup dle Nařízení, nýbrž zabývat setéž případnou úpravou v bilaterálníchsmluvních vztazích mezi dotčenými ze-měmi, zejména obsaženou právě vesmlouvách o právní pomoci.

Nařízení se aplikuje vždy v případěobčanských a obchodních věcí, kdymusí být soudní nebo mimosoudní pí-semnost zaslána z jednoho členskéhostátu do druhého za účelem doručenív druhém členském státě. Pod pojmemmimosoudní písemnosti je nutno rozu-mět veškeré jiné případy právní spolu-práce a právní pomoci než v případěřízení soudního (ovšem ve věcech ob-čanskoprávních a obchodních) a sou-časně se Nařízení aplikuje i na případ-ný jiný druh justiční spolupráce včetněuznávání a výkonu rozhodnutí a je te-dy dána subsidiarita9 Nařízení ve vzta-hu k jiným normám, které jsou součás-tí komunitárního práva. Nařízení senevztahuje na tzv. „soukromá doručová-ní“ mimo rámec jakéhokoliv řízenía mezi soukromoprávními subjektypřímo, která sledují některý z účinkůaprobovaných hmotným právem (k té-to otázce viz níže) právě mimo jakéko-liv řízení před soudem či jiným státnímorgánem.

Zdůraznit je ovšem nutno ustanoveníčl. I. odst. (2) Nařízení, podle kterého seúpravy nepoužije, pokud není známa ad-resa osoby, jíž má být písemnost doruče-na. Klade se tak otázka, zda a jakým způ-sobem nakládat s velmi častými situa-cemi, kdy nelze doručit (i v rámci aplika-ce předpisů o občanském soudním řízenív tuzemsku) jen proto, že se adresát od-

stěhoval, resp. že je na adrese uvedené nazásilce a známé soudu, resp. tomuz účastníků, který k řízení přistupuje ak-tivně, neznámý nebo jinak „nedostupný“.V takových případech je nutno vyjít nej-prve z výsledku pokusu o doručení usku-tečněném právě v režimu Nařízení a ná-sledně volit postupy, které pro tytopřípady stanoví a předvídá příslušný pro-cesní předpis legis fori.

Probíhá-li takové řízení s mezinárod-ním prvkem v České republice, budezapotřebí uvažovat zejména o aplikaciustanovení § 29 odst. (3) zákonač. 99/1963 Sb., ve znění pozdějšíchzměn, občanského soudního řádu (dálejen „OSŘ“),10 přičemž zásadně je zapo-třebí vycházet z toho, s jakým účinkema s jakými dalšími možnostmi spojujes předmětným výsledkem pokusu o do-ručení realizovaným na základěNařízení místní právní řád v zemi řízení,a to včetně případné fikce doručení.11

V této souvislosti je ovšem zapotřebípoznamenat, že postup dle § 29odst. (3) OSŘ12 je aplikovatelný pouzetehdy, probíhá-li řízení s cizím prvkemv tuzemsku. Někdy se lze totiž setkats tím, že účastník, který má na doruče-ní protistraně konkrétního sporu zájem,je v zahraničí vyzván k tomu, aby inici-oval v zemi místa posledního známéhonebo očekávaného pobytu řízení, resp.rozhodnutí za účelem ustanovení opat-rovníka podle místních předpisů.Takový postup však naše právo nepři-pouští a pravomoc soudu ve smyslu§ 29 odst. (3) OSŘ je dána pouze v sou-

vislosti s konkrétním řízením, tj. říze-ním probíhajícím u tuzemského soudu,když rovněž územím našeho státu jeomezena teritoriální působnost citova-ného předpisu.13 Je zapotřebí si ovšemuvědomit, že podle řady procesníchsystémů má doručení protistraně vesmyslu fyzické informovanosti o podánínávrhu u některého soudu a o jeho ob-sahu odlišný, a lze říci podstatně většívýznam, než je tomu dle tuzemskéhoprocesního práva. Zatímco podle našichpředpisů je řízení zahájeno podánímodpovídajícího návrhu u příslušnéhosoudu14 (někdy dokonce i u soudu ne-příslušného), je odpovídající procesnídůsledek (většinou však s výjimkouhmotněprávního důsledku ve vztahuk promlčecím lhůtám) zahájení řízeníse vznikem příslušných procesníchpráv, ale i povinností, a především sevznikem povinnosti soudu věc projed-nat a rozhodnout, spojován právě tepr-ve s okamžikem doručení.15

Písemnosti ve smyslu Nařízení a v re-žimu Nařízení se zasílají přímo mezimísty určenými jednotlivými smluvnímistáty (v České republice je takovýmmístem Ministerstvo spravedlnosti ČR,které dále zasílá konečným příjemcůmprostřednictvím přijímajících subjektů,kterými jsou obvykle obecné soudy ad-resáta) co možná nejrychlejším způso-bem, přičemž je zapotřebí, aby všechnyv ní uvedené informace byly snadno či-telné a srozumitelné.16 Naproti tomuzasílané písemnosti a dokumenty ne-podléhají žádnému úřednímu ověření17

[srv. čl. 4 odst. (4)]; tato posledně zmi-ňovaná zásada ovšem neznamená, že bylistina, která je v režimu Nařízení doru-čována a která se má stát titulem provýkon rozhodnutí jako listina veřejná,nepodléhala pro potřeby případnéhoexekučního řízení příslušnému ověření,resp. vyššímu ověření ve smyslu § 5218

a § 62 ZMPS či ve smyslu odpovídají-cích mezinárodněprávních závazků České

Aplikace Nařízení mápřednost před aplikacíujednání o doručeníobsažených ve dvoustrannýchnebo mnohostrannýchsmlouvách.

25

ILU

ST

RA

ČN

ÍF

OT

OJA

KU

BS

TA

DL

ER

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 25

Page 24: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

26

článkyrepubliky,19 když v případě exekučníhořízení jde již o kvalitativně jiný případ,totiž o případ aplikace takové listinyv řízení podle OSŘ, na které Nařízení jižnedopadá, a to i přesto, že se jedná o za-hraniční veřejnou listinu vydanou v ří-zení konaném v zahraničí, v rámci kte-rého bylo doručováno do zahraničí (tj.i do České republiky) za pomoci úpra-vy obsažené v Nařízení.20 Zcela zásadníve smyslu Nařízení je úprava čl. 8, pod-le které přijímající subjekt (tj. centrálnímísto, které přijímá v režimu Nařízenízásilky ze zahraničí a dále je doručujekonkrétním adresátům v tuzemsku)musí vyrozumět adresáta o tom, že mů-že odmítnout přijetí písemnosti, pokudje tato v jiném jazyce než v úředním ja-zyce přijímajícího členského státu, nebov případě, že v daném členském státě jeněkolik úředních jazyků, v úředním ja-zyce nebo v jednom z úředních jazyků,v jazyce místa doručení nebo i v jazyceodesílajícího členského státu, který ad-resát zná. Zcela rozporné jsou v rámciEU doposud názory ohledně toho, o ja-ký stupeň jazykových znalostí se jednáa počítá se s tím, že k této otázce zcelajistě přijme v budoucnu stanovisko téžEvropský soudní dvůr, přičemž dopo-sud chybí jakákoliv výkladová pravidla(Nařízení samo tuto otázku ani nezmi-ňuje) ohledně jazykových znalostí v pří-padě, kdy je adresátem právnická oso-ba. Poučení musí dané doručujícícentrální místo učinit v úředním jazycesvého státu. Bez ohledu na jazyk,v němž je doručovaná písemnost, takmusí centrální doručovací místo adre-sáta se sídlem nebo bydlištěm v Českérepublice poučit o možnosti odmítnutípřijetí zásilky v jazyce jiném než čes-kém. Odmítnutí přijetí písemnosti z ta-kového důvodu musí adresát (konečnýpříjemce zásilky) učinit výslovně.

Datem doručení písemnosti je da-tum, kdy je písemnost doručena podleprávních předpisů přijímajícího členské-ho státu, čímž ovšem není dotčeno prá-vo odmítnout přijetí zásilky z důvodůuvedených v předchozím odstavci toho-to příspěvku. Pro určení data (okamži-ku) doručení zásilky určené adresátuv České republice se tak datum doruče-ní určuje podle předpisů o doručováníobsažených v OSŘ.

Je ovšem zapotřebí upozornit na to, žeNařízení umožňuje doručování též pří-mo, a to poštou, tj. prostřednictvím drži-telů poštovní licence,21 jde-li o soudní pí-semnosti určené pro osoby s bydlištěmv jiném členském státě.22 Česká republi-ka v této souvislosti ovšem určila, za ja-kých podmínek je takové přímé doručenípoštou možné. Předně se musí jednato doručení doporučeně s potvrzenímo přijetí nebo obdobným dokladem23

a doručované písemnosti jsou v češtiněnebo jsou opatřeny překladem do češtiny,nebo se jedná o písemnosti v jednomz úředních jazyků doručujícího členskéhostátu, pokud je příjemce státním přísluš-níkem dotčeného členského státu.V tétosouvislosti je nutno podotknout, žei v rámci komunitárního režimu a praxesoudů členských států dochází k řaděchyb. V České republice tak bylo možnojiž k dnešnímu datu zaznamenat případy,kdy bylo osobě se sídlem či bydlištěmv ČR doručeno přímo zahraničním sou-dem členského státu bez adekvátníhopřekladu doručované písemnosti do čes-kého jazyka, nebo způsobem, který neod-povídá podmínkám stanoveným Českourepublikou tak, jak výše uvedeno. Tyto

nedostatky pak mají za následek nezpů-sobilost daného doručení přivodit konse-kvence, s nimiž procesní předpis legis foridoručení spojuje. Je zapotřebí upozornitna to, že v takovém případě nelze vydatani rozhodnutí, které se může stát vyko-natelným titulem ve smyslu Nařízení(ES) Evropského parlamentu a Radyč. 805/2004 z 21. dubna 2004 tak, jako tomto bude ve stručnosti pojednánoníže. Naproti tomu nutno upozornit, žeČeská republika neakceptuje možnostpřímého doručování jakékoliv osoby zú-častněné na soudním řízení, pokud jdeo soudní písemnosti, přímo prostřednic-tvím úředních činitelů, úředníků nebo ji-ných příslušných osob přijímajícího státu(míněno osoby ve smyslu státních orgánůnebo osob, na které stát přenesl výkonněkterých pravomocí státu, jakož napří-klad soudní exekutoři) ve smyslu čl. 15Nařízení. Takové osoby zúčastněné na ří-zení probíhajícím v zahraničí se tak ne-mohou ve věcech doručování přímo ob-racet na české soudy, soudní exekutory činaše státní zastupitelství ve věcech doru-čování a takový kontakt se musí uskuteč-ňovat výlučně prostřednictvím příslušné-ho centrálního místa, kterým – jak bylovýše uvedeno – je v případě České re-publiky Ministerstvo spravedlnosti ČR.Obdobnou výhradu ovšem učinila i řa-da dalších zemí. Režimu Nařízení ne-podléhají některé případy doručovánídle zvláštního předpisu, obsahujícíhospeciální úpravu přímého styku, jako

například režim ve smyslu Nařízení(ES) č. 1206/2001 Rady z 28. května2001 o spolupráci mezi soudy člen-ských zemí v oblasti dokazování v ob-čanských a obchodních věcech24 apod.

II.2. Nařízení č. 805/2004

Jak bylo výše zmíněno, je otázka doručo-vání nejen předmětem úpravy obsaženéve výše rozebraném Nařízení, nýbrži předmětem úpravy dalších komunitár-ních aktů, v rámci jejichž režimu se ovšemNařízení tak, jak o tomto bylo výše po-jednáno, použije minimálně subsidiárně.V dané souvislosti je zapotřebí uvéstpředevším Nařízení (ES) Evropskéhoparlamentu a Rady č. 805/2004z 21. dubna 2004, které zavádí pojemevropského exekučního titulu (dálejen „EET“).25 V případě EET se jednáo zásadní přelom v rámci evropského ci-vilního procesního práva v souvislostis vymáháním pohledávek a vzájemnýmuznáváním a výkonem rozhodnutí. PřijetíNařízení (ES) č. 805/2004 o zavedeníEET představuje zřejmě první a doposudnejvýznamnější krok při realizaci první fá-ze programu opatření a zásad při vzájem-ném uznávání soudních rozhodnutí v ci-vilních a obchodních věcech, zahrnujícíodbourání exequaturního řízení (řízení zaúčelem uznání zahraničního rozhod-nutí).26 EET představuje titul v přípa-dech, kdy dlužník prokazatelně nepopírápeněžitou pohledávku27 co do jejího dru-hu28 a výše a věřitel získal proti dlužníkubuď soudní rozhodnutí, nebo jiný vyko-natelný titul založený na výslovném sou-hlasu dlužníka, jako například smírschválený soudem či ve formě adekvátníveřejné listiny.29V souvislosti s první skupi-nou titulů, které je možno nechat opatřitodpovídající doložkou EET (potvrzenímpříslušného soudu v zemi vydání danéhorozhodnutí ve formě a s obsahem dle pří-lohy č. 1 daného komunitárního předpi-su) je zapotřebí upozornit na to, že před-mětné rozhodnutí může být vydánoi v případě, že se žalovaný k řízení nedo-staví, nebo se nevyjádří, resp. nevyjádří setak, že pohledávky výslovně popře. JakoEET tedy může být osvědčen i titul, kterýbychom dle naší terminologie označili ja-ko rozsudek pro uznání. Z tohoto pohle-du je možná poněkud zavádějící hovořito nesporných pohledávkách, když tentotermín (tj. termín nesporná pohledávka)spíše svědčí oné druhé skupině těchto ti-tulů (autentické listiny), a v případě popsa-ných soudních rozhodnutí jde z termino-logického hlediska spíše o nezpochybněnénebo nerozporované pohledávky,30 při-čemž dané rozhodnutí musí být vydánov řízení odpovídajícím minimálním stan-dardům v Nařízení (ES) č. 805/2004 spe-cifikovaným. Z příslušných podmínek je

EET představuje titulv případech, kdy dlužníkprokazatelně nepopírápeněžitou pohledávku co dojejího druhu a výše a věřitelzískal proti dlužníku bu�soudní rozhodnutí, nebo jinývykonatelný titul založený navýslovném souhlasu dlužníka.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 26

Page 25: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

27

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyzapotřebí upozornit především na to, žeo možnosti vydání titulu podléhajícímurežimu Nařízení (ES) č. 805/2004 musíbýt žalovaný výslovně poučen obvykle jižv prvním sdělení, kterým je informováno zahájení řízení, většinou pak tehdy, je-liobesílán k účasti na projednání věci a/ne-bo vyzýván k tomu, aby se k nárokům ža-lobce vyjádřil. Musí tedy být řádně do-ručeno. Nařízení (ES) č. 805/2004obsahuje sice v čl. 13 a v čl. 14 vlastníustanovení o doručování jako podmín-kách minimálního standardu týkajícíhose řízení,31 ve smyslu výslovného odkazuobsaženého v čl. 28 Nařízení (ES)č. 805/2004, jakož i ve smyslu úpravy dlečl. 1 odst. (1) Nařízení o doručování tak,jak o něm bylo pojednáno výše, se právěrežim Nařízení o doručování vztahuje i nařízení o tzv.nesporných pohledávkách, včet-ně výhrad, které Česká republika ohlednědoručování v rámci režimu Nařízení tak,jak bylo o těchto pojednáno výše, učinila.Nelze tedy doručovat bez dokladu o při-jetí písemnosti (sdělení) dlužníkem vesmyslu čl. 14, zejména pak nelze doručo-vat pouhým vhozením zásilky (písemnos-ti) do poštovní schránky dlužníka (adre-sáta) tak, jak to připouští čl. 14 odst. (1)litera c) Nařízení č. 805/2004, a jak topředpisy o civilním řízení soudním někte-rých států připouští. Proti samotnémurozhodnutí o tom, že titul se potvrzuje ja-ko EET, není opravný prostředek pří-pustný. Lze se však proti němu faktickybránit v rámci procesní obrany předvída-né předpisy o výkonu rozhodnutí státuvýkonu, kde lze namítat, že nejde o EETve smyslu Nařízení (ES) č. 805/2004, ne-boť ve spojení s doručovacím Nařízenímnebyly splněny podmínky Nařízení, na-příklad ohledně informování a poučenídlužníka. Proto právě doručování a způ-sob doručování musí být konsekventněpředmětem kontroly a jednoho z prvních„kontrolních“ úkonů, které učiní osoba,proti které jakýkoliv zahraniční titul smě-řuje, když – jak bylo rovněž výše pouká-záno – trpí nemálo zásilek, doručovanýchze zahraničí v souvislosti s řízeními ve stá-tě odesílatele probíhajícími, zcela zásad-ními vadami v tomto směru. Konečněčasto se jedná o jedinou procesní obranu,kterou může osoba, proti níž případnézahraniční rozhodnutí směřuje, použít.

II.3. Nařízení Rady (ES)č. 44/2001

V kontextu komunitárního práva jeovšem zapotřebí zohlednit i NařízeníRady (ES) č. 44/2001 z 22. prosince2000 o soudní příslušnosti a o uzná-vání a výkonu rozhodnutí v občan-ských a obchodních věcech (tzv. naří-zení Brusel I.), kdy rozhodnutí ve smysluzde obsažené úpravy nelze podle čl. 34

odst. (2) uznat a tedy ani vykonat, neby-la-li písemnost, na základě které bylo ří-zení zahájeno, či jiné adekvátní sdělenídoručeno v době a způsobem tak, aby semohl účastník v řízení bránit, ledaže žalo-vaný nepodal proti rozhodnutí opravnýprostředek, ačkoliv k tomu měl mož-nost.32 Chyby v doručování tak mohoubýt významným argumentem právěi v případě procesní obrany proti roz-hodnutí, které by mohlo být vykonatel-ným titulem ve smyslu Nařízení (ES)č. 44/2001, avšak tyto nedostatky je nut-no uplatnit již v odvolacím řízení, resp.v řízení o opravném prostředku, tj. ještěpřed právní mocí takového rozhodnutí,33

přičemž výklad v převažující evropsképraxi je takový, že povinný musí využítvšech prostředků obrany, které mu pro-cesní předpisy státu řízení poskytují.Odpovídající námitky proti procesní chy-bě učiněné při doručování samotném lze,a je ostatně nutno, uplatnit i proti chy-bám či nesrozumitelnostem v překladudoručované písemnosti tak, jak o tom by-lo pojednáno výše v souvislosti s doručo-vacím Nařízením.34 Povinnost vyčerpatprostředky procesní obrany v zemi místavydání rozhodnutí tak, aby se bylo mož-no ve smyslu čl. 34 odst. (2) Nařízení(ES) č. 44/2001 bránit, však nelze chápatvždy neomezeně. Tak například tato po-vinnost (nutnost) je omezena situací, kdypodle úpravy a výkladu právního řádustátu, v němž má dojít k výkonu takovéhorozhodnutí, je příslušný procesní předpisprávního řádu státu vydání rozhodnutí,podle něhož bylo postupováno a na zá-kladě něhož došlo k vydání rozhodnutía/nebo toto nabylo právní moci a vyko-natelnosti, v rozporu s veřejným pořád-kem právě toho státu, v němž je nebo bu-de o výkon (exekuci) žádáno a kde tentovýkon rozhodnutí bude navrhován.35

III. Doručování jako součástprávní pomoci ve smyslumezinárodního právasoukromého a procesního

Pokud jde o obecná pravidla o doručo-vání do zahraničí, pak doručování vesmyslu mezinárodního práva soukro-mého se považuje za součást meziná-rodní právní pomoci, přičemž soudydoručují do zahraničí za pomoci mezi-národního dožádání. Jedná se o jedenz případů tzv. aktivní právní pomoci(v případě doručování do zahraničí),nebo pasivní právní pomoci (v případědoručování do ČR).36 Doručování jezapotřebí provést tak, aby na straně jed-né bylo doručováno v souladu s předpi-sy státu doručení a zároveň aby vzniklyúčinky předvídané v souvislosti s doru-čením dle tuzemského práva, resp. prá-va státu místa řízení (lex fori).37 V této

souvislosti je zapotřebí zdůraznit, žepředmětem úpravy mezinárodního prá-va soukromého, resp. předpisů o mezi-národněprávní pomoci, ať již tuzemské-ho původu (v případě České republikyje to zákon č. 97/1963 Sb., ve znění po-zdějších změn, o mezinárodním právusoukromém a procesním – dále jen„ZMPS“), či původu mezinárodního(mezinárodní smlouvy, kterými je Čes-ká republika vázána a které jsou součás-tí tuzemského právního řádu38) jsou téžzásady takové právní pomoci.

Obecnou zásadou, která ovšem neníjen zásadou mezinárodního práva sou-kromého, nýbrž souvisí s doručovánímv rámci občanského soudního řízenía vlastně doručováním v průběhu jaké-hokoliv řízení před státním orgánem a or-gánem soudním některého státu je, žesoudy a státní orgány nejsou oprávněnydoručovat přímo příjemcům na území ji-ného státu. Doručování v občanskémsoudním řízení je úkonem soudu podleOSŘ. Ačkoliv OSŘ sám otázku své teri-toriální působnosti výslovně neupravuje,je zapotřebí tuto (stejně jako teritoriálnípůsobnost většiny jiných procesníchpředpisů) vztáhnout a contrario dle usta-novení § 48 ZMPS39 výlučně na soudnířízení probíhající na území České repub-liky. Totéž pak platí o teritoriální působ-nosti procesních předpisů jiných států.V případě, že má být účinku některéhoúkonu tuzemského soudu v řízení předním zahájeným dosaženo ve vztahu k za-hraničnímu subjektu a nebo v zahraničí,je zapotřebí upozornit na to, že tuzemskýsoud nemá možnost použít jakýchkolivdonucovacích prostředků, příp. sankcí,tyto aplikovat nebo i jen jimi hrozit.40

Takový postup by byl porušením suvere-nity státu příjemce takové zásilky.41

Doručování se tak zásadně děje prostřed-nictvím mezinárodní právní pomoci, kte-rou (neexistuje-li mezi konkrétními státyzjednodušeného režimu) zajišťuje diplo-matická a konzulární služba, resp. ten zestátních orgánů, který je pověřen zastu-pováním státu ve vztahu k zahraničí.Takový postup je však vysoce neefektivní,pomalý a v dnešní době zcela nevyhovu-jící a s ohledem na celou řadu bilaterál-ních či multilaterálních mechanismů té-měř překonaný. Obecně by se totižmusely soudy či jiné orgány v rámci civil-ního nebo jiného řízení obracet prostřed-nictvím svého resortního ministerstva naministerstvo zahraničí, které by zásilkuk doručení předalo prostřednictvím pří-slušné diplomatické mise svému protějš-ku ve druhém státě, kde by bylo násled-ně doručováno za pomocí obdob-ného mechanismu. Protože tento systémje plně nevyhovující, přijímaly státy nej-prve na bilaterální úrovni a později též naúrovní multilaterální nejrůznější zjedno-

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 27

Page 26: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

28

článkydušující režimy, které jsou vždy menšímnebo větším projevem přátelských vztahůs takovým jiným státem a ostatně i proje-vem důvěry v jeho soudní systém.Předmětné zjednodušující mechanismybyly až do poloviny minulého století té-měř výlučně výsadou dvoustrannýchsmluv o právní pomoci, které ostatněotázku doručování upravují dodnes.

S výjimkou výše popsané a analyzova-né komunitární úpravy je zřejmě nejvý-znamnějším podkladem mezinárodníspolupráce multilaterálního základuÚmluva o doručování soudních a mi-mosoudních písemností v cizině vevěcech občanských a obchodníchz 15. listopadu 196542 (dále jen „Úmlu-va“), která se aplikuje tehdy, jestliže buďkomunitární předpis ve vztazích se země-mi EU a/nebo jiný speciální závazek Čes-ké republiky, tj. některá multilaterální ne-bo bilaterální smlouva neupravujív souladu s předmětem své úpravy a svouvěcnou působností jiný a jednodušší re-žim (ohledně vztahu Nařízení k jiným zá-vazkům viz výše, kap. II.1. tohoto příspěv-ku). Úmluva především nahrazuje dřívějšídoručování téměř výlučně realizovanékonzulární cestou rychlejším a efektivněj-ším doručováním prostřednictvím pově-řeného ústředního orgánu určeného kaž-dým smluvním státem, na který seobracejí přímo soudy žádající o doruče-ní.43 V souvislosti s Úmluvou je zapotřebízmínit především úpravu jejího čl. 16,44

jehož účelem je především lepší ochranažalovaného před případným zmeškánímlhůt v případech, kdy je mu sice žalobanebo jiné sdělení doručováno podle právastátu odesílatele, avšak ve skutečnosti mudoručeno není.45 Až na některé výjimečnépřípady se i podle Úmluvy doručuje s pře-kladem doručované listiny do jazyka zeměpříjemce (do jazyka dožádaného státu).46

Úmluva nahrazuje v rozsahu věcnéhopředmětu úpravy ve vztahu k zemím, kte-ré jsou jí vázány, dřívější multilaterálnímezinárodní smluvní úpravu, a to Úmlu-vu o civilním řízení z 1. března 1954,47

která se však i nadále aplikuje tehdy, není-li některá ze stran této dřívější úmluvysmluvní stranou Úmluvy (tj. Haagskéúmluvy z r. 1965).

Ve vztahu k zahraničí a v souvislosti sezahraničím by bylo možné upozornit i nacelou řadu dalších specifik, kterých v pra-xi není dbáno, resp. procesních možnos-tí, kterých se z důvodů jejich neznalostijen zcela výjimečně využívá. Tak napří-klad soud může v případě nařizování úst-ního jednání nebo termínu jiného proces-ního úkonu, k němuž má být účastníkobeslán do zahraničí, z důvodů možnýchprodlev s takovým doručováním, k nimžvelmi často dochází a tím dochází i keznačným průtahům v řízení s mezinárod-ním prvkem, jedním a tímtéž úkonem

nařídit i náhradní termín ústního jednáníči jiného takového procesního úkonu teh-dy, jestliže by se do zahraničí nepodařilodoručit včas.48 Takový postup může sou-du navrhnout též účastník. Analogickýpostup je ostatně možný a není neobvyk-lý ani v případě řízení před rozhodci.S ohledem na omezený prostor by dů-sledný rozbor všech specifik řízení s me-zinárodním prvkem v souvislosti s doru-čováním značně a nepřiměřeně překročilrámec tohoto příspěvku, a proto je nutnotento příspěvek považovat spíše za pod-nět k diskusi na dané téma.

S ohledem na úpravu obsaženouv ustanovení § 42 odst. (5) zákonač. 150/2002 Sb., soudního řádu správní-ho, je možno a nutno režim doručováníve vztahu k zahraničí ve smyslu meziná-rodního práva soukromého a procesníhovztáhnout i na doručování ve správnímsoudnictví, a to při zohlednění odlišnostídle § 42 odst. (1) až (4) téhož předpisu.49

S ohledem na dikci čl. 1 Úmluvy lzeovšem Úmluvu aplikovat pouze na doru-čování ve věcech občanských a obchod-ních, stejně jako v případě doručovánípodle Nařízení v rámci komunitárníhostyku, aniž by se nutně muselo jednato řízení soudní.

Z pohledu zvláštností některých jinýchprávních řádů je možno zmínit též přípa-dy, kdy například takový cizí právní řádvyžaduje, aby obsílka nebo jiná písem-

nost byla doručena spolu s vyžádánímpřísežného prohlášení o převzetí takovézásilky. Tento postup, nepříčí-li se tu-zemskému veřejnému pořádku, je možnýprostřednictvím tuzemských soudů (jde-li o doručení písemnosti v souvislostis řízením, které by jinak věcně spadalodo pravomoci tuzemské justice ve věcechcivilních), a to podle analogické aplikaceustanovení § 57 ZMPS, byť v něm obsa-žená úprava primárně s použitím pro ty-to případy nepočítá.

Doručování ve věcech s mezinárodnímprvkem, tj. doručování z a do zahraničí jemožné i za pomoci diplomatických nebokonzulárních zástupců. Tuto možnostostatně předvídá v rámci komunitárníhosystému evropského civilního procesu,byť jako výjimečný postup, též výše po-jednávané Nařízení ve svém čl. 13

odst. (1), pokud některá z členských zemíproti takovému postupu neuplatní výhra-du (výhradu ovšem nelze uplatnit pro pří-pad doručování svým vlastním státnímpříslušníkům, nacházejícím se v zemi ta-kové mise). Doručování prostřednictvímkonzulárních nebo diplomatických misípodléhá režimu Vídeňské úmluvy o diplo-matických stycích z 10. června 1964,50 ja-kož i režimu Vídeňské úmluvy o konzu-lárních stycích51, stejně jako režimupříslušných bilaterálních dohod o diplo-matických a konzulárních stycích, při-čemž takové doručení je možné jen teh-dy, jestliže adresát zásilku převezmedobrovolně a použití jakýchkoliv donuco-vacích prostředků je tedy vyloučeno, stej-ně jako nelze v takových případech vespojení s odmítnutím převzetí zásilkyaplikovat fikci doručení. Určité výjimky,jak již bylo naznačeno, platí pro doručo-vání prostřednictvím diplomatických,resp. konzulárních misí občanům státutakové mise, kdy je sice použití jakýchko-liv donucovacích prostředků při doručenírovněž zásadně vyloučeno, neuposlech-nutí výzvy k převzetí zásilky v místě sídlamise však může být v odesílající zemi spo-jeno právě s účinkem doručení. Z praktic-kého hlediska je možné jen namátkouzmínit případy, kdy žena, která je obča-nem České republiky, byla v zahraničíoddána za příslušníka cizího státu, nabylatímto sňatkem podle místních naturali-začních předpisů automaticky občanstvímanžela a z pohledu tohoto státu se stá-vá jeho státním příslušníkem. Následněse však vrátila do České republikya písemnosti týkající se jejího osobníhostatusu, jakož i jejích práv ve smyslu prá-va rodinného, včetně práv a povinnostík nezletilým dětem, jsou jí zasílány právěcestou diplomatické, resp. konzulární mi-se. Odpovídající účinky doručení, s nimižodesílající stát spojuje fikci doručenía v daném případě nepřevzetí zásilky jed-nak z důvodu § 33 ZMPS52 a jednak čas-to z důvodu výhrady veřejného pořádku,sice nebudou mít většinou účinek na úze-mí České republiky, mohou však vý-znamně ovlivnit práva a povinnosti pří-jemce zásilky ve vztahu k osobám,nárokům a ostatně i osobnímu statutu naúzemí odesílajícího státu. Jedná se o po-měrně častý případ zejména (avšak niko-liv jen) ve vztahu k zemím arabského svě-ta. Rozhodnutí o tom, zda zásilku taktozasílanou adresát prostřednictvím konsu-lární mise převezme či nikoliv, je tak vždymožno učinit teprve na základě důkladnéanalýzy všech procesních důsledků jakv zemi odesílatele, tak i následně v Českérepublice, případně ve vztahu k jiným ze-mím při zohlednění předpisů o uznánía výkonů cizích rozhodnutí.

Se zcela specifickými případy, kteréjsou cizí našemu nazírání na civilní říze-

Doručování je zapotřebíprovést tak, aby na stranějedné bylo doručovánov souladu s předpisy státudoručení a zároveň aby vzniklyúčinky předvídané v souvislostis doručením dle tuzemskéhopráva, resp. práva státu místařízení (lex fori).

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 28

Page 27: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

29

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyní před soudy, je nutno počítat v zámoří.Tak například doručování („service“) ža-lob, předvolání i jakýchkoliv jinýchpísemností v řízení před soudy USA (to-též platí i pro řízení před rozhodci),53

kde je k doručování oprávněná kteráko-liv osoba starší 18 let a není účastníkemřízení, přičemž je zapotřebí dávat pozori na služby řady podvodných společnostízajišťujících takové služby a vystavujícíchfalešná potvrzení o doručení.54 Podlesoučasného převažujícího výkladu pakmusí být pro doručování, včetně doru-čování do zahraničí, zvolen takový způ-sob doručení, který je nejvhodnější („re-asonable certain“) k zajištění doručeníinformace adresátu, a v případě, je-li ad-resátem strana žalovaná, tak, aby mu by-lo garantováno právo na spravedlivý pro-ces, tj. právo na spravedlivou obhajobupráv a oprávněných zájmů. Hojně se při-tom využívá (pokud jde o metody ná-hradního doručení) též doručování zve-řejněním obsílky či jiného sdělení apod.Zásadně sice platí, že v případě doručo-vání do zahraničí je nutno primárně vy-užít mechanismu sjednaného v Úmluvěa v případě, že Úmluvu aplikovat nelze,pak doručení osobní a/nebo poštou jemožné jen tehdy, připouští-li ho právnířád státu příjemce, a i jinak je nutno po-stupovat tak, aby k doručení došlo v sou-ladu s předpisy státu příjemce.55 Toovšem nemění nic na zvláštnostech přidoručování v rámci USA a/nebo doUSA, jakož ani na tom, že v USA existu-je celá řada variant ohledně doručování,které by byly nepřijatelné podle právníchřádů kontinentální Evropy. Navíc sev praxi lze setkat i se smluvními ujedná-ními o tom, že povinný (dlužník) se do-konce vzdává práva na informaci o tom,že byl proti němu uplatněn nárok u sou-du a zmocňuje svého věřitele, aby žalobudoručil „sám sobě“ (fakticky tedy, abymu žaloba nebyla doručena) a již pře-dem nárok věřitele uznává. Takový po-stup, aplikovatelný i v právních vztazíchs mezinárodním prvkem, který je pro na-še chápání civilního procesu zcela ne-představitelný, byl dokonce opakovaněaprobován Nejvyšším soudem v USA56

a je zapotřebí upozornit na to, že takovéujednání se velmi často (obvykle ve spo-jení s ujednáním o pravomoci některéhoamerického soudu) objevuje i ve smluv-ních podmínkách, které v případě závaz-kových vztahů předkládá americký part-ner a které lze považovat za více nežrizikové.V takovém případě totiž zůstávámožnost obrany dlužníka pouze v rámcitzv. řízení o návrhu na zrušení rozsudku(návrh „to set aside the judgment“), v němžnese ovšem důkazní břemeno navrhova-tel sám (dlužník) a v němž má podstatněslabší postavení. Ještě problematičtější sepak jeví tato otázka v souvislosti s říze-

ním před rozhodci, kde by bylo nutnoreflektovat zejména čl. V odst. (1) literab) Newyorské úmluvy o uznání a výko-nu cizích rozhodčích nálezů, jak o tétobude pojednáno níže.57 Tato otázka takvýznamně souvisí nejen s civilním proce-sem samotným, nýbrž i s hmotněprávní-mi účinky určitého právního vztahu s ci-zím prvkem, zde pak s prvkem„domicilovaným“ v USA. USA jsou sice

smluvním státem Úmluvy, lze-li však do-sáhnout účinku doručení v civilním říze-ní probíhajícím v tuzemsku (v USA), dá-vají této možnosti americké soudy vždypřednost, což platí i v případě doručenísjednaného dle výše popsané možnostiohledně ujednání o doručování. V sou-vislosti s předností, která je v řízení předamerickými soudy dávána doručovánív tuzemsku, je zapotřebí upozornit na to,že v případě doručování právnickýmosobám je v USA možno zásadně doru-čovat i prostřednictvím organizačníchsložek zahraničních právnických osobusazených (registrovaných) v USA, včet-ně takových případů, kdy se jedná pouzeo kancelář, reprezentanta apod. Ba covíc, doručovat je možno rovněž pro-střednictvím jiné právnické osoby, nakteré se adresát doručení pouze majet-kově podílí58 (je jejím společníkem či vý-znamným akcionářem).59 Tato specifikaco do procesní úpravy doručování majípak zcela konsekventně významný vlivi na ochranu hmotněprávních zájmůúčastníků jakéhokoliv právního vztahu.

IV. Doručování do zahraničív souvislosti s rozhodčímřízením

V případě, že je doručováno do a ze za-hraničí v souvislosti s rozhodčím řízením,tj. ať již řízením před rozhodci ad hoc, ne-bo v souvislosti s institucionalizovaným ří-zením před některým stálým rozhodčímsoudem, neexistují žádná zvláštní výkla-dová pravidla, ani podmínky, kterých bybylo nutno se nezbytně držet. Důvod spo-čívá v tom, že rozhodci nebo stálý roz-hodčí soud jsou sice „orgánem“, nejsouvšak státním orgánem, resp. orgánem mo-ci veřejné.60 Zásadně ovšem platí, že do-ručení musí způsobit účinek podle pro-cesních předpisů místa řízení (legis fori),

resp. podle procesních předpisů aplikova-telných na dané konkrétní řízení. Z toho-to pohledu je nutno upozornit na to, žeprávě s ohledem na mezinárodní prveknelze nevidět značnou výhodu ve volnostiposkytované účastníkům řízení pokud jdeo možnost dohody o postupu v řízení vesmyslu § 19 zákona č. 216/1994 Sb.,o rozhodčím řízení a o výkonu rozhod-čích nálezů (dále jen „ZRŘ“),61 v rámcikteré mohou sjednat též způsoby a pod-mínky doručování, které jsou následnězpůsobilé významně (především ve spo-rech s mezinárodním prvkem) zrychlita zjednodušit řízení samé.62 Právě v sou-vislosti s doručováním je ovšem zapotřebídbát vždy toho, aby byl adresát (adresáti)úkonu o tomto informován, příp. aby mělmožnost být o všech procesních úkonech(zejména pak o podání žaloby a o naříze-ní jednání) informován. Nesplnění tétopodmínky bez zavinění adresáta (tj. pře-stěhoval se bez udání adresy, zásilku od-mítl převzít nebo tuto nepřevzal v úložnílhůtě, tj. tam, kde obvykle platí minimálněpodle tuzemských předpisů fikce doruče-ní) může být s ohledem na okolnosti dů-vodem pro zrušení rozhodčího nálezu vesmyslu § 31 litera e) ZRŘ,63 resp. důvo-dem pro odepření uznání a výkonu roz-hodčího nálezu ve smyslu čl. V odst. (1)Newyorské úmluvy o uznání a výkonu ci-zích rozhodčích nálezů.64 Otázkou je, zdaby bylo možné použít i v rozhodčím říze-ní některé instituty souvisící s doručenímza podpory orgánů moci veřejné, zejménasoudů, ve smyslu ustanovení § 20odst. (2) ZRŘ, byť v nadpisu úpravy § 20je předmět této úpravy označen jako„Dokazování“. Podle názoru autora toho-to příspěvku je však nutno předmětnouúpravu vykládat extenzivně a vztáhnout jii na některé jiné procesní úkony v souvis-losti s rozhodčím řízením, když § 20odst. (2) ZRŘ již hovoří obecně o proces-ních úkonech, které nemohou rozhodcisami provést, přičemž takový výklad jekonformní i s obecně pojímanou pomoc-nou funkcí soudů ve vztahu k rozhodčí-mu řízení.65 Za zmínku v této souvislostistojí též úprava § 9 odst. (8) ŘáduRozhodčího soudu při Hospodářské ko-moře České republiky a Agrární komořeČeské republiky, podle kterého (cit.:)„Žádost o doručování prostřednictvím dožá-daného cizího soudu nebo orgánu nebo jinéžádosti o poskytnutí právní pomoci prostřed-nictvím takového soudu nebo orgánu patří dopůsobnosti předsedy Rozhodčího soudu“.

V. Doručování s mezinárodnímprvkem ve smyslu hmotnéhopráva

V případě jakéhokoliv jiného doručovánínež toho, které souvisí s určitým sporem,resp. s určitým řízení, ve smyslu přísluš-

Zatímco totiž podle našichpředpisů je daný účinek vevztahu k promlčecím lhůtámdán již podáním žalobyu příslušného soudu, nenítento účinek s předmětnýmúkonem spojován vždy podleněkterých zahraničníchprávních řádů.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 29

Page 28: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

1 Srv. např. Kučera, Z.: Ujednání o příslušnosti zahraničního soudu. Právní praxev podnikání, 1997/ 12; Rozehnalová, N.: Prorogační smlouva z pohledu Luganské úmluvy.Evropské a mezinárodní právo, 1999/5, s. 21 - 26; Bělohlávek, A.: Prorogace pravomocisoudů v majetkových sporech s mezinárodním prvkem a otázka vzájemnosti. Právnírádce, 2002/12, s. 22 - 24 a d.

2 Bělohlávek, A. et Stückemann, W.: Doručování podle českého a německého práva.Daňová a hospodářská kartotéka, Praha, Linde, 2001/č. 14-15, s. B 163 - 170.

3 Rozehnalová, N., Týč, V. et Novotná, M.: Evropské mezinárodní právo soukromé, Brno,2000, s. 21 - 30, Pauknerová, M.: Mezinárodní civilní procesní právo po vstupu Českérepubliky do EU - vybrané otázky. Právní rozhledy, 2004/9, s. 333-338.

4 S ohledem na prostor, který je možno této tematice věnovat v rámci tohoto příspěvku, jemožno zabývat se pouze normami s přímou závazností pro subjekty členských států, tj.v tomto případě Nařízeními Rady (ES).

5 Svoboda, J.: Novinky v doručování písemností do členských států EU od 1. 5. 2004.

Ad Notam, 2004/4. Ze zahraniční literatury by bylo možno odkázat na celou řaduprací - jen namátkově je nutno z nejdůležitějších zmínit Meyer, J.: EuropäischesÜbereinkommen über die Zustellung gerichtlicher und außergerichtlicher Schriftstücke.Praxis des Internationalen Privat- und Verfahrensrechts, 1997, s. 401 a n., Geimer, G.:Neuordnung des internationalen Zustellungsrechts, München, 1999 a d.

6 Naproti tomu Velká Británie a Irsko se k tomuto Nařízení připojily a jsou jimi vázány,ačkoliv jim odpovídající protokol o přistoupení k Evropským společenstvím, resp.k přístupové smlouvě umožňuje výhradu ohledně aplikace některých nařízení na územíjejich států. V případě Dánska se jak v souvislosti s Nařízením, tak v souvislosti s jinýmdůležitým nařízením, totiž Nařízením (ES) č. 44/2001 uvažuje o zvláštní smluvní úpravěmezi ES a členskými zeměmi ES na straně jedné a Dánským královstvím na stranědruhé, která by aplikace Nařízení i ve vztahu k Dánsku umožnila.

7 Nařízení navazuje na jinou, dřívější iniciativu, a to v podobě Úmluvy o doručovánísoudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodníchv členských státech, která však nikdy nevstoupila v platnost.

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

30

článkyných procesních předpisů legis fori, lze po-važovat za doručování soukromé, kdyžtakovým doručováním jsou zamýšlenyobvykle konkrétní hmotněprávní účinky(výzva k plnění, uplatnění reklamace, vý-pověď smluvního vztahu či jiný úkonsměřující k ukončení smluvního vztahuapod.). V této souvislosti je zapotřebívždy zvážit především dvě hlediska, a toosobní status adresáta66 a zemi místa,resp. teritorium doručování a následnětéž onen zmíněný zamýšlený účinek.

Důležité je též zvážení procesních sou-vislostí a ve smyslu mezinárodního právasoukromého a procesního nelze otázkurozhodného hmotného práva a otázkumísta řízení a tedy i aplikovatelných pro-cesních předpisů nikdy posuzovat odděle-ně. Právě otázka doručování s mezinárod-ním prvkem hraje významnou roliv souvislosti s uplatněním práv ve vztahuk běhu promlčecích lhůt. Zatímco totižpodle našich předpisů je daný účinek vevztahu k promlčecím lhůtám dán již po-dáním žaloby u příslušného soudu, nenítento účinek s předmětným úkonem spo-jován vždy podle některých zahraničníchprávních řádů, podle kterých může účinekve vztahu k běhu promlčecích lhůt nastatteprve doručením žaloby nebo jiné infor-mace o podání žaloby žalovanému. Taknapříklad k přerušení běhu promlčecíchlhůt podle rakouského práva docházíprávě až okamžikem „Rechtshängigkeit“,67

tj. teprve v momentu, kdy se žalovanýo podané žalobě doví. Nelze-li žalované-mu doručit proto, že se na své adrese ne-zdržuje, nebo proto, že je neznámého po-bytu, je zapotřebí, aby žalobce předuplynutím promlčecí lhůty navrhl soudualespoň jmenování opatrovníka pro přijí-mání korespondence.68 V této souvislostije zapotřebí upozornit na to, že rakousképrávo rozlišuje mezi opatrovníkem propřijímání korespondence, jehož povinnos-tí je výlučně přebírání korespondence proopatrovaného a nečiní jeho jménem žád-né úkony a není nejen oprávněn, ale anipovinen činit žádné kroky směřujícík ochraně práv a oprávněných zájmůopatrovaného69 ve smyslu § 116 rakous-kého civilního procesního řádu (dále jen„ZPO-A“)70 na straně jedné a opatrovní-kem, který hájí zájmy nepřítomného

účastníka, resp. účastníka, který z jinýchdůvodů není schopen hájit svá práva.71

V tomto směru je nerozhodné, kterémuhmotnému právu jako právu rozhodné-mu vztah a předmět sporu podléhá, má-libýt právo ať již v souladu s předpisy o me-zinárodní soudní příslušnosti,72 v soula-du s prorogační dohodou73 či v souladus rozhodčí smlouvou uplatněno v Ra-kousku, resp. v rozsahu teritoriální věcnépříslušnosti rakouských předpisů o ob-čanském soudním řízení, které otázkuzahájení řízení s odpovídajícím účinkemupravují. Hovoříme-li o Rakousku, jevhodné zmínit, že právě Rakousko je vo-leno velmi často jako „neutrální“ místopro rozhodování sporů, ať (opět velmičasto) cestou rozhodčího řízení74 neboi u obecného rakouského soudu v rámciprorogace. Kromě toho je zapotřebí zmí-nit, že v Rakousku je otázka doručováníupravena též zvláštním procesním předpi-sem, a to ve spolkovém zákonu o doručo-vání úředních dokumentů.75 Doručovánízahraničních písemností v tuzemsku jepak v Rakousku upraveno v § 12 citova-ného předpisu, podle něhož se doručujezásadně v souladu s mezinárodnímiúmluvami a jen pro případy, na které semezinárodní úmluva nevztahuje, dle to-hoto předpisu. Doručení dokumentu v ji-ném jazyce nebo bez připojeného úřední-ho překladu je možné jen tehdy, jestližezásilku adresát dobrovolně přijme, při-čemž platí fikce souhlasu, jestliže adresátve lhůtě tří dnů od doručení takové píse-mnosti neučiní prohlášení o tom, že neníochoten zásilku převzít.

Otázka doručování však nesouvisí jens uplatněním práv za účelem přerušeníběhu promlčecích lhůt, nýbrž s jakýmko-liv projevem vůle.V tomto případě je na-še hmotné právo tehdy, jestliže adresátzásilku nepřebírá a/nebo stal-li se osobouneznámého pobytu (ať již z jakéhokolivdůvodu), více méně bezzubé, pokud stra-ny nesjednaly pro tyto případy výslovnousmluvní úpravu.76 Není tomu však vždyv případě zahraničních právních řádů.Tak například § 132 německého občan-ského zákoníku77 jako předpis hmotnéhopráva počítá s možností doručení s účin-kem hmotněprávního dodání projevu vů-le do vědomostní sféry jiného účastníka

právního vztahu, resp. do jeho dispozičnísféry, doručením prostřednictvím soud-ního vykonavatele, a tedy s možností do-sáhnout hmotněprávních účinků doruče-ní jako v případě doručování podleodpovídající procesněprávní úpravy a zajejich pomoci, přičemž analogická aplika-ce předpisů o civilním řízení před sou-dem na hmotněprávní vztah je možnái mimo jakékoliv řízení. Jde tak o výslov-nou analogii legis pomocí procesníhopředpisu v hmotněprávních vztazích,78

která by snad mohla a dokonce i měla býtpředmětem zájmu naší legislativy v sou-vislosti s úvahami de lege ferenda a přede-vším v souvislosti s připravovanou reko-difikací našeho občanského právahmotného.Využití tohoto postupu je takkupříkladu možné i v případě vztahu me-zi českou a německou osobou, je-li ně-mecký příjemce zásilky neznámého po-bytu, resp. tento z některých důvodůzásilky pro něj určené nepřebírá, a je-linutno dosáhnout účinku předání jakého-koliv projevu vůle do sféry informova-nosti takového adresáta, byť by se jedna-lo o právní fikci, přičemž v takovémpřípadě bude pro odpovídající doručeníve smyslu § 132 a za podpůrné aplikacepříslušných německých předpisů o ob-čanském soudním řízení příslušný soudfunkčně nejnižší úrovně, tj. tzv.Amtsgericht (na úrovni našich okresnícha obvodních soudů), v rozsahu jehožmístní příslušnosti měl adresát své po-slední známé bydliště nebo adresu poby-tu (analogicky lze vztáhnout i na osobyprávnické). Podmínkou postupu podlecitované úpravy však je to, aby daný vztahpodléhal německému hmotnému právujako právu rozhodnému79 a současně abyse poslední známá adresa bydliště nebopobytu adresáta takového úkonu nachá-zela v rozsahu teritoriální příslušnostia aplikovatelnosti německého civilníhoprocesního řádu, tj. na území Ně-mecka.80 Ohledně běhu a přerušení běhupromlčecích lhůt ve vztahu k Rakouskubylo pojednáno v předchozím odstavcitohoto příspěvku.

� AUTOR JE ADVOKÁTEM V PRAZEA PROFESOREM NA KATEDŘE PRÁVA

EKONOMICKÉ FAKULTY VŠB –TECHNICKÉ UNIVERZITY OSTRAVA.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 30

Page 29: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

31

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

články8 Viz č. 85/1982 Sb. Problematiku doručování řeší také například protokol k Bruselské

úmluvě z 27. září 1968 (Úřední věstník L 299 z 13. prosince 1972, s. 32, resp. úplnéznění viz Úřední věstník C 27, 26. 1. 1998, s. 1), kterou ovšem Česká republikavázána není.

9 Srv. Schlosser, Peter, F. EU-Zivilprozessrecht. Kommentar. 2. vyd. München, C. H. Beck,2003, s. 521 - 522.

10 Cit.: „Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka takéúčastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresuv cizině, ...“. Srv. např. Fiala, J. et Švestková, J.: Příspěvek k zastoupení v občanskémprocesním právu. Bulletin advokacie, 1983, s. 26 a d.

11 Winterová, et al.: Civilní právo procesní, 2. vyd., Praha, Linde, 2002, s. 191 - 193 a d.

12 V souvislosti s doručováním obecně viz například poslední velmi aktuální práceSmolíka, P.: Doručování v občanském soudním řízení po 1. lednu 2005. Právní fórum,Praha, ASPI, rč. 2, č. 1, s. 4 a násl., příp. jiné práce.

13 Analogicky pak v souvislosti s řízením před rozhodci, na které se ovšem ani nařízení anijiná Nařízení v oblasti evropského civilního procesu nepoužití, srv. Bělohlávek, A.: Právopoužitelné na řízení před rozhodci, Právo a podnikání, 2005/ 11, s. 2 - 9; Samuel, A.:Místo arbitráže a rozhodné právo. Evropské a mezinárodní právo, 1998/1-2, s. 76 - 78;Bělohlávek, A.: Místo konání rozhodčího řízení. Právní zpravodaj, 2004/3, s. 13-15 a d.To i přesto, že i na řízení před rozhodci lze za určitých podmínek ve smyslu § 30z. č. 216/1994 Sb. aplikovat OSŘ; jedná se ovšem jen o aplikaci analogickoua přiměřenou. Srv. též Hlavsa, P.: Rozhodčí řízení jako druh civilního procesu. ActaUniversitatis Carolinae-Iuridica, 1979/2 či Park, W.: The Lex Loci Arbitri and InternationalCommercial Arbitration. International Commercial Law Quarterly, 1983/32, s. 21.

14 Chalupa, L.: Náhradní doručení a hmotněprávní následky doručení písemnosti soudem.Právní rádce, 2000/6, s. 32; Bělohlávek, A.: Vydání rozsudku pro uznání. Právní rádce,2000/10, s. 37 a násl.

15 Srv. například v německém nebo rakouském procesním systému, kde se rozlišuje mezitzv. „Anhängigkeit“ (podání žalobního návrhu u soudu) a tzv. „Rechtshängigkeit“(doručení žalobního návrhu nebo jiné informace o podané žalobě a jejím obsahu dalšíosobě/dalším účastníkům). Tento systém pak znají i některé další právní řády.

16 Srozumitelnost sice není výslovně uvedena v čl. 4 odst. (2) Nařízení, je ji však možnodovodit. S ohledem na to, že zásilky jsou doručovány, (alespoň pokud jde o účastníkya adresáty z České republiky - k této otázce viz níže), je jednou z dalších možností obranyproti účinkům takového doručení též námitka ohledně její nesrozumitelnosti. Nelze totižnevidět, že překlady do češtiny pořizované v zahraničí bývají někdy kvality poněkud„různé“, jde často o překlady prováděné sice osobami k tomu oprávněnými, avšak bezpraktických zkušeností pokud jde o právní terminologii apod. Rovněž takového argumentuve smyslu vad doručení může adresát, resp. příjemce zásilky použít v rámci své procesníobrany.

17 Srv. Bárta, J.: K povaze veřejných listin a uznání cizozemských listin za listiny veřejnév českém právu. Právní rozhledy, 1993/2, s. 44 a násl.; Petrovič, P. et Chrobok, T.:Ověřování veřejných listin. Právní rádce, 1999/1, s. 20 a násl. či Bělohlávek, A.: K otázce„Superlegalizace zahraničních veřejných listin.“ Právní rádce, 1993/6, s. 53 a d.

