Federace dětských domovů ČR

BULLETIN č. 64

Vychází na jaře 2003

2

V tomto bulletinu č. 64 jsou publikovány příspěvky referujících na semináři FDD ČR v Luhačovicích na podzim roku 2002 na téma Násilí na dětech a jeho důsledky na chování dětí v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy, informace FDD ČR a překlady zahraničních článků z oblasti náhradní výchovy. Bulletin setřídil a připravil do tisku Mgr. Dalibor Křepský © FDD ČR, vychází 10.4.2003

3

Obsah

Hranice JUDr. Josef Holman, soudce Okresního soudu ve Zlíně

4

Inštitucionálna výchova a násile PhDr. Albín Škoviera, Pedagogická fakulta UK v Bratislavě

7

Některé nenápadné formy násilí Marie Semelová, vedoucí OPD OkÚ ve Zlíně

11

Některé nenápadné formy násilí PhDr. Marie Pechová, klinická psycholožka, Zlín

15

Zkušenosti z práce vedoucího SVP PhDr. Zdenka Marková, vedoucí Střediska výchovné péče s poruchami chování, Zlín

18

Týrané dítě z pohledu práce v dětském výchovném ústavu Mgr. Jiří Vodák, ředitel Dětského výchovného ústavu v Bystřici pod Hostýnem

20

Důsledky zkušenosti s násilím z primární rodiny u dívek s nařízenou ústavní výchovou Mgr. Jana Kadlecová, psycholožka Dětského výchovného ústavu v Olomouci – Sv. Kopečku

22

Násilí na dětech PhDr. Bedřich Kostlán, ředitel Dětského diagnostického ústavu v Bohumíně

26

Středisko výchovné péče pro děti a mládeţ v Kroměříţi PhDr. Dagmar Cruzová, vedoucí SVP pro děti a mládež v Kroměříži

28

Hodnotící zpráva z republikového finále dětí z DD ČR v lehké atletice, malé kopané a odbíjené Mgr. Jiří Hart, místopředseda FDD ČR

33

Výsledková listina Sportovních her DD – finále ČR Mgr. Jiří Hart, místopředseda FDD ČR

36

Nejmilejší koncert 2003 Božena Hrazdirová, členka výboru FDD ČR

44

Informace ze 45. mezinárodního kongresu FICE v Berlíně 17. aţ 21.9.2002 PhDr. Vlasta Hrdličková, členka výboru FDD ČR

45

4

Hranice JUDr. Josef Holcman, soudce Okresního soudu ve Zlíně

Moje přednáška a následně článek by se měl zabývat tématem „týrané děti“. Přesto jej tak nenazývám, protoţe násilí na dětech a jejich týrání, někdy doslova mučení, má své příčiny a samozřejmě následky, tudíţ je třeba hledat jisté hranice. Asi si musíme všichni, kdoţ se ve své práci potkáváme s defektní výchovou dětí, přiznat, ţe řešíme spíše ty následky. Příčiny jenom výjimečně. Nedávno se mě jeden lékař dotázal jak je moţné, ţe matka, která způsobila smrt svého dítěte, která je debilní a která není schopna děti vychovávat, můţe rodit dál, a jak je moţné, ţe je souzen ten, který smrt dítěte nezavinil. Jak vlastně pracujete, vy soudci? Nezmohl jsem se na nic jiného, neţ se ho optat, zda by byl schopen pracovat ve své stomatologické ordinaci s nástroji, jejichţ rok výroby je 1961 (trestní zákon) nebo 1963 (zákon o rodině) či 1964 (občanský zákon). Ano, my soudíme třináct let podle socialistických zákonů, i kdyţ novelizovaných. Pochopitelně, ţe za tu dobu, co pracuji jako soudce, jsem se nepřímo setkal s násilím na dětech. I kdyţ jejich rodiče jsou většinou před soudem hodní a sám na sebe nikdo nic nepoví. Já musím bohuţel konstatovat, ţe ač bývají rodiče poučeni, ţe jsou povinni říkat pravdu, tak je to dost často naopak, oni jsou sice přesvědčeni, ţe říkají pravdu, ale to je jejich pravda, která je pro toho druhého lţí. Málokdy se stane, ţe rodiče, nebo bych měl správně psát účastníci soudního řízení, se v něčem shodují. A právě v tom je šance, ţe zjistíme něco, co by jinak zůstalo utajeno. Dozvíme se o nechutnostech, případně o protizákonném jednání tehdy, kdyţ to účastníci řízení na sebe před soudem ve vzteku poţalují. Pan P. píše z výkonu trestu prosby, abychom jeho děti nechali v domově, ţe to je jejich jediná záchrana, ţe jejich matka, ta zmije, se s ním rozvedla proto, aby si domů vodila chlapy, pila s nimi a děti mlátila. A skutečně, jednoho dne přišel návrh na vydání předběţného opatření, o kterém musí soud rozhodnout do 24 hodin a jako důkaz byly předloţeny fotografie jedné z dcer, která na sobě měla rudé, modré a fialové fleky. Dítě bylo nalezeno večer, v dubnu, na ulici, úplně nahé a podchlazené. A zpráva o tom, ţe matka pije. Městská policie neměla jinou práci, neţ dát tyto fotografie novinářům, druhý den se to dobře prodávalo na stáncích. Dcery ve věku dvou a čtyř let byly umístěny do péče Dětského centra. Matka hodnocena jako alkoholička, jednoduchá osobnost, často střídající známosti. Tímto postupem se vytvořil na ten případ náhled, který tak byl dopředu jasný. I kdyţ ţivot není černobílý. Děti – taková matka - ústav! Tečka. Jenţe: otec dětí byl alkoholik a loupeţník a on to byl, kdo první zavedl násilí v rodině. Korunu domů nepřinesl. Mlátil manţelku a ta si našla ochránce. Nebyla to alkoholička, napila se po dlouhé době zrovna v ten den, přišla s dětmi v pět hodin, nachystala je ke koupání a kdyţ ta mladší utekla na chodbu, tak jí namlátila mokrou rukou. Napitá, hysterická, v afektu. Přesto obě děti velmi dobře komunikovaly s psychologem a chtěly se vrátit k mamince. Ta je pravidelně navštěvuje, platí ošetřovné a má byt přichystána k návratu dcer. Pravidelně dochází k psychiatrovi, se kterým vzorně spolupracuje. Sousedi si na ni nikdy nestěţovali a vţdy ji hodnotili jako matku, která se navenek o děti vzorně starala. To je stručný a zjednodušený pohled na jednu věc ze dvou stran. Máte dvě moţnosti: nechat děti v ústavu, nebo je vrátit matce. Rozhodněte si to sami a poloţte si se mnou otázku – kde je ta hranice, kdy zápory rodinné výchovy převálcují její

5

klady a nejen to. Hranice, kdy pozitiva ústavní výchovy převýší výchovu dětí v rodině. A jak to zjišťovat a jak to hodnotit? Manţelé B. měli dvě děti. Mladší, dvouleté jim bohuţel zemřelo. Dostalo horečky a já nevím, kdo má jaký podíl viny na její smrti. Kaţdopádně matce i otci zemřelo doma, protoţe nepřijela zdravotní pomoc. Rodiče svalují vinu na lékaře, třikrát telefonovali na pohotovost, ale nikdo nepřijel. Záchranná sluţba má také svoje argumenty: matka na pohotovost telefonovala v minulosti víc neţ je normální a často zbytečně. V tu noc telefonovala jen jednou a v tu chvíli nebyla k dispozici sanitka. Oba rodiče jsou mentálně retardovaní a nejsou schopni rozpoznat potřeby dítěte. Pravdu můţe zjistit jen soud. Můţe a nemusí. Obě strany budou mít svoji pravdu. Já to ale říkám kvůli jiné věci: je tady druhé, čtyřleté dítě. Nařídit mu ústavní výchovu či nikoliv? Matka je agresivní, vzteklá a bije manţela, tedy otce dítěte. Opět: ţivot není černobílý. V tomto případě jde o prostou věc: kde je ta hranice, kdy má společnost či stát, potaţmo soud, právo dítě rodičům odebrat jenom proto, ţe nedostali do vínku víc rozumu, trpělivosti nebo opatrnosti? Domov domácí či dětský? Pan J. zase děti bil a pokud ne, tak na ně řval. Dlouhodobě. Neţ byl obţalován pro týrání. Pak se od rodiny odstěhoval a podal návrh na úpravu styku s dětmi, protoţe manţelka mu je nechce vydávat. Ale problém byl v tom, ţe děti k němu nechtěly jít. Bály se ho a měly z něj hrůzu. Tak to tvrdila manţelka a její rodiče. Při jednání u soudu, kam si matka vzala to nejmladší, tříleté dítě, to dítě od ní odběhlo, sedlo si otci na klín a doslova se s ním laskalo. Zapsal jsem to do protokolu. Otec tvrdil, ţe děti nemlátil, jenom občas rukou trestal, kdyţ byly neposlušné. V trestním řízení vyšlo najevo, ţe i on byl v dětství fyzicky trestán svým otcem a v podstatě jinou výchovnou metodu neznal. Jeho otec ovšem sám přišel na soud sdělit, ţe on netrestal, ţe to trestal dědeček. Tedy celým rodokmenem se táhne nit nepřiměřených fyzických trestů. Víme, jak se budou za dvacet let chovat tyto tři děti? Troufne si někdo říct, kdo je za to odpovědný? Myslím, ţe by bylo naivní chtít vymýtit fyzické ataky či tresty rodičů vůči dětem. Bylo by to pěkné, ale je to nerealizovatelné. Kde je však hranice mezi pohlavkem a týráním či ublíţením na zdraví? Víme, kolik takových neodhalených případů se denně odehrává kolem nás? Matka Zuzana z Prahy pálila svého dvouletého syna na genitáliích cigaretou a topila jej ve vaně tak, aby ho neutopila. Mentálně retardovaná ţena, která staršího syna uţ měla v ústavu. Na dotaz, proč to dělala, nebo kde na to přišla, odpověděla, ţe to viděla v televizi a chtěla to také zkusit, protoţe ji to vzrušovalo. V době, kdy tento, dlouhodobě stresovaný syn, byl svěřován do pěstounské péče do Zlína, porodila třetí dítě, rodila vţdy jinde a neustále se stěhovala, přičemţ u ní bylo prokázáno i uţívání drog. Má společnost právo říct – ty uţ nebudeš mít dítě!? A kdo a jak by to měl kontrolovat? Paní S. dobře vychovala dnes devatenáctiletou dceru, která studuje. Její sedmiletý bratr se také velmi dobře učí, ale je vzpurný a má výbuchy vzteku. Děti mají dva otce a ten druhý, se kterým matka teď ţije, po práci chodí na pivo. Matka je však nezaměstnaná a pije ještě víc, neţ její druh. Denně je v bufetu na nádraţí od rána do večera a pije s těmi fousatými, co vozí v kočárcích ţelezo a prázdné sklínky od piva. Syn ji má rád ráno, kdyţ je střízlivá a kdy slíbí, ţe uţ nebude pít. Kdyţ ji potká odpoledne, tak přebíhá na druhou stranu ulice a nechce ji vidět. Matka je schopna pečovat o dítě, ale pokud nebude pít. Dítě do domova vzít či nevzít? Kdyţ otci je to v podstatě jedno? A kdo má právo nařídit matce, ţe se půjde léčit? Pokud nespáchá trestný čin, tak nikdo. A

6

nespáchala, respektive nepáchala dlouhodobě takový nenápadný trestný čin spočívající v tom, ţe deformovala syna kaţdodenně svými pády, odřeninami, ţvatláním, blábolením a ostudou před sousedy? Dovede někdo určit, jakým traumatem syn trpěl a jak se za matku styděl? Trestní zákon definuje trestný čin zanedbání povinné výţivy. V posledních letech kdosi vymyslel, ţe takový otec musí výţivné nezaplatit aspoň šest měsíců, aby to byl tento trestný čin. Jeden takový otec (a ne jeden, mnoţí se) neplatí tedy pět měsíců a šestý zaplatí, takţe se trestného činu nedopustí. A kdyţ uţ je pro takový trestný čin odsouzen, tak ve výkonu trestu v drtivé většině případů není pracovně zařazen, takţe dluh na výţivném mu narůstá a problém se neřeší, spíš naopak. Děti trpí nouzí, protoţe matka nemá na jejich výchovu dostatek finančních prostředků. Je to týrání dětí (případně jejich matek) či není? A proč příslušná ministerstva nedokáţí zajistit odsouzeným pracovní příleţitosti? Ptám se moţná společně s vámi, ptám se, protoţe stále více zjišťuji, ţe ţivot se skládá spíše z otázek neţ z odpovědí. Ty otázky je třeba klást s rozmyslem, ale důrazně, abychom na ně mohli najít racionální odpovědi. Abychom byli schopni hledat a v praxi určovat hranice a míry, o kterých jsem hovořil, protoţe násilí – bohuţel – plodí násilí. Ty hranice jsou v kaţdém případě individuální a je úkolem kaţdého z nás je poznávat, i kdyţ víme, ţe je nikdy spolehlivě poznat nemůţeme. V tom je však, paradoxně, smysl naší práce.

7

Inštitucionálna výchova a násilie PhDr. Albín Škoviera, Pedagogická fakulta UK, Bratislava

Ak sa uvaţuje o násilí v súvislosti s náhradnou inštitucionálnou výchovou, spravidla sa hovorí o takých javoch ako je šikanovanie medzi deťmi, sexuálne zneuţívanie, fyzické či psychické týranie detí. Tieto témy sú vďačným mediálnym sústom. Nepochybne tu existujú a sú váţnym problémom.

Tento problém je však štatisticky okrajový, väčšiny detí ţijúcich v detských domovoch, v reedukačných domovoch (výchovných ústavoch) pre deti a mládeţ a v špeciálnych základných školách internátnych (zvláštnych školách internátnych) a ich vychovávateľov či iných odborných pracovníkov sa dotýka iba nepriamo. V inštitucionálnej náhradnej výchove však existujú prvky násilia, ktoré zahŕňajú štatisticky oveľa väčšiu skupinu detí, len sú menej čitateľné a menej sa o nich hovorí. Ak postupujeme od najvšeobecnejšieho ku špecifickému, ide hierarchicky o tri základné vzájomne sa prelínajúce roviny, v ktorých tieto prvky môţeme identifikovať.

Ide o koncepciu systému náhradnej inštitucionálnej výchovy (a spoluprácu inštitúcií, ktoré sa na realizácii náhradnej výchovy podieľajú), o systém práce konkrétnej inštitúcie a o vzťahový rámec života dospelých a detí v inštitúcii náhradnej výchovy.

A. Koncepcia systému náhradnej inštitucionálnej výchovy. Má štyri fázy. Sú to:

1. Práca s dieťaťom a rodinou pred umiestnením dieťaťa až po jeho umiestnenie do náhradnej inštitucionálnej starostlivosti. V našich podmienkach zatiaľ štátny systém nezabezpečuje reálnu terénnu sociálnu prácu a ambulantnú pomoc, nie je vnútorne dostatočne prepojený, aby mohol jasne definovať hranicu, za ktorou je problém potrebné riešiť ústavnou výchovou, ale ani primerane nechráni dieťa Ak napr. dieťa so špecifickými poruchami učenia alebo s ADHD (LMD – pozn. vydavatele) reaguje na prvky školského násilia zo strany učiteľa záškoláctvom, neriešime príčinné súvislosti, ale dôsledok. Nejde teda o systémové riešenie. „Vytrhnutie“ dieťaťa, u ktorého sa v spojení so záškoláctvom veľmi rýchlo „nabalia“ ďalšie poruchy správania z „patologického“ prostredia je prvkom násilia. Deje sa spravidla proti vôli dieťaťa i vôli rodiča.

2. Umiestnenie dieťaťa do inštitúcie náhradnej výchovy. Aj tu sú čitateľné prvky násilia, ktoré majú systémový charakter. Ide o:

a) Premiestňovanie detí z inštitúcie do inštitúcie V praxi stále pretrváva delenie detských domovov podľa veku. Dieťa počas 3 rokov môţe takto v jednom kraji prejsť troma zariadeniami. Inou, nie výnimočnou, situáciou je „výchovný“ konflikt medzi dieťaťom a učiteľom spádovej školy resp. vychovávateľom, kde je premiestnenie „exemplárnym“ potrestaním a riešením.

b) Umiestňovanie súrodencov do rôznych zariadení (okrem prípadov, keď na to sú odborné dôvody). Jednak ide o rozdelenie súrodencov na základe veku alebo súrodencov, kde niektorí navštevujú špeciálnu základnú školu, jednak ide o rozdelenie, ktoré je spôsobené nedostatkom informácií o rodine.

8

c) Umiestňovanie detí do zariadení, ktoré koncepciou nezodpovedajú potrebám detí. Ide o také „internátne“ typy zariadení, ktoré sú vnútorne nedostatočne štruktúrované s veľkým priestorom pre anonymitu a hromadné činnosti. Práve tu sa vytvára priestor pre mazáctvo, šikanovanie a zneuţívanie medzi deťmi.

d) Umiestňovanie do zariadenia, ktoré zameraním nezodpovedá typu porúch správania dieťaťa. Ide predovšetkým o problém pri deťoch s rozličnými psychiatrickými diagnózami, ADHD a ďalšími poruchami správania nedelikventného charakteru. Nezvládajú ich v detských domovoch, nepatria do reedukačných domovov a nemajú o ne záujem profesionálne rodiny.

e) Vytváranie bariér, ktoré sťaţujú kontakt dieťaťa s rodičom. Ide najčastejšie o dva spôsoby. Pri prvom sú deti umiestňované (bez odborných dôvodov) do zariadení, ktoré vo vzťahu k jeho rodinnému zázemiu nie je dobre dostupné, pri čom dôvodom je regionálne nevyváţená sieť zariadení, v druhom je limitujúcim faktorom reštriktívny prístup k návštevám.