18 cit.: „Listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě, kde byly vydány, za listinyveřejné, mají důkazní moc veřejných listin také v České republice, jestliže jsou opatřenypředepsanými ověřeními.“ O tom, který orgán musí veřejnou listinu ověřit v zemi jejíhovydání tak, aby tato mohla být uznána též v zahraničí, rozhodují předpisy mezinárodníhopráva soukromého v zemi vydání takové listiny. Tuzemské listiny za účelem jejich použitív zahraničí ověřuje v oblasti občanskoprávního styku Ministerstvo spravedlnosti ČR, a tov souladu s ustanovením § 62 ZMPS. Ministerstvo spravedlnosti ČR tak ověřuje veřejnélistiny vydané justičními orgány nebo listiny ověřené nebo před nimi podepsané, jakoži veřejné listiny vydané notáři, jejichž seznam a podpisové vzory ministerstvo spravedlnostivede. Totéž platí i pro ověřovací doložky soudních tlumočníků a znalců (srv. z. č. 36/1967Sb., ve znění pozdějších měn, o znalcích a tlumočnících, a prováděcí předpis - Vyhláška MSČR č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších změn). Ministerstvo spravedlnosti tak ověřuje, želistina byla vydána soudem/osobou, která je k tomu v České republice oprávněna,případně u notářů též pravost podpisu takového notáře. V této souvislosti je zapotřebípoznamenat, že pro použití v zahraničí je možno ověřit a notářskou listinu v zahraničí použítjen tehdy, jestliže byla vydána a podepsána osobně notářem (srv. §§ 72 - 74 Notářskéhořádu). Pro zahraničí tak nemůže být použita listina, kterou podepsal například pracovníknotáře, který by jinak byl v rámci tuzemské úpravy a tuzemského právního styku oprávněnlistinu podepsat. Jiné listiny, které nespadají do oblasti působnosti justice, pro potřeby jejichpoužití v zahraničí ověřuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Srovnáme-li napříklads Německem, pak v Německu veřejné listiny spadající do oblasti působnosti justice (listinyvydané soudem, notářské listiny a pod.) ověřují zemské soudy (ověření podepisujepředseda nebo pověřený místopředseda zemského soudu), do jejichž místní působnostispadá místo, v němž byla listina vydána, listiny správní opatřuje ověřením pro použitív zahraničí Spolkový správní dvůr apod.

19 Např. dle Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin z 05.října 1961 (viz č. 45/1999 Sb.), která pro Českou republiku nabyla účinnosti 16. března1999 (srv. Dunovský: Platnost XII. Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřovánícizích veřejných listin v ČR. Bulletin advokacie, 1999/5, s. 102 a násl.; Kolbabová, M.:Evropská unie a český právnický svět, II. část. Právní fórum, 2004/2, s. 47 a násl. aj.).

20 Zde je samozřejmě zapotřebí zohlednit i případný zjednodušený režim např. ve smysluHaagské úmluvy (viz pozn. č. ), příp. režim úplného zrušení požadavku dalšího ověřováníveřejných listin a jejich automatického uznávání v zahraničí obvykle podle bilaterálníchsmluv o právní pomoci, kterými je Česká republika vázána (srv. např. Pokorný, M.: Zákono mezinárodním právu soukromém a procesním, Praha, C. H. Beck, 1998, s. 73 - 74 a d.).

21 U nás viz z. č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů,a v návaznosti na tento předpis Sdělení Českého telekomunikačního úřaduč. 13 838/05-608 (publikováno pod č. 20/2005 jako tzv. služební předpis) o vyslovenísouhlasu s poštovními podmínkami.

22 Čl. 14 Nařízení.23 Srv. též ohledně diskuse, která byla v tomto směru vedena v Německu v souvislosti s jinak

poněkud méně formálním postupem při doručování některých soudních písemností in:Schmidt, H.: Parteizustellung im Ausland durch Einschreiben mit Rückschein - eingangbarer Weg? Praxis des Internationalen Privat- und Verfahrensrechtes, 2004, s. 13a násl., příp. srv. též Bělohlávek, A. et Stückemann, W., op. cit. sub pozn. č. , jakož i Gsell.Direkte Postzustellung an Adressaten im EU-Ausland nach neuem Zustellungsrecht,Europäisches Wirtschafts- und Steurrecht, 2002, s. 115 a násl.

24 Srv. např. Geimer, R., Schütze, R. A. et al. Europäisches Zivilverfahrensrecht, München,C. H. Beck, 2004, s. 945 - 946 a j.

25 Srv. např. Brodec, J.: Evropský exekuční titul a evropský platební rozkaz. Právník,

2005/9, s. 1025 - 1039, či Pavlová, B. et Doležel, V.: Evropský justiční prostor ve věcechcivilních. Část XII. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Právnífórum, 2006/1, s. 1 - 7, resp. především s. 1 - 3.

26 Bělohlávek, A.: Zavedení tzv. exequatur do českého právního řádu. Právní zpravodaj,2004/5, oddíl Legislativa, s. 16 - 17.

27 Původní koncepce předpokládaly omezení jen na tzv. drobné pohledávky, tj. do určitéčástky jistiny. Tyto koncepce pak byly opuštěny a žádná hranice stanovena nebyla.

28 Rovněž zde narážíme na určitý terminologický problém, přičemž lze vycházet z toho, žese jedná o popření co do „titulu nebo výše“ (anglická verze „nature or extent ofa pecuniary claim“, německá verze „Art oder Höhe einer Geldforderung“ - viz čl. 5preambule předmětného nařízení; ani při srovnání anglické verze však nelze hovořito plné kompatibilitě výrazů „nature“ a „Art“).

29 Odpovídající novela OSŘ (§ 200ua), jakož i ZMPS, která byla ke dni dokončení tohotopříspěvku schválena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (sněmovní tisk č. 1104),avšak doposud nebyla schválena Senátem PČR zavádí poněkud nekoncepčně termín„úřední listina“ jako pojem doposud našemu právnímu řádu neznámý, když napříkladanglická verze Nařízení (ES) č. 805/2004 hovoří o tzv. „authentic document“, německáverze doslovně o veřejné listině („öffentliche Urkunde“) a předmětný termín není aniv souladu s § 6 notářského řádu, ani § 79 exekučního řádu (v obou posledně jmenovanýchpřípadech pak mj. v kontextu s § 134 OSŘ).

30 A to i přes fikci, spočívající v právní konstrukci, že nerozporovanou pohledávku jemožno za určitých okolností považovat za pohledávku nespornou.

31 Německá verze sice hovoří o minimálních předpisech (označení kapitoly III. -„Mindestvorschriften“), fakticky však jde o minimální standardy, které musí řízení splňovattak, aby rozhodnutí v takovém řízení vydané mohlo být jako EET potvrzeno. Nařízení (ES)č. 805/2004 tak samo žádný procesní předpis pro řízení, jehož výsledek je vydáníodpovídajícího exekučního titulu, neobsahuje. Terminologicky je v tomto směru přesnějšíverze anglická, která používá výrazu „Minimum Standards“.

32 Srv. např. Sedlmeier: Internationales und europäisches Verfahrensrecht: NeuerEntwicklungen bei der gegenseitigen Urteilsanerkennung in Europa. European LegalForum (německé vydání), 2002, s. 35 a násl. či Wagner, R.: Vom BrüsselerÜbereinkommen über die Brüssel I-Verordnung zum Europäischen Vollstreckuntstitel.Praxis des Internationalen Privat- und Verfahrensrechts, 2002, s. 75 a násl. a další.

33 Analogicky též například čl. 27 Luganské úmluvy o soudní příslušnosti a výkonu soudníchrozhodnutí v civilních a obchodních věcech ze 16. září 1988, jíž ovšem Česká republikanení účastníkem a z „nových členských zemí EU“ je Luganskou úmluvou vázáno jenPolsko od r. 2000. Rozehnalová, N., Týč, V. et Novotná, M.: Evropské mezinárodní právosoukromé. Acta Universitatis Masarykianae Brunensis - Iuridica, 2000/206, s. 239 - 242,302 - 339; Kučera, Z.: op. cit. sub pozn. č. 1; Rozehnalová, N.: op. cit. sub. pozn. č. 1,Bělohlávek, A.: op. cit. sub pozn. č. 1 aj.

34 Viz např. rozhodnutí Spolkového nejvyššího soudu SRN (Bundesgerichtshof), které bylov anotaci publikováno in: Neue Juristische Wochenschrift - Report Zivilrecht, 2002,s. 1151, stejně tak jako jiné rozhodnutí téhož soudu publikované in: Praxis desInternationalen Privat- und Verfahrensrechtes, 2002, s. 395 a násl. a d.

35 Srv. Geimer, R., Schütze, R., op. cit. sub č. 24, s. 547.

36 Fenyk, J. et Ondruš, R.: Právní styk s cizinou v trestním a netrestním řízení a předorgány veřejné správy, Praha, Linde, 1997, s. 276.

37 Rozehnalová, N.: Určení fór a jeho význam pro spory s mezinárodním prvkem, BulletinAdvokacie, 2005/4, s. 16-23 a č. 5, s. 12-16.

38 Srv. Šišková, N.: Mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy ČR a otázky související.Právní fórum, 2005/8, s. 291 a násl.

39 Komentář v souvislosti s doručováním viz též Kučera, Z. et Tichý, L.: Zákon o mezinárodnímprávu soukromém a procesním. Komentář. Praha, Panorama, 1989, s. 269, resp.v souvislosti s tzv. formálním nebo jednoduchým (prostým) doručováním s. 294 - 295. Jakautoři uvádějí, důležité je to, že dožádaný orgán musí použít příjemce, že si musí být vědomprávních následků, jaké mohou v cizině nastat, odmítne-li písemnost přijmout. Otázkasprávnosti poučení je v praxi velmi významným předmětem úvah, hledáme-li možnostprocesní obrany proti následkům, které takové doručení pro adresáta s sebou nese.

40 Srv. Pokorný, M.: Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. Praha,C. H. Beck, 1998, s. 70.

41 Hau, P.: Zustellung ausländischer Prozeßführungsverbote. Zwischen Verpflichtung zurRechtshilfe und Schutz inländischer Hoheitsrechte, Praxis des internationalen Privat-und Verfahrensrechts, 1997, s. 161 - 164.

42 Viz Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 85/1982 Sb., přičemž Úmluva vstoupilav platnost pro Československo 1. června 1982. Česká republika je Úmluvou vázána od1. ledna 2003.

43 V souvislosti s doručováním prostřednictvím diplomatických zástupců nebo konzulárníchúředníků je zapotřebí upozornit na to, že Československo přijalo výhradu vůči Úmluvě,podle které je doručování diplomatickou cestou přípustné pouze tehdy, jestliže jedoručováno příslušníku státu této diplomatické nebo konzulární mise, resp. jde o zásilkuvyhotovenou v zemi státní příslušnosti příjemce. Kromě toho Československo vzneslonámitku i proti doručování přímo prostřednictvím pošty a toto v režimu Úmluvynepřipouští. To ovšem nemění nic na tom, že je takové doručování za pomocí držitelůpoštovních výhrad možné v režimu a za podmínek Nařízení v rámci EU.

44 Cit.: „Jestliže mělo být zasláno do ciziny pro účely doručení podle ustanovení této úmluvypředvolání nebo jiná písemnost mající stejnou platnost a bylo-li vydáno rozhodnutí protiodpůrci, který se nedostavil, může soud tomuto odpůrci prominout důsledky uplynutíodvolací lhůty pro rozhodnutí, jsou-li splněny obě následující podmínky: a) odpůrce se bezsvého zavinění nedozvěděl včas o příslušné písemnosti, aby se mohl hájit, a o rozhodnutí,aby se mohl odvolat, b) důvody odpůrce jsou zřejmě opodstatněné. Žádost o prominutídůsledků uplynutí odvolací lhůty nemůže být přijata, nebyla-li podána v přiměřené doběod okamžiku, kdy se odpůrce o rozhodnutí dozvěděl. Každý smluvní stát může prohlásit,že tato žádost nemůže být přijata, byla-li podána po uplynutí doby, kterou vymezí ve svémprohlášení, avšak tato doba nesmí být kratší než jeden rok ode dne vyhlášení rozhodnutí.Ustanovení tohoto článku se nepoužije na rozhodnutí týkající se osobního stavu.“

45 Srv. v. Bar, Chr. et Mankowski, P.: Internationales Privatrecht, München, C. H. Beck,2003, s. 360 - 361 a j.

46 K této otázce podrobně viz Instrukce ministerstva spravedlnosti, kterou se upravujepostup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních z 03. ledna1997, č.j. 109/93-J., viz též např. Pokorný, M.: Zákon o mezinárodním právu soukroméma procesním. Komentář. Praha, C. H. Beck, 1998, s. 125 - 145.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 31

Page 30: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

32

články47 Viz Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 72/1966 Sb., přičemž pro Československo

vstoupila v platnost dne 11. srpna 1966.

48 Srv. Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 1987, č. 26, s. 220. Lhůty propředvolání v případech, že je toto zasíláno do ciziny, nejsou upraveny žádným obecnězávazným právním předpisem. Odpovídající pravidla stanovená ministerstvemspravedlnosti však doporučují, aby v případě doručování v rámci Evropy nebylopředvolání odesíláno dříve než 4 - 8 měsíců před nařízeným termínem, v případěadresátů mimo Evropu 8 - 12 měsíců. Srv. § 12 Instrukce, viz pozn. č. 46.

49 Brothánková, J. et Žišková, M.: Soudní řád správní. Praha, Linde, 2004, s. 80 - 82.Konečně na takové doručování je možno a nutno vztáhnout i Nařízení tak, jak o němbylo pojednáno v tomto příspěvku, když tomuto přístupu plně svědčí i Informacesdělená Českou republikou podle čl. 23 Nařízení ve vztahu k čl. 2 Nařízení, v němžstanoví seznam „určených odesílajících subjektů“.

50 Viz Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., když pro ČSSR nabyla úmluvaúčinnosti dne 25. dubna 1964 a je jí vázána od 1. ledna 2003 i Česká republika).

51 Viz Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., když pro ČSSR nabyla úmluvaúčinnosti dne 12. dubna 1968. Srv. též Másílko, V.: Vídeňská úmluva o konzulárníchstycích a právní praxe. Socialistická zákonnost, 1979, s. 405 či Másílko V.: Základní čes.mezinárodní smlouvy upravující judiciální vztahy. Socialistická zákonnost, 1981, s. 481.

52 Cit.: „(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem České republiky a považuje-li hoza svého příslušníka také jiný stát, je rozhodné státní občanství české. (2) Je-li někdov rozhodné době zároveň příslušníkem několika cizích států, rozhoduje státní příslušnostnabytá naposled. (3) Na toho, kdo v rozhodné době není příslušníkem žádného státunebo jehož státní příslušnost nelze stanovit nebo nelze zjistit, které příslušnosti nabylnaposled, je třeba hledět, jako by byl příslušníkem toho státu, na jehož území mělv rozhodné době bydliště, a nelze-li to zjistit, na jehož území měl pobyt. Nelze-li ani to zjistit,je třeba postupovat, jako by šlo o občana České republiky.“

53 Srv. čl. 4 Federal Rules of Civil Procedure (USA).

54 Jde o tzv. „seqer service“. Srv. Tuerkheimer: Service of Process in New York City:A Proposed End to Unregulater Criminality. Columbia Law Review, 1972, s. 847-872. K tétootázce též viz Civil Practice Law and Rules of the State of New York, verze 1973, § 306litera b/. Pro doručování řady písemností lze ovšem využít (zejména v případě řízení předfederálními soudy) též osoby marshalla USA, který je nadán velmi podobnýmipravomocemi jako policie, spadá však pod federální ministerstvo spravedlnosti.

55 V souladu s čl. 4 Federal Rules of Civil Procedure (USA), litera f./ odst. (2) body (A) a (B),a to zejména ve znění po reformě z r. 1993. Viz též Born, G., B.: International Civil Litigationin United States courts, 1996, s. 766 a násl. Přesto se však hovoří o jakési „justiční válce“mezi USA a Evropou.Srv. též Fasching, H. et al.: Kommentar zu den Zivilprozeßgestezen, 2.vyd., Wien, Mansche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2003, s. 518. Je ovšemzapotřebí upozornit na to, že USA nepovažují doručování poštou do zahraničí (byťrealizované soudem) za projev orgánu vykonávajícího státní moc, nýbrž i tehdy, doručuje-lisoud do zahraničí v souvislosti s konkrétním řízením, vychází se z toho, že v takovémpřípadě soud pouze přebírá závazek doručení, který by měl jinak soukromoprávní subjekt,tj. účastník řízení v souvislosti se soukromoprávním doručováním i v případě civilníhosoudního řízení tak, jak bylo popsáno v tomto příspěvku. Od r. 1964 pak mají obecnésoudy na úrovni District Courts na základě článku 28 United State Code Sect. 1696 právovyřizovat dožádání zahraničních soudů a zahraničních soukromoprávních subjektů (resp.účastníků řízení probíhajících v zahraničí a v souvislosti s řízeními probíhajícími v zahraničí)a doručovat konečným adresátům na území USA.

56 Srv. Schack, H.: Einführung in das US-amerikanische Zivilprozessrecht, 3. vyd.,München, C. H. Beck, 2003, s. 37 - 38.

57 Srv. např. Hanák, S.: Newyorský dohovor o uznaní a výkonech cudcích arbitrážnychrozhodnutí (výklad v súdnej praxi). Právní zpravodaj československého zahraničníhoobchodu, 1981/1, s. 2 a násl.

58 Srv. čl. 4 litera h bod 1./ Federal Rules of Civil Procedure (USA).

59 Srv. např. Schack, H.: Der prozessuale Durchgriff im internationalen Konzern. In:K poctě Sonnescheinově, München, 2002, s. 709.

60 Srv. Klíma, K.: Ústavní právo. 1. vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova, Aleš Čeněk, 2002,s. 79; Pavlíček, V. et al.: Ústavní právo a státověda. 1. díl - Obecná státověda. Praha,Linde, 1998, s. 314; příp. Bělohlávek, A. et Pezl. T.: Postavení rozhodčího řízenív systému ochrany práv a ústavního pořádku České republiky a dalších zemí. Právnírozhledy, 2004/7, s. 256 - 261; Růžička, K.: K otázce právní povahy rozhodčího řízení.Bulletin advokacie, 2003/5, s. 32 - 40; Pecha, R.: K právní povaze rozhodčích nálezů.Bulletin advokacie, 2003/5, s. 41 - 45; Raban, P.: K odpovědnosti rozhodcea rozhodčího soudu. Bulletin advokacie, 2003/1, s. 25 - 34 a řada dalších autorů.

61 Obdobně i většina zahraničních předpisů o rozhodčím řízení.

62 Srv. např. Schelleová, I.: K průběhu rozhodčího řízení. Zpravodaj pro společnosts ručením omezeným, 1997/č. 25 - 26; Schelle, K. et Schelleová I.: Rozhodčí řízení:historie, současnost a perspektivy. Praha, Eurolex Bohemia, 2002; David, T.:Mezinárodní arbitráž a technika „Witness Conferenci“. Obchodní právo, 2004/5, s. 2-6; Haagen, P., H.: Arbitration now: Opportunities for fairness, process renewaland invigoration, Washington D. C./American Bar Association/Section of DisputeResolution, 1999; Hlavsa, P.: Rozhodčí řízení jako druh civilního procesu. ActaUniversitatis Carolinae - Iuridica, 1978/2 a d.

63 Rozehnalová, N.: Institut zrušení rozhodčího nálezu v mezinárodním prostředí. Časopispro právní vědu a praxi, 1999/4, s. 348-368; Schelleová, I.: K zrušení rozhodčího nálezusoudem. Zpravodaj pro společnost s ručením omezeným, 1998/3 ad.

64 Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb. Pro Československo nabylaúčinnosti 10. října 1959.

65 Srv. Mothejzíková, J.: Úloha národních soudů - podpora nebo dohled? Evropskéa mezinárodní právo, 1998/1-2, s. 43 - 55 aj.

66 Pauknerová, M.: Osobní statut právnických osob. Acta Universitatis Carolinae -Iuridica, 1998/ 1, s. 31-51, Kučera, Z., Pauknerová, M., Růžička, K. et Zunt, V.: Úvoddo studia českého práva mezinárodního obchodu, 1. vyd., Plzeň/Dobrá Vodau Pelhřimova, Západočeská univerzita/Aleš Čeněk, 1997, s. 90-108 ad.

67 Srv. pozn. č. 15.

68 Srv. rozhodnutí v anotaci citované in: „ecolex“ - Fachzeitschrift für Wirtschaftsrecht,Wien, 1999, s. 151.

69 Institut takového opatrovníka OSŘ neupravuje, přesto však není tuzemskýmprocesním předpisům neznámý. Tak například takového opatrovníka lze ustanovitv řízení před stálým rozhodčím soudem - Rozhodčím soudem při Hospodářskékomoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve smyslu § 9 odst. (7)

Řádu tohoto rozhodčího soudu, příp. resp. § 9 odst. (7) Řádu téhož rozhodčíhosoudu pro vnitrostátní spory.Viz např. Růžička, K.: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářskékomoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Dobrá Vodau Pelhřimova, Aleš Čeněk, 2003.Ustanovení § 49 OSŘ, zejm. ustanovení § 49 odst. (2) OSŘ sice předjímá možnostdoručování prostřednictvím zmocněnce pro přijímání korespondence, jedná se všako kvalitativně jiný institut než v případě opatrovníka pro přijímání korespondence dle§ 116 rakouského civilního procesního řádu, a navíc ustanovení § 49 odst. (2) OSŘstejně nelze aplikovat v případě, že má být doručováno do ciziny, a to i přesto, žedaný institut byl právě pro tyto případy původně zamýšlen. Důvodová zprávak z. č. 30/2002 Sb. to vysvětluje tak, že při ukládání u soudu podle § 49 odst. (2)OSŘ by takto doručená rozhodnutí pak nebylo možno v cizině vykonat (vizWinterová, A. et al.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, 1. vyd.,Praha, Linde, 2003, s. 89 a d.), resp. nebylo by možno dosáhnout následnýchúčinků takového doručení ve vztahu k zahraničí. Kromě toho tento postup nelzeaplikovat ani tehdy, jestliže účastník, který žije v zahraničí, uplatní důvodné námitkyproti tomuto postupu (srv. Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, částobčanskoprávní, 1987, č. 26, s. 219-220. Před novelizací § 49 odst. (2) OSŘ, kterédnes vylučuje předmětný postup pro případy doručování do zahraničí, bylo totoustanovení koncipováno pro případy mimořádných poměrů, a to zejména tehdy,jestliže právní pomoc s daným státem nepodléhá režimu některé mezinárodnísmlouvy (srv. Bulletin Nejvyššího soudu, 1977, č. 5, resp. sdělení Ministerstvaspravedlnosti ČSR č. 6/1981, publikované v informačním systému MS ČSR,1981/č. 3-8.

70 Zákon z 01. 01. 1895, č. 113 říšského zákoníku (RGBl.) über das gerichtliche Verfahrenin bürgerlichen Rechtsstreitigkeiten, ve znění pozdějších změn.

71 Srv. Stohanzl, R.: Jurisdiktionsnorm und Zivilprozeßordnung. 15. vyd., Wien, ManzscheVerlags- und Universitätsbuchhaltung, 2002, s. 637-638.

72 Srv. např. Kučera, Z.: op. cit. viz pozn. č.; Pejšek, V.: Pravomoc českých soudův majetkových sporech s mezinárodním prvkem. Právní rádce, 2003/12, s. 16 a násl. ad.K otázce terminologie pravomoc vs. příslušnost (zejména ve vztahu k pojetí termínu"jurisdiction" z pohledu mezinárodního práva procesního) viz např. Pauknerová, M.:Mezinárodní civilní procesní právo po vstupu České republiky do EU - vybrané otázky.Právní rozhledy, 2004/9, s. 333-338 (především pak v poznámkovém aparátu otištěnémna s. 333).

73 Sjednání pravomoci a příslušnosti cizích soudů pro řešení sporů. Srv. např. Kučera, Z.:op. cit. sub pozn. č. 1, s. 10-12; Rozehnalová, N.: op. cit. sub pozn. č. 1; Bělohlávek, A.:op. cit. sub pozn. č. 1 a d.

74 Ohledně rozhodčího řízení v Rakousku, výkonu rozhodčích nálezů jakož i český překladpravidel (řádu) Mezinárodního rozhodčího soudu při Hospodářské komoře Rakouska viznapř. Bělohlávek, A. Zákon o rozhodčím řízení. Komentář. Praha, C. H. Beck, 2004,s. 406-422, s. 507-521.

75 Bundesgesetz über die Zustellung behördlicher Dokumente 200/1982 BGBl. (Spolkovésbírky zákonů Rakouska). Jak již z označení této normy samotné plyne, vztahuje se tatoúprava na veškerý úřední styk, tj. jak na řízení soudní (v civilních i jiných věcech), tak nasprávní řízení a veškeré další a jiné doručování realizované ze strany neboprostřednictvím státních orgánů. Z tohoto pohledu nelze říci jinak, než že se tentopřístup jeví jako vysoce praktický, na rozdíl od roztříštěnosti úpravy tuzemské projednotlivé druhy řízení, resp. úředního styku vůbec.

76 Sjednání postupu při doručování v hmotněprávním smyslu je zejména v mezinárodnímobchodním styku zcela běžné, včetně sjednání odpovídající fikce a/nebo vyvratitelnédomněnky doručení a pod. Toto je samozřejmě možné a lze jednoznačně doporučiti v tuzemském právním styku, ačkoliv to řada právníků dodnes považuje za naprostouzbytečnost, ba co víc, s takovými postupy ve smluvní praxi obvykle nepočítají aninejrůznější tzv. smluvní vzory, jejichž používání bývá někdy až na hranici značnéhorizika.

77 Bürgerliches Gesetzbuch. Srv. např. Jauernig, O., et Berger, Chr. et al.: BürgerlichesGesetzbuch, München, C. H. Beck'sche Verlagsbuchhandlung, 1999, s. 73-74.

78 Cit.: „(1) Eine Willenserklärung gilt auch dann als zugegangen, wenn sie durchVermittlung eines Gerichtsvollziehers zugestellt worden ist. Die Zustellung erfolgtnach den Vorschriften der Zivilprozeßordnung. (2) Befindet sich der Erklärende überdie Person desjenigen, welchem gegenüber die Erklärung abzugeben ist, in einernicht auf Fahrlässigkeit beruhenden Unkenntnis oder ist der Aufenthalt dieser Personunbekannt, so kann die Zustellung nach den für die öffentliche Zustellung einerLadung geltenden Vorschriften der Zivilprozeßordnung erfolgen. Zuständig für dieBewilligung ist im ersteren Falle das Amtsgericht, in dessen Bezirke der Erklärendeseinen Wohnsitz oder in Ermangelung eines inländischen Wohnsitzes seinenAufenthalt hat, im letzteren Fall das Amtsgericht, in dessen Bezirke die Person,welcher zuzustellen ist, den letzten Wohnsitz oder in Ermangelung eines inländischenWohnsitzes den letzten Aufenthalt hatte.“

79 Srv. Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, 6. vyd., Brno, Doplněk, s. 35-40; Růžička,K.: Volba práva, in: Právo a podnikání, 1996/1, s. 11-15 a řada dalších. Zde pak bezohledu na to, jakým způsobem bylo toto rozhodné právo určeno. V závazkových vztazíchs mezinárodním prvkem je zapotřebí upozornit vedle odpovídající úpravy obsaženév ZMPS například též na úpravu dle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkovévztahy, uzavřené v Římě dne 19. června 1980, k níž Česká republika spolu s dalšími„novými členskými zeměmi“ EU přistoupila 14. dubna 2004. (Ohledně Úmluvy u nászřejmě doposud nejpodrobněji Rozehnalová, N., Týč, V. et Novotná, M.: Evropskémezinárodní právo soukromé, Spisy Právnické fakulty MU Brno, řada teoretická, sv. 206,Brno, 2000, s. 71 - 160.V současné době se připravuje transformace této Úmluvy do podoby evropskéhonařízení; z dalších prací je možno uvést ohledně pojednání k některým dílčím otázkámnapř. Bělohlávek, A.: Římská dohoda EHS o právu použitelném pro smluvní závazkovévztahy. Jurisprudence/Evropské mezinárodní právo soukromé, 2000/2, s. 4-7 ad.)

80 Srv. Kegel, G. et Schurig, K.: Internationales Privatrecht, 8. vyd., München, C. H. Beck,2000, s. 199-200.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 32

Page 31: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

články

MGR. ONDŘEJ ČECH

MGR.VERONIKA NEDBALOVÁ, LL.M.

Přikázání pohledávky z účtu povinnéhoje dle současné právní úpravy jedním zezpůsobů výkonu rozhodnutí. Zákonč. 99/1963 Sb., občanský soudní řád(„OSŘ“) uvádí přikázání pohledávkyz účtu mezi způsoby výkonu takovýchrozhodnutí, kterými je uloženo zaplacenípeněžité částky. Základní úprava tohotoinstitutu je, jak naznačeno shora, obsaže-na v OSŘ, dílčí odchylky pak upravujezák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád(„EŘ“). S výjimkou úpravy postižení pa-tentů, průmyslových vzorů a ochrannýchznámek neobsahuje EŘ ohledně prove-dení exekuce přikázáním pohledávkyz účtu výrazné modifikace od úpravy ob-sažené v OSŘ a tak bude třeba použítOSŘ přiměřeně.2

V tomto článku bychom se rádi věno-vali problematice, s níž jsme se setkali vesvé právní praxi a která překvapivě neby-la dosud předmětem rozhodovací praxevyšších soudů. Jedná se o otázku pří-pustnosti zrušení účtu povinného v prů-běhu exekučního řízení, které je vedenopřikázáním pohledávky z účtu povinné-ho.3 Otázka tedy zní, zda povinný ja-ko majitel účtu nebo banka jako jehosprávce jsou oprávněni svými úkonyzrušit účet, na který je vedena exe-kuce. Pro nalezení uspokojivé odpovědije podle našeho názoru třeba zkoumat,kdo z trojice subjektů - banka, povinný,oprávněný - má v průběhu exekučního říze-ní výsadní postavení, tj. čí práva nesmí býtdotčena, resp. musí být nejvíce šetřena.

Jak shora uvedeno, není zmíněná pro-blematika současnou judikaturou vyššíchsoudů řešena.4 Pokud je řešena na úrov-ni nižších soudů (což je případ naprostévětšiny exekuční agendy), nejsou zpravi-dla odpovědi na uvedené otázky širší ve-řejnosti dostupné. Vzhledem k tomu, žesporadicky se vyskytující odborné názoryk položeným otázkám považujeme za na-

tolik nejednotné a sporné, dovolujeme sinabídnout vlastní pohled na dané téma.

Předmětem tohoto článku je tak zod-povězení následujících otázek:

i) Zda je peněžní ústav oprávněn zru-šit účet svého klienta/povinného, na kte-rý je vedena exekuce.

ii) Zda je povinný oprávněn zrušitsvůj vlastní účet, na nějž je vedena exe-kuce přikázáním pohledávky.

I. Obecná východiskaexekučního řízení

Jak shora uvedeno, pro exekuci přikázá-ním pohledávky z účtu podle EŘ se při-měřeně použijí ustanovení OSŘ. PodleOSŘ soud v usnesení o nařízení výkonurozhodnutí přikázáním pohledávkyz účtu přikáže peněžnímu ústavu, abyod okamžiku, kdy mu bude usnesenídoručeno, z účtu povinného až do výševymáhané pohledávky a jejího příslu-šenství nevyplácel peněžní prostředky,neprováděl na ně započtení a ani jinaks nimi nenakládal. Povinný tak ztrácí oka-mžikem, kdy je peněžnímu ústavu doruče-no usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí,právo vybrat peněžní prostředky z účtu,použít tyto prostředky k platbám nebo s ni-mi jinak nakládat, a to do výše vymáhanépohledávky a jejího příslušenství.

Ojediněle se vyskytující komentářpřitom stojí na stanovisku, že právězmíněné zákazy nemají vliv na sa-motnou existenci smlouvy o vedeníúčtu. Tyto zákazy údajně ovlivňujísmluvní vztahy mezi bankou a majitelemúčtu jen potud, že se jimi omezuje právona výplatu zůstatku účtu do výše ne-uspokojené pohledávky oprávněného.5

Domníváme se však, že z principůexekučního řízení, které podrobněuvádíme níže, by bylo možno dovoditzávěr opačný, tedy zákaz/nepřípust-nost ukončení smlouvy o vedeníúčtu, ať již ze strany banky či zestrany povinného.

Pro zodpovězení uvedených otázek jepodle našeho názoru třeba vyjít z obec-ných zásad, na nichž spočívá exekučnířízení. Za tyto zásady lze podle našehonázoru považovat:

i) uspokojení nároku oprávněného ja-ko základní a převažující princip exe-kučního řízení;

ii) povinnost třetích subjektů podříditsvé jednání tomuto základnímu princi-

pu, tj. uspokojení oprávněného, byťmnohdy za cenu omezení vlastních práv;

iii) ratio legis platné exekuční úpravy -jedním z cílů, které má právo zprostřed-kovávat, je právní jistota, v tomto přípa-dě jistota, že vykonatelné rozhodnutíbude skutečně vykonáno.

Lze přitom podle našeho názoru roz-lišit argumenty z pohledu právní úpravypráv a povinností peněžního ústavua argumenty z pohledu práv a povin-ností povinného.

II. Dosavadní nejednotnéprávní názory

Mezi odpůrci možnosti zrušit účet v prů-běhu exekučního řízení zazníval přede-vším argument, že zrušením účtu povin-ným výpovědí podle § 715 odst. 1 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník(„ObchZ“)6 povinný obchází ustanovení§ 305 písm. b) OSŘ7 (dnes obdobně§ 304 odst. 3 OSŘ)8. Na takovouto výpo-věď bylo třeba pohlížet jako na neplatnýprávní úkon. Banka by proto měla od-mítnout prostředky z účtu uvolnit a mělaby podat proti majiteli účtu určovací ža-lobu.9 Akceptací výpovědi by banka po-rušila obecnou prevenční povinnost dle§ 415 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zá-koník („ObčZ“)10 a oprávněný by mohluplatnit poddlužnickou žalobu, případněnárok na náhradu škody.11

K otázce přípustnosti zrušení účtuv průběhu exekuce prováděnépřikázáním pohledávky z účtu1

ILUSTRAČNÍ FOTO JAKUB STADLER

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 33

Page 32: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

34

článkyJestliže by smlouvu o běžném účtu vy-

pověděla banka, byla by podle citované-ho názoru taková výpověď rovněž v roz-poru s ustanovením § 415 ObčZ a dálev rozporu s dobrými mravy. Oprávněnýby mohl podat proti bance žalobu na ná-hradu škody.12

Proti uvedenému názoru byl v minu-losti prezentován názor opačný, podpoře-ný i judikátem KS v Českých Budějo-vicích, zveřejněným ve sbírce NS.13

V současné době jde de facto o jediný od-borný názor, který se k uvedené proble-matice vyjadřuje. Je ovšem třeba uvést, žezmíněný právní názor pochází z poloviny90. let a vychází tak ze starší úpravy exe-kučního řízení v OSŘ, aniž by současněmohl zohlednit úpravu obsaženou v EŘ.

Podle tohoto názoru se zákaz dispozicetýká prostředků na účtu a nemůže mít vlivna samotnou existenci smlouvy o vedeníběžného účtu. Tento zákaz ovlivňujesmluvní vztah banky a majitele účtu jenpotud, že se jím v uvažované situaci ome-zuje právo povinného na výplatu zůstatkuúčtu,a to do výše neuspokojené pohledávky.14

III. Právní úprava exekucepřikázáním pohledávky z účtu

A. Exekuce přikázánímpohledávky z pohledupeněžního ústavu

a) Povinnosti peněžního ústavu

Exekuční příkaz směřující k vymožení po-vinnosti přikázáním pohledávky z účtu máúčinky nařízení výkonu rozhodnutí podleOSŘ.15 Doručení exekučního příkazubance má za následek tzv. arrestatorium vesmyslu § 304 odst. 1 OSŘ. Banka tak ne-smí ode dne doručení exekučního příkazuz účtu povinného až do výše vymáhanépohledávky včetně jejího příslušenství

i) vyplácet peněžní prostředky;ii) provádět na ně započtení;iii) ani jinak s nimi nakládat.Zde je třeba upozornit, že povinnosti

banky jsou vázány na několik relevant-ních časových okamžiků. Povinnost ban-ky nevyplácet peněžní prostředky se ne-vztahuje pouze na prostředky nacházejícíse na účtu v okamžiku doručení exekuč-ního příkazu. Tato povinnost je rozšířenai na prostředky, které dojdou na účet do-datečně, nejpozději však do šesti měsícůode dne, kdy bylo bance doručeno vyro-zumění o tom, že usnesení o nařízeníexekuce nabylo právní moci.16 Pro úpl-nost je třeba uvést, že prostředky na účtujsou blokovány pouze do výše vymáhanépohledávky včetně jejího příslušenství.

S ohledem na povinnosti banky jsoutedy relevantní následující časovéokamžiky:

i) doručení exekučního příkazu

(arrestatorium) - tímto okamžikem jebanka povinna „zablokovat“ peněžníprostředky na účtu povinného až do výševymáhané pohledávky s příslušenstvím;

ii) vyrozumění banky o právní mo-ci usnesení o nařízení exekuce - tepr-ve nyní je banka oprávněna, resp. povinnavyplatit oprávněnému peněžní prostředkyz účtu povinného; současně začíná probanku běžet šestiměsíční „sledovací“ ob-dobí ohledně dalších peněžních prostřed-ků došlých na účet povinného, z nichžmůže být oprávněný případně uspokojen;

iii) uplynutí lhůty 6 měsíců ode dnevyrozumění banky o právní mociusnesení o nařízení exekuce (konecsledovacího období) – jestliže do tohotookamžiku nedošly již další prostředky naúčet povinného, exekuce zaniká.17

b) Zrušení účtu peněžnímústavem/podrobná argumentace

Dosavadní publikované názory se roz-cházejí v otázce přípustnosti zrušeníúčtu během probíhající exekuce.

Jako oporu pro závěry o nepřípust-nosti zrušení účtu povinného ze stranybanky uvádíme následující argumentaci:

· při zániku smlouvy o zřízení účtuje banka povinna vypořádat pohledávkya závazky týkající se účtu, dále je opráv-něna započítat si své pohledávky (§ 715odst. 4 ObchZ18), poté banka účet zru-ší a zůstatek vyplatí majiteli (§ 715odst. 5 ObchZ19); uvedené kroky byvšak v případě nařízení exekuce naúčet povinného mohly být podle na-šeho názoru v přímém rozporus účinky doručení exekučního pří-kazu, tj. zákazem vyplácet peněžní pro-středky, provádět na ně započtení a ji-nak s nimi nakládat;

· zrušením účtu by oprávněnýmohl ztratit možnost uspokojení svépohledávky, přestože mu svědčí exekuč-ní titul, oproti tomu banka by dosáhlauspokojení svých pohledávek i bez exe-kučního titulu; za situace, kdy bance ne-svědčí ani jakýkoliv zajišťovací instrumentlze takovéto zvýhodnění sotva připustit;

· z § 304 odst. 1 OSŘ vyplývá probanku zákaz „… ani jinak nenakládat“s prostředky na účtu povinného. Bylo bymožné uvažovat, že výpověď smlouvyo zřízení účtu ze strany banky a ná-sledné zrušení účtu implicitně zahr-nuje nakládání s peněžními pro-středky na účtu (samozřejmě zapředpokladu, že na účtu nějaké pe-něžní prostředky jsou); takové naklá-dání by mohlo tedy být subsumovánopod přímý zákaz citovaného ustanovení;

· zrušení účtu by mohlo zname-nat znemožnění/zmaření exekucepřikázáním pohledávky a mohlo byvést k jejímu zastavení, neboť existen-

ce účtu je definičním znakem tohotozpůsobu exekuce a condicio sine qua nonjejího úspěšného provedení. Pokud fak-ticky účet neexistuje, nelze podle našehonázoru ani exekuci přikázáním pohle-dávky provést (o stejný případ by šlo např. tehdy, pokud by zanikla nemovi-tost, z jejíhož prodeje v rámci exekuce byměl být oprávněný uspokojen). I kdybybanka peněžní prostředky nevyplatilapovinnému, ale „uchovala“ je pro uspo-kojení oprávněného na svém účtu, exe-kutor by zřejmě tyto prostředky v rámciexekučního příkazu nemohl postihnouts ohledem na odlišnost účtů.Vydání no-vého exekučního příkazu na účet bankyby nepřicházelo v úvahu, neboť bankanení povinným subjektem a její účet jetak v rámci exekuce nedotknutelný;

· rozhodnutí o použití jiného způ-sobu výkonu rozhodnutí je výlučněv pravomoci orgánu, který výkonrozhodnutí (exekuci) nařídil, nikolibanky, která v případě, že zrušením účtupřestane blokovat prostředky povinného,de facto zastavuje výkon rozhodnutí(exekuci);20

· zruší-li banka účet, zřejmě odpa-dá podmínka pro blokaci prostředků,protože není na čem tyto prostředky blo-kovat,21 tím spíše by bylo možné dovoditodpadnutí povinnosti vyplatit prostředkyz účtu oprávněnému, protože neexistujeúčet, ze kterého by se tak mohlo stát;

· zásada uspokojení oprávněného jed-noznačně v exekučním řízení dominuje.Zdůraznění tohoto principu se promítloi do novely OSŘ, kterou byla zavedenašestiměsíční lhůta běžící od vyrozuměníbanky o právní moci usnesení o nařízeníexekuce. Platby došlé na účet povinnéhov této lhůtě slouží rovněž k uspokojeníoprávněného. Výpovědí a zrušením účtuje smysl tohoto ustanovení popřen; plat-by, které by došly později, nebudouplatby na účet povinného a jako tako-vé by zřejmě nemohly být postiženyv rámci vydaného exekučního příka-zu, což koliduje s citovanou zásadou;

· šestiměsíční lhůta má podle našehonázoru povahu jakési ochranné a sledo-vací lhůty, jež zvyšuje pravděpodobnostúspěchu vymožení pohledávky; zruše-ní účtu by mohlo být kvalifikovánojako obcházení zákona s cílem zma-řit uspokojení oprávněného.

B. Exekuce přikázánímpohledávky z pozice povinného

a) Povinnosti majiteleúčtu/povinného

Stejně jako bance vznikají povinnostiv souvislosti s doručením exekučníhopříkazu, tak i povinný je omezen vesvých úkonech, a to i) okamžikem do-

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 34

Page 33: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

35

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyručení usnesení o nařízení exekuce a ii)okamžikem doručení exekučního příka-zu. Tato omezení spočívají v zákazu ná-sledujících úkonů:

· povinný nesmí nakládat se svýmmajetkem včetně nemovitostí a majetkuv SJM, s výjimkou jeho udržování a sprá-vy, běžné obchodní činnosti a uspokojo-vání základních životních potřeb;22

· majetek postižený exekučním pří-kazem nesmí povinný převést na jiného,zatížit ho nebo s ním jinak nakládat;23

· povinný ztrácí okamžikem, kdy jebance doručeno usnesení o nařízení vý-konu rozhodnutí (exekuční příkaz),právo vybrat peněžní prostředky účtu,použít tyto prostředky k platbám nebos nimi jinak nakládat.24

Je zřejmé, že jednotlivé zákazy se dourčité míry překrývají. Provedení jaké-hokoliv úkonu v rozporu se shora uve-denými zákazy je sankcionováno abso-lutní neplatností takového úkonu.

b) Zrušení účtumajitelem/povinným

Podle našeho názoru by bylo možnénahlížet na právní úkon povinnéhospočívající ve výpovědi smlouvyo zřízení účtu jako na úkon, kterýmpovinný ve svém důsledku nakládá sesvým majetkem (po zrušení účtu musízákonitě dojít k výplatě peněžních pro-středků, což je podle našeho názoru mož-no pokládat za nakládání s majetkem),a který je s ohledem na zákonné zá-kazy stižen absolutní neplatností.

Připustíme-li totiž možnost zrušení

účtu povinného, jak to činí shora citova-ný judikát Krajského soudu v ČeskýchBudějovicích, potom je nutné dospětk závěru, že povinný má současně právona výplatu svých finančních prostředků.Striktně formálním výkladem je totiž nut-no dovodit, že jednou zrušený účet již nenítím objektem, který byl exekucí postižen.Exekuční příkaz postihující účet povin-ného tak vlastně v době realizace výko-nu rozhodnutí směřuje proti neexistují-címu objektu. Peněžní ústav tak podlenašeho názoru nemá povinnost uscho-vat zůstatek účtu pro oprávněného, alebyl by povinen jej vydat povinnémuv souladu s právní úpravou obsaženouv ObchZ. Dochází tak ke konfliktu zá-konných ustanovení, jehož řešení se je-ví jako problematické. I z tohoto dů-vodu se domníváme, že ukončenísmlouvy o vedení účtu během exekuč-ního řízení nepřichází pojmově v úvahu.

V další argumentaci ohledně nemož-nosti zrušení účtu povinným odkazuje-me na podrobné zdůvodnění v části IIIpísm. b) tohoto článku a dále na zmíně-né obecné principy exekučního řízení.

IV. Závěr

Dosavadní teorie a praxe nebyly jednot-né v otázce přípustnosti zrušení účtupovinného v průběhu exekučního říze-ní. Publikované závěry navíc vycházelyz odlišné pozitivně právní úpravy.Současná judikatura uvedenou proble-matiku na úrovni vyšších soudů neřeší.

Platná právní úprava neobsahuje ex-plicitní zákaz zrušení účtu postiženého

exekucí. Bylo by tedy možno argumen-tovat, že podle obecné zásady „co nenízakázáno, je dovoleno“ nic nebrání ukon-čení smlouvy o vedení účtu a tím jehozrušení, ať již na základě dohody či jed-nostranného úkonu kterékoli ze stran.

Vzhledem k tomu, že pro oblastnuceného výkonu rozhodnutí platívšak poměrně striktní pravidla, do-mníváme se, že otázku připuštěnízrušení účtu postiženého exekucípřikázáním pohledávky bude třebazodpovědět negativně. Zákaz zrušeníúčtu by bylo možné dovodit restriktiv-ním výkladem relevantních zákonnýchustanovení. Zrušením účtu by dle na-šeho názoru byly popřeny hlavní zá-sady exekučního řízení, předevšímmožnost uspokojení oprávněného.

Aniž by tím bylo dotčeno shorauvedené, autoři pro úplnost uvádějí,že dne 14. 3. 2006 byl přijat zákonč. 133/2006 Sb., kterým se mění zák.č. 99/1963 Sb. (OSŘ) a současně zák.č. 120/2001 Sb. (EŘ). Citovaná nove-la zavádí s účinností od 14. 5. 2006nový způsob výkonu rozhodnutí,a to příkazem k výplatě z účtu u pe-něžního ústavu.

Uvítali bychom, kdyby tento článekpřispěl k rozvoji odborné diskuse nad ně-kterými problémy současné úpravy exe-kučního řízení a současně přispěl k jejichobjasnění.

� PRVNÍ AUTOR JE ADVOKÁTEM V AK

PROCHÁZKA/RANDL/KUBR V PRAZE,

DRUHÝ AUTOR JE ADVOKÁTNÍM

KONCIPIENTEM TAMTÉŽ.

1 Účtem se pro účely tohoto článku rozumí běžný i vkladový účet.2 § 52 odst. 1 EŘ: Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně

ustanovení občanského soudního řádu.3 Pokud z textu nevyplývá jinak, jsou závěry vztahující se na exekuční řízení, tj. řízení

podle exekučního řádu plně použitelné i na řízení o výkonu rozhodnutí podleobčanského soudního řádu.

4 Případ, který by mohl částečně vyřešit některé otázky zde nastíněné, je podle našichinformací v současné době projednáván NS ČR. Banka v průběhu exekučního řízenízrušila účet povinného z důvodu záporného zůstatku na účtu. Případ není dosudrozhodnut, nicméně rozhodnutí lze očekávat v nejbližší době.

5 Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec: Občanský soudní řád, komentář – II. díl, 6. vydání.C.H.Beck, 2003, str. 1325.

6 § 715 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb.: Smlouva o běžném účtu může být majitelem účtukdykoli písemně vypovězena, i když byla uzavřena na dobu určitou. Dnem doručenívýpovědi bance smlouva o běžném účtu zaniká.

7 § 305 písm. b) OSŘ ve znění do 31. 12. 1995: K návrhu oprávněného soud rozhodneo nařízení výkonu usnesením, ve kterém a) přikáže peněžnímu ústavu, aby po tom, kdynařízení výkonu rozhodnutí nabude právní moci, odepsal pohledávku s příslušenstvímz účtu povinného a uhradil ji po právní moci usnesení oprávněnému, b) zakážepovinnému, aby po tom, kdy mu bude doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, nakládals prostředky na účtu až do výše vykonatelné pohledávky a jejího příslušenství.

8 Kozel R.: Exekuce na účet. DHK, 1995, 19, B:187.9 Tamtéž.

10 § 415 zák. č. 40/1964 Sb.: Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodámna zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

11 Kozel R.: Exekuce na účet. DHK, 1995, 19, B:187.12 Tamtéž.13 Rc 58/95 7 Co 866/94 KS v Českých Budějovicích: Nařízeným soudním výkonem rozhodnutí

odepsáním z účtu u peněžního ústavu jsou do výše vymáhané pohledávky postiženy nejen typrostředky na účtu povinného, které tam jsou v době od doručení usnesení o nařízení výkonudo dne vyrozumění peněžního ústavu o tom, že nařízení výkonu nabylo právní moci, alei prostředky došlé na účet později, pokud účet nebyl po právní moci usnesení o nařízenívýkonu rozhodnutí zrušen. (pozn.: právní věta je překonána novým zněním OSŘ)

14 Bureš, J.: Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky. Právní rozhledy,1993, č. 5, str. 145.

15 § 47 odst. 3 EŘ: Exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle

občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu se exekuce provede po právnímoci usnesení o nařízení exekuce.

16 § 306 odst. 1 OSŘ: Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhanépohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtupeněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesenío nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došlypeněžní prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylopeněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305; povinnost peněžního ústavu provéstopravné zúčtování podle zvláštního zákona a ustanovení § 304a tím nejsou dotčeny.

17 § 306 odst. 2 OSŘ: Provedením (§ 307, 308, § 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí zaniká.18 § 715 odst. 4 zák. č. 513/1991 Sb.: Zanikne-li smlouva o běžném účtu, banka bez

zbytečného odkladu vypořádá pohledávky a závazky týkající se účtu, zejména provedeplatby uskutečněné prostřednictvím platebních karet a šeků, pokud byly použity do dnezániku smlouvy o běžném účtu, a dále je banka oprávněna si započítat své pohledávky,které má vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu je povinen vrátitbance platební karty a tiskopisy šeků, které mu k účtu vydala.

19 § 715 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb.: Po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtubanka účet zruší. Zůstatek peněžních prostředků zrušeného účtu banka vyplatí majiteliúčtu, pokud nedal příkaz, aby jej banka převedla na jiný účet nebo vyplatila jím určenýmosobám. Banka je oprávněna si započítat svou pohledávku na úplatu za převod zůstatkupeněžních prostředků zrušeného účtu na jiný účet, popřípadě svou pohledávku na úhradunákladů spojených s úschovou zůstatku peněžních prostředků, jestliže nemohl být vyplacenani převeden na jiný účet. Banka je povinna majiteli po zrušení účtu písemně oznámit, kekterému dni byl účet zrušen.

20 K tomu srov. M. Malík: Má banka zadržovat prostředky i po právní moci usnesenío nařízení výkonu rozhodnutí? Právní rozhledy, 1995, č. 5, str. 191.

21 Kozel, R.: Obchodní věci ve světle novely občanského soudního řádu. BA, 1996, č. 2, str. 8.22 § 44 odst. 7 EŘ: Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se

svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů,vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržovánía správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.

23 § 47 odst. 4: Majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tutopovinnost, je neplatný.

24 § 304 odst. 3 OSŘ.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 35

Page 34: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

36

články

MGR. SIMEON POPOV

Vposlední době (cca rok) zazna-menáváme výrazný vzestup po-pularizace řešení majetkových

sporů alternativním způsobem. Rovněžlze zjistit, že při zadání výrazu rozhod-čí řízení nebo rozhodčí centrumv internetovém vyhledávači se objeví, ja-ko po dešti, řada různých arbitráž-ních/rozhodčích (mediačních) centera sdružení,1 které jsou ochotny poskyt-nout své služby pro usnadnění tíživé fi-nanční situace, a tím i její vyřešení, provšechny subjekty práva, které se na něs důvěrou obrátí.

V článku „Rozhodčí řízení nebo soud-ní řízení?“ zveřejněném v Bulletinu advo-kacie č. 1, ročník 2006 2 jsem se snažil vy-volat diskusi na téma, zda zvolit cestuřešení sporu v rozhodčím řízení nebov soudním řízení, a uvedl jsem několikpro a proti u obou řízení.Vše je věcí ná-zorů, které se odvíjejí dle zkušeností, kte-ré si každý subjekt nastřádá po dobu svéexistence. Tento článek by měl být za-měřen na postup při rozhodování,zda doopravdy zvolit alternativní ře-šení sporu, a v případě, že ano, čemuje nutné věnovat zvýšenou pozor-nost. Zaměřím se hlavně na osoburozhodce/ců a vše kolem nich.

Na úvod musím zdůraznit, že ideálnímstavem je, když k žádnému sporu mezismluvními stranami nedojde nebo do-jde-li, měly by strany vyvinout maximálnísnahu věc urovnat smírně. V případě, žeto nebude možné, měly by strany dů-kladně zvážit, komu předají spor k řešení.V dnešní době je řešení problému soudní ces-tou určitou hrou o čas a tím i o peníze (čímdéle spor trvá, tím se např. zvyšují úrokyz prodlení). Musím ovšem dodat, že sedle mého názoru mírně zvýšila kvalitarozhodování obecných soudů. Míruzkvalitnění rozhodování by měla zajistitmimo jiné i skutečnost, že soudcem semůže stát osoba starší 30 let. Dle méhonázoru by se tato hranice klidně mohlao nějaký ten rok ještě posunout, jelikožfunkci soudce by měla zastávat osoba,která má v oboru dostatek zkušeností.

Tyto zkušenosti musí být letité a měly bybýt různorodé, tj. osoba – justiční čekatelby měla před nástupem na soud absolvo-vat právní praxi, příklad: v advokátní kan-celáři, ve státní správě a v obchodní spo-lečnosti (např. koncipient-úředník-podnikový právník).Tímto způsobem byměl čekatel možnost nahlédnout na prá-vo a jeho působení z různých uhlů pohle-du. Tyto zkušenosti by měly napomocinalézt rovnováhu a jistotu při nalézánípráva a tím zkvalitnit samotné rozhodo-vání ve věci.

Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech,soudcích, přísedících a státní správěsoudů a o změně některých dalších zá-konů (zákon o soudech a soudcích),v platném znění, v ustanovení § 60odst. 1 říká: Soudcem nebo přísedícímmůže být ustanoven státní občan Českérepubliky (dále jen „občan“), který jezpůsobilý k právním úkonům a bezú-honný, jestliže jeho zkušenosti a morál-ní vlastnosti dávají záruku, že budesvou funkci řádně zastávat, v den usta-novení dosáhl věku nejméně 30 leta souhlasí se svým ustanovením zasoudce nebo přísedícího a s přidělenímk určitému soudu.

Samozřejmě že je rovněž důležité vzítv úvahu další faktory, ovlivňující kvaliturozhodovacích schopností konkrétníosoby, zejména okruh v právní praxi ře-šených právních problémů, četnost a slo-žitost těchto právních problémů, různo-rodost, míru samostatnosti při řešenítěchto právních otázek, kvalitu lidí ovliv-ňující rozhodování (spolupracovníci,protistrany, státní orgány) apod.Zobecněně řečeno, jde o míru pestrostinabitých zkušeností z právní praxe.

V případě, že se někdo rozhodne prorozhodčí řízení a obrátí se na arbitráž-ní/rozhodčí (mediační) centrum (pou-žije rozhodčí doložku), měl by při výbě-ru přehodnotit i výše uvedená kritéria,s tím rozdílem, že v případě rozhodcůnení podmínkou právní vysokoškolskévzdělání (viz ust. § 60 odst. 3 zákonač. 6/2002 Sb. ve spojení s ust. § 4 záko-na č. 216/1994 Sb.).

Osoba rozhodce by měla splňovatkromě výše uvedených některýchkritérií i další náležitosti. Jaké?Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím ří-zení a o výkonu rozhodčího nálezů,v platném znění (dále jen „ZRŘ“), jev odpovědích skromný (viz část druhouustanovení § 4 a násl. zákona).

Rozhodcem může být pouze fyzickáosoba. Pro výkon rozhodce v rozhodčímřízení není stanovena žádná zvláštní

kvalifikace včetně podmínky právníhovzdělání. V naší právní úpravě jsou sta-noveny výjimky, kdo rozhodcem být ne-může, např. soudci kteréhokoli obecné-ho soudu. Podle ustanovení § 4 ZRŘmůže být rozhodcem občan České re-publiky, který je zletilý a způsobilýk právním úkonům. Cizinec může býtrozhodcem, je-li podle práva svého státuzpůsobilý k právním úkonům, postačíovšem, je-li způsobilý k právním úko-nům dle práva České republiky.Rozhodce rovněž musí splňovat předpo-klad nestrannosti a nepodjatosti (usta-novení § 8 ZRŘ). Strany si nemohou zarozhodce zvolit osobu, které by bylyv jakékoli míře závislé na výsledku říze-ní, např. právního zástupce některé zestran, rodinného příslušníka některé zestran, člena statutárního orgánu nebozaměstnance některé ze stran. Stranyv každém případě nesou plné rizikovýběru osoby rozhodce. To, zda jekvalifikovaný dle práva či zda spra-vedlivě rozhodne spor, se může, aletaky nemusí ukázat v průběhu říze-ní a v jeho rozhodnutích/nálezech.Je dobré se vždy informovat o kvali-tách dané osoby, a to hlavně po strán-ce odbornosti v dané oblasti. Kritériípro výběr rozhodce může být samozřej-mě více, dle vzdělání, pověsti, jazyko-vých znalostí, státního občanství, pří-slušnosti k určité zájmové skupině apod.

Zajímavá je i úvaha, zda rozhodcemmůže být i bývalý soudce obecnéhosoudu. Záleží především na jehoschopnosti rozhodovat rychle a eko-nomicky a zda je ochoten věnovatpodstatný čas prostudování všechpodkladů vztahujících se ke sporu.V některých případech může soudcepůsobit na strany sporu pozitivnímdojmem, jelikož vyvolává podvědomépřesvědčení, že je jeho povinností roz-hodnout spravedlivě, z titulu jeho dří-vější funkce.3

Budeme-li se rozhodovat při výběru roz-hodce, jaké vlastnosti, resp. předpokladymusí splňovat, měli bychom si položit ně-kolik základních otázek:

a) bude se jednat o právníka nebo znal-ce v jiném oboru (např. stavební in-ženýr),

b) jaké bude jeho dosažené vzdělání ne-bo dosažená akreditace,

c) věk,d) míra zkušeností,e) půjde o osobu časově značně vytíže-

nou nebo osobu s tzv. prázdným di-ářem,

Osoba rozhodce

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 36

Page 35: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

37

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyf) půjde o osobu v pracovním poměru

nebo podnikatele,g) ryze praktika nebo hloubavého teo-

retika apod.

Způsobů, jak získat potřebné infor-mace o konkrétním rozhodci, je řada:

Knihy a články. V případě, že kandi-dát (budoucí rozhodce) napsal v minu-losti odborné pojednání ve formě knihynebo článku zveřejněném v odbornémperiodiku, může být tato skutečnost vý-znamným zdrojem informací o osoběkandidáta a tím významnou měrouovlivnit naše rozhodování. Z publikacíbude možné totiž vyčíst způsob uvažo-vání konkrétního kandidáta nebo jehonázory na určitý okruh i neprávníchotázek. V řadě případů bude možnéz publikací vyčíst i biografické fakta.

Neoficiální zdroje. Významným zdro-jem informací o konkrétním kandidáto-vi jsou rovněž osobní zkušenosti jinýchsubjektů, které řešily spory v arbitráž-ním řízení, nebo zkušenosti jiných ad-vokátů.V daném případě lze je doporu-čit vždy, kdy má dojít k rozhodnutí,kterého kandidáta si vybrat, obrátit sena subjekt nebo advokáta, který již mělmožnost se s kandidátem v praxi sezná-mit. Dohledání takových informací bynemělo být až tak obtížné i vzhledem keskutečnosti, že takovéto údaje jsou pra-videlně uchovávány u jednotlivých sub-jektů nebo u advokátů, jelikož spoluprá-ce v této úrovni často přetrvává.

Informace veřejně přístupné. Dalšímzdrojem může být internet. Řada arbit-rážních center nebo rozhodců má zříze-né internetové stránky, na kterých pre-zentuje rozhodčí řízení i sebe.

Osobní jednání s kandidátem. Samo-zřejmě dalším stupněm, který lze jen do-poručit, je osobní jednání s kandidátem,na základě kterého se lze důkladně se-známit s osobou budoucího rozhodce.4

Po získání potřebných informacílze následně učinit komplexní kom-paraci, jejímž výsledkem by měl býtvýběr nejvhodnějšího kandidáta prořešení konkrétního případu. Procesvýběru není důležitý jen pro výběrvhodného kandidáta, ale i pro samotnéarbitrážní řízení, tj. jeho „kvalitu“.Rozhodce musí být schopen rozhod-nout spor svou autoritou, vědomostmi,zkušenostmi, na základě nejlepšího svě-domí a vědomí.

Podle § 7 ZRŘ má rozhodčí smlouvastanovit počet rozhodců a způsob jejichjmenování. Konečný počet rozhodcůmusí být vždy lichý. Nemá-li rozhodčísmlouva takové ustanovení, pak sporprojednává a rozhoduje tříčlenný roz-hodčí senát. Čím je větší počet rozhodců,o to může být delší doba trvání rozhodčíhořízení a může dojít i ke zvýšení nákladů.

Lze tedy doporučit, aby počet rozhodcůnebyl příliš velký, protože se následněmimo výše zmíněné finanční zátěže mů-že stát, že se obtížněji dosáhne jednot-ného názoru většiny, mohou nastat pro-blémy při svolávání rozhodců k jednáníapod. Protikladem může být ovšem za-jištění větší objektivity v rozhodování.

Strany si již v rozhodčí smlouvě mo-hou zvolit konkrétního rozhodce. Tobude nejspíše praktické u sporů již exis-tujících. U sporů, které by měly pro-běhnout až v budoucnu (například zaněkolik let) může nastat určitá událost,která znemožní rozhodovat v dané věciurčenému rozhodci (rozhodce zemře,ztratí způsobilost vykonávat funkci roz-hodce, nebude dlouhodobě k zastiženínebo bude pobývat na neznámém mís-tě apod.), což by mělo za následek vznikpotřeby uzavřít novou rozhodčí smlou-vu. Zpravidla probíhá určení rozhodcůtak, že každá strana jmenuje jednohorozhodce a ti pak jmenují třetího roz-hodce – předsedajícího. Skutečnost, ženěkterá ze stran nejmenuje rozhodcenebo jmenovaní rozhodci nezvolí třetí-ho rozhodce, nemůže bránit dalšímupokračování rozhodčího řízení. Způsobjmenování chybějícího rozhodce závisína vůli stran, neboť ty se již v rozhodčísmlouvě mohly na takovém procesujmenování dohodnout. Zákon dbáo právní jistotu v právních vztazích sub-jektů a řeší situace, kdy by mělo hrozit,že by se projednání věci v rozhodčím ří-zení zbytečně oddalovalo, nebo dokon-ce zmařilo pro nečinnost některé zestran, pokud jde o jmenování rozhodcenebo pro případ, že se jmenování třetí-ho rozhodce oddaluje nečinností jižjmenovaných rozhodců. Nedohod-nou-li si strany způsob jmenovánírozhodců, je rozhodce nebo předse-dající rozhodce jmenován rozhod-nutím věcně a místně příslušnéhosoudu – § 41 a § 43 ZRŘ. Tady bychrád vysvětlil rozdíl mezi určením a jme-nováním rozhodce. O určení rozhodcejde tehdy, je-li již ve smlouvě určen ne-jenom počet rozhodců, ale i konkrétně,kdo má být rozhodcem. Doporučovalbych, aby strana určující konkrétní oso-bu již od této osoby měla souhlas s je-jím určením do funkce rozhodce, pro-tože se může stát, že dotyčná osobaodmítne funkci přijmout. O jmenováníjde dle mého názoru tehdy, kdy dojdesice k uzavření rozhodčí smlouvy, alek samotnému jmenování rozhodce/ůdojde až v momentě, kdy vznikne mezistranami spor.

Přijetí funkce rozhodce se musíuskutečnit písemně (§ 5 odst. 2 ZRŘ).Není předepsáno, jak má být vyjádřeno,postačí zpravidla jednoduché písemnésdělení, že funkci rozhodce v dané věci

dotčená osoba přijímá.Tato listina se ná-sledně založí do rozhodčího spisu.Rozhodce se může své funkce vzdát jenze závažných důvodů nebo se souhlasemstran. Závažným důvodem může býtvážné onemocnění nebo úmrtí členarozhodcovy rodiny, dlouhodobý pobytmimo místo konání rozhodčího řízenísouvisející s výkonem zaměstnání, živel-ní pohroma apod. Podle § 11 ZRŘ je jižurčený nebo jmenovaný rozhodce vy-loučen z projednávání věci, jestliže do-datečně vyjdou najevo okolnosti uvede-né v § 8 ZRŘ, tj. že jde o okolnosti, kteréby mohly vzbudit oprávněné pochyb-nosti o jeho nepodjatosti, nebo okolnos-ti, pro něž by byl jako rozhodce vylou-čen z jiných důvodů. Rozhodce je tedyvyloučen z projednávání věci přímo zezákona, netřeba k jeho vyloučení podně-tu strany vznášející námitku podjatostinebo odmítající takové rozhodce.Rozhodci jsou povinni zachovávatmlčenlivost o všech skutečnostech,o kterých se v souvislosti s rozhodčím ří-zením dozvěděli. Týká se to hlavně po-měrů stran, ať už jde o poměry osobnínebo podnikové, např. finanční, výrob-ní, metody řízení apod. Touto mlčenli-vostí jsou vázáni vůči komukoli, tedyi vůči státním orgánům, např. orgánůmPolicie ČR, finančním úřadům.Mlčenlivosti může být rozhodcezproštěn oběma smluvními stranami.Nebude-li rozhodce zproštěn povinnos-ti mlčenlivosti, bude v daném případěmuset rozhodnout předseda příslušnéhosoudu, v jehož obvodu má rozhodcebydliště, a to na žádost toho, kdo poža-duje, aby rozhodci bylo dovoleno vypo-vídat. Kdyby šlo o rozhodce, který mábydliště mimo Českou republiku, rozho-doval by o tom předseda Obvodníhosoudu pro Prahu 1. O tom, zda jsou zdezávažné důvody pro zproštění povinnos-ti mlčenlivosti, rozhoduje předseda sou-du dle vlastního uvážení. I když je roz-hodce zproštěn mlčenlivosti, nenípovinen vypovídat. Rozhodce může sámpožádat předsedu příslušného souduo zproštění povinnosti mlčenlivosti.

V případě, že vyjdou najevo okol-nosti uvedené v § 11 ZRŘ, je roz-hodce povinen dle § 12 odst. 1 ZRŘvzdát se funkce rozhodce. Jestližerozhodce sám nerezignuje na svoji funk-ci a rozhodoval by dál a vydal by roz-hodčí nález, pak by to byl důvod prozrušení rozhodčího nálezu soudem(§ 31 ZRŘ). Jelikož strany mají zájem natom, aby nedošlo k zrušení rozhodčíhonálezu, ustanovení § 12 odst. 2 ZRŘ jimdává možnost se dohodnout o postupupři jeho vyloučení, s tím, že je jim pone-chána možnost obrátit se na soud s ná-vrhem na vyloučení rozhodce z projed-návání sporu. Vzdá-li se rozhodce

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 37

Page 36: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

38

článkydobrovolně své funkce nebo se stranydohodnou na vyloučení rozhodce, nebobude soudem rozhodnuto o vyloučenírozhodce, musí být následně jmenovánnový rozhodce.

Rozhodci mohou vykonávat svou čin-nost v konkrétním sporu i bezplatně,avšak nebude to příliš pravděpodobné,neboť např. v obchodních věcech jdečasto o spory složité, náročné na odbor-nou erudici i čas rozhodců. Rozhodci simohou vyžádat zálohy na výlohy s říze-ním spojené s tím, že započnou svojičinnost teprve po úhradě odměny a zá-lohy na výdaje. Co se týče odměny roz-hodců, kdy odměna není určena pře-dem, odkazuji na článek Mgr. PetraPospíšila, který vyšel v Bulletinu advo-kacie č. 11-12, ročník 2005.5 (Tenv článku upozornil na závažnou skuteč-nost, že vzhledem k nedostatečné právníúpravě by za těchto okolností neměl kan-didát na rozhodce vůbec funkci přijmout,pokud se ovšem nerozhodne rozhodcovskoučinnost vykonat bezúplatně. – pozn. red.)

Záloha na výdaje je po skončení spo-ru vyúčtována. Rozhodci samozřejměv nálezu určí, která ze stran nákladyrozhodčího řízení uhradí druhé straně.Výše odměny se řídí výší hodnoty spo-ru, jeho složitostí a konečně i osobami

rozhodců, tj. dle jejich společenského-profesního postavení. Odměna by sa-mozřejmě měla zahrnovat veškeré výda-je, které bude mít rozhodce v řízení(telefon, jízdné, nocležné, poštovnéapod.), nebo mohou být tyto výdaje sta-noveny zvlášť. Je nutné počítat i s výdajina tlumočníka, nájmem za jednací míst-nost, pořizováním kopií dokumentů, alei s výdaji na provedení určitých proces-ních úkonů, jež na žádost rozhodce pro-vedl soud. Žalující straně bude vždy pří-padný přeplatek vrácen, nebo budenucena nedoplatek zaplatit. Nákladyrozhodčího řízení nese každá strana zesvého, tj. žalobce platí odměnu a zálohuna výdaje a náklady své účasti včetněprávního zastoupení, popř. zálohy navýdaje spojené s provedením důkazů, je-jichž provedení navrhuje, překlady, tlu-močení atd., avšak hradí je nakonec tastrana, která ve sporu podlehla, popř. je-jich náhradu ukládají rozhodci podle to-ho, jaký měla ta která strana ve sporuúspěch. Náklady právního zastoupenív rozhodčím řízení hradí také každástrana ze svého, ovšem i zde platí, žestraně, která měla úspěch ve sporu, bu-dou přiznány i náklady právního zastou-pení. Strany se i v tomto případě mohoudohodnout již v rozhodčí smlouvě, že ta,

která bude mít ve sporu úspěch, má prá-vo i na zaplacení nákladů právního za-stoupení. Nutno však dodat, že jelikož jerozhodčí řízení neformální, nevznikázde nutnost se v řízení nechat zastupo-vat právním zástupcem. Ve většině (ob-chodních) případů asi strany využijí tétomožnosti, a to z důvodu pocitu, že vesporu jsou zastoupeny kvalifikovanouosobou a z důvodu úspory času.

Závěrem musím ovšem upozorniti na fakt, že příznivé preference jednot-livých rozhodců nebo rozhodčích cen-ter nemusí být vždy garantem bezvad-ného průběhu rozhodčího řízení.

� AUTOR JE PRÁVNÍKEM

V OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI.

1 Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České a Agrárníkomoře České republiky, nebo Brněnské arbitrážnícentrum.

2 Bulletin advokacie č. 1, ročník 2006, str. 38-40.

3 Charles J. Moxley, Jr: Select the Ideal Arbitrator, in:Dispute Resolution Journal.

4 The Resume and ADR Resource Page of FrancisO. Spalding, ADR Currents Vol. 2, No. 4: Americanarbitration Association Fall 1997, pp. 8-13.

5 P. Pospíšil: O právu rozhodce na odměnu za rozhodnutísporu v rozhodčím řízení, Bulletin advokacieč. 11-12/2005, str. 43-45.

Musí být řízenío přezkoumávání zákonnostivazby podle č. 5 odst. 4 EÚLPveřejné? (K rozsudku ESLP Reinprecht v. Rakousko z 15. 11. 2005)

JUDR. BOHUMIL REPÍK, CSC.

Již rozsudkem z 18. 6. 1971 ve věci DeWilde et al. v. Belgie plénum Evrop-ského soudu pro lidská práva vyslovilo,že řízení o přezkoumávání zákonnostikaždého zbavení osobní svobody, pře-devším též vazby, podle čl. 5 odst. 4EÚLP musí mít soudní charakter a ob-viněnému musejí být poskytnuty pro-

cesní garance, které nesmějí být výraz-ně nižší, než jsou ty, které poskytuječl. 6 odst. 1 EÚLP. Jde-li o přezkou-mávání zákonnosti vazby, tj. o pří-pad podle čl. 5 odst. 1 písm. c)EÚLP, musí se konat ústní jednání(audience, hearing),1 obviněný mu-sí být osobně slyšen,2 musí mu býtdána možnost seznámit se s těmičástmi spisu, o které se soud opírápři rozhodování o vazbě,3 musí mubýt zpřístupněny návrhy a vyjádře-ní obžaloby k vazbě, musí mu býtposkytnuta možnost vyjádřit sek nim a musí mu být poskytnut po-třebný čas a možnosti k přípravě.4

Česká právnická veřejnost byla s tou-to judikaturou Soudu seznámena takév odborné literatuře,5 zejména téžv tomto časopise.6 Obecné soudy a do-

nedávna i Ústavní soud však čl. 5odst. 4 EÚLP a judikaturu Soudu k to-muto ustanovení, v rozporu s čl. 10Ústavy, dlouho jednoduše ignorovaly.K průlomu do této praxe, bohužel jenčástečnému a nedostatečnému, došloteprve nálezem Ústavního soudu z 22.3. 2005 čj. Pl. Ús 45/04, publikovanýmve Sbírce zákonů č. 239/2005 Sb. ze 17.6. 2005, jímž bylo zrušeno ustanovení§ 242 odst. 2 trestního řádu a vyslove-no, že „podle čl. 5 odst. 4 Úmluvyo ochraně lidských práv a základníchsvobod je nutné slyšení obviněnéhosoudem předtím, než je rozhodovánoo jeho stížnosti proti usnesení státníhozástupce o dalším trvání vazby”.

Nutnost respektování uvedené zá-ruky tedy Ústavní soud omezuje jenna jednu ze situací, v nichž soud pře-

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 38

Page 37: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyzkoumává zákonnost vazby. Ve svémobiter dictum výslovně uvádí, že zjištěnírozporu § 242 odst. 2 tr. ř. s článkem 5odst. 4 Úmluvy se týká jen řízení o stíž-nosti obviněného proti usnesení státníhozástupce o dalším trvání vazby, nikolivšak rozhodování soudu o žádosti obvi-něného o propuštění z vazby na svobodu.V rozhodnutí čj. I ÚS 596/04 ze 14. 6.2005 pak Ústavní soud judikoval, že po-žadavek obviněného, aby byl osobně sou-dem slyšen, je odůvodněn jen tehdy, uvá-dí-li obviněný v žádosti konkrétnínámitky, že se změnily nebo zanikly okol-nosti, na kterých je založeno zbavení jehoosobní svobody. Ústavní soud pomíjí, žejudikáty štrasburského Soudu, které citujek důvodnění svého nálezu z 22. 3. 2005, setéměř bez výjimky týkají případů, kdy obvi-něný podal žádost o propuštění na svobodu,že žádný se nevztahuje na situaci, kterou ře-šil Ústavní soud, a že žádný z citovanýchani jiných judikátů Soudu neobsahuje zmín-ku o výjimce z práva obviněného být svo-bodně slyšen při rozhodování soudu o jehožádosti podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy.7 Nevy-zpytatelné tak zůstávají cesty, jimiž se ubí-rá uvažování Ústavního soudu při jehointerpretaci čl. 5 odst. 4 Úmluvy a judi-katury štrasburského Soudu k tomutoustanovení. Názor Ústavního soudu jeprávem kritizován.8

V judikatuře štrasburského Soudu všakdosud nebyla dána jednoznačná odpověďna otázku, zda jednání soudu při rozhodo-vání o zákonnosti vazby podle čl. 5 odst. 4EÚLP musí být veřejné či nikoliv a zdastačí jen přítomnost stran.

V některých případech přezkoumáva-ných Soudem nebo Komisí bylo jednánívnitrostátního soudu neveřejné (věcDhoest v. Belgie, rozhodnutí Ko-mise, DR, sv. 55, s. 5; věc Bezicheriv. Itálie, rozsudek Soudu z 25. 10. 1989),v jiných veřejné (věc De Wilde et al.v. Belgie, cit. shora), ale Soud se toutootázkou nezabýval. Pouze v rozsudkuNeumeister v. Rakousko z 27. 6. 1968 seSoud omezil na lakonickou poznámku, ževeřejnost v této oblasti, tj. při rozhodová-ní o vazbě, neodpovídá zájmu obviněné-ho, jak je tento zájem obecně chápán.

Teprve v rozsudku Reinprecht v. Ra-kousko z 15. 11. 2005 se Soud zabývaltouto otázkou podrobně. Z toho ovšemnelze bez dalšího dovodit, že obviněnýnemá právo na veřejné projednání otázkyvazby, jestliže si to přeje.9

Stěžovatel namítal, že domácí soudy,které několikrát (dne 19. 5. , 19. 7. a 2.8. 2000) zamítly jeho žádost o propuš-tění na svobodu a nařídily pokračovánívazby, jednaly sice za jeho účasti, zaúčasti jeho obhájce a státního zástupce,ale s vyloučením veřejnosti. Byl takpodle jeho názoru porušen čl. 5 odst. 4a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

K čl. 5 odst. 4:

Podle stěžovatele neexistují přesvědčivédůvody, proč by řízení o zákonnostivazby nemělo být přístupné veřejnosti.

Naproti tomu podle vlády žalovanéhostátu čl. 5 odst. 4 Úmluvy vyžaduje jento, aby řízení o zákonnosti vazby bylokontradiktorní a respektovalo princip

rovnosti zbraní. Rakouské řízení o vazběvyhovuje těmto požadavkům. Čl. 5odst. 4 Úmluvy nevyžaduje, aby v tomtořízení byly zachovány všechny záruky ob-sažené v čl. 6 odst. 1, zvláště nevyžaduje,aby řízení bylo veřejné. Je to odůvodněnorůznými účely těchto dvou ustanovení.Požadavek veřejnosti podle čl. 6 odst. 1chrání strany před tajným vysluhovánímspravedlnosti a upevňuje důvěru k sou-dům. Čl. 5 chrání jednotlivce před své-volným zbavením osobní svobody tím, žezaručuje urychlené přezkoumání jeho zá-konnosti. Umožnit veřejnosti obecně pří-stup k jednání by ohrozilo rychlost pře-zkoumání.

Podle třetí strany (připuštěné podlečl. 36 odst. 2 Úmluvy) Helsinki Foundationfor Human Rights (HFHR) čl. 5 odst. 4obsahuje implicitně požadavek veřejnostiřízení o vazbě.Tento požadavek zabezpe-čuje veřejnou kontrolu, že rozhodoval ne-závislý soud a že tento soud nepostupovalsvévolně. Požadavek veřejnosti musí býtdále poměřován významem práva naosobní svobodu. Posléze mezi čl. 5 odst. 4a čl. 6 odst. 1 existuje úzká souvislost.

Soud nejdříve zopakoval záruky, kte-ré jsou podle jeho dosavadní judikaturyobsaženy v čl. 5 odst. 4 Úmluvy:

a) Čl. 5 odst. 4 zaručuje osobě zbave-né osobní svobody právo podat návrh nařízení o přezkoumání procesních a hmot-něprávních podmínek zákonnosti zbave-ní svobody (rozsudek Brogan et al.v. Spojené království z 29. 11. 1988).

b) Ačkoliv není vždy nutné, aby v ří-zení podle čl. 5 odst. 4 byly poskytnutystejné záruky, jaké vyžaduje čl. 6 při roz-hodování o trestním obvinění, toto říze-ní musí mít soudní charakter a musí býtvybaveno zárukami přiměřenými povaze

zbavení svobody (rozsudek Assenovv. Bulharsko, cit. shora, Woch v. Polskoz 19. 10. 2000, Megyeri v. Německoz 12. 5. 1992).

c) Řízení musí být kontradiktornía musí být vždy zabezpečena „rovnostzbraní” mezi stranami. Jde-li o zbaveníosobní svobody podle čl. 5 odst. 1 písm.c), tj. jde-li o vazbu, vyžaduje se osobníslyšení (rozsudky Nikolova v. Bulharskoz 25. 3. 1999, Assenov v. Bulharsko, cit.shora, Sanchez-Reisse v. Švýcarsko, cit.shora, Kampanis v. Řecko z 13. 7. 1995).

Soud zdůrazňuje, že uvedené záruky,jmenovitě kontradiktornost řízení a rov-nost zbraní, je třeba považovat za „zá-kladní záruky řízení” o vazbě (rozsudkySanchez-Reisse v. Švýcarsko a Kampanisv. Řecko, cit. shora). Soud dále vyžaduje,aby obviněný měl možnost podat žádosto propuštění v přiměřených intervalech(rozsudek Assenov v. Bulharskoa Bezicheri v. Itálie, cit. shora).

Zjišťuje, že zákonnost vazby stěžova-tele byla přezkoumávána v krátkých in-tervalech.

Konstatuje, že všechny uvedenézáruky, včetně záruky osobního sly-šení, byly v řízení o vazbě stěžovate-le rakouskými soudy respektovány.

V rozsudku nenajdeme ani stopuo tom, že by v případě opakování žá-dosti opřené o stejné důvody obviněnýnemusel být osobně slyšen.

Soud pak přechází k otázce, zda říze-ní podle č. 5 odst. 4 musí být veřejné činikoliv. Konstatuje, že v dosavadní judi-katuře nelze najít podklad pro požada-vek stěžovatele, že řízení o zákonnostivazby musí být veřejné.

Soud připouští, že mezi čl. 5 odst. 4a čl. 6 odst. 1 Úmluvy existuje úzký

Soud uvádí, že ačkoliv čl. 5odst. 4 vyžaduje slyšení(audience, hearing) připřezkoumání zákonnostivazby, zpravidla se nevyžaduje,aby toto slyšení bylo veřejné.Nelze vyloučit, že za určitýchokolností veřejné slyšení můžebýt nutné. Soud všaknespecifikuje, jaké to mohoubýt okolnosti a nechává taktuto otázku otevřenou.

ILU

ST

RA

ČN

ÍF

OT

OJA

KU

BS

TA

DL

ER

39

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 39

Page 38: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

40

článkyvztah (rozsudky Lamy v. Belgie, cit. sho-ra, Lanz v. Rakousko z 31. 1. 2002).Z judikatury Soudu vyplývá, že některézáruky čl. 6 se mohou uplatnit užv předsoudním stadiu řízení (rozsudekImbroscia v. Švýcarsko z 24. 11. 1994)a že jejich nerespektování může nena-pravitelně poznamenat spravedlivý cha-rakter řízení jako celku (rozsudek JohnMurray et al. v. Spojené království z 8. 2.1996). Nic však neukazuje, že by neve-řejnost řízení o vazbě, na němž byl obvi-něný asistován svým obhájcem, mohlapoškodit spravedlnost procesu jako cel-ku. Ačkoliv tedy některá procesní právaaplikovaná v řízení podle čl. 5 odst. 4,jako např. právo na přístup ke spisu ne-bo právo na pomoc obhájce, se mohoupřekrývat s právy zaručenými čl. 6 (roz-sudek Lamy v. Belgie, cit. shora), zevztahu obou ustanovení nelze vyvoditzávěr, že řízení podle čl. 5 odst. 4 musíbýt veřejné.Také účel ustanovení je roz-dílný, což vysvětluje, že čl. 5 odst. 4 ob-sahuje flexibilnější procesní požadavkynež čl. 6 a je naopak striktnější pokudjde o rychlost řízení.

Požadavek veřejnosti by však mohlmít negativní dopad na rychlost řízení.Jednání o zákonnosti vazby se v praxičasto koná ve věznicích. Jak zabezpečeníúčinného přístupu veřejnosti na jednáníve věznici, tak doprava obviněných dosoudní budovy k veřejnému jednání vy-žadují opatření, která jdou proti poža-davku rychlosti. Platí to zejména v pří-padě, kdy se vyžaduje opětovnépřezkoumání zákonnosti vazby v krát-kých intervalech.

Na závěr Soud uvádí, že ačkoliv čl. 5odst. 4 vyžaduje slyšení (audience, hea-ring) při přezkoumání zákonnosti vazby,zpravidla se nevyžaduje, aby toto slyšeníbylo veřejné. Nelze vyloučit, že za urči-tých okolností veřejné slyšení může býtnutné. Soud však nespecifikuje, jaké tomohou být okolnosti a nechává tak tutootázku otevřenou.

Ještě jedna poznámka k argumentaciSoudu je vhodná. Soud neopakuje ar-gument použitý v rozsudku Neumeisterv. Rakousko, že veřejnost řízení o vazběnení v zájmu obviněného. Soud si patr-ně uvědomil relativnost tohoto argu-mentu, neboť nelze vyloučit, že obvině-ný bude mít naopak zájem na tom, abyřízení bylo veřejné.

K čl. 6 odst. 1 Úmluvy:

Podle stěžovatele a třetí strany (HFHR)čl. 6 odst. 1 je aplikovatelný na řízenío přezkoumávání zákonnosti vazby jakve svém trestním, tak občanskoprávnímaspektu. Řízení o vazbě je integrálnísoučástí trestního řízení, v němž se roz-hoduje o trestním obvinění. Kromě tohoprávo na osobní svobodu je právem ob-čanským ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy(rozsudek Aerts v. Belgie z 30. 7. 1998).

Soud v rozsudku Neumeister v. Ra-kousko (cit shora) na otázku aplikovatel-nosti čl. 6 odst. 1 na řízení o zákonnostivazby dal negativní odpověď. Pokud jdeo trestní aspekt, opravné prostředky týka-jící se vazby nepochybně spadají do sférytrestního práva, ale čl. 6 odst. 1 výslovněomezuje právo na spravedlivý proces narozhodování o oprávněnosti trestního ob-vinění, tj. na rozhodování o vině a trestu,které zřejmě nezahrnuje rozhodovánío vazbě. Pokud jde o občanskoprávníaspekt, aplikovat čl. 6 odst. 1 na řízenío zákonnosti vazby z tohoto titulu by zna-menalo neúměrně rozšiřovat pojem „ob-čanské právo nebo závazek”.

Tento svůj názor Soud v komentova-ném rozsudku zpřesňuje.

Pokud jde o trestní aspekt, ani poz-dější judikatura nezpochybnila názorSoudu vyslovený v cit. rozsudku.Aplikovat čl. 6 na řízení o vazbě bybylo v rozporu s výslovným zněnímčl. 6 odst. 1, neboť v tomto řízení senerozhoduje o „oprávněnosti trest-ního obvinění”.10

Zůstává otázka, zda čl. 6 není apliko-vatelný na řízení o vazbě proto, že právona osobní svobodu, které je předmětemrozhodování, je „právem občanským” vesmyslu čl. 6 odst. 1.

V rozsudcích Aerts v. Belgie (cit. shora)a dále v rozsudcích Vermeersch v. Franciez 30. 1. 2003 Soud připustil aplikovatel-nost čl. 6 odst. 1 v jeho občanskoprávnímaspektu na řízení, v němž byla přezkou-mávána zákonnost detence duševně ne-mocných osob podle čl. 5 odst. 1 písm. e)Úmluvy. Podle Soudu se však tyto věciodlišují od daného případu v tom, že ne-šlo o vazbu, a zejména v tom, že čl. 5odst. 4 tu nebyl aplikovatelný, neboť stě-žovatelé byli již na svobodě a šlo tedy jeno dodatečné zjištění nezákonnosti detencea v případě Aerts i o náhradu škody (roz-

hodnutí Komise z 9. 12. 1988 ve věci W.v. Švédsko, DR, sv. 59, s. 158).

Daný případ však spadá do sférytrestního řízení, v němž Úmluva v čl. 5poskytuje ucelený systém ochrany osobnísvobody jak osobě odsouzené [čl. 5 odst. 1písm. a) Úmluvy], tak osobě ve vazbě[čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy]. V tomtoposledním případě má zatčený nebo zadr-žený obviněný právo být ihned předvedenpřed soudce a právo na přiměřené trvánívazby (čl. 5 odst. 3), jakož i právo naurychlené přezkoumání zákonnosti vazby(čl. 5 odst. 4). Naproti tomu čl. 6 ob-sahuje procedurální garance přirozhodování o meritu věci.

Soud odmítá dát obecnou odpověď naotázku, zda aplikace čl. 6 v jeho občan-skoprávním aspektu na řízení týkající sezbavení osobní svobody v rámci trestníhořízení je kompatibilní s uvedeným systé-mem. Omezuje se na zkoumání vztahumezi čl. 5 odst. 4 a čl. 6 v daném kon-krétním případě. Existuje konflikt mezičl. 5 a čl. 6 v tom směru, že čl. 5 obecněnevyžaduje, aby řízení o přezkoumání zá-konnosti vazby bylo veřejné, zatímco čl. 6vyžaduje veřejné řízení v oblasti své apli-kovatelnosti. V této souvislosti Soud zdů-razňuje, že jednotlivé články Úmluvymusí být vykládány ve vzájemném soula-du (rozsudek Soering v. Spojené králov-ství ze 7. 7. 1989). Bylo by proti takové-mu výkladu vyvodit z čl. 6 v jehoobčanskoprávním aspektu méně striktnípožadavky, než jsou ty, které ukládá čl. 5odst. 4 se svým uceleným systémemochrany v rámci trestního řízení a čl. 6v jeho trestním aspektu. Z uvedeného vy-plývá, že čl. 5 odst. 4 obsahuje speciálníprocesní záruky osobní svobody odlišnéod záruk čl. 6 a že ustanovení čl. 5 odst. 4je lex specialis ve vztahu k čl. 6.

Závěr

Z komentovaného rozsudku Souduvyplývá, že řízení o přezkoumává-ní zákonnosti vazby podle čl. 5odst. 4 Úmluvy zpravidla nemusíbýt veřejné.

Pouze za určitých, Soudem zatím ne-specifikovaných okolností, by veřejné říze-ní o zákonnosti vazby mohlo být nutné.

� AUTOR JE BÝVALÝM SOUDCEM

SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA VE ŠTRASBURKU.

1 Viz např. rozsudek Assenov v. Bulharsko z 28. 10. 1998.

2 Viz rozsudek Sanchez-Reisse v. Švýcarsko z 21. 10. 1986 a dlouhou řadu dalšíchrozsudků Soudu od devadesátých let minulého století.

3 Viz např. rozsudky Lamy v Belgie z 30. 3. 1989, Lietzow v. Německo z 13. 2. 2001 aj.

4 Viz např. rozsudek Niedbala v. Polsko ze 4. 7. 2000 aj.

5 Viz např. Repík, B.: Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Nakl. Orac,Praha 2002, s. 231 n.

6 Viz např. Repík, B.: Některé otázky rozhodování o vazbě ve světle judikatury Evropskéhosoudu pro lidská práva, Bulletin advokacie 2003, 9, s. 37 n. a tam uvedené odkazy nadalší literaturu.

7 Jinou otázkou je možnost obviněného vzdát se práva na osobní slyšení a ještě jinounutnost nových důvodů při podání žádosti o propuštění na svobodu před uplynutímzákonné lhůty při periodickém přezkoumávání zákonnosti vazby.

8 Viz Herczeg, J.: K právu být slyšen v řízení o přezkoumávání trvání vazby, Bulletinadvokacie, 2005, 10, s. 15n.

9 Viz k tomu: Harris, D. J., O´Boyle, M., Warbrick, C.: Law of the European Convention onHuman Rights, Butterworths, Londýn, 1995, s. 151, Repík, B.: op. cit. v pozn. 6, s. 38.

10 Přímé odkazy na čl. 6 zaručující právo na spravedlivý proces v naší literatuře a někdyi v judikatuře proto nejsou na místě, čl. 6 není na řízení o vazbě aplikovatelný, i kdyžněkteré záruky čl. 6 vyžaduje i čl. 5 odst. 4.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 40

Page 39: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

41

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

články

MGR. PAVEL PĚNKAVA

Letos si připomínáme 15. výročí roz-poutání největšího ozbrojeného kon-fliktu na evropském kontinentu poukončení druhé světové války, který seodehrával na území bývalé Socialistickéfederativní republiky Jugoslávie (dálejen „Jugoslávie“).

Je to vhodný okamžik k seznámeníse s institucí označovanou jako Mezi-národní trestní soud pro bývalouJugoslávii (The International Cri-minal Tribunal for the FormerYugoslavia – ICTY, Le Tribunal PénalInternational pour l’ex Yougoslavie –TPIY), s důvody k jejímu založení,s její strukturou a úkoly, jejichž plněníbylo této instituci svěřeno, jakoži k provedení rekapitulace její dosa-vadní činnosti.

Založení a působnost ICTY

Svědectví o zvěrstvech páchaných naúzemí bývalé Jugoslávie zmobilizovalasvětové společenství k založení institu-ce, jejímž úkolem bylo zejména:

·pohnat k odpovědnosti osoby odpo-vědné za závažné porušení mezinárod-ního humanitárního práva,

·poskytnout spravedlnost obětem,

·odstrašit před pácháním dalších zloči-nů,

·přispět k usmíření a k obnově míruv bývalé Jugoslávii.

Komise expertů, zřízená v říjnu 1992za účelem prošetření možných závaž-ných porušování Ženevských konvencía dalších porušování mezinárodníhohumanitárního práva na území bývaléJugoslávie, vydala v únoru 1993 před-běžnou zprávu potvrzující, že k těmtoporušováním skutečně dochází a záro-veň navrhla založení mezinárodního adhoc tribunálu.

Rada bezpečnosti OSN, jednajícína základě Kapitoly VII ChartySpojených národů, jednohlasně při-jala dne 25. května 1993 usneseníč. 827, kterým došlo ke zřízení insti-tuce, jejíž plný název zní Mezi-národní soud pro stíhání osob odpo-vědných za závažná porušení mezi-národního humanitárního práva pá-chaná na území bývalé Jugoslávie odroku 1991 (The International Tribunalfor the Prosecution of PersonsResponsible for Serious Violations ofInternational Humanitarian Law Com-mitted in the Territory of the FromerYugoslavia since 1991). Součástí tohotousnesení bylo přijetí základního doku-mentu pro fungování této instituce, jímžje Statut soudu.

ICTY je nadán věcnou příslušnos-tí ke stíhání následujících zločinů:

·závažná porušení Ženevské Úmlu-vyz 12. srpna 1949,

·porušení válečného práva a obyčejů,

·genocidium,

·zločiny proti lidskosti.

Z hlediska místní a časové přísluš-nosti je ICTY oprávněn ke stíhání sho-ra uvedených zločinů spáchaných naúzemí bývalé Jugoslávie v období od1. ledna 1991.

Z hlediska personální příslušnosti jeICTY oprávněn vykonávat svoji činnostpouze ve vztahu k fyzickým osobám.

A konečně ve vztahu k příslušnos-ti národních soudů čl. 9 Statutu ho-voří o tzv. concurrent jurisdiction, tj.o souběžné příslušnosti národníchsoudů s ICTY, avšak se stanovenímnadřazenosti tohoto mezinárodníhosoudu. Na základě ustanovení čl. 9odst. 2 Statutu tedy může ICTY v kte-rémkoliv stadiu řízení formálně požá-dat národní soudy, aby se podřídily je-ho kompetenci. Tak tomu byloi v jednom z prvních řízení před ICTYve věci proti obžalovanému DuškoTadičovi, který v době podání obžalo-by pobýval v Německé spolkové re-publice. Historicky prvním líčenímpřed ICTY se tak dne 8. listopadu1994 stal přednes žádosti Prokurátora,kterou žádal Německou spolkovou re-publiku o podřízení se kompetenci IC-TY a o vydání obžalovaného Tadiče to-muto soudu. K předání Tadiče ICTYdošlo následně v dubnu 1995.

ICTY má však v návaznosti na exi-stenci své nadřazené role taktéž právorozhodnout o svěření řízení národní-mu soudu, čehož v poslední době čímdál více využívá. Přenesení řízení naúzemí, kde měly být vytýkané zločinyspáchány či kde byla stíhaná osoba za-držena, má jednak význam z hlediskazefektivnění práce ICTY, jelikož svědcia oběti nemusí podstoupit cestu doHaagu a zajištění splnění jejich svědec-ké povinnosti je tedy z hlediska tech-nického mnohem jednodušší. Dále paktento procesní postup vede ke zvýšenígenerální prevence na území bývaléJugoslávie, když přenesení řízení do„domácího“ prostředí umožňuje většíúčast veřejnosti a místních médií.Významný je tento postup i pro pro-hloubení pocitu spolupůsobení obča-nů států bývalé Jugoslávie na vypořá-dání se se svou minulostí, jakož i vevětší angažovanosti v procesu nalézání

Mezinárodnítrestní soudpro bývalouJugosláviiZákladní přehled jeho vzniku,struktury a výsledkůjedenáctileté činnosti Budova tribunálu v Haagu.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 41

Page 40: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

42

článkyspravedlnosti za zločiny spáchané natomto území. V roce 2005 takto bylopřeneseno k národním soudům 5 říze-ní proti celkem 10 obžalovaným, a todo Bosny a Hercegoviny a Chorvatska.

Základní rozlišení ICTYa Mezinárodního trestníhosoudu

Po tomto stručném přehledu působ-nosti ICTY je vhodné upozornit načasté nedorozumění zejména mezi laic-kou veřejností, které se týká skutečnos-ti, že Mezinárodní trestní soud pro býva-lou Jugoslávii není totožný s institucínazvanou Mezinárodní trestní soud (TheInternational Criminal Court, Le CourPénal International). Ač mají oba soudysvé sídlo v Haagu, jde o odlišné institu-ce nadané odlišnými pravomocemi.Jejich bližší porovnání by přesahovalorámec tohoto článku, nicméně s ohle-dem na shora uvedené vstupní informa-ce lze konstruovat tři základní rozdílyobou institucí.

1) Způsob založení

ICTY byl, jak shora uvedeno, založenusnesením Rady bezpečnosti OSN.

ICC je institucí založenou na základěmnohostranné Úmluvy nazvané Římskýstatut ze dne 17. 7. 1998. Česká repub-lika Statut přijala, avšak k dnešnímu dnijej neratifikovala.

2) Omezená působnost

ICTY bývá také někdy nazýván ad hoctribunál. To znamená, že jde o institu-ci, která byla vytvořena právě a jenv reakci na konkrétní události, nastalév konkrétním čase a na daném území –zde ozbrojený konflikt na území býva-lé Jugoslávie počínaje rokem 1991.Statut tohoto soudu tedy výslovněoznačuje spodní časovou hranici pů-sobnosti rokem 1991, avšak horní hra-nici nechává otevřenou. V tomto smě-ru má tento soud obdobnou povahujako Mezinárodní trestní soud proRwandu (The International CriminalTribunal for Rwanda – ICTR) s touvýjimkou, že statut rwandského tribu-nálu výslovně zmiňuje jak spodní, takhorní hranici své časové působnosti,a to datem od 1. ledna 1994 do 31.prosince téhož roku.

ICC pak byl naopak založen jakotzv. stálý tribunál, jehož funkcí neníjen reakce na již spáchané zločinya potrestání odpovědných osob, alei určitá role preventivní, kdy již jehosamotná existence má do budoucnaodstrašovat od páchání zločinů spada-

jících do jeho působnosti. Z hlediskačasové působnosti pak do jurisdikcetohoto tribunálu spadají pouze zločinyspáchané po vstupu Římského statutuv platnost, tedy počínaje 1. červencem2002. Zpětná působnost Statutu je vy-loučena.

3) Vztah k příslušnostinárodních soudů

ICTY, jak uvedeno shora, je ve vztahuk příslušnosti národních soudů vybudo-ván na principu tzv. souběžné příslušnosti.

ICC je oproti tomu vybudován naobecném principu tzv. komplementarityneboli „doplňkové příslušnosti“ s výjim-kami obsaženými v Římském statutu.

Struktura ICTY

Mezinárodní trestní soud pro bývalouJugoslávii je konstruován na třech sta-vebních pilířích.

1) Soudci (the Chambers)2) Úřad prokurátora

(The Office of the Prosecutor)3) Správa soudu (The Registry)

Správně si nyní někteří z vás kladouotázku, zda ve výčtu nechybí i 4. pilíř –obhajoba. Bohužel tomu tak není.Obhajoba je sice stranou řízení u ICTY,ale není součástí této instituce. Tato sku-tečnost je dodnes, dle mého názoru plněoprávněně, nelibě vnímána nejen samot-nými obhájci, ale i osobami, jež jsou prozločiny spadající do pravomoci ICTYstíhány. Základním důvodem pro tutonelibost je pocit prolomení zásady rov-nosti zbraní a spravedlivého procesu.Popis úlohy a postavení obhajoby u IC-TY by vydalo na samostatný článeka autor se tomuto tématu bude věnovatv některém z příštích čísel v rámci popi-su řízení před ICTY.

Soudci

Prvních 11 soudců ICTY bylo zvolenoValným shromážděním OSN v září1993. Po této volbě a složení přísahyzvolili soudci ze svého kruhu prvníhoprezidenta ICTY, kterým se stalAntonio Cassese z Itálie.

Statut ICTY rozlišuje mezi tzv. perma-nent judge (stálý soudce) a ad litem judge(soudce jmenovaný k rozhodování v jed-notlivých konkrétních případech).Soudci obou typů jsou jmenovániValným shromážděním OSN na funkčnídobu 4 let s tím, že stálí soudci mohoubýt na rozdíl od soudců ad litem opě-tovně zvoleni. Stálí soudci nevykonávajípouze rozhodovací pravomoc, ale mají

i významnou normotvornou funkci,kterou je příprava a přijímání základníchprávních nástrojů fungování soudu IC-TY, jako je např. procesní norma nazva-ná Pravidla řízení a dokazování či normytýkající se ochrany svědků a obětí.

U ICTY působí 16 stálých soudcůa maximálně 9 ad litem soudců. SoudciICTY jsou rozděleni do tří senátů nalé-zacího stadia řízení (Trial Chambers)a 1 odvolacího senátu (Appeal Cham-ber). Každý Senát nalézacího stadiařízení, k němuž je přiřazen ad litemsoudce, může být dále rozdělen do pod-sekcí složených ze tří soudců, z nichž je-den musí být vždy stálým soudcem. Dlečl. 12 odst. 2 mají tyto podsekce stejnépravomoci i odpovědnosti jako nalézacísenát samotný včetně práva vynášetrozsudky.

Odvolací senát se pak skládáze sedmi stálých soudců. Proces usta-novování soudců do Odvolacího sená-tu má tu zvláštnost, že dle čl. 14odst. 4 Statutu jsou dva členovéOdvolacího senátu ICTY vybráni zestálých soudců Mezinárodního trestní-ho soudu pro Rwandu. Účast těchtosoudců v Odvolacím senátu ICTY mápřispět zejména k užší spoluprácia efektivnější výměně zkušeností z do-savadní činnosti těchto dvou průkop-nických ad hoc institucí na poli mezi-národního trestního soudnictví.

Požadavek na dosažení co možná nej-větší objektivity řízení prostřednictvímzajištění plurality, různorodosti a ploš-ného zastoupení právních názorů a zku-šeností z různých světových právníchsystémů je zakotven ve stanovení maxi-málního počtu 1 soudce z každého stá-tu. Prezidentem ICTY je v současnostipan Fausto Pocar z Itálie. Česká repub-lika měla své zastoupení u ICTY v oso-bě ad litem soudkyně JUDr. Ivany Janů,a to v období od 6. září 2001 do 11. zá-ří 2004.

Úřad Prokurátora

Dle čl. 16 je Prokurátor odpovědný zavyšetřování a stíhání osob odpovědnýchza závažné porušení mezinárodního hu-manitárního práva spáchaného na úze-mí bývalé Jugoslávie od 1. ledna 1991.Prokurátor jedná jako samostatný or-gán ICTY nezávisle na příkazech států,mezinárodních organizací, dalších orgá-nů ICTY či z jiných zdrojů.

Úřad Prokurátora se skládá z Pro-kurátora a jeho sboru, tj. z policejníchúředníků, odborníků z oblasti krimina-listiky a dalších oborů nutných k řádné-mu zjišťování a zajišťování důkazů, na-př. exhumací z masových hrobů, jakoži z právníků zastupujících obžalobuv samotném trestním řízení před ICTY.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 42

Page 41: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

43

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

článkyProkurátor je volen Radou bezpeč-

nosti na základě návrhu Generálního ta-jemníka OSN na funkční období 4 lets možností opětovné volby. Členové jehosboru jsou pak voleni Radou bezpečnos-ti na podkladě doporučení Prokurátora.

Funkci Prokurátora před ICTY vy-konává od 15. září 1999 dosud Švýcar-ka Carla Del Ponte.

Správa soudu

Dle čl. 17 je Správa soudu odpovědná zasprávu a zajištění servisu ICTY. Taktostručně popsaná úloha zahrnuje zajišťová-ní podpůrných služeb pro chod soudua zejména pro řádný a bezproblémovýprůběh řízení. Služby zajišťované Správousoudu zahrnují překlad listinných důkazů,tlumočení průběhu řízení, časovou orga-nizaci a harmonizaci jednotlivých řízenív jednacích síních, archivaci právních do-kumentů a nahrávek jednotlivých řízení,organizaci programu právní pomoci exofficio pro nemajetné stíhané osoby, zajiš-ťování pomoci a ochrany svědků, přepra-vu a ubytování svědků, správu vazebnívěznice atd.

Vedoucí Správy soudu (the Regi-strar) je volen Radou bezpečnosti nazákladě konzultace s Prezidentem ICTY na funkční období 4 let s mož-ností opětovné volby.