3. Práca s dieťaťom počas jeho pobytu v zariadení. Medzi detskými domovmi, špeciálnymi základnými školami internátnymi (a odbornými učilišťami) a reedukačnými domovmi jestvujú výrazne odlišné ţivotné podmienky nielen pokiaľ ide o materiálne zabezpečenie, ale aj perspektívu zaradenia do spoločnosti. Zatiaľ čo napr. dieťa môţe byť v detskom domove aţ do osamostatnenia sa a maximálne do 25 rokov, v ďalších spomínaných typoch zariadení to býva do 18 rokov. Aj veľmi úzky a málo príťaţlivý výber v rámci profesijnej prípravy je formou násilia na deťoch.

4. Práca s dieťaťom po jeho odchode z inštitúcie náhradnej výchovy. Kritériom odchodu dieťaťa z reedukačných domovov a mentálne postihnutých detí z odborných učilíšť je vek resp. ukončenie ústavnej výchovy. Nie sú dostatočne zastúpené domy na pol ceste a tak sa dieťa neraz dostáva do svojho pôvodného prostredia, kam sme ho paradoxne počas trvania ústavnej výchovy práve pre jeho rizikovosť nepúšťali.

B. Systém práce konkrétnej inštitúcie. Ide často nielen o skryté formy násilia voči deťom resp. o formy ich zneuţívania, ale aj násilia voči ich rodičom. Ide predovšetkým o:

1. nedostatočnú a neodbornú starostlivosť o deti, zanedbávanie ich rozvoja (s argumentom – „nie sú peniaze“) od záujmovej činnosti a vzdelávania aţ po pracovné zručnosti a návyky,

2. nejasné alebo prehnane reštriktívne pravidlá súţitia (málo motivujúce alebo výrazne manipulatívne odmeny a tresty, poniţujúce tresty),

3. preradenie dieťaťa so špecifickými poruchami učenia do špeciálnej základnej školy resp. dieťaťa napr. s ADHD do reedukačného detského domova,

4. vytváranie prekáţok pri vhodných kontaktoch s rodičmi a kamarátmi detí, netaktné a hrubé vyjadrovanie sa o rodičoch dieťaťa,

5. ideové zneuţívanie detí (od povinných náboţenských aktivít po vystupovanie detí na akciách politických strán),

6. nerešpektovanie súkromia detí a ich intimity (od otvárania a čítania korešpondencie, neodborné zverejňovanie ľahko identifikovateľných údajov o dieťati, čítania denníka bez súhlasu dieťaťa aţ po kontrolu dospievajúcich

9

dievčat napr. pri sprchovaní mladým vychovávateľom a obdobnú kontrolu dospievajúcich chlapcov mladou vychovávateľkou),

7. vlastnícky postoj k dieťaťu, keď za neho rozhodujeme vo váţnych veciach bez toho, aby sa k tomu dieťa vyjadrilo,

8. nerešpektovanie národnostného, etnického pôvodu, ale napríklad i prezentovanej štandardnej náboţenskej resp. nenáboţenskej príslušnosti (ide o „pomaďarčovanie“ i „poslovenčovanie“ detí, iný náboţenský vplyv),

9. jednostranná orientácia detí (preferuje sa jedna oblasť, ktorá zariadeniu robí reklamu na úkor reálnej prípravy na ţivot),

10. zapojenie detí dospelým do jeho obchodných či záujmových aktivít.

C. Vzťahový rámec života dospelých a detí v inštitúcii náhradnej výchovy. Vytvárajú ho spolu tri nosné línie: vzťahy medzi dospelými, vzťahy medzi deťmi a vzťahy medzi deťmi a dospelými.

1. Vzťahy dospelý- dospelý, dospelý- dospelí. Nezdravá rivalita, ohováranie kolegov, relativizovanie hierarchicky vyšších rozhodnutí, uzatváranie koalícií proti dieťaťu, nerešpektovanie autorít, nie sú súkromnou záleţitosťou dospelých. Sú modelovo v zmysle výchovných vzorov nevhodné. Dieťaťu komplikujú orientáciu vo vzťahoch, snaţia sa ho vtiahnuť do koalícií za a proti, sú pre neho záťaţou, oslabujú pozitívnu identifikáciu s inštitúciou. Vytvárajú klímu nedôvery a napätia.

2. Vzťahy dospelý – dieťa, dospelí – deti. V tejto nepochybne najdôleţitejšej línii sú riziká, ktoré súvisia s nedostatočnými osobnostnými kvalitami dospelého a jeho odbornou pripravenosťou. Aj keď sa z uţ v úvode uvedených dôvodov nebudeme zaoberať tými formami násilia dospelých na deťoch, ktoré sú nielen čitateľné, ale sú v rozpore so zákonmi, ostáva niekoľko aspektov vzťahu, ktoré nechceme obísť.

Dvojitá identita, ktorú dieťa preţíva často v spojení s nedobrovoľnosťou pobytu (patrí do svojho pôvodného prostredia a chceme, aby patrilo aj do nášho zariadenia, našej skupiny), je dilemou, tlakom, traumou.. Často chceme od dieťaťa riešenie „buď – alebo“ miesto „aj – aj“. Paradoxne sa najmä vychovávatelia dostávajú do pozície opačných rolí. Chcú uţ v prvej etape kontaktov, aby ich dieťa milovalo a akceptovalo, pretoţe oni ho (moţno) milujú a akceptujú.

Dospelý svojim správaním hovorí: „Ty ma musíš ľúbiť, pretoţe ja ťa ľúbim!“ Dieťa však hovorí: „Keď ja ťa nemám rád, ty ma nemáš čo ľúbiť!“ Vychovávateľ, ktorému dieťa nenapĺňa jeho očakávania byť milovaný, stráda, cíti sa „rodičovsky“ neúspešný, zneistie. Je to začiatok cesty k emocionálnemu vydieraniu, čo je vlastne psychické týranie, a k agresivite.

Je moţná aj iná situácia. Od prvého okamihu, alebo časom, je dospelý a dieťa na „jednej vlnovej dĺţke“. Ak to prejde z polohy „rozumieme si“ do polohy „toto dieťa mi rozumie“, môţe aj tu dôjsť k obráteniu rolí, kde nie dospelý poskytuje pomoc a podporu dieťaťu, ale dieťa sa stáva „laickým terapeutom“ dospelého.

V tej časti línie, ktorá sa týka vzťahu dospelí – deti ide predovšetkým o základný postoj dospelých. Vnímame deti ako „grázlov“, „feťákov“, záškolákov a zlodejov alebo ich vnímame ako tie, ktoré potrebujú našu podporu? Vnímame seba ako„krotiteľa“. veliteľa alebo partnera, pomocníka, sprievodcu na komplikovanej ţivotnej ceste dieťaťa?“

10

3. Deti- deti Uţ spomínaným rizikovým prvkom vytvárajúcim priestor pre šikanovanie, bitky, zneuţívanie medzi deťmi, prvkom, ktorý je spojený nielen s celkovou koncepciou inštitucionálnej starostlivosti, ale aj s prepracovanosťou systému v konkrétnom zariadení, je anonymita hromadných činností.

Osobitnou formou zneuţívania dieťaťa voči iným deťom je obsadenie role „kápa“, ktorý vykonáva agresívne mocenské činnosti s vedomím či tichým súhlasom dospelého (vychovávateľa, učiteľa). S touto formou zneuţívania sme sa stretli viackrát predovšetkým v reedukačných domovoch.

Záver

Pri práci s deťmi slúţime ako modely správania. V tejto rovine ich formujeme nielen vedome. Napriek tomu, ţe prídu spravidla s iným hodnotovým systémom a s inými ţivotnými skúsenosťami, stretávajú sa s našou ponukou. Ak my prijímame svet ako „najlepšie miesto, kde sme sa mohli narodiť“, je šanca, ţe si nás dieťa na svoju cestu vezme ako sprievodcu.

11

Některé nenápadné formy násilí Marie Semelová, vedoucí OPD OkÚ ve Zlíně

Váţení přátelé! Jako pracovnice orgánu sociálně – právní ochrany dětí se téměř denně

setkáváme s problematikou domácího násilí. Obvykle začíná nenápadně, nabývá na intenzitě a často se odehrává bez svědků. Oběťmi domácího násilí jsou převáţně ţeny, méně často děti. V případě, ţe jsou děti přímými svědky násilí mezi partnery, trpí tak, jako by samy byly týrány. Světová zdravotnická organizace WHO povaţuje pasivní přítomnost dítěte při domácím násilí za psychické týrání. Zvýšené riziko ohroţení dítěte je v rodinách, kde jsou vztahy mezi členy narušené, chybí komunikace, problémy se řeší agresí a dochází k rozpadu rodiny.

Při rozvodu dítě ztrácí jistotu, bezpečí, čeká ho změna a často se stává nástrojem při řešení sporu dospělých. Dochází k ovlivňování, manipulaci, vytýkání, vydírání aţ vyhroţování dětí. Jednotlivé zájmy rodičů převaţují nad zájmem dítěte. Rodiče tlačí děti do role, která je pro ně nepřijatelná. Za závaţnější jev povaţuji, ţe „rodiče své děti neslyší“.

Ze strany orgánu sociálně - právní ochrany dětí je tento stav povaţován za závaţný, váţně ohroţující další vývoj dítěte. Dovolím si konstatovat, ţe od účinnosti novely zákona o rodině se v našem okrese zvýšil počet komplikovaných rozvodů. Většina rodičů při sporném rozvodu vyuţívá opravných prostředků a popřípadě se doţaduje střídavé výchovy, přestoţe nejsou splněny základní podmínky a je to v rozporu se zájmem dítěte. Tímto dochází k protahování soudních řízení.

V těchto případech je ze strany sociálních pracovnic nutná intenzivní sociální práce s rodinou, na oddělení provádíme mediace. Největší nároky na sociální pracovnici kladou klienti nedobrovolní, manipulující, psychotičtí, agresivní a klienti v odporu. Pro zjištění objektivního stanoviska dítěte je třeba s ním navázat uţší kontakt. Při práci s dětmi se zaměřujeme na kresbu a uţíváme projektivní metody. Ve sloţitějších případech vyuţíváme sluţby pedopsychologa, který nabízí pomoc diagnostickou.

Při své práci se ojediněle setkáváme s dětmi, u kterých je podezření na fyzické týrání. Pokud budu vycházet ze statistiky OkÚ Zlín, bylo z naší strany v roce 2001 podáno celkem 10 podnětů pro podezření pro spáchání trestného činu týrání svěřené osoby. Z toho bylo pěti osobám vzneseno obvinění a na čtyři z nich vznesena obţaloba. Jedno trestní řízení je ukončeno podmíněným trestem, ostatní řízení nejsou ukončena.

Nejčastějším zdrojem informací u fyzického násilí bylo místo bydliště, škola, pediatr, linka bezpečí a rodina. Nejopatrnější přístup při oznamování je stále ze strany pediatrů. Výrazně se zlepšila spolupráce školských zařízení.

V současné době probíhá u okresního soudu řízení ve věci pohlavního zneuţívání u nezletilých. Zatím nebyl vynesen rozsudek. Ostatní podněty, které byly v této věci podány, se nepodařilo prokázat. Častou formou násilí na dětech je zanedbávání. Dopouští se ho osoby závislé na alkoholu, drogách, rodiče s nízkou socioekonomickou úrovní, osoby mentálně a tělesně postiţené, osoby duševně nemocné a také osoby duševně zaneprázdněné.

Deprivace z dětství vţdy ovlivní ţivot v dospělosti! Rodiče, kteří zanedbávají péči, vyţadují obzvlášť velkou pozornost ze strany

sociálních pracovníků. Cílenými kroky ze strany odborníků lze sníţit nepříznivý vliv

12

/zlepšení sociokulturní úrovně rodiny, sníţení delikvence mladistvých, motivace a následná protialkoholická léčba, apod…/.

Dále do péče orgánu sociálně - právní ochrany dětí spadají děti, jejichţ výchova je váţně narušena. Po rozvodu se obvykle matka upíná nekriticky na své dítě, zahrnuje je láskou, je nadměrně tolerantní a zapomíná, ţe dítě potřebuje reţim, pravidelnost a kontrolu. Přílišná benevolence vede děti k tomu, ţe začínají pravidla hledat jinde, a to většinou v partě. Reakce rodičů není přirozenou autoritou, ale systémem zákazů, příkazů a donucení. V partě je pod tlakem členství a začíná páchat násilnosti. Příčinu takového chování vidíme nejčastěji v rodině.

Mezi krajní výchovné prostředky patří nařízení ústavní výchovy. K tomuto aktu přistupujeme po vyčerpání všech moţností a zjištění, ţe jiná výchovná opatření nevedla k nápravě. K takovému rozhodnutí orgán sociálně - právní ochrany dětí dospěje teprve po dlouhodobé práci s rodinou, zjišťováním a vyhodnocováním získaných komplexních informací. Je velkou odpovědností určit moment, kdy ústavní výchova má přednost před výchovou v rodině. Za tímto vším se skrývá především obětavá, dlouhodobá a týmová práce.

Postavení sociální pracovnice, soudu a zaměstnanců ústavního zařízení jsou diametrálně odlišná. Sociální pracovnice provádí kroky, které dítěti umoţní co nejdelší pobyt v rodině, soudce potřebuje k rozhodování důkazy a pracovníci ústavních zařízení hodnotí „proč tak pozdě ???“. Cítí, ţe kdyby došlo k umístění dítěte do ústavu dříve, byl by lepší předpoklad jeho prognózy.

Dovolila bych si uvést několik případů týkajících se dané problematiky řešených v poslední době orgánem sociálně - právní ochrany dětí.

Rodina je v evidenci OPD od r. 1998, kdy se matka společně s otcem manţela dostavila na OPD. Matka uvedla a tchán potvrdil, ţe otec byl ve škole problémový, upozorňoval na jeho agresivitu a sám byl svědkem toho, jak v poslední době matku dětí opakovaně pobil. U těchto událostí byly přítomny i dvě nezletilé děti, které jsou předškolního věku. Tchán vyjádřil obavu, ţe by v afektu mohl ublíţit dětem. Po té bylo opakovaně v této věci jednáno s otcem, ten přiznal svou nervozitu a agresivitu. Odvolával se na skutečnost, ţe ho trestal stejným způsobem. Byla mu nabídnuta odborná pomoc, tuto však odmítl s tím, ţe je schopen své jednání a chování sám usměrnit. Vzhledem k tomu, ţe nevhodné chování otce vůči matce se opakovalo a přibyla agrese vůči nezletilým dětem, při pohovoru s dětmi bylo zjištěno, ţe je otec nepřiměřeně trestá, křičí na ně, denně před nimi masturbuje a tím ohroţuje mravní výchovu dětí. Byl na něj podán na policii podnět na zahájení trestního stíhání. Otec navíc zanedbává povinnou výţivu nezletilých dětí.

Nyní probíhá v této věci trestní řízení. Byla provedena soudní úprava rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem na dobu před a po rozvodu. Otec má do ukončení trestního řízení stanoven dohled probačního a mediačního pracovníka. Na doporučení od rodiny odešel a zdrţuje se u svých rodičů. Neustále však intervenuje, snaţí se matku psychicky vydírat prostřednictvím dětí a návrhem jeho rodičů na svěření dětí do jejich péče. Doţaduje se toho, aby matka vzala zpět svůj návrhu na rozvod, odvolala svědecké výpovědi v trestním řízení.

V současné době probíhá u zdejšího soudu řízení ve věci zákazu styku otce s nezletilými dětmi.

Jiný případ:

Okresní úřad ve Zlíně podal návrh na předběţné opatření na předání nezletilého do péče ústavu podle § 76 a o.s.ř. Nezletilý pocházel z úplné rodiny,

13

navštěvoval ZŠ, kde měl prospěchové a výchovné problémy. Spolupráce rodičů se školou nebyla dobrá. Pokud byli rodiče na chování nezletilého upozorněni, otec ho nepřiměřeně fyzicky trestal. Pokud se matka syna zastala, byla otcem napadána slovně a posléze i fyzicky. Otce se všichni v rodině báli. Na základě toho byl ze strany OPD podán podnět k prošetření podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby. Otec byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Ale i po té se otec hrubě choval k matce i synovi, slovně a fyzicky je napadal. Nezletilý v září nastoupil do SOU, kde s ním výchovné problémy pokračovaly. A na základě toho byl za 4 měsíce z učiliště vyloučen. Matka byla o vyloučení informována, ona i nezletilý se však báli otci tuto skutečnost oznámit. Proto nezletilý dál odcházel z domova, jako by šel do školy a toulal se s kamarády nevalné pověsti. Matka nadále chování nezl. kryla. Nezletilý ji přestal respektovat jako autoritu, byl k ní hrubý a vyuţíval situace. Stav v rodině byl ze strany OPD dlouhodobě sledován, opakovaně jednotlivě bylo hovořeno s oběma rodiči i nezletilým s tím, ţe bylo respektováno především přání matky. O vyloučení syna z učiliště byl otec informován na společné schůzce na půdě OPD. Po té se nezl. ze strachu před otcem odmítal vrátit domů, přijal nabídku ochrany na krizovém lůţku v SVP a ţádá o trvalé umístěno mimo rodinu. V současné době je nezl. v Dětském výchovném ústavu, je spokojený, kontakty s rodinou nevyhledává.