Činnost ICTY

ICTY zahájil fakticky svoji činnost v ro-ce 1994, kdy byla Prokurátorem podánaprvní obžaloba proti DraganuNikoličovi, jež byla zveřejněna 7. listo-padu 1994. Svoji činnost vystavěl ICTYna základech položených Norim-berským a Tokijským tribunálem.Základní poselství této instituce lze de-monstrovat slovy Generálního tajemní-ka OSN Kofi Annana, která pronesl přisvé návštěvě ICTY v roce 1997 –„Beztrestnost nemůže být a nebude to-lerována.Ve vzájemně propojeném a zá-vislém světě musí zvítězit řád práva.“1

Tím, že ICTY soustředila svoji čin-nost na stíhání nejen řadových pachate-lů, ale i vůdčích politických či vojen-ských osobností států bývalé Jugoslávie,napomohla probořit zažité předsta-vy o beztrestnosti právě těchto nejvý-še postavených osob, které se v minu-losti mnohdy zaštiťovaly imunitoupřiznanou národními legislativami.Čl. 7 Statutu, upravující individuálnítrestní odpovědnost fyzických osob, sta-noví ve svém odstavci 2, že „Oficiálnípostavení kterékoliv obžalované osobyjako hlavy státu či vlády či jako odpo-vědného vládního činitele nezbavuje tu-to osobu trestní odpovědnosti, ani ne-zmírňuje její potrestání.“ ICTY v tomto

směru drží primát, když je první institu-cí v historii, u které byla podána obžalo-ba proti úřadující hlavě státu za trestnéčiny, jichž se měla dopustit v době vý-konu své funkce – řízení protiSlobodanu Miloševičovi.

Princip individuální trestní odpo-vědnosti dle představitelů ICTY napo-máhá obětem snáz se vypořádat s prožitými hrůzami pojmenováním kon-krétního pachatele jednotlivých trestnýchčinů a zjištěním, že jej od potrestání neu-chránilo ani jeho výsadní postavení, je-muž se těšil v době ozbrojeného konflik-tu. Tento princip individualizace pakzároveň chrání společenství bývaléJugoslávie jako celek před nálepkou spo-luodpovědnosti, jež by byla vybudovánana principu kolektivní viny.

V listopadu 1996 ICTY vynáší svůjprvní odsuzující rozsudek ve věci protiobžalovanému Draženu Erdemovi-čovi. Tímto rozsudkem byl obžalovanýuznán vinným ze spáchání zločinu protilidskosti, jehož se měl dopustit svojíúčastí na vyvražďování místního obyva-telstva po obsazení Srebrenice. Od dobzasedání Norimberského a Tokijskéhotribunálu jde o historicky první odsuzu-jící rozsudek mezinárodního tribunálu,jímž byla osoba uznána vinnou za spá-chání zločinu proti lidskosti. Toto ří-zení se vyznačuje ještě jedním význam-ným procesním aspektem. ObžalovanýDražen Erdemovič byl totiž jediným zevšech obžalovaných před ICTY, kterýokamžitě na počátku řízení svoji vinuv plném rozsahu uznal, čímž si vyslou-žil poměrně mírný trest odnětí svobodyv trvání 5 let nepodmíněně. Další obža-lovaní buď trvali na své nevině od po-čátku až do konce řízení, či měnili svojiprocesní taktiku až v průběhu řízenípod tíhou provedených důkazů.

V červnu 1997 dochází k prvnímupřípadu zatčení obžalovaného prostřed-nictvím mezinárodních sil, konkrétněUN Transitional Administration forEastern Slavonia, a to v případu SlavkoDokmanoviče. Vzhledem k neznámé-mu pobytu tohoto obžalovaného munebylo možné předem doručit obžalo-bu. Za účelem zachování řádného pro-cesního postupu byla tedy před jeho za-tčením obžaloba zveřejněna. V červencitéhož roku pak došlo k prvnímu zatčeníobžalovaného Milana Kovačeviče si-lami SFOR dislokovanými v Bosněa Hercegovině.

S ohledem na nárůst případů předICTY je v roce 1998 nejdříve zřízenadruhá jednací síň a po vytvoření třetí-ho Senátu nalézacího řízení usnese-ním Rady bezpečnosti OSN č. 1166z 13. května 1998 následně zřízenai třetí jednací síň. Tento počet jedna-cích síní má ICTY dodnes s tím, žejedna jednací síň je v současnosti vestadiu přestavby tak, aby mohla sloužitřízením vedeným souběžně proti ně-kolika spoluobžalovaným. V témž rocese soudní pravomoci ICTY dobrovol-ně vzdává první srbský státní přísluš-ník, Milan Simič.

Dne 24. 5. 1999 je podána obžalobana Slobodana Miloševiče, která jej vi-ní ze spáchání závažných zločinů protimezinárodnímu humanitárnímu právu.Dále je podána obžaloba na 4 vysoképředstavitele Jugoslávie za zločiny protilidskosti a za porušení válečného právaa obyčejů v Kosovu – např. DragoljubOjdanič, Nikola Šainovič.

V roce 2000 je mimo jiné zahájenprvní proces proti osobě vykonávajícívelitelské funkce při zvěrstvech spá-chaných v Srebrenici, a to ve věci pro-ti generálu Radislavu Krstičovi.V roce 2001 je v této věci vynesenprvní odsuzující rozsudek pro zločingenocidia s tím, že generálu Krstičovije uložen trest odnětí svobody v trvání46 let nepodmíněně. Po projednání je-ho odvolání v roce 2004 je generáluKrstičovi snížen takto uložený trest nakonečných 35 let. V listopadu 2000pak Rada bezpečnosti OSN schvalujezřízení listiny 27 soudců ad litema rozšíření Odvolacího senátu. Téhožroku soudci ICTY formálně uznávajíprávo obětí zločinů na odškodnění.

V lednu 2001 se ICTY dobrovolněvzdává bývalá prezidentka Srbské re-publiky Biljana Plavšičová. Naplněnípočetního stavu soudců, jakož i prove-dení nezbytných technických a dalšíchpříprav, umožňuje vedení tří různýchřízení ve všech třech jednacích síníchsoučasně, a to od září 2001.

Počínaje lednem 2002 pak příchoddalších tří soudců ad litem umožňujevedení až 6 různých řízení denně.V únoru 2002 je zahájen proces protiSlobodanu Miloševičovi. V říjnu téhožroku mění obžalovaná Plavšičová svo-je původní prohlášení a v plném rozsa-hu doznává svoji vinu za spáchání zloči-nu proti lidskosti. Návdavkem pak

1 United Nations, 1994-2004, a UNique decade/undedécennie UNique, ICTY’ Registry.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 43

Page 42: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

Dodatek k článku Obchodní rejstříkpo novele

Během tisku našeho článkuObchodní rejstřík po novele,uveřejněného v Bulletinu advo-kacie č. 4/2006, byl vydán zá-kon č. 79/2006, který je mj. no-velou zákona č. 216/2005a o.s.ř. a odstraňuje z velké mí-ry v článku kritizované nedo-statky o úpravě řízení u rejstří-kových soudů tím, že soud jenyní povinen ve lhůtě třípracovních dnů vyzvat na-vrhovatele k odstranění vadnávrhu či k doplnění chybě-jících listin. Chyby v psanía počtech a jiné zjevné ne-správnosti opraví předsedasenátu i bez návrhu.

JUDR. STANISLAV MYSLIL, CSC.,JUDR. ING. RICHARD MYSLIL

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

44

článkyvyzývá ostatní vůdčí osobnosti všechsložek zapojených do konfliktu v bývaléJugoslávie, aby přehodnotily své chová-ní a vyvodily z něj důsledky.

Na počátku roku 2003 ICTYa Úřad vysokého komisaře pro Bosnua Hercegovinu dojednávají založeníspecializovaného Senátu pro válečnézločiny, který bude nadále působitu Státního soudu Bosny a Herce-goviny a vykonávat působnost ve věciválečných zločinů. V červnu téhož ro-ku dochází k převratu v dosavadní tak-tice obžalovaných ze zločinů spácha-ných ve Srebrenici. Obžalovaný Mo-mir Nikolič a následně i dalších 8 ob-žalovaných doznávají v plném rozsahusvoji vinu. Od počátku zahájení čin-nosti ICTY do konce roku 2005 takdoznalo svoji vinu celkem 19 obžalo-vaných. V červenci pak ICTY vynášíprvní rozsudek trestu odnětí svobodyna doživotí ve věci proti MilomiruStakičovi. Rozsudek se dosud nestalpravomocným a čeká se na rozhodnu-tí Odvolacího senátu.

Na počátku roku 2004 uzavírá obža-loba ve věci proti Slobodanu Milo-ševičovi svoji prvotní argumentacia „předává slovo“ obhajobě.

Ke konci roku 2005 byla u ICTYvedena řízení proti 131 obžalovaným.

Řízení proti 88 obžalovaným bylaukončena s tím, že 41 bylo uznánovinnými, 8 bylo zproštěno obžaloby, 4obžalovaní byli převedeni před domá-cí soudy, 25 obžalob bylo vzato zpěta 10 osob zemřelo.

Z úst představitelů ICTY dnes zazní-vá, že ukončení jeho základní činnostilze očekávat v roce 2009/2010 po ukon-čení odvolacích řízení.

Mezi nejzásadnější přínosy činnostia jurisprudence ICTY patří:

·výklad skutkové podstaty zločinu ge-nocidia,

·posun ve výkladu zločinu proti lid-skosti s tím, že tento může být spá-chán nejen jako součást ozbrojenéhokonfliktu, ale postačí, když ke skutkudošlo v průběhu ozbrojeného kon-fliktu,

·stanovení definice „zotročení a perze-kuce“ jako součásti skutkové podstatyzločinu proti lidskosti,

·moderní výklad tzv. „velitelské odpo-vědnosti“, dle níž není podmínkouvzniku trestněprávní odpovědnostiexistence striktní a formální vazbypodřízenosti a nadřízenosti v rámcikonkrétní vojenské jednotky.

� AUTOR JE ADVOKÁTEM V OSTRAVĚ.

Mezinárodní advokátní kancelář se sídlem v centru Prahy rozšiřuje svůj tým a proto přijme:

ADVOKÁTNÍHO KONCIPIENTA / KONCIPIENTKU

P O Ž A D U J E M E :

» výbornou znalost angličtiny (znalost německého jazyka výhodou)» schopnost týmové práce a komunikace v mezinárodním kolektivu» vysoké pracovní nasazení a flexibilitu» profesionální vystupování» dlouhodobý zájem o práci v advokacii

N A B Í Z Í M E :

» zajímavou práci v mezinárodní právní firmě s kancelářemi ve Střední Evropě» odpovídající platové ohodnocení» práci v mladém kolektivu pražské kanceláře» možnost dalšího vzdělávání a profesního růstu

Nabídky se stručným životopisem v českém a anglickém jazyce zasílejte, prosím, faxem na číslo 221 507 111nebo prostřednictvím e-mailu k rukám L. Kašparové ([email protected]), případně poštou na adresu:Růžička, Srp – advokáti, v.o.s., Palác Myslbek, Ovocný Trh 8/1096, 110 00 Praha 1.

BA 06-06 15-44 clanky tisk.qxd 7.8.2006 13:16 StrÆnka 44

Page 43: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

45

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z judikatury

I. Neexistuje právní povinnost dokazovat zaslání telefa-xového podání jen jedním určitým způsobem, tedy po-tvrzením, které se vytiskne po každém jednotlivémodeslání telefaxové zprávy. Tento záznam sám o soběneobsahuje žádnou informaci o obsahu podání, cožovšem není pro účely důkazu o zaslání faxu podstatné.Důkazní hodnota telefaxového žurnálu není zásadněodlišná od důkazní hodnoty obecnými soudy požadova-ného důkazu.

II. I když z následného podání nevyplývá, že jde o origi-nál odvolání odeslaného předtím faxem, bude ochranaprávům stěžovatele i v takovém případě poskytnuta.

III. Nelze-li v soudní evidenci najít faxové podání, ne-může být účastníku řízení tato skutečnost přičítának tíži, jsou-li pro to dostatečné důvody; je třeba vychá-zet z presumpce, že podání bylo podáno včas.

Nález Ústavního soudu České republikyze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I ÚS 463/03

Tímto nálezem Ústavní soud zrušil usneseníMěstského soudu v Praze z 12. 6. 2003, sp. zn. 20Co 230/2003 a usnesení Obvodního soudu proPrahu 1 ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 24 C 179/2000,protože jimi byla porušena základní právaa svobody stěžovatele plynoucí z čl. 36 odst. 1Listiny základních práv a svobod.

Z odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal zrušení shora označených usneseníobecných soudů pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 LPS.V ústavní stížnosti uvedl, že dne 4. 12. 2001 mu byl doručenrozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2001,sp. zn. 24 C 179/2000, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou sedomáhal určení trvání nájemního vztahu. V souladu s § 42odst. 1 OSŘ proti uvedenému rozsudku podal telefaxem od-volání, které odeslal poslední den patnáctidenní lhůty.Následující den, tj. 20. 12. 2001, zaslal originál odvolání ob-vodnímu soudu v souladu s § 42 odst. 3 OSŘ.Telefaxové po-dání odeslal osobně zástupce stěžovatele, neboť bylo již popracovní době a byl v advokátní kanceláři sám.

Obvodní soud usnesením ze dne 4. 3. 2002 odvolání stě-žovatele odmítl jako opožděné. Proti tomuto usnesení podalstěžovatel odvolání, k němuž mj. přiložil jako důkaz faxovýžurnál za rok 2001, včetně všech faxů odeslaných z advokát-ní kanceláře zástupce stěžovatele dne 19. 12. 2001.

Na základě tohoto odvolání Městský soud v Praze (dále jen„městský soud”) usnesením ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 20 C404/2002, napadené usnesení zrušil a vrátil věc obvodnímusoudu k provedení dalšího dokazování za účelem prokázání,zda odvolání bylo poslední den lhůty soudu skutečně zasláno.Stěžovatel navrhl důkaz kopií svého faxového žurnálu za rok2001, včetně dne 19. 12. 2001, a výslechem advokáta.

Obvodní soud usnesením ze dne 11. 2. 2003 odvolání pro-ti rozsudku ve shora označené věci opětovně odmítl s tím, že„faxový žurnál nelze považovat za důkaz o podání telefaxo-vého podání s odvoláním.“ Navržený důkaz výslechem advo-káta neprovedl a ani se k němu v usnesení nijak nevyjádřil.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel opět odvolání,

v němž mj. uvedl, že odeslání telefaxu nelze prokázat jinak nežknihou faxových žurnálů, resp. výslechem advokáta, který faxodesílal. Obvodní soud si mohl přijetí telefaxového podání ově-řit, protože jde o skutečnost známou soudu z jeho činnosti, kte-rou není třeba podle § 121 OSŘ dokazovat. Dále navrhl vypra-cování (nijak nespecifikovaného) znaleckého posudku.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2003 sp.zn. 20 Co 230/2003, napadené usnesení potvrdil. Listina,označená jako faxový žurnál, podle toho soudu není důka-zem osvědčujícím odeslání telefaxu.Tento záznam sám o so-bě neobsahuje žádnou informaci o obsahu podání, navíc seani na tomto záznamu uvedené číslo telefaxu neshodujes číslem telefaxu Obvodního soudu pro Prahu 1. Právní zá-stupce stěžovatele, pokud tento fax odesílal, by mohl k věci„poskytnout pouze nepřímé informace”. Navrhovaný znalec-ký posudek, resp. účel jeho vypracování, nebyl nijak specifi-kován. Navíc k podání ze dne 20. 12. 2001 stěžovatel nepři-pojil žádný průvodní dopis, z něhož by bylo patrno, že jdeo doplnění podání ve smyslu § 42 odst. 3 OSŘ, ačkoliv je tov advokátní praxi běžné.

Podle stěžovatele mu obě napadená usnesení protizákonněznemožnila přístup k soudu druhé instance. Přijetí telefaxu bymělo být soudu známo z jeho činnosti, proto by se ani nemě-lo dokazovat. Důkaz požadovaný soudem, tj. lístek vyhotovenýfaxovým přístrojem bezprostředně po odeslání, nelze v danévěci předložit, ale stěžovatelem předložený telefaxový žurnálmá stejnou hodnotu. Rozdíl je pouze v technickém nastavenítelefaxu, protože telefax právního zástupce stěžovatele nenínastaven tak, aby po každém odeslání telefaxové zprávy vytisklpotvrzení.Toto se vytiskne, až když je zaplněna celá strana.

Stěžovatel dne 4. 11. 2003 doplnil svou ústavní stížnosto aktuální informaci Českého Telecomu a telefaxových čís-lech Obvodního soudu pro Prahu 1. Jde o informaci zasla-nou e-mailovou informační službou Českého Telecomu práv-nímu zástupci stěžovatele dne 8. 8. 2003. Podle ní je jednímz telefaxových čísel Obvodního soudu pro Prahu 1 také číslouvedené v telefaxovém žurnálu stěžovatele, na které byly dne19. 12. 2001 zaslány dvě strany textu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že v přezkoumávané věcidošlo k porušení principů obsažených v Listině základníchpráv a svobod, které opravňují zásah Ústavního soudu.

Podle § 42 odst. 1 OSŘ je možno podání učinit též telefaxema podle odstavce třetího téhož ustanovení, je-li písemné podáníučiněno telefaxem, je třeba je ve lhůtě tří dnů doplnit předlože-ním jeho originálu, případně písemným podáním shodnéhoznění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě do-plněna, soud nepřihlíží. Problematikou podání učiněných tele-faxem se Ústavní soud zabýval již opakovaně. Například v ná-lezu sp. zn. III. ÚS 237/97 Ústavní soud upozornil, že pokud jepostup stanovený § 42 odst. 3 OSŘ dodržen a soud jej nere-spektuje, znemožní tak navrhovateli účinně se domáhat ochra-ny svého práva a porušuje tak základní právo zakotvené v čl. 36odst. 1 a 2 LPS (Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 9,nález č. 152, Praha, roč. 1997).

Jak Ústavní soud dále dovodil, v případě, že v soudní evi-denci nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli, jakoúčastníku řízení, tato skutečnost přičítána k tíži , a je protonutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z pre-sumpce, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení ori-ginálu) bylo podáno včas (viz nález sp. zn. III. ÚS 329/2000,Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 20, nález č. 176,Praha, ročník 2000; srov. také nález sp. zn. I. ÚS 460/97,Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 12, nález č. 114,Praha, ročník 1998).

Tyto právní závěry jsou plně aplikovatelné též v přezkou-mávané věci. Ústavní soud ze spisu sp. zn. 24 C179/2000

K náležitostem faxového podánív občanskoprávním řízení

BA 06-06 45--51 z judikatury tisk.qxd 7.8.2006 13:22 StrÆnka 45

Page 44: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

46

z judikaturyObvodního soudu pro Prahu 1 a z listin předložených stěžo-vatelem, zjistil:

a) z předloženého telefaxového žurnálu právního zástupcestěžovatele za rok 2001, že dne 19. 12. 2001 byl v 19.03 hod.z jeho účastnické stanice odeslán na číslo XXX telefax v dél-ce trvání 1 minuta a 6 sekund, obsahující dvě strany a s vý-sledkem OK;

b) z kopie e-mailové informační služby Českého Telecomuze dne 8. 8. 2003, že jedním z telefaxových čísel Obvodníhosoudu pro Prahu 1 je také číslo XXX.

Ústavní soud vyšel ze závěru, podle kterého neexistuje práv-ní povinnost dokazovat zaslání telefaxového podání jen jednímurčitým způsobem, tedy ani způsobem, jehož prokázání se do-máhají obecné soudy v ústavní stížností napadených rozhod-nutích (tedy potvrzení, které se vytiskne po každém jednotlivémodeslání telefaxové zprávy). Z telefaxového žurnálu právníhozástupce stěžovatele jednoznačně vyplývá, že dne 19. 12. 2001v 19. 03 hod. byl z jeho účastnické státnice odeslán na čísloXXX, telefax v délce trvání 1 minuta a 6 sekund, obsahující dvěstrany a s výsledkem OK. Je sice pravdou, jak uvádějí obecnésoudy, že tento záznam sám o sobě neobsahuje žádnou infor-maci o obsahu podání, což ovšem není pro účely důkazu o za-slání faxu podstatné. Důkazní hodnota telefaxového žurnálunení zásadně odlišná od důkazní hodnoty obecnými soudy po-žadovaného důkazu. Ústavní soud považuje za prokázáno, žestěžovatel poslal telefax na číslo, které je v informačním systé-mu Českého Telecomu označeno jako telefaxové číslo uvede-ného soudu. Ústavní soud tedy uzavírá, že dokázat zaslání tele-faxového podání lze i jinak, nikoli pouze jen potvrzením, kteréfax vytiskne po každém odeslání jednotlivé faxové zprávy.

Ústavní soud souhlasí s městským soudem v tom, že postupprávního zástupce stěžovatele nesvědčí o jeho náležité proces-ní obezřetnosti, neboť z jeho podání ze dne 20. 12. 2001, ad-resovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 1, nevyplývá, že jdeo originál odvolání odeslaného předtím telefaxem. Nicméněani v tomto případě Ústavní soud neshledal důvod odchýlit seod své judikatury uvedené výše, podle níž i v takovémto přípa-dě bude ochrana právům stěžovatele poskytnuta.

S přihlédnutím k těmto skutkovým zjištěním dospěl Ústav-ní soud k závěru, že oba obecné soudy v napadených usnese-ních nepřiznaly ochranu právům stěžovatele na soudní ochra-nu a dopustily se tak procesního excesu, který nabývá rozměruústavněprávního. Z uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímusoudu, než obě ústavní stížností napadaná usnesení zrušit.

� PRÁVNÍ VĚTA REDAKCE.

Pojem bydlištěv občanskoprávním řízení

Bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp. měst-ský obvod, v němž tato osoba bydlí s úmyslem sev něm zdržovat. V moderní společnosti lze předpo-kládat, že fyzická osoba se zdržuje (bydlí) na vícemístech, přičemž se všemi těmito místy, popř. s ně-kterými je spojen její úmysl se zde zdržovat. Obsahpojmu „bydliště” není totožný s obsahem pojmu „tr-valý pobyt” ve smyslu předpisů správního právao evidenci obyvatel. Zpravidla se sice tyto pojmy pře-krývají, ne vždy však zápis v identifikačním dokladuči v evidenci obyvatelstva o trvalém pobytu fyzickéosoby bude totožný se skutečným bydlištěm. Místo,kde se fyzická osoba zdržuje, je na rozdíl od místabydliště místem, kde se tato osoba zdržuje bez úmys-lu zdržovat se tam trvale.

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004

Z odůvodnění:

Podáním ze dne 9. 5. 2000 N. L. „navrhl”, aby Okresní soudv Karlových Varech „provedl” řízení o dědictví po R. L., zem-řelém dne 9. 12. 1998. Soud prvního stupně pověřil notářku,aby provedla úkony v řízení o dědictví po zůstaviteli (§ 38OSŘ). Poté však soud prvního stupně řízení zastavil. Odvolacísoud usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvr-dil. Vycházel ze závěru, že sice dědictví po zůstaviteli „nachá-zející se v ČR je dle tvrzení návrhu obchodní podíl zemřeléhove společnosti I. G. s.r.o.”, avšak zůstavitel „podle údajů v ob-chodním rejstříku měl bydliště v Berlíně v SRN... v České re-publice měl pouze pobyt v Karlových Varech ... neměl tedybydliště v České republice”, „návrh na projednání dědictví ...podal dědic N. L., který se zdržuje v USA”, a proto „k projed-nání dědictví není dána pravomoc soudů ČR”.

Proti usnesení odvolacího soudu podali R. L. a N. L. do-volání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. c)OSŘ. Zásadní význam rozhodnutí dovolatelé spatřují „ve vý-kladu ustanovení § 45 odst. 1 písm. b) z č. 97/1963 Sb. a jed-notlivých právních pojmů v něm obsažených (viz např. pojem„bydliště zůstavitele”), který byl proveden odvolacím soudemv napadeném rozhodnutí“.

Vytýkají odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí neobsahu-je žádné bližší zdůvodnění toho, proč odvolací soud považo-val německou adresu zůstavitele uvedenou v obchodním rej-stříku za jeho bydliště, zatímco adresu v Karlových Varech za„pouhý” pobyt. Namítají nedostatečné zjištění skutkovéhostavu, neboť mají za to, že z výpisu z obchodního rejstříkunelze dovodit, že by zůstavitel neměl bydliště v ČR, a domní-vají se, že soudy měly k zjištění této otázky provést další dů-kazy. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že o projed-nání dědictví nepožádala osoba, která se zde zdržuje; majítotiž za prokázané, že o projednání dědictví žádala rovněž ne-zl. L. S. R., dcera zemřelého, která se na území České re-publiky zdržuje.

Tyto námitky jsou opodstatněné.V posuzovaném případě by pravomoc českého soudu

k projednání dědictví po zůstaviteli byla dána jen tehdy, po-kud by bylo prokázáno, že zůstavitel měl na území České re-publiky bydliště a o projednání dědictví po zůstaviteli českýmsoudem požádal zůstavitelův dědic, který se na území Českérepubliky zdržuje [srov. § 45 odst. 1 písm. b) zákonač. 97/1963 Sb.].

Obsah pojmu bydliště, jak ho užívá občanský soudní řádnebo zákon č. 97/1963 Sb., není totožný s obsahem pojmu„trvalý pobyt”, kterého užívají předpisy správního právaupravující evidenci obyvatel. Zpravidla se sice tyto pojmy bu-dou překrývat, ne vždy však zápis v identifikačním dokladu(např. v občanském průkazu nebo jiném dokladu totožnosti)či v evidenci obyvatelstva o trvalém pobytu fyzické osoby bu-de totožný se skutečným bydlištěm této osoby. Bydlištěm fy-zické osoby se rozumí obec, resp. městský obvod, v němž ta-to osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Bydlištěm jezejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř.kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Okolnosti dočasnéhocharakteru, jako např. pobyt v nemocnici, výkon trestu od-nětí svobody, studium, vojenská služba, nic nemění na byd-lišti fyzické osoby, nejsou-li současně doprovázeny takovýmiokolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že fyzická osobase v místě původně dočasného pobytu zdržuje s úmyslem zdetrvale bydlet.

V moderní společnosti lze předpokládat, že fyzická osobase zdržuje (bydlí) na více místech, přičemž se všemi těmito

BA 06-06 45--51 z judikatury tisk.qxd 7.8.2006 13:22 StrÆnka 46

Page 45: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

47

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z judikaturymísty (popřípadě s některými) je spojen její úmysl se zde zdr-žovat trvale. Typicky jde o situace, kdy fyzická osoba pravi-delně po určité období roku či jiného časového vymezeníbydlí na různých místech a všem je vlastní, že tato osoba zdebydlí trvala (srov. Komentář k Občanskému soudnímu řádu6 vydání. Praha: C. H. Beck, s. 280).

Místo, kde se fyzická osoba zdržuje, je – na rozdíl od mís-ta bydliště – místem, kde se tato osoba zdržuje bez úmysluzdržovat se tam trvale.

Z výše uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o ne-existenci zůstavitelova bydliště v České republice, opírající sepouze o zjištění, že zůstavitel „měl bydliště v Berlíně v SRN”,je předčasný. S ohledem na dosud zjištěné skutečnosti totižnelze vyloučit, že zůstavitel měl, vedle bydliště ve Spolkové re-publice Německo, bydliště také v České republice, jak to tvrdídovolatelé. Závěr odvolacího soudu, že zůstavitel měl v Českérepublice pouze „pobyt“, je v tomto směru irelevantní.

� PRÁVNÍ VĚTA REDAKCE.

dobu určitou“ a „dostatečně určitým způsobem dohodli dobuskončení nájmu“. Skončil-li pracovní poměr žalovaného k H.v. p., a. s., ke dni 30. 9. 2000, pak jeho nájemní poměr k bytuzanikl ke dni 31. 3. 2001. Za situace, kdy žalobce podal žalo-bu na vyklizení ve lhůtě 30 dnů po zániku nájmu (§ 676odst. 2 obč. zák.), shledal ji soud I. stupně důvodnou.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že ža-lobu na vyklizení bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízenípřed soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že v dané věci bylnájemní poměr sjednán na dobu neurčitou. S poukazem naprávní názor, vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR vevěci sp. zn. 2 Cdon 1574/96, od něhož neshledal důvod sev projednávané věci odchýlit, odvolací soud konstatoval, žedoba trvání nájmu bytu, jež je pro závěr o nájmu bytu na do-bu určitou podstatná, musí být sjednána způsobem, který ne-vzbuzuje pochybnosti o její určitosti. Vymezení doby trvánínájmu k události, o níž není jisto, zda v budoucnu nastane,resp. kdy se tak stane, nelze považovat za určité a nezakládánájem bytu na dobu určitou. Proto ani smlouva o nájmu, do-hodnutá na dobu trvání pracovního poměru, který byl sjed-nán na dobu neurčitou, není nájemní smlouvou na dobu ur-čitou, když nelze usoudit, kdy, ke kterému časovémumomentu, nastane událost, k níž by měl nájem bytu zanik-nout. Odvolací soud, vycházeje ze zjištění o obsahu ujednánív čl.VIII. nájemní smlouvy, zaujal názor, že uvedené ujedná-ní „naznačuje vazbu nájmu bytu na pracovní poměr žalova-ného u pronajímatele, jímž nájem podmiňuje“, avšak nelze jepovažovat za sjednání doby nájmu ve smyslu ust. § 685odst. 1 obč. zák., a to „právě proto, že váže skončení nájmubytu k události, o níž není jisto (nelze s určitostí předpoklá-dat), kdy nastane a zda vůbec v budoucnu nastane, neboťpracovní poměr mezi účastníky smlouvy byl sjednán na do-bu neurčitou“. Odvolací soud uzavřel, že nájem bytu je pro-to třeba považovat za nájem, sjednaný na dobu neurčitou,a žalobu na vyklizení bytu za nedůvodnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání,v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 241a, odst. 2písm. b) o. s. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávnémprávním posouzení věci. Napadl správnost právního závěruodvolacího soudu, že nájem bytu byl sjednán na dobu neur-čitou. Podle názoru dovolatele byla v nájemní smlouvě do-statečně určitě vymezena doba nájmu. Poukázal mj. na„právní názor Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002“.

Tříčlenný senát (senát č. 26) Nejvyššího soudu, který mělpodle rozvrhu práce dovolání projednat a rozhodnout o něm,postoupil věc podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o sou-dech a soudcích, velkému senátu občanskoprávního kolegia.

Z odůvodnění:

Předmětem dovolacího přezkumu je ... posouzení otázky, zdaujednáním obsaženým ve smlouvě o nájmu bytu, podle kte-rého „nájem zanikne šest měsíců po skončení pracovního po-měru nájemce u pronajímatele“, byl sjednán nájem na dobuurčitou (§ 685 odst. 1 obč. zák.).

Nájemní vztah jako takový, tedy i nájem bytu jako jeden zezvláště upravených případů nájemního vztahu, je pojmověvztahem dočasným (srov. Občanský zákoník, Komentář, 8.vydání 2003, C. H. Beck, str. 881, 894). Dočasnost tohotoprávního vztahu však nevylučuje, aby byl sjednán i bez urče-ní doby užívání, tj. na dobu neurčitou.

Podle § 685 odst. 1 věty první obč. zák. nájem bytu vznikánájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemciza nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez ur-čení doby užívání. Podle § 686 odst. 2 obč. zák. není-li dobanájmu dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla uza-vřena na dobu neurčitou.

Kdy lze též dobu nájemníhopoměru (v daném případěke služebnímu) bytu považovatza dobu určitou

Doba nájemního poměru, sjednaného na dobu určitou(§ 685 odst. 1, věta první obč. zák.), může být dohod-nuta nejen uvedením určitého časového období (např.měsíců) jeho trvání, popř. uvedením konkrétního dne,k němuž nájemní poměr zanikne, ale i tak, že se dobatrvání nájemního poměru váže na konkrétním datemneurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž jemožné bez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr skončí.V době sjednání takové dohody nemusejí mít účastnícijistotu, kdy sjednaná doba uplyne; postačí, je-li jisté, žetato skutečnost nastane. Dobu trvání nájemního po-měru lze sjednat též kombinací určitého časového ob-dobí a objektivně zjistitelné skutečnosti, od níž dohod-nuté časové období počíná běžet.

Na tom, že nájem služebního bytu byl výslovně sjed-nán na dobu určitou, nemění nic to, že doba jeho trvá-ní byla vymezena trváním pracovního poměru, sjed-naného na dobu neurčitou.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 22. 6. 2005,sp. zn. 31 Cdo 513/2003

Citovaným rozsudkem Nejvyšší soud ČR zrušilrozsudek Městského soudu v Prazez 19. 9. 2002, sp. zn. 22 Co 319/2002.

Soud I. stupně uložil žalovanému vyklidit do 15 dnů od práv-ní moci rozsudku služební byt.Vycházel ze zjištění, že žalova-ný byl od 1. 11. 1992 v pracovním poměru, sjednaném na do-bu neurčitou, u H. v. p., a. s., že dne 18. 12. 1997 uzavřel sesvým zaměstnavatelem smlouvu o nájmu bytu a že pracovnípoměr žalovaného u H. v. p., a. s., zanikl dohodou ke dni 30.9. 2000. Dále vycházel ze zjištění, že nájemní smlouva ze dne18. 12. 1997 obsahuje ujednání „nájem se sjednává na dobuurčitou“ (článek VIII., bod 1) a „podle dohody účastníků za-nikne nájem šest měsíců po skončení pracovního poměru ná-jemce u pronajímatele“ (článek VIII., bod 2, věta druhá).Z cit. ujednání soud I. stupně dovodil, že doba nájmu žalova-ného k bytu byla sjednána na dobu určitou, když účastnícismlouvy „vyjádřili jednoznačně svou vůli sjednat nájem na

BA 06-06 45--51 z judikatury tisk.qxd 7.8.2006 13:22 StrÆnka 47

Page 46: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

48

z judikaturyMá-li být nájem bytu platně sjednán na dobu určitou, mu-

sí nájemní smlouva – vedle obecných náležitostí právníchúkonů, stanovených v § 34 a násl. obč. zák., a náležitostí, vy-plývajících z ustanovení § 686 odst. 1 obč. zák. – obsahovati ujednání o době, na niž je nájem bytu sjednáván. Neurčitost(neplatnost § 37 odst. 1, § 41 obč. zák.) ujednání o době tr-vání nájmu má za následek, že se uplatní domněnka stanove-ná v § 685 odst. 2 obč. zák., tj. má se za to, že smlouva o ná-jmu bytu byla uzavřena na dobu neurčitou.

Některé senáty Nejvyššího soudu ve své rozhodovacípraxi vyjádřily názor, že vymezení doby, na niž je nájemsjednáván, může být určeno především uvedením přesnéhodata nebo doby stanovené podle dnů, týdnů, měsíců nebolet, jejichž uplynutím nájem bytu zanikne. Nelze vyloučitani vymezení doby nájmu bytu uvedením účelu, k němužbyla nájemní smlouva uzavřena; to vše za předpokladu, žedoba nájmu, jež je pro závěr o nájmu bytu na dobu určitoupodstatná, je sjednána způsobem, který nevzbuzuje po-chybnosti o její určitosti. Vymezení doby trvání nájmuk události, o níž není jisto, zda v budoucnu nastane, resp.kdy se tak stane, nelze považovat za určité a nezakládá ná-jem bytu na dobu určitou. Proto také smlouvou o nájmubytu, uzavřenou na dobu trvání pracovního poměru ná-jemce, který byl sjednán na dobu neurčitou, se nezakládánájem na dobu určitou; nelze totiž usoudit, kdy (ke které-mu časovému okamžiku) nastane právní skutečnost, k nížby měl nájem bytu zaniknout (srov. rozsudek ze dne30. 9. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1574/96, publikovaný v časo-pise Soudní judikatura č. 10, ročník 1999, pod pořado-vným číslem 99, na nějž odkázal v odůvodnění napadené-ho rozsudku odvolací soud, dále např. rozhodnutí ze dne25. 1. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2149/98, ze dne 31. 8. 2000,sp. zn. 20 Cdo 1427/99, ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 28 Cdo1091/2001, ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 26 Cdo 555/2001,ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 26 Cdo 803/2001, a ze dne27. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 628/2002). V rozsudkuNejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 28 Cdo1636/2002 (na který zřejmě poukazuje dovolatel), byl vy-sloven názor, podle kterého „pokud by vymezení skončeníúčinnosti nájemního vztahu bylo určeno prostým odkazemna trvání pracovního poměru, který sám by byl uzavřen nadobu neurčitou, bylo by lze přisvědčit správnosti závěrůodvolacího soudu, podle něhož i určení doby trvání nájmuse tímto vymezením stává nájemním poměrem na dobu ne-určitou (v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu evident-ně omylem uvedeno na dobu určitou). Jestliže však v ná-jemní smlouvě je srozumitelně a dostatečně určitěvyjádřeno, že nájemní poměr končí současně s ukončenímpracovního poměru k zaměstnavateli (současně pronají-mateli), jde o určení způsobu zániku práva nájmu navázá-ním na budoucí právní skutečnost, tkvící svými kořeny si-ce v jiném právním odvětví, která nicméně splňujepožadavek určitosti a srozumitelnosti data, k němuž mák zániku nájemního poměru dojít“.

V posuzovaném případě, jak to vyplývá z dovoláním ne-zpochybněného skutkového stavu, si účastníci ve smlouvěo nájmu bytu ze dne 18. 12. 1997 v čl. VIII. odst. 1 sjednali,že „Nájem bytu se sjednává na dobu určitou“ a v odst. 2uvedli, že „Podle dohody účastníků zanikne nájem 6 měsícůpo skončení pracovního poměru nájemce u pronajímatele“.Pracovní poměr mezi pronajímatelem (zaměstnavatelem ža-lovaného) a nájemcem (žalovaným) byl sjednán na dobu ne-určitou a zanikl jejich dohodou ke dni 30. 9. 2000.

Doba nájemního poměru, sjednaného na dobu určitou,může být dohodnuta nejen uvedením určitého časového ob-dobí (např. měsíců) jeho trvání, popř. uvedením konkrétníhodne, k němuž nájemní poměr zanikne, ale i tak, že dobu tr-

vání nájemního poměru lze vázat na konkrétním datem ne-určitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možnébez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr skončí, přičemž v do-bě sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu,kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že tato skuteč-nost nastane. Případně lze též dobu trvání nájemního pomě-ru sjednat kombinací určitého časového období a objektivnězjistitelnou skutečností, od níž dohodnuté časové období po-číná běžet.

V posuzovaném případě, jak bylo již uvedeno výše, siúčastníci v čl. VIII. odst. 1 nájemní smlouvy ze dne 18. 12.1997 ujednali, že nájem bytu se sjednává na dobu určitou.V tomto odstavci nikterak nevymezili dobu, na niž měl býtnájem bytu sjednán.V odst. 2 téhož článku mj. dále sjednali,že nájem zanikne 6 měsíců po skončení pracovního poměrunájemce u pronajímatele, přičemž pracovní poměr byl sjed-nán na dobu neurčitou.

Podle § 35 odst. 2 obč. zákoníku právní úkony vyjádřenéslovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vy-jádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkonučinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.Výkladem tedy nelze učiněný projev vůle doplňovat, měnitči nahrazovat. V dané věci je nezbytné posuzovat odst. 1a 2 čl. VIII. předmětné nájemní smlouvy v jejich vzájemnésouvislosti.

Z jazykového vyjádření obsaženého v odst. 2 čl. VIII. ná-jemní smlouvy a v něm projevené vůle vyplývá, že účastníkypředmětné smlouvy bylo určitě a srozumitelně (§ 37 odst. 1obč. zákoníku) dáno najevo, že si přejí, aby nájemní poměrzanikl šest měsíců po skončení pracovního poměru.

Z ujednání vyplývá, že skončení nájemního poměru je vá-záno na skončení pracovního poměru, tedy na skutečnost,která v budoucnosti nastane (např. smrtí, odchodem do dů-chodu, tj. v zásadě nezávisle na vůli účastníků) nebo nastanez vůle účastníků, např. výpovědí podanou zaměstnavatelem,dohodou apod. (uvedená skutečnost – skončení pracovníhopoměru – tak nastane z vůle jednoho z účastníků za stanove-ných podmínek, event. stanoveným způsobem). Shora již by-lo uvedeno, že ujednání obsažené v čl. VIII, odst. 2 nájemnísmlouvy je určité a srozumitelné.Taktéž nelze dospět k závě-ru, že by toto ujednání svým obsahem nebo účelem odporo-valo zákonu nebo jej obcházelo anebo se příčilo dobrýmmravům (§ 39 obč. zákoníku).

Na tom, že nájem služebního bytu byl výslovně sjednán nadobu určitou, nemění nic ani to, že doba jeho trvání byla vy-mezena trváním pracovního poměru sjednaného na dobu ne-určitou.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k nesprávnémuzávěru, že ujednání obsažené v čl. VIII. předmětné nájemnísmlouvy nelze považovat za sjednání doby nájmu ve smysluust. § 685 odst. 1 obč. zákoníku, tj. na dobu určitou.

Předmětná ujednání, a to jeho odst. 2, je však třeba, jak jižbylo uvedeno výše, posuzovat zejména podle ust. § 35 odst. 2,§ 37 odst. 1 a § 39 obč. zákoníku. Odvolací soud, jak to vy-plývá z odůvodnění rozsudku, předmětné ujednání taktoprávně neposuzoval, a proto je jeho posouzení nesprávné,a je tak dán dovolací důvod dle ust. § 241a, odst. 2 písm. b)o.s.ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním po-souzení věci. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 a 3o.s.ř. rozhodl tak, že výše uvedený rozsudek odvolacího sou-du zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

� ROZSUDEK ZASLAL, PRO PUBLIKAČNÍ ÚČELY UPRAVIL

A PRÁVNÍ VĚTOU OPATŘIL JUDR. JAN HOLUBKOV, ADVOKÁT V PRAZE.

BA 06-06 45--51 z judikatury tisk.qxd 7.8.2006 13:22 StrÆnka 48

Page 47: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

49

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z judikatury2002, č. j. 5 T 167/2001-451, ve spojení s rozsudkemKrajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15.3. 2002, č. j. 2 To 178/2002-479, byl žalobce uznán vinnýmze spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatela proti jednotlivci podle ustanovení § 197a tr. zák. za jedná-ní, jehož se dopustil dne 6. 8. 1997, ve zbytku, tedy pro trest-né činy vydírání a zpronevěry, byl podle § 226 písm. a) tr. řá-du obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stalskutek, pro nějž byl obžalovaný trestně stíhán. Soud vzal zaprokázané, že žalobce na nákladech řízení spojených s obha-jobou prováděnou advokátem JUDr. M. S. na základě plnémoci v této trestní věci zaplatil obhájci 141 036,20 Kč: Souddovodil, že žalobci tak vznikla škoda v důsledku trestního stí-hání, jehož výsledkem bylo částečné zproštění obžaloby; sdě-lení obvinění i obžaloba jsou přitom rozhodnutím svého dru-hu, na něž se vztahuje režim zákona č. 82/1998 Sb.,o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejnémoci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupema o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o no-tářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“.Přesto žalobu v dané věci nepovažoval za důvodnou, neboťzahájením trestního stíhání pro čtyři skutky v trestním řízení,ve kterém nebylo prokázáno, že se tyto skutky staly, nedošlok nesprávnému úřednímu postupu ani k vydání nezákonné-ho rozhodnutí podle § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb.,byť byl žalobce částečně žaloby zproštěn. Soud konstatoval,že zahájení trestního stíhání je jedním zákonem povolenýma že státní zástupce musí podat žalobu i tehdy, existují-li dvěrovnocenné skupiny důkazů vzájemně si odporující, neboťmu nepřísluší jejich závěrečné hodnocení. Za situace, kdy ža-lobce byl v trestním řízení obžaloby zproštěn, protože soudpo zhodnocení důkazů nedospěl k závěru, že by se skutekstal, je třeba dovodit, že vyšetřovatel i státní zástupce postu-povali řádně podle povinností stanovených trestním řádema v souladu se zásadami legality a oficiality, a že tedy není spl-něn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu, tj. ne-došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočkav Olomouci rozsudkem ze dne 20. 1. 2004, č. j. 40 Co555/2003-72, v části výroku týkající se 4% úroku z prodleníz částky 116 725 Kč od 1. 8. 2002 do zaplacení rozsudeksoudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zasta-vil, ve zbývající části rozsudek potvrdil a rozhodl o náhraděnákladů odvolacího řízení.Vycházel ze skutkového stavu zjiš-těného soudem prvního stupně, ne zcela se však ztotožnils jeho právními závěry. Vytkl mu především nesprávné hod-nocení základního předpokladu objektivní odpovědnosti stá-tu, kdy u škody způsobené nezákonným rozhodnutím nenívýznamné zavinění příslušného státního orgánu. Přestožesdělení obvinění má formu opatření, je třeba nárok na ná-hradu škody způsobený tímto opatřením posuzovat podle § 5písm. a), § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb., jako škodu způso-benou nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud protov obecné rovině dovodil, že zprošťující rozsudek má stejnédůsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., jelikož se v okamžiku vydánízprošťujícího rozsudku nevydává další rozhodnutí o zrušeníopatření o sdělení obvinění. V případě částečného zproštěnívšak ke vzniku nároku na náhradu škody způsobené nezá-konným rozhodnutím nedojde, neboť ustanovení § 8 odst. 1zákona č. 82/1998 Sb. přiznává právo na náhradu škody pou-ze pro případ zrušení veškerých rozhodnutí pro nezákon-nost, nikoliv pro případ, že došlo jen k částečnému naplněnídikce zákona. Jestliže tedy byl žalobce pravomocně odsouzenpouze pro skutkovou podstatu jednoho trestného činu, nelzerozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2002,č. j. 5 T 167/2001-451, ve spojení s rozsudkem Krajského

I. Nárok žalobce na náhradu škody způsobené sděle-ním obvinění je nárokem na náhradu škody způsobenénezákonným rozhodnutím podle ust. § 5 písm. a), § 7a § 8 zák. č. 72/1988 Sb., založeným na odpovědnostistátu bez ohledu na zavinění. Zastavení trestního stíhá-ní nebo zproštění obžaloby má v takovém případě stej-né důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutípodle ust. § 8 odst. 1 cit. zák.; rozhodujícím měřítkemopodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (vedení) trest-ního stíhání je pozdější výsledek trestního řízení.

II. Jestliže se proti obviněnému vede trestní řízení províce trestných činů (subjektivní kumulace) a jsou-li ty-to trestné činy ve vícečinném souběhu, neznamená to,že by takto více trestných činů ztratilo svou podstatusamostatně spáchaných a žalovatelných skutků. Za ta-kové situace je okolnost, že trestní stíhání skončilozprošťujícím rozsudkem, třeba posuzovat ve vztahu kekaždému jednotlivému skutku (trestnému činu) samo-statně. Pravomocné odsouzení pro některé ze skutků,stíhaných v rámci společného řízení, nevylučuje odpo-vědnost státu za škodu způsobenou vedením trestníhostíhání pro jiný trestný čin (samostatný skutek), jestli-že u něho k odsouzení nedošlo.

III. V takovém případě soud musí po skutkové stráncerozlišit jednotlivé skutky, pro které byl žalobce trestněstíhán a jichž se týkaly úkony právní služby jeho obháj-ce, a to jak z hlediska časového, tak z hlediska výsledkutrestního stíhání, s tím, že s výjimkou skutku, pro kte-rý byl pravomocně odsouzen, mu náleží náhrada ško-dy odpovídající výši mimosmluvní odměny podle advo-kátního tarifu, upravené vzhledem ke společnémuřízení, pokud právo na náhradu škody není vyloučenopodle ust. § 12 zák. č. 82/1998 Sb.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 30. listopadu 2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004

Tímto rozsudkem Nejvyšší soud zrušil rozsudkyKrajského soudu v Ostravě, pob. v Olomouci,a rozsudek Okresního soudu v Olomouci (bližšíoznačení obou rozsudků viz dále) a vrátil věcOkresnímu soudu v Olomouci ve zrušeném rozsahuk dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 1. 2003, č. j.23 C 229/2002-52, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal za-placení částky 116 725 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o ná-hradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci bylo dne 3.8. 1999 vyšetřovatelem Krajského úřadu vyšetřovánív Olomouci sděleno obvinění pro dva trestné činy vydíránípodle § 235 odst. 1 tr. zák. a dne 23. 8. 1999 pro trestný činvydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák, jehož se měldopustit dne 6. 8. 1997, trestný čin podvodu podle § 250odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (trestní stíhání pro tento trestný činbylo v přípravném řízení vyloučeno k samostatnému řízení)a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr.zák. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 1.

K náhradě škody(nákladů obhajoby)při částečném zproštění obžaloby

BA 06-06 45--51 z judikatury tisk.qxd 7.8.2006 13:22 StrÆnka 49

Page 48: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

50

z judikaturysoudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 3. 2002,č. j. 2 To 178/2002-479, považovat za rozhodnutí, které bymělo stejné důsledky jako zrušení obou opatření o sděleníobvinění. Z tohoto důvodu tedy nebyl naplněn základnípředpoklad odpovědnosti státu – objektivně chybí nezákon-né rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož pří-pustnost dovozuje podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)o. s. ř., a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 2písm. b) o.s.ř. a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhod-nutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.Ztotožňuje se s právní argumentací odvolacího soudu, žev případech zastavení trestního stíhání nebo zproštění obža-loby je třeba hledět na opatření o sdělení obvinění jako nazrušené nezákonné rozhodnutí (a tím je dán nárok na náhra-du škody), ale nesouhlasí se závěrem, že částečné zproštěníobžaloby tento nárok nezakládá. Dovozuje, že vzhledem k to-mu, že všechny trestné činy, pro něž mu bylo sděleno obvi-nění, měly být spáchány ve vícečinném souběhu a byly z dů-vodu hospodárnosti projednávány ve společném řízení(i když nebylo vyloučeno, aby některé z nich byly projednányv samostatném řízení – např. skutek pod bodem 2 sděleníobvinění ze dne 23. 8. 1999 byl usnesením Okresního státní-ho zástupce ze dne 1. 2. 2000, č. j. 2 Zt 1051/99, vyloučenk samostatnému projednávání), je vyloučení možnosti do-máhat se úspěšně nároku na náhradu škody ve společném ří-zení v důsledku pouze částečného zproštění obžaloby výsled-kem nerovného přístupu, což je v rozporu se zákonemč. 82/1998 Sb., ale i s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práva svobod, protože v okamžiku, kdy by byly skutky projedná-vány ve více samostatných řízeních tento nárok by zanikl.Dále namítá, že pokud by striktně vycházel z právního názo-ru odvolacího soudu, nebylo by možné zcela vyloučit nárokna náhradu škody, jelikož mu bylo obvinění sděleno dvěmasamostatnými opatřeními a rozsudkem Okresního souduv Olomouci ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 T 167/2001, byluznán vinným pouze pro jeden ze skutků (následně překvali-fikovaný), pro nějž mu bylo sděleno obvinění dne 23. 8.1999. Pokud tedy konstantní judikatura za nezákonné roz-hodnutí považuje sdělení obvinění a za zrušující rozhodnutízprošťující rozsudek, pak rozsudkem zmiňovaného soudubylo zcela zrušeno sdělení obvinění ze dne 13. 8. 1999 a pou-ze částečně sdělení obvinění ze dne 23. 8. 1999. Podle závě-ru dovolatele tedy nárok na náhradu škody způsobené nezá-konným rozhodnutím – sdělením obvinění ze dne 13. 8.1999 vznikl, neboť každé sdělení obvinění je třeba po for-mální stránce považovat za samostatné rozhodnutí, přičemžz ustanovení § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. nevyplývá, žeby bylo třeba celé trestní řízení, které bylo zahájeno několikasděleními obvinění, posuzovat jako jeden celek a nikoliv kaž-dé sdělení obvinění či každý skutek zvlášť. Dovolatel přestopovažuje tento názor za chybný, neboť by vznik nároku nanáhradu škody byl ponechán libovůli orgánů činných v trest-ním řízení, kolika opatřeními by obvinění sdělily. Na základětěchto námitek navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvo-lacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospělk závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1písm. c) o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu vesmyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. považuje dovolací soudprávní posouzení odpovědnosti státu za škodu, spočívajícív náhradě nákladů obhajoby v trestním řízení, které bylo za-hájeno sdělením obvinění pro podezření ze spáchání několi-ka trestných činů ve vícečinném souběhu, byl-li následně ob-viněný (obžalovaný) pravomocně uznán vinným pouze projeden skutek, zatímco pro skutky zbývající byl obžaloby zpro-štěn. Dovolání je důvodné.

Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmí-nek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způso-bena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudnímřízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, b) nespráv-ným úředním postupem.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu ško-dy způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci říze-ní, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vzniklaškoda.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu ško-dy způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále sta-noveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné roz-hodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněnopříslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soudrozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 tohotoustanovení nárok na náhradu škody způsobené nezákonnýmrozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený vyu-žil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání,rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředekpodle zvláštního předpisu (dále jen „řádný opravný prostře-dek“), nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné. Byla-liškoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelnýmbez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokudrozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádnéhoopravného prostředku (odst. 3).

Podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona právo na náhraduškody nemá ten,

a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opat-ření zavinil sám, nebo

b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trest-ní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čintrestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo žetrestný čin byl amnestován.

Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škodydále nevznikne, pokud

a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedenýchve zvláštním předpisu,

b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účin-ky zastavení trestního stíhání,

c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhod-nutí o narovnání,

d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených vezvláštním předpisu.