V dubnu 2002 ve večerních hodinách byla 5-letá nezl. nalezena plačící, pobitá, nahá a bosá na ulici před domem. Občanům, kteří ji našli, sdělila, ţe byla pobitá matkou a vyhozena z bytu. Přivolaná hlídka policie se zkontaktovala se sociální pracovnicí vykonávající dosaţitelnost a nezletilá byla jimi převezena k ošetření do nemocnice, kde bylo zjištěno, ţe dítě má na těle stopy násilí. Z rozhovoru s nezletilou bylo zjištěno, ţe v bytě se nachází ještě mladší 2-letá sestra. Dále nezletilá. uvedla, ţe ji matka zbila vařechou, vyhodila nahou na ulici se slovy, ať jde za tatínkem (otec t.č. ve výkonu trestu). Byla hladová. Po ošetření nezletilé byla navštívena domácnost matky. Matka byla v podnapilém stavu a nebyla schopná celou situaci vysvětlit. Uvedla, ţe starší dcera odešla sama z bytu, odmítala tvrzení, ţe by ji vyhodila a fyzicky jí ublíţila. Mladší dcera byla v pořádku. Jelikoţ matka neskýtala záruku zajištění řádné péče, byly obě děti umístěny na krizovém lůţku. Následně bylo zjištěno, ţe rodina je v evidenci OPD. Matka je podruhé vdaná. Z mimomanţelského vztahu se jí narodil postiţený chlapec, který přibliţně v 10 letech tragicky zemřel. Matka v tu dobu vezla chlapce na vozíku a byli sraţeni autem. Od té doby má matka trvalé zdravotní následky. Později se matka provdala za otce nezletilých, který je v současné době ve výkonu trestu. V souţití byly problémy a docházelo zde k hádkám a konfliktům. Matka se v roce 2001 rozhodla pro rozvod manţelství a na dobu po rozvodu jí byly děti svěřeny do péče. Ze strany orgánu sociálně - právní ochrany byly matce vytýkány dluhy na nájmu, nezodpovědné a nedůsledné jednání při vyřizování sociálních dávek.

Opakovaně bylo v místě bydliště zjištěno, ţe je matka společenská, vulgární a vysedává společně s dětmi v zahradních restauracích. Toto jí bylo důrazně vytýkáno. Jiných závaţnějších výhrad vůči matce nebylo zjištěno. O domácnost se starala dobře, stejně jako o nezletilé. Mezi matkou a nezletilými byl kvalitní citový vztah. Nikdy nebylo podezření, ţe by matka svým dětem ubliţovala a bila je. Na matku bylo podáno trestní oznámení. V současné době probíhá řízení ve věci týrání svěřené osoby a současně ve věci nařízení ústavní výchovy. Dále bylo zjištěno, ţe v minulosti se matka dopustila trestného činu ublíţení na zdraví manţela. T.č. jsou děti umístěny v dětském zařízení. Matka je pravidelně navštěvuje, vyčkává rozhodnutí soudu. OPD se domnívá, ţe matka se pobitím nezletilé dopustila nepřiměřeného trestání, které

14

bylo pod vlivem alkoholu. Matka nepije denně, pouze příleţitostně.V současné době je podezření, ţe v souvislosti s alkoholem se zvyšuje její agresivita. Orgán sociálně - právní ochrany navrhuje, aby soud ustanovil znalce, který by se zabýval stupněm závislosti matky na alkoholu a tím nárůstem agresivity po jeho poţití.

V únoru 2002 je na dětském oddělení hospitalizováno 4-leté děvčátko. Během hospitalizace dochází k akutnímu zhoršení zdravotního stavu, nezl. byla přeloţena na odd. JIP, jevila známky intoxikace, v krvi a moči byly zjištěny vysoké hladiny barbiturátů, opiátů a paracetamolu. Je důvodné podezření, ţe léky nezletilé podávala během hospitalizace matka. U nezletilé byla zahájena eliminační léčba, matka byla převezena do psychiatrické léčebny a nemocnice podala oznámení na Policii ČR. V té době byl v nemocnici hospitalizován také otec nezletilé s obdobnými příznaky jako dcera. Nebyl však zjištěn ţádný nález, otec neupozornil na moţnost intoxikace, a proto nedošlo k provedení testů.

Rodina je vedena v evidenci OPD od června 2000, kdy obecní úřad upozornil orgán sociálně - právní ochrany na špatnou péči o nezletilou a špatné vztahy v rodině. Rodina začala být sledována, mezi tím se matka od otce odstěhovala ke svým rodičům do jiného okresu a podala k soudu návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilé. Posléze matka absolvovala ústavní léčbu v psychiatrické léčebně a spolu s nezletilou se vrátila zpět k manţelovi. Nezletilá navštěvovala kolektivní zařízení, byla zde spokojená, k péči o nezletilou nebylo výhrad.

Mezi tím bylo zjištěno, ţe matka byla opakovaně léčena na psychiatrickém oddělení, nezletilá se narodila ze třetího těhotenství, předchozí dvě děti zemřely. První dítě zemřelo v novorozeneckém obdob í- šlo údajně o tzv. náhlé úmrtí. Druhé dítě zemřelo po opakovaných hospitalizacích na ARO v Brně - údajná příčina edém mozku. U třetího dítěte byl zdravotní stav sledován s podezřením na metabolickou poruchu.

V únoru 2002 OS vydává usnesení, kterým se nezletilá předává do péče Dětského centra. Otec nezletilou v zařízení navštěvoval, s OPD spolupracoval, bylo zahájeno trestní řízení ve věci pokusu o vraţdu. U matky bylo podezření, ţe trpí Münchhausenovým syndromem, coţ se ve znaleckém posudku nepotvrdilo.

Matka nezl. je t.č. ve vazební věznici v Brně. Nezletilá je v péči Dětského centra, prospívá s výhledem, ţe bude svěřena do péče otce, který v současné době poţádal o rozvod. Ze strany orgánu sociálně - právní ochrany byl podán návrh na zbavení rodičovské zodpovědnosti matky.

Váţím si náročné práce zaměstnanců dětských domovů, výchovných ústavů a středisek výchovné péče. Tímto svým příspěvkem jsem Vám chtěla přiblíţit práci orgánu sociálně - právní ochrany a přimluvit se, abyste nás při návštěvách, pohovorech a jiných setkáních přijímali jako rovnocenné partnery, nikoliv jako kontrolu.

15

Některé nenápadné formy násilí v rodině PhDr. Marie Pechová, klinická psycholoţka Zlín

Násilí, zejména násilí na dětech, budí většinou u lidí tíseň a potřebu tyto věci spíše vytěsňovat, nezabývat se jimi, doufat, ţe neexistují. Jsou lidé, kteří se tímto problémem zabývat při své práci musí. To se týká nás všech, jak se tady setkáváme. Rozeznáváme: 1. Týrání – jak tělesné, tak duševní, emoční – nadměrná kritika, hrubý výsměch,

poniţování, vtahování do neřešitelných konfliktů, sociální izolace. 2. Zneuţívání dítěte – pro uspokojování vlastních potřeb, ne tedy jen sexuální

zneuţívání. Sexuální zneuţívání dělíme na: a) nekontaktní – pornografie, exhibicionismus b) kontaktní – laskání pohlavních orgánů, sexuální styk Nejčastější formou je zneuţívání nezletilého chlapce vrstevníkem, dále zneuţití nezletilé dívky vrstevníkem (dohromady asi 40 – 60 % všech případů), aţ na dalším místě je zneuţívání v rodině. Zneuţívání jiné neţ sexuální znamená ekonomické zneuţívání dítěte – nucení k nepřiměřené práci, krádeţi, ţebrání, prostituci. Sem řadíme i Munchhausenův syndrom, kdy rodiče předstírají či způsobují nejrůznější zdravotní potíţe a domáhají se opakovaně i nepříjemných vyšetření dítěte, coţ je uspokojuje.

3. Zanedbávání dítěte – v otázkách výţivy, hygieny, vzdělávání, velmi nízká sociálně kulturní úroveň rodiny.

4. Psychická deprivace – emoční zanedbávání, dlouhodobý nedostatek uspokojení potřeby lásky, vřelého kontaktu, intenzivního vztahu, smysluplného vzoru a bohatých podnětů výchovných. Týká se ústavních dětí, kdy přes veškerou snahu o zkvalitnění péče není moţno výše popsané zajistit, tím dřív, ţe často i v tzv. dobrých rodinách, materiálně skvěle zabezpečených, se dítěti nedostává, čeho je třeba – z důvodů osobní nezralosti, nemoci, osobních problémů či nedostatku času. Hovoříme někdy o psychické subdeprivaci.

Rizikové faktory vztahů mohou být na straně dítěte či častěji na straně rodičů, náhradních vychovatelů či rodině jako celku. Rizikové děti – častěji jsou ohroţené děti postiţené, a to tělesně i duševně, neboť jsou pro rodiče méně srozumitelné a méně odměňující, děti s odlišnou reaktivitou – tzn. děti dráţdivé, neklidné, plačtivé, ale také pasivní. Celkově jsou ohroţeny děti mladšího věku, čím mladší, tím více ohroţené. Rizika rodičů:

duševní onemocnění – zejména těţké deprese, psychozy (poměrně malé % (5-10)

povahové nápadnosti)

psychopatie – nebezpečný rodič bývá impulsivní, má nízkou frustrační toleranci, špatně ovládá vlastní vztek, má sklon vidět dítě jako agresivní a neposlušné, tzn. přisuzuje mu své vlastnosti

transgenerační přenos špatných zkušeností

svobodné či velmi mladé matky

domácí násilí, nucená izolace

16

Rizika prostředí:

mnoho stresu

ekonomická nouze

sociální izolace bez potřebné podpory citové i materiální Všechny tři faktory se často kombinují a působí ve vzájemné interakci. Zvýšený zájem o tuto problematiku a snaha o screening rizikových rodin vedl k vypracování dotazníků či škál, které mohou pomoci toto odhalit třeba jiţ na porodním sále podle chování matky či v dětské ordinaci. Tyto škály predikují budoucí moţné týrání s 20 % chybou, dále se vylepšují. Na ukázku z Klempeho škály Family Stress Cheklist Interwiev: Identifikace potencionálních týrajících rodičů: 1. Rodiče se zajímají především o pohlaví dítěte. 2. Rodiče budou rozhořčeni, kdyţ dítě nebude plnit jejich poţadavky. 3. Matka odmítala těhotenství. 4. Jde o přespočetné dítě. 5. Deprese matky během těhotenství. 6. Matka se obtíţně vyrovnávala s tělesnými změnami během těhotenství. 7. Rodina je izolována. 8. Rodiče ţádali o interrupci, bylo však jiţ pozdě. 9. Rodiče uvaţovali o adopci. Pozorování chování rodičů: 1. Umí s dítětem ţertovat? 2. Umí navázat oční kontakt s dítětem? 3. Způsob komunikace - přílišná kritika či neustálé poţadavky – To je ošklivá holka,

to se nedělá. 4. Jsou rodiče zklamáni pohlavím dítěte? 5. Ruší či obtěţuje rodiče pláč dítěte? 6. Ignorují rodiče potřebu dítěte jíst, jsou znepokojeni či rozhořčeni porcemi jídla,

které dítě sní? 7. Reagují rodiče s výrazným odporem na pleny, slinění dítěte apod.? 8. Jsou rodiče egocentricky zaměřeni na své potřeby, svou práci atd. 9. Uvádějí rodiče nereálné stíţnosti na dítě? Rizikové faktory vztahové patologie: 1. svobodná matka 2. nezaměstnaný partner 3. nedostatečný příjem 4. nestabilní bydlení 5. nemají telefon 6. vzdělání matky kratší neţ 12 let 7. nedostatečná lékařská péče (časté střídání pediatrů) 8. zneuţívání psychotropních látek 9. neadekvátní prenatální péče 10. interrupce v anamnéze 11. psychiatrická péče 12. ţádost o potrat 13. zvaţování adopce

17

14. manţelské či rodinné problémy Pokud jsou jiţ dvě poloţky pozitivní, je to významné, stejně jako pokud u sedmi či více není moţno odpovědět.

Při práci klinického dětského psychologa se setkávám právě s těmi mírnějšími formami násilí, které jsou o to nebezpečnější, ţe mohou skrytě probíhat celé roky, aniţ kdo na to upozorní. Jako klíčovou osobu vidím matku, podle které se pak vývoj ubírá správným či nesprávným směrem. Zralá, laskavá a optimistická matka je pro dítě výhrou, neboť dovede zvládat i náročnější ţivotní situace a dovede jim předcházet. Pokud se vdá jednou za „vadného“ muţe, rozvede se s ním a nebude stejnou chybu opakovat dva aţ třikrát. Taková matka zůstává v kontaktu se širší rodinou, která jí můţe pomoci, a neprohlašuje, ţe se se svými rodiči nestýká, ani s tchány apod. Horší situace nastává, je-li matka anomální, psychopatická, nemocná či intelektově inferiorní – jak byl nedávno v TV Nova zveřejněn příběh manţelů ze Zlína, kterým lékaři připravili holčičku o ţivot …. Skutečnost byla jiná.

18

Zkušenosti z práce vedoucí SVP PhDr. Zdenka Marková, vedoucí SVP s poruchami chování, Zlín

Váţení kolegové, dovolte mi, abych představila sebe a činnost našeho zařízení. Jmenuji se

Zdeňka Marková, pracuji jako vedoucí a psycholog ve Středisku výchovné péče Domek ve Zlíně, které je součástí DÚ v Brně na Veslařské. Naše středisko poskytuje uţ 5 a půl roku ambulantní, internátní a všestranně preventivní výchovnou péči a psychologickou pomoc dětem a mládeţi s rizikem či projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a taky dětem propuštěným z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti.

Tato péče je zaměřena na odstranění či zmírnění jiţ vzniklých poruch a negativních jevů v sociálním vývoji dětí, pokud ještě nenastal důvod k nařízení ústavní výchovy nebo uloţení ochranné výchovy. Dále se naše péče rozšiřuje také na rodiny těchto dětí a všechny ostatní zainteresované osoby ve výchově. Poskytujeme konzultace, odborné informace a pomoc zákonným zástupcům i pedagogickým pracovníkům ve školách. Pouţíváme psychologické, speciálně pedagogické, výchovné i vzdělávací metody a postupy. Za velmi důleţitou povaţujeme spolupráci s jinými institucemi jako např. stejnými ambulantními zařízeními v jiných městech a krajích, OPD, kurátory, PPP, pedopsychiatry, učiteli, PČR apod. Největší část naší klientely tvoří děti ve věku od 12ti do 18ti let, u nichţ je dominantní porucha chování, a jejich rodinní příslušníci. Jenom okrajově informace z výroční zprávy za minulý školní rok: zaevidovali jsme 131 nových klientů, na pobytové části jich bylo umístěno 53. Novým fenoménem proti minulým létům je to, ţe se zvyšuje počet dívek, které u nás vyhledávají pomoc. Dříve to byl jev spíše ojedinělý, ale v minulém roce to byla ¼ z počtu umístěných na preventivním pobytu. Celkem nás v loňském roce kontaktovalo 1982 lidí.

Nejčastějšími důvody, které uvádějí zákonní zástupci při příchodu do střediska, jsou asociální chování (krádeţe, záškoláctví, vulgarita k učitelům a rodičům, útěky z domova, toulání,...), osobností problémy (negativismus, vzdor, pasivita, lhaní, agresivita…), experimenty s alkoholem a drogou. Povaţuji za důleţité zmínit, ţe marihuanu většina klientů ani nepovaţuje za drogu, děti mi vysvětlují, ţe je to lék naprosto neškodný, jaké má zázračné účinky, některé z nich dokonce přemluvily své rodiče, aby ji ochutnali, ať vědí jak to funguje… , dále pervitin, extáze, které lze dnes sehnat během velmi krátké doby a jsou také cenově nejdostupnější, alkohol je samozřejmě také velmi dostupný, často bohuţel díky tomu, ţe personál ho v hospodě prodá i očividně mladistvému...). V průběhu dalších sezení ale vystupují na povrch problémy v rodině v souvislosti s komunikací a vzájemnými vztahy, coţ rodiče často ani nevnímají jako prvotní důvod pro nevhodné chování svého dítěte. Naše zkušenost je taková, ţe za nevhodným chováním dítěte se téměř vţdy skrývá rodinná problematika. Často si rodiče stěţují na to, ţe děti nedodrţují domácí reţim. Posléze se ukáţe, ţe nedokázali být sami dost důslední při jeho zavádění – důvody jsou opět různé – nedostatek času, který vynahrazovali dětem televizí či videem nebo penězi, dárky, přivíráním očí s omluvou, ţe za to můţe puberta nebo ţe časem dítě pochopí samo, ţe se to nemá dělat. Také nejednotnost rodičů ve výchově, kdy jeden rodič něco povolí a druhý to zakáţe apod. Máme také rodiče, kteří z přílišné lásky a

19

benevolence dětem vše dovolili a najednou se diví, kdyţ dítě krade nebo má jiné výchovné potíţe.