V posuzované věci, jak odvolací soud správně dovodil, jenárok žalobce na náhradu škody způsobené sdělením obvi-nění nárokem na náhradu škody způsobené nezákonnýmrozhodnutím podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákonač. 82/1998 Sb. založeným na objektivní odpovědnosti státu(bez ohledu na zavinění). Zastavení trestního stíhání nebozproštění obžaloby má v takovém případě stejné důsledky ja-ko zrušení nezákonného rozhodnutí podle ustanovení § 8odst. 1 zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České re-publiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovanýpod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník1991, nebo rozsudek NS ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25Cdo 1487/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR,sv. 24, pod C 1813) s tím, že rozhodujícím měřítkem opod-statněnosti (zákonnosti) zahájení (vedení) trestního stíhání jepozdější výsledek trestního řízení.

Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že za nezákonné ne-ní možno považovat automaticky každé zahájení trestního stí-hání, které nevedlo k pravomocnému odsouzení; nelze všaksouhlasit s jeho závěrem, že pravomocné odsouzení pro jedenze skutků, stíhaných v rámci společenského řízení, automa-ticky vylučuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou ve-dením trestního stíhání pro další jednání (samostatné skut-ky), jestliže k odsouzení nedošlo.

BA 06-06 45--51 z judikatury tisk.qxd 7.8.2006 13:22 StrÆnka 50

Page 49: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

51

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z judikaturyJestliže tedy není pochyb o tom, že nárok na náhradu ško-

dy je dán tam, kde obviněný, proti němuž bylo vedeno trest-ní stíhání, byl obžaloby zproštěn (není-li odpovědnost vylou-čena podle § 12 zákona), je pro posouzení důvodnosti žalobyv této věci rozhodující výklad pojmu „zproštění obžaloby“v případě tzv. vícečinného souběhu, tj. při trestním stíháníosoby pro více trestných činů, z nichž každý byl spáchán sa-mostatným skutkem.

Podle ustanovení § 20 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do31. 12. 2001 (před novelou provedenou zákonemč. 265/2001 Sb.), tj. ve znění účinném v době zahájení trest-ního stíhání žalobce, o všech trestných činech téhož obvině-ného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu sou-visí, koná se společné řízení.

Podle ustanovení § 20 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinnémod 1. 1. 2002, proti všem obviněným, jejichž trestné činyspolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromad-ného trestného činu a o všech částech trvajícího trestnéhočinu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležitédůvody. O jiných trestných činech se koná společné řízenítehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hos-podárnosti řízení.

V trestním řízení zásadně platí, že se zřetelem k principuhospodárnosti a rychlosti řízení podle § 2 odst. 4 část prvnívěty za středníkem tr. řádu se všechny trestní věci, které spo-lu souvisí, projednávají ve společném řízení. Předpoklademprojednání trestní věci ve společném řízení jsou souvislostijak objektivní (trestné činy více osob spolu vzájemně souvisí– spolupachatelství), tak subjektivní (např. osoba je obviněnaze spáchání více trestných činů, naplněných samostatnýmiskutky – vícečinný souběh). Splnění podmínek pro projedná-ní věci ve společném řízení však neznamená, že by více trest-ných činů spáchaných ve vícečinném souběhu ztratilo svoupodstatu samostatně spáchaných a žalovatelných (stíhatel-ných) skutků (srov. § 258 odst. 2 tr. řádu – per analogiam, vevztahu k oddělitelnosti výroků v případě vícečinného soubě-hu trestných činů), tzn. i možnost z důvodu urychlení řízenínebo z jiných důležitých důvodů vyloučit řízení o některémz trestných činů do samostatného řízení (srov. § 23 odst. 1 tr.řádu). Pojem skutek je používán v trestním řádu napříkladv ustanoveních § 11, § 12 odst. 12, § 160 odst. 1, 5, 6, či § 176odst. 2 a je jím míněno vymezení jednání obviněného tak, abynemohlo dojít k jeho záměně s jednáním jiným, zejména te-dy určení místa a času a jeho spáchání, způsobu jeho prove-dení charakterizujícího jednání pachatele a zavinění (případ-ně pohnutky) a jím vyvolaného následku, popř. dalšíchokolností nezbytných pro dostatečnou individualizaci skutku.

Za této situace je ovšem okolnost, zda trestní stíhání skon-čilo zprošťujícím rozsudkem, třeba posuzovat ve vztahu kekaždému jednotlivému skutku (trestnému činu) samostatněbez ohledu na to, že i o více skutcích téhož obviněného bylovedeno společné trestní řízení.

Jestliže škoda, jejíž náhradu žalobce požaduje, spočíváv nákladech obhajoby v trestním řízení, je třeba rozlišit, jakájejí část připadá na každý samostatný skutek. S tím ostatněkoresponduje i úprava výše mimosmluvní odměny za obha-jobu, obsažená v ustanovení § 12 odst. 4 vyhláškyč. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advoká-tů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), podlenějž, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobědvou nebo více osob, anebo jde-li o obhajobu v trestním ří-zení vedeném pro trestné činy spáchané ve vícečinném sou-běhu, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou neboobhajovanou osobu nebo za každý takto stíhaný trestný činmimosmluvní odměna snížená o 20 procent. Jestliže se proúčely rozhodování o nákladech nutné obhajoby podle § 151odst. 2, 3 tr. řádu výše odměny obhájce rozlišuje a strukturu-

je podle jednotlivých trestných činů ve vícečinném souběhu(jde vlastně o samostatné skutky), není důvod, aby tomu by-lo jinak v případech, kdy za škodu způsobenou zahájením(vedením) trestního stíhání obviněného (obžalovaného), je-hož trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícímrozsudkem, odpovídá stát. Pro úplnost je třeba zmínit, žetrestněprávní judikatura Nejvyššího soudu ČR zatím neřeši-la analogické případy při rozhodování o povinnosti odsouze-ného nahradit státem vynaložené náklady podle § 152 odst. 1písm. b) tr. řádu, nicméně v odborné literatuře se připouští,že obžalovaný, u nějž jeho obhájci zaplatil náklady nutné ob-hajoby stát, je povinen následně nahradit státu jen tu část od-měny, která se vztahuje ke skutku (trestnému činu), z jehožspáchání byl uznán vinným (srov. např. Bláha, J.: Náhradaodměny a hotových výdajů ustanoveného obhájce v trestnímřízení. Bulletin advokacie, zvláštní číslo září 2000, str. 93-94).

Není proto správný závěr odvolacího soudu, že nárok nanáhradu škody způsobené trestním stíháním žalobci v danévěci nenáleží; byl totiž trestně stíhán pro více samostatnýchskutků (trestných činů ve vícečinném souběhu) a pravomoc-ně uznán vinným pouze ze spáchání jednoho z nich (okol-nost, že jeho právní kvalifikace doznala změn, na tom nic ne-mění); ohledně zbývajících byl zproštěn obžaloby. Žalobcebyl s výjimkou jediného skutku zproštěn obžaloby podle usta-novení § 226 písm. a) tr. ř., nejde tedy o zproštění obžalobyproto, že obžalovaný není za spáchaný trestný čin trestně od-povědný ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona,a nejedná se ani o žádný z dalších důvodů skončení trestní-ho stíhání uvedených v ustanovení §12 odst. 1 písm. b),odst. 2 zákona, které by vylučovaly vznik nároku na náhraduškody. Jiné důvody vylučující odpovědnost státu za škodu[např. že si žalobce zavinil zahájení trestního stíhání sám vesmyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona per analogi-am] tvrzeny ani prokazovány nebyly.

Soud v dalším řízení musí po skutkové stránce rozlišit jed-notlivé skutky, pro které byl žalobce trestně stíhán a jichž setýkaly úkony právní pomoci jeho obhájce, a to jak z hlediskačasového, tak z hlediska výsledku trestního stíhání s tím, žes výjimkou skutku, pro který byl pravomocně odsouzen (ná-klady obhajoby ve vztahu k tomuto skutku nese žalobcesám), mu náleží náhrada škody odpovídající výši smluvní od-měny podle advokátního tarifu upravené vzhledem ke spo-lečnému řízení. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodnesoud znovu o náhradě nákladů řízení včetně dovolacího říze-ní (§ 243d odst. 1 o.s.ř.)

� ROZSUDEK ZASLAL JUDR. MILOŠ SLABÝ, ADVOKÁT

V MOHELNICI, VE VĚCI ZÚČASTNĚNÝ JAKO OBHÁJCE OBVINĚNÉHO

A ZÁSTUPCE V ŘÍZENÍ O NÁHRADU ŠKODY. PRÁVNÍ VĚTA REDAKCE.

Exekutorský úřad Sokolov, se sídlem v LoktiMgr. Miloš Dvořák, soudní exekutor přijme exekutorského

koncipienta/kandidátaVzdělání: VŠ - právnická fakulta ukončena magisterskou státní zkouškou, odborná justiční zkouškapro pozici kandidátaPředpoklady: řidičský průkaz skupiny B, časová flexibilita,komunikativnost, velmi dobrá znalost práce na PC (Word,Excel, Internet)Nabídka: odpovídající finanční ohodnocení,možnost bydleníŽivotopisy: e-mail: [email protected]

BA 06-06 45--51 z judikatury tisk.qxd 7.8.2006 13:22 StrÆnka 51

Page 50: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

53

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z odborné literaturyMarek, Karel:

Smluvní obchodníprávo, kontrakty Masarykova univerzita Brno,2006, 399 stran, 450 Kč.

Problematika obchodněprávních smluv-ních vztahů patří v posledním obdobínepochybně k aktuálně sledované a dis-kutované oblasti. To souvisí jednak s ob-chodněsmluvní praxí ve smyslu aktuálněplatné právní úpravy, ale dále také s legis-lativními pracemi na novém občanském,a ve spojení s tím i na novém obchodnímzákoníku, jakož i s úvahami, jimiž jsou ty-to legislativní úvahy provázeny.

Daná monografie, jak je zřejmé z její-ho obsahu a zaměření, vychází z dlou-holeté odborné a vědecké práce jejíhoautora, který se pedagogicky a vědeckydlouhodobě systematicky zabývá pro-blematikou obchodního práva, s bližšímzaměřením na tzv. smluvní typy podleobchodního zákoníku. Proto ani anoto-vaná, či recenzovaná monografie neníprvní takto orientovanou autorovoumonografií, naopak je publikací nava-zující na předchozí autorovy obdobnětematicky zaměřené publikační výstupy.Krom četných jiných publikací tato mo-nografie zřetelně nejtěsněji navazuje naautorovu knihu z roku 2001 nazvanou„Obchodněprávní smlouvy“, která bylapro značný zájem z řad zájemců z ob-chodněprávní praxe rychle rozebránaa opakovaně s příslušnými aktualizace-mi ještě několikrát vydána. Nyní před-stavovaná monografie je, přes svoji te-matickou souvislost s autorovýmipředchozími publikacemi, jak svým ob-sahem, tak strukturou, zcela svébyt-ným, novým samostatným autorovým

pohledem na smluvní obchodní právo,který je uvozen obecnými otázkamiprávní úpravy na tomto úseku.

Pro příznivý průběh obchodních pří-padů (bez nepříznivých důsledků), jakautor také sám opodstatněně pozname-nává, je úroveň obchodněprávníchsmluv (vedle úrovně právních předpisů,kvalitního dokladování průběhu plněnísmluv, rychlostí a kvalitou rozhodová-ním sporů) jedním z rozhodujícíchpředpokladů úspěšně fungující ekono-miky podnikatelských subjektů. S vědo-mím této skutečnosti také autor při-stoupil ke zpracování daného tématu,přičemž, jak je z obsahu i způsobu jehozpracování zřejmé, autorovým cílembylo vyváženým, srozumitelným a pře-hledným výkladem příslušných ustano-vení obchodního zákoníku napomocismluvní praxi dotčených subjektů tak,aby jejich výsledná smluvní úprava jakodpovídala zákonu, tak aby také vyho-vovala oprávněným zájmům vlastníchkontrahentů.

Z obsahu předmětné publikace vy-plývá, že její těžiště spočívá v podrob-ném pojednání o smluvním obchodnímprávu ve smyslu jednotlivých smluvníchtypů dle druhé hlavy třetí části obchod-ního zákoníku a v rozboru jejich aktuál-ní právní úpravy.

Nicméně celý tento rozbor, jak bylojiž poznamenáno, je uvozen obecnýmpojednáním o obchodním smluvnímprávu, v němž se autor zabývá jak pří-slušnými východisky předmětné právníúpravy, tak také efektivností této úpra-vy, pojmovými otázkami a režimempramenů a pravidel obchodního práva.Zvláštní pozornost si v tomto ohleduzasluhují pojmové otázky, kde autors přihlédnutím k vývoji obchodněprávníúpravy na daném úseku z posledníhoobdobí, a jejich relace k úpravě občan-skoprávní, poukazuje na reflexi potřebypojmových modifikací při označováníjednotlivých „druhů obchodů“. To setýká zejména otázek další použitelnostipojmu absolutní obchody v souvislostis aktuálním zněním § 262 odst. 4 ob-chodního zákoníku, s navrhovanouúpravou pojmu na typové obchody činominální obchody, jakož i pojmovémodifikace obchodů podle nyní platné-ho znění § 261 odst. 6 první věty ob-chodního zákoníku, jež ztratily povahuabsolutních neobchodů, pro něž je na-vrhováno používat pojmu smíšené ob-chody či obchody kombinované.

Návazně na takto prezentovanouobecnou část smluvního obchodníhopráva autor zařadil pojednání o zadává-ní veřejných zakázek. Funkčnost a aktu-álnost zařazené této tematiky komplexusmluvního obchodního práva je logickypředurčena tím, že zadávání veřejných

zakázek v mnoha případech předcházíprocesu vlastního uzavření té které pří-slušné obchodněprávní smlouvy.

Při rozboru aktuální právní úpravyjednotlivých smluvních typů podle dru-hé hlavy třetí části obchodního zákoní-ku autor představované monografie po-stupuje důsledně ve smyslu obsahovéposloupnosti úpravy v tomto segmentuobchodního zákoníku, což usnadňujejejím čtenářům příp. se souběžně poho-tově orientovat ve vlastním textu ob-chodněprávní úpravy. Autor monogra-fie přitom vychází z aktuálního zněníobchodního zákoníku s tím, že výslovněpřipomíná dopady některých jeho no-velizací z posledního období. Tady jdezejména o tzv. harmonizační novelu,zák. č. 370/2000 Sb. (s datem účinnostik 1. 1. 2001), a tzv. technickou nove-lu, tj. zák. č. 501/2001 Sb., a to včetněpřihlédnutí k jejímu zrušení Ústavnímsoudem, jakož i k návazně opětovnémupřijetí v podstatě obdobné úpravy (s da-tem účinnosti k 1. 4. 2003), a to všev rozsahu, v jakém se tyto změny týka-ly, či týkají, obchodně závazkovýchvztahů. Při výkladech jednotlivýchsmluvních typů autor důsledně zohled-ňuje také dopad obecných ustanoveníobchodních závazkových vztahů (hlavaprvní třetí části obchodního zákoníku),případně i občanskoprávních vztahů(§ 1 odst. 2 obchodního zákoníku),včetně doporučení pro příslušnou apli-kaci ve smluvní praxi. Vlastní autorůvvýklad je přitom obohacován o poznat-ky z odborné literatury v četných zdů-vodňujících odkazech v textu, které semj. výrazněji vztahují k problematice jižzmíněné tzv. harmonizační novely.

V rámci rozboru a výkladu jednotli-vých smluvních typů (kupní smlouva,smlouva o prodeji podniku a smlouvao nájmu podniku, leasingová smlouva,smlouva o koupi najaté věci, smlouvao úvěru, licenční smlouva k předmětůmprůmyslového vlastnictví, smlouvao uložení věci a smlouva o skladování,smlouva o dílo, smlouva mandátnía smlouva komisionářská, smlouvao kontrolní činnosti, smlouvy k přepra-vě, smlouva o zprostředkování a smlou-va o obchodním zastoupení, smlouvao tichém společenství, smlouvy bankov-ních služeb) autor věnuje mimořádnoupozornost zejména smluvnímu typusmlouvy o dílo (srov. kap. 9 – str. 201 až254), jejíž úprava, jak známo, je v ob-chodním zákoníku koncipována velmirámcově. Zcela oprávněně pak autorprovádí kvalifikovaný rozbor aplikacetohoto smluvního typu v rámci přípravya realizace investiční výstavby (tj. reali-zace staveb). Komplexní zpracování té-to složité problematiky, které je svýmcelkovým obsahem a pojetím v odborné

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 53

Page 51: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

Z formálně technického hlediska jepotom na dané publikaci pozitivní to,že je vybavena věcným rejstříkem, kte-rý umožňuje snadnou a pohotovou ori-entaci čtenářů pro potřeby hledání ná-vodu k řešení jednotlivých aktuálníchotázek.

Celkový pohled na představovanoupublikaci tak ukazuje, že se autorovi po-dařilo v příslušných souvislostech po-stihnout podstatné momenty pohleduna podstatu a obsah aktuálního stavunašeho smluvního obchodního práva.Vedle toho se autor v poznámkách zá-věrem také vyjadřuje k potřebáma možnostem budoucí právní úpravy natomto úseku, a to ve zcela konkrétníchsouvislostech nově připravované kom-plexní občanskoprávní a na ni navazují-cí obchodněprávní úpravy.

Tato publikace formuluje či koncipu-je účelná a srozumitelná doporučenípro aplikaci zákonných ustanovení vesmluvní praxi.V tomto směru je danoupublikaci možno také považovat a ozna-čit za zdařilé dílo, způsobilé vybavitsmluvní strany obchodněprávních vzta-hů potřebnými informacemi pro kvalifi-kovanou, právně souladnou přípravu,a současně i pro obdobně aspirující re-alizaci příslušných obchodněprávníchsmluv. Proto ji lze plně doporučit k vy-užití nejen pro studijní účely, ale stejnětak i pro praktické využití širokou pod-nikatelskou praxí.

� DOC. JUDR. PETR PRŮCHA, CSC.

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

54

z odborné literaturyliteratuře ojedinělé, je nutno považovatza značný přínos jak pro teorii, tak i propraxi.

Zvláštní poznámku si mj. zasluhujei výklad smlouvy o koupi najaté věci, vespojení s nímž se autor také zabývá ře-šením problematiky leasingové smlou-vy, která jako typ není v obchodním zá-koníku upravena, avšak leasingovéoperace typu tzv. finančního leasinguvykazují v zahraničí i u nás v rámci za-bezpečování rozsáhlých investičních po-třeb vzrůstající rozvoj.Velmi cenné a in-struktivní jsou také rozbory novéhotypu smlouvy o nájmu podniku, kterýpřinesla již novelizace k 1. 1. 2001, včet-ně výkladu (podstatně doplňujícího)smlouvy o obchodním zastoupení.

Při rozboru jednotlivých smluvníchtypů, tak jak jsou předmětem legislativ-ní úpravy v části třetí, hlavě druhé ob-chodního zákoníku, autor klade důrazzejména na praktické potřeby jejich vý-kladu pro uzavírání předmětnýchsmluv, přičemž nepomíjí ani otázky je-jich společenské efektivnosti. Ve spojenís tím je obdobně pozitivně třeba vnímati to, že na četných místech publikaceaktuálně odkazuje na nutnost respekto-vání zásad poctivého obchodního styku(srov. kogentní ustanovení § 265 ob-chodního zákoníku) při zakládání i rea-lizaci smluvních vztahů.

Pro obsahovou stránku celé publikaceje charakteristické, že je zpracována navysoké odborné úrovni a přitom je sou-časně podána s pochopením potřeb pra-xe a jim odpovídající srozumitelností.Přesvědčivost podání zpracované pro-blematiky je opřena o fundované auto-rovy znalosti příslušně orientované od-borné literatury (včetně vybranýchpramenů zahraničních), o prakticky„encyklopedické“ autorovo zvládnutísouvisející právní úpravy a stejně taki o zcela zřetelnou schopnost porozumětpotřebám praxe a nabídnout jí příslušnénávody k řešení v úvahu se nabízejícíchproblémů, a to mj. i ve stylu pravidla„lepší špatný smír, nežli dobrý spor“.Pozorný čtenář na dané publikaci ocenínejen sumu utříděných informací vy-světlující a hodnotící povahy, ale nepo-chybně i příslušné kritické poznámkyautora a zejména pak korektní odbor-nou argumentaci, která tyto poznámkyprovází. Obsahově lze, myslím, předsta-vovanou publikaci označit jako infor-mačně bohatou, názorově i argumen-tačně cennou, s příslušnou věcnounávazností otázek zpracovávaného té-matu, přičemž je třeba zdůraznit, že psá-na je stylem, jenž jistě čtenáře zaujme.

Autor přitom pro snazší pochopenítéto poměrně značně složité problema-tiky svůj výklad doplnil zpřehledňující-mi schématy.

Brejcha, Petr:

JudikaturaSoudního dvoraES v oblasti DPHCENTURY CZ, Praha 2006, 450 stran, 560 Kč,www.centurycz.com

Poslední knižní práce Petra Brejchy jevýjimečným počinem na u nás zatímmálo zoraném poli evropského daňové-ho práva. Téměř dva roky po vstupuČeské republiky do Evropské unie do-posud neexistuje ucelená česká literatu-ra zabývající se rozhodnutímiEvropského soudního dvora jako jed-noho z pramenů práva Společnéhosystému daně z přidané hodnoty u nás.Zájemci o tuto problematiku jsou takpři výkladu komunitárního práva daněz přidané hodnoty odkázáni pouze napůvodní cizojazyčné texty rozhodnutíEvropského soudního dvora a zahra-niční literaturu.

Autor práce, známý odborník v ob-lasti daně z přidané hodnoty a jejíchkomunitárních aspektů především, tou-to knihou navazuje na svou předcháze-jící publikaci „DPH v Evropském spo-lečenství – Nový zákon o DPH platnýpo vstupu ČR do ES“, která z hlediskanačasování svého vydání velmi vhodnědoprovázela vstup České republiky doEvropské unie a s tím související imple-mentaci evropského Společného systé-mu daně z přidané hodnoty u nás. S od-stupem téměř dvou let se nyní autor,obdobně jako v předcházející publikaci,snaží odborné veřejnosti přiblížit ko-munitární výklad problematiky DPH,v tomto případě ovšem z pohledu orgá-nu k tomu nejpovolanějšího –Evropského soudního dvora.

Autor si vytyčil nelehký cíl – zmapo-vat kompletní judikaturu Evropskéhosoudního dvora v oblasti daně z přida-né hodnoty do 31. ledna 2006.Vycházeje z rozsáhlé obsahové před-lohy analyzoval jednotlivé rozsudkyEvropského soudního dvora v řízenío předběžné otázce a v řízení na zákla-dě žaloby podané Komisí ES ve věci vý-kladu komunitárního režimu DPH.Cílem bylo umožnit čtenáři úspornýmzpůsobem pochopení jednotlivě řeše-ných případů a přiblížit mu způsob, ja-kým Evropský soudní dvůr nahlíží nadanou problematiku. Tato úspornost jezejména založena na autorově systema-tické volbě důležitých výkladových ten-dencí Soudu, vycházející jak z chrono-logického sledu řešených případů, jež sezabývají příslušnou oblastí problemati-ky DPH, tak z relevance následných do-plňujících a upřesňujících výkladůSoudu k předmětné oblasti. Schéma řa-zení rozsudků odpovídá jednotlivýmčlánkům a ustanovením Šesté směrniceRady 77/388/EHS o Společném systé-mu daně z přidané hodnoty. Příslušný

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 54

Page 52: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

55

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z odborné literaturyrozsudek je zpravidla přiřazen konkrét-nímu ustanovení směrnice, které je codo obsahu případu rozhodující.

Kniha Petra Brejchy je určena nejenpro advokáty a daňové poradce, ale téžpro pracovníky daňové správy a soudce.Vzhledem k precedenční povaze roz-hodnutí Evropského soudního dvora jeznalost jeho judikatury k otázce výkla-du Šesté směrnice naprosto nezbytnáke správné aplikaci českého zákonao DPH. Publikace umožňuje rychlý,jednoduchý a strukturovaný přístupprávě ke klíčovým rozhodnutímEvropského soudního dvora, které mo-hou sehrát důležitou roli při obhajoběpráv českých poplatníků ve sporech sesprávci daně. Kniha zároveň zajímavýmzpůsobem ilustruje, nakolik se český zá-konodárce od úpravy od Šesté směrni-ce a jejího výkladu Evropským soudnímdvorem odchyluje.

Příkladem zřejmého rozporu českéhozákona s Šestou směrnicí může být ne-možnost opravy odběratelem nespráv-ně odvedené daně v případech služby,kterou mu poskytuje dodavatel z jinéhočlenského státu. Příslušná ustanovenítuzemského zákona odporují jednomuz principů Společného systému DPH,a to principu neutrality této daně, jež jeSoudem v relevantních souvislostechvždy zdůrazňován. Tento základní prin-cip fungování celého komunitárníhosystému DPH, tedy obecná neutralitaodvodu daně a nároku na její vráceníu podnikatelů (se specificky upravený-mi výjimkami kupříkladu pro poskyto-vatele finančních služeb), je zcela legi-timně očekáván i našimi plátci daně.V našem zákoně tento princip zcela jis-tě nenajdeme, a právě zde může být jas-ný názor Evropského soudního dvorapodanou rukou advokátovi při ochranělegitimních zájmů jeho klientů. Ostatněvzpomeňme si na časté pokusy českýchfinančních úřadů podmiňovat i v běž-ných tržních vztazích nárok na odpočetdaně u odběratele ověřením jejího od-vodu u dodavatele (jehož daňovou mo-rálku odběratel samozřejmě nemůže ni-jak ovlivnit), a to přesto, že odběrateldaň dodavateli fyzicky zaplatil spolus cenou přijatého plnění, a legitimněočekává její vrácení.Tento přístup zcelajistě v souladu s komunitárním právemnení, jak publikace Petra Brejchy názor-ně dokládá ustálenou a velmi přesvědči-vou judikaturou Evropského soudníhodvora. Autor ostatně do své knihy stihlzařadit i další klíčové a velmi ilustrativ-ní rozhodnutí Soudu z ledna letošníhoroku v případu Optigen (str. 90).

Na závěr nelze knihu Petra BrejchyJudikatura Soudního dvora ES v oblas-ti DPH kolegům advokátům zabývají-cím se daňovým právem než vřele do-

poručit. Autorovi nelze zaručit, že tatokniha nahradí věčně rozečtenou detek-tivku na jejich nočním stolku, v kance-láři by jim ovšem určitě chybět neměla.

Knihu lze zakoupit u vydavatele a dá-le u těchto distributorů: Praha – LindePraha, a. s., Opletalova 35, 115 51Praha 1, tel./fax: 224 211 073, e-mail:[email protected]; Brno – KnihkupectvíAcademia, Náměstí Svobody 13, 602 00Brno; Olomouc – Linde Praha, a. s.,Právnické knihkupectví Olomouc, budo-va B Právnické fakulty UP, tř. 17. listo-padu 8, 771 11 Olomouc; Ústí nadLabem – Prodej odborné literatury, BVMSERVICE II, s. r. o., Moskevská 38,400 01 Ústí nad Labem; Slovenská re-publika – Knihkupectví Elita, Klin-cova 35, 821 08 Bratislava.

� MGR. ING. RADEK HALÍČEK,ADVOKÁT V PRAZE

devším zaměřený na oblast institucio-nálního práva EU.

První část publikace, obsahujícícelkem devět judikátů, o jejichž pojed-nání se podělili oba autoři, se zbývákomunitárním právem hospodář-ské soutěže. V oddíle věnovaném za-kázaným dohodám, sdružení podnikůa jednání ve shodě jsou komentoványjudikáty, mající dosah pro celou oblasttohoto odvětví práva (věci „Höfner“,1

„Kerpen“,2 spojené věci lucemburskýchpivovarů3). Kladem této části práce jei širší srovnání dříve platného systémuaplikace soutěžního práva a nového,uplatňovaného po 1. květnu 2004, ja-kož i poukázání na složitosti některýchaspektů, kterým budou čelit vnitrostát-ní soudy při rozhodování konkrétníchsporných věcí. Zařazením judikátu vevěci „Courage v Crehan“4 je poukázánona problematiku porušení pravidel hos-podářské soutěže a jeho důsledků v ob-lasti náhrady škody, kdy soud poprvéjednoznačně stanovil, že komunitárníprávo zakládá odpovědnost za škodupodniku, který porušil přímo aplikova-telná pravidla soutěže a poprvé rozšířiltakovou odpovědnost na vztahy mezijednotlivci, tj. vztahy horizontální.Vhodným způsobem pro soudní praxijsou též vyzdviženy jednotlivé aspektyuplatňování principu vnitrostátní pro-cesní autonomie členských států, včet-ně přístupu k hodnocení míry zaviněnísubjektů, jakož i některé základní zása-dy, pokud jde o české právo.

Druhá část recenzované publikaceje věnována právu na ochranu prů-myslového a obchodního vlastnictví– ochranným známkám, v níž je za-řazeno a komentováno celkem třináctrozhodnutí. V obecném úvodu zkušenáautorka poukazuje na styčné body meziprávem obchodního a průmyslovéhovlastnictví, právem soutěžním a naochranu spotřebitelů. Upozorněním naprotikladnost mezi teritorialitou, resp.působností vnitrostátního práva a prin-cipy volného pohybu zboží a služeb,jsou následně osvětleny základní zásadya prameny úpravy v primárním i sekun-dárním právu Společenství a roleEvropského soudního dvora, který judi-katurou nastavil limity ochrany a for-muloval teorii vyčerpání práv. Stranoupozornosti nezůstaly ani mezinárodnísmluvní instrumenty v rámci WIPOa WTO, ani tuzemská právní úprava,včetně aspektů procesních.

Do reprezentativního vzorku roz-hodnutí jsou zařazeny např. oba přípa-dy „HAG“,5 tak i věc „IHT“,6 potvrzu-jící změnu přístupu Evropskéhosoudního dvora k této problematice.Blíže komentována je rovněž zajímaváproblematika v souvislosti s přebalová-

Pipková, Hana – Malíř, Jan:

VybranékomentovanérozsudkySoudního dvoraEvropskýchspolečenství II.

Domácí odborné veřejnosti se péčíJustiční akademie ČR dostává další kva-litní zdroj komentované evropské judi-katury autorů JUDr. Hany Pipkové,soudkyně Městského soudu v Praze,a JUDr. Jana Malíře, pracovníka Ústa-vu státu a práva Akademie věd.Organicky tak autoři i vydavatel nava-zují na první díl z roku 2004, tehdy pře-

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 55

Page 53: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

šení a upřednostňování kroků, nesluči-telných se společným trhem a chovánímsoukromého investora.

Prestiž dodává publikaci předmluvaJUDr. Pavla Teličky k obecně-politické-mu významu soutěžní politikya JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., k práv-ním aspektům provázanosti komunitár-ní a vnitrostátní úrovně práva.

Publikace není v distribuční síti.Je ale možné si ji vypůjčit v knihovněČAK v Praze a též u všech regionálníchpředstavitelů.

� JUDR. JAROSLAV SRB

ADVOKÁT, PRAHA

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

56

z odborné literaturyním výrobků,7 jakož i s barvami a je-jich kombinací8 či slovního spojení9 ja-ko ochranných známek. Opomenutnezůstal ani jeden z aktuálních judiká-tů z celé série složitých známkopráv-ních sporů, vedených mezi Budě-jovickým Budvarem, národní podnik,a Anheuser-Busch Inc.10

Třetí a závěrečná část publikace,čítající deset judikátů, je věnovánaaspektům práva veřejných podpor.Klasické judikáty prvního oddílu sloužínejen k podání výkladu pojmu veřejnépodpory a dohledu nad ní, ale i k ak-centu na nikoliv bezvýjimečnou povahuzákazu udělování veřejných podpor (věc„Boussac“11), k seznámení s rezervova-ným postojem Evropského soudníhodvora k automatické aplikaci zásady„de minimis“ (věc „Tubmeuse“12) čik rozboru procesního režimu tzv. stáva-jících podpor, základních prvků mecha-nismu dohledu nad nimi či rozsahu po-vinností členských států v tomto ohledu(věc „Namur“13).

Druhý oddíl pojednává o aplikacipráva veřejných podpor vnitrostátnímisoudy. Na příslušných judikátech autordokumentuje vymezení úlohy vnitro-státních soudů, odepření přímého účin-ku čl. 87 odst. 1 SES a možné povahyveřejných podpor jako současně zakáza-ného omezení volného pohybu nebodiskriminačních daní (věc „Capo-longo“14). Poukázáno je i na syntetizují-cí roli některých rozhodnutí (věc„SFEI“15) či upozorněno, že i kon-strukce daně může být posouzena jakoveřejná podpora, byť obecně daněa systémy zdanění nejsou obvykle pova-žovány za tato opatření (věc „Streek-gewest“16). Aspektům vracení neslučitel-ných podpor a obnovy původního stavuse autor podrobně věnuje v judikátu vevěci „Alcan“.17

Celkem třicet dva judikátů publikace„Vybrané komentované rozsudky Soud-ního dvora Evropských společenství II.“autorů JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Ja-na Malíře je pojednáno náležitým odbor-ným způsobem, s autorským komentářemobohaceným nejen o upozornění na sou-visející předchozí rozhodnutí obou evrop-ských soudů a jejich základní principy,ale i o pohled z pozic českého práva, cožzvyšuje její praktický význam. Přínosnéz tohoto hlediska je i zařazení výběrovébibliografie.

Z vlastní profesní zkušenosti oceňujizpracování problematiky veřejnýchpodpor, které díky výrazné politické po-vaze, vícerozměrnosti a přesahu do růz-ných oblastí aktivit a právních vztahů,k snahám států a jejích některých vládzasahovat zvýšeně do podnikatelskéhoprostředí s sebou nese narušení základ-ních principů SES, nestandardních ře-

1 C-41/90 Klaus Höfner a Fritz Elser v. Macrotron GmbH.

2 319/82 Société de Vente de Ciments et Bétons de l´EstSA v. Kerpen & Kerpen GmbH und Co.KG.

3 T-49 až T-51/02 Brasserie nationale SA, Brasserie JulesSimon et Cie SCS, Brasserie Battin SNC v. Komise ES.

4 C-453/99 Courage Ltd v Bernard Crehan a BernardCrehan v. Courage Ltd a další.

5 192/73 van Zuylen freres v HAG AG („HAG I“); C-10/89SA CNL-SUCAL NV v. HAG GF AG („HAG II“).

6 C-9/93 Internationale Heiztechnik GmbH., UweDanzinger v. IDEAL-Standard GmbH, WABCO StandardGmbH.

7 1/81 Pfizer Inc. v. Eurim-Pharm GmbH.

8 C-49/02 Heidelberger Bauchemie GmbH.

9 C-64/02 P OHIM v. Erpo Möbelwerk GmbH.

10 C-245/02.

11 C-301/87 Francouzská republika v. Komise ES.

12 C-142/87 Belgické království v. Komise ES.

13 C-44/93 Namur-Les Assurances du Crédit SA v. OfficeNational du Ducroire et l´Etat Belge.

14 77/72 Carmine Capolongo v. Azienda Agricole Maya.

15 C-39/94 Syndicat français de l´Express international(SFEI) a další v. La Poste a další.

16 C-174/02 Streekgewest Westelijk Noord-Brabantv. Staatssecretaris van Financiën.

17 C-24/95 Land Rheinland-Pfalz v. Alcan DeutschlandGmbH.

Raban, Přemysl a kol.:

Obchodní zákoník4. doplněné vydání, EUROUNION,Praha 2006, 751 stran, cena 630 Kč.

Odborné veřejnosti se dostává do ru-kou 4. doplněné vydání nadepsanépublikace.

Doc. JUDr. Přemysl Raban, CSc., ješiroce znám jako významná osobnost,autor a spoluautor knih, studií a řadyodborných článků. Je významným roz-hodcem Rozhodčího soudu při HK ČRa AK ČR a funkcionářem tohoto soudu.Je též docentem Právnické fakulty ZČUv Plzni a kromě jiného – v neposlední řa-dě – je též renomovaným advokátem.Protože jde o dílo rozsáhlé, podílel se natvorbě 4. vydání kolektiv spolupracovní-ků, tvořený koncipienty advokátní kance-

láře i studenty a doktorandy Právnickéfakulty ZČU v Plzni. Revizi pro 4. vydá-ní prováděl, kromě vedoucího týmu (tj.kromě doc. Rabana) Mgr. Milan Černý,JUDr. Eva Hlaváčková, JUDr. DavidKodera, JUDr. Mojmír Mamojka jun.,JUDr. Markéta Martinovská, PetraMiková, JUDr. Michaela Sigmundová,PhDr. Jan Šubrt a Mgr. Pavla Tloušťová.

Je to již patnáct let, co se naši čtenářimohli seznámit s prvním vydáním stej-nojmenné publikace reagujícím na novéznění obchodního zákoníku. Pod vede-ním doc. P. Rabana vznikla tato knihav advokátní kanceláři působící jako„Advokátní kancelář Raban – Hanák“.Dílo tehdy obsahovalo text ustanoveníobchodního zákoníku s poznámkovýmaparátem a bylo vydáno ještě dříve, nežbyl vůbec obchodní zákoník publikovánve Sbírce zákonů.

Současné čtvrté vydání vycházíz právního stavu k 31. 12. 2005.Předkládané znění – kromě textu záko-na – je opatřeno výňatky z důvodovýchzpráv, a to jak původního znění zákona,tak i některých důležitých novel a vy-světlujícími odkazy na nejdůležitějšíznění zákona, případně dalších práv-ních předpisů.

Autoři v úvodu uvádějí, že si nečinínárok na vyčerpávající úplnost odkazů,neboť kritérium důležitosti je subjektiv-ní a teprve (dosud sporá) rozhodovacípraxe prokáže význam souvislostív rámci daného právního vztahu.

Jak uvádí doc. Raban, Evropa je ovlá-dána partikulárními zákonnými a jinýmikulturně politickými systémy a centrálnímoc teprve připravuje půdu, kdy tyto„rozhádané indiánské kmeny donutíuznat svrchovanou moc bezvýhradně“.

„Může se stát, že sjednotíme-li v tétochvíli obchodní soukromé právo do jed-notného celku… Evropa přijme opětnějaký typ evropského obchodního zá-koníku, jenž postupně přijmou veškeré

`

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 56

Page 54: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

57

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z odborné literaturystáty, jak se již několikrát při sjednoco-vání vzájemně si kulturně blízkýchavšak samostatných zemí stalo, viz na-př. Německo a ADHGB, USA apod.Tím by došlo opět k vytvoření a vyděle-ní obchodní materie z celkového právasoukromého (byť by to bylo totéž) a je-vově vznikne opět kodifikované právoobchodní. Podle charakteru práva,ovládaného direktivními příkazy a záka-zy a kogentními úpravami, jež se k námv této době z unie importuje, bych všakhádal, že to bude obchodní právo s vý-razně veřejnoprávním charakterem, te-dy spíše zavržené právo hospodářskéči ekonomické“. Je ovšem možné, žek přijetí „evropského obchodního záko-níku“ nedojde.

Přestože po připravované rekodifikacisoukromého práva má dojít k výraznéredukci dnešních obchodních závazko-vých vztahů, není dnešní publikace za-měřena jen na obecná ustanovení a naobchodní společnosti, ale odpovídajícípozornost je věnována (věnuje se všemustanovením obchodního zákoníku)i smluvnímu obchodnímu právu (III.části obchodního zákoníku). To je po-chopitelné, neboť k vydání nového ob-čanského zákoníku a obchodního záko-níku může dojít až za několik let (i kdyžje to neustále avizováno) a je tedy nutnovycházet z platného znění obchodníhozákoníku. Ostatně ani po rekodifikaci„obchodní závazky“ nikam nezmizí, ale„přesunou se“ do občanského zákoníku(pochopitelně po kritickém posouzeníjednotlivých úprav).

Efektivitě podnikatelských činnostízřejmě napomůže odstraňování všechduplicit (např. u smluv obstaravatelské-ho typu). Současně bychom však nemě-li přejít do opaku, a proto doporučuje-me v obchodním zákoníku ponechatsmluvní typy, jejichž realizace je obvykláv podnikatelské sféře.

Při tvorbě zvláštní části závazko-vých vztahů pro občanský zákoníkje třeba zvažovat každý smluvnítyp, zda je vhodné, aby byl upravenobecně (v občanském zákoníku),zda ho vůbec potřebujeme upravit,případně zvážit, zda naopak nedo-šlo k takovému rozšíření v uzavírá-ní určitých nepojmenovanýchsmluv, že by měl být alespoň rám-cově smluvní typ (typy) upravennový, a to i když to bude obtížné, čizda konkrétní smluvní typ má svojemísto v obchodním zákoníku. U vě-domí výše uvedeného se řadímek těm, kteří se domnívají, že jevhodné s novým občanským záko-níkem připravovat nový obchodnízákoník souběžně. Ke konkrétnímdílčím řešením je přitom vhodnéanalyzovat dosavadní stav.

Je zřejmé, že při typologii ob-chodních závazkových vztahů1 vy-chází doc. Raban z klasického pojetí.

Vychází z toho, že v ustanovení § 261a 262 zákon vymezuje tzv. „relativní ob-chody“ (odst. 1 a 2), „absolutní obcho-dy“ (odst. 3) a tzv. „fakultativní obcho-dy“ (§ 262 obchodního zákoníku).K pojmu absolutní obchody odkazuje nadůvodovou zprávu k zákonu č. 370/2000Sb. – Upravená písmena b) a d) rozšiřu-jí výčet tzv. absolutních obchodů, tj. zá-vazkových vztahů, které se vždy řídí ob-chodním zákoníkem, i na vztahyvznikající mezi společností a členy jejíchstatutárních a jiných orgánů nebo mezidružstvem a členy jeho statutárních ne-bo jiných orgánů, a to z toho důvodu, žepodle ustanovení § 66 odst. 2 se tytovztahy přiměřeně řídí ustanovenímio smlouvě mandátní. Z důvodu ochranyvěřitelů je odpovědnost členů těchto or-gánů konstruována jako objektivní ob-chodněprávní odpovědnost. Za absolut-ní obchody se budou považovati smlouva o nájmu podniku, zástavníprávo k obchodnímu podílu a vztahymezi zakladateli a správcem vkladu.

K diskusi vybízí znění § 262 odst. 4,které stanoví, že ve vztazích podle § 261nebo podřízených obchodnímu zákoní-ku dohodou podle odstavce 1, se použi-jí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo zezvláštních právních předpisů něco jiné-ho, ustanovení této části na obě strany;ustanovení občanského zákoníku nebozvláštních právních předpisů o spotře-bitelských smlouvách, adhezníchsmlouvách, zneužívajících klauzulícha jiná ustanovení směřující k ochraněspotřebitele je však třeba použít vždy,je-li to ve prospěch smluvní strany, kte-rá není podnikatelem. Smluvní strana,která není podnikatelem, nese odpo-vědnost za porušení povinností z těchtovztahů podle občanského zákoníku a najejí společné závazky se použijí ustano-vení občanského zákoníku.

V této souvislosti poukazuje publikacepředevším na ustanovení § 52 až 57o spotřebitelských smlouvách, formulace„jiná ustanovení směřující k ochraněspotřebitele“ je však zřejmě širší (v § 262odst. 4) a lze uvažovat i o tom, že se na-př. na koupi zboží může zřejmě vztaho-vat i zákonná záruka podle občanskéhozákoníku, pokud si ji smluvní stranypodle obchodního zákoníku nesjednají.

Ustanovení § 262 odst. 4 poskytujejednak ochranu nepodnikatelům – ob-čanům, ale např. i krajům, které nakrajských úřadech zaměstnávají vícenež 500 odborných zaměstnanců, dis-ponují miliardovým majetkem a miliar-dovým ročním rozpočtem. Slovenskýobchodní zákoník ustanovení s tímtoobsahem nemá.

Velice cenné je, že se doc. Raban po-kouší vyjmenovat – k ustanovení § 263odst. 2 – ta ustanovení obchodního zá-koníku, kde je pro úkon stanovená ko-gentní písemná forma. Každý výčetvšak bude zřejmě jen demonstrativní,a to např. vzhledem k tomu, že ukládá-li např. obchodní zákoník sepsání zápi-su, lze z toho zřejmě též písemnou for-mu dovodit.

Při poznámkách k obsahu recenzova-ného díla se pochopitelně nemůžemevěnovat všem otázkám.Ty si bude uživa-tel zjišťovat při každodenním používání.

Můžeme však říci, že mezi literaturouvydávanou k obchodnímu zákoníku márecenzovaná práce svoje místo.

Zřejmě jen autoři takových či obdob-ných děl dokáží docenit erudovanosta neobyčejnou pracnost potřebnouk provedení těchto prací. My můžemetvůrcům recenzovaného díla vyslovit jensvoje upřímné poděkování a popřáttvůrčí iniciativu pro další aktualizovanáa doplněná vydání.

� DOC. JUDR. KAREL MAREK, CSC.

1 K tomu viz mj. Marek, K.: Smluvní obchodní právo,Kontrakty, MU Brno, 1. vydání, 2006, 406 stran,viz www.law.muni.cz

Tacchi, Francesca:

Gli avvocati italianidall´Unita allaRepubblicaBologna, Societa editrice il Mulino 2002, 597 stran.

Italská historička Francesca Tacchi sedlouhodobě věnuje dějinám svobod-ných povolání a historii fašismu. Obě ty-to specializace pak mohla ideálně využítpři psaní anotované publikace.

`

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 57

Page 55: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

58

z odborné literaturyV úvodu knihy autorka rekapituluje

průběh diskuse o charakteru svobod-ných povolání, jež probíhá v Itálii v in-tenzivní míře od r. 1998. Práce tak mábýt příspěvkem do této diskuse mj. pro-to, že italské profesní komory čelí ná-mitkám o jejich monopolním postavenína trhu, dále proto, že základ platnéprávní úpravy advokacie vychází z naří-zení z listopadu 1933, tedy z fašistické-ho období, a konečně i proto, že o ob-dobný sociologicko-právnický pohledna advokátskou profesi se pokouší i vě-decká produkce v Německu a Francii.

Historii italské advokacie FrancescaTacchi zpracovala pro dvě etapy, a to odsjednocení Itálie v r. 1861 do nástupufašismu r. 1922 a pro období mussolini-ovské Itálie.

Italská advokacie vstoupila do 19. sto-letí v podstatě ve středověké podobě.Vlivv počátečním období měl nepochybněfrancouzský model, vycházející z napo-leonovské ordonance z r. 1810 a jejíchzměn v r. 1830. Sjednocená Itálie se mu-sela předně vypořádat s rozdíly v práv-ních řádech dříve samostatných italskýchstátů. Zatímco hlavní kodifikace byly vy-dány již v r. 1866, o právní úpravě advo-kacie a prokuratury (ve smyslu poručnic-tví pře) se v zákonodárném sboru dlouzediskutovalo. Osnovy zákona přinášeli ne-zřídka advokáti, kteří i v jiných oblastechzákonodárství měli v té době velký vliv.S návrhem zřídit Řád advokátů (Ordinedegli avvocati) přišel ostatně ještě předsjednocením ministr Cavourovy vládyGiovanni De Foresta v r. 1857. AdvokátGiovanni De Falco pak z piemontskéhovzoru v r. 1866 vycházel. Pojetí advoka-cie jím bylo vnímáno tak, že advokát„svým vědecko-teoretickým a intelektu-álním zaměřením“ přísluší do „velké re-publiky vědy“.

Výsledkem mnoholeté diskuse byl zá-kon o advokátech a prokurátorechz r. 1874, o rok později jej následovalzákon o notářích. Přestože zákon přine-sl unifikovanou a do jisté míry centrali-zovanou úpravu, jeho aplikace naráželazprvu na obtíže dané tradičními rozdílypojetí advokacie v jednotlivých oblas-tech Italského království.

V partii o advokátech v liberálnímstátu autorka přináší řadu zajímavýchstatistických údajů. Plyne z nich, že ad-vokacie byla v Itálii již tehdy velmi po-četná, v r. 1881 bylo zapsáno 17 649advokátů, v Neapoli např. působilov r. 1891 1590 advokátů, v Campaniir. 1881 připadl jeden advokát na 1000obyvatel. Autorka se dále zabývá děle-ním advokátů na tradiční generálnípraktiky a specialisty zejména v oborubankovnictví a obchodního práva.

V kapitole o profesní identitě dobovéadvokacie Francesca Tacchi seznamuje

čtenáře s produkcí spisů o advokátské eti-ce a zabývá se aktivitami advokátů v poli-tice.Vedle tradičních aktivit v zákonodár-ném sboru jsou mj. zmiňováni advokáti -svobodní zednáři. Samostatnou temati-kou je úsilí žen o přístup k advokacii, za-čínající přibližně na přelomu 19. a 20.století, formálně završené přijetím právníúpravy v r. 1919, která zrovnoprávnila že-ny ve všech profesích, v advokacii všaks minimálním faktickým dopadem.V Miláně tak např. v r. 1941 ze 1701 za-psaných bylo pouze 11 advokátek.

Velmi podrobně je popsán osud italskéadvokacie v období fašismu. Advo-káti stáli v období jeho zrodu v početnýchskupinách jak na straně Mussoliniho, takproti němu. Snaha o začlenění italskýchadvokátů do mechanismu korporativníhostátu začala v podstatě již od prosince1919 vznikem Italské konfederace dušev-ní práce (Confederazione italiana del la-voro intellettuale). V době pochodu naŘím byl aktivním fašistou např. advokátDino Grandi.

Advokáti se prosadili v parlamentu,posléze ve Velké fašistické radě i Národníradě korporací.V r. 1927 byl vydán novýstatut Národního fašistického syndikátuadvokátů a prokurátorů (Sindicato nazio-nale fascista degli avocati e des procura-tori), dne 27. listopadu 1933 bylo podč. 1578 vydáno nařízení o advokátskýchprofesích (Ordinamento delle profesionidi avvocatto), platné - jak bylo již řečeno- s novelami dodnes.V r. 1933 se dostaloadvokátům „cti“ nosit černou košili „naprávnických a profesních slavnostech, přinichž nosívali tógu.“

Kniha, vycházející z bohatého archiv-ního materiálu a dlouhodobého studiatištěných pramenů, je psána čtivou for-mou a jak se sluší pro práci o advoká-tech, u nichž je tato vlastnost rovněžpředpokládána, bohatým jazykem.

� JUDR. PHDR. STANISLAV BALÍK

kům!“ Summa summarum, zdravotnísestra přitom nepotřebovala ani dvě mi-nuty, aby přiměla advokáta porušit zása-du, kterou hlásal celý život.

V úvodníku O uhundranom,otravnom advokátovi–pacientovi sepoděluje advokát JUDr. AlexanderFuchs, citovaným přídomkem též po-depsaný, o nabytou zkušenost se slo-venským zdravotnictvím a svůj příspě-vek uzavírá: „Podstatou příběhu jevlastně poznání, že povědomí někte-rých zdravotníků o části jejich profesi-onální etiky je přinejmenším mizivé.Nejenže bez problémů přinutí obluze-ného pacienta podepsat papír naslepo,ale navíc v tom ani nic špatného nevi-dí. A k dovršení všeho nemají ani po-třebu se omluvit. Další velká moud-rost z těch, které mám ve zvyku napočkání zdarma rozdávat, zní:Hloupost je trestným činem, za kterýpachatel musí zaplatit.“

Čtvrté číslo Bulletinu obsahuje stej-ný počet zajímavých článků.JUDr. Patrik Príbelský z Trnavy sev analytické studii Trestnosť nezpů-sobilého pokusu zabývá základnímiotázkami nezpůsobilého pokusu jakojedné z vývojových stadií trestného či-nu. Táže se např., zda se tento druhkonání má vůbec považovat za trestný,resp. zda každý druh nezpůsobiléhopokusu je automaticky trestný. Otázkyanalyzuje jednak s pomocí historickékomparace, jednak srovnáním tétoproblematiky s úpravou zahraniční.Nakonec rozebírá trestnost jednotli-vých druhů nezpůsobilého pokusupodle nově přijatého Trestného zákonač. 300/2005 Z. z. s účinností od 1. led-na 2006.

Advokátka JUDr. Andrea Tom-lainová napsala článek Osvedčeniepodpisov na zmluve o prevode ob-

Z Bulletinuslovenskej advokácieč. 4/2006

Operovali ho v celkové anestezii, sotva seprobudil, požádala ho sestra, aby oka-mžitě podepsal nějaký dokument, asi do-tazník. Bránil se a odvolával na obluze-ní, sestra pak na povinnost uloženou jínějakým mamelukem z ministerstvazdravotnictví. Bylo mu tak špatně, že jíraději vyhověl a nepřečtený papír pode-psal, ač sám ex cathedra jako advokátvždy poučoval klienty: „Dejte si pozor, copodepisujete, nepodepisujte nic naslepo!Jestliže to uděláte, nedivte se násled-

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 58

Page 56: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

59

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z odborné literaturychodného podielu a jej platnosťa účinnosť, v němž řeší otázku vlivu ne-dostatku osvědčení podpisů na smlouvěo převodu obchodního podílu na jejíplatnost a účinnost, která nenív Obchodnom zákonníku výslovně upra-vena. Nakonec dospívá k závěru, žeosvědčení podpisů účastníků smlouvyo převodu obchodního podílu ve společ-nosti s ručením omezeným není pod-mínkou její platnosti, ale je podmínkouúčinnosti této smlouvy mezi smluvnímistranami, jakož i podmínkou účinnostipřevodu obchodního podílu vůči spo-lečnosti s ručením omezeným.

Mgr. Marek Dubovec, LL.M., se-psal příspěvek Centrum hlavnýchzáujmov dlžníka v judikatúre sú-dov európskych krajín, který se zao-bírá problematikou vymezení „centrazájmů dlužníka” v Nařízení EU o kon-kurzním řízení a judikatuře evrop-ských soudů.

Posledním odborným článkem jeObsah vyrozumenia obhájcu o ko-naní vyšetrovacích úkonov v trest-nej veci autora JUDr. Jána Gerega,advokáta z Bratislavy. Vyšetřovatel ne-může při vykonávání procesních úko-nů postupovat tak, že obviněnému

znemožňuje uplatnění práv zakotve-ných v § 34 Trestného poriadku (zákonč. 301/2005 Z. z.). Totéž platí i o právuobhajoby. Odepření reálné možnostiuplatňovat právo obviněného také pro-střednictvím jeho obhájce – předevšímpráva být přítomen při vyšetřovacíchúkonech, neoznamováním nejvý-znamnějších procesních úkonů – je v rozporu s principy právního státua právem obviněného na spravedlivýproces.

� JUDR. KVĚTA SLAVÍKOVÁ

- pro Okresní soud v České Lípě (3 místa)- pro Okresní soud v Chomutově (1 místo)- pro Okresní soud v Liberci (2 místa)- pro Okresní soud v Litoměřicích (2 místa)- pro Okresní soud v Mostě (2 místa)- pro Okresní soud v Ústí nad Labem (3 místa)

Předpoklady pro výkon funkce soudce okresníhosoudu:- státní občanství České republiky- způsobilost k právním úkonům- bezúhonnost- zkušenosti a morální vlastnosti dávající záruku, že bude

svou funkci řádně zastávat- věk nejméně 30 let- souhlas se svým jmenováním soudcem/soudkyní

a přidělením k určitému soudu- dosažení vysokoškolského vzdělání získaného řádným

ukončením studia v magisterském studijním programuv oblasti práva na vysoké škole v České republice

- složení odborné justiční zkoušky, advokátní zkoušky,závěrečné zkoušky právního čekatele, notářské zkouškynebo odborné exekutorské zkoušky, anebo výkon funkcesoudce Ústavního soudu alespoň po dobu 2 let

- předpoklady stanovené zákonem č. 451/1991 Sb., veznění pozdějších předpisů

K přihlášce k účasti ve výběrovém řízeníuchazeč/ka přiloží:- motivační dopis s uvedením úseku, na němž by uchazeč

měl zájem v případě svého jmenování soudcem působit- prohlášení podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně

osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (vyjádřitsouhlas se shromažďováním a zpracováváním osobníchúdajů v souvislosti s výběrem kandidátů pro funkci, a tov rozsahu nezbytném pro průběh tohoto výběrového řízení,a vyjádření souhlasu s tím, že po skončení výběrovéhořízení budou listiny obsahující osobní údaje vydány pouzena písemnou žádost)

- čestné prohlášení o státním občanství- vlastnoručně psaný strukturovaný životopis- ověřenou kopii dokladu o dosaženém vysokoškolském

vzdělání získaném řádným ukončením studiav magisterském studijním programu v oblasti práva navysoké škole v České republice (vysvědčení o státnízkoušce + diplom), popř. o získání akademického titulua o dosažení vědeckých nebo vědecko-pedagogickýchhodností a o dalším odborném vzdělání

- ověřenou kopii dokladu o složení odborné justiční zkouškynebo jiné zkoušky jí na roveň postavené

- prohlášení o jazykových znalostech- přehled dosavadní odborné praxe a odborné publikační

a pedagogické činnosti- výpis z rejstříku trestů ne starší než dva měsíce- potvrzení o zdravotním stavu- kandidát/ka narozený/á před 1. 12. 1971 lustrační

osvědčení vydané po 30. červnu 2001 (ověřená kopie)+ prohlášení k lustračnímu osvědčení podle § 4 odst. 3, 4,

§ 2 odst. 1 písm. d) – h) zákona č. 451/1991 Sb., ve zněnípozdějších předpisů

Lhůta pro přihlášení do výběrového řízení jestanovena do 31. července 2006.V uvedené lhůtě je nutné doručit přihlášku sevšemi požadovanými podklady personálnímu útvaruKrajského soudu v Ústí nad Labem, Národního odboje 1274,400 92 Ústí nad Labem.

Poté se uskuteční výběrovou komisí jmenovanou předsedoukrajského soudu osobní pohovory s uchazeči, kteří vestanovené lhůtě předloží všechny uvedené podklady.O výsledku výběrového řízení rozhodne předseda krajskéhosoudu s přihlédnutím k výsledkům osobních pohovorů.

Termíny pohovorů budou sděleny dodatečně.

O výsledku výběrového řízení bude uchazečům doručenopísemné oznámení.

V Ústí nad Labem dne 25. dubna 2006

předseda krajského souduJUDr. Milan Kohoutek

Předseda krajského soudu v Ústí nad Labemrozhodnutím z 25. 4. 2006 vyhlašuje výběrové řízení

na kandidáty na funkci soudců

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 59

Page 57: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

60

sloupek Karla Čermáka

Můj děd měl blízkok myslivosti, a rčenístřeliti kozla patřilotudíž k jeho nejoblí-benějším. Používalje ve všech způso-bech, osobách, čís-

lech i časech při každé příležitosti, takžejsem se co malý chlapec vždycky divil, ževe vsi, kde děda bydlel, vůbec ještě přežilanějaká kozí populace, neboť metaforickýráz výroku mi v tom útlém věku ještě ne-byl zcela srozumitelný. Až právnické pozi-tivistické vzdělání mi umožnilo pochopit,že střelit kozla znamená učinit nesprávnérozhodnutí, případně správné rozhodnutívadně vykonat. A teprve teď, v době post-moderní, kdy se střelení kozla označuje zalidské selhání, působení lidského faktorua tak všelijak podobně, chápu, že střelitikozla není jen tak, nýbrž že se pro to musízřídit vyšetřovací komise a před tou že jetřeba všechno zatlouct, neboť chybovati jižnení jako dříve lidské, nýbrž nelidské a tu-díž přísného trestu hodné. Výjimky platípro případy, jako je havárie raketoplánunebo výbuch atomové elektrárny, kde sestále ještě uznává, že se chybička mohlavloudit, ale obyčejní střelení kozlové jsouna pováženou.

Nedivím se tedy, že zatloukání, a toi preventivní, se stalo součástí naší národ-ní povahy, a rád vzpomínám na jednohonikoliv už mladého kolegu, který ve společ-nosti vždy preventivně prohlašoval, že zacelý život neprohrál ani jeden spor, cožjsme mu my, filozofičtěji založení advoká-ti, i věřili. Neboť co jest to prohrát? Jiní hoovšem napomínali, ať nekecá, a posílali hodo neslušných míst s tím, že každý někdystřelí kozla.

Celý ten dlouhý úvod nás má véstk vážným úvahám nad tím, zda evropskákontinentální advokacie jako instituce ob-čas také nevystřelila bez rozvahy vedle;a zda teď, když kozel střelen na paloukuleží, nehledá viníka v policejním nebo do-konce totalitním státu, místo aby řeklamea culpa, errare humanum est, ne všech-no se podařilo tak, jak mělo. Jinými slovy,pokusíme se podle slibu navázat na svénedávné zamyšlení nad erozí a korozí.Teze zněla v podstatě tak, že za jistou kri-zi advokacie nenese odpovědnost tajemnáeroze právního státu, nýbrž z větší části

neschopnost samotné advokacie své tra-diční hodnoty uchovat nebo promyšleněa opatrně transformovat. Je zajímavé po-zorovat, jak jeden zdánlivě bezvýznamný,ale nevratný krok, vyvolává další a dalšíkroky, až z tradiční stavby nezůstane ká-men na kameni.

Vše začalo u soutěže mezi advokáty,která bývala ještě v době po druhé světovéválce převážně regionální a přísně stavov-sky regulovaná (mluvíme o kontinentálníEvropě). Tlaky samotných advokátů nanacionalizaci a později globalizaci soutěževedly k oslabení regionálních komor veprospěch celostátních a pak i nadnárod-ních advokátních útvarů a k odstraněnírůzných soutěžních omezení.

Zostření konkurence přineslo diferencia-ci uvnitř stavu. Mocné advokátní firmyvytlačily z celých sektorů trhu drobné ad-vokátní podnikatele. Ti se pod hrozbouztráty práce začali domáhat proměny ko-mor z orgánů správy povolání na spolkypro podporu drobného podnikání.Namnoze uspěli, ale komory ztratilyv očích neadvokátní podnikatelské veřej-nosti i státu svůj lesk; byl zpochybněn je-jich nárok na povinnou registraci nebo li-cencování všech advokátů. Ke kritikůmpovinného členství se přidali i sami advo-káti a od komor požadovali už nejen pod-nikatelskou podporu, ale i ochranu prosvé někdy podivné soutěžní praktiky.Komory se cítily ohroženy ve své existencia začaly se chovat populisticky.To jim vy-neslo zvenčí obvinění, že nejsou schopnyudržet uvnitř své profese kázeň.Tu začalyve zvýšené míře vynucovat státní orgány,samozřejmě, že svými prostředky.

Připočteme-li k tomu úsilí advokátníhoi neadvokátního kapitálu investovat dodalší koncentrace právních služeb a docí-lení zisku srovnatelného s jinými sektorynárodního hospodářství, pochopíme, že nakonci této cesty nemůže být žádný rozdílmezi peněžním ústavem a advokátníkanceláří. Stejné právní formy společnos-tí, stejní zaměstnavatelé a zaměstnanci,stejné bankovně-advokátní tajemstvía ochrana osobních údajů, žádná etickápravidla, zato však srovnatelné ziskya srovnatelný přínos pro státní rozpočet.Aby se tohle každému státu líbilo, na tonemusí být ani policejní, ani totalitní. Onose to totiž hlavně líbí nám; a jestli někdo

pláče, tak pláče nad hrobem, který si samidobrovolně kopeme.

Já nepláču, a realisticky beru na vědomíkde jsme, jak jsme se tam octli, a co tamvlastně děláme. Určitě nestojíme nad vlast-ním hrobem a nečekáme na ránu do týlu.Máme pořád ještě své hodnoty, které nepo-třebují nic jiného, než je pořádně vyleštita pak se jich držet. Jde o poctivost při vý-konu advokacie a o důstojnost advokátní-ho povolání. Řečeno lidově, advokáti ne-smějí dělat ostudu; a když ji udělají, musíproti tomu umět jejich samospráva statečnězakročit. Od toho se pak odvíjí pohled ve-řejnosti na nezávislost advokacie, na povin-nost mlčenlivosti a na všechny ty hodnoty,o nichž se nám zdá, že jsou bůhvíkýmohroženy.

No a i když už občas v populistickémhonu za ziskem nějakého toho kozla stře-líme, snažme se to přejít tichým povzde-chem, že errare humanum est. Ani tenmůj rakousko-uherský děda si kozí rohyv parádní seknici nevyvěšoval, nechlubilse, že jde o paroží statného šestnácteráka,a neděkoval si za mistrnou ránu.Advokacie není politická strana, natož tači ona vláda. A tak by se tedy měla podletoho poctivě a důstojně chovat.

Laskavý advokátní čtenář si už, doufej-me, z celého toho povídání vybere to, comá, neboť jest k tomu kvalifikován.

� KVĚTEN 2006KAREL ČERMÁK

Střeliti kozla

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 60

Page 58: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

61

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z české advokacie

Jednání dne 11. 5. 2006

Jednání prvního dne 7. schůze představenstva ČAK, které sezabývalo pozastavením výkonu advokacie podle § 9 odst. 2písm. a) ZA, zahájil a vedl ze nepřítomného předseduKomory JUDr. Jirouska místopředseda JUDr. Račok.

Jednání dne 12. 5. 2006

Jednání druhého dne 7. schůze představenstva ČAK zahájila vedl místopředseda JUDr. Vychopeň.

Kontrola úkolů

Jednání pokračovalo kontrolou zápisu z dubnové schůze před-stavenstva. JUDr. M. Snášelová z pobočky Brno sdělila, že da-rovací smlouva mezi ČAK a MZK byla v souladu s roz-hodnutím představenstva podepsána. PhDr. Chaloupkováoznámila, že v BA č. 4 a na webových stránkách ČAK bylzveřejněn materiál týkající se daňového režimu příjmu ply-noucích zaměstnaným advokátům v advokacii.JUDr. Vychopeň informoval o návštěvě delegace Japonskéadvokátní komory, k níž přítomní obdrželi podrobnou pí-semnou zprávu.

V rámci tohoto bodu programu byl většinou přítomnýchhlasů schválen návrh JUDr. Kyjovského na doplnění čl. 3(před odstavcem uvozeným slovy „na základě vyme-zené diskuse“) zápisu z jednání 6. schůze představen-stva, dodatkem tohoto znění:

„JUDr. Kyjovský uvádí, že teprve nyní, v souvislosti s výklademdr. L. Snášelové a předložením dokumentů z jednání s GeneraliPojišťovnou, je většině členů představenstva zřejmé, že posledníusnesení představenstva z března fakticky znamená zvyšování po-jistných limitů pro advokáty, aniž by toto bylo podrobeno důslednékritické debatě v advokátní obci. Proto by se spíše přikláněl pro zru-šení celého usnesení a přijetí nového po důkladném projednání věci.“

JUDr. Krym doplnil, že Generali Pojišťovna předložila do-datek k Rámcové pojistné smlouvě a představenstvo poté bezdalší diskuse rozhodlo o tom, že jednání o dodatku budepředmětem jednání představenstva v červnu 2006.

JUDr. Smejkal sdělil, že proběhlo výběrové řízení na místoknihovnice v pobočce Brno a bylo rozhodnuto, že od 1. 7.2006 nastoupí do pozice knihovnice Mgr. Lenka Danilišin.

Legislativa

Za omluveného dr. Račoka vystoupil tajemník dr. Kryms informací, že práce na návrhu usnesení k pojištění zatímnepokračují, neboť jsou závislé na výsledku projednáváníDodatku k pojistné smlouvě; navrhl proto, aby se touto zále-žitostí zabývalo představenstvo v září 2006. JUDr. Pejchalsdělil, že JUDr. Patera zpracoval návrh novely etickéhokodexu, který bude předložen k připomínkám sekci soukro-mého práva, sekci legislativní a sekci duševního vlastnictví.JUDr. Mikš spolu s JUDr. Sykou požádali, aby návrh bylpředložen k připomínkám také kontrolní radě a kárné komi-si, čemuž bylo vyhověno.

JUDr. Vychopeň informoval představenstvo o usnesenívlády ČR ze dne 22. 3. 2006 č. 284, jímž se mj. ukládápředsedovi ÚHOS předložit analýzu nezbytnosti ome-zení hospodářské soutěže v sektoru svobodných povo-lání v ČR, která vyplývají jak z platné legislativy, tak interníchprofesních norem.V této souvislosti uvedl rozhodnutí protimo-nopolního úřadu SR ze dne 22. 12. 2005, který uložil SAK poku-tu ve výši 50 tis. Sk proto, že advokátními předpisy byly ome-zeny možnosti advokátů propagovat služby jak z hlediskaformy, tak i obsahu, což mělo negativní vliv na intenzitu sou-těže na vymezeném relevantním trhu. Legislativní odborČAK k tomuto rozhodnutí zpracoval analýzu, podle níž ČAKobdobný problém nemá, neboť změnou stavovského přepisu,který umožnil reklamu advokátům, toto omezení bylo odstra-něno a české stavovské předpisy jsou v tomto ohledu zcelav relaci s názory a stanovisky CCBE. JUDr. Krym také zmí-nil, že návrh novely etického kodexu, který je v současné do-bě projednáván, tuto problematiku rovněž řeší.

JUDr. Kyjovský komentoval svůj návrh pravidel protvorbu stavovských předpisů ČAK, přičemž uvedl, že při-jetí takového předpisu je nezbytně nutné, neboť představen-stvo často rozhoduje v pozici, kdy je již k dispozici paragrafo-vané znění, a nemá možnost dříve jednat o věcném záměru(v politickém smyslu) takového rozhodnutí. JUDr. Krym tlu-močil stanovisko nepřítomného předsedy JUDr. Jirouska,který úpravu pravidel pro přijímání stavovských předpisů po-važuje za užitečnou a navrhuje, aby proces přijímání předpi-sů probíhal ve dvou kolech.V prvním bude diskutován věcnýzáměr, zveřejňovaný případně i na webových stránkách, vedruhém kole pak diskutováno paragrafované znění, které bybylo určeno pro finální rozhodnutí. Za užitečné by považovaltaké upravit stav „legislativní nouze“, tzn. stav naléhavé po-třeby okamžitě přijmout rozhodnutí. Představenstvo po dis-kusi pověřilo tajemníka dr. Kryma, aby ve spoluprácis dr. Kyjovským, dr. Paterou a dr.Všetečkou připravili a před-ložili představenstvu návrh pravidel pro tvorbu stavovskýchpředpisů ČAK pro jednání představenstva v červnu 2006.

Informace o jednání 7. schůzepředstavenstva České advokátníkomory, která se konalave dnech 11.-12. 5. 2006 v Brně

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 61

Page 59: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

62

z české advokaciePravidla financování regionů

JUDr. Krym informoval představenstvo, že zásady pravidel prohospodaření regionů byly již projednávány a přijaty.V součas-né době zbývají ke schválení pouze dva materiály, a to princi-py pro nároky regionálních představitelů (dále jen „RP”)vůči Komoře a principy jednání RP v hospodářských vě-cech. Pokud jde o nároky RP vůči Komoře, byly již upravenyusnesením sněmu ČAK č. 7/1999 Věstníku, představenstvo tedynemá pravomoc rozhodnutí sněmu měnit. Tajemník ČAKpouze vydal metodický pokyn k účtování náhrad spoje-ných s výkonem funkcí v orgánech ČAK, který je výkla-dem tohoto stavovského předpisu. Pokud jde o principy jednáníRP v hospodářských věcech, tajemník uvedl, že nejde o pravidla,která by musela být schvalována představenstvem, jde spíšeo přenesení části kompetencí aparátu ČAK na RP, a v tomtosmyslu bude přijato opatření předsedy ČAK.Tato pravidla bu-dou ještě s RP projednána na informačním dnu 23. 5. 2006.

Po delší diskusi na toto téma se předsedající schůze otázal nanávrhy ke schválení rozhodnutí představenstva. JUDr. Kyjovskýučinil návrh, aby principy hospodaření regionů byly rozeslányčlenům představenstva a aby nebyly závazně vydány před tím,než proběhne zasedání příštího představenstva, aby tak případ-ně představenstvo mohlo zaujmout stanoviska k otázkám, kterépříp. nepatří do výlučné kompetence aparátu Komory. Tentonávrh dr. Kyjovského však představenstvo hlasováním zamítlo.

Informace odboru mezinárodních vztahů

Ass. Jur. Trmalová upozornila, že materiály k tomuto bodujednání byly členům představenstva rozeslány a některéz nich mohou být bez dalšího odeslány do CCBE, pokudk nim představenstvo nepodá námitky. V daném případě sejedná o dotazník o Evropské soudní síti a Evropskémprávu. Přítomní pak podiskutovali o proceduře připomínko-vání materiálů, načež ass. Jur.Trmalová požádala členy před-stavenstva o sdělení stanoviska k návrhu UIA k zásad-ním principům pro advokátní profesi.

Dále pak informovala členy představenstva o pracích pro-bíhajících na komparativní studii týkající se označeníadvokáta při výkonu jeho činnosti v jednotlivých ev-ropských zemích a uvedla, že většina advokacií implemen-tovala evropské předpisy o evropském advokátovi (evropskésměrnice), přičemž úprava označení advokátů v těchto před-pisech je velmi přísná.Výjimky se obvykle týkají zahraničníchadvokátních kanceláří. Vyjádřila přesvědčení, že při aplikacitěchto předpisů v ČR nedochází k diskriminaci českých ad-vokátů vůči evropským, problémy by případně mohly nastatu vztahů k zahraničním advokátům.

Ass. jur. Trmalová se také dotázala, jakým způsobem po-stupovat v případě zájemců o stáže v Indii. Po krátké dis-kusi všemi členy představenstva shodně konstatováno, žeČAK bude vystupovat pouze jako zprostředkovatel informa-cí a v žádném případě nebere na sebe odpovědnost ani žád-né finanční a odpovědnostní závazky.

Po diskusi představenstvo projednalo také stanoviskoČAK k optimalizaci chodu ESLP na základě písemnéhomateriálu předloženého dr. Pejchalem. Z diskuse vyplynulydva návrhy, a to jednak a) přiklonit se k povinnému zastou-pení advokátem s výhradou toho, že toto stanovisko platípouze tehdy, bude-li v ČR vyřešen problém hrazení nákladůza právní pomoc poskytovanou sociálně potřebným; b) po-vinné zastoupení bez jakýchkoliv výhrad.

Předsedající schůze pak dal hlasovat o návrhu na přijetí sta-noviska, které podporuje povinné zastoupení advokátem s výhra-dou vyřešení problematiky bezplatné právní pomoci státem; návrhbyl přijat. Představenstvo pak uložilo předsedovi, aby v přimě-

řeně vhodné době informoval o závěrech stanoviska k tomutobodu ministra spravedlnosti a především ministra zahranič-ních věcí, materiál připraví odbor mezinárodních vztahů.

Různé

Rozhodnutím představenstva byl JUDr. Patera nominovánpro spolupráci s pracovní skupinou OECD proti podplá-cení (žádost MSp ČR). Představenstvo též sdělilo, že obdrže-lo poděkování klienta advokátce JUDr.Gabriele Tittlové,č. osv. 10837, za obhajobu v trestní věci s mezinárodním prv-kem. JUDr. Kovářová přednesla návrh, aby vydání dupli-kátu osvědčení o vykonání advokátní zkoušky (i jinýchlistin) bylo zpoplatněno částkou 100 Kč, který byl jedno-myslně schválen a uloženo legislativnímu odboru zpracovatpříslušnou novelu citovaného usnesení.

Náměty členů představenstva

JUDr. Žižlavský informoval o soutěži „Křišťálový obrazsoudnictví“, vyhlášené Evropskou komisí pro efektivitu justice(CEPEJ), a po krátkém seznámení s podstatou projektu navr-hl, aby byla vyvinuta iniciativa směřující k zahájení pravidelnýchschůzek zástupců všech právnických profesí, které se podílejí narozhodovací praxi konkrétních soudů (vedle soudců jde o ad-vokáty a státní zástupce, soudní exekutory a notáře), a to vždyk 25. 10. běžného roku, který je evropským dnem civilní justi-ce. Doporučil obrátit se nejprve na MS v Praze a OS pro Prahu1 z pozice předsedy ČAK za asistence dr. Pejchala, dr. Žižlav-ského a dr. Wurstové. Cílem je odstartovat zde „pilotní pro-jekt“. JUDr. Papež doplnil, aby projekt byl projednán i na in-formačním dnu regionů. Návrh byl jednomyslně schválen.

JUDr. Pejchal informoval představenstvo o návštěvě pa-na Maheshe Tiwariho, právníka Horní komoryIndického parlamentu, která se uskuteční dne 21. 6.2006 v 15.00 hod. v zasedací místnosti 1. patra ČAK.JUDr. Pejchal členy představenstva na toto setkání pozval.Pozvánka bude umístěna také na webu s poznámkou, že jeurčena pro advokáty ovládající anglický jazyk.

JUDr. Mrázek předložil představenstvu výkladové stano-visko Generali Pojišťovny vypracované na žádost jeho advo-kátní kanceláře a poukázal na nejasnost stanoviska pojišťovnypři řešení pojistných událostí, které vznikly při aplikaci komu-nitárního, mezinárodního apod. práva. Nato dr. Krym požádalpředstavenstvo o souhlas vyzvat pojišťovnu k jednoznačnémuvýkladovému stanovisku v této oblasti a seznámit s ním před-stavenstvo, což představenstvo hlasováním schválilo.

� PŘIPRAVILA JUDR. KVĚTA SLAVÍKOVÁ

specializující se na oblast obchodního, občanského, konkurzníhoa silničního práva

přijme ihned

AADDVVOOKKÁÁTTAA//KKUUs následujícími požadavky:

� výborná znalost AJ� samostatnost� schopnost vést projekty� komunikativnost� předchozí zkušenosti vítány

Nabídky se strukturovaným životopisem zasílejte e-mailem [email protected], faxem: 222 230 052, případně

kontaktujte sl. Kronbergerovou na tel. čísle: 222 232 061-2

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 62

Page 60: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

63

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z české advokacie

Dne 23. května 2006 proběhl v Praze ve Vzdělávacíma školicím středisku v Paláci Dunaj Informační deno aktuálních otázkách advokacie. Na tuto akci se

sjeli regionální představitelé ČAK, jejich zástupci a více než 50advokátů ze všech regionů, aby si vyslechli informaci o novelezákona o advokacii a jejím dopadu na praktický život advoká-tů a advokátních kanceláří. Jednání se dále zúčastnili členovépředstavenstva ČAK, předsedové kontrolní rady a kárné ko-mise ČAK, zástupci odborných výborů a sekcí ČAK i vedoucívšech odborů oddělení kanceláře ČAK, kteří byli připravenizodpovídat případné dotazy ze strany advokátů.

Předseda ČAK informuje

V úvodu vystoupil předseda České advokátní komoryJUDr. Vladimír Jirousek, který přivítal přítomné a zahájiltak tradici pravidelných setkání s advokáty a informačníchdnů o aktuálních otázkách advokacie. Poté spolu s předsedouVýboru regionálních představitelů ČAK JUDr. PetremMrázkem slavnostně předal jednotlivým regionálnímpředstavitelům ČAK a jejich zástupcům v regionechjmenovací dekrety pro další činnost v regionech.Pokračoval stručnou informací o dokončení reorganizaceaparátu ČAK a o aktuálním vydání zvláštního čísla Bulletinuadvokacie - Sbírky kárných rozhodnutí ČAK za období let2004 – 2005.

Zmínil se rovněž o aktuálním legislativním vývoji, ze-jména o procesu přijímání novely zákona o advokacii, prove-dené zákonem č. 79/2006 Sb. Shrnul, že nejvýznamnějšízměnou bylo zavedení institutu zaměstnaného advokáta, cožbyl úkol uložený představenstvu posledním sněmem ČAKkonaným v loňském roce. Předseda se dále dotkl problema-tiky pojištění, resp. jednání, která v současné době probíhajío dodatku k pojistné smlouvě. Na půdě mediace informovalo vlastní cestě, kterou advokacie v zájmu advokátů nastoupi-la. Rozsáhlou pasáž věnoval rekodifikaci soukromého práva.Tohoto procesu se ČAK aktivně účastní vysíláním zástupcůna konference o rekodifikaci soukromého práva, která probí-hají v Olomouci, i účastí odborníků z řad advokátů v legisla-tivní komisi Ministerstva spravedlnosti.Velké debaty se zatímnejednoznačným výsledkem se vedou o zrušení či zachováníintabulačního principu u smluvní agendy.

Dále předseda ČAK informoval o oficiálním otevření po-bočky ČAK v Brně i tamního vzdělávacího centra pro ad-vokáty i koncipienty. Dalším logickým krokem je vybaveníobou vzdělávacích center vzájemně propojenou audiovizuál-ní technikou, která by měla umožnit telekonference a přená-šení přednášek a seminářů z jednoho centra do druhého.Česká advokátní komora se stává významným partnerema bývá často oslovována firmami s rozličnými nabídkami.Posledním příkladem je nabídka společnosti CODEXIS, je-jíž systém právních předpisů a judikatury byl předváděn v ki-nosále Paláce Dunaj. Předseda ČAK se zmínil rovněž o vel-kém úspěchu Vzdělávacího a školicího centra v PaláciDunaj, které za rok jeho činnosti navštívilo na 2000 ad-vokátů a 4000 koncipientů.

JUDr. Jirousek přítomné informoval o velkých plánova-ných akcích, kterými budou ve dnech 19. a 20. října 2006mezinárodní Konference o nezávislosti advokacie zaúčasti všech složek justice, a dne 19. 1. 2007 slavnostní vy-hlášení celojustiční soutěže Právník roku 2006.

Praktický dopad novely zákona o advokacii

Místopředseda ČAK pro legislativu JUDr. Michal Račokinformoval přítomné o praktickém dopadu novely zákonao advokacii, zejména o přechodu institutu přidruženého ad-vokáta na zaměstnaného advokáta. Zmínil se dále o ručeníi pojištění a o důvodu odmítnutí advokátní společnosti s je-diným zakladatelem. Spolu s JUDr. Jiřím Paterou, vedoucímlegislativního odboru ČAK, se dále JUDr. Račok věnovalproblematice domovních prohlídek a praktickým příkladůmi odpovědím na dotazy z pléna.

Výbor odborné pomoci, kárná a kontrolníagenda

Dalším diskutujícím byl JUDr. Tomáš Sokol, předsedaVýboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátůČAK, který přítomným vysvětlil důvody vzniku výborui postup v případě, kdy se advokát bude cítit šikanován ne-bo neprávem obviňován státními orgány. Výbor zatím prově-řuje první případ, který vykazuje všechny znaky činnosti, prokterou byl zřízen.

Regionální představiteléna informačním dni v Praze

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 63

Page 61: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

64

z české advokacieNásledovalo vystoupení předsedy kontrolní rady ČAK

JUDr. Jana Mikše, který přítomné informoval o aktuál-ních otázkách činnosti kontrolní rady. V současné doběse tento orgán zabývá zejména daňovou problematikou vevztahu k novele zákona o advokacii a také ověřovacími kni-hami poté, co novelou zákona provedenou v tomto případěbez vědomí a souhlasu ČAK byla rozšířena pravomoc advo-kátů i na ověřování podpisů na cizích listinách.

Dopolední část programu zakončil svým vystoupením před-seda kárné komise ČAK JUDr. Bohuslav Sedlatý, který in-formoval o novinkách v kárném řízení. Nejvýznamnějšímizměnami provedenými novelou zákona o advokacii je zavede-ní institutu kárného příkazu a vyřešení problému opakovanýchomluv kárně obviněných advokátů z jednání kárných senátů.Ze své pozice pak JUDr. Sedlatý doporučil využívání institutumediace i u kárných řízení. Závěrem osvětlil problematiku ná-mitek podjatosti, které se v kárném řízení řeší ve shodě s obec-nými právními předpisy, tzn. lze je akceptovat jen v případě po-měru k věci nebo k účastníkům.

Informace tajemníka ČAK

V odpolední části jednání vystoupil tajemník ČAKJUDr. Ladislav Krym a informoval přítomné o struktuřekanceláře ČAK i o jednotlivých pověřených osobách, nakteré se mohou advokáti obracet s dotazy a žádostmi.Přiblížil, jakým způsobem probíhá vyřizování žádostí o sta-noviska k jednotlivým advokátním problémům, odlišil přitomčinnost ČAK jako orgánu veřejné správy od činnosti stavov-ské. Uvedl příklady nejčastějších a v poslední době zodpoví-

daných dotazů. Z odpovědí například vyplynulo, že není etic-ké, aby advokát postoupil svou palmární pohledávku třetíosobě. Podkladem pro tento závěr je povinnost mlčenlivosti,neboť spolu s postupovanou pohledávkou by advokát museltřetí osobě poskytnout i další informace o dlužníkovi, kterépovinnost mlčenlivosti pokrývá. Podobně častým dotazembývá zproštění mlčenlivost ve sporech ze smluvní agendy.Pokud advokát sepisuje smlouvu, v níž není výslovně stano-veno, že smlouvu sepsal jako právní zástupce jedné strany,pak je vázán mlčenlivostí vůči všem stranám a v případě po-třeby jej také všechny smluvní strany musejí zprostit mlčen-livosti. V oblasti daňové doporučil advokátům adresovat do-tazy na případné porušení nebo prolomení povinnostimlčenlivosti k rukám kontrolní rady.

Daně, závěr a pozdní oběd

Posledním diskutujícím byl Ing. Aleš Cechel ze společnostiWhite and Case, která spolupracuje s představenstvem ČAKv oblasti daňové problematiky. Informace se týkala zejménazměny klasifikace spolupracujícího advokáta na zaměstnané-ho advokáta a tato problematika vyvolala velkou diskusi zestrany účastníků.

Celodenní program ukončil předseda ČAK JUDr.VladimírJirousek informací o otevření kavárny a restaurace Gratiav přízemí a suterénu Kaňkova paláce v Praze, kam také všech-ny účastníky pozval na pozdní oběd.

� JUDR. DANIELA KOVÁŘOVÁ,

VEDOUCÍ ODBORU VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ ČAK.

Rozhodnutí senátu kárné komise ČAKze dne 2. 3. 2006, sp. zn. K 105/05

Mgr. K. M., advokát, byl uznán vinným, že dne 11. 10.2004 převzal obhajobu A. V. v jeho trestní věci vedené naPolicii ČR Praha 1 SKPV Praha 1 pod ČTS: ORI-2289/500K-1-2004, kterou prováděl až do 12. 4. 2005, kdybyl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4.2005, č. j. 43 Nt 4014/2005 z obhajování A. V. vyloučen, ačbyl zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokát-ní komorou jako advokát ve smyslu dříve platného § 5,odst. 2, 3 zákona č. 85/96 Sb., nyní dle § 5a zákona č. 85/96Sb. v platném znění, tedy

- poskytoval právní službu v oblasti, ve které nebyl právníslužbu oprávněn poskytovat,

- při výkonu advokacie nechránil práva a oprávněné zájmysvého klienta,

- při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval dů-stojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla pro-fesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně pocti-

vým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnostia vážnosti advokátní stavu, čímž

porušil povinnosti advokáta uložené mu v § 5a odst. 2, § 16odst. 1 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s článkem 4odst. 1 Pravidel profesionální etiky, a tedy i povinnosti ulože-né mu v § 3 odst. 1 zákona o advokacii.

Za to se mu ukládá podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) kárnéopatření

– pokuta ve výši 5000 Kč.

Zároveň bylo kárně obviněnému uloženo nahradit České ad-vokátní komoře náklady kárného řízení v částce 3000 Kč.

Z odůvodnění:

Na kárně obviněného byla podána předsedou Kontrolní ra-dy ČAK kárná žaloba pro skutek uvedený ve výrokové částitohoto rozhodnutí. Kárný senát ze stížnostního spisu zjistil,že na postup kárně obviněného podala stížnost státní zástup-kyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1.

Z kárné praxeJde o závažné porušení povinností advokáta, zapsaného do seznamu advokátůpodle § 5a zákona č. 85/96 Sb., v platném znění, a tedy oprávněného poskytovatprávní služby pouze v oblasti práva státu, v němž získal oprávněník poskytování právních služeb, a v oblasti práva mezinárodního, jestliže poskytujeprávní služby v oblasti práva jiného státu, než ve kterém získal oprávnění,konkrétně v oblasti práva ČR.

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 64

Page 62: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

65

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

z české advokacieBylo zjištěno, že kárně obviněný převzal obhajobu v trestní

věci obviněného A.V. pro trestný čin nedovolené výroby a dr-žení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187odst. 1, odst. 2 písm. a) trest. zákona. Vzhledem k tomu, žešlo o případ nutné obhajoby, zvolil si obviněný na plnou mocobhájcem kárně obviněného.

Dále bylo zjištěno, že kárně obviněný byl zapsán do sezna-mu advokátů jako „zahraniční advokát“ ve smyslu dříve plat-ného § 5 odst. 2, 3 zákona o advokacii, nyní podle § 5a záko-na o advokacii, a je tudíž oprávněn poskytovat právní službyna území České republiky pouze v oblasti práva státu, v němžzískal oprávnění k poskytování právních služeb, a v oblastipráva mezinárodního.

Kárně obviněný se ke skutku, který mu byl kárnou žalo-bou kladen za vinu, při jednání vyjádřil tak, že neměl zájemnikoho poškodit, že pouze převzal obhajobu svého krajana.Dále na svou obhajobu uvedl, že obhajobu může vykonávat,a to proto, že se jednalo o obhajobu cizího státního přísluš-níka a v tom že spatřoval mezinárodní prvek. Dále kárněobviněný v plném rozsahu odkázal na své písemná vyjádře-ní ke kárné žalobě.

Kárný senát konstatoval k důkazu obsah stížnostního spi-su, byly přečteny listiny ve spisu založené, a to stížnostObvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 8. 4.2005, protokol sepsaný soudcem Obvodního soudu proPrahu 1 ze dne 11. 10. 2004, ze kterého vyplývá, že kárně ob-viněný činil úkony obhajoby v trestní věci obviněného A. V.,plná moc ze dne 11. 10. 2004, kterou obviněný A. V. zplno-mocnil kárně obviněného k zastupování, a zejména usnesenísoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2005

o vyloučení kárně obviněného z obhajování v trestní věciz důvodu, že kárně obviněný je veden v seznamu advokátůjako tzv. „zahraniční advokát“.

Kárný senát při rozhodování o vině a trestu dospěl jed-noznačně k závěru, že stížnost státního zastupitelství byladůvodná a že kárně obviněný závažně porušil své povin-nost advokáta, když poskytoval právní služby v oblastitrestního práva, ve které nebyl oprávněn právní služby po-skytovat, a porušil tak svou povinnost v § 5a odst. 2 záko-na o advokacii.

Kárný senát zejména vycházel ze skutečnosti, že násled-ky tohoto jednání, které spočívaly v nutnosti opakování vy-šetřovacích úkonů a tedy i prodloužení doby vyšetřování,jsou závažné. Kárně obviněný tedy porušil i povinnosti ulo-žené mu v § 3 odst. 1 zákona o advokacii a dále povinnostivyplývající z § 16 odst. 1 a § 17 zákona o advokacii ve spo-jení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátůČeské republiky.

Jako kárné opatření, přiměřené ke všem okolnostem přípa-du, bylo kárně obviněnému uloženo podle § 32 odst. 2 písm.c) zákona o advokacii uhradit pokutu ve výši 5000 Kč. Kárněobviněný je advokátem, který nebyl dosud kárně stíhán, a dá-le bylo přihlédnuto k jeho osobním poměrům.

Rozhodnutí je pravomocné.

� PŘIPRAVIL JUDR. JAN SYKA,

VEDOUCÍ ODDĚLENÍ PRO VĚCI KÁRNÉ ČAK.

Přijmeadvokáty

a advokátní koncipienty

Nabízíme: Požadujeme:

� zajímavou práci v mezinárodním kolektivu � vysokou úroveň odborných znalostí� individuální finanční ohodnocení � výbornou znalost angličtiny (další jazyk výhodou)� možnost osobního růstu � schopnost týmové práce v mezinárodním kolektivu� příjemné pracovní prostředí � vysoké pracovní nasazení, flexibilitu

� znalost práce na PC

V případě zájmu zašlete svůj životopis v českém a anglickém jazyce na adresu:

Žižka & PartnersNa Příkopě 15110 00 Praha 1

e-mail: [email protected]

BA 06-06 53-65 k tisku.qxd 7.8.2006 13:27 StrÆnka 65

Page 63: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

66

ze zahraničí

Autor článku v rozhovoru se dvěma právníky Parlamentu Srí Lanky –panem W.M.P.D. Silvou z oddělení zákonů a paní Ruvani Haquarachchiz legislativního oddělení.

Proč Indie?

Když jsem krátce po svém návratu z Indie slíbil redakci Bulletinuadvokacie, že napíši o této zemi úvahu z pohledu právníka, ne-tušil jsem, že se mi tento slib stane tak trochu noční můrou.V Indii jsem s manželkou (a především díky jí, neboť jsem ji do-provázel při účasti na mezinárodním semináři o legislativě, pořá-daném indickým parlamentem) pobýval něco přes dva měsíce.Dobu nesmírně krátkou na to, aby člověk pochopil alespoň ně-co, natož vše podstatné o zemi velikosti Evropy, s miliardou oby-vatel a kulturou utvářející se po tisíciletí zcela jiným způsobem,než tomu je v české kotlině.Tvářit se, že během několika týdnůse ze mne stal odborník, jenž bravurně srovnává pasáže z indic-ké ústavy s hindským právem, by byla záležitost velmi směšná.A na kvality Hanzelky a Zikmunda v oboru cestovatelském takénemám. Prvotní nadšení z právních i zeměpisných objevů opad-lo a chladná hlava velí buď mlčet anebo mnoho let pilně studo-vat. Ani jedno by se v redakci nelíbilo a navíc já nejsem povahaúplně chladná. Kus srdce jsem v Indii zanechal, protože v tétofascinující zemi to ani jinak nejde. Pokusím se vypovědět proč.

Základní informace

Základní informace o Indii zní, že je to federativní republikasložená z dvaceti pěti států a sedmi teritorií. Celková její roz-loha činí 3 287 263 km.2 Úředními jazyky federace jsou jazykHindi a angličtina, ale ústava také oficiálně uznává sedmnáctregionálních jazyků. Nářečí, značně odlišných a používaných,je však více než stovka.

Řeklo by se, že Indové si ve své ústavě vzali vzor z Anglie, ne-boť je jako svoji nedávnou koloniální državu nejvíce ovlivnila, aleta žádnou psanou ústavu nemá. Jako podklad tedy posloužilapředevším ústava německá, o které však velmi dobře víme, že jipo druhé světové válce v podstatě napsali Američané. A tak tustarou dobrou Anglii přece jenom máme, byť notně přes ruku.

Z indické ústavy (přijaté Ústavodárným shromážděním dne 26.listopadu 1949, účinné od 26. ledna 1950) se můžeme dozvědět,že jde o republiku zcela suverénní (pro Indy nesmírně důležitýfakt po mnoha letech britské nadvlády), socialistickou, sekulárnía demokratickou. Všechny tyto přívlastky z pohledu Evropanamají však fakticky odlišný obsah, než na jaký jsme zvyklí.

Suverénní Indie si z dob své podřízenosti Spojenému krá-lovství zachovala nejenom angličtinu, ale i spousty prvků an-glosaského právního systému. Vztahy se všemi zeměmiCommonwealthu si udržuje vysoce nadstandardní. Běžnějsou k vidění mapy s vyznačením zemí Commonwealthu jakv učebnách škol, tak i v kancelářích parlamentních úředníků.

Indická republika se sice hlásí k socialismu, ale představapřehuštěné sociální sítě, na jakou jsme zvyklí z Evropy, by by-la naprosto iluzorní.Vedle sebe zde působí jak státní institucea státní podniky, tak ryze soukromé společnosti. Mezi nimi ži-je obrovské množství lidí bez většího vztahu k soukromému čistátnímu majetku, neboť nemají zhola nic a kromě toho, conajdou či vyžebrají, jim také nic neusnadňuje jejich životníúděl. Zajímavě tuto situaci charakterizoval jeden z přednášejí-cích v „Labour Institut“, jenž po své přednášce o pracovně-právních vztazích v Indii v kuloárech k mému dotazu upřes-ňoval poměry velmi originálně, leč samozřejmě pravdivě. Jsourozlišováni pracovníci tzv. formální a neformální. Ti formálníjsou především zaměstnanci státní a zaměstnanci velkých, po-nejvíce zahraničních společností. Tito zaměstnanci mají pra-covní smlouvu, tedy i zaručenou mzdu a odvádějí daně.Všichni ostatní jsou neformálními zaměstnanci.Ti první tvoříněco málo přes dvacet procent práceschopného obyvatelstva.Všichni ostatní téměř osmdesát procent. Odbory neexistují.

Sekulární Indie nabízí obrovskou škálu náboženství.Hinduismus sice převládá, ale svoje chrámy zde mají posta-veny i sikhové a budhisté, mešity muslimové a kostely křesťa-né. Náboženské skupiny působí mezi sebou obvykle mírumi-lovně, ale bohužel i zde čas od času dochází k atentátůmnebo násilnostem s náboženským podtextem.

Demokracie je v Indii velice důležitým pojmem. Mnohokrátjsem slyšel z úst nejenom právnických či státně úřednických, žev Indii se nachází největší demokracie na světě s dlouholetou tra-dicí. Pokud bychom demokratičnost této republiky sledovali je-nom z pohledu volebního práva a formálního dodržování demo-kratických principů, pak nezbude, než souhlasit. Skutečnásvoboda jednotlivce má však samozřejmě jiné dimenze a obzvláš-tě indické ženy i v jednadvacátém století denně pociťují dědictvípo tisíciletí vytvářeného kastovního společenského systému.

Základní práva a základní povinnosti

Ústava obsahuje jak základní práva, tak základní povinnosti.K základním právům a svobodám, obdobně jako v evropskéÚmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod i našíListině základních práv a svobod, patří rovnost před záko-nem, svoboda slova a projevu (včetně svobody tisku), svobo-da shromažďovací a sdružovací, svoboda pohybu a volby po-bytu na území Indie, právo svobodné volby povolání čipodnikání, svoboda náboženského vyznání atd.

Zajímavější pro nás jistě budou základní povinnosti obsaženév indické ústavě, které mají všichni obyvatelé Indie. Naleznememezi nimi povinnost řídit se ústavou, respektovat její ideályi ústavní instituce, včetně národní vlajky a národní hymny,ochraňovat a následovat vznešené ideály, které podnítily národ-ní zápas o svobodu, podporovat a chránit suverenitu, jednotua celistvost Indie, bránit svoji zemi. Povinností je však také pod-pora harmonie a společného duchu bratrství mezi lidem Indie,přesahujícího náboženskou, jazykovou, regionální či dílčí různo-rodost, opuštění praktik vedoucích ke snižování důstojnosti žen,zhodnocování a ochrana bohatého dědictví složité indické kultu-ry, ochrana a rozvoj přírodního prostředí - lesů, jezer, řek, včet-ně přirozeného života v divočině s povinností mít slitování s žijí-cími stvořeními. Dále pak následuje povinnost rozvíjet vědeckémetody, humanismus a duch bádání a přetváření, zabezpečovatveřejný majetek, zřeknout se násilí, snažit se o to nejlepší vevšech oblastech individuálních i kolektivních činností, tak, aby senárod neustále pozdvihoval k vyšším stupňům úsilí a výkonu.

Český právník v Indii

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 66

Page 64: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

67

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

ze zahraničí

1/1 bar. inz. Právník roku

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 67

Page 65: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

68

ze zahraničíJestliže základní práva v mnohém souzní především s obsa-

hem lidských práv uvedených v evropské Úmluvě o ochraně lid-ských práv a základních svobod, pak základní povinnosti obsa-žené v indické ústavě tvoří podivuhodnou směsici. Přes zjevnědemokratické prvky lze vysledovat stopy socialismu, vlastenectvíaž nacionalismu a v neposlední řadě i hinduistického vlivu. Právětento zajímavý výčet základních povinností má nesmírně vyso-kou vypovídací hodnotu o indickém státě jako takovém.

Hindské právo

Takováto Ústava připouští i umožňuje v některých oblastechpoužití čistě náboženského práva, kterým je právo hindské.Jeho základem je „dharma“, což je výraz, jak jsem se dozvědělz indických komentářů, nepřeložitelný do jakéhokoli jazyka.Trochu nám pro právní orientaci pomůže úvod k „The HinduMarriage Act“ (1955), kde se mimo jiné říká, že výběr životní-ho partnera, (se kterým hodlám uzavřít sňatek podle tohotohindského právního předpisu), je omezen toliko jeho a mojí„dharmou“ (v závorce je uvedeno anglické „religion“, tedy ná-boženství) a „jati“ ( v závorce uveden anglický výraz „caste“,čili kasta). Hindské právo je možné používat především v otáz-kách osobního stavu. Výhodná je pro našince skutečnost, žei tyto právní předpisy jsou, kromě nádherného hindského pís-ma, vydávány i v angličtině. Obsahově je však jejich pochope-ní pro člověka, jenž nevyrostl pod vlivem hindské filozofie a ná-boženství, nesmírně obtížné, ne-li nemožné.

Indický parlament – Sansad Bhawan

Indický parlament (Sansad Bhawan) sídlí v Dillí v budově kru-hového tvaru (postavené podle návrhu britského architektaEdwina Lutyense z r. 1911). Sansad Bhawan má dvě komory,horní se v hindštině říká Rajya Sabha, v anglické verzi indickéústavy Council of States, a má dvě stě padesát členů. Dolní ko-mora se hindsky nazývá Lok Sabha, anglicky House of thePeople a čítá více než dvakrát tolik členů, přesně pět set čtyři-cet pět zvolených a jmenovaných poslanců.

Indičtí členové parlamentu rozhodně nechodí do zaměstná-ní, kde mají vytvářet zákony své země, zdaleka tak dlouho, jakojejich angličtí či američtí kolegové. Jsou to svým způsobem no-váčci po obdobích vlád mahárádžů či anglických místokrálů.Proto jim sekretariáty Rayja Sabha a Lok Sabha udělaly takovépřehledné příručky, které jsem měl možnost pročítat, kde se do-zvíte vše podstatné o práci v obou komorách. Kam si sednout,jaké výrazy jsou obvyklými a přesnými termíny pro průběh jed-nání, či jaká je etiketa, když se na ně přichází podívat prezident.

Při pohledu na počty členů indického parlamentu se nabízí za-jímavé srovnání. Jedna miliarda indických obyvatel má svých se-dm set devadesát pět vyslanců v parlamentu, deset milionů Če-chů a Moravanů jich do každého volebního období vysílá dvě stěosmdesát jedna. Co to znamená? Jenom takovou maličkost. Žeasi na dva miliony Indů připadá jeden člen Lok Sabha a každýčlen Rayja Sabha zastupuje přibližně čtyři miliony indických oby-vatel. Jeden náš poslanec ve sněmovně představuje pouhopou-hých padesát tisíc českých voličů a senátor zhruba dvakrát tolik,tedy sto tisíc. Že by ta naše demokracie byla vyvedena v té nejlu-xusnější formě, anebo se řídíme heslem, co Čech to poslanec?

Den nezávislosti (Republic Day)

Dne 26. ledna slaví moderní Indie, která je, jak jste již asi po-znali, takovou zvláštní demokracií, svůj největší svátek, Dennezávislosti (ale také se mu říká Republic Day). Přípravy naoslavu tohoto svátku (Indové neobyčejně rádi však slaví co-koli a kdykoli) trvají několik týdnů předem a několik týdnůse také skoro o ničem jiném v Dillí a okolí nemluví. Ještě než

jsme odjížděli do Indie, byla moje manželka tajemníkemIndického velvyslanectví v Praze několikrát upozorněna, žemá veliké štěstí, pakliže bude v době oslavy v Dillí a že si sa-mozřejmě nesmí cokoli z tohoto dne nechat ujít.

Vše se odehrává na široké třídě zvané Rajpath, která začínáu prezidentského paláce a končí u India Gate s War MemorialArch, což je obdoba Vítězného oblouku v Paříži. Široká asfaltkaje lemována trávníky a vodními bazény. Před 26. lednem natrávnících vyrostou tribuny a ve slavném dni je zde hlava na hla-vě, byť je účast možná jen na vstupenky, ne zrovna levné. Pře-hlídka silně připomíná naše předlistopadové první máje a vo-jenské přehlídky na devátého května, včetně vojenských šikůa krojovaných tanečníků. Barevné uniformy a velbloudi vedlemoderní vojenské techniky, starobylé výrazové tance, střídajícíse s doslova artistickými kousky. Všemu přihlíží prezident, vlá-da, členové parlamentu i zahraniční diplomaté.

Proč tuto zdánlivě neprávní skutečnost zmiňuji? Pro poro-zumění indické společnosti je toto poznání nesmírně důleži-té. Stejně jako návštěva slumů nejchudších či paláců býva-lých mahárádžů.

Indičtí právníci a advokáti

Podařilo se mi hovořit s mnoha právníky, pracujícími v oboukomorách parlamentu, strávit mnoho hodin v parlamentní kni-hovně i navštívit parlament himálajského indického státuHimachal Pradesh v jeho hlavním městě Shimla. Také se zú-častnit jednání Supreme Court v Dillí. Kromě indických práv-níků jsem se setkal i s právníky z Bangladéše, Srí Lanky,Malediv, Malajsie a dalších zemí. Byly to zajímavé a obohacují-cí rozhovory, nejzajímavější však byla samozřejmě setkání s ko-legy indickými advokáty.

Setkal jsem se s představiteli dvou významných indických ad-vokátních komor. Především se členy Supreme Court BarAssociation of India, v čele s prezidentem, nesmírně milým pa-nem Pravinem H. Parekhem. Hned při první schůzce nás s man-želkou postavil před holý fakt, že musíme pro členy jejich komo-ry udělat přednášku o českém právním řádu.A tak jsme po týdnupředstupovali asi před dvě stě indických kolegů, oblečenýchv pracovním, tedy v talárech, ve velké knihovně Supreme Courta snažili se jim přiblížit něco málo o našem soudnictví, advokaciii parlamentu. Velice živě se diskutovalo o všem možném, padlai otázka, zda naši advokáti nosí taláry, kolik obvykle činí naše pal-máre, proč máme Nejvyšší soud a Ústavní soud a jaký je mezi ni-mi rozdíl atd. Předběžně jsem s panem Parekhem podepsal pro-jekt o spolupráci s Českou advokátní komorou, jenž by, aby mohlbýt realizován, musel být dovršen uzavřením smlouvy signovanénaším předsedou a prezidentem již novým, neboť panu Parekhoviskončilo v dubnu funkční období.