K tématu tohoto setkání mě napadlo citovat z úvahy profesora Matějčka „ Jak předcházet násilí na dětech“. Říká zde, ţe jednorázové otřesy, stresy a psychické úrazy nezanechávají ve vývoji dítěte zpravidla tak zhoubné následky jako třeba méně nápadné zraňování, které je dlouhodobé, překračuje několik vývojových fází a dítě z něho nemá úniku a odpočinku. Tak se například ukázalo, ţe rozvod rodičů, byť třeba dramaticky probíhající, přeţijí děti lépe, neţ rodinné konflikty, které se vlečou roky a znemoţňují jakoukoli pozitivní komunikaci mezi členy rodiny. Trvale zatěţujícím činitelem můţe být i alkoholismus jednoho z rodičů, jejich povahové úchylky nebo psychické onemocnění a opakované hrubosti, násilí apod. Jednorázové psychické trauma můţe charakter dítěte nalomit, avšak trvalý nedostatek ţádoucích podnětů nebo trvale zkomolená a znetvořená jejich dodávka můţe jeho charakter křivit. Nalomení se lépe napravuje jak chirurgicky, tak psychoterapeuticky, neţ vývojové deformity a znetvoření. Neměli bychom se tedy dát zmást nápadností některých forem ubliţování dítěti, ale hlavně bychom neměli pouštět ze zřetele ani jeho skrytější a dlouhodobější projevy. Mohu potvrdit slova profesora Matějčka, protoţe to jsou ty příčiny, které se postupně vynořují za problematikou našich klientů. I kdyţ primární důvod, proč nás lidé navštěvují, je vţdy výchovný problém, při postupném odkrývání zjišťujeme, ţe důvod, proč se tak dítě chová, je v rodině v neuspokojování jeho základních potřeb, fyzickém a hlavně v psychickém týrání (odmítající nebo chladný rodič, podceňování nebo naopak přeceňování dítěte, dlouhodobý stres v rodině, výchova s převahou trestů apod.), v nedostatku času, který si rodiče nedokáţí nebo nechtějí na své potomky udělat, v násilí v rodině, v konfliktních vztazích mezi rodiči, v alkoholismu jednoho s rodičů a v poslední době ve zvyšujícím se nárůstu klientů, kde je abuzérem matka.

Díky výzkumu za roky 1997 aţ 2001, který na našem středisku dělala ke své diplomové práci sl. Gavendová víme, ţe sice 54% našich klientů je z neúplných rodin, ale i tam, kde je rodina úplná a tedy zdánlivě funkční, se prokázalo, ţe 1/5 z rodičů má psychické problémy, další pětina má problémy s alkoholem nebo jinou drogou a další pětina klientů avizovala nedostatek času, který by měla trávit se svými dětmi. U klientů z neúplných rodin se všechny tyto znaky vyskytovaly několikrát.

20

Týrané děti z pohledu práce v dětském výchovném ústavu

Mgr. Jiří Vodák, ředitel Dětského výchovného ústavu v Bystřici p.H. Váţené dámy, váţení pánové, kolegyně, kolegové. Dětský výchovný ústav v Bystřici pod Hostýnem je přímo řízená organizace MŠMT s právní subjektivitou. Má kapacitu 30 chlapců ve věku od 10 do 15 let, kteří navštěvují ZVŠ zřízenou při DVÚ. Chlapci jsou k nám umísťováni přes DDÚ na základě předběţného opatření a soudního rozhodnutí o ÚV a OV. Ţáci jsou rozdělení do tří výchovných skupin po 10. U kaţdé skupiny pracuje vychovatel a vychovatelka. S problémy, jako je týrání a šikana nám pomáhá psycholog, který s našimi dětmi pracuje individuálně i skupinově pohovory, hrami a nácvikem sociálních dovedností. Kdyţ jsem byl poţádán o to Vám přednést něco o problematice týraných dětí z pohledu práce v DVÚ, uvědomil jsem si, ţe teoretických informací o této problematice je poměrně dost. Tyto informace naleznete v odborné literatuře, skriptech, osvětových broţurách, statistických ročenkách, ale i na internetu. Všude se dozvíte o základním rozdělení týrání na fyzické, psychické, sexuální zneuţívání, které se dále dělí na bezkontaktní, kontaktní a komerční. Zanedbávání, které se dělí na tělesné, citové, dozoru a výchovy a vzdělávání, šikanování na systémové týrání a druhotné zraňování. Snaţil jsem se o to, aby můj příspěvek byl co nejvíce konkrétní a čerpal z praxe, kterou v DVÚ v Bystřici pod Hostýnem s týranými dětmi máme. Při sbírání podkladů pro tento příspěvek a při procházení pedagogické dokumentace a spisového materiálu našich ţáků v DVÚ v Bystřici pod Hostýnem jsem narazil na případy nadměrného trestání, zesměšňování a opovrhování, vydírání, izolování, zneuţívání a zanedbávání. Pro potřeby tohoto příspěvku jsem vybral tři týrané děti. Všechny tři případy jsou diametrálně odlišné, a to jak ve způsobu týrání, tak ve způsobu následného chování těchto týraných dětí. Pro přehlednost jsem označil tyto tři případy písmeny A, B a C. Případ A: Dítě, chlapec, ţák 7. třídy zvláštní školy, průměrného prospěchu. Rodina

spořádaná, bez záznamů. Dalo by se říci - stav ničím nevybočující z normálu, na který jsme zvyklí. Chlapec přichází do kontaktu s „PARTOU“, jeho chování a školní prospěch se rapidně zhoršuje. Přestává akceptovat autoritu učitelů a rodičů. Objevuje se neomluvená absence. V tuto chvíli hledají rodiče pomoc, oporu a radu u různých institucí. Obracejí se na školu, SVP, OPD a Policii ČR. Domlouvají se na postupu, kterým by zmírnili chlapcovo nevhodné chování. Na nějakou dobu se stav zlepšuje, ale ne na dlouho. Chlapec znovu upadá a v tento okamţik selhává i rodina, která se cítí bezmocná a zrazená. Otec vzniklou situaci nezvládá a bere tzv. spravedlnost do svých rukou. „Kdyţ nepomohli ti všichni odborníci, pomůţeme si sami!“ Situace vrcholí tím, ţe otec chlapce přivazuje řetězem k ústřednímu topení, kdyţ ani to nepomáhá, zavírá ho přes noc do sklepa, kde jej několikrát zbije násadou od smetáku. Vše končí u soudu, který chlapce umisťuje do ústavu, a rodiče dostávají poměrně vysoké podmíněné resty.

V ústavu se ze začátku chlapec projevuje uzavřeným způsobem, v jeho

21

chování se střídá úzkost, odevzdanost s návaly zlosti a averzí. Několikrát řeší situaci, kdy není schopen unést následky svého chování útěkem. Asi po měsíci dochází ke zklidnění a chlapci se daří získat souhlas k dvoudenní dovolené u rodičů. Po jednom dni jej rodiče přiváţí zpět do ústavu. Zakázali mu veškerý volný pohyb a chlapec v této situaci opět selhává - v noci utíká za kamarády.

Případ B: Chlapec, ţák 6. třídy zvláštní školy, prospěch podprůměrný, dvakrát opakoval. Rodina rozvrácená, asociální, otec odešel od rodiny a je neznámo kde, syn ţije jen s matkou. Chlapec se do DVÚ dostává po rozsáhlé trestné činnosti na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově. V ústavu se projevuje jako vůdčí osobnost, a to v negativním směru. Všemoţně se snaţí nabourávat klidný chod zařízení. Je hrubý, drzý a vulgární, odmlouvá. Nabádá ostatní k útěkům a sám je iniciuje. Šikanér. Je emocionálně a volně oploštělý, bez hlubších zájmů. Po hlavních prázdninách dochází u chlapce k výrazné změně v chování. Je zamlklý, nechce jezdit domů na dovolenky a nechce s matkou ani mluvit po telefonu. Asi po měsíci vyplouvají na povrch skutečnosti, které se odehrávaly v době prázdnin. Matka nabádala svého syna k trestné činnosti (jelikoţ mu ještě nebylo 15 let a není právně odpovědný), sama ukradené věci prodávala a zpeněţovala. Svému synovi se potom odměňovala vlastním tělem. Kdyţ se syn začínal po nějaké době vzpouzet a nechtěl dělat věci, které si přála matka, začala jej týrat. A to tímto způsobem: bila ho šňůrou na prádlo, zamykala jej na záchodě a nedávala mu najíst. Pak uţ má tento případ stejný scénář, přes OPD končí u soudu. Matka je zbavena rodičovských práv. Chlapec zůstává sám a po dobu dvou let nemá kam jet na dovolenou a na prázdniny. Jen pro doplnění. V současné době je chlapec ve výkonu trestu za loupeţné přepadení s těţkým ublíţením na zdraví.

Případ C: Chlapec, ţák 9. třídy zvláštní školy, prospěch nadprůměrný. Oboustranný sirotek. Chlapce vychovávali prarodiče. Chlapec musí doma hodně pracovat, vykonává fyzicky náročné těţké práce. Ráno musí brzy vstávat, aby poklidil hospodářství. Nemá čas na přípravu do školy, v tomto směru se mu nikdo nevěnuje. Přesto patří ve zvláštní škole k těm nejlepším. Osobní volno prakticky nezná, kamarády nemá. Chlapec začíná chápat svá práva a začíná se jich domáhat. Má jiný pohled na svět a na svůj budoucí ţivot neţ dědeček s babičkou. Po rozmluvě s prarodiči, která končí hádkou, jej dědeček ještě více zavaluje prací a těmito úkoly podmiňuje základní potřeby, jako je spánek a jídlo. Chlapec rychle ztrácí na váze a začínají být podezřelé jeho pozdní příchody do školy. Na základě předběţného opatření je umístěn do dětského domova. Zde po necelém roce selhává pro závaţné výchovné prohřešky a ocitá se ve výchovném ústavu. Zde se rychle adaptuje. V kolektivu je oblíbený, je to tahoun třídy, výsledky ve škole má výborné. Dostává prostor pro četbu a své zájmy. Stává se členem třídní samosprávy a poprvé musí rozhodovat a má zodpovědnost za ostatní. Po dvou letech dává v polovině 9. třídy na základě rozhodnutí pedagogické rady ředitel výchovného ústavu podnět k přeloţení do dětského domova a k vykonání rozdílových zkoušek na základní školu. Byla mu tak dána šance vystudovat nebo se vyučit podle vlastních představ a začlenit se zpět do společnosti.

22

Důsledky zkušenosti násilí z primární rodiny u dívek s nařízenou ústavní výchovou

Mgr.Jana Kadlecová, psycholoţka DVÚ v Olomouci – Svatém Kopečku

Dětský výchovný ústav v Olomouci – Svatém Kopečku je zařízení, do kterého jsou umísťovány dívky s nařízenou ústavní výchovou, které plní základní školní docházku. Jejich věk se pohybuje nejčastěji od třinácti do patnácti let. Zkušenosti, které v tomto věku jiţ zaţily, však zcela jejich věku neodpovídají a není vyjímkou, ţe si do ţivota nesou velmi negativní a traumatické záţitky z vlastní rodiny. Rodina, která by měla plnit funkci opravdového zázemí s adekvátní péčí a vřelými intenzívními vztahy většinou nějakým způsobem selhává. Naopak se zde objevuje v různých variantách ztráta nebo naprostá absence jednoho z rodičů, citová i podnětová deprivace, sexuální zneuţívání, uţívání nepřiměřených fyzických trestů, nadměrné poţívání alkoholu nebo drog. Jen za poslední tři roky lze vyčíslit, ţe přibliţně v 12,5 % rodinách docházelo k uţívání zcela nepřiměřených fyzických trestů, 6,8 % dívek si nese zkušenost sexuálního zneuţití, 4,5 % dívek bylo nějakým způsobem psychicky týráno, přičemţ nejčastějším způsobem bylo jejich odmítání a „vyhazování” z domova. Nadměrné poţívání alkoholu se objevuje minimálně u 40 % rodičů dívek v letošním školním roce, 34 % v loňském, zneuţívání drog rodiči u 13 % v letošním roce, 5 % v loňském. Procento rozvedených manţelství se přibliţně pohybuje okolo 50 %. Není snadné vyčlenit z dospívající osobnosti právě ty rysy, které se uplatňují na základě zkušenosti určitého druhu týrání, vţdy jde o kombinaci dědičné zátěţe, celkového výchovného přístupu a modelu chování v primární rodině, vlivu prostředí a o dívku samotnou. Pokusila jsem se však vytipovat častěji se objevující charakteristiky u dívek se zkušeností týrání z vlastní rodiny. Jsou to: Ve vztahu k sobě samé: Nízké nebo nevyváţené sebevědomí, sebenejistota, úzkostnost, náladovost, citlivost na souhlas či nesouhlas druhých, pocity méněcennosti a nedostatečnosti. Silný sklon dělat si výčitky, trpí pocitem viny, snadno propadají pocitům zmatku a beznaděje, příliš proţívají všechny nesnáze a potřebují povzbuzení. Citová nestálost, proměnlivost v postojích a zájmech, snadno se rozruší, mají sklon vzdávat se. Vykazují obranné mechanismy, zvláště potlačení, rozumově nezdůvodnitelné obavy, nutkavé projevy, neurčité zdravotní obtíţe. Citová choulostivost, netrpělivost, náročnost na city a pozornost, závislost, nejistota, úzkostnost. Nemají smysl pro humor, sebe i svět berou velmi váţně, hůře chápou nadsázku a nadled. Zmatení v přijetí sexuální role. Ve vztahu ke kolektivu : Uzavřenost, nedůvěra, vztahovačnost, neschopnost reagovat v některých běţných situcích. Snaha profilovat se jako dominantní, ovládat druhé, naopak také riziko, ţe se stanou obětí šikany, podlehnou tlaku skupiny. Soběstačnost – rozhodují se po svém.

23

Ve vztahu k autoritě, při zátěţových situacích, sebeovládání: Nedostatek sebeovládání, neochota se ovládnout. Na jedné straně tendence vyhovět, záleţí jim na souhlasu dospělého, na druhé straně póza. Citová labilita nebo oploštělost, tvrdost. Ve vztahu k rodině: Nejistota, ambivalence, touha být dítětem svých rodičů, potlačení nepříjemných záţitků, vyhýbání se třecím plochám (event. útěky). Ve vztahu k budoucnosti, zodpovědnost: Vyhýbají se konfrontaci a rozhodnutí týkající se budoucnosti, jsou nejisté, mají zvýšené obavy. Samy mají poměrně nezralé představy, často vnímají, ţe nemají nikoho za zády, kdo by je podpořil. Nevěří si. Chtěla bych však přejít od statistik a obecných charakteristik a ráda bych Vás nyní seznámila se dvěma kazuistikami dívek, které byly umístěny v našem zařízení v minulých letech. První z nich říkejme třeba Petra. Petra se narodila v manţelství, rodiče však společně neţili (matka byla váţně nemocná, navíc občas hospitalizovaná v protialkoholní léčebně, posléze zemřela na infarkt myokardu, Petra ji znala pouze z fotografií). Otec byl nejprve nezaměstnaný, pobíral vdovský důchod, byl ve výkonu trestu odnětí svobody, proto byla Petra umístěna do svých šesti let do DD. Poté otec zaţádal o zrušení ústavní výchovy a Petra byla svěřena do jeho péče. Otec ji odmítl poslat do školy, sám rozhodl, ţe není pro školu zralá, odmítl přeřazení do ZVŠ. Po tom, co byla Petra zaškolena, zjistila její třídní učitelka, ţe má po těle modřiny, velká část rodiny ji bije, především otec. Uţívá k tomuto účelu gumovou hadici nebo rákosku namočenou ve vodě. Třídní učitelka zajistila odborné vyšetření a Petra byla zpět přeřazena do DD.

Petra nejprve odmítala kontakt s rodinou, prázdniny raději trávila v zařízení, potom zkusmo jela domů na vánoce, kde se cítila spokojená. Z tohoto důvodu otec nebyl zbaven rodičovských práv. Z vyšetřování byl uznán vinným z trestného činu týrání svěřené osoby a byl mu uloţen 1 rok podmíněně.

Ze znaleckého posudku z té doby vyplývá, ţe vztah Petry k otci není jednoznačně negativní, došlo k překrytí dřívějších negativních zkušeností. U Petry však byla nadále přítomna nejistota a snaha zůstat v DD. Otec svaloval vinu na okolí, ke svému chování byl zcela nekritický, neprojevoval o Petru emoční zájem. Z pedopsychiatrické ambulance, kde byla Petra dlouhodobě sledována nejprve pro enurézu, později vykrystalizovaly porucha chování, negativismus, agresivita, ze záznamu demonstrativní TS, útěky. Z těchto důvodů byla přemístěna do DDÚ a následně do DVÚ Olomouc – Svatý Kopeček.