V čele druhé indické advokátní komory Supreme CourtAdvocates-on-Record Association of India, s jejímiž představitelijsem se společně s manželkou setkal, stojí pan Rupinder SinghSuri. Nosí krásný turban, je mu něco přes padesát, čili je asio patnáct až dvacet let mladší než pan Parekh. Řídí svoji kance-lář, čítající čtyřicet právníků, nesmírně energicky a s přirozenouautoritou. I s vedením této komory jsme měli velice příjemné set-kání v budově Supreme Court, zakončené podpisem obdobnéhoprojektu o spolupráci, která by se však mohla rozvíjet v kontaktupřímo s panem Suri, jehož funkční období ještě naplněno není.

Snad se mi podařilo alespoň trochu vyhovět přání redakceBulletinu advokacie a tímto nesmělým pokusem dát nahléd-nout do indické společnosti okem právníka. Že jde o pohled je-nom letmý je nabíledni, třeba však bude pro někoho inspirací,aby provedl sondu daleko hlubší. Stojí to za to.

� JUDR. ALEŠ PEJCHAL

AUTOR JE ADVOKÁTEM V PRAZE A ČLENEM PŘEDSTAVENSTVA ČAK.

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 68

Page 66: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

ze zahraničí

Nebývá častým pravidlem, aby sama advokacie, zesvých vlastních nestátních, advokátních prostředků,významně přispívala k těm, které na státní systémy

poskytují či mají poskytovat státy. Navíc, stále častější řešenísporných i nesporných záležitostí přes hranice států vyvolávápotřebu důkladnější informace o tom, jaký je systém bezplat-né právní pomoci jinde, jaká práva mají občané, popř. cizístátní příslušníci v tom kterém státě a jaká je úloha advokátůa advokacie jako systému.

Všechny členské státy EU jsou také členskými státyEvropské úmluvy o ochraně lidských práv, která ve svémčlánku 6 odst. 1 a řadě doporučení a judikátů Evropskéhosoudu lidských práv klade nekompromisní požadavek na stá-ty (nikoliv na advokáty či advokacii), aby garantovaly, zorga-nizovaly a financovaly systém bezplatné právní pomoci.

Tentokrát jde o Finsko – členský stát EU, ale zároveň i jedenz 46 členských států Rady Evropy, tedy i zmíněné Úmluvy.

Ve Finsku nemají advokáti monopol na zastupování předsoudy. Každý může před soudem zastupovat sám sebe v kte-rékoliv věci. Jestliže jde o osobu, která není právně způsobilá,např. je mladistvá, je prohlášena za nesvéprávnou aj., je jí ur-čen opatrovník. Jinými slovy, soud nemůže kohokoliv nutit,aby se dal zastupovat, ať advokátem, nebo právníkem.

V civilních věcech mohou být služby zajištěny advokátem(registrovaným u Finské advokátní komory), nebo jakoukolivosobou s právním vzděláním, která je bezúhonná a obecněvhodná a schopná určitou věc zvládnout, není úplatná a ne-byla u ní omezena právní způsobilost. Kromě toho advokát-ní nebo právní služby mohou být poskytovány přímým po-tomkem nebo nástupcem jedné ze stran sporu, sourozencemstrany a manželem či manželkou jedné ze stran, i když tytoosoby nemají právní vzdělání.

V určitých typech případů je možné, že neprávník, kterýnemá žádný vztah k některé ze stran, poskytne služby advo-káta či právníka, jestliže je bezúhonný a celkově vhodnýa schopný v určité věci, dosáhl 18 let, není úplatný a nebylamu omezena právní způsobilost. Tyto typy případů jsou:• případy vztahující se k přijetí určité sumy, navrácení

majetku (vlastnictví) nebo rušení jeho užívání nebovyklizení, navrhovatel prohlašuje, že podle jeho názorunení případ sporný, nebo

• jde o nespornou petiční věc, nebo• věc registrační, a nebo• věc projednávanou pozemkovým soudem

(Land Rights Court).Je pravidlem, že každá ze stran odpovídá za úhradu odmě-

ny toho advokáta či poradce, kterého si zvolila. Strana, kteráve sporu uspěla, zpravidla neplatí náklady svého advokáta –to je na straně, která spor prohrála. Nicméně, i na straně „ví-těze“ zůstává druhotná odpovědnost za úhradu advokátníchnákladů pro případ, že se strana, která spor prohrála, ukážebýt insolventní.

Osoby se středními či nízkými příjmy mají nárok nabezplatnou právní pomoc, tj. na služby advokáta čiprávníka zcela bezplatně nebo za částečnou úhradu. VeFinsku existují právní zástupci, placení státem, kteříbezplatnou právní pomoc poskytují jako státní zaměst-nanci, stejně jako ji poskytují advokáti. V obou případechto musí být „advokáti“, nebo musí mít přinejmenšímMaster´s degrese v právu. Státní bezplatná právní pomoc neník dispozici pro minoritní právní záležitosti. Pokud osoba, kterástátní bezplatnou právní pomoc obdržela, spor prohraje, ne-zbavuje ji to odpovědnosti za úhradu nákladů vítězné straně.

Obecně se bezplatná právní pomoc ve Finsku řídí zákonemo bezplatné právní pomoci (Legal aid act), který zřídil úřadypro její poskytování a tři vládní stupně (degrese): jedeno právní pomoci, druhý o kritériích bezplatné právní pomocia třetí o státních úřadech bezplatné právní pomoci. Bezplatnáprávní pomoc je administrována zmíněnými úřady a rozhod-nutími soudů. Vláda a parlament jsou velmi oddány myšlencebezplatné právní pomoci, když jejím prostřednictvím docházík posílení myšlenky Finska jako uceleného státu blahobytu.

Obojí – státní i soukromí advokáti – mají obecně pozitivnínázor na tento způsob státní bezplatné právní pomoci.Domnívají se, že jde o velmi prospěšný postoj vůči společnos-ti. Sdílejí ho i soukromé advokátní firmy. Zákon, který nabylúčinnosti v r. 2002, má podle jejich názoru pozitivní vliv na ná-zor veřejnosti, jak je bezplatná právní pomoc organizována.Finská politika je v tomto směru, ve srovnání s řadou jiných člen-ských států EU, velmi velkomyslná a neobvyklá. Úřady bezplatnéprávní pomoci se zdají být efektivní a profesně nezávislé, vy-loučily ideologické konflikty a vysoké sazby – ostatně, totéžtvrdí i Velká Británie o své síti úřadů bezplatné právní pomoci.

V tomto krátkém příspěvku jsem se nepokoušela zkoumatodlišnosti bezplatné právní pomoci ve věcech civilních, správ-ních a trestních. Ze souvislosti je zřejmé, že za existencestátních úřadů bezplatné právní pomoci nemusí Finskáadvokátní komora sama nijak organizovat a financovatseparátní či duplicitní systém.

� JUDR. JANA WURSTOVÁ

AUTORKA PŮSOBÍ V ODBORU VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ ČAK.

Bezplatná právní pomoc ve Finsku

69

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 69

Page 67: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

70

ze zahraničí

Ve dnech 3. - 4. 3. 2006 se v Bělehradu konalo zasedá-ní Srbské advokátní komory na téma „zahraniční čin-nost advokátů a spolupráce se zahraničními advoká-

ty“, spojené s oslavami 144. výročí vzniku komory.Konference se kromě srbských představitelů (Zoran

Stojkovič, ministr „pravdy“, tj. spravedlnosti), předsedyNejvyššího soudu Vida Petroviče a prezidenta Srbské advo-kátní komory Vladimira Šešliji zúčastnili rovněž zástupci ad-vokátních komor ze všech zemí bývalé Jugoslávie vyjmaChorvatska a bosenskochorvatské federace v Bosně.Přítomni byli rovněž zástupci některých jiných zahraničníchadvokátních komor, nově zvolený viceprezident Evropské ra-dy advokátních komor (CCBE) Peter Köves z Budapeštia rovněž zástupce Arabské unie advokátů.

Z historických důvodů však mají v Srbsku čeští a slovenští ad-vokáti i firmy jakýsi přirozený bonus a na každém kroku bylomožné vnímat přání, aby se Češi za Srby v Bruselu více při-mluvili. Celkově Bělehrad připomíná česká města v letech 1990až 1992, tedy probouzející se výhonky soukromé iniciativy me-zi jinak všeobecným šlendriánem a „čekáním na Godota“.

Přes původně vyšší mezinárodní ambice se jednalo přede-vším o „vnitrojugoslávských“ problémech, kdy v důsledku

válečných událostí ještě dodnes neexistuje reciprocita přimožném zastupování klientů mimo území vlastní země. Totose projevilo i opakovanou absencí zástupců chorvatské advo-kacie v Bělehradu; recipročně srbští advokáti nejezdí doZáhřebu. Představitel CCBE musel zažehnávat protestySrbské advokátní komory, které se nelíbilo, že ještě před re-ferendem v Černé Hoře o možné nezávislosti a rozpadu srb-skočernohorské federace byla Černohorská advokátní komo-ra přijata za člena - pozorovatele CCBE.

Obecně mají srbští advokáti výrazný zájem na zapojení doevropského integračního procesu, avšak pocit zahořklostii mezi těmito advokáty přetrvává. Např. byla široce diskuto-vána neobjektivnost mezinárodního soudu v Haagu, kterývýběrem úřední řeči angličtiny či francouzštiny znemožňujeprostým obžalovaným řádně se hájit.

Vyhlídková jízda po Bělehradu se soustředila zejména navybombardované objekty v roce 1999 a stadion PartizanuBělehrad, kde se přítomní Češi a Slováci nemohli shodnout,zda historický titul mistra Evropy byl získán na tomto stadio-nu, či na nedalekém stadionu Červené Hvězdy.

� JUDR. MILAN KYJOVSKÝ, JUDR. PETR POLEDNÍK

Zasedání Srbské advokátní komory

Chorvatské právnické dny 2006Ve dnech 9. a 10. března 2006 se v Záhřebu konaly tra-

dičně již XXIV. chorvatské právnické dny. Hlavním té-matem byl letos „Statut zahraničních advokátů a ad-

vokátních kanceláří v zemích Evropské unie.“ S referáty natoto téma vystoupili německý advokát a prezidentKarlovarských právnických dnů Friedrich Graf vonWestphalen, neapolský advokát Eugenio Cricri, slovinský ad-vokát Konrad Plauštajner a záhřebský advokát OgnjenFrangeś. Pohledy referátů na volné usazování advokátů seznačně lišily, zejména proevropský pohled F. vonWestphalena a euroskeptický Eugenia Cricriho. V diskusi vy-stoupil též JUDr. Stanislav Balík, soudce Ústavního souduČeské republiky, který se tohoto setkání účastnil na osobnípozvání předsedy Chorvatské advokátní komory RankaPelicariće. Popsal vývoj právní úpravy v ČR v letech 1996 až2006 i reálie České republiky a naznačil, že je zbytečné, abyse chorvatská advokacie obávala dalšího vývoje.

Setkání se účastnila řada zástupců zahraničních advokacií,mj. druhý místopředseda CCBE Peter Köves, početná dele-gace německá včetně prezidenta Saské advokátní komoryGüntera Kröbera, místopředsedkyně Slovenské advokátníkomory Darina Michalková, místopředseda Polské advokátníkomory Wojciech Hermeliński aj.

Kulturní a společenský rámec setkání tvořil 9. března kon-cert - písňový recitál vynikající chorvatské sopranistky MarijeKuhar (klavírní doprovod Ivan Batoš) a vystoupení jazzové-ho tria ve složení Neven Frangeš, Elvis Stanić a MarioMavrin v Národním domě. Následujícího dne se uskutečnilgalavečer v hotelu Westin.

Českou advokátní komoru zastupoval

� JUDR. PETR POLEDNÍK,

ADVOKÁT V BRNĚ A MÍSTOPŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA ČAK.

Na snímkuzástupci českéa slovenskéadvokacie nazasedánív Bělehradě –zleva doprava:dr. Lehotský,Mgr. Popovec(SAK),dr. Kyjovský,dr. Poledník (ČAK)

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 70

Page 68: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

71

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

advokát a jazyková kultura

Každý advokát (ale i soudce, státní zástupce či notář)denně pracuje s odborným jazykem, s odborným ná-zvoslovím, s termíny. Termíny jsou lexikální prostřed-

ky odborného stylu, jsou to pojmenování v systému každéhovědního oboru. Vyznačují se především přesností, jednoznač-ností a ustáleností významu. Soubor těchto termínů pak nazý-váme terminologie.

Každá vědní disciplína užívá svou odbornou terminologii,do které zasahuje terminologie základního vědního oboru, alei věd příbuzných. Právní jazyk je tedy ovlivněn slovní zásobouprávní vědy, ale i všemi dalšími příbuznými disciplínami.

Slova (a sousloví), která tvoří základ terminologie právního ja-zyka, jsou z nemalé části vytvořena ze slov latinských.Tento původje zcela jasný, a to vzhledem k základům našeho právního řádu,které nacházíme v římském právu. Např. kauzální nexus, dispozi-tivní norma, konsignát, in natura, innominátní smlouva, nulitní akt.

Podobně jako odborná terminologie obecně, tak i právní ja-zyk čerpá také ze slov řeckého původu, např. hypotéza,azyl,hy-potéka. V současné době se slovní zásoba vědních oborů obo-hacuje převážně o výrazy anglického původu, ani právní jazyknení výjimkou, např. leasing, franšíza, factoring, forfaiting.

Kromě slov přejatých obsahuje terminologie právního ja-zyka i celou řadu pojmů, které mají svůj původ v běžné čes-ké slovní zásobě, ale právní jazyk těmto pojmům dává obvyk-le nový význam, popř. původní význam mírně pozměňuje.Např. právní skutečnost, právnická osoba, trestněprávní odpověd-nost, vyvratitelná domněnka, právní omyl, tíseň.

Termín by měl splňovat následující požadavky. Mělo by sejednat o slovo jednoznačné, měl by označovat pouze jedenvědecký pojem, objekt. Dále by vedle sebe neměl mít sy-nonyma a neměl by být expresivní.Tato poslední podmín-ka musí být zachována bezvýhradně, ostatní dvě s výjimkami.

Každý pisatel musí při tvorbě právního textu s použitímodborných termínů dodržovat několik základních zásad.Především musí dbát na to, aby termín použil ve vhodnémkontextu a ve správném významu. Nebezpečí nesprávné in-terpretace musí autor předem vyloučit. Ke komplikaci můžedojít např. u tzv. mnohovýznamových slov, např. hypotéza– jako předpoklad, domněnka, nebo jako část právní normy.

Pokud je speciální termín málo užíván, je vhodné jej např.v závorce (nejlépe při prvním užití) vysvětlit. Pokud existujíparalelně termíny původu cizího a domácího, měli bychomdůkladně zvážit vhodnost užití jednoho z nich, a to vzhledemke kontextu, k hojnosti užívání, vzhledem k tomu, zda někte-rý z nich není jemně významově odlišný, zda adresátem práv-ního textu je právník atd. Snažme se odolat pokušení uží-vat nadbytek slov cizího původu. Hodnota našeho textu setím rozhodně nesníží, snad jen v očích lidí méně vzdělaných.

Dalším důležitým pravidlem je také nutnost rozlišovánítermínů a výrazů pouze pracovních, které jsou užíványv profesní mluvě, často slangu. Posledně uvedená slova bychomměli užít jen při vnitřní komunikaci v rámci uzavřené profesníorganizace.

Každé užití odborného termínu by mělo být funkční.Zvýšenou pozornost musíme věnovat především jejich užitív textech přímo adresovaných laikům – neprávníkům.V těch-to případech je nebezpečí nepochopení textu vysoké, a protoužití termínů, především cizího původu, musí mít své výraz-

né opodstatnění. V textech určených neprávníkům se tedyúzce odborným termínům raději vyhneme. Laikům jistě bu-dou činit problémy pojmy: innominátní, originární, osoby pře-zvědné atd. (Pozn.: Naše zkušenosti s nadměrným užívánímvýrazů cizího původu máme především s oblastí správníhopráva – stále více se uplatňuje zásada „čím více – tím lépe“,popř. „čím méně srozumitelné – tím lepší - «vyšší» jazykovýstyl“. Tato tendence se nám zdá být znepokojivá.)

Na závěr bychom ještě chtěli připomenout, že užití termínů ci-zího původu předpokládá také samozřejmě jejich dobrou znalost(významovou i pravopisnou). Není vůbec výjimečné, že sev právních textech objevují nesprávné tvary výrazů a spo-jení, např. terciální sféra (správně terciární), aktuelní situace (správ-ně aktuální), fůze (správně fúze), antidatovat (správně antedatovat).

Vzhledem k tomu, že problematika psaní slov přejatých jenesmírně široká a komplikovaná (také v souvislosti se změ-nami pravopisu a k Dodatku k Pravidlům českého pravopi-su), a to jak v psaní s a z v těchto slovech, tak i v psaní déleksamohlásek, rozebereme podrobněji tuto oblast v některémz pokračování našeho jazykového seriálu.

� PŘÍSPĚVEK NAPSALA PRÁVNIČKAA AUTORKA JAZYKOVÝCH PUBLIKACÍ.

Další díl našeho cyklu, věnovaný jazyku, se zabývá tím, co „dělá právníkaprávníkem“ – tedy odbornými výrazy a jejich používáním.

Odborná terminologieDR. ET MGR. VĚRA HARTMANNOVÁ

Dovoluji si oznámit, že s účinností ode dne27. dubna 2006 jsem byl zapsán na listinurozhodců Rozhodčího soudu přiHospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

JUDr. Karel Fialaadvokát

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 71

Page 69: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

72

měli byste vědět

Přednášky a semináře pro advokáty a advokátní koncipientyve Vzdělávacím a školicím středisku ČAK v Praze v Paláci Dunaj

•ve čtvrtek 14. září 2006Náhrada škody a zadostiučiněníNové tendence při uplatňování náhrady škody na zdraví – vyhláška o odškodňováníbolesti a ZSU č. 440/2001 Sb. – zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 13 obč. zá-kona – procesní postupy u uplatňování náhrady škody z různých škodných událostí –specifická řízení při uplatňování nároků na náhradu škody způsobené postupem con-tra lege artis ve zdravotnictví

Lektor: JUDr. Marie Cilínková, advokátka, JUDr. Klára Kořínková, advokátka

Číslo semináře: 41049Poplatek za seminář: 550 Kč Uzávěrka přihlášek: 4. září 2006

•ve čtvrtek 21. září 2006

Obhajoba trestných činů s drogovouproblematikouVýklad problematiky – nejčastější problémy – aktuální judikatura – použitelnost od-poslechů

Lektor: JUDr. Jan Špeta, soudce Krajského soudu v Plzni,JUDr. Věra Brázdová, státní zástupkyně KSZ v Plzni

Číslo semináře: 41050Poplatek za seminář: 550 Kč Uzávěrka přihlášek: 11. září 2006

Všechny semináře probíhají v Paláci Dunaj, Národní 10 (vchod z Voršilské ul. č. 14),obvykle od 9 do 16 hod. s polední pauzou od 12 do 13 hod. Zájemci o účast na těch-to akcích vyplní přihlášku, kterou naleznou na internetových stránkách, a zašlou ji e-mailem na adresu: [email protected], a poukáží příslušný účastnický poplatek (včet-ně 19 % DPH) na účet č. 12432011/0100, konstantní symbol: 0308, variabilnísymbol: desetimístné číslo složené z pětimístného čísla semináře (viz výše)a registračního pětimístného čísla osvědčení advokáta bez pomlčky či lomítka

(např. 4101000312). Doklad o úhradě vezměte s sebou, fakturu obdržíte připrezenci. Účastnické poplatky se bez vážné omluvy tři dny předem nevracejí. Sál jeklimatizován. Žádáme účastníky o včasný příchod, pozdní příchody ruší lektory i po-sluchače. 15 minut po začátku přednášky je již vstup do sálu omezen.

Účastníci semináře si mohou zakoupit zlatý špendlík s logem ČAK za částku 850 Kč.

Bližší informace s podrobnějším program naleznete na internetových stránkách ČAKna adrese v levém menu nazvaném Vzdělávací akce. Telefonické informace:Markéta Andrlíková, tel. 224 951 778. Těšíme se na setkání s vámi.

� JUDR. DANIELA KOVÁŘOVÁ, VEDOUCÍ ODBORU VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ ČAK

Na druhé pololetí roku 2006připravujeme následující semináře:

V Praze v Paláci Dunaj:3. 10. Rekodifikace insolvenčního práva5. 10. Rétorika a komunikační dovednosti

12. 10. Stavební zákon po novele17. 10. Obhajoba hospodářských trestných činů26. 10. Přezkum příslušnosti národním soudem

2. 11. Věcná práva a věcná břemena9. 11. Aktuální otázky trestní obhajoby, trestné činy v dopravě

16. 11. Daňová a pracovněprávní problematika advokátů, pojištění23. 11. Ústavní stížnosti a jejich souběh s dovoláním30. 11. Zákoník práce po novele

7. 12. Podílové spoluvlastnictví a SJM

V Brně:říjen: Evropský soud pro lidská práva, řízenílistopad: Obchodní společnosti

V datech i názvech přednášek a seminářů může dojít ke změně, proto doporučuje-me sledovat následující čísla Bulletinu advokacie a internetové stránky ČAK.

� JUDR. DANIELA KOVÁŘOVÁ, VEDOUCÍ ODBORU VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ ČAK

Regionální představitelé ČAK pro Jihočeský a Západočeskýregion JUDr. František Smejkal a JUDr. Julie Šindelářovási Vás dovolují pozvat

na společensko-sportovní setkáníjihočeských a západočeskýchadvokátů,

které se uskuteční ve čtvrtek 7. a pátek 8. září 2006v rekreačním zařízení AMU v Poněšicích u Hlubokénad Vltavou.

Z programu:čtvrtek:exkurze v Budějovickém Budvaru, utkání v kopané me-zi Jihočechy a Západočechy v Bavorovicích, společen-ský večer

pátek:zápas ve volejbalu mezi Jihočechy a Západočechy. Po do-mluvě možnost společné či individuální návštěvy zámku

Hluboká nad Vltavou a Jaderné elektrárny Temelín, na-bídka individuálních sportů – tenis, plavání.

Podrobnosti včetně programu a místa naleznete nawww.cak.cz v levém menu dole Sport a společenské akce.Přihlášky zasílejte regionálnímu představiteli Jihočeskéhoregionu JUDr. Františku Smejkalovi na adresu [email protected], nebo poštou na adresu JUDr. František Smejkal,advokát, Klavíkova 18, 370 04 České Budějovice, tel. a fax387427884, mobil 605269903 do 30. 6. 2006. Zájemcio zařazení do sportovního družstva západní Čechy nechťkontaktují JUDr. Julii Šindelářovou (tel. 377 321 490,603 253 034, e-mail: [email protected]).

Současně s přihláškou poukažte účastnický poplatekv částce 1000 Kč na úhradu stravování a pitného režimuna účet č. 430260240/2700, kde var. symbolem je čísloadvokáta nebo koncipienta podle seznamu advokátů.Ostatní náklady spojené s dopravou a ubytováním budouhrazeny z prostředků regionů ČAK.

S pozdravem

JUDR. FRANTIŠEK SMEJKAL, JUDR. JULIE ŠINDELÁŘOVÁ

A JUDR. DANIELA KOVÁŘOVÁ (ČAK)

Pozvání na setkání jihočeskýcha západočeských advokátů

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 72

Page 70: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

73

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

měli byste vědět

Ve dnech 23. až 24. března 2006 se konal na Právnickéfakultě Univerzity Palackého v Olomouci již III. běhkonference k připravovanému návrhu občanského zá-

koníku. Na rozdíl od dvou předchozích běhů byl tento díl mo-notematický a zabýval se otázkou pojetí věcných práv v návrhunové zákonné úpravy, když důraz byl především kladen na ob-last převodu vlastnického práva k nemovité věci, zástavní právo,právo stavby a věcná břemena.

Konference byla zahájena děkanem pořádající Právnickéfakulty Univerzity Palackého panem JUDr. Mag. iur.Michalem Malackou, Ph.D., jenž mohl uvítat řadu význam-ných hostů nejen z české, ale i zahraniční právnické obce.Kromě vedoucího kolektivu, jenž návrh občanského zákoní-ku připravuje, pana prof. Karla Eliáše z Právnické fakultyZápadočeské univerzity v Plzni, je zapotřebí zmínit panaprof. Davida J. Bransona z Gergetown University,Washington D. C., pana prof. Dr. Iur. Willibalda Poschez Karl-Franzens-Universität v Gratzu a v neposlední řadě pa-ní Dr. Elianu Morandi z Notářské komory Itálie.

Česká advokátní komora byla zastoupena členem předsta-venstva ČAK a předsedou sekce soukromého právaJUDr. Alešem Pejchalem, místopředsedou sekce soukroméhopráva a regionálním zmocněncem pro Středočeský krajJUDr. Romanem Premusem, náhradníky představenstvaČAK a členy sekce soukromého práva JUDr. DavidemUhlířem a JUDr. Michalem Žižlavským a tajemníkemKomory JUDr. Ladislavem Krymem, jenž je rovněž členemsekce soukromého práva.

V rámci přípravy tohoto běhu konference byly pořadate-lem vyzvány Notářská komora ČR a Česká advokátní komo-ra, aby zaujaly stanovisko k otázce převodu vlastnického prá-va k nemovité věci. Za Notářskou komoru ČR předneslstanovisko její viceprezident JUDr. Miloslav Jindřich, za Českouadvokátní komoru JUDr. Aleš Pejchal. Obě komory se shodlyv tom, že zlepšení situace, pokud jde o kvalitu a rychlost smluvo převodu vlastnického práva k nemovité věci, může přinést po-

vinnost sepisu těchto listin k tomu oprávněnými osobami, jimiž bybyly ze zákona notáři a advokáti. Rovněž se shodly, že tentonotářský, resp. advokátský přímus by situaci zlepšil jak v pří-padě, kdy by k nabytí vlastnického práva docházelo již sa-motným uzavřením smlouvy o převodu vlastnického práva, čijako doposud, teprve vkladem do katastru nemovitostí.

Převod vlastnického práva k nemovité věci byl ústředním bodempřednesu dvou zahraničních účastníků konference. Pořadatelembyly záměrně pozváni přednášející ze zemí, které představujídva odlišné systémy převodu vlastnického práva k nemovité vě-ci. Rakousko, reprezentované prof. Poschem, představuje tra-diční zemi s intabulačním principem, naopak italský systém, ve-lice přehledně popsaný dr. Morandi, je založen na převoduvlastnického práva k nemovité věci uzavřením smlouvy. Je ne-pochybné, že oba systémy jsou životaschopné a lze používat jeden čidruhý. Širokou veřejnost, a to nejen právnickou, pravděpodob-ně nejvíce zaujme zjištění, že v Itálii změna vlastnického právak nemovité věci, deklarovaná v příslušném rejstříku, je otázkouněkolika minut po samotném podpisu smlouvy, naopakRakousko je na tom, co do rychlosti, obdobně jako Česká re-publika. Dle vyjádření prof. Posche příslušný knihovní soudv průměru provede změnu zápisu v pozemkových knihách došesti měsíců od podpisu předmětné smlouvy jejími účastníky.

Jak již bylo naznačeno, otázka převodu vlastnického právak nemovité věci byla nejdůležitějším tématem konferencea na její vyřešení v rámci nového občanského zákoníku čekácelý realitní trh. Přes podobná stanoviska obou komor, jež v tétooblasti poskytují ze zákona právní službu, však nelze předbíhat,jak bude znít finální úprava v návrhu připravovaného občanské-ho zákoníku. Stejně tak zůstává otázkou, kdy a s ohledem na le-tošní volební rok i jaká vláda se bude konečným zněním návrhuobčanského zákoníku zabývat a v jaké podobě bude předloženPoslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

� JUDR. ALEŠ PEJCHAL,PŘEDSEDA SEKCE PRO SOUKROMÉ PRÁVO ČAK

III. běh konference k připravovanémunávrhu občanského zákoníku

Místo konání: Areál střediska vrcholového sportu v přírodním prostředí anglického parkuměsta Nymburk, který bude vyhrazen v daném termínu pouze advokátům. V případě ne-příznivého počasí se mohou všechny sportovní akce uskutečnit v prostorných halách.Doba konání: od 6. 10. 2006 (pátek), příjezd od 16. 00 do 22. 00 hodin

do 8. 10. 2006 (neděle), odjezd do 12. hodinyÚčast: Advokátky, advokáti, pracovníci advokacie a rodinní příslušníci v předpokládanémpočtu kolem 230 osob (ubytovací kapacita).Program sportovních soutěží: Mezi jednotlivými regiony bude organizována soutěž ve volej-balu smíšených družstev, basketbalu dle zájmu a kopané dle zájmu.Pro usnadnění a urychlení organizace by organizátoři uvítali, aby účastníci již přihlašovalicelá družstva nebo si je vytvořili hned po příjezdu na místě samém.Kromě toho je možnost individuálního sportování ve stolním tenisu, tenisu, nohejbalu, mi-nigolfu, atletice, plavání a posilování se saunou a soláriem.Budou vítáni i ti, kteří chtějí pouze své přátele povzbudit a budou mít zájem o prohlídkuareálu města Nymburka, přičemž mohou využít krytého plaveckého bazénu, sauny, so-lária a relaxačního centra. K dispozici je restaurace, večer s tancem a živou hudbou.

Ubytování: Hotelového typu v jedno- až třílůžkových pokojích se sprchou a toaletou.Náklady: Účastnický poplatek za osobu činí 1300 Kč (děti do 12 let 650 Kč) a zahrnujeubytování, snídaně, obědy, večeře a nájem sportovního areálu.Přihlášky: S ohledem na omezenou kapacitu na straně jedné a na nezbytnost naplnit po-žadovanou účast 230 osobami na straně druhé, prosíme o zaslání závazných přihlášekna adresu: Česká advokátní komora, Národní 16, 110 00 Praha 1 nejpozději do 15. září – spolu se zaplacením účastnického poplatku na účet č.12432011/0100, variabilní symbol 2006, konstantní symbol 308.Odhlášení: Zašlete písemně na adresu ČAK. Pokud bude odhlášení doručeno nejpozději do2 dnů před odjezdem účastnický poplatek se v plné výši vrací. Po tomto termínu již ne-ní možné (vzhledem k rezervaci pokojů a nemožnosti je znovu obsadit) účastnický po-platek vrátit.V termínu po 25. září 2006 Komora Vaši přihlášku písemně potvrdí s podrobnější infor-mací. V případě, že by plánovaná akce byla odvolána pro nedostatečný zájem, bude Vámúčastnický poplatek vrácen.

� JUDR. LADISLAV KRYM, TAJEMNÍK ČAK

Pozvánka na Hry české advokacie Vážené kolegyně, vážení kolegové,Česká advokátní komora pokračuje v organizaci úspěšné společenské sportovní akce a dovoluje si Vás a Vaše rodinné příslušníky co nejsrdečněji pozvat na

9. ročník Her české advokacie zaměřený na sport, relaxaci a společenské setkání.

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 73

Page 71: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

74

měli byste vědět

Vinohradská radnice uctila 83. výročíúmrtí JUDr. Aloise Rašína (16. 10.1867–18. 2. 1923) navýsost důstojně.V budově Úřadu městské části Praha 2byla krátce po 18. únoru umístěna jehobusta, která byla v podvečer dne 7.března za účasti starosty Mgr. MichalaBasche, vnučky JUDr. Rašína paníJany Rašínové a řady hostů slavnostněodhalena. Bustu pro tuto příležitostzhotovil z bronzu ak. sochař JanBartoš. Dílo věrohodně vystihujeRašínovu energičnost, hrdost i jehosmysl pro přísný racionalismus.

Zamysleme se krátce nad osobností jed-noho z nevýznamnějších politiků Česko-slovenské republiky.

„Do osmdesáti let budu dělat politikua pak budu psát paměti,“ říkávalJUDr. Rašín. Toto své předsevzetí napl-ňoval měrou vskutkuvrchovatou až do po-sledních okamžikůsvého života: do ran-ních hodin dne páté-ho ledna roku 1923,kdy na něj vystřelildevatenáctiletý anar-chista Josef Šoupal,když vycházel ze své-ho domu v Žitné ulicič. 10. Následkematentátu Alois Rašínzemřel v necelých 56letech dne 18. února1923. Od mládí seJUDr. Rašín zajímalo politiku. Do politického života se zapo-jil jako aktivní mladočech. V obdobízvláště před 1. světovou válkou patřilk protagonistům této strany a podílel sena vypracování jejího národohospodář-ského programu.V procesu s Omladinou(r. 1894) byl jako mladý advokátní kon-cipient obžalován za své veřejné vystou-pení proti vládě a císaři a odsouzen. Přisvé obhajobě se projevil jako obratný, na-daný právník, který svými argumentyzpůsobil obžalobě nemalé problémy.

Počátkem 20. století si v Praze založilvlastní advokátní kancelář. Profesi advo-káta zvládal s vynikajícím přehledema odborností.

Tyto vlastnosti byly ostatně proJUDr. A. Rašína charakteristické. Ús-pěšně je uplatňoval i ve své žurnalisticképráci v Národních listech, kde spolus Jaroslavem Preissem řídil národohos-podářskou rubriku. JUDr. Rašín se vě-

noval i publikační činnosti. Příkladmouveďme brožuru České státní právo,kterou vydal jako advokátní koncipientv roce 1891, spis Parlamentní politikaa taktika (r. 1912); nejznámější je jehopublikace Můj finanční plán z roku1920. Jako aktivního účastníka proti-habsburského odboje JUDr. Rašína vel-mi oceňoval T. G. Masaryk. Jeho prácicharakterizoval jako výbornou a neú-mornou. Odsouzení dr. Rašínaa dr. Kramáře za odbojovou činnostv procesu konaném ve Vídni v roce1915 hodnotil T. G. Masaryk i jako vý-razný podíl na našem osvobození:„Dále přispěli k osvobození všichni tinevojenští občané, kteří vojenským te-rorem rakouským byli doma trestáni nahrdle, kteří byli za trest odsuzováni(dr. Kramář, dr. Rašín), a žalářováni,zbaveni majetku a všelijak trápeni.“Připomeňme, že oba zmínění nevojenští

občané byli v roce 1916 odsouzenik trestu smrti provazem a ke ztrátě aka-demických titulů. Po smrti císařeFrantišek Josefa I. byl trest novým císa-řem Karlem II. zmírněn na žalář.

V den převratu 28. října 1918 byldr. Rašín členem představenstva Ná-rodního výboru. Byl autorem prvníhozákladního zákona československéhostátu, který napsal v noci z 27. na 28.října 1918. V letech 1918-1919 a v le-tech 1922-1923 působil v českosloven-ské vládě jako ministr financí.

Z titulu své funkce se zasadil o stabi-lizaci československé ekonomiky, díkyjeho finanční politice se česká koruna

stala ve své době jednou z nejsilnějšíchměn v Evropě.

Jako člen vlády byl JUDr. Rašín od-borníkem na svém místě. Byl jednou zesilných osobností, kterými se T. G.Masaryk obklopil při řízení státu.

� JUDR. MARTA EHLOVÁ,

ADVOKÁTKA V PRAZE

Busta JUDr. Aloise Rašínana vinohradské radnici

(zamyšlení nad výročím významného českého politika a právníka)

1 Nově odhalená Rašínova busta.2 Autor busty, sochař Jan Bartoš (vlevo) se

starostou Prahy 2 Michalem Baschem.3 Rašínova vnučka Jana.

1

2

3

FOTOGRAFIE JSOU PŘEVZATY Z NOVIN PRAHY 2

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 74

Page 72: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

75

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

nakonec

Plně chápu osudovost onoho roz-hodnutí. Advokátní zkoušku jetřeba složit, aby bylo možno státi

se advokátem, což je nezbytný předpo-klad pro stavovské zařazení se. Jak jeobecně známo, advokát je vždy přinej-menším milionář, vystupuje v dobřepadnoucím obleku v zajímavých televiz-ních programech a vyslovuje se k vý-znamným otázkám dneška v tištěnýchperiodikách. Má mladou milenku čimovitého milence, prognózu kariérníhopostupu a dětí na soukromých školách,mramorem obloženou kancelář v cent-ru Prahy a pobočku ve Štrasburku, lu-krativní klientelu nezahrnující klientyustanovené ex offo a spoustu času naodpolední zápasy v tenisu nebo golfu čiměsíční dovolenou na ostrovechv Karibiku. Chápu, že po takovém živo-tě všichni touží a k cíli jim chybí jen je-diný krůček – ÚSPĚŠNĚ SLOŽITADVOKÁTNÍ ZKOUŠKU.

V úvodu si nejprve probereme osobya obsazení tohoto absurdního dramatu,když na definici pojmu advokát jsme seshodli v předchozím odstavci: nešťast-níka, který má zkoušku před sebou, bu-deme propříště nazývat aspirantem naadvokáta (zkratka AA), byť ne z každé-ho AA se někdy stane (jednoduché) A.

AA je (zletilý) absolvent právnické fa-kulty s plnou způsobilostí k právnímúkonům, kterého vidina Karibikua spol. spolu se školitelem (definice ní-že) nutí bez ohledu na zletilost apod.vařit kávu, dělat poslíčka, omlouvatškolitele, běhat s návrhy na katastr, vy-zvedávat věci z čistírny, venčit psa či ko-čárek nebo celé tři roky upravovat třiodstavce ve smlouvě o založení akciov-ky. Cílem AA je státi se advokátem, byťnení možné, aby ho dosáhli všichni.Předně by to znamenalo degradaci cílea zkušebních komisařů a pak – přecenemůžeme být milionáři všichni. Vždyťuž nyní nás je asi 12 000 a při tomtopočtu nám brzy hrozí místo Karibikufronta na úřadu práce. Tuto (v mýchočích zcela reálnou) budoucnost všaknejspíš shledávají AA dalekou utopií,neboť jejich počet narůstá řadou geo-metrickou (100 nových AA měsíčně!!)a je omezován jen přijímacím řízenímna právnických fakultách (v této výji-mečné souvislosti díky za ně).

Školitel je podle zákona o advokaciia stavovského předpisu zaměstnavateladvokátního koncipienta, plně zodpo-vědný za jeho profesní i lidský růst a ne-

přející se nic jiného, než aby z jehoučedníka vyrostl jemu kvalitnější advo-kát, který mu posléze odvede klientyi jejich peníze do mramorových kance-láří a na Karibik. Pokud AA trvá na vý-platě odměny, pak z pohledu školitele sejejí optimální výše pohybuje ve spodnípolovině minimální mzdy. Z pohleduAA je školitel otrokářem, který po dobutří let (definice níže) bezostyšně tyjez jeho snu o Karibiku, nehledí na pra-covní dobu ani jiná omezení daná záko-níkem práce, o jehož existenci mnohdynemá potuchy, a nezřídka si nechává odAA za ona příkoří platit. Poučky o ad-vokacii trousí v množství menším nežmalém a výhradně v podobě „ČAK pronás nic nedělá“ a „douč se to sám“.Výjimečně lze nalézt školitele typuIdeál. Takový školitel považuje hodinystrávené diskusemi s koncipienty za nej-lepší část dvacetihodinového pracovní-ho dne, rád opravuje jejich vtipná píse-mná dílka plná invence, nadšeněa kdykoli se s nimi dělí o všechny svébohaté znalosti i praktické zkušenosti zevšech oblastí práva a zejména stavov-ských předpisů a etických pravidel a po-sléze – uzraje-li čas – doprovází své svě-řence až k advokátním zkouškám,u nichž je rozechvělejší než oni sami.

Tříletá koncipientská praxe je pod-le České advokátní komory (dále„ČAK”) významné období, v jehož prů-běhu se má AA vzdělat na advokáta, k če-muž mu slouží kvalitně lektorsky obsaze-ná a tematicky zajímavá školení, kteráČAK mateřsky a zdarma pro AA posky-tuje. Podle názoru školitele (nikoli typuIdeál) jde naopak o trestuhodně krátkéobdobí, v jehož průběhu je mu praktickybezplatně zapůjčen jeden otrok na 26hodin denně. Protože však školitel musíplatit za svého koncipienta do nově nepo-chopitelně zřízeného fondu vzdělávání,považuje za spravedlivé, aby mu koncipi-ent tyto finanční prostředky nahradil.Z pohledu AA, který nemá to štěstí, že je-ho školitelem je typ Ideál, jde o nekoneč-né období plné bezpráví páchaném školi-telem a příkoří ze strany ČAKzhoršované povinnou účastí na bezobsaž-ných seminářích, z nichž ty nejzbytečněj-ší jsou z problematiky advokacie.

Advokátní zkoušky jsou podle zá-kona o advokacii a zkušebního řádu vy-vrcholením vzdělávacího procesu a vý-znamným mezníkem, který jedinýukáže, zda AA může být vypuštěn meziklienty. Z pohledu AA jde naopak

o bezvýznamnou formalitu, jejíž skuteč-ný vliv ČAK, školitelé a zejména zku-šební komisaři trestuhodně zveličují.Než se definitivně prokáže, že konáníjakékoli zkoušky je v rozporu s evrop-skou judikaturou a Listinou základníchpráv a svobod, měla by se zkouška conejvíce ulehčit, například připuštěnímtaháků, poradců, kamarádů na telefo-nu, tipováním 50:50 a minimálně vydá-ním závazných zkušebních otázeka správných odpovědí s podrobnýmjmenným seznamem zkušebních komi-sařů a uvedením toho, co který zkouší.

Zkušební komisař (ZK) je osobamající za úkol prověřit praktické i teore-tické znalosti a dovednosti AA a domní-vající se, že o daném oboru práva ales-poň v minulosti něco věděl (pravdou je,že díky advokátní zkoušce se mnozí ZKdovědí spoustu zajímavých informacíz ostatních oborů práva, které by jim ji-nak zůstaly skryty). Ve skutečnosti jeZK rád, podaří-li se mu ve zdraví a bezinfarktu myokardu přežít další tři dnyadvokátních zkoušek (AZ), aniž by zko-laboval, rozbrečel se, rozčílil, upil čizdrogoval. Věřte, že není většího uměnínež dovést k úspěšnému složení zkouš-ky adepta, který nic neumí.

Zkušební komisaře lze rozdělit na ná-sledující poddruhy, přičemž označenívždy nemusí korespondovat s povolá-ním ZK:

a) učitel: vyžaduje definice, číslaprávních předpisů a ustanovení, užívácizí termíny a teoretická pozadí. Umísprávně formulovat otázku, a pokud AAnezabere, zkusí ji přeformulovat. AA seod něj dočká i posouzení jeho odpově-di, takže ihned v průběhu zkoušky ví, žejeho odpovědi jsou nesprávné. U toho-to ZK může poučený AA uplatnit svéznalosti jednotlivých škol a teoretiků.

b) soudce: vyžaduje znalost judika-tury a procesních předpisů. Zajímá jejobsazenost soudů, kompetence, úzkost-livě přesná terminologie a formulacepetitů. Někdy položí dotaz, jemuž nero-zumí žádný další člen zkušební komise.Specialitou tohoto typu ZK je v tako-vém případě několik minut trvající a ni-kým nepřerušené hluboké ticho, spoleh-livě deptající již tak nejistou psychickourovnováhu AA.

c) advokát: pokládá praktické otáz-ky, které (zejména z trestního práva)spolehlivě odrovnají adepta s praxí vevýlučně obchodní kanceláři. Pokud AAnereaguje, snaží se mu tento typ ZK po-

Jak (ne)udělat advokátnízkoušku

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 75

Page 73: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

76

nakonec

moci stylem „Tak si představte tentopřípad: přijde za vámi klient a …“.V te-orii nebývá příliš silný, proto je možnou něj uspět s taktikou: „V poslednímčísle Oxford Law News jsem četl…“nebo „na internetu jsem teď viděl…“.

Z mého pohledu zkušebního komi-saře lze jednotlivé AA naopak rozdělitdo následujících základních druhů,byť v praxi je možno se setkat i s jejichvariacemi:

a) Vzorná studentka: tento druh sevyskytuje prakticky vždy v provedení„žena“. Mívá decentní kostým s vhod-nou délkou sukně, vlasy upraveny, mini-mální nalíčení.Vzorná studentka zná te-oretické odpovědi na všechny otázky,hledí zpříma, zřetelně artikuluje a hovořísprávně česky. Rukopis má čitelný bezpravopisných chyb. Judikaturu evrop-ských soudů cituje včetně celexovéhočísla. Zkušebními komisaři bývá nezříd-ka přerušována („Vidím, že tohle umí-te“), byť jí mrzí, že nemůže vyjmenovatvšech čtyřicet důvodů dovolání. Zkouškuvždy udělá, mnohdy s hodnocením „vý-tečně“, byť prakticky položený dotazmusí převést na definice pojmů.

b) Tipař: obvykle se takto neproje-vuje ve všech předmětech, neb se řídítaktikou: „Tři (myšleno předměty) senaučím teď a dva příště“. Pozorně sle-duje způsob kladení otázky i reakce

ZK a z nich se snažíodvodit správnouodpověď. Hojně sipomáhá případnýmiznalostmi jiných od-větví práva, což muumožňuje špatnouodpověď komento-vat slovy: „To jsem sispletl se zákoníkempráce“.

c) Tiskový mluv-čí: nejčastěji se vy-skytuje v provedení„muž“. Na každouotázku zná jinou nežprávní odpověď, vel-mi často používá for-mulace „To je zají-mavá otázka“ nebo„O tomto problémujsem v poslední doběčetl“. Je velmi famili-érní, u zkoušky sechová srdečně, častose směje, bez ohleduna nervozitu vypjaté-ho okamžiku je scho-pen vtipu a ke zku-šebním komisařůmpřistupuje jako rovnýk rovnému (čímžovšem v onom oka-mžiku není). Zkouš-

ku udělá jen tehdy, pokud u komisařůpřeváží rozum nad antipatií, anebo po-kud by měl být čtvrtým vyhozenýmv pořadí, což i u těch nejsilnějších po-vah ZK vyvolá hlubokou depresi.

d) Úředník: bez jiskry života a sex-ap-pealu. Odpovědi jsou sice formálněsprávné, ale nikoli advokátní. Projevu ti-chého a nervózního, chybí zápal bojea nadšení pro věc. Vyskytuje se v prove-dení „muž“ i „žena“, obvykle má za se-bou jinou právní praxi a žádá o její uzná-ní s tím, že „advokacii dožene za jedenvečer“. Výborný typ pro státní správu.Pokud zkoušku (mnohdy na druhý po-kus) neudělá, dostane se mu poučení,aby zkusil štěstí právě tam.

e) Advokát: vyskytuje se zřídka a vý-lučně v provedení „muž“. V teorii nenínejsilnější, ale s praktickým problémemsi vždy dokáže poradit. Co neví, odvodínebo citem správně odhadne. Advo-kátní etikou byl odkojen, zbylé dohnaldiskusemi se školitelem, který bylv těchto ojedinělých případech mužem(či ženou) na svém místě. Byť zkušebníkomisaři vždy odhalí, že na žádnouotázku neodpověděl zcela správně,zkouška s ním je příjemná, neboť tako-výto AA se v praxi neztratí a zkouškuzvládne vždy na první pokus.

f) Ženskou variantou typu advokátje lovkyně: velmi svůdná, vždy výstřih

(v průběhu zkoušky a v potížích sezvětšující), koketní držení těla.Víceméně umí, v opačném případě ne-budí dojem tipaře, ale dámy v nesná-zích. S ohledem na zastoupení mužů vezkušebních komisích (přibližně 85 %)obvykle zkoušku udělá, byť nikoli s vý-sledkem „výtečně“.

Rady, jak nejpravděpodobnějineudělat zkoušku(podobnost se skutečnýmipříhodami zcela zřejmá):

1. Obcházejte známé zkušební komisa-ře a ptejte se,zda se za vás nemohouu členů vaší komise přimluvit.

2. Zkušební komisaře, kteří tvoří vašikomisi,hlasitě a před ostatními oslo-vujte takto:Vy mě máte zkoušet, takjá se za vámi zastavím v kanceláři.

3. V písemné části zkoušky se velmi ce-ní, obohatíte-li práci o pravopisnéchyby, neboť každý ZK je rád opra-vuje. Štábní kultura je vedlejší, hodíse zapomenout na rozdíl mezi sp.zn.a č. j.,odlišnosti trestní a civilistic-ké terminologie jsou zanedbatelné.

4. Vhodné oblečení:minisukně velikostikapesníku,průhledná halenka či ša-ty, značný výstřih, výrazný make-upči parfém.Pro muže je vhodné zapo-menout na kravatu či zvolit rifle.

5. V průběhu ústní části zkoušky pouzešeptejte, chovejte se stydlivě až upej-pavě,oči stále upřené do klína,velmivhodné je sundat si sako.

6. Každý ZK uvítá odlišný názor, z ně-hož slevit by bylo bezzásadové.

7. Perlami jsou pak zejména následují-cí formulace:„Já jsem vaši otázku pochopil ji-nak!“„My jsme to tak v kanceláři udělalia prošlo to!“„Až to budu potřebovat, tak si to na-jdu v zákoně!“„Obhajoba ex offo? Něčemu takové-mu se nikdy věnovat nebudu!“„Myslím, že to komora s tou etikoupřehání!“„Momentík,podívám se do úzetka.“„Odpověď na vaši otázku neznám,ale mohl bych si jít zakouřit?“

Bez ohledu na výše uvedené nako-nec většina AA advokátní zkoušku mi-nimálně na třetí pokus složí, mnozírozhodnuti, že je jejich zkouškou po-slední. A před nimi už jen ten mramora Karibik.Tak držím palce – advokacii,nám i vám.

� JUDR. DANIELA KOVÁŘOVÁ

AUTORKA JE ADVOKÁTKA A ČLENKA ZKUŠEBNÍ

KOMISE PRO OBOR TRESTNÍ PRÁVO A OBHAJOBU.

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 76

Page 74: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

77

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

nakonec

• od r. 1985 je udělována Mezi-národní cena lidských práv LudovicaTrarieuxe (Prix International des Droitsde l´Homme – Ludovic Trarieux)?Ludovic Trarieux (1840-1904) byl advo-kátem v Bordeaux a Paříži, francouzskýmministrem spravedlnosti, v r. 1898 pak za-kladatelem a prvým předsedou Ligy právčlověka a občana (Ligue des Droitsde l´Homme et des Citoyen). Trarieuxproslul i svým vystoupením ve prospěchDreyfuse. Prvou cenu lidských práv obdr-žel v r. 1985 Nelson Mandela, v r. 2005byl laureátem advokát původemz Dominikánské republiky, od r. 1977 žijí-cí v Brazílii, Henri Burin des Roziers.Tento advokát působící v ComissăoPastoral da Terra vystupuje neohroženě veprospěch zaměstnanců a bezzemků protizájmům latifundistů v brazilském státěPara, přestože je na žádost Brazilské advo-kátní komory jako předpokládaný cíl úto-ku nájemných vrahů pod stálou policejníkontrolou. Cena byla předána 27. října2005 v sídle Pařížské advokátní komory.

• český malíř František Ženíšek portré-toval řadu významných právníků? Na vý-stavě ve Valdštejnské jízdárně tak bylo

Víte, že... možné obdivovat jak portréty univerzit-ních profesorů Antonína Randy (1886)a Josefa Stupeckého (1910), tak i portré-ty dvou pražských primátorů z řadadvokacie – Tomáše Černého (1886)a Jindřicha Šolce (1891).

• čínský zákon o advokátech má pou-hých 53 článků? Tento právní předpis bylpřijat 15. května 1996 s účinností od 1.ledna 1997. Je rozdělen do sedmi hlav(obecná ustanovení, podmínky pro výkonadvokátní praxe, advokátní firmy, podni-kání, práva a povinnosti advokátů, advo-kátní komory, právní pomoc, odpověd-nost advokátů a přechodná ustanovení).V Čínské lidové republice není nárok napřístup k povolání pro případ splnění zá-konných podmínek. Žádost o vydání po-volení k výkonu advokacie může podatosoba s právnickým vzděláním ukonče-ným unifikovanou státní zkouškou, kterávykonala rok praxe v advokátní firmě a jeosobou dobrého charakteru a chování.O vydání oprávnění rozhoduje minister-stvo spravedlnosti. Kdo neobdrží opráv-nění, nemůže poskytovat právní pomoc.Jediným možným způsobem je výkon ad-vokacie v advokátní firmě, jež může býtstátní, družstevní nebo advokáty jako spo-lečníky založenou právnickou osobou.Vrcholem soustavy advokátské samosprá-

vy je podle zákona z r. 1996 Ústřední čín-ská advokátní komora.

• mezi 44 vězni z řad italských karbo-nářů a příslušníků hnutí Mladá Itálie vy-konávajícími trest na Špilberku byli takéadvokáti? Jako první z nich sem přišelv r. 1822 Constantino Munari, který zdestrávil dvanáct let, následoval GaetanoCastilia (vězněn v letech 1824-1835).V letech 1835-1838 byli v Brně vězněnidoktoři práv Filippo Gaenzati, GiacomoPoli a Pietro Strada.

• prvým děkanem (decan) Advokátníkomory v Bukurešti byl v r. 1865 zvolenAristide Pascal? Bukurešťský rodák (nar.1827) vystudoval práva a získal doktorátv Paříži. Po návratu do vlasti se stal advo-kátem, děkanem bukurešťské komory pakbyl opakovaně volen v letech 1865-1876.Aristide Pascal byl zároveň profesoremobčanského práva na Právnické fakultěv Bukurešti, jejímž se stal rovněž děka-nem. Během života byl také senátorema vydavatelem novin (Luptatorul, Tara).Zemřel 22. prosince 1900. Medailonektohoto významného představitele rumun-ské advokacie v druhé polovině 19. stoletípřineslo prvé číslo obnovené řady advo-kátských novin Jurnalul BarouluiBucuręsti, vydané v květnu 2005.