Nastoupila do osmé třídy ZVŠ a po svém příchodu měla značné adaptační obtíţe. Nedokázala se začlenit do kolektivu dívek, špatně se orientovala v běţných sociálních situacích. Citově velmi choulostivá, úzkostná, náročná na pozornost dospělého. Sebemenší interpersonální zátěţ nedokázala zvládnout přiměřeným způsobem, reagovala přecitlivěle a vztahovačně, s občasnými tendencemi demonstrativně se sebepoškozovat. Byla vedena v psychiatrické ambulanci, po afektivním kolapsu umístěna na diagnostický pobyt do PL. Po opětovném návratu se jevila celkově klidnější, svou pozici v kolektivu si částečně vytvořila. Nebylo moţné však zcela odhadnout nároky, které je schopna zvládnout, vztahové problémy se stále objevovaly. Během několika dnů v lednu

24

schovávala vlastní léky pro jinou dívku, nebyla schopna zpětně vyhodnotit moţné důsledky.

Do odpolední činnosti se ráda zapojovala, především do sportovně laděné. Vyhledávala kontakt s dospělým, ráda si povídala. Ve škole se zapojovala podle momentální nálady, byla však nutná kontrola, zvýšeně individuální přístup vzhledem k jejím sníţeným rozumovým schopnostem (časté vysvětlování, opakování). Byl navázán kontakt s rodinou. Otec si našel druţku, která víceméně usměrňovala chod rodiny, Petra trávila doma vánoční prázdniny, pololetní prázdniny, jarní prázdniny. Rodinnými vazbami (otec, jeho partnerka) začala být silně motivovaná, z pobytů se vracela v pořádku.

Pro dobré chování měla Petra povolen pobyt u otce v době hlavních letních prázdnin. Otec ji však po ukončení prázdnin odmítl vrátit zpět do DVÚ s tím, ţe je v našem zařízení protiprávně. V současné době ji do školy neposílá a tím brání v dokončení povinné školní docházky. Z výše uvedených důvodů byl proto podán podnět k jeho trestnímu stíhání dle § 217 trestního zákona.

Martina pochází z rozvedené rodiny, společně se sourozenci byla svěřena do výchovy matce. Ve společné domácnosti ţila tedy nejprve se staršími bratrem a sestrou. Zaškolena byla v termínu, opakovala 4. třídu. Jiţ od 2. ročníku měla napomenutí, později důtky za zapomínání, nepořádnost, neplnění povinností, ve 4. ročníku za zbití spoluţačky (mimo školu), v 5. a 6. třídě za neomluvené absence. V průběhu tehdejšího školního roku se také řešilo její celkově hrubé jednání a bití spoluţáků. Snad aţ po opakovaných útěcích z domova Martina udala, ţe matka, přestoţe je váţně nemocná, poţívá v nadměrné míře alkohol a bratr ţijící ve společné domácnosti ji bije. Odmítala návrat do rodiny.

Ze zprávy etopeda DDÚ vyplývá: Asociální projevy u 13ti leté dívky z neúplné rodiny. Rodinné prostředí dlouhodobě méně podnětné, dříve zřejmě spory mezi rodiči, nyní konflikty dívky s bratrem, výchova matky nedůsledná, nesprávný výchovný přístup. Názorově labilní, nezpevněné mravní návyky, oslabená volní sloţka.

Dívka byla následně umístěna do našeho zařízení.

Z jejích projevů: při velmi nízkém sebehodnocení se snaţila překrývat přehnaně suverénním aţ siláckým vystupováním, ráda se prosazovala, upozorňovala na sebe. Naprosto se však nedokázala vyrovnat s jakoukoliv kritikou, byla okamţitě v opozici a protiútoku, agresivní. Snadno podléhala náladám, ať jiţ euforickým, kdy se projevovala familiérně k dospělým, nebo depresivním rozladám s pocity viny a „sebemrskačství”, coţ se místy promítlo do sebepoškozování. Nevěřila si a nevěřila ani tomu, ţe by ji někdo mohl mít rád, takovou, jaká je. Citlivá na souhlas druhých, touţila po společenském uznání. Zmatená ve své sexuální orientaci – začala si budovat identitu drsného chlapáka, sama si říkala play-boy.

V průběhu pobytu trávila některé prázdniny doma, bratr byl na vojně shodou okolností v Olomouci Podle jejích slov však byla rodinná situace problematická, měly se sestrou časté spory. Navíc matčina choroba (a zřejmě i poţívání alkoholu) vrcholila, posléze matka zemřela na rakovinu. Pro Martinu to byla velká rána, najednou se cítila bezprizorní, snaţila se být v kontaktu se sestrou, ta uţ měla vlastní rodinu, bratr se začal o Martinu zajímat, zdálo se, ţe jejich z minulosti narušený vztah získává nový rozměr.

25

Martina se začala seberealizovat zcela v rámci ústavu, citovým těţištěm se jí staly dívky z našeho a jiných ústavů, stala se dominantní, suverénně vystupující, citově ztvrdla, zhrubla. Sama se dostávala do sporů na pomezí šikany – kde byla aktivní, vyhledávala náhradní vztahy s dívkami, kde se prezentovala jako muţ. Velmi pozitivní bylo její zapojejí do sportovních aktivit, kde dosahovala dobrých výsledků, byla velmi soutěţivá a ctiţádostivá, také v individuálním kontaktu ze sebe dokázala vyplavit nahromaděné pocity úzkosti, napětí. Snaţila se získat sebekritický náhled na své chování, porozumět ostatním. Při dobré motivaci se zapojila do různých činností, školní přípravy. Mlhavé rodinné zázemí společně s výraznou citovou deprivací a rysy týrání v ní však zůstaly zakořeněny.

Na závěr jsem se pokusila shrnout některá významná terapeutická východiska, která se při práci s těmito dívkami osvědčila:

1. Podpora při adaptaci a hledání svého místa v kolektivu. Znovunalezení důvěry k ostatním, otevřené vyjadřování svých názorů. Korekce iracionálních postojů.

2. Podpora sebevědomí pomocí aktivního zapojení do činností, kde mohou zaţít úspěch vlastními silami.

3. Podpora a pomoc při řešení otázek týkajících se budoucnosti, výběru školy apod. 4. Aktivní účast při řešení aktuálních problémů v kolektivu nebo i osobních. 5. Znovunavázání korektivního vztahu s rodičem nebo navázání pevného vztahu s

jiným členem rodiny. 6. Sexuální výchova. 7. Zvyšování odolnosti vůči stresu. 8. Individuální práce, naslouchání.

26

Násilí na dětech PhDr. Bedřich Kostlán, ředitel Dětského diagnostického ústavu

v Bohumíně

Obsahem semináře je velice aktuální, citlivé a bolestné téma „Násilí na dětech a důsledky na jejich chování v zařízeních náhradní výchovné péče“. Domnívám se, ţe je na místě poloţit si otázku „co je cílem nebo smyslem tohoto semináře.“ Moţná, ţe si „rozšíříme“ nebo „obnovíme“ teoretické vědomosti v této problematice nebo získáme nové údaje o počtech - nárůstu násilí na dětech, případně o potrestání dospělých, kteří se násilí dopustili. Podle mého názoru by smyslem tohoto semináře mělo být : „Jak můţeme těmto dětem pomoci, jak případně eliminovat následky násilí, případně jak se v našich zařízeních násilí na dětech nedopouštět“. V dětských domovech (alespoň pokud hovořím za územní obvody DDÚ v Bohumíně), je nemálo dětí se syndromem týraného, zneuţívaného a zanedbávaného dítěte (CAN), a proto mi dovolte jen velice stručně připomenout některá fakta k této problematice. Počátek vývoje syndromu CAN se datuje do roku 1883, kdy v Liverpoolu vznikla společnost pod názvem „Národní společnost prevence proti krutostem na dětech“. Hlavní pozornost byla od počátku směřována k fyzickému týrání, jeţ bylo definováno jako špatné zacházení či nepečování o dítě. Fyzické týrání bylo rozlišeno na násilí aktivní povahy (násilná akce proti dítěti) a pasivní povahy, při němţ dochází k tělesnému poškození vlivem neuspokojování základních tělesných potřeb dítěte. Z poznání tělesného týrání se dospělo k tomu, ţe děti trpí psychicky a emocionálně a to jak ve formě aktivní, tak i pasivní. Zaměřením na pasivní formy psychického a emocionálního strádání, byla definována druhá část syndromu CAN – zanedbávání dítěte. Koncem 60.let dochází k definování třetí části – tj.sexuální zneuţívání. Syndrom CAN je multifaktoriálním společenským problémem, na jehoţ poznání se podílejí více či méně různé obory: medicína, psychologie, sociologie, trestní i civilní právo. „Za týrání, zneuţívání a zanedbávání dítěte povaţujeme jakékoliv nenáhodné, vědomé (příp. i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jeţ je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jeţ poškozuje tělesný, duševní (zvl. emocionální) a společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. (Synovský, Dytrych Z., Matějček Z. : Týrané, zneuţívané a zanedbávané dítě. Praha,Grada 1995) Chtěl bych zvláště upozornit na problematiku zanedbávání dětí. Nezní to tak hrozivě a negativně jako týrání a zneuţívání, ale důsledky mohou být stejně škodlivé. Prof. Dunovský: „zanedbávání zachycuje především všechny škodlivé formy „ne-péče“ o dítě se všemi důsledky pro jeho ţivot a vývoj, jak v oblasti tělesné, tak psychické, emocionální (deprivace) i sociální. Jeho společným jmenovatelem je vţdy poškozování osobnosti dítěte.“ Zanedbávání není většinou vedeno úmyslem dítěti uškodit, ale je to především záleţitost funkčnosti rodiny (př.náhradní péče). Zanedbávání dětí je většinou dáváno do souvislosti s nízkým sociálně-ekonomickým postavením rodiny (ale i ekonomicky „silná“ rodina můţe být sociálně „slabá“). V zařízeních náhradní výchovné péče se jedná především o zanedbávání výchovné a vzdělávací, jeţ „vede“ také k nedostatečnému osvojení sociálních norem, dovedností a znalostí.

27

Mnoho odborníků z oblasti psychologie, medicíny a spec. pedagogiky upozorňuje, ţe syndrom CAN, /tedy i zanedbávání/, je „předáván“ z generace na generaci. Pokřivené normy ţivotních rolí, nedostatek sociálních dovedností, nízké sebehodnocení determinují vývoj dítěte a jeho začlenění do společnosti. Záleţí na osobnosti dítěte, na genetické vybavenosti, ale emocionální důsledky /podráţděnost, apatie, úzkostnost aţ depresivní stavy, psychická deprivace/ a problémy v sociální oblasti (např. vynucování pozornosti společensky nepřijatelným jednáním), jsou zřejmé. V dětských domovech mají děti velice dobré materiální podmínky, je o ně dobře postaráno co se týká základních tělesných potřeb, jezdí k moři atd. Domnívám se , ţe většina těchto dětí bude mít v ţivotě materiální podmínky daleko horší. Co je však pro děti důleţitější - mít někoho“!. Tím se vracím k úvodu svého příspěvku „jak těmto dětem pomoci“.

Příznivé sociální klima, laskavý přístup, důvěra, ochota vyslechnout, spravedlivě potrestat, ale i odpustit, komunikace na věkové úrovni dítěte (u mentálně postiţených fyzický kontakt), to je jen stručný výčet předpokladů, aby se péče o děti nestala „výchovnou technologií odměn a trestů“ Názory odborníků na výchovnou péči o zanedbávané děti jsou dosti pesimistické. Nechci tyto názory zpochybňovat, ale protoţe jsem optimista (coţ je předpoklad přeţití v našem školství), věřím, ţe se dá u těchto dětí mnoho napravit, kaţdé semínko dobra můţe přinést uţitek,

A k tomuto bych vás chtěl povzbudit.

28

Středisko výchovné péče pro děti a mládeţ v Kroměříţi

PhDr. Dagmar Cruzová, vedoucí SVP pro děti a mládeţ v Kroměříţi

Charakteristika činnosti Střediska výchovné péče pro děti a mládeţ v Kroměříţi

Středisko výchovné péče pro děti a mládeţ v Kroměříţi je odloučený pracovištěm Diagnostického ústavu pro mládeţ a Střediska výchovné péče pro děti a mládeţ v Brně, Veslařská 246, zaměřeným na preventivně výchovnou péči. Cílem činnosti střediska je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dětí nebo narušení jejich zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky jiţ rozvinutých poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a přispívat ke zdravému osobnostnímu rozvoji dětí. Středisko je jednou z forem preventivní výchovné pomoci dětem, ţákům a studentům, jejich rodinám, školám a školským zařízením. Nenahrazuje jiná školská zařízení, ale doplňuje jejich sluţby a zároveň spolupracuje s dalšími zařízeními preventivně výchovné péče a se zařízeními pedagogicko-psychologického a speciálně-pedagogického poradenství v resortu MŠMT ČR, MPSV ČR, MZ ČR a MV ČR. Středisko výchovné péče pro děti a mládeţ (dále jen SVP) v Kroměříţi poskytuje všestrannou preventivní speciálně pedagogickou péči a pedagogicko-psychologickou pomoc dětem s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a dětem propuštěným z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti. Klienty střediska jsou děti a mládeţ zpravidla ve věku od 3 let do ukončení přípravy na povolání, nejdéle do 26 let věku, ve zvlášť odůvodněných případech i ti studenti, u kterých rizika či projevy poruch chování kulminovaly v opuštění přípravy na povolání, pokud tato doba není delší neţ jeden rok a je reálný předpoklad pokračování v profesní přípravě ( dále jen klient, klienti). Rodiče, pedagogové a další osoby podílející se na výchově jsou našimi partnery ve spolupráci. Tato péče je zaměřena na odstranění či zmírnění jiţ vzniklých poruch chování a na prevenci vzniku dalších váţnějších výchovných poruch a negativních projevů v sociálním vývoji, pokud jiţ nenastal důvod k nařízení ústavní výchovy nebo uloţení ochranné výchovy. Středisko nezabezpečuje péči o klienty s předběţným opatřením, nařízenou ústavní nebo uloţenou ochrannou výchovou. Středisko poskytuje konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu, pedagogickým pracovníkům předškolních zařízení, škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělávání dětí s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a při jejich integraci do společnosti. Středisko na území své spádové oblasti spolupracuje s pedagogicko-psychologickými poradnami, v případě klientů se zdravotním postiţením i se speciálně pedagogickými centry, metodickou pomoc poskytuje předškolním zařízením, školám a školským zařízením, dále spolupracuje s orgány, které se podílejí na prevenci sociálně patologických jevů a drogových závislostí. S cílem zajistit dostupnost odborné péče ohroţeným dětem a mládeţi bylo vybudováno odloučené pracoviště SVP v Bystřici pod Hostýnem na ul.6.května 1071. Středisko výchovné péče pro děti a mládeţ v Kroměříţi i pracoviště v Bystřici pod Hostýnem poskytují ambulantní sluţby.

29

Cíle a úkoly SVP v Kroměříţi Úkolem SVP v Kroměříţi je nabídnout klientům okamţitou všestranně preventivní výchovnou péči, včetně speciálně pedagogické a pedagogicko-psychologické podpory a odstraňovat či zmírňovat jiţ vzniklé poruchy chování. Cílem je rozvoj spolupráce s rodinou klienta za účelem podpory či obnovy jejích funkcí a ochrany práv dítěte. Středisko poskytuje rovněţ speciálně pedagogické nebo pedagogicko-psychologické sluţby klientům zaměřené na rozvoj osobnosti, sebepoznávání, rozvoj prosociálních forem chování, na prevenci školní neúspěšnosti a negativních jevů v sociálním vývoji, nápravu problémů v učení a chování a dalších problémů ve vývoji a vzdělávání, včetně pomoci zaměřené na úspěšné zvládání další vzdělávací cesty u klientů SVP. SVP rovněţ poskytuje speciálně pedagogické nebo pedagogicko-psychologické sluţby pedagogickým a jiným odborným pracovníkům v oblasti péče o výchovně ohroţené děti a mládeţ. SVP spolupracuje po dobu práce s klientem s jeho kmenovou školou za předpokladu, ţe osoby odpovědné za výchovu dají k této spolupráci souhlas. SVP se podílí na zabezpečení úkolů vyplývajících z metodického pokynu ministra školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe a Metodického pokynu MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení, Metodického pokynu k prevenci rasismu a xenofobie na školách, Metodického pokynu k postihu záškoláctví na školách a Pokynu MŠMT k prevenci zneuţívání návykových látek ve školách a školských zařízeních. SVP spolupracuje s orgány probační a mediační sluţby při realizaci probačních programů pro své klienty.

SVP se podílí na naplňování Směrnice MŠMT ČR k integraci dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení č.j. 13 710/2001-24 ze dne 6.6.2002 a Metodického pokynu MŠMT k vzdělávání ţáků se specifickými poruchami učení nebo chování č.j. 13 711/2001-24.

Cílů a úkolů dosahuje středisko zejména těmito činostmi: a) speciálně pedagogickými:

1. Jednorázovým, krátkodobým nebo dlouhodobým vedením klientů formou individuální, skupinové a rodinné terapeutické činnosti. 2. Vypracováním individuálního programu pomoci kaţdému klientovi a jeho

naplňováním. 3. Vypracováním a realizací cílených speciálně pedagogických a terapeutických

programů pro jednotlivé skupiny klientů. 4. Vypracováním a realizací cílených speciálně pedagogických a terapeutických

programů pro třídní kolektivy při řešení a eliminaci šikany, školního násilí, zneuţívání návykových látek apod. na podnět jednotlivých škol.

5. Poskytováním odborné pomoci při volbě dalšího vzdělávání u klientů SVP v indikovaných případech při problémech v souvislosti se studijním selháváním.

b) poradenskými 1. Zabezpečováním kontaktů s klienty a spolupracujícími subjekty. 2. Zprostředkováním kontaktů klientům do jiných typů zařízení dle povahy jejich

problémů. 3. Vedením klientů v poradenských kontaktech

30

4. Metodickými schůzkami a poradami s pedagogickými pracovníky škol, které klienti navštěvují, školními psychology a školními metodiky prevence.

5. Poradenstvím po telefonu – telefonickou krizovou intervencí pro klienty. c) diagnostickými:

1. Speciálně pedagogickou a pedagogicko-psychologickou diagnostikou poruch chování a sociálního vývoje.

2. Psychologickou diagnostikou osobnosti. 3. Sociální diagnostikou podmíněnosti příčin poruch chování a sociálního vývoje.

Vnitřní členění střediska Ambulantní oddělení: Kompetence: 1. Poskytuje speciálně pedagogické poradenství, pedagogicko-psychologické nebo diagnostické

vyšetření, psychoterapeutickou a výchovnou péči podle aktuálního stavu klienta, a to na základě ţádosti osob zodpovědných za výchovu nebo dětí starších 15 let.

2. Navrhuje na základě výsledků vyšetření a dosavadní péče umístění klienta do stacionárního či internátního oddělení.

3. Následná ambulantní péče po pobytu v internátním a stacionárním oddělení trvá zpravidla jeden rok.

4. Můţe realizovat cílené pobytové výchovné a terapeutické programy, a to s písemným souhlasem zákonných zástupců klientů,u klientů starších 18 let s jejich souhlasem.

5. Vypracuje pro klienta nejpozději po třetí návštěvě individuální program pomoci. Spolupráce s ostatními institucemi, pracujícími s dětmi a mládeţí v okrese Kroměříţ Odborní pracovníci SVP v Kroměříţi úzce spolupracují s dalšími institucemi, pečujícími o děti a mládeţ v okrese Kroměříţ: - Oddělením péče o rodinu a dítě Okresního úřadu v Kroměříţi - oddělením sociální prevence Okresního úřadu v Kroměříţi - Pedagogicko-psychologickou poradnou v Kroměříţi - Manţelskou a předmanţelskou poradnou v Kroměříţi - Linkou důvěry Střední Morava se sídlem v Kroměříţi - výchovnými poradci a preventisty na školách a školských zařízeních v okrese Kroměříţ - s občanským sdruţením Spektrum preventivních programů pro děti a mládeţ - s pobočkou Fondu ohroţených dětí v Kroměříţi - Dětskou psychiatrickou ambulancí v Kroměříţi - Dětským oddělením Psychiatrické léčebny v Kroměříţi - Policií ČR - oddělením pro mládeţ - Okresní protidrogovou komisí OÚ v Kroměříţi - Krajskou protidrogovou komisí ve Zlíně - Komisí pro bezpečnost a prevenci kriminality při MÚ v Kroměříţi - Komisí sociálně-právní ochrany dětí při OÚ v Kroměříţi - s internátními středisky výchovné péče pro děti a mládeţ ve Zlíně,Brně,Valašském Meziříčí a v Kelči při koordinaci dobrovolných terapeutických pobytů Obecné zásady pro přijímání klientů do péče SVP v Kroměříţi

31

Středisko výchovné péče pro děti a mládeţ v Kroměříţi pečuje o děti a mládeţ zpravidla ve věku od 6 do 19 let, případně v indikovaných případech aţ do ukončení jejich přípravy na povolání, do věku 26 let. Docházka do SVP je dobrovolná. Základní podmínkou poskytnutí jednorázové pomoci v akutní ţivotní krizi či bezvýchodné ţivotní situaci je svobodné rozhodnutí klienta. Ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele je moţné poskytnutí odborné pomoci klientovi i anonymně. Poradenská, výchovná i terapeutická pomoc v SVP je poskytována bezplatně. Depistáţ ohroţených dětí Depistáţ výchovně ohroţených dětí je realizována ve spolupráci s výchovnými poradci a preventisty na školách, s PPP, s OPD, kurátory pro mládeţ, Policií ČR a dalšími institucemi, zabývajícími se dětmi a mládeţí. Formy terapeutické práce v SVP - individuální psychoterapie - skupinová psychoterapie - rodinná terapie - psychologické poradenství - speciálně pedagogické a etopedické poradenství - videotrénink interakcí - arteterapie - relaxační metody - speciální metody terapeutické práce s dětmi a mládeţí, ohroţenými drogovou závislostí - speciální metody skupinové práce se třídou s výskytem šikanování Koordinační činnost SVP V indikovaných případech koordinuje ambulantní SVP realizaci dobrovolného terapeutického pobytu v internátním SVP. V nutných případech doporučuje psychiatrickou ambulantní péči či hospitalizaci. V případech opakovaného selhání a asociálních projevů můţe SVP doporučit přijetí klienta do diagnostického ústavu či výchovného ústavu . Ve své práci odborní pracovníci SVP úzce spolupracují s ostatními odborníky, zabývajícími se dětmi a mládeţí. Následná péče o klienty SVP Po ukončení terapie ve středisku je moţné dítě zařadit do programu následné péče SVP. V rámci následné péči je v indikovaných případech moţné zařadit dítě do Programu Pět P (prevence, podpora, péče, pomoc, přátelství), který SVP realizuje ve spolupráci s občanským sdruţením Spektrum preventivních programů pro děti a mládeţ v Kroměříţi a studenty především z Vyšší odborné školy pedagogické a sociální- oboru sociální pedagog. Vybraní a speciálně proškolení studenti se věnují vţdy kaţdý z nich jednomu z bývalých klientů SVP, se kterým se pravidelně setkávají jednou týdně na 2-3 hodiny. O průběhu kontaktu s dítětem pravidelně informují supervizora programu na supervizních setkáních, konaných jednou měsíčně. Efektivita této formy péče je pravidelně vyhodnocována speciálně k tomu účelu vytvořenou metodikou.

32

Pro klienty SVP s problematikou školního selhávání je zajištěna další forma pomoci formou doučování dobrovolníky z řad studentů. Osvětová činnost a prezentace výsledků práce SVP Je podporována aktivní účast na seminářích či konferencích s prezentací činnosti SVP, publikování odborných a informativních článků v regionálním i odborném tisku a rovněţ i besedy na téma výchovně ohroţených dětí, zaměřené na problematiku sociálně patologických jevů.

33

Hodnotící zpráva z republikového finále dětí z DD ČR v lehké atletice, malé kopané a odbíjené

7.6. – 8.6. 2002 Ostrov nad Ohří Mgr. Jiří Hart, místopředseda FDD ČR

Pořadatelstvím finále byl výborem FDD ČR pověřen DD v Ostrově nad Ohří. Před tímto termínem proběhla ve všech regionech (spádová území) jednotlivých DDÚ krajská kola, jejichţ vítězové měli moţnost zúčastnit se finále republiky. Při těchto regionálních přeborech se závodů zúčastnilo celkem 571 dětí z 55 DD a zařízení. Na finále do Ostrova přijelo 98 závodníků ze 6 regionů DDÚ a 22 dětských domovů ČR. Závodníky doprovázelo 19 pedagogických pracovníků a trenérů.

Řídící skupina celého průběhu finále pracovala ve sloţení 10 rozhodčích, 15 dospělých a 18 dětských organizátorů. Ředitelem závodu byl Mgr. Bohumil Mecner, ředitel DD v Ostrově nad Ohří, a hlavním rozhodčím byl pan Petr Gargulák, vychovatel DD v Ostrově nad Ohří. Společenský význam akce umocnila celodenní přítomnost starosty města Ostrova nad Ohří pana Ing. Petra Ţelechovského, dále i pracovnice referátu školství, mládeţe a tělovýchovy Karlovarského kraje paní PaedDr. Valerie Melikantové i několika místních sponzorů akce. Pan starosta převzal nad akcí patronát a předával vţdy třem nejlepším jednotlivcům i kolektivům medaile a velké mnoţství cen. Zajištění cen bylo na velmi dobré úrovni. Kaţdý účastník obdrţel i porcelánovou upomínkovou plaketku i řadu dalších městských suvenýrů (mapy, pohlednice, tuţky apod.). Pro zajištění části nákladů byl významný příspěvek MŠMT, který byl převeden prostřednictvím IDM. Z příspěvku byly hrazeny kompletní náklady na ubytování, nákup cen a upomínkových plaket, místní dopravu a drobné výdaje pro technické zabezpečení. Největším přínosem pak bylo přistoupení generálního partnera her Nadace Terezy Maxové. Díky tomuto přístupu bylo moţné pokrýt veškeré další náklady na dopravu, stravování i technické zabezpečení akce. Nejvýraznější pomocí generálního partnera pak bude úhrada nákladů na dopravu naší republikové reprezentace na mezinárodní sportovní hry dětí z DD v Budapešti. Řídící skupina organizátorů zajistila svou dobrou spoluprací, aktivitou a obětavostí bezproblémový a kompletní technický servis. Dále spolupracovalo 18 dětí z DD v Ostrově nad Ohří. Děti měly na starosti jednotlivé regionální výpravy, doprovázely je ze stravování na jednotlivá sportoviště, hlídaly šatny a byly spojkami mezi hlavním rozhodčím a technickým zázemím. Sportoviště a zajištění závodů. Lehká atletika probíhala na sportovním hřišti 3. ZŠ, stadion byl perfektně připraven, neboť jeho povrch byl tartanový, a proto nebyl problém s terénem, i kdyţ celý den a noc před závody pršelo. V případě pokračování špatného počasí bylo připraveno i nouzové řešení pro skok vysoký. Technické zabezpečení jednotlivých disciplin bylo na dobré úrovni. Rozhodčí byli místní učitelé – tělocvikáři a byl jich dostatečný počet. Jejich rozhodování bylo v pořádku a podle dohodnutých kritérií postupového klíče v jednotlivých disciplinách. Vše potřebné bylo dohodnuto na schůzce vedoucích výprav v pátek 7. června večer. O hladkém průběhu závodů svědčí i skutečnost, ţe nebyl řešen ţádný protest či stíţnost. Sportovní úroveň v lehké atletice lze hodnotit jako průměrnou, nebyl vytvořen ţádný rekord olympiády.

34

Mírně nadprůměrný byl výkon pouze ve skoku vysokém chlapců i dívek (Berky 150 cm, Pavlíková 135 cm). Odbíjená dívek se hrála na tartanovém hřišti DDM, bylo velmi dobře připravené. Úroveň zápasů byla bohuţel, jako jiţ tradičně, spíše podprůměrná. Hřiště na malou kopanou byla k dispozici dvě, byla na ploše pěkného travnatého hřiště ZvŠ v Ostrově. Úroveň zápasů v malé kopané byla průměrná aţ mírně nadprůměrná a druţstva byla poměrně vyrovnaná. Svědčí o tom skutečnost, ţe druţstva na 1. – 3. místě měla stejný počet bodů a o pořadí rozhodlo aţ třetí stanovené kriterium. V obou sportech rozhodovali kvalifikovaní rozhodčí. Opět nedošlo k ţádným protestům či zpochybnění jejich rozhodování, které bylo objektivní a na dobré úrovni. V malé kopané rozhodoval i jeden rozhodčí s ligovými zkušenostmi. Hladký průběh lehkoatletických závodů pomohlo zajistit bezchybné ozvučení celého prostoru sportoviště. Hlavní rozhodčí měl k dispozici přenosný mikrofon po celé ploše stadionu a mohl velmi pruţně reagovat na zajištění příprav, průběh i vyhlášení výsledků jednotlivých disciplin. V mezidobí závodů bylo sportoviště ozvučeno reprodukovanou populární hudbou. Ubytování. Ubytování bylo v turisticky průměrném autokempu Březový Háj v Karlových Varech, část Březová. Autokemp se nachází cca 100 metrů od koruny přehradní hráze Březová. Všichni účastníci byli ubytováni v dřevěných domcích ve 2 – 3 lůţkových pokojích. Pro jeden domek bylo vţdy jedno společné sociální zařízení a umývárny se sprchami pro chlapce a pro děvčata odděleně. Pořadatelé ubytování řešili zde z důvodu nedostatečné ubytovací kapacity v Ostrově. Byla proto zajištěna i lokální doprava na převezení účastníků ráno ke stravování a k soutěţím do Ostrova. Byla však vyuţita pouze v sobotu k odvozu výpravy z DD Tachov do Karlových Varů na vlak. V sobotu ráno se výpravy, které přijely veřejnou dopravou, svezly do Ostrova autobusy a sluţebními auty ostatních účastníků. Stravování. Stravování bylo zajištěno v jídelně DD Ostrov nad Ohří. Ráno 8.6. všichni ubytovaní po budíčku a ranní hygieně odjeli do jídelny DD na snídani. Při dopoledních závodech v lehké atletice bylo zajištěno občerstvení všech účastníků – párky s rohlíky, byl zajištěn i pitný reţim – dostatečným mnoţstvím různých typů minerálních vod ve třetinkovém balení. Po skončení dopoledních soutěţí a dílčím vyhodnocení nejlepších třech závodníků i štafet byl v jídelně DD oběd pro všechny účastníky. Při něm byla vydána i odpolední svačina a na hřištích odbíjené i malé kopané byl opět zajištěn pitný reţim. Po skončení slavnostního vyhlášení vítězů i celkových výsledků byla ihned vydávána večeře a balíčky s jídlem na cestu domů. Celkové mnoţství celodenní stravy bylo dostatečné, jídlo bylo dobré a kdo chtěl, mohl si přidat. Po upřesnění situace s moţnostmi financování stravy organizátoři prostřednictvím kuchyně operativně zajistili i balíčky se stravou na cestu. Po celou dobu závodů byla připravena zdravotní sluţba, která však naštěstí kromě puchýřů nemusela nic ošetřovat.

35

Závěr. Celkový průběh závodů, jejich organizace, technické zajištění, společenská úroveň, rozhodování a konečně i výsledky je moţné hodnotit vysoce kladně. Všichni, kteří k úspěšnosti celé akce přispěli, zaslouţí poděkování. Na závěr akce byla provedena nominace závodníků i pedagogického doprovodu na mezinárodní závody dětí z DD v Budapešti ve dnech 20. – 22. září 2002.