� STANISLAV BALÍK

Česko-italská advokátní kancelář Polverini, Strnad se sídlem v Praze 1, zaměřená zejménana oblast práva nemovitostí a farmaceutického práva příjme

ADVOKÁTKU/ADVOKÁTAnebo

ADVOKÁTNÍ KONCIPIENTKU/KONCIPIENTA

Požadujeme:• loajalitu• spolehlivost a pečlivost• flexibilitu a vysoké pracovní nasazení• výbornou znalost AJ nebo NJ (znalost italštiny není podmínkou) a velmi dobré odborné znalosti

Nabízíme:• zajímavou a samostatnou práci v české kanceláři se zahraniční účastí• možnost profesního růstu• individuální přístup• tomu odpovídající zajímavé finanční ohodnocení se zaručeným růstem

Strukturovaný životopis zasílejte na adresu: [email protected], příp. faxem 224 217 486.

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 77

Page 75: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

78

nakonec

V Lidových novinách jako prvníhledám rubriku Poslední slovoa zejména příspěvky Josefa

Klímy, které se často dotýkají právníchjevů. Dne 11. 2. 2006 tam psal o jednéobecní vyhlášce, podle níž psi nemajírušit své okolí bezdůvodným poštěkává-ním a majitelé jsou jim v tom povinnizabránit patřičným výcvikem nebo ji-nak. Pokud oni či jejich psi neposlech-nou, hrozí majitelům pokuta padesát ti-síc korun. Autor fejetonu se pakpomocí příkladů ptá, kdy že je psí poš-těkávání důvodné a kdy nikoliv a srov-nává i s jinými zdroji hluku. Dodalbych, že vysokými pokutami se těžkopřekáží přírodnímu puzení, zvlášť kdyžpokutovanými a puzenými nejsou titíž.Připomínám si také jiný příklad se psínezdobou, kterého jsem si kdysi povši-ml v německém městečku. U zelenéhopažitu před rodinným domkem byloumístěno dobře čitelné upozornění:„Zde není obecní latrína pro vaše psí mi-láčky“. Dal jsem se do hovoru s majite-lem domu a on mi tvrdil, že tento sati-rický způsob sebeobrany se ukázal býtúčinnější než všechna obecní nařízení,která stejně nikdo nevynucuje.

„Ať se vám v Americe stane cokoliv,i kdybyste se sami rozpřáhli a vší silouse bouchli do nosu, vždycky se najdouexperti, kteří vám vysvětlí, kdo za tomůže. Rozhodně to nebudete vy.“(Pekárková, I.: Šest miliard Amerik,Nakladatelství Petrov 2005, s. 205).Ochotu napsat posudek druhu „jehoobjednatele hlas“ (podle vzoru „hismaster´s voice“) neprojevují ovšem je-nom znalci zámořští. Snad i proto seu nás začíná rozvíjet praxe, kdy již sámnáznak možného sporu vede k tomu,aby se finančně zdatný subjekt obracelse žádostí o stanovisko na více expertů(zejména těch tak zvaně renomova-ných) a blokoval si jejich hlas pro sebe.

Jednu z nejroztomilejších úvaho vztahu mezi státními zásahy a soukro-mou iniciativou jsem nalezl v knizeDavida S. Landese „Bohatství a bídanárodů“, přeložila Emilie Harantová,vydalo nakladatelství BB/art, Praha2004. Autor tam (kolem strany 499)tvrdí, že státní intervence se podobá ji-sté malé dívence.Ta prý když byla hod-ná, byla velmi, velmi hodná; a když zlo-bila, byla příšerná. (Mimochodem, kdosi často nepomyslel totéž o vlastním dí-

těti?) Autor také dokazuje, že státemposkytovaná činnost je někdy účelnějšínež „neviditelná ruka trhu“. Uvádí ná-sledující příklad: „V osmanském Tureckubyl boj proti požárům v rukou soukromýchspolečností, které přikvačily, když se roze-zněl poplach. Soupeřily mezi sebou a do-jednávaly si cenu s majiteli domů na mís-tě. Zatímco jednání postupovala, plamenyšlehaly čím dál výše a sazby ve hře sezmenšovaly nebo zvětšovaly. Sousedé mělizájem na přispění do míšku. Mezi lakotoua chamtivostí se leckterý dům změnilv moře plamenů.“

Snad bychom si i tuto historickouzkušenost měli připomínat, když bude-me uvažovat o tom, v kterých oblastechmáme některé činnosti (včetně preven-ce škod a výkonu práva) svěřit soukro-mým subjektům.

Navíc i ryze privátní jednání o záleži-tostech méně hořlavých (nebo hořla-vých v jiném slova smyslu) mnohdy os-cilují mezi chamtivostí a lakotou takdlouho, až se propase pravá příležitostk dohodě a ztrácejí obě strany.

� PROF. PETR HAJN

Právníkovy poznámky z četby

BA 06-06 66-78 tisk.qxd 7.8.2006 13:34 StrÆnka 78

Page 76: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

79

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

shrnutí 6/2006

Tomáš Pohl: Odpovědnost statutárního orgánuobchodní společnosti za škodu

Uvedené téma je aktuální zejména od 1. 1. 2001, kdy novelouobchodního zákoníku provedenou zákonem č. 370/2000 Sb.byla zpřísněna odpovědnost statutárního orgánu, zejménačlena představenstva akciové společnosti a jednatele společ-nosti s ručením omezeným. Autor nejprve rozebírá právnípostavení statutárního orgánu, který současně definuje. V tétosouvislosti se zabývá i dopady překročení rozsahu působnos-ti právnické osoby, v jejímž čele a jejímž jménem jedná statu-tární orgán. Dále článek analyzuje povahu právního vztahumezi obchodní společností a jejím statutárním orgánem;v praxi dochází k řadě nepřesností a nesprávnému výkladu.Autor se pak zabývá i ukázkou smlouvy o výkonu funkce,která je uzavírána mezi společností a jejím statutárním orgá-nem a jejíž stručné vymezení je obsaženo rovněž v noveleobchodního zákoníku s účinností od 1. 1. 2001. Konečně seautor věnuje samotné právní úpravě odpovědnosti statutární-ho orgánu za škodu a analyzuje jednotlivá ustanovení obchod-ního zákoníku, z níž se odpovědnost statutárního orgánu zaškodu odvíjí. Základním smyslem článku je postihnout otázkudokazování při uplatňování práva z odpovědnosti za škoduobchodní společnosti vůči statutárnímu orgánu. Poukazuje naněkteré nesprávné a zjednodušené výklady v praxi, zejménana nesprávný výklad přesunu důkazního břemene, spočívající-ho v důkazu statutárního orgánu o tom, že jednal s péčí řád-ného hospodáře. Uvedený pojem rozebírá a dochází k závěru,že i v těchto případech je třeba přísně postupovat podle sché-matu odpovědnosti za škodu ve smyslu § 373 obch. zák.,který sice upravuje objektivní odpovědnost, ale pro přiznánípráva na náhradu škody musí být splněny veškeré zákonnépředpoklady.

Filip Jirousek: Společenská odpovědnost firem (CSR):více než nový druh PR marketingu?

Ve svém eseji se jeho autor zamýšlí nad podstatnými rysy feno-ménu, tak těsně spojeného s již dnes tak populární globalizací.Snaží se postihnout jeho kořeny a poslední vývoj dávající jehoteoretické náplni konkrétní – a sice legislativní – rozměr.Zjišťuje, že ekonomicky vyspělé země světa již dnes zahrnujíspolečenskou odpovědnost firem mezi závažná témata určujícíekonomický i společenský vývoj moderní společnosti. V tomtosvětle vyvozuje, že se ve společenské odpovědnosti firem rodínová oblast právního poradenství, s níž by měl být advokátdneška dobře seznámen.

Alexander Bělohlávek:Doručování v komunitárníma mezinárodním právu soukromém –především v souvislosti s civilním řízenímsoudním a před rozhodci

Doručování patří k velmi významným oblastem mezinárodníprávní pomoci jako součást předmětu úpravy mezinárodníhopráva soukromého a procesního a jde o oblast právní praxíčasto podceňovanou. Právě vady v doručování mohou býtvelmi významným argumentem proti titulům vydaným v řízenív zahraničí.V rámci ČR platí především nařízení (ES) č. 1348/2000 o doru-čování soudních a mimosoudních písemností, především pro-střednictvím centrálních míst členských států, výjimečně všaki přímo, ve vztahu k ČR pak tehdy, jde-li o doručení s dodejkoua je-li doručováno s překladem listiny. Otázka doručování jezcela esenciální též v souvislosti s tzv. evropským exekučnímtitulem dle Nařízení (ES) č. 805/2004 v rámci dodržení tzv.minimálních procesních standardů. Mimo komunitární prostorse aplikuje především Úmluva o doručování z r. 1965, v rámcikteré ovšem Česká republika neakceptuje přímé doručováníprostřednictvím pošty, a rovněž doručování prostřednictvímdiplomatických zástupců a konzulárních úředníků je omezenopouze na občany zemí místa vydání doručované písemnosti.

Ondřej Čech – Veronika Nedbalová:K otázce přípustnosti zrušení účtuv průběhu exekuce prováděnépřikázáním pohledávky z účtu

V příspěvku se autoři zabývají problematikou přípustnostizrušení účtu v průběhu exekuce vedené na účet povinné-ho. Závěry lze analogicky použít i na výkon rozhodnutí.Článek rozebírá situaci z pohledu povinného jako majiteleúčtu a rovněž z pohledu peněžního ústavu jakožto správceúčtu. Přestože platná právní úprava neobsahuje výslovnýzákaz zrušení účtu postiženého exekucí, kloní se autořik závěru, že výklad podporující přípustnost zrušení účtunelze akceptovat, neboť by šlo o porušení principů exe-kučního řízení.

Simeon Popov: Osoba rozhodce

Článek je zaměřen na jednu z fází rozhodování o alternativnímřešení sporu, konkrétně na fázi výběru osoby rozhodce. Na roz-díl od soudního řízení si mohou strany vybrat osobu, která sporv rozhodčím řízení rozhodne. Samozřejmě na jednu stranusvým rozhodnutím berou na sebe riziko špatného výběru, nadruhou stranu ovšem mají možnost si vybrat osobu vysocekvalifikovanou. Osoba rozhodce je klíčovým faktorem v roz-hodčím řízení, stejně jako soudce v soudním řízení.

Bohumil Repík: Musí být řízení o přezkoumávánízákonnosti vazby podle čl. 5 odst. 4 EÚveřejné?

Autor komentuje rozsudek Evropského soudu pro lidská právave věci Reinprecht v. Rakousko, v němž Soud řeší otázku, zdařízení o přezkoumávání zákonnosti vazby podle čl. 5 odst. 4Úmluvy musí být veřejné či nikoliv.Rekapituluje dosavadní judikaturu Soudu týkající se procesníchzáruk, které musí být obviněnému poskytnuty v řízení podlečl. 5 odst. 4, včetně záruky osobního slyšení obviněnéhov tomto řízení. Poukazuje na to, že praxe obecných soudů aniÚstavního soudu nejsou zcela v souladu s touto judikaturou.Na otázku, zda řízení o vazbě musí být veřejné, dává Soudnegativní odpověď. Pouze za určitých okolností, které všakSoud nespecifikoval, by toto řízení mělo být veřejné.

Pavel Pěnkava: Mezinárodní trestní soud pro bývalouJugoslávii

Autor podává základní přehled o vzniku soudu, jeho struktuřea výsledcích jeho jedenáctileté činnosti. Upozorňuje na primár-ní rozdíly mezi tímto soudem a stálým Mezinárodním trestnímsoudem. V závěru podtrhuje zásadní přínos soudu pro obormezinárodního trestního práva, společně s odkazem na někte-rá konkrétní rozhodnutí soudu.

Tomáš Pohl:Schadenshaftung eines Statutarorganseiner Handelsgesellschaft

Dieses Thema ist insbesondere seit dem 1. 1. 2001 aktuell, alsdurch die Novelle des Handelsgesetzbuches, durch das Gesetz Nr.370/2000Smlg die Haftung eines Statutarorgans, insbesondereeines Vorstandsmitglieds, einer Aktiengesellschaft und desGeschäftsführer einer Gesellschaft mit beschränkter Haftung,strenger formuliert wurde. Der Autor beschäftigt sich zunächst mitder rechtlichen Stellung des Statutarorgans, das er gleichzeitigdefiniert. In diesem Zusammenhang beschäftigt er sich ebenfallsmit den Auswirkungen der Überschreitung der Kompetenzen einerjuristischen Person, die von einem Statutarorgan geleitet wird unddas in ihrem Namen handelt. Weiterhin analysiert der Artikel dieRechtsnatur des Rechtsverhältnisses zwischen einer Hand-elsgesellschaft und ihrem Statutarorgan. In der Praxis kommt esbei der Auslegung zu einer Reihe von Ungenauigkeiten undUnrichtigkeiten. Der Autor beschäftigt sich nachfolgend auch mitdem Beispiel eines Vertrages über die Ausführung einer Position,der zwischen der Gesellschaft und ihrem Statutarorganabgeschlossen wird und dessen Kurzcharakteristik ebenfalls inder Novelle des Handelsgesetzbuches mit Wirksamkeit vom 1. 1.2001 enthalten ist. Schliesslich behandelt der Autor die konkretenRechtsbestimmungen über die Schadenshaftung desStatutarorgans und analysiert einzelne Bestimmungen desHandelsgesetzbuches, aus denen sich die Schadenshaftung desStatutarorgans ergibt. Grundlegender Sinn und Zweck desArtikels, ist es, die Beweisfrage bei der Geltendmachung einesAnspruchs auf Schadensersatz der Handelsgesellschaft gege-nüber dem Statutarorgan zu klären. Der Artikel erwähnt einigefalsch oder vereinfacht ausgelegte Beispiele aus der Praxis, ins-besondere die falsche Auslegung des Beweislastsübergangs,wobei sich die Beweislast darauf bezieht, dass das Statutarorganbeweist, dass es mit ordnungsgemaesser Sorgfalt gehandelt hat.Der angeführte Begriff erläutert und kommt zu dem Schluss, dasses auch in diesen Fällen nötig ist, entsprechend dem Schema derSchadenshaftung im Sinne von § 373 des Handelsgesetzbuchesvorzugehen, der zwar die objektive Haftung regelt, aber für dasBestehen eines Anspruches auf Schadenshaftung müssen sämtli-che gesetzliche Voraussetzungen erfüllt sein.

Filip Jirousek:Gesellschaftliche Haftung vonUnternehmen (CSR): mehr als nur eineArt von PR Marketing?

In seiner Abhandlung beschäftigt sich der Autor mit denGrundzügen eines Phänomens, das eng mit der heute bereits

populären Globalisierung zusammenhängt. Er bemüht sichseine Wurzeln und seine letzte Entwicklung, die seinem theo-retischen Inhalt ein konkretes - und zwar legislatives - Ausmassgibt, zu erfassen. Er stellt fest, dass wirtschaftlich fortgeschrit-tene Staaten heute bereits die gesellschaftliche Haftung vonUnternehmen zwischen ernstzunehmende Themen einreihen,die die wirtschaftliche und gesellschaftliche Entwicklung dermodernen Gesellschaft bestimmen. Hiervon leitet er ab, dassim Rahmen der gesellschaftlichen Haftung von Unternehmenein neues Rechtsberatungsgebiet entsteht, mit dem derRechtsanwalt heute gut vertraut sein sollte.

Alexander Bělohlávek:Die Zustellung im Europarecht und imInternationalen Privatrecht – vor allemim Zusammenhang mit dem Zivil- unddem Schiedsgerichtsverfahren

Die Zustellung gehört zu den bedeutenden Gebieten derInternationalen Rechtshilfe als Bereich des InternationalenPrivat- und Prozessrechts und es geht dabei um ein häufigunterschätztes Rechtsgebiet. Gerade Fehler bei der Zustellungkönnen ein bedeutendes Argument gegen im Ausland erwor-bene Titel sein. Im Rahmen der Tschechischen Republik gilt vorallem die Verordnung (EG) Nr. 1348/200 über die Zustellungvon gerichtlichen und aussergerichtlichen Schriftsätzen, insbe-sondere mittels zentraler Stellen der Mitgliedsstaate, ausna-hmsweise aber auch direkt, im Bezug auf die TschechischeRepublik dann, wenn es um eine Zustellung mit Rückscheingeht und falls auch die Übersetzung des Dokuments zugestelltwird. Die Zustellungsfrage ist eine sehr wesentliche Frage, undzwar auch im Zusammenhang mit dem sog. EuropäischenVollstreckungstitel gemäss der Verordnung (ES) Nr. 805/2004im Rahmen der Einhaltung der sog. minimalen Prozess-standards. Ausserhalb der Europäischen Union wird vor allemdas Zustellungsabkommen aus dem Jahre 1965 angewandt,im Rahmen dessen allerdings die Tschechische Republik keinedirekte Zustellung durch die Post akzeptiert. Gleichzeitig ist dieZustellung mittels von diplomatischen Vertretern undKonsularbeamten nur auf Bürger der Länder beschränkt, indenen das zuzustellende Dokument ausgestellt wurde.

Ondřej Čech – Veronika Nedbalová:Zur Frage der Zulässigkeit der Auflösungeines Kontos im Verlauf einerZwangsvollstreckung einer Forderungaus dem Konto

Die Autoren befassen sich in dem Beitrag mit der Problematikder Zulässigkeit der Auflösung eines Kontos im Verlauf einerZwangsvollstreckung hinsichtlich des Kontos des Ver-pflichteten. Die Folgerungen kann man analog auf den Vollzugder Entscheidung anwenden. Der Artikel beschreibt dieSituation aus dem Blickwinkel des Verpflichteten als Besitzerdes Kontos und gleichzeitig aus dem Blickwinkel desGeldinstituts, das von der Zwangsvollstreckung betroffen ist.Obwohl die geltende rechtliche Regelung nicht das direkteVerbot der Auflösung des von der Zwangsvollstreckung betrof-fenen Kontos regelt, neigen die Autoren zu dem Schluss, dasseine Auslegung, die die Zulässigkeit der Auflösung des Kontosunterstützt, nicht akzeptabel sei, da es dabei um die Verletzungvon Prinzipien des Zwangsvollstreckungsverfahrens gehenwürde.

Simeon Popov:Die Person des Schiedsrichters

Dieser Artikel ist auf eine der Entscheidungsphasen bei aus-sergerichtlicher Streitbeilegung gerichtet, und zwar auf diePhase der Auswahl des Schiedsrichters. Im Unterschied zumGerichtsverfahren können sich die Parteien die Person, die denRechtsstreit im Schiedsgerichtsverfahren entscheiden wird,aussuchen. Selbstverständlich übernehmen die Parteien aufder einen Seite das Risiko einer schlechten Auswahl, auf deranderen Seite haben sie allerdings die Möglichkeit, sich einehochqualifizierte Person auszusuchen. Die Person desSchiedsrichters ist der Schlüsselfaktor im Schieds-gerichtsverfahren, genauso wie es die Person des Richters imGerichtsverfahrens ist.

Bohumil RepíkMuss das Verfahren zur Überprüfung derGesetzmässigkeit der Untersuchungshaftgem. Art. 5 Abs. 4 der Konvention zumSchutze der Menschenrechte undGrundfreiheiten öffentlich sein?

Der Autor kommentiert die Entscheidung des Gerichtshofs fürMenschenrechte in der Sache Reinprecht v. Österreich, in derdas Gericht die Frage behandelt, ob das Verfahren zur Überp-rüfung der Gesetzmässigkeit der Untersuchungshaft gem. Art.

BA 06-06 79-81 shrnuti.qxd 7.8.2006 13:40 StrÆnka 79

Page 77: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

80

inhaltsverzeichnis / zusammenfasung 6/2006

5 Abs. 4 der Konvention zum Schutze der Menschenrechte undGrundfreiheiten öffentlich sein muss oder nicht. Er rekapituliertdie bisherige Rechtsprechung des Gerichtshofs bezüglichProzessgarantien, die dem Beschuldigten im Verfahren gem.Art. 5 Abs. 4 gewährt werden müssen, insbesondere derGarantie des Anspruchs auf eigene Aussage des Beschuldigtenin diesem Verfahren. Er macht darauf aufmerksam, dass diePraxis der ordentlichen Gerichte und auch des Ver-fassungsgerichts nicht gänzlich im Einklang mit dieserRechtsprechung sind. Auf die Frage, ob das Verfahren bezüg-lich der Untersuchungshaft öffentlich sein muss, gibt dasGericht eine negative Antwort. Lediglich unter bestimmtenBedingungen, die das Gericht allerdings nicht näher spezifizierthat, sollte das Verfahren öffentlich sein.

Pavel Pěnkava: Der Internationale Strafgerichtshof fürdas ehemalige Jugoslavien

Der Autor gibt einen grundsätzlichen Überblick über dieEntstehung des Gerichts, dessen Struktur und über dieErgebnisse seiner elfjährigen Praxis. Er macht auf die primärenUnterschieden zwischen diesem Gericht und dem Inter-nationalen Straftribunals aufmerksam. Abschliessend unterst-reicht er den grundsätzlichen Beitrag des Gerichts für dasGebiet des international Strafrechts, zusammen mit einemVerweis auf einige konkrete Entscheidungen des Gerichts.

Tomáš Pohl:Liability of a TradingCompany’s Statutory Body for Damages

The above topic has become a current issue from January 1,2001 when the liability of a statutory body, especially a mem-ber of the board of directors of a joint stock company and anexecutive of a limited liability company was toughened up byan amendment of the Commercial Code in the form of the ActNo. 370/2000 Coll.. First, the author analyses the status ofa statutory body which he defines at the same time. In relationto this, the author also deals with the impact of exceeding thescope of activity of a legal entity headed by the statutory bodythat also acts on behalf of the legal entity. The article furtheranalyses the nature of the legal relationship between the tra-ding company and its statutory body; many inaccuracies andincorrect interpretations appear in practice. The author thenpresents an example of a contract on discharge of office madeby the company and its statutory body, the brief definition ofwhich is a part of the amendment to the Commercial Code validfrom January 1, 2001. At the end, the author deals with thelegal regulations of the statutory body’s liability for damagesand analyses the individual provisions of the Commercial Codegoverning the statutory body’s liability for damages. The basicpurpose of the article is to cover the issue of evidence whenexercising the right of liability for damages by the companyagainst the statutory body. The author points out some incor-rect and simplified interpretations in practice, especially theincorrect interpretation of transfer of the burden of proof interms of the statutory body’s evidence that the body acted ascareful manager. The above term is the analysed with the conc-lusion that even in such cases it is necessary to strictly followthe scheme of liability for damages under § 373 of theCommercial Code, which regulates objective liability, but all thelegal preconditions must be fulfilled in order for the right forcompensations to be conferred.

Filip Jirousek:Company’s Social Responsibility (CSR):More Than a New Kind of PRMarketing?

The author deals with the relevant features of the phenomenonclosely related to the popular globalisation in his essay. Heattempts to track its roots and the recent development givinga specific – legislative dimension to its theoretical content. Heidentifies that the economically developed countries includecompanies’ social responsibility in the group of importanttopics dictating the economic as well as social development ofa modern society. In the light of this, the author concludes thata new area of legal consulting is being born which the lawyerof today should be well acquainted with.

Alexander Bělohlávek:Service of documents in CommunitarianLaw and International Private Law –Especially in Relation to Civil CourtProceedings and Civil Arbitration

Service of documents is an important area of internationallegal aid as a part of the subject of regulation of internati-

m Miketa: Über die Anwaltschaft ein bisschen anders ..........................................................................3

LEITARTIKELPetr Poledník: Die Rechtsanwaltschaft hat endlich ihre Filiale in Brünn .............................................3

AKTUELLESDie Filiale der Tschechischen Rechtsanwaltskammer zeigte sich von Ihrer schönsten Seite (icha) .........6Die Mährische Rechtsanwaltskammer und Ihre Präsidenten in den Jahren 1868-1948(Stanislav Balík, Petr Poledník) ...................................................................................................7Das Projekt „Jurist des Jahres 2006“ hat sich den Medien vorgestellt (icha) ....................................10Rechtsanwälte und Richter: Was stört uns aneinander? (Václav Vlk, Tomáš Mottl) .............................11

ARTIKELTomáš Pohl: Schadenshaftung eines Statutarorgans einer Handelsgesellschaft ...............................15Filip Jirousek: Gesellschaftliche Haftung von Unternehmen (CSR):mehr als nur eine neue Art von PR marketing? ............................................................................20Alexander Bělohlávek: Die Zustellung im Europarecht und im Internationalen Privatrecht– vor allem im Zusammenhang mit dem Zivil- und dem Schiedsgerichtsverfahren .............................24Ondřej Čech – Veronika Nedbalová: Zur Frage der Zulässigkeit der Auflösungeines Kontos im Verlauf einer Zwangsvollstreckung einer Forderung aus dem Konto .........................33Simeon Popov: Die Person des Schiedsrichters ..........................................................................36Bohumil Repík: Muss das Verfahren zur Überprüfung der Gesetzmässigkeitder Untersuchungshaft gem. Art. 5 Abs. 4 der Konvention zum Schutze der Menschenrechteund Grundfreiheiten öffentlich sein? ..........................................................................................38Pavel Pěnkava: Der Internationale Strafgerichtshof für das ehemalige Jugoslavien ............................41Stanislav Myslil – Richard Myslil: Zusatz zum Artikel über das Handelsregister nach der Novelle .........44

AUS DER RECHTSPRECHUNGZur Erfordernissen der Einreichung von Schrifsätzen per Fax im Zivilverfahren .................................45Begriff des Wohnsitzes im Zivilverfahren ................................................................................... 46Wann kann auch die Dauer des Mietverhältnisses über eine (im gegebenen Fall Dienst-)Wohnung als bestimmte Zeitdauer angesehen werden? ...............................................................47Literaturaufzeichnungen eines Rechtsanwalts (Petr Hajn) ..............................................................78............................................................................... 49

AUS DER FACHLITERATURKarel Marek: Handelsvertragsrecht, Verträge (Petr Průcha) ..........................................................53Petr Brejcha: EuGH Rechtsprechung über MwSt (Radek Halíček) .................................................54Hana Pipková – Jan Malíř: Ausgewählte kommentierte Entscheidungendes EuGH II (Jaroslav Srb) .......................................................................................................55Přemysl Raban und Kollegen: Das Handelsgesetzbuch (Karel Marek) ............................................56Francesca Tacchi: Gli avvocati italiani dall´Unita alla Repubblica (Stanislav Balík) ..............................57Aus dem Bulletin der Slovakischen Rechtsanwaltschaft Nr. 4/2006 (Květa Slavíková) .......................58

KOLUMMNE VON KAREL ČERMÁKBockschiessen ......................................................................................................................60

AUS DER TSCHECHISCHEN RECHTSANWALTSCHAFTInformation von der 7. Vorstandssitzung der Tschechischen Rechtsanwaltskammervom 11. - 12. 5. 2006 in Brünn (Květa Slavíková) ........................................................................61Regionalvertreter am Info-Tag in Prag (Daniela Kovářová) ............................................................. 63Aus der Disziplinarpraxis (Jan Syka) ..........................................................................................64

AUS DEM AUSLANDTschechischer Jurist in Indien (Aleš Pejchal) ...............................................................................66Prozesskostenhilfe in Finnland (Jana Wurstová) ...........................................................................69Anwaltstag der Serbischen Rechtsanwaltskammer (Milan Kyjovský, Petr Poledník) ............................70Kroatische Juristentage 2006 (Petr Poledník) .............................................................................70

DER RECHTSANWALT UND DIE SPRACHKULTURVěra Hartmannová: Fachterminologie ........................................................................................71

WAS SIE WISSEN SOLLTENVorlesungen und Seminare für Rechtsanwälte und Konzipienten in den Schulungszentrender Tschechischen Rechtsanwaltskammer .................................................................................72Einladung zum Treffen der südböhmischen und nordböhmischen Rechtsanwälte .............................72III. Runde der Konferenz zu dem sich in Vorbereitung befindlichenEinladung zu den Tschechischen Rechtsanwaltesspielen .............................................................73Entwurf des bürgenlichen Gesetzbuches (Aleš Pejchal) ...............................................................73

Büste von JUDr. Alois Rašín auf dem Rathaus in Vinohrady (Marta Eblová) ......................................74

ZUM SCHLUSSWie besteht man die Anwaltsprüfung (nicht) (Daniela Kovářová) .....................................................75Wussten Sie, dass…(Stanislav Balík) .........................................................................................77Zeichnung von Lubomír Lichý ..................................................................................................78Literaturaufzeichnungen eines Rechtsanwalts (Petr Hajn) ..............................................................78

ZUSAMMENFASSUNG ...........................................................................................................79

INHALTSVERZEICHNIS ..........................................................................................................80

SUMMARY ............................................................................................................................80

TABLE OF CONTENTS ...........................................................................................................81

DIE IBA KONFERENZ IN PRAG ...............................................................................................83

`

BA 06-06 79-81 shrnuti.qxd 7.8.2006 13:40 StrÆnka 80

Page 78: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

81

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

contents / summary 6/2006

onal private law and procedural law and this area is oftenneglected in legal practice. Blemishes in service of docu-ments may represent a relevant argument against titlesissued in foreign proceedings. The area is governed withinthe Czech Republic mainly by regulation (EC) No.1348/2000 on the service in the Member States of judici-al and extrajudicial documents in civil or commercial mat-ter, especially via central authorities of the member count-ries, exceptionally also directly and in relation to the CzechRepublic in case of service with a service receipt and ifdelivered with the translation of the document. The issue ofservice of documents is absolutely essential also in relati-on to the so-called European Enforcement Order underregulation (EC) No. 805/2004 within adhering to the so-called minimum process standards. The Convention on ser-vice abroad on judicial and extrajudicial documents in civiland commercial matters of 1965 is used outside the EU,but within this arrangement the Czech Republic does notaccept direct service via post and service via diplomaticrepresentatives, while service via consular officials is limi-ted to citizens of the countries where the delivered docu-ment was originated.

Ondřej Čech – Veronika Nedbalová:The Admissibility of the Termination ofa Bank Account in the Course ofDistraint Based on a Account DebtOrder

The authors deal with the topic of admissibility of account ter-mination in the course of distraint of the account of the obligedperson. The conclusions may be applied analogically to theexecution of the verdict. The article analyses the situation fromthe point of view of the obliged person as the owner of theaccount and from the perspective of the financial institution asthe administrator of the account. Although the current legislati-on does not include an explicit prohibition of termination of anaccount subject to distraint, the authors tend to conclude theinterpretation supporting admissibility of account terminationmay not be accepted as this would represent a breach of theprinciples of distraint proceedings.

Simeon Popov:The Person of Arbiter

The article focuses on one of the phases of deciding on analternative solution of a quarrel, specifically the phase of selec-ting the arbiter. Unlike in case of proceedings at law, the parti-es may select the person to decide their quarrel in arbitrationproceedings. On one side, their decision naturally involves therisk of wrong selection, but on the other side they may selecta highly qualified person. The arbiter is a key factor of arbitra-tion, similarly to a judge in proceedings at law.

Bohumil Repík:Do the Proceedings about the Revisionof the Legality of Imprisonment undersection 5 paragraph 4 of the ECHR HaveTo Be Public?

The author comments on the judgement of the European Courtof Human Rights in the case of Reinprecht v. Austria, wherethe court deals with the question whether the proceedings ofrevision of imprisonment legality under section 5 paragraph 4of the Convention have to be public or not. The author sumsup the present judicature of the Court regarding process gua-rantees that must be granted to the accused under section 5paragraph 4, including the guarantee of personal hearing ofthe accused in the proceedings. He points out the practice ofneither general courts, nor the Constitutional Court complieswith the judicature. The Court gives a negative answer to thequestion whether the imprisonment proceedings have to bepublic. The proceedings should only be public under certaincircumstances, but the Court did not specify such circu-mstances.

Pavel Pěnkava:International Criminal Court for theFormer Yugoslavia

The author provides basic information concerning establish-ment of the court, its structure and results of its 11-year activi-ty. He points out the primary differences between this courtand the International Criminal Court and he concludes by emp-hasising the significant contribution of the court to the interna-tional criminal law and referring to some particular verdictsmade by the court.

EDITORIALPetr Poledník: Czech Advocacy Finally Has an Office in Brno .........................................................3

NEWSCBA Brno Office Glared Brightly (icha) ........................................................................................6Moravian Bar Association and Its Presidents in 1868-1948(Stanislav Balík, Petr Poledník) ...................................................................................................7Media Presentation of the Lawyer of the Year 2006 Project (icha) ..................................................10Lawyers – Judges: What We Don’t Like about Each Other (Václav Vlk, Tomáš Mottl) .........................11

ARTICLESTomáš Pohl: Liability of a Trading Company’s Statutory Body for Damages ......................................15Filip Jirousek: Company’s Social Responsibility (CSR):More Than a New Kind of PR Marketing? ...................................................................................20Alexander Bělohlávek: Service of documents in Communitarian Law and InternationalPrivate Law – Especially in Relation to Civil Court Proceedings and Civil Arbitration ..........................24Ondřej Čech – Veronika Nedbalová: The Admissibility of the Terminationof an Bank Account in the Course of Distraint Based on Account Debt Order ..................................33Simeon Popov: The Person of an Arbiter ....................................................................................36Bohumil Repík: Do the Proceedings about the Revisionof the Legality of Imprisonment under section 5 paragraph 4of the ECHR Have To Be Public? ..............................................................................................38Pavel Pěnkava: International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia .........................................41Stanislav Myslil – Richard Myslil: Supplement to the Articleabout the Commercial Register upon Amendment .......................................................................44

JUDICATUREOn the Properties of Fax Filing in Civil Proceedings .....................................................................45Definition of Residence in Civil Proceedings ...............................................................................46When the Period of an Contractual Relationship Concerning the Rentof an Apartment (in the Given Case an Apartment for Work Purposes)Can Be Considered a Definite Period ........................................................................................47On Compensations (Lawyer’s Cost) in the Case of Partial Acquittal ................................................49

LITERATUREKarel Marek: Contractual Commercial Law, Contracts (Petr Průcha) ...............................................53Petr Brejcha: Judicature of the European Court of Justice concerning VAT(Radek Halíček) .....................................................................................................................54Hana Pipková – Jan Malíř: Ausgewählte kommentierte Entscheidungen des EuGH II(Jaroslav Srb) ........................................................................................................................55Přemysl Raban & co.: Commercial Code (Karel Marek) ................................................................56Francesca Tacchi: Gli avvocati italiani dall´ Unita alla Repubblica (Stanislav Balík) ............................57From the Bulletin of the Slovakian Bar Association No. 4/2006 (Květa Slavíková) .............................58

COLUMN BY KAREL ČERMÁKShooting a Goat .....................................................................................................................60

CZECH ADVOCACYInformation on 7th Meeting of CBA Board of Directors Held in Brnoon May 11 – 12, 2006 (Květa Slavíková) ....................................................................................61Regional Representatives at the Information Day in Prague(Daniela Kovářová) ..................................................................................................................63Disciplinary Practices (Jan Syka) ..............................................................................................64

FROM ABROADA Czech Lawyer in India (Aleš Pejchal) .......................................................................................66Free Legal Aid in Finland (Jana Wurstová) ..................................................................................69Meeting of the Serbian Bar Association (Milan Kyjovský, Petr Poledník) ...........................................70Croatian Lawyers’ Days 2006 (Petr Poledník) .............................................................................70

LAWYERS AND LANGUAGEVěra Hartmannová: Terminology ...............................................................................................71

YOU SHOULD KNOWLectures and Seminars for Lawyers and Legal Trainees in CBA Training Centres ..............................72Invitation to the meeting of Lawyers of South and West Bohemia ...................................................72III. Round of the Conference on the Concept of the Civil Code (Aleš Pejchal) ..................................73Invitation to Czech Advocacy Games .........................................................................................73Best of JUDr. Alois Rašín on the Town Hall of Vinohrady (Marta Eblová) ..........................................74

AT THE ENDHow (Not) To Pass the Bar Exam (Daniela Kovářová) ....................................................................75Do You Know That …(Stanislav Balík) ........................................................................................77Drawing by Lubomír Lichý .......................................................................................................78A Lawyer’s Reading Notes (Petr Hajn) ........................................................................................78

ZUSAMMENFASSUNG ...........................................................................................................79

INHALTSVERZEICHNIS ..........................................................................................................80

SUMMARY ............................................................................................................................80

TABLE OF CONTENTS ...........................................................................................................81

IBA CONFERENCE IN PRAGUE ............................................................................................ 83

`

BA 06-06 79-81 shrnuti.qxd 7.8.2006 13:40 StrÆnka 81

Page 79: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

83

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

výroční konference IBA

Za výroční konferencíInternationalBar Association25. - 30. září 2005 Praha

OBSAH

Evropský soud pro lidská práva pro advokátyspecializující se na obchodní právo 84

Mediace v národním právu 85

Foto Jakub Stadler

[7]

BA 06-06 83-85 IBA tisk.qxd 7.8.2006 13:42 StrÆnka 83

Page 80: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

BULLETIN ADVOKACIE 6/2006

84

výroční konference IBA

Vážení čtenáři,v minulém čísle Bulletinu advokacie jsme sice avizovali, že seriál příspěvků z loňské výroční konference International BarAssociation v tomto čísle skončí. Ale nebude tomu tak, redakce obdržela ještě několik příspěvků, takže se s „IBA rubrikou“setkáte naposledy až v čísle 7-8/06. Domníváme se, že stálo opravdu za to zveřejnit názory všech advokátů, kteří se konferenceaktivně zúčastnili a kteří se rozhodli podělit se s vámi, čtenáři Bulletinu advokacie, o své dojmy a nově nabyté poznatky.

(DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ - TENTOKRÁT DOOPRAVDY)

Sekce: Evropské fórum

Evropský soud pro lidská práva pro advokátyspecializující se na obchodní právo

MGR. MARTINA BURACHOVIČOVÁ

Naskytla se mi vzácná příležitost zúčastnit sev rámci Výroční konference IBA v Prazepřednášky na téma uvedené v nadpisu tohotočlánku, jejímiž předsedajícími byli EmilioCardenas, bývalý reprezentant Argentiny přiOSN, bývalý prezident IBA, předsedajícíInstitutu lidských práv IBA; a Elisabet Fura-Sandström, soudkyně Evropského soudu prolidská práva.

Po krátkém úvodu a představeníjednotlivých přednášejících panemCardenasem se jako první ujala slova soudkyněFura-Sandström. Poukázala na skutečnost, žeokruh lidských práv chráněných Evropskouúmluvou o lidských právech a základníchsvobodách není konečný a již od okamžikusvého vzniku se neustále vyvíjel, což je patrnéi z několikeré novelizace Úmluvy formoujednotlivých protokolů. Katalog chráněnýchlidských práv je živý dokument, který zrcadlívývoj celé společnosti, jež prokazatelně prošlaod padesátých let dvacátého století značnýmiekonomickými a sociálními změnami. V doběvzniku Úmluvy nebylo například myslitelnézabývat se v rámci lidských práv tématy jako jeinternet, bioetika, diskriminace z důvodusexuální orientace, znečištění ovzduší atd.I v souvislosti s nárůstem počtu členských státůo země postkomunistické se vyskytly novéskutečnosti (restituční nároky), se kterými semusel ESLP vypořádat v rámci své judikatury.

Hlavní otázkou, na kterou se soudkyněFura-Sandström pokoušela odpovědět,a která jako ústřední linie vedla celýmseminářem, byla otázka, zda i obchodníspolečnosti jakožto právnické osoby majíprávo domáhat se u ESLP ochrany svých„lidských“ práv dle Úmluvy. Odpově� natuto otázku nebyla jednoznačná. ESLP se jižněkolika takovými případy zabýval a vždyzáleželo na konkrétních okolnostech případu,přičemž kladně posoudil stížnost, jež setýkala čl. 14 Úmluvy, který zakotvuje zákazdiskriminace.

Dalším přednášejícím byl Patrick Doris,londýnský advokát, který ve svém krátkémprojevu nejprve hovořil obecně o vývoji

lidských práv ve smyslu uvedeném výše,přičemž uvedl, že „každá generace má svéproblémy a z toho i vyplývající kauzy“. Dálepoukázal na britský model ochrany práv, vekterém má soud každé instance za povinnostmít na zřeteli a hájit lidská práva. Navrhl, abybyla všem státním orgánům uloženapovinnost mít při svém rozhodování nazřeteli Úmluvu a rozhodovat s vědomím conejvětší opatrnosti a přiměřenosti při zásahudo lidských práv.

Německá advokátka Birgit Spieshofer sezaměřila především na analýzu role ESLPv mezinárodní obchodní spolupráci a naodpovědnost osob za dodržování pravidel přiní. Rozdělila lidská práva na práva klasická,jako je právo na život, svobodu, svobodumyšlení, nediskriminaci, a na práva odvozená,jako je právo na práci nebo na zdravé životníprostředí. V této souvislosti připomnělasoučasnou všeobecnou tendenci k rozšiřováníkatalogu lidských práv. Tento trend všakodsoudila s odůvodněním, že rozšiřovánílidských práv o další odvozená práva by vedlopouze k nárůstu počtu stížností a k větší„džungli“ na poli judikatury ESLP.Dr. Spieshofer není zásadně proti rozšířenílidských práv o nová a aktuální témata, cestuby však spíše spatřovala v liberálnějšíinterpretaci těch původních. Proč zavádětprávo na zdravé životní prostředí, když právona život dle čl. 2 Úmluvy již samo o soběobsahuje povinnost každého neubližovatdruhým, a to i nepřímou cestou znečišováníovzduší.

Dále poukázala na jedinečnost ESLP,jelikož je jedinou institucí svého druhu, kterádává jednotlivcům možnost domáhat seochrany svých práv. Srovnala Úmluvus Chartou sociálních práv, která obsahuješirší katalog odvozených práv, jíž se všakmohou osoby dovolávat pouzeprostřednictvím kolektivních žalob a bezúčinných sankcí za její porušení. Dáleupozornila na omezenou regionální platnostÚmluvy.

V souvislosti s čl. 11 Úmluvy (svobodashromaž�ování a sdružování) promluvilao případu James & Webster, ve kterém tatonadnárodní společnost nutila svézaměstnance ke vstupu do firemníorganizace.

Po krátké pauze na občerstvení vystoupilse svým zajímavým, avšak téměř se tématusemináře nedotýkajícím příspěvkem profesorpráva Jagelonské univerzity v Krakově,Andrzej Marion Swiatkowski. Ve svémpříspěvku se věnoval pouze Evropské sociálníchartě z roku 1961. Detailně vysvětlilokolnosti vzniku a podpisu Protokolu z roku1995, který zakotvuje možnost podávatkolektivní žaloby na ochranu právvyplývajících ze Sociální charty, proti státům,jež jsou jejími signatáři. Tento protokol, ježvstoupil v platnost roku 1998, ratifikovalo

zatím pouze 15 členských států ze 46-ti.Česká republika mez nimi není. Ochranypráv dle Sociální charty se mohou veveřejném zájmu domáhat pouze mezinárodníorganizace uznané Evropskou komisí prosociální práva, Evropský sociální výbor RadyEvropy, zaměstnanecké organizacea obchodní komory a ostatní lokálníorganizace, ty však pouze se souhlasemstátu. Tento souhlas udělilo zatím pouzeFinsko.

Dále pohovořil o přípustnosti kolektivnížaloby a o okruhu žalovatelných práv.Obecně popsal procesní postup a formálnípožadavky na žalobu. Zaujala mě zejménaskutečnost, že kolektivní žaloba může býtpodána bez předchozího vyčerpáníopravných prostředků v tom kterém státě.Poukázal na fakt, že největší počet žalobpodala Francie. Kolektivní žaloby dleProtokolu Sociální charty mohou býtpodávány pouze proti jednotlivým členskýmstátům a jejich organizačním složkám. Byloby myslitelné, rozšířit tento okruh pasivnělegitimovaných subjektů i na mezinárodníorganizace a obchodní společnosti?Nevýhodou je, že o žalobách rozhodujeSociální výbor, který není soudním sborema jeho rozhodnutí je tedy pouze quasi-soudním rozhodnutím, bez možnosti uloženíúčinných sankcí.

Jako poslední se dostal ke slovu americkýadvokát James Rayis, který posluchačeseznámil s úpravou ochrany lidských právv USA. Konstatoval, že ve Spojených státechnení systém ochrany lidských práv zdalekatak rozvinut jako v Evropě, chybí širšípovědomí a odborná literatura o nich.Problémem je i různost terminologie,přičemž pokud by byl někdo v USA tázán,zda praktikuje lidská práva, mohl by býttouto otázkou vyveden z míry, právě pronepochopení tohoto pojmu.

Závěrem byl dán prostor publikuk pokládání otázek přednášejícím. V tétodiskusi byla několikrát zmiňovánaa kritizována délka řízení před ESLP, přičemžtazatel z Litvy se ptal, zda by nebylo možnépožadovat urychlení řízení v případěnepříznivého zdravotního stavu stěžovatele.Soudkyně Fura-Sandström obecněodpověděla, že již samotné posouzení tétoskutečnosti by zabralo spoustu času,a odmítla jakoukoliv zodpovědnost ESLP zaškodu způsobenou délkou řízení.

Ačkoliv příspěvky všech přednášejícíchbyly zajímavé a dotýkaly se aktuálních témat,přesto jen velmi málo času bylo věnovánohledání odpovědi na otázku předeslanouv názvu tohoto semináře, tj. role právaobchodních společností před ESLP. Hovořilose spíše obecně o vývoji lidských práv a bylavznesena spousta nových otázek, na jejichžodpovědi si budeme muset ještě nějaký časpočkat. �

BA 06-06 83-85 IBA tisk.qxd 7.8.2006 13:42 StrÆnka 84

Page 81: Bulletin 3 advokacie - cak.cz · zasílejte na sekretariat@pkmk.cz. prostory Zavedené advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7 přijmou ihned advokáta(ku) do uvolněných kancelářských

85

6/2006 BULLETIN ADVOKACIE

výroční konference IBA

JUDR. VÍT HORÁČEK, PHD.

V rámci panelu o mediaci na konferenci IBA2005 v Praze jsme se zabývali srovnánímmediace podle různých jurisdikcí a oblastí.Cílem diskuse bylo srovnat, zda a jakýmzpůsobem mediace funguje a může fungovatnejen z hlediska tradičního pojetí civilního čianglosaského práva, ale také s přihlédnutímk tradicím jednotlivých zemí.

Z velmi živé diskuse a poměrně velkéhoohlasu publika bych rád vybral několikzákladních myšlenek.

Důvěrnost

Obecně se dá konstatovat, že mediace jev celém světě důvěrná. Jsou místa (např.některé státy USA), kde je mediace důvěrnájen pro mediátora, avšak strany mohouprobíhající mediaci veřejně komentovata veřejně sdělovat informace. Domnívám se,že by smlouva o mediaci s mediátorema protistranou měla obsahovat klauzulio důvěrnosti mediace, a to dokonce i podsankcí smluvní pokuty za její porušení.

Právní předpisy a etická pravidlamediátorů

Je zajímavé, jak se v jednotlivých jurisdikcíchpřistupuje k roli mediátora a úpravě jeho práva povinností. Domnívám se, že se většinoujedná o doporučená pravidla řízení mediacea doporučená pravidla chování mediátorů.Existují jurisdikce (zvláště v trestní a civilnímediaci), kde jsou pravidla striktní a všichniúčastníci (zejména tedy soudní orgány) jsoupovinni předpisy respektovat. Pokud jdeo obchodní mediaci, jedná se spíšeo doporučená pravidla anebo zvyklosti, kteréjsou předávány v rámci určitých školení, podhlavičkou asociací mediátorů apod. Z výšeuvedeného je možné vyvodit, že v případěkomerční mediace bude nutné domluvitmaximum pravidel ve smlouvě o mediaci anebona nějaká pravidla (by mezinárodní) odkázat.

Přerušení soudního či rozhodčíhořízení

Jednou z mnoha otázek ve světě mediace jeotázka, zda v případě smírčího řízení, kdy sestrany setkávají a pokouší se věc narovnat, mábýt řízení přerušeno (např. rozhodčí nebo civilnířízení soudní). Názory na tyto otázky se liší,nicméně praktici se přiklánějí k tomu, aby tobyly samy strany (zejména dominus litis), kterénavrhnou v arbitráži nebo civilním řízenípřerušení řízení, anebo se chovají tak, aby bylořízení ve věci samé po určitou dobu pozdrženo,by bez formálního přerušení. Na druhou stranuz vlastní zkušenosti vím, že ve smírčím řízenívelmi pomáhá hrozba řízení rozhodčího nebocivilního, kde jsou si strany vědomy běhu času,a mají tedy představu, že musí ve věci konat tak,aby smírčí řízení/mediace proběhla řádně a včas.

Přerušení běhu promlčecí doby

Podáním žalobního návrhu v rozhodčím řízenínebo žaloby v řízení civilním se přerušuje běhpromlčecí doby. U mediace tomu tak obvyklenení. Toto je třeba mít v průběhu mediace namysli a v případě neúspěchu uplatnit právožalobou řádně a včas, jinak se v souladus národním právním řádem promlčí.

Účast na mediačním jednání

Ani zde není ve většině jurisdikcí přesněstanoveno, kdo se mediačního jednání musí činaopak nesmí zúčastnit. Záleží na zúčastněnýchstranách, zda v první fázi vyšlou pouze svéprávní a účetní zástupce (což bývá obvyklé),anebo zda se jednání zúčastní již i manažeřispolečností. Vzhledem ke svým zkušenostemv oblasti mediace se domnívám, že je správné,aby v závěrečných fázích jednání byly vždypřítomny osoby, které jsou za sporné stranyoprávněny jednat a podepisovat. Když se totižmediace chýlí ke konci, je třeba využít situacea pokud možno trvat na okamžitém provedenízápisu o dosažených výsledcích, a to jak dozákladu nároku, tak i celkově o nároku.V několika případech se nám již při mediacíchstalo, že přestože v rámci mediace zástupcistran vystupovali poměrně rázněa jednoznačně, poté, co se vrátili zpět do svýchkanceláří a přednesli návrhy vrcholovémuvedení sporných stran, věc se prudce změnilak neprospěchu všech zúčastněných osob.

Lhůta pro vyřízení mediace

S politováním musím konstatovat, že nejsouurčeny lhůty pro vyřízení a průběh mediace.Z mých zkušeností vyplývá, že je prospěšné,aby ve smlouvě o mediaci byla stanovenalhůta, do kdy nejpozději musí být věcvyřešena. Nastávají bohužel situace, kdy jedna

ze stran různými způsoby řízení protahuje,a to z důvodu získání nějaké výhody, a jižoprávněně či neoprávněně (viz promlčení).Jsem však přesvědčen, že většina mediátorůmá s tímto procesem zkušenosti a snaží se věcdokončit rozumně a včas tak, aby se řízeníneprotahovalo. Na druhou stranu nelzevyloučit existenci mediátorů, kteří (zvláštěmají-li sjednanou hodinovou odměnu) nemajívelký zájem na rychlém skončení věcia tolerují – často zbytečné – dohadování strano nepodstatných záležitostech. Ze zkušenostív rámci mediace nejen v České republice, alei v cizině můžeme dovodit, že má-li býtmediace úspěšná, měla by být v hodnotověnevýznamném sporu (cca několika stovek tisícaž milionů korun) skončena nejpozději do tříměsíců. V případech opravdu zásadních,komplikovaných či hodnotově významnýchsporů ve výši desítek až stovek milionů koruna více lze očekávat, že efektivní mediace byneměla přesáhnout šest měsíců.

Výsledky mediace a jejíefektivnost

Při poradě našeho panelu pro diskusi v rámcikonference IBA 2005 jsme s překvapenímzjistili, že zatímco v jiných popsaných otázkáchmediace se téměř všichni shodujeme,v otázkách efektivnosti a výsledcích mediace sejednotlivé jurisdikce velmi rozcházejí. Kladu siotázku, zda to není národností, přístupemk právu a jeho respektováním. Z naší diskusevyplynulo, že zatímco například vestředoevropských a jihoamerických zemích jeefektivnost mediace kolem 30%, v zemích,kde je přirozený respekt k právu mnohemvětší – jako například angloamerický svět, tzn.Anglie, Wales (ale do jisté míry i Skotsko, kterémá civilní systém) a Spojené státy americké, jeúspěšnost mediace kolem 70%. Jak jsemnedávno zmiňoval v jiném svém komentářik rozhodčímu řízení, jsem přesvědčen, žev zemích střední Evropy je to z toho důvodu,že jsme se jako společnost ještě nenaučilirespektovat civilní řízení, natož řízenírozhodčí. Uvědomíme-li si, že mediace jespeciálním druhem řešení sporů, které vlastněnekončí vykonatelným rozhodnutím, nýbrždohodou stran a poté uzavřením smlouvyv podobě vykonatelného notářského zápisu čijiného vykonatelného úředního dokumentu (vizjiné jurisdikce), nelze pak zřejmě očekávat, žev rámci mediace budou strany rozhodnutírespektovat a podle něj se zařídí.

Ze všech výše uvedených skutečnostívyplývá, že mediace je velmi zajímavýmoborem řešení sporů. Bude však zřejmězáležet na všech subjektech v českéspolečnosti, a to zejména v obchodníchvztazích, aby byla více respektována a pomohlapři řešení často malicherných sporů. �

Sekce: Panelová diskuse

Mediace v národním právu

BA 06-06 83-85 IBA tisk.qxd 7.8.2006 13:42 StrÆnka 85


Recommended