36

DĚTSKÝ DOMOV OSTROV

VÝSLEDKOVÁ LISTINA

SPORTOVNÍ HRY DĚTSKÝCH DOMOVŮ - REPUBLIKOVÉ FINÁLE ČESKÁ REPUBLIKA

Ostrov, 8.6.2002

37

SKOK VYSOKÝ DÍVKY

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek Poznámka

1 PAVLÍKOVÁ VERONIKA 1988 DOBŘICHOVICE 135 cm

2 NERADOVÁ MARIE 1988 LIBEREC 120 cm

3 MACHALOVÁ JANA 1988 PLZEŇ 105 cm

4 RADOVÁ LENKA 1989 LIBEREC 105 cm

5 KAPUSIOVÁ KATEŘINA 1990 PLZEŇ 100 cm

6 PAVLÍKOVÁ JANA 1993 DOBŘICHOVICE --

SKOK VYSOKÝ CHLAPCI

Příjmení, jméno Data narození Region Výsledek Poznámka

1 BERKY FRANTIŠEK 1988 PLZEŇ 150 cm

2 ŘÍHA JAN 1988 PLZEŇ 145 cm

3 ČERNÍK RADEK 1988 HRADEC KRÁLOVÉ 140 cm

4 SZTOJKA VLADIMÍR 1989 DOBŘICHOVICE 140 cm

5 BRABEC RADEK 1988 LIBEREC 130 cm

6 PALUCHNÍK PATRIK 1990 LIBEREC 125 cm

HOD KRIKETOVÝM MÍČKEM

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek

Poznámka

1 SLÍVOVÁ EVA 1988 BOHUMÍN 48,46

2 RŮŽIČKOVÁ DENISA 1989 LIBEREC 42,43

3 GUNÁROVÁ LUCIE 1988 LIBEREC 39,63

4 HAVELKOVÁ ALENA 1989 DOBŘICHOVICE 38,43

5 MISTROVÁ OLGA 1988 PLZEŇ 37,76

6 KAROLYOVÁ MICHALA 1989 PLZEŇ 33,55

7 DUNKOVÁ MONIKA 1990 DOBŘICHOVICE 32,50

TRÖSCHELOVÁ ROMANA 1987 HRADEC KRÁLOVÉ 51,80 Mimo soutěţ

VRH KOULÍ

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek Poznámka

1 RADA LUKÁŠ 1988 LIBEREC 9,85

2 BÍLÝ RADEK 1989 LIBEREC 9,83

38

3 BILÝ PETR 1988 DOBŘICHOVICE 8,68

4 HLAVÁČ JOSEF 1988 PLZEŇ 7,84

5 VAŇÁČEK JAROSLAV 1989 BOHUMÍN 7,64

6 SZTOJKA VLADIMÍR 1989 DOBŘICHOVICE 7,56

7 ČANADIRI GEORGI 1988 BOHUMÍN 7,34

8 STANĚK DUŠAN 1988 PLZEŇ 6,40

9 ŘEPKA KAREL 1988 HRADEC KRÁLOVÉ

SKOK DALEKÝ CHLAPCI

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek

Poznámka

1 BILÝ PETR 1988 DOBŘICHOVICE 444 cm

2 HLAVÁČ JOSEF 1988 PLZEŇ 441 cm

3 BOLDEZERSKÝ JAN 1988 HRADEC KRÁLOVÉ 428 cm

4 VOSECKÝ JINDŘICH 1989 LIBEREC 409 cm

5 ČERNÍK RADEK 1988 HRADEC KRÁLOVÉ 404 cm

6 DIRDA DUŠAN 1988 LIBEREC 401 cm

7 ŠINDELEK JOSEF 1988 DOBŘICHOVICE 370 cm

8 PLACHÝ MICHAL 1988 PLZEŇ 370 cm

9 DEMEL FILIP 1992 BRNO 309 cm

SKOK DALEKÝ DÍVKY

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek Poznámka

1 SLÍVOVÁ EVA 1988 BOHUMÍN 404 cm

2 DIVIŠOVÁ ZDENA 1988 LIBEREC 395 cm

3 PAVLÍKOVÁ VERONIKA 1988 DOBŘICHOVICE 372 cm

4 NERADOVÁ MARIE 1988 LIBEREC 372 cm

5 HAVELKOVÁ ALENA 1989 DOBŘICHOVICE 343 cm

6 LACKOVÁ MARTINA 1991 PLZEŇ 338 cm

7 ŘEPKOVÁ KVĚTA 1989 HRADEC KRÁLOVÉ 335 cm

8 PRINCLOVÁ LUCIE 1990 PLZEŇ 291 cm

BĚH 60 m CHLAPCI

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek Poznámka

1 BÍLÝ RADEK 1989 LIBEREC 7,95 FINÁLE

2 BERKY FRANTIŠEK 1988 PLZEŇ 8,03 FINÁLE

3 ČANADIRI GEORGI 1988 BOHUMÍN 8,07 FINÁLE

4 MIKO ROBERT 1988 HRADEC KRÁLOVÉ 8,8 FINÁLE

5 DOKLÁDAL MIROSLAV 1988 LIBEREC 8,66

6 DAŇKO ERNEST 1988 PLZEŇ 8,8

7 ŠINDELEK JOSEF 1988 DOBŘICHOVICE 9,3

39

8 HONZA VÁCLAV 1989 BRNO 9,5

9 BIHÁRY PETR 1990 BOHUMÍN 10,3

10 HONZA JAROSLAV 1992 BRNO 10,9

MIHOK JOSEF HRADEC KRÁLOVÉ 8,08 Mimo soutěţ

BĚH 60 m DÍVKY

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek Poznámka

1 DIVIŠOVÁ ZDENA 1988 LIBEREC 8,82 FINÁLE

2 KAPUSIOVÁ KATEŘINA 1990 PLZEŇ 9,03 FINÁLE

3 HLAVÁČOVÁ ANDREA 1991 PLZEŇ 9,4 FINÁLE

4 HRUBCOVÁ DALIA 1989 DOBŘICHOVICE 9,9 FINÁLE

5 PALUKOVÁ JESSICA 1991 DOBŘICHOVICE 10,0

6 NEŠNEROVÁ MARTINA 1988 LIBEREC 10,1

TRÖSCHELOVÁ ROMANA 1987 HRADEC KRÁLOVÉ 9,25 Mimo soutěţ

INNEMANOVÁ LIBUŠE 1987 HRADEC KRÁLOVÉ 9,38 Mimo soutěţ

ŠTAFETA CHLAPCI

REGION SLOŢENÍ ŠTAFET SLOŢENÍ ŠTAFET VÝKON

1 PLZEŇ Kozílek Lukáš Říha Jan

34,00

Berky František Daňko Ernest

2 LIBEREC

Dokládal Miroslav Rada Lukáš

34,5

Vosecký Jindřich Bílý Radek

3 DOBŘICHOVICE Bilý Petr Šindelek Josef

36,32

Sztojka Vladimír Trnka Jiří

4 HRADEC KRÁLOVÉ Jeníkovský David Stierand Marek

36,82

Řepka Karel Krtinec Víťa

ŠTAFETA – DÍVKY

REGION SLOŢENÍ ŠTAFET SLOŢENÍ ŠTAFET VÝKON

1 LIBEREC

Růţičková Denisa Nešneková Martina

37,74

Radová Lenka Divišová Zdena

40

2 PLZEŇ Kapusiová Kateřina Ramirezová Marta

39,16

Hlaváčová Andrea Princlová Lucie

3 DOBŘICHOVICE

Pavlíková Veronika Paluková Jessica

39,54

Hrubcová Dalia Havelková Alena

HRADEC KRÁLOVÉ Innemanová Libuše Radlová Lucie

38,001

Troschelová Romana Hřebková Květa

1mimo soutěţ

1500 m – CHLAPCI

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek Poznámka

1 DIRDA DUŠAN 1988 LIBEREC 5:10,79

2 ŘÍHA JAN 1988 PLZEŇ 5:14,44

3 SLOBODNÍK ALADÁR 1988 LIBEREC 5:17,50

4 TRNKA JIŘÍ 1988 DOBŘICHOVICE 5:18,20

5 DAŇKO ERNEST 1988 PLZEŇ 5:36,83

6 JENÍKOVSKÝ DAVID 1988 HRADEC KRÁLOVÉ 5:54,93

800 m DÍVKY

Příjmení, jméno Data

narození Region Výsledek Poznámka

1 NEŠNEROVÁ MARTINA 1988 LIBEREC 3:00,18

2 – 3 HLAVÁČOVÁ ANDREA 1991 PLZEŇ 3:04,78

2 - 3 MISTROVÁ OLGA 1988 PLZEŇ 3:04,78

4 RŮŽIČKOVÁ DENISA 1989 LIBEREC 3:23,04

5 BRADLOVÁ LUCIE 1991 HRADEC KRÁLOVÉ 3:24,04

6 BALOGOVÁ DANA 1993 DOBŘICHOVICE 3:52,66

INNEMANOVÁ LIBUŠE 1987 HRADEC KRÁLOVÉ 3:03,93 Mimo soutěţ

VOLEJBAL

Region Body

1 LIBEREC 4

2 PLZEŇ 2

3 DOBŘICHOVICE 0

41

KOPANÁ

Region Body

1 LIBEREC 6

2 DOBŘICHOVICE 6

3 PLZEŇ 6

4 HRADEC KRÁLOVÉ 0

CELKOVÉ HODNOCENÍ

Region Body

1 LIBEREC 134

2 PLZEŇ 103

3 DOBŘICHOVICE 75

4 HRADEC KRÁLOVÉ 28

5 BOHUMÍN 20

6 BRNO 0

MEZINÁRODNÍ SPORTOVNÍ HRY DĚTÍ Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ BUDAPEŠŤ – 20.9. – 22.9.2002

NOMINACE ZÁVODNÍKŮ

Navrţení reprezentanti byli schváleni výborem FDD na schůzi výboru 19.června 2002 v Nymburku.

ATLETIKA

DÍVKY CHLAPCI: Hod kriket SLÍVOVÁ Eva vrh koulí RADA Lukáš skok daleký SLÍVOVÁ Eva skok daleký BILÝ Petr běh 60 m DIVIŠOVÁ Zdena běh 60 m BERKY František běh 800 m NEŠNEROVÁ Martina běh 1500 m DIRDA Dušan

42

náhradnice PAVLÍKOVÁ Veronika

MALÁ KOPANÁ ODBÍJENÁ STOJKA Marek ZELINKOVÁ Drahoslava KOVÁČ Robin ZELINKOVÁ Hana NEŠNĚRA Michal RIGOVÁ Marie ČERVEŇÁK Berta GUNÁROVÁ Lucie PLZÁK Jakub SZENDREIOVÁ Simona BALOG Milan MAČOVÁ Petra ZELENKA Jaroslav PROKEŠOVÁ Soňa BÍLÝ Petr (téţ atletika) ŠVANDOVÁ Petra DIRDA Dušan (téţ atletika) NEŠNEROVÁ Martina (téţ atletika) DIVIŠOVÁ Zdena (téţ atletika) PEDAGOGICKÝ DOPROVOD HELLER Karel HART Jiří KAHAN Tomáš GAŢI František GARGULÁK Petr ŠEVČÍK Zdeněk ŠMEJKALOVÁ Marie NÁHRADNÍCI MECNER Bohuslav GAUDEK Zdeněk Tato nominace můţe být například s ohledem na poţadavek startu štafet změněna

ve smyslu zvýšení počtu účastníků.

Na mezinárodním poli si vedly děti z našich domovů takto: Jednoznačně nejúspěšnější závodnicí byla Eva Slívová z DD Slezská Ostrava, která vyhrála běh na 60 m, skok daleký, dotáhla do vítězného finále štafetu 4x60 m a byla třetí v hodu kriketovým míčkem. Eva byla nejúspěšnějším závodníkem ze všech výprav. Ve štafetě dále reprezentovali Zdena Divišová a Martina Nešnerová z DD V České Lípě a Veronika Pavlíková z DD v Kralupech nad Vltavou.

43

Dalšími našimi vítěznými závodníky byli František Berky ve skoku dalekém (DD Horní Slavkov) a Dušan Dirda v běhu na 1500 m (DD Lipová). Na velmi pěkném druhém místě skončila Zdena Divišová (DD v České Lípě) ve skoku dalekém a běhu na 60 m, Petra Peknhausová (DD Lipová) v hodu kriketovým míčkem a Martina Nešnerová (DD Česká Lípa) v běhu na 800 m. Z chlapců byl druhý Jan Říha (DD Ostrov nad Ohří) ve vrhu koulí. Naše děvčata celkově vyhrála v lehké atletice a v odbíjené skončilo naše druţstvo na druhém místě. Naši chlapci skončili v lehké atletice i v malé kopané na druhém místě. Na třetích místech se umístili František Berky v běhu na 60 m, Lukáš Rada (DD Jablonné) ve vrhu koulí a štafeta ve sloţení Berky, Rada, Dirda a Petr Bílý (DD Sazená), z druţstva děvčat skončila na třetím místě jiţ uvedená Eva Slívová a Andrea Hlaváčová (DD Ostrov nad Ohří) v běhu na 800 m. V celkovém hodnocení naše reprezentace obsadila druhé místo o 6 bodů za Slovenskem a o 50 bodů před Maďarskem.

44

Nejmilejší koncert 2002 Boţena Hrazdirová, členka výboru FDD ČR

Mladá Boleslav se stala ve dnech 24. – 26.5.2002 hostitelským městem 260 dětí z 35 dětských domovů z celé republiky. V pátek výbor FDD připravil pro děti návštěvu divadelního představení Lucerna se známými herci p. Lukavským a pí Havelkovou. Děti byly nadšeny hlubokým uměleckým záţitkem. Mnozí se s herci po představení fotografovali nebo sbírali jejich autogramy. Sobota byla hodně náročná. Od rána probíhal v překrásném prostředí Škoda automuzeum program. Vystoupení všech účinkujících bylo na vysoké úrovni. Nebýt doporučení regionů na večerní Galakoncert, pořadatelé by měli těţký úkol vybrat reprezentanty. V neděli měla zařízení moţnost návštěvy zámku v Mnichově Hradišti a Českého ráje. Bohuţel nepřízeň počasí nám jiţ neumoţnila pokochat se krásami této části naší republiky. Našim dětem zůstaly vzpomínky, nová přátelství a krásné kulturní záţitky.

45

Informace ze 45. mezinárodního kongresu FICE v Berlíně 17. – 21. 09. 2002

PhDr. Vlasta Hrdličková, členka výboru FDD ČR

Kongres s názvem „V dţungli velkoměsta“ (převzato od Bertolda Brechta) se zabýval současnými problémy a podmínkami ţivota dětí a mladistvých ve velkých městských aglomeracích v Evropě, Asii, v Severní i Jiţní Americe. Téma kongresu reagovalo na závaţné problémy, které s sebou přináší stále větší koncentrace obyvatelstva ve velkoměstech vyvolávající komplikované a konfliktní sociální procesy, které ve značné míře nepříznivě ovlivňují ţivot děti a mladistvých. V souvislosti s tím nabývá stále více na významu kvalifikovaná a dobře organizovaná síť preventivní a systematické sociálně výchovné činnosti. Různé formy a modely sociálně výchovné práce na pomoc dětem i rodině prezentovali a projednávali účastníci kongresu v plénu, seminářích a v pracovních dílnách, a to z hlediska teorie a metodiky, koordinace činnosti mezi školami, policií, psychiatrickými ambulancemi, diagnostickými centry, z hlediska ekologických a sociálních apod. Snaţili se najít odpověď na otázku, jaké šance a moţnosti současná města dětem a mladistvým nabízejí, ale zároveň poukazovali na jevy, které je zde ohroţují. Informace o kongresu obsahují stručné charakteristiky vybraných témat z pléna nebo sekcí. Plné znění referátů a diskusních příspěvků má být zařazeno do připravované kongresové knihy, která pak bude k dispozici v archivu Federace dětských domovů.

Sociálně pedagogickou pomocí mladým lidem ve velkých městech se obšírně zabýval úvodní Dokument kongresového výboru odvolávající se na Úmluvu o právech dítěte z r. 1989, podle které „se mají dětem vedle ochrany před násilím, zneuţíváním a zanedbáváním zajišťovat přiměřené podmínky pro tělesný, duševní, morální a sociální rozvoj.“ Úmluva ratifikovaná 191 státy podle tohoto dokumentu poslouţila jako základní východisko a podmět pro odbornou diskusi účastníků o otázkách efektivní sociálně pedagogické práce s mladými lidmi, kteří ocitli v obtíţné ţivotní situaci.

V úvodu autoři dokumentu vycházejí z přesvědčení, ţe podmínky pro rozvoj osobnosti mladého člověka, jakoţ i zdroje a moţnosti pro vzdělávání a výchovnou pomoc, jsou ve světě značně odlišné, neboť rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi se stále více prohlubují. Rovněţ často ţivelná a problematická urbanizace se nepříznivě dotýká ţivota mladých lidí (koncentrace problematických rodin v některých městských částech).

Dokument se zaměřuje na 4 hlavní okruhy problémů socializace dětí a mladistvých ve velkých městských aglomeracích: 1. Chudoba a nedostatečná péče o nezletilé 2. Dívky – chlapci 3. Mladiství migranti 4. Delikvence nezletilých ad 1) Chudoba a nedostatečná péče o děti jako stinná stránka globalizace a urbanizace. Chudoba dětí ve světě má rúzné podoby. Nejhorší je situace ve většině rozvojových zemí. Globalizace nepřinesla v tomto směru ţádné zlepšení. Kdyby některé z těchto zemí nevyuţívaly špatně placenou dětskou práci, jejich schopnost konkurence, export a devizové příjmy by se výrazně sníţily. Ze zneuţívání práce nezletilých

46

profitují některé nadnárodní koncerny. Např. v Ekvádoru pracují 7 – 8 leté děti 12 hodin denně na banánových plantáţích, na Pobřeţí slonoviny jsou zaměstnávány při sklizni kakaových bobů. Podle údajů UNICEF má být přes 200 000 dětí ve střední a západní Africe obětí obchodu s lidmi a stávají se nich malí otroci. Také v bohatých zemích pracuje téměř 2,5 mil. dětí mladších 15 let, ale především pro zvýšení svého kapesného.

Přes ½ miliardy dětí na světě musí denně vyţít z částky 1 Euro. Přes 100 mil. dětí kvůli chudobě a diskriminaci nenavštěvuje školu. Denně umírá 11 mil dětí mladších 5 let (tzn. 30 000). Více neţ 300 000 nezletilých je získáno pro vojenskou sluţbu, přes 2 mil. přišlo o ţivot v občanských válkách, více neţ 6 mil. bylo zraněno nebo zmrzačeno. 12 mil. dětí ztratilo přístřeší, okolo 20 mil. bylo z domovů vyhnáno. Ročně se dostane více neţ 700 000 dětí nedobrovolně do rukou obchodníků za účelem sexuálních sluţeb.

Ale i ve vyspělých zemích se nezletilí ocitají v situaci, která nemusí být vţdy přímo na hranici chudoby, ale nedostává se jim potřebné zdravotní a sociální péče ani zájmu ze strany společnosti. Proto je zapotřebí zkvalitňovat sociální politiku a vytvářet podmínky pro intenzivnější pedagogickou práci. Co vyţaduje sociální práce? Nemůţe sice odstranit společensko-politické nedostatky a bezpráví, ale je zapotřebí nově ji koncipovat, a to především na komunální úrovni s ohledem na rodiny a děti v krizových situacích a na zlepšování jejich sociální a vzdělanostní úrovně. V podstatě jde o změnu ţivotních a vzdělávacích podmínek této populace a vytváření předpokladů pro lepší sociální integraci Ad 2) Dívky – chlapci. Perspektivy z hlediska pohlaví. Konstatuje se, ţe dívky jsou v řadě zemí dosud diskriminovány, např. ze 100 mil. dětí, které nenavštěvují školu, je 60 mil. dívek. Mnohdy bývají vyčleňovány ze svého sociálního prostředí, nedostatečně ţiveny, zanedbávány nebo dokonce usmrceny. V některých oblastech Afriky a Asie je 5x více dívek neţ chlapců HIV pozitivních. Přesto, ţe dnes mnohdy nejsou jiţ dívky zásluhou ţenských hnutí tak jako dříve přímo nebo zprostředkovaně ve škole i mimo ni znevýhodňovány, mohou to pocítit aţ v dospělosti. Chlapci se zdají být většinou „ostřílenější“, více se „angaţují“ – coţ se nakonec projevuje na veřejnosti nebo v předškolních a školních zařízeních. Tyto rozdíly se zpravidla prohlubují vlivem odlišných výchovných přístupů k pohlaví. Rodiče častěji vůči dívkám uplatňují tzv. ochranářský přístup. Velký problém spočívá v tom, ţe se dívky více stávají obětí fyzického a sexuálního násilí a pomoc ze strany orgánů na ochranu nezletilých přichází pozdě. Je však mimořádně důleţité prohlubovat sociální práci zaměřenou na specifické problémy pohlaví. Vedle koedukovaných zařízení by bylo uţitečné poskytovat v některých směrech i diferencované sluţby. Ad 3) Problémy migrace Současná společnost se přílivem přistěhovalců z bývalých kolonií, uprchlíků z oblastí postiţených válkou a národnostními nebo ekonomickými problémy vyznačuje rozmanitostí národnostních a etnických skupin a kultur. Značnou část z nich – především ve městech - tvoří mladí lidé. Mnohým z nich se nedaří dostatečně se integrovat do majoritní společnosti. Ve škole dosahují horších výsledků, ne všichni ukončí potřebné vzdělání a výskyt delikvence bývá u nich vyšší (zejména u chlapců a mladých muţů).

K postupné asimilaci do majoritní společnosti dochází zřídka a místo toho se dá hovořit o tzv. „návratu třetí generace“. Znamená to, ţe se i třetí generace

47

imigrantů brání domnělému a subjektivně vnímanému vyčleňování ze společnosti zesíleným důrazem na původní kulturní tradice „rodné země“ (např. do šátků zahalené jiţ v Německu narozené turecké dívky). Vznikají tak „etnické ostrovy“, paralelní světy“ a skupiny nezletilých, které si svou kulturní odlišností posilují sebevědomí (např. „frankfurtští Turci“). Sociální a pedagogická práce musí být v těchto situacích zasazena do přesného politického rámce. Především je nezbytné, aby lidé, kteří jiţ dlouho v nové zemi ţijí, získávali snáze státní příslušnost. V oblasti péče o nezletilé se v souladu s Úmluvou o právech dítěte musí dětem imigrantů dostat odpovídající zdravotní a sociální péče. K tomu je zapotřebí dostatek odborníků specializovaných na otázky multikulturního souţití. Ad 4) Delikvence dětí a mladistvých Delikvence dětí a mladistvých, krádeţe, tělesné násilí, šikana, narůstající agresivita, asociální činnost vlivem drog – to vše patří mezi závaţné problémy dnešního světa. Delikvence nezletilých je častým předmětem diskusí odborníků, mezi nimiţ panuje i názor, ţe jde o přechodný fenomén vývojového procesu - zejména u mladých muţů. Z hlediska asociální a delikventní činnosti jde podle nich o určitou jakoby „normální“ vývojově podmíněnou tendenci, kterou není nutno příliš dramatizovat. I přes tyto názory je nezbytný systém účinných preventivních opatření pro ty jedince, u nichţ hrozí v důsledku negativních ţivotních zkušeností, zanedbaného rodinného prostředí, psychických a fyzických dispozic nebezpečí delikventního aţ kriminálního chování.

Výhled Rozšiřování nabídky sociální a výchovné práce s dětmi a mladistvými, v první

řadě v městských aglomeracích, je nezbytnou a perspektivní investicí pro jejich ochranu a zdárný vývoj. Moderní sociálně výchovná práce můţe být efektivní jen tehdy, jsou-li všechny její sloţky propojeny, tzn. zaloţeny na kooperaci mezi městskými částmi, na spolupráci škol, zájmových organizací, policie při tvorbě projektů na pomoc dětem i rodičům. Shrnutí vybraných přednášek, seminářů a pracovních dílen Nárůst chudoby ve velkoměstech

V průběhu sociálně ekonomických změn spojených s internacionalizací ekonomických vztahů dochází ve velkoměstech průmyslově vyspělých zemí ke značné sociální polarizaci. Na jedné straně přibývá pracovních příleţitostí s vysokými příjmy a vedle toho narůstá počet špatně placených míst a nezaměstnanost. V důsledku finančních problémů národních států, mnohdy způsobených globalizací ekonomiky, se sniţuje moţnost účinné sociálně politické intervence a kompenzace problémů. Vzniká tak „nová chudoba“ ve městech, která se dotýká i sociálních struktur: velké rozdíly v příjmech domácností a nedostatečně státem podporovaná bytová politika vedou k segregaci uvnitř měst. V některých městských částech se koncentrují domácnosti s velkými sociálními problémy, coţ má negativní důsledky hlavně pro děti a mladistvé, kdy jejich nízká ţivotní úroveň vede k sociální izolaci.

48

Pro zmírnění tohoto sociálního rozdělení ve městech je zapotřebí rozvíjet nové formy bytové a sociální politiky, jakoţ i nové formy sociálně výchovné práce. Různé projekty s tímto zaměřením byly prezentovány i na kongresu.

Na prvním místě se v nich klade důraz na vytvoření rovných šancí pro děti ze sociálně a kulturně znevýhodněného sociálního prostředí, a to především v oblasti vzdělávání a mimoškolních aktivit. S velkými problémy se potýká např. Sao Paulo, kde z celkového počtu 18 mil. obyvatel tvoří 9 mil. přistěhovalci, kteří se většinou ocitají na okraji společnost. Ţijí v bídných podmínkách na periferii, trpí nedostatkem zdravotní péče, moţností vzdělávání (které ale často odmítají) a kultivace dětí i dospělých. Mnoho nezletilých ţije na ulici, podílejí se ve vysoké míře kriminality, ţiví se prostitucí.

Připravit a uplatnit účinné sociálně výchovné projekty je proto mnohem obtíţnější neţ je tomu např. ve Vídni. Pracovnice vídeňského Úřadu na pomoc dětem a rodině představila několik projektů sociálně pedagogické činnosti v jednotlivých okresech, jejichţ úkolem je včasná diagnóza potenciálních sociálních a výchovných problémů (preventivní činnost v rodině ještě před narozením dítěte), zřizování krizových center, poradenských sluţeb pro děti a rodiče, organizování mimoškolní činnosti apod.

Švýcarská pracovní skupina (ECPAT Schweiz) vypracovala rešerši o různých formách komerčního sexuálního zneuţívání dětí a mladistvých. Právem se tento jev povaţuje za závaţný celosvětový fenomén, jehoţ řešení se dosud zaměřovalo především na oblast dospělých. Pracovní skupina shromaţďuje fakta o ţivotních podmínkách cílové skupiny nezletilých a zabývá se vypracováním účinného systému pro řešení tohoto problému. Věnuje se i mezinárodní spolupráci se státními i nestátními organizacemi při odhalování dětské pornografie. Pracovníci soustavně sledují internet, neboť kaţdá pornografická stránka můţe skrývat reálné nebezpečí sexuálního zneuţití dítěte.

Ochranou dívek a mladých ţen v rodině, zejména v rodinách imigrantů, se zabývá síť organizací a svazů v Německu, Francii, Velké Británii, Nizozemí, Rakousku, Španělsku, Švédsku a Turecku. V Německu je to např. krizové zařízení s názvem „PAPATYA“ poskytující ochranu, pobyt a poradenskou sluţbu dívkám od 15 let. Ukazuje se, ţe především v rodinách imigrantů je násilí a sexuální zneuţívání tabuizováno, a proto je obtíţné oběti vyhledat a poskytnout jim pomoc. K násilí dochází ponejvíce v rodinách, které se potýkají s řadou existenčních problémů, v neúplných nebo asociálních rodinách, v rodinách s nízkou úrovní vzdělání. Rodiče brání dívkám v docházce do školy, kontaktu s vrstevnicemi. Jejich činnost se pak omezuje na práci v domácnosti a péči o sourozence. Patriarchální výchovné metody, naprostá poslušnosti rodičům, především otci, jsou u mladých ţen vţitým mýtem, kterému se nelze se nikterak bránit. Zvláštní formou násilí jsou v tomto prostředí vnucené sňatky a obchody za účelem sňatku. Útěk dívky z rodiny, i kdyţ před násilím, se velice dotýká cti celé rodiny, a to nezávisle na tom, zda rodina ţije v novém kulturně společenském prostředí. Projekty organizace „PATYA“ jsou vyuţívány při osvětové a sociální práci a při jejich zapojování dívek a mladých ţen do majoritní společnosti.

49

V kongresové knize budou zveřejněny i výsledky srovnávací studie o situaci v dětských domovech ve Francii, Německu a Rusku. Studie má obsahovat tyto hlavní specifické okruhy: vztah vychovatelů ke svěřencům, spolupráci s nadřízenými orgány. Vedle toho se zjišťovalo např. zaměření činnosti výchovných pracovníků, forma odborné přípravy, charakteristika profesních norem, činnost profesních svazů, pracovní podmínky.

Výzkumem přání dětí a mladistvých v Bratislavě se v pracovní dílně zabývala PhDr. Jana Svetlíková, CSc. z Univerzity Komenského v Bratislavě. Výzkum, do kterého bylo zapojeno 800 absolventů slovenských středních škol, se orientoval na zjištění postojů, očekávání a přání s ohledem na pracovní uplatnění a budoucí vlastní rodinu. Získané údaje se lišily podle lokalit, tzn., zda šlo o hlavní město nebo menší sídla. Mladí lidé z hlavního města více spoléhají na lepší pracovní uplatnění a ţivotní jistoty. Obecně však většina respondentů i přes komplikovanou společenskou situaci očekává ve vlastním ţivotě zlepšení materiálních a celkových podmínek.

Společenské a ekonomické změny v Rusku v uplynulém desetiletí ovlivnily výrazně ţivot dětí a mladistvých, především pak ve velkých městech. Materiální situace většiny rodin se v 90. letech v důsledku silné diferenciace společnosti i růstu nezaměstnanosti značně zhoršila. 50% rodin je povaţováno za „chudé“ a skupina zámoţných „Nových Rusů“ tvoří 2-3% obyvatelstva. Socializace dětí probíhá za jiných podmínek, neţ tomu bylo u jejich rodičů. V bývalém SSSR existovala silná státní infrastruktura dětských a mládeţnických zařízení, která určovala ţivotní orientaci, normy a hodnoty mladé generace. Dnes tato infrastruktura zanikla a mnoho nezletilých se cítí jakoby „ztraceno“, chybějí jim ţivotní cíle a profesní perspektiva. Často samotní rodiče nemají představu o tom, jak by mohli děti naučit orientovat se v nových ekonomických podmínkách. Tato nestabilní situace a bezradnost mladých lidí vede k nárůstu problémů ve výchově, vzdělávání, k závislosti na drogách, asociálnímu chování a kriminalitě. Proto se v odborných kruzích vyvíjí velké úsilí o vytvoření stabilní struktury sociálních a vzdělávacích institucí na pomoc nezletilým v obtíţné situaci (poradenská a krizová centra, střediska volného času).

Většímu rozšiřování výchovné a sociální pomoci v Berlíně brání v současné době řada úsporných ekonomických opatření. Určujícím kritériem struktury preventivně výchovné sociální práce je její efektivita. Sociální pracovníci jsou vybízení k tomu, aby svou činnost zaměřovali na vybrané konkrétní cíle, při nichţ by bylo moţné výsledky srovnávat tak, aby nepoměr mezi cíli a výsledky byl minimální. „Ekonomizace“ sociálně výchovné práce si klade za cíl vynaloţení minimálních nákladů. S tím ale souvisí otázka, zda nejsou tato opatření na úkor kvality. Podle názoru diskutujících vyţaduje skloubení ekonomických aspektů a teoreticky opodstatněné výchovné péče fundovanou a efektivní manaţerskou činnost.

Značná pozornost byla věnována významu hodnotné náplně volného času jako nezbytného prostředku prevence delikvence a kriminality nezletilých. Osvědčuje se např. projekt „Sportem proti delikvenci mládeţe“, který vznikl z iniciativy berlínské policie a sportovního svazu. Zahrnuje nabídku aktivit pro děti a mladistvé, kteří dosud z nejrůznějších důvodů stáli stranou veškeré činnosti přispívající k potlačování negativních projevů chování a k sociální integraci.

50

Jeden z projektů byl věnován výcviku odborných postupů při práci s jiţ agresivními nezletilými a při vyhledávání potenciální agresivity. V projektu jsou vytyčeny tyto hlavní okruhy:

- Můţeme předcházet agresivnímu chování? - Můţeme tyto situace postřehnout, kompetentně posoudit a jednat podle toho?

Podle projektu je nutno poloţit si otázku, jak postupovat při osobním střetu s agresivním jedincem nebo při střetu dvou agresivních dětí či mladistvých. Výcvik nabízí osvojení si základního přístupu k agresivnímu chování a řadu technik. Neposkytují se hotové odpovědi, nýbrţ účastníci výcviku mají samostatně dojít ke konkrétnímu řešení daného problému. Zvláštní postupy, s nimiţ se účastníci kurzu mohou seznámit, se uplatňují tehdy, jestliţe běţný zásah je neúčinný a klient na něj nereaguje. Důleţité je posoudit, do jaké míry můţe být chování nebezpečné.

V dvoudenním kurzu mají účastníci k dispozici příručku obsahující úvodní informace, fázi sebereflexe, podklady pro individuální rozhovory i rozhovory ve skupině, náměty pro ztvárnění různých rolí a pro tělesná cvičení.

V nejednom vystoupení či diskusi se poukazovalo na nutnost hledání nových cest a konceptů při současných úsporných opatřeních. Ta se značně dotýkají např. ambulantní sociálně výchovné pomoci dětem, mladistvým a rodičům. O to intenzivnější jsou tendence k realizaci finančně ne příliš náročných, avšak efektivních projektů sociálně výchovné práce s výchovně a sociálně ohroţenými dětmi a rodinami. Vychází se přitom ze zákonného ustanovení, ţe v Německu i v dalších evropských zemích má stát hradit pomoc v obtíţných ţivotních situacích. Jedná se např. o pomoc při domácím násilí, psychických problémech a krizích v rodině, při nezvládání výchovy a při vzdělávacích problémech. Tuto pomoc mají poskytovat především příslušné orgány místní samosprávy, které ji ale často přesouvají na nestátní organizace a sdruţení.

V uplynulých letech se např. výrazně změnila finanční situace v Berlíně: státní podpora se omezuje a dosavadní pestrá nabídka pomoci rodinám v krizových situacích je ohroţena, mnoho projektů nelze realizovat. Tato situace je varující především v době, kdy stoupá nezaměstnanost, kriminalita a drogová závislost nezletilých. Roste i počet dětí ţijících na ulici. Z návrhů na efektivní vyuţívání omezených finančních prostředků se např. uváděly konkrétní projekty efektivnější koordinace mezi jednotlivými správními orgány a organizacemi, návrhy na společnou právní a politickou strategii, na rozdělení dobrovolných aktivit, na výměnu informací, na společné postupy při úsporných opatřeních - to vše s cílem neohroţovat zájmy a potřeby klientů.

Důrazem na koordinaci sociálně výchovné práce z hlediska prevence negativních jevů mezi dětmi a mladistvými, konkrétně v městském prostředí, byly kromě vystoupení v sekcích věnovány i referáty v plénu. Za podmínky moţné a účinné spolupráce se např. povaţuje: jasné stanovení úkolů, odbourání hierarchie, pochopení potřeb jedince. Důleţitými poţadavky, které nelze plnit bez vzájemné kooperace příslušných orgánů, je např. ochrana dítěte před násilím, integrace dětí imigrantů, uspokojování vzdělávacích potřeb, vyuţívání volného času. Snahu o určitou koordinaci roztříštěného systému, který má v maximální míře odpovídat potřebám klientů, dokumentoval projekt Berlína, typického velkoměstského prostředí.

51

Obsahuje:

- model sociálního prostředí - psychiatrickou péči v příslušné městské části - sociální práci s dětmi ţijícími na ulici (streetwork) - práci se záškoláky, - síť samostatných pomocných skupin - práci s rodinou.

Většina příspěvků se zaměřovala na konkrétní spolupráci oddělení pro děti, mladistvé a rodinu se školami, policií, lékaři, sportovními organizacemi aj. Za velký problém se povaţuje zapojování dětí imigrantů do majoritní společnosti, čemuţ byly věnovány některé programy sociální pomoci. Co se týče ústavní výchovy, která je však preferována méně neţ pěstounská péče a adopce, klade se velký důraz na práci s rodinou a moţný návrat dítěte do původního prostředí.

Program kongresu byl obohacen o exkurze do různých typů ambulantních a internátních zařízení, uvedením filmů a videozáznamů ze ţivota dětí ve velkoměstech, pro něţ je sociální a výchovná pomoc nezbytná